pizza, která dobyla svět

historie
& zajímavosti
pizza, která dobyla svět
Pizza není jen obyčejné jídlo. Je to významná součást italské a světové gastronomické
a kulinářské tradice. Je to umění, tvůrčí proces, který v sobě, respektive na sobě nese
voňavé doklady dějin lidské chuti. Výroba pizzy obsahuje rituální prvky, příprava
těsta je tajemstvím, které si mnozí úzkostlivě chrání, dobrá omáčka vyvolá v očích
Itala sentimentální lesk a tichý povzdech se vzpomínkou na tu maminčinu...
text Jitka Zamrzlová foto Archiv LCI
P
izzu můžeme vystopovat až do starověkého
Říma, ostatně se říká:
už staří Římané ... Ale
u pizzy to opravdu platí! Publius
Vergilius Maro, snad nejslavnější římský básník, který žil v prvním století před Kristem, píše ve
svém eposu Aeneis o tom, jak
si jeho hrdina nakladl na chlebové placky různé druhy masa
i zeleniny a pak se svými přáteli
všechno snědli.
Nejstarší psaný recept na pizzu
je obsažen v kuchařské knize
Michaela Sütholda Manoscritto Lucano z roku 1524. Kniha
obsahuje postup k přípravě čtyř
druhů pizzy. V této době byla do
Evropy rovněž přivezena rajská
jablíčka; v Sütholdově kuchařce
se s nimi ale ještě nepracuje.
Bartolomeo Scappi, významný
renesanční kuchař, který měl
na starosti (dnes bychom řekli,
že byl šéfkuchařem) papežskou
kuchyni ve Vatikánu, vydal roku
1570 monumentální kuchařku
Opera dell‘arte del cucinare,
kde je několik receptů na pizzu.
Scappiho kniha je považována
za jeden z neocenitelných zdrojů k historii neapolské kuchyně
z období renesance.
O sto let později vydal kuchařku Lo Scalco alla moderna další
z řady vynikajících italských kuchařů Antonio Latini. Obsahuje
nejstarší známé recepty pro pří8 pizza & slané dorty a koláče 2014
a hlavní kuchař knížete Emanuela z Francavilly, v pojednání
o nejčastějších jídlech v Neapoli poprvé uvádí, že rajčata
se používají k ochucení pizzy
a makarónů – dvou produktů,
které v té době přinesly Neapoli
bohatství a její místo v historii
vaření.
Alexandre Dumas starší, francouzský spisovatel, autor Tří
mušketýrů a Hraběte Monte
Crista, který navštívil Neapol
v roce 1835, napsal: Na první
pohled je vidět, že pizza je jednoduché jídlo; jí se pizza s olejem, pizza se slaninou, pizza se
sádlem, s rajčaty, s rybou. Oregano, česnek, sýr, bazalka a sůl
nesmí chybět.
pravu rajčatové omáčky, která
se ale nepoužívala na pizzu či
těstoviny. Kniha však neobsahuje žádné zmínky o rajčatové
omáčce na pizzu nebo těstoviny. (Použití rajčatové omáčky
k těstovinám se poprvé objevilo
v italské kuchařce L‘Apicio moderno Francesca Leonardiho
z roku 1790.)
Zrod slavné pizza napoletana
sahá do historického období
mezi lety 1715 a 1725. Vincenzo Corrado, rodák z města Oria
Nepostr adatelná Neapol
Za kolébku pizzy se považuje
město Neapol, která se nachází v regionu Kampánie v jižní
Itálii. Tradiční pizza napoletana
však nemá jednoho vynálezce, je výsledkem dlouhodobé
gastronomické kreativity Neapolitánců, která trvá 2700 let.
Neapol, která v minulosti byla
tavicím kotlem různých civilizací
a národností (Řekové, Římané,
Germáni, Byzantinci, Normané,
Arabové, Španělé, Francouzi),
byla založena Řeky kolem roku
470 před Kristem; název města
vychází z řeckých slov nea polis, nové město.