Češi v Louisianě

Češi v Louisianě
Vystěhovalci z českých zemí se usazovali po celé Americe, najdeme je i v Louisianě. Po
jejich stopách ve státě pelikánů, jak se Lousianě přezdívá, pátral Miloslav Rechcígl.
Stát Louisiana původně patřil Francouzům a byl pojmenován po králi Ludvíku IV. Roku 1762
byla Louisina postoupena Anglii a roku 1800 znovu navrácena Francii, která ji rokur 1803
prodala Spojeným státům za 50 miliónů franků. Tehdy zaujímala Louisiana obrovské území
dnešních států Arkansas, Mississippi, Iowa, Missouri, Minnesota, Colorado, Oregon,
Oklahoma, Nebraska, Illinois, Indiána, Michigan, Kansas, Severní a Jižní Dakota, celkem asi
3,512.000 kilometrů čtverečných. Na rozdíl od ostatních státu Unie, které jsou rozděleny do
okresů, v Louisiane používají starý termín farnost (Parish), protože v 18. století bylo
obyvatelstvo bylo převážně katolické.
Jednotliví čeští přistěhovalci se v Louisianě vyskytovali ještě v době, kdy patřila Francouzům.
Prvním z nich byl pravděpodobně Balthazar Menthe či Monte (1682-1727), rodák z Opavy,
který se tu v letech 1721-1722 objevil. Zmiňuje se o něm zpráva o sčítání lidu z r. 1724, podle
níž měl ženu a osmnáctiměsíční dceru a žil na tzv. Německém pobřeží (German Coast).
Vlastnil dvě prasata a hospodářství o rozměru cca 1 akr. Zde žil 3 roky, pěstoval kukuřici, a
byl nemocen následkem úrazu, který utrpěl během vojenské služby. Zemřel ve věku 45 let.
Jeho dcera Kateřina se provdala r. 1742 za Alexe Portiera. Jejich potomci dosud žijí v
Louisianě. Dalším přistěhovalcem byl George Henry Hauptmann (narozen 1692) z Prahy,
neboť v r. 1723 se oženil v osadě Destrehan, která bylo součástí farnosti St. Charles. Zanechal
po sobě řadu potomků, z nichž mnozí v Louisiane žijí dodnes pod jménem Hoffmann. Při
sčítání lidu v r. 1724 byla též zmínka o Markovi Tilovi z Burkvice na Moravě, který byl
obuvníkem.
V roce 1740 se objevil v Lousianě pražský rodák Hans Jakub Tutzek (původně Tuček)
(1723-1762), který vystupoval pod jménem Jean-Jacques Toutchet. Usadil se na Německem
pobřeží, kde většina přistěhovalců tehdy žila. V. r. 1742 se tam oženil, manželka, která mu
zanechala jednu dceru, po šesti letech zemřela. R. 1748 se oženil po druhé Anne-Barbe
Foltzovou. Měli dva syny: Jeana-Jacquese (narozen 1752) a George (1754). Jaques se oženil s
Marií, dcerou Simona Gasparda a Marie Luque. Ti se pak odstěhovali do farnosti Attakaps,
kde se jim narodili 4 synové: Jacob, Michel, Frederic a Joseph. Georges se oženil s MariiMadeleine, zvanou Lise či Lisette, dcerou Jacquese Faustina a Francois Vien. Narodili se jim
3 synové: Georges, Francois a Ursin. Oba bratři se svými rodinami se později usadili v L´Ille
des Cypres, na jih od dnešního Breaux Bridge ve farnosti St. Martin. Rodina dnes patří mezi
největší rody v Louisianě. Jejich potomci donedávna netušili, že mají české kořeny. Pravnuk
Hanse Jakoba Tučka, Leufroy Abshire (1822-1922), který se dostal do historického slovníku
Louisiany, se vyznamenal tím, že ukrýval uprchlé černé otroky, což vedlo k jeho vyhoštění z
jižní Louisiany. Dnes je nejznámější Wilson M. Touchet (1961), virtuóz na harmoniku a
kapelník populární pětičlenné kapely La Touche.
