Podzim našima očima - Základní škola Tyršova 913, Frenštát pod

Podzim našima očima - Základní škola Tyršova 913, Frenštát pod

V tomto čísle nepřehlédněte:
Po stopách lidojedů – 31
Svátek zvířat – 36
Sběrový podzim – 38
Lepší zítřky – 42
Nový přírodopis – 44
Nemocvična – 46
Podzim našima očima
Přišel podzim a já velký strom se začínám měnit. Mám červené listy a
padají ze mě kaštany. Je mi 56 let, jsem starý, ale mohutný. Jen pozoruji,
jak malé děti sbírají mé kaštany.
Simona 6. A
Na podzim máme všechny měsíce hezky
barevné a to je na tom to nejlepší. Děti
pouštějí draky, je to zábava. Na podzim padá
barevné listí, padá pomalu jako zpomalený
film.
Petra Dreslerová 2. C
Líbí se mi na podzimu ty barvy, protože je
to tak krásné, ty listy jsou na podzim
nádherné a líbí se mi sbírání kaštanů.
Anna Havlíčková 2. C
Líbí se mi barevné listí, baví mě pouštění draka. Ráda sbírám kaštany
a vyrábím z nich zvířátka.
Marie Kurdelová 2. C
Podzim se mi líbí, protože vidím, jak odlétají ptáci. Můžeme pouštět
draka a máme podzimní prázdniny. Podzim je tak barevný a pěkný.
Anna Rašková 2. C
Na podzim opadává listí a mění barvu. Taky na podzim je krásně.
Děti házejí listy na oblohu a často prší. Děti sbírají kaštany i žaludy a
Alice Návratová 2. C
bukvice.
-25-
Jsem spokojený kaštan na stromě. Mám svojí
slupku a mám se tam dobře. Pak přijdou dvě zlé
děti a začnou po mně házet kameny, klacky.
Snažím se držet, co to jde, ale stejnak mě
dostali. Pak mě vybalili ze šlupky a začali do
mě píchat párátka. Zrovna mě použili jako
zadek od žirafy. Bolelo to jak něco. Ale ta žirafa
měla pěknej zadek.
Martin Stiborek 6. A
Na podzim mám takový divný pocit, že všechno okolo mě doslova
padá. Například listy přes léto a jaro rostou, na podzim dohnědnou a na
zimu a podzim padají. Podzim je krásné a barevné roční období a lidé
jsou příjemnější a jako vyměnění proto se na podzim snad každý cítí
dobře.
Karolina Brožová 6. A
Jsem kaštan. Jsem pořád na zemi a nikdo si mě ještě nevzal. Tolik lidí
kolem mě projde a nikdo si mě nevezme. Ale počkat, vidím holku
s nějakou kámoškou a ta holka se jmenovala Klára. Konečně si mě vzala,
ale za 5 minut mě hodila do vody. To je smůla, že?
Lada Baletková 6. A
Hruška
Ach jo! Už bude zase zima a já skončím někde
ve sklepě nebo v břichu! Na zahradě, ve které
„bydlím“, je chlapeček Šimon. Vždycky si
utrhne tu nejhezčí hrušku a rozdupe ji. Doufám,
že neskončím na trávě rozmačkaná na kaši! Ale
jak vylezlo jednoho dne sluníčko, Šimon jel
k babičce na dva týdny, takže nás jeho tatínek
v klidu sklidil a my hrušky jsme si oddychly!!
Martina Vašková 6. A
Jablko
Můj osud je, že vyrostu na stromě u pole a hned vedle mě je cesta.
Každý den vidím auta a prach a ještě člověky nebo traktor, jak orá pole.
Jednoho dne nás šel trhat nějaký človíček s vousama, do večera otrhal
všechny kromě mě. Další den šel trhat z dalších stromů a nakonec utrhl
aji mě, dal mě do bedny. Potom jsme šli do nějaké místnosti a tam z nás
dělal jablkový džus anebo kořalku. Ze mne udělal naštěstí džus.
Jan Blažek 6. A
-26-
Jablko
Začíná být podzim a já ještě furt jsem na jabloni a najednou uvidím, jak
ke mně jde nějaký kluk. Najednou mě utrhne a hodí mě do stěny a úplně
mě rozbije a umřu. No koho by to nenaštvalo?
Tonda 6. A
Podzim ve volbách
Slibuji, že když mě budete volit, nebude horko jako v létě, nebude zima
jako v zimě, budou padat listy a
noci budou delší. Budu pěkně
barevný a moje listy budete
muset hrabat asi tak 3x týdně.
Budu hezky větrný, takže
nejlepší období na novou
střechu.
Takže volte a nezapomeňte se
pořádně oblíknout.
Viktorie Lysková, Johana Bartoňová 9. B
Podzim si řekl: „Musím ty volby vyhrát, vždyť jsem přece nejlepší!“
Hned začal vyrábět plakáty, kde slibuje plno barev, občas teplo, ale
i déšť, aby neumřely rostliny. Když byl den voleb, měl podzim proslov:
„Zvolte si podzim, v zimě je moc zima, v létě moc teplo a na jaře …, to
je jedno. Prostě já jsem nejlepší. Mám úžasné barvy a mám příjemné
Kristýna Hrnčířová 9. B
teplo. Se mnou je plno zábavy.“
Blížily se volby a podzim doufal, že ho všichni budou volit. Vymyslel
tedy program, co udělá. Řekl si: „Léto. Léto je nejoblíbenější. Přidám
tedy teplo, abych se mu vyrovnal. Co dál… Zima je chladná, a tak
přidám občas trochu studeného počasí. Dál deštíky. No ale to nebudu tak
oblíbený, skoro nic nepřidělám. Už to mám! Přidám více teplých barev,
pozdního podzimního ovoce, různé dekorace a slíbím optimální počasí
v týdnu. Každý den bude specifické počasí, abych tak zaskočil všechny
konkurenty.“ Podzim toho nasliboval tolik, že byli všichni zaskočeni a
všichni ho volili. Každému vyhovovalo, co podzim vymyslel, a tak byl
nekonečný podzim, který všichni chtěli a užívali si ho.
Karolína Petrová 9. B
To se jednou podzim zadíval do zrcadla a řekl si: „Nechápu, nad čím se
voliči rozmýšlejí. Nejbarevnější tady jsem já. Teplo umím taky zařídit a
-27-
nikde po mně nezůstane sněhová břečka. A díky komu můžou dívky
nosit svetříky bez velkých bund? Díky mně. A díky komu můžou kluci
pouštět draka? Zase díky mně. A myslíte snad, že vám zima dokáže
přinést tolik kaštanů jako já? Jasně že ne. Navíc já svým voličům dokážu
dát jablek, kolik chtějí! Pyšně zvedl hlavu a šel napsat transparenty
VOLTE PODZIMOVOU STRANU!
