československá legie v rusku československá legie v rusku

ČESKOSLOVENSKÁ LEGIE
V RUSKU
1914–1920
DÍL I.
HISTORICKÝ A VOJENSKÝ VÝZNAM ČESKOSLOVENSKÝCH LEGIÍ
ČESKOSLOVENSKÉ HNUTÍ NA RUSI
FOTOSLUŽBA V RUSKÉ LEGII
VÝSTROJ, STEJNOKROJE A OZNAČENÍ ČESKOSLOVENSKÝCH DOBROVOLNÍKŮ V RUSKU
ŘÁDY A VYZNAMENÁNÍ RUSKÝCH LEGIONÁŘŮ
VÚa praHa
EPOQUE 1900
NaŠE VOJSKO
VHÚ praHa
ŘÁDY A VYZNAMENÁNÍ RUSKÝCH LEGIONÁŘŮ
Motto:
„Žádná armáda nedává si ujíti příležitost,
aby zjevným označením neprojevila svoje uznání svým příslušníkům,
kteří během válečného tažení způsobem vynikajícím osvědčili svoji statečnost a hrdinnými činy
dopomohli jí k vítězství nebo k dosažení cenných úspěchů.“
(V. Prášek)
RUSKé ŘÁDY A VYZNAMENÁNÍ
Historie šestiletého období čs. vojska v Rusku patří také z pohledu faleristického k nejzajímavějším: v jejím rámci byla Čechoslovákům udělována
vyznamenání celkem 12 států a mnozí služebně nejstarší příslušníci tohoto
obdivuhodného vojska by mohli právem aspirovat na přední místa na seznamu
nejvíce dekorovaných vojáků 1. světové války.
Celých 6 let byli příslušníci čs. vojska v Rusku vyznamenáváni převážně
ruskými řády, kříži a medailemi, jejichž počet dosáhl zhruba čísla 5 000,
a proto se budeme ruskými dekoracemi zabývat poněkud podrobněji.
Na začátku války mělo Rusko k dispozici – jako výraz uznání za vojenské zásluhy, statečnost v boji a za úspěšné vedení vojsk – 7 řádů a 3 zbraně za
chrabrost pro důstojníky a 13 vyznamenání pro mužstvo a poddůstojníky.
Za statečnost v boji
Výjimečně nákrční stupně ŘsvSt a ŘsvA s meči.
Náprsní (nejnižší) stupně ŘsvVl, ŘsvA a ŘsvSt s meči a bantem.
Řád sv. Jiří 4. stupně, výjimečně 3. stupně (ŘsvJ4, ŘsvJ3).
Zbraň sv. Jiří Za chrabrost, zvaná též jako Svatojiřská zbraň Za chrabrost
(ZsvJ).
Řád sv. Anny 4. stupně (ŘsvA4), zvaná též jako Zbraň sv. Anny Za chrabrost, resp. Svatoanenská zbraň Za chrabrost (ZsvA).
(V případě důstojnických dekorací byl bant označením účasti v boji,
tváří v tvář nepříteli.)
Touto sestavou bylo možné celkem uspokojivě pokrýt, i když ne zcela
bez problémů, požadavky na odměňování válečných činů v celé šíři a na všech
úrovních.
Vyznamenání pro mužstvo a poddůstojníky
Za vojenské zásluhy, tj. za činy nebojového charakteru
Medaile Za horlivost (MHo) ve čtyřech provedeních:
malá stříbrná a malá zlatá na řádových stuhách náprsních;
velká stříbrná a velká zlatá na řádových stuhách nákrčních.
Medaile Řádu sv. Anny, zvaná též jako Anenská medaile (MsvA), v jednom stupni.
Za statečnost v boji
Kříž sv. Jiří (KsvJ) ve čtyřech stupních:
1. a 2. stupeň zlatý (1. stupeň s bantem);
3. a 4. stupeň stříbrný (3. stupeň s bantem).
Medaile sv. Jiří (MsvJ) ve čtyřech stupních:
1. a 2. stupeň zlatá (1. stupeň s bantem);
3. a 4. stupeň stříbrná (3. stupeň s bantem).
(Bant: nařasená stuha, na obou koncích zastřižená do tvaru V a připevněná příčně na samotnou pentagonální stuhu [viz obr. 123] – v tomto případě
sloužila, při stejné barvě kovu, k odlišení jednotlivých stupňů.)
Řády pro důstojníky
Za vojenské zásluhy, tj. za činy nebojového charakteru
Řád sv. Ondřeje (ŘsvO) v jednom stupni.
Řád Alexandra Něvského (ŘAN) v jednom stupni.
Řád Bílého orla (ŘBO) v jednom stupni.
Řád sv. Vladimíra (ŘsvVl) ve čtyřech stupních.
Řád sv. Anny (ŘsvA) ve třech stupních.
Řád sv. Stanislava (ŘsvSt) ve třech stupních.
Za úspěšné vedení vojsk ve válce
Všechny výše uvedené řády s meči.
Řád sv. Jiří 1. až 4. stupně (ŘsvJ1, ŘsvJ2, ŘsvJ3, ŘsvJ4).
