Nektar oddanosti

Nektar oddanosti
úplná věda bhakti-jógy
souhrnná studie
Bhakti-rasámrta-sindhu
Šríly Rúpy Gósvámího
Šrí Šrímad
A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda
zakladatel-áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny
THE BHAKTIVEDANTA BOOK TRUST
NEKTAR ODDANOSTI je souhrnná studie Bhakti-rasámrta-sindhu neboli ,,nektaru získaného
z oceánu oddanosti (bhakti)``, který napsal v sanskrtu Šríla Rúpa Gósvámí. Důkladně vysvětluje vědu
oddané sluţby Nejvyššímu, bhakti-jógu, která je vznešenou a jednoduchou cestou k dosaţení Nejvyšší
Osobnosti Boţství pro všechny lidi tohoto věku.
Věnováno
šesti Gósvámím z Vrndávany
,,Hluboce se klaním šesti Gósvámím - Šrí Sanátanovi Gósvámímu, Šrí Rúpovi Gósvámímu, Šrí
Raghunáthovi Bhattovi Gósvámímu, Šrí Raghunáthovi dásovi Gósvámímu, Šrí Dţívovi Gósvámímu
a Šrí Gópálovi Bhattovi Gósvámímu, kteří velice důkladně studovali všechny zjevené spisy, aby
předloţili věčné náboţenské zásady ku prospěchu všech lidských bytostí. Jsou ctěni ve všech třech
světech a hodni toho, abychom se jim odevzdali, protoţe jsou ponořeni v náladě gópí a zaměstnáni
v transcendentální láskyplné sluţbě Rádě a Kršnovi.``
,,Vlny`` Nektaru oddanosti
Bhakti-rasámrta-sindhu se jako oceán vody nejprve rozděluje na čtyři části - východní, jiţní, západní
a severní. Kaţdá část má různé oblasti, kterým se říká ,,vlny``. Následující soupis ukazuje, jak kapitoly
Nektaru oddanosti odpovídají původnímu rozdělení Bhakti-rasámrta-sindhu.
Východní strana První vlna Druhá vlna Třetí vlna Čtvrtá vlna -
(Druhy oddané sluţby)
(