zdounky pro web

ZDOUNKY
historie
a současnost
2010
Obsah
Předmluva
Z dávné historie
Zdounecký zámek
Šlechtický rod Strachwitzů
Zdounky 1945–2000
Osobnosti
Válka
Ochotnické divadlo
Místní knihovna Zdounky
4
9
12
13
16
20
25
31
34
Základní škola v proměnách času
Mateřská škola Zdounky
Základní umělecká škola Zdounky
Dechový orchestr Zdounečanka
Osobnosti hudby
Kostel nejsvětější Trojice ve Zdounkách
Povodně 1940, 1953, 2010
Spolky
Zajímavosti
Zdounky dříve a dnes
36
39
42
44
46
50
56
58
72
77
3
Z dávné historie
Jihozápadně od Kroměříže, v podhůří chřibských lesů,
leží městečko Zdounky. Jméno pravděpodobně vzniklo ze
základního tvaru „zdun“, což znamená hrnčíř. Archeologické
nálezy dokazují, že zde hrnčířské řemeslo opravdu kvetlo.
První písemná zpráva je z roku 1298, kdy tu žil vladyka Albert
de Donka, komoří moravský. Jako městečko jsou Zdounky
známy od roku 1358.
Za husitských válek byla obec zpustošena husitskými vojsky, táhnoucími z Kroměříže, protože tehdejší pán na zdounecké tvrzi Štěpán z Holštejna a Vartnova byl přívržencem
krále Zikmunda a katolické strany.
Ve středověku se několikrát změnili vlastníci obce.
K největšímu rozkvětu dochází v 16. století, kdy zde
vládli Zoubkové ze Zdětína, kteří patřili k významným rodům
moravské šlechty. Rytíř Jáchym Zoubek ze Zdětína zanechal
ve Zdounkách trvalé památky – kostelní věž a renesanční
tvář vtiskl i panskému sídlu. Poslední majitelka z rodu Zoubků
ze Zdětína Kateřina Eliška Zoubková odkázala panství
jezuitům. Po zrušení řádu získala nakonec Zdounky roku 1806
hrabata z Lambergu. Poslední Lambergovna – Leopoldina –
postoupila roku 1889 Zdounky své dceři Josefě a jejímu choti
knížeti Bedřichu Arthuru Thurn-Taxisovi. Po něm městečko
zdědila dcera Marie, provdaná Strachwitzová. Do zestátnění
roku 1948 byl zámeckým pánem hrabě Hugo Strachvic.
V roce 1952 byli Strachvicové nuceně vystěhováni ze zámku.
Prostory zámku pak sloužily k různým účelům a po roce 1989
byl zámek vrácen potomkům rodu.
Obyvatelé Zdounek se živili především zemědělstvím.
V 18. století pak byl v obci zřízen pivovar a mlýn, ve třech
chovných rybnících se provozovalo rybářství. Na konci 19.
století byla v obci otevřena cihelna a sladovna. Od roku 1850
se Zdounky staly sídlem soudního okresu a ještě v roce 1940
zde sídlil okresní soud, berní úřad a státní notářství.
S podrobnějšími dějinami Zdounek se seznámíte
v brožuře Zdeňka Fišera – Zdounky (Staletí zapomenutých
dějin 1298–1998)
Šlechtický rod Strachwitzů
Po svatbě konané 14. února 1898 se hraběti Bedřichu Janovi Strachwitzovi a jeho manželce Karolíně Marii (od roku 1907
samojediná vlastnice velkostatku) narodilo 6 dětí. V roce 1899 se jako první narodila Leopoldina, která celý svůj život prožila
ve Zdounkách ve svém rodném domě. Mezi zdouneckými občany byla velmi oblíbena, a až do posledních let života jí nikdo
neřekl jinak než „komtesko“. Zemřela ve Zdounkách ve věku 72 let.
26. 2. 1900 se narodil syn Hugo, pak Marie, v roce 1904 dvojčata Bedřich a Jaroslav a v roce 1907 Anna.
Syn Hugo po vystudování Vysoké školy zemědělské ve Vratislavi a v Praze se v roce 1929 oženil s Annou Czerninovou
z Dymokur u Poděbrad. Svatba se konala v Dymokurech, ale pak se spolu ujali správy velkostatku ve Zdounkách. Paní hraběnka
Anna věnovala ze svého věna značnou částku pro rodiny tehdejších nezaměstnaných. Nejprve bydleli ve vile, dům č. p. 81, kde
bylo příjemnější prostředí pro malé děti než v rozsáhlých komnatách zámku. Hned po svatbě se také spřátelili se zdouneckým
farářem Vojtěchem Králem a z tohoto přátelství měla velký užitek i celá zdounecká farnost.