Zbraň sv. Jiří s brilianty, zvaná též jako Svatojiřská zbraň s brilianty
(ZsvJ-br).
Stručná charakteristika vyznamenání
pro mužstvo a poddůstojníky
Medaile Za horlivost
Byly v době války udělované mužstvu a poddůstojníkům štábů a týlových složek (písaři, kurýři, hudebníci, zdravotní a sanitní personál, příslušníci technických složek, vojenské policie atd.) za nebojové zásluhy nebo za
déletrvající bezúhonnou službu, ale bylo možné je udělit i přímo na frontě za
záslužný čin nebojového charakteru, za který nebylo možné přiznat MsvJ. Medaile byly udělovány na řádových stuhách, jejichž pořadí v řádové hierarchii vyjadřovalo hodnotu dekorace. Tak např. medaile na stuze vladimírské stála na
vyšším stupni než medaile na stuze anenské.
Medaile Řádu sv. Anny,
zvaná též jako Anenská medaile
Byla udělována za 20letou bezúhonnou službu (na stuze ŘsvA) nebo za
významný čin nebojového charakteru (na stuze ŘsvVl s bantem). Zatím nebylo
prokázáno, že by byla udělena příslušníku čs. vojska.
Medaile sv. Jiří
Její statut dopodrobna a s velkou pečlivostí vyjmenovává činy, za které
je možné ji udělit. Obecně vzato se tyto medaile udělovaly za bojové zásluhy
a chrabrost nižšího řádu (významu) např. průzkumníkům za účast na rozvědce, při které sice (většinou) nedošlo k boji, ale voják byl při plnění úkolu
vystaven nepřátelské palbě a ohrožení života, přičemž byly získány důležité
zprávy o nepříteli; zdravotním sestrám a zdravotníkům, kteří s nasazením života ošetřovali a vynášeli z boje raněné; kurýrům, spojařům a ženistům, kteří
v nepřátelském ohni plnili své úkoly, ale také příslušníkům bojových útvarů,
pokud jejich čin nedosahoval na kříž. Medaile, které byly číslovány, se udělovaly obvykle ve vzestupné linii, tj. od 4. stupně po 1. stupeň, ale bylo možné
udělit výjimečně a mimo pořadí i kterýkoli vyšší stupeň, a pak se vrátit, při vykonání dalšího činu, ke stupni nižšímu.
Není bez zajímavosti, že medailí 4. stupně byl vyznamenán i 14letý
carevič Alexej, který se při inspekční cestě za frontovou linii se svým otcem
výstroj, stejnokroje
a označení čs. dobrovolníků v rusku
Pro pochopení problematiky stejnokrojů čs. dobrovolníků v Rusku je nejprve nutné se krátce zaměřit na stejnokroje ruské armády, které čs. dobrovolníci nosili v době, kdy byly čs. jednotky součástí ruské armády (1914–1917). Části těchto ruských stejnokrojů však byly používány ve značném rozsahu i později (1918–1920). Nebudeme zde popisovat ruský stejnokroj mírové doby, ale pouze stejnokroj válečné doby, tedy zejména pochodový stejnokroj, který čs.
dobrovolníci nosili. Různé druhy stejnokrojů mírové doby se dobrovolníků netýkaly. Popíšeme pouze ty součásti stejnokrojů a výstroje, které u čs. dobrovolníků došly uplatnění – jde tudíž jen o poměrně malou část věcí a označení, používaných v ruské armádě.
Některé ruské termíny přešly pro svou jednoznačnost a jednoduchost do hovorové řeči dobrovolníků, byly častokrát používány v oficiálních rozkazech
a vstoupily dokonce i do legionářské literatury. Budeme je proto v převážné míře používat i v této kapitole. Dobové české názvy výstrojních součástek ale nemusí vždy odpovídat současnému českému významu uvedeného slova.
ruská armáda
Úvodem několik základních informací. V ruské armádě sloužili vojáci
a poddůstojníci, důstojníci a také vojenští úředníci. Mezi vojenské úředníky se
počítali lékaři a zvěrolékaři, pokladníci, účetní, správci kanceláří a v některých případech kapelníci. Zvláštní skupinu vojenských osob tvořili písaři, kandidáti na úřednickou hodnost a felčaři (příslušníci středního zdravotního
personálu). Mezi stejnokroji řadových vojáků a stejnokroji důstojníků a vojenských úředníků byly samozřejmě rozdíly; kromě střihu to byla zejména kvalita látky. Písaři, kandidáti na úřednickou hodnost a felčaři nosili stejnokroje
mužstva.
V ruské armádě se rozlišovalo zimní a letní období. Zimní období začínalo 1. září a končilo 1. dubna následujícího roku. Na konci zimního období
voják určité části stejnokroje odevzdával, letní přijímal a na podzim tomu bylo
naopak.
