Tvoříme literární postavu - Literární jednohubky

Tvoříme literární postavu - Literární jednohubky

Tvoříme literární postavu (psaní o tvůrčím psaní po lopatě)
Tvoříme
literární postavu
(psaní o tvůrčím psaní po lopatě)
Pavel Šimík
(Šíma)
-1-
Pavel Šimík (Šíma)
Tvoříme literární postavu (psaní o tvůrčím psaní po lopatě)
Pavel Šimík (Šíma)
Tvoříme literární postavu
Pavel Šimik (Šíma)
autorský text, ukázkové texty © 2014 (autor)
použité obrázky – volná licence creative common
námět: „Jak se (ne)stát spisovatelem“ © 2009 a „Jak (ne)napsat román“ © 2012 (autor)
Tato kniha je v elektronické podobě, editace a kopírování textu bez výslovné citace se zakazuje!
Překlepy a nedoklepy vyhrazeny.
-2-
Tvoříme literární postavu (psaní o tvůrčím psaní po lopatě)
Pavel Šimík (Šíma)
Několik slov na úvod
Tvoříme postavu... Měli jste kdysi v rukou takové ty panenky z papíru, kterým
se měnily šatičky (také z papíru) prostřednictvím zahnutých papírových háčků?
Stačila chvilka a panenka byla hned někým jiným... Ale nechme hraní a zkusme se
podívat na to, jak taková postava vypadá. Namísto prázdných slov vám ukážu několik
příkladů, tedy, alespoň se o to pokusím:
A: Stál na přídi Jednorožce a hleděl nehnutě vpřed. Pravidelně jej smáčela mořská
pěna, jak loď opakovaně narážela do vln. Podobal se spíše soše, kterou nesly lodě
pod šikmým stěžněm, kterému námořníci říkali čeleň. Nebyl však ze dřeva, ale z masa
a kostí. Jeho šat nepřipomínal oblečení námořníků, avšak také se nepodobal
stejnokroji důstojníků. Jeho vzhled i postavení na Jednorožci spíše napovídal, že
půjde o zámožnějšího cestujícího. Avšak nikdo na palubě nevěděl, co zde pohledává a
jakou roli bude při této plavbě hrát. Černé vlasy mu divně vlály z pod čapky s péry,
zatím co jeho hnědé oči stále hleděly vpřed. Kamenná tvář s orlím nosem, zatnuté
čelisti a vyzývavá brada, to vše napovídalo o jeho sveřeposti a odhodlanosti. Snad
jen kapitán Jednorožce věděl, s kým má posádka tu čest...
B: Pobíhal po místě činu jako malý ratlík. Zvědavě si obhlížel každou maličkost a
neustále si něco zapisoval do notesu. Vlastně byl z celé suity policistů, detektivů a
techniků nejmenším, co do vzrůstu. Pokud jde o vrozenou inteligenci, nemohl se s ním
nikdo rovnat. Avšak, jeho roztržitost přiváděla mnoho jeho spolupracovníků až k
nepříčetnosti. Jedinou útěchou pro všechny byl snad jen fakt, že alespoň prozatím
nebylo případu, který by nevyřešil...
C: Vznášel se nad vesmírnou lodí jako Měsíc nad Zemí. Tiše a nezúčastněně. Jen
tenký kabel jej dělil od nekonečné prázdnoty. Stačilo by jen málo a ztratil by se v
černočerné prázdnotě, která byla poseta nespočtem hvězd. V záři slunce se jeho bílý
skafandr leskl více než čerstvě napadaný sníh. Kdyby neměl spuštěné hledí, zcela
jistě by oslepl. Z velikosti skafandru nešlo určit nic o jeho vzhledu, stejně tak
charakteru. Mlčel. Nijak se neprojevoval. Podobal se spíše meditujícímu mnichu
kdesi v klášteře v horách než kosmonautovi, který pobývá ve vesmírném prostoru.
Přestože byl živou bytostí, člověkem, stal se na tento krátký čas jen satelitem své lodi
a jedním z mnoha objektů, který poletoval Vesmírem...