Radka Vašendová, Nela Máďová 9. B
Dívají se na nás
Už je podzim. Začíná být zima a já tu stojím a koukám kolem sebe. Mé
listy nejsou zelené jako v létě a
má kůra už stárne a opadává.
Kolem mě je plno barev a zvuků.
Otočím se doleva a zadívám se do
okna, které vede do třídy 9. B.
Děti skáčou, lítají po třídě, řvou a
smějí se. Jaké by to bylo, kdybych
taky chodila do školy, jaké by to
bylo, kdybych chodila do třídy
9. B. No, nevím, jestli by mě
bavilo se učit. Matika by mě moc
nebavila, ani čeština. Stejně bych
to jako strom moc nevyužila. Ale
taková výtvarka. Když jste strom,
tak kolem sebe vidíte různé věci a
ve výtvarce, když se kreslí, tak
musíme mít fantazii a myslím, že
to všechno, co jsem viděla, tak
bych nakreslila. Znovu zafoukal
vítr a já se otočila zpátky.
Zadívala jsem se na oblohu a už vyhlížím první sněhové vločky.
Anna Němcová 9. B
Jsem jediná, která vidí do tříd. Jediná, která ví o všem, co se za okny
děje. Každý den nahlížím do třídy 9. B. Jsem v centru dění. Vidím, jak se
spolužáci hádají, povídají si a objímají se. Někdy je mi líto, že tam
nemohu být s nimi. Hlasitě se smát a na to všechno vzpomínat se svou
nejlepší kamarádkou, kterou bohužel nemám. Nemám ji, protože jsem
strom, jsem pouze strom, který se může jen dívat. Nemůžu nic cítit,
-28-
hýbat se ani mluvit. Jinak řečeno – nemůžu nic. Vždy mě zamrzí, že
nemůžu být člověk, dostanu slabou chvilku a najednou už ze mne padá
milion listí. Tak my břízy vyjadřujeme smutek. Ale když jsme šťastné,
tak máme koruny plné listí. Když ale přemýšlím, tak být břízou vlastně
není špatné. Vlastně to má i své kouzlo.
Julie Hojdyszová 9. B
Stojím tu už stovky let
a nepoznal jsem jiný svět.
Na procházky nemám vlohy,
chybějí mi totiž nohy!
Jakub Novák 9. B
Jsem bříza a před školou si tu stojím, no, už to bude
nějaký ten pátek. Každý den koukám do oken třídy
9. C. A upřímně…, chudáci děti. Každý den musí chodit do školy, učit se
a psát písemky. Lituji je každou volnou minutu. Jediné plus je, když se
občas dívají na filmy, a tak se koukám s nima. Bohužel se to nestává
moc často, a tak se většinu roku jen dívám na znechucené tváře
deváťáků. Už to mám celkem vypozorované, a když se deváťáci smějí,
tak poznám, že dneska nepíšou žádnou písemku. Naopak, když se
všichni tváří jako kakabus, pravděpodobně je čeká náročný den.
Martina Vachalová 9. C
Anketa – vadí vám listí na školním dvoře?
Listí mi nevadí, klidně ho nemusí uklízet, však my si vždycky
poradíme a projdeme.
Nevadí mi tam, je to hezké, připomíná mi to podzim. Brzo stejně
napadne sníh a listí pod sněhem shnije.
Nevadí mi, mám ho ráda, krajina je barevná a připomíná mi, že brzo
budou Vánoce.
Listí mi vadí, protože je to znamení, že skončilo léto a začíná podzim.
Mně to nevadí, já bych to tam nechal pět dní a až potom to uklidil.
Listí mi nevadí, baví mě v něm šlapat a házet si s ním. Už ho
NESBÍREJTE!
Vůbec se to nemusí dávat pryč, možná jednou za týden, aby tam toho
tolik nebylo. Je to jenom cesta a stejně to tam zase spadne, takže je to
zbytečná práce.
Mně to vůbec nevadí, protože to patří k podzimu.
7. A
-29-
Přespolák
Zajímá vás, jaké to bylo na letošním přespoláku? Požádala jsem Vojtu
Šivice, aby mi o tom něco řekl…
! Letošní přespolák se od minulého lišil
hlavně změnou trati. Díky škaredému
počasí bylo téměř všude bahno. Bylo to
fakt strašné! Dokonce mi v něm uvízla
noha, nemohl jsem ji vůbec vytáhnout,
jsem rád, že mi tam nezůstala bota.
? A kdyby zůstala?
! Tak bych ji tam nechal a běžel bosky.
? Prý jsi „využil“ situace a předběhnul
závodníka před tebou…
! Jo. Bylo to už ke konci trati a já už
jsem si říkal, že ho nechám a budu třetí,
ale on pak běžel a spadl. Tak jsem
přidal a předběhl ho. Smál jsem se. Ten kluk pak doběhl jako třetí. Ale
v cíli jsem se úplně vysekal, už jsem byl úplně hotový.
? Jak bys zhodnotil letošní přespolák?
! Bylo to fajn až na to bahno, které bylo prostě všude.
Děkuji Vojtovi za odpovědi☺
Martina Vachalová
Jaké bylo okresní finále přespolního běhu
očima Karolíny Blechové a Zdeňka Kociána?
Karolína: Tento rok byl přespolák hrozný,
protože celý den pršelo, takže trať byla
zabahněná, klouzalo to hned na startu, takže
tam plno děcek spadlo. Nejhorší bylo
seběhnout z kopce a udržet se přitom na
nohách. Po závodě jsem vypadala jako strašák
a nejhůř dopadly boty. Nejlíp na tom bylo
tričko, to bylo schované pod dresem a ještě
číslem. A jinak jsem byla celá od bahna.
Doběhla jsem třetí z našeho družstva, takže to
dopadlo dobře.
Zdeněk: Nejvíc to klouzalo z kopce, ale nejhorší to bylo na startu, kde
padalo hodně lidí. Po doběhnutí jsem byl celý od bláta, hlavně nohy.
-30-
A ještě netekla voda, tak jsme se myli v kaluži na poli. Se svým
výsledkem spokojený nejsem, protože mě na konci jeden kluk shodil,
takže jsem doběhl ještě o něco později.
Indonésie - po stopách lidojedů
Pořad z cyklu Planeta Země 3000 (www.planetazeme.cz)
To kino se mi líbilo, ale i nelíbilo. Bylo to celkem poučné i zajímavé.
Líbil se mi park s orangutany, nelíbil se mi ten pohřeb, bylo to hnusné.
Katka Musialová 6. A
A v kůži Adama bych fakt nechtěla být.
Pořad byl dobrý a chtěla bych si to vyměnit s tím chlapem. Simona T.
