Rukověť_zahrádkáře_2004.

1
Vážení pøátelé - èlenové Èeského zahrádkáøského svazu.
Uplynul rok, blíží se termín distribuce èlenských známek a s nimi ke každému z Vás opìt, jak
jsme slíbili bezplatnì, pøichází další výtisk zahrádkáøské roèenky s názvem „Rukovì zahrádkáøe
2004“.
Je tøeba øíci, že jsme pøed rokem s obavami oèekávali, jak bude tato nová odborná publikace
èlenskou základnou pøijata a jak se povede její distribuce prostøednictvím ÚR ÈZS a ZO ÈZS
ke všem èlenùm našeho svazu. Mohu konstatovat, že až na zcela ojedinìlé problémy s distribucí
výsledek pøedèil oèekávání. Dobrá vìc se podaøila a jak usuzuji z øady pøíznivých ohlasù, publikace
zaujala a líbila se. Rád bych touto cestou upøímnì podìkoval všem funkcionáøùm ÚR a ZO, kteøí
se jakýmkoliv zpùsobem podíleli na tom, že se Rukovì dostala až Vám do rukou.
Vìøím, že i nová Rukovì zahrádkáøe 2004 bude pro Vás zajímavá a pouèná a již odbornými
informacemi o netradièních druzích ovoce, virozách lilií èi pìstování královen našich oken a balkonù
- pøevislých pelargonií. V organizaèních informacích se doètete o založení nové specializované základní organizace (SZO) s názvem - Pelargonie, jejímž cílem je nauèit své èleny, v rámci celé ÈR,
pìstovat a množit „muškáty“ v širokém sortimentu barevných variací pro zkrášlení fasád našich
obydlí. Nebudou chybìt ani informace ekonomické a informace, které zpracovala vedle právní i
komise zahrádkových osad a péèe o èleny. V neposlední øadì budete pozváni i k návštìvì výstav, jako
napø. výstavy KVÌTY na výstavišti v Lysé nad Labem, kterému je již 10 let. a s nímž od samého
poèátku Èeský zahrádkáøský svaz úzce spolupracuje.
Pøeji nové publikaci šastný start a pøízeò ètenáøù!
VᚠRNDr. Josef Klimeš - pøedseda ÈZS
Vážení pøátelé zahrádkáøi,
èasopis Zahrádkáø Vám jistì
není nutno pøíliš pøedstavovat, vìtšina z vás ho dobøe zná, èi jej dokonce pravidelnì odebírá, a tak má
stále i pøes problémy se snižující se
èlenskou základnou ÈZS svých témìø pùl milionu pravidelných ètenáøù, navíc má skuteènì dlouhou tradici, v roce 2003 oslavil již 35 let své
existence a stále zùstává èeským èasopisem
pro èeské ètenáøe.
Vydavatelem èasopisu je Èeský zahrádkáøský svaz, a proto je urèen pøedevším pro Vás,
obsahuje nejen odborná témata, ale dotýká se i
problémù a dìní ve Svazu. Nezapomíná ani na
doplòková, avšak stále žádaná temata, jako aranžování, recepty, kvízy a povídky. Zahrádkáø pøináší pravidelnì pøehled výstav, pøednášek a dalších akcí poøádaných ZO èi ÚR ÈZS. Využijte i
vy bezplatných služeb svého èasopisu k jejich oznámení, navíc mùžete v redakci výhodnì
získat k rozdávání na vaši akci starší výtisky Zahrádkáøe. Za pøízeò, kterou èasopisu Zahrádkáø
vìnujete Vám velmi dìkujeme, nebo èasopis svou
existencí a spoluúèastí umožòuje konání øady svazových akcí, na které by jinak ÈZS jen obtížnì
shánìl finanèní prostøedky, proto se domníváme,
že odebírání našeho èasopisu by mìlo být pro
èleny ÈZS samozøejmostí.
2
Dovolte nám však upozornit
na možnost, jak èasopis získávat pravidelnì levnìji a ještì s
øadou zajímavých dárkù formou
pøímého pøedplatného, nebo tu
mnozí naši ètenáøi ještì nevyužívají.
Pøímé pøedplatné pro rok 2004
èiní stále jen 20,- Kè za jedno dodané èíslo, a tak Vás celoroèní pøedplatné vyjde na
pouhých 240,- Kè a ještì v prùbìhu roku obdržíte
rùzné zajímavé dárky, pøedevším v podobì osis
nových odrùd zelenin, kvìtin, èi léèivek.
Pro získání pøímého pøedplatného pøitom staèí jen zavolat na naši bezplatnou Zelenou linku 800 100 134 a domù pak obdržíte
kompletnì vyplnìnou složenku k platbì. Po uhrazení Vám již bude pravidelnì do schránky doruèován ve fólii zabalený èasopis. Èasopis Zahrádkáø mùže být i pøíjemným dárkem pro Vaše známé
èi pøíbuzné, k tomu od nás ještì dostanete dárkový certifikát.
Na Vaše názory, doporuèení, inspirace, pozvání na zajímavé akce èi na Vaše pøíspìvky se
tìší redakce èasopisu Zahrádkáø.
Rokycanova 15, 130 00 Praha 3
tel.: 222 781 773,
e.mail: [email protected],
web: www.zahradkari.cz
SVAZOVÉ INFORMACE
Pelargonie - nová SZO ÈZS
Poèátkem roku 2003 vznikla, na základì velké iniciativy souèasné pøedsedkynì Ing. Aleny
Heinrichové, nová specializovaná základní
organizace Pelargonie pøi ÚR ÈZS Beroun.
Organizace sdružuje èleny z celé republiky
a poprvé se veøejnosti pøedstavila rozsáhlou
expozicí na výstavì Kvìty 2003.
SZO ÈZS Pelargonie svým èlenùm poskytuje dostatek odborných informací o pìstování,
množení, pøezimování pelargonií a páskatých,
bøeèanolistých, velkokvìtých èi vonných a pestrolistých druhù a odrùd. Souèástí jejich èinnosti
je i vzájemná výmìna rostlin a vìøte, že èlenové
mají jak zaèáteèníkùm, tak pokroèilým co nabídnout. O šíøi pìstovaných odrùd hovoøí i obrázek
ze sbírky pøedsedkynì ing. A. Heinrichové na
zadní stranì obálky.
O své zkušenosti se s Vámi snaží podìlit formou nìkolika pìkných èlánkù v této publikaci.
Pokud se domníváte, že SZO Pelargonie by pro
vás byla tou pravou specializací, neváhejte
a vstupte do jejich øad.
Informace o èinnosti SZO Pelargonie a kontakt na její odborníky najdete na zahrádkáøských
webových stránkách
www.zahradkari.cz/pelargonie
nebo se obracejte písemnì na SZO ÈZS Pelargonie, Ing. Alena Heinrichová, 267 12 Lodìnice
172, pøípadnì telefonicky na 311 672 902.
Ing. Miloš Kožešník
KVÌTY 2004 - Lysá n. Labem
Je tomu již deset let co se v Lysé nad Labem
zaèaly poøádat zahrádkáøské výstavy na novì
vybudovném výstavišti. Po úspìšných výstavách
Zemìdìlec, ve kterých byl ÈZS spolupoøadatelem se zde od roku 1996 koná i nejvìtší celorepubliková zahrádkáøská výstava KVÌTY, jejímž
hlavním organizátorem je Èeský zahrádkáøský
svaz. Výstava si za tu dobu již vytvoøila dobrou
tradici a každoroènì do Lysé nad Labem pøiláká
na 50 tisíc návštìvníkù. Pokud jste výstavu KVÌTY již nìkdy v minulosti navštívili, urèitì Vás není
nutné pøesvìdèovat o kráse vystavených kvìtin, o neobvyklém rozsahu aranžérských expozic a o šíøi nabízeného sortimentu rostlin v prodeji, svìdèí o tom i obrázek na zadní stranì obálky této publikace. A pokud jste na výstavì
doposud nebyli nezbývá mi než Vás pozvat od
8. do 11. èervence do Lysé n. Labem.
Ing. Miloš Kožešník
Bezpeènost a dostupnost uložení
finanèních prostøedkù ZO a ÚR ÈZS
Právní kanceláø JUDr. Jeøábka, která zastupuje ÈZS v právních záležitostech, øešila
v posledním období nìkolik problémù s uložením finanèních prostøedkù ZO a ÚR. Tyto problémy nastanou v pøípadì, kdy ZO nebo ÚR
má finanèní prostøedky uloženy na vkladní
knížce nebo na bìžném úètu nìkterého funkcionáøe, zpravidla hospodáøe. V pøípadì, že tento funkcionáø je z rùzných dùvodù nedosažitelný, nebo dokonce zemøe, stávají se uložené
finanèní prostøedky pro organizaci nedostupnými. V pøípadì úmrtí jsou zahrnuty do dìdictví. Doporuèujeme proto ZO i ÚR øešit uložení
finanèních prostøedkù organizace jen na produktech u penìžních ústavù, kde je zajištìno
spoleèné disponování s tìmito prostøedky
alespoò dvìma povìøenými funkcionáøi souèasnì.
Limit pokladní hotovosti si stanoví každá
organizace sama podle svých možností. Osoba, která pracuje s finanèní hotovostí ZO nebo
ÚR má mít uzavøenu Dohodu o hmotné odpovìdnosti. Pokladní hotovost bývá uložena nejèastìji u hospodáøe ZO nebo ÚR a ne vždy oddìlenì od hospodaøení rodiny. Doporuèujeme
každé ZO, která hospodaøí v øádech desetitisícù Kè, zvážit uložení finanèní hotovosti, nad stanovený pokladní limit, v nìkteré bance nebo ve
Svépomocném fondu ÈZS. Banky ovšem za vedení úètu a pohyby na úètu pøedepisují poplatky. Úroky ze vkladù jsou v souèasné dobì velmi
nízké, a tak se mùže stát, že výše poplatkù za
vedení úètu a za pohyby na úètu pøevyšuje úroky.
Správa Svépomocného fondu ÈZS doporuèuje ÚR a ZO zvážit možnost uložit své finanèní
prostøedky, nebo jen jejich èást, do Svépomocného fondu ÈZS (dále jen SVF). Výhody uložení finanèních prostøedkù ve SVF ÈZS:
1) vedení, evidence, správa, splátky, vklady do
SVF a výbìry ze SVF jsou pro ZO a ÚR bez
poplatku. Poèet pohybù (vklady a výbìry)
v kalendáøním roce by nemìl pøekroèit èíslo
deset.
3
2) výše úrokù, která byla schválena 6. zasedáním RR ÈZS dne 30.11.2003 pro rok 2003
takto:
- pùjèka do SVF smluvní uzavøená na dobu
1 mìsíce bez výpovìdní lhùty - 1,0 % p.a.,
- pùjèka do SVF smluvní s výpovìdní lhùtou jeden rok - 1,6 % p.a., dva roky - 1,7 %
p.a., tøi roky - 1,9 % p.a.. Zvýhodnìné pùjèky nejsou v roce 2003 uzavírány.
V souèasné dobì využívá uložení finanèních
prostøedkù ve SVF 28 - ÚR ÈZS a 133 - ZO ÈZS
v celkové výši 6266.157 Kè.
Statut SVF ÈZS byl schválen Republikovou
radou ÈZS dne 25.11.2000 a byl zveøejnìn ve
Vìstníku ÈZS è. 3/2000. V nezmìnìné podobì
bude zveøejnìn v novém èísle Vìstníku ÈZS.
Ivanka Koláøová, ústøedí ÈZS
Život v zahrádkové osadì ÈZS
Proè být èlenem ÈZS? Proè existují spolky
myslivcù, vèelaøù, chovatelù drobného zvíøectva apod.?
Èleny tìchto sdružení se stávají lidé stejných
zájmù a využívají výhod, které jim toto èlenství
pøináší.
Jak je to s tìmito výhodami u zahrádkáøù èlenù Èeského zahrádkáøského svazu?
Každý z výše uvedených spolkù a tedy i zahrádkáøský musí pro své èleny zajistit:
- organizaèní zabezpeèení,
- odbornou výchovu a èinnost,
- právní zabezpeèení a právní pomoc.
Po více než 12 letech boje právní komise ve
spolupráci s komisí pro pùdu, zahrádkové osady a životní prostøedí a dalšími obìtavými èleny
ÈZS o záchranu zahrádkových osad je nutno
se zamyslet nad dalším životem v tìchto zahrádkových osadách.
Komise pro pùdu, zahr. osady a ŽP proto èlenùm v zahrádkových osadách pøedkládá nìkteré skuteènosti.
1) Zahrádkové osady vznikly svépomocí nadšencù - zahrádkáøù, kteøí i na naprosto neúrodných pozemcích byli schopni vybudovat
krásné zahrádky, spoleèná zaøízení, která jim
usnadòovala život v tìchto osadách.
Je tøeba, aby si to uvìdomili i ti, kteøí v souèasné dobì novì pøicházejí do vybudované
osady.
V poslední dobì èasto vidíme, že v zahrádkových osadách dochází k „panelákovým vzta4
hùm“. Nìkteøí èlenové se ani neznají, nekomunikují spolu a nemají ani snahu navazovat pøátelské vztahy, které byly v minulosti naprosto
bìžné.
Z toho potom vyplývají nedobré sousedské
vztahy resp. spory, èímž se vytrácí jeden z hlavních úèelù, tj. klidné prožití volného èasu.
Komunikace a pøátelské vztahy jsou
pøedpokladem pro vzájemné pochopení
mezi lidmi.
2) Vzájemnou spoluprací, tj. svépomocí vznikla spoleèná zaøízení jako napø. oplocení, cesty, rozvody vody, el. proudu apod. To platí také
o spoleèné malé mechanizaci, dílnì, moštárnì, palírnì atd.
Asi málokdo pochybuje o tom, že finanèní podíl jednotlivcù na tìchto zaøízeních byl minimální a mnohem nižší než kdyby si každý poøizoval
tato zaøízení sám pro svou zahrádku.
Obèas se objeví názor, že v dnešní dobì žádnou organizaci již nepotøebujeme. Tam, kde se
tak rozhodli pochopili po nìjaké dobì, že vybudovaná zaøízení potøebují nadále údržbu, opravy a obnovu. Na to musí být urèitá organizace
a lidé, kteøí se o to budou starat. Bohužel tento
majetek nìkdy láká rùzné podnikavce, kteøí
by ho rádi jakýmkoliv zpùsobem získali nebo
zneužili.
Proto je tøeba, aby si èlenové uvìdomili
svá práva, zúèastòovali se jednání organizace a také o spoleèném majetku spoleènì
rozhodovali.
3) Zahrádkové osady jsou dùležitou složkou
životního prostøedí, což je všude v Evropì
vysoce cenìno, nebo neumožòují jenom
využití volného èasu zahrádkáøù, ale obohacují životní prostøedí svou zelení a hlavnì kyslíkem, kterého zvláštì mìsta potøebují stále
více.
Aby si zahrádkáøù ostatní obèané vážili, musí
také dbát na správné hospodaøení s odpady.
Zásadou je, že veškeré biologické materiály
ze zahrádky se zpracovávají kompostováním
a k pálení se výjimeènì využívá pouze døevní
hmota.
Ostatní odpady se musí ze zahrádkové osady odstranit a uložit na urèená místa. Èerné
skládky, vznikající kolem zahrádkových osad
nejsou jejich dobrou vizitkou, jsou dùvodem ke
konfliktùm s obcemi a mohou skonèit vysokou
pokutou.
Vedení zahrádkových osad musí na hospodaøení s odpady dbát a zajistit jejich odvoz na urèenou skládku.
4) Spolupráce zahrádkových organizací s obcemi je velmi dùležitým pøedpokladem
pro udržení organizovanosti zahrádkáøù
a posílení dobrých vztahù, které jsou pro obì
strany velmi užiteèné a oboustrannì výhodné.
5) V odborné a výchovné èinnosti je velmi prospìšná vzájemná spolupráce základních organizací, která umožòuje aktivní odbornou
èinnost ve formì výmìny zkušeností, pøednášek, výstav, exkurzí apod.
Ke zvýšení odborné zdatnosti zahrádkáøù pøispívá pomoc územních rad ÈZS, které mají
k dispozici sbor odborných instruktorù. Ti provádìjí pøednášky a instruktáže v zahrádkách
a vytváøejí tak pøedpoklady pro odborný rùst èlenù ÈZS a bohatší èinnost organizace.
Územní rady ÈZS vydávají informace
o pìstování, pomáhají v organizaèní èinnosti
základním organizacím a koordinují jejich
vzájemnou spolupráci. Nìkteré zabezpeèují
i potøeby pro pìstební èinnost.
Èeský zahrádkáøský svaz je založen na
demokratických principech. Vyšší orgány
svazu jsou tvoøeny èleny, které si základní
organizace zvolily na èlenské schùzi jako své
zástupce.
Proto je dùležité, aby si základní organizace zvolily zodpovìdné zástupce do územní rady a aktivnì tak pøispìly ke zlepšení èinnosti nejen územní rady, ale i republikové
rady ÈZS.
6) Republiková rada ÈZS jako vrcholný orgán
Èeského zahrádkáøského svazu
a) spolupracuje s vrcholnými státními orgány pøi tvorbì zákonù a dalších právních
pøedpisù, které pøímo ovlivòují èinnost
zahrádkáøù,
b) zabezpeèuje písemné a ústní právní porady, zejména pro základní organizace,
c) schvaluje prostøednictvím všech èlenù
ÈZS Stanovy a Jednací øád ÈZS platný
pro všechny organizaèní složky ÈZS,
d) spolupracuje s ostatními zájmovými svazy v Èeské republice,
e) je èlenem Evropské ligy zahrádkáøù
a zajišuje tak spolupráci s ostatními národními svazy v Evropì,
f) zabezpeèuje práci s mládeží formou organizování výtvarné soutìže, soutìže Mladý zahrádkáø apod. a k tomu vydává vhodné publikace a propagaèní materiály,
g) zabezpeèuje odbornou èinnost a výchovu vydáváním odborných publikací a èasopisu Zahrádkáø prostøednictvím nakladatelství Kvìt,
h) zabezpeèuje vzdìlávání èlenù odbornou
výchovou vlastních odborných instruktorù prostøednictvím Oblastního školení
a Ústøední zahrádkáøské akademie,
i) poøádá celostátní odborné pøednášky, instruktáže a semináøe,
j) vydává pro všechny èleny ÈZS Rukovì
zahrádkáøe,
k) zabezpeèuje vydávání Vìstníku ÈZS
a jeho prostøednictvím informuje všechny
funkcionáøe ÈZS,
l) poskytuje organizaèním složkám ÈZS
možnost uložení finanèních prostøedkù do
Svépomocného fondu a pùjèek ze Svépomocného fondu za výhodnìjších podmínek než nabízí penìžní ústavy.
Pokud jsou snahy zrušit základní organizace ÈZS, je tøeba si uvìdomit, že bez organizace není možno delší dobu existovat. Za
složitých podmínek a mnohdy s velkými ztrátami se zøizují organizace nové - obèanská
sdružení apod.
Je tøeba, aby se èlenové ÈZS zamysleli,
zda svým aktivním pøístupem ke kolektivu
základní organizace ÈZS dosáhnou vyøešení svých potøeb nebo pøipustí rozbití stávající organizace a následnì budují novou
organizaci, bez které život v zahrádkové osadì není možný.
Zahrádková osada není jen náhodný
shluk zahrádek, ale organický celek.
Komise RR ÈZS pro pùdu,
zahrádkové osady a životní prostøedí
Nìkteré aktuální problémy ÈZS
V období politizace života spoleènosti je dobøe si uvìdomit, že zahrádkáøská organizace je
nepolitickým zájmovým sdružením, jehož èinnost se opírá o zákony a platné právní pøedpisy,
jimž odpovídají svým obsahem Stanovy a Osadní øád ÈZS.
Tìmito základními dokumenty se øídí celá
organizaèní struktura zahrádkáøské organizace,
5
která je vytváøena a obmìòována na základì demokratických voleb a v praxi pùsobí jako demokratická samospráva.
Souèasná praxe poskytuje mnoho dùkazù
o tom, že politizace zahrádkáøského života je
snadná a ve svých dùsledcích cílovìdomì napomáhá v rozkládání zahrádkáøské organizace
ukonèením èlenství nejen jednotlivých zahrádkáøù, ale i zánikem celých zahrádkáøských osad,
èasto s pochybným majetkoprávním vypoøádáním.
Proè a komu se to daøí? Rozbory vìtšiny takto ukonèených pøípadù nás pouèují, že i nevelký majetek ZO ÈZS stojí nìkterým èlenùm za
to, aby znevažovali zahrádkáøskou organizaci
a její organizaèní èlánky, vyzdvihovali její zbyteènost a neperspektivnost, aby znechutili zahrádkáøskou èinnost vìtšinì poctivých zahrádkáøù
natolik, že pøestanou navštìvovat èlenské schùze a poté ukonèí své èlenství. Výsledkem je, že
z menšiny je postupnì vytvoøena vìtšina potøebná pro odsouhlasení likvidaèního aktu vèetnì nespravedlivého majetkoprávního vypoøádání. Je
to jedna z metod, jak omezit v ÈZS demokracii
a uèinit z ní nástroj likvidace a vyøazení vìtšiny
èlenù z podílu na majetku a jeho rozdìlení.
Øešením je poctivý návrat k demokratickým
pøincipùm v èinnosti ZO ÈZS a v zahrádkových
osadách. Tuto pøíležitost poskytují pøipravované volby výborù ZO ÈZS. Bylo by žádoucí, aby
se do nich zapojila vìtšina èlenù, aby byla vìnována dostateèná pozornost výbìru kandidátù do výborù ZO ÈZS a do všech dalších stupòù
a aby oslovení kandidáti byli ochotni kandidátku
pøíjmout.
Velkou pøedností zahrádkáøské èinnosti byla
a je vzájemná solidarita, která má své rozmìry
místní, národní a mezinárodní. Tato pøednost vyluèuje ze života sobectví, lakotu a závist. Pùsobí na principu sounáležitosti a vzájemné podpory jednotlivcù, èástí i celku nejen v tísni, ale
i v pøedcházení stavu tísnì.
V posledních letech byla oprávnìnì projednávána pøi povodních a záplavách. Znaènì opomíjena byla však solidarita potøebná pøi realizaci programu stabilizace ÈZS, který spoèíval
v právním zajištìní všech kategorií pozemkù, na
nichž èlenové ÈZS uskuteèòují svou èinnost.
Tento program byl vyhlášen v roce 1995 a obsahoval úkoly právního zabezpeèení pozemkù
užívaných v souladu s ustanoveními zákona
6
è. 229/1991 Sb. v platném znìní, na které se
vztahovala ochrana do èervna 2001. Právnì nedoøešeny byly také pozemky pronajaté od státu
a pozemky v tìžebních oblastech.
Tyto na první pohled neøešitelné úkoly jsou
splnìny díky existenci naší organizace ÈZS
a odpovìdné práci demokraticky zvolených zástupcù do RR ÈZS a do PRR ÈZS. Výsledkem
je, že zánik ZO ÈZS v dùsledku opouštìní právnì nezabezpeèených pozemkù je minimální
a že snižování poèetních stavù èlenù i ZO ÈZS
má pøevážnì jiné pøíèiny.
Nyní jsme v završování fáze pøípravy návrhu
zákona o zahrádkáøské èinnosti, jímž chceme
zajistit základní právní podmínky pro celé
zahrádkáøské hnutí Èeské republiky a vytvoøit
rovnoprávné právní podmínky pro zbývajících
120 tisíc èlenù, kteøí užívají pronajaté pozemky.
Z tohoto struèného výètu je zøejmé, že jde
o solidaritu, kterou ÈZS poskytuje celé èlenské
základnì již od roku 1990. Jako jeden z organizátorù a aktérù této rozsáhlé, vìcné a cílevìdomé solidární èinnosti prospìšné všem zahrádkáøùm a ve svých dùsledcích celé spoleènosti,
se musím pozastavit nad nìkterými požadavky
o právní rady, jejichž obsahem je ukonèení èinnosti ZO ÈZS proto, že byl zvýšen èlenský pøíspìvek, za který se nic nedává a jak provést
najetkoprávní vypoøádání po ukonèení èinnosti.
Odpovìï je obsažena v tomto èlánku. Stanovisko „nic za to“ dokazuje velice nízké povìdomí o spoleèenském významu ÈZS, jeho aktivitách v zájmu èlenù, které vede k sobeckému
potlaèení solidárnosti ve formì èlenského pøíspìvku. Vyskytují se i pøípady populizmu v celé
organizaèní struktuøe ÈZS.
Jiný projev náhlého hrubého porušování práv
zahrádkáøù je vyvolán prodejem státních pozemkù. Nìkteøí èlenové ZO ÈZS se po koupi státních pozemkù rozhodují vystoupit z ÈZS a zahrádkaøí samostatnì. Na tom není nic nezákonného, kdyby skupina samostatnì hospodaøících
bývalých èlenù ÈZS neuzavøela dosud spoleènou a spoleènì pøed 25 lety vybudovanou pøístupovou cestu tìm èlenùm ÈZS, kteøí také koupili státní pozemky, ale neukonèili èlenství v ÈZS.
Odùvodnìní je prosté. Je to nᚠsoukromý majetek, vy k nìmu nemáte žádné právo.
Tyto pøípady jsou hrubým porušením § 134
odst. 1 a § 151 odst. 3 obèanského zákoníku,
které pojednává o právu vydržení u nemovitého
majetku po 10 letech a o vìcném bøemenu, které mùže zøídit soud.
Podobné pøípady lze tìžko pochopit, žel vznikají a vypovídají, že místo seriózních dohod mezi
zahrádkáøi a jejich bývalých èlenù nelze vylouèit
soudní spory jen proto, že nad dobrými mezilidskými vztahy pøevládlo právem nepodložené
vlastnické právo.
Právní komise RR ÈZS
Souèasné starosti drobných vinaøù
I když poslední léta, zvláštì rok 2000 se ukázal jako nejlepší v posledních desetiletích, nevznikly u našich drobných vinaøù dùvody
k optimismu. Ceny vstupù do produkce hroznù
i další náklady na jejich zpracování se stále plíživì zvyšují, zatím co realizaèní ceny moštových
hroznù a vína stagnují nebo se dokonce snižují.
Naši vinaøi stárnou a zájem mladších nenahrazuje úbytek vinaøù zvyklých nejen na døívìjší tvrdší pracovní, ale také snazší odbytové podmínky. Nostalgické vzpomínky a poukazování na
minulost nejsou však východiskem k øešení.
Cesty k øešení jsou jiné a všichni, kteøi hledají
v záplavì dnešních informací východiska, udìlají první nezbytný krok k jejich nalezení.
Jaké jsou tedy cesty k øešení nejen k udržení, ale i k dalšímu možnému rozvoji našeho vinaøství? Pøedevším je nutno chápat všechny
kroky, jakkoliv dobøe myšlené, k vinaøství jako
celku, nikoho nevyjímaje, tedy i drobné vinaøe.
Máme ještì v živé pamìti výkup hroznù kolem
40 % dodávaných drobnými vinaøi do tehdy státních vinaøských podnikù. Domnívám se, že toto
vypìstované množství hroznù se podstatnì nesnížilo i když jeho další realizace se projevuje
jinak. Je také otázkou, jak správnì chápat drobného vinaøe co do velikosti jeho vinice. Zatím co
napø. p. Woditschka z Herrnbaumgarten, Dol.
Rakousko s výmìrou 16 ha vinice (a mnoho
dalších s podobnou výmìrou vinic v tomto regionu) se prohlašuje za drobného vinaøe, u nás je
to považován vinaø do 0,1 ha. Mají-li mít uvažovaná opatøení k rozvoji vinaøství oèekávaný efekt,
není možné z nìj vyøazovat tisíce vinaøù, jejichž
pøínos nemùže být zanedbatelný.
Jedná se zejména o uplatòování prvkù údržby krajiny, ekologické ochrany vinic, zlepšování
životního prostøedí, podpora turistiky a pod. Zde
je nutno pøipomenout význam již èásteènì vybudovaných vinaøských stezek, které nejsou pa-
tøiènì využívány, což vadí jak vinaøùm, tak zejména turistùm. Nebude li spoluprací vinaøù zjednána nutná náprava, mohlo by to vést ke snížení turistiky. Všechny tyto aktivity jsou otevøeným
polem pro všechny vinaøe, bez rozdílu velikosti
obdìlávané plochy, ponìvadž jejich význam je
pro všechny potøebný.
Zvláštní kapitolou je odbyt hroznù a vyrobeného vína. V pøípadech docílené dobré úrody
kvalitních hroznù jsou vinaøi nuceni realizovat
hrozny za ceny vyhovující zpracovatelùm, bez
ohledu na jejich dobrou kvalitu jedná se o hrozny pøi docilované cukernatosti min. 19 ÈSN
a výše. Není možno ve vìtší míøe využít tìchto
hroznù k výrobì výbìrových vín pro jejich jednotlivá relativnì malá množství. Lze dovodit, že
není využíváno k prodeji víno, které dociluje pøi
pøíslušné cukernatosti pro víno s pøívlastkem:
kabinet - 40 %
pozdní sbìr - 50 %,
Øešení je v soustøedìní tìchto hroznù ke spoleèné výrobì a realizaci, a už formou místních
výrobních a odbytových družstev, nebo jakoukoliv vhodnou formou, která vyhovuje jak pìstitelùm, tak i jejich zpracovatelùm. Tato vína jsou
i odbytovì mnohem výhodnìjší pøi lahvování
a tím i jejich vyšší cenì. Dále je možné tímto
zpùsobem realizovat výrobu a prodej po vzoru
rakouských a nìmeckých vinaøù jako prodej
vhodných partií místních typických odrùdových
kvalitních vín, která jsou konsumenty oceòována a vyhledávána.
Podpora vinaøství a vinohradnictví je v souèasné dobì i formulována v koncepci rozvoje
vinaøství Jihomoravského kraje, který obsahuje
øadu úèinných opatøení vèetnì finanèních podpor. Je proto v zájmu všech vinaøù, vinaøských
spolkù, ale pøedevším našich základních organizací ÈZS ve vinaøských obcích, aby se s nimi
seznámili a pøi jejich realizaci plnì spolupracovali. Tato spolupráce našich vinaøù v obcích
i regionálních sdruženích pøi tìchto cílech je pro
obì strany žádoucí a nezbytná. Èím dùslednìji
jí budeme provádìt, tím døíve se budeme dostávat na žádoucí úroveò vinaøù v sousedních
zemích. Musíme si vìøit, že na to máme. Zavazují nás k tomu docílené dosavadní výsledky
práce v posledních 46 letech trvání našeho svazu, které odvedl mezi našimi vinaøi a to jak
v èeských, tak i moravských regionech.
ing. Blažej Ingr, vinaøská komise ÈZS
7
JARO
V kožichu sij jaøinu, v košili oziminu. Bøezen suchý, duben mokrý, kvìten vìtrný pytle
obilím a sudy vínem naplní. Duben chladný, deštivý úroda nás navštíví. Mokrý duben
- hojnost ovoce. Chladno a veèerní mlhy v máji - hojnost ovoce a vína
Výsadba pelargonií
na koneèné stanovištì
V dubnu již máme starosti, jak udržet sazenice „pøi zemi“, aby nám pøíliš nevytáhly.
Pøesadíme je do nádob, ve kterých by mìly
kvést. Hodí se k tomu veškeré nádoby, které
jsou opatøeny otvory pro odtok pøebyteèné
vody. Pokud to mùžeme ovlivnit, vyvrtáme
otvory z boku asi 1,5 - 2 cm nad dnem. Rostliny tak mají v parných dnech jakousi záchrannou kapsu v podobì pohotové vláhy.
Poèítáme s tím, že budeme zalévat zespodu, protože bohatì rostoucí a kvetoucí sazenice zakryjí okraje nádob listy a my je nechceme rozlámat konvièkou. Proto poøídíme
hned podmisky. Pro pøesazení využijeme
smìs zemì ze záhonku a Substrát pro pelargonie v pomìru 1:1, nebo smìs prosátého kompostu, zemì ze záhonku a písku
v pomìru 3:2:1 až 3:3:1 pokud máme kompost z hnoje. Prodávané substráty mají vìtšinou hodnì organických souèástí, ale málo
jílovitých. Muškáty by mìly mít v zemi alespoò 30 % jílovitých èástic. Proto je lepší použít smìs.
Drenážní otvory v nádobách zakryjeme
propustnou vrstvou z hrubého písku, štìrku,
tluèených starých kvìtináèù, keramzitu ap.
Na tutu vrstvu lze nasypat 0,5 cm starého
zetlelého hnoje nebo dobrého kompostu. Potom nasypeme pøipravený substrát a sázíme sazenièky. Ne hloubìji než byly døíve.
Postavíme do podmisky a do podmisky zalijeme. Pøi sázení se snažíme sázet do øady
15 cm od sebe nebo do sponu 15 x 15 cm.
Pokud nemrzne a jsme pøipraveni pøi
pozdních mrazících rostliny pøikrýt tøeba
netkanou textilií, dáme radìji nádoby s muškáty hned na místo, kde budou celé léto.
Lépe si zvyknou a vítr je hned tak nerozláme. Prvnì hnojíme zase hnojivem pro zelené rostliny týden po výsadbì. Následující
hnojení, opìt po týdnu, bude již hnojivem pro
kvetoucí rostliny. Èetnost hnojení budeme
8
každý týden zvyšovat. V plném kvìtu to bude
každou druhou zálivku. Pokud na rostliny prší
nezaléváme, ale pøebyteènou vodu vyléváme. V parných dnech zaléváme tøeba i dvakrát dennì vždy za chládku. Nejlepší zálivková voda je dešová odstátá na teplotu, ve
které žijí kvìtiny.
Nejlepším stanovištìm pro muškáty je jižní, jihozápadní a západní expozice. Ještì
snesou východnì orientované stanovištì, ale
na severní stranì pokvetou jenom málo, právì tak jako kdekoli ve stínu. Proto je lepší na
zastínìná místa radìji vysázet letnièky, které stín a polostín respektují. Jsou to skupiny
fuchsií, begonií nebo balzamín.
Muškáty lze sázet ve spojení s jinými rostlinami, které potvrzují jejich vzrùstnost, doplòují prázdná místa nebo barevnì výsadby
dolaïují. Délku pøevisù zvýrazní prosázení
bøeèanem, pøípadnì asparagusem. Ten vytvoøí z obyèejného truhlíku svatební aranžmá.
Praktická je kombinace muškátù pøevislých a páskatých. Hezky vynikne prosázení
muškátových truhlíkù letnièkami. Modrý nestaøec (Ageratum) nebo žluté pantoflíèky
(Calceolarie) dodá muškátùm veselosti.
Ing. Alena Heinrichová,
SZO ÈZS Pelargonie
Chvála deštì
Dešová voda byla vždy považována za
nejlepší zálivkovou vodu a vìtšinou jí je stále. Je mìkká, protože neobsahuje vápník.
Dešová voda je slabì kyselá (hodnota pH
6 - 6,5), pøedevším kvùli obsahu volné kyseliny uhlièité. K pøednostem dešové vody patøí také vysoký obsah kyslíku, asi desetkrát
více než napøíklad ve studnièní vodì. Dále
je tøeba uvést, že ji máme bezplatnì k dispozici, nebo padá na støechu každého domu.
Dešová voda se hodí jak k zalévání zahrady, tak i jako užitková voda ke splachování záchodù, k mytí aut a pro další úèely.
Dešovou vodu ze støech zachytáváme asi
za 10 minut i døíve od zaèátku deštì, nebo
se spláchnou prach i neèistoty ze støechy.
Jako záchytné plochy dešové vody jsou
nevhodné støechy dehtované nebo kryté dehtovanou lepenkou. Z dehtu se trvale rozpouští
nepatrné množství škodlivých látek, které
není vhodné na zahradì rozšiøovat.
Z kladných vlastností dešové vody lze
dále uvést, že neobsahuje, na rozdíl od studnièní vody, železo, proto nezùstávají pøi jejím používání ke splachování WC v záchodové míse hnìdé skvrny. V praèce vede její
používání ke znaèné úspoøe pracích prostøedkù, protože tato voda neobsahuje vápník, a tím se množství pracích prostøedkù
snižuje zhruba na polovinu ve srovnání s praním ve vodì obsahující vápník. Je vhodná
také k zalévání a rosení pokojových kvìtin,
nebo nezvyšuje hodnotu pH v zeminì a na
rostlinách a kvìtináèích se netvoøí nepøíjemný vápenatý povlak.
To vše jsou dùvody pro akumulaci dešové vody a navíc je ze všech druhù vody nejsnáze dosažitelná. Zachytávání dešové
vody není tedy pøežitek doby, ale velmi rozumné opatøení jak z hlediska pìstitelského, tak i ekonomického.
Ing. Miroslav Kalina, CSc.
Stálezelené døeviny
Stálezelené listnaté keøe i stromy mají listy vytrvávající na rostlinì déle než jeden kalendáøní rok. Až na výjimky pocházejí z klimaticky pøíznivìjších oblastí, tj. z krajin teplejších. Nìkdy je celoroèní prùmìrná teplota
pøibližnì stejná jako u nás, ale zima mùže
být mírnìjší, léto chladnìjší. Takové podnebí bez výrazných teplotních výkyvù a s vysokou vzdušnou vlhkostí je zejména v pøímoøských oblastech nebo místnì u velkých
a hlubokých jezer. Nìkteré nízké druhy rostou ve vysokých horách nebo severských
krajinách, kde jsou pøes zimu pøirozenì chránìny snìhem. Význam pro pøežití stálezelených døevin má také mírné zastínìní v lesích.
Vìtšina neopadavých rostlin není u nás zcela odolná vùèi silnìjším mrazùm také proto,
že jim pøi dlouho zamrzlé pùdì prostì dojde
voda a potom uschnou. Svìšení listù však
ještì nemusí znamenat tento stav. Nebez-
peèným obdobím je i pøedjaøí, kdy na slunci
teplota povrchu listù a vìtví silnì kolísá.
U nás se mohou pìstovat takøka výluènì
jen keøe. Do nižšího stromku obèas dorùstá
cesmína obecná (Ilex aquifolium), jako liany
se výše dostanou bøeèan popínavý (Hedera helix) a zimolez Henryùv (Lonicera henryi). Z dalších rostlin pak mohou po letech
za pøíznivých okolností dosáhnout tøí metrù
rùzné pìnišníky (Rhododendron) a kalina
vrásèitolistá ( Viburnum rhytidophyllum).
Zvláštní samostatnou skupinu pøedstavují
bambusy, jenž by také pøes zimu nemìly ztrácet list.