Z r. 1750 existuje záznam o Jean-George Novarckovi (cca 1710-1759) z Lochovic v Čechách.
Zřejmě to je zkomolenina jména Novák. Ve zmíněném roce se oženil na farnosti St. Charles
na Německem pobřeží. Byl údajně synem Jiřího Nováka a Kateřiny Stardové či Utardové.
Z roku 1773 existuje záznam o cestě proslulého misionáře Davida Zeisbergra (1721-1808) že
Suchdolu na Moravě po řece Mississippi do New Orleansu, odkud pak pokračoval po moři do
New Yorku. Je pravděpodobné, že do tohoto státu zavítali i další moravští bratři z českých
zemí. Domněnka, že matka slavného architekta Benjamina Latrobe (1764-1820), který
vystavěl řadu domů v Louisianě, byla moravského původu, se ale nezakládá na faktech.
Ačkoliv rodina patřila k Moravské církvi, předkové jeho matky Anny M. Antes byli Němci z
Falcka a Holanďané, otec byl irského původu.
V roce 1781 se v New Orleansu oženil Jacques Martin (1752-1812), narozený v Praze, s
Francoise Rosalií Panquinet. V období 1782-1803 měli deset dětí.. Kolem roku 1806 se v
New Orleansu objevil český žid Samuel Kohn (1783-1853), narozený v Horanech v Čechách.
Stal se z něj boháč. Byl bankéřem, půjčoval peníze, obchodoval s nemovitostmi. Ke konci
života se odstěhoval do Pařížei. V době jeho smrti jeho majetek převyšoval 400 000 dolarů.
V dvacátých letech Samuel pozval z Čech do USA svého mladšího bratra Joachima, kterého
ustanovil svým nástupcem. Kromě správy bratrova obchodu se Joachim se stal ředitelem
železniční společnosti New Orleans-Carrollton a ředitelem Carrollton Bank, Travers Bank,
pojišťovny a dalších podniků. V roce 1834 se Joachim Kohn oženil s dcerou váženého
francouzského lékaře Martina. Marie Thalie Martin Kohnová porodila Joachimovi tři děti.
Dcera Amalie se provdala za bratrance básníka Heinricha Heineho Armanda, který přijel do
New Orleansu v roce 1842 a otevřel si tu banku. Na začátku třicátých let Samuel pozval do
USA svého synovce Karla Kohna (1814-1881), který se též věnoval úspěšně obchodu a
bankovnictví. Roku 1839 byl jmenován do správní rady ředitelů Atlantické pojišťovací
společnosti a jeho kariéra vyvrcholila zvolením prezidentem banky Union National Bank.
Také on se přiženil do jedné z předních neworleanských rodin - jeho tchyně byla Heloise de la
Ronde.
V roce 1823 přicestoval do New Orleansu budoucí americký spisovatel Karl Anton Postl
(1783-1864) z Popovic u Znojma, který se v Americe skrýval pod jménem Charles Sealsfield.
Nejdřív podnikl cestu po jižných státech Ameriky. Při své druhé cestě na jihozápad si údajně
zakoupil v Louisiane plantáž, ale farmaření se mu nedařilo. Ve svých knihách popisoval
charakter a způsobu života lidí různých sociálních tříd, hlavně Francouzů a Kreolů v
porovnání s Angličany. Taktéž se věnoval černošským otrokům a jejich vztahů ke svým
majitelům. Sealsfield měl veliký pozorovací talent a jeho charakteristika obyvatel Louisiany
je fascinující: popisoval potomky různých národů, lovce, trapery a lidi pochybného původu ze
severozápadu státu, zálesáky a farmáře ze střední části státu a Francouze z jihu. Mezi nimi
byli roztroušeni američtí plantážníci z východu, kteří žili zcela jiným způsobem než jejich
sousedé Kreolové. Louisina byla také útočištěm cizinců, kteří zde hledali asyl před útiskem a
chudobou.