V jejich pěkném manželství se narodilo 5 dětí. V roce 1930 syn Bedřich, v roce 1931 dcera Marie, v roce 1933 syn Karel,
v roce 1938 Josef a syn František v roce 1939. Své dětství prožili
společně se zdouneckou mládeží a spolu také navštěvovali obecnou a měšťanskou školu.
Na přelomu let 1938–1939 byl hrabě Hugo Strachwitz členem delegace české a moravské šlechty, která předala prezidentu
Československa Edvardu Benešovi deklaraci plné loajality k československému státu. Po okupaci v roce 1939 podobnou petici
předali i prezidentu Háchovi, kde se všichni přihlásili k češství
a k odpůrcům nacismu.
Za tento akt byla všem podepsaným, mezi nimiž byl i Hugo
Strachwitz, nacisty nařízena nucená správa na majetky.
V této době byl rozsah majetku zdouneckého panstvi následující.
734 ha lesa, 186 ha polí a luk, dvůr ve Zdounkách a dvůr na
Světlé, zámek s parkem o rozloze asi 3 ha, dále 5 obytných domů.
K panství také patřily hájenky na Světlé, v Divokách, ve Cvrčovicích
„Na pile“ a v Milovicích.
Do roku 1938 k majetku patřila i stará sladovna, která od tohoto roku pak náležela společenstvu „Jaro“, zpracovávajícímu ovoce
a zeleninu, známé pod názvem „marmeládka“.
V období 2. světové války byl pan hrabě Hugo Strachwitz zpravodajským důstojníkem odboje a členem odbojové skupiny vedené farářem Vojtěchem Králem. Po ukončení války musel však čelit neustálému
nařčení některých občanů Zdounek ze spolupráce s nacisty.
Své češství prokázal v červnu 1945, kdy požádal pro sebe
a celou svou rodinu o změnu příjmení Strachwitz na česky psané
Strachvic.
Hrabě Hugo s hraběnkou Annou ve Vídni
13
Zdounky 1945–2000
Obec Zdounky byla osvobozena 1. 5. 1945 rumunským vojskem, které bylo také v obci přechodně ubytováno. Na konci
války vtiskla partyzánská skupina OLGA obci a kraji charakter odboje proti nacismu. Z pracovního nasazení v Německu se
vrátilo 30 občanů. Válku přežili i účastníci čs. zahraničního odboje v Anglii, ale židovské rodiny, za války odvlečené nacisty do
koncentračních táborů, se do Zdounek všechny již nevrátily. Za války Němci popravili 2 zdounecké občany – Josefa Odložilíka
a Josefa Spálovského. Po válce se z obce odstěhovalo do pohraničí 226 občanů, většinou do Horního Benešova ve Slezsku.
Někteří z nich se po letech vrátili do rodné obce.
Prvním předsedou nového orgánu samosprávy (MNV) se stal Alois Opravil (KSČ). V únoru 1948 se chopila moci komunistická strana, která řídila a zodpovídala za osudy státu po dalších 40 let. Těsně po válce vypracoval zdounecký rodák
Jindřich Křižan regulační plán obce, ve kterém byla i stavba nové školy, ale vzhledem ke zrušení soudu a berního úřadu
roku 1951 nebyla stavba uskutečněna.
Kanceláře MNV byly odedávna v domě
č. 11 „Na radnici“. V roce 1950 byly přestěhovány do domu č. 21, kde byly kanceláře, archiv a místní rozhlas. V roce 1951
bylo družstvo „Pálenice“, mající ve vlastnictví rybník Drážov a pálenici, vyvlastněno
pro budování koupaliště. V tomto roce byl
zrušen provoz obou mlýnů a v roce 1954
družstvo „Jaro“, podnik na zpracování
ovoce. Lacrum Brno provedl rekonstrukci
provozu mlékárny, dříve rolnického mlékařského družstva.
V roce 1953 bylo zrušeno „lístkové
hospodářství“, a citelný finanční dopad
na převážnou část obyvatel měla měnová
reforma.
Dům kultury
Zdravotní středisko
V červenci roku 1953 postihla obyvatele Zdounek velká povodeň, při níž vznikly
škody nejen na budovách a zařízení, ale
také bylo poničeno mnoho úrody. V roce
1954 vybudovala Jednota v budově zámku
učňovské středisko pro 50 prodavaček
a začala výstavba velkého skladiště v prostoru u železniční dráhy pod Kroměřížskou
ulicí. U nádraží byl zřízen Uhelný sklad.