Stálezelené døeviny sázíme na pøistínìná místa, napø. na východní nebo i severní
strany budov, pod vyšší jehliènany a pod hlubokokoøenící listnaté stromy s øidšími korunami. Naprostý stín je nevhodný, protože pak
letorosty špatnì vyzrávají. Zrovna tak ovšem
u vìtšiny druhù nemají šanci dlouho vydržet
osamìle vysazené keøe na jižní stranì budovy pøed bílou stìnou nebo na svahu pro
možnost úpalu a vysýchání pùdy. Podle nárokù na pùdu a vláhu mùžeme rody stálezelených rostlin u nás pìstovatelných rozdìlit
pøibližnì do následujících skupin.
1) Rostliny vápnostøežné vyžadující kyselou
a vzdušnou pùdu s vysokým obsahem humusu. Rozhodnì tyto døeviny se nebudou
daøit ve sléhavé jílovité zeminì nebo v ornici s vysokým obsahem vápence. Pùvodní zem se na vìtšinì míst tedy musí pøed
výsadbou èásteènì, tedy alespoò z 1/3,
nahradit rašelinou (nikoliv rašelinovým
substrátem s upraveným pH). Nìkdy si
mùžeme také vypomoci kompostovanou
drcenou borovou nebo smrkovou kùrou,
listovkou z ovocných sadù nebo parkù,
pískem, a pokud je to v místì dovoleno,
i lesní hrabankou. Robustnìjší druhy vyžadují takto upravenou pùdu v hlubším
profilu (40 cm), nízkým staèí na rýè. V požadavcích na pùdní vlhkost mùžeme dále
rozlišit u acidofilních døevin tyto další skupiny.
a) Rostliny vyslovenì mokøadní pocházející z rašeliniš.
Kasiope (Cassiope), klikva (Vaccinium
macrocarpon), kyhanka (Andromeda),
rojovník (Ledum), šícha (Empetrum).
9
b) Rody s vyšším nárokem na vlhkost,
ale nesnášející pøemokøení, na tìžkých
pùdách je proto nutná drenážní vrstva.
Èasto horské rostliny.
Brukentálie (Bruckenthalia), dabécia
neboli irský vøes (Daboecia), fylodoce
(Phyllodoce). hebe (Hebe), leukote
(Leucothoe), libavka (Gaultheria), lýkoveèek (Chamaedaphne), mamota (Kalmia), mamotìnka (Kalmiopsis), pìnišník (Rhododendron), pernétye (Pernettya), piéris (Pieris), vøesovec (Erica),
zimostrázek (Chamaebuxus).
c) Døeviny vyžadující sušší písèitohumózní pùdu a více slunce.
Brusinka (Vaccinium vitis-idaea), medvìdice (Arctostaphylos), vøes (Calluna).
2) Rostliny, které ocení vìtší podíl humusu,
druhy listnatých lesù. Vìtšinou jim vyhovuje neutrální pùdní reakce. Pøidáváme
nepøíliš vyhnojený kompost, rùzné prodávané zahradnické substráty, pøípadnì
i rašelinu.
Cesmína (Ilex)), dø횝ál (Berberis buxifolia, B.gagnepainii, B. julianae, B. candidula), kalina (Viburnum rhytidophyllum,
V. x pragense), lýkovec (Daphne arbuscula, D. blagyana), masoplod (Sarcococca), skimia (Skimmia), tlustoblizník (Pachystima), zimolez (Lonicera nitida, L. pileata).
3) Rostliny bez zvláštních požadavkù na
složení pùdy. Pokud je vrstva ornice na
zahradì støednì tìžká, hlinitá, neutrální
a v hlubší vrstvì víceménì stejnorodá, nebude potøeba ji upravovat.
Barvínek neboli brèál (Vinca), bobkovišeò
(Prunus laurocerasus), brslen (Euonymus
fortunei), hlohynì (Pyracantha), levandule
(Lavandula), mahónie (Mahonia), mahóniodø횝ál (Mahoberberis), skalník (Cotoneaster
salicifolius, C. dammeri), tlustonitník (Pachysandra), zimostráz (Buxus).
Stálezelené keøe se vysazují nejlépe zjara v dubnu nebo pak v záøí, vždy s nerozpadlým koøenovým balem. Musí mít do zimy
èas dobøe zakoøenit. V suchých obdobích je
u vìtšiny druhù nutná vydatná zálivka, zvláštì
na podzim. Dostateèná zásoba vláhy je dùležitá pro dobré pøezimování. Na zimu se
spodní èásti vìtví a okolní pùda pøikrývají
10
vyšší vrstvou listí, kterou zajistíme proti odfoukání chvojím nebo netkanou textilií. Je
ideální, když se nám podaøí rostliny zastínit
co nejvýše. Nepromrzlá pùda umožòuje pøijímat vodu i v zimì a v pøípadì abnormálních mrazù zamezí pøikrývka zmrznutí vìtvení u zemì. Z nìho pak po seøíznutí rostliny vìtšinou dobøe regenerují. V hustších
zapojených porostech nižších keøù (pokryvné výsadby) se vytváøí vhodné mikroklima,
takže pøikrývka není zapotøebí s výjimkou
choulostivìjších druhù (napø Berberis julianae, Cotoneaster salicifolius, Lonicera nitida, L. pileata). Stálezelené døeviny se zbyteènì neøežou, jen pøi namrznutí nebo zmlazování. Bez problému se øezem tvaruje
hlavnì zimostráz. Vhodným obdobím pro
vìtší zásahy je pøedjaøí.
Podle potøeby rostliny pøihnojujeme menšími dávkami plných hnojiv, jež neobsahují
chlór. Pro vápnostøežné rostliny (skupina 1)
je potøeba používat kyselá umìlá hnojiva jako
jsou síran amonný, superfosfát, síran draselný nebo prodávané smìsi hnojiv tohoto typu.
Pøihnojujeme v období duben až èerven ve
dvou èi tøech dávkách, nikoliv pozdìji. Dbáme o dùkladnou hloubkovou zálivku v suchém létu, ale hlavnì koncem listopadu než
zamrzne pùda.
V sadovnických úpravách na zahradách
jsou stálezelené keøe cenìny pro u nás vždy
trochu exotický vzhled. Jejich funkce je podobná jako u jehliènanù (konifer). Nìkteré
však i pìknì kvetou nebo mají výrazné plody. Stálezelené døeviny mohou vytváøet temné pozadí. Druhy s žlutì èi bíle panašovanými listy vyniknou jako solitery. Pìknì pùsobí
také v sousedství døevin s barevnou kùrou
a druhù kvetoucích brzy zjara. Nerozptylujeme je však po celém objektu a nemísíme bezdùvodnì s opadavými keøi. Nízké ménì nároèné druhy, vytváøející husté porosty, jsou
cennými pokryvnými døevinami a slouží jako
náhrada za trávník. Používají se též do skalek, mezi trvalky, otužilé pak i do nádob, na
terasy, støešní zahrady apod. Na støíhané živé
ploty je nejvhodnìjší zimostráz (Buxus) a hlohynì (Pyracantha).
Rozmnožování stálezelených keøù je
možné nìkolika zpùsoby. Rozhodnì nejužívanìjším je však øízkování polovyzrálými až
vyzrálými øízky od èervna do podzimu. Pícháme je do smìsi rašeliny s perlitem a umístíme, nejlépe v perforovaných pøepravkách
do zastínìného paøeništì, skleníku nebo na
verandu. Prostor uzavøeme, udržujeme stálou vlhkost a teplotu, stíníme. Zvýšenou pozornost je také potøeba vìnovat prvnímu pøezimování mladých rostlin, které je nejvhodnìjší v bezmrazém prostøedí. Rozmnožování
semenem pøichází v úvahu u mahónie
(Mahonia) a vøesu (Calluna), pokud se nejedná o kultivary. Ty u všech tìchto rostlin
roubujeme. Pokud potøebujeme získat jen
nìkolik nových sazenic z našeho oblíbeného keøe, jenž máme na vlastní zahradì, je
vhodné se pokusit o zahøížení. Výhon rostoucí blízko zemì na jaøe ohneme, naøízneme a pøipevníme do jamky s pùdou vylepšenou kompostem nebo rašelinou tak, aby
vrchol byl opìt nad zemí. Dobré zakoøenìní trvá pøi rovnomìrné zálivce èasto i dva
roky. Pak výhon odstøihneme, sazenici pøesadíme. Nìkteré stálezelené rostliny mùžeme množit i pouhým dìlením, tøeba barvínek (Vinca).
RNDr. Jiøí Žlebèík, VÚKOZ Prùhonice
Stromkové muškáty
Neobvyklé tvary obyèejných kvìtin jsou
souèasnou modou a ve výsadbách na záhonech nebo v nádobách pùsobí exoticky. Není
složité je vypìstovat i doma.
Nechat „vytáhnout“ obyèejný muškát do
výšky tím, že mu soustavnì odlamujeme postranní obrost vèetnì listù není složité. Pokud doroste do výšky, kterou si pøedstavujeme, zaštípneme vrcholek a necháme rozrùst
do strany. Vyvázat musíme v korunce k delší
opoøe, nejlépe vícekrát.
Stejnì nenároèné je vytvoøit stromek z pøevislého muškátu. Po zakoøenìní rostlinu nezaštípneme, ale vyvážeme ji ke klacíku a listy odstraníme až po posledních 5 listù. Po
dosažení požadované výšky vrchol zaštípneme a z postranních výhonù vytvarujeme
korunku.
Na stromkové tvary vybíráme u páskatých
muškátù velmi vzrùstné odrùdy. U pøevislých
je lepší vybrat odrùdu se støedním rùstem,
ale bohatì kvetoucí. V korunce jsou nepøíjemné dlouhé na konci kvetoucí šlahouny.
Z pøevislých muškátù lze vytvoøit vyvedením více výhonùm, které nahoøe svážeme
docela zajímavé pyramidy. I tady je nutná
opora a vyvázání. Starším stromeèkùm èasem zdøevnatí stonek tak, že již oporu nepotøebují. K zesílení kmínku dopomùžeme naøíznutím kùry po celé délce žiletkou.
Pøezimování muškátù.
Metod pøezimování muškátù bylo popsáno mnoho. Balením do novin poèínaje, punèochami konèe. Na každé metodì je kus
pravdy v tom, že nikdy nejsou stejné podmínky pro zimní pobyt rostlin.
Tam kde nejsou správné podmínky, je
lépe se vìnovat nìèemu užiteènìjšímu.
Ztrácet nervy a propadat malomyslnosti jen
proto, že se mi nìco nedaøí, na to je v denním životì prostoru dost a není tøeba to
zhoršovat v odpoèinkové oblasti. Na jaøe
lze levnì zakoupit sazenice a je to „bez
nervù“.
Pøezimování muškátù je snaha pøipomenout rostlinì, že je èas k odpoèinku. V pøírodì pùvodní divoké pelargonie skoro vyschnou, pøípadnì se zatáhnou pod zem
a poèkají si na nové svìtlo a vodu.
My je tedy (pokud jsme tak neuèinili již
pøed øízkováním) v záøí pøestaneme pozvolna zalévat. Koncem záøí by jim mìlo staèit
jedno zalití za týden. Stejnì tak v záøí již nehnojíme. Rostliny pøestanou vyrážet nové
stonky, ale poupata ještì mají a kvetou. Peèlivì odstraòujeme odkvetlé kvìty a odebíráme uschlé listy, aby rostliny byly poøád èisté.
Jakmile hrozí mrazíky, zkrátíme celou rostlinu na jednu tøetinu její velikosti, postøíkáme
preventivnì proti plísním a škùdcùm a pøeneseme do svìtlé, vìtratelné místnosti. Tam
rostliny pøi intenzivním vìtrání nadále pøisušujeme, aby jim staèila zálivka postupnì až
jednou za 14 dní. Nejlépe je využít opìt podmisek, ale vodu do nich jenom podlévat.
Celou zimu budeme odstraòovat odumøelé
listy a kvìty, aby se na nich netvoøily zárodky plísní, èi nelíhli škùdci. Je dobré rozvìsit
žluté lepové desky a tím kontrolovat, výskyt
hmyzu.
Na konci února poprvé pøihnojíme a zvýšíme zálivku do konce bøezna na jednou týdnì. Od této doby hnojíme pravidelnì jednou
11
týdnì hnojivem pro zelené rostliny. Bujnì rostoucí výhony zakrátíme a naøízkujeme.
Nejvìtší chybou v této dobì je pøílišná
péèe pìstitele. Je lepší na zálivku zapomenout, než ji pøehnat. Rostliny musí být opravdu suché. Dostatek svìtla v této zimní dobì
je pod sklem skleníku nebo verandy, tìsnì
u skla okna na chodbì. V místnosti by mìlo
být od 5 do 10 oC.
Pokud dodržíme tyto podmínky, budeme
se na jaøe tìšit ze své šikovnosti a z kvìtin,
které nám kvetou stejnì jako sousedce, která si je na jaøe koupila.
Ing. Alena Heinrichová,
SZO ÈZS Pelargonie
Roubování rùžovitých
Roubování v rámci rodù rùžovitých
(jabloò, tøešeò a višeò, jeøáby, skalníky, hlohy)
Mezi rùžovitými jsou zástupci ovocných
druhù, jádrovin a peckovin, u kterých užíváme jako podnož buï pøímo ten samý druh,
nebo druh jiný, ovšem, ze stejného rodu.
Pro jablonì Malus sargentii, Malus pumila, Malus floribunda se bìžnì používají semenáèe druhu Malus sylvestris, popøípadì
vyšlechtìné podnože množené vegetativnì.
U nich však nebývají výsledky jisté, nìkteré
z podnoží øady M, MM i èeských J-TE nejsou
k botanickým druhùm pøíliš „pøátelské“.
Tøešnì a višnì (rod Prunus) mají své podnože v ptaèce, mahalebce (Prunus mahaleb),
jeøáby (i okrasní køíženci) v druhu Sorbus
aucuparia. Srùsty jsou vcelku dobré, vitalita
je vyšší u druhù a typù s dìleným listem. Druhy a køíženci mající list celokrajný (a menší
vitalitu v rùstu) je lépe roubovat, oèkovat nízko nad zemí nebo použít na kmen podnož
s listem celokrajným - srùsty bývají lepší, nevytváøí se neestetické „boule“ v místì vyššího štìpování.
Plazivé, pestrolisté i stálezelené skalníky
se oèkují nebo roubují na vzrùstnìjší „kmenotvorné“ druhy, napøíklad Cotoneaster bullatus, Cotoneaster acutifolius.
Hlohy, køíženci hlohù se dobøe ujímají na
všech zástupcích tohoto rodu, z hlediska dobré klíèivosti již první rok po vysetí je vhodné
používat Crataegus monogyna. Divoké hlohy rostou pomalu, koøení hluboko, semenáèe je nutné podøezávat nebo sít do misek
a pøepíchnout je po vyklíèení s tím, že je nutné zakrátit (poranit) hlavní koøínek. Pomalý
rùst lze zrychlit naoèkováním vzrùstných
sloupovitì a vitálnì rostoucích odrùd jako je
napø. Crat. monogyna „Stricta“.
Snášenlivost mezi zástupci jiných rodù rùžovitých - podnož jeøáb, hloh, kdouloò, kdoulovec, semenáè švestky, myrobalán, trnka,
višeò plstnatá.
Vezmeme-li jednotlivé vhodné podnože
a budeme-li jmenovat to co se na nì dá roubovat musíme zaèít od témìø univerzálního
jeøábu.
Historie roubování - první zmínky
o roubování v historii
Ideální pøenos vlastností na generativní
potomstvo je u rùžovitých rostlin (ovocných
druhù) prakticky nulový. Snad jen potomstvo
„èerného jeøábu“, odrùdy Nero, je vìrné
a shodné s pùvodní odrùdou. Tento problém
byl jistì pøíèinou toho, že již naši dávní pøedkové (když nìkde objevili strom s ovocem
chutným) usilovali o pøenesení celé rostliny,
èi její èásti do vlastního sadu, zahrady.
Zpoèátku museli jen kopat a sázet, pozdìji staèilo ustøihnout vìtvièku a... Zaèínali
s tím již dávno pøed poèítáním našeho
letopoètu, ovšem vyšší ujímavost roubù
a oèek pøišla pravdìpodobnì až v dobì,
kdy se na nože zaèalo bìžnì užívat železo
(nùž se dal dobøe nabrousit). Theofrastos
zvaný jako první pomolog v historii ve IV. století pø.n.l píše v „Pøírodopise rostlin“ o oèkování, roubování, vysazování a ošetøování
rostlin.
Když byl ostrý nùž a kùò s jezdcem, dokázal dopravit rouby nebo oèka v použitelném stavu z Persie až do Øecka, Øíma
a mohli mít boháèi ovoce z Orientu doma za
okny a nemuseli jezdci vozit ovoce samé.
Nìkteré historické zprávy, napøíklad, že
na vrbì rostly hrušky lze oznaèit jako neznalost druhù hrušní (Pyrus salicifolia, èi její forma pendula) než jako úspìch šlechtitele Jeøáb jako podnož
Jeøáb (Sorbus aucuparia) mùže být podnebo zahradníka roubujícího cokoli na conoží pod hrušeò (!), hloh, skalník opadavý,
koli.
12
køížence hlohu, muchovník, skalník neopadavý, aronii,...
Sorbus aucuparia nesnáší pøemokøení
pùdy, dlohodobé zamáèení, následné velké
mrazy (po loòských povodních se letos mnoho jeøábù neprobudilo, nebo jen na zaèátku
sezony prorašily a poté uschly), ovšem v místì, kde semenáè hrušnì trpí vysokou hladinou spodní vody dokáže jeøáb „podržet“ hrušeò zdravou, vitální. Srùsty jsou èisté, netrpí
tolik mrazem jako hrušeò výše roubovaná na
kdouli.
Hlohy - rod Crataegus (dle vzrùstnosti) si
zachovávají své vlastnosti, kvetou druhý tøetí rok po naroubování, ménì vzrùstné typy
vytváøí ostøejší pøechod v tloušce v místì
roubování. Slabì rostoucí proto radìji roubujeme plátováním v koneèné výšce nebo
oèkujeme, roubujeme nad zemí, na mezikmen sloupovitì rostoucího hlohu. Rouby
položené za kùru nebo oèka ve výši korunky
musí být alespoò dva, aby zakryla srùst, nevytváøely se jednostranné korunky.
I muchovník (Amelanchier) lze vcelku dobøe roubovat i oèkovat na tuto podnož. První
rok, dva je rùst pomalejší, další roky se vitalita muchovníku zvyšuje. Opìt vzniká disproporce mezi tlouškou podnože a roubu. Místo srùstu však netrpí vìtrem ani mrazem,
zima 2002/2003 takové rostliny dobøe provìøila. Kvìty se objevují tøetí (druhý) rok, plodnost se nesnižuje.
Aronia a ostatní køíženci zvaní èerný jeøáb srùstají s touto podnoží dobøe. V místì
štìpování se po více letech ukazuje obrovský rozdíl ve vitalitì podnože a roubu, rostlina vypadá jako zvláštní bonsai. V místì srùstu se nevylamuje ani netrpí mrazem, chorobami.
Kdoulovec (Chaenomeles) vytváøí rùznì
vitální keøe. Lze je øezem upravit i jako jednokmenné rostliny s korunkou, ovšem s tím,
že pravidelnì a mohutnì obrùstá. Tomuto se
vyhneme, naroubujeme-li vybranou odrùdu
na jeøáb. Rùst se ponìkud omezí, rostlina je
trnitìjší, kompaktnìjší, kvete již druhý, tøetí
rok. Ponìkud se smazává rozdíl mezi bujností odrùd, ovšem pro nás je v tomto pøípadì dùležitìjší barva a tvar kvìtu.
Skalníky, rod Cotoneaster jsou dalšími
druhy srùstajícími s touto podnoží. Cenné
jsou kombinace jeøáb-kmínek + pøevislé druhy, stálezelené druhy. Trvalé olistìní je podmínìno teplotami v zimì. V chladné chodbì, nevytápìném skleníku, v atriu, v mìstské zástavbì vydrží. Pøi poklesu pod -10 oC
rostliny èásteènì opadávají, stejnì jako øízkovanci, pøi vyšším poklesu namrzají. Kmínek je nejlépe roubovat plátováním, je dobré si vybrat podnože o síle roubu, popøípadì
oèkovat kmínek na dvou místech proti sobì.
Dva rouby v rozštìpu také dokáží skrýt místo roubování, jednostranné kaskády z roubu
„za kùru“ nebo na kozí nožku se hodí spíše
do kouta, na místo, kde stromek vidíme jen
z jedné strany. Jeden roub nazakryje místo
roubování.
Velká vìtšina tìchto rostlin slouží jako hrnkové, balkonové, stromky na terasy, do hal,
atrií, ke vstupùm do domù. Pokud mohu nìco
doporuèit, pak je to odnesení rostlin po sezonì a jejich vyklepnutí z nádoby, vysazení
do záhonu a zalití. V omezeném balu snadno pøesychají i naopak trpí nadmìrnou zimní vláhou, mrazem. Na jaøe vyklepeme z koøenù starý substrát, doplníme do nádoby nový
a strom poroste „jako divý“ k vaší potìše.
Hloh jako podnož
Hloh se èasto uvádí jako rostlina trpící spálou rùžovitých, tedy nevhodný do výsadeb
i jako podnož. Dnešní karanténní opatøení
v celé Evropì a na našich hranicích nedávají velkou šanci k jejímu dovozu a výskyt doma
je sledován Správou ochrany rostlin.
Mùžeme vcelku odpovìdnì hloh používat.
Pomalu roste, hùø koøení, potøebuje dostatek živin pro sebe a zejména pro roubovance na nìm. Chceme-li omezit v rùstu kdouli,
mišpuli, muchovník, máme možnost uèinit
toto právì skrze hloh.
Nìkteré z dalších kombinací
Rod Cydonia (kdoule) dobøe srùstá s hlohem a kdoulovcem (Chaenomeles). Mišpule
(Mespilus) ve chvíli, kdy nechceme použít
hloh lze vcelku úspìšnì naroubovat na hrušeò nebo na kdouli. Vztah mezi kdoulí a hrušní je rozepsán v pomologiích, kulturní kdouli
lze naroubovat na hrušeò, jeøáb.
Ovocné druhy lze roubovat nebo oèkovat
na podnože jiných druhù i rodù, než jsou
13
samy. V podstatì si mùžeme doma pìstovat
velmi rané odrùdy již od zaèátku kalendáøního roku, s velmi èasnými skliznìmi. Z broskvoní se k tomuto hodí napøíklad odrùda Luna.
Omezení rùstu, možnost sázet broskvoò
do kvìtináèe dá stromku trnka (Prunus spinosa), meruòce višeò plstnatá (Prunus
tomentosa). Višeò plstnatá lze kombinovat
i s tøešní, višní. U této podnože se uvádìla
hrozba šarky, je tøeba si problém osobnì vysledovat.
Kombinace broskvoò, meruòka s podnoží myrobalánu (Prunus cerasifera), švestky
(Prunus domestica) pro ménì pøíznivé pùdní èi klimatické podmínky je vcelku známá
a ovìøená.
Zimní roubování v ruce na podnože s pìkným koøenovým systémem s krátkým uložením (roubování pol. II., ven III.) roubovancù
pøed sázením v teplotách lehce nad 0 oC. Nejradìji roubuji plátováním jak na kmínek tak
na koøenový krèek. Nejvyšší oèko na podnoži pod páskou vylomím. Vážu páskou, nezkoušel jsem ještì rouby voskovat. I tak je
úspìšnost vždy nad 50 %, u jádrovin (to je
pro mne i Amelanchier, Cotoneaster,..) vyšší.
V dobì, kdy zaèíná jít míza (když kvetou
trnky), rouby za kùru i plátováním. Opìt se
zbavím posledního oèka na podnoži pod páskou.
Rouby spící nebo alespoò 14 dnù uložené v chladu i když již byly narašené. Pøi tomto roubování podnož musí mít vždy náskok
ve vegetaci. V dobì sucha doporuèuji silnì
Pøíprava podnoží,
zalít podnože cca 3 dny pøed roubováním.
doba roubování, zpùsoby
Podnože pro roubování v zimì musí být Lze roubovat i v kvìtnu, ale za vlahého podostupné i v únoru, kdy mrzne až praští. Ne- èasí, popøípadì rouby ochránit pøed odpasmí nìkde zamrznout, pøimrznout k zemi, pro- rem vody olejovým èi gelovým povlakem.
tože èekáním na lepší poèasí ztrácíme èas
na pøirùstání podnože a roubu a hojení ko- Nìco rarity
Aè je to pøitažené za vlasy, lze pìstovat
øenù.
Semenáèe - jeøáby, jablonì, ptaèky, ma- na jabloni hrušky a naopak. Afinita není nejhalebky, skalníky na podnože mohou být pro- skvìlejší, vitalita roubu také nic moc, ale bude
stokoøenné, pokud mají živé koøeny odpoví- plodit. Musí se obyèejnì ohlídat pøed vìtšídající nadzemní èásti a jsou zjevnì zdravé, mi vìtry a vysokou úrodou, jen aby se nevyvitální (neduživci, kteøí narùstají na nehnoje- lomil.
Jako rarita bude vypadat strom na nìmž
né pùdì více let nebo nálet s ponièenými
koøeny se nehodí) pìstované. Hlohy je lépe poroste jeøabina, hruška, èerný jeøáb. Lze to
na jaøe nahrnkovat, rok se o nì starat a na úspìšnì zvládnout a mùžeme pøidat na jedalším jaøe je roubovat. Poté se mohou buï den strom i další druhy jako je kdouloò
ponechat v hrnku nebo lépe - vysadit do vol- a mišpule.
Stejnì tak mùžeme na švestku do koruny
né pùdy. Prostokoøenné semenáèe špatnì
naroubovat ryngli, do tøešnì višeò nebo jinarùstají, rouby se ménì ujímají.
Vegetativnì množené podnože (jablonì, nou tøešeò (dùležité v místì, kde chybí opykdoulovec, odkopky švestek) mohou mít ko- lovaèi v okolních zahradách!!!).
Jeden strom mùže pøinášet švestky,
øenù ménì, vytvoøí je èásteènì již jako zaloblumy, ryngle, meruòky i broskvonì (ty se
žené pøed sázením.
Horší podnože, slabé, neduživé je lepší musí oèkovat, rouby moc nejdou). Jde jen
vysadit ven a pøíští rok je naroubovat venku, o to, kde je hranice Vašeho vkusu a touha
po originálnosti.
na místì. Ztratí se tím ménì èasu.
Pokud je dost materiálu používám rouby
s 3-4 oèky, spodní na šikmém øezu zavazuji Péèe za vegetace
Vysazuje se v dobì, kdy se dá dostat do
pod pásku, jinak roubuji dvouoèkové rouby,
první oèko nechám odkryté, vyhnu se mu zemì - od bøezna, v suchých rocích je nutné
zalévat, jinak se rouby neujímají, probudí se
páskou.
Osobnì upøednostòuji dvì doby roubo- oèka na bázi kmínku, zbytek stromku zasychá.
vání:
14
Po vyrašení vylamuji první volné oèko na
podnoži pod vázáním. Nejsou-li oèka blíže
než 2 cm, další nechávám. Jinak vylomím
i ty ve vzdálenosti 3 cm pod roubem. Když
narostou na 5-6 listù, zalomím je - nikdy nesmí pøerùst roub. U silnì narùstajících podnoží èi roubù povoluji pásku (i dvakrát). Zaèátkem srpna vyholím kmínky, dlouhé výhony z roubu zakracuji. Ještì v tomto mìsíci
pøeøežu pásky.
Nedoporuèuji vylamovat všechny pupeny
na podnoži, rostlina tím ztrácí sílu k výrobì
asimilátù pro srùstání a roub. Teprve, když
roub opravdu dobøe roste, lze u podnoží, které nechceme nechat sílit, vyøezat zcela obrost a kmínek èistit od rašících spících pupenù od èervna.
Mezidruhové a mezirodové štìpování je
u rùžovitých pomìrnì snadná a fungující záležitost. V historii - zejména okrasného zahradnictví se vyskytovalo èastìji než dnes.
Jsou i jiné kombinace, v rámci jiných èeledí a rodù, dávající skvìlé výsledky až se
tají dech nad tou krásou, jen je vyhledat, vyzkoušet a zrealizovat.
Ing. Ivan Dvoøák
Nové odrùdy jabloní
a svalcù je støední, pøi probírce až velké velikosti. Slupka je støednì tlustá, hladká, rovná, bez ojínìní a mastnosti. Základní barva
slupky je zelenožlutá, krycí èervená, støední
intenzity v žíhané formì. Dužnina je krémové barvy, nasládlé chuti, køehké konzistence, velmi šavnatá.
Sklízí se v polovinì záøí, konzumnì dozrává již v øíjnu se skladovatelností do prosince. Odrùda je støednì odolná proti napadení strupovitostí i proti napadení padlím jabloòovým. Odrùda je vhodná do všech poloh,
na bujnìjších podnožích je nutné koruny zakládat výše od zemì, než jak je uvádìno
bìžnì pro jednotlivé tvary.
Šampion Red
Podzimní až ranì zimní odrùda byla vyšlechtìna jako radiomutant odrùdy ´Šampion´. Strom roste støednì bujnì, koruna má
rozložitý habitus a dostateènì je zahušována støednì tlustými až tenkými výhony. Plodí
brzy, ve shlucích i jednotlivì, na krátkém
i rozvìtveném døevì.
Plod je kulovitého tvaru, støednì velký, pøi
probírce velký, bez žeber a svalcù. Slupka
je støednì tlustá, hladká, rovná, suchá, slabì ojínìná. Základní barva slupky je zelenožlutá, krycí èervená, vysoké intenzity, celokrajnì rozmytá. Dužnina krémové barvy je
navinule sladké až nasládlé chuti, v závislosti na poloze pìstování, køehké konzistence a støední šavnatosti. Stopka støednì dlouhá až dlouhá, støednì tenká.
Sklízí se v polovinì záøí, konzumnì dozrává v listopadu. Na skladì vydrží do ledna. Odolnost proti napadení strupovitostí je
nízká a proti napadení padlím jabloòovým
støední. Odrùda je vhodná do všech poloh,
v teplejší jsou plody sladší.
K novinkám, které splnily pøedpoklady
pro registraci v roce 2003 podle zákona
è. 92/1996 Sb. o odrùdách, osivu a sadbì
pìstovaných rostlin, ve znìní pozdìjších
pøedpisù a byly zapsány do Státní odrùdové
knihy Èeské republiky, pøibylo 7 nových odrùd tuzemského šlechtìní. Rozdìlme si je do
skupin podle doby konzumní zralosti. Do skupiny podzimních odrùd se zaøadily podle doby
zralosti Vitan a Šampion Red, do skupiny
zimních pak Degas, Durit, Rubimeg, Blaník a Rubinstep. Udržovatelem vìtšiny odrùd, vyjma odrùd Durit a Blaník, je SEMPRA
PRAHA a.s.
Degas
Ranì zimní odrùda byla vyšlechtìná volVitan
ným opylováním odrùdy ´Gascoigneho šarPodzimní odrùda byla vyšlechtìna køíže- latové´.
ním odrùd ´Golden Delicious´ a ´TE-317´.
Strom roste bujnì až velmi bujnì, koruna
Strom roste slabì, koruna má rozložitý až má vzpøímený až rozložitý habitus, bývá zaèásteènì pøevislý habitus, zahuštìní plodo- hušována tlustými a velmi dlouhými výhonosným obrostem je dostateèné, plodí ve ny. Plodí jednotlivì i ve shlucích, na krátkém
shlucích i jednotlivì, na krátkém døevì. Plod døevì a má sklony k vyholování vìtví. Plod
podlouhle kuželovitého tvaru, bez žeber je kulovitého, pravidelného tvaru, velký až
15
velmi velký, bez žebrování a svalcù. Slupka
je støednì tlustá, hladká, nerovná bez ojínìní. Základní barva je zelenožlutá, krycí èervená ve formì líèka. Dužnina krémové barvy je slabì navinulé chuti, dobré konzistence, velmi šavnatá a voòavá.
Sklízí se koncem záøí, konzumnì dozrává v listopadu se skladovatelností do ledna.
Odrùda je støednì odolná proti napadení strupovitostí i proti napadení padlím jabloòovým.
Je urèena jako vhodná pro pìstování na slabìji rostoucích podnožích, v teplých a støedních polohách.
Durit
Zimní odrùda, vyšlechtìna nìkolikanásobným køížením odrùd. Udržovatelem je Ing.
Petr Hajduèek - Skrbeò.
Strom roste bujnì, koruna má vzpøímený
až rozložitý habitus, je zahušována tlustými, dlouhými výhony, které je nutné letním
øezem redukovat. Plodí ve shlucích, na krátkém obrostu. Plod je kuželovitého tvaru,
støednì velký, pøi probírce až velký, bez žebrování a svalcù. Slupku má støednì tlustou,
drsnou, lesklou, suchou, bez ojínìní. Okolo
kališní jamky se vyskytuje rzivý povlak. Základní barva bìlavì zelená, krycí pak celoplošnì èervená s tmavì èerveným pruhováním. Dužnina je žlutavá, navinule sladké chuti, velmi šavnatá a voòavá.
Sklízí se koncem záøí, konzumnì dozrává v listopadu. Skladovatelnost plodù je dobrá, lze je ve sklepì uchovat do poloviny února. Odrùda je rezistentní proti napadení strupovitostí a odolná proti napadení padlím
jabloòovým. Je vhodná do teplých a støedních oblastí, ve vyšších polohách, mrazových
lokalitách a oblastech s vyšší sumou srážek
je rzivost na plodech výraznìjší.
ká, rovná bez ojínìní. Základní barva je bìlavì zelená, krycí èervená støední intenzity
s tmavì èerveným žíháním. Dužnina krémové barvy je nasládlá v chuti, køehké konzistence, velmi šavnatá a dobrá.
Sklízí se zaèátkem øíjna, konzumnì dozrává v listopadu se skladovatelností ve sklepì do února. Odrùda je støednì odolná proti
napadení strupovitostí a odolná proti napadení padlím jabloòovým. Je vhodná do všech
poloh na støednì až ménì rostoucích podnožích pro nižší tvary, pøi použití bujnìjších
podnoží jen pro vyšší kmenné tvary nebo
ménì úrodné pùdy.
Blaník
Zimní odrùda, vyšlechtìná køížením odrùd ´Florina´ a ´Šampion´. Udržovatelem je
pan Petr Kumšta.
Strom roste bujnì, koruna má rozložitý
habitus, zahušují ji tlusté a dlouhé výhony,
plodí ve shlucích, na krátkém plodonosném
obrostu.
Plod je kuželovitého až široce kuželovitého tvaru, støední, pøi probírce velké velikosti,
žebrovaný s masitými svalci na vrcholu
plodu tj. v kališní jamce. Slupka je støednì
tlustá se svìtlými lenticelami, rovná, suchá,
silnì ojínìná. Základní barva bìlavì žlutá,
krycí intenzivnì èervená v rozmyté formì.
Dužnina je bílé barvy, navinule sladká, støednì šavnatá a voòavá. Stopka je tlustá,
støednì dlouhá, plod však nepøevyšuje.
Sklízí se koncem záøí, konzumnì dozrává v prosinci. Skladovatelnost je dlouhá, ve sklepì vydrží do února i bøezna.
Odrùda je rezistentní proti napadení strupovitostí a støednì odolná proti napadení padlím jabloòovým. Lze ji pìstovat ve
všech poohách, na slabì i støednì rostoucích podnožích. U odrùdy byla podána žádost o udìlení ochranných práv podle zákoRubimeg
Zimní odrùda byla vyšlechtìná køížením na è. 408/2000 Sb.
odrùd ´Megumi´ a ´Rubín´. Strom roste støednì bujnì, koruna má vzpøímený až rozložitý Rubinstep
habitus, je zahušována støednì tlustými
Zimní odrùda byla vyšlechtìná køížením
a støednì dlouhými výhony. Plodí jednotlivì, odrùd ´Clivia´ a ´Rubín´.
na støednì dlouhém døevì i krátkém plodoStrom roste støednì bujnì, koruna má
nosném obrostu. Plod je kulovitého tvaru, vzpøímený až rozložitý habitus, je zahušovelký až velmi velký, bez žebrování a sval- vána øídce a to jen støednì dlouhými výhocù. Slupka je støednì tlustá až tenká, hlad- ny, plodí jednotlivì i ve shlucích, na krátkém
16
plodonosném obrostu, který je hustì nasazen na vìtvích s krátkými internodii. Plod je
ploše kulovitého tvaru, støednì velký, bez
žebrování se slabì výraznými svalci na
vrcholu. Pøed malými plody a støídavou plodností se bráníme probírkou plodù. Se støídavou plodností souvisí i fakt, že odrùda má
tendenci pøeplozovat. Slupka je støednì tlustá, suchá, rovná, bez ojínìní. Základní barva slupky je svìtle zelená, pozdìji žlutá, krycí oranžová s èerveným žíháním vysoké intenzity. Dužnina krémové barvy je nasládlá
v chuti, køehké konzistence, šavnatá a aromatická.
Sklízí se zaèátkem øíjna, konzumnì dozrává v prosinci. Má dlouhou skladovatelnost,
lze ji ve sklepì uchovat do bøezna až dubna.
Odrùda je støednì odolná proti napadení strupovitostí i proti napadení padlím jabloòovým.
Je vhodná do všech oblastí, na slabì a støednì rostoucích podnožích. U odrùdy byla podána žádost o udìlení ochranných práv podle
zákona è. 408/2000 Sb.
Ing. Dušan Nesrsta, ÚKZÚZ,
Odbor odrùdového zkušebnictví
Vylil se nám do pùdy olej
Nìkdy se mùže stát, že se nám v zahrádce vyleje olej, benzín nebo jiný ropný produkt z nezabezpeèeného obalu, pøímo z motorového vozidla nebo zemìdìlského stroje
do pùdy. Vzniklou situaci bychom nemìli pøehlédnout ani tehdy, když jde jen o litr tìchto
látek nebo byla zneèištìna produkènì nevyužívaná pùda, jako je napøíklad chodník, propastné zpevnìné plochy, skládka pùdy
a podobnì.
Nevšímavost a zanedbání zneèištìní ropnými látkami zhoršuje vlastnosti pùdy, a to
dokonce do takové míry, že nastává výpadek porostu, nìkdy i na delší èas. Kromì toho
se ropné látky dostávají do podzemních
vod a zneèisují je. Litr oleje dokáže znehodnotit až milion litrù vody. Takováto voda se
mùže dostat do studní a ohrozit naše zdraví,
mùžeme ji vypít nebo zaléváním zneèistit
rostliny.
Ropné látky jsou vìtšinou hoølavé, proto
jimi zneèištìné prostøedí, vèetnì pùdy, musíme chránit pøed otevøeným ohnìm. Nikdy
bychom se nemìli pokoušet nechat ropné
produkty v pùdì shoøet, protože vznikající
splodiny nahradí shoøené škodlivé látky novými druhy škodlivin. Nemluvì o tom, že pøitom shoøí také pùdní organická hmota a celá
živá složka pùdy.
