Jak jsem se těšil(a) na školu? - Základní škola Tyršova 913, Frenštát

Co si v tomto čísle můžete přečíst?
Nocování ve škole -98Jak se lyžovalo -101Jak běží čas -106Webové stránky -108-
Osudy mobilů -111Na zdraví -113Školní muzeum -118Náš pan školník -119-
Jak jsem se těšil(a) na školu?
na budovu: v naší škole není žádné místo, na které bych se těšil, až na školní
východ. Na ten se vždycky těším
- na školní budovu jsem se netěšil, protože s ní souvisí další věci
na učivo: jediné učivo, na které se těším, je tělesná výchova. Nejen že mě sport
baví, ale taky je to vždy poslední hodina.
- tak to vůbec! Žádné těšení!! Po prázdninách to u mne vypadá, jako bych školu
ani jednou nenavštívila.
- těšila jsem se moc, zase budu o něco
chytřejší. A hlavně během učiva mám
nejvíc volna se věnovat psaní povídek.
na spolužáky: trochu jsem se těšil na
ty kluky, ale i baby, protože doma je
nuda
- to je to, co mě jediné do školy láká
a dostane
na učitele: jak na které, ale každý rád
nějakého naštve...
- po těch se mi nejvíc stýskalo.
Chyběla mi provokace, moje oblíbená činnost...
9.A
Můj nejmenší dárek:
- můj nejmenší dárek byla krabička Tic tac
- krabička se žárovkou, byla k lampičce na stůl
- ponožky a myš k počítači
- dostal jsem přívěšek a řetízek, což se vešlo do dlaně a ještě zbylo
- hodinky byly nejmenší a nic pro mě neznamenají. Hodinky nenosím a orientuji
se podle kostela nebo radnice
- malinkatý andílek, který byl přivázaný k mašličce dárku
- lesk na čuňu, je moc malý a malý
- deodorant pod paže
- ponožky (to jsem byla ráda, protože nechodím v barevných, tak jsem dostala
10 párů bílých)
- můj nejmenší dárek byl mobil. Byl celkem drahý a byl zabalený v papíře. Při
rozbalování mi spadl na zem a mamka šílela!
Co bych změnil na vánočních svátcích?
- zrušil bych kapra, zbytek bych nechal
- zrušil bych to, že se nemá jíst, abychom viděli zlaté
prase, protože mám vždycky hlad
- možná jen tu tradici se zlatým prasátkem, protože
jsem ho ještě nikdy neviděla...
- zavedla bych je vícekrát do roka, vánoční a zimní
prázdniny bych prodloužila a vadí mi, že se před
Vánoci furt uklízí
- Vánoce bych nerušila, je to tradice a tradice se mají
dodržovat
- zrušila bych drahé dárky. Nemám ráda, když někdo
dostane dárek a dívá se pouze na to, jak to bylo drahé
Mikulášské nocování v ŠD
Stejně jako vloni i letos jsme zorganizovali „Mikulášské nocování“.
V pátek 28. 11. jsme se sešli v 18 hodin v družině. Všechny děti přišly výborně
naladěné a dodržely předem domluvené pokyny – karimatku a spacák s sebou!
S organizací „Mikulášského nocování“ nám ochotně pomohli bývalí žáci naší
školy. Nejdříve jsme si zahráli nové hry v herně ŠD. Pochopitelně nám všem
vyhládlo, a tak jsme se s chutí pustili do vynikající večeře. No a nyní nastala ta
správná chvíle, aby přišel Mikuláš. Už jsme na něj všichni netrpělivě čekali!
Ani letos nás Mikuláš nezklamal a dorazil i s čertem, kterého jsme raději nechali
za dveřmi. Děti překonaly strach a všechny Mikuláši zarecitovaly básničku nebo
zazpívaly písničku. Za odměnu dostalo každé dítě balíček s dobrotami.
S Mikulášem jsme se rozloučili písničkou. Nyní nastal ten správný čas,
abychom se proběhli v tělocvičně. Zde, díky většímu prostoru, jsme si parádně
zařádili! Únava se dostavila a všichni jsme se rádi zachumlali do spacáku. Aby
se nám lépe usínalo, podívali jsme se ještě na krátkou pohádku. V sobotu ráno
jsme zbaštili připravenou snídani. Poté si každý sbalil své věci a ještě jsme si
chvíli pohráli. A už pro nás začali přicházet rodiče. Čert neodnesl nikoho, tak
zase příští rok.
vychovatelky ŠD
Výprava za hvězdami
Ve čtvrtek 20. 11. jsme jeli navštívit
planetárium v Ostravě. V 8.30 pro nás
přijel autobus ke kinu. Dojeli jsme na
místo. V šatně jsme si nechali věci
(i boty). Pak nás zavedli do místnosti,
které se říká ,,planetárium". Byla to
místnost, která neměla rovný strop,
ale oblý. Usadili jsme se a jeden
mladý pán nám začal vyprávět
o planetáriu a o hvězdárně. Potom
zhasl a na tom oblém stropě se
objevila noční obloha (byla jako
pravá). To, co nám pouštěl, byl
vlastně film. Provázel nás jím malý
Uff-ufon, který ztroskotal na Marsu.
Měl s sebou mateřský počítač, který
mu vyprávěl o Sluneční soustavě,
Mléčné dráze. Pak jsme se přesunuli
do promítacího sálu, kde se nám pustil
film o Sluneční soustavě. Například
jsme se dozvěděli, že Slunce mění své
tvary, že Venuše kdysi možná
vypadala jako Země, že sonda na
Venuši nevydržela tlak její atmosféry,
která obsahuje trochu kyseliny sírové
a rozbila se. Bohužel jsme stihli jen
Slunce, Merkur, Venuši a kousek
Země, protože jsme museli jet (bylo
moc pozdě). Potom jsme nakoupili
krásně se měnící pohledy a záložky
a hurá do školy.
5.A
Jak jsme prožili Vánoce (a jaké byly dárky)
Byli jsme na Javorníku a na bruslení
a u známých. Vždycky ráno jsme
chodili na procházku. Měli jsme
bohatého Ježíška (plyšový tygr,
plyšová puma, mp3, CD, knížka).
Šel jsem s ním za babičkou, která má
psa Bena.
Martin Žižka 2.C
Štěpánka Blažková 2.C
Dostala jsem koně, na kterého si
můžu sednout, a ještě kočárek
a pouzdro s výbavou. Beryho psa
jsme měli na verandě a on nám
rozkousal piknikový koš. Chodili
jsme na procházky a hráli si s novými
hračkami.
Mařenka Svobodová 2.C
Jsem moc rád a spokojen s dárky.
Jsem rád, že jsem dostal lego hrad
a hodně knih. A taky jsem rád, že
jsem dostal dvě počítačové hry a nový
monitor. Líbilo se mi, jak byl Silvestr.
Ale byla sranda, jak u mě byl Jakub.
Kouzelné Vánoce
Na Štědrý den jsme vstali a jeli na
hřbitov. Zapálili jsme svíčku a jeli
domů. Čekali jsme na večer. U večeře
jsme si pustili koledy. Po večeři jsme
šli do pokoje čekat na Ježíška.
Zazvonil zvoneček a šli jsme dolů
a rozbalovali dárky.
Ondra Tuček 2.A
Na Štědrý den přece moc nenasněžilo, ale šli jsme s taťkou na procházku. Vyšli
jsme v sedm ráno a neměli jsme žádné jídlo s sebou. Přišli jsme až ve čtyři
hodiny odpoledne. Hned co jsme přišli, tak šup a už jsem byl s knihou v posteli.
Ale za pár minut maminka řekla, ať si umyjeme ruce, takže jsem toho moc
nepřečetl. „Konečně teplé jídlo,“ řekl jsem. Po večeři jsme šli čekat na Ježíška.
Za chvíli zazvonil zvoneček. To bylo dárků! Dostal jsem knížku Kdyby
dinosauři žili dnes, piráta se zbraněmi a obřím korábem, Lego city, župan,
povlečení na postel Spiderman 3.
Filip Vašek 2.A
Na Štědrý den jsem se ráno probudil a vyčistil si zuby a pak jsem zase šel do
postele. Večer mě probudila mamka, ať jdu večeřet. Po večeři jsme všichni šli
ke stromečku, já jsem dostal plejstejšn station 2, vojáčky s letadly, dinosaura
s příšerou a knížku Zvířata.