Já si myslím, že lidé, kteří žijí na úrovni pravěku, se mají líp než my. My
jsme vynervovaní už jen z toho, že si doma zapomeneme mobil. Oni ho
nepotřebují, vlastně ani nevědí, co to ten mobil je. Jsou nezkažení.
Nejsou drzí, vystačí si s málem. Neřeší vůbec naše problémy typu: „Co
si dneska obleču na sebe?" Jejich jediná starost je, jak přežít. My
bychom na jejich místě zemřeli během pár dní, protože bychom snědli
něco jedovatého, skočilo by na nás nějaké zvíře, nebo něco podobného.
My nechápeme jejich styl života a oni náš. Ale přece jen si myslím, že
jsou šťastnější a jako rodina spojenější, více si sebe váží.
Aneta Havlová 9. A
Jestli jsme šťastní? Mnoho lidí je, protože mají tolik věcí, ale vůbec si to
neuvědomují a dělají, jaké jsou chudinky. Takoví lidé
by měli strávit nějakou dobu v Nové Guinei
s domorodci, aby se jim konečně otevřely oči. Jasně,
taky občas nadávám, ale za chvíli mě to přejde,
protože si vzpomenu právě na tyto lidi a na další…
Vždyť oni mají vše, co chtějí, protože toho ani víc
neznají, než mají. Řekla bych, že jim tento typ žití
vyhovuje, i když je to spíš přežívání ze dne na den…
Rozhodně se nestresují jako my, například kvůli práci,
protože ani žádnou nemají. Dokážou se uživit z pralesů
a podle mě jsou MNOHEM šťastnější než my. I já
bych si takový život chtěla vyzkoušet…
Jana Horáková 9. A
-31-
Tito lidé určitě šťastnější být mohou. My v dnešní době asi moc šťastní
nejsme, pořád se jenom někdo honí za penězi, aby měl lepší oblečení,
mobil, dům, auto než jeho soused. Náš svět je možná lepší z toho
pohledu že si večer vzpomeneme, že máme hlad a objednáme si po
telefonu jídlo, že máme všechny věci, co nám ulehčují život. Ale jinak
jsou šťastnější. Vlastně k životu potřebují vodu a jídlo, co si uloví a
hlavně rodinu.
Pavlína Mertová 9. A
Myslím si, že jsou šťastnější než my. Nežijí v takovém stresu jak my,
celkově nemají pocit, že jim všechno ostatní dají před nos a když se to
nestane, můžou se zbláznit, že to tak ten druhý neudělal. Starají se sami
o sebe a celkově mají poklidný život. My jsme šťastní do doby, kdy
nemáme stres a jsme v pohodě. Ale od chvíle, když se něco stane, radost
odchází a naplňuje nás zase ten špatný pocit.
Marie Veselá 9. A
Náš svět je jen a jen plný stresu a shonu.
Mohou být lidé, kteří žijí na úrovni pravěku,
šťastnější než my?
Já myslí, že mohou. V takovém prostředí se
narodili a berou to jako normální věc. Tak
jako my jsme se narodili tady, tak oni tam.
Dokud jim někdo neukáže náš, v mnoha
ohledech jednodušší život, tak budou šťastní
tam, kde jsou. A budou žít svůj život podle svého.
Jana Strnadlová 9. A
Myslím si, že lidé, kteří žijí na úrovni doby kamenné, můžou být
šťastnější než my. Protože jim stačí fakt málo, aby mohli žít. Jsou
schopní vyžít s tím, co jim nabídne příroda. Sice si nevydělají peníze na
luxusní oblečení jako my ve městě, ani nějaké luxusní telefony, ale jsou
schopní vyžít s tím, co mají, a stačí jim to. Líbí se jim jejich život.
A jsou za něj šťastní.
Ondřej Sladký 9. A
Na cestách s husami
Podzim je doba, kdy tažní ptáci mění své bydliště. Divoké husy od nás
míří do jižního Španělska nebo do severní Afriky. Na jejich cestu se
zaměřili v 9. A.
„Každý rok mne a mé přátele čeká cesta do jižního Španělska. Jenže já
-32-
jsem strašný žrout a zase jsem za ten rok přibrala. Tak jsem se rozhodla,
že si založím cestovku Husair. Letenka vyjde na pouhých deset brk,"
hlásá článek v časopisu. A jelikož trpím stejnými problémy jako jeho
autor, rozhodla jsem se tedy, že to zkusím.
Došla jsem na určené místo srazu, kde už
čekaly desítky, ba i stovky dalších hus.
Paní vedoucí jsem odevzdala určenou
částku a připravila se do houfu. Pod námi
se začal vytvářet veliký hluk a za okamžik
se vytvořil obrovský vítr. Ten naše velké
zadky dostal až do výšky asi 3000 metrů, takže jsme se nemusely tolik
namáhat a do 6000 metrů jsme se hravě vydrápaly. Let probíhal docela
v pohodě. Zamávaly jsme občas nějakému tomu letadýlku a jinak se nic
zvláštního nedělo. Problém nastal až při přistání. Dole byla ta samá
foukací plošina jako při odletu. A byla taky zapnutá. My chtěly přistát,
ale vůbec to nešlo. Vítr nás nesl stále nahoru. Pak to teda někdo chytrý
vypnul a my všechny jsme spadly na hubu. Doteď mám zobák mírně
posunutý doleva. A z toho plyne ponaučení, nevěřte cestovkám a raději
si leťte pěkně sami, ať máte malý, nebo velký zadek!
Aneta Havlová 9. A
Tak si v pátek ráno s partou zalétnu do jižního Španělska. Startujeme
z Beskyd. Je to v klidu, cesta je v pohodě, žádná letadla, parašutisti a jiní
magoři. Ale nad déjedničkou zase zácpa, nechápu, kam všichni letí. Tak
a přeletěli jsme české hranice, naštěstí celníci neotravovali! No a
v Alpách nám sněží, já říkala navigátorce, ať to vezme přes Německo,
ale ona že ne, že tam není hezká příroda. No husa to je! Takže
Švýcarsko, Rakousko, všude sněží! Hurá, po dvou dnech jsme ve
Francii. Ještě že už není filmový festival v Cannes, to tam je vždycky
holubů a obtížného ptactva. Ach jo, husy mi zakázaly jít do casina
v Monte Carlu, nechápu, co jim vadí na hazardu, jen bych přidala pár eur
do našeho skromného rozpočtu. Ještě horší je to ovšem ve Francii
v Paříži, na McDrive nemůžu, prý že nemůžeme klesat z výšky 6000
metrů a blablabla. Jupí, španělské hranice, na to jsem čekala jak na
smilování! No super, zrovna hraje Barcelona, tak počkám, jak se dohraje
zápas. Škoda, že nemůžu zaletět pro autogram od Messiho. Tak si
zdřímnu a zítra letíme do cíle. Konečně, křídla už ani necítím! Dnešní
den je horký, ještě že v té výšce není horko! Tak už vidím pobřeží, jsme
-33-
v cíli! Rychle hodím fotky na instagram a jdu spát. Vždyť tu budu až do
Pavlína Mertová 9. A
března!