V třicátých letech se přistěhovali do Louisiany někteří členové židovské rodiny Bločků
(původně Blochů) že Švihové v Čechách, kteří původně přicestovali do Virginie nebo do St.
Louis v Missouri. V roce 1827 žil přechodně v New Orleansu Abraham Block (1780-1857),
zde se mu narodil syn Virginius. Abraham se pak odstěhoval do Arkansasu, kde se stal
úspěšným obchodníkem. Ačkoliv byl vzdálen od svých židovských spoluvěřících, pravidelně
se vracel do New Orleansu a když tam byla založena první židovská kongregace, stal se jejím
zakládajícím členem. Zemřel v New Orleansu r. 1857 při jedné ze svých návštěv. V roce 1830
se přistěhoval z Čech do Louisiany další člen rodiny Bločků Jacob Block (1808-1888).
Jiný člen rodiny Augustus Block (1818-1916) zřejmě žil v New Orleansu kolem r. 1856,
neboť máme záznam o narození jeho dcery. Přišel též z Virginie. Někdy po roce 1846 český
rodák Solomon Block (nar. 1823), žijící v Arkansasu, zakoupil ve farnosti St. Mary v
Louisianě plantáž o 900 akrech na pěstování cukrové třtiny.
V roce 1853 přišel do New Orleansu Benjamin F. Jonáš (1834-1911), syn Louisy Bločkové
(Blochové) z Virginie. Její předkové pocházeli ze Švihové v Čechách. On sám se narodil ve
Williamsportu v Kentucky, kde Louisa a její manžel Abraham Jonáš tehdy žili. Za tři roky
Benjamin promoval na právnické fakultě Louisianské univerzity v Pineville. Týž rok začal
pracovat v New Orleansu jako advokát. V roce 1862 se dobrovolně přihlásil do konfederační
armády, v níž sloužil po dobu občanské války. Původně sloužil u Fenenerova dělostřelectva a
později byl povýšen na majora. Po návratu do civilu byl zvolen členem lousianského
zastupitelského sboru (1865-70) a v roce 1872 do louisianského senátu. V letech 1875-79
sloužil jako městský advokát pro New Orleans a současně byl v období 1876-77 členem
lousianského parlamentu. R. 1879 byl zvolen za Demokratickou stranu senátorem za
Louisianu. Po skončení svého mandátu v březnu 1885 se pokoušel se o znovuzvolení, ale
prohrál. Jako senátor byl předsedou komise pro vnitřní záležitosti. Poté se stal daňovým
úředníkem neworleanském přístavu. Tuto funkci vykonával do r. 1889, kdy se vrátil
k advokacii.
Sestra Benjamina Jonáše, Louisa Block Jonas (nar. 1848) se provdala za budoucího
kongresmana za Louisianu Adolpha Meyera (1842-1908), který byl sedmkrát zvolen do
kongresu v období 1892-1908. Čtyři bratři B. J. Jonáše sloužili v konfederační armádě, kde se
stali důstojníky stejně jako on. Jeho nestarší bratr Charles H. Jonáš (nar. 1834) sloužil u 12.
arkansaské infanterie, kde byl kapitánem. V červenci 1863 byl zajat v Port Hudsonu v
Louisianě a uvězněn, nejdříve v New Orleans, pak byl poslán do Fort Columbus v New
Yorku a nakonec na Johnsons Island. Tam pikal jako válečný zajatec zatímco jeho otec
umíral. Prezident Lincoln, který byl přítelem Jonášovy rodiny, mu zajistil podmínečné
propuštění, aby mohl umírajícího otce navštívit v Quincy ve státě Illinois. Po příjezdu se stačil
s otcem rozloučit a otec ještě týž den zemřel. Jonáš dodržel slovo a vrátil se do vazby v Ohiu,
kde zůstal do konce války v r. 1865.