Dan Vojtek 2.A
Na Štědrý den jsem vstal a se sestrou jsme dělali legrační věci. Potom jsme si
hráli až do oběda a potom jsme si šli lehnout a přemýšleli, co dostaneme na
Ježíška. A potom jsme přichystali večeři, na večeři jsme měli hrachovku a kapra
a bramborový salát. Potom jsme si rozbalili dárky, mp3, mikinu a brusle a lego.
Matěj Jenčke 2.A
Co byste dělali, kdyby prázdniny byly delší?
V pondělí bych určitě dlouho spala, tak do 12 hodin. Pak bych šla ven
s kamarády a bruslit. Tento týden bych chodila bruslit, nakupovat, pekla bych
buchty. Určitě bych chodila s kamarády na nějaké akce nebo ven.
Kateřina Zdarsová
Spala bych až do oběda a odpoledne
šla na bruslák. Tento týden bych
jezdila lyžovat, chodila bych na
bruslák, na tréninky a k večeru
s přáteli někam ven sednout a
pokecat. Další týden bych zašla
s taťkou do F-M na bazén, jela
k babičce, nakupovala bych, bruslila
a lyžovala. Asi bych se trochu
připravila i na školu a jinak bych
chodila pořád ven.
Lucie Juřicová
V pondělí 5. ledna šli někteří do školy, ale mi 14 dní prázdnin nestačilo, a tak
jsem si je ještě o jeden týden prodloužila. Ráno vstanu kolem 11. hodiny, už
rovnou poobědvám a jdu na bruslák, tak to budu provozovat celý týden. V pátek
už mě bruslení přestalo bavit, a tak zůstanu doma a dívám se na televizi.
V pondělí 9. ledna vstanu a už půjdu do školy, protože mě to doma omrzelo.
Ale týden chození do školy mě taky přestalo bavit, takže bych po tom týdnu ve
škole klidně byla zase doma.
Alžběta Skříčková
Je pondělí 5. ledna. Byla bych klidně doma, ale potom by se mi už vůbec do
školy nechtělo. Takže jsem ráda, že je určité datum, kdy se jde do školy.
Ivana Slípková
Je pondělí 5. ledna a já jako každý šťastný jedince v této budově sedím v lavici.
Ale na rozdíl od některých žáků já jsem se těšila. Dva týdny doma mi bohatě
stačily k odpočinku a relaxu. Čtrnáct dnů strávených s mojí rodinou o vánočních
svátcích bylo tak akorát, popravdě po více volných dnech bych se zcvokla. Ne
že bych se těšila na učení, ale já jsem hodně společenská a komunikativní, takže
mi chyběli kamarádi. Čas vánočních prázdnin jsem plně využila hlavně
k přípravě na talentové zkoušky.
Karolína Blažková
Tož bych zašel na snb na Pustevny. Pak
bych byl vyřízený, usnul bych a byl tvrdý.
A pak bych cosik zapařil na pc, pak kino,
zašel bych za kámošem.
Šel bych na prkno, zašel bych někam, např.
kino. Možná bych šel na jeden den do té
školy.
I přes třítýdenní ponocování, vstávání v poledne a celodenní relaxování bych šla
asi do školy. Asi patřím mezi ty nadšence, co se i přes to strašné učení těší do
školy. Podle mého ale všechny to jednou přestane bavit a odhodlají se jít do té
party děcek.
Chodil bych na prkno, díval se na telku.
Kateřina Bartoňová
9.B
Lyžařský výcvik
Jak určitě víte, letos se znovu konal lyžařský výcvik sedmých tříd. Termín
výcviku byl od 5. do 9. ledna 2009. Jelo se do Velkých Karlovic. Sedmá A
a sedmá C byly ubytovány v ubytovně Kyčerka, přímo pod svahem. Sedmá B
byla ubytovaná v restauraci U Muzea. Lyžovalo se hned po příjezdu
(samozřejmě jsme se nejdříve vybalili). Učitelky nás rozdělily do čtyř skupin,
v první skupině byli ti, co už umí dobře lyžovat (v ní jsem byl i já), ve druhé
byli ti, co uměli lyžovat, ale ne tak dobře jako ti v jedničce, ve trojce byli ti, co
uměli trochu lyžovat a ve čtverce? Lidi ve čtverce neuměli lyžovat vůbec. Poté,
co nás rozdělili na svah, nám dali lístky na vlek a už jsme jezdili, ale jenom
s učitelkami. Náš denní režim byl takový: vstávalo se v sedm nebo o půl sedmé,
snídaně byla v osm, na svah se chodilo v devět a na oběd ve dvanáct. Dále to
pokračovalo následovně: odpolední klid byl do půl druhé, ve dvě hodiny se
mělo být už na svahu, lyžovalo se do čtyř hodin, večeři jsme měli v šest hodin
a večerku o půl desáté večer. Celý lyžák byl skvělý, předposlední den jsme měli
závod ve slalomu (já jsem se neumístil, ale i tak to byla zábava. Poslední den
před odjezdem se také lyžovalo. Potom jsem si rychle sbalili věci a šup do
autobusu a domů.
Dominik Schneiderka 7.A
Lyžák
V pondělí 5. 1 jsme měli odjíždět od školy ZŠ Tyršova 913 na týdenní lyžařský
výcvik do Velkých Karlovic. Hned jak všichni nastoupili do autobusu a vyjelo
se , začali jsme zpívat, např. Marka Ztraceného - Ztrácíš nebo Kerndlovou Anděl a tak dále. Jeli jsme přibližně 50 minut a byli jsme tam. Tak moc jsme se
těšili, že nám jako dlouhá doba připadalo to věčné vyndávání věcí z autobusu.
Po 5minutovém mrznutí venku jsme následovali paní učitelky, které nám řekly,
kde máme pokoje. My (Kika, Verča H., ßarča, JÁ, Zuzka a Denča N.) jsme
měly vážně pěkný a útulný pokojíček, ve kterém jsme měly jednu postel navíc.
Na vybalování nebylo moc času, protože jsme se měli převléct do lyžařského
oblečení.
Hned jsme byli
převlečení a jeli jsme se rozdělit
do skupin. Nebylo podstatné,
v jakých jsme nakonec byli, ale
hlavně musela být sranda. Nebudu
popisovat, jak jsme lyžovali, ale
jen ty dobré chvilky. Nevím, kdy
to přesně bylo, ale jednou už
v noci holky šíleně nahlas kecaly
a myslím, že byly i u kluků.
Samozřejmě
přišla
nějaká
p. učitelka a seřvala je. To nic
není, ale Kika se zeptala: „Kdo to
mluvil?“ Nebo jsem z Barče udělala ovci (natočila jsem jí vlásky). Myslím, že
ve čtvrtek Zuzce bylo špatně a jela domů, protože měla chřipku. S ní jela
i Katka Ivanová, ta zas měla něco s kotníkem nebo co to bylo. Taky se u nás na
pokoji hodněkrát brečelo, ale nebudu rozmazávat proč. Taky jsme šli na
procházku, na které jsem byla úplně mokrá a to jsem nebyla jediná, protože já
jsem spadla do hromady sněhu a oni mě ještě začnou zahrabávat a koulovat.
Všichni mokří a uřícení nakonec vlezli do obchodu. Ke konci lyžáku byl závod
ve slalomu. Bylo to rozděleno na 2 skupiny ( 1 a 2 a 3 a 4 ). Hádejte kdo byl
jako první ze třetích a čtvrtých??!!! To je jasné, že z holek já. Jinak jiné
umístění si nepamatuji. Na konci slalomu následovalo společné foto a pak už
jsme si mohli jezdit, jak jsme chtěli. Všichni už umíme vcelku slušně lyžovat,
tak se s rodinou na horách nepřizabijeme. Na lyžáku byla sranda a určitě
bychom si to zopakovali.
Verča Balcarová 7.C
Ráno bylo pro mě (skoro) jako
každé jiné. Ale ne tak docela. Dnes
5.ledna jedu na lyžařský výcvik. Už se
nemůžu dočkat!
O půl osmé už všichni členové
výpravy byli nastoupeni před kinem,
kde měl čekat autobus, který nás
všechny odvezl do Velkých Karlovic.
Cesta trvala asi 50 minut, ale mi to tak
dlouho vůbec nepřišlo. Zpívali jsme
písničky všech žánrů (teda skoro,
podle toho, kdo co měl v mobilu!)
a tím cesta uběhla hodně rychle.
Dojeli jsme před polednem. Když
autobus zastavil, všichni se vyhrnuli
z autobusu
ven.