Že je to málo? Ano, může být, ale i nemusí, avšak každý popis je jiný. Nejde o
to co nejvěrněji popsat, jak ta či ona postava vypadá, nač myslí a jaký má charakter,
spíše jde o to poukázat na fakt, jak různorodé mohou být postavy v našich příbězích.
-3-
Tvoříme literární postavu (psaní o tvůrčím psaní po lopatě)
Pavel Šimík (Šíma)
Postava v tvůrčím psaní
Každý autor, který jen trochu píše, ví, jak jsou postavy důležité pro samotné
vyprávění. Oživují příběh a dodávají mu na autentičnosti. Každý příběh musí mít své
hrdiny, jinak by byl jen sérií statických obrázků, které by sice mohly popisovat
prostředí jednotlivých lokací, ale byly by jen světy bez života, jak tomu například na
první pohled bývá na planetách naší sluneční soustavy (mimo Zemi) či ve ztracených
a zpustlých městech na naší rodné hroudě, kdy v nich lidé dávno vymřeli nebo odešli
za obživou jinam. Ono i takové opuštěné město má svou atmosféru, ale tato publikace
je přeci jen o něčem jiném... O postavách.
Jak by měla taková postava vypadat a jaký charakter by měla mít? Vždy záleží
na tom, jaký záměr s ní my autoři máme. Jakou roli bude v příběhu hrát. Půjde o
neohroženého hrdinu? O zbabělce? Nebo o docela obyčejného člověka, ve kterém se
obě charakterové vlastnosti mísí? Co se podílí na vývoji charakteru člověka a jeho
myšlení (i pohledu na svět)? Prostředí, ve kterém vyrůstal a také společnost, která na
něj působila určitým morálním (či mentálním) tlakem.
Každý autor musí být z části také psychologem, aby dodal svému příběhu na
autentičnosti právě díky svým hrdinům, které nechává žít v prostředí jež si vybudoval
svým zcela osobitým a virtuálním způsobem. Nenechte se však mýlit, přestože jsou
naše fantazijní světy vymyšlené (bez ohledu na fakt jak blízce se ona smyšlená realita
blíží k realitě skutečné, popřípadě je náš příběh rovnou zasazen do historických
reálií), žijí v nich naše postavy mnohdy navzdory našemu snažení a dovedou nás i
dokonale překvapit.
Stejně jako my sami nějak vypadáme, nějak myslíme, nějak se chováme,
máme ty či ony charakterové vlastnosti, musí nějak vypadat, myslet, chovat se a mít
nějaké charaktery i naše postavy. Je to důležité, protože naši hrdinové nemohou být
jako přes kopírák – pokud nepíšete příběh, ve kterém hrají šachové figurky (či hrací
karty a jiné), vzpomeňte si jen na příběh o Alici z vyprávění o podivuhodném světě,
do kterého ji zavedl onen králíček ve vestě, aby pomohla dobré královně zvítězit nad
tou zlou, jak už tomu v pohádkách bývá...
Abychom zbytečně nečeřili vodu, vrhněme se rovnou na to, na co byste neměli
jako autoři zapomenout, tedy: z čeho se skládá taková literární postava?