Druhý Jonášův bratr Julian J. Jonáš (nar. 1836) se též v roce 1862 dobrovolně přihlásil do
konfederační armády do kompanie kapitána M. A. Tarletona na dobu 90 dní. Zúčastnil se pak
boje 5.-6. dubna na tzv. sršním hnízdě u Shiloh. Tato bitva v Tennessee byla jedním z milníků
Občanské války. Julian byl pak před dovršením 90 denní služby povýšen na pátého rotmistra.
Za měsíc - 1. června - se znovu dobrovolně přihlásil do armády v New Orleansu, tentokrát
k pěchotě v Tupelo ve státu Mississippi, kam se armáda přemístila po bitvě u Shiloh. Byl
povýšen na zásobovacího seržanta. Kavalerie sloužila jako eskorta pro hlavní štáb generála
Polka a Alexandra A. Stewarta.
Třetí bratr Samuel Alroy Jonáš (nar. 1838) po vypuknutí války odešel z Aberdeenu v
Mississippi, kde pracoval pro železniční společnost New Orleans-Jackson & Great Northern
Co. Přihlásil se dobrovolně do konfederační armády a odešel s ní do Virginie. Jako inženýr
byl poslán do Harpers Ferry, aby tam pomohl zničit opevnění kvůli plánované evakuaci. Za
skvělý výkon byl povýšen na majora.Poté byl přeložen do štábu generála Hooda a sloužil jako
důstojník pro zásobování. Později sloužil v hlavním štábu generála Stephena D. Lee až do léta
1864, kdy generál kapituloval s vojskem gen. Johnstona v Severní Karolíně. Po válce se
Samuel Alroy Jonáš stal známým redaktorem a podporovatelem senátora L.Q.C. Lamara.
Čtvrtý bratr George Jonáš (nar. 1840) pravděpodobně též sloužil v konfederační armádě.
Nejmladší bratr Benjamina F. Jonáše, který se narodil v Quincy v Illinois, sympatizoval se
severem a sloužil ve vojsku unie.
Z prosince r. 1838 máme zprávu o tom, že do New Orleansu přijel mladý lékař dr. Simon
Pollak (1814-1903), rodák z Domažlic v Čechách, který přicestoval do New Yorku v červenci
téhož roku. Přijel tam za půjčené peníze, neboť newyorská banka, kam si své evropské
úspory, mezitím zbankrotovala. Doufal, že se uchytí v Nw Orleansu, kde řádila žlutá horečka.
New Orleans byl však pro něho zklamáním. Nastala krutá zima a žlutá horečka z města
zmizela. Bydlel na lodi u kapitána, který ho do města přivezl. Dr. Pollak hledal další
uplatnění. Setkal se s farmářem z Tennessee, který ho pozval na svou plantáž s tím, že se dr.
Pollak bude starat jako lékař o jeho rodinu a zaměstnance. Za necelé dva měsíce odjel
parníkem do Tennessee, kde praktikoval medicínu. R. 1844 se Pollak vrátil nakrátko do New
Orleansu, ale již v březnu 1845 se ocitl v St. Louis v Missouri, kde se usadil a stal se
významným lékařem.
V r. 1842 přišel do New Orleansu český katolický kněz Peter Czackert (nar. 1820). Patřil k
řadu Redemptoristů. V jednom z okrsků New Orleansu založil katolickou kongregaci. Dal zde
též postavit kostel St. Marys Assumption Church. V r. 1847 byl povolán do Pittsburghu, aby
tam založil redemptoristický řád. Zemřel na tyfus r. 1848 a je pochován před oltářem v
kostele St. Marys Assumption Church. V r. 1843 přibyl do New Orleansu Matthias Šašek,
později Shashek, (1820-1903) s rodinou, rodák z Nezamyslic v Čechách. Brzy odtud přesídlili
do okresu Madison ve státu Illinois. Z roku 1846 existuje zpráva o cestě turnovského rodáka
Čeňka Paclta (1815-1887), českého dobrodruha a světoběžníka, z New Yorko do New
Orleansu, kde se přihlásil jako dobrovolník do armády Spojených států, které právě vyhlásily
válku Mexiku.