Jak se čeká?
Všichni to znáte. Teda aspoň ti z vás, kteří chodí na školní obědy. Čekání
v řadě.
To jsem zrovna teď stála, asi už po tisící, v dlouhé řadě a uvědomila
jsem si, že i tahle maličkost patří do
mého každodenního života už po dobu
skoro devíti let. Každý jsme na tom
jinak, ale já ty fronty nesnáším. Kdo
by je taky miloval? Dlouhé čekání a
mačkání se v řadě plné ukřičených,
nervózních a hladových dětí, které
v ruce tisknout ošuntělou kartičku či
čip, něco znuděně ťukají na mobil anebo se nahlas smějí se svým
kamarádem. Čekáte s vědomím, že vás od cesty domů dělí jenom oběd
pár metrů od vás, ale vy musíte čekat. Čekat a čekat. Ale jinak to nejde.
Navíc vás snad pokaždé nějaký člověk předběhne a jeho kamarádi se
k němu nadšeně přidají. O hloupých poznámkách některých a hlasitém
smíchu, doprovázenému šťoucháním těch druhých, ani nemluvím.
Říkáte si, komu tohle nemůže vadit? Zrovna teď v pátek, kdy díky
nějakému zázraku končím pátou hodinou a se mnou končí snad celý
první stupeň, jsem v řadě čekala snad čtyřicet minut. Takže jsem tak
hezky, potichu a unaveně stála a pozorovala všechny kolem sebe.
Všichni přede mnou i za mnou se smáli, šťouchali do sebe, skupina
holek za mnou dokonce hrála nějakou hru a ti ostatní, co byli zticha, měli
v ruce mobil, který byl větší než jejich dlaň, a něco hráli. Pokrok
nezastavíš. Jediné, co jsem mohla dělat já, bylo ignorování toho křiku
kolem, jelikož jsem neslyšela vlastní slovo.
Vzpomněla jsem si na sebe, když jsem byla o pár roků mladší. Tehdy mi
tohle čekání vůbec nevadilo. Spíš naopak. Brala jsem to jako možnost si
z plných plic popovídat se svou kamarádkou snad o všem možném.
Nevadilo mi jen tak stát a povídat si a bavit se. Přesně jako ti vedle mě.
Navíc kolem mě byli starší žáci, z kterých jsem měla přirozený respekt a
snad i strach, takže jsem to brala jako takové dobrodružství. A někdy
jsem to mohla počítat i za adrenalinový sport, když se mi nechtělo zas
tak čekat, a šla jsem za svou spolužačkou, která byla vepředu řady. Cítila
-34-
jsem se jako profesionální školák,
když jsem si na krk dávala
barevnou kapsičku s kartičkou.
V tom období to bylo vážně prima.
Takže se vážně nedivím, že ti
„prcci“ kolem mě tak nadšeně
poskakují. Berou každou část školy
za něco nového, skvělého a
dobrodružného. Možná je to i tím,
že mají nejvíc šest hodin výuky, ale
přeji jim, aby jim tohle nadšení
zůstalo.
I když ne v řadě na obědy…
Radka Vašendová
PEŘÍČKO
Byl krásný den, svítilo sluníčko a foukal jemný větřík. Na stromě seděl
pták, ze kterého padala peříčka. Jak peříčko poletovalo po obloze,
podívalo do třídy 7. A. U okna seděla Lenka a prosila peříčko, ať vletí do
třídy, že bude slavné a že o něm všichni borci v 7. A budou psát. Tak se
peříčko chvíli rozmýšlelo a pak do místnosti vletělo a bylo slavné.
Darina Ivanová 7. A
Byl jednou jeden kluk, který našel na ulici peříčko. Hodně se mu líbilo,
protože bylo zlaté. Vzal ho a šel domů, ale
uviděl ho zloděj, který zahlédl něco zlatého.
Kluk šel, zafoukal vítr a peříčko uletělo.
Zloděj chytil peříčko a běžel pryč. Kluk
přišel domů a zjistil, že peříčko nemá. Byl
hodně smutný a brečel. Zloděj se radoval a
šel do svého doupěte. Když došel ke
dveřím, skočil na něj pes. Chtěl ho lízat, že se vrátil a peříčko zlodějovi
uletělo. Letělo, letělo, až zafoukal vítr a klukovi do místnosti vlétlo
peříčko.
Tomáš Hrachovec 7. A
Byl jednou jeden pták. Ten si udělal hnízdo na základní škole a docela to
tam měl rád, protože se díval, jak se děti učí a k učení jim zpíval. Jednou
však, když letěl s jídlem do hnízda, tak do něj někdo střelil kuličkovkou.
Pták spadl, ale naštěstí ho vzal jeden žák, co šel domů ze školy. Žák mu
spravil hnízdo a pták mu poděkoval, zazpíval a odletěl do hnízda. Pak
-35-
žák zjistil, že pták má hnízdo na škole a začali být přáteli, jenže si
nerozuměli, ale pokaždé, co šel žák ze školy, tak mu lítal nad hlavou a
on mu zase dával jídlo. Tak to šlo asi 2–3 roky, pak ale pták začal být
slabý a starý a žák věděl, že už s ním dlouho nebude. Pták jednoho dne
chtěl vzlétnout, ale nemohl a spadl a všichni se na něho dívali z okna.
Žák z toho nemohl usnout, tak šel zavřít okno a v ten moment mu do
místnosti vlétlo peříčko.
