katalog ke stažení - Filmový klub Vsetín

katalog ke stažení - Filmový klub Vsetín

15. expedice Balkán startuje, aneb vítejte na
6. Balkánských filmových návratech
Pøed osmi lety jsme zaèali dìlat první nesmìlé výpady na území filmového Balkánu.
Postupnì jsme zjistili, že je oblast balkánské kinematografie neuvìøitelnì rozsáhlá, její
rozmanitost neuvìøitelná a krása svým drsným zpùsobem opojná. Proto vyrážíme na balkánská
dobrodružství znova a znova. Pokaždé nalézáme další klenoty - mnohdy bezpeènì ukryté v zapomnìní. O to vìtší radost nám pùsobí objev každého dalšího skvostu starého tøeba 60 let.
Po osmi letech, ètrnácti festivalech a sto šedesáti šesti promítnutých filmech by se mohlo
zdát, že už jsme téma vyèerpali. Omyl. Víme, že se zatím pohybujeme po povrchu a do hloubky se
nám daøí pronikat jen pomalu. Není však kam spìchat. Èas hraje pro nás. Pokud se najde pár
desítek nadšencù, kteøí se budou na naše balkánské cesty vydávat s námi, mùžeme v nich
pokraèovat.
Zatím nejhloubkovìjší ponor se nám podaøil vloni - do èernohorské kinematografie, které
jsme vìnovali dva semináøe a pøedstavili ji v celé její šíøi - od prvního hraného filmu Lživý car z roku 1955 až po nejnovìjší tvorbu mladé filmaøské generace. Loòský model se snažíme napodobit i
letos. Po Vsetínském filmovém maratonu, vìnovanému pøedevším souèasnému makedonskému filmu, chceme pøipomenout rovnìž starší produkci, za kterou stojí v pøípadì
Socialistické republiky Makedonie vìtšinou studio Vardar film Skopje. V rámci programového
bloku nazvaného „Makedonci v jugoslávském filmu“ budete moci zhlédnout nìkolik skuteèných
unikátù. Pøichystali jsme kolekci pìti filmù režiséra Ljubiši Georgijevského (3 celoveèerní + 2
krátkometrážní). Georgijevski je v našich konèinách takøka neznámým tvùrcem a já vìøím, že vás
jeho filmy pøíjemnì pøekvapí. Vaši pozornosti by nemìl uniknout ani snímek Nejdelší cesta
dalšího makedonského klasika Branka Gapa Ivanovského. A protože žádná kvalitní retrospektiva
makedonského filmu nemùže ignorovat jméno Stole Popov, rozhodli jsme se zopakovat jeho
snímky Tetování a Èervený kùò. Vedl nás k tomu také fakt, že vám je mùžeme nabídnout v mnohem lepší obrazové kvalitì než pøed pìti lety.
Závìreènou tøetinu semináøe jsme vìnovali režiséru Srðanovi Karanoviæovi, který patøí podle
mého názoru k nejvýraznìjším jugoslávským, resp. srbským filmaøùm historie a jeho filmy snesou
srovnání s díly nejuznávanìjších svìtových tvùrcù. Pøichystat mu u pøíležitosti jeho listopadových
sedmdesátin alespoò skromnou filmovou retrospektivu, jsem cítil témìø jako svou povinnost.
Zvláštì když uvážím skuteènost, že oproti filmùm Kusturici a Paskaljeviæe, se kterými je øazen do
tzv. pražské školy jugoslávského filmu, mají jeho filmy na èeských filmových serverech podstatnì
ménì hodnocení.
Jsem si vìdom, že kolekce filmù, kterou jsme pøichystali, není divácky úplnì snadná. Jsem
ale pøesvìdèen o tom, že jsme vybrali filmy, které vás nepustí domù, a že se nám je podaøilo
seskládat do programu tak, abyste mohli vidìt vše. Mezi filmy by mìly být dostateèné pauzy na
potøebný oddych a regeneraci. K tomu by mìl pøispìt i samoobslužný bufet a možnost pøíjemného
posezení ve foyer kina.
Pøeji vám neúnavný zrak a ocelový zadek.
Jiøí Fiala - dramaturg 6. Balkánských filmových návratù
Pozn. autora: V textu katalogu uvádím názvy filmù vìtšinou v originále i v èeském pøekladu.
Pokud je mi známo, že byl film uveden v minulosti v èeském kinì, uvádím na prvním místì
distribuèní, resp. festivalový název. Pokud jsem nenašel informaci o jeho uvedení v èeském kinì,
dávám na první místo originální název. Více informací o makedonské kinematografii
naleznete v katalogu Vsetínského filmového maratonu 2015 (je volnì ke stažení na
stránkách FK Vsetín).
Filmový klub Vsetín podporují:
2
Pátek 9. øíjna 2015
17:00 hodin
TETOVÁNÍ (Tetoviranje)
Jugoslávie 1991 / 133 min / DVD
Režie: Stole Popov
Scénáø: Mirko Kovaæ, Živojin Pavloviæ, Stole Popov
Kamera: Mišo Samojlovski
Hudba: Ljupèo Konstantinov
Hrají: Meto Jovanovski, Ljiljana Meðješi, Stole Arandjeloviæ,
Svetozar Cvetkoviæ, Zoran Cvijanoviæ a další
Drama muže zavøeného omylem do jugoslávského vìzení.