Kolem roku 1848 se přistěhovalo do Louisiany několik českých židů. V prvé řadě to byl
Philip Wohl (1823-1895) z Karlových Varů, který emigroval do New Orleansu r. 1848 a
odtud se odstěhoval do Leavenworth v Kansasu. Nakonec se usadil v St. Louis v Missouri. V
roce 1850 emigroval z Čech do New Orleansu také Abraham Klauber, který se o dva roky
později odstěhoval do San Francisca, kde se stal úspěšným obchodníkem. R. 1850 přijel do
New Orleansu Jacob M. Frankenbush (1829-1905), rodák z Prahy. Byl to velice schopný muž
s univerzitním vzděláním z Prahy. Hned zpočátku se pustil do obchodování s bavlnou a po
několika letech přesídlil do městečka Port Gibson v Mississippi. Účastnil se občanské války
na straně konfederačního vojska. R. 1865 se opět nachází v New Orleansu, kde působil jako
člen obchodní společnosti John Burnet Co. Zanedlouho zakládá partnerskou firmu
Frankenbush & Borland a později vlastní firmu J. M. Frankenbush Co. Byly to zřejmě
továrny na bavlnu. V r. 1899 ještě přikoupil v Mississippi společnost Harriston Oil Works.
Byl jedním že zakladatelů a ředitelů pojišťovací společnosti Mechanics & Traders Insurance
Co. Přispěl také k založení burzy v New Orleansu.
Na počátku padesátých let dorazil do New Orleansu český žid Moritz Flexner (1819-1882),
rodák že Všerub. Připlul z New Yorku, kde předtím dva roky živořil hledáním vhodného
zaměstnání. New Oreleans byl pro něj zklamáním. Brzy po příjezdu byl stižen žlutou
horečkou a ležel v bezvědomí v neworleanské nemocnici. Když se z toho dostal, jeden z jeho
francouzských přátel mu koupil lístek na parník do Louisville, Kentucky, kde se pak usadil
natrvalo. V roce 1851 emigroval do Louisiany pražský rodák James Blahut (1820-1880).
Usídlil se v městečku Houma ve farnosti Terrebonne, kde se r. 1854 oženil. Byl to obchodník,
který na začátku občanské války vlastnil kromě svého obchodu dvě plantáže a několik otroků.
Podle sčítání lidí z r. 1860 vlastnil nemovitostí v hodnotě 43 000 dolarů a jeho osobní majetek
se byl odhadován na 11.700 dolarů, což na tu dobu byly velké peníze. V městečku Houma žil
ještě jeden pražský rodák Louis Georges Zelenka (1831-1887), který se tam v r. 1859 oženil s
Georgianou Bedfordovou. Jeho otec si vzal sestru dříve zmíněného Jamese Blahota. Louis
Zelenka byl profesionální muzikant, který též působil jako varhaník v kostele St. Francis de
Sales v Houma. R. 1890 se stal vydavatelem místních novin Houma Courier. V seznamu
farností z roku 1899 je záznam, že Dr. Rudolf Louis Zelenka (nar. 1868) provozuje ordinaci
na Russell Street a že je specialistou na zlaté zuby. Jde zřejmě o syna L.G. Zelenky. Rudolfův
syn Bernard (nar. 1902) byl kapitánem u námořnictva za druhé světové války. Druhý
Rudolfův syn Louis George Zelenka (1906-2004) vystudoval Louisiana Státe University a byl
dlouholetým členem armádních rezervistů. Za druhé světové války pracoval na šifrovacích
zařízeních na Havajských ostrovech. Byl dlouholetým členem kajakového klubu a kajakovým
mistrem za Lousianu. V roce 1866 přijel do New Orleansu český rodák Charles Leopold
Zelenka (1836-1886), který mohl být příbuzný výše zmíněné rodiny.