- vzhled – první, co nás (i čtenáře) trkne do očí, bude to, jak ta či ona postava vypadá,
co na sobě nosí, co má obuté, tedy první dojem, který napoví nejen to, jak je hrdina
zámožný, ale i v jakém prostředí se pohybuje (oblečení bohatého kupce se bude ku
příkladu lišit od oblečení chudého člověka a podobně), pozor také na přirozený
vzhled, barvu kůže, očí, vlasů a podobně,
- charakter – jak už bylo řečeno, každá postava bude mít (už nejen pro rozlišení
-4-
Tvoříme literární postavu (psaní o tvůrčím psaní po lopatě)
Pavel Šimík (Šíma)
jednotlivých hrdinů) jiný charakter a to nejen vzhledem k jejich roli v samotném
příběhu, ať už se tyto charaktery budou vyvíjet a měnit, nebo již budou konečné a
dané, čtenář pak může tušit, co od dané postavy může očekávat, ovšem to
neznamená, že nemůžete své čtenáře překvapit nějakou tou skrytou vlastností, která
vyvře na povrch třeba v nějaké zcela výjimečné situaci, která donutí naše postavy
jednat,
- způsob myšlení – to, jak dané postavy myslí, je dáno nejen jejich charakterem, ale i
výchovou, která je jim vštěpována, stejně tak prostředím, ve kterém ta či ona postava
vyrůstala, zloděj bude zlodějem, obchodník obchodníkem, šlechtic šlechticem a tak
dále, výchova, vliv společnosti a to, co dostala daná osoba do vínku vytváří podhoubí
pro její virtuální myšlenkové pochody, pozor však na jednu maličkost: i poznání
některých skutečností může změnit způsob myšlení našich literárních postav, když
kupříkladu „prozří“ a dojde u nich k určité katarzi (a oni se promění v docela jinou
bytost), samozřejmě vždy v rámci autorského záměru,
- chování – viz výše, vždy existuje možnost (i v rámci již zmiňované uvěřitelnosti),
že bude naše postava zcela výjimečná a bude se ve všech bodech vychylovat z
průměru, pozor však na klišátka, abychom se nedostali do jiné roviny, než jsme
původně zamýšleli, i naše literární postavy musí dbát jedné věci: musí se snažit přežít
za všech okolností (což platí i v našem reálném životě), nezapomeňte tedy na pud
sebezáchovy a na lidské slabosti, které také mohou ovlivnit chování našich hrdinů,
bez ohledu na to, zda je necháte padnout, nebo vše přežijí,
- vývoj postavy – už o tom bylo něco řečeno, všichni rosteme a vyvíjíme se, pokud
naše postava v našem vyprávění žije svůj virtuální život od dětství až do stáří
(kupříkladu píšeme-li rozsáhlé dílo o několika dílech či knihách – kdy zachycujeme
život i několika generací), musíme dbát na jeden fakt – všechny postavy se v příběhu
musí vyvíjet (v kladné či negativním směru), protože nemohou ustrnout na jednom
bodě (ať už budeme popisovat šťastný milenecký pár či beznadějného alkoholika),
jejich stav, zdraví, myšlení (a další) je musí posouvat určitým směrem (o kterém my
jako autoři víme), avšak čtenáři o něm mohou tušit, či k poznání o stavu té či oné
postavy dojdou při čtení, avšak i vývoj postavy musí být uvěřitelný (ať už je náš
autorský záměr jakýkoliv), kupříkladu i v rámci náhod, které dodají našemu příběhu
nádech tajemna a nepředvídavosti osudu...
Všechny hlavní atributy literárních postav jsme si vyjmenovali, pokud jsem na
něco nezapomněl, a nyní se můžeme vrhnout na některé z typů literárních postav (viz
archetypy hrdinů). Nezapomeňte, že každý příběh bude uvěřitelný do té míry, jak
uvěřitelný jej napíšete vy sami!
-5-
Tvoříme literární postavu (psaní o tvůrčím psaní po lopatě)
Pavel Šimík (Šíma)
Příklady literárních postav
To jak budou naši hrdinové vypadat, jak budou myslet a podobně, vyplývá
nejen z žánru, ve kterém svůj příběh napíšeme, ale také z prostředí a historické doby,
ve které se bude náš příběh odehrávat. Že píšu vše po lopatě (či polopatisticky), ano,
slíbil jsem vám to na začátku této kratičké publikace. Možná budete čekat nějaké
příklady, jak by měla ta či ona literární postava vypadat, ale neuvedu je, zkuste si je
vytvořit sami, ať už na papíře či ve vaší fantazii. Co si neuděláme, to nemáme...