Zodpovìdný zahrádkáø èi chalupáø každé
ropné zneèištìní pùdy øeší. Využívá pøitom
takzvanou odbouratelnost ropných látek
v pùdì, což znamená, že se èinností pùdních
mikroorganismù mohou rozkládat až na
neškodný oxid uhlièitý a vodu. Samozøejmì,
že tento proces je zdlouhavý a je tøeba ho
urychlit.
Postup podle Doc. Dr. Pavla Bielka, DrSc.
z VÚPOP v Bratislavì je založený na zvýšení aktivity v pùdì se vyskytujících mikroorganismù, které rozkládají ropné látky. Dosáhneme to prokypøením zneèištìné pùdy a souèasnì obohacením minerálními hnojivy,
zejména dusíkatými a fosforeènými, nebo
chlévským hnojem. Už po pìti až šesti mìsících se i velmi zneèištìná pùda tímto zpùsobem prakticky úplnì oèistí. V pøípadì aplikace chlévského hnoje i døíve.
Ve snaze o urychlení tìchto procesù bychom však nemìli nadmìrnì zvyšovat dávky hnojiv. Staèí jich pøidat jen o trochu více
než pøi bìžném hnojení.
Když byla zemina zneèištìna silnìji a rozsáhleji, tehdy je vhodné tuto pùdu vybrat
a pøimíchat do kompostu. Staèí deset až patnáct týdnù a opìt bude èistá.
Ing. Miroslav Kalina, CSc.
Pøístup k ochranì rostlin proti
lalokonosci na zahrádkách
Lalokonosci z rodu Otiorrhynchus jsou velmi významní škùdci celé øady okrasných rostlin (jehliènaté, listnaté, vøesovištní, cibuloviny i hlíznaté). Z pohledu zahrádkáøù lze tento problém zúžit na lalokonosce rýhovaného
(Otiorhynchus sulcatus) a jeho škodlivost na
rostlinách rodu Rhododendron, aèkoliv pomìrnì èasto má za následek i odumírání
jiných døevin jako Euonymus, Taxus, Acer,
Buxus, Cotoneaster a vøesovištních rostlin.
S výrazným projevem „skryté“ škodlivostí
lalokonosce u Rhododendron se øada pìstitelù jistì setkala zejména v letošním velmi
teplém jaru, v podobì rychlého zvadnutí
a uschnutí rostlin (apoplexie).
17
Z hlediska pøístupu k ochranì v zahrádkách je vhodné znát nìkteré základní údaje
o škùdci samém. Dospìlec je èerný, lesklý
brouk z èeledi nosatcovitých (Curculionidae)
o velikosti 7-10 mm, nelétá, jeho aktivita
v podobì žíru okrajù èepelí listù je pøevážnì
v noci (ve dne ukrytý), výsledkem jsou typické okrouhlé požerky okrajù èepelí listù. S výjimkou extrémních pøípadù, je význam tohoto poškození nízký a spíše estetického charakteru. Z intenzity žíru broukù lze však
odhadnout množství larev lalokonosce, které pøezimovaly v koøenové zónì rostliny
a také intenzitu napadení v pøíští vegetaci,
protože dospìlci migrují pouze minimálnì.
Rozmnožování škùdce je velmi intenzivní,
larvy (bìlavé, beznohé, rohlíèkovitého tvaru
á 9 mm) se kuklí v kvìtnu až èervnu, líhnou
se pouze samice, které se dále množí partenogeneticky, vajíèka (400-1000 ks) kladou od
srpna na povrch pùdy, larvièky po vylíhnutí
zalézají do substrátu koøenového balu rostlin, kde ožírají nejprve koøenové vlášení a jak
zvìtšují svou velikost posunují postupnì žír
na hlavní koøeny až krèek rostlin.
V poranìní koøenù a koøenového krèku
rostlin žírem larev spoèívá také hlavní škodlivost lalokonosce. Dochází k poruchám pøíjmu a transportu vody a živin, rostlina postupnì chøadne, pùsobí povadlým dojmem, mùže
vykazovat poruchy vykvétání, tvorby letorostù, zintenzivòovat prosychání listù i vìtví.
Nadzemní èásti rostlin jsou velmi náchylné
k vodnímu stresu (nízký pøíjem a vysoký odpar vody), u koøenového systému naopak
snadno dojde k pøemokøení (snížená funkènost). Tento stav mùže trvat i nìkolik let. Pøípadná regenerace je dlouhodobý proces
ovlivòovaný mnoha faktory. U prokázaného
poškození rostlin lalokonoscem je proto
vhodné konzultovat další postup (ponechání, nebo odstranìní rostliny) s odborníkem,
protože napadené rostliny jsou zdrojem škùdce pro další rostliny v okolí.
Úèinnou kurativní ochranu proti lalokonosci je možné aplikovat pouze ve specializovaných profesionálních školkách, kde je možné v produkèních záhonech uplatnit buïto
systém chemické eliminace dospìlcù i larev,
nebo biologické regulace larev škùdce.
V prvním pøípadì se jedná o cílenou aplikaci
18
insekticidù, které však z hlediska životního
prostøedí pøedstavují látky zdraví škodlivé až
vysoce toxické a pro hoby-zahrady jsou nepoužitelné. Ve druhém pøípadì jsou na pìstitelské plochy naaplikovány invazní larvy
parazitických hlístic z rodu Heterorhabditis.
Tento systém je dílèím zpùsobem možné
uplatnit i v nìkterých hoby-zahradách, je
nutné ale zajistit vhodné podmínky pro usídlení hlístic. Ochrana proto musí spoèívat
pøedevším v opatøeních preventivního charakteru:
Nakupovat pouze rostliny vizuálnì nepoškozené, v pøípadì zjištìní typických výkuskù na listech je lépe využít služeb jiného prodejce
Opatrnì, ale dùkladnì prohlédnout koøenový bal, zda je dobré prokoøenìní, koøenové vlášení by mìlo být svìtlé barvy, kosterní
koøeny a krèek rostliny nevykazují známky
požerkù, v balu nejsou pøítomny larvièky
škùdce
Pro výsadbu na stanovišti použít vhodný,
nejlépe komerènì vyrobený substrát doporuèovaný pro danou døevinu
V pøípadì zjištìní nìkterých z uvedených
poruch rùstu a vývoje konzultovat problém
s pìstitelem nebo prodejcem rostliny, pøípadnì s rostlinolékaøským specialistou.
V žádném pøípadì neprovádìt necílené „experimentální“ aplikace pesticidù.
Ing. Josef Mertelík, CSc.
Navštivte Zahradnictví
Lebiš - Boskovice
Tato firma, která se úèastní mnoha zahradnických výstav a spolupracuje s Èeským
zahrádkáøským svazem, poøádá každoroènì
i výstavu pro veøejnost ve svém boskovickém
zahradnictví. Ta se koná v letním období od
1. èervna do 1. záøí dennì i v sobotu a nedìli
a rùzné typy osázení truhlíkù kvìtinami si návštìvník zde mùže prohlédnout. Firma poøádá i Školu pìstování balkonových kvìtin, do
které je možno se pøihlásit telefonicky. Ve
škole se mohou posluchaèi seznámit s funkcí zavlažovacího truhlíku system Lebiš, ve
kterém je možno mimo kvìtin pìstovat i zeleninu, koøení a využít jej k množení, èi pøezimování rostlin. Balkonové kvìtiny pìstuje
firma v moderních typech skleníkù technolo-
gickými zpùsoby, na kterých se podíli i pomoc poèítaèe. O tom, že zájezd do boskovického zahradnictví stojí za to, napoví i obrázky na zadní stranì obálky této publikace.
Svoje výpìstky prodává zahradnictví celoroènì ve specializovaném skleníku svého zahradnictví, u kterého lze parkovat osobním
autem, èi autobusem na firemním parkovišti. Odbornou návštìvu je možné spojit s prohlídkou boskovického hradu, zámku, židovské ètvrti, èi nedalekého Moravského krasu.
Vedoucí firmy Petr Lebiš vyvinul mobilní foliovník systém Lebiš pro pøedpìstování a pìstování kvìtin a zeleniny.
Do Boskovic je možné pøicestovat i vlakem, èi linkovým autobusem, návštìvu je
možno objednat písemnì, mailem, telefonem, èi faxem nìkterým z tìchto kontaktù:
Zahradnictví Lebiš, s.r.o, Dukelská 16,
680 01 Boskovice, tel a fax : 516 452 192,
602 525 807, mail: [email protected]
Pro èleny Èeského zahrádkáøského svazu poskytuje firma ve své prodejnì slevu po
pøedložení platného prùkazu ÈZS na nákup
pìstebních truhlíkù:
pøi nákupu 3 ks truhlíkù dostane kupující
1 truhlík zdarma, tím na jednom truhlíku lze
pro zahrádkáøe ušetøit 40 Kè.
Petr Lebiš, Boskovice
Pìstování papriky
Poloha, pùda, hnojení
Paprika je nároèná teplomilná zelenina,
která nemá ráda støídání teplých a studených
období, ani vìtší výkyvy teplot mezi dnem
a nocí. Také nároènost na svìtlo je pomìrnì
znaèná. Nejvhodnìjší jsou pro ni polohy sluneèné a chránìné, ne však zastínìné a pùdy
výhøevné, bohaté na humus i živiny s neutrální reakcí. Na tìžkých a studených pùdách
se jí nedaøí, naopak zajistíme-li paprice dostatek vody, na kterou má velké nároky, je
její pìstování úspìšné i na pùdách vyloženì
lehkých.
V osevním postupu je papriku nejlépe zaøadit jako plodinu druhé tratì a pøed výsadbou pohnojit prùmyslovými hnojivy s obsahem mikroprvkù pøi dodržení pomìru hlavních živin pøibližnì 1,2 N : 1 P2O5 : 1,4 K 2O,
který paprikám nejlépe vyhovuje. Chceme-li
dosáhnout doopravdy špièkových výnosù velkých plodù, zaléváme pravidelnì lehce rozpustnými hnojivy typu Kristalon.
Volba typu paprik a odrùd
Nejvìtší množství zeleninové papriky je
konzumováno v zeleném stavu (technická
zralost). Není tomu tak dávno, kdy v ÈR i na
Slovensku byly pìstovány témìø výhradnì
odrùdy s jehlancovitými zelenými až svìtle
zelenými plody (Zorka, Maryša, Granova,
Slovakia, PCR, Eva apod.), které pak byly
doplnìny odrùdou Amy se smetanovì bílými respektive žlutozelenými plody.
V souèasné dobì naše firma pøipravila
nové, vysoce výkonné hybridy, které lze
v porovnání s odrùdou Amy charakterizovat
následovnì (viz tabulka).
Pøedpìstování sadby, výsadba, zalévání
Jedním z prvních pøedpokladù dosažení
vèasných a vysokých sklizní je vypìstování
silných a pevných sazenic, které se po výsadbì rychle uchytí a plynule pokraèují
v rùstu bez výrazného šoku. Takové sazenice vypìstujeme, jestliže nesejeme pøíliš brzy,
zvolíme správný substrát a poskytneme jim
dostatek místa vèetnì odpovídajících teplot
v závislosti na délce a intenzitì sluneèního
svitu.
Zásadnì vyséváme do kvalitních výsevných substrátù nebo do navlhèeného hrubého Agroperlitu pøibližnì semeno na cm 2.
Zaènou-li semenáèky tvoøit první pravé lístky, pøepichujeme je do semisterilních substrátù se støedním obsahem živin. Použijeme-li vlastní zeminu, která není semisterilní
nebo ošetøená Basamidem, aplikujeme pøi
jejím míchání na každý m 3 100 l roztoku
vzniklého rozpuštìním 1 000 ml Kristalonu
(modrý), 250 ml Previcuru, 125 ml Fundazolu, 125 g Novoziru (Dithane) ve vodì.
Vlastní výsadbu podøídíme pøedpokládanému zpùsobu závlahy, skliznì ap. (øádky,
dvojøádky). Stane-li se nám, že musíme vysazovat sazenice pøerostlé, otrháme nejprve všechny otevøené kvìty, vèetnì pøípadných zárodkù malých plùdkù. Proti plevelùm
použijeme herbicidy (STOMP ap.) nebo mulè,
zejména èernou netkanou textilii, která pøíznivì pùsobí na rùst a vývoj papriky.
19
Výbìr ze sortimentu paprik firmy SEMO
(stávající odrùdy, pøipravované novinky)
Odrùda
Amy
Vzrùst Barva
rostlin listù
nižší
ŽZ
Superamy F1 * støední
SZ
Gelby F1
støední
SZ
støední
Z
Kvadry F1
Slávy F1
vyšší
støední
Bery F 1 *
Barva plodù
technická botanická
zralost
zralost
ŽZ
SÈ
ŽZ
ŽZ
SÈ
È
jehlanec
SÈ
È
vysoký
Z
Z
TÈ
Lungy F1
vyšší
Z
Z
TÈ
Lydia F1
vysoký
Z
Z
TÈ
vyšší
Z-TZ
Z-TZ
støední Z-TZ
Z-TZ
Sára F1 *
Rubika F1
Oreny F1
Hamík
Pálivec
Samara
støední
nižší
TÈ
TZ
TZ
TÈ
O
Z-TZ
Z-TZ
TÈ
støední Z-TZ
Z-TZ
È
vyšší
TZ
TZ
široký
jehlanec
lichobìžník
ŽZ
SZ
SZ
jehlanec
Ž
SZ
Z
Astry F 1 *
Pøevládající Hmotnost
Výnos
tvar plodù
plodù
tržních
(g)
plodù (kg/m2) Poznámky
O
90-100
100-110
100-110
2001 2002
4,3
6,3 Pøedevším pro tech. zralost
6
7,5
5,3
6,5
Pøedevším pro tech. zralost
Pøedevším pro tech. zralost
obdélník
jehlanec
110-120
90-100
5,9
5,8
7
7,1
Pøedevším pro tech. zralost
Pro techn. i botan. zralost
široký
jehlanec
delší
jehlanec
100-110
6
7,2
Pro konzum i sterilaci
90-110
5,9
7,3
Pro konzum i sterilaci
70-80
4,2
5,8
Zejména pro sterilaci
zploštìlý,
užší
jehlanec
obdélník
90-100
120-140
kvádr
kvádr
120-140
110-130
kozí roh
50-70
tenký
beraní roh
30-35
zploštìlý,
krátký
jehlanec
30-40
5,7
6,3
4,9
4,7
7
7,7
6,8
6,3
Pro techn. i botan. zralost,
mírnì pálí
Pro konzum i sterilaci
Pro konzum i sterilaci
Pro konzum i sterilaci
Plody témìø bez semen,
chuová lahùdka
Pro konzum i sterilaci,
pálivý typ
Pro konzum i sterilaci
bez odstraòování semen
Vysvìtlivky:
* - pracovní, zatím nezaregistrované názvy
2001 - chladný prùbìh vegetace
2002 - teplotnì mimoøádnì pøíznivý rok
Barvy:
Ž - žlutá
ŽZ - žlutì zelená
SZ - svìtle zelená
20
Z - zelená
TZ - tmavì zelená
O - oranžová
SÈ - svìtle èervená
È - èervená
TÈ - tmavì èervená
Na vodu je paprika pomìrnì nároèná
a vyžaduje pravidelnou závlahu po celou vegetaci. Mezi jednotlivými intervaly je potøeba
ponechat pùdu dostateènì proschnout, aby
koøeny mìly dostatek vzduchu a nedošlo
k èernání koøenových špièek. Musíme si být
vìdomi, že na t잚ích pùdách a pøi mulèování poškozuje pøílišné pøemokøení rostliny
podstatnì více, než nedostatek vláhy. Pìstujeme-li papriku do botanické zralosti, zaléváme bìhem zrání plodù opatrnì, aby nedošlo k jejich praskání a hnití.
Rychlení paprik
Papriky pìstujeme v rychlírnách proto,
abychom jim vytvoøili optimální podmínky pro
rùst a vývoj, zejména teplotní. Uvádìné optimum je 16 - 20 oC v noci a 24 - 28 oC ve dne
(zamraèeno - sluneèno). Pøi vyšších teplotách vìtráme, nesmíme však zapomenout,
že paprika nesnáší prùvan, a proto je ideální
horní vìtrání, což platí i pro dveøe. Jakmile
zaèneme papriku sklízet, nesmíme dopustit,
abychom ve skleníku a pøedevším folníku
mìli nadbyteènou vlhkost, která je hlavní pøíèinou rozvoje chorob v místech, kde pøi sklizni
došlo k ulomení plodù nebo vìtví rostlin. Proto intenzivnì vìtráme i za cenu mnohdy nižších teplot až do doby, než dojde k zacelení
a zaschnutí výše zmínìných ran.
V souèasné dobì by mìlo již být pøi rychlení samozøejmostí uchycení (vyvázání)
rostlin. Doporuèuje se též i pøi polním pìstování zejména pìstujeme-li papriku bez mulèování.
Ochrana proti chorobám
Nejvážnìjšími chorobami paprik jsou
virózy. Jejich zavleèení se bráníme nákupem zdravých osiv (z bezvirózních porostù,
ošetøená NaOH) a pøedevším vypìstováním viruprosté sadby. V posledních letech se
v Izraeli, Maroku a Almerii (Španìlsko) staly
viry zpùsobující chlorotické a žluté mozaiky
(TMN, TEV, CMV, PVY, PMMV, AMV) z primárnì infikované sadby postrachem tamních
pìstitelù. V porovnání s tímto je u nás karanténní bronzovitost (TSWV) nebo fytoplazmatická žloutenka aster témìø „bezproblémovì
zvládnutelná“. TSWV je výhradnì pøenášen
tøásnìnkou západní. O fytoplazmì bylo
podrobnì referováno v našem Zpravodaji
è. 2/2002.
Velmi nepøíjemnou chorobou je rovnìž
bakteriální skvrnitost (Xanthomonas campectris v. vesicatoria) zejména je-li napadena již sadba. Tomu zabráníme výsevem fyzikálnì ošetøených osiv, použitím semisterilních substrátù a preventivním postøikem
sadby alespoò Championem. Bohužel,
úèinnìjší Kasumin u nás není stále zaregistrován.
Jestliže se v porostu vyskytne hnití plodù
(Fytoftora, Alternaria, Botrytrida) nebo odumírání vìtví èi celých rostlin (Sclerotinum,
Fusarium, Verticillium), jedná se vždy o agrotechnickou chybu (nevhodný osevní postup, nestrukturní pøemokøelá pùda, pøílišná vlhkost vzduchu v rychlírnách, vìtší mechanické poškození rostlin pøi výsadbì,
vyvazování, sklizni ap.), které se musíme
vyvarovat.
Sklizeò plodù
Plody sklízíme postupnì v technické (konzumní) zralosti, když jsou øádnì vyvinuté
a po mírném zmáèknutí slabì praskají, nebo
vybarvené v botanické zralosti 1 x za 7-14
dnù. Tøídíme je podle velikosti a tvaru, špinavé oèistíme. Dùležité je, abychom v rychlírnách po sklizni odstranili z porostu
všechny zbytky (ulomené listy, vìtve ap.), aby
se nevytváøely pøíznivé podmínky pro vznik
chorob.
Ing. Karel Zavadil, SEMO, s.r.o. Smržice
21
LÉTO
Je-li èerven mírný, nebude v prosinci mráz silný. Co èervenec neuvaøí, srpen nedopeèe. Zpoèátku-li srpen notnì høeje, budoucí se zima snìhem skvìje. V srpnu nelze již
slunci mnoho vìøit.
Vápník do pùdy,
nebo do kompostu?
bému ochuzení pùdy vlivem zesíleného rozkladu humusu. Zároveò dochází k imobiliŠiroce rozšíøenou praxí je pøídavek váp- zaci (znepøístupnìní) stopových prvkù, zeníku do kompostu. Tím se má podpoøit rych- jména železa, které se projevuje chlorózami
lé tlení, pøedejít nežádoucím pachùm a zni- rostlin, manganu a boru.
Ing. Miroslav Kalina, CSc.
èit semena plevelù. Peèlivé založení kompostu a dobré promíchání organických látek
Problém zvaný „SRŠN̓
jsou však lepší cestou a pøídavek vápníku je
Pomìrnì èastým problémem zahrádkáøù
zbyteèný. Pálené vápno i dusíkaté vápno
znièí sice semena plevelù, ale i užiteèný ži- jsou vosy a z nich pak nejvìtší strach mají
vot v kompostu. Kromì toho nesmìjí pøijít z nejvìtšího jejich zástupce - sršnì. U nás žije
do styku s èerstvým materiálem bohatým na jediný zástupnì sršní - sršeò obecná (Vespa
dusík jako je hnùj nebo posekaná tráva, pro- crabro), která je až 3 centimetry dlouhá. Svá
tože jinak dochází ke znaèným ztrátám du- pomìrnì veliká hnízda si staví z rozžvýkaného ztrouchnivìlého døeva smíchaného se slisíku.
O tom, že vápenatá hnojiva v rùzných for- nami a to pøedevším v dutinách stromù, na
mách nejsou pro kompostování nezbytná, pùdách nebo pod podobnými pøístøešky, výjisvìdèí pokusy v Rakousku. G. Dunst prove- meènì i v pùdì, pøedevším v navážkách. Hojdl v roce 1992 pokusy s komposty ze samot- nìjší bývá v teplejších oblastech. Obdobnì jako
ných výliskù z vinné révy (výchozí hodnota u ostatních vos a oproti vèelám jejich žihadlo
pH byla 4,5). Asi po osmi týdnech mìl kom- nemá zpìtný háèek, takže pøi bodnutí nezùpost témìø neutrální reakci (pH 6,5 až 7,0). stává v místì vpichu. Je pravda, že u nìkterých
Když pùda skuteènì vyžaduje vápnìní, citlivìjších lidí mùže být bodnutí sršnìmi i žimìli bychom dát pøednost dolomitickému votu nebezpeèné, zejména je-li na hlavì. Ale
vápenci, který obsahuje také hoøèík. Pøipo- podobné následky mùže mít u citlivých lidí
mínáme, že potøeba vápnìní se nejlépe i bodnutí bìžnou vèelou. Sršnì jsou ale vyslozjistí rozborem pùdy (stanovení hodnoty venì plaší a pokojní tvorové a bodají pouze
v pøípadì pøímého ohrožení, pøedevším pøi nipH) v nìkteré laboratoøi.
Kompost obsahuje zpravidla dostatek èení jejich hnízd. Základní potravou sršní je
vápníku z kuchyòských odpadù, døevìného rùzný hmyz, pøedevším mouchy. Mnohokrát
popele aj. Proto se také v jiných pokusech jsem pozoroval sršnì, jak napadaly své pøíbuzopakovanì potvrdilo, že se hodnota pH pùdy né - vosy, které škodily na sladkých dozrávajípøi pravidelném hnojení kompostem posune cích hroznech. Ty pak buï pøímo na místì požíraly nebo je rozžvýkané odnášely svému pok neutrálnímu rozmezí.
K pøípravì kompostu pro kyselinomilné tomstvu do hnízd. Je však ale pravdou, že
druhy rostlin (napøíklad rododendrony) se po- obèas si pochutnají i na nìjaké té vèelce. Zeužívají listy dubu, kaštanu, topolu, bøízy jména v obdobích sucha pak mohou i sát mízu
a akátu. Pøi kompostování listí tìchto druhù: z poranìných stromù (pøedevším jasanù, olší
zejména dubu, se uvolòují tøísloviny, které a bøíz) a nebo i nektar. S chutí si pochutnávají
vedou k okyselování kompostu. Chybìjící i na zralých plodech, napø. hruškách, slívách
dusík doplníme ve formì síranu amonného. a jablkách. Vèelaøi pak mají i zkušenosti s tím,
V závìru pøipomínáme staré rolnické rèe- že obèas pronikají do úlù a odnáší z nich med.
Zajímavá je i biologie sršní. Zimu pøežívá
ní: vápno obohacuje otce, ale ochuzuje syny.
Pøíliš vápníku v zahradì vede k dlouhodo- jen velmi omezený poèet oplodnìných sa22
mièek a všechny dìlnice, samci i královna
hynou s pøíchodem prvních mrazù. Pøezimující samièky na jaøe zaènou stavìt vždy nové
hnízdo a proto strhávání starých opuštìných
hnízd je z dùvodu zamezení jejich zahnízdìní zbyteèné. V nìkolika buòkách vychovají
první generaci dìlnic, které pak pokraèují
v rozšiøování hnízda. Po vylíhnutí královny
dojde k masivnímu kladení vajíèek, takže
koncem léta mùže být v jediném hnízdì i více než 5 000 jedincù, vìtšinou ale jen 200
až 400. Teprve koncem léta se vylíhnou samci a samice. Zajímavé je, že dìlnice létají
i v noci.
Zhodnotíme-li škodlivost a užiteènost
sršní, zjistíme, že jejich škodlivost není nijak
vysoká a proto se vìtšinou nesnažíme je
hubit a nièit jejich hnízda, ale snažíme se
s nimi žít v míru. Kromì toho, nejvìtší poèet
bodnutí pøipadá na „akce“, pøi kterých se
sršní hnízda likvidují. Chceme-li je však pøesto omezit (napø. v bezprostøední blízkosti
obydlí, mateøských škole, škol apod.) je možné hnízda likvidovat postøikem nìjakým kontaktním insekticidem, nejlépe provedeným
v noèních hodinách. Nadmìrný poèet sršní
je pak možné omezovat i odchytem do láhví
se sladkými roztoky nebo s pivem, obdobnì
jako se to provádí u vos.
Ing. Jaroslav Rod
Netradièní zpùsoby
pìstování jahodníku
Za netradièní zpùsoby pìstování jahodníku se považuje pìstování v rùzných
pìstebních nádobách mimo volnou pùdu
(v kvìtináèích, truhlících, bedýnkách, sudech,
korytech, foliových rukávcích a jiných materiálech). Pìstování jahodníku na jahodové
pyramidì a umìle vytvoøených terasách lze
také považovat za netradièní zpùsob pìstování. Je velmi dùležité, abychom pøi výsadbách jahodníku do rùzných nádob, na
rozlièné terasy a pyramidy nepodcenili estetické hledisko, zevní úpravu a umístìní.
Základní myšlenkou pìstitele jahodníku
mimo pøirozené pùdní podmínky musí být
omezování všech negativnì pùsobících faktorù a velmi peèlivé a pravidelné ošetøování
rostlin. Nepøíznivé prostøedí pro nìj vytváøí
omezený objem pùdy v nádobách oproti pøi-
rozeným pùdním podmínkám. Proto volíme
nádoby s co nejvìtším objemem, pokud nám
to dovolí podmínky umístìní. Hloubka a šíøka truhlíku (kvìtináèe) by nemìla být menší
než 20 cm vzhledem k plošnì se rozkládajícímu koøenovému systému. Zemina musí
být dostateènì humózní, aby poutala vláhu.
Neménì dùležitá je pravidelná zálivka a pokud možno optimální expozice pìstebních
nádob.
Jahodník vysazujeme do nádob ve stejné
dobì, jako jej vysazujme do volné pùdy, nejlépe na konci léta. Do kvìtináèù vysazujeme
po jedné rostlinì a do truhlíkù podle jejich
velikosti, na vzdálenost od sebe alespoò 20
až 25 cm. Nejtvrdším životním podmínkám
jsou vystaveny rostliny vysazené v malých
nádobách (kvìtináèe, truhlíky), zejména pokud je umístíme na jižnì nebo jihozápadnì
orientované parapety oken, na balkony nebo
støechy. Nepøíznivé prostøedí pro nì vytváøí
omezený objem pùdy oproti pøirozeným pùdním podmínkám, zvýšené proudìní suchého vzduchu v létì a èasto i pøímý sluneèní
úpal.
Velké nádoby osázené jahodníkem lze doporuèit pro využití ploch dvorkù a jiných podobných prostranství. Sklizeò je ranìjší, plody dobøe vyzrálé a vzhledem k vyššímu proudìní vzduchu ménì napadené plísní šedou.
Základem je stejnì jako pøi pìstování v malých nádobách kvalitní, dostateènì humózní
zemina, která poutá vláhu (pøipravíme ji stejnì jako zeminu pro malé nádoby). Je potøeba vytvoøit drenážní vrstvu z hrubého øíèního
písku ve støedu kolem dìrované drenážní
trubky v sudech, barelech i vertikálnì umístìných fóliových rukávcích. Zálivku, pøípadnì hnojivou zálivku provádíme pomocí horní
plochy nádob nebo drenážním trubkami. V
horizontálnì orientovaných výsadbách do
velkých nádob, fóliových rukávcù a na stolech je práce s výsadbou jednodušší, ale
nároky na prostor jsou vìtší. Zásady ošetøování rostlin jsou stejné jako pøi pìstování v
malých nádobách, ale rizika vlivu nepøíznivých povìtrnostních podmínek jsou pro vìtší objem zeminy nižší.
Zeminy a substráty. K pìstování jahod
používané zeminy a substráty musí zajistit
vhodné vzdušné a vodní pomìry, musí mít
23
vysokou schopnost jímavosti vody a sorpèní
kapacitu pro živiny s vlastnostmi pozvolného rozkladu komponentù. Jako materiál lze
využít kvalitní kompost, drcenou kùru a rašelinu. Za zvláštì vhodnou pro jahodník je
doporuèována tradièní zemina z 1 dílu písku, 2 dílù rašeliny, 2 dílù vyzrálého kompostu a 2 dílù t잚í zahradní zeminy. Uvedené
složky je tøeba dobøe promíchat. V souèasné dobì lze k pìstování jahodníku v kvìtináèích, truhlících i jiných nádobách využívat
substráty dodávané komerèními firmami. Na
dnì nádoby musíme vytvoøit nezbytnou drenážní vrstvu z hrubého øíèního písku.
Odrùdy. Pøi výsadbì upøednostòujeme
rané a polorané jednouplodící odrùdy slabšího nebo støedního vzrùstu a øidšího habitu
(´Kama´, ´Civmad´, ´Andrea´, ´Prima´, ´Induka´) a odrùdy remontantního a mìsíèního
jahodníku. Skupina odrùd remontantních
byla v poslední dobì rozšíøena o tøi výnosné
odrùdy s vìtšími plody a velmi dobrou chutí
(´Evita´, ´Calypso´, ´Everest´).
Umístìní nádob. Jižní a jihozápadní orientace není vhodná a tomuto umístìní se radìji vyhneme, pokud v létì nemùžeme rostliny dokonale stínit a rosit. Pøi umístìní na
východní a severní stranì domu jim vytváøíme lepší podmínky, pokud je zde dostateèné množství odraženého nebo rozptýleného
svìtla. Za vegetace musíme rostliny ošetøovat peèlivìji a pravidelnìji než rostliny ve
volné pùdì. Týká se to zálivky, hnojení
i ochrany proti chorobám a škùdcùm.
Zálivka. V nádobách, kde je množství
vody vázáno na omezený objem pùdy a rostliny si ji nemohou doplnit èerpáním ze spodních vrstev, jako ve volné pùdì, je zálivka
zvláštì dùležitá. Zaléváme tak èasto, jak je
potøeba, nejlépe veèer a za horkých dnù
i dvakrát dennì, ráno a veèer. Abychom zabránili ještì vìtšímu výparu, pokrýváme povrch zeminy jemnou rašelinou ve vrstvì 2 až
3 cm. Nároky na vláhu jsou zvláštì vysoké
v dobì kvìtu a tvorby plodù. V této dobì potøebuje jahodník vysokou vlhkost vzdušnou
pro dokonalé opylování. V suchých a horkých
kvìtnových dnech pomáhá mlžení nebo postøíkání vodou pøedevším v ranních hodinách. V zásadì dáváme pøednost vlažné
vodì.
24
Výživa a hnojení. Jen dobøe pøipravené
zeminy a substráty mohou delší dobu pozvolna uvolòovat živiny aniž by docházelo ke zvýšení koncentrace solí. Z praktických dùvodù
a to pøedevším v malých pìstebních nádobách (kvìtináèe a truhlíky) se doporuèuje
velmi opatrnì pøihnojovat tekutými hnojivy
obvykle za 7 až 10 dnù hnojivy typu Kristalon, Lovodam, Lovoflor a Hydropon.
Choroby a škùdci. Výskyt chorob a škùdcù je pøi výsadbì zdravé sadby na rostlinách
v nádobových kulturách minimální. Nízké je
napadení plodù plísní šedou. Pokud se plíseò šedá i ve velmi omezené míøe vyskytne,
je nutné pøi každém sbìru peèlivì odstranit
napadené plody.
Pøezimování rostlin. Osvìdèeným, vhodným a jednoduchým zpùsobem pøezimování jahodníku v malých nádobách je zapuštìní nádob do volné pùdy na zahradì. Není-li
tato možnost, umístíme nádoby s rostlinami
pøed pøíchodem prvních mrazù do zastínìné
studené, ale svìtlé místnosti (garáže, kùlny,
pùdy, nevytápìná schodištì), aby rostliny
nebyly v zimì vystaveny pøímému slunci,
mrazivému vìtru a pùsobení velmi nízkých
teplot. Pøed pøíchodem mrazíkù a pøenesením do pøezimovacích prostor rostliny vydatnì zaléváme studenou vodou. Ani v zimì
nesmí zemina pøeschnout, a proto zálivku
podle potøeby provádíme jedenkrát za ètrnáct
dní. Jahodník dobøe snáší teploty mírnì pod
bodem mrazu. Vìtším nebezpeèím je pro nìj
teplo a vlhko sklepù, tam èasto trpí rùznými
plísòovými chorobami. Rostliny ve velkých
nádobách (sudy, koryta, barely) chráníme
pøed silnými mrazy a výsušnými vìtry ovinutím slamìnými nebo rákosovými rohožemi,
èi jiným prodyšným materiálem. Fóliové rukávce osázené jahodníkem jsou obvykle po
celou dobu trvání kultury umístìny ve skleníku nebo fóliovníku. Podle potøeby je v prùbìhu zimy kontrolujeme a obdobným zpùsobem zakrýváme. Podle potøeby provádíme zálivku.
Nìkteøí pìstitelé dokáží pøi pìstování jahodníku i na velmi malých zahrádkách doslova zázraky. Aby dokonale využili veškerý
prostor nejen na šíøku, ale i výšku (pìstují
jahodník „na patro“), tím že si vyrobí jahodovou pyramidu a na ni jahodník vysadí.
Pìstování na terasách a pyramidách.
Rùzné zpùsoby pìstování jahodníku na upraveném svažitém terénu terasovitým nebo
stupòovitým uspoøádáním není nic nového.
Už na konci 17. a zaèátku 18. století zahradníci tímto zpùsobem upravovali ranì barokní zámecké a klášterní zahrady. Budovali tzv.
jahodové kopce s ochozy v jednotlivých patrech tak, aby tím umožnili sbìr plodù ve stoje. V pøípadì dnešních pyramid jde opìt
o vertikální využití prostoru a zachycení co
nejvìtšího množství tepelné a svìtelné energie. Budování pyramid je pracovnì a materiálovì nároèné. Stavba jahodové pyramidy
byla nìkolikrát popsána v literatuøe. Velmi
pìknì ji popsali M. Harant a V. Zacha v publikaci Jahody. Dovoluji si citovat z jejího
4. vydání (1986), protože i dnes je téma „jahodová pyramida“ živé a mnohé zahrádkáøe
s malou výmìrou velmi láká:
„Pøi budování pyramidy se nejdøíve z jílovité zeminy tvoøí jádro, na které se umístí
vrstva písku nebo popele a nakonec se tyto
hmoty pøekryjí kompostovou zeminou. Na pyramidovitì upravenou kupu se pak postupnì kladou rámy z prken širokých 20 až
40 cm a dlouhých podle velikosti pyramidy
tak, aby se po celém obvodu vytvoøily stupòovité adostateènì široké
záhonky, na které
se jahodník vysazuje. Pyramida vychází z ètvercové základny o délce 220 cm, tj. z plochy 4,84 m. Pøi
vzdálenosti stìn jednotlivých stupòù 25 cm
od sebe a použití pìti nad sebou umístìných
rámù je pyramida vysoká 1,25 m. Základní
rám má tedy stranu dlouhou 220 cm, další
nad ním 170 cm, tøetí 120 cm, ètvrtý 70 cm
a pátý 20 cm. Venkovní hranu prken rámù
doporuèuje autor pyramidy zaoblit tak, aby
nepoškozovala plody a plodové stvoly. Na
stavbu pyramidy je potøeba 20 prken širokých
25 cm o celkové délce 24 m. Aby se zamezilo vniknutí krtkù do vnitøku pyramidy, kam je
láká množství žížal v tlejícím substrátu, doporuèuje pokrýt celou základnu pyramidu pletivem s malými oky (králíkaøským) o rozmìrech 2,4 x 2, 4 m tak, aby se na každé stranì o 10 cm pøesahující okraje pletiva mohly
upevnit na základní prkenný rám pyramidy.
Pøi postupném kladení rámù se pak zbývající prostory mezi stìnami rámù a jádrem pyramidy vyplní kompostovou zeminou. Støedem pyramidy prochází 130 cm dlouhá roura s provrtanými otvory, která umožòuje
øádné provlhèení celého obsahu pyramidy
i závlahu vysazených rostlin. Pyramidy stavíme na plnì oslunìných místech a orientujeme je úhlopøíènì ve smìru sever-jih, tak,
aby každý roh smìøovat k jedné svìtové stranì. Tak umožníme co nejvìtší oslunìní plochy. Pøi výsadbì rostlin na vzdálenost 30 cm
potøebujeme 75 sazenic (vysazujeme je asi
4 týdny po dokonèení pyramidy). Výbìr odrùd na pyramidu už není jednoznaènì zamìøen na odrùdy s øidším habitem a nižší výškou, jako je tomu v pøípadì pìstebních nádob. Pokud ale upøednostníme ranì zrající
jednouplodící odrùdy, je efekt rané skliznì
ještì navíc umocnìn vèasnìjším zráním plodù ve srovnání s podmínkami ve volné pùdì.
Pokud se rozhodneme vysadit na pyramidu
remontantní odrùdy, sklízíme je s krátkou pøestávkou mezi první a druhou sklizní prakticky až do podzimních mrazíkù. Ošetøování
rostlin je po celé trvání výsadby jednodušší
než u bìžné výsadby, plody ménì hnijí, jsou
ménì zneèišovány a pøedevším je maximálním zpùsobem využito vertikálního prostoru
k dosažení vyššího výnosu.
Ing. Jana Dlouhá
Pìstování kaktusù ve volné kultuøe
Budou u nás tropy? Nastává globální oteplování!