Uviděli
jsme
ubytovnu Kyčerka, která měla být
naším budoucím ,,domovem“. Já jsem
bydlela na pokoji ze všemi holkami
z naší třídy (tedy aspoň s těmi, co
jely). Stačily jsme se teprve vybalit
a zabydlet a už jsme musely letět dolů
na oběd. Jídlo na Kyčerce nebylo
špatné (ale doma to je stejně lepší).
Odpoledne byla pro mě ,,hodina
pravdy“, protože jsem poprvé stanula
na lyžích. To byl teda zážitek! Lyže
mi pořád někde ujížděly a já jsem
nevěděla, jak se zastavují! Takže jsem
do všech v jednom kuse vrážela.
Potom následovalo rozdělení do
skupin. Já jsem samozřejmě byla ve 4.
Byla jsem překvapená, kolik lidí tam
bylo. (Aspoň jsem tam nebyla sama!)
Naše instruktorka byla paní učitelka
Lavičková. Jezdili jsme pořád na
malém svahu. (A úplně mi to stačilo!)
V úterý večer jsme měli večerní
program, který vymyslely paní
učitelky.
A samozřejmě to bylo
spojené se školou (přesněji řečeno se
zeměpisem). Byla to soutěž, ale
bohužel my jsme se v ní neumístily.
Středa se stala kritickým dnem (aspoň
pro holky). Ale ve zdraví jsme ho
přežily a středeční i čtvrteční večer
byl ve znamení her. Středeční večer
k nám přišlo béčko, které bydlelo
U Muzea. Každý pokoj si měl
vymyslet dvě hry (všechny hry hrálo
asi padesát lidí). No a další večer jsme
pro změnu šli zase my do Muzea.
Taky si pro nás vymysleli různé hry.
Já jsem se do jedné z nich přihlásila.
A to jsem neměla dělat! Musela jsem
se otočit 30x dokola. Samozřejmě mi
bylo z toho parádně blbě (i Barči,
která to plnila se mou). Ve čtvrtek se
konaly závody ve slalomu. Byli jsme
rozděleni do dvou skupin. První závod
jela 1. a 2. skupina. No a ten další 3.
a 4. (už si nepamatuji, kdo zvítězil, ale
já jsem to nebyla). A přišel poslední
den. Uběhlo to jako voda. Ani mi to
nepřipadlo, že to bylo pět dní!! Ale
nejhorší ze všeho bylo to, že jsme si
museli uklidit pokoj! Ten bordel, co
tam byl, se ani nedá popsat! Ale
zvládli jsme to a už jsme seděli
v autobuse, který nás odvez domů.
Ten večer jsem zalehla do postele
a usnula jako špalek.
Verča Hrubišová 7.C
Dne 5. 1. jsme se my, kluci a holky ze sedmiček, co se přihlásili na lyžařský
výcvik, shromáždili před kinem a čekali na autobus. Autobus přijel po krátké
chvíli a my už celí nažhavení nastoupili, ale ještě před tím jsme odložili svoje
lyže a krosny. Cesta uběhla poměrně rychle, protože jsme celou cestu prokecali.
Zatímco béčko odbočilo a jelo si na svoji ubytovnu, my z C a A jsme ještě
kousek museli vydržet. Přijeli jsme na ubytovnu Kyčerka a rozdělili jsme se do
pokojů. Na našem pokoji nás bylo devět. Po chvilce odpočinku jsme se oblékli
do lyžařského oblečení a šli na malý kopeček, kde nás rozdělili do skupin. Byly
čtyři. Po rozdělení jsme šli na oběd a po obědě jsme měli odpoledni klid, kdy
jsme odpočívali a hráli různé hry, ale jenom na pokoji, protože přes odpolední
klid se nemělo vycházet z pokojů. Po odpočinku jsme šli už na svah lyžovat.
První skupina, kde jsem byl i já, šla po chvíli už i na velký svah, dvojka se
k nám také přidala, jenom trojka a čtyřka ještě trénovala na menším svahu. Po
lyžování jsme šli zpět na ubytovnu a po chvíli na večeři. Večerka byla o půl
desáté ale my jsme stejně kecali dál. Úterý proběhlo stejně, akorát na svahu už
jsme byli i ráno. Paní učitelky si ale pro nás nachystaly večerní program, který
se týkal zeměpisu kolem Velkých Karlovic, ale byla tam i morseovka. Naše
skupina se umístila na druhem místě, takže to dopadlo celkem v pohodě. Středa
probíhala stejně, ale místo paní učitelek jsme museli vymyslet program my,
protože na naši ubytovnu se večer stavili kluci a holky z B. Program byl
zábavný, akorát pan uvaděč Honza Tesař kvůli nám málem přišel o hlas, jak na
nás musel řvát, abychom byli
potichu. Čtvrtek proběhl také
úplně stejně, akorát jsme jezdili
slalom na čas a večer jsme šli na
oplátku my k béčku, kde pro nás
měli také nachystaný program. Po
programu ještě paní učitelky
předaly diplomy pro nejlepší
slalomáře. Poté jsme šli na
ubytovnu a pak spát. A přišel
pátek,
den
odjezdu.
Ráno
i odpoledne jsme byli lyžovat,
před odpoledním lyžováním jsme
se sbalili a šli ještě na svah. Jak jsme dolyžovali, ještě jsme zabalili poslední
zbytky oblečení, svázali lyže a čekali na autobus. Autobus přijel a my už jsme
věděli, že ten nejlepší týden ve školním roce je pryč. Nasedli jsme do autobusu
a jeli domů. Cesta opět uběhla rychle, vyšli jsme z autobusu před kino, kde už
nás vítali rodiče. Vzali jsme si svoje lyže a krosny, naposledy jsme se rozloučili
a jeli, někteří možná šli, domů. Tento lyžák se mi velice líbil a klidně bych tam
zůstal další týden, možná i víc, ale co by si bez nás počali naší milovaní rodiče?
Radek Střalka 7.C
Jak se mi líbil lyžařský výcvik?
Přinesl mi hodně zábavy a legrace. Poznali jsme se blíž s ostatníma třídama,
ale taky poznali nové techniky v lyžování.
Lyžařský výcvik mi přinesl další zkušenosti jak do života, tak do lyžování.
Naučil jsem se převlíkat peřiny, až na to, že každou noc se mi to vysvléklo.
Proč by se mělo jezdit na lyžák?
Jezdit by se mělo určitě, protože tam lidi zažijou spoustu legrace, zdokonalí
se nebo se naučí lyžovat.
Superně si zalyžujete a mnohem víc poznáte nejen ostatní sedmičky, ale
i vaši třídu, o které jste si mysleli, že ji dobře znáte.
Mělo by se jezdit, protože lyžování je krásný sport a když se lidi naučí
lyžovat, tak můžou jet na hory za jiným zájmem než např. za ledovými sochami.
Jezdit by se mělo, protože se naučíte lyžovat a hlavně poznáte lidi i z jiných
tříd a je tam strašná sranda!
Je to zábava na volný čas, sport, sranda a hlavně se něco naučíte.
Co můžete zažít na výcviku?
Nejlepší moje příhoda byla ze začátku, to jsem byl ve 3. skupině, ale 3. den
jsem přešel do 2. skupiny. Přešel jsem na velkou sjezdovku, rozjel se z kopce,
nějak se to rozjelo a já, jak jsem chtěl zabrzdit, jsem udělal kotrmelec a vypnuly
se mi obě lyže, naštěstí se mi nic nestalo.
Moje nejzajímavější příhoda – bylo vidět Davida H., jak provedl kaskadérský
kousek v podobě kotrmelce dolů ze svahu. On totiž upadl.
Když se vlek utrhl, všichni popadali jako domino.
Jednou před večeří kecali kluci a holky na našem pokoji. Já jsem tam jen tak
ležela v posteli. Pak v posteli přibyli dva človíčci, a tak to pokračovalo dál, až
nás tam bylo osm - 3 holky a 5 kluků v jedné posteli, plus Natál se
Schneiderkou na židlích. Prostě super.
Dobrá příhoda, jak jsme s klukama v noci kecali na pokoji, Víťa se pořád
smál, až přišla učitelka a odvedla ho na chodbu. Taky jsme se narvali do jedné
postele, bylo nás tam osm.