- chudina – prostý lid může sloužit nejen jako komparz, ale i naši hrdinové mohou
být z prostého lidu, zejména pokud píšeme nějaký ten historický příběh či fantasy,
pozor však na klišátka, aby naše postava nedopadla jako v pohádce o tom, jak Honza
ke štěstí přišel, mnoho autorů zachytilo životy obyčejných lidí (a to i v rámci
historických událostí), vždyť i my autoři (pokud nejsme slavní) jsme jen obyčejnými
smrtelníky, kteří sní své sny o lepším životě (a třeba i jiné době a jiném místě),
- obchodníci – v čem se tyto postavy liší od ostatních (?), schopností vydělávat
peníze za všech okolností (pokud nepůjde rovnou o zkrachovance), obchodník se
stará většinou o svůj prospěch, o to, aby za co nejlepší cenu prodal co největší
množství svého nabízeného zboží, může cestovat po virtuálním světě, nebo sedět ve
svém krámku či domě kdesi na náměstí, tato docela univerzální postava se může
pohybovat bez ohledu na žánr (může existovat jak v historické próze, tak ve fantasy
příběhu nebo i sci-fi), fantazii se meze nekladou,
- šlechta – ona pomyslná modrá krev nemusí být jediným znakem, kterým se tato
skupina postav odlišuje od jiných, jejich vystupování je dáno jejich postavení, budou
se oblékat velmi honosně, k ostatním postavám, které jsou v onom pomyslném
žebříčku pod nimi se budou chovat nadřazeně, ovšem ruku na srdce, ne všichni
šlechtici jsou nabubřelí a vyfintění panáci, jako naschvál mne žádná taková postava
nenapadá, ale zkuste kupříkladu příběh o Kleopatře a Římanovi, který se do ní
zamiloval,
- vojáci – většinou jsou předurčeni k tomu, aby padli za svého panovníka, státníka a
zem, aby hrdinně dali svůj život v sázku za dobro světa, boha a tak dále, války
provázejí lidstvo už odnepaměti, proto jsou tyto postavy důležité a to nejen ve
válečné vřavě, můžete je použít jak v historické próze, tak v díle, jehož děj se bude
odehrávat v současnosti, kdy budou vojáci pomáhat při živelných katastrofách a
podobně, voják je postavou víceúčelovou a není odsouzen jen k válčení, může
sjednávat pořádek, být jen částí komparzu (kupříkladu popisujeme-li politické
převraty a podobně), nenechte se mýlit, existují i ženy bojovnice, kupříkladu: Xena,
-6-
Tvoříme literární postavu (psaní o tvůrčím psaní po lopatě)
Pavel Šimík (Šíma)
- námořníci – tato postava má docela specifický charakter, námořníky bývají
povětšinou muži, žen je v této profesi a postavení pomálu (viz piráti), užití těchto
hrdinů je tedy určeno většinou v dobrodružných příbězích za poznáním, či v
příbězích, které popisují těžký život námořníků, kteří bojují s živly, aby naplnili svůj
osud neohrožených mužů, kteří slouží na svých lodích až do roztrhání těla, námořníci
se občas stávají i trosečníky, když jejich loď najede na mělčinu či skaliska, stačí jen
otočit zrak na Robinsona Crusoe,
- piráti – piráti jsou stejně „staří“ jako námořníci, jde vlastně jen o jinou sortu
námořníků, kteří přepadávají cizí lodě za účelem vlastního obohacení, určitě vás
napadne, že piráty mohou být i ženy (a to zejména vůdci posádek), stačí jen
nahlédnout do minulosti, pokud píšete fantasy příběh, mohou i ženy ve vašich
příbězích hrát hlavní roli, co takhle John Silver z „Ostrova pokladu“,
- kosmonauté – teď si vezmeme postavy z docela jiného soudku, je jiná doba, doba
letů do vesmíru, kosmonauty mohou být jak muži tak ženy, v budoucnu svým
způsobem i děti, protože všichni, kteří se vydají do vesmíru jsou astronauté (v
budoucnu se bude lidstvo zřejmě mnohem více pohybovat ve vesmíru, než je tomu
dnes, tento druh postav je vhodný zejména pro sci-fi příběhy, ve kterých budou
hrdinové jako ryba ve vodě), pozor však na jednu věc, kosmonauté nemusejí vypadat
jen jako osoby navlečené do bílých skafandrů, může jít o „obyčejné“ členy posádky
vesmírných lodí, zkuste „Vesmírnou odyseu“ a další příběhy sci-fi autorů, kteří
popisují dobrodružství lidí a jiných bytostí ve vesmíru,
- mimozemšťané – obyvatelé cizích světů jsou zajímavou kategorií, nemusí být
podobní lidem, mohou vypadat jakkoliv, tento druh postav bude pro autory nejspíš
tvrdším oříškem, protože bude klást důraz na autorovu fantazii (tady dostává
uvěřitelnost hezky na frak), také vás napadá kupříkladu postava „Vetřelce“ či „I.T.