Ve volbách v roce 1957 byl zvolen
předsedou MNV Jan Peštuka, zahradník
JZD, tajemníkem Jan Chalupa, důchodce.
16
Osobnosti
Vojtěch Král
Narodil se 23. dubna 1902 v Opatovicích u Hranic. Jeho rodiče byli chudí a zbožní lidé,
kteří v tomto duchu vychovávali svých 8 dětí. V Hranicích na Moravě vystudoval reálné
gymnázium. Když jeho otec narukoval do první světové války, pomáhal mamince na malém
hospodářství. Po studiích na CM bohoslovecké fakultě v Olomouci byl 5. července 1925
vysvěcen na kněze. V duchovní správě působil v Paršovicích, v Lidečku, ve Zdounkách,
v Malenovicích, Želechovicích, v Luhačovicích a na Svatém Hostýně jako kaplan, farář
a později děkan. Od 1. 1. 1975 byl jmenován proboštem Kolegiátní kapituly u sv. Mořice
v Kroměříži. Zemřel 1. října 1991 v Charitním domově v Moravci.
Ve Zdounkách působil Vojtěch Král nejdéle, od roku 1931 do roku 1957, tedy 27 let. Zde jej také zastihla druhá světová
válka. Ve svých vzpomínkách píše, jak se po demobilizaci smutně vracel z Pohořelic, kde se naposledy sešel s pplk. Ludvíkem
Svobodou, který ho chtěl původně vzít ke svému praporu. Vojtěch Král totiž během prezenční vojenské služby navštěvoval
školu pro záložní důstojníky v Opavě a v Praze. Měl hodnost štábního kapitána v záloze. Svlékl tedy vojenský kabát, na němž
lpělo zklamání a porážka, oblékl kněžský šat a chopil se práce v kostele. A kazatelna byla už jediným místem, kde se dalo
otevřeně mluvit. Ještě otevřeněji mluvil ve škole. Učil děti lásce k českému jazyku a k našim dějinám. Nepřihlásil nově koupené
rádio, a tak poslouchal po celou válku zprávy ze zahraničí a o událostech informoval své spolupracovníky. V roce 1943 k němu
přišel Vincenc Tělupil a opatrně začal mluvit o organizování odboje. Jednalo se o organizaci vedenou bývalými aktivními
důstojníky čs. amády. Skupina dostala za úkol přijmout zbraně ze zahraničí pro celý kroměřížský okres, což se nepodařilo.
Vojtěch Král vykonával funkci zpravodajského důstojníka. Jako poradce si vybral ze záložních důstojníků npor. Bedřicha Zbořila,
npor. Jaroslava Rečka, por. Hugo Strachwitze a npor. Františka Bílka z Nětčic. Spolupracoval se západním paravýsadkem Clay,
Odboj 1943–45 – odleva: František Mlýnek, Antonín Ševčík, Vojtěch Král, Miroslav
Ondrák, Hugo Strachwitz, Vincenc Tělupil
Vojtěch Král v roce 1971
Válka
Irena Svobodová
Narodila se 10. ledna 1901 v rodině cvrčovského
mlynáře Eduarda Stratila. Do školy chodila do Zdounek
a později navštěvovala klášterní obchodní školu v Přestavlkách. Na jednom kroměřížském plese se seznámila s kapitánem Československé armády Ludvíkem
Svobodou. Svatba se konala 11. června 1923 a krátce
nato odjeli novomanželé do Užhorodu. Zde žili osm let.
V roce 1924 se jim narodil syn Miroslav a v roce 1925
dcera Zoe. Pro znalost maďarského jazyka byl Svoboda
převelen na vojenskou akademii v Hranicích na Moravě.
V roce 1934 se vrátili do Kroměříže. Svoboda se těšil
velké vážnosti. Nebylo mu ještě 40 a už měl hodnost
majora. Ale toto šťastné období brzy skončilo. Poslední
společné Vánoce prožili v roce 1938. V následujícím roce
Ludvík Svoboda odešel do exilu bojovat proti Němcům.
Svobodovo působení v SSSR je všeobecně známé. Byl
mužem, který přivedl čs. jednotku z Buzuluku až do
Prahy. Jeho nevysvětlitelné zmizení se nepodařilo úplně
utajit. Ireně začaly problémy a starosti. O její nesmírné
statečnosti svědčí to, že se sama zapojila do odboje.