Pokud se uskuteèní by jen èásteènì tyto
pøedpovìdi, zasáhne to nutnì i sortiment pìstovaných rostlin. Uplynulé léto ukázalo, co
dovede sluneèné a teplé poèasí udìlat s chudáky rostlinami jak na zahradì, tak i za okny.
Jedny z mála kvìtin, kterým to nevadilo, spíše právì naopak, byly kaktusy. Tak tedy, a
se globálnì otepluje, nás to nezaskoèí, my
máme co pìstovat.
Rád bych se trochu vìnoval jedné z možností, jak pìstovat kaktusy pøes léto - volné
kultuøe. Tento zpùsob letního umístìní kaktusù ven do zahrady mohou s výhodou použít jak ti, kteøí pìstují kaktusy ve skleníku,
stejnì jako ti, kteøí mají své rostlinky za ok25
nem. Zimovány musí být stejnì (vlastnì nemusí, ale pak ty následky), to znamená bez
rùstu. S pøíchodem jara se rostliny probudí
k životu a zaèínají vegetovat. Zaèínají rùst
ještì v dobì, kdy venku je zima a v noci
(a èasto i ve dne) mráz. Rostliny si i v teple
za sklem zvykají na svìtlo, sluneèní svit
a zaèínají jevit první známky rùstu.
Jakmile pomine nebezpeèí noèních mrazíkù, což je u nás vìtšinou po „Ledových mužích“, mùžeme rostliny stìhovat na letní stanovištì. Je pravda, že øada kaktusù je z domoviny zvyklá na mrazy a nìkdy i pìknì
vysoké, ale naše vlhké zimy jsou pro vìtšinu
tìchto rostlin nepøežitelné a nestojí za to riskovat poškození nebo i znièení rostlin, které
máme rádi. Dále si musíme uvìdomit, že
rostliny, i když jsou již zvyklé na sluneèní svìtlo, tak pøece jen na filtrované pøes sklo, které i když je naprosto èisté (a jak také u nás
doma jinak), vždy èást tohoto svìtla odfiltruje. Než tedy necháme rostliny volnì na slunci, musíme je na nì zvyknout. Pøemisujeme
je tedy ven v dobì, kdy je slunce schované
za mrakem a je pøedpoklad, že ještì nejlépe
nìkolik dní tam bude. Druhou možností je
rostlinky nìjakým vhodným zpùsobem zastínit. Neotužilé kaktusy dokáže totiž slunce
z èásti nebo zcela spálit. A že jsem takových
již vidìl! Ty pak sežloutnou buï na èásti tìla
nebo na celém povrchu. Nìkdy dokáží toto
poškození ještì pøekonat a èasem tyto skvrny pøerostou, ale pøi vìtším poškození není
nadìje.
Když si rostliny na slunce zvykly, mohou
na nìm být bez problému celou sezónu.
A sluneèní svit jim jde náramnì k duhu. Spolu s ním ale velmi dobøe na kaktusy pùsobí èerstvý vzduch, protože i v jejich domovinì je kolem nich dostatek vzdušného
proudìní.
Pokud chceme rostlinám poskytnout nìjakou ochranu, používá se zastøešení hustým pletivem proti kroupám a velmi hustému
dešti. Ale na druhou stranu tato eventualita
snižuje množství svìtla pøicházejícího k rostlinám, takže nejlepší je toto protikalamitní
zaøízení nad rostliny nasazovat pouze v pøípadì hrozící pohromy. Každý jak umí a mùže.
Na rozdíl od uvedených pohrom vùbec kaktusùm nevadí, aè je to neuvìøitelné, normál26
ní i déletrvající d隝. Kaktusy se zaènou tváøit spokojenì a je to na nich i vidìt. Pouze pøi
souèasném ochlazení by rostliny nemìly stát
dlouhodobì ve vodì. Je-li teplo mohou rostliny ve vodì i nìjaký èas stát. Pøi poèasí, které bylo v minulém létì, je nutné obèas kaktusy i ve volné kultuøe zalít a pøípadnì pøihnojit. V prùbìhu vyvedené a dobøe zvládnuté
sezóny kaktusy hustì vytròují, nejsou vytažené v rùstu, bohatì kvetou a plodí. Jen je
tøeba, pokud chceme z rostlin získat druhovì èistá semena, zajistit ochranu kvìtù proti
nežádoucímu opylení. Umístìní rostlin by
mìlo být co nejvíce na slunci. I kaktusùm,
které v jejich vlasti rostou více v zástinu jiných rostlin naše slunce neublíží. Vertikálnì
se nabízí více možností. Kaktusy lze nechat
ležet na zemi, což má jistou výhodu v tom,
že zemský povrch pøece jen vyrovnává kolísání teplot. Nevýhodou je to, že s pøibývajícím vìkem kaktusáøe je zemský povrch umístìn stále hloubìji a hloubìji a tím je i nedosažitelnìjší. A prohlížet si kaktusy s brýlemi
na ètení z døíve uvedeného dùvodu nelze
a bez brýlí toho mnoho vidìt není. Druhá
možnost je uložit rostliny na nìjaký stùl èi
polici. Pak již nìkteré z uvedených nedostatkù odpadají a vìøte, že kaktusy vidìné ostøe
a zblízka vypadají opravdu nádhernì. Nìkteøí
šastlivci mají pro tento zpùsob pìstování
jakási paøeništì na nohách, takže se nemusí ohýbat a ještì mají zajištìnou ochranu
pøed nepohodou (pro kaktusy, nikoliv pro
sebe).
Když se pøípadnì rozhodnete pro volnou
kulturu kaktusù, pozornì prohlédnìte, v èem
jsou vaše rostliny zasazené. Myslím jak nádoby, tak pøedevším substrát. Nádoby jsou
lepší umìlé, protože na slunci a pøi volném
pøístupu vzduchu pálené kvìtináèe rychle
vysýchají a nestaèíte pak rostliny zalévat.
A substrát musí být velmi propustný, aby pøi
dešti nestály rostliny v bahnì. Obzvláštì,
pokud jste si poøídili kvìtiny z holandské produkce, které jsou v rašelinì, musíte je nutnì
pøesadit. Rašelina je módní substrát, vhodný snad pro skleníkovou velkovýrobu, ale pro
kaktusy naprosto nepøirozený a pro volnou
kulturu naprosto nevhodný. Pøi suchu rychle
pøesýchá a pak neochotnì nabírá vodu a pøi
dešti a po nìm je dlouhodobì nadbyteènì
mokrý a u choulostivìjších druhù je spolehlivì pøipraví o koøeny.
Pozor také na to, že volná kultura není
vhodná beze zbytku pro všechny druhy kaktusù. Všeobecnì lze øíci, že dobøe ji snášejí
jihoamerické druhy kromì vyloženì tropických jako jsou melokaktusy, discocactusy
a øada pøevážnì brazilských druhù, naopak
hùøe s pøedevším eventuální nepøízní našeho poèasí se vyrovnávají hlavnì drobnìjší
mexické druhy. Chce to èíst literaturu a domýšlet.
Tak tedy - nebojte se pøevést kaktusy, pokud je ovšem máte, na volno do zahrady. Pozor jen na slimáky, myši a zlodìje. Ale to
ostatnì platí i pro jakoukoliv kulturu a jakékoliv rostliny a nejen pro rostliny. Pøeji vám
mnoho úspìchù v pìstování kaktusù, a již
zvolíte jakýkoliv zpùsob pìstování, protože
rostliny to jsou krásné, nevšední a dobré
zacházení dovedou ocenit.
A úplnì na závìr: Všechny rady berte
s rezervou. Své rostliny pozorujte, ony vám
dokáží øíci co jim je èi není milé.
Viktor Miler
Jak úspìšnì pìstovat kvìtiny
na oknech a balkonech
Kvìtiny v nádobách vyžadují, stejnì jako
kvìtiny ve volné pøírodì, dostatek rovnomìrné zálivky a výživy a nespokojí se pouze
s obèasnou zálivkou. Mnoho pìstitelù pøiznává, že kvìtiny v truhlících nepøihnojují. Proto
jim také nekvetou a nenarùstají podle obrázkù z èasopisù a knih.
V dnešní dobì existuje velká nabídka truhlíkù a kvìtináèù pro pìstování. Neumožníteli rostlinì vytvoøit silný a bohatý koøenový systém, který jí zajistí dostatek živin pro zdárný
rùst, nechte si o kráse z kvìtinových katalogù jen zdát.
Pìstební nádoba je jedním z nejdùležitìjších faktorù pøi pìstování kvìtin. S pøíchodem umìlých hmot se zaèaly vyrábìt miliony plastových kvìtináèù, truhlíkù a misek.
Plastikáø tak pøevzal moc nad kvìtinou.
Pro pìstování balkonových kvìtin je nejrozšíøenìjší nádobou obyèejný plastový truhlík o délce 50 a 60 cm.
Pìkné kvìtiny v tomto plastovém truhlíku mùžete napìstovat a pøi horkých letních
dnech udržet pouze za pøedpokladu, že je
budete zalévat alespoò ètyøikrát dennì. Kvìtiny v 50 cm truhlíku spotøebují v létì až
5 litrù vody za den, substrát však pojme pøi
jedné zálivce pouze 1,2 litru. Pokud nemáte
v obyèejném truhlíku drenážní otvory, kvìtiny utopíte. Pokud otvory vytvoøíte, vìtšina
vody odteèe. Kvìtiny budou strádat a navíc
hrozí, že si ušpiníte fasádu domu nebo balkon sousedùm. Pìstovat kvìtiny v obyèejném plastovém truhlíku je velký problém. Jistì znáte také situaci, když substrát v truhlíku
zcela pøeschne. Zavlažit pøeschlý substrát je
velmi obtížné, voda odtéká vzniklými mezerami mezi substrátem a stìnami truhlíku. Ke
koøenùm rostlin se tak voda nemùže dostat.
I když do takto pøeschlého substrátu nalijete
vìtší množství vody, rostliny to témìø nepoznají. Jedinou výhodou obyèejného plastového truhlíku je jeho velmi nízká cena.
Velkoobjemové nádoby
Mohlo by se zdát, že problémy pøi pìstování balkonových kvìtin mohou vyøešit velkoobjemové nádoby. V nich mají kvìtiny pro
svùj nárùst dobré podmínky. Jsou to speciální nádoby, které pojmou až 35 litrù substrátu, tedy pìtkrát více vody než plastový truhlík. Velkoobjemové nádoby staèí zavlažovat
jednou dennì. Zaplatíte však více penìz za
výsadbový substrát i za samotnou nádobu.
Jen tìžko tuto velkoobjemovou nádobu umístíte na okno nebo zábradlí balkonu.
Ani jedna z výše uvedených variant není
ideální. Kdo by mohl ètyøikrát dennì bìhat
s konví k truhlíkùm? Kdo bude pøipevòovat
na okno nádoby o velikosti „botníku“? Existuje øešení a kompromis obou variant - obyèejný truhlík se zásobou vody velkoobjemové nádoby. Jmenuje se truhlík systém LEBIŠ. Tento truhlík vznikl na impuls chalupáøù,
kteøí nemìli možnost každodenní péèe o kvìtiny na svých chatách a chalupách. Dnes ho
využívají nejen oni, ale i pìstitelé na svých
oknech a balkonech doma, aby nemuseli
kvìtiny dennì zalévat. Navíc pøišli na to, že
kvìtiny díky rovnomìrné zálivce a výživì
mnohem lépe narùstají. Zde jsou ohlasy nìkterých z nich.
„Již tøetím rokem používám bezvadné zavlažovací truhlíky systém LEBIŠ a jsem s nimi
27
velice spokojená. Na rozpáleném jižním balkonì, kde mi døíve nikdy nic nerostlo, mám
dnes spoustu kytièek, bylinek a mám z nich
velkou radost.“ Jana Fridlová, Pøelouè.
„Vždycky jsem obdivovala rozkvetlé muškáty v Tyrolsku a teï je mám doma. Každému doporuèuji Profesionální zavlažovací
truhlík systém LEBIŠ.“ E. Fojtáchová, Tìšov.
Profesionální truhlík systém LEBIŠ má na
rozdíl od jiných typù zavlažovacích truhlíkù
mnoho výhod:
Skládá se z pìstebního truhlíku, zavlažovací misky a pìti velmi kvalitních knotù. Kvìtinám se v tomto truhlíku dobøe daøí i na místech, kde teplota na slunci dosahuje 40 oC.
Truhlík systému LEBIŠ zajistí závlahu kvìtin
i na nìkolik dní (podle poèasí, stanovištì
a nárokù kvìtin). Jeho zavlažovací miska pojme 4 nebo 5 litrù vody (podle velikosti). Vždy
máte vizuální pøehled o množství vody v misce, a také velmi snadno vodu do misky nalijete. Z misky vzlíná voda pomocí pìti speciálních knotù ke kvìtinám. Životnost knotù je
až 25 let. Poèet knotù v truhlíku lze volit podle nárokù kvìtin a stanovištì. Veškerá voda
i hnojivo ze zavlažovací misky se spotøebovává, nedochází proto ke zneèištìní omítky
domu. Kvìtinám neublíží ani ledová chlorovaná voda dodaná do misky v pravé poledne. Díky spodní závlaze zùstává zemina stále
nakypøená, koøeny mají dostatek vzduchu,
lépe narùstají a s nimi tak i nadzemní èást
rostliny.
Rozpuštìné hnojivo se dodává do misky
s vodou, takže živiny jdou pøímo ke koøenùm.
Rovnomìrná závlaha pomocí knotù zvyšuje
i vitalitu kvìtin. Truhlík systém LEBIŠ umožòuje pìstovat nejen kvìtiny balkonové, ale
také kvìtiny pokojové, dále rajèata, papriky,
okurky, kedlubny, jahody, bylinky aj. Truhlík
systém LEBIŠ lze využít k pøezimování i množení rostlin, je vhodný i do bytù, kanceláøí
a škol. Existují k nìmu také originální držáky, díky kterým truhlík jednoduše umístíte
tam, kam je tøeba. Pøi poøízení tohoto truhlíku mùžete využít odborného poradenství
o pìstování balkonových kvìtin po telefonu
nebo e-mailem.
Pokud máte doma obyèejné truhlíky, mùžete je snadno pøedìlat na truhlíky systém
LEBIŠ.
28
Nejdøíve zjistìte, jak velký truhlík máte.
Pøedìlat lze obyèejné plastové truhlíky o velikosti 40, 50 a 60 cm. K truhlíku dokoupíte
originální zavlažovací misku a 5 knotù. Pøi
použití jiných knotù a misky vám systém nemusí fungovat. Originální misky se vyrábìjí
ve velikosti 50 nebo 60 cm. Zpravidla se používá pod 50 cm truhlík miska 50 cm. Vždy
zùstává dostateèný prostor pro nalití vody
a vizuální kontrolu. Mùžete také ale vyzkoušet variantu 50 cm truhlík s 60 cm miskou.
Tím zajistíte kvìtinám vyšší zásobu vody
a usnadníte si dolévání vody do misky
v dobì, kdy jsou kvìtiny hodnì rozrostlé. Tuto
možnost doporuèujeme na místa, kde jsou
kvìtiny vystaveny jižnímu slunci, dále na
chaty a chalupy.
Postup úpravy truhlíku:
Do dna obyèejného plastového truhlíku
obkreslete otvory z originálního truhlíku systém LEBIŠ. Doporuèujeme proto zakoupení
alespoò jednoho kompletního truhlíku. Otvory
nejlépe protavíte trafopájkou. Otvory je dùležité pøesnì okopírovat, aby knoty dosahovaly až na dno zavlažovací misky. Knoty pak
provleète podle návodu a truhlík postavte na
zavlažovací misku.
Samostatné misky s knoty jsou k dostání
v Zahradnictví LEBIŠ v Boskovicích. Zasíláme je i na dobírku.
Petr Lebiš, Boskovice.
Virové choroby zeleniny
Virové choroby neboli virózy rostlin jsou
zpùsobovány viry, které parazitují uvnitø bunìk a které nejsou schopny dlouhodobìji samostatnì existovat. Jsou tak drobné, že je
možné je vidìt pouze speciálními elektronovými mikroskopy (do jednoho milimetru se
jich vedle sebe vejde až 100 milionù!). Do
rostlinných bunìk se dostávají rankami, nejèastìji však pomocí tzv. vektorù, kterými kromì nejznámìjších mšic mohou být i jiné druhy hmyzu (napø. køísi, molice nebo tøásnìnky), roztoèi, háïátka, ale i mikroskopické
houby nebo parazitické rostliny. Omezený
okruh virù je pøenosný i semeny. Z praktického hlediska je dùležité, že nìkteré viry se
do rostlin dostávají i mechanicky, tzn. napø.
i jen pouhým dotykem. Vìtšina jich je pøe-
nosná pøi vegetativním rozmnožování, tzn.
oèky, rouby, odnoži, odkopky, hlízami, cibulemi apod. Pøíznaky viróz jsou nejrùznìjší napø. mozaiky, žloutenky, nekrózy, kroužkovitosti, kadeøavosti, svinutky, výrùstky, zakrslosti aj. Avšak podobné zmìny mohou na
rostlinách zpùsobovat i poruchy ve výživì,
nìkteré genetické poruchy nebo poškození
herbicidy nebo i jinými látkami. Urèování jednotlivých druhù viróz, ale i odlišování viróz
od jiných poruch, chorob a poškození jen
podle viditelných pøíznakù je prakticky nemožné. Více než podle viditelných pøíznakù
je možné virózy odlišit od jiných poruch podrobným sledováním a hodnocením postupu šíøení choroby nejen na jednotlivých rostlinách, ale i v rámci celého porostu. Ale i toto
je nejen nepøesné, ale souèasnì nároèné na
odborné znalosti, takže s tím èasto mají problémy i profesionální rostlinolékaøi. Celá tato
problematika je pak ještì komplikována tím,
že v urèitých fázích rùstu rostlin nebo za urèitého poèasí mohou být pøíznaky nìkterých
viróz tzv. maskovány, tzn. èásteènì nebo
zcela potlaèeny, aniž by ale došlo k nìjakému samovolnému ozdravìní. Hodnovìrné
odlišení a pøesná diagnostika viróz se proto
neobejde bez nároèných imunoenzymatických nebo molekulárních metod, v souèasnosti pøedevším metod ELISA, PCR nebo
ISEM.
V souèasné dobì je známo pøibližnì tisíc
rùzných virù, které jsou schopny napadat
rostliny. Je pak logické, že i na tak botanicky
rùznorodou skupinu plodin, jako jsou zeleniny, pøipadá nìjaká ta desítka èi stovka významných viróz. Jejich škodlivost je rùzná.
Jsou takové, které prakticky neškodí, ale i tak
nebezpeèné, že jsou zaøazeny mezi tzv. karanténní choroby, tzn. že se na nì vztahuje
ohlašovací povinnost a uplatòují se proti nim
závazná úøední opatøení. Zvláštní skupinou
jsou tzv. latentní virózy, které samy o sobì
na prvý pohled nezpùsobují žádné pøíznaky
poškození a škodí vìtšinou až v kombinaci
s jinou virózou.
Na brukvovitých druzích zeleniny jsou nejdùležitìjší dvì tìžko vizuálnì odlišitelné virózy - virová mozaika vodnice (TuMV) a virová
mozaika kvìtáku (CaMV). Jejich názvy však
neznamenají, že jedna se vyskytuje jen na
vodnici, druhá pak jen na kvìtáku, ale obì
jsou schopny napadat prakticky všechny druhy brukvovité zeleniny, vèetnì napø. køenu.
Nejèastìjšími pøíznaky jsou rùzné deformace a mozaiky listù, u kvìtáku pak mùže docházet i k vyslepnutí rùžic. Nejvíce jsou napadány pozdní kvìtáky a pøedevším pekingské zelí. Mozaika vodnice se pak vyskytuje
i na nìkterých okrasných rostlinách.
U cibulové zeleniny je nejèastìjší virózou
virová žlutá zakrslost cibule (OYDV), která
nejvìtší škody zpùsobuje u vegetativnì množených druhù (šalotky a èesnek). U èesneku
prakticky neexistují rostliny, které by byly
bez této virózy. Výjimkou jsou pouze tøi nové
odrùdy (´Benátèan´, ´Tantal´ a ´Trastan´),
u nichž však bezviróznost je možné zaruèit
jen v pøípadì, že pocházejí z uznané sadby.
Bezviróznost se pak projevuje pøedevším výrazným zvýšením výnosù.
U koøenové zeleniny je možné se setkat
s celou øadou nejrùznìjších viróz. V prvém
roce vegetace, tj. v roce, kdy rostliny sklízíme pro jejich koøeny, vìtšinou zpùsobují jen
urèité drobné deformace nebo zmìny barvy
listù a vìtší škody zpùsobují až ve druhém
roce pìstování, tzn. v semenných porostech.
Na okurkách a ostatních tykvovitých rostlinách zpùsobuje škody pøedevším virová
mozaika okurky (CMV), která je pøenosná
nejen mšicemi, ale i mechanicky (napø. pøi
vyštipování zálistkù nebo pøi sklizni plodù).
Pøi silnìjší infekci mùže dojít až k nevratnému vadnutí rostlin. Vìtšina moderních odrùd
okurek je však vùèi této viróze již geneticky
odolná. V souèasnosti proto tato viróza zpùsobuje vìtší škody na jiných hostitelských
rostlinách (více než 200 botanických druhù,
z nich napø. všechny druhy tykví, okurky,
papriky, salát, špenát, celer, mrkev, hrách,
fazol, astry, petunie, begonie, lilie, tulipány aj.) než na samotných okurkách, podle
kterých je pojmenována. Velmi citlivou plodinou, se silnými pøíznaky, jsou všechny typy
okrasných tykvièek. Na jižní a støední Moravì se rozšiøuje nová viróza - virová žlutá
mozaika cukety (ZYMV), která nenapadá
jen cukety, ale prakticky i všechny ostatní
druhy tykví a okurky. Na významu nabývá ale
i virová mozaika vodního melounu (WMV),
která kromì melounù napadá i rùzné druhy
29
tykví. U napadených rostlin vìtšinou opadávají kvìty nebo se vyvíjejí deformované
plody.
Až o pìtinu mùže snižovat výnos a zhoršovat chu a dozrávání rajèat virová mozaika rajèete (ToMV). I tato viróza je snadno mechanicky pøenosná, takže k infekci rostlin
mùže docházet již pøi pøepichování a pøípravì sadby nebo kontaminací ze zbytkù rostlin
v pùdì. Tato viróza se mùže šíøit i semeny,
která pocházejí z infikovaných plodù. Na rajèatech však mohou škodit i další virozy, jako
napø. již zmínìná virová mozaika okurky nebo
virová mozaika vojtìšky (AMV). Virová bronzovitost rajèete (TSWV) je tak závažná, že
je zaøazena mezi karanténní choroby. Pøenášejí ji tøásnìnky a napadá prakticky všechny rostliny, které se pìstují ve sklenících zeleninu (pøedevším rajèata a papriky),
okrasné rostliny (napø. chryzantémy, kaly,
asparágusy, balzamíny, verbeny, begonie,
petunie) i plevele (napø. pìoury nebo ptaèinec žabinec).
Znaènì náchylnou plodinou vùèi virózám
je paprika. Kromì již zmínìných virových
mozaik rajèete, vojtešky a okurky a bronzovitosti rajèete se zde mùžeme setkat
s Y virem bramboru (PYV) nebo velmi nebezpeènou virovou mozaikou tabáku (TMV)
a virovou mírnou strakatostí papriky (PMMV).
Poslední dvì virózy jsou velmi lehce pøenosné i mechanicky a mozaika tabáku mùže být
pøenášena i z cigaret na rukách kuøákù. Následkem napadení virózami u paprik velmi
èasto opadávají listy a plody zùstávají malé,
deformované a nechutné. Jen samotný Y virus bramboru údajnì snižuje výnos papriky
o 40 procent.
Velký poèet viróz se vyskytuje i u luskovin. U hrachu je to pøedevším virová výrùstková mozaika (PEMV), virové mozaikové svinování listù (PSbMV) a u fazolu pak již mimo
zmínìnou virovou mozaikou okurky i virová
obecná mozaika fazolu (BCMV), virová žlutá
mozaika fazolu (BYMV), virová pruhovitost
tabáku (TSV), virová nekróza tabáku (TNV)
a nìkteré další.
U listové zeleniny je tøeba se zmínit o virové mozaice salátu (LMV), která zpùsobuje
zakrslost a netvoøení hlávek. Dùležité je, že
je pøenosná i osivem, což u viróz nebývá tak
30
èasté. U špenátu pak již kromì zmínìné
virové mozaiky okurky mùže škodit i virová
mozaika øepy (BMV).
Již z uvedeného struèného pøehledu je
zøejmé, že problematika viróz zeleniny
je znaènì složitá a nesnadná. Z praktického
hlediska je dùležité, že jednou infikovaná
rostlina se nedá již žádným zpùsobem vyléèit. Základem ochrany jsou proto jen profylaktická (preventivní) opatøení. K nim patøí
pìstování rostlin jen ze zdravé sadby nebo
osiva, pøednostní pìstování odrùd s vyšší
odolností vùèi virózám, dodržování osevních
postupù a vèasná likvidace nejen napadených rostlin, ale i všech posklizòových zbytkù. Nepøímou ochranou je pak vèasná likvidace vektorù viróz, tzn. pøedevším mšic.
Ing. Jaroslav Rod
Paprika roèní - Capsicum annuum
Paprika obsahuje vysoký obsah vitamínù, zejména vitamínu C a to až 360 mg%
(mg ve 100 g), provitaminu A (karotenu)
0,3 - 0,5 mg%, rutinu 300 - 400 mg%, (vitamin P - zabraòuje lámavosti cév), vitamin B1
a dalších. Vyniká specifickou vùní, což zpùsobují tìkavé oleje. Vyznaèuje se také širokou škálou chutí od sladké až po pálivou,
ostrou chu. To zpùsobuje alkaloid kapsaicin, jehož obsah je rozdílný. Plody sladké
papriky kapsaicin neobsahují, u slabì pálivé
papriky se kapsaicin zaèíná tvoøit ve vnitøních pøepážkách plodu, a ty silnì pálivé jej
obsahují v celém plodu, i v semenech. Ve
svìtì známe oblasti, kde je v oblibì zejména paprika ostrá, v evropských zemích je to
však s výjimkou Maïarska, Španìlska, vùbec tìch jižnìjších zemí, paprika sladká.
Ostrá se pìstuje pøevážnì jako koøení. Pro
zajímavost právì Španìlsko a Maïarsko jsou
v Evropì nejvìtšími producenty papriky zeleninové i koøeninové. Kultury pøi nejvyšší
úrovni pìstování však nalezneme v Nizozemsku. Zasklené prostory, hydroponie, výkonné hybridní odrùdy velkoplodých paprik,
uplatnìní nejnovìjších poznatkù pøi výživì
a ochranì rostlin, to jsou faktory, které zaruèují mimoøádné výnosy a kvalitu sklizní.
V Èeské republice se také zvyšuje produkce zeleninové papriky, avšak její dovoz
je stále asi 3x vyšší. Proto pravdìpodobnì
bude i do budoucna pøevyšovat dovoz nad
vlastní produkcí. Z tohoto pohledu je proto
velmi významné tzv. samozásobení, to znamená pìstování papriky na zahrádkách, kde
na menší ploše jsme schopni vytvoøit pøíznivé podmínky pro úspìšné vypìstování paprikových luskù. Také nejteplejší oblasti Jižní
Moravy, ovšem s nezbytným zajištìním závlahové vody, umožnují pìstování papriky
venku na poli.
Paprika je vyslovenì teplomilnou zeleninou. Proto její celoroèní pìstování ve vytápìných prostorách je energeticky velmi nároèné až neúnosné.
Firma SEVA - FLORA ve svém šlechtitelském programu nezapomíná na zahradkáøe a nabízí jim samozøejmì vedle již døívì registrovaných odrùd, nové odrùdy papriky.
Jsou to odrùdy hybridní, s názvy DOROTA
F1 a LUBICA F1, jejich popis uvádíme níže.
Nìco k nárokùm
Jak bylo již výše uvedeno, paprika je jednoznaènì teplomilná zelenina. Semeno
zaèíná klíèit pøi 13 oC, optimální teplota je
však 22 - 30 oC. Jinak pøi teplotì - 0,3 oC
mrzne a pøi 8 oC zastavuje rùst. Dodržíme-li
teplotu v prùmìru 25 oC, tak první základy
kvìtù se tvoøí asi za 40 dnù po výsevu. Pøi
nižších teplotách se tato doba prodlužuje. Pøi
teplotách nad 30 oC mnohdy kvìty opadávají. Záleží však ještì na souhøe nìkterých dalších faktorù, jako je vlhkost, výživa a pod.
Délka vegetaèní doby do první skliznì je
100 až 130 dní od vzejití. Paprice vyhovuje
12 hodinový den, je rostlinou støednì krátkého dne. Je nároèná na svìtlo, pøi nedostateèném osvìtlení mohou také poupata opadávat. Paprika je také velmi vdìèná za vodu,
vyžaduje 500 - 600 mm srážek, relativní
vzdušnou vlhkost 60 - 70 %. Pùdy vyžaduje
hluboké, propustné, záhøevné, humózní. To
znamená nejvyšší kvality. Pozor na pùdní
únavu pøi pìstování po sobì nebo po ostatních lilkovitých. Klesá pak výnos, zhoršuje
se zdravotní stav a vùbec celková kvalita
skliznì je špatná. Samozøejmostí musí být
dostateèné dodání živin, a to zejména
u zavlažovaných: 1 - 1,2 kg N, 0,65 - 2 kg
P2O5 a 1 - 2 kg K 2O na 1 ar v èistých živinách.
U nezavlažovaných porostù mohou být tyto
dávky asi o 10 - 20 % nižší. U fosforu a draslíku je vždy lepší znát hodnoty jejich obsahu
v pùdì a dodávat pak podle potøeby. Nejvhodnìjší je používat kombinovaná zahradnická hnojiva, která jsou bez chloru, nebo
jeho obsah je velmi nízký.
Pøed výsadbou se pùda zkypøí do hloubky 30 cm a na 1 m 2 se pøidá vìdro zetlelého
chlévského hnoje, nebo kompostu. Vysazujeme do sponu 50 x 40 cm, v rychlírnách po
jedné rostlinì. Paprika potøebuje hodnì vody,
ale nesnáší trvalé zamokøení - uhnívají koøeny. Bìhem vegetace papriky pravidelnì
hnojíme jednou za 10 - 14 dní (napø. Krystalon Start - na poèátku rùstu, Krystalon KvìtPlod - pøi tvorbì plodu). Pøi slabém rùstu po
výsadbì mùžeme pøihnojit ledkem amonným
s vápencem, nebo ledkem amonným kolem
každé rostliny - tzv. kroužkováním, ale pozor, pøi styku s rostlinou dochází k popálení
rostliny. Nìkdy se u prvních plodù objevují
hnìdé skvrny - tzv. suchá a mokrá hniloba
plodù, která mùže být zapøíèinìná nepravidelnou zálivkou, nebo nedostatkem vápníku
ve formì pøijatelné pro rostliny. Pro tento úèel
mùžeme použít pøípravky Wuxal Kalcium
nebo Wuxal Aminocal. Tyto pøípravky se aplikují postøikem na list poprvé 10 dní od nasazení plodù až do doby tìsnì pøed sklizní v 10denních intervalech. Všechny takto nemocné plody je potøebné otrhat. Vyšší odrùdy je
potøeba vyvazovat, aby se rostliny pod tíhou
plodù nevylamovaly.
Výsev do truhlíkù se provádí od poloviny
února do poloviny bøezna. Když rostliny mají
první pravé listy, pøepichujeme je do kvìtináèù nebo sadbovaèù s prùmìrem 5 - 7 cm.
V nich sazenice zùstanou až do výsadby na
stanovištì. Správnì vypìstovaná sadba by
mìla být kompaktní, tmavì zelená, nevytáhlá, mùže mít i první kvìty, které však pøi výsadbì odstraníme, protože vysilují rostliny
a poèáteèní rùst je proto zpomalen.
Výsadba:
Termín výsadby se øídí podle prostøedí
pìstování - zda se jedná o chránìné prostory, vytápìné a pod. Venkovní výsadba se doporuèuje však vždy až ve druhé polovinì
kvìtna. Pøi tradièním pøirychlování klasických
odrùd vysazujeme dvojice rostlin, a to v po-
31
ètu 8 - 10 ks na 1 m2. Pøi výsadbì venku do
sponu 50 - 60 x 30 cm. Nové výkonné hybridní odrùdy pro rychlení však vysazujeme
po 1 rostlinì. Spon mùže být rùzný. Využíváme-li kapkovou závlahu, tak vysazujeme do
dvouøádkù 30 cm od sebe, v øádku pak až
50 cm po 1 rostlinì. Tyto typy vyžadují vìtšinou nejménì 1x vyvázat, lépe však 2x až 3x.
K tomu musíme ovšem instalovat opory,
což mohou být døevìné kolíky, nebo z jiného materiálu, vysoké nejménì 1,50 m. Je
to nutné proto, aby se vìtve nerozlamovaly
pod tíhou plodù. Usnadòujeme si tím také
procházení mezi øádky pøi ošetøování a pøi
sklizni.
nou - je pálivá. Barva plodu je žlutozelená, v botanické zralosti èervená. Odrùda je
vhodná zejména pro konzervování do sladkokyselého nálevu bez pøedchozího odstraòování semeníku jako pøíloha ke všem druhùm masa, k pomazánkám, i do smìsi s další zeleninou. Vegetaèní doba od výsadby:
65 - 70 dní.
Cetyna
Raná odrùda, vyšlechtìná ze známé odrùdy PCR, vhodná pro rychlení ve sklenících,
foliových krytech i pro polní pìstování v teplých oblastech. Je rezistentní proti viru tabákové mozaiky. Plody jsou dlouze kuželovité,
hladké, v konzumní zralosti žlutozelené
barvy, v botanické zralosti èervené, výraznì
Ochrana rostlin proti chorobám
aromatické - pálivé chuti. Vhodná pro pøímý
a škùdcùm:
konzum i kuchyòské úpravy a konzervárenPerfektnì propracovány jsou metodiky jak
ské zpracování. Vegetaèní doba od výsadchemické ochrany, tak ochrany biologické
by: 65 - 70 dní.
proti škùdcùm. Biologická ochrana je zajímavá nejen z hlediska zdravotního, ale také pro Diana
Raný typ rychlené papriky. Je urèena pro
finanèní dostupnost. SEVA - FLORA již nìkolik let spolupracuje s poradenskou službou pìstování ve vytápìných i nevytápìných
pro bioochranu a speciálnì u papriky biolo- rychlírnách. Plody jsou trojúhelníkovitého tvaru, lesklé, hladké. V konzumní zralosti jsou
gickou ochranu používá.
Toto všechno výše popsané je dùležité, plody svìtle žluté až voskové barvy, v botato jistì každý pìstitel ví. Ale stejnì dùležitý nické zralosti je tmavì èervená. Dužnina je
je také výbìr odrùdy. Mnoho odrùd již znáte, silnostìnná (8 mm), šavnatá, sladká, výbormáte své oblíbené, ale pøesto doufáme, že né chuti. Vhodná jak pro pøímý konzum
neodmítnete vyzkoušet si nìco nového. A to a kuchyòskou úpravu, tak i pro zavaøování.
jsou právì naše nové hybridní odrùdy paprik Vegetaèní doba od výsadby: 55 - 60 dní.
pro pøirychlení. Teï tedy koneènì k popisùm
Nigra
odrùd SEVY - FLORY z Valtic.
Støednì raný typ rychlené papriky pro pìstování ve skleníku a foliovníku. Plody jsou
Zeleninové papriky
velké, ètvercovité, silnostìnné, sladké, šavBelona
naté chuti. Barva je v konzumní zralosti tmaPoloraná až pozdní odrùda sladké papri- vì fialová až èerná, v botanické pak tmavì
ky je urèena pro polní pìstování. Plody jsou èervená, lesklá. Paprika vyniká pøedevším
støednì velké, trojúhelníkového tvaru, vy- atraktivními èernými plody, které jsou vhodrovnané a hladké. Barva plodu je v konzum- né pro pøípravu zeleninových salátù, èervení zralosti nazelenale bílá, v botanické zra- né plody jsou výborné pro zavaøování. Velosti leskle èervená. Je vhodná pro pøímý getaèní doba od výsadby: 70 - 75 dní.
komzum i pro kuchyòskou úpravu a konzervárenské zpracování. Vegetaèní doba od Prima
Støednì raná až pozdní odrùda urèená pro
výsadby: 70 - 80 dní.
pìstování ve vytápìných i nevytápìných
Beros
rychlírnách. Rostliny jsou nižšího vzrùstu,
Raná až støednì raná odrùda vhodná pro plody jsou ètvercovitého tvaru, velké, se silpolní pìstování. Plody jsou dlouhé, mají tvar ným oplodím. V konzumní zralosti je tmavoberaního rohu, s tenkou aromatickou dužni- zelená, v botanické tmavì èervená. Je urèe32
na k pøímé spotøebì, ale hlavnì je výborná zvrásnìný, silnì lesklý, barva pøed zralostí
ke konzervaci do sladkokyselého nálevu. je svìtle až støednì zelená, ve zralosti støedVegetaèní doba od výsadby 70 - 75 dní.
nì až tmavì èervená, oplodí je støednì silné. Chu je sladká, šavnatá.
Rezistence: je rezistentní proti napadení
Vlasta
Poloraná paprika urèená pro pìstování tobamovirem pathotyp Po.
Použití: je urèená pro pøímý konzum, pro
v nevytápìných rychlírnách i pro polní pìstování v teplejších oblastech. Plody jsou konzervaci v domácnosti i pro prùmyslové
støednì velké, lichobìžnikovité, v konzumní zpracování.
Vysévá se v lednu - bøeznu dle typu rychzralosti svìtle zelené, v botanické oranžové,
je sladká, šavnatá, s vysokým obsahem lírny do truhlíkù nebo misek, pøepichuje se
vitamínu C. Je vhodná k pøímému konzumu ve fázi prvních pravých listù do kelímkù,
i pro všechny zpùsoby zpracování. Vegetaè- sadbovaèù a vysazuje se v bøeznu - dubní doba od výsadby: v rychlírnách 65 - 70 nu dle doby výsevu a druhu rychlírny, spon
50 x 40 cm po jedné rostlinì.
dní, polní pìstování 80 - 85 dní.
Sklizeò: od konce èervna postupnì, vegetaèní doba od výsevu do skliznì: 110 až
Lubica F1
Typ rané hybridní odrùdy, urèené pro 120 dní.