V roce 1860 přibyl do Nového Orleansu Michael Pokorný, rodák z Puklovic na Moravě, s
ženou a dvěma dětmi. V r. 1857 přicestovali do New Yorku. Byl to zkušený obuvník, který se
výborně uplatnil se svým řemeslem. Hned po příjezdu se odebral se do konfederačního tábora
Camp Moore, kde pracoval až do skončení občanské války. Pak se vrátil do New Orleansu,
kde si otevřel obchod na Charles Street. Později otevřel s pomocí svých synů ještě dvě
filiálky. Velice zbohatl a vlastnil mnoho nemovitostí. Na konci života náhle oslepnul, ale ve
svém oboru podnikání zůstal činný. Pokorného dcera Bella se provdala za Mosese E.
Leveyho, s nímž měla dva syny, Harolda a Ralpha. Harold Alvin Levey (1889-1967) získal
tituly na Tulane University a University of Illinois. Z počátku pracoval pro Allis-Chalmers
Co. ve Scrantonu v Pensylvánii a pak byl přeložen do její odbočky v Milwaukee ve
Wisconsinu. R. 1914 přijal místo elektroinženýra u společnosti Thomas S. Watson Co. Potom
přešel ke společnosti Mariner & Hoskins v Chicagu, tentokrát jako chemický inženýr. R. 1919
si založil v Novém Orleansu vlastní firmu American Products Manufacturing Co., v níž byl až
do své smrti předsedou. Továrna se zabývala výrobou zařízení pro výrobu transparentních
balících materiálů, především z plastu. Levey získal za své vynálezy řadu patentů. Byl
univerzitním učitelem a v roce 1939 založil na Tulane University cenu, nesoucí jeho jméno.V
roce 1956 ho American Institute of Chemists odměnil čestným diplomem. On sám byl
čestným členem této organizace a zasloužil se o založení odbočky v New Orleansu. Druhá
dcera M. Pokorného Rosa Pokorny se provdala za Colemana E. Adlera, slovenského rodáka z
Košic. Michael Pokorný roku 1898 opatřil svému zeťovi klenotnický obchod, umístěný na
Royal Street ve francouzské čtvrti New Orleansu. Zlatnictví se časem změnilo na obchod
s luxusním zbožím pod názvem Coleman E. Adler a Synové. Firmu, která se později
přestěhovala na Canal Street, nyní vlastní vnuk Adlerů Coleman E. Adler II. (nar. 1946). Je to
jeden z největších obchodů ve městě, kde se na 5000 čtverečních stopách prodávají klenoty a
na 20000 čtverečních stopách luxusní dárky. První pobočku obchodu otevřel v r. 1978 a poté
následovaly další. Dnes jeho obchody patří k největším ve svém oboru na jihu USA a jsou
stále rodinným podnikem.
Podle sčítání lidí v r. 1860 žilo v Louisianě několik dalších českých usedlíků, o jejichž životě
takřka nic nevíme. Podobně tomu bylo při sčítání lidu o 10 let později. Soudě podle jmen byla
polovina z nich židé. V r. 1863, Augustine Haidusek (1845-1939), narozený na Moravě, jako
sedmnáctiletý přeplaval se stádem dobytka řeku Mississippi z Texasu do Louisiany, kde
dobytek prodal konfederační vládě. Do Ameriky se přistěhoval se svými rodiči r. 1856.
Haidusek později hrál významnou roli v životě českých usedlíků v Texasu. Jednou z
nevýznamnějších osobností byl český rabín Maximillian Heller (1860-1929), narozený v
Praze, který v Lousianě působil od roku 1886. Po ukončení teleogickych studií na Hebrew
Union College v Cincinnati v Ohiu byl zprvu rabínem v kongregací Zion v Chicagu. Po úmrtí
rabína Jamese Gutheima z Temple Sinai v New Orleansu byl Heller vybrán za jeho nástupce.