7.A
Lyžák aneb z kopce do kopce
Když lyžák začal, byli jsme celí natěšení. Učitelka nám řekla: ,,Budete rozděleni
do čtyř skupin.“ Ze začátku nám to vůbec nejezdilo, protože byl blbý sníh, ale
pak se to rozjezdilo a bylo to docela dobré. Hned druhý den dostala většina
z nás podmínečné vyloučení. Večer bylo Tomášovi „horůco“, a tak David na
noc vypnul topení (bez našeho vědomí). Hned ráno jsme všichni zjistili, že
máme na peřinách jinovatku a že se klepeme zimou. Poté se David přiznal
a následně „dostal na prdel“. Brzy jsme na to zapomněli a bylo zase dobře.
Jeli jsme s Jirkou po svahu a co nevidíme - někdo před námi letí vzduchem.
Vykřiknu „BLBEC“, ale to už háže salta a my zjišťujeme, že jde o takzvaný
téměř vyhynulý druh Houska (odborně Houšťava). Nejkritičtější den byl čtvrtý,
neboť se konaly závody, kde jsme se naučili létat jako Houska. Pátý den se
vracíme domů všichni rozlámaní, naštěstí si nikdo nic nezlomil.
Martin S.
Čas
Už kdysi v pravěku byl čas a dodnes je. Čas nám slouží, když jsme třeba někde
objednaní, musíme stejně přijít přesně na čas. Čas nám určí, kdy nám skončí
pracovní doba nebo vyučování v hodině. Když nic neděláme, tak nám čas ubíhá
pomalu, když zase něco děláme a nedíváme se na hodiny, kolik je, tak nám čas
ubíhá velmi rychle.
Krátký příběh o čase a skřítkovi:
Byl jeden skřítek, který neuměl poznávat hodiny
a říkal malé lišce: „Čas je k ničemu.“ Malá liška
říká: „Není k ničemu, mám aspoň rozplánované, co
mám dělat za celý den.“ Skřítek odpovídá: „Já zas
ne, usínám, až jsem unavený.“ Liška říká: „Pojď,
půjdeme uklidit les, máme na to dvě hodiny.“
Skřítek říká: „V pohodě, tohle stihneme.“ Zatímco
liška po dvou hodinách má hotovo, skřítek nemá
a říká: „Mám času dost.“ Liška jde tedy spát
a skřítek pokračuje v práci. Ráno liška vstává a jde
se podívat, jak to dokončil, jenomže skřítek to
nedokončil. A liška říká skřítkovi: „Tak vidíš, čas je
užitečný.“ „Pojď, pomůžu ti.“ Za třicet minut mají
hotovo. A skřítek říká lišce: „Nauč mě poznávat
hodiny.“ „Dobře, naučím,“ řekla liška. A za dvě hodiny uměl poznat skřítek čas.
A od té doby vše stíhá a chodí všude přesně načas.
Lukáš Janák 9.A
Když mi bylo tak deset let, měla jsem hodinky pořád na ruce, ale jak čas plynul,
tak jsem hodinky odložila. Asi proto, že se mi zdály trapné. Navíc jsem měla
mobil a na něm mám hodiny, takže nějakou škrtící věc opravdu nepotřebuji.
Když si někdo koupí hodinky za několik set tisíc, tak ať, když na ně má, ale já
hodinky nechci. Když si mobil zapomenu doma, tak se buď někoho zeptám,
nebo existuje i radnice, na které hodiny jsou. Čas je v dnešní době hodně
důležitý, protože lidi spěchají a k tomu potřebují čas.
Andrea Křesálková 9.A
ČAS
Když čas nevnímáme, tak plyne rychle. A také když spíme. Čas pomalu plyne,
když ho vnímáme nebo na něco čekáme.
Jiří Kupčík 6.A
Ve škole nejrychleji v HV a pomalu v ČJ, matice. Doma rychle u internetu
a když spím. Pomalu ještě když se doma učím. A rychle ještě na tréninku.
Richard Šnajder 6.A
Nejrychleji čas utíká, když je nějaká
zábava a nás to baví (např. PČ, TV
apod.). Nejpomaleji ubíhá, když na
něco čekáme nebo když jsme ve
škole.
Jan Šrubař 6.A
Čas nejrychleji běží u počítače,
nejpomaleji ve škole. Potom čas
rychle plyne v noci, když spíme. Ve
škole jde rychle v tělocviku
a nejpomaleji v češtině.
hrát tenis (nuda). Kde utíká nejvíc
čas? Na plavání (zábava).
Tereza Ďatková 6.A
Nejpomaleji čas ubíhá v ČJ.
Nejrychleji čas ubíhá když spím!!! A
to mě docela štve. Tady to ubíhá
pomalu ve čtvrtek, protože máme
7 hodin. Naopak v TV mi to utíká
rychle (jen když hrajeme vybišu) a na
tréninku tance.
Nikola Petrová 6.A
Radek Ondryáš 6.A
Pro mě čas rychle ubíhá, když se
bavím nebo něco dělám. Ubíhá
pomalu, když třeba čekám na Vánoce
nebo na dárky. Anebo ještě když
máme jít na pouť nebo tak někam.
Nejpomaleji ubíhá čas v ČJ. Čas je
super. Nejrychleji zas v tělocviku a to
se mi moc nelíbí. A ještě
v informatice. Nejpomaleji ještě když
se díváte na hodiny.
Nikola Rajnochová 6.A
Mirek Petr 6.A
Kde utíká nejpomaleji čas? Asi na
zastávce, anebo někdy když chodím
Čas ubíhá, když jsem venku a něco
dělám. Anebo když se dívám na
televizi.
Dalibor Lošák 6.A
Čas nejpomaleji utíká, když se nudím. Ale naopak nejrychleji, když jsou
prázdniny. Čas ale stejně vždycky rychle uteče a někdy (skoro pořád) bych
chtěla různé hezké chvíle vrátit. Bylo by dobré, kdyby se dal vrátit. Kdysi jsem
hodinky nosila. Teď mi to připadá absurdní. K poznávání času slouží mobil.
Hodinky teď nosí jen šprti a profesoři nebo učitelé.
Zuzana Schweigerová 9.A
Lidé v pravěku začínali svůj den východem slunce. Celý den pracovali, skládali
dřevo na oheň a lovili zvěř. K večeru se sešli v jeskyni a když zapadlo slunce,
šli spát. Některé vyvinuté cizí kultury měly dokonce
své sluneční chrámy, kde měřili měsíce podle
slunečních paprsků a řídili tak setbu obilí
a zavlažování. S příchodem středověku se začal užívat
kalendář a čas se pro lidi stával stále důležitější.
Začaly se také s přechodem novějších typů lodí a páry
zkracovat vzdálenosti a cestování a přeprava byla
kratší. V domácnosti se na vaření používaly přesýpací
hodiny, které měřily určitý časový úsek. S příchodem elektřiny se začaly
vyrábět hodiny elektrické nebo natahovací a vlastnit hodiny v domácnosti bylo
již téměř nezbytné. Hodiny však nebyly jenom malé a pro jednu domácnost.
Stavily se také obrovské hodiny na náměstí nebo nádraží, někde zdobí i budovu
parlamentu, například Big Ben. V dnešní moderní době jsou hodiny a sekundy
už módním trendem a objevují se také digitální a zlaté hodiny osázené diamanty
za tisíce a miliony. Bez hodin by se dnešní svět asi zastavil.
Radim Dostál 9.A
Čas. Tohle slovo fakt nemusím a pořád nevím, kteří blázni ho vymysleli. Určitě
bych ho trochu změnil. A to třeba tak, že 1 sekunda by byla
1 minuta. Ke slovu čas patří i hodinky. Ty ale samozřejmě
nenosím. Na rukou mi to vadí. Svoje první hodinky jsem
dostal v první třídě. Byly fakt super. Jako by byly ze stříbra,
takové nosívali kmotři mafie, ale týden nato jsem je ztratil. Asi
v páté třídě jsem je našel u nás v potoku. Jelikož se leskly, tak
jsem je našel. Svoje druhé hodinky jsem si sám pořídil v 8.
třídě. Jsou vodotěsné do 100 metrů a do tlaku 10 kPa. Tyto
hodinky mám na ruce jenom u moře, anebo na horách, kde se
špatně orientuji. Nevyznám se podle slunka a 5 m pod vodou
se hodinky hodí, když ukazují tlak. Čas mi nejvíce utíká při hrách na počítači.