Pomáhala lidem přecházet za hranice. Spolupracovala
s podzemním hnutím katolických kněží, s budoucím
olomouckým biskupem Vranou a zdouneckým farářem
Králem. Dále podporovala rodiny zatčených odbojářů.
Odmítla odejít do Polska, protože by tím znesnadnila
Svobodovu bojovou činnost. Na podzim roku 1941 byl
u Dřínova shozen první výsadek ze Sovětského svazu
na území protektorátu. I když Svoboda zakázal výsadkářům kontaktovat jeho ženu, nakonec to byla ona,
která jim nejvíce pomohla. Dokonce šla do zámeckého
parku v Dřínově pro padák a vysílačku, kterou tam
zanechali. Přestože ji už několikrát vyslýchalo gestapo
kvůli manželovi, nebála se umožnit vysílání z jejich bytu
a ukrýt padák. Skrývala také výsadkáře. Když začalo
zatýkání a byla varována, tak se nejprve schovávala
v Hroznatíně, pak v Novém Telečkově, posléze v Džbanicích u Moravského Krumlova. Zde navázala kontakt
Rodný dům Ireny Svobodové ve Cvrčovicích
S blízkými na procházce
Paní Irena s těžce nemocným Ludvíkem Svobodou
25
Základní škola
v proměnách času
Škola ve Zdounkách stávala vždy pod kostelem v domě
č. 59, kde stojí dosud.
Byla vybudována pravděpodobně za Zoubků ze
Zdětína, ale přesný rok neznáme. Nejstarší zmínka pochází z roku 1690. Zpočátku měla jen jednu třídu a doškovou
střechu. Postupně byla přestavována a rozšiřována.
Školu navštěvovalo mnoho žáků. Například v roce
1885 to bylo 394 žáků. Podobný počet už byl jen o 100
let později, kdy škola měla 16 tříd. Nejvyšší zaznamenaný
počet je z roku 1986, a to 399 žáků.
Od roku 1914 se škola u kostela rozšířila o měšťanskou
školu, kde jsou až dosud třídy II. stupně, tj. 6.–9. ročník.
Tato měšťanská škola několikrát změnila svůj název. V roce
1955–1961 se rozšířila o tři třídy a nesla název Jedenáctiletá
střední škola. Její absolventi ukončili studium maturitou.
Od roku 1963 mají Zdounky jen základní devítiletou školu.
Dnes je její oficiální název Základní škola Zdounky, okres
Kroměříž, příspěvková organizace.
Škola postupně získala další prostory v bývalé
budově okresního soudu na Kroměřížské ulici, kde
jsou od roku 1955 umístěny třídy 1.–5. ročníku,
družina a školní jídelna. V současné době zde
probíhá zateplování všech budov. Rozsáhlá
rekonstrukce starší budovy u kostela probíhala už dříve, v letech 2001–2003.
Od 1. 1. 2003 má škola právní subjektivitu, jejím zřizovatelem je obec.
36
Kolem roku 1900
Dopis Emila Holuba
Kostel nejsvětější Trojice ve Zdounkách
Původně gotický kostel ze 14. století, tzv. tvrzový, stojí na příkrém návrší jižně od městečka vedle silnice na Velehrad. Svoji
současnou podobu získával kostel nejsvětější Trojice během staletí, kdy byly jeho jednotlivé části obnovovány a dostavovány.
K původnímu kostelu byla v roce 1570 zásluhou tehdejšího majitele Zdounek Jáchyma Zoubka ze Zdětína přistavěna věž, nad
jejíž vchod dal stavebník umístit desku s vyobrazenými erby rytíře Zoubka a jeho manželky. V polovině 18. století byla přistavěna nová chrámová klenba, z pálených cihel byly postaveny nové pilíře ve staré zdi a celá stavba chrámu byla rozšířena o nové
kněžiště a sakristii. Hlavní mramorový oltář z roku 1812 s obrazem nejsvětější Trojice byl malován hradišťským jezuitou Ignácem
Raabem, boční oltáře jsou zasvěceny Zvěstování Panny Marie a svatému Josefu. Z úcty k Janu Sarkanderovi, bývalému faráři
zdouneckému, byla v kostele roku 1861 zbudována boční kaple nesoucí jeho jméno „Sarkandrovka“. Významnou novodobou
přístavbou kostela je pak velká chrámová loď z roku 1934, jejíž základní kámen posvětil zdounecký farář P. Vojtěch Král.
50