Působil zde až do r. 1927, načež byl zvolen čestným rabínem. Byl všeobecně znám jako
odvážný bojovník za morální principy. Navzdory velkému odporu prispěl ke zrušení loterie
v Lousianě. Od r. 1892 do r. 1896 byl členem státní rady pro vzdělání. Na Tulane University
byl jmenován profesorem hebrejského jazyka a literatury. Jako projev uznání za svou práci
byl Keller v roce 1907 zvolen místopředsedou prestižní Konference amerických rabínů a v
období 1909-19 jejich předsedou. Heller byl též literárně činný. Byl redaktorem časopisu
Jewish Ledger (1896-1898) a pravidelným dopisovatelem časopisu American Israelite (19021914) a psal pravidelné sloupky do dalšího periodika.
Jeho syn James G. Heller (1892-1971), který se narodil v New Orleansu, byl také rabínem.
Vystudoval Hebrew Union College v Cincinnati a později též konzervatoř v Cincinnati.
Téměř po celou dobu své rabínské kariéry působil ve známé synagoze v Cincinnati, nesoucí
jméno českého rodáka Isaaca M. Wise. Byl také skvělým muzikantem a skladatelem. Ještě
před příchodem Maximilliana Hellera do New Orleansu zde působil v letech 1860-65 jiný
český rabín Bernard Illowy (1814-1871), rodák z českého Kolína. Byl to ortodoxní rabín,
který dokázal ve své kongregaci udržovat staré náboženské zvyklosti a tradice. Před jeho
příchodem se zřejmě nedržela přísná šábesová a košerová pravidla ani tradice Tory a
docházelo ke smíšeným manželstvím. Pro odpor některých členů kongregace nakonec
rezignoval a odebral se do Cincinnati, kde našel lepší podmínky pro svou rabínskou činnost.
Hermann Bacher Deutsch (1889-1970) se narodil v Mostu v Čechách a přijel se svými rodiči
do Ameriky, když mu byly dva roky. Rodina se původně usadila v Cincinnati v Ohiu. Ačkoliv
měl doktorát z botaniky z Chicagské university, zasvětil svou kariéru žurnalistice a psaní.
Roku 1915 začal psát pro Chicago Journal, ale brzy se přestěhoval do New Orleansu, kde
pracoval pro časopisy Times-Picayune (1916), States (1918), a Item, později přejmenovaný
na States-Item (1918-1970). Od roku 1949 do r. 1970 vystřídal funkce sloupkaře, redaktora a
zástupce šéfredaktora. Kromě toho byl autorem dvou novel - The Wedge (1935) a Louisiana
(1939), jakož i několika populárně naučných knih - The Incredible Yanqui (1931), The Huey
Long Murder Case (1963), Brennan's New Orleans Cookbook (1964) a Jungle Gardens of
Avery Island (1949).
Z pozdější doby připomeňme proslulého architekta Johna Desmonda (1923-2008),
narozeného v Coloradu, který však strávil většinu svého života v Hammondu a v Baton Rouge
v Louisianě. Jeho otec byl Ir, ale matka byla českého původu. Jmenovala se Rosa Dvořáková
a narodila se v Jižní Dakotě, kam její otec Jacob Dvořák (nar. 1848) v r. 1865 emigroval se
svými rodiči z okolí Českých Budějovic. Desmond vystudoval architekturu na Tulane
University a později ještě získal titul na MIT. Zpočátku pracoval v New Yorku, pak v Baton
Rouge a r. 1952 si založil vlastní firmu ve městě Hammond. Na začátku šedesátých otevřel
filiálku v Baton Rouge. Firma se pak jmenovala Desmond & Associates. Podle jeho projektů
byla vystavěna řada budov v celé Louisianě. Desmond též vyučoval architekturu na státní
univerzitě v Louisianě a na Southern University.