Pavel Brtva 9.A
Hodiny ve třídě
Hodiny jsou dobrá věc, ale ne ve třídě. Hodiny odvádí žáky od našeho slavného
učení. Prý se díváme na hodiny a nesoustředíme se v matice na pět na druhou,
v češtině na to, jestli je to přívlastek shodný nebo neshodný a v zeměpise, jestli
je Česká republika v Evropě nebo v Austrálii. A ještě horší je to pro hodiny.
Když visí doma na stěně, tak je nikdo nesestřelí mlékem nebo třeba chlebem se
salámem.
Dalším problémem je to, že ty naše pěkné malé kulaté hodiny neumí nikdo
přesně nastavit a jdou o dobré čtyři minuty popředu.
Jaký závěr tedy z toho všeho plyne? Pro žáky jsou hodiny ve třídě mínus, pro
hodiny, které jsou ve třídě, je to taky mínus, ale dvě mínus tvoří jedno plus,
a proto jsou hodiny ve třídě dobré. Ale doufám, že si moc neprotiřečím...
Vašek Pilík 9.A
„Naše“ stránky na internetu
Spolužáci. cz
Velmi oblíbený server, na němž se nachází databáze tříd jednotlivých
základních, středních škol a gymnázií v celé České republice – současných
i ukončených. Spolužáci spolu mohou chatovat, psát si různé vzkazy na
nástěnku a vkládat spoustu fotek. Mají vlastní profil a ostatní jim mohou psát
komentáře. I učitelé mají své profily a žáci jim tam píšou připomínky... Ti, kteří
vyšli ze škol, si zde můžou najít své bývalé spolužáky a třeba se s nimi znovu
setkat a zavzpomínat na staré časy…
Kateřina Holubová 8.C
www.libimseti.cz
Je mi jasné, že každý ví, co je to libimseti.cz nebo tak zvané libko. A je mi také
jasné, že ho má polovina žáků školy založené, ale těm, co to nevědí, to můžeme
říct, proč být zrovna na libku…
1. nejoblíbenější zábavní portál
2. vlastní profil, fotoalba
3. unikátní chat a e-mail
4. klubové akce, soutěže
5. oblíbený server celebrit
6. 200 000 návštěvníků denně
No není to úžasné? Denně se můžete seznámit s kolika chcete novými lidmi,
můžete si psát se svými kamarády. Můžete také napsat něco o sobě, např. co vás
baví, jaké sporty děláte, vaše motta atd..Tak pro ty, kteří ještě nemají založený
svůj profil, neváhejte a založte si ho. A není to výzva jen pro žáky, ale také pro
učitele. Když se tam kouknete, klidně tam najdete i 60letého dědečka.... Takže
sranda tam vždycky je.
Sabina Tománková 8.C
websnadno.cz
Chcete si založit webovou stránku?
Je to lehké, stačí si vybrat, jestli ji chcete založit na stránce websnadno.cz nebo
na stránce blog.cz. Já vám doporučuji websnadno.cz. Když na internetu zadáte
www.Websnadno.cz, objeví se vám tam uprostřed okénko, kde je napsáno
Založit webovou stránku zdarma, vpravo dole je napsáno Přihlášení do systému.
Do okénka, kde je napsáno Založit webovou stránku zdarma, napíšete jméno
stránky, pak kliknete na Založit webovou stránku a pak pokračujete dále, až
budete mít celou stránku. Pak se odhlásíte a vpravo dole napíšete jméno stránky
a heslo, pak kliknete na obsah a dopíšete ho. A máte svou vlastní webovou
stránku! Hurá!!!
Sára Zrůstová 5.A
Jaký předmět mi ve škole chybí
- Já bych chtěl nějaký předmět, ve
kterém by se skládaly motory např.
z pionýra, 250 Jawy.
- Jedenkrát týdně na celý den jet na
hory lyžovat s učiteli.
- Mně chybí předmět např. svařování,
protože je to velice lehké a svařováni
mě hodně baví, mohlo by to být místo
matiky nebo němčiny. Takový
předmět mít ve škole, tak jsem
v sedmém nebi.
- Měla by se přistavit nabalovací
místnost, bylo by to na naučení, jak
balit kluky a holky ve škole.
- Zavedl bych grafické zpravování
postav na počítači.
- Stříhání chlupů na zádech...
8.C
Lesu zdar,
milá školo, byli jsme požádáni panem učitelem Ondryášem, abychom vám
napsali něco málo o naší škole. Pro ty, kteří netuší, o jakou školu se jedná, tak
jde o Střední lesnickou školu v Hranicích (kterou vřele doporučujeme). Naše
škola se nachází na malebném místě obklopeném školním arboretem (lesem).
Žáci této zelené školy musí nosit stejnokroje s kravatou. Nám osobně to moc
nevyhovuje, protože jsme byli zvykli chodit podle toho, co právě bylo cool =).
Profesoři jsou mírumilovní až na některé výjimky, které nám nadávají do
marťanů, cimbálů, což nám značně podrývá sebevědomí. Učeni je zde
zvladatelné až na AJ, kde máme značné nedostatky. Strava odpovídá našemu
gurmánskému jazyku. Ubytování na internátě je docela v pořádku, čas tady
strávený lze využít mnoha aktivitami, jako jsou
např. fotbal, šachy, házená, střelba. Jestli byste
chtěli zde zavítat, tak si dejte uvaga uvaga (pozor
pozor) na jednoho z vychovatelů, který si vás
může klidně namazat na prsa. Jeho výška
dosahuje v svalnaté a zavalité postavě asi 170
cm a nemá problém zvednout 140 kg nad hlavu.
Ale jinak je to neškodný borec. Tímto bychom
ukončili naše premiérové vyprávění o naší škole
a chtěli bychom také popřát letošním a budoucím
deváťákům hodně štěstí u přijímacích zkoušek.
Samozřejmě nezapomínáme na učitele, kteří nás naučili mnoho potřebného do
života. Máme na mysli paní učitelku Bělíkovou, Bartošovou a další.
S pozdravem Jakub Strnadel & Martin Bunček
Jak se stát herečkou nebo hercem na naší škole?
Chcete tady na škole chodit do divadelního kroužku, ale nevíte, jak se přihlásit?
Stačí, abyste vždy na začátku školního roku zašli za paní učitelkou Pavlou
Novotnou a domluvili se s ní.
Jaké to je, když vystupujete poprvé?
Já do divadelního kroužku chodím už 3 - 4 roky a je to zábava. Okolo sebe mám
super lidi a hlavně super herce, kteří jsou už hodně zkušení. K divadlu jsem
přišla se svou kamarádkou v druhé třídě, když jsem měla jako třídní paní
učitelku Pavlu Novotnou. Zrovna měli hrát hru o 12 měsíčkách a 2 holky jí
onemocněly. Já s kamarádkou jsme se přihlásily, že bychom za ně zaskočily.
Tak jsme se dostaly k divadlu.
Sára Zrůstová 5.A
Mobil
Já jsem sice nezažil žádnou příhodu s mobilem, ale můj kamarád jednu zažil.
Stalo se to, když se šel projít se svým psem k hasičské nádrži. Jenom
podotýkám, že ten pes váží asi 50 kg a má pěknou silu. Moje sestra kamarádovi
volala, že něco potřebuje. Martin to zvedl a začali si vykládat. Najednou Oliver
(ten pes) uviděl ve vodě žábu a stáhl Martina do vody a moje sestra už jen
slyšela nějaké podivné zvuky, protože mobil spadl samozřejmě do vody
i s Martinem. Nic se zas tak nestalo, Martin vytáhl mobil z vody a řekl, co se
stalo. Mobil to přežil celkem v klidu, vůbec nic se mu nestalo.
Marek Topor 9.D
Moje příhoda s mobilem není nějak
zvlášť zajímavá, ale nic jiného mě
nenapadá: Jednou, když jsem byla
někde na závodech, jsme byli
ubytovaní v hotelu. Byl večer a já už
byla po závodech unavená. Položila
jsem mobil na postel a šla se napít
minerálky. Pila jsem v kleče nad
mobilem a najednou mi ta minerálka
od pusy nějak utekla a lila se na ten
mobil a já místo toho, abych ho
zachraňovala, jsem se dívala, jak se
bublinky vsakují do mobilu. Jen jsem
v klidu řekla a do… Ale potom jsem
ho rozložila a dala na topení a další
den už fungoval. NAŠTĚSTÍ
Lucka Strnadlová 9.D
Zážitek s mobilem. Stalo se mi to jen jednou, ale doufám, že už nikdy. Zrovna
jsme vylévali žumpu na památníku Bratrů
Strnadlů a Jana Knebla a já měl mobil
v kapse. Asi už si dokážete představit, co se
mi stalo. Ano, správně. Mobil jsem měl
v žumpě. Ale co horší, že jsem ho potom
vysál do hovnocucu a jak jsme potom
vylévali, tak jsem musel chodit po poli
a hledat mobil. No nakonec jsem ho našel, ale jen 1 půlku. Vrtule od hovnocucu
mi ho přelomila. Druhou půlku jsem už nikdy nenašel.