Pøíbìh se odehrává v létì 1989 v dobì pádu komunismu. Hlavní hrdina Ilja, který jako by byl
pøedurèen ke konfliktùm s oficiální mocí, po hádce s manželkou odchází z domu a je bezdùvodnì
uvìznìn. Spolu s dalšími vìzni je okamžitì vystaven psychickému i fyzickému týrání, ale vìdom
si své neviny oèekává rychlé vysvìtlení a propuštìní. Avšak nadìje se postupnì vytrácí a Ilja musí
bojovat o život. Totalitní systém, který v okolním svìtì mele z posledního, je ve vìznici stále v
dobré kondici a hlavního hrdinu donutí k zoufalým èinùm, o kterých by si nikdy nepomyslel, že je
jich schopen....
Stole Popov se v tomto filmu zamìøil na absurditu a bezvládí konce komunismu, kdy náhodný
incident mùže zpùsobit lidskou tragédii. Film mimoøádnì vystihuje ponurou atmosféru doby a
naturalisticky zobrazuje beznadìjnost života ve vìzení.
Film byl nominován na Evropskou filmovou cenu. Pøestože byl natoèen na samém sklonku
existence Jugoslávie, reprezentoval již novì vzniklou Republiku Makedonii. Dostal se až do
nejužšího výbìru, a to i pøes protesty Øekù, kteøí nehodlali samostatnou Makedonii uznat.
Stole Popov (*1950)
Filmový režisér, scénarista a producent. V roce 1973 absolvoval
režii na fakultì dramatických umìní v Bìlehradu ve tøídì profesora
Radoše Novakoviæe. Bìhem studií vytvoøil na 10 krátkých hraných
filmù. V letech 1974–1978 mìl statut nezávislého filmového tvùrce. V
roce 1978 se stal øeditelem Vardar filmu, filmového studia v Makedonii. Po roce 1988, kdy ukonèil svou èinnost pro studio, se stal
profesorem filmové režie na Fakultì dramatických umìní ve Skopji.
Ve stejném roce spoleènì s hercem Danèem Èevreskim a režisérem
Stevem Crvenkoskim založil soukromou filmovou produkèní firmu Triangle. V roce 1999 se stal
èlenem Evropské filmové akademie
Jeho filmová kariéra zaèala dokumentárními filmy. Film Ogan (Oheò) z roku 1974 získal první
cenu na Bìlehradském festivalu dokumentárních a krátkých filmù. Jeho další dokumenty
Australia, Australia (1976) a Dae (1979) zvítìzily na stejném festivalu v dalších letech. Jeho
nejuznávanìjším dokumentem je film Dae, který vyhrál mimo jiné prestižní festivaly v Oberhausenu a Melbourne a byl nominován americkou filmovou akademií na Oscara.
Od roku 1981 natáèí celoveèerní hrané filmy. Ty se pravidelnì dostávaly do programu
domácích i zahranièních festivalù. Šastný nový rok 49 a Tetování vyhrály každoroèní Festival
hraných filmù zemí Jugoslávie v Pule. Tetování by³o rovnìž nominováno na Evropskou filmovou
cenu.
3
V letošním roce vstoupil do kin jeho film Do balèak (Až po jílec). Jedná se o westernovì ladìný
pøíbìh z poèátku minulého století odehrávající se na území souèasné Makedonie, která je v té
dobì stále ještì souèástí rozpadající se Osmanské øíše.
Meto Jovanovski
- tváø z plakátu 6. Balkánských filmových návratù
Jedním z nejpopulárnìjších makedonských hercù všech dob je bezesporu Meto Jovanovski.
Ztvárnil bìhem své kariéry nìkolik desítek charakterních rolí. Jen v programu 6. Balkánských
filmových návratù jej uvidíte ve ètyøech filmech. „Starým známým“ je i pro tradièní návštìvníky
našich festivalù (na plátnì vsetínského kina jste jej mohli vidìt napø. ve filmech Šastný nový rok
49, Když se rozednívá, Pøed deštìm, Makedonská sága, Dìti slunce, Velká voda, Sršeò,
Èervený kùò èi ve filmu Nejdelší cesta, který jsme pøipravili pro aktuální semináø).
Rozhovor s Metem Jovanovskim - pøedstavitelem hlavních rolí ve filmech Tetování a Zatím
bez dobrého názvu, otiskl v roce 2014 deník Novosti. Jovanovski byl v dobì rozhovoru
pøedsedou poroty na filmovém festivalu v èernohorském mìstì Herceg Novi, kde se sešlo mnoho
filmù, které byly výsledkem spolupráce ještì do nedávna znesváøených zemí bývalé Jugoslávie.
Vzhledem k tomu, že oba zmínìné filmy reflektují právì dobu, kdy se ve všech èástech Jugoslávie
zaèaly probouzet nacionalistické vášnì a mnozí politici se zasazovali o roztrhání této zemì na
kusy, pøipadá mi vhodné zaøadit do katalogu krátký úryvek z rozhovoru, ve kterém se Jovanovski
vyjadøuje k trendu obnovování spolupráce mezi ex-jugoslávskými filmaøi.
Nakolik mohou umìlci napravit to, co politici dokázali pokazit?
