ročník VII. / číslo 65. červen 2016 ročník VII. / číslo

ročník VII. / číslo 65. červen 2016 ročník VII. / číslo

ročník VII. / číslo 65.
červen 2016
Sme slobodní? Chceme byť slobodní? Myslím si, ze sloboda je
tůzboů kazdeho z nas.
Všetko smiem...
„Všetko smiem“ Ale nie všetko osoží.
„Všetko smiem“ Ale ja sa ničím nedám zotročiť. 1Kor 6, 12 Spomínam
si na obdobie, keď som v patnastich rokoch odisla byvať na internat. Predstava niektorych ľůdí
z mojho okolia bola, ze si tam ůzívam zivot, slobodů, bez dohľadů
rodicov, bez domacich prac, bez povinností... ano, pre niekoho to mozno znamenalo slobodů, pre niekoho
zasa nie. Ale to sme boli este „deti“.
Vysokoskolske internaty ůz majů
zrejme iny drůh slobody...sůdim len
podľa obcasnych podivnych zvůkov na chodbe. Pre niektorych odchod na internat zrejme naozaj
znamenal „slobodů“. Pochybůjem,
ze podobne spravanie im rodicia
tolerovali doma v byte :) Ale nebůdem teraz rozpravať o internatoch,
kto to zazil, tak to pochopí :) Pre
mna odchod na internat, ci ůz stredoskolsky alebo vysokoskolsky,
predstavoval ůrcity drůh slobody.
Alebo lepsie povedane „osamostatnenia“. Podľa mna taketo obdobie
príde ů veľkej vacsiny ľůdí, iba ze
ů kazdeho v inom case. Myslím tym
„osamostatnenie“ spojene so slobodů v rozhodovaní, v stanovení si
nejakych pravidiel, podľa ktorych
sa bůde riadiť. V slobode...a zodpovednosti.
„Sloboda je
individuálna voľba...“
„Sloboda je individuálna voľba a každý z nás musí na seba prevziať zodpovednosť za to, že za ňu zabojuje.“ (Carlos Castaneda) Uvedomůje-
me si, ze za kazdym vyberom stojí
aj zodpovednosť za vybrane? Niekedy mozno mame pocit, ze vsetko
mozeme...ze mozeme mať co chceme, robiť si co chceme...veď mame
slobodnů voľů. Neposůdzůjeme, ci
nam to k niecomů prospeje alebo
nie, nerozlisůjeme dobre od zleho.
Uvedomůjeme si vobec, ze za nase
slobodne rozhodnůtia nesieme istů
zodpovednosť? Mozno by nebolo
zle obcas pri nasej „slobodnej voli“
si na to spomenůť. Tiez si to niekedy můsím pripomínať.
„Hranice“ slobody
Ma sloboda hranice? Kde sů hranice nasej slobody? J. J. Roůsseaů povedal: „Moja sloboda sa končí tam,
kde sa začína sloboda druhého.“
Predstavme si, ze by sme skůtocne
robili vsetko, co si zmyslíme. Mal
by aj ten drůhy clovek vedľa nas
moznosť robiť to, co chce on? Ako
som ůz spomínala, pocas stůdia
som byvala na internate a pocas
prace v Karvinej na ůbytovni. V izbe, kde byvajů 2 – 3 dievcata spolů,
nie je mozne, aby si kazda robila co
chce bez toho, ze by respektovala
tie ostatne. Nemozem si predsa zapnůť televízor alebo hlasno hůdbů,
keď tie dve sa chců ůciť. Alebo naopak. Teda... mohla by som... ale
svedomie mi to nejako nedovolí.
Vzajomny respekt je nevyhnůtnosť.
A predsa aj v tychto prípadoch sa
clovek moze cítiť slobodny. Ja som
sa necítila nijako obmedzovana,
zvykla som si. Skor som sa snazila
neobmedzovať ostatnych. Nemyslím to teraz tak, ze vsetci bůdeme
sediet ticho kazda vo svojom kůte
a mať strach sa co i len pohnůť. Myslím tym skor vzajomnů dohodů a respekt voci
ostatnym. Aby kazdy mal priestor na kůsok tej svojej slobody. Z ľůdí, ktorí spolů byvajů,
sa casom stanů kamarati, teda
aspon ů mna to tak bolo, ůz
sme sa poznali a vedeli sme, co
ten drůhy clovek ma rad a co
nie, co ho vyrůsůje a co ho,
naopak, tesí. A ten vzajomny
respekt sa stal ůz takym prirodzenym, nie obmedzůjůcim.
Drazí Farníci, Farnice a Farnicata…
… zrovna pred nekolika chvílemi jsem se
vratil domů po bozítelovem průvodů,
(ano je to tak, nase nedavno získana samostatnost v tistení naseho farního casopisů způsobila docela zasadní posůnůtí
vsech termínů prípravy noveho císla, takze můzeme reagovat na dení v nasem farním spolecenství celkem aktůalne) a můsím Vam ríct, ze ve mne zní obrovska radost a vdecnost. Bylo nas docela hodne,
lehkym odhadem tak nejak kolem 500
osob shromazdenych kolem eůcharistickeho Krista. Chtel bych kazdemů z Vas
podekovat za prítomnost a Vase svedectví
víry.
Podekovaní take patrí vsem, kterí pripravili letosní slavnost Tela a Krve Pane, tedy
vsem kterí pripravili oltare, dbali na organizaci průvodů, litůrgicke slůzbe, vsem
hůdebníkům a zpevakům, kazdemů
a vsem za vsechno díky. Nicmene te vdecnosti je více… Chci take podekovat za První svate prijímaní. 32 detí z naseho farního spolecenství se poprve plne zůcastnilo
mse svate a prijalo eůcharistickeho Krista.
Slava! Nicmene opet je to prace vsech
tech, kterí je k tomů pripravovali, tedy
v první rade rodiců a mnohdy i babicek
a dedecků, pak katechetů, ze tyto deti
spolecnym ůsilím vedli ke Kristů… coz není jednodůcha prace. Je to ale take prace
vsech, kterí se podíleli na príprave a průbehů litůrgie… i za to Vam moc a moc dekůji a take prosím, ůsilůjte v ramci svych
mozností o to, aby vztah nasich detí ke
Kristů rostl. Pamatůjte, ze kresťanska formace Vasich detí svatym prijímaním nekoncí, ale popravde receno teprve zacína,
ze jeste je spoůsta toho, co by Vase deti
mely poznat, nez dospejí k prijetí tretí
svatosti kresťanske iniciace, tedy birmovaní, aby mohly pak zít sve plnohodnotne
kresťanství. Urcitoů znamkoů chybející
zodpovednosti rodiců je sitůace, ze po prvním svatem prijímaní rodice ůz pak sve
díte do nabozenství neprihlasí. Pamatůjme, ze kresťanska formace detí koncí az
po 9. tríde ZS.
Další udaloští, za kterou bych Vam chtel
podekovat je letošní farní den. Toto šetkaní, naše a neformalní zaroven je krašnym
doplnením toho, cím je Církev. Je to krašna ukazka toho, ze jšme špolecenštvím
bratrí a šešter, ktere špojuje nejen bohošluzba, ale take obycejne, lidške vazby
kamaradštví a mnohdy i pratelštví (…)
Môže byť človek slobodný,
aj keď je odkázaný
na pomoc iných?
Vo svojej praxi som sa stretavala
s ľůďmi pripůtanymi na lozko,
s ľůďmi na vozícků a podobne. Nemozů si len tak hocikedy hocikam
zajsť. Nemozů dokonca v niektorych
prípadoch bez dopomoci ani vykonavať bezne denne cinnosti... ale...
mozno sů slobodnejsí nez ktorykoľvek z nas. My ich casto vnímame ako
„hendikepovanych“,
ale
mnohí
z nich sa aj napriek tomů vedia tesiť
Nase spolecenství rodin se prave
nachazí v kaplicce salesianske bůdovy ve Pstrůzí, sesli jsme se ke
spolecne modlitbe. Modlitbe chval,
proseb a díků. Jeden z díků je prave
podekovaní za sdílení Bozího slova
v dnesní dobe, ve svobodne dobe.
Mnozí z nas si pamatůjí dobů, kdy
moznost existence takoveho spolecenství nebyla mozna. Snad jen pod
razítkem a hlavickoů narodního vyborů, pionyrske ci svazacke organizace. O to jsme ale nestali a i pres to,
ze hrozily problemy ve skolach, na
pracovistích i v osobním zivote,
jsme toůzili kresťanske spolecenství zazívat. Vyjízdeli jsme do hor,
kde snad nehrozilo zadne nebezpecí. Oťůkavali jsme se navzajem, zda
si můzeme verit. Predavali jsme si
nahravky s kresťanskoů můzikoů,
posloůchali tajne radio Svobodna
Evropa. Sedavali jsme na fare za zastrenymi zavesy pri zapalene svícce.
Pro mnohe to bylo dobrodrůzství,
zvlasť pro nas mlade, kterí krome
vysneneho vzdelaní nemeli zas tak
moc co ztratit. Pro mnohe dospele,
kterym jsme nebyli lhostejní, to byl
velky risk. Vzdy se nasel skvely formator, ktery se nam venoval treba
jen tím, ze vedl pevecky sbor. A jen
pro to, ze neůcil písne bůdovatelske, ale zcela jine, mů byla odebrana
moznost získaní důstojne prace.
Knezí, kterí si rychle dokazali najít
sympatie ů svych farníků, moc dloůho na svych místech nezůstavali.
Naopak byli prevadeni do ůstraní,
zo zivota a rozdavajů radosť aj vsade naokolo. Stretavala som aj stretavam mladych ľůdí na vozícků, ktorí
sa jednodůcho nedali znechůtit nejakym „znevyhodnením“, zijů plnohodnotny zivot, akůrat, ze nechodia
po nohach, ale po kolesach. A sů slobodní...a sů pre mna povzbůdením :)
Sme slobodní
Tak teda prajem sebe aj Vam skůtocnů slobodů. Slobodů Bozích detí.
Slobodů, ktorů nam vydobyl Kristůs :)
Anička
do malych vísek s nejmensím poctem verících. Nekterym byl odebran statní soůhlas a nemohli tak
vykonavat svoů knezskoů cinnost
verejne. Nekterí byli nůceni nedobrovolne emigrovat. Nekterí byli
ůvezneni. Pro vírů, pro Bozí slovo.
Jsme v kapli a modlíme se zcela svobodne, bez obav, s radostí. Můzeme
otevrít okna teto kaple a hlasite zpívat „O Pane, otevri me rty, ať ma
ůsta zvestůjí Tve jmeno“. Po zítrejsí
navsteve nedelní mse svate, po spolecne prozitem dnů, ať ůz na zahrade pri kafi, ci na hristi pri fotbale, se
rozjedeme domů. Beze strachů, zda
nas nekdo nahodoů nesledoval. Beze strachů podelit se s ostatními
prateli o zazitky z víkendů skveleho
spolecenství rodin karvinske farnosti.
Pane, dekůjeme Ti, ze můzeme sdílet Bozí slovo ve svobode. Dekůjeme
Ti, Pane.
Kamila F.
(…) a ze chceme špolecne travit caš treba u šmazenice, piva a bigošu. Za prípravů toho setkaní dekůji varhaníkům,
kterí letosní Farní den organizovali a take vsem ostatním, kterí jim v tomto ůsilí
pomahali. Byl to krasny a velice príjemny cas a za to Vam vsem aktivne zapojenym do organizace naseho Farního dne
patrí obrovske díky.
Nasemů Panů dekůji take za zvlastní
msi svatoů o slavnosti Seslaní Důcha
Svateho, ktera byla v kostele sv. Marka
a behem ktere dva dospelí prijali svatost krtů, jedna sestra, ůz dríve pokrtena v jinem církevním spolecnenství se
rozhodla vstoůpit do plne jednoty s katolickoů Církví, tri dospelí prijali obdarovaní Důchem Svatym ve svatosti birmovaní, sest bratrí a sester poprve prijalo Krista v Eůcharistii a jeden manzelsky par se po 11 letech rozhodl zplatnit
sve statní manzelství pred Bohem a Církví. Krasny byl pohled na kazdeho z Vas,
kterí jste doslova hltali toto obdarovaní
Bozí milostí, cehoz vyrazem byly Vase
slzy, ktere se objevily v ocích kazdeho
z Vas. Cele nase farní spolecenství prosím, neste tyto nase „novacky” ve svych
modlitbach.
Proc toto vsechno zminůji? Hlavním
tematem tohoto císla NFRky je svoboda
a prave ona je krasne vepsana do techto
vsech ůdalostí. Neboť otazkoů vlastní,
osobní svobody je rozhodnůtí jít v průvodů za Kristem v Eůcharistii pres namestí a neresit to, co si o mne pomyslí
znamí, kdyby mne nahodoů v tomto
průvodů ůvideli. Je take otazkoů osobní
svobody to, ze proti svetskym trendům
poslů sve díte do nabozenství, aby poznavalo veroůků a dozravalo ve svem
vztahů ke Kristů, nehlede na to, co si
o tom kdo myslí. Je take otazkoů osobní
svobody vnímaní farnosti jako prostorů,
ve kterem ziji a ktery je pro mne důlezity, neboť je můj a nesů za nej svoů cast
zodpovednosti. Toto se projevůje tím, ze
nevnímam farnost jen jako „pneůservis”, ktery ma ůspokojit me nabozenske
potreby, ale mam vedomí toho, ze to ja
tůto farnost tvorím a bůde v ní vsechno
to a jen to, co si sami vytvoríme, a proto
se vkladam do vsech farních ůdalostí
svymi schopnostmi, dle vlastních sil
a mozností. To vsechno proto, ze jsem
svobodny a chci toto splecenství tvorit
a ůtvaret.
Przemek
Svoboda v praci. Jakapak svoboda
v praci? Rano můsís vstat, v ůrcitoů
dobů tam byt. Můsís delat ne to, co
chces, ale co ti zadají. Jsi tam osm,
deset, dvanact hodin. Tak jakapak
svoboda.
Jenze tůhle praci jsme si dobrovolne
vybrali, prihlasili jsme se na vyberove rízení, sli na prijímací pohovor.
Uz tady je svoboda. Mohli jsme se
na to vykaslat a zůstat radeji doma.
Jenze my jsme se rozhodli a nastoůpili do prace. A je opravdů jedno,
jake motivy nas k tomů vedly. Sli
jsme dobrovolne, nikdo nas nenůtil.
Jenze o tom tento clanek není. Je
spís o svobode v praci, kteroů dobrovolne vykonavame. O praci, za
kteroů dostavame plat a ve ktere
stravíme tretinů naseho zivota.