SEVA FLORA Valtice.
rychlení. Rostliny jsou polovzpøímené a vyžadují vyvazování, plody jsou pøevislé, na delVirózy lilií
ší stopce, velké, støednì dlouhé až dlouhé
Virus je primitivní nebunìèná forma živé
(18 - 20 cm), støednì široké, na podélném
øezu pøevážnì trojúhelníkovité, prùmìrná soustavy, tvoøený pouze DNA, nebo RNA,
hmotnost je 170 -190 g, stopeèní jamka je obalenou bílkovinným obalem. Jeho zvláštmìlká, na povrchu hladké, se silným leskem ností je, že se sám nemùže množit, pouze
a støedním brázdìním mezi komorami. Bar- v hostitelském organizmu, resp. v buòce. Fyva pøed zralostí je svìtle až støednì zelená, toviry jsou skupinou asi 600 virù, napadajíve zralosti tmavì èervená, oplodí je støednì cích rostliny, houby, øasy i sinice. Snad každý zahrádkáø zná typickou virózu švestek
silné. Chu je sladká, šavnatá.
Použití: je vhodná jak pro pøímý konzum, šarku a také mozaiku okurkovou èi pestrotak i pro kuchyòské zpracování, vyniká ra- kvìtost tulipánù.
Obecným znakem virové infekce u lilií jsou
ností a úrodností.
Vysévá se v lednu - bøeznu dle typu rych- barevné zmìny na listech a kvìtech, deforlírny, do truhlíkù nebo misek, pøepichuje se mace listù a zakrnìlost rostliny. U nìkterých
ve fázi prvních pravých listù do kelímkù, sad- odrùd jsem pozoroval také pøekotné nasazování pøírùstkù malých cibulí, které však po
bovaèù.
Výsadba: bøezen - duben, dle doby výse- pøesázení už dál neprosperovaly. Pøenaševu a druhu rychlírny, spon 50 x 40cm po jed- èem infekce jsou pøedevším mšice, mohou
né rostlinì, sklízí se od konce èervna po- to být i háïátka, tøásnìnky a jiný savý hmyz,
stupnì. Vegetaèní doba od výsevu do skliz- nelze vylouèit ani náøadí pøi øezu kvìtù èi pøi
ošetøování cibulí.
nì: 100 dní
Literatura uvádí až deset nejrùznìjších
viróz. Velmi rozšíøená je nápadná rùžicoviDorota F1
Typ rané až polorané odrùdy hybridní pa- tost, pøi které lilie mají zakrslý rùst, nepopriky vhodná pro pìstování v nevytápìných kvetou a døíve zatahují. Listy jsou zkroucerychlírnách, v teplejších klimatických podmín- né, na vrcholu èervenavé, níže zažloutlé.
Pestrokvìtost se projevuje podle názvu
kách i pro pìstování ve volné pùdì.
Rostliny jsou polovzpøímené, plody jsou na kvìtech, ale také listy mají svìtlé, podlouhstøednì dlouhé, støednì široké, trojúhelníko- lé mozaikové kresby. Napadené rostliny také
vitého tvaru, pøevislé, stopeèní jamka je vel- døíve ukonèují vegetaci (foto na zadní stranì
mi mìlká až mìlká, povrch plodù je slabì obálky).
33
Latentní, bezpøíznaková viróza kromì
zaostávání v rùstu a v pøedèasném ukonèení vegetace nemá vnìjší pøíznaky. Identifikovat se dá jako i ostatní viry, elektronovým
mikroskopem, nebo enzymoanalytickou metododou (tzv. ELISA - test).
Strakatost, nebo mozaika listù je vyvolána obvykle smìsí nìkolika virù, èastý je
virus mozaiky okurky. Projevuje se pestrobarevnými chlorotickými skvrnami na listech,
které se deformují, až kadeøí.
Je to èastá choroba lilií: L. candidum, bulbiferum, longiflorum, lancifelium (døíve tigrinum) a speciosum. Nepøíjemnou skuteèností
je, že mnohé virózy jsou vyvolány smìsí nìkolika virù jako napø. hnìdá kroužkovitost,
nebo skvrnitost listù.
Druhy i odrùdy lilií jsou vùèi jednotlivým
virózám odolné, resp. tolerantní rùznou mìrou. Kromì již vyjmenovaných druhù je velmi citlivá L. formosanum a její hybridy, virózy
se brzy objevují na mnoha asijských a LAhybridech, odolnìjší jsou martagony, výraznì odolnìjší potom èínské hybridy a tzv. orienpety. U tìchto odolných hybridù bychom
mìli mluvit spíše o znaèné toleranci, protože i tyto lilie nosí sebou infekci, ale virus, nebo
viry se v jejich organizmu neprosadí.
Pøímá ochrana proti virózám neexistuje,
prevencí by bylo jistì vyhubit na zahradì veškerý savý hmyz, což je nesmysl. Nepøímou
prevencí je volba odrùd tolerantních vùèi virózám. Takové odrùdy existují, napø. dnes již
legendární BLACK BEAUTY zavedená do
kultury již v padesátých letech minulého
století. Pøi volbì lilií na zahradní pìstování
bychom se nemìli snažit napodobovat
komerèní øezané odrùdy, ale volit odrùdy
vyzkoušené v zahradních podmínkách v našem klimatu. Na tomto místì nemohu vyjmenovat všechny takové odrùdy, ale jako skupinu mohu doporuèit již vyjmenované èínské
hybridy a zatím ještì u nás málo rozšíøené
orienpety. Avšak máme u nás specializované zahrádkáøské organizace pìstitelù lilií
Martagon Praha, nebo Lilium Brno, jejichž
èlenové jistì rádi poskytnou rady buï na
svých výstavách nebo na svých èlenských
schùzích a jistì neodmítnou ani individuelní
rady.
34
Kdy je kompost zralý?
Pojem „zralý“ je pøi kompostování velmi
oblíbený ale nepøesnì definovatelný. Když
nìkdo øekne, že jeho kompost je zralý,
potom se ihned musíme zeptat, k èemu
je zralý? Jsou totiž rùzné možnosti jeho použití. Když použijeme kompost k mulèování,
tak je pro tento úèel „zralý“ již ve stáøí ètyø
týdnù. Když jej jako hnojivo zavláèíme (zapravíme hrábìmi), musí být proto jistì „zralejší“ a když jej použijeme k pøedpìstování
sadby (jako souèást zeminy), tak musí být
„zcela dozrálý“.
Je proto zøejmé, že pojem „zralý“ v obecné formì neexistuje a odpovídá jen rùznému stupni tlení a s tím spojenými rùznými
možnostmi použití.
Pøi použití hraje roli proto pøedevším stáøí
kompostu. Hovoøíme také o èerstvém kompostu, který má krátkou dobu tlení (dva mìsíce), zralý kompost naproti tomu delší (šest
mìsícù). Naopak, starý kompost pøichází
o své hnojivé úèinky. Obèas ještì doporuèovaný dvou až tøíletý kompost je už témìø bez
úèinnosti, protože organické látky se dále rozkládají až na minerální a z kompostu se stává obyèejná zemina.
Pøi této pøíležitosti chceme uvést, že prosévání kompostu není vždy nutné. Chcemeli použít kompost ke hnojení trávníkù nebo
jako souèást zeminy pro kvìtiny, je prosev
na velikost èástic 15 - 20 mm žádoucí. Pro
tento úèel použití jsou hrubé èástice nežádoucí.
Jinak je tomu pøi použití ke zlepšování
pùdy. Zde je hrubý, neprosátý kompost vhodnìjší. Napøíklad zbytky ještì ne zcela zetlelých rozdrcených vìtví jsou žádoucí, nebo
pùdu kypøí a dlouhodobì ji zásobují humusem.
Ing. Miroslav Kalina, CSc.
Vodní a bahenní rostliny
Velmi pùsobivé zpestøení zahrady pøináší
voda. Donedávna ovšem platila nutnost
betonování nádrží. Bylo to pracné, zdlouhavé, hrozilo praskání. Obrat nastal nyní s výrobou kvalitních, cenovì dostupných fólií. Zahradní rybníèek mùže být rùznì velký a hluDoc. RNDr. Karel Vereš boký.
Rody rostlin bychom mohli rozdìlit podle nárokù na umístìní a požadavku na
hloubku vody do nìkolika následujících skupin. Za èeským jménem je uvedena barva
kvìtù, pokud má z okrasného hlediska význam.
Hloubka vody 15 až 40 cm
Lakušník, bílý (Batrachium)
Leknín, bílý rùžový, èervenofialový, žlutý
(Nymphaea tetragona)
Orobinec, hnìdé plody (Typha angustifolia,
T. latifolia, T. laxmannii)
Bažiny, jen obèas
Plavín, žlutý (Nymphoides)
a krátkodobì zaplavované vodou
Prustka (Hippuris)
Skøípinec (Schoenoplectus, syn. Scirpus)
Bezkolenec (Molinia)
Blatouch, žlutý (Caltha)
Stolístek (Myriophylum)
Stulík, žlutý (Nuphar pumila)
Bledule, bílá (Leucojum)
Kejklíøka, žlutá (Mimulus)
Šmel, rùžový (Butomus)
Kosatec, fialový, modrý, bílý (Iris kaempheri, Vodní mor (Elodea)
Žebratka, bílá (Hottonia)
I. sibirica)
Kyprej, fialový (Lythrum)
Meèík, rùžový (Gladiolus)
Hloubka vody 40 cm a více
Ostøice (Carex)
Leknín, bílý rùžový, èervenofialový, žlutý
Pérovník (Matteucia)
(Nymphea)
Pomnìnka, modrá, bílá (Myosotis)
Modráska, modrá (Pontederia)
Prvosenka, rùžová, fialová,èervená, žlutá, Rdest, rùžový (Potamogeton)
bílá (Primula denticulata, P. japonica, Rùžkatec (Ceratophyllum)
P. rosea, P. florindae)
Stulík (Nuphar)
Pryskyøník, žlutý (Ranunculus)
Rdesno, rùžové (Polygonum)
Rostliny volnì plovoucí na hladinì
Sítina (Juncus)
Azolka (Azolla)
Suchopýr, bílý plod (Eriophorum)
Kotvice (Trapa)
Tolije, bílá (Parnassia)
Nepukalka (Salvinia)
Toulcovka, žlutá, bílá (Lysichiton)
Øezan, bílý (Stratiotes)
Tužebník, bílý (Filipendula ulmaria)
Okøehek (Lemna)
Upolín, žlutý, oranžový (Trollius)
Voïanka, bílá (Hydrocharis)
Vrbina, žlutá (Lysimachia)
Zábìlník, rùžový (Comarum)
Akvarijní a pokojové rostliny,
které v létì mùžeme umístit ven
Hloubka vody 0 až 15 cm
Babelka (Pistia)
Bazanovec, žlutý (Naumburgia)
Ještìrolep, bílý (Saururus)
Ïáblík, bílý (Calla)
Kala, bílá, rùžová, žlutá (Zantedeschia)
Konitrud, bílý (Gratiola)
Lobelka, modrá, èervená (Lobelia cardinaKosatec, žlutý (Iris pseudacorus)
lis, L. splendens)
Maršálka (Marsilea)
Šáchor (Cyperus)
Orobinec, hnìdé plody (Typha pumila)
Vodní hyacint, tokozelka, modrofialový
Potoènice, bílá (Nasturcium)
(Eichhornia)
Pryšec, žlutý (Euphorbia palustris)
Vodoklas (Orontium)
Pøeslièka (Equisetum)
Zakruticha, bílá (Vallisneria)
RNDr. Jiøí Žlebèík, VÚKOZ Prùhonice
Rákos (Phragmites)
Rozrazil (Veronica beccabunga)
Brokolice
Šípatka, bílá (Sagittaria)
Vachta, bílá (Menyantes)
(Brassica oleracea L. var. italica Plenck)
Zblochan (Glyceria)
Brokolice je u nás stále ménì rozšíøená
Zevar (Sparganium)
zelenina, zatímco v zahranièí se bìžnì pìsŽabník, bílý (Alisma)
tuje. Je to pøechodná forma mezi kvìtákem
35
a ostatními košálovinami, má však mohutnìjší ztloustlou lodyhu, která je ukonèena
proøídlou rùžicí s postupnì narùstajícími
zdužnatìlými rùžièkami. V kuchyni se upravuje podobnì jako kvìták nebo jako chøest.
Brokolice obsahuje podstatnì více vitamínù
než kvìták, zvláštì vitamíny C, E a provitamín A. Poslední výzkumy zjistily, že brokolice je skvìlá zásobárna vitamínù a zdrojem
kyseliny listové, beta- karotenu, železa i draslíku. Látky v ní obsažené pomáhají v boji proti
rakovinì.
Brokolice se pìstuje snadnìji než kvìták,
je ménì nároèná. Dobøe se jí daøí i ve vyšších podhorských polohách s vlhèím ovzduším. Vysévá se nejèastìji v èervnu na výsevní
záhon, v èervenci rostliny vysazujeme na
vzdálenost 50 - 60 cm od sebe.
Z èervnového výsevu sklízíme postupnì od záøí. Nejprve odøezáváme hlavní rùžici s èástí dužnatého stonku v délce 15 až
20 cm a postupnì pak až do zámrzu rùžice
dorùstající z postranních výhonù. Pro ranou
sklizeò lze brokolici vysévat do teplého paøeništì v únoru. Pøedpìstované sazenice vysazujeme zaèátkem dubna na záhon. Pøi jarním pìstování je však doba skliznì podstatnì kratší, rostliny brzy vykvétají.
Podle vlastní zkušenosti doporuèuji po výsadbì ošetøit srdéèko brokolice proti plodomorce zelné buï netkanou textílií, nebo chemicky (Decis, Karate 2,5) proti vyslepnutí.
Brokolice má rùzné odrùdové formy. Naše
osvìdèená odrùda staršího typu „Vitamína“,
patøí mezi stonkové remontantní odrùdy.
Novìjší je odrùda „Geba“, je vhodná pro pìstování na zahrádkách.
V poslední dobì jsou k dostání i dovozové odrùdy brokolice. Velmi dobré zkušenosti
mám s tìmito odrùdami brokolice: ´MONTOP
F1´, ´LORD F1´, ´CRUISER F1´, ´CHEVALIER F1´.
Václav Žatecký
Celý rok s pelargoniemi
Pomalu, ale jistì se èlovìk pøi bìžných životních starostech pøimyká ke kráse kvìtin
v rozkvetlých oknech, vonících terasách, chladivých zákoutích zahradních pergol nebo pøítulných zasklených verandách.
36
Hlavní ozdobou tìchto míst jsou vedle impozantních stále zelených trvalek pestøe barevné letnièky. Nenároèné rostliny se dají levnì poøídit již v kdekterém zahradnictví èi prodejnách a supermarketech. Jejich pestrá
paleta kvìtù rozzáøí šeï zdí a projasní èlovìèí
nitro.
Ovšem královnou „balkonovek“ zùstávají bezesporu muškáty. Zdobily okna našich
pøedkù a prapøedkù a na venkovì okno plné
nádherných obrovských barevných kvìtních
koulí „Honzíkù“ je dodneška vizitkou vkusu
a píle.
Málokdo ví, že pùvodní muškáty byly uctívanými léèivkami. Ve váleèných legiích øímského císaøe Nera byl èaj z kakostu (název
pro primitivní divoce rostoucí muškáty se
v nìkterých zemích dochoval i pro kulturní
ušlechtilé rostliny rodu Geranium) zaruèeným
prostøedkem pro vyléèení prùjmových onemocnìní jeho vojákù. Sušená droga se dovážela pøes Støedozemní moøe z oblastí Jižní
Afriky, kde se tìmto rostlinám velice daøí. Oblast bez zimních mrazù s 260 sluneèními dny
a nárazovými dešti, kde neustále vane vítr
svými podmínkami umožnila rozšíøení prapøedkù pelargonií od kamenitých polopouští pøes
travnaté savany až do bahnitých podrostù øíèních bøehù a okrajù lesù.
Právì tak rozmanitá je dnes øíše muškátù
v jejich moderním pìstování. Mezi milovníky
muškátù jsou sbìratelé botanických a sukulentních druhù, za kterými neváhají procestovat pùl svìta. Milovníci vùní nedají dopustit na
vonné druhy a pøipomínají si pøínos muškátù
v kosmetickém prùmyslu, kde se výtažky
z tìchto rostlin doplòují rùžové oleje pro navonìní mýdel, šamponù ap. Nìkde se sbírají
pelargonie s bíle èi jinak panašovanými listy
jako nìjaké zvláštnosti a neobvyklosti.
Nejrozšíøenìjší je ale pìstování muškátù
páskatých (Zonale), pøevislých a v poslední
dobì i „andìlských“ (Pelargonium Crispum)
jejichž kvìty pøipomínají køídla motýla (nebo
andìla?).
V každé této skupinì je spousta odrùd, mezi nimiž rozdíly pozná jen opravdový znalec
a stávají se oblastí obchodních prvenství na
trhu.
Ing. Alena Heinrichová, SZO Pelargonie
PODZIM
Padají-li pøed svatým Michalem žaludy, nastane tuhá zima. V øíjnu mráz a vìtry
- teplý leden a únor. Teplý øíjen, studený listopad. Stromy-li v listopadu kvetou,
sahá zima k létu.
Oznaèení lilií
Zájemci o pìstování lilií, èi o nákup jejich
sadby se èasto setkávají s popisnou charakteristikou skupin mezidruhových hybridù lilií.
K orientaènímu oznaèení se používají zkratky. Pro snadnìjší orientaci pøi nákupu, ètení
inzerátù, èi textu èlánkù (i v této tiskovinì)
uvádíme ty nejbìžnìji používané zkratky:
MARHAN
- L. martagon x L. hansoni,
MARTSING - L. martagon x L. tsingtauense
MARTASIANS - L. martagon x asijský hybrid
DALHAN
- L. dalmaticum x L. hansoni
Habitem se podobají martagonùm, liší se
pøedevším barvou kvìtù.
Intersekèní hybridy:
LA - L. longiflorum x asijský hybrid - pìstují se pøedevším na øez, (lilie pastelových barev), komerènì velmi úspìšné
LO - L. longiflorum x orientální hybrid - pomìrnì nová skupina krásných lilií, jejich èas teprve pøijde.
OT - orienpety - orientální h. x trumpet
(trubkovitý h.), vzrùstné mnohokvìté lilie, dominuje žlutá a èervená barva, pro
odolnost vhodné do zahrad.
Zatím málo dostupné:
AO - asijský x orientální h.
AT - asijský h. x trumpet (asiapet)
ALA - asijský h. x LA
OA - orientální h. x asijský h.
Doc. RNDr. Karel Vereš
Džemy, marmelády a povidla
pøipravujeme podle využití
a možností
Pøedpisy na ovocné pomazánky v nìkterých èasopisech se snaží být atraktivní nezvyklými pøísadami - alkoholických nápojù,
tropickým ovocem nebo koøením. Stranou
pøitom zùstává zejména dosažení potøebné
konzistence a požadavek na optimální zpracování pøebytkù ovoce zahrádkáøù. Naopak
je doporuèováno, vìtšinou z èistì komerèních dùvodù, èasto zcela zbyteèné použití
chemických prostøedkù.
Pøipomeòme si charakteristiky jednotlivých druhù pomazánek, které si mùžeme
rozdìlit na:
marmelády, pøipravené z vystøeného („pasírovaného“) ovoce - protlaku - svaøením
v urèitém pomìru s cukrem do rosolovité
nebo tuhé konzistence. Marmelády pøipravujeme obvykle z ovoce bohatého pektinem
i kyselinami a nemusíme v tom pøípadì používat pektin a kyselinu citronovou z obchodní sítì.
džemy, vaøené do rosolovité konzistence z upravených celých plodù, cukru, nìkdy
s pøísadou protlaku a èasto i pøídavku obchodního pektinového pøípravku, popø. kyseliny citronové
povidla, získaná zahuštìním odpaøením
z upravených (odpeckovaných, dìlených)
plodù do polotuhé až tuhé konzistence.
Konzistence výrobkù udává
i jejich použití:
- džemy a rosolovité marmelády jako pomazánky na hotové peèivo nebo pøídavek
do mléèných výrobkù
- povidla a tuhé marmelády do pokrmù, se
kterými se tepelnì upravují.
Ovoce pro domácí výrobu pomazánek si
mùžeme rozdìlit z hlediska organoleptických
vlastností (chu, vùnì) a obsahu pektinových
látek na:
a) ušlechtilé druhy ovoce, tj. jahody, meruòky, broskve, maliny, borùvky, švestky, ostružiny, èerný rybíz, višnì a èerné tøešnì,
kterých si ceníme pro jejich chu nebo
vùni, i když, kromì rybízu, obsah pektinových látek není optimální
b) pøídavné druhy ovoce, které mají vyšší
obsah pektinu, tj. angrešt, rybíz, jablka
a kdoule, (popø. kdoulovec japonský). Kromì kdoule a nìkterých odrùd jablek mají
37
tyto druhy i dostatek kyselin. Používáme
je proto èasto v kombinaci s ovocem ostatních skupin, ve stejné dobì zrajícím. (Poznámka: plody kdoulovce japonského
používáme na rozdíl od ostatního ovoce
zcela zralé, žluté.)
c) ostatní druhy ovoce s nižším obsahem
pektinu - ryngle, slívy, hrozny vinné, hrušky, šípky, bezinky, ostatní druhy tøešní.
Obecnì pro pøípravu džemù a marmelád
používáme ovoce ménì zralé, které má nejvíce pektinových látek. Povidla naopak zhotovujeme z ovoce zralého až pøezrálého.
Džemy a marmelády rosolovité konzistence.
Tento typ výrobkù je nejžádanìjší. Kromì
vyhovující konzistence by, zejména džemy,
mìly mít druhovou vùni a proto pøipraveny
buï zcela nebo nejménì z 1/3 z ušlechtilých
druhù ovoce.
Džemy zhotovené pouze z ušlechtilého
ovoce.
Pro pøípravu džemu z uvedených druhù
je nutný pøídavek pektinu z obchodní sítì
(kromì èerného rybízu) a kyselin (kromì èerného rybízu, merunìk a višní).
Džemy z rybízu, ostružin, malin nebo angreštu by mìly pøíliš mnoho pecièek, což není
smyslovì pøíjemné, proto z vìtší èásti tohoto ovoce (z 1/2 až 2/3) zhotovujeme protlak,
tzn. ovoce pøes síto vystøeme.
Pøíklad jednodruhového džemu.
Meruòkový džem.
(1 kg odpeckovaných merunìk, 0,9 kg
cukru, pektinový pøípravek).
K pøípravì použijeme nejlépe plody dozrálé na stromì. Mùžeme však použít i smìs
zmìklých pøezrálých a nedozrálých plodù,
které nám zbyly po vytøídìní standardních
plodù na kompoty a zmrazování. Nesmí
ovšem být plesnivé nebo nahnilé.
Omyté plody rozpùlíme a odpeckujeme.
Asi 1/4 tužších plodù ponecháme v zásobì.
Ostatní meruòky vaøíme za stálého míchání
(nejménì 10 minut) do získání hustì kašovité konzistence. Pak pøidáme zbytek plodù, pektin rozmíchaný v cukru a vaøíme asi
5 minut. Bez pøerušení varu zkoušíme rosolovací schopnost džemu.
Zkouška rosolovací schopnosti džemu
nebo rosolovité marmelády.
38
Džem nabereme na vaøeèku a mírnì
ochladíme nìkolikerým otoèením vaøeèky na
vzduchu. Džem je hotov, jestliže se na hranì
vaøeèky vytváøí vodorovná vrstva výrobku
a teprve z této vrstvy se pak pomalu uvolòují
kapky.
Plnìní do obalù a konzervaèní prostøedky.
Protože džemy a marmelády jsou proti
bakteriím a kvasinkám konzervovány spoleèným úèinkem kyselin a vysokého obsahu
cukru, zbývá jen doplòková konzervace proti plísním. Ta mùže být rùzná, ale nejjednodušší je využití tepla pøi vaøení pomazánky
naplnìním sklenic horkým džemem nebo
marmeládou.
Používáme konzervové sklenice typu
Omnia nebo sklenice se šroubovým uzávìrem (Twist-Off), které pøed plnìním pøedehøejeme teplou vodou asi na 60 oC. Sklenice
pak naplníme vroucí pomazánkou až po okraj
(bez vzduchové mezery), ihned uzavøeme
a otoèíme na víèko. Obrácené je ponecháme nejménì 10 minut.
Je proto zcela zbyteèné konzervovat pomazánky chemickými prostøedky.
Džemy a marmelády vícedruhové.
Vícedruhové džemy a marmelády vìtšinou splòují nìkterý z tìchto cílù:
- optimalizují obsah pektinu a kyselin ve výrobku bez potøeby obchodních pøípravkù
- nahrazují (èásteènì) nìkteré nedostatkové (ušlechtilé) ovoce (v prùmyslu bìžnì
užívaný postup)
- umožòují zpracovat i nìkteré zajímavé
druhy nepìstìného ovoce bez pøídavku
obchodního pektinu a kyselin.
Pøi domácí výrobì je vhodné využívat ovoce souèasnì zrající. Zhotovovat polotovary
pro další zpracování (v jiném období) je pracné, s nevalnými výsledky u koneèných výrobkù.
Pøíklad vícedruhového džemu.
Borùvko - jableèný džem.
(0,4 kg borùvek, 0,6 kg jableèného protlaku, 0,8 kg cukru).
V této kombinaci borùvky dodávají džemu tmavomodrou barvu a charakteristickou
vùni, jablka pak doplòují pektin a kyseliny.
Výsledkem je velmi kvalitní výrobek.
Ménì zralá jablka nakrájíme na dílky (neloupané, neodjadøincované) a nepatrnì podlité vodou je pak vaøíme v zakrytém kastrolu, nejménì 10 minut, do zmìknutí. Potom
je vystøeme na protlak, který zvážíme.
Protlak pak vaøíme v odkryté nádobì za
stálého míchání do zhoustnutí.
Borùvky zbavíme pøímìsí, pøidáme do jableèného protlaku a spoleènì s protlakem je
vaøíme asi 5 minut.
Bez pøerušení varu pak pøidáme cukr
a zkoušíme, zda podle rosolotvorné zkoušky je džem hotov. (Popis zkoušky a plnìní
do obalù - viz meruòkový džem).
kolikerém otoèení vytvoøí nejen vrstvu na
hranì vaøeèky, ale i obloukovitý závoj. Postup pøi plnìní do obalù je uveden u meruòkového džemu.
Povidla
jsou na pøípravu pokrmù, se kterými se
tepelnì upravují, nejvhodnìjší. Na rozdíl od
ostatních pomazánek povidla zahušujeme
pouze (nebo pøevážnì) odpaøením vody a tím
koncentrací sušiny ovoce. Proto surovina by
mìla být málo kyselá, což kromì druhu ovoce ovlivòuje i zralost ovoce, která by mìla
být co nejvyšší. Nejvhodnìjším ovocem na
povidla jsou pravé švestky, ale mohou to být
Podobnì vhodné jsou i další kombinace, i hrušky nebo málo kyselá jablka. Zejména
napø. jahod a èerveného rybízu (rybíz nesmí hrušek bývá v nìkterých letech nadbytek
být pøezrálý!), ostružin a jablek, malin a èer- a proto jako pøíklad uvádíme ménì známý
veného rybízu.
postup pøípravy hruškových povidel bez míchání pøi jejich vaøení.
Marmelády tuhé konzistence
pøipravujeme pro kuchyòské úèely.
Hrušková povidla.
Postup pøi zhotovení tuhé marmelády je
Neloupané hrušky nakrájíme na ètvrtky,
obdobný jako u výrobkù rosolovité konzis- odstraníme jádøince a zvážíme. 1 kg upratence. Zahuštìní protlaku pøed pøídavkem vených hrušek smísíme s 0,25 kg cukru
cukru musí však být vyšší - do velmi husté v širokém kastrolu a necháme 12 hodin odkaše.
ležet. Ovoce s cukrem uvolní šávu, která
Èastou surovinou bývají jablka jako zá- umožní, abychom pøi zcela mírném zahøíváklad, s pøídavkem nìkterého barevného dru- ní mohli bez míchání vaøit povidla. Dokonèuhu ovoce. Nìkdy ale máme nadbytek i bo- jeme nejlépe vysušením v mírnì vyhøáté troubulovin, napø. angreštu, jehož zpracování na bì. Orientaènì zjistíme, zda povidla jsou
marmeládu uvádíme na pøíkladu.
hotová, když horká povidla nalijeme na prPøi zkoušce rosolotvorné schopnosti by kénko a vaøeèkou táhneme hmotou. Jestliže
mìla hotová marmeláda vytváøet po nabrání se vytvoøená brázdièka ihned nezalévá, jsou
na vaøeèku a nìkolikerém otoèení ve vodo- povidla hotová. Dobøe zahuštìná povidla
rovné poloze prohnuté závìsy
nemusíme plnit postupem uvedeným u meruòkového džemu. Pouze je po mírném
Pøíklad.
ochladnutí naplníme do konzervových skleAgreštová marmeláda.
nic až po okraj, uzavøeme kovovými víèky
(1 kg protlaku z angreštu, 0,8 kg cukru). a uložíme v suché místnosti.
Ke zpracování použijeme nepøezrálý angrešt. Oprané bobule (nemusí být odstopkoNa závìr pøedpis na ovocnou cukrovinku
vané ani zbavené okvìtí) vaøíme zakryté - hruškové datle.
a podlité malým množstvím vody. Po zmìkNa rozdíl od švestkových povidel jsou
nutí je pøes síto vystøeme na protlak, který hrušková povidla ménì oblíbena jako pomazvážíme.
zánka. Velmi vhodnì je možné je zhodnotit
Protlak potom za stálého míchání zahuš- pøípravou cukrovinkáøské pochoutky - hrušujeme tak dlouho, až vznikne hustá kaše. kových datlí, jejichž zhotovení si mùžeme
Pak pøidáme za stálého míchání cukr a vaøí- ponechat na volné chvíle v zimì.
me dále nejménì 3 minuty. Var ukonèíme,
Hrušková povidla rozprostøeme ve vrstvì
až marmeláda po nabrání na vaøeèku a nì- asi 1 cm tlusté na mikrotenový pøíøez polo39
žený na prkénku èi pekáèi. Zakryté papírem
je sušíme nad tìlesem ústøedního topení,
nad sporákem nebo v málo vyhøáté troubì.
Když je vrstva tuhá tak, že ji mùžeme snadno krájet, nakrájíme povidla na proužky široké asi 1,5 cm a dlouhé 3 - 4 cm. Proužky
potom uhnìteme do váleèkù, které krátce
ponoøíme do øídké èokoládové polevy. Po
ztuhnutí polevy váleèky balíme do kartonových skládaèek vystlaných perforovaným
polyetylenem nebo do kelímkù.
Ing. Karel Pùhoný
Odbìr vzorkù
Obsah pøístupných živin v pùdì se zjistí
nejsnáze a pomìrnì spolehlivì chemickým
rozborem pùdy. V zahrádce postaèí stanovit
v pùdì hodnotu pùdní reakce (pH) a obsah
pøístupných živin - fosforu, draslíku a hoøèíku. Zpravidla staèí provést chemickou kontrolu pùdy jednou za 5 - 6 let. Pùdní analýza
by mìla být provedena vždy pøi zaèátku hospodaøení, na novì získaných plochách, tedy
pøi zøizování zahrádkových osad, pøestavbì
a zmìnì kultur.
Obsah pøijatelného dusíku se zpravidla
nestanovuje, nebo se v pùdì rychle mìní.
Zjišování obsahu stopových prvkù má smysl jen tehdy, když je podezøení na jejich nedostatek (rozbory jsou však velmi drahé).
Analýzy rostlin (u ovocných stromù listù) lze
doporuèit jen tehdy, je-li nutno vysvìtlit rùstové poruchy, zejména pøi podezøení na kritický nedostatek urèité živiny.
Má-li agrochemický rozbor poskytnout
pøesné informace o zásobì živin a o hodnotì pH, je nezbytné, aby vzorek pùdy byl prùmìrný. Proto vždy odebíráme více dílèích
vzorkù z hloubky, ve které je rozmístìna nejvìtší èást koøenového systému. Pro jeden
prùmìrný vzorek musíme odebrat asi 20
vzorkù dílèích. Dílèí vzorky dùkladnì promícháme a z takto pøipraveného vzorku odebereme asi 0,5 kg. Vlhký vzorek nikdy neponecháváme v sáècích z plastických hmot, aby
nedocházelo ke zmìnám agrochemických
vlastností pùdy. Rozprostøeme jej do tenké
vrstvy mimo tepelný zdroj a necháme volnì
na vzduchu vyschnout. Vyschlý vzorek zabalíme do papírového sáèku, oznaèíme a zašleme, nebo pøedáme do laboratoøe.
40
Odbìr z orné pùdy a ovocných sadù
provádíme šachovnicovì rýèem zahradnickou lopatkou nebo sondovací tyèí do hloubky 30 cm. U vinic se odbìr vzorkù provádí
oddìlenì z vrstev pùdy do hloubky 30 cm
a od 30 do 60 cm.
Nejvhodnìjší doba odbìru vzorkù je na
podzim po ukonèení vegetace. Pokud nestihneme odbìr vzorkù na podzim, mùžeme jej
provést v jarním období. Jarní odbìr zaèíná
pøed vyhnojením pozemku co nejdøíve, jakmile to dovolí pùdní a povìtrnostní podmínky, a ukonèíme jej podle stavu vegetace,
nejpozdìji do konce kvìtna.
Rozbory pùd provádìjí krajské zkušebny
ÚKZÚZ (Ústøední kontrolní a zkušební ústav
zemìdìlský) a také zemìdìlské laboratoøe,
které jsou v nìkterých okresech, následnì
uvádíme v pøehledu jejich adresáø.
Adresáø sdružení
zemìdìlských laboratoøí ÈR
1. AGROLAB s.r.o.
664 42 Modøice 1690/20
2. HC ANALYTIKA s.r.o. 537 01 Chrudim
3. Zemìdìlský výzkumný ústav Kromìøíž
s.r.o. Havlíèkova 2787, 767 41 Kromìøíž
4. Agrodružstvo Rybníky,
Rybníky u Dobøíše, PS 14,
263 00 Dobøíš
5. UNIKOM a.s., Kutná Hora
28. øíjna 788, obchodní závod Uhlíøské
Janovice, zem.lab., PSÈ 285 04
6. EKO-LAB Žamberk spol. s.r.o.
Zemìdìlská 1004, 564 01 Žamberk
7. AGRO CS a.s. - EKOAKVA laboratoø
Øíkov, 552 03 Èeská Skalice
8. Zemìdìlská oblastní laboratoø
Malý a spol.
Masarykova 300, 439 42 Postoloprty
9. PROLAB v.o.s. Prostìjov Kralický háj,
798 12 Kralice na Hané
10. S.O.S. Skalice nad Svitavou s.r.o.
679 01 Skalice nad Svitavou
11. A.G.Servis, s.r.o. ZOL Lovosice
Kostelní 3, 410 02 Lovosice
12. Agropodnik a.s. Jièín
laboratoø Bašnice,
507 73 Dobrá Voda u Hoøic
13. AGRO Radomyšl, a.s. ZOL
387 31 Radomyšl
14. ENVIRO-EKOANALYTIKA s.r.o.
Tøebíèská 1540, 594 01 Velké Meziøíèí
15. EKO-AGRO RNDr. Baøina,
Dolní 21, 792 01 Bruntál
16. EKOLA s.r.o.
Bruzovice, 739 36 Sedlištì
17. Litolab s.r.o.
783 21 Chudobín
18. Laboratoø se sídlem ve VÚLH
Na Olivì 550, 517 73 Opoèno
19. Zelenina Malé Hoštice, a.s.
U statku 6, 747 05 Malé Hoštice
20. ZOL „Mír“ Kunovice, podnik. laboratoø
686 04 Kunovice
21. AGRO-LA s.r.o.
Jiráskovo pøedmìstí 630,
377 01 Jindøichùv Hradec
22. SVEC-consulting s.r.o.
Slavice 9, 350 02 Cheb
23. Laboratoø MORAVA s.r.o
Oderská 828, 742 13 Studénka
24. LABTECH s.r.o.
Polní 23/25, 639 00 Brno
25. MZLU Brno - Ústav agrochemie a výživy
rostlin, AF
Zemìdìlská ul., 613 00 BRNO
26. Výzkumný ústav pro chov skotu s.r.o.
Výzkumníkù 267, Rapotín,
788 13 Vikýøovice
27. Družstvo AGRO Èeská Lípa - agrolaboratoø, 470 01 Èeská Lípa
28. Agropodnik Klatovy, a.s.
K letišti 688, 339 01 Klatovy 2
Ing. Miroslav Kalina, CSc.
Nové odrùdy hrušní
V roce 2003 splnily pøedpoklady pro registraci, podle zákona è. 92/1996 Sb., o odrùdách, osivu a sadbì pìstovaných rostlin,
ve znìní pozdìjších pøedpisù a byly zapsány do Státní odrùdové knihy Èeské republiky tyto odrùdy hrušní, tentokrát se rzivým
povrchem slupky.
Pøedstavitelem dosud registrovaných
a pìstovaných odrùd hrušní s významnou rzivostí slupky jsou ze starších, dobøe nám známé Boscova lahvice a Konference, z novìjších pak Manon a Vonka registrované
v roce 2001.
Novinkami letošního roku jsou staronová
podzimní Hardyho, další je Monika, do sku-
piny zimních patøí Bodra a Vladka. Udržovatelem je SEMPRA PRAHA a.s. s místem
udržovacího šlechtìní u firmy SEMPRA
LITOMÌØICE s.r.o. Tady si je mùžete také
objednat jako množitelský materiál - rouby,
oèka nebo zakoupit pøímo ve vhodné kombinaci s podnožemi, vzhledem k vašim požadavkùm stanovištì.
Hardyho
Odrùda byla objevena ve Francii jako semenáè neznámého pùvodu. Je zaøazena
do skupiny podzimních odrùd. Stromy rostou bujnì, vytváøí polovzpøímené koruny,
dostateènì zahuštìné støednì tlustými, dlouhými, èasto prohnutými výhony. Plodnost je
brzká, plodí ve shlucích na èetném krátkém
plodonosném obrostu. Plody vyžadují probírku, bez ní støídá v plodnosti a velikost plodù
je nevyrovnaná.
Plod je støednì velký, slabì nesoumìrný,
kuželovitého až baòatého tvaru. Základní
barva slupky je žlutozelená, na skládce pak
žlutá, èervená krycí barva bývá ve formì
nevýrazného líèka. Slupka je støednì silná,
výraznì celokrajnì rzivá, na omak drsná
a suchá. Dužnina bílé barvy je máslovité konzistence, velmi šavnatá, sladce navinulá
a koøenitá. Stopka je tlustá a støednì dlouhá, na konci zahnutá a napojená v ose plodu, nìkdy se závalem na plodu.