mimozemšťana“ (?), i mimozemšťané mohou být jak hodní, tak zlí, záleží jen na vás,
jakou roli těmto postavám dáte, nezapomeňte však na jednu věc: inteligence není
dána jen lidským hrdinům,
- prospektoři a objevovatelé – když už jsme u objevování cizích světů a zemí,
nesmíme zapomenout právě na tuto skupinu literárních postav, mohou jí být jak
námořníci tak kosmonauté, co spojuje všechny bytosti (bez ohledu na původ)
dohromady, je touha po neznámu a jeho odhalení (ať už se chtějí tímto proslavit,
zbohatnout či jen dodat na své vážnosti), vzpomeňte si na kapitána J. Cooka, či
Kryštofa Kolumba, vlastně i první návštěvníci na Měsíci byli svým způsobem
objevovatelé (viz L. Armstrong a další), v příbězích o divokém západě při dobývání
Severní Ameriky hráli prospektoři hlavní roli (viz obyčejní lidé – osadníci),
-7-
Tvoříme literární postavu (psaní o tvůrčím psaní po lopatě)
Pavel Šimík (Šíma)
- vědci a jim podobné bytosti – vyznačují se nadprůměrnou inteligenci, znalostí (či
neznalosti věci), potřeštěností, zmatečností, roztržitostí a tak dále, stejně tak bílými
plášti, ale i zde pozor na fakt, že se nemusíte držet onoho zažitého klišé, vědec je
přeci jen tvor z masa a kostí, může studovat jak na Zemi, tak kdesi ve vesmíru, i tato
postava je vcelku univerzální (bez ohledu na místo a čas), takový Dr. Watson, přítel
slavného S. Holmese byl také svým způsobem vědcem, přestože byl hlavním
povoláním lékařem, ale k policistům a detektivům se teprve dostaneme,
- policisté a detektivové – tyto postavy pomáhají nejen k udržení pořádku ve vašich
fiktivních světech, ale také slouží k tomu, aby pomohly objasnit různé zločiny (a
podobně), kupříkladu v detektivních povídkách a románech, mohou sloužit jako
komparz tak jako hlavní postavy, stačí když uvedu tato jména slavných detektivů:
Columbo, S. Holmes (a další), tito hrdinové bývají také velmi inteligentní, umějí
myslet nad rámec běžných literárních postav, ovšem napadá mne zde také jedno
klišátko, a tím je jejich úspěšnost, která nemusí být vždy sto procentní, přestože jsou
mnohdy ve své práci trpěliví (až pedantní) a drží se své profese jako pes zajíce,
- tvorové nezařaditelní – občas se nám stane, že své hrdiny nedovedeme nikam
zařadit, protože se nepodobají ničemu, co známe, stačí se jen podívat do fantasy
literatury, může jít o draky, čaroděje, skřítky, elfy, a další létající, plavající, chodící či
hrabající potvory, stejně tak věci běžně se (i v našem světě) vyskytující, které díky
autorově rozmaru dostaly zcela prapodivný původ a roli (viz „Vzpoura hraček“).
Výčet postav by mohl dále pokračovat. Záleží vždy na autorově fantazii a jeho
potřebě vyjádřit prostřednictvím života svých literárních postav ve svém příběhu
samotný děj, protože bez hlavních postav by i to sebelepší vyprávění bylo jen
shrnutím všech popisů jednotlivých lokací (prostředí), ať už jde o Zemi, vesmír či
cizí světy (bez ohledu na historické reálie či autorovu fantazii v rámci sci-fi a fantasy
žánru, a podobně). To hlavní je právě v tom, jakým způsobem oživíme své texty, jak
v něm budou naše postavy existovat, jak budou myslet a reagovat na vnější podněty,
a vlastně i hrát své hlavní a vedlejší role...