Pracoval jsem jako delník i jako manazer. Jako ten, ktery praci vykonava, i jako ten, ktery praci rozdelůje
a kontrolůje. Ucil jsem manazery,
jak rídit lidi a sam jsem se je rídit
ůcil. Po tom vsem jsem se stal opet
zamestnancem. Prace snů. Můj konícek, neco, co me bavilo, se mi stalo moů prací. Po tomhle toůzí kazdy
clovek, chodit do prace s radostí
a nadsením. A mne se to splnilo.
„Spíše se mezi sebou, bratři, poohlédneme po sedmi mužích dobré pověsti, plných Ducha a moudrosti, a ustanovíme je k té službě…“ (Sk 6, 3)
Jsem verící a tak jsem se modlil
k Bohů, aby mi ůkazal, jestli je to
jeho vůle. A veci nabraly takovy
spad, ze jsem byl sam prekvapeny.
Ani ne tri tydny po odeslaní zivotopisů, jsem nastůpoval na nove místo. Na zaklade vysledků vyberoveho
rízení, jsem byl ůstanoven ke slůzbe. A ja ji prijal. S vedomím, ze to
nebůde jednodůche, ale s príslibem
podpory nadrízenych. Proste znacka „ideal“. „Ten návrh se celému
shromáždění zalíbil a vyvolili
Štěpána, muže plného víry a Ducha Svatého,…“ (Sk 6, 5)
Půstil jsem se s vervoů do prace.
Probíral jsem se papíry, pocítal, hledal, doplnoval bíla místa a chybející
clanky. „A slovo Páně
se rozrůstalo; v Jeruzalémě významně stoupal počet učedníků,
i množství kněží bylo
poslušno víry. Štěpán,
plný milosti a síly, konal mezi lidem velké
divy a znamení.“ (Sk 6,
7-8)
A mel jsem ůspech, odkryval jsem chyby a problemy. Co na tom, ze
jsem byl v praci dvanact,
sestnact hodin denne.
Delal jsem to rad a videl
jsem vysledky. A mel
jsem podporů. A najednoů se neco zmenilo.
Nejdrív pomalů, neznatelne a pak mnohem
znatelneji. Zmena domlůvenych podmínek,
vetsí důraz na chyby,
ktere jsem ůdelal (bez ohledů na
hromadů prace, ktera za mnoů byla
a nesla ovoce, vysledky. Stacily dva
mesíce a ja jsem zjistil, ze jsem zasel
„daleko“. V zapalů veci, ve snaze
odvadet kvalitní praci a ůpozornovat na chyby a nedostatky jsem se
stal nepohodlnym. Poůze nekterym,
ale ti meli rozhodne slovo. A oni
vytahli do boje za sve zajmy, do boje
proti tomů, co jsem zjistil, a na co
jsem poůkazoval. „…podplatili některé muže…popudili lid, starší
a zákoníky…“ (Sk 6, 11-15) Stacilo
tak malo, pristoůpit na jejich podmínky, prikyvnoůt na jejich argůmenty, způsoby, prikyvnoůt na jejich pravdů. Jenze tím bych pospinil
to, cemů verím. Stal bych se stejnym
jako oni. Jenze bych mel klid. Mozna
dokonce více penez. Penez, ktere se
vzaly z jinych míst, kam patrily. Co
na tom, delají to tak prece vsichni,
tak proc ne ja? Bůdů mít klid a peníze. Nebůdů se můset bat, jestli zítra
zaplatím ůcty. Jenze ja to nedokazal!
Nejak to neslo. Po tom vsem, co
jsem prozil a ůdelal za poslední mesíce, to nejak neslo. A tak jsem dal
poůkazoval na to, co není spravne.
Na lzi, pretvarků, drobne podvody…. A tlak narůstal. Podriď se! „Při
těch slovech se jim srdce chvěla
vzteky a skřípali zuby proti Štěpánovi.“ (Sk 7, 54)
Neůstoůpil jsem. Zacal jsem se ptat
sam sebe, jestli mi tohle vsechno
stojí za to. Dvacet jedna dní v praci,
dvanact az sestnact hodin denne,
abych slysel „Myslím si, ze by to
mohlo jít.“ Ne! Takhle by to nemohlo jít. Chci svůj zivot. Chci cas pro
deti a pro pratele. Chci cas pro setkaní s Bohem. Chci víc nez jen praci
a spanek. Vzboůril jsem se. A zacal
pracovat, jak bylo ůrceno. A sledoval lidi kolem sebe, kterí pracovali
okolo. Plnili ůkoly a pracovali na
120%. O to víc me to posilovalo
v mem postoji. „Tu začali hlasitě
křičet, zacpávali si uši a svorně se
na něho vrhli, vyhnali ho za město a kamenovali.“ (Sk 7, 57-58)
Vysledek? Vsechno se to sesypalo
na jednů hromadů. Prisel jsem o místo. Stal jsem se nepohodlnym. Ukazoval jsem lidem, ze to v cem zijí,
není spravne. Ale stejne, co na tom,
proste konec.
Jen príbeh. Nic víc. Znate podobne
sitůace? Pracůjete svedomite a odvadíte dobroů praci. A tak vam pridají. Vy to nejak zkoůsnete a preorganizůjete si cas a dal odvadíte svoů
praci. A je vam nalozeno dalsí
bríme. A tak dal a dal, az ůz je toho
moc. Ozvete se. Reknete, ze takto ne.
A místo pochopení, ůznaní, slysíte:
„Jestli se vam nelíbí, můzete jít. Za
dvermi cekají desítky na vase místo.“
Najednoů se zacne víc a víc ůkazovat
na to, kde jste ůdelali chybů. To dobre se prechazí jako samozrejmost.
A vy jste víc a víc nejistí. Najednoů
mlcíte. Uz neůpozornůjete, nestezůjete si, a kdyz tak jen v skrytů. Podarilo se. Zaseli do vas strach a zacali
vas ovladat. Ztratili jste svobodů.
strachů, ze bychom mohli ztratit neco z toho, co vlastníme.
Chteli byste kricet, nesoůhlasit, odmítnoůt... Neůdelate to! Mohli byste
prijít o praci, o peníze, o obzivů. Můsíte prece platit slozenky, jíst oblekat se. Vy i vasi blízcí.
Chcete jet na dovolenoů, chcete novoů televizi, nove aůto…. Za to to
preci stojí. Stojí to za to???
Nekdo moůdry rekl: „Kdyz nemas
cas na modlitbů, pravdepodobne
pracůjes více, nez Bůh chtel.“ Jak
casto slysíte a ríkate: „Nemam na to
cas…“
A tak slevůjeme a slevůjeme. Ze
svych zasad. Ze svych hodnot. Ze sve
víry. Ale za jakoů cenů?
Ztracíme svobodů. Stavají se z nas
novodobí otroci. Stavame se jimi
dobrovolne. Ustůpem z nasich hodnot. Vzdaním se toho, v co veríme. Ze
Porad jeste zní v mych ůsích zaverecna prednaska, kteroů jsem tak
trochů sam vyprovokoval opakovanoů otazkoů, a ktera probehla v aůtobůse, ktery nas vezl z hotelů na
sanghajske letiste. Ona opakovana
otazka se tykala toho, co bylo v cínskych dejinach od roků 1911, tedy
casů, kdy ůpadlo císarství, do roků
1949, kdyz Mao Zedong (毛泽东) se
svymi tovarysi proklamoval Cínskoů
lidovoů repůbliků. Od nasí průvodkyne po Severním stolci (takovy je
prave vyznam slova Peking (北京,
Beijíng)) jsme se dozvedeli, ze nic,
a tato odpoveď nam byla nekolikrate opakovana. Kdyz jsem si dovolil
tůto otazků polozit nasí sanghajske
průvodkyni, jako odpoveď jsme dostali prednasků, ktera trvala půl
drůhe hodiny a kteroů jsme můseli,
spolů s nasí ceskoů průvodkyní prekladat, ona do cestiny a ja do polsti-
Novodobí ekonomictí otroci. Bytosti,
ktere ztratili svobodů a ani si toho
nevsimli. Chovají se tak k nam, protoze jim to dovolíme. Protoze kdyz
se vzepreme, najde se nekdo, kdo to
snese. A my bůdeme můset slevit ze
sveho standardů.
Podarilo se jim vnest nam do srdce
strach a ten strach nas ovlada.
Za svoů pracovní karierů jsem zazil
různe firmy, různa prostredí, různe
formy natlaků a manipůlace. A zjistil
jsem jedine, kdyz mam vedomí sve hodnoty a hodnot
danych mi Bohem, jsem
schopen pevne a pritom
mírne stat za svym a vydobyt si svůj prostor. Uchovat
si svobodů. I za cenů toho,
ze prijdů o místo.
Pozor! Nemlůvím o rebelantství
a kverůlantství
a vypocítavosti.
Mlůvím
ny. Hold platí heslo, ze male hríchy
se trestají samy a hned. Nicmene na
zaver teto prednasky jsme ůslyseli,
ze obyvatele CLR se cítí svobodní.
Sice nefůngůje Facebook, Google a
zadne slůzby, ktere jsoů s nimi spojene, fůngůje ale cínsky, absolůtne
cenzůrovany vyhledavac Baidů.com
a ten dava lidem vsechny informace,
ktere jsoů zapotrebí (cti: o kterych
strana rozhodne, ze jsoů vhodne a
zadoůcí). I tak se da rozůmet svoboda, zvlaste v zemi, kde se parlament
schazí jednoů do roka, jen proto,
aby jednomyslne odsoůhlasil vsechna ůstanovení, na kterych se za dany rok shodne vedení komůnisticke
strany. Zvlastní? Ani ne, zvlaste,
kdyz mame jeste v pameti, jak to
ů nas vypadalo pred ctvrtstoletím…
Jak to všechno začalo?
Pro mne ošobne to byl vylet zcašti
do minulošti – to kvuli mentalnímu
o sitůacích, kdy je poslapavana nase
sebeůcta, nase cest, nase důstojnost.
A nejen v nas ale v tech kolem nas.
Kdyz dojde ke konfrontaci, co ůdelame? Coůvneme a bůdeme ploůt s davem. Nebo si dovolíme obhajovat
hodnoty, ve ktere veríme? Co jsme
ochotni ůdelat pro svoů svobodů.
„Moje svoboda koncí tam, kde zacína
svoboda drůheho.“
A dokazeme neobvinovat toho drůheho, ze se chova…. Dokazeme to
prijmoůt s laskoů a pochopením?
„Potom klesl na kolena a hlasitě
zvolal: „Pane, nepřičítej jim ten
hřích.“ A když to říkal, zesnul.“ (Sk 60)
Rosťa
komunišmu – jak to charakterizují
šami míštní a zcašti do budoucnošti
– neboť prave jiho-vychodní Ašie je
oblaští š aši nejrychlejším na švete
vyvojem a ve špoušte, zvlašte technologickych zalezitoští jšou daleko
pred Evropou i kdyz je to ruzne.
Krašny obrazek: u ultra-moderní
budovy štatní opery chlapík opravující chodník, kteremu míchacku nahradil roztrhany papírovy pytel, lopata a vedro š vodou… Moje premyšlení o Cíne špuštil papez Benedikt
XVI., kdyz v roce 2008 prošil celou
Církev, aby še modlila za cínške
krešťany, kterí trpí a jšou pronašledovaní. Vzpomínam, kdyz jšem
tehdy klecel u marianškeho oltare,
behem majovych poboznoští še mi
porad rodila otazka jak to tam je?
Marianške poutní míšto Shešhan (佘
山) tam nekde daleko? Kdo by to
cekal? Pomocnice kresťanů
na drůhem konci sveta, zrovna
tam… Intrikovalo mne to a hloůbalo
ve mne. Po nejake dobe byl jeden
můj znamy reholník z Francie povereny slůzboů formovaní reholníků
v tajnem klastere prave v Cíne. Vypravel mi pak, jak strasne můsí pokazde klickovat, aby dostal vízům
a jak můsí davat pozor, aby ůz tam
nebyl odhalen… A pak jeden rozhovor se zastůpci cestovní kancelare,
se kteroů jezdíme na nase farní
poůtní zajezdy, prave o moznostech
cesty do Cíny. Jelikoz jako knez bych
vízům jen pro sebe nedostal, tak
bylo treba se schovat za organizovanoů skůpinů… Bylo mi receno, ze
kdyz najdů 10 zajemců, ůz to půjde.
Tak do toho! Nakonec nas bylo trikrat tolik (hold, nas Pan je vzdy
stedry) a zacal ůrední kolotoc. Dva
mesíce pred planovanym vyjezdem
jsme zacali vyrizovat víza. 10 navstev v Praze, pokazde tri - ctyri hodiny ve fronte na konzůlatů a kdyz
se podarilo se dostat k okynků (ne
pokazde), tak se ůkazalo, ze jeste je
treba nejaky dalsí papír, o kterem
pred tím nebyla rec, napr. jednoů to
byla hromadna smloůva o ůzavrenem pojistení a za tyden ůz bylo
treba, aby takova smloůva byla
zvlasť pro kazdeho zůcastneneho,
nebo overena kopie rodneho listů
a potvrzení o zamestnaní, nebo vypis z bankovního ůctů, teď hned,
zítra to tady můsí byt… P. Frantisek,
ktery jel s nami mi jednoů polozil
otazků, zda to nebůde lepsí vzdat
a na vsechno se vykaslat. Jenze v takovych sitůacích jsem tvrdohlavy,
palicaty a vzdorny a vzpomínam si
na heslo, ze prekazky jsoů proto,
aby se prekonavaly. P. Frantisek jel
jako radny důchodce a moje vízům
se nakonec vyrizovalo ve Warszawie, kde jsem byl ůveden jako zamestnanec cestovky a průvodce
skůpiny… Coz nakonec byla i pravda :) ale o tom, ze jsme knezí, nemohla byt ani zmínka…
Škrty v… programu
Jeste program… Ten take můsel byt
predem schvaleny cínskoů stranoů,
takovym zvlastním ůradem: China
International Travel Service – ktery
„poskytůje” tůristicky servis pro
vsechny skůpiny cizinců. Myslím si,
ze kazdy si domyslí, jake je skůtecne
poslaní teto institůce… Zmínene
poůtní místo SheShan v původním
programů bylo, kdyz se nas program vratil z Pekingů ůz schvaleny,
ono poůtní místo jaksi zmizelo a místo nej se objevilo nejake můzeům
lidovych remesel. Rekl jsem si, ze
kdyz je to takove krehke a problematicke, nebůdů se v tom teď vrtat
a nejak to vyresíme na míste, neboť
zrovna tam chci zajet nejvíce, hold
tato myslenka pracovala ve mne ůz
8 let.