Některé součástky stejnokroje předepsané v ruské armádě
k datu započetí války, tj. k 1. 8. 1914 pro používání, resp. používané mužstvem ve válečné době (a používané i čs. dobrovolníky)
Furažka (čepice) soukenná, krycí barvy (šedo-zelená), s koženým podbradníkem a koženým štítkem, obarveným krycí barvou zeleného odstínu. Na
okolku čepice kokarda pro mužstvo v barvách dynastie Romanovců (bíločerno-žlutá).
Papacha (zimní kožešinová čepice). U papachy předepsaného vzoru
bylo možno přední, zadní i boční části sklopit, upnout řemínky a tak krýt i uši,
krk a obličej. Na předním kožešinovém díle papachy příslušná kokarda. Lemování dýnka papachy určovalo hodnostní skupinu.
Pochodový stejnokroj, v tomto případě soukenná rubáška (blůza); v létě
byla používána také gymnastičeskaja rubáška-gymnasťorka (plátěná blůza).
V obou případech krycí barvy (šedo-zelené), s příslušnými pogony (nárameníky), s příslušnými kovovými pugovicemi (knoflíky) v příslušné barvě kovu.
Šarovary (kalhoty) soukenné, krycí barvy (u pěších jednotek šedo-zelené).
Sapogi (holinky) kožené. U čs. dobrovolníků se nazývaly vysoké boty.
Šiněl (plášť), šedo-hnědé barvy, s příslušnými pogony s kovovými pugogovicemi v příslušné barvě kovu a petlicemi (výložkami na límci), u poddůstojníků na výložkách s knoflíky. U vojáků pěších jednotek ruské armády byl
plášť bez knoflíků na hrudi.
Bašlik (kapuce nošená v zimě přes čepici) z velbloudí vlny.
Remeň (pás) kožený. Pás byl s bljachou (přezkou) s vyobrazením státního znaku (s odlišnostmi pro některé druhy zbraní).
Dále jen namátkou uvedeme výstroj, kterou čs. dobrovolníci zahrnovali
pod pojem prádlo: zimní a letní košile, zimní a letní spodky, zimní a letní
onuce, ponožky, kapesníky. Také je třeba uvést rukavice.
Některé součástky stejnokroje předepsané v ruské armádě
k datu započetí války, tj. k 1. 8. 1914 pro používání, resp. používané důstojníky (vojenskými úředníky) ve válečné době (a používané i čs. dobrovolníky)
Furažka soukenná, krycí barvy (šedo-zelené), s koženým podbradníkem
a koženým štítkem obarveným krycí barvou zeleného odstínu, stejného střihu
jako u vojáků, ale z lepších materiálů. Na okolku čepice oválná kokarda pro
důstojníky (předepsaná i pro lékaře a zvěrolékaře) nebo kulatá kokarda pro vojenské úředníky, obojí s černo-žlutým středem a bílým paprsčitým okrajem.
Papacha, jiného střihu než pro mužstvo. Na předním díle papachy příslušná kokarda. Lemování dýnka papachy určovalo hodnostní skupinu.
Pochodový stejnokroj, v tomto případě kitěl (u čs. dobrovolníků nazývaný opět blůza, ačkoliv vzhled byl jiný), krycí barvy (šedo-zelené), s příslušnými pogony s kovovými pugovicemi v odpovídající barvě kovu. Kovovými
knoflíky příslušné barvy na hrudi se kitěl zapínal.
Šarovary soukenné.
Sapogi kožené. U čs. dobrovolníků se opět nazývaly vysoké boty, ačkoliv vzhled byl jiný než u mužstva.
Palto (plášť), z látky odlišné od mužstva, šedé barvy, s příslušnými pogony a petlicemi, na výložkách knoflíky, plášť s knoflíky ve dvou řadách vedle
sebe.
Bašlik (kapuce nošená v zimě přes čepici) z velbloudí vlny.
Oficerskoje pochodnoje snarjaženije (důstojnické řemení). Jednalo se
o komplet, který zahrnoval pás s jednotrnovou sponou, popruhy přes ramena,
brašnu na mapy, pouzdro na dalekohled a pouzdro na revolver.
Některé součástky stejnokroje předepsané k datu započetí
války, tj. k 1. 8. 1914 pro používání, resp. používané mužstvem,
poddůstojníky a důstojníky automobilních a leteckých oddílů ve
válečné době (a používané i čs. dobrovolníky)
K stejnokroji osádek ruských obrněných automobilů patřila:
Švedskaja kurtka (švédská blůza) vyrobená z kůže, spolu s koženými
kalhotami, koženou čapkou zvláštního střihu a dalšími součástkami. U čs.
dobrovolníků byly tyto stejnokrojové součásti nebo jejich nově ušité náhrady
používány u obdobných jednotek: osádek automobilů, včetně obrněných.
FOTOSLUŽBA V RUSKÉ LEGII
121
stř. František Císař,
kinooperatér UMLISTu
před budovou nádraží, připraven natočit příjezd jedné ze skupin
čs. dobrovolníků při jejich přesunu z Kyjeva k záložnímu pluku
v Žitomíru. Žitomír, podzim 1917. VÚA.