7. A
Originální mazlíčci aneb Krokodýl nejlepší přítel člověka
Jdu si takhle s Patráky (což je mimochodem název letos nově
zavedeného kroužku pro redaktory Druhého patra) po městě, teda nechci,
aby to vypadalo, že se flákáme, právě naopak po městě jdeme proto, že
nám pan učitel chce ukázat krápníky, o kterých máme napsat nějaký
zajímavý článek. No a jak tak jdeme, potkáme nějakého pána s kozou na
vodítku, což nás všechny značně překvapí a zaujme. Ne, že bych snad
nikdy neviděla kozu, ale tahle byla ve městě a na vodítku a ten pán ji
venčil jako psa, i když v tomto případě spíš pásl. Pan učitel nelenil a
zeptal se toho pána, jestli si je můžeme
vyfotit. Je pravda, že když máte dům se
zahradou, může se koza stát dobrým
pomocníkem. Nejen, že za vás poseče
trávník, ale také vám skvěle pohnojí
záhonky (jediný problém nastane, když
vám toho pohnojí víc), určitě za vás taky
ráda dojí zbytky a vy tak můžete
s klidem říct, že neplýtváte, a ta
nejznámější výhoda vlastnictví kozy je
určitě domácí mléko. A koza určitě není
jediným
užitečným
domácím
mazlíčkem. Co takhle pořídit si
krokodýla? Přijdou vám chovatelé jedovatých hadů hustí? Tak co teprve
chovatelé krokodýlů? Ano, takového krokodýla nepořídíte za stejné
peníze jako kotě, ale uvažte ty výhody. Máte problém s nějakým
spolužákem, stačí, abyste mu ukázali svého miláčka a problém je
vyřešen. Vždy ale hrozí riziko sežrání potížisty, a tak pokud to není
vaším účelem, raději bych ho před takovou návštěvou nakrmila. A když
už jsem u toho sežrání, byla by to určitě dobrá odstrašující cedulka pro
zloděje: „Pozor, tady hlídám já, ještě jsem nejedl!“ A foto vašeho
-36-
miláčka, jak si zrovna pochutnává na svém obědu. Ale teď z jiného
soudku, co takhle výběr jmen? Ano, je známo, že je spousta různých
webových stránek jmen pro kočky a psy, těžko ovšem najdete nějaké pro
krokodýly, nebo již zmiňované kozy. Uznejte, že by bylo trochu zvláštní
volat na krokodýla: „Ťapko, kde jsi??“ Ono s krokodýlem by toho
zvláštního bylo víc. Třeba taková obyčejná procházka s ním by se mohla
proměnit v horor a co teprve návštěva zvěrolékaře? No, musím uznat, že
vlastnit takové zvíře má své pro a proti a určitě to není jen tak. Krokodýl
ale určitě není jediný neobvyklý domácí mazlíček, a tak jsem se zeptala
dětí ze školní družiny, jaké neobvyklé zvířátko by chtěli vlastnit, jaké by
to pro ně mělo výhody a jaké zvířátko mají doma.
Doma mám psa a kočku. Chtěl bych mít rejnoka, protože se mi líbí.
Já jsem měl doma chameleona, ale už mi umřel. Teď bych chtěl
morče, ale taťka říkal, že smrdí a dělá rachot, tak mi to nechce dovolit.
Chtěla bych mít zebru, ale asi by to pro mě nemělo žádné výhody.
Chtěla bych domů opičku, protože by za mě jedla banány.
Mám pískomila a chtěla bych žirafu. Mohla bych na ní jezdit a byla
bych hrozně vysoká.
My máme doma hada, kočku, psa a měli jsme dva berany, ale jeden
nám zemřel, utopil se a druhého jsme snědli. Ještě jsem měl rybičky.
Já bych chtěl papouška a vycvičil bych ho tak, že by za mne dělal
domácí úkoly.
Kristýna Biolková
-37-
Mezinárodní den zvířat – 4. října
Kterým zvířetem byste chtěli být?
slonem, protože jsou pěkní a tvrdohlaví
papouškem, lítala bych si, kam bych chtěla, jedla bych ořechy a ovoce
želvou, je krásná a nikam nespěchá a není náročná
býkem, chrání rodinu, je nebezpečný a agresivní
psem, rychle se učí nové kousky
myší, je krásná, hodná, malá, rychlá. I love Mouse.
psem, pořád bych se s někým mazlila, spala bych, dokdy chci
kočkou, je elegantní a hrdá, má svoji hlavu a vždy si dělá, co chce
kočkou, když zamňouká, dostane, co chce, mazlíte se s ní a když
může, jde, kam chce.
6. C
Atletický čtyřboj žáků 3.–5. tříd
V pátek 10. října byly na Záhuní závody v atletickém čtyřboji. Byly tam
čtyři školy, takže velká konkurence. Závodilo se v těchto disciplínách:
hod kriketovým míčkem, sprint 60 m, skok do dálky s rozběhem a běh
500 m.
Hod kriketovým míčkem se mi zrovna moc nepovedl, ale skončil jsem
na druhém místě. Potom následoval sprint na 60 m, tam jsem si dal nový
rekord, ale skončil jsem zase na druhém místě. Pak následoval skok do
dálky, kde jsem si skoro vyrovnal rekord, ale skončil jsem na třetím
místě. Poslední byl běh na 500 m, což je má silná disciplína, kterou jsem
s velkým náskokem vyhrál. V celkovém pořadí jsem skončil druhý…
Dalibor Ott 5. A
Měl jsem radost a byl jsem velmi spokojený.
Sbírali jsme sběr
Všichni určitě víme, že každý školní rok (nejen u nás ve škole) probíhá
sběr papíru. Jistě jsme všichni přinesli nějaké to
kilo nebo víc. Jenže kdo ten papír ve skutečnosti
sbírá? My, nebo naši rodiče? Trochu nám to
vrtalo hlavou, tak jsme se šly poslední den sběru
na ono místo (na hřiště k malé Tyršovce)
podívat. Tu dobu, co jsme tam byly, jsme se
neflákaly jako kluci, co měli pomáhat. Kluci se
nám dokonce svěřili, že to není těžká práce, protože stejně celou dobu
jezdili na trojkolce, hráli si s míčem a dělali všelijaké vylomeniny. Ale
přece jenom se nadřeli, to je pravda, jejich rukama prošlo 19 950
-38-
kilogramů starého papíru a většina
z nich strávila pomáháním při sběru
přes 16 hodin! Balíky byly totiž těžké,
takže když přijelo nějaké auto, ochotně
lidem pomohli. Někteří rodiče dokonce
museli svůj náklad vozit nadvakrát.
Mezitím jsme se s Ájou poptaly rodičů.
Nejdříve jsme se zeptaly paní učitelky
Šmírové, ta sbírala letáky bez pomoci
kolem dvou měsíců. Poté jsme potkaly
naši spolužačku, která sbírala taky
sama, ale jenom jeden den. Starší paní,
která přijela se svým vnukem, nám při
vykládání své papírové hromady sdělila: „Já jsem s rodinou sbírala celé
dva roky, možná i víc. Vždycky jsme sběr vynechali, protože jsme na něj
zapomněli, ale tentokrát jsme s pomocí mého syna naložili všechno do
kufru auta a odvezli to rovnou sem.“ Když se dozvěděla, že sběru bylo
celkem 241 kilogramů, měla velkou radost. „Já sbíral mezi jednotlivými
sběry pouze letáky,” prozradil nám pán v modrém triku, kterého jsme
nestihly lépe identifikovat. Všichni totiž měli málo času, protože
pospíchali do práce. Odtud taky někteří vozili papíry, protože
v kancelářích je jich vždy dost. Takže je zřejmé, že rodiče na sběru mají
větší podíl než jejich děti. To nám potvrdila paní z Tiché, která sbírala
letáky a noviny taky sama a její dcera jí pouze oznámila, že potřebuje
nějaký papír na sběr. Koneckonců takhle jsem to udělala já i Ája :)
Pro návštěvníky školních webových stránek a čtenáře Druhého patra
Jana Horáková a Aneta Havlová z 9. A
To si tak jednou vyjdu z šaten, a co nevidím!