Vždy jsem se snažil, abych nemíchal politiku do filmu ani do divadla. Vím, že je to v dnešní
dobì prakticky nemožné, ale chtìl jsem svou prací pùsobit jako spojnice mezi zemìmi
balkánského regionu. Pracoval jsem na rùzných místech od Makedonie po Slovinsko, a jsem rád,
že jsem spolu se svými kolegy souèástí velkého umìleckého mostu, který spojuje tento region.
Musím velmi vyzvednout ryzost a citlivost každého jednotlivého národa této oblasti. Všichni jsou
mi blízcí, Balkán je nenapodobitelný. Doba, kdy jsme žili spoleènì, pøinesla nìkteré pìkné vìci,
které nelze popírat, ale nemohu øíci, že by mi dnes bylo po tomto období smutno. Stalo se to, co se
stalo, a svìt se posunul dál.
Co si myslíte o spoleèných produkcích zemí bývalé Jugoslávie a jak vidíte budoucnost
filmu v tìchto zemích?
Nemùžeme jinak, než spolupracovat, protože film je drahý.
Ani jedna ze zemí regionu nemá
dostateèný kapitál. Musíme spolupracovat, abychom došli
k spoleènému cíli, kterým je kvalitní
film. Je to fantastická praxe a myslím, že dává vzniknout skvìlým
výsledkùm. Povím vám pravdivou
anekdotu na toto téma: Rade
Šerbedžija (pozn. autora: jeden
z nejznámìjších chorvatských
hercù a nyní i režisér) má v úmyslu
natoèit film s mezinárodním týmem,
ve kterém má být i spousta
Makedoncù. Plánoval požádat o finanèní prostøedky od Makedonské
4
filmové asociace. Nicménì makedonský zákon je takový, že na tyto prostøedky mají nárok jen
makedonští obèané. Takže aby Šerbedžija natoèil kvalitní film, podal si také žádost o
makedonské obèanství. A dostal ho. Proto se teï mohu pochlubit, že jsem Šerbedžijovým
krajanem.
Dáváte pøednost divadlu, èi filmu?
Každý obor má své kouzlo a hodnotu. Pøi natáèení filmu mùžete chybovat, zatímco v divadle
pro chyby není místo. Jsem rád, že jsem mohl pracovat s tìmi správnými lidmi, kteøí mi dali prostor
ke høe a nové nápady. Vùbec nejšastnìjší jsem, když mohu pracovat. Èlovìk, který nepracuje,
duševnì velmi rychle chátrá. (Pøeklad JF)
19:30 hodin
NEJDELŠÍ CESTA (NAJDOLGIOT PAT)
Jugoslávie 1976 / 116 min / DVD
Režie: Branko Gapo Ivanovski
Scénáø: Petre M. Andreevski
Kamera: Dragan Salkovski
Hudba: Tomislav Zografski
Hrají: Danèo Èevrevski, Darko Damevski, Dušan Janièieviæ,
Meto Jovanovski, Nenad Milosavljeviæ, Risto Šiškov a další
Povstání je zlikvidováno a vojáci turecké armády odvádìjí
makedonské zajatce do tureckého vìzení.
Rok 1903 je rokem tzv. Ilindenského povstání, které vyvrcholilo
založením Kruševské republiky. Makedonské rebelie však Turci, kteøí v té dobì, jinak pozvolna
ztráceli balkánskou pùdu pod nohama, potlaèovali velmi dùslednì, a tak se jim ještì nìkolik let
daøilo vardarskou Makedonii udržet. Dìj filmu zaèíná na jaøe, kdy vojáci turecké armády
zneškodní vzpouru v jedné vesnici a zajatce pøivedou do své pevnosti. Zde jsou internováni spolu
se zajatými vzbouøenci z dalších vesnic. Odtud jsou odvezeni vlakem do Solunì, a lodí ke bøehùm
Malé Asie, kde zaèíná jejich strastiplná pou vyprahlou krajinou do tureckého vìzení. Po cestì
zažívají nejednu krušnou situaci - jsou vystaveni krutému zacházení ze strany tureckých
vìznitelù, èi útoku kurdských bojovníkù, pøes jejichž území musí projít. Opakovanì se snaží utéct,
ale nedaøí se jim to. Prochází mìsty i horami, pøeplavují Eufrat. Vìzni i jejich strážci si sahají na
dno fyzických i psychických sil.
Branko Gapo Ivanovski (1931–2008)
Filmový, televizní a divadelní režisér. Absolvoval Fakultu filologie
na univerzitì ve Skopji. Zpoèátku se filmu vìnoval pouze amatérsky.
V 50. letech natoèil první profesionální dokumenty. A dokumentaristikou se zabýval až do poloviny 60. let, kdy režíroval svùj první
celoveèerní snímek, Dny pokušení (Denovi na iskušinie - 1965).
Následující film Èas bez války (Vreme bez vojna - 1968) mu vynesl
nìkolik ocenìní. V 70. a 80. letech natoèil snímky Istrel (Výstøel 1972), Nejdelší cesta (Najdolgiot pat - 1976), Vreme vodi (Èas vody
- 1980) a intenzivnì se vìnoval televizní tvorbì. Režisérskou kariéru
èítající pøes tøicet titulù uzavøel Makedonskou ságou (1993).