Plody se sklízí koncem záøí, konzumnì
dozrávají v listopadu, skladovat je lze až do
ledna. Kvalitní plody získáme pøi pìstování
v úrodných pùdách, støedních a teplých oblastí, s dostateènou vláhovou bilancí. Pøedností odrùdy je kromì kvalitní dužniny i výborná afinita s kdouloòovými podnožemi. Její
užití je všestranné, používá se i jako mezikmen u odrùd slabìji rostoucích nebo tìch,
které vykazují špatnou afinitu s kdouloní.
Monika
Odrùda èeského pùvodu, která vznikla
køížením odrùd ´Boscova lahvice´ a ´Paøížanka´. Øadí se do skupiny podzimních odrùd. Stromy rostou bujnì, koruny jsou úzké,
vzpøímeného habitu, s dostateènì zahušujícím støednì tlustým obrostem, který je hustì olistìný. Pro kvalitní oslunìní plodù je nutný letní øez. Plodnost je støednì pozdní, plo-
41
dí ve shlucích na krátkém plodonosném obrostu. Plod je støednì velký, slabì nesoumìrný, úzce kuželovitého tvaru. Slupka tenká,
støednì prorezivìlá, na líèku ménì rzivá.
Základní barva žlutozelená je v období zralosti žlutá, krycí barva však chybí. Dužnina
je nažloutlá, šavnatá, navinule sladká až
nasládlá, støednì pevná, køehké konzistence. Stopka je støednì tlustá, dlouhá, napojená šikmo k ose plodu.
Plody se sklízí až zaèátkem øíjna, konzumnì dozrávají již koncem listopadu. Na skladu je efektivní ji uchovávat jen do prosince.
Kvalitních plodù docílíme pøi pìstování
v úrodných pùdách, teplejších polohách s dostatkem vláhy. Pøedností odrùdy kromì kvalitní a jakostní dužniny je dobrá afinita s kdouloòovými typy podnoží.
plodí na krátkém plodonosném obrostu.
Koruny zahušuje èetný støednì dlouhý obrost, který je nutné letním øezem redukovat.
Plodnost je brzká, vysoká, nutná je však probírka plodù, jinak se projevuje v dalších letech støídavá plodnost. Plod støední až velký, slabì nesoumìrný, lahvicovitého tvaru.
Slupka tenká, støednì rzivá a drsná. Více
rzivosti se objevuje okolo kališní jamky. Základní barva zelenožlutá, na skládce žlutá,
krycí jen na oslunìné stranì jako nevýraznì
rùžovoèervené rozmyté zabarvení. Dužnina
žlutobílá, šavnatá, nasládlá, jemné máslovité konzistence, bez výrazného aroma. Stopka je støednì tlustá, dlouhá a napojená v ose
plodu.
Termín skliznì nastupuje ve 2. polovinì
øíjna, plody konzumnì dozrávají v prosinci,
ve sklepì je lze skladovat do února. Odrùda
je vhodná pro pìstování v teplých a støedBodra
Další èeská odrùda, která vznikla køíže- ních oblastech na dostateènì vlhkých a úrodním odrùd ´Boscova lahvice´ a ´Drouardo- ných pùdách. Afinita s kdouloòovými podnova´, jak je zøejmé z názvu. Je zaøazena již žemi je dobrá.
do skupiny zimních odrùd. Stromy rostou bujVýhodou rzivých plodù hrušní je fakt, že
nì, koruny jsou široce kuželovité, zahušují
dlouhými støednì tlustými výhony, habitus je plody netrpí tolik otlaky povrchu slupky pøi
polovzpøímený. Plodnost je støednì pozdní, tøídìní a expedici. Tužší slupka je více odolplodí na støednì dlouhém døevì. Plod je vel- ná k poškození èi otlaèení. Pevnìjší slupka
ký, silnì nesoumìrný, široce kuželovitého více chrání plody proti ztrátì vody v suchých
tvaru. Tenká slupka je výraznì rzivá, drsná skladovacích prostorách. Nevýhodou je pro
a suchá. Základní barva je žlutozelená, kry- nìkteré konzumenty horší poživatelnost.
cí barva se objevuje zøídka, jako nevýraznì Slupka se rzivostí bývá pøi jídle drsná a pøed
rùžová. Na skládce rzivá slupka zezlátne. konzumací je vhodné ji odstranit.
Ing. Dušan Nesrsta, ÚKZÚZ,
Dužnina bílé barvy je více šavnatá, nasládOdbor odrùdového zkušebnictví
lá, mìkká, hrubší konzistence. Stopka tlustá, støednì dlouhá, èásteènì zahnutá a naMénì rozšíøené ovocné druhy
pojená v ose plodu.
Doba sklizòové zralosti plodù nastává
Význam ménì rozšíøených druhù je znaèv polovinì øíjna, do konzumní zralosti nastu- nì široký a témìø nezastupitelný pìstováním
puje na pøelomu mìsícù listopad a prosinec. jiných døevin. Cennou vlastností je malá náPlody lze skladovat ve sklepì do ledna. Od- roènost na kvalitu prostøedí i pùdy a vlastnírùdu pìstujeme na kdouloòových podnožích ho pìstování. Èasto plní funkci užitkovou
v teplých i støedních polohách s dostateènou i okrasnou. Pøedností je jejich èasný vstup
vláhovou bilancí.
do plodnosti a témìø pravidelná sklizeò ovoce s vysokou biologickou hodnotou, mající
pøíznivý vliv na lidské zdraví. Plody lze konVladka
Odrùda èeského pùvodu, která vznikla zumovat pøevážnì až po rùzných zpùsobech
obdobným køížením jako pøedchozí odrùda konzervárenského zpracování, nìkteré pøi
´Boscova lahvice´ a ´Drouardova´. Je za- dokonalém vyzrání i v èerstvém stavu. Kvaøazena do skupiny zimních odrùd. Roste lita plodù nìkterých druhù pøedstihuje obsastøednì bujnì, má polovzpøímený habitus, hem nutrièních látek bìžnì pìstované ovoc42
né druhy, zejména obsahem vitamínù (vitamín C), minerálních látek, pektinù apod..
Obsah tìchto látek je v ovoci obsažen v biologicky ideální formì a nelze jej adekvátnì
nahradit jinými produkty. Mimo uvedené funkce jsou tyto ovocné druhy velmi dùležitým
èinitelem v oblasti ekologicky vyváženého
a stabilního životního prostøedí, které se stalo
jedním z prvoøadých cílù lidské spoleènosti.
Plní v rámci rozptýlené zelenì funkci biologickou (posílení ekologických vazeb), melioraèní, izolaèní, asanaèní, kulturní (zvýraznìní historických a sakrálních staveb),
estetickou, nauènou (druhová a odrùdová
rozmanitost), rekreaèní apod.
Øada z tìchto poèetných druhù se nachází
v kolekcích odrùd a genotypù vysazených na
pokusných a demonstraèních pozemcích
Ústavu šlechtìní a množení zahradnických
rostlin ZF MZLU v Brnì, na ŠZP Žabèice
a Lednice. Mají poslání genofondù, ale jsou
využívány nejen v rámci pedagogické èinnosti ústavu (výuka, diplomové práce, doktorské
práce), ale i výzkumné èinnosti (grantové
projekty). Poskytují také množitelský materiál øadì školkaøských závodù u nás i v zahranièí.
Poèetnìjší zastoupení mají následující
rostlinné druhy:
Kdouloò obecná (Cydonia oblonga Mill.)
Rakytník øešetlákový (Hippophae rhamnoides L.)
Døín obecný (Cornus mas L.)
Zimolez jedlý (Lonicera caerulea L.)
Moruše trnavská (Morus trnaviensis Domin.)
Rùže dužnoplodá (Rosa pommifera Herrm.)
Jeøáb èernoplodý (Aronia melanocarpa L.)
Jeøáb moravský sladkoplodý (Sorbus aucuparia var. Moravica Zangerl.)
Nìkteré z tìchto byly již rùzným zpùsobem prezentovány v tisku, ale nìkteré - napø.
oznaèované obecným názvem „kamèatské
borùvky“ jsou neustále na výsluní pìstitelského zájmu. Pøíèinu lze hledat ve velkém
zájmu o chutné, zdravé a dietetické ovoce.
Zimolez jedlý (Lonicera caerulea subsp.
edulis Turcz. ex Freyn.)
Z hlediska ovocnáøského se pìstují rùzné taxony:
L. edulis Trucz. ex Freyn
L. kamtschatica (Sevast.) Pojark
L. altaica Pall.
L. turczaninowii Pojark.
spoleènì oznaèované za nový nenároèný ovocný druh, který poskytuje jedlé a cenné drobné ovoce s mimoøádnì èasným dozráváním plodù.
Plody zimolezu obsahují v závislosti od
druhu a pìstitelských podmínek 10 - 14 %
sušiny, 3 - 13 % cukrù, 1,1 - 1,6 % pektinù, 20 - 50 mg.100g -1 kyseliny askorbové,
400 - 1 500 mg.100g -1 polyfenolù. Celkový
obsah biologicky aktivních látek, flavonolù
a flavonù v plodech dosahuje 70 mg.100g-1,
zastoupen je i rutin 640 - 720 mg.100g-1, ale
i vitamíny skupiny A, B a minerální látky.
Pøi dozrávání plodù za suchého horkého
poèasí dochází ke zvýšení obsahu cukrù,
barviv a tøíslovin. Za chladného a deštivého
poèasí se zvyšuje celková kyselost a obsah
kyseliny askorbové. Plody nìkterých keøù
mohou být mírnì nahoøklé. Stupeò hoøkosti
nemusí být negativní pro každého konzumenta. Èasto i plody s mírnou hoøkostí jsou
pro urèitá zpracování èi konzumaci vyžadovány.
Rùstová charakteristika
Vytváøí silné pomìrnì husté keøe s výškou okolo 1,6 m, vzrùstné odrùdy i 2,5 m.
Kùra je hnìdé barvy, oddìluje se v dlouhých
pruzích. Typickou vlastností je tvorba podrùstajících letorostù. Roèní pøírùstky dosahují okolo 0,2 m. Poèáteèní rùst je vázán na
rychlý vývoj kvìtù èasnì zjara.
Doba kvìtu bývá 7 - 10 dní, kvìty jsou
barvy žluté nebo žlutozelené, trubkovité, nálevkovité, tvoøí se i dvoukvìté. Kvìty poskytují kvalitní nektar a jsou vyhledávané vèelami. Otevøené kvìty snáší jarní poklesy teplot
až - 8 oC, poupata v pøedjaøí až - 10 oC. Suché poèasí negativnì ovlivòuje tvorbu plodù, kvìty zasychají a opadávají. Po odkvìtu
dozrávají plody za 30 - 42 dní.
Bobule tvoøí souplodí se dvìma èíškami,
délky od 15 do 35 mm a hmotnosti od 0,7 do
1,4 g. Tvar temnì modrých plodù je protáhlý, variabilní a s výrazným voskovým povlakem. Plody jsou slabì aromatické, pøíjemné
a líbivé. U nejranìjších odrùd dozrávají ve
43
druhé polovinì kvìtna, støednì zrající zaèátkem èervna, pozdní odrùdy koncem èervna
èi bìhem èervence. Semena jsou malá, plochá, okrouhlá, mají tenkou povrchovou slupku. Diferenciace kvìtních pupenù probíhá
ihned po sklizni. Èastý je remontující kvìt
rozkvétající v srpnu a s plody zrajícími v záøí.
Konec vegetace spojený s opadem listù
nastává v polovinì øíjna. Vegetaèní klid je
pomìrnì krátký. V polovinì listopadu se
keø probouzí a vystupuje z hlubokého vegetaèního klidu do klidu vynuceného. V tomto období (konec listopadu èi prosince) mùže dojít k poškození nízkou teplotou, kdy
vystøídá delší období oteplení náhlý silný
mráz.
Zimolez tvoøí silný koøenový systém, bohatì rozvìtvený do okruhu 2,0 až 3,0 m.
Hlavní masa koøenù se nachází do hloubky
0,4 m, jednotlivé koøeny zasahují i do 0,8 m.
Sklizeò po šestiletém pìstování dosahuje zpravidla okolo 1 kg plodù z keøe se stárnutím a mohutností keøù lze získat 2 - 3 kg
plodù. Maximální úrodu poskytují keøe od
8. do 15. roku pìstování, kdy dochází k rovnováze mezi rùstem a plodností, pozdìji stárnutím keøù klesá. Délka pìstování bývá zpravidla do 20 rokù. Po 25. roce pøevládá odumírání stále vìtších kosterních vìtví, staré
vìtve poskytují krátké pøírùstky a sklizeò se
výraznì snižuje. Uplatnìní racionálního øezu,
výživy, závlahy mùže výraznì prodloužit
období intenzivní plodnosti.
Nároky na stanovištì
Zimolez jedlý je svìtlomilnou rostlinou
s vysokou mrazuodolností. K rùstu v jarním
období a dozrávání plodù vyžaduje pomìrnì malou sumu teplot.
Pro rùst jsou vhodné pùdy vlhèí, nikoliv
pøemokøené s dostatkem humusu. Optimální pùdní reakce je slabì kyselá až neutrální. Dobrý rùst byl zaznamenán i u kyselých pùd pøi pH 5,0 - 5,5. Pùdu zpracováváme pomìrnì mìlce, zpravidla do hloubky
0,10 - 0,12 m, jinak se poškozují koøeny. Výhodná je nastýlka organickou hmotou. Zvýšení vlhkosti pùdy i vzduchu podporuje velikost plodù. Na jaøe pøihnojujeme dusíkem
(ledek amonný 50 g/m2), po odkvìtu je prospìšné pøihnojení fosforeènými a draselný44
mi hnojivy. Zimolez má jistou toleranci vùèi
stínu, ale lépe roste a plodí v podmínkách
dobrého osvìtlení.
Zpùsoby množení
Z dosud nejznámìjších zpùsobù se využívá množení semenem a øízkováním (zelenými, døevitými øízky). Semenáèky zachovávají jen z èásti vlastnosti a znaky mateèných
rostlin a je nutné v prvních letech plodnosti
vìnovat pozornost selekci a výbìru rostlin
požadovaných vlastností.
Zelené øízky odebíráme z letorostù, které
ukonèily svùj rùst. Øízky bývají se 3 - 4 páry
listù. Vysazují se do substrátu na množárnu.
Døevité øízky jsou odebírány v dobì vegetaèního klidu (zaèátkem zimy). Na jaøe v dubnu
vysazujeme upravené øízky na záhony. Øízky dorùstají na místì zakoøeòování bìhem
dvou let. Množitelský koeficient je výraznì
nižší.
Agrotechnika trvalých výsadeb
Stabilní úroda je dosahována po dobu
15ti, výjimeènì 20 let. Pùda má být vlhká
(možnost doplòkové závlahy), bohatá organickými látkami a prvky minerální výživy.
Pøednost mají dobøe osvìtlená místa s ochranou pøed trvale vanoucími vìtry.
Pro zahrádkáøské pìstování je vhodné
využití okraje pozemkù, kde nezasahuje stín
ovocných stromù. Možno jej pìstovat v øadì
s èerným rybízem s nímž má shodnou agrotechniku. Vhodné je vysazení nìkolika odrùd, vìtšinou se odrùdy vzájemnì opylují,
ponìvadž kvetou ve stejné dobì.
Vysazujeme nejèastìji na podzim, kdy je
zabezpeèena vysoká ujatelnost, ale i pøezimování. Jarní výsadba s ohledem na èasné
rašení (vylámaní narašených pupenù) nebývá vždy nejvýhodnìjší.
Vzdálenost rostlin pøi výsadbì závisí na
vzrùstnosti a struktuøe keøù, zpravidla øady
bývají vzdálené 2,0 m a v øadì 1,5 m. Vysazujeme dvouleté sazenice (2 - 3 výhony, výška 0,35 - 0,45 m) asi o 5 cm hloubìji, zasypeme kompostem, rašelinou a následuje
zálivka.
Pøi výsadbì nezkracujeme øezem, odstranìní podléhají jen partie zlomené pøi transportu a výsadbì.
Dobrý rùst a èasný vstup do plodnosti zabezpeèuje komplex péèe o pùdu v meziøadích a pásech v blízkosti keøù. Ošetøení pùdy
do zrání plodù spoèívá v kypøení a odplevelování. V dobì zrání plodù pøerušíme kypøení, které opìt zintenzívníme po sklizni, ve
druhé polovinì èervence. Po opadu listù na
podzim pøistoupíme k základnímu zpracování pùdy do hloubky 10 - 12 cm. Prostøedkem
k udržení vláhy v pùdì a v boji s plevely je
každoroèní mulèování rostlin rašelinou, kompostem nebo rozloženým hnojem. Organická hnojiva (hnùj, rašelina, kompost) používáme 1 krát za 2 - 3 roky, pøi podzimním rytí
je zapravíme do pùdy. Dávka 8 - 10 kg.m2.
Pøihnojení minerálními hnojivy provádíme zpravidla 3 krát v prùbìhu vegetace.
První - dusíkaté pøihnojení se uskuteèní brzy
po sejití snìhu. Letní pøihnojení bývá zaèátkem èervence kombinovanými hnojivy
40 - 60 g/m2. Pøi podzimním zpracování pùdy
vnášíme do pùdy fosforeèná a draselná hnojiva v dávce 20 - 30 g/m2.
Øezové práce zpomalují pøirozené procesy stárnutí a prodlužují období hospodáøské
plodnosti, úrodnost vzrùstá pøi každoroèním
vytváøení silných roèních pøírùstkù, plody na
silných výhonech jsou vìtší než na slabých
a zastínìných.
V období rùstu v prvních 3 - 5 letech po
výsadbì je øez omezen na minimum, spoèívá v odstranìní poškozených èi zaschlých
partií. V návaznosti jedenkrát za 2 - 3 roky
je vhodné uskuteènit selektivní øez. Nezbytnost pravidelného zmlazovacího øezu vzniká v 8. - 10. roce po výsadbì. Detailní zmlazovací øez se provádí jedenkrát za 3 - 4 roky,
nejlépe na podzim po opadu listù nebo èasnì z jara (bøezen). Odstraòujeme stárnoucí
vrcholy kosterních vìtví, tím vzniká prorùstání pupenù a tvorba nových letorostù. Nezbytné je odstraòování drobných obrùstajících partií, vyskytujících se na obvodu keøe,
pøispívají k rychlému zahuštìní, a tím i zastínìní a neplodnosti.
U nìkterých odrùd zimolezu (´Zoluška´,
´Lazurová´) se keøe tzv. „rozvalují“, kosterní
vìtve se rozkládají až na pùdu, což èiní složitosti pøi ošetøování i sklizni. Tyto partie odstraòujeme u základu keøe a podporujeme
tak vzpøímený tvar.
Zmlazování podléhají i velmi staré zanedbané keøe, kde kosterní vìtvì zkrátíme nad
povrchem pùdy na 0,3 - 0,4 m. Po zmlazení
ponecháváme 10 - 15 nejsilnìjších pro budoucí základ keøe, ostatní úplnì odstraníme.
Výskyt škodlivých èinitelù
Obecnì se traduje minimální výskyt poškození. Vyskytuje se zelená mšice zimolezová, štítenka bílá, puklice švestková apod..
Z chorob na plodech - plíseò šedá. Znatelnou škodu zpùsobuje ptactvo v zimì vyklováváním pupenù v dobì skliznì - ztráta bobulí.
Sklizeò plodù
Od objevení typické barvy do získání konzumní zralosti uplyne 5 - 10 dní. Sklizeò zaèíná, když více než 75 % všech bobulí konzumnì dozrálo. Pøíznaèná je rozdílnost v dozrávání, výrazná v chladném deštivém poèasí.
Opadavost zralých bobulí je považována za
nejvìtší nedostatek a pøi šlechtìní odrùd je
tato vlastnost zohledòována.
Zastoupení genotypù a odrùd
Výsadba na našich pokusných pozemcích
byla založena z kolekce rostlin, získaných z:
VIR Sankt Peterburg, Herbaton s.r.o. Klèov,
VÚOOD Bojnice, SPU Nitra.
Nìkteré položky byly získány i z expedicí
pracovníkù VÚRV Praha - Ruzynì. Souèasný stav dosáhl více než 30 genotypù a odrùd. Prùbìžnì jsou hodnoceny morfologické, rùstové, sklizòové i technologické znaky
a na základì jejich vyhodnocení budou pak
odrùdy doporuèeny pro pìstování a hospodáøské využití, a tím tento zajímavý druh najde plné uplatnìní na úseku zahrádkáøství.
Kontaktní adresa:
Prof. Ing. Vojtìch Øezníèek, CSc. Ústav
šlechtìní a množení zahradnických rostlin,
Mendelova zemìdìlská a lesnická univerzita
v Brnì.
tel.: 545136000, e-mail: [email protected]
Bor ve výživì rostlin
Bor patøí mezi nejdùležitìjší stopové prvky. Zlepšuje hospodaøení rostlin s vodou,
podporuje nasazení kvìtù a plodù, pøíznivì
pùsobí na klíèeni pylu aj. Velmi nároèné na
45
bor jsou všechny košáloviny, celer a mák.
Ale i réva vinná a ovocné døeviny mají vysoké nároky na bor. Nedostatek boru je nejèastìji vyvolán silným vápnìním a zvýraznìn suchým poèasím. Velmi èasto se projevuje ve skryté(latentní) formì snížením kvality
produkce.
Nejèastìjším pøíznakem nedostatku boru
je srdéèková hniloba. Vyskytuje se u øep,
celeru, brukvovitých rostlin a máku. Listy
v srdéèku odumírají a v bulvì vzniká dutina
s tmavými, nìkdy i mokvajícími stìnami.
Uvnitø bulvy celeru se objevují hnìdé skvrny. U kvìtáku se zpomaluje rùst nejmladších
listù, které nezakrývají rùžici a ta hnìdne. Pro
kvìták, brokolici a kapustu je charakteristická dutost košálù. Srdéèkové listy máku jsou
nafialovìlé. Vrchol èasto zasychá a rostliny
nevytváøejí kvìty. Kvìtù je jen málo a makovice jsou nápadnì menší.
U ovocných stromù se deficit boru projevuje nepravidelným rùstem plodù a u jádrovin dochází k zevnímu a vnitønímu korkovatìní. U jabloní je to køenèení (až k jádøinci)
a u hrušek kaménèitost. Nedostatek boru zøejmì spolupùsobí u peckovin, hlavnì
u broskvoní špatný vývin pecek, jejich praskání, které se projevuje i praskáním plodù.
U révy vinné se pøi nedostatku boru v hroznu
nevyvíjejí nìkteré bobule, takže hrozen je neúplný. Podle stupnì nedostatku je vìtší èi
menší podíl bobulí malých, pøípadnì naprosto chybìjících.
Nejznámnìjším a pro zahrádkáøe nejdostupnìjším boritým hnojivem je borax, který
obsahuje 11 % boru. Je rozpustný ve vodì
a možno jej použít ke hnojení do pùdy i postøikem na list. Pro zahrádkáøe je mimokoøenová výživa hlavní zpùsob dodávání stopových prvkù vèetnì boru a má øadu pøedností oproti aplikaci do pùdy. Pøedevším je
to vyšší jistota úèinnosti, spotøeba boraxu je
malá a pøi neznalosti obsahu boru v pùdì
pøedejdeme nebezpeèí pøedávkování. Je
známo, že všechny trávy jsou citlivé na nadmìrný obsah boru v pùdì. Protože je bor
v rostlinách málo pohyblivý, doporuèují se pøi
hnojivém zásahu 2 až 3 postøiky bìhem vegetace. Borax se nejprve rozpustí v malém
množství horké vody, která se pak pøidá
k urèenému množství vody.
46
Boru bývá v pùdách našich sadù mírný
nedostatek a jablonì na hnojení borem reagují zvýšením výnosu i skladovatelnosti plodù. Podle VŠÚ ovocnáøského v Holovousích
je nejúèinnìjší aplikace boraxu na podzim
pøed opadem listù. Dostane se ještì do pupenù, kde bude zjara vèas k dispozici pro
vyvíjející se kvìty a pøíznivì ovlivní jejich
plodnost a odolnost k nízkým teplotám. Pokud jsme postøik boraxem nestihli na podzim, je možné jej aplikovat s dobrou úèinností ještì zjara na zelené až rùžové poupì.
Na podzim i zjara je vhodná 0,6% koncentrace boraxu.
Ke zvýšení odolnosti kvìtních pupenù
merunìk proti mrazu se doporuèují postøiky
bórem. V období od rašení kvìtních pupenù
se doporuèuje postøik 1%, v období kvìtu
0,2% a v období plùdkù 0,4 - 0,5% roztokem
boraxu. Když má být postøik úèinný, musíme
jej provést 24 hodin pøed oèekávaným mrazem. Postøik bìhem kvìtu není škodlivý pro
vèely.
Mimokoøenová výživa boraxem
Druh
termín postøiku
koncentrace (%)
0,2
0,2 - 0,3
Ovocné døeviny v plném kvìtu
po opadu kvìtních lístkù
v dobì vytváøení plodù a
pøi èervnovém opadu plodù 0,3 - 0,5
po sklizni nebo pøed
rašením
0,6
Réva vinná
ve stádiu 3. listu
0,3
pøed kvìtem
0,3
Zelenina
(kvìták,kapusta, 1. postøik 20 dní po výsadbì 0,2 - 0,3
brokolice)
2.postøik za mìsíc
0,2 - 0,3
Mák
ve stádiu 4 - 6 pravých listù 0,05 - 0,1
U boru je rozmezí mezi dostateèným zásobováním pro normální rùst rostlin a nadbytkem s výskytem poškození rostlin velmi
malé, takže mùže dojít snadno k pøedávkování. Nadbytek boru se projevuje poškozením vrcholových listù - jejich okraje zasychají
a celý list postupnì žloutne. Jsou pomìrnì
velké rozdíly v citlivosti k nadbytku boru, vìtšinou rostliny vyžadující více bóru snášejí
vyšší obsah v pùdì a naopak nenároèné plodiny jsou snadnìji poškozovány.
K nadbytku bóru dochází nevhodným hnojením, pøípadnì pìstováním rostlin v kvìtináèích s vysokým obsahem bóru. Napøíklad
pøi pùvodnì zjištìném nedostatku boru, mùže
k tomu také dojít, když nìkolik let po sobì
aplikujeme do pùdy hnojiva s obsahem boru
i k rostlinám nároèným na bor, pøedevším na
lehkých pùdách. Také pøi používání popela
z hnìdého uhlí se mohou na rostlinách objevovat škody z nadbytku boru. Protože popel
z hnìdého uhlí obsahuje pomìrnì hodnì
boru, nepatøí do zahrádky.
Rostliny v nedostateènì vypálených hlinìných kvìtináèích a také ve smaltovaných
nádobách mohou vykazovat škody z nadbytku boru, zejména když má použitá zemina
nízkou hodnotu pH.
V sušších oblastech lze poèítat èastìji
s nadbytkem boru, než ve vlhèích, kde se mohou vyskytovat škody jen v dùsledku pøehnojení.
Je nutno zaujmout stanovisko k obèas
doporuèovanému použití boraxu k hubení
hub v trávníku a k hubení plevelù v zahrádce. V obou pøípadech mùže snadno dojít
k poškození rostlin, zejména trávníku. Pro
úplnost uvádíme, že do pùdy lze aplikovat
jednorázovì 10 - 20 g boraxu na 10 m2 a to
jen v pøípadì potøeby pouze k rostlinám
s vysokou potøebou boru. Pøi dávce od 35 g
boraxu na 10 m2 existuje již nebezpeèí následného toxického pùsobení, pøedevším na
kyselých pùdách.
Je-li hodnota pH pùdy s toxicky pùsobícím obsahem boru nízká, lze vyvápnìním
v podstatì zabránit nadbytku boru u rostlin.
Kromì vápnìní lze intenzivním zavlažováním
nadbytek boru zmírnit nebo odstranit.
V závìru uvádíme, že cílem hnojení borem není dostat pùdu pro všechny rostliny
do stupnì dobré zásoby, nýbrž cílenì zlepšit zásobování rostlin s vysokou potøebou
a k tomu je nejvhodnìjší mimokoøenová
výživa.
Ing. Miroslav Kalina, CSc.
Houbové choroby na listech rùží
Listy rùží mohou utrpìt na kráse z více
dùvodù. Mohou být posáty mšicemi, svinuty
nebo zvlnìny èinností pilatek, našedle støíbøité díky sviluškám. Okusovat pøijdou brouci,
píïalky i vèely èalounice. Výrazné zmìny
barvy do svìtle nažloutlé bývají pùvodu fyziologického (chloróza) jako následek nedostatku železa èi jiného prvku nebo i špatnou
výživou z podnože, po zimì apod. Koneènì
se nám nìkdy podaøí listy popálit hnojivy,
postøiky proti chorobám a škùdcùm nebo (což
je horší) herbicidy. Viry, naštìstí, nejsou u rùží
problémem.
Zamìøíme se nyní výluènì na listové choroby, mající pùvod v houbách. Tyto jsou všeobecnì rozšíøené a každý pìstitel se s nimi
velmi brzy prakticky seznámí a budou mu
stále znepøíjemòovat radost z rùží. Budeme
se zabývat venkovním pìstováním, tedy nikoliv skleníkovými kulturami.
Pro prevenci proti houbovým chorobám
platí nìkteré spoleèné rady. Èím budou rùže
díky vyrovnané výživì a zálivce v lepší kondici, tím úspìšnìji budou vzdorovat, a i když
na nìjakou dobu pøijdeme o kvìty, rostliny
pøežijí. To je podstatné, protože rùže nesázíme na rok èi dva. K chemickým zásahùm
pøistoupíme jedinì, když poškození pøesáhne únosnou míru, protože zahrada je souèástí našeho životního prostøedí. Správnou
volbou odrùd je možno choroby omezit. Neexistuje však asi rùže absolutnì rezistentní
k èerné skvrnitosti nebo padlí, a co platí na
jednom místì, nemusí platit jinde.
Doporuèené pøípravky pro ochranu rùží
Pøípravek (koncentrace v %)
Úèinnost
Baycor 25 WP (0,15-0,2)
ÈS,Pa,R
Bayleton 25 WP (0,03-0,1)
Pa
Bentate (0,06-0,1)
Pa
Dithane M 45 (0,3)
ÈS,R
Fundazol 50 WP (0,06-0,1)
Pa
Kuprikol 50 (0,5-0,8)
ÈS
Nimrod 25 EC (0,1-0,3)
Pa
Novozir MN 80 (0,3)
ÈS,R
Punch 40 EC (0,005)
ÈS,Pa,R
Rubigan 12 EC (0,05-0,06)
ÈS,Pa
Saprol New (0,125)
ÈS,Pa,R
Syllit 65 (0,05-0,1)
ÈS,Pa
Topas C 50 WP (0,125)
ÈS,Pa,R
Úèinnost proti:
èerné skvrnitosti - ÈS
padlí - Pa
rzi - R
47
Èerná skvrnitost (Marssonina rosae, Actinonema rosae, Diplocarpon rosae)
Nejhorší houbovou chorobou rùží je èerná skvrnitost. Obvykle již od èasného léta,
a k podzimu stále více, se na listech i nevyzrálých výhonech objevují hnìdé až fialovì
èerné, èasto žlutì orámované skvrny. Nìkdy
jsou paprsèitého tvaru. Zatímco u nìkterých
odrùd zùstávají takto vybarvené listy dlouho
na rostlinì, u jiných brzy opadají. Intenzita
napadení se u houbových chorob hodnotí odhadem procenta poškozených listù. Není
vzácností, že na rùži nenajdeme jediný zdravý list nebo jsou vìtve holé a na jejich koncích zakrnìlé kvìty.
Takto silnì postižené rostliny pochopitelnì také špatnì pøezimují. Horní vìtve vysokých sadových a pnoucích rùží bývají zdravé, což asi souvisí jednak s nižší vlhkostí
a intenzivním proudìním vzduchu, jednak
s okolností, že zárodky houby pøezimují
ve spadaném listí. V menší míøe ovšem též
v mladých vìtvièkách. Bylo zjištìno, že spory vydrží bez poškození teplotu -18 °C. Na
jaøe od kvìtna se spory uvolòují, mohou však
vyklíèit jen v kapkách vody. Proto je šíøení
houby velmi závislé na poèasí.
Z uvedeného vyplývá zpùsob ochrany.
Pokud si mùžeme místo pro výsadbu vybírat, jsou lepší polohy vìtrné než uzavøené
a vyhneme se blízkosti vodních ploch s vysokou vzdušnou vlhkostí. Èím déle pìstujeme rùže, tím více starostí budeme mít, protože se zárodky houby kumulují. Ve školkách
se rùže mají vyskytovat v dvouletém pìstebním cyklu jen jednou a pak je tøeba nìkolik
let zaøazovat polní plodiny. Pokud již poloha
zahrady není ideální, rozhodnì nesázejme
odrùdy náchylné k èerné skvrnitosti. Bìhem
vegetace odstraòujeme podle možností nemocné listy z rostlin i z pùdy. Nezaléváme
(hlavnì ne veèer) na list, ponìvadž pøi orosení se více šíøí infekce. Nezapomínáme na
základní øez v pøedjaøí, ale i zkrácení vìtví
na podzim. Vìtve a listy pálíme, nedáváme
je na kompost.
J. F. Kennedy, Kimono, Königliche Hoheit,
Lilli Marleen, Orange Sensation, Piccadilly,
Red Garnette, Rumba, Schneewittchen,
Silver Star, Soir d’Automne, Sterling Silver,
Virgo, Whisky, Wiener Charme, R. canina,
R. foetida.
Padlí rùžové (Sphaerotheca pannosa var.
rosae), slov. múènatka
Náchylnost k èerné skvrnitosti neznamená, že rùže nebude citlivá k druhé nejnebezpeènìjší houbové chorobì - padlí. Více
napadá rùže s mìkkými, matnými listy, než
odrùdy s listy kožovitými a lesklými. Na listech, hlavnì mladých výhonù, se tvoøí bìlavý až šedobílý mouènatý povlak. Tato choroba však napadá i poupata, kvìtní kalichy
a stopky. Kvìty jsou znetvoøené a ztìžka se
otvírají. Slabší výskyt se mùže omezovat
pouze na stopky kvìtù a uniknout tak naší
pozornosti.
Padlí se zaèíná šíøit zpravidla døíve než
èerná skvrnitost, ovšem hlavním mìsícem
hromadného výskytu bývá srpen v období
bouøkového poèasí a noèního ochlazení
s rosou. Výhony zakròují, celá rostlina slábne, snižuje se mrazuvzdornost. Houba pøezimuje ve formì podhoubí v pupenech na vìtvích, odkud vyrùstají na jaøe již napadené letorosty. Tento jev ostatnì známe u jiného
druhu padlí na jabloních. Bìhem vegetace
se pak uvolòují konidie, a ty se šíøí po kraji.
Padlí rùžové na rozdíl od èerné skvrnitosti
nepotøebuje pro vyklíèení kapky vody, ale vysokou vzdušnou vlhkost a i vyšší teplotu.
Velmi se proto vyskytuje ve sklenících, kde
je skvrnitost vzácností.
Zásady ekologické ochrany jsou v mnoha
smìrech stejné jako u èerné skvrnitosti. Spoèívají v udržování dobrého fyziologického
stavu rostlin, likvidování napadených èástí
v poèátku šíøení, nezalévání na list. Pøi chemické ochranì platí, stejnì jako u èerné skvrnitosti, že jednou napadené èásti rostlin nelze zachránit. Dva nebo tøi ochranné postøiky by se mìly na rostlinì projevit.
Odrùdy rùží èasto náchylné k padlí:
Odrùdy a druhy rùží èasto náchylné k èerAlbertine, Dorothy Perkins, Erotica, Excelné skvrnitosti:
sa, Christian Dior, Neues Europa, Papa MeilCircus, Duftwolke, Eminence, Homma- land, Super Star, Sutter’s Gold, Tausendge d’Anjou, Charleston, Cherry Brandy, chön.
48
Rez rùžová (Phragmidium mucronatum,
P. rosae)
Další specifická houbová choroba napadající jen rùže. Na vìtvích se tvoøí již v kvìtnu
èervené výènìlky, hlavnì na rubu listù se pak
objevují rezavé prášivé kupky. Napadené listy
odumírají.
Nemoc nebylo po mnoho let vidìt, ale nyní
se s ní mùžeme setkat dosti èasto jak v zahradách, tak na botanických rùžích v krajinì. Také rez napadá druhy a odrùdy v nestejné intenzitì, ale podrobnìjší zkušenosti
v tomto smìru nemáme. Opìt je nutné sázet
na místa slunná a provzdušnìná, nezahušovat, zalévat podmokem.
Když nám houbové choroby již moc škodí, není vyhnutí, musíme støíkat. Øídíme se
Nabídka drtièù pro ÈZS se slevou
pøesnì návodem, nepracujeme za slunce, za
silnìjšího vìtru, pøed deštìm. Postøiky je
zpravidla nutné opakovat v intervalu pøibližnì 10 dnù až do nápravy stavu. Pokud provádíme preventivní ochranu, je tøeba zaèít
od poloviny èervna. Do konce záøí pak støíkáme asi 4x. Všeobecnì platí, že èím chemický pøípravek støídáme èastìji, tím lépe,
nebo škodlivé organismy si mohou po èase
vytvoøit odolnost. Povšimnìte si, že mnohé
pøípravky pùsobí souèasnì proti více druhùm
hub. Je výhodné míchat fungicidní a insekticidní pøípravky. Souèasnì tak lze zastavit tøeba šíøení mšic.
RNDr. Jiøí Žlebèík, VÚKOZ Prùhonice
O významu kompostù jistì není nutno nikoho pøevìdèovat, zahrada nám koždoroènì vyprodukuje mnoho kompostovatelného
odpadu a pokud to seèteme v celé osadì, je
to jistì pìkná hromada. Mnohé ZO navíc
obtížnì øeší podmínky likvidace odpadù pøedepsané OÚ. Již na jaøe to zaèíná vìtvemi
z prùklestu, které je pro kompostování nutné drtit. Drtièù je na trhu celá øada, ale vìtšina z nich si dobøe poradí s vìtvemi do
prùmìru 2 - 3 cm. Pro silnìjší vìtve, až do
prùmìru 8 cm Vám mùžeme doporuèit patentovaný drtiè DH -10 od firmy Rojek.
Zpracovává všechny druhy døevních
odpadù ze zahrad, sadù, parkù, alejí, dále
odpady v lese, vìtve po tìžbì a stromky
z první proøezávky. V zahradách z velkého
množství vìtví vznikne malé množství tzv.
„dlouhé štìpky“ vhodné pro kompostování,
opékání, grilování nebo i topení. Štìpka na
hromadách neplesniví, sama vyschne asi za
tøi týdny.