Lukáš Škuca 9.D
Můj mobilní telefon má toho celkem hodně za sebou, takže jakákoliv
manipulace byla pro něho utrpením. Jednou v zimě si kámoška chtěla dát do
mého mobilu svoji simku. Po dlouhém váhání jsem teda řekla jo a pustila se do
rozebírání telefonu. V ruce jsem držela asi 4 části a svoji simku. Najednou do
mne kámoška drkla, moje simka letěla dolů přímo do sněhu. Po asi
půlhodinovém hledání jsme to vzdaly. Domů jsem se vracela znechucená
a protivná s mobilem bez simky. Po asi dvou měsících jsem dostala novou. Od
té doby můj telefon nerozebírám.
Monika Gulová 9.D
Rumcajs se jednoho dne probudil ve
své krásné jeskyni a vedle něho ležel
jeho oblíbený kámoš Shrek. Ten se
velmi divil, protože před sebou viděl
krásnou Sněhurku. Rumcajs pak se
Shrekem šli na lov zvěře a Sněhurka
vařila oběd. Asi hodinu poté, co
odešli, přišel Maxipes Fík se svým
spiklencem
Rákosníčkem
unést
Sněhurku. Bob a Bobek v tu chvíli
letěli nad nimi v klobouku a viděli to.
Až se vrátil Rumcajs se Shrekem, Bob
a Bobek jim vše řekli. Nevěděli ale,
kam ji odvedli. Zkusili se zeptat
kouzelného zrcadla, ale to jim
neumělo poradit. Už si mysleli, že
milovanou Sněhurku už nikdy
neuvidí, ale Shreka napadlo zavolat
Patovi a Matovi, protože ti vše nějak
vyřeší. Pat a Mat přišli do hodiny a už
druhý den našli doupě, ve kterém
Sněhurku věznili. Byl to velmi krvavý
boj o Sněhurku, ale potom Shrek
zařval a Maxipes Fík i Rákosníček
utekli. Pat a Mat Sněhurku osvobodili
a žili spolu šťastně až do smrti.
Nedaleko od konce světa jihovýchodně leží pohádková říše. Tam to všechno
začalo. Jednoho slunného dne se Tom a Jerry rozhodli navštívit souseda
Oggyho, ale s překvapením zjistili, že má právě rande s Pyšnou princeznou. Tak
tedy Jerry řekl, že zavolá Šrekovi. Jak řekl, tak se i stalo. Zeptal se ho, jestli
nezajde s nimi na panáka. Šrek řekl, že ale musí vzít i včelku Máju, protože jí
musí hlídat, jelikož Májini rodiče mu za to mooc dobře platí a Šrek je bez práce.
A tak šli i s bláznivou včelkou do nejbližší hospody. Jelikož zabloudili, tak se
zeptali na cestu kolemjdoucích, tedy Pata a Mata. Ti jim nabídli GPS-navigaci
vlastní výroby. A oni pochopitelně neváhali. Ale GPS-ka se jim po cestě
rozpadla, a tak je svezl Maxipes Fík ve svém nově zakoupeném ferrari.
V hospodě se potkali se Strašpytlíkem i Krtečkem. Dali po pivečku a
pokračovali v kalbě dál. Znenadání se dověděli, že hospodským a servírkou jsou
jejich staří přátelé - Rumcajs a jeho kamarádka Sněhurka. A tak se i s nimi
pořádně napili, však akce musí být. V podnapilém stavu si Šrek vzpomněl, že
musí včelku Máju odvést. Přijeli, zazvonili a Šrek odnáší Máju do pokojíku,
protože sama by asi nedošla. Hned na to přišel
Kačer Donald, Májin otec, v růžových
trenýrkách a pivem v ruce. Typický chlap.
Zeptal se Šreka, proč Mája tak blouzní. Než
stihl odpovědět, vtrhl do domu Oggy a vyznal
včelce Máji lásku i před Donaldem a Pyšnou
princeznou. Všichni zírali, jak víla Amálka
omdlela. Zavolali záchranou službu a v ní byla
Karcoolka. Víla Amálka uzavřela manželský
sňatek s Oggym a Kačer si vzal Sněhurku
a jejich sedm trpaslíků po namáhavém boji s právníky adoptovali.
A žili šťastně až do smrti!
Co dělám pro své zdraví?
Pro své zdraví udělám třeba to, že nebudu kouřit. Já sice nekouřím, ale kdyby
ano, tak hned bych přestala! No teda, pokud by to mému zdraví pomohlo, tak
neváhám. Určitě bych se dala na zdravou stravu, takže žádné velké večeře na
večer, třeba v 10 hodin nebo tak nějak, ne to určitě ne, když už, tak třeba jenom
zeleninu, ovoce nebo třeba mlíko s müsli. Jinak nevím, co bych ještě pro své
zdraví mohla udělat. Ještě mě teď napadlo, jak bych mohla své zdraví udržovat,
a to tím, že bych asi měla chodit v zimě pořádně oblíkaná a ne že když je venku
mínus 5 stupňů, já si půjdu jenom v mikině bez šály. Tak to určitě moc pro
zdraví nedělám… A když už bych měla být
nemocná, tak bych určitě pořádně brala léky,
které mi doktor předepsal, budu doma se léčit,
horké čaje a ležet. To si myslím, že by mému
zdraví pomohlo, kdybych se o něj více starala.
Jak se říká, za peníze si zdraví nekoupíš, tak je
nejlepší si ho držet! Co se týče jídelníčku, tak
bych ho nejraději proměnila. Ráda bych ho
změnila, ale prostě někdy to nejde. Místo
různých čokolád, rychlých jídel bych nejradši
jedla moc mandarinek, protože mandarinky jsou
moc dobré a hlavně zdravé. No určitě zdravě
nejím, ale už se snažím, každý den si dám pár
pomerančů, kivi, mandarinek, mrkví. No hodně
mě k tomu nutí i mamka, která toho ovoce
a zeleniny kupuje strašně moc a říká, že se to musí rychle sníst, než se to zkazí,
takže to všechno musím sníst já. A když se najím toho ovoce a zeleniny, tak
potom už se mi nechce nic jiného jíst a to je dobře! Nejsem s jídelníčkem
spokojená, ale to se snad nějak spraví, a hlavně co nejdřív, nejenom kvůli
mamce, ale hlavně kvůli sobě! Koneckonců je to mé zdraví a s ním mi nikdo
nepomůže. Nikdo se nebude léčit za mě, je to moje věc. Já na sebe mám dávat
pozor, na zdravou stravu a na všechno, co se týká zdraví.
Sabina Žurovcová 9.A
Co dělám pro své zdraví?
Co bych neměla dělat, ať neuškodím svému zdraví?
- Martina 9.C: Abych si neškodila ve zdraví, bych se měla asi více a tepleji
oblékat, více sportovat, nejíst věci sice dobré, ale nezdravé.
- Dominik 9.D: Neměl bych asi strávit půl dne u počítače a taky bych měl
omezit vodní dýmku.
- Martin 9.D: Měl bych se asi lépe učit. Tato věta není od věci, protože když
vám mamina jednu uvalí, tak to se taky týká vašeho zdraví. Určitě kdybych
chtěl postavit dům, tak to nestavím u velkých fabrik nebo jiných závodů. Jinak
bych se snažil co nejméně ničit přírodu. Měl bych třídit plasty. Mělo by se u nás
zavést tak jako v Anglii, že se nesmí vyhazovat žádné odpadky, a když už by se
tak stalo, tak dát za to pokutu.
- Kuba 9.C: Já se budu více oblékat, abych nebyl nemocný. Tento rok se mi to
vyplatilo, ve škole jsem zatím chyběl jeden den. Pak se nebudu tolik cpát nebo
pak mi to nedělá dobrotu v břiše.
- Tomáš 9.C: Pro své zdraví se budu snažit udělat co nejvíce. Abych byl zdravý
a měl pohodový život. Měl bych jíst zdravě, sportovat, žít aktivně. Ale i mé
okolí by se mělo přizpůsobit, aby mé snažení nebylo zbytečné.