121, 122
Úryvky z filmů, natočených
kinooperatérm F. Císařem
po příjezdu skupiny dobrovolníků
na žitomírské nádraží:
vystoupení z vlaku a odchod jednotek
v čele s hudbou do kasáren.
Žitomír, podzim 1917. VÚA.
121
Ani stěhování fotoarchivu UMLISTu z Ukrajiny
se neobešlo bez dramatických momentů. Přímo ze zajetí
se podařilo fotoarchiv zachránit a po svízelné cestě
dlouhé přes 300 km dovézt na povozech až do rajonu Bachmače,
odkud putoval, již po dráze, s armádním sborem dál na východ.
Ve skupince rozeznáme vlevo F. Císaře, vpravo A. Vannera.
Ukrajina, únor–březen 1918. VÚA.
121
Také při velkém ústupu I. divize
z Ukrajiny k Bachmači kinooperatéři
UMLISTu pilně natáčeli:
zde např. přechod čs. jednotek
přes most klenoucí se nad řekou Dněpr.
Kyjev, únor–březen 1918. VÚA.
řády a vyznamenání
rusko
123
Emblém
Řádu sv. Anny 4. stupně
k označení
Zbraně sv. Anny Za chrabrost
Pozlacený bronz
Soukromá sbírka
123
Skupina důstojníků Čs. střeleckého pluku,
zleva ppor. K. Kutlvašr, neznámý ruský praporčík, ppor. K. Cejp a neznámý čs. praporčík.
Všimněme si námořního kordíku (s oblibou nošeného i čs. důstojníky) ppor. Cejpa se svatoanenským
emblémem na rukojeti. Jde o Zbraň sv. Anny Za chrabrost, která ovšem byla Cejpovi udělena v podobě
standardní armádní šavle. Tuto „repliku“ si Cejp pořídil patrně kvůli pohodlnějšímu nošení.
Místně neurčeno, nedatováno. VÚA.
123
Řád sv. Anny 4. stupně
neboli Zbraň sv. Anny Za chrabrost
zvaná též Svatoanenská zbraň Za chrabrost
Ruská státní sbírka.
123
gen. A. N. Pepeljajev
Velitel Středosibiřského sboru (1918, 1919),
nositel ŘsvJ4, ŘsvVl3m a ŘsvVl4 m+b
a dvou čestných zbraní za chrabrost.
Jeho Svatojiřská zbraň má vsazenou miniaturu
na hlavici zlaté rukojeti a svatoanenský emblém
umístěný na pochvě zdobené zlatými ornamenty.
Je to jeden ze tří obvyklých způsobů úpravy,
pokud byl důstojník majitelem obou zbraní.
1919. VÚA.
123
pplk. K. N. Ivšín
Bývalý ruský velitel roty České družiny;
v roce 1920 byl přijat do čs. armády.
Svatoanenský emblém, jako znak ZsvA
Za chrabrost, nosí předpisově pod dekoracemi
na levé kapse. Atypické je užití kruhového plíšku
s ruským nápisem Za chrabrost, podloženého
do kokardy složenou anenskou stuhou,
na níž je plíšek teprve položen.
Kolem 1932. VÚA.
řády a vyznamenání –
123
123
123
123
123
123
123
francie
123 Řád Čestné legie – komtur
Zlato a stříbro
123 Válečný kříž 1914–1918, s palmovou ratolestí
Bronz
123 Řád Čestné legie – rytíř
Zlato a stříbro
123 Válečný kříž 1914–1918, s bronzovou hvězdičkou
Bronz
123 Řád Čestné legie – důstojník
Zlato a stříbro
123 Válečný kříž 1914–1918, se stříbrnou hvězdičkou
Bronz
Exempláře ze soukromých sbírek
123 Vojenská medaile
Stříbro
řády a vyznamenání
123
123
V den státního svátku Francouzské republiky postoupil gen. Syrový
o další stupeň v hierarchii Řádu Čestné legie: z hodnosti důstojníka
do hodnosti komtura. Na prostranství u Invalidovny – při zachování
tradičního ceremoniálu s polibkem – mu nákrční odznak
(zatím jej drží v ruce generálův pobočník) předal sám gen. Janin.
Praha, 14. července 1920. Soukromá sbírka.
Později dosáhl gen. Syrový v řádové hierarchii ŘČL hodnosti
velkodůstojníka, tj. nákrční kříž s hvězdou, nošenou na pravé
straně hrudi. V tomto případě bylo možné nákrční odznak
nahradit (při současném nošení hvězdy) nižším řádovým
stupněm, tj. důstojnickým křížem (s rozetou).
Praha, 30. léta 20. století. VÚA.
123
123
Zatím jediný snímek gen. Krejčího
se zlatou Francouzskou medailí Za chrabrost
2. typu z druhého kontingentu francouzských
dekorací, kterou obdržel za úspěšné velení
v bojích u Bachmače.
Hradec Králové, kolem 1925. Soukromá sbírka.
Generálové Voženílek a Petřík před odchodem na jednu z vojenských slavností.
Neznámý poddůstojník v pozadí je nositelem KsvJ4 a francouzské VM.