Dva kluci z devítky, kteří pomáhali se sběrem,
jezdí na takovém vozíku. Jeden v něm a druhý
ho táhne. Oba vysmátí jak lečo. Pokud patříte
k těm, co těch kluků litují, jak chudáci musí
mrznout venku a ještě pracovat, zatímco vy si
sedíte pěkně v teplíčku, tak to vás musím
vyvést z omylu! Podle toho co jsem viděla,
měli oba dva skvělou náladu, takže buď už
měli všechen papír v kontejnerech a vozík si
-39-
půjčili, aby si od toho papíru provětrali hlavu, anebo ten vozík ukradli a
já je uviděla zrovna při činu. No…kdo ví.
Martina Vachalová
Máme ve třídě STROM!
Ve 3. D vyrostl na dveřích Strom přátelství. Proč jej tam mají?
strom přátelství jsme dělali, protože tu musí být klid. A všem dobře.
abychom se měli ve třídě rádi, neubližovali si a vulgárně se
neoslovovali.
abychom ve třídě byli kamarádi a byli na sebe hodní.
aby byla ve třídě lepší atmosféra
vyrobili jsme ho, protože spolu trochu nevycházíme. A ten strom je
k tomu, aby se to spravilo. Doufám, že se to trochu spraví.
protože jsme se pořád prali a nadávali si. Byli jsme rozděleni na kluky
a holky a nepomáhali si.
abychom se chovali slušně a neporušovali školní řád.
abychom si půjčovali navzájem věci.
protože je dobře ve třídě a jsou ve třídě dobré děti. A je hodná paní
učitelka, jsou dobré hodiny a je hezká třída.
abychom se nežduchali
strom přátelství jsme dělali, abychom pochopili, jak se máme k sobě
chovat a ještě abychom se spolu kamarádili.
abychom nebyli zlí a škaredí, abychom se neprali a nemlátili
abychom chodili do školy rádi.
Nové posily v učitelském sboru!
Mgr. Eva Lípová
Dnes si můžete přečíst rozhovor s další posilou
našeho učitelského sboru – paní učitelkou Evou
Lípovou:
? Které školy jste vystudovala, abyste zde mohla
učit?
! Po absolvování základní školy jsem
vystudovala všeobecné čtyřleté gymnázium
v Novém Jičíně a po maturitě jsem se rozhodla
pokračovat dále ve studiu na Pedagogické
fakultě Ostravské univerzity v Ostravě, obor
tělesná výchova - občanská výchova.
-40-
? Učila jste už i na jiné škole?
! Po promocích na vysoké škole jsem nastoupila do ZŠ Tichá a strávila
jsem zde 2 roky jako asistentka pedagoga. Poté jsem dostala nabídku
z vaší školy a přijala jsem.
? Jak probíhala vaše příprava na letošní školní rok?
! Prázdniny jsem si užila, ale už jsem se těšila na nový školní rok
v novém prostředí. Příprava probíhala dvoufázově, první týden byl
úklidový z důvodu rekonstrukce školy a druhý týden byl již pracovní –
tematické plány, chystání učebnic, výzdoby chodeb, družiny, atd.
Všichni kolegové pracovali na tom, abyste se mohli vrátit do své známé
školy, kde zajisté rádi chodíte :)
? Když jste byla menší, jaký předmět vás bavil, nebo jaký jste naopak
neměla ráda?
! Na základní škole jsem měla ráda především všechny výchovy
(občanskou, rodinnou, tělesnou), ale bavil mě i zeměpis. Naopak dějepis
nebyl zrovna moje nejsilnější stránka.
? Jaké jídlo máte nejraději, popřípadě co nejraději vaříte, nebo co byste
chtěla ochutnat?
! Když mám čas, tak strašně ráda vařím, ale i peču. Z české kuchyně
sním téměř cokoliv, ale nejraději mám cuketový guláš a domácí
borůvkové knedlíky. Ze zahraniční kuchyně mám ráda těstoviny na
různé způsoby a v restauraci nikdy neodolám dobrému steaku.
? Kdybyste si mohla vybrat jakékoliv zvíře domů, třeba i exotické, které
by to bylo?
! Momentálně doma nemám žádné zvíře, ale kdybych si mohla vybrat,
tak bych chtěla pejska – labradora.
? Máte nějaký nesplněný sen, nebo životní cíl, kterého chcete dosáhnout?
! Sny se nemají prozrazovat, jinak se nesplní :) Ale že jste to vy, tak
vám povím jeden z mých tajných snů. Strašně ráda cestuji a jednou bych
chtěla navštívit Maledivy a Spojené státy americké, tak doufám, že se
tam jednou podívám. Držte mi pěsti :)
? Pokud byste měla možnost obletět celý svět, do jaké země nebo města
byste se nejvíce těšila?
! Na tuhle otázku už jsem z velké části odpověděla v předchozí otázce :)
Děkuji paní učitelce a přeji, ať se jí splní všechny sny.
Jana Cibulcová
-41-
Lepší zítřky Frenštátu?
Stává se vám někdy, že si tak jdete po městě a najednou se vám začne
chtít strašně na záchod? Nezoufejte!
Město s tím počítá a tak rozmístilo
po celém Frenštátě oboustranné
záchody. Že nevíte, o co jde? Tak já
se vám to pokusím trochu přiblížit.
Jeden takový záchod je nedaleko
Astry. Podobá se normální lavičce,
akorát uprostřed chybí deska. Stačí
si jen sednout! A proč se jim říká
oboustranné? No jelikož se můžete posadit buď tak, abyste měli výhled
na Astru či naopak, a to pak krásně uvidíte silnici a rychle projíždějící
auta. No neříkejte, že to není skvělá zpráva! Sedění na záchodě nikdy
nebyla taková zábava jako nyní!
Martina Vachalová
Frenštát zaplaví statisíce turistů!
Tak to tu ještě nebylo! Že by se Frenštátu konečně povedlo vstoupit do
povědomí lidí jinak než skokanskými
můstky a ne příliš chvályhodnými
událostmi? Máme pro vás šokující zprávu!