Začátkem druhé poloviny 19. století dorazilo do New Orleansu poměrně dost českých
emigrantů. V období 1852-1880 se zde podle zpráv vylodilo 3619 Čechů. Většina z nich
ovšem v New Orleansu nezůstala a pokračovala po řece dál do Texasu, Illinois a Wisconsinu,
kde byly velké české komunity. Někteří též odjížděli do Missouri, Ohia, Arkansasu, Nebrasky
či Kentucky. Z celkového počtu 3619 lidí zůstalo v Louisiane v období 1852-1880 asi 74
rodin. První loď Maria s českými přistěhovalci přistála v New Orleansu 3. února 1852.
Cestou, která začala v Liverpoolu v Anglii a trvala 63 dní, velká část pasažérů onemocněla a
skončila v nemocnici v New Orleans. Několik Čechů tam zřejmě zemřelo. Ti, co přežili,
opustili New Orleans a pokračovali v cestě do Galvestonu v Texasu a pak do Houstonu. Podle
sčítání lidu z r. 1860 žilo v Louisianě 399 lidí z Rakouska. V roce 1870 to bylo pouze 23
osob, v. r. 1880 šlo o 24 lidí, v r. 1890 o 14 lidí a v r. 1900 o 30 osob. Podle příslušnosti
k mateřskému jazyku se v r. 1910 v Louisiane hlásilo k češtině 355 osob, v roce 1920 to bylo
689 osob. V samotném New Orleansu mluvilo 1910 česky 85 lidí český a v roce 1920 to bylo
165 lidí.
Když bylo českých přistěhovalců v New Orleansu více, vytvořili komunitu, které říkali
Bohemia. Řada emigrantů se však odstěhovala mimo New Orleans. V centrální části
Louisiany vznikly r. 1914 dvě nové osady - Libuše a Kolín. Další se stěhovali do města
Alexandria. Výstavba osad byla pečlivě naplánována. Nejdřív tři přistěhovalci založili tzv.
Český kolonizační klub, který zakoupil 20.000 akrů půdy po 15 centech za akr od dřevařské
společnosti Lee Lumber Co. Poté začali organizátoři inzerovat svůj záměr v českém časopise
Hospodář i v dalších česko-amerických novinách v Pensylvánii, v New Yorku, v Ohiu a ve
středozápadních státech USA. Zdůrazňovali, že jde výlučně o české osady a slibovali úrodnou
půdu, výborné klima i dobré obchodní podmínky. Skutečnost byla ale jiná. Půda byla na místě
bývalého borového lesa, plná pařezů a zarostlá trávou. Zda členové kolonizačního klubu znali
skutečný stav věci není známo. V roce 1914 byl vypracován plán na výstavbu města Libuše se
širokými ulicemi, radnicí, poštou, školou a stavebními parcelami. Jakmile začaly přicházet
první rodiny a kupovat pozemky, Kolonizační klub se změnil na korporaci Louisiana
Investment and Securities Corporation a cena půdy byla zvýšena 200 dolarů za akr, což
představovalo slušný zisk. Kolem r. 1920 se přistěhovalo asi 200 českých rodin, ale po pěti
letech velká část z nich odešla, protože nenalezli slibované podmínky. Ti, co zůstali, postavili
školu, poštu a vybudovali zemědělská hospodářství. V r. 1923 tam byly založeny dvě lože
pojišťovací společnosti ZCBJ (Západočeské bratrské jednoty). Během krize ve třicátých
letech žádná česká rodina z Kolína či z Libuše nepožádala o finanční pomoc u federální
vlády, což nebylo obvyklé a psalo se o tom v americkém tisku. Dnes jsou Libuše a Kolín
prosperujícími osadami a snaží se uchovat české dědictví. Pomáhá jim k tomu Louisina Czech
Heritage Association, založená v 70. letech 20. století. Každoročně v březnu se zde pořádají
velká rodinná setkání (Family Reunion) a česká pouť (Louisiana Czech Festival), kde se
podávají česká jídla a hraje česká hudba. Vznikl také taneční soubor, vystupující v tradičních
staročeských krojích. Uvažuje se o zřízení Českého musea s archivními materiály o historii
českých přistěhovalců v Louisianě.
Miloslav Rechcígl