- Míša 9.C: Co udělat pro své zdraví? Dobrá otázka. Na Nový rok si všichni lidé
dávají všelijaká předsevzetí, která ale většinou neplní. Zhubnou, najdou si práci
apod. Někteří se zaměřují na zdraví. Zdraví je jedním z našich nejcennějších
vlastnictví, něco, co si nemůžeme koupit. Proto si myslím, že bychom jej měli
chránit. Asi si řeknete, že já tady jenom chytračím a beztak pro svoje zdraví
dělám „kulové“. Já pro svoje zdraví toho moc nedělám, ale i snaha se cení. Baví
mě chodit pěšky, takže když mám tu možnost, zvolím raději hezkou procházku.
Jaký je můj jídelníček?
- Marek 9.D: Můj jídelníček je velmi pestrý, ale objevuje se mi tam málo
zeleniny, ale tu nemám rád z větší části. Jím převážně maso, protože ho
potřebuju, ať ještě kousek můžu porůst.
- Martin 9.D: Když to tak vezmu, tak si myslím, že
by se měla jíst jenom zelenina, protože vše ostatní
obsahuje látky, které lidské tělo ničí, ale zase mají
něco, co je pro něho dobré. Myslím, že bych neměl
pít kávu, kofolu. Někde jsem slyšel, že nejzdravější je
čistá voda, ale tak to bych nebyl já, abych si nedal
nějaký pořádně mastný flak s kofolou a kečupem.
Můj názor na to je takový, že by každý měl jíst to, co
mu chutná.
- Kuba 9.C: Jím pořád, ale nic nemůžu přibrat, i když
se snažím, na svačiny si kupuju až 20 loupáků, ale
sním je hned a pak mám hlad.
- Martina 9.C: Můj jídelníček popsat nejde. Nesnídám, protože ráno nemám čas,
svačím jen někdy a to většinou něco malinkého, na obědy skoro vůbec
nechodím a večeři si dám, jen když mám opravdu velký hlad. Přes den jím tak
maximálně něco sladkého a ovoce a zeleninu jím jen když mě nutí babička.
Podle mě nikdo nemůže jíst jen ty zdravé věci. Ve skoro každé potravině je
něco, co neprospívá našemu tělu a zdraví. Já osobně se řadím do skupiny lidí,
kteří nežijí zdravě, ale nevadí mi to. Možná mi to dojde časem, až budu starší
a budu mít vážnější zdravotní potíže.
- Míša 9.C: Jako každý člověk mám dost zlozvyků. Jím čokoládu, chipsy, piju
Colu a neřeším kolik gramů při tom přiberu. Snažím se pravidelně pohybovat
a pravidelně jíst. Nekouřím, nepiju a ani hospody nejsou mým druhým
domovem.
Můj jídelníček není zrovna výstavní. Jsem dost vybíravá v jídle, na což nejsem
zrovna dvakrát pyšná, ale občas se to i hodí. Pokud je to v mých silách, jím
pětkrát denně.
Jak si lidé poškozují zdraví?
- Jiří Ž. 9.D: Když jdu přes město, tak vidím, jak lidé
mají v puse vajgla a pálí si rypák. To si myslím, že si
lidi škodí asi nejvíce a zrazují své plíce. Také by
neměli pít a také tolik jíst, ať nejsou tlustí.
- Míša 9.C: Lidé si škodí na zdraví různými způsoby.
A občas úplně zbytečně. Kouří, pijou alkohol a jedí až
moc nezdravě. Až jednou budou mít problémy se svým
zdravím, dojde jim, jaké maličkosti pro sebe mohli
udělat, aby problémy nenastaly.
Zima
Když se podívám z okna, uvidím, že k nám zavítala zima. Je to období
neuvěřitelně krásné, ale dokáže být i neuvěřitelně kruté.
Podívám-li se ještě jednou a lépe, uvidím, jak mráz maluje svou barevnou
paletou na okno květy, které se různě zaplétají do sebe a tvoří nádherný celek.
Vidím také lidi, které mráz napadá. Dotýká se jich a leze do nich velmi pomalu.
Lidé se před ním pokoušejí uchránit šálou a rukavicemi, ale moc jim to není
platné. Mráz se jen tak odradit nenechá.
Když se podívám z okna, uvidím vločky.
Vločky, které se nádherně snášejí z nebe.
Některé dopadnou až na zem a tam se uloží ke
svému spánku, ve kterém vytrvají do té doby,
než se úplně rozplynou. Jiné tato záhuba potká
už ve vzduchu. Ale nejkrásněji se mají ty
vločky, které za svou hrozně dlouhou cestu na
zem potkají ještě jiné známé.
Ale já vidím takovou, která potká strom,
lehounce se posadí na nejvýše položenou nejtenčí větvičku a tam si hezky hoví a
rozhlíží se po kraji. Když vtom zavítá do kraje nezvaný host. Je to vichřice,
která ještě nikdy žádné vločce nepřinesla nic dobrého. Ani moje vločka, která
spočívá na větvičce stromu, neodejde s prázdnou. Vichřice se přiblíží ke stromu
a všechen sníh z něj odhodí. Hodně lidí toto shození vnímá jako obyčejnou
hromadu sněhu, který spadl ze stromu, ale vločka, která v této hromadě spadne,
už nemá moc pěknou budoucnost. Bude smetena do příkopy nebo zničena solí.
Podívám-li se z okna, uvidím jiskřičky namrzlého sněhu. Třpytí se a lesknou
jako hvězdy na noční obloze. Děti, které si na něm hrají,
po něm mohou běhat jako baletky. Jejich rodiče už to
tak jednoduché nemají, namrzlý sníh se pod jejich vahou
protrhne.
Podívám-li se z okna, uvidím led. Led, který namrzl na
chodníku, třpytí se a leskne tak zákeřně. Je průhledný
a pod jeho tenkou svrchní vrstvou vidím, jak se směje
každému, kdo na něm uklouzne. Ale ani led nevydrží
všechno, a proto sůl, kterou na něj vysype člověk tímto
úkolem pověřený, mu jeho naschválnictví zkazí.
Zima je období, které má jako všechna období svou dobrou i špatnou stránku.
Někteří lidi ji milují a jiní nenávidí.
Tereza Šlechtová 8.C
Naše Rosalina v Guineji
Díky sdružení Pro-Contact jsme dostali fotografie ze školy, do níž Rosaline
chodí. Určitě na fotkách poznáte i Rosaline. Další fotografie jsou na
školních webových stránkách.
Také jsme dostali od Rosaline dopis (originál je školním webu ve
francouzštině), pro čtenáře Druhého patra český překlad:
Velmi drazí adoptivní rodiče,
jsem moc ráda, že jsem
vámi adoptovaná. Ráda
bych Vás informovala, že
jsem začala školní rok
v těch nejlepších podmínkách. Dostala jsem moje
dárečky
a jsem
moc
šťastná. U nás v Guineji
končí deštné období.
V hlavním městě Konakry
je docela teplo, ale v některých městech jako je
Pita, Dalaba, Mamou,
Labe je chladněji. Myslím
na Vás. Moji rodiče jsou moc šťastni z vaší podpory. Děkujeme a těšíme se na
příště.
Zdravím všechny rodiče z České republiky. Mějte se krásně. Rosaline
Vzácná návštěva ve škole
Ve středu 21. ledna se přišli podívat do prvních tříd malí školkaři. Všechno
začalo tím, že se představili. Potom se dívali po třídě na slabikáře, matematiku
a písanky. Zpívali si písničky a kreslili si do malých knížek, které dostali. Zjistily
jsme, že jsou z MŠ Dolní, a tak jsme se jich zeptali, jak moc a na co se těší do
školy.
Noemi nám řekla, že se už moc těší policajtka a oblíbeným předmětem
do školy a umí kreslit. Čím by chtěla určitě budou přestávky.
být, ještě neví, ale už se těší na svůj Pepa se těší do školy, ale bude chodit
oblíbený předmět, kterým bude na Záhuní, protože to má blíž. Bude
tělocvik.
doktorem a mezi jeho oblíbené
Filip se těší hlavně na přestávky a už předměty se zařadí čtení, psaní,
umí počítat do pěti. Oblíbeným zpívání.
předmětem bude matematika, ale Nikolka se do první třídy hodně těší,
nemá rád pětky.
umí už kreslit. Neví, jaké povolání si
Dalibor se hodně těší do školy, vybere, ale určitě si oblíbí počty.
protože to bude lepší než ve školce. Popřejme malým (skoro) školákům,
Umí už kreslit, oblíbený předmět ještě ať se jim ve škole líbí a brzy si
nezná.
zvyknou.