-8-
Tvoříme literární postavu (psaní o tvůrčím psaní po lopatě)
Pavel Šimík (Šíma)
Několik slov na závěr
Když píšeme jako autoři své příběhy, vkládáme do svých postav i kus sebe
sama (v rámci naší fantazie), snažíme se vcítit do jejich virtuálních životů a vedeme
je celým textem vpřed, dokud příběh neskončí. My jsme těmi, kdo jim řekne, co mají
a nemají dělat, jak mají myslet, jak se chovat, jak mají vypadat, čili, jak mají žít.
Pozor však na jednu věc, už to bylo zde jednou řečeno (pokud se nemýlím), občas
mají naši hrdinové tendenci žít si (navzdory nám autorům) své vlastní životy po
svém. Není to zvláštní?
Pokud se chcete dozvědět více o jednotlivých postavách, zkuste více číst,
abyste viděli, jak s nimi pracují jiní autoři. Čím vším mohou být! Jaké životy mohou
prožívat! Jak se budou rodit i umírat! Jakou roli hrají v příběhu. Všimli jste si, že i
my samotní jsme vlastně jen herci, kteří hrají své velké role v divadle, kterému se
říká život. Jsme jen jedni z mnoha. Ale ve své fantazii, můžeme být prostřednictvím
svých postav i někým jiným a prožívat dobrodružství, o kterých se jiným ani
nezdálo...
Malá ochutnávka nakonec (nelekejte se nedostatkem popisů hlavních hrdinů i
jejich charakterů a podobně), i takto mohou vypadat literární postavy:
„Prosím o klid!“ řekla čajová lžička a hlasitě zacinkala o šálek, ve kterém spočívala.
„Jakže?“ zvolal podšálek. „Copak jsi nejdůležitější ze všech?“
„Beze mne bys byla zbytečnou,“ podotkl šálek čerstvého a voňavého čaje, „to se
mnou se naplňuje tvá existence, lžičko!“
„A já?“ opáčil podšálek. „Jsem také důležitý, pomáhám udržet čistý stůl...“
„Já bych si tu příliš nevyskakovala!“ pronesla náhle cukřenka. „Taková kostka cukru
dodá čaji na chuti.“
„Ale beze mne by nebyla vařící voda,“ zamračila se konvička. „Bez vody by nebyl
čaj!“
„Jenže by ho nebylo kam nalít!“ řekl šálek.
„A čím zamíchat...“ nadhodila lžička.
„No,“ zamyslel se již vyluhovaný čaj, „myslím si, že bez mé existence by byla vaše
rozprava čistě akademickou...“
„Čaj je zase na koni,“ řekl cukr, „čaj je jen čaj, ale copak taková pravá černá káva!
To je jiné kafe, milí zlatí...“
„Kafe tu není, nemůže se zúčastnit,“ pronesl podšálek. „fleky z čaje jsou mi milejší
než od kávy! A vůbec...“
„Mohli byste všichni držet hubu?“ pronesla lžička vážným hlasem. „Ten čaj pomalu
vystydl a není tu nikoho, kdo by jej vypil... Jaký je pak důvod naší existence?“
-9-
Tvoříme literární postavu (psaní o tvůrčím psaní po lopatě)
Pavel Šimík (Šíma)
Obsah
(Lze se v této kratičké publikaci ztratit? Kdo ví...)
Několik slov na úvod …............................................................................................... 3
Postava v tvůrčím psaní ............................................................................................... 4
Příklady literárních postav ........................................................................................... 6
Několik slov na závěr ….............................................................................................. 9
Kniha je součástí psaní o tvůrčím psaní: „Literární jednohubky“ (autorův web: psimik.sweb.cz)
V Bystřici dne 24. 7. 2014
- 10 -