Celoroèní využití drtièe DH-10.
JARO: zahrady a sady, LÉTO, PODZIM,
ZIMA: výroba nejlevnìjšího paliva z odpadu
ze zahrady i z lesa. (Za víkend lze vyrobit
palivo pro rodinný domek na celou zimu.)
Další využití: Nejvýhodnìjší zpùsob
odstranìní „náletovych øevinu”, štìpku je
možné rozhrnout
pøímo na místì, jako ochrana proti
dalšímu rùstu nežádoucích døevin.
Drtiè DH-10 je dodáván s benzínovým
motorem Honda 5,5 kW za 81.400,- Kè vè.
DPH, s elektromotorem za 73.100,- Kè vè.
DPH, s pøímým napojením za traktor vèetnì
kardanové høídele se spojkou za 79.200,- Kè
vè. DPH.
Pro èleny ÈZS nabídl výrobce, pøi pøedložení objednávky opatøené razítkem ZO ÈZS,
nebo tohoto èlánku v Rukovìti, slevu ve výši
10.000,- Kè na každý typ. Nabídka platí do
konce roku 2004.
tel.: 494 339 122-3
fax: 494 322 701
e-mail: [email protected]
web: www.rojek.cz
Objednávky zasílejte na:
ROJEK døevoobrábìcí stroje a.s., Masarykova 16, 517 50 Èastolovice
(Vyzvednutí Vámi objednaného stroje mùžete dohodnout
v nìkteré z našich prodejen døevoobrábìcích strojù po celé ÈR).
49
ZIMA
Studený prosinec - brzké jaro. Jaké zimy v prosinci, taková tepla v èervnu. Na Tøi krále
mnoho hvìzd, bude mnoho bramborù. Je-li teplý leden, z korce mandel jeden.
Nejèastìjší závady a jejich prevence
pøi konzervaci ovoce a zeleniny
v domácnosti
Pøes souèasný celoroèní dostatek èerstvého ovoce a zeleniny na trhu pøetrvává domácí
konzervace ovoce a zeleniny. Dùvodem je
nejen tradièní sezonní pøebytek vlastních výpìstkù zahrádkáøù a snaha o jejich uchování,
ale i jakostní a zdravotní hlediska.
Zeleniny, jako jsou chuovì neutrální okurky a tykev, ochucením pøi konzervaci získávají vyšší spotøebitelskou hodnotu. Z nestandardního ovoce - nedozrálého nebo pøezrálého lze
vyrobit velmi kvalitní výrobky - džemy, marmelády, sirupy, mošty nebo vína. Navíc zahrádkáøi, kteøí se rozhodli pro ekologické pìstování, mají své výrobky prosté škodlivin, které
mohou být pøítomny v plodinách nadmìrnì
hnojených a ošetøených pesticidy.
Nutným pøedpokladem, aby výrobky domácí konzervace byly kladnì pøijímány celou rodinou, je jejich kvalita.
Zákonitì více problémù pøi zpracování ovoce a zeleniny mají zaèáteèníci - bez rozdílu
vìku. Ale ani zkušenìjším se nevyhnou obèasné pochybnosti. K dosažení co nejvyšší
jakosti vašich výrobkù by proto mìl pøispìt
i tento pøehled nepøíjemností, které mohou pøi
domácí konzervaci nastat.
Kompoty a sterilovaná zelenina
v okyselených nálevech
Nepøichycení víèka Omnia po sterilaci,
obal je bez vakua, víèko pøi poklepu zní
dutì.
Køivé nasazení víèka pøi uzavírání.
Pøed nasazením uzavírací hlavy víèko pevnì namáèkneme na sklenici (s klapnutím).
Opotøebovaná uzavírací hlava (nejèastìji
plastová).
Víèko po uzavøení hlavou se nesmí pøi mírném tahu protáèet. Hlavu vymìníme, nebo
(nouzovì) vložíme mezi hlavu a víèko pláténko.
50
Obal pøeplnìný tuhou náplní.
Po naplnìní a setøesení nesmí náplò pøesahovat nad okraj sklenice.
Špatná funkce tìsnìní víèka nebo poškozený okraj sklenice.
Víèko pøed použitím namáèíme min. 10 minut ve vlažné vodì a u starších víèek Omnia
zkontrolujeme, zda okraj není zlomen nebo jinak vážnì poškozen. Okraj sklenice zkontrolujeme opatrnì hmatem.
Pøíliš mìkké plody
Dlouhotrvající vzestup teploty na sterilaèní teplotu (85 oC)
Vzestup teploty má být minimálnì 20 minut, maximálnì 35 minut. Pøi sterilaci ve vodní
lázni toho dosáhneme odpovídajícím pomìrem množství konzervovaných obalù k pøíkonu tepelného zdroje.
Nedodržení doporuèeného sterilaèního
režimu.
Plody v nálevu ve sklenicích obsahu 0,7
až 1 l obecnì sterilujeme po dobu 20 - 30 min.
pøi 85 oC. Používáme teplomìr, kterým teplotu
mìøíme asi 4 cm pod hladinou vodní láznì.
Pøíliš pomalé ochlazování.
Kromì výjimek, jako jsou jeøabiny, tykev
nebo brusinky, které mùžeme ochlazovat vyjmutím obalù na vzduch, chladíme po skonèené sterilaci obaly sprchováním hladiny vodní láznì studenou vodou.
Nevhodná surovina.
Pro tepelnou sterilaci používáme plody sice
zralé, ale ještì pevné konzistence.
Kvašení („bublinkování“) náplnì nebo
plesnivìní.
Upozornìní: Plesnivé náplnì dáme celé do
odpadu.
Nedostateèný sterilaèní režim.
Dodržet minimální vzestup teploty do 85 oC
po dobu 20 min. a doporuèenou dobu sterilace 20 - 25 min. (sklo 0,7 l).
Vysoké mikrobielní zamoøení.
Nezpracováváme ovoce narušené mikrobielními pochody, popø. peèlivì odstraníme
narušené èásti (vykrajujeme).
Nízká kyselost kompotu nebo zeleniny.
U plodin s nízkým obsahem kyselin musíme dostateènì okyselit nálev. Jinak sterilace
pøi teplotách do 100 oC nemá požadovaný
úèinek a mùže dojít i k nebezpeènému bakterielnímu zkažení.
Hnìdnutí kompotù, zvláštì na povrchu
Pùsobení enzymù.
Nepøeplòujeme obaly ovocem - ovoce má
být ponoøeno v nálevu, dodržujeme sterilaèní
režim. U zelené renklody, popø. hrušek, kde
se hnìdnutí nejvíce vyskytuje, ponoøíme plody na 1,5 min. do vroucí vody nebo nálevu
a pak ihned ochladíme. Zhnìdlé plody jsou
zdravotnì nezávadné.
Pøi pøípravì pomazánky s obchodními pektinovými pøípravky se nespoléháme na údaje
o délce vaøení na obalu s pektinem a sami
kontrolujeme rosolotvornou schopnost.
Pøi použití ménì kyselého ovoce (tøešnì)
pøidáme kys. citronovou (5 g/l protlaku). Upozornìní: Kyselinu nikdy nepøidáváme pøi výrobì ovocných povidel.
Plesnivìní povrchu. - Nedostateèné ošetøení výrobku proti plísním.
Nejjednodušší a souèasnì nejspolehlivìjší ošetøení pomazánek proti plesnivìní je plnìní zahorka do pøedehøátých sklenic a po
uzavøení okamžité pøeklopení na víèko. Sklenice pøedehøejeme nejlépe v teplé vodì a plníme je vroucím džemem nebo marmeládou
Plody v kompotu jsou pøíliš tuhé nebo tru- až po okraj, pokud možno bez vzduchové
mezery. Vzhledem k charakteru spotøeby popelnaté
mazánek (v delším intervalu), je možno vhodNepøizpùsobení délky sterilace zralosti
nì využít i víèka se šroubovými uzávìry (napø.
ovoce.
Twist-Off). Jiné konzervaèní pøípravky v tomZejména u ménì zralých hrušek prodlužuto pøípadì nepoužíváme.
jeme dobu sterilace na 30 - 35 min. (sklo 0,7 l)
nebo ovoce pøed sterilací krátce pøedvaøíme. Hnìdá barva pomazánky po uvaøení.
Dlouhý var s pøídavkem cukru.
Vlastnost ovoce.
Rozhodná èást zahuštìní (odpaøování)
Plody èerného jeøábu zùstanou mírnì hou- musí probìhnout bez pøídavku cukru. Pøed
ževnaté (trupelnaté) i pøi prodloužení sterila- pøídavkem cukru by pomazánka mìla být zace a použití vyšších teplot.
huštìna do hustì kašovité konzistence.
Plavání plodù
Sirupy
Vlastnost nìkterých druhù ovoce.
Pøed naplnìním obalu plody krátce ponoøí- Rosolovatìní sirupu v lahvi.
Štáva použitá k výrobì obsahuje znaèné
me do vroucí vody podle druhu ovoce na 0,5
množství pektinu.
až 1,5 min., pak ihned ochladíme.
K výrobì používáme zralé až pøezrálé
plody. Štávu z rybízu, angreštu nebo malin
Džemy, marmelády
pøed vaøením necháme 2 - 4 dny v teple naØídká konzistence
Nevhodný pomìr cukru a pektinu, popø. kvasit. Pro bezpeèné vylouèení rosolovatìní
štávu ještì øedíme vodou v pomìru 1 díl šánedostatek kyseliny.
Pøi pøípravì pomazánky bez použití ob- vy a 0,5 - 0,7 dílu vody.
chodních pektinových pøípravkù - z rybízu,
angreštu nebo jablek použijeme plody ménì
zralé, které mají více pektinu.
Ovoce zahušujeme dostateènì dlouho,
pøedevším pøed pøídavkem cukru.
Kontrolujeme rosolotvornou schopnost (po
pøidání cukru) - napø. nabráním na vaøeèku
a otáèením ve vodorovné poloze, kdy necháme pomazánku mírnì zchladnout. Na hranì
vaøeèky se musí vytvoøit vodorovná vrstva pomazánky.
Kvašení nebo plesnivìní sirupu.
Nízká koncentrace cukru.
Sirup je bìžnì konzervován vysokým obsahem cukru (na 1 l šávy min. 1,5 kg cukru).
Pøi nižší koncentraci cukru je žádoucí doplòková konzervace, napø. teplem. Pøi konzervaci teplem plníme horký sirup do pøedehøátých
lahví, které ihned uzavøeme, položíme a necháme položené vychladnout. Stejnì jako
u pomazánek je zcela zbyteèné doplòovat konzervaci teplem chemickou konzervací, tzn. po-
51
užitím obchodních konzervaèních pøípravkù
(na bázi napø. kys. sorbové nebo benzoové).
Optimálním uzávìrem lahví jsou korunkové
uzávìry (používáme lahve od minerálek a piva
- adresa výrobce uzavíracích kroužkù je uvedena v odst. Mošty.)
Zmrazená zelenina a ovoce
Hnìdé skvrny - „mrazové spáleniny“.
Fyzikálnì - chemická zmìna zpùsobená
vysušením povrchu.
Potraviny balíme do obalù s dobrými barierovými vlastnostmi, zejména proti prùniku vodní páry. Celá dávka potravin musí být vždy tìsnì zabalena do plastové nebo hliníkové folie.
Pro lepší prùnik cukru nezapomeneme plody krátce pøedvaøit. Bobuloviny a peckoviny
1 - 3 sec., jádroviny 10 sec., dýnì a zelené
oøechy do zmìknutí. Poèáteèní koncentraci
vody s cukrem použijeme v pomìru 1:1, tzn.
na 1 kg ovoce 0,8 kg cukru a 0,8 l vody. Postupnì, obden, pøidáváme vždy po zahøátí
0,3 kg cukru až na výslednou dávku, tj. 2,3 kg
cukru na 1 kg ovoce.
Sušení
Vytékání šávy z ovoce pøi sušení.
Pøíliš vysoká teplota na zaèátku sušení, kdy
teplotou zvìtšený, zatím nezmenšený obsah
vody zpùsobí popraskání tkání.
Teplotu na zaèátku udržujeme v rozsahu
Rozbøedlá konzistence po rozmrazení.
40 - 60 oC, než ovoce zavadne, tj. nesníží se
Nevhodná plodina pro zmrazování nebo obsah vody. Teprve pak teplotu zvýšíme na
nevhodný zpùsob zmrazování.
70 - 80 oC.
Nìkteré plodiny nelze zmrazovat vùbec Výrazné zmìny v barvì a chuti.
listové saláty, syrové brambory, rajèata a køen.
Pøíliš vysoká teplota na konci sušení, která
U brambor, rajèat a køenu lze zmrazovat
v již relativnì suchém prostøedí zpùsobuje
pouze výrobky z nich pøipravené - kaše, prozmìny, zejména cukerných složek.
tlaky, napø. strouhaný køen v nálevu nebo
Teplotu ke konci sušení snížíme pod
s ovocem. Rovnìž okurky poskytují, po odstra60 oC.
nìní jádøince, výrobek se špatnou konzistencí po rozmrazení.
Hmyzí škùdci v sušených plodinách
Pøi domácím zmrazování nedokážeme
zmrazit tak rychle, a tím i šetrnì, aby nedošlo Nedokonalé balení nebo infikovaná suk vyšímu potrhání tkání, než je tomu u prù- rovina.
Ihned po usušení balíme plodiny do hermyslové výroby. Proto vìtšinu ovoce je nejmeticky
uzavøených obalù, nejlépe sklenic.
vhodnìjší zmrazovat v sirupu. Celé plody (bez
nálevu) - jahody, rybíz, angrešt, dílky pecko- Vhodné jsou sklenice se šroubovými uzávìry.
vin zmrazujeme v menších dávkách, v jedné Obaly uchováváme pokud možno v prostøedí
vrstvì a s mraznièkou zapnutou na maximum. bez vìtšího kolísání teplot. Surovina, zejména houby, musí být zcela zdravá.
Vzájemné pachové ovlivnìní rùzných
plodin.
Použití nevhodných obalù.
Aromatické plodiny (naové zeleniny) balíme nejlépe do obalù s hliníkovou folií. Nejvhodnìjší jsou lamináty s hliníkovou folií, napø. obaly
Tetra-Brick na trvanlivé ovocné šávy (z obalù
od trvanlivého mléka se obtížnì vymývá tuk).
Obaly bezpeènì uzavøeme, napø. svarem pomocí hrany žehlièky.
Ovocné mošty
Plesnivìní moštu.
Nedodržení správného sterilaèního režimu.
Pro znièení termorezistentních spor plísní
je žádoucí dosáhnout teploty moštu (v lahvi)
82 oC po dobu 2 minut. Lahve potom uzavøeme a položené necháme samovolnì vychladnout.
Nevhodné obaly nebo uzávìry.
Pro nìkolikamìsíèní uložení moštu použíProslazené ovoce
váme nejlépe sklenìné obaly uzavírané korunkovými uzávìry.
Svraštìní plodù po proslazení.
PET lahve mùžeme využít pro krátkodoPoužita zpoèátku pøíliš vysoká koncentrabé uložení za pøedpokladu sterilace moštu
ce cukru.
52
mimo obal (v hrnci) teplotami 82 - 85 oC, které
pak plníme pøi 72 - 75 oC do dobøe vymytých obalù.
PET lahve se pøi teplotách 72 - 75 oC zaèínají smršovat, což znemožòuje použití výše
uvedených teplot pro sterilaci v obalu. PET
obaly vykazují i znaèný prùnik kyslíku, a tím
snižování kvality moštu pøi delším uložení.
Korunkové uzávìry je možno získat v prodejnách zahrádkáøských potøeb a uzavírací kroužek na uzavírání sklenìných lahví
vyrábí firma J. Øíha, Druhanická 299, 190 16
Praha 9.
Silnì infikovaná surovina.
Ovoce pøed zpracováním peèlivì vytøídíme
- odstraníme plody nahnilé nebo plesnivé, nebo s rostoucím mikrobielním zamoøením klesá i úèinnost sterilace.
Špatné èištìní a tvorba zákalù.
Nedostatek pøirozených èiøicích látek.
Èištìní urychlíme èiøením koloidním roztokem oxidu køemièitého, který se u nás prodává pod názvem TOSIL. Používáme v kombinaci s potravináøskou želatinou. Obvykle staèí pøídavek 50 ml TOSILu a 6 g želatiny na
100 l vína. Postupujeme tak, že nejprve v celém objemu vína rozmícháme TOSIL, potom
pøidáme želatinu rozmíchanou v malém množství vína o teplotì 40 oC. Po vysrážení a usazení klkù (obvykkle po nìkolika dnech), víno
opatrnì stoèíme.
Oxidaèní, zvìtralá chu vína.
Tato vada se projevuje pouze u stolních,
lehkých (suchých) vín. Projeví se vždy, když
takové víno po dokvašení necháme v neplných nádobách.
Suchá vína pøechováváme v plných skleOvocná vína
nìných nádobách. Nepoužíváme plastové lahNákvas (násada na víno) nekvasí
ve a lahve uzavírané korkovými zátkami, pokud nemáme možnost získat kvalitní (rostlé),
Nízká teplota.
Nákvas umístíme do prostøedí s teplotou ošetøené zátky. Náprava je možná dodateèným pøekvašením vína.
20 - 22 oC.
Použit cukerný nálev bez pøídavku zákvaPøíchutì po cizích látkách.
su (namnožených kvasinek) a živin.
Z použitých nádob a pomùcek mùže víno
Pøi pøípravì vína z cukerného nálevu na
ovoci je žádoucí si pøedem pøipravit zákvas získat cizí pøíchu nebo vùni. Rovnìž vylouv množství min. 5 % z celkového objemu pøi- žení tøapin ovoce mùže zpùsobit hoøkost a pøípravovaného vína. Zákvas mùže být z divo- chu v chuti.
Náprava záleží v èiøení vína aktivním
kých kvasinek - pøipraven rozkvašením vylisovaného moštu nebo z kulturních kvasinek, uhlím. Dávku aktivního uhlí volíme v rozmezí
zhotovený podle návodu na obalu kvasinek. 1 - 5 g na 10 l vína. Pøesné množství urèíme
Je rovnìž vhodné do nákvasu z cukerného zkouškou. Je ovšem nutno poèítat s tím, že
èiøení aktivním uhlím odstraní i vùni a barvu
roztoku pøidat živiny pro kvasinky.
Kvasinky i živiny pro kvasinky jsou k dostá- vína.
ní v obchodní síti. Pro rozkvašení používáme
pouze vlastní mošt (nebo zhotovený v místní Octìní vína.
Pøi nakvašování celých nebo drcených plomoštárnì), který jsme získali vylisováním ovodù dojde èasto k menšímu nebo vìtšímu nace (kromì borùvek a brusinek).
Vyšší obsah železa, které se do moštu do- octìní. Octìní však mùže pokraèovat i v lahvi.
stalo stykem s nechránìnými èástmi náøadí. Kyselina octová zpùsobuje škrablavou pøíchu
Pokud mošt není pøíliš kyselý, okyselíme v hrdle.
K nakvašování použijeme jen zdravé, nejej dávkou 2 g kys. citronové/l, která má schopnarušené plody.
nost železo vázat.
Použité nádoby k nakvašování nesmí být
Plný pøídavek cukru do moštu s nízkým infikované - døevìné nádoby vypaøíme.
Kvašení rozbìhneme rychle, pomocí dobvýskytem kvasinek.
Pøed pøidáním cukru do moštu necháme øe kvasícího zákvasu, v množství min. 5 %
mošt alespoò èásteènì samovolnì rozkvasit. objemu nakvašovaného rmutu.
53
Nenakvašujeme pøi vyšší teplotì než 20 oC
a ne déle než 8 dní.
Bìhem nakvašování plovoucí èásteèky pravidelnì promícháváme.
Zastavení octìní:
Kys. octovou nelze selektivnì z vína odstranit. Octìní v lahvích lze pouze zastavit
zahøátím vína na 70 oC po dobu 30 minut. Víno
zahøíváme v lahvích ve vodní lázni.
Zákaly ve vínech stoèených do lahví.
Nejèastìjší pøíèinou jsou kvasinky.
Vytvoøení tìchto zákalù zabraòujeme uložením vína v chladu (ménì než 10 oC), prokvašením na vyšší obsah alkoholu (nad 13 %),
popø. ošetøením vína teplem.
Pøi ošetøení vína teplem nejprve provedeme zkoušku, zda nedojde k zakalení vína po
zahøátí. Pokud víno zùstane èiré, zahøejeme
víno v otevøených lahvích na vodní lázni na
45 oC a po uzavøení lahve necháme položené
vychladnout pøi pokojové teplotì.
Kvìtinové záhony, trvalky.
Pøi výsadbì nároèných cibulových kvìtin
a trvalek pøimícháme do pùdy urèené k jejich
zahrnutí polovinu zralého kompostu. Když zjistíme pozdìji další potøebu živin a je-li tøeba
pravidelnì hnojit, aplikujeme roènì asi 4 litry
kompostu na 1 m2 záhonu, který povrchovì
zapravíme hrábìmi.
Mobilní rostliny.
Mnohým rostlinám v kbelících, kvìtináèích
a truhlících se nedaøí v èistém kompostu. Proto asi polovinu použité zeminy pro kvìtiny nebo
zahradní pùdy popøípadì písku promícháme
s kompostem. Také zde bychom se mohli zcela
obejít bez rašeliny, která tvoøí vìtšinou hlavní
podíl bìžných zemin pro kvìtiny v obchodech.
Jahody.
Pøi výsadbì pøimícháme zralý kompost
z jedné tøetiny k pùdì urèené k pøihrnutí sazenic. Každoroènì používáme mezi øádky jahod
vrstvu 0,5 až 1 cm kompostu, buï v dubnu
Ing. Karel Pùhoný
nebo po sklizni.
Kalendáø použití kompostu
Zelenina.
Také pøi pìstování zeleniny je kompost významným zdrojem živin. Na jaøe aplikujeme
kompost na povrch a mìlce jej zapravíme do
pùdy. Dodateènì lze použít zralý kompost do
øádkù pøi výsevu a výsadbì, zejména u velmi
nároèných druhù. Použitá dávka by mìla èinit
u velmi nároèných druhù 8, u støednì nároèných 6 a u slabì nároèných 4 litry na 1 m2.
Výsevní a pìstební zeminy.
Dále lze použít zralý kompost ke hnojení koPro výsev a pìstování rostlin se èasto polem rostoucích rostlin, pokud si jej k tomuto
užívají substráty z rašeliny. Tyto zeminy si však
úèelu rezervujeme.
mùžeme sami namíchat. K tomu použijeme
zralý kompost, který prosejeme ruèním sítem. Rybízy, angrešty, maliny.
Zkoušku stupnì zralosti lze provést pomocí
Pøi výsadbì bychom mìli zapravit asi
øeøichového testu. Øeøichu vysejeme do vzor- 15 cm kompostu do vrchní vrstvy pùdy. Ke
ku kompostu. Probíhají-li v kompostu ještì každoroènímu hnojení lze používat vrstvu
rozkladné procesy, reaguje øeøicha citlivì od- 0,5 - 1 cm kompostu ke keøùm a mùže být
umíráním nìkterých vzcházejících rostlin. Vy- i polozralý.
vine-li se však po pìti až sedmi dnech hustý,
zelený koberec øeøichy, lze kompostovou ze- Rašeliništní rostliny.
minu použít.
Rododendrony, azalky aj. nejsou rostlinaJako výsevní zemina potom slouží smìs mi našich stanoviš, nebo potøebují kyselé
z 9 dílù písku a 1 dílu kompostu. Vìtší podíl pùdy. Proto se doporuèuje používat kompost
kompostu se nedoporuèuje, protože rostliny z dubového listí. Alternativou v obchodì jsou
v zeminì pøíliš bohaté na živiny obtížnì vytvá- substráty pro rododendrony, které mají nízkou
hodnotu pH.
øejí koøeny.
Živiny z kompostu se uvolòují pomalu, takže nemùže témìø dojít k pøehnojení. Z tohoto
dùvodu lze kompost používat prakticky po celý
rok v zahradì. Kompost bychom mìli vždy rozhodit pouze na povrch pùdy nebo mìlce zapravit do vrchní vrstvy.
54
Ovocné stromy.
Pøi výsadbì bychom mìli pøimíchat nìkolik lopat vyzrálé kompostové zeminy do vrchní vrstvy pùdy. Pozdìji lze zásobovat stromy
jednou roènì kompostem. Na podzim lze dát
kompost ve vrstvì 1 cm do mísy kolem ovocného stromu a následnì jej zakrýt listím. Pøíznivé je, když k zakrytí použijeme nezralý kompost.
Rùže
Pøi výsadbì rùží bychom mìli zapravit do
vrchní vrstvy pùdy ètyøi až šest lopat zralého kompostu na 1 m2. Vysazené rùže zásobí
po celý rok vrstva 2 cm zralého kompostu.
K ochranì rùží pøed mrazy mùžeme na podzim ke keøùm pøihrnout hrubší kompost. Tìmito dávkami kompostu jsou rùže zpravidla dostateènì zásobovány živinami. U rùží se projevuje pøíznivé pùsobení kompostu zejména
pøi potlaèování škùdcù.
Sportovní a okrasné trávníky
Intenzivním sekáním odebírají trávníky neustále živiny. Protože koøení jen velmi mìlce,
je nutno trávníky intenzivnì hnojit a zavlažovat. Hnojení trávníkù kompostem je snadné
a šetrné vùèi životnímu prostøedí. Kompost na
jaøe prosejeme a rozhodíme jej v dávce asi
2 litry na 1 m2 plochy trávníku. Již po nìkolika dnech není kompost vidìt. Pùdní organismy jej zatahují do vrchní vrstvy pùdy. Kompost pùsobí pøíznivì na dùležité provzdušnìní trávníku a jeho schopnost poutat vodu. Byloli pøi kompostování použito dostatek hmoty
bohaté na dusík, jako jsou kuchyòské odpady, hnùj nebo posekaná tráva, lze druhou dávkou kompostu v létì uhradit potøebu dusíku
pro trávník.
Ing. Miroslav Kalina, CSc.
Pìstování pokojových rostlin
Rostliny v nádobách nás obklopují nejen
doma, ale také na pracovišti, úøadech, jako
dekorace kolem domù èi na ulicích.
Není divu, vždy pøedevším ve mìstech,
kde lidé žijí ve shonu a ruchu, rostliny pøedstavují alespoò èást pøírody pøinesené zvenku. Rostliny znamenají stabilitu, žijí a rostou
podle svého rytmu, po svém. Jsou druhem
živoucího nábytku, dekorací, která pomáhá uèinit domov pøíjemnìjší, pøátelštìjší, útulný. Pokud naše rostliny dobøe prospívají
a pìknì kvetou, pøinášejí pocit úspìchu
a chlouby.
Nìkteré jsou pro mnohé vzácným majetkem, mnohdy pøipomínající pøíjemné vzpomínky na nejrùznìjší události v našem životì. Ztráta rostlin pùsobí na mnohé pøímo symbolicky,
proto se snažíme peèovat o nì, aby pøinášely
co nejvíce radosti. Mnohdy však musí pøežívat a rùst v podmínkách ne pøíliš vyhovujících
a tak volba pìstovaných rostlin by mìla být
cílená. Ve své praxi se dennì setkávám právì s dotazy na péèi o pokojové rostliny, bohužel vìtšinou až když rostlina zaèíná chøadnout.
Co tedy musíme rostlinám dopøát aby dobøe
prospívaly?
Základním požadavkem vìtšiny rostlin je
vysoká intenzita denního svìtla. Vìtšina rostlin však snáší špatnì pøímé sluneèní záøení
pøedevším za poledne, protože mùže dojít
k popálení listù. Dalším z velmi dùležitých požadavkù je proudìní vzduchu, nikoli sucho,
takže nenechávejte rostliny zavøené napø.
v uzamèeném pokoji, který se nepoužívá. Nemají rády velké kolísání teploty. Nìkteré rostliny snášejí ústøední topení lépe než jiné, ale
vìtšina postrádá pøedevším vzdušnou vlhkost.
Proto jsou velmi vhodné zvlhèovaèe na radiátorech.
Dalším velmi diskutovaným požadavkem je
voda. Je proto dobré vìdìt, jakou potøebu vody
má vaše konkrétní rostlina a zalévání provádìt jen tak èasto, jak je to nutné. Vìtšina rostlin snese suché období dobøe, ale naprostá
vìtšina pokojových rostlin hyne kvùli nadmìrné zálivce. Pokud již rostlinu pøemokøíte, nechte ji vyschnout pøirozenì, ve vzdušné místnosti.
Nesnažte se proces urychlit pøenesením rostliny do tepla, èi na slunce. Mnozí pìstitelé se
dopouštìjí chyby také tím, že zalévají èasto
a málo.Rostliny mají však rády poøádnou zálivku následovanou sušším obdobím, kdy se
mùže do pùdy dostat vzduch a koøeny tak
mohou dýchat.
Dalším dùležitým bodem a jedním z èastých dotazù je pøesazování. Provádí se tehdy,
kdy rostlina je omezena kvìtináèem, vidíme
pouze sple koøenù a málo zeminy. Rostlina
netvoøí pøírùstky a ze dna kvìtináèe se prodí55
rají koøínky. Pro pøesazení volíme kvìtináè
pouze o nìco vìtší než byl pùvodní. Rostlinu
opatrnì vyjmeme z nevyhovující nádoby, na
dno nové dáme drenážní vrstvu, nejlépe keramzit a rostlinu pøesadíme do vlhkého kvalitního substrátu. Ten se vyplatí koupit, než brát
zeminu ze zahrádky, vìtšinou obsahuje semena plevelù, èi škùdce a je špatnì propustná
pro vodu. Po pøesazení alespoò tøi dny rostlinu nezaléváme. Toto opatøení vede k povzbuzení koøenù k prorùstání do èerstvé zeminy.
Po pøesazení rostliny chráníme pøed pøímým
sluneèním záøením. Vhodným obdobím pro
pøesazování je únor a srpen.
Rostliny je nutné také bìhem vegetace pøihnojovat. Pro tyto úèely je na trhu celá škála
pøedevším tekutých kombinovaných hnojiv,
které jsou vìtšinou velmi kvalitní a spolehlivé.
Rostliny je možné pøihnojovat na list, pøi postøiku. Pøi dávkování se vyplatí dodržet stanovené množství uvedené v návodu, než pøedávkování.
Vìtšinu rostlin je tøeba udržovat pravidelným øezem. U nìkterých je to pøedevším otázka vzhledu a hygieny. Jednoduše se odstraòují odumøelé listy a odkvetlé kvìty, aby rostlina vypadala pìknì a svìže. Dalším dùvodem
øezu je povzbuzení rostliny ke kvetení, napø.
u ibiškù èi citrusù. Pro øez volíme ostrý nùž,
nebo zahradnické nùžky.
Nejvìtším úskalím v péèi o pokojové rostliny je však výskyt chorob a škùdcù. Objevují
se z rùzných dùvodù - pøineseme je s novou
rostlinou, z nevhodné zeminy, nadmìrné zálivky a mnoha dalších. Vìtšinou budeme chtít
rostliny zachránit a v takových pøípadech pøicházejí ke slovu postøiky. K dostání je celá øada
velice úèinných chemických pøípravkù. Ty jsou
však k aplikaci v uzavøené místnosti, kde èasto jíme nebo odpoèíváme, pøípadnì jsou v bytì
dìti èi domácí zvíøata, zcela nevhodné. Vdechování výparù z tìchto pøípravkù, èi pøímý
kontakt s nimi, je totiž škodlivé zdraví.
Mnohem zajímavìjší øešení nabízí hned
celá øada pøípravkù ekologických, a zdraví lidí
i domácích zvíøat, neškodných.
Základem ochrany jsou vizuální lapaèe
škùdcù. Pøedevším se jedná o plastové trojúhelníèky, opatøené nevysychavým lepidlem,
které se prodávají ve žluté a modré barvì.
Zbarvení je cílené, vychází z citlivosti hmyzu
56
na rùzné barvy. Žluté slouží k odchytu molic,
mšic èi smutnic, modré pak zabírají na tøásnìnky. Jednotlivé lapaèe staèí zapíchnout do
kvìtináèe, pøípadnì zavìsit pøímo na rostlinu
pomocí slabého drátku. Nezapomeòte, že lapaè by mìl být umístìn u rostlin celoroènì,
a v pøípadì polepení škùdci je nutné jej okamžitì vymìnit za nový. Tímto jednoduchým
zpùsobem lze velmi snadno zabránit kalamitnímu pøemnožení výše jmenovaných škùdcù,
kteøí, pokud rostlinu neošetøíme, mají za následek její totální likvidaci.
Samotné lapaèe však mnohdy nestaèí.
Tady je možné použít pøípravek Biool, jehož
základní úèinnou látkou je øepkový olej. Z koncentrátu se pøipravuje podle návodu roztok
a pomocí rozprašovaèe se aplikuje na rostlinu. Z dùvodu lepší smáèivosti, pøedevším
u listù s voskovým povlakem, se vyplatí pøidat
do roztoku smáèedlo, pøípadnì pár kapek saponátu. Na listech se pak netvoøí jednotlivé
kapièky, které snadno steèou, ale povrch rostliny se rovnomìrnì pokryje vrstvou postøikové kapaliny. Napadené listy ošetøujeme i na
spodní stranì, proto použití kvalitního rozprašovaèe je na místì, protože bez dokonalé mlhy
nelze oèekávat uspokojivý výsledek. Biool
likviduje pøedevším mladší vývojová stadia molic, mšic, smutnic, èervcù, tøásnìnek
a puklic, vèetnì jejich vajíèek. Postøik je však
nutné pravidelnì, v intervalu asi 10ti dnù
opakovat. Hlavní zásadou však v boji se škùdci je prevence, proto je vhodné použít postøik vèas, tedy pøi výskytu prvních jedincù. Tím
se snadno pøedejde kalamitnímu zamoøení
škùdci, jejichž likvidace po pøemnožení bývá obtížná.
Ze všeho nejhorší je však likvidace puklic. Jejich povrch je chránìn ochranným voskovým štítkem, který zabraòuje pronikání pøípravku ke škùdci. Tady musíme vìtšinou
trpìlivì mechanicky otírat rostlinu štìteèkem
èi vatou namoèenou v pøípravku Savel, pøípadnì slabým roztokem lihu. Úspìšnost spoèívá
zejména v dùkladném odstranìní dospìlcù
a omytí mladších vývojových stadií.
Velmi èastým problémem je také výskyt
smutnic. Velmi nápadní jsou pøedevším dospìlci - mušky velké 2 - 4 mm èernošedé barvy, které vylétávají. Larvy smutnic prodìlávají
vývoj v zemi, jsou 5 - 7 mm dlouhé, bílé, prù-
hledné s èernou hlavou. Poškozují nejmladší
koøínky pøedevším mladých rostlin. Dospìlé
mušky vylétají po vylíhnutí z larev z kvìtináèù
a rozlétají se po bytì. Zemina v kvìtináèích
by se nemìla pøemokøovat, spíše volit spodní
zálivku do misek.
V poslední dobì se osvìdèuje proti smutnicím aplikace parazitické hlístice Steinernema feltiae. Hlístice se dodávají do pùdy formou zálivky, pøedevším v dobì výskytu larev
smutnic (pøedevším jaro). Hlístice se v pùdì
aktivnì pohybují a èichem vyhledávají hostitele. Napadené larvy smutnic bìhem nìkolika
dnù hynou. V uhynulých larvách smutnic se
hlístice dále množí. Po opuštìní larev vyhledávají nové hostitele. Tak je také zajištìna
dlouhodobìjší ochrana pøed tímto hmyzem.
Pokud nejsou v substrátu pøítomny další larvy
smutnic, èi jiného vhodného hmyzu, populace
hlístic odumírá.
Další možnost napadení našich pokojových rostlin pøedstavují houbové choroby.
Nejèastìji mùžeme pozorovat padlí, které
se projevuje výskytem velmi nápadných
mouènatých povlakù na listech. Také nejrùznìjší skvrnitosti listù, mívají èasto pøíèinu v houbovém napadení. Právì tak jako
tomu bylo u škùdcù i v tìchto pøípadech bývá použití chemických pøípravkù velmi problematické. Jako snadné øešení se nabízí
využití pøípravkù biologických, na bazi minerálních olejù. Tyto pøípravky nemají ochrannou lhùtu, jsou zdravotnì nezávadné pro lidi i domácí zvíøata. Jejich aplikace je možná
pøímo v bytì, bez složitého pøemísování
rostlin ven èi na chodbu. Princip jejich úèinku
spoèívá ve vytvoøení olejového povlaku na
listech rostlin a tím k zabránìní šíøení onemocnìní.
Pokud však je již napadení jak chorobou
tak škùdcem v pøíliš pokroèilém stavu a pøípravky biologické nestaèí, pak jsme nuceni
sáhnout pro postøik chemický. Zde je však
nutné pøísnì dodržovat koncentrace i zpùsoby aplikace uvedené v návodu.
Není však nad to, když naše pokojové rostliny prospívají a kvetou pro radost svých pìstitelù. Zkrášlují naše domácí i pracovní prostøedí a vracejí nás alespoò kousíèek do pøírody.
Živé ploty
Jak lapidární název a pøitom téma široké
pøes celý rozsah systémové botaniky. Jednoduše øeèeno rostlin a hlavnì døevin použitelných na vytvoøení živého plotu je hodnì, proto je dobré spíše se zamyslet nad tím, jakou
funkci má daný plot plnit a tím zúžit výbìr variant øešení a také výbìr použitelných rostlin.
Zpùsoby využití živých plotù:
Ohranièení pozemku - jde o nejlevnìjší
zpùsob vytvoøení bariery proti pronikání lidí
a zvíøat na pozemek. Øešení mùže být buï
vysoce funkèní formou neproniknutelného
houští až po esteticky velmi pùsobivou kombinaci okrasných døevin s vlastní konstrukcí
plotu. Krásným pøíkladem jsou nízké spíše
okrasné ploty v rekreaèních oblastech Španìlska, Itálie atd. Ve spolupráci se zkušeným
dendrologem nebo zahradním architektem je
možno vytvoøit krásné, nápadité kombinace
i v našich podmínkách.
Bariera proti hluku a prachu - vìtšina staveb je situována takzvanou stavební èarou
podél silnice i podél velmi rušných dopravních
komunikací. Pokud alespoò pár metrù zùstane na pøedzahrádku, mùžeme tento negativní
liv na životní prostøedí snížit realizací živého
plotu.