Je pozoruhodné, že gen. Voženílek se při té příležitosti
ozdobil všemi třemi stupni ŘČL, ačkoli statut tohoto řádu předepisuje odložit
předchozí (nižší) stupeň po obdržení vyššího.
Praha, červenec 1924. VÚA.
řády a vyznamenání
velká británie
123
123
Řád Lázně, rytíř (CB)
Zlato a pozlacené stříbro
Soukromá sbírka
123
Řád Za vynikající službu (DSO)
Zlato a pozlacené stříbro
NM
123
Řád Lázně, rytíř (CB) – miniatura
Zlato
Soukromá sbírka
123
Vojenský kříž (MC)
Stříbro
Osobní dekorace gen. Vobrátilka
Soukromá sbírka
123
123
123
123
Řád sv. Michala a sv. Jiří, rytíř (CMG)
Pozlacené stříbro
Osobní dekorace gen. Kadlece
NM
123
Medaile
Za vynikající chování v poli (DCM)
Stříbro
Soukromá sbírka
123
123
Řád sv. Michala a sv. Jiří, rytíř (CMG) – miniatura
(Rubová strana)
Pozlacený bronz
Soukromá sbírka
123
Vojenská medaile (MM)
Stříbro
Soukromá sbírka
123
123
123
řády a vyznamenání
123
U příležitosti přehlídky tomské posádky bylo příslušníkům 5., 7. a 8. pluku a některých menších jednotek
předáno přes 90 britských dekorací. Na snímku gen. Bowes připíná Vojenský kříž (MC) por. F. Dosoudilovi, veliteli kulometné roty 5. pluku.
MC obdrželo ještě dalších 5 důstojníků stojících nalevo od kpt. Dosoudila (na snímku kpt. Košťál, mjr. Jančík, por. Česnovský). Při této příležitosti obdržel
Řád Za vynikající službu (DSO) velitel II. divize plk. Krejčí (stojí částečně zakrytý od Dosoudila napravo, mezi ním a gen. Bowesem).
Tomsk, 30. dubna 1919. VÚA.
123
123
123
mjr. Josef Zmek
Velitel 11. pluku. Typický příklad
frontového vojáka. Vojenský kříž (MC)
udělen za celkové zásluhy, „chrabrost
a výtečné velení v bojích od začátku vystoupení
až do příměří se sověty“.
Sibiř, 1920. VÚA.
mjr. Robert Vobrátrilek
Bývalý velitel 1. praporu 3. pluku,
později velitel 4. pluku.
Vojenský kříž (MC) mu byl udělen 9. srpna 1919
za „výtečné služby
v československém vojsku“.
Sibiř, 1919, Soukromá sbírka.
kpt. Václav Lysák
Velitel 8. roty 1. pluku.
Vojenský kříž (MC) obdržel 25. 5. 1919
na velké vojenské slavnosti v Irkutsku
(viz obr. 123) „za chrabrost projevenou v bojích
s vojsky sovětské vlády“.
Sibiř, 1919. VÚA.
řády a vyznamenání
japonsko
123
Řád Vycházejícího slunce 3. třídy
Pozlacené stříbro
NM
123
Řád Vycházejícího slunce 7. třídy
Stříbro
Soukromá sbírka
123
Řád Vycházejícího slunce 8. třídy
Stříbro
Soukromá sbírka
123
123
123
123
Řád Posvátného pokladu 6. třídy
Stříbro
Soukromá sbírka
123
Řád Vycházejícího slunce 6. třídy
Stříbro
NM
123
123
184
123
123
Řád Posvátného pokladu 8. třídy
Stříbro
Soukromá sbírka
OBRAZOVÁ REPORTÁŽ
125
Předávání britských vyznamenání gen. Bowesem.
Na slavnosti bylo uděleno celkem 16 britských dekorací:
1× DSO, 2× MC, 3× DCM a 10× MM.
Také při této příležitosti byly britské medaile
za chrabrost vyššího stupně (DCM) omylem uděleny
jako medaile za zásluhy. V této skupině ji obdržel
(jako jeden ze tří) např. příslušník telefonního oddílu
čet. J. Rybář. Gen. Syrový poté, co předal
jedny z prvních Řádů Sokola třem vojákům 1. pluku,
chvíli postál při každé skupince, aby pak
osobně blahopřál každému z vyznamenaných.
Soukromá sbírka.
125
Francouzská vyznamenání předal pplk. Menu.
Na slavnosti bylo uděleno celkem
25 francouzských dekorací: 12× FrVK, 1× FrMCh
stříbrná a 12× FrMCh bronzová. Jako první byl
Francouzským Válečným křížem s palmou
vyznamenán český velitel Rumunského legionu
plk. Kadlec, a po něm 7 důstojníků štábu
čs. vojska a 2 důstojníci 1. pluku. Výjimečně byl
udělen FrVK s hvězdičkou vojákům
nedůstojnické hodnosti: obdrželi jej dva četaři,
přislušníci 1. pluku. Vpravo vidíme
začátek řady těch, kteří budou vyznamenáni
Francouzskými medailemi Za chrabrost.