5
22:00 hodin
POD STEJNÝM NEBEM (Pod isto nebo)
Jugoslávie 1964 / 78 min / DVD
Režie: Ljubiša Georgijevski, Miomir „Miki“ Stamenkoviæ
Scénáø: Tome Arsovski, Jovan Boškovski
Kamera: Branko Mihajlovski
Hudba: Tomislav Zogravski
Hrají: Dragomir Felba, Jovan Milièeviæ, Vesna Krajina,
Bekim Fehmiu, Marko Todoroviæ a další
Ve mìstì ovládaném albánským hnutím Balli Kombëtar se
schovávají tøi partyzáni, kterým pøi odhalení hrozí smrt.
V roce 1964 natoèili režiséøi Ljubiša Georgijevski a Miomir Stamenkoviæ drama Pod stejným
nebem (Pod isto nebo), jehož dìj se odehrává tìsnì po kapitulaci Itálie, kdy moc v jednom
západomakedonském mìstì pøebírají balisti (Balli Kombëtar - nacionalistické a antikomunistické
hnutí odporu, které se postavilo za uchování velké Albánie v hranicích, které získala po obsazení
Jugoslávie vojsky Osy). Do mìsta pøichází tøi partyzáni, aby zde uskuteènili akci na odvrácení
pozornosti od skuteèného útoku na mìsto. Dostanou se však do pøestøelky s balisty, ve které
zabijí bratra velitele balistù. Ten je rozhodnut partyzány najít a pomstít bratrovu smrt....
V Jugoslávii bylo natoèeno obrovské množství filmù vracejících se k období 2. svìtové války.
Není se èemu divit - jejich protifašistický odboj se s tím naším ani s žádným jiným v Evropì nedá
srovnávat. A nelze se ani divit, že zde v desetiletích po 2. svìtové válce vzniklo mnoho oslavných
až propagandistických snímkù. V této souvislosti je ale nutné øíct, že ani ty nejvìtší partyzánské
spektákly (dnes bychom øekli partyzánské blockbustery) jako Sutjeska èi Bitva na Neretvì (Bitka
na Neretvi) nelze oznaèit za zcela smyšlenou agitku - partyzánský odboj na území Jugoslávie si
opravdu poradil s okupanty témìø sám. Proè o tom ale píšu v souvislosti s filmem Pod stejným
nebem? Spousta "partyzánských" filmù natoèených v duchu hesla "Bratstvo i jedinstvo" (bratrství
a jednota) ve svém druhém plánu (a nìkdy snad i nechtìnì) zapadá skvìle do mozaiky dávající
nakonec odpovìï na otázku, proè došlo v devadesátých letech ke krvavému rozpadu Jugoslávie.
A právì snímek Pod stejným nebem je jedním z tìch malých, nenápadných, ale velmi
zásadních, které tuto mozaiku dotváøejí.
Ljubiša Georgijevski (*1937)
Narodil se v makedonském mìstì Bitola 30. 5. 1937. Je filmovým
a divadelním režisérem a pøíležitostným scénáristou. Vystudoval režii
na Akademii pro divadlo, film, rozhlas a televizi v Bìlehradì.
Svou filmaøskou kariéru zahájil v roce 1964 snímkem Pod
stejným nebem (Pod isto nebo), který režíroval spoleènì s Miomirem „Mikim" Stamenkoviæem.
V roce 1966 a 1967 režíroval dva krátké filmy - protiváleènou
satiru s dìtskými herci nesoucí prostý název Ne a úsmìvnou
miniaturu Pìšina (Pateka). V rozmezí let 1968–1970 natoèil v produkci studia Vardar film Skopje další tøi celoveèerní filmy. Hora hnìvu
(Planinata na gnevot) je o nepovedené kolektivizaci makedonského
venkova. Republika v plamenech (Republikatavo plamen) se vrací
k tzv. Ilindenskému povstání a následnému vzniku a krátké existenci Kruševské republiky, kterou
lze považovat za první republiku na Balkánském poloostrovì. Jeho ètvrtý celoveèerní film nese
název Cena mìsta (Cenata na gradot) a zobrazuje poslední dny 2. svìtové války v Ochridu.
6
V rámci jugoslávské kinematografie je tento snímek výjimeèný tím, že hlavními postavami jsou
nìmeètí dùstojníci, kteøí øeší dilema, zda mají pøed svým ústupem mìsto znièit. Po tomto filmu se
soustøedil na kariéru divadelního režiséra a výuku na Fakultì dramatických umìní ve Skopji.
Je rovnìž režisérem krátkého dokumentu Sic Transit Gloria Mundi / Heraklea z roku 1974.
K hranému filmu se naposledy vrátil v roce 1975, když natoèil krátký film Koj vek minuva na dvor,
deca (Jaké století probíhá venku, dìti).
Miomir „Miki“ Stamenkoviæ
(1928–2011)
Filmový režisér Miomir „Miki“ Stamenkoviæ se narodil v roce 1928
v srbském Kruševci. Patøí mezi pionýry jugoslávského, resp.
srbského žánrového filmu. Jeho tvorbì dominují pøedevším váleèná
(èi partyzánská, chcete-li) dramata a detektivní èi špionážní thrillery.
Na druhou stranu byl také uznávaným dokumentaristou.