Ochrana pøed vìtrem a letním žárem nastìhujete se do novì postaveného domku
se zahradou a èasto již od druhé poloviny dubna až do konce záøí marnì unikáte pøed spalujícím sluncem a vysušujícím vìtrem. Vy nakonec uniknete tím, že se schováte uvnitø
domu nebo do stinné hospùdky, ale rostliny
èerstvì vysazené na takovém pozemku trpí
a èasto je nutno výsevy trávníkù a výsadbu
rostlin nìkolikrát opakovat nežli se výsledek
zaène podobat zahradì. Øešením takové
situace je vytvoøit na vhodných místech zástìny - opory, pro rychle rostoucí, vìtšinou
pnoucí rostliny, které v krátkém èase tyto konstrukce porostou a vytvoøí tak zastínìní pro
vedle nich probíhající zahradnické práce nebo
pro odpoèinek. Zatím co túje, jalovce, borovice a spousta dalších druhù okrasných døevin
má roèní pøírùstky do 1/2 m délky, takové liány narostou pøes léto až o nìkolik metrù a sluneèní žár milují, proto se z nich staly liány, aby
Ing. Ludmila Dušková, Semena Vanìk se rychle dostaly do vrcholkù okolních poros57
tù a mohly si užívat plné slunce. Jedinou podmínkou je vytvoøit liánám dosateènì pevnou
a vysokou oporu napø. ze døeva, armovacího
železa, silon.provazu nebo sítí, postaèí i starý
strom, který jsme pùvodnì chtìli odstranit, což
mùžeme odložit. A co s takovou živou stìnou
až splní své poslání a zaène pøekážet? Seøízneme ji nízko nad zemí, zapìstujeme novou
nízkou korunu a pøesadíme do nádob. Získáme tak nádherné bonsaje nebo pøenosné rostliny v nádobách.
Jako kompozièní prvek zahradní architektury, ohranièující nebo rozdìlujícící prostor - nejèastìji jde o výsadby volnì rostoucích okrasných keøù a stromù kolem hranic
pozemkù, soustøedìných do nezatravìných
záhonù krytých mulèovací kùrou. Provádí se
pouze udržovací nebo zmlazovací øez, pro
docílení pøirozeného habitu jednotlivých rostlin - tím je dosaženo maximální estetické pùsobení takovéto výsadby.
Støíhané živé ploty - mohou vytvoøit samostatný kompozièní prvek v zahradì napø.
jako pozadí pro kvetoucí rostliny (trvalky, rùže,
lilie apod.), mohou také oddìlit okrasnou èást
zahrady od užitkové, pomocí otvorù a prùhledù v živých plotech mùžeme zdùraznit neobvyklé pohledy napø. na plastiku, jezírko nebo
do jiných zajímavých èástí zahrady. Ale živé
ploty lze støíháním také tvarovat jako rùzné
plastiky, geometrické tvary, prostì nápadùm
se meze nekladou. Jediným omezením je èas,
který této jistì krásné zálibì mùžete vìnovat.
Pro intenzivnì støíhané tvary je dobøe vybírat
rostliny, které rychle regenerují a nezasychají
jim koneèky vìtví, jak se to èasto stává u jalovcù, smrkù, jedlí, z listnáèù je to bobkovišeò, sakura a další, kdy poranìné listy hnìdnou. Tyto døeviny je tøeba støíhat zahradnickými nùžkami ruènì.
Navrhování a zakládání živých plotù,
výbìr rostlin
Máme tedy jasno, jaký úèel má nᚠživý plot
plnit, ale stále ještì váháme s výbìrem tìch
nejvhodnìjších rostlin, nejen s ohledem na
výšku plotu, estetické pùsobení, nárokù na
stanovištì a pùdu, ale nejdùležitìjší snad je,
aby se nám vybrané rostliny líbily, nìjak vhodnì pùsobily na naše emoce a city. Doporuèuji
58
proto zajít se podívat na ukázku živých plotù
do dendrologické zahrady VÚKOZ Prùhonice.
Je pøístupná od dubna do konce záøí a v roce
1984 v ní byla vytvoøena ukázková expozice
živých plotù støíhaných na výšku 1 - 3 m, vìtšinou z keøù. Na živé stìny vyšší jak 3 m jsou
použity stromové døeviny a to jak listnáèe tak
jehliènany. Vlevo od centrální cesty a expozice živých plotù jsou pergoly a stìny osázené
širokým sortimentem pnoucích døevin. Uvidíte jak jednotlivé døeviny vypadají po 20 letech
pìstování a od tìch druhù, které se Vám zalíbí si mùžete na jaøe a na podzim pøímo v dendrologické zahradì nakoupit sazenice.
Protože jsou lidé rùzných povah, bude jistì i dost tìch, kteøí se nechtìjí spoléhat jenom
na své emoce a sáhnou proto po odborné literatuøe. Èeský zahrádkáøský svaz vydal øadu
publikací v nichž mùžete hledat pouèení i ukázky realizace a stále lépe si vede redakce èasopisu Zahrádkáø, ve kterém pøibývají èlánky
o okrasných zahradách a jejich zakládání
a údržbì se spoustou dobøe udìlaných fotografií. Ovšem špicí veškeré odbornosti jsou
knihy a èasopisy vydávané pro realizátory zahrad a zahradní architekty. Mùžeme vybírat
z opravdu velkého množství zahranièních pøekladù z angliètiny a nìmèiny, ale pro naše
klimatické podmínky je nejlepší èerpat informace od tuzemských odborníkù, jako je napø.
Karel Hieke - Lexikon okrasných døevin nebo
Praktická dendrologie I a II. Autor obou publikací je vyuèeným zahradníkem a absolventem
zahradnické fakulty VŠZ v Brnì a Lednici, až
do dùchodu pracoval ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu okrasného zahradnictví v Prùhonicích. V knihovnì VÚKOZ Prùhonice najdete nejen tyto knihy, ale znaèné množství dalších publikací, èlánkù, rešerší a prostì
podkladù jak vybudovat krásnou zahradu plnou spokojených rostlin.
Výbìr rostlin je opravdu velmi tìžké téma
a je zbyteèné stále opakovat, že nejlepší je
ptaèí zob, tis a buxus. Doporuèil bych nebát
se použít i jiné druhy rostlin, ale hlavnì se
nebát pestrosti tvarù a barev døevin. Tøeba
takový buxus - zimostráz nebo také krušpánek. Jde o stálezelené keøe nebo menší stromky zahrnující asi 30 druhù, pro naše pomìry
má význam pouze B. microphylla (malolistý)
a B. sempervirens (obecný). Zdá se to málo,
ale pozor - od tìchto základních druhù je vyšlechtìno velké množství kultivarù, takže ze
zimostrázu mùžete vytvoøit živé ploty nebo
solitery v barvách od temnì zelené, svìtle
zelené, šedozelené, modrozelené, leskle temnì zelené, žlutozelené, žlutopestré až žluté
a bìlavì pestré - to už vypadá docela zajímavì, že ? A což teprve výška. Zakrslé druhy
B. microphylla var. Koreana nebo myosotidifolia jsou bochánky asi tak 0,5 m vysoké i ve
stáøí 30 i více let a zase takový B. semp.
rotundifolia a B. micro.japonica narostou až
5 m vysoké a varieta Arborescens dosáhne
6 m. A takto bych mohl pokraèovat u každého
druhu døevin a zopakovat již tisíce popsaných
stránek. Zopakuji pouze vìtu z úvodu „... rostlin a hlavnì døevin použitelných na vytvoøení
živého plotu je hodnì...“.
Ing. Jan Steinbauer.
Význam starých a krajových odrùd
jádrovin pro souèasnost
Jablonì patøí v našich zemìpisných podmínkách k nejdùležitìjším ovocným druhùm.
Na celkovém množství vyprodukovaného ovoce se u nás podílí z více jak 70%. V naší republice máme pro nì pøíznivé podmínky, takže mùžeme na vìtšinì území pìstovat i nároènìjší odrùdy.
Jabloò je ale plodinou velice pøizpùsobivou,
takže se s ní mùžeme setkat, kromì nejvyšších poloh, prakticky po celém území republiky takøka na každém kroku.
Ve výbìru odrùd hrály velkou roli pøírodní
podmínky, které svým pìstitelùm samy provedly nejlepší pøirozený výbìr. V této souvislosti
se mùžeme setkat s tak zvanými krajovými
odrùdami, (u jabloní napøíklad odrùdy: Chodské, Jadernièka moravská, Malvazinka, Kobylnice a jiné). Tyto odrùdy se vyvíjely po staletí
pøirozeným pùsobením místních podmínek
a urèitého minimálního výbìru provádìného
pìstitelem.
Problematika starých a krajových odrùd se
stala v poslední dobì v širších odborných kruzích pomìrnì populární. Nejen jako souèást
tendencí o zachování druhové rùznorodosti diverzity, ale i jako snaha o zachování našeho
kulturního dìdictví. Takové a podobné všeobecné fráze jsou v poslední dobì hodnì používané, èasto i z èistì komerèních dùvodù.
Faktem ale je, že vìnovat pozornost starým
a krajovým odrùdám má svoje opodstatnìní.
Popularita starých a krajových odrùd v mnoha zemích stále stoupá a mùžeme øíci, že zcela
oprávnìnì.
Vždy význam starých a krajových odrùd
je nejen genetický, krajináøský, ale i èistì konzumní. Mnohé staré odrùdy jabloní poskytují
velmi chutné a nutriènì bohaté plody. Napøíklad velmi èasto se vyskytující stará odrùda
jablonì Strýmka obsahuje ve svých plodech
až 40 mg. vitamínu C, což je ještì o 10 mg.
více než obsahem vitamínu C proslulá a proto
i ponìkud kysele chutnající odrùda Ontario.
Pøitom podle výsledkù degustací jsou plody
Strýmky hodnoceny jako výraznì chutnìjší.
U této problematiky je tøeba odlišovat termín „staré odrùdy“ a „krajové odrùdy“. Krajové odrùdy to jsou v podstatì populace, které
se po dlouhé období pøizpùsobovaly urèitým
daným klimatickým vlivùm, vlastnostem pùdy,
urèitému pøirozenému výbìru, provádìnému
právì místními podmínkami a èásteènì i selektované èlovìkem. Jednalo se v podstatì
o negativní selekci, tedy to, co se v daných
podmínkách neosvìdèilo se dále nerozmnožovalo. S krajovými odrùdami se tedy mùžeme setkat u obilovin, pícnin, luštìnin, pøadných
rostlin a v našem pøípadì u ovocných døevin.
Mezi typickou vlastnost krajových odrùd patøí
pomìrnì stabilní výnosy právì v daných konkrétních klimatických podmínkách, a znaèná
tolerance až odolnost k chorobám a škùdcùm.
Krajové odrùdy neprošly profesionálním procesem šlechtìní, pìstovaly se v teritoriárnì
omezeném území a pøedávaly se z generace
na generaci.
V dnešní dobì takovéhle typické krajové
odrùdy najdeme jen v minimálním množství, protože vìtšinou vymizely s nástupem
profesionálního šlechtìní. Velké množství
tìchto odrùd posloužilo jako výchozí šlechtitelský materiál pøi šlechtìní nových odrùd,
kterým pøedaly svoje cenné vlastnosti, zejména pøizpùsobivost, odolnost a výnosovou
stabilitu.
Šance nalézt v souèasné dobì doposud
zapomenuté a neznámé krajové odrùdy je
nejpravdìpodobnìjší právì u ovocných døevin. Pøi našich sbìrech na území jižních Èech
se mì osobnì, ani mým kolegùm, o kterých
59
vím nìjakou novou krajovou odrùdu najít nepodaøilo. Nìjaká místní jihoèeská krajová zapomenutá odrùda se mùže skrývat za dosud
neurèenými vzorky. Tìch bylo pøi sbìrech bohužel hodnì, protože urèování starých odrùd
je docela problematická záležitost i mezi pøedními našimi pomologickými odborníky.
V oblasti Bílých Karpat, kde èinnost zamìøená na záchranu krajových odrùd v naší
republice zaèala, bylo nalezeno a popsáno pomìrnì velké množství místních krajových odrùd, zejména jabloní. Velkou zásluhu na tom
má Ing. Tetera, CSc., který vìtšinu místních
krajových odrùd zmapoval a popsal. Jsou to
však odrùdy mimo danou oblast vcelku neznámé a mají tedy hlavní význam pouze v tomto
regionu jihovýchodní Moravy.
Pøíklad tìchto odrùd: Ananasky, Beèièky,
Bítešský granát, Cibulky, Èervenky, Fulnecké,
Helfstýnské, Hranáèe, Hranùvky, a více než
200 krajových valašských odrùd.
V oblasti západních Èech, zejména v okolí
Domažlic je nejznámìjší místní krajovou odrùdou jablonì odrùda Chodské.
Na území jižních Èech není z minulosti, ani
z posledních prùzkumù známá specielnì místní krajová odrùda. Co se týká námi zjištìných
odrùd, tak nejvíce nashromáždìných vzorkù
bylo z odrùd pìstovaných a populárních v první
polovinì dvacátého století. Byly mezi nimi ale
i odrùdy starší a velké množství odrùd se nám
ještì urèit nepodaøilo. Mezi procenticky nejèastìji se vyskytující staré odrùdy patøí ve zkoumaných oblastech jihozápadních Èech, støedních Èech (Benešovsko), a Vysoèiny patøí jablonì: Strýmka, Sudetská reneta, Boscova
lahvice, Bláhovo oranžové, Boskoopské, Boikovo, Breuhamovo, Croncelské, Grahamovo,
Oldenburgovo, Rehtáè soudkovitý, Parména
zlatá, Panenské èeské, Zvonkové, Šampaòská reneta, Bernské rùžové, Coxova reneta,
z hrušní Boscova lahvice, Èervencová, Køivice, rùzné odrùdy hrušní typu Ovesnièek a další
odrùdy ze sortimentu první poloviny dvacátého století. Lokality výskytu tìchto starých odrùd mùžeme rozdìlit do nìkolika stánovištních
kategorií:
1. Kategorie: Plochy starých extenzivních
zahrad a sadù. Zde se jedná vìtšinou
o zatravnìné vysokokmenné sady pøi vesnických staveních, kde se mohou najít stromy
60
znaènì staré, jablonì èasto pøes osmdesát až
sto let a hrušnì pøes stopadesát let a více.
Napøíklad v jedné takovéto lokalitì se vyskytují jablonì odrùd Malvazinka, Car Alexadr
a Vanilková reneta staré pøes stopadesát let.
V tomto pøípadì je k dispozici i dobový záznam
o založení sadu z roku 1853. Dále jsou v tìchto
lokalitách èasté odrùdy jako: Panenské èeské, Rehtáè soudkovitý, Grávštýnské, Jeptiška, Míšeòské, a zejména Strýmka, což je
v podstatì vùbec nejhojnìji se vyskytující stará odrùda jabloní. Z hrušní se zde mùžeme
setkat napøíklad s odrùdami Pitmansovská,
Paøížanka, Boskova lahvice, Køivice, a rùznými varietami letnfli hrušek tak zvaných Ovesnièek.
2. Kategorie: Solitérní stromy v krajinì:
Jedná se èasto o ovocné stromy vysazované
pøi hranicích pozemkù, nebo roubované na semenáèe. Druhové složení v této kategorii je
velmi rozdílné, èasto závisí na popularitì nebo
dostupnosti odrùd v období, kdy se provádìly
poslední pozemkové úpravy dané lokality.
3. Kategorie: Do této kategorii bychom
mohli zahrnovat ovocné stromy vyskytující se
v bývalých Sudetech.
Zde je pomìrnì èastý biotop ovocných stromù rostoucích na plochách vysídlených a období po druhé svìtové válce zalesnìných.
Skladba takovýchto lokalit je pomìrnì znatelnì druhovì odlišná od sortimentu pìstovaného ve vnitrozemí, nebo v oblastech, kde pøed
druhou svìtovou válkou byla pøevaha èeského obyvatelstva.
Vyskytují se zde èasto odrùdy jako: Vilémovo, Boskoopské, Baumanova reneta, Malvazinka, Boikovo, Strýmka, Oldenburgovo,
Lebelovo, Berlepschova reneta, Hedvábné
zimní, Míšeòské a jiné odrùdy, které se èasto
využívaly ne na pøímý konzum a ke skladování, ale èasto sloužily pouze k výrobì jableèných moštù.
4. Kategorie: výskytu starých odrùd: Sem
bychom mohli zaøadit lokality ovocných alejí
a stromoøadí kolem cest a komunikací.
Nejèastìji se jedná o výsadby z konce padesátých a z poèátku šedesátých let. Mnohde
jsou na správách silnic pomìrnì podrobné
informace o druhové skladbì tehdy vysazovaných stromù. Napøíklad na Trhosvinensku
kolem silnic prvního a druhého øádu pøevlá-
dají odrùdy: Sudetská reneta, Grahamovo,
Landsberská reneta, Bojkovo.
Jinde, napøíklad na Benešovsku je hojné
u silnic Ontario, Zlatá parména, Boskoopské,
Bernské rùžové, Matèino a další odrùdy jaké
byly v té dobì k dispozici.
Pøi vyhledávání starých odrùd kolem silnic,
ale nejenom kolem nich se nìkdy narazí na
semenáèe s pøekvapivì atraktivním vzhledem
a dodrou chutí. Takovéto stromy je dobré si
zanést do mapové dokumentace a ve vhodném období z nich odebrat rouby, protože se
z nich mohou pøípadnì stát nové odrùdy, nebo
mohou posloužit jako výchozí materiál prošlechtìní. Jak je vidìt, jedná se tedy o práci
zdlouhavou, ale pøinášející výsledky zejména
do budoucnosti.
Máme štìstí, že v naší zemi má ovocnáøství dlouholetou tradici a oblibu u široké vrstvy obyvatelstva. Proto se u nás zachovalo
znaèné množství ovocných odrùd. Bohatá tradice pìstování ovoce a zvláštì jabloní v Èechách se odráží i ve znaèných šlechtitelských
úspìších našich šlechtitelù a jejich odrùd
v zahranièí.
U novì vyšlechtìných odrùd se klade dùraz nejen na vzhled a chu, které nìkdy, jako
napøíklad u odrùdy Rubín, populární také
z výstavy Zahrada Èech - Jablko roku, pøedurèí odrùdì obchodní úspìch.
Neménì dùležitá je i odolnost vùèi chorobám, škùdcùm a nízkým teplotám. Z hlediska
chorob je dùležitá zejména odolnost proti nejrozšíøenìjším chorobám jabloní: strupovitosti
a padlí.
Pracovníci našich šlechtitelských stanic
v Holovousích, Støížovicích a Tìchobuzicích,
vypìstovali øadu nových odrùd jádrovin odolných proti strupovitosti a pøitom s velmi dobrými hospodáøskými a tržními vlastnostmi. Jsou
doporuèeny pro pìstování v Èeské republice
i Ovocnáøskou unií. Z letních odrùd je to pøedevším odrùda Julia, a ze zimních odrùdy:
Selena, Jarka, Delor, Rosana, Melodie, Rubinola, Topaz, Florina, Rezista, Angold, Produkta, Goldstar. Tyto odrùdy se hodí nejen pro
velkovýrobní pìstování, ale zvláštì výhodné
jsou i pro malopìstitele, tedy zahrádkáøe, zejména pro možnost absence chemické ochrany, nebo chemické ochrany zredukované na
nejnižší míru.
Ale nemìli bychom zapomínat, že mezi starými odrùdami, které v mnoha pøípadech sloužily jako výchozí šlechtitelský materiál pro získání novodobých rezistentních odrùd, se najdou odrùdy odolné nebo jen velmi málo
náchylné.
Jsou to napøíklad odrùdy: Chodské, Watervlietské mramorované, Hvìzdnatá reneta, Hájkova muškátová reneta, Holovouské malinové, Panenské èeské a jiné odrùdy.
U hrušní se zas mezi starými odrùdami
najdou odrùdy odolné vùèi bakteriální spále,
Jedná se napøíklad o odrùdy: Libovická máslovka, Øíhova bezjaderka, Krvatka moravská,
a další odrùdy.
Tyto a celá øada jiných starých a krajových
odrùd nalézá v souèasné dobì spolu s novými odrùdami stále vìtší uplatnìní.
A to nejen pro produkci zdravého ovoce,
které je možno pìstovat i bez, nebo s minimálním chemickým ošetøením, ale vzhledem k tomu, že jsou pìstovány vìtšinou na
vzrùstných podnožích, èasto semenáèích, jedná se o stromy pomìrnì dlouhovìké. Na
rozdíl od nízkých podnožových tvarù a zákrskù, kde se životnost pohybuje jen okolo 15 let.
U starých stromù štìpovaných nejèastìji
na semenáèe se bìžnì setkáváme, jak jsme
již uvádìli s exempláøi starými kolem 100 i více let.
Takovéto ovocné døeviny nám již mohou
plnit i funkci produkèní užitkové zelenì. Napøíklad u starých venkovských zrestaurovaných objektù, sloužících dnes již èasto jen
k rekreaèním úèelùm se lépe vyjímá vzrostlá
košatá jabloò, nebo jiná ovocná døevina, než
støíbrný smrk, korejská jedle, rùznì barevné
formy thùjí a jiných u nás nepùvodních døevin.
Zde tedy mohou ovocné stromy plnit kromì
funkce produkèní i funkci estetickou a krajináøskou, což je v souèasná dobì neménì
dùležité.
V døíve založených zahradách, sadech
i stromech rostoucích v kulturní krajinì Èeské
republiky najdeme i mnoho starých odrùd ze
svìtového ovocnáøského sortimentu, zejména z poèátku devatenáctého století.
V nìkterých oblastech se vyskytuje i více
starých odrùd místního nebo krajového významu. Jedné se zejména o oblast Valašska,
Východních Èech a Domažlicka. U nás v již61
ních Èechách jsme tedy vyloženì krajovou
odrùdu jádrovin nenašli.
Máme však ještì plno exempláøù neurèených nebo urèených jako semenáèe. Tak je
možné, že jihoèeská krajová odrùda jablonì
nebo hrušnì se nám doposud skrývá. Tyto
odrùdy spolu se starým svìtovým sortimentem tvoøí velké genofondové bohatství.
Staré odrùdy se vyskytují èasto ve formì
vysokokmenných sadù, ale i samostatnì rostoucích stromù a odedávna byly souèástí naší
kulturní krajiny.
Právì tìchto stromù se týká mezinárodní
projekt „Oživení starých a místních odrùd
ovoce“. Význam tìchto stromù, kterých se
tento záchranný projekt týká, je nejen krajináøský a estetický, ale jde také o to zachovat
obrovský, znaènì rùznorodý genetický potenciál, který je významným zdrojem pøi šlechtìní nových výkonných a hlavnì odolných odrùd pøizpùsobivých k daným pøírodním podmínkám.
Pestrý sortiment pìstovaných odrùd poskytne také vyšší záruku dobrých sklizní, kdy
se vzhledem k rozložené dobì kvìtu, rašení
a dozrávání celkovì zmenší závislost na prùbìhu poèasí, tlaku chorob a škùdcù, než u sortimentu jen s nìkolika odrùdami. Je zde také
ona dùležitá výhoda možnosti omezení chemické ochrany.
V poslední dobì bylo provádìno jak ve
vnitrozemí, tak po obou stranách státní hranice (rakouské, nìmecké, polské i slovenské),
monitorování starých a krajových odrùd.
Snahou projektu je vyhledat a v krajinì
zachránit staré ovocné stromy s cílem vysazení nových, tìmito odrùdami naoèkováných,
nebo naroubovaných jedincù na vzrùstných
odolných podnožích (napøíklad Jadernièce
moravské).
Pøi vyhledávání starých a místních odrùd
v rámci zmínìného projektu bylo nejvíce
vzorkù nashromáždìno z odrùd pìstovaných
pøevážnì v první polovinì devatenáctého století, ale byly mezi nimi i odrùdy starší a nìkteré odrùdy se doposud nepodaøilo pøesnì
urèit.
Možná se dá tedy i pøedpokládat, že se
v nìkterých pøípadech bude jednat o možné v souèasnosti již zapomenuté místní odrùdy, jejich køížence, nebo semenáèe.
62
Projekt „Oživení starých a místních odrùd ovoce“, již nìkolik let funguje na území
naší republiky i za hranicemi, za podpory
Projektù pøeshranièní spolupráce, programu
PHARE, Èeského svazu ochráncù pøírody,
Èeského zahrádkáøského svazu, Ministerstva životního prostøedí, vysokých a støedních
zemìdìlských škol, i škol základních a dalších organizací, ale pøedevším díky obìtavé
práci mnoha nadšených lidí.
Ing. Michal Trost
Ohlédnutí za výstavami vín
v roce 2002
Jako každoroènì, probìhly i v letošním roce
tradièní výstavy vín, organizované našimi základními organizacemi, vinaøskými spolky
i øadou jiných organizátorù, o jejichž vztahu
k vinaøství a vinohradnictví lze oprávnìnì pochybovat.
Výstavy vín byly a jsou a doufejme, že také
budou významnou možností našich vinaøù
nejen k seznámení samotných vinaøù i ostatních zájemcù s výsledky jejich celoroèní práce, ale také k naplnìní èinnosti a práce našich základních organizací. Jsou také prezentací organizaèních schopností našich èlenù
a jejich obìtavého nasazení pøi jejich realizaci. Dlouholetá tradice poøádání tìchto výstav,
zkušenosti získávané pøi jejich každoroèním
opakování jsou také dùležitým pøedpokladem
pro jejich úspìšnost. Tu však nelze hodnotit
jen poètem návštìvníkù výstavy a jejich finanèním efektem, ale je nutno mít na zøeteli pøedevším jejich odborný význam, který poskytuje
formou výmìny zkušeností pøi pìstování révy
a zejména pøi zpracování hroznù se zamìøením k produkci stále kvalitnìjších vín. Každoroènì se zlepšují i formy technického provádìní výstav. Znaènou pomocí je poèítaèové
zpracování katalogù výstav, které však není
ve všech pøípadech využíváno. Kvalita zpracování výsledkù bodování, vylouèení chyb,
pøehlednost a grafické zpracování je návštìvníky výstav po právu hodnocena. Tento požadavek, spolu s jinými, je kladen ve zvýšené
míøe zejména u oblastních výstav.
V okresech Jihomoravského kraje, kde je
pøevaha vinièních ploch, byla øada kvalitních
místních i oblastních výstav vín, které se tìšily i znaènému zájmu návštìvníkù, jak z øad
vinaøù i ostatní veøejnosti. Zvláštì je potìšitelný zájem mladých, který by bylo žádoucí
orientovat také k hlubší praktické èinnosti
ve vinohradnictví. Zde se nabízí možnost poskytnutí potøebné organizaèní formy pro jejich vlastní èinnost v rámci svazu (klub mladých vinaøù mezi 20-40 lety), kteøí by mìli
i možnost organizování jiných èinností (besedy, školení degustátorù, výstavy archivních
vín a pod.)
Nemùžeme si ale také nepovšimnout snahy dalších rùzných organizátorù výstav vín,
které probíhají v dobì jejich poøádání. Nemùžeme mít zásadních námitek pøi jejich poøádání proti jejich spoleèenskému významu se
smyslem spoleèenského setkání. Na tuto možnost pamatují i smìrnice pro poøádání výstav
vín pro tuto formu jako „pøehlídku vín“, bez bodování prezentovaných vín. Tìmto organizátorùm jde však pøedevším o maximální poèet
vzorkù tìchto vín, což je v rozporu s jejich kvalitou. Také finanèní efekt tìchto výstav je smìrován mimo zájmy a potøeby vinaøù.
Udržení vinaøství v regionu jižní Moravy je
pøedmìtem zájmu a podpory našich krajských
a republikových institucí. Pomáhat se dá však
jen tomu, kdo si také chce a umí pomáhat sám.
Je tedy na zvážení našich vinaøù, zda je nutné podporovat èinnosti, které se míjí se zájmy
a potøebami našich vinaøù a souèasnì vyklízet dùležitý vlastní prostor pro vlastní podpùrnou èinnost.
dovolte nám zde, v úplném závìru publikace,
podìkovat pøedevším autorùm, bez nichž by Rukovì zahrádkáøe jistì nemìla stávající vysokou
odbornou úroveò a pøitom i pøístupnou formu vhodnou také pro ménì zkušené èleny.
Tak jako v minulém roce jsme témata podøídili kalendáønímu roku, ale jen zcela volnì, a to
od jara do zimy, nebo pøedpokládáme, že Rukovì obdržíte zaèátkem pìstitelské sezóny. Navíc,
oproti loòskému vydání, obsahuje i nìkteré, doufáme, že podnìtné, svazové informace.
Dìkujeme také Vám - všem èlenùm ÈZS za velmi kladné pøijetí této publikace, která by do
budoucna mìla tvoøit základ Vašich informací.
Pro další rozšiøování Vašich odborných znalostí
Vám doporuèujeme náš, ale vlastnì i Vᚠsvazový
èasopis Zahrádkáø, dozvíte se v nìm mnohé zají-
mavé a navíc jeho odebíráním podpoøíte samotnou
existenci svazu.
Jedinou výtku, na pøíliš malé použité písmo
v loòském roce, kterou jsme slyšeli z více úst, jsme
doufáme dostateènì respektovali i pøesto, že se tím
zmenšil celkový rozsah informací.
Do dalších let se tìšíme na Vaše nápady,
návrhy a podnìty na zajímavá témata èlánkù,
pøípadnì i s doporuèením autorù, napø. z øad
odborných instruktorù ÈZS.
Vìøte nám, že Vám budeme opravdu vdìèní
za každou informaci vedoucí ke zkvalitnìní této
publikace do pøíštích let.
S pøáním dobrého pìstitelského roku vaši redaktoøi
Zahradnictví Lebiš, s.r.o nabídlo Èeskému zahrádkáøskému svazu pro jeho èleny slevu na samozavlažovací truhlíky.
Pøi nákupu v prodejnì zahradnictví Lebiš - Boskovice po pøedložení platného prùkazu ÈZS obdržíte pøi nákupu 3 ks truhlíkù system
LEBIŠ 1 truhlík zdarma, tím na jednom truhlíku ušetøíte 40 Kè. Pøi objednávce truhlíkù
na dobírku musí být pro získání této slevy
objednávka opatøena razítkem
vaší ZO ÈZS.
O firmì a jejím programu se
doètete v pøíspìvcích Návštìva
u Lebišù (jaro) a Pìstování bal
konovek (léto) .
Ing. Blažej Ingr, vinaøská komise ÈZS
Vážení pøátelé zahrádkáøi, milí ètenáøi,
Ing. Josef Nejedlo a Ing. Miloš Kožešník.
Samozavlažovací truhlíky systém Lebiš se slevou
Zahradnictví Lebiš, s.r.o,
Dukelská 16, 680 01 Boskovice,
tel a fax : 516 452 192, 602 525 807,
e-mail: [email protected]
63
SEVA - SEED s.r.o. Valtice
Tak jako v minulých letech i letos pro
Vás pokraèuje firma SEMO s.r.o. Smržice
v akci SEMO u Vás doma levnìji.
Firma SEMO s.r.o. nabízí pøedevším kvalitní osivo všech druhù zelenin. V nabídce
však najdete i širokou paletu kvìtin, léèivek
a aromatických rostlin.
Ze šlechtitelské kuchynì firmy SEMO pocházejí rajèata TORNÁDO F1, DOMINO F1,
okurky nakládaèky REGINA F1, BLANKA F1,
CHARLOTTE F1, okurky hadovky VISTA F1,
MINISPRINT F1, SUPERSTAR F1, hrachy
OSKAR a JUNOS, paprika AMY a nové hybridy RUBIKA F1, GOLDY F1, ORENY F1,
petržele ORBIS, ATIKA a JADRAN, celá kolekce salátù… Desítky dalších odrùd jsou pro
Vás pøipraveny v naší kompletní nabídce.
SEMO nabízí výhradnì pro èleny Èeského zahrádkáøského svazu v rámci ZO
a ÚR následující slevy. Pøi hromadných objednávkách jejichž cena pøesáhne 500,- Kè
obdržíte zásilku se slevou 15 %, ale k cenì
bude pøipoèteno bìžné poštovné a balné. Pøi
objednávce nad 2000,- Kè bude od ceny
odeèteno 15 % a navíc nebude úètováno
poštovné, ani balné. Objednávka musí být
opatøena razítkem organizace ZO/ÚR ÈZS.
V této publikaci najdete navíc zajímavý
èlánek o pìstování paprik vèetnì tabulky
srovnání nových odrùd.
Pokud máte zájem získat výhodnìji osivo
firmy SEMO, mùžete si vybrat z ucelené nabídky v oficiálním ceníku, který najdete na
internetové stránce www.semo.cz nebo si
mùžete u firmy vyžádat nabídkový seznam
v tištìné podobì. Po dohodì s ÈZS zašle firma SEMO seznam zdarma, ale poštovné
hradí pøíjemce, proto zašlete na adresu
SEMO i obálku formátu A5 s vlastní adresou
ofrankovanou 12,- Kè známkou.
SEMO s.r.o. 798 17 Smržice,
tel.: 582 301 911, 582 301 900,
fax: 582 381 189, e-mail: [email protected],
web: www.semo.cz
64
nabízí i pro rok 2004 pro èleny
Èeského zahrádkáøského svazu
prostøednictvím ZO èi ÚR zvýhodnìný nákup osiv zeleniny,
kvìtin, léèivých a aromatických rostlin.
Spoleènost SEVA - SEED Valtice zajišuje finalizaci a prodej osiv šlechtitelské firmy
SEVA - FLORA, která vznikla v roce 1992 na
základech šlechtitelské stanice ve Valticích,
kde tradice šlechtìní zaèala již v roce 1921.
Postupnì se utváøel široký šlechtitelský program a tím došlo v prùbìhu let k vytvoøení
komplexní šlechtitelské stanice zamìøené na
šlechtìní zeleniny, kvìtin, léèivých a aromatických rostlin a teplomilných ovocných
druhù (merunìk, broskvoní, oøešákù
a mandloní). V souèasné dobì firma dodává osiva uvedených zahradnických kultur pro
zahradníky a zelináøe, v drobném balení tzv.
barevných sáècích pro zahrádkáøe, pro
ovocné školky osivo podnoží, podnože, rouby a oèka teplomilných ovocných døevin
a výpìstky merunìk a broskvoní.
Firma SEVA - SEED poskytne èlenùm
ÈZS pøi hromadných objednávkách v celkové cenì nad 500,- Kè slevu ve výši 17 % z
ceny, pøi celkové cenì objednávky nad 1000
Kè slevu 17% a bezplatné poštovné a balné,
pøi celkové cenì nad 2000,- Kè kromì bezplatného poštovného a balného slevu 20 %
z ceny. Objednávka musí být opatøena razítkem organizace (ZO/ÚR). Kompletní seznam
a ceník nabízených osiv si mùžete u firmy
vyžádat. Po dohodì s ÈZS zašle firma SEVA
- SEED s.r.o. Valtice seznam zdarma, ale
poštovné hradí pøíjemce, proto zašlete na
adresu firmy i 1 obálku formátu A5 s vlastní
adresou ofrankovanou 12,- Kè známkou.
SEVA - SEED s.r.o.
Mikulovská 366, 691 42 Valtice,
tel.: 519352407, fax : 519352628,
e-mail: [email protected]
U ledáren 55, 147 00 Praha 4 - Braník,
tel/fax: 244462037, e-mail: [email protected]
Bedihošská 114, 798 12 Kralice na Hané,
tel/fax: 582369510
Vedení Èeského zahrádkáøského svazu upøímnì dìkuje všem autorùm
za spolupráci na této publikaci. Vìøíme, že poskytnuté cenné rady pøispìjí
ke zvýšení odborných dovedností èlenù našeho svazu.
OBSAH
Úvod pøedsedy ÈZS .................................... 2
Pøedplatné èasopisu Zahrádkáø .................. 2
SVAZOVÉ INFORMACE
Pelargonie - nová SZO ÈZS ......................... 3
KVÌTY 2004 - Lysá n. Labem ..................... 3
Bezpeènost a dostupnost uložení
finanèních prostøedkù ZO a ÚR ÈZS ........... 3
Život v zahrádkové osadì ÈZS ................... 3
Nìkteré aktuální problémy ÈZS .................... 5
Souèasné starosti drobných vinaøù ............ 7
JARO
Výsadba pelargonií na koneèné
stanovištì ..................................................... 8
Chvála deštì ................................................ 8
Stálezelené døeviny ..................................... 9
Stromkové muškáty .................................... 11
Pøezimování muškátù. ................................ 11
Roubování rùžovitých ................................ 12
Nové odrùdy jabloní ................................... 15
Vylil se nám do pùdy olej ........................... 17
Pøístup k ochranì rostlin
proti lalokonosci na zahrádkách ................ 17
Navštivte Zahradnictví Lebiš, Boskovice .. 18
Pìstování papriky ....................................... 19
LÉTO
Vápník do pùdy, nebo do kompostu? ......... 22
Problém zvaný „SRŠN̓ ............................ 22
Netradièní zpùsoby pìstování jahodníku ... 23
Pìstování kaktusù ve volné kultuøe ........... 25
Jak úspìšnì pìstovat kvìtiny
na oknech a balkonech .............................. 27
Virové choroby zeleniny ............................ 28
Paprika roèní - Capsicum annuum ............ 30
Virózy lilií ..................................................... 33
Kdy je kompost zralý? ................................ 34
Vodní a bahenní rostliny ............................. 34
Brokolice ..................................................... 35
Celý rok s pelargoniemi .............................. 36
PODZIM
Oznaèení lilií ................................................ 37
Džemy, marmelády a povidla
pøipravujeme podle využití a možností ....... 37
Odbìr vzorkù ............................................. 40
Nové odrùdy hrušní ................................... 41
Ménì rozšíøené ovocné druhy .................. 42
Bor ve výživì rostlin .................................. 45
Houbové choroby na listech rùží ............... 47
ZIMA
Nejèastìjší závady a jejich prevence
pøi konzervaci ovoce a zeleniny
v domácnosti .............................................. 50
Kalendáø použití kompostu ......................... 54
Pìstování pokojových rostlin ..................... 55
Živé ploty .................................................... 57
Význam starých a krajových odrùd
jádrovin pro souèasnost ............................ 59
Ohlédnutí za výstavami vín
v roce 2002 ................................................ 62
Nabídky firem se slevami ......................... 63
Rukovì zahrádkáøe 2004
Z pøíspìvkù autorù sestavil Ing. Josef Nejedlo.
Vydal Èeský zahrádkáøský svaz v roce 2003 v nakladatelství Kvìt, Rokycanova 15, 130 00 Praha 3,
jako úèelovou publikaci pro své èleny v rámci èlenského pøíspìvku. Neprodejné.
Odpovìdný redaktor - Ing. Josef Nejedlo, technický redaktor - Ing. Miloš Kožešník.
Obálka - Ing. Miloš Kožešník.
Sazba a grafická úprava - Køeèek Bohuslav, Polygrafická èinnost.
Tisk - tiskárna Vltava-Labe-Press, a.s. Praha Uhøínìves.
65
66