VÚA.
125
Dlouhá řada příslušníků 1. pluku
vyznamenaných Kříži sv. Jiří, které jim předal
ruský plk. Sičev za asistence důstojníka štábu čs. vojska.
V rámci Kolčakova kontingentu
(100 KsvJ na pluk) jich bylo na této slavnosti uděleno
příslušníkům 1. pluku celkem 49: 1× KsvJ2, 18× KsvJ3
a 30× KsvJ4 (zbývajících 51 ks bylo rozděleno při jiných
příležitostech). Jak ovšem víme, Kolčak nedisponoval
svatojiřskými dekoracemi in natura, takže i v tomto
případě byly vojákům místo křížů uděleny pouze
2 cm lentočky. Svatojiřské kříže a medaile na blůzách
některých vojáků nás nesmí mýlit –
jsou za dřívější zásluhy. V pozadí přistupuje k řadě
gen. Syrový, aby vyznamenaným poblahopřál.
VÚA.
řády a vyznamenání
124
124
Na neidentifikovaném snímku
jsme svědky udílení dekorací gen. Čečkem, pravděpodobně
na vladivostockém hipodromu
při jedné z vojenských slavností počátkem roku 1920.
Nelze doložit, jde-li o ČsVK nebo o ŘSo, protože jejich etuje
(bílé u ČsVK a světlé u ŘSo) jsou přibližně stejných rozměrů
a na černobílých snímcích od sebe zcela nerozpoznatelné.
Vladivostok, 1920. VÚA.
pplk. Mikuláš Číla
velitel 10. pluku s ČsVK,
který obdržel 7. 12. 1919. Kříž pochází z druhého
kontingentu, odeslaného z vlasti na Sibiř
na podzim 1919; z něj byli již v hojnějším počtu
dekorováni převážně vyšší důstojníci,
tj. velitelé praporů a pluků.
Sibiř, na přelomu 1919–1920. Soukromá sbírka.
124
Mjr. J. Palacký, velitel 12. pluku, se svým štábem –
zleva por. Švec, pobočník por. Běloch, kpt. Pokorný,
mjr. Palacký, zástupce velitele pluku mjr. Viest.
Palackého ČsVK pochází rovněž z druhého kontingentu.
Leden 1920. VÚA.
124
124
Zlatý
Československý
Válečný kříž
udělený
Neznámým vojínům
spojeneckých armád.
Počítačová rekonstrukce
prap. Štěpán Šindler
Bývalý příslušník 3. pluku, přijel do republiky
1. transportem válečných invalidů v červenci 1919.
Jako invalida a navíc nositel KsvJ4 patřil
mezi nezpochybnitelné případy pro okamžité
udělení ČsVK, a byl křížem dekorován 27. 8. 1919,
jako jeden z prvních příslušníků
Ruské legie vůbec.
Praha, podzim 1919. Soukromá sbírka.
řády a vyznamenání
124
Dne 13. 4. 1919 se na pláni u Invalidovny
konala velká vojenská slavnost, při níž president republiky
T. G. Masaryk vyznamenal Čs. Válečným křížem
14 čs. legionářů. Po tomto aktu tři invalidé československého
zahraničního vojska předali ČsVK (a pravděpodobně i RM)
také presidentu Masarykovi. Zdůvodnění k udělení ČsVK
přečetl francouzský legionář Bostrevanský: „Za tuto dobu
(počátek února 1918 v Kyjevě – pozn. autora) prokázal
několikrát odhodlanost plnit úřední povinnost bez ohledu
na nebezpečí, které hrozilo každému, kdo chodil
na ostřelovaných ulicích.“ Na RM pak měl Masaryk nárok
jako vůdce a hlavní organizátor čs. zahraničního odboje.
Ceremoniál byl zakončen slavnostním pochodem vojsk
pražské posádky před vyznamenanými.
Praha, 13. 4. 1919. ANM.
124
Při příležitosti slavnostní přehlídky pluků I. divize
před delegací z vlasti, za přítomnosti spojeneckých
důstojníků, diplomatů a civilních hodnostářů,
předal vedoucí delegace F. V. Krejčí gen. Syrovému ČsVK,
jeden z 10–12 exemplářů udělených na Sibiři
v rámci prvního kontingentu. Vlevo poznáváme oficiálního
představitele ČSR na Sibiři B. Pavlů ve vojenském stejnokroji,
který nosil bez hodnostního označení.
Irkutsk, 27. 8. 1919. Soukromá sbírka.
124
Krátce po příjezdu 1. pluku do Prahy (2. ledna 1920)
se na velkém prostranství u Invalidovny konala
velká vojenská slavnost, na které za přítomnosti ministra
národní obrany Klofáče byl dekorován prapor bývalé
České družiny, nyní 1. pluku, Čs. Válečným křížem.
Za praporem vedle ceremoniáře stojí velitel pluku
pplk. Kutlvašr. Špatná kvalita obrazu je způsobena nejspíše
nekvalitním fotoaparátem a hodně sychravým počasím.