Jako jediným se nám povedlo získat
informace o utajovaném projektu s krycím
názvem „Lochneska“! A o co v tomto
projektu vlastně jde? Pro bližší informace
jsme se vydali na úřad za paní Blankou
Švábovou z odboru ekologie a přírody.
Díky šarmu
redaktorů a
dostatečným prostředkům se nám
podařilo dozvědět se víc o již výše
zmíněném projektu. Společně s paní
Švábovou jsme se vydali na Siberii, na
most před bývalou vodní nádrží. A ano,
byli jsme opravdu překvapeni! Na
kamenném oblouku u mostu jsme mohli
na vlastní oči spatřit krásu a jedinečnost
přírody. „Jde o unikátní krasové útvary,
-42-
tzv. stalaktity,“ uvedla paní Švábová.
„Byly objeveny teprve nedávno, ale máme
vědecky ověřeno, že jde o opravdové
unikáty v celé ČR.“ Tyto krápníky, jak
jsme se dozvěděli, by měly dorůst až do
metrů.
„Kapky,
délky
několika
odkapávající z konců stalaktitů, obsahují
množství rozpuštěných složek a je velmi
pravděpodobné, že pod těmito stalaktity
začnou vznikat tzv. stalagmity. Ty rostou
směrem vzhůru. Je také možné, že za
určitou dobu se stalaktit a stalagmit spojí
v jeden útvar – stalagnát,“ říká paní Blanka. O budoucnosti těchto
krápníků je prý už rozhodnuto. „Radnice plánuje celé okolí krápníků
zpřístupnit turistům a dostat tak Frenštát na první místa turistických
žebříčků.“ Dokonce by se prý měla znovu obnovit vodní nádrž a během
dvou až tří let by měla být zpřístupněna obyvatelům Frenštátu. Máme se
tedy opravdu na co těšit! A perlička na závěr – na prohlídku
frenštátských stalaktitů nebudete muset pěšky. Podle našich informací se
budeme moct pod těmito skvosty svézt lodičkami, které jsou již ve
výrobním procesu! Milý Frenštáte, máš se tedy opravdu na co těšit!
Zuzana Vachalová
Školní záhada
Schody v Bradavicích se hýbaly zleva doprava, dolů a nahoru a tak
různě. Ty naše tyršovácké schody se ztrácejí a zase objevují. Je několik
možností, jak si to vysvětlit.
Jedna z pravděpodobných
teorií je, že máme ve škole
skřítky
nebo
nějaké
breberky. Ti nám vždycky ty
pruhy pod schody namalují,
aby nás alespoň malinko
poškádlili. A když ne, tak se
potřebují pobavit a pořádně
se někomu zasmát. Pak mám
další teorii a ta se týká duchů
učitelů, kteří kdysi učili v naší škole. Sice nevím, jak by udělali ty pruhy,
ale teorie to je. No a poslední teorie je, že za vše může počasí. Když
-43-
vysvitne sluníčko, tak se objeví a když se zatáhne a sluníčko zmizí, tak
zmizí i schody. To je asi nejpravděpodobnější teorie. A tím pádem by
byla záhada mizejících a znovu se objevujících schodů vyřešena. Nebo
ne?
Míša Žingorová
Velký třesk v přírodopise"
Opravám a modernizaci se nevyhnula ani učebna přírodopisu. Určitě se
mnou souhlasíte, když řeknu, že většina z nás se nemohla dočkat, až
pracovníci odejdou a my konečně uvidíme novou a krásnou třídu. Nejen
nové lavice, radiátory, pomůcky v podobě mikroskopů, ale také k nám
přijdou i noví kamarádi. A to rybičky! Nezní to všechno skvěle?
Jenomže tomu předcházelo mnoho namáhavých činností a hrozného
prachu, přenášení všech vycpaných exponátů, jako třeba ptactva.
Patráci tentokrát vyrazili do chemie, aby si s paní učitelkou Alenou
Maňasovou povykládali o stěhování a nové učebně přírodopisu. A proč
ne do přírodopisu? Tam se právě dávaly obkládačky za umyvadla.
O tomhle všem jsme se chtěli dozvědět víc. Jste připraveni?
Radka Vašendová
? Jaký jste měla pocit, když vám řekli, že se učebna přírodopisu bude
přestavovat?
! Byla jsem šťastná, jsem totiž
člověk, který miluje změny.
? Nezměnila jste názor, když se
vše zpožďovalo?
! Bylo to nepříjemné, ale pořád
jsem si říkala, že to bude nové a
hezké.
? Jak probíhalo stěhování učebny,
je tam spousta zvířat a krabiček?
! Hodně moc mi pomohla loňská
9. B, zabalili vše, i krabičky
s kameny, chtěli zabalit i mne. Část sbírek se přenášela do velké
tělocvičny, ptactvo a zvířata trávily prázdniny v tělocvičně malé
Tyršovky. Se stěhováním zpět nám pomohli učitelé (moc jim děkuji) a
vše skončilo na chodbě před přírodopisem. Odtud jsme to stěhovali do
chodbičky před kabinetem a pak postupně do učebny.
? Utrpěly sbírky při stěhování nějaké ztráty?
! Ne, vše přežilo. Po návratu byli všichni ptáci ometeni, odprášeni. Újmu
-44-
jsem utrpěla při ometání sovy, ta mě podrápala, zjistila jsem, že sovy
mají ostré drápy…
? Čím nás překvapí učebna
přírodopisu?
! Místnost oživí dvě akvária
Někteří
žáci
s rybičkami.
doporučovali, ať tam dáme
žraloky, hady. Svou pomoc nabídli dva kluci z 8. B, kteří mají
s rybičkami zkušenosti. Budou tam plavat tetry, živorodky, mečovky.
Uvidíte sami.
? A co větší zvířátka?
! Objevily se nápady, že by tam mohl být křeček, morčátko. Problém je
se zvířaty přes víkend.
? Jak se změnilo vybavení učebny?
! Můžete se těšit na nové videomikroskopy napojené na notebooky.
Zatím je budeme využívat v praktikách, později i pro devítky. Už se moc
těším, budou si moct
vyfotit,
co
pod
mikroskopem vidí, obrázek
upravovat. Skvělý bude
i učitelský videomikroskop.
Ten je binokulární, má
skvělý ovládací program a
obraz se dá promítat na
interaktivní tabuli.
? Kdybyste dostala moc
peněz, co by se ještě dalo
do učebny pořídit?
! Napadají mě mikroskopy, kdyby měl každý žák svůj, bylo by to skvělé.
Deset mikroskopů třeba pro třicet žáků není moc.
? Co vás v nové učebně zklamalo?
! Zklamalo mě rozestavení lavic, chtěla jsem je jinak, ale nevyšlo to tak.
Plánovali jsme i jiné rozestavění skříní, ty měly být do rohu a v rohové
skříni měl být kostlivec. Škoda, že se to muselo změnit.