Film Pod stejným nebem, který natoèil v roce 1964 spoleènì
s Makedoncem Ljubišou Georgijevskim je jeho režijním debutem. Již
tento snímek se, z tzv. partyzánského filmu vymyká. A nevšední
situace rozehrává i v dalších dílech, kterými se vrací k protifašistickému odboji na území okupované Jugoslávie v dobì 2.
svìtové války. Jeho následující film Vlk z údolí prokletí (Uka i Bjeshkëve të nemura) z roku 1968
se odehrává na hranicích Albánie a Kosova a øeší støet starého poctivého albánského horala s
jeho synem, jenž se pøidal na stranu italských fašistù. Díky tomuto filmu a pozdìjšímu dramatu
Jak zemøít mùžeme Stamenkoviæe považovat také za prùkopníka kinematografie v Kosovu.
Námìtem Pasti na generála (Klopka za generala) z roku 1971 je zejména hon na èetnického
velitele Dragoljuba Mihajloviæe, ale také hon na domnìlé èi skuteèné zrádce ve vlastních øadách.
O rok pozdìji natoèil podle scénáøe Branimira Šèepanoviæe další váleèné drama Jak zemøít (Si të
vdiset) produkované kosovskou spoleènosti Kosovafilmi. Kruh se uzavírá (SB zatvara krug) z roku 1974 lze oznaèit za špionážní thriller. Po formální stránce pøipomíná západní produkci a v rámci jugoslávské kinematografie nemá obdoby.
V roce 1976 natoèil váleèné drama Devojaèki most (Dívèí most) popisující skuteènou
událost z roku 1943 - výmìnu zajatých partyzánù za zajaté nìmecké dùstojníky.
V roce 1981 Stamenkoviæ zabrousil, filmem Nìjaká jiná žena (Neka druga žena), do
detektivního žánru, což bylo v Jugoslávii do té doby pole takøka neorané. Mezi kriminální thrillery
je možné øadit i následující snímek Nebezpeèná stopa (Opasni trag) z roku 1984 o boji se
skupinou albánských nacionalistù.
V roce 1987 se vrátil filmem Lager Niš (Tábor Niš) do období 2. svìtové války. Pøíbìh sleduje
osudy vìzòù umístìných v koncentraèním táboøe v srbském mìstì Niš. Zobrazená skupina je
velmi rùznorodá - vìzni rùzných národností, náboženského a politického smýšlení jsou z nejrùznìjších spoleèenských tøíd. A nìkdo z nich je významný partyzánským velitelem, kterého
chtìjí Nìmci odhalit.
Posledním Stamenkovièovým hraným filmem je koprodukce s Východním Nìmeckem Volio
bih da sam golub z pøelomového roku 1990.
Kromì hraných filmù se Stamenkoviæ vìnoval také natáèení dokumentù. Za zmínku stojí
pøedevším trilogie Marš smrti (Pochod smrti), Marš pobede (Vítìzný pochod) a Jugoslavija po
volji naroda (Jugoslávie z vùle lidu), ve které mapuje èinnost srbské armády bìhem první
svìtové války a vývoj v balkánském regionu po jejím skonèení.
Po roce 2000 natoèil dokumenty o nìkolika významných jugoslávských hercích.
Miomir Miki Stamenkoviæ zemøel v 83 letech v Bìlehradì v roce 2011. Za svùj život získal
øadu, zejména domácích, ocenìní.
7
Sobota 10. øíjna 2015
10:00 hodin
ÈERVENÝ KÙÒ (Crveniot konj)
Jugoslávie 1981 / 115 min / DVD
Režie: Stole Popov
Scénáø: Taško Georgijevski, Stole Popov
Kamera: Branko Mihajlovski
Hudba: Ljupèo Konstantinov
Hrají: Velimir „Bata“ Živojinoviæ, Ilija Džuvalekovski,
Jordanèo Èevrevski, Nikola „Kole“ Angelovski,
Radmila Živkoviæ, Meto Jovanovski a další
Makedonci, kteøí bojovali v øecké obèanské válce, jsou
internováni v Uzbekistánu, kde zaèínají nový život.
Po konci obèanské války v Øecku (1949), bylo mnoho etnických Makedoncù, kteøí bojovali
v tzv. Demokratické armádì, pøinuceno odejít do exilu. Spousta slovanských Makedoncù žijících
na území Egejské Makedonie - vojákù i civilistù, bylo internováno do Uzbekistánu, kde jim Sovìtský svaz poskytl azyl i práci. Hlavní hrdinové Popovova celoveèerního filmového debutu jsou
jedni z nich. Jen velmi tìžko se vyrovnávají s novým životem v cizí zemi, uprostøed rozlehlých rýžových polí a oceláren, stejnì tak s všudypøítomnou stalinskou ideologií. I když zde budují nové
domovy, stále se nevzdávají nadìje na návrat do své vlasti. Èervený kùò je první film, který poukazuje na nucený odchod Makedoncù z øecké (egejské) èásti Makakedonie. Film je adaptací románu makedonského spisovatele Taška Georgijevského (podle jeho pøedlohy byly natoèeny i
filmy Èerné sémì Kirila Cenevského, nebo v devadesátých letech Mitrièeského Preku ezeroto).