Nedatováno. VÚA.
stejnokroje a označení
Tabulka I
Ruská aRmáda
základní řada hodnostních označení mírové a válečné doby
mužstvo
poddůstojníci
strelok
střelec
jefrejtor
svobodník
mladšij untěr-oficer
desátník
poddůstojníci
felďfebel
šikovatel
staršij untěr-oficer
četař
dobrovolníci
podpraporščik
podpraporčík
volnoopredělajuščijsja
xxxxxx
nižší (rotní) důstojníci
praporščik
praporčík
podporučik
podporučík
poručik
poručík
štabs-kapitan
štábní kapitán
ochotnik
xxxxx
stejnokroje a označení
Tabulka XIV
základní řada hodnostního označení platná od října do podzimu 1920,
podle rozkazu čs. armádního sboru č. 117 (na příkladu 1. čs. střeleckého pluku)
mužstvo
střelec
poddůstojníci
svobodník
desátník
nižší důstojníci
praporčík
do 7. 7. 1919
podporučík
poručík
podplukovník
šikovatel
vyšší důstojníci
kapitán
major generálního štábu
(kvalifikace)
generálové
vyšší důstojníci
major
četař
plukovník
střelecké pluky + Úderný prapor
jízdní pluky
barva lemovek
dělostřelectvo
letecké oddíly
technické části (dřívější)
technické části (pozdější)
genrálmajor
generálporučík
generál pěchoty nebo
jízdy nebo dělostřelectva
zdravotní odbor (zdravotní důstojníci)
zvěrolékařský odbor (zvěrolékařští důstojníci)
správní a hospodářský odbor (správní důstojníci)
důstojníci soudní služby, od 24. 5. 1919
důstojníci generálního štábu
generálové
stejnokroje a označení
Tabulka VI –
česká družIna
do 30. srpna 1914
střelec
desátník
dobrovolník
od 31. srpna 1914
praporčík
střelec
četař
dobrovolník
šikovatel
praporčík
kulometný
oddíl
(od září 1916)
125
Dobrovolníci České družiny z Varšavy.
Uprostřed Otakar Husák (15), Jan Syrový (16), nad ním V. Vondřich (5), a Václav Šidlík (17). Jsou oblečeni
do ruských stejnokrojů válečné doby. Všichni dobrovolníci mají okolo okolků čepic bílo-červené stuhy – označení České družiny.
Část dobrovolníků má malinové nárameníky (u některých s bílými hodnostními páskami)
část nárameníky záštitné, zeleno-šedé barvy (u některých s oranžovo-hnědými hodnostními páskami).
Všimněme si, že tři z nich mají našité na náramenících lemovky dobrovolníků.
Kyjev, podzim 1914. VÚA.
stejnokroje a označení
125, 125, 125
stř. Boris Vuchterle
stř. Vojtěch Jezbera
stř. Josef Dostál
Vuchterle i Dostál jsou oblečeni do ruského stejnokroje válečné doby (pochodového stejnokroje).
Okolo okolku čepice mají bílo-červenou stužku. Záštitné (šedo-zelené) nárameníky u Vuchterleho jsou lemovány pletenou lemovkou,
patrně v bílo-bílo-černo-žluté barvě, označující nositele jako dobrovolníka s vlastní volbou zařazení.
Dostál má nárameníky malinové (na fotografii je při bližším zkoumání vidět, že na ně někdo naznačil hodnostní pásky četaře nebo dokonce šikovatele).
Přezka opasku u obou je pro dělostřelectvo (vzor 1907), což se objevuje na více fotografiích dobrovolníků ČD.
Patrně v době formování ČD byly k dispozici pouze tyto přezky.
Jezbina nosí plášť pro mužstvo pěchoty, s jednou řadou knoflíků; límcové výložky jsou malinové.
V dalším průběhu války byly límcové výložky z plášťů snímány, knoflíky a přezky opasků přebarvovány záštitnou barvou,
resp. rovněž odstraňovány.
Kyjev, podzim 1914. VÚA.
125
Skupina dobrovolníků
České družiny, čet. Kašpar,
prap. Syrový, desátník
Kraft a dole tři bratři
Klichové, synové
zdolbunovského starosty,
s bratrancem V. Křížkem.
Všichni mají nádherně
předpisové polní čepice,
pouze prap. Syrový si
z horní části dýnka vyndal
výstuž. Dva desátníci
(vpravo nahoře
a uprostřed) mají na
záštitných náramenících
vždy po dvou oranžově-hnědých hodnostních
páskách, což odpovídá
předpisům. Četař vlevo
nahoře a desátník vlevo
dole použili patrně bílé
hodnostní pásky
z barevných nárameníků
mírové doby, což svědčí již
v té době o poněkud
svévolné interpretaci
platných předpisů.