Rychlovlakem jšme še z Pekingu
prešunuli na jih, o neco kolem 1500
km dal. Bylo to krašne. Cešta z Oštravy do Moškvy za neco malo preš
5 hodin… Kdyz jšme po pulhodine
vjízdeli na první zaštavku, jedna dama prohlašila, ze co je to za rychlovlak, ze uz po pulhodine še zaštavuje? Kdyz jšem jí rekl, ze jšme prave
urazili ceštu jakoby z Oštravy do
Brna, prohlašila, ze kdyby takove
vlaky byly u naš, to by kazdou nedeli jezdila za šynem na kafe… Hmm,
treba je to dobre, ze nejšou… ;) Dojeli jšme do Hangzhou (杭州) a rekl
jšem ši, ze je caš jednat. Zacal kolotoc vyjednavaní š naším míštním
„průvodcem”, vyhledávání informácí na okleštenem internetu a velice
zive telefonicke a e-mailove komůnikace š Waršzawou a Pekingem.
Ufff, pamatku toho mam v podobe
meho uctu za mobil. Podarilo še!
Sice naš „pruvodce“ byl porad nervozní a nejak nešpokojeny, naš to
štalo dohromady 950,- RMB (juanu,
元, ¥), tedy 32,- RMB na hlavu (necelych 120,- Kc), ale štalo to za to! Krí-
zova cešta po cešte do bašiliky, ktera privadela do rozpaku kolemjdoucí a na kterou naš nechtel puštit naš
pruvodce. A nakonec šamotny poutní chram a v nem špoušta turištu
a neuveritelny hluk uvnitr, neboť
Cínane jsoů hrozne hlasití. Najednou še u šnury oddelující cašt modlitební od te turišticke objevil droboucky štarík, prímo prede mnou
a ackoli jšem nemel na šobe nic
z knezškeho oblecení – špíše naopak, byl jšem docela barevny – zeptal še mne: „Abbe?” (aši zacnu mít
rad to ošlovení „otec” :)). Kdyz jšem
mu rekl, ze ano, padla další otazka:
„Missá?”… opet me „yes” á snůrá se
otevrela, dokonce uplne zmizela
a cela naše škupina byla v modlitebním proštoru a my jšme byli vedení
do šakrištie. Koštelník hned vytahl
kalich a patenu, hoštie i male i velke
a dokonce i cínšky mišal… Toz jšem
zvedav, jak bychom z neho šlouzili…
Meli jšme švuj mišal a šve mešní
víno, v me kapše :) Podarilo se, jsme
tady a bůdeme slavit msi svatoů. Uz
davno jsem nemel tak silny pocit
radosti… i Bohů díky za nej… a ze se
podarilo, ze jsme tady a za chvíli
bůde Eůcharistie, neboť je to kostel
„statní církve” - plne kontrolovane
statem, ktera není v plne jednote se
Svatym Stolcem a my jako rímstí,
jsme tady v podstate zastůpci te
„podzemní církve”. Kdo ví, kolik
bylo v tom kostele „rímskych” bohoslůzeb od roků 1949, kdy byla jednota cínskych katolíků s Rímem
stranoů narůsena? Jakmile jsme
prisli k oltari, z kostela se vytratili,
jak mavnůtím koůzelneho proůtků,
vsichni tůriste a zůstala jen nase
skůpina a asi petice místních s nekym s kolarkem – nevím zda to byl
knez nebo bohoslovec, – kterí se
predtím modlili růzenec. Oni slavili
msi svatoů s nami a pak se pridavali
dalsí jednotlivci - bylo nekolik Cínanů a nekolik Japonců (oni jsoů fakt
různí a dají se rozlisit). Nakonec
jsem můsel pro nas pripravene hostie lamat, aby se svateho prijímaní
dostalo na vsechny. Krasny zazitek
ůniverzality Církve, na drůhem konci sveta, kdyz jsme byli spolů ů oltare, vedeli jsme, ze k sobe patríme,
vedeli jsme, co se deje a modlitba
„Otce nas” znela cesky, polsky, cínsky a japonsky… :)
a tím padem, ze
ůz nikdy nedostanů cínske vízům neboť prave jsem dostal
dozivotní zakaz
vjezdů na ůzemí
lidove
Cíny…
Proc az takova
reakce? Prece
jsem neůdelal
nic zleho? Jen
jsem odsloůzil
msi sv., neco, co
doma delam bezne a kazdy den… Jenze kresťanství,
v jakekoli podobe, je nejvíce potíranym nabozenstvím ve svete i komůnistickych zemích i v zemích fanaticky islamskych. Proc? Neboť hlasa
hodnotů lidske svobody, Bůh nam
dal svobodnoů vůli a my, lide se mame pravo rozhodovat jakkoli, samozrejme s celoů zodpovedností za
kazde sve rozhodnůtí, ale to ja se
mam rozhodnoůt a nikdo nema pravo o drůhem, nebo místo nej jakkoli
rozhodovat. A mame perspektivů
Vlasti Vecne, tedy Nebe, a proto
jsme tezko manipůlovatelní. Jen
otazka, zda my sebe samotne tak
vnímame? Zda Bohů dekůjeme za
dar svobody a nedelame sami ze
sebe otroky prace, penez, mínení
ostatních…?
byla zakazana jakakoli nabozenska
praxe (je to Daleky vychod a v te
kůltůre do konce zivota existůje
podrízenost vůci starsím) a trestem
za prekrocení toho zakazů je odebraní důchodů. Tento smer na stranicke konferenci 23. důbna potvrdil
vůdce (ne prezident CLR) Xi Jinping
(习近平) slovy, ze „nabozenství můsí
ůznat vůdcí postavení komůnisticke
strany a clenove strany můsí byt
neochvejnymi ateisty, aby staveli
odpor infiltraci spolecnosti pomocí
nabozenskych ideologií” (citace za
agentůroů Xinhůa). Cínsky vůdce na
teto konferenci take ohlasil „novoů
kůltůrní revolůci” - tento pojem zname z dob zakladatele lidove Cíny.
K tomů jeste 14. důbna, tedy den
pred „nasí” msí v SheShan, ve strední Cíne, v meste Zhůmadian (驻马店)
Co bylo na tom zlého?
A potom bylo trochů tezko, neboť se
ůkazalo, ze jsem si dovolil az moc.
K verejne bohoslůzbe bych mel mít
statní soůhlas (odnekůd to zname,
ze?) a je treba o nej pozadat půl roků dopredů. Navíc jsem zatajil to, ze
jsem knez a tak jsem se dovedel, ze
jsem neprítel pracůjícího lidů CLR
Rozhodnutí vedení
Nekolik tydnů po navratů z Cíny se
ke mne dostala zprava, ze zrovna
v tom case, kdy jsme tam byli, vedení Komůnisticke strany Cíny rozhodlo o odstranení nabozenske, zvlaste
kresťanske symboliky z verejneho
prostorů. Zacala kampan odstranovaní Krízů z kostelů. Důchodcům
Dekůjme tedy za dar svobody a vazme si jí a chtejme byt svobodnymi
a modleme se za ty nase bratry
a sestry, kterí pro vernost Kristů
trpí a mnohdy i obetůjí svůj zivot,
neboť prave teď, ve 21. století je
nejvíce můcedníků v celych dejinach
Církve.
Nedavno jsem svym zakům polozila
otazků, jak vnímají manzelství a jestli si dokazoů predstavit, ze by se
jednoů vdavali a zenili nebo by jim
stacilo jen tak spolů bydlet a zít.
Meli se rozdelit ve tríde na dve skůpiny. 1. skůpina pro svatbů, 2. skůpina pro zivot bez svatby. Kdyz se
rozdelili a ja si prohledla vysledek,
nemohla jsem se ůbranit ůsmevů.
V první skůpine byly same holky
a mozna jeden nebo dva klůci, ve
skůpine drůhe naopak samí klůci
a mozna jedno nebo dve devcata.
Mimochodem se ůtvorila i tretí skůpina ůprostred, ktera cítala asi dva
zaky, jejichz nazor byl nejednoznacny. Pohledy zaků byly různe.
Manzelství bylo pro nektere důlezite kvůli detem, pro jine to melo vyznam symbolicky jako zpecetení
lasky dvoů lidí. Ti, kterí se vyjadrili
proti svatbe, obhajovali svůj postoj
tím, „Co kdyz se ozením a za rok
půjdeme od sebe? Kdyz nebůdeme
manzele, tak si proste sbalím kůfry
a jdů.“ „Je to zbytecny papír, ktery
nema zadny smysl.“ Pozdeji jsem
cetla na internetů clanek, ktery se
zabyval dnesními vztahy a problematikoů rozvodovosti. Zamyslím se
nad tím, jak je mozne, ze se lide
milůjí a za rok za dva nebo za pet
let se zacnoů nenavidet, hazí jeden
na drůheho spínů, delají si naschvaly a v zaverů se rozvadejí nebo se
proste jen tak sbalí a odchazejí. Jak
v provincii Henan (河南) na príkaz
místního stranickeho verchůsky byl
zboůran novy kostel, ktery mel byt
za par tydnů otevreny pro verící.
Z rozhodnůtí strany bůldozery projely pres lidi, kterí zivym prstenem
chteli zachranit svůj kostel. Místní
pastor a jeho manzelka byli za zivota zasypaní sůtinami. Manzelce se
nepodarilo z toho dostat a pod sůtinami odesla do Bozího kralovství…
Pochopil jsem, proc se po msi na
SheShan stalo to, co se stalo…
Przemek
je to mozne??? Kde se vytratila ta
obrovska vzajemna laska??? Mozna
si na to ani netroůfam odpovedet.
Avsak z toho, co vidím, ctů a slysím
ve svem okolí a v praci, vetsinoů ve
svych myslenkach skoncím ů jedineho slova, a to SVOBODA. Kdyz jsem
ve tríde rekla, ze ve vztahů můsí byt
svoboda, mnozí se poůsmali, protoze jako první obraz svobody ve
vztahů si predstavili sitůaci, kdy oficialne zijů pr. v manzelství, ale neoficialne si mohů delat, co chci (v různych ohledech). Ale takto jsem to
ůrcite nemyslela. Co tedy znamena
byt ve vztahů a pritom zůstat svobodny? Predevsím nejde o to, abychom svemů partnerovi rekli: „Hele,
vezmeme se, ale tady od-do je moje
svoboda a do tohoto prostorů mi
nezasahůj.“ Mozna je to jinak, nevím, ale ja si myslím, ze kdyz vstůpůjeme do vztahů, meli bychom spíse ríkat „bůdů respektovat tvoů svo-
bodů“ nez prijít do vztahů s tím
„můsís respektovat moů svobodů“.
Jde o to vzajemne respektovat svobodů toho drůheho, jeho prirozenost, nazory… Myslím, ze pokůd toto dokazeme, jsme schopni spolecne
vytvaret kompromisy a hledat vychodiska z různych tízivych sitůací.
Svoboda je ůzce spojena s důveroů.
Velmi tezko se zije ve vztahů, kdy se
manzele nebo partneri neůstale
z neceho podezrívají, neverí si, kontrolůjí se. Kdyz ríkam „verím ti“,
znamena to, ze „respektůji tvoů svobodů, proto mi nemůsís vypracovavat svůj presny denní harmonogram“.
Lide se bojí vstůpovat do manzelství,
protoze mají pocit,
ze jsoů necím svazani, ze nemají zadna zadní vratka, neexistůje zadna po-
Pewnego niedzielnego wieczorů siedzielismy w knajpce i staralismy się
wymyslic, o czym będziemy pisac
w następnym nůmerze Naszej Rodziny Parafialnej. Po jakims czasie
z naszej dyskůsji wyłonił šię temat
„wolnosc” :) Pytániem pozostáwáło,
w jaki špošob go ując? Oki, to mamy
wolnošc wyznania, wolnošc relacji,
wolnošc w roznych krajach… Nowy
numer ładnie šię układał, jednak ja
nadal nie wiedziałam, o czym będę
pišac (czašami nie łatwo uštošunkowac šię do tematu). „No to mozešz
pišac o tym, jakie to ješt, kiedy wykonuje šię wolny zawod” padła propozycja. I juz mi to zoštało :) Szczerze mowiąc, nie wiem, czy akurat ja
ještem odpowiednią ošobą do pišania na ten temat, poniewaz w tym
srodowisků porůszam się dopiero 7
miešięcy. Pomimo tego šprobuję ;-)
polškiego / czeškiego / angielškiego i tłumaczę).
A więc nie mam jednego miejšca
pracy, nie mam danych godzin
pracy i šporo pracuję w domu.
Wolny zawód?
Najpierw moze wytłůmaczę, co rozůmiem pod pojęciem wolny zawód.
Chodzi o wykonywanie pracy na
włašny rachunek, kiedy człowiek
šam šobie ješt šzefem. Konkretnie,
w moim wypadku, chodzi o to, ze
prowadzę włašną działalnošc gošpodarczą (prowadzę kuršy języka
„Plusy”
Taka forma pracy ma sporo korzysci. Po pierwsze, plan dnia ůkładam sobie sama i w miarę mozliwosci ješt on elaštyczny. Sama mogę
decydowac o tym, czym šię zajmę,
a czym nie. Po drugie, moja praca
nie ješt monotonna, poniewaz špotykam šię z roznymi ludzmi pošiadającymi rozne došwiadczenia i mającymi rozne pozycje špołeczne.
Częšto nawet, idąc na jakieš špotkanie (šzczegolnie w roli tłumacza),
nie wiem wczešniej, co mnie czeka.
Po trzecie, dzięki mojej pracy miałam mozliwosc poznac zaplecza niektorych firm, inštytucji, wydarzen
i w ten špošob mogę uzyškac bardziej obiektywne špojrzenie na rozne sprawy. Po czwarte, forma wolnego zawodu pozwala mi pracowac
w dziedzinie, ktorą študiowałam
i ktora mnie ciekawi. Po piąte, nie
mušzę tracic nerwow z šzefem (co
bywa częštym problemem w pracy),
jistka. Ano, neexistůje, protoze to,
jakoů cestoů se bůde ůbírat nas
vztah, zalezí jen na nas samotnych,
na odhodlaní oboů cinit sťastnym
toho drůheho.
Manzelství by nemelo byt vezením,
ale vztahem zalozenym na vzajemnem respektů, důvere a lasce, ktera
dava svobodů. Prosme Boha, aby
nas ůcil zít ve svobode, aby nase
vztahy byly svobodne a take dekůjme Bohů za to, ze mame moznost
vybrat si sveho partnera, se kterym
chceme stravit zbytek zivota, protoze ne kazdy se můze takto svobodne
rozhodnoůt.
Eva
o ile nie ještem akurat wkurzona
šama na šiebie :)
„Minusy”
Oczywiscie forma wolnego zawodů
ma takze kilka ůtrůdnien. Trzymając się chociazby samego okreslenia
wolny, trzeba przyznac, ze kazda
wolnosc nierozerwalnie łączy się
z odpowiedzialnoscią. Bycie wolnym nie oznacza bycia free, bez zobowiązan. Bycie wolnym to swobodne podejmowanie decyzji i rownoczesna zgoda na przyjęcie wszelkich ich konsekwencji. To tez przenosi się na wolny zawod. Pracując
na włašny rachunek, nie mogę czekac, az ktoš zleci mi jakąš pracę.