13:00 hodin
REPUBLIKA V PLAMENI
(Republikata vo plamen)
Jugoslávie 1969 / 103 min / DVD
Režie: Ljubiša Georgijevski
Scénáø: Georgi Abadžijev, Jovan Boškovski, Ljubiša
Georgijevski
Kamera: Branko Mihajlovski
Hudba: Toma Prošev
Hrají: Risto Šiškov, Dragi Kostovski, Dragomir Felba,
Jelena Žigon, Ilija Džuvalekovski, Petar Prlièko a další
Ilindenské povstání, vznik a zánik první republiky na Balkánì.
2. srpna 1903 v den svátku svatého Jiljí (Ilinden) vypuklo v Makedonii v mìstì Kruševo
povstání proti Osmanské øíši. Výsledkem povstání, které se rozšíøilo i do dalších èásti Makedonie,
bylo ustavení tzv. Kruševské republiky. Pøestože tento malý stát uprostøed území ovládaného
Turky pøežil pouze deset dnù, pøikládá mu makedonská historiografie znaèný význam. Byl to první
pokus slovanského etnika o ustanovení republiky na Balkánském poloostrovì, navíc se pøi nìm
Makedonci vymezili nejen vùèi Osmanské øíši, ale také proti ostatním balkánským národùm, které
8
v minulosti území Makedonie ovládaly. Ilindenské povstání bylo Turky krvavì potlaèeno, stalo se
však pøíkladem pro další odpor proti Osmanské øíši na Balkánì a o devìt let pøedbìhlo události,
které znamenaly vytlaèení Turkù z vìtšiny Balkánského poloostrova. Film popisuje formování
Kruševké republiky, euforii obyvatel Kruševa po získání svobody, neshody v jejím vedení a
závìreèný zoufalý boj poslední skupiny obráncù pod vedením Pitu Guliho na vrchu Meèkin
kamen.
NE
Jugoslávie 1967 / 12 min / DVD
Režie: LjubišaGeorgijevski
Alegorie války a násilí, ztvárnìná dìtskými herci.
15:35 hodin
HORA HNÌVU (Planinata na gnevot)
Jugoslávie 1968 / 79 min / DVD
Režie: Ljubiša Georgijevski
Scénáø: Ante Popovski
Kamera: Branko Mihajlovski
Hudba: Toma Prošev
Hrají: Risto Šiškov, Olivera Katarina, Petar Prlièko, Branislav
Jeriniæ, Neda Gešovska, Dragi Kostovski a další
Kolektivizace jugoslávského venkova proti soukromému
vlastnictví, tradicím a rituálùm.
Dìj se odehrává v makedonské horské vesnici v roce 1946. Kolektivizace zde neprobíhá dle
plánu. Sedláci se nechtìjí vzdát svého majetku. Pøedseda družstva Stamat bojuje jak s nimi, tak
se svými nadøízenými, kteøí mají s vesnicí jiné plány. Zápletka, kterou zpracovalo vícero
jugoslávských filmaøù, je v tomto filmu podána velmi nevšedním zpùsobem. Pøíbìh je rámován
rùznými køesanskými obøady, které se mísí s podivnými pohanskými rituály. Bizarnost snímku
umocòuje mírnì kakofonický hudební doprovod a originální kamera Branka Mihajlovského, která
èasto mìní hloubku ostrosti a je neustále v pohybu. Scéna je mnohdy snímána v protisvìtle a
obraz je vysoce kontrastní. Režiséru Georgijeskému se takøka pøed padesáti lety podaøilo natoèit
fascinující snímek, ve kterém dokonale promísil velmi prozaickou tématiku kolektivizace venkova
s notnou dávkou mystiky.
PÌŠINA (Pateka)
Ljubiša Georgijevski / Jugoslávie 1967 / 7 min/ DVD
Úsmìvná zimní satirická miniatura z nového panelového
sídlištì.
Mezi filmy i po skonèení programu se mùžete posilnit také plieskavicí
v GRILLERII U SRBA. 2 minuty od kina (kolem Domu kultury, rovnì smìrem k železnici)
V pátek i sobotu otevøeno od 11:00 do 05:00 hodin.
9
17:35 hodin
ZATÍM BEZ DOBRÉHO NÁZVU
(Za sada bez dobrog naslova)
Jugoslávie 1988 / 79 min / DVD
Režie: Srðan Karanoviæ
Scénáø: Ante Popovski
Kamera: Božidar „Bota“ Nikoliæ
Hudba: Zoran Simjanoviæ
Hrají: Meto Jovanovski, Mira Furlan, Boro Begoviæ, Eva Raš,
Sonja Jaèeveska, Èedomir Orobabiæ a další
Dvojnásobná lovestory a zároveò první jugoslávský film
poukazující na otázku soužití Srbù a Albáncù v Kosovu.
První hraný film upozoròující na problém Kosova konce 80. let. To tehdy zaèalo být hlavní
sázkou v mocenské høe jugoslávského rozpadu. Miloševiæ o jeho návrat pod srbskou správu opøel
svùj vzestup. Pøedstavitelé ostatních republik mìli jako jeden z argumentù samostatnosti, že
Miloševiæova politika by se mohla obrátit proti nim. Karanoviæ vypráví pøíbìh lásky Albánky a Srba.