Pět dobrovolců
má záštitné nárameníky
olemované pletenými
lemovkami, barevně
nerozeznatelnými. Protože
jednoroční dobrovolníci
dosahovali zpravidla
poddůstojnických hodností
(zde jsou dva bez hodností),
přispívá tato fotografie
ke spekulacím
(jejichž zdrojem jsou
vzpomínky některých
příslušníků ČD) o tom,
že si čeští dobrovolníci
své nárameníky svévolně
a v rozporu s předpisy
krášlili pletenými lemovkami bez ohledu na to,
jestli byli jednoročními
dobrovolníky, nebo nebyli.
Místně neurčeno, 1916.
Soukromá sbírka.
stejnokroje a označení
125
stř. Jaroslav Sepjetý
Ukázka nošení alespoň malé části
předepsané výstroje, s kterou chodívali
příslušníci ČD obvykle na cvičení
(viz také obr. 123). Sepjetý má na popruhu
přes levé rameno zavěšený ranec pro věci
s popruhy (vzor 1909 nebo 1910);
přes pravé rameno je zavěšena
hliníková láhev pro vodu (patrně vzor 1911,
nelze přesně poznat) v obalu (vzor 1911);
na opasku nosí dvě pouzdra na náboje
(vzor 1909). Sepjetému chybí na snímku
množství předmětů výstroje, jako
sbalený plášť, řemen ke stažení sbaleného
pláště, kotlík, stanové plátno s provazy
a kolíky, malá zákopnická lopatka (nebo
malá zákopnická sekera) s pouzdrem a další.
Kyjev, srpen 1914 ÚA.
125
Neznámý dobrovolník
Česko-Slovenského střeleckého pluku
stojí modelem při budování památníku.
Sice se již nejedná o ČD, ale výstroj doznala
málo změn. Kromě již známého rance
pro věci a hliníkové láhve pro vodu
s řemenem vidíme malou zákopnickou
lopatu systému Lineman vzor 1880
v koženém pouzdře systému Višněvský
vzor 1915, a na spodní části sbaleného pláště,
na řemenu ke stažení sbaleného pláště
je upevněný kotlík (vzor 1882 nebo 1897,
nelze přesně poznat). Dobrovolník nemá na
nohou „klasické“ předválečné kožené boty, ale
boty vzor 1916 (s řemínkem
vzadu nahoře). Bílo-červená stužka z okolku
čepice byla po nasazení ČD do frontového
pásma z čepic odstraněna.
Vesnice Orovci, květen 1916. VÚA.
125
Důstojníci 2. roty ČD,
zleva Cejp, Ranjuk, Pavlov a V. Klecanda.
U dvou vidíme části důstojnické výstroje
válečné doby. Cejp má na sobě důstojnický
polní opasek s řemeny přes ramena,
tašku na mapy a pouzdro na revolver.
Ačkoli má na krku jakýsi dalekohled,
předpisové pouzdro na předpisový dalekohled na opasku mu chybí. Ranjuk má
dalekohled pouze zavěšený na krku,
bez pouzdra. Tři důstojníci vlevo mají pláště
pro mužstvo, Klecanda nosí plášť pro
důstojníky s dvěma řadami knoflíků,
ovšem kvůli demaskování obšitých tkaninou.
Malinové výložky na plášti zůstaly pouze
Cejpovi, Ranjuk a Klecanda mají límcové
výložky pravděpodobně záštitné, Pavlov
vůbec žádné. Poněkud překvapivé je nošení
šavlí v polních podmínkách,
v jiných armádách (např. britské, rakousko-uherské, italské, německé) dávno odložené.
Místně neurčeno, nedatováno,
pravděpodobně 1915. VÚA.
stejnokroje a označení
125
Dobrovolníci ČD na kyjevské ulici při návratu z každodenního cvičení.
Vzadu, vedle jednoho z ruských poddůstojníků, pochoduje s poněkud
utrápeným výrazem J. Sepjetý (s tmavými brýlemi). Kromě výše popsaných
částí výstroje jsou u některých vidět na jejich levém boku chlebníky, které
doplňují to nejnutnější z výstroje, co měli příslušníci ČD
při absolvování podobných cvičení v rámci základního výcviku předepsáno
(viz také obr. 123 a 123).
Kyjev, září 1914. ANM.
125
Příklad nošení sbalených plášťů v polních podmínkách; u jejich spodních
částí ovšem nejsou připevněné kotlíky. I jinak jsou družiníci dosti
„nalehko“, tak jak chodili obvykle do stráže nebo na krátkodobé rozvědky –
kromě pouzder na náboje jim vše z ostatní výstroje, jako přebytečné
a zatěžující při podobných akcích, chybí.
U sv. Martina za Tarnovem, 26. 3. 1915. ANM.
125
Dobrovolníci České družiny
ustupují s ruskou armádou po velkém
průlomu fronty u Gorlice.
Na třech vojácích vpravo jsou na zádech vidět
rance pro věci – typ šitý po vzoru ranců na
věci turkestánských řadových praporů.
Ten byl podstatně jednoduššího střihu,
než předválečné rance pro věci,
a hromadně se během války šil a používal.
U dvou vojáků jsou zřetelně vidět i sbalené
pláště, nesené přes levé rameno.
U Brest-Litevska, květen 1915.
Soukromá sbírka.