Nelinka se těší, až se bude učit psát,
protože počítat už umí. Bude z ní
Kateřina Holubová, Sabina Tománková 8.C
Z devítky do jedničky
Když jste malí, říkáte si, kdy už konečně půjdete do školy. Poznáte nové
kamarády, nové znalosti, nové prostředí. Jenže když jste ve škole, je všechno
většinou jinak, než jste čekali. Možná máte nové kamarády, nové znalosti,
jenže ty znalosti se musíte doma naučit. Ovšem neznám moc lidí, které učení
baví. Takže většina lidí by chtěla být znovu doma nebo ve školce, kde si jenom
hráli. Jenže do školy se chodit musí (kvůli Marii Terezii - kdo by to nevěděl,
zavedla povinnou školní docházku), a tak s tím nic neuděláte. V první třídě si
říkáte, jak to bude bezva umět číst, psát, malovat, zpívat, ale když vyučování
začne, vidíte, že to tak jednoduché nebude. Rok se sice vleče pomalu, naštěstí
uteče, a tak jsou konečně prázdniny. Říkáte si - konečně druhá třída, to bude
lážo plážo, vždyť už všechno umím. Jenže rok od roku učení přibývá a nezbývá
vám nic jiného, než se s tím smířit. Těšíte se, až budete v deváté třídě, že
skončíte školu a budete šťastní. Jenže v deváté třídě máte daleko více starostí,
než kdy jindy - starosti o to, abyste měli co nejlepší známky, abyste měli
možnost dostat se na nějakou lepší školu, abyste správně vyplnili přihlášky, co
dáte na školní trička... Starosti se hromadí a vy si jen tajně přejete být znova
v první třídě. Mít starosti, nad kterými byste se v deváté třídě pouze tiše
pousmáli.
Linda Bordovská 9.C
INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ
Školní muzeum
Co myslíte, jak vypadá takové správné školní muzeum. Co vše by tam žáci
umístili? Svou fantazii zapojili zkušení žáci devátých ročníků. Podívejme se
na pár myšlenek od těch humorných až po ty …
Školní muzeum - tak asi by tam měly viset dětské kostry. To je typický znak
školy, no ne?
Do školy bych umístil muzeum mečů a šavlí, aby žáky alespoň něco zajímalo
(kromě informatiky). Potom bych tam umístil muzeum prezidentů a králů (pro
šprty).
Já bych udělal ve škole muzeum třeba s vršky od vypitého pití a zabavenými
věcmi, umístil bych je v každé třídě.
V školním muzeu by se mohly vystavovat např. nějaké diplomy, které žáci
vyhráli nebo nějaké sexy oblečky ze ztrát a nálezů. A určitě by tam měly být
žákovské knížky všech učitelů školy.
Školní muzeum by určitě mělo vystavovat historii školství. Jako nejcennější
exponát bych dal bombu, která se sem dostala omylem za 2. světové války a dal
bych ji na stejné místo, kam dopadla, to je do učebny přírodopisu.
Mělo by tam být něco o historii školy, fotky, jak vypadala, úspěchy žáků za
celou dobu, co se zde všechno vyučovalo atd. Jako nejcennější exponát bych
použil voskovou figurínu pana učitele … (legenda školy) v reálné velikosti.
Umístil bych ji asi do tělocvičny… kam taky jinam?
Naše školní muzeum by vystavovalo asi nějaké staré učitele, nemyslím to
jako stářím, ale jak dlouho učili na naší škole. Většinou už tady neučí a jsou
doma, tak by mohli být v nějaké místnosti, kde by se chodili na ně dívat lidé,
které třeba učili. Bylo by to velmi zajímavé a zábavné. Myslím, že by to
neprošlo, ale jako návrh se mi líbí.
Voskové figuríny některých žáků, fotografie žáků a učitelského sboru, různé
zajímavé události a hlášky, vývoj tělesných trestů, seznam žáků a učitelů,
rozdíly školních svačin, vývoj školního bufetu.
Ve školním muzeu bych nechal vystavit nejhorší a nejlepší žákovskou, ale
taky různé vtipné poznámky.
Trofeje, medaile, video, jak se časem škola měnila.
Měly by vystavovat třeba rekordy školy, poháry za vítězství nebo nějaké
vzpomínky na učitele a dalo by se to někam na hlavní místo, tam, kde každý
chodí, aby to měl každý na očích.
Kdybychom měli školní muzeum, zařídila bych jednu místnost tak, aby si
ostatní dokázali představit, jak vypadala taková učebna kdysi. Dále bych
vytvořila koutek slávy, ve kterém by byly poháry a medaile, získány našimi
studenty. Dále bychom mohli napsat knihu „Lexikon učitelů“, ve které by byl
zařazen každý učitel, který kdy na naší škole učil. Žáci by k nim mohli napsat
komentáře.
Představujeme nového školníka
Určitě jste si všimli, že od ledna máme ve škole nového pana školníka. Jmenuje
se Pavel Tichavský a poznáte ho podle vousů a modrého pláště. Protože jsme
o něm chtěli zjistit něco bližšího, sepsali jsme své zvědavé otázky a zeptali se.
? Co dělá školník od rána do konce pracovní doby?
! Do školy přicházím o půl sedmé a teď v zimě, pokud napadne sníh, jej odhazuji a čistím dvůr. V 7.15 odemykám žákům školu a pak projdu budovu, abych
zjistil, co se kde děje a zkontroloval topení. Pak se věnuji opravám a údržbě.
Pracovní doba mi končí v 15 hodin, ale pravidelně tu zůstávám déle.
? V jakém stavu je školní budova (podle školní stupnice výborná – nedostatečná)?
! Je ve stavu, který by se dal označit jako chvalitebný, takže dva. Při
rozumné údržbě ještě dlouho přežije.
? Co vše musí umět školník? Myslíte si, že jste v této práci profesionál?
! Musí být trochu elektrikář, obkladač, zedník, natěrač, stolař
a zámečník. Profesionál zatím ještě
nejsem.
? Co nám můžete prozradit o své
předchozí práci?
! Vyučil jsem se elektromechanikem, po vojně jsem vystudoval elektroprůmyslovku ve Frenštátě, pak jsem pracoval v Continentalu jako opravář vadných hotových výrobků.
? Proč jste přešel k nám do školy?
! Zatoužil jsem po změně. Přihlásil jsem se do výběrového řízení, kterého se
zúčastnilo 18 zájemců a teď jsem školníkem.
? Co nejčastěji spravujete, baví Vás tato práce?
! Nejčastěji opravuji povolené kliky u dveří a vyměňuji vložky FAB v šatnách.
Baví mě opravování, je to různorodá práce a to se mi líbí.
? Nevadí Vám řvoucí děcka o přestávkách a nechtěl byste si to někdy vyměnit
s učiteli?
! Řvoucí děcka mi zatím nevadí, ale s učiteli bych neměnil. Mám zkušenosti se
školními výlety, ale asi bych měl problémy s výtržníky...
? Dočkáme se nových šaten?
! Předpokládám, že problém je v dostatku peněz, je to spíš otázka pro vedení
školy a zřizovatele.
? Jaké jsou Vaše koníčky?
! Baví mě práce na zahrádce, pěstoval jsem tropické rostliny. Dokonce jsem
sklidil 30 banánů, dozrála káva na kávovníku, uzrály mandarinky.
? Chodí do této školy Vaše děti?
! Moje děti do této školy chodily, ale už je to dávno.
? Uživí Vás práce školníka?
! To ještě nevím, výplatu jsem ještě nedostal.
Děkujeme panu Tichavskému za jeho odpovědi a přejeme mu, ať má stále co
dělat.
(Otázky vymýšleli žáci 8.C)
Milé děti …
… je tady pololetí …
… a vy se učíte pro radost …
… tak tomu říkám radost!
Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové
redakční rady kroužku Počítače a psaní.
Obrázky kreslil: Milan Janda, Michal Janda, Lada Chromelová, René Strnadel
Komiks: Jan Tesař
Fotografie: Petr Ondryáš, Pro - Contact
e-mail: [email protected]
http://www.zstyrfren.edunet.cz/DP.htm
Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R.
http://www.druhepatro.ic.cz
ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm
Vydáno 28. 1. 2009