Spoleènosti obou národností, žijící odedávna vedle sebe s minimálními kontakty, však jejich vztah
znemožòují. Karanoviæ mìl odvahu o jednom z hlavních témat jugoslávské krize promluvit z více
stran: jednak dokumentárním zpùsobem mapuje individuální pøíbìh, na kterém se ukazují jevy
každodenního života v Kosovu, jednak použitím filmu ve filmu naznaèuje manipulaci problému ze
strany politikù a médií. Film je o nacionalismu jako ideologii nenávisti a lidech, kteøí jsou jeho
obìmi. K tìmto tématùm se Srðan Karanoviæ vyjadøuje prostøednictvím svého hlavního hrdiny
filmaøe ztvárnìného Metem Jovanovským. Èiní tak v dobì stoupajícího napìtí v Jugoslávii a
hlavnì diametrálnì odlišným zpùsobem než Slobodan Miloševiæ, jehož hvìzda zaèala stoupat
právì po návštìvì Kosova a jeho útoènému projevu, který zde v roce 1987 pronesl. Nebojí se
poukázat na násilí páchané Albánci na Srbech (a opaènì), pøesto je film jasným apelem
k pokojnému øešení situace... (JF za použití oficiálního textu distributora)
Srðan Karanoviæ (*1945)
Srbský režisér a scénárista, absolvent pražské FAMU (1970)
významný èlen tzv. „Pražské školy jugoslávského filmu“. Zaèínal jako
režisér krátkých filmù a televizních poøadù. Na plátnì debutoval v roce 1972 experimentálním snímkem Društvena igra (Sociální hra),
jehož scénáø dotváøel spolu s Rajkem Grlièem (napsal s ním i nìkolik
následujících scénáøù ke svým filmùm) pøímo s „herci“, které sehnal
na inzerát. Následující snímek Miris poljskog cveca (Vùnì polního
kvítí) z roku 1977 líèí pøíbìh slavného herce, který rezignuje na
kariéru a pokouší se odpovìdìt na znepokojivou otázku, co by mìl
v životì dìlat, aby to mìlo smysl. Ve filmu Petøin osud (Petrijin
venac) z roku 1980 zobrazuje nelehký údìl obyèejné ženy z malého
hornického mìsta v Jugoslávii v období kolem 2. svìtové války.
Jeho snímek Nešto izmedju (Nìco mezi) z roku 1983 byl uveden na festivalu v Cannes . Ve
filmu Zatím bez dobrého názvu (Za sada bez dobrognaslova - 1988) upozornil, jako jeden z prvních filmaøù, na problémy Kosova. Film byl ocenìn Zlatým tulipánem na festivalu v Istanbulu. V roce 1985 natoèil ostrou satiru Jahody v krku (Jagode u grlu), ve které jsme svìdky celonoèní
oslavy, bìhem níž øeší skupina tøicátníkù krizi støedního vìku. K historické látce se vrací v roce
1991 filmem Virdžina, za který získal hlavní cenu za režii na MFF ve Valencii a svým doposud
10
posledním snímkem Besa z roku 2009. V intervalu mezi tìmito filmy natoèil v roce 2003
romantické drama Sjaj u oèima (Láskyplné pohledy), ve kterém poukazuje na nesmyslné
mezietnické pøedsudky.
Srðan Karanoviæ si k vìtšinì svých filmù napsal také scénáø. Kromì hraných filmù natoèil také
nìkolik dokumentù (napø. PavleVujisiæ 1926–1988 o slavném jugoslávském herci), napsal scénáø
k televizním seriálùm Grlom u jagode (sám režíroval) a Lift. Za zmínku stojí i dlouholetá
spolupráce se skladatelem Zoranem Simjanovièem, jehož hudba se stala poznávacím znamením Karanovièových filmù a pedagogická èinnost na Fakultì dramatických umìní v Bìlehradì.
20:00 hodin
JAHODY V KRKU (Jagode u grlu)
Jugoslávie 1984 / 82 min / DVD
Režie: Srðan Karanoviæ
Scénáø: Srðan Karanoviæ
Kamera: Živko Zalar
Hudba: Zoran Simjanoviæ
Hrají: Predrag „Miki“ Manojloviæ, Aleksandar Berèek, Bogdan
Dikliæ, Josif Tatiæ, Branko Cvejiæ, Žarko Lauševiæ a další
Jak mùže na Balkánì vypadat veèírek pøátel, kteøí se léta
nevidìli?
Po mnoha letech se setkává skupina pøátel, kteøí spolu vyrùstali, dospívali, zažívali první
lásky a poznávali svìt. Zpoèátku rozpaèitý, pozdìji bujarý veèírek postupnì stírá rozdíly mezi
úspìšnými a neúspìšnými, na povrch vyvìrají souèasné i staré køivdy a spory, dochází k destrukci zaøízení i k rozpadu osobností. Noèní pitka je vyvrcholením frustrace z neschopnosti a
nemožnosti žít životy, které si kdysi vysnili.
Film je dokonalým zobrazením pocitù pováleèné jugoslávské generace, která dospívala v nadìjných 60. letech, prošla deziluzí let 70., a jejich životy uvízly v nehybných osmdesátkách.
Snímek je také pøehlídkou nejvýznamnìjších srbských hercù pováleèné generace: Predrag
Miki Manoljoviæ, Bogdan Dikliæ, Aleksandar Berèek, Josif Tatiæ.