Paní učitelce Aleně Maňasové děkujeme za chvíle, které nám věnovala
a přejeme jí, ale i ostatním učitelům, aby se jim v přírodopise dobře
učilo.
-45-
Nemocvična
Onemocněla nám tělocvična, nebo lépe řečeno přes prázdniny navlhla a
zvlnila se jí parketová podlaha. Teď do ní nesmíme, protože se musí
vysoušet a po hrbech by se běhat při míčových hrách asi nedalo. Pro
některé z nás je to celkem výhodné, jelikož třeba šplh se bude muset
známkovat jenom ve vedlejší tělocvičně (sokolovně). Většina je ovšem
zklamaná z toho důvodu, že se nebudou moct hrát různé hry
v tělocvičně, což je velká škoda. Učitelé
tělocviku
to
taky
nemají
zrovna
nejjednodušší. Představte si chodit každou
druhou hodinu ven, ještě teď, když se tak
ochladilo. Nemyslete si, naše tělocvična už
si zaslouží trochu toho volna. Sloužila nám
bez větších oprav celých 39 let, což znamená, že byla dostavena v roce
1965. Škola Tyršova však neměla vždy svou tělocvičnu, což
způsobovalo velký problém s výukou tělocviku. Tělocvična se stavěla
s pomocí všech studentů a jejich rodičů. Pan učitel Ondryáš našel
jednoho pamětníka, se kterým jsem udělala rozhovor. Na otázky
odpovídala paní Mgr. Jana Šamánková.
? Jak jste se dostala na stavbu tělocvičny?
! Tak to je velice zajímavé, protože můj otec byl odjakživa stavitel.
Tělocvična nebyla jediná stavba, na které se podílel ve škole i mimo
školu. Tatínek byl učitelem, ale jak už jsem říkala, měl velkou oblibu ve
stavění a chtěl, aby byl Frenštát krásný. Snažil se vše potřebné pro
stavbu zajistit. Jezdil pro trámy až na Hamry a na Bílou.
Celá stavba tělocvičny probíhala v akci Z (pomáhali rodiče všech dětí ve
škole) a my jako studenti jsme taky chodili na stavbu a měli jsme to jako
praxi. Já jsem v tělocvičně dělala elektřinu. Probíhalo to tak, že my jako
žáci z Tyršovky jsme chodili a vysekávali drážky a různě jsme to
zapojovali. Po nás tam nastoupili chlapci z průmyslovky, takže se dá říct,
že na stavbě se podílel celý Frenštát.
? Jak probíhala stavba tělocvičny?
! Stavba nebyla vůbec jednoduchá a taky stála hodně peněz, takže než se
tělocvična začala stavit, prodávaly se na škole takzvané „cihlenky.“ Byly
to poukázky na koupi cihel pro školu a z vybraných peněz se stavěl
základ tělocvičny. Materiál nebyl také tak jednoduše k sehnání, takže se
-46-
používalo, co se dalo… Když se někde v okolí boural nějaký dům, tak se
cihly vozily na stavbu tělocvičny a my žáci jsme je museli čistit, což byla
ta asi nejhorší práce, protože se z toho moc prášilo a my byli celí
špinaví… Taky se musel co chvíli převážet materiál z jedné kupky do
druhé a všechno se to dělalo ručně. Celková práce byla velmi špinavá a
namáhavá.
? Využívala jste tělocvičnu po jejím dostavění?
! Ne. Když tělocvičnu dostavěli, já už na školu nechodila.
? Jaké bylo vaše oblíbené, nebo neoblíbené cvičební nářadí v tělocvičně?
! Já jsem měla ráda všechno až na šplh. Závodila jsem totiž na vysoké
škole v moderní gymnastice, takže přemety atd. nebyly nijak těžké, ale
jak se říká: Sportem a tancem k trvalé invaliditě.
Děkuji paní učitelce Janě Šamánkové za to, že už víme, jak se tělocvična
stavěla. Máme prosbu na naše čtenáře – zeptejte se svých rodičů,
dědečků a babiček, jestli náhodou nemáte doma „cihlenku“. Příští rok
bude škola slavit a tato „památka“ by jistě na výstavě všechny zaujala.
Jak vidí hodiny tělocviku spolužáci?
Zatím je chození ven v pohodě, ještě nepřišla ta pořádná zima.
Skáčeme do písku, běháme 1500, ale když prší, tak nemáme kam jít... To
je dost blbé.
Je super, že jdeme aspoň na chvíli ze školy a taky se mi líbí malá
naděje na to, že se v zimě budeme možná moct koulovat a stavět
sněhuláky.
A paní učitelka?
Určitě nebudu mít všechny známky a taky musím mít dobrou imunitu,
abych mohla chodit každou druhou hodinu ven... :-)
Jana Cibulcová
Lokomotiva Tomáš
Tomáš vezl plno pěkných dívek. Přijel na nádraží, všechny dívky
vystoupily a najednou přiletěl drak. Říkal, že ve věži není žádná
princezna, a tak sní jednu z nich. Hrdina Tomáš vypustil páru, zatroubil
z plných plic a drak uletěl. Jenomže drak v páře nic neviděl, a tak to
skončilo tragickou havárií. Lidé zavolali policii, hasiče, veterináře, ale
-47-
první stejně přijela televize Nova. Natočili reportáž, draka pohřbili a
Patrik Židek 7. A
všichni žili šťastně, než Tomáš zrezivěl.
Sněhurka
Ke Sněhurce přišla zlá královna a řekla jí, ať si vezme jablko. Sněhurka
ji poslechla. Ale než ho stihla sníst, přiletěl drak a Sněhurku varoval.
Sežral zlou královnu, princezna ho políbila a z něj se stal princ.
Dnešní den
Komiks
Johana Zemanová 7. A
po osmi měsících
vstoupí do historie,
odcházejí dělníci.
Na vydání 122. čísla Druhého patra se podíleli: Markéta Petrová, Zuzana Vachalová,
Martina Vachalová, Jana Horáková, Aneta Havlová, Veronika Mladěnková, Jana Cibulcová,
Michaela Žingorová, Kristýna Biolková, Radka Vašendová
Obrázky kreslili: Natálie Heřmánková, Sabina Konvičková, Tomáš Wolf, Natálie Malíková,
Jakub Jeřábek
Fotografie: Karel Šindler (str. 26-27, 35-36, 39-43), Petr Ondryáš (str. 28, 37, 43-46),
Marek Křištof (str. 30)
(Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš
Komiks: Kristýna Kociánová
e-mail: [email protected]
http://www.zstyrfren.cz
Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R.
http://www.druhepatro.ic.cz
ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm
Vydáno 3. 11. 2014
-48-