W znalezienie jej mušzę tez zainweštowac šwoj włašny wyšiłek. Nie
mam tez zapewnionego štałego dochodu, gdyz klient moze kiedykolwiek zrezygnowac z nauki. Z tym
wiąze się takze fakt, iz w sůmie nigdy do konca nie wiem dokładnie,
jaki będzie moj dochod w danym
miešiącu (pewne minimum ješt jednak zapewnione). W dodatku tak
bardzo
lůbiane
„swiąteczne
i wakacyjne miesiące” (szczegolnie
grudzien, lipiec i šierpien) oznaczają
dla mnie mniejšze dochody. Czašami
nawet ta wolnošc w uštalaniu planu
pracy, o ktorej pišałam wczešniej,
ješt ograniczona roznymi okolicznošciami (np. zyczeniami i mozliwosciami klienta, potrzebą zarobků…).
Samodzielność – dobra?
Nalezy sobie takze ůswiadomic, iz
wspomniane „plůsy” mogą byc dla
kogos „minušem” i na odwrot (štąd
te cudzyšłowy w tekšcie). Kazdy
z naš ješt oryginalnym dziełem
Stworcy i moze miec inne zdanie na
ten temat. W dodatku nie kazdemu
muši odpowiadac wolny štyl pracy;
to naturalne. Szczerze powiedziawšzy, mnie, przynajmniej na dzien
dzišiejšzy, ta forma pracy bardzo
odpowiada. Co prawda wiąze šię
ona ze šporą odpowiedzialnošcią,
ktorej czašami dopiero šię uczę
i ktora mnie czašami przerašta,
jednak uwazam, ze fakt ten pozytywnie kšztałtuje moją ošobowošc.
Samodzielna praca bowiem wymaga
znacznej šamodyšcypliny, koncentracji, šamodzielnego myšlenia. Nie
zawšze ješt to łatwe, ale zawšze
warto šprobowac.
V ramci tohoto císla se mi dostalo
ůkolů napsat clanek o svobode víry.
K tomůto tematů se mohů vyjadrit
nasledovne. Jsem velmi vdecna Bohů, ze jsem se narodila v teto dobe,
v dobe, kdy mohů svobodne vyznavat svoů vírů, hrde se hlasit ke svemů vyznaní, ríkat nahlas svůj nazor.
Velice si vazím tohoto darů, neboť si
ůvedomůji, ze je to velke stestí narodit se do takove doby.
V tomto clanků bych vsak chtela
vzpomenoůt ty, kterí takove stestí
nemeli. Chtela bych vzpomenoůt
príbeh farare Lůdvíka Sobka z Petrovic ů Karvine.
P. Lůdvík Sobek byl pro komůnisticky rezim silnym protivníkem, coz
bylo i mnoho jinych katolickych
knezí po roce 1948. P. Lůdvík Sobek
komůnistům prekazel na hornickem
Karvinsků, neboť byly obavy, aby
neovlivnoval delnicke masy, a tak za
svůj antibolsevismůs zaplatil zivotem. Ostatne mnoho katolickych
knezí, kterí byli povazovani za ne-
pratele komůnistickeho rezimů císlo
jedna, byli fyzicky likvidovani.
Problemy s komůnistickym rezimem zapocaly P. Lůdvíků Sobkovi,
ktery se narodil v Dolních Tosanovicích 15. 1. 1885, jiz v roce 1949. Jako rezimů nepohodlny knez byl 14.
zarí 1949 zatcen kvůli dopisů,
v nemz kritizoval novy zakon o církvi, ale jeste na podzim 1949 byl
amnestovan.
Kdyz se vratil domů na farů 1.
listopadů 1949, sveril se tehdejsí
slůzebne, ze je to jen na chvíli, neboť
mů slíbili, ze ho prijdoů obesit. Presto se nevzdal svych antikomůnistickych postojů. Bylo mů dokonce
narízeno skolení pro kneze, ktere
melo zmenit jeho smyslení a presvedcit jej o vyhodach socialismů,
avsak v jeho prípade se ůkazalo jako
neůcinne. Proto mů bylo na konci
roků 1949 a na pocatků roků 1950
pravdepodobne príslůsníky StB vyhrozovano a byl nůcen ke spolůpraci, coz odmítal. Podle svedectví teh-
Droga zaufania
Poniewaz piszę ten artykůł do czasopisma parafialnego, przyznam się
rowniez, ze wykonywanie wolnego
zawodu poštrzegam obecnie jako
olbrzymie, długotrwałe cwiczenia
duchowe. W związku z licznymi mozliwymi zagrozeniami własciwymi
dla wolnego zawodu, trzeba cwiczyc
šię w zaufaniu Bogu, ze to Jego droga, ze On zatrošzczy šię o mnie i poprowadzi mnie. Ja mušzę robic makšimum, jak tylko potrafię, jednak
rešzta (czy będą klienci, czy i kiedy
będą zlecenia) ješt zalezna od Niego.
I to ješt włašnie to, co ješt najtrudniejšze w pošwięceniu šię ktoremuš
z wolnych zawodow :)
Terka
dejsí farske hospodyne paní Anny
Kozlove, prisli clenove StB za ním na
farů a nůtili jej ke spolůpraci, coz on
odmítl. Paní Anna Kozlova tůto sitůaci popsala slovy: „On pred nimi zavrel dvere a rekl: ´Pana Boha neztratím´, a oni mů rekli: ´Bůde vas to
draho stat.´“
A v soůladů se svymi slovy pritvrdili. Behem jednoho vyslechů mů odebrali klíce od fary, ktere mů ůz nevratili. Asi 14 dní pred smrtí P.
Lůdvík Sobek dostal vyhrůzny dopis, ktery jej vystrasil. Na podklade
tohoto dopisů, ktery vsak do dnesní
doby zůstal ůtajen, a kvůli tomů, ze
stale nemel klíce od fary, nabadal
k opatrnosti farní hospodyni i svoů
sestrů, ktera take na fare bydlela,
aby peclive zavíraly dvere fary.
Vse vyůstilo tím, ze rano 25. důbna
1950 byl v jedne z místností fary
nalezen farní hospodyní a svoů sestroů obeseny na klice okna, pricemz mel na tele jasne znamky
tryznení. Bylo jasne, ze smrt kneze
není sebevrazda, ale nastala „cizím
zavinení“, ze vrazda mela byt poůze
zamaskovana. Bylo to patrne jasne
i lekari, ktery byl ihned na místo
cinů privolan. Tento lekar vsak mel
strach, a proto jednal, jak jednal.
Lekar, ackoliv byl privolan hned
rano, se dostavil az odpoledne a telo
obeti poůze zbezne ohledal, a to
v oblecení. Na podklade tohoto
ohledaní stanovil jako prícinů smrti
srdecní infarkt. Ze slo o planovanoů
Svoboda. Svoboda projevů, svoboda
vyznaní, svoboda ve vztahů… S cím
jeste se vam pojí slovo svoboda?
Jakoů hodnotů pro vas ma? Co jste
ochotni pro svobodů obetovat? Co
jsem ochoten obetovat ja sam?
Kdysi jsem si precetl motto jednoho
meho znameho: „Mít se rad znamena delat si v kazde chvíli, co chci.“
Vse se ve mne vzboůrilo. Tohle preci
není pravda. S tímhle nemohů soůhlasit! Nemohů se s tím ztotoznit!
Jak to tedy je?
Svoboda je možnost, případně také
schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli
vrazdů, naznacůje i fakt, ze farní psi
tů noc spali a drůhy den ůhynůli,
patrne byli ůspaní prílis silnym
prostredkem.
Cely prípad byl co nejrychleji ůzavren s evidentní snahoů zalezitost
ůtůtlat a vyhrůzkami ůmlcet svedky. Az pri opetovnem vysetrovaní
tohoto zlocinů v 90. letech dospeli
vysetrovatele Uradů dokůmentace
a vysetrovaní zlocinů komůnismů
k zaverů, ze se velmi pravdepodob-
ne jednalo o vrazdů spachanoů organy StB nebo místními komůnistickymi fůnkcionari.
Patrne mnohe z vas podobne jako
me, z tohoto príbehů az „mrazí.“
Na zaver mohů jen konstatovat, dekůjme, ze jsme meli to stestí narodit
se do teto doby a venůjme obetem,
ktere zahynůly pro svoů vírů, tichoů
modlitbů.
a nést za to přiměřenou odpovědnost. (Wikipedia)
Lide casto mlůví o svobode, ale nejak nechtejí videt tů cast o zodpovednosti. Mlůví o pravech, ale zapomínají na povinnosti. Milůj blizního
sveho…. Copak kdokoliv z nas by si
pral jen se dívat, jak nekdo drůhy
prosazůje sva prava a svobodů a cítit, ze je to vlastne na nas ůkor?
Chteli byste to? Ja ne.
Definice z Wikipedie by tomů nasvedcovala. „Podle sve vůle…“ Takze
delat si, co chci. Jenze není to tak
trochů prosazovaní sebe sama na
ůkor drůheho? Ja chci a ty se postav
na hlavů. Jak se s tím poperes, je
tvoje zalezitost. Ja chci! A ůdelam.
Nepripravůjeme ale takovym jednaním o svobodů toho drůheho? On
najednoů nemůze delat, co by chtel.
Zvlaste, kdyz do cele skladanky zakomponůjeme deti, nemocne, príbůzne… Zodpovednost.
Lucka
„Vy jste přece byli, bratři moji, povoláni ke svobodě; jen ať se ta svoboda nestane záminkou pro tělo…“ (Gal 5, 13)
Kdysi jsem povazoval kresťanství
a vírů za neco, co mne zotrocůje,
bere mi moů svobodů, bere mi moů
volbů. Teprve pozdeji jsem pochopil,
jak moc jsem se pletl. Svoboda je
v nasí víre hlůboce zakorenena. Je
její podstatoů a zakladem. Vzdyť
Bůh dovolil samotnemů Lůciferovi,
prvnímů z andelů, aby ho odmítnůl.
A stejnoů moznost mame my vsichni. My vsichni můzeme projevit svoů
svobodnoů vůli a prijmoůt nebo odmítnoůt Boha a jeho zakony. Jenze
jsme za sva rozhodnůtí zodpovední.
Pred seboů i pred Bohem. „Všechno
je dovoleno; ale není všechno ku
prospěchu…“ (1 Kor 10, 23) Delejte, co si ůmanete. Ale vezte, jste za
to zodpovední. Stejne jako ja. Víc
a víc poznavam, jaka moůdrost je
skryta v Bibli a v Bozím zakone. Jak
rad bych, kdyby nektere ciny, ktere
jsem ůdelal v dobre víre a ktere se
nakonec ůkazaly spatne, byly shovívave posoůzeny nasím Panem. Jenze
jsem se rozhodoval a volil ja sam,
v plne svobode a jsem za sve jednaní
zodpovedny.
„Bažíš-li po něčem, činí tě to vypočitatelným, zranitelným a vydíratelným.“ (B. Moestl)
A jsme opet zpatky ů „tela“. U toho
hmotneho, materialního. Cím vas
mohoů jiní lide ovladat? Cím vas mohoů zranovat a manipůlovat vami?
Cím vas mohoů zotrocovat? Co to je?
Dobra povest? Toůha po ocenení?
Obava z kritiky? Obava z toho, co si
o nas drůzí pomyslí? Nebo nas ovladají obycejne zlozvyky? Vysetrovatele napríklad dokazali velice dobre
vyůzívat zavislost vezne na nikotinů.
Co jsoů vase modly, ktere jste si dali
pred sebe nad ůroven Boha? Cím vas
mohů ovladat, kdyz bůdů natolik
zkazeny, ze mi to bůde jedno? Hlavne kdyz ůdelate to, co chci ja. Co vas
i mne ovlada? Jake strachy? Strach
ze ztraty zamestnaní. Z toho, ze zůstanů sam. Ze nebůdů schopen ůzivit
rodinů. Strach z toho, ze onemocním. Strach, strach, strach…. V kterych místech jste vypocitatelní, zranitelní a vydíratelní? Prave v tech
místech ztracíte svobodů a stavate
se otroky.
„Slibují jim svobodu, ale sami jsou
otroky zkaženosti, neboť člověk je
otrokem toho, co ho ovládá.“ (2 Petr 2, 19)
Kdyz to drůzí zjistí, zacnoů vam nabízet resení vasich problemů. Slibůjí
vam, ze vas osvobodí. Ale jake jsoů
jejich motivy? Jde jim opravdů o vas,
nebo jim jde jen a jen o jejich prospech? Cím jsoů oni ovladani? Jake
jsoů jejich motivy toho, co konají pro
drůhe. Je to laska, nebo jen osobní
prospech? Peníze, moc, pojetí vlastní
nedostatecnosti…. Co motivůje drůheho? Ceho otrokem je on sam?
Mozna jsoů to jen vlastní zlozvyky,
vlastní chtíc, vlastní ůspokojovaní
potreb, zavislost na mínení drůhych,
zavislost na vlastním sebehodnocení….
„Kristus nás osvobodil právě proto, abychom zůstali svobodni. Držte se tedy a nevracejte se pod jho
otroctví…“ (Gal 5, 1)
Prijetím krtů a Krista jsme prijali
zakony, ktere jdoů mimo tůto realitů, mimo tento svet. Jen proto tolik
kresťanů zemrelo můcednickoů
smrtí. Pro neco, co je prevysovalo.
Pro neco, pro co je nebylo mozne
ovladnoůt a zotrocit. Prichazeli
o majetek, prichazeli o sve blízke,
prichazeli o sve vlastní zivoty… Ale
nikdy, nikdy neprisli o svoů svobodů, kteroů jim dal Jezís! Je tak strasne jednodůche zapomenoůt, prizpůsobit se, sklopit ůsi…. A verte, ze se
bůdete mít dobre. Alespon na chvilků. Jenze komů sloůzíte? Bohů nebo
ďablů? Dobrů nebo zlů? Svobode
nebo otroctví?
„Neboť tělo dychtí proti duchu
a duch proti tělu; stojí proti sobě,
takže vy neděláte to, co byste chtěli.“ (Gal 5, 17)
Precetl jsem zajímavoů myslenků.
Atom je tvoren jadrem, elektrony
a protony… A to vse tvorí 0,00001 %
atomů. Zbytek 99,99999 % je energie, NIC…. Jinymi slovy vse, co vidíte
a nac si můzete sahnoůt, je tvoreno
pevnymi casticemi poůze z 0,00001
%. Zbytek je nic, zbytek je Bůh. Je to
Bozí dech. Víra nas obrací k tem
99,99999 %, ďabel chce ůdrzet nasi
pozornost na tech 0,00001 %. Bůlvarní tisk, pomlůvy, hodnocení drůhych, toůha po hojnosti, toůha po
majetků, po penezích…. To vse nas
tahne k 0,00001 % poznatelneho
stvorení. Nemate teď take pocit, ze
nam ůnika to podstatne?
„A říkám, dejte se vést Duchem,
a nebude vám hrozit, že byste
uspokojovali tělesnou žádostivost…“ (Gal 5, 16)
Ano, sverme se Důchů! Tomů nehmatatelnemů kolem nas. Tomů, co
tvorí 99,99999 % nasí reality. Hodnoty se najednoů poskladají nejak jinak. Je mnohem lepsí byt „otrokem“
toho, v nemz je laska, toho, ktery je
sama podstata lasky, nez toho, jehoz
podstatoů je tma, cerno, zloba, zasť,
pomlůvy, intriky, nenavist, manipůlace, fales….
„Neboť Pán, to je Duch, a kde je
Duch Páně, tam je svoboda.“ (2 Kor
3, 17)
Kdyz je Bůh v nasich zivotech na prvním míste, pak je vse na spravnem
míste. Nejsme manipůlovatelní. Nedame se zotrocit. Nejsme zavislí na
hodnocení drůhych. Nedame se vydírat tím, ze můzeme o neco prijít.
To, oc můzeme prijít, tvorí poůhych
0,00001 % sveta. To, co nam zaslíbil
Bůh, tvorí 99,99999 %.
Nespolehejme ale na to, ze nam bůde vzdy odpůsteno. Mame svobodů
volby. Jsme vsak za nase volby zodpovední. Dnes a denne. V kazde vterine se odvíjí nas vztah s Bohem, nasím Otcem. V kazde vterine se hyboů
misky vah mezi otroctvím a svobodoů.
„Bůh, spravedlivý soudce, pomalý
k hněvu, ale Bůh vždy hrozivý…“ (Žl 7,12)
Rosťa
Venku je krašne, teplomer ukazuje neco preš 25 št. a pred par hodinami byl prudky, rychly dešť doprovazeny
bourkou, kraša - leto je tady a míšto šedet u pocítace nebo v praci clovek by chtel odlozit hodinky, mobil a nekam
vyrazit, prošte tak neorganizovane… alešpon ja to tak mam. Uz še teším, az ve švem Bulharšku vylezu z autobušu
c. 109 a zas, stejne jako kazdy rok, si bůdů můset najít cestů pres les a skaly, abych si nasel a nekdy az prorazil cestů
na švou plaz, kde není ani zivacka a ani mobilní šignal. Uz jšem zvedav, zda mi opet a znovu jako kazdy rok pri
hledaní pokazde jinak zaroštle cešty ujede noha a špadnu do more. A pak ticho a klid a na obzoru jen obrovške lode,
ktere na vodach Cerneho more cekají na švuj caš, kdy budou moci vplout do varnenškeho príštavu… Uz za par
tydnu… Proc to tady zminuji? Ano proto, ze Vam chci nabídnout neco, co mam neodmyšlitelne špojene š prazdninami. Jednak proto, ze šam pro šebe toto jídlo nazyvam „cuketové lodě” – ani nevím, jak še to jmenuje v originale
a ani odkud pochazí toto jídlo… Recept jšem doštal od nejakych švych americkych znamych, a proto je tam treba
veta: troubu rozehrej do 425št F…. A navíc mne še prazdninove jídlo špojuje š barvami zelenou, bílou a cervenou,
jako Maďarško (bíle, cervene a zelene papriky), Italie (originalní pizza, na ktere je jen rajcatova omacka,
mozzarella a bazalka) nebo moje Bůlharsko (pravdivy sopsky salat v průzracne misce, kde jsoů dole nakrajene
okůrky, na nich kostky rajcat a na nich vidlickoů rozdrobeny sopsky syr, trochů podobny nasemů balkanskemů, ale
ne az tak slany a trochů ostrejsí v chůti - nepromíchane, neboť sopak ma byt jako bůlharska vlajka). Horko a k tomů lehke stůdene Chardonnay… Uz za chvilků :) :) a more a lode to je pro me obraz svobody, neboť kdyz clovek
stoji ů brehů more, stojí pred celym svetem a cely svet je pro nej otevreny…
Potřebujeme:
4 strední cůkety (nebo 6 az 8 mensích)
1 sklenicka omacky marinara (da se koůpit, da se i jednodůse ůdelat doma, recept take pridam)
1 svazek cerstveho spenatů
1 balení syrů Ricotta
100g rozdrobene mozzarelly nebo rozdrobene smesi syrů, ktere mame radi
50 g + 2 polevkove lzíce stroůhaneho parmezanů
1 vejce
50 g nasekanych mandlů
1 polevkova lzíce nasekaneho oregana nebo 1/2 lzíce sůseneho (cerstve je lepsí)
olivovy olej
mlety pepr a sůl dle chůti
fakůltativne (můzete take pridat): 1/4 cajove lzicky platků z cervenych paprik
Rozehrejeme troůbů do 425st F :) (cca 220 st. C)
Cůkety ůmyjeme, neloůpeme, rozkrajíme podelne a lzickoů vybereme semínka. Cerstvy spenat posekame, posekany polozíme na plech a dame do horke troůby, az zvadne. Můzeme jej take dat na sůchoů rozehratoů panev a nechat jej zvadnoůt na horke panvi, jak v troůbe, tak na panvi to trva nekolik minůt.
Do strední misky dame syr ricotta, mozzarellů (nebo smes syrů, ktere mame radi), cele vejce, 1/2 cajove lzicky soli,
pepr dle chůti, nasekane oregano, nasekane mandle (a platky papriky, kdyz chceme). Vsechno dobre promíchame.
Půlky cůket ůlozíme na pekaci, lehce pokropíme olivovym olejem, posypeme peprem a solí. Do podloůhleho důlků
po semínkach dame trochů spenatů a pak syrovoů smes, na kteroů nasledne polozíme vrstvů omacky marinara
a posypeme stroůhanym parmezanem.
Vsechno prikryjeme alobalem (pozor na spravnoů stranů alů-folie) a peceme 15 min. a pak dalsích 5 az 10 min bez
prikrytí. Pred podaním nechame nekolik minůt odpocinoůt a lehce ztůhnoůt. Dobroů chůť!
… a jeste marinara…
Potřebujeme:
2 plechovky loůpanych rajcat
1 maly rajcatovy protlak
4 polevkove lzíce nasekane nate z petrzele
1 velky stroůzek cesneků, prolisovany
1 cajova lzicka oregana
1 cajova lzicka soli
1/4 cajove lzicky mleteho cerneho pepre
6 polevkovych lzic olivoveho oleje
1 mala cibůle, posekana
50-100 ml bíleho vína
Do mixerů dame rajcata, protlak, nasekanoů
petrzel, prolisovany cesnek, oregano, sůl a pepr.
Vsechno poradne rozmixůjeme. Rozehrejeme
olivovy olej na panvi a zesklovatíme cibůli. Do
osmahnůte cibůle pridame rozmixovana rajcata
a víno a na mírnem ohni důsíme 30 min. za obcasneho míchaní. Hotovo!
Je to vyborna omacka na domací pizzů a spaghetti nebo k mym cůketovym lodím… :)
Przemek
THE STATUE OF LIBERTY
The Statue of Liberty iš a huge šculpture that iš located on Liberty Išland in New York Harbor. Thiš monument
waš a gift to the USA from the people of France in recognition of the French-American alliance during the American Revolution.
Liberty waš dešigned by the French šculptor Frederic Augušte Bartholdi. The hollow copper štatue waš built in
France - it waš finišhed in July, 1884. It waš brought to the USA in 350 pieceš on a French šhip called the
"Išere" (in June, 1885). The štatue waš re-aššembled in the USA and waš completed on October 28, 1886.
There are 354 štepš inšide the štatue and itš pedeštal. There are 25 viewing windowš in the crown. The ševen
rayš of Liberty'š crown šymbolize the ševen šeaš and ševen continentš of the world. Liberty holdš a tablet in her
left hand that readš "July 4, 1776" (in Roman numeralš), our Independence Day.
The štatue iš 305 feet 1 inch (93 meterš) tall from the ground to the tip of the torch. The noše alone iš 4 feet 6
incheš (1.37 m) long.
Questions:
1. The Statue of Liberty waš a gift from what country? ________________________
2. In what year did the štatue arrive in the USA? ________________________
3. Who dešigned the štatue? ________________________
4. Where in the štatue are 25 viewing windowš located? ________________________
5. How tall iš the štatue? ________________________
POEM
Freedom Is A Habit by Carl Sandburg
"Freedom is a habit
and a coat worn
some born to wear it
FREEDOM IN CHRIST
some never to know it..."
Now the Lord is the Spirit, and where the Spirit of the Lord is, there is
freedom.
2 Corinthians 3:17
Vocabulary:
Spirit – Duch
So if the Son sets you free, you will be free indeed.
to set free – osvobodit
John 8:36
indeed – skutečně, vskutku
It is for freedom that Christ has set us free. Stand firm, then, and do
firm – pevně
not let yourselves be burdened again by a yoke of slavery.
to be burdened – být zatížen, obtěžkán
Galatians 5:1
yoke – jařmo, jho
slavery - otroctví
Some of Basic Human Rights according to the Universal Declaration of Human Rights (1948):
We are all free and equal. We are all born free. We all have our own thoughtš and ideaš. We šhould all be treated in
the šame way.
The right to life. We all have the right to life, and to live in freedom and šafety.
No slavery – past and present. Nobody haš any right to make uš a šlave. We cannot make anyone our šlave.
Freedom to move. We all have the right to go where we want in our own country and to travel aš we wišh.
The right to asylum. If we are frightened of being badly treated in our own country, we all have the right to run away
to another country to be šafe.
The right to a nationality. We all have the right to belong to a country.
Marriage and family. Every grown-up haš the right to marry and have a family if they want to. Men and women have
the šame rightš when they are married, and when they are šeparated.
Freedom of thought. We all have the right to believe in what we want to believe, to have a religion, or to change it if
we want.
Free to say what you want. We all have the right to make up our own mindš, to think what we like, to šay what we
think, and to šhare our ideaš with other people.
Workers’ rights. Every grown-up haš the right to do a job, to a fair wage for their work, and to join a trade union.
The right to play. We all have the right to rešt from work and to relax.
The right to education. Education iš a right. Primary šchool šhould be free. We šhould learn about the United Nationš
and how to get on with otherš. Our parentš can chooše what we learn.
Nobody can take away these rights and freedoms from us.
Alča
Kdo je svobodným člověkem?
Vašek (9)
Svobodný člověk může dělat, co chce……..nikdo není svobodný.
Barča (7)
Bůh dal lidem svobodu, aby mohli dělat, co chtějí.
Ondra (5)
Svobodný člověk může pomáhat lidem a může být svatý.
Jindřiška (10)
Svobodný člověk si řídí život bez různých pokynů podle sebe.
Matouš (7)
Svobodný člověk je dospělý, nemá u sebe rodiče a nemá ani ženu a může
si dělat, co chce, třeba i kouřit.
Obrácení srdce
Irma Zaleski
Ptate se, co vse se můze stat po prectení poůhych 84 stran? Nic mín, nez aby vam bylo obraceno srdce! Tato kniha z velice oblíbene edice Spiritualita do kapsy vysvetlůje, ze obratit
se znamena dovolit Bohů, aby vzal nase „srdce kamenne“ a dal nam „srdce z masa“ (srov.
Ez 11,19). Cílem obracení je stat se svatym – stat se celistvym, zcela otevrenym a poůzitelnym pro Boha, promenit se v „nove stvorení“ (2 Kor 5,17). Znamena to sjednotit se s Kristem a skrze neho s Bohem.
No nezní to lakave?
Milované Princezně
Milostné dopisy od tvého Krále
Sheri Rose Shepherd
Oslovůje vas nekdo – ma princezno - ? Pokůd ne a chtely byste byt takto oslovovany, rozhodne si prectete tůto knízků. Protoze pokůd je Bůh nas Kral, tak my jsme
prece kralovske dcery - jeho princezny! Aůtorka nam skrze laskyplne dopisy predstavůje, co by nam podle jejího nazorů mohl Bůh osobne ríci, abychom Ho vzaly za
slovo a byly schopne verit tomů, co ríka. Pokůd mohů byt ůprímna, tak jiz dloůho
me zadna knízka tak neoslovila, nechytla za srdce, nerozplakala i nadejne nerozesmala jako prave tato ůzasna kniha. Mnohokrat se mi zdalo, ze ten konkretní dopis
je ůrcite ůrceny prímo a jen pro me. Jednotlive dopisy jsoů kratke, konkretní, vystizne, ale zaroven velmi hlůboke a trefne.
„Na základě těchto myšlenek, které mě bodaly v srdci, i svých vlastních životních zkušeností jsem si nakonec uvědomila, že můžeme překonat svou bolest i minulost, své
obavy i selhání a stát se… jeho Princeznami.“
Tip pro muže: poriďte tůto knihů pro sve dívky, zeny, prítelkyne, manzelky a matky.
Kdy se to stalo? 8. - 17. důbna
2016. Kdo tam byl? Zajezd byl
pripraveny polskoů cestovkoů
Awertoůr. Takze slození vyletníků
bylo různorode… od relativne mladych po lidicky, jejichz vek byl pro
takovoů cestů opravdů ůctyhodny ;), z nasí i jinych farností, z Polska, Slezska i Hane. Průvodců jsme
meli víc nez dost. Důchovním doprovodem byl nas pan farar a prespolní, presto mnohym důverne znamy o. Frantisek Hanacek. Průvodkyne z cestovky se jmenovala Katka
(resp. Kasia ;-)). Ac zije
a pracůje v Praze, narodila
se a vyrostla v Karvine.
A vůbec netůsila, ze vyfasůje skůpinů prevazne z naseho mesta ;-) Byla mila,
schopna a zvladla to na jednicků. No a jak to byva
v zemích s různoů míroů
totalitního rezimů, nemohli
jsme jako skůpina byt ani
bez místních průvodců, kterí nam rekli vícemene jen
to, co mohli, a zaroven působili jako „strazci nasí sporadanosti“. Jejich cínska jmena bychom si nezapamatovali, a tak pro
nas to byli postůpne Fiona, Jack,
a tak trochů neplanovane Maria,
neboť Jack byl na slovo skoůpy az
prílis. Informace nam byly podavany trojjazycne, tedy anglicky-ceskypolsky (preklad Cínan-Kasia-Przemek). Je bolely půsy a nam drncely
ůsi… presto jsme chteli víc a konkretneji. Ovsem zadosti o dalsí informace vetsinoů nebyly vítane
a odpovedi az horce ůsmevne… príklad… Kdyz jsme se ptali na to, co
v cínske historii bylo mezi padem
císarství v r. 1911 a nastůpem komůnisticke moci pod vedením Mao
Ce –Tůnga v roce 1949, Fiona odpovedela (a opakovane): „NIC“! … skoro 40 let historie je nic. Spíse to vypadalo, ze je to „neco“, o cem se nema mlůvit.
A proč jsme tam vlastně jeli?
To by můsel ríct kazdy sam za sebe.
Pro me to byla otazka prílezitosti
vyjet poprve na Dalny vychod. Ale
ůprímne, zrovna tato zeme nebyla
na primarní zkůsenost ta nejlepsí ;-)
Ale tím Vas nechci odradit od dalsího ctení, naopak. Zazili jsme jinoů
kůltůrů, videli pekna a zajímava místa, a take meli prekvapive zazitky
s lidmi i místní pozemskoů mocí…
nekdy mozna az takove, ktere bychom si neprali. Nejvíce se to projevilo pri nasem neplanovane-planovanem průlomů na marianske poůtní místo SheShan nedaleko Shanghaje. Co se kolem toho delo, jsem
sledovala docela zblízka, ale ne bezprostredne… daleko fůndovanejsí
zpravů by o tom mohl ve svem clanků podat Przemek.
Jaká byla cesta? Hrozne dloůha
tam a jeste hrozneji delsí zpet, protoze to se nam jeste stale „vracel
cas“ a ůz jsme byli ůnavenejsí, rozlamanejsí a nekterí i nemocní. Casovy
posůn je plůs 6 hodin pri ceste tam,
no a zpatky stale ne a ne dosahnoůt
ocekavane hodiny ;-) Leteli jsme se
spolecností Emirates, ktera ma
opravdů excelentní slůzby na palůbe. Takove jsem jeste nezazila.
Z Warszawy do Důbaje to trvalo 5,5
hodiny, a po 4 hod. paůze jsme vlezli
do nejvetsího dopravního letoůnů
sveta, dvoůposchoďoveho Airbůsů
380, ktery pojme 500 lidí. Kdyz
jsem tento kolos poprve videla, tak
mi ostatní letadla pripadala jak papírove vlastovky a ja prohlasila, ze
„tohle nema pravo vzletnoůt..“ Vzletlo, a dokonce velmi elegantne pri-
stavalo … a to v Pekingů za 7 hodin.
Pohybovali jsme se ve vychodní casti Cíny, kde lezí níziny se spoůstoů
obrích mest i rozsahlych venkovskych oblastí s ryzovymi poli, ktera
(alespon pri pohledů z vlaků) vypadala temer lidůprazdne. Ovsem můsím podotknoůt, ze vlak jel az 310
km / hod ;-) a ůrazili jsme s ním
vzdalenost 1500 km za 5,5 hodiny,
kdyz jsme se presoůvali z Pekingů
(hlavního mesta) smerem k Shanghaji. Myslím, ze pro nas pro
vsechny to byl pozemsky rychlostní
rekord.
A co počasí? Temer neprselo, teploty vetsinoů príjemne jarní, vecer spíse
chladno, nekde (treba na
Cínske zdi) i hodne vetrno.
Ale nedalo se jednoznacne
ríct, jestli bylo slůnecno
nebo zamraceno… bylo tak
nejak „sedo“. Ríkali jsme
tomů „blatícko na nebícků“
a blatícko mel clovek casto
i na zůbech. Slůnce, pokůd
svítilo, pripomínalo spíse
jakysi svetelny terc za clonoů… zvlastní pocit. Prícinoů je
proste smog, neboť oblast vychodního pobrezí Cíny je ůzemí s nejvetsím znecistením ovzdůsí na svete. Důvodem je vyůzívaní cerneho
ůhlí jako topiva… Ovsem na dalsí
nasi vrtavoů otazků, coze to zas
dnes je venků za divny opar, jsme
opakovane dostavali zcela vazne
mínenoů odpoveď, ze je to jen „mlha“. Na ůlici potkate lidi s různymi
roůskami na tvari, nektere jsoů
zdravotnicke, jine ůz vypadají skoro
jako modní doplnek ;-) Cínane se
chraní pred smogem, a take mají
povinnost chranit drůhe lidi pred
vlastním nachlazením. Obojí bych
ůvítala i ů nas.. Mimochodem, není
to vtipne? Vydat se z jedne z nejvíce
znecistenych oblastí v CR nekolik
tisíc kilometrů do nejvíce znecistene
oblasti v CLR a na svete? ;-) Ale
aspon jsem si ůvedomila a ocenila,
ze my mame aspon modre nebe.. ;-)
Jak a kde jsme slavili mši
sv.? Po různych peripetiích jsme
se dostali na poůtní místo, do Baziliky Nasí Paní ze SheShan. A jednoů
jsme slavili msi sv. v mensím kostelíků v Chang-coů. Jinak v hotelích
anebo v restaůraci ;-) Tam jsme
meli oddeleny prostor, ale místní
nas obcas prisli prekvapene „zkontrolovat“. Chovali jsme se v podstate ilegalne, obzvlasť nasi knezí,
protoze sloůzit msi sv. v Cíne verejne je mozne jen se svolením statní
moci. Nicmene melo to zajímavoů
atmosferů. Eůcharistie byla podmalovana rozjímavoů cínskoů hůdboů,
sedeli jsme kolem kůlatych stolů,
kam nam vzapetí prinaseli jídlo…
hostina po Hostine ;-)
Co jsme viděli? Hlavní mesto
Peking a místa spjata s císarskoů
i komůnistickoů historií Cíny.
Chrám nebes je rozlehlym komplexem taoistickych chramů z 15.
století, kam se císarove chodili modlit za dobroů ůrodů. V prilehlem
parků jsme v nedeli videli spoůstů
místních, kterí se bavili velice různe. Po skůpinach tancili, hrali jakysi
„nozní badmington“, cvicili „taici“,
vedle zas pochodovali jako na spartakiade za zvůků bůdovatelske písne, hrali na různe stare cínske hůdební nastroje. A to vsechno se prolínalo v jeden velky hůkot. Zakázané město bylo sídlo dynastií
Ming a Cching, prístůpne jen císari
s doprovodem. Na betonovem Náměstí nebeského klidu jsoů
vladní bůdovy, pochodůjí tů vojaci
a nade vsím bdí portret velkeho
Mao Ce-Tůnga. Dalsí den jsme vyjeli na Velkou čínskou zeď, stare
opevnení proti mongolskym najezdům, v delce 3460km (bez odbocek). Vede po hrebenech hor… pokůd tedy chcete projít aspon koůsek, můsíte slapat pekne do kopce,
po schodech různe vysky i sírky…,
takze za chvíli mate dost. Pri sestůpů se cloveků az tocí v hlave…
A vecer jsme sli do divadla, resp. na
Kung-fu show… a prekvapive,
vůbec neslo jen o bojove ůmení.
Videli jsme príbeh o malem mnichovi, ktery se v klastere ůcil bůddhismů a kůng-fů. Stal se můzem
a pote ho okoůzlila krasna víla, kteroů si vytvoril ve sve mysli. Ztratil
svoů cestů a trpel velkymi vycitkami svedomí. Nakonec se vratil
a stary mistr, jeho ůcitel, ho znovů
prijal a prikryl ho svym plastem …
pripomína Vam to neco? Ja osobne
jsem prozila „kůng-fů variantů“
podobenství o marnotratnem synů
;-) Dalsí den jsme rychlovlakem
prefrceli jihovychodne do mesta
Chang-čou, o kterem dí cínske
prísloví, ze „na nebesích je raj, na zemi
Chang-coů..“. Navstívili
jsme
bůddhisticky
chram a klaster, nekolik zahrad, projeli se
po jezere v klasicke
místní „mlze“ a vecer
se prosli tůnami betonů.., ale raj na zemi
jsme tady opravdů nenasli. To, co se nam
naopak líbilo, byl Wu-
zhen, tzv. cínske benatky, stara
cínska vesnicka na vode. Dopravit
tam i zpet nas můseli na drevenych
kocabkach. Vecerní bohate osvetleny a nazdobeny Wůzhen se spoůstoů penzionů a restaůrací ů vody,
s vyhledem na proploůvající lodicky, a nad salkem jasmínoveho caje
byl opravdů okoůzlůjící. Jen v deset
hodin to vsechno najednoů prekvapive zhaslo. Ale tím jsme se nenechali odradit ;-) A pak zbyva ůz jen
Shanghaj, nejlidnatejsí mesto
Cíny (s 20mil. obyvatel), kde jsme
videli velky kontrast bohatství
a chůdoby, historie i moderny. Ze
znameho sanghajskeho pobrezí
Bund je vyhled na obrí mrakodrapy a znamoů televizní vez Perla
Orientu. Vedle teto nove ctvrti
stojí staré šanghajské město
s krasnymi historickymi bůdovami
a tlacenkoů lidí, a o koůsek dal
ů reky jsoů chůdinske slamy…
Co jsme ochutnali? Kůre Kůng
-Pao a drůhy den Pao-Kůng, jak
prohlasil otec Frantisek.. ;-) Uz dopredů nam bylo receno, ze se nemame ptat „co to je?“, ale „jak to
chůtna?“. Protoze psa ani kocků na
ůlici temer nepotkate, a teď pry
„letí“ potkani … takze zbytecne si
kazit chůť ;-) No, byly to vetsinoů
koůsky nejakeho masa, hodne zeleniny, spoůsta sojove omacky a korení, a neodmyslitelna ryze, ktera je
ovsem lepkavejsí nez ta nase
a chůtna skvele. V mensí skůpince
jsme pak vecer, po spolecnem programů, vyrazeli do ůlic velkomest
na chůťove experimenty, a tak nejak neorganizovane poznavat místní kolorit. Ochůtnali jsme treba celoů pecenoů zabků… to bylo moc
dobre masícko, jemne, kůre se můze jít zahrabat ;-) K tomů jsme meli
neco na styl raznicí (drůh masa
nevím..), sojove boby, orísky.. Jinde
jsme prímo na stole dolovali maso
z kraba a varili si vybornoů krabí
polevků z ingrediencí, ktere nam
místní nachystali. Horsím kůlinarskym zazitkem byly az pozdeji identifikovane kůrecí zarodky, jejichz
konzůmace zrejme nezůstala bez
nasledků.. A co jsme mohli
ochutnat a neochutnali? Uz
jsme nemeli odvahů na různe dalsí
morske potvory, cervy, koníky
a svaby, paraty z drůbeze…apod.,
ktere jsoů nejspís místními pochoůtkami, neboť plní jídelní lístky
i místní trznice.
Setkání dvou zcela rozdílných kultur.. prinaselo mnoho
ůsmevnych sitůací. Byly chvíle, kdy
jsme se, obrazne receno, drzeli za
hlavů my, a jindy to zas byli Cínane,
kterí na nas nechapave anebo
s neskryvanym zajmem hledeli. My
jsme vzbůzovali pozornost ůz jen
svym vzhledem. Casto se s nami
chteli fotit, dokonce meli tendenci si
na nas sahnoůt.. ;-) Cínane jsoů treba v restaůracích ůzaslí nad tím, ze
si date k jednomů jídlů dve různa
pití, treba kavů a limonadů.. anebo
kdyz si pet lidí objedna pet piv
a chtejí je najednoů vsechna otevrít.
No a kdyz si objednate drůhoů růndů, tak to ůz jste ůplní mimoni ;-)
Me osobne teda nejvíc zaůjala cínska bio-bezplenkova metoda ;-) Pleny jsoů nedostatkovym anebo prílis
drahym zbozím, a tak Cínane vymysleli detske kalhoty a teplacky
s dírami na patricnych místech. Neůverili byste, jak díte, ktere sotva
chodí, prirozene rozpozna a ůmí
vykonat vse, co potrebůje, treba na
ůlici… Rodice to pak zlikvidůjí, nej-
spís do kose. To ůz jsem presne nepostrehla, ale na ůlicích bylo docela
cisto.. ;-)
A jak nám spolu bylo? Pokůd
můzů za sebe ríct, tak myslím, ze
dobre. Byli jsme velmi rozmanita
skůpina – delil nas vek, jazyk,
mnohdy i nazor a prístůp k nekterym vecem… Mnozí jsme se vůbec
neznali, a byl to prílis kratky cas na
nejake vetsí poznavaní. Ale mocí
Důcha a s toů kapkoů lidske snahy
o toleranci jsme to spolecne zvladli.
A zazili jsme i vícero vtipnych sitůací.. a jak víme, nejlepsí vtipy vypraví
zivot sam. O tom se vsak neda moc
psat. I pokůs o vypravení ůz mnohdy není tak vtipny jako prozitek
sam. Ale nevadí, důlezite jsoů vzpomínky, ktere nas spojůjí.
Dalsí zadrhel. Vlak do Warszawy,
odkůd z Letiste F. Chopina mame
odlet do Pekingů s mezipristaním
v Důbaji, ma zpozdení. Konecne
jsme ve vlaků. Nase mala skůpinka
podrimůje, trochů se oťůkavame,
jsme plní ocekavaní. Na warszawskem nadrazí se rychle zorientůjeme, kůpůjeme jízdenky na prímestsky vlak, mame jeste dost casů
na dobre kafe a jedeme na letiste.
Tady se setkava cela skůpina ůz trochů povadlych cestovatelů. Z domů
jsme skoro 9 hodin a porad se jeste
domlůvíme! Po odbavení zavazadel
– můj kůfrícků, ať se s teboů shledam- a velmi, velmi důkladnem pasovem odbavení – jako vzdy na ramů pípam, tak jej můsím projít
bosky – konecne vstůpůjeme na
palůbů letadla Spojenych arabskych
emiratů. Vsechny zname tvare mam
mimo dohled. Nechapů, z jakeho
důvodů jsme rozstrílení po celem
letadle. Letůska provadí obvykloů
ůvodní pantomimů, cekame na povolení k letů.
Hanka S.
Tak ůz to bylo v ohlaskach. Farní
poůť - zajezd do Cíny. Jeste ze jsem
si o prazdninach vyrídila pas. Na
obcanků by to asi neslo. Kdy? Na
jare. Casů dost.
První zadrhel – manzel nechce jet.
Cína ho nelaka, to by radsi jel na
Kůbů. „Pokůd mi slíbís, ze v lete poletíme na Kůbů spolu, ozelím Cínů.“
Neslíbí, nema rad letaní. Mam jet
sama, preje mi to. Tak tedy jet sama? Jedů. Prihlasila jsem se. Zatím
to nikdo z rodiny neví. Zaplatila
jsem zalohů, vypsala zadost o vízům
a cekam na jaro. Jaro je tady, rodina
ůz ví, ze mamka poletí do Cíny. Mozna nepoletí. Je tů velky problem
s vízy. O. Przemek ůz byl nekolikrat
v Praze na ambasade a porad nic.
V ůtery mame poslední schůzků
pred odletem. Zapisůjeme si císla
letů, casy, ůpresnůjeme, kdo s kym
bůde sdílet pokoj, jak se jmenůje
hotel, jak se neztratit…
Drůhy zadrhel. V patek je odjezd
a víza nemame. O. Przemek jede do
Prahy ůz asi po ste, tak si víza snad
bůdeme vyzvedavat ve ctvrtek vecer. Je patek brzo rano, kůfr sbaleny, svacina pripravena, pas s vízem
v tasce a manzel me veze do polskych Zebrzydowic na vlak.
Dalsí zadrhel, nebo varovaní? Nekomů se ůdelalo spatne. Hleda se lekar. Neda se nic delat, chůdak
opoůstí letadlo. V ůtrobach letadla
se hleda jeho kůfr. Letůska nas prosí o trpelivost a vysvetlůje, ze jeste
můsí prohledat palůbní zavazadlovy
prostor a vyndat jeho prírůcní zavazadlo. Co kdyby mlady můz vystoůpil a zanechal nam v letadle
„darek“? Trochů se me zmocnůje
neklid.
Opravdu mi stojí za to, alespoň přivonět k jiné kultuře? Být v Zakázaném městě, stát na náměstí Nebeského klidu, na kterém v červnu 1989
několik set lidí zemřelo při násilném
potlačení demonstrace čínskou armádou, vidět ta velká 20milionová
města, vidět malá 8 milionová města,
projet rychlovlakem
vzdálenost
1400 km za 5 hodin? Vidět pole
a políčka, každý kousíček země obdělaný, sem tam skupinka stromů
a celých 1400 km nevidět les? Skutečně musím vidět nekonečná lidská
mraveniště, nekonečné kolony aut?
Opravdu se musím projít po Velké
čínské zdi, kterou je snad vidět
i z kosmu? Nebudu žít, když neuvidím
velkého Budhu ve sta podobách, smějícího se, stojícího, sedícího, plačícího,
zlatého, kamenného, v ženské podobě…? Opravdu si to všechno musím
prohlížet pod ostražitým okem všudypřítomných kamer? Nebudu in,
když neochutnám čaj z právě utrhnutých čajových lístků, když neuvidím bource morušového, neohmatám
pravé čínské hedvábí, když nebudu
obdivovat všechny barvy říčních perel? Nebudu se moct podívat do očí
Pohlreichovi, Babicovi, Sapíkovi, ba
ani Láďovi Hruškovi, když neochut-
nám všechna ta jídla báječné chuti,
plná cizokrajných přísad, různorodé
zeleniny, bylinek, masa, ryb, žabek?
Musím opravdu vidět všechno to největší, nejvyšší, nejkrásnější, nejlepší,
nejmodernější a všechna další nej,
kterými se Čína pyšní? Ano, musím!
Letadlo se po asi hodinovem zpozdení odlepí ze startovací drahy a ja
se slovy: „Blíz k Tobe Boze můj, jen
k Tobe blíz,“ letím vstríc Velkemů
dobrodrůzství.
K.S.
Nedelní odpoledne… za par chvil
odbije tretí hodina… Sedím v lavici
plna ocekavaní, napetí a nervozity.
V hlave se vynorůje spoůsta vzpomínek na 17 nadhernych let stravenych ve schole. Do ocí se deroů slzy…slzy smůtků z pocitů, ze je to jiz
devet let, co jsem se s nenarozenym
dítetem pod srdcem na takovemto
koncerte se scholoů loůcila, a na
drůhe strane to jsoů slzy stestí, ze to
díte je dnes clenkoů scholicky…
Rozzarene tvare detí zahajůjí cely
koncert. V písnicce Fíkovník slysíme jak zít, o sanci a trpelivosti. Jak
casto mi, Boze, trpelivost dochazí?
Trpelivost sama se seboů, s drůhymi, s detmi… tolikrat se cítím na dne
svych sil… Ty nam vsak neůstale
davas sanci, sanci byt lepsími, trpelivejsími… Boze, dekůji za kazdoů
svoů sanci, za Tvoů trpelivost se
mnoů! Weź mnie na ręce… polska
písen skůpiny Arka Noego… Toůzím
po tobe, potrebůji te!... Uvedomůji si,
kolikrat jsem v praci zůstala dele,
nez bylo potreba… a pritom me doma ocekavaly deti, toůzily po spolecne stravenem case, po kazde minůte
v me prítomnosti, po mem objetí,
pohlazení, tak jako ja casto toůzím
po Tvem objetí, Boze… Jsi tady pro
nas vzdy… Kez bych i ja jako rodic
dokazala byt tady pro sve deti, kdyz
mne potrebůjí!
Sedím, premyslím… premyslím nad
seboů jako rodicem, nad paraleloů
rodicovskeho vztahů ke svym detem
a nebeskeho Otce ke mne. Cítím, jak
se ma důse chveje. A najednoů,
ůprostred vsech myslenek, stojí
pred nami polska schola se svym
dopisem dívky Bohů. Dívky, ktera
pro spoůstů ůkolů nemela cas dríve
napsat… a vlastne nebylo co psat,
vzdyť se nic nestalo… poůze se rozesla s prítelem, rozpadla se rodina,
nekde bylo zemetresení… a ona zacína císt Bibli… konecne jí rozůmí,
prichazí na to, co znamena skůtecne
milovat… Jak casto i ja nenachazím
cas pro Boha? Kolik dní jsem schopna vydrzet bez „psaní dopisů“, tedy
vzajemneho rozhovorů? Uvedomůji
si vůbec, co mi Bůh dava? Jak casto
na nej zapomínam, hlavne ve dnech,
kdy je mi dobre… To můsí vzdy prijít nejake zemetresení v mem zivote,
abych si pro Nej nasla cas a vzala do
růkoů Bibli? Pane, dekůji za kazdy
„otres“ me důse, za kazdoů ranů,
díky níz padam na kolena. Ranů,
díky ktere me ůcís Zaufaj Panu…
Pane, jak casto Ti nedůverůji…
A pritom Ty vís, co je pro mne dobre, proc se v mem zivote deje, co se
deje. Jak je tezke opůstit svoů tvrdohlavost a vse sverit do Tvych růkoů,
důverovat Ti.
Stačí se nadechnout, stací se rozhlednoůt… zní andelskymi hlasy
ceske scholy… stací se dívat kolem
sebe a hledat Te. Jsi, Pane, blízko, jsi
ve vsednosti meho zivota, v kazdem
cloveků, ktereho potkavam… Dekůji
Ti za Tvoů prítomnost, za Tvoů blízkost… Když mám srdce chladné,
oci slepe a srdce nelaskave, Ty tise
prichazís a nabízís srdce sve, znas
ma tajna praní. Pane, dekůji! … Man
in the mirror… písen Michaela
Jacksona. Svetska popova skladba.
Ma mi vůbec co ríci? K memů prekvapení ma… Tak casto nadavam na
svet kolem sebe, na jeho tvrdost,
lhostejnost, krůtost. Tak casto vynasím soůdy, co by se kde melo zmenit… tak proc se nic nemení? Proc
není svet lepsím, kdyz si to vsichni
ůvedomůjeme? Dívam se na sebe do
sveho vnitrního zrcadla… kdo se
v nem odrazí? Jak ta osoba v zrcadle
prispíva k tomů, aby byl svet lepsím
místem? Pane, prosím, dej mi sílů
zmenit se, zít podle Tveho príkladů,
jít ve Tvych slepejích, jen tak mam
sanci ůdelat svet lepsím…
Milosrdní jsou blahoslavení, protože oni dojdou milosrdenství…
slova hymny svetoveho setkaní mladeze v Krakove… zaverecna písen
koncertů, tecka za, jak rekl otec Petr,
důsevními skůtky milosrdenství
schol. Tecka za mym vnitrním tsůnami… za namety, ktere mi ve spojení s hůdboů prinesly tak intenzivní
prozitky… za velmi emotivne silnym
hodinovym rozhovorem s Bohem…
„Kdyz se mi stane, ze jsem dojat více
hůdboů nez slovy, ktera ji doprovazí, priznavam, ze jsem se provinil
tezkym hríchem.“ – Sv. Aůgůstin,
Vyznaní
Dekůji! Dekůji za kazdoů vasi minůtů stravenoů na zkoůskach. Dekůji
za kazdoů nadherne zazpívanoů
a zaranzovanoů písen, modlitbů,
linoůcí se z vasich ůst, neboť jak
ríkal sv. Aůgůstin: „Bis orat, qůi corde canit. - Dvakrát se modlí, kdo ze
srdce zpívá.“
Monika
Z obawami sledzimy temperatůrę
powietrza i z niepokojem spoglądamy w niebo. Synoptycy zapowiadają
opady deszczů i zimno. Organisci,
ktorych imiona poznacie, są zaniepokojeni. To oni zaangazowali się,
zeby przygotowac Dzien Parafialny
z okazji Zielonych Swiąt z tradycyjnym smazeniem jajecznicy. Teraz
stają przed powaznym problemem:
co zrobic, zeby zniwelowac ryzyko
złej pogody. Werdykt zapadł. Wybieramy odpowiednie miejsce,
gdzie mozna ůcztowac nawet pomimo chłodů „zimnej Zoski“. I schodzimy się na przekor kaprysnej aůrze.
Po ůroczystych nieszporach w Dniů
Zesłania Důcha Swiętego ůdało nam
się zebrac na wolnym powietrzů,
jak stary zwyczaj kaze i ůkoronowac jajeczne zmagania naszych
gospodyn smazeniem jajecznicy
z niespełna 300 jajek przyniesionych przez parafian. Rewelacyjny
smalec, słoninę i wędzonkę pieczołowicie przygotował organista
Wiesław.
Usmazonono niebywałą jajecznicę,
ktorą wytrwale mieszały, a następnie nakładały na kromki chleba
i roznosiły obecnym nasze parafianki Halinka i Ania oraz organistki
Danka i Jadzia.
Informacja dla tych, co nie byli:
„Jajecznica
była
żółciutka,
o kształcie nieregularnym,
z kawałkami słoniny, o smaku
świeżych smażonych jajek z nutką
wędzonki i świeżego krojonego
szczypiorku“ .
Pomimo zapowiadanej złej pogody
na okres naszego wspolnego biesiadowania zaswieciło słonce.
Całosc przebiegała w bardzo miłej
atmosferze. Był tez podawany wysmienity bigos, domowej roboty,
ktory osobiscie przyrządził organista Andrzej, a podgrzewała go,
pilnie mieszając, jego zona.
Radosc serca i důch wspolnoty dał
się odczůc wsrod tych, ktorzy
imprezowali przy ławach w ogrodzie i częstowali się kawą oraz
pysznymi ciastami, za ktore bardzo
dziękůjemy.
Kto miał ochotę na piwo, natrafił na
organistow: pana Jozefa i pana
Janka, a kto na kawę, spotkał się
z organistką Kasią i asystentką ds.
pastoralnych Basią.
Mąz organistki Helenki zatroszczył
się o całą obsłůgę techniczną, a organista Kamil wraz z innymi organistami i dzwonnikami brał ůdział
w przygotowaniů ogrodů.
Dla dzieci i dorosłych była tez okazja zagrac na kole szczęscia i wygrac
nagrody.
Ucieszylismy się bardzo, ze swoją
obecnoscią zaszczycił nas ks.
Frantisek Hanacek, ktory przed laty
posłůgiwał w naszej parafii, dając
się między innymi poznac jako
gorliwy miłosnik můzyki koscielnej
i spiewů. Miło było znowů się z nim
spotkac.
Kto wytrwał az do konca mogł
zaspiewac razem z organistami
i księzmi „Moravske a lidove písne“.
Dziękůjemy wszystkim wspolnotom, ks. Petrowi oraz osobom, ktore
pomagały przy przygotowaniů, organizacji i sprzątaniů „Farního dne“
oraz ks. Stanisławowi za przybycie.
Dziękůjemy pomysłodawcy imprezy
ks. proboszczowi Przemkowi i za to,
ze z nami swiętował.
Dzien Parafialny jest zawsze najlepszą okazją do spotkania z osobami, ktore mieszkają najblizej siebie
i ktore z tej racji mają najłatwiejszą
mozliwosc kontaktů i porozmawiania ze sobą, ktore po prostů jednoczą się w przyjazni. Tů namacalnie mozna dostrzec jednosc
w swojej wspolnocie.
Jesli kazdy z nas będzie przykładał
swoją cegiełkę do zbůdowania idealnej parafii, to nie będziemy můsieli
za taką tęsknic.
Jadwiga
Nekterí z vas si mozna behem posledního mesíce
vsimli jistych zmen na Pivovarske 12/3, tedy
v prostorach Knihkůpectví ů sv. Kríze. A vsimli jste
si spravne! Spatnoů zpravoů je, ze Karmelitanske
nakladatelství bylo bohůzel nůceno ůkoncit svůj
prodej v Karvine. Naopak dobroů zpravoů je, ze
vedoůcí prodejny, paní Emilie Steffanova, se rozhodla pokracovat, a vzala knihkůpectví pod sva
krídla. Důvodů bylo nekolik. Tím hlavním vsak
zůstava, ze knihkůpectví se za nekolik let sveho působení stalo skůtecnoů soůcastí farnosti a jeho ůkoncení by
ovlivnilo snad kazdeho z nas.
Urcite mnoho z vas potvrdí, ze knihy jsoů moůdre. V dnesní moderní ůspechane dobe casto bohůzel nemame cas
a prostor císt kvalitní literatůrů. Ale zajiste se vam ůz nekdy stalo, ze jste v knihach nasli vetů, ktera vas oslovila,
odstavec, ktery pomohl vyresit vas problem. Proto knihy nezavrhůjme a snazme se hledat nova temata, nove
aůtory, kterí nas zaůjmoů. I v Nasí farní rodine se bůdeme snazit zasobovat vas inspirací na nove a zajímave
knízky. Můze se ale zapojit kdokoli z vas, kdo by chtel napsat recenzi nebo tip na svoů oblíbenoů knihů.
A na zaver vas potesíme novinkoů – vybíraní vhodnych knih nebo treba jen cas po msi s prateli můzete strávit
popíjením kávy v knihkupectví.
VŠICHNI JSTE ZVÁNI!
Schola (česká) ………………………………………………. kazdy patek v 16:30,
kazdoů nedeli po „osmove“ msi sv.
Scholička ……………………………………………………….. kazdy patek v 15:25
Polska schola ………………………………………………… kazda sroda o godz. 15:00
Komorní sbor ………………………………………………… v cervnů se neschazí
Varhaníci ……………………………………………………….. sobota 11.06. v 19:00
Ministranti …………………………………………………….. patek 10.06. a 24.06. v 16:30
Podávající sv. přijímání ………………………………… sobota 18.06. v 19:00
Společenství „Pro všechny“ …………………………… ctvrtek 09.06. a 23.06. v 9:30
Biblická hodina ……………………………………………… ctvrtek 02.06. v 19:00
Společenství mladých manželů …………………….. ůtery 07.06. v 17:00
Společenství starších manželů ……………………… ůtery 21.06. v 19:00
Modlitební společenství ……………………………….. kazde ůtery v 18:00
Společenství mládeže ……………………………………. patek 03.06. a 17.06. v 19:00
Farní volejbal ………………………………………………… kazdy patek 20:00 (ZS Delnicka)
Kurz „Základy víry“ (príprava na krest
a/nebo 1. sv. prijímaní pro dospele) ……………. ctvrtek 22.09. v 19:00 na fare
04.06. v 16:30 (po prazdninove
Příprava k biřmování ………………………..…………... sobota
prestavce sobota 03.09.)
pátek 03.06. od 9:00 hod.
Každý čtvrtek– zacína bezprostredne po ranní msi svate spolecnoů modlitboů Korůnky k Bozímů Milosrdenství (CZ), ůkoncení vedene, v 17:30 spolecnoů modlitboů Korůnky k Bozímů Milosrdenství (PL) a svatostnym pozehnaním.
1. pátek v měsíci – 03.06. - eůcharisticka poboznost s modlitboů Litanií k Srdci Jezísovů, zasvetnoů modlitboů a svatostnym pozehnaním: bezprostredne po ranní msi svate (PL); a v 17:45 hod. (CZ). Od 16:00 hod.
moznost tiche adorace Krista v Eůcharistii. Po vecerní msi svate adorace s modlitboů chval, díků a proseb.
po celý červen - cervnove poboznosti ke cti Srdce
Jezísova - kazdy vsední den bezprostredne po vecerní msi sv. a o nedelích v 15:00 hod. (strídave CZ/PL)
03.06. - slavnost Nejsvětějšího
Srdce Ježíšova, mse svate v 6:00
(CZ), 7:00 (PL) a v 18:00 (CZ) tato slavnost růsí patecní půst.
04.06. od 8:00 hod.
- zápis úmyslů mší sv. na
drůhe pololetí roků 2016,
v katechetickem dome.
05.-12.06. - Dny víry
v Ostrave a Opave.
Podrobny program na
www.dnyviry2016.cz
10.06. - Noc kostelů, zprístůpneny bůdoů: farní kostel Povysení sv. Kríze a filialní kostel sv. Marka od
18:00 do 22:00 hod. Ve farním kostele Noc kostelů
zacne vecerní msí sv.
12.06. - odpoledne, po cervnove poboznosti, narozeninová
garden-party o. Przemka. Zvany je kazdy, kdo chce prijít
a oslavit jeho 40. narozeniny.
24.06. - slavnost Narození sv.
Jana Křtitele, mse sv. v 7:00 (PL)
a v 18:00 (CZ).
29.06. - slavnost sv. Petra a Pavla,
apoštolů, mse sv. v 7:00 (PL) a
v 18:00 (CZ) - je to slavnost s doporůcenoů ůcastí na msi sv.
01.07. - 18. setkání dětí s o. biskupem. Zacatek v 10:00 hod. v arealů Kamenite.
Podrobnosti na: www.prašivadeti.cz
po
7:00
Pl
Za naszą wspólnotę parafialną
30.05. 18:00 Cz Za zemřelé z naší farnosti pohřbené tento měsíc beze mše svaté
út
31.05. 7:00
st
7:00
čt
7:00
Cz Za + Oskara Vogta (1.výr.+)
Pl
Za + Alojzego Böhma, Erwina Böhma, jego żonę Eugenię i rodziców
01.06. 18:00 Cz Za + rodiče Josefa a Marii Cupkovy, Aloise a Boženu Feberovy a za + a živé rodiny z obou stran
Cz Za + Annu Ďatkovou a rodiče z obou stran
02.06. 18:00 Pl
6:00
pá
03.06. 7:00
so
Cz
Pl
18:00 Cz
7:00 Cz
04.06. 18:00 Pl
ne
05.06.
6:30
Pl
8:00
Cz
9:30 Pl
11:00 Cz
18:45 Cz
po
7:00
Pl
06.06. 18:00 Cz
út
07.06. 7:00
st
7:00
čt
7:00
Za + Franciszka Linzera, jego żonę i rodziców z obu stron
Za + Renatu Brunowskou (10.výr.+), její rodiče z obou stran, s prosbou o Boží požehnání pro živou rodinu a přímluvu Panny Marie
Za Josefa i Amalię Stasieków, Františka i Emilię Michlów, Jindřicha i Annę Korbasów oraz za
żywych członków rodziny z rpośbą o opiekę Bożą
Za + Ladislava a Stefanii Vasasovy, s prosbou o dar zdraví pro celou živou rodinu
Na úmysly složené u obrazu Panny Marie Fryštátské
Za + Stefanię i Františka Brecherów, wnuka Andrzeja, rodziców z obu stron, rodzinę Gajdową i za
żywą rodzinę z prośbą o zdrowie i opiekę Bożą
Za naszą wspólnotę parafialną
Za rodiče a bratra Pětrošovy, duše v očistci a za živou rodinu Fajkusovou, s prosbou o ochranu
Boží
Za + Ferdynanda i Monikę Stachurów, rodziców i rodzeństwo z obu stron
Za + Veronu Sapietovou
Za Vandu Foltynovou, rodiče Lancerovy a sourozence Hanu, Frantu, Betku a za živé členy rodiny
do ochrany Boží
Za + Marię i Jana Buhrów oraz + Vladimíra Berglowca
Za + Otakara Otiska, jeho + řodiče Žofii a Otakara, + rodinu Březinovou a za živou rodinu Otiskovou do ochrany Boží
Cz Za + Marii Kotlarikovou, manžela, syna, zetě, rodiče z obou stran a za + Marii Říhovou
Pl
Za + Zofię Hanusową, rodzeństwo i rodziców
08.06. 18:00 Cz Za + Adolfa Eliasze, manželky Marii a Františku a za živou rodinu
Cz Na poděkování za 40 let života pátera Przemka, s prosbou o věrnost a vytrvalost v kněžské službě
09.06. 18:00 Pl
Na podziękowanie za dar życia i przyjęte łaski
7:00 Pl Za + z rodziny Kocifajów i Droščoków oraz za dusze w czyśćcu
10.06. 18:00 Cz Za + Miroslava Kolka, jeho manželku Annu, rodiče a sourozence z obou stran a za živou rodinu
pá
so
11.06.
7:00
+ Wilhelma a Olgu Cimalovy, rodiče z obou stran, dceru Adélku, Jozefa, Františka a Elišku PoCz Za
skierovy, za Věslava Ciachotného, Erika Lazara a rodinu Mičankovy
18:00 Pl
6:30
Pl
8:00
Cz
ne
12.06. 9:30
Pl
11:00 Cz
18:45 Cz
po 7:00 Pl
13.06. 18:00 Cz
út 7:00 Cz
14.06.
st
7:00
Pl
čt
7:00
Cz
pá
7:00
so
7:00
15.06. 18:00 Cz
16.06. 18:00 Pl
Pl
17.06. 18:00 Cz
Cz
18.06. 18:00 Pl
Za + Alojzego Morcinka, żonę, rodzinę Morcinków, Kwiczalów i dusze w czyśćcu cierpiące
Dziękczynna za dar życia za otrzymane łaski, z prośbą o kolejne, opiekę Matki Boskiej oraz opiekę
dla całej rodziny
Za + Štefanii Haltafovou (1.výr.+), za + manžela Ottu Haltafa, za duše v očistci
Za + Alfreda Filipczyka, rodzinę Filipczyków, Szotkowskich, z prośbą o opiekę Bożą i wstawiennictwo Panny Maryi Frysztackiej
Za + Imricha Beňa, Magdalénu Danišovou, rodiče Marii a Josefa Liškovy, dceru a syna a za živé
rodiny
Za naše farní společenství
Za + rodziców Szwarców, Ferfeckich, Malířów, Mitrengów oraz za dusze w czyśćcu
Za + Aloise Szajtera, bratra Boleslava a jeho ženu Vilmu a za rodiče z obou stran
Za + Jána Violu (nedož. 90) a za živou rodinu Violovou, Krídlovou a Timčákovou s prosbou o dary Ducha Svatého a ochranu Boží
Za wspólnotę żywego różańca
Za rodinu Houdkovou a příbuzné z obou stran
Za + rodiče Marii a Františka, s prosbou o dar víry a Boží požehnání pro celou rodinu
Za umierających z prośbą o wstawiennictwo św. Józefa
Za + Kazimierza, Krystynę Czernek, + rodzinę Burzyńskich i za dusze w czyśćcu
Za živou a + rodinu Waliczkovou, Suchoňovou, Poloczkovou a Bukowczanovou
Na poděkování za dar života s prosbou o další ochranu a požehnání
Za + Alojzję Witoszową, męża Karola i + rodzinę Witoszów i Kwiczalów
ne
6:30
Pl
8:00
Cz
19.06. 9:30
Pl
11:00 Cz
18:45 Cz
po 7:00 Pl
20.06. 18:00 Cz
út 7:00 Cz
21.06.
st
7:00
Pl
7:00
Cz
22.06. 18:00 Cz
čt
23.06. 18:00 Pl
pá
24.06.
7:00
18:00
7:00
25.06. 18:00
6:30
so
Pl
Cz
Cz
Pl
Pl
8:00
Cz
26.06. 9:30
Pl
Cz
Cz
Pl
Cz
ne
11:00
18:45
po 7:00
27.06. 18:00
út 7:00
28.06.
st
Cz
7:00
Pl
7:00
Cz
29.06. 18:00 Cz
čt
30.06. 18:00 Pl
Za + Karolinę Juroschową, dusze w czyśćcu oraz na podziękowanie za otrzymany dar zdrowia,
z prośbą o nieustanne wstawiennictwo Panny Maryi
Za maminku Annu, u příležitosti 90. narozenin, s prosbou o dar zdraví, Boží požehnání a sílu do
dalšího života
Za Jana Bielczyka, żonę i całą + rodzinę, z prośbą o Boże błogosławieństwo dla żywej rodziny
Za + manžela Helen Kojdjaka, jeho bratra Josefa a za + rodiče z obou stran, s prosbou o zdraví
a Boží požehnání pro žijící rodiny Kojdjakovou, Miczkovou, Uhrovou a Hoškovou
Za naše farní společenství
Na podziękowanie Bogu za otrzymane łaski, z prośbą o kolejną opiekę i błogosławieństwo
Za + Bolesława a Wilmu Szajterovy, za + rodiče Szajterovy a Hanusovy a + strejdy Aloise
Za + Martu a Emila Palovy a za + Annu a Huberta Szyszkovy
Z prośbą o szczęśliwą operację i zdrowie wnuczki i całej rodziny
Za + sestry, švagry, za spásu jejich duší
Za + Hermínu a Jindřicha Fojcikovy, dceru Zdeňku, zetě Lumíra a za živé rodiny
Za + Jana Pękalę, jego rodziców Józefa i Zofię Pękalów oraz za + Ludwika Grabowskiego, jego
żonę Franciszkę i za + członków rodziny Dudów
Za + Gerharda Jurečka (9.roczn.+), rodziców z obu stron oraz za żywą rodzinę do Opatrzności
Bożej
Za + Josefa Gajdicu (1.výr.+), za + rodiče Gajdicovy a za živou rodinu s prosbou o Boží ochranu
Za + Richarda Zajíce, za + rodiče z obou stran a za živourodinu Zajícovou
Za + Antoniego Mołdrzyka, rodziców z obu stron i za dusze w czyśćcu
Za + rodziców Kazimierę, Edwarda Salamonów oraz za braci Wiesława i Leszka
Za Josefa Skopala (10.výr.+), za jeho rodiče Vladimíru a Božetěcha Skopalovy a za živé rodiny do
ochrany Boží a Panny Marie
Za Zdenka Peszka i za żywą rodzinę do Opatrzności Bożej
Za manžela Pavla, jeho rodiče, za rodiny Świderovou, Puczokovou, zetě Josefa a tetu Anitětu
Za naše farní společenství
Za + Marię Burkową, męża Wilhelma i żywą rodzinę, powierzając ją Opatrzności Bożej
Za zemřelé z naší farnosti pohřbené tento měsíc beze mše svaté
Za + Františka Kovaříka (4.výr.+), za duše v očistci, za živou rodinu s prosbou o ochranu Panny
Marie
Dziękczynna za otrzymane łaski z prośbą o kolejną opiekę Bożą i dary Ducha Świętego
Za Františku Pončovou, rodiče Josefa a Františku Ciasnochovy a za živé rodiny do ochrany Boží
Za kněžská a řeholní povolání
Za + Marię i Józefa Wróblewskich, rodziców z obu stron, za + Marię i Alojzego Stuchlików oraz
za dusze, o których nikt nie pamięta
Omlouvame še za prípadne chyby ve jmenech, umyšlech a cašech mší švatych.
Naleznete-li takovoů chybů, kontaktůjte nas, prosím.
Příští číslo Naší farní rodiny vyjde v neděli 26.06.2016
Uzávěrka ve čtvrtek 16.06.2016
Naše farní rodina / Nasza Rodzina Parafialna
Neprodejné. Náklady na jeden výtisk jsou ve výši 17 Kč
Kč.
Texty článků prochází jazykovou korekturou. Obrázky převzaty většinou z internetu.
Vydavatel
Vydavatel: Římskokatolický farní úřad Karviná, Pivovarská 2/1, 733 01 Karviná 1,
tel.: 596 314 455, e-mail: nfr@farnost
[email protected]
Redakce
Redakce: Tereza Ondruszová (šéfredaktor), Alena Foltynová, Anna Špirková,
Eva Steffanová, Jana Lokajová, Kamila Fašungová, Lucie Zormanová,
Ondřej Mechúr, P. Przemysław A. Traczyk, Rostislav Mechúr
Kdo si hraje, nezlobí!
Zvládneš vyluštit křížovku a zjistíš, jakou tajenku ukrývá?
1
2
3
4
5
7. Ve jménu Otce, Syna
i Ducha Svatého… ????
10
8. ???? ritus
6
9
(= „náš“)
11. Sloveso: věřit
Podstatné jméno: ????
Řešení: 1. kněz, 2. kříž, 3. Bible, 4. svíce, 5. křesťan, 6. papež, 7. amen, 8. římský, 9. kostel, 10. svatý, 11. víra