21:55 hodin
VIRDŽINA
Jugoslávie 1991 / 82 min / DVD
Režie: Srðan Karanoviæ
Scénáø: Srðan Karanoviæ
Kamera: Slobodan Trniniæ
Hudba: Zoran Simjanoviæ
Hrají: Marta Keler, Miodrag Krivokapiæ, Ina Gogálová,
Slobodan Milovanoviæ, Igor Bjelan a další
Nemít syna znamenalo kdysi na Balkánì prokletí. Chudí
horalé si ale umí poradit. Syna stvoøí z dcery.
Vesnické drama zachycující tvrdý život chudobných balkánských horalù v 19. století. V nìkterých oblastech Balkánu bývaly rodiny bez mužských potomkù považovány za prokleté, proto
11
èasto ve strachu pøed sv. Jiøím a okolím radìji vydávali nìkterou z dcer za chlapce, nazvali ji
„Virdžínou“ a vychovávali z ní muže. Dívka Stevan (Marta Keler) tedy dospívá s vìdomím, že
vyzrazením své ženské identity ohrozí život a štìstí celé rodiny a podøizuje se tvrdé otcovì
(Miodrag Krivokapiæ) autoritì. Dokud se nesblíží s mladíkem (Igor Bjelan) ze sousedství... (Zdroj:
CSFD.cz)
Zoran Simjanoviæ (*1946)
I v Èeské republice je mnoha lidem (a ani to nemusí být filmoví
fanoušci) známa filmová hudba Gorana Bregoviæe (zejména pak ta,
kterou dìlal pro Kusturicovy filmy).Využívám proto pøíležitosti a
dovoluji si v rámci aktuálního festivalového katalogu upozornit ještì na jednoho skladatele, který
je pro jugoslávský (pozdìji srbský) film minimálnì stejnì dùležitý. Je jím Zoran Simjanoviæ, s jehož
hudbou jste se mohli mnohokráte setkat také ve Vsetínì pøi našich balkánských exkurzích
(pøipomeòme napø. Balkan expres, Øekni, proè si mne opustila, Krása neøesti…)
Zoran Simjanoviæ se narodil v Bìlehradì v kvìtnu 1946. V šesti letech se zaèal uèit hrát na
piano, poté navštìvoval hudební školu "Mokranjac" a nakonec Hudební akademii v Bìlehradì.
Mezi lety 1961 a 1963 byl èlenem iniciaèních jugoslávských rockových kapel Elipse a
Siluete, kde hrál na elektrickou kytaru a klávesy. Kapela Elipse byla vùbec první rockovou
kapelou, která v Bìlehradì (v Domu mládeže za osobní úèasti Josipa Broze Tita!) veøejnì
vystoupila s elektrickými kytarami. Pøestože se po odchodu z kapel zaèal Simjanoviæùv zájem
ubírat jiným smìrem, napsal pro své pøátele muzikanty nìkolik písní, které záhy zlidovìly a
získaly mnohá ocenìní na tehdejších festivalech populární hudby.
Od roku 1975 se zabývá scénickou a filmovou hudbou a spolupracuje s televizí, píše hudbu
pro divadlo a film a to jak doma, tak v zahranièí.V jeho hudbì se projevují vlivy všech možných
hudebních stylù, pøesto je pro nìj pøíznaèné zejména užití elektronických nástrojù. Doposud
napsal hudbu pro více než 50 celoveèerních filmù. Kromì toho má na svém kontì hudební
doprovod pro spoustu televizních seriálù, televizních filmù a divadelních her. Jeho hudba se
objevila také v mnoha reklamních spotech èi krátkých klipech.
Jako skladatel je neodmyslitelnì spjat s tvorbou nejznámìjších jugoslávských režisérù,
vèetnì tìch, které s oblibou øadíme do tzv. Pražské školy jugoslávského filmu. V prùbìhu let
spolupracoval jak s Goranem Paskaljeviæem (napø. Sud prachu, Tango Argentino, Andìl
strážný, Sen zimní noci…), s Emirem Kusturicou (Vzpomínáš na Dolly Bell, Otec na služební
cestì…), s Goranem Markoviæem (Turné, Variola vera, Dejavu, Tito a já…), tak i se Srðanem
Karanoviæem, pro jehož filmy se Simjanoviæova hudba stala doslova poznávacím znamením.
Mùžete si ji vychutnat ve všech tøech filmech, které jsme do programu zaøadili u pøíležitosti
Karanoviæových sedmdesátin.
Text katalogu:
Organizaèní výbor:
Jiøí Fiala s pøispìním Petra Mašaty
a Marie Barešové
Milan Kostelník - pøedseda Filmového
klubu Vsetín ([email protected])
Pøeklady filmù:
Petr Mašata - technické a org. zajištìní,
pøíprava filmù ([email protected])
Kristýna Dufková: Hora hnìvu
Lenka Fojtíková: Republika v plameni
Jiøí Fiala - dramaturgie, grafika, katalog,
pøíprava filmù ([email protected])
Jitka Kretová: Èervený kùò
Lenka Fialová, Saša Dobrovolná - bufet
Jiøí Fiala: Virdžina
Petr Mašata: Jahody v krku, Tetování
Silvia Matúšová: Pod stejným nebem
Pavel Pilch: Zatím bez dobrého názvu
Jelena Radièanin: Nejdelší cesta
Na shledanou 22.–24. 4. 2016 na
Vsetínském filmovém maratonu
zasvìcenému kinematografii Bosny
a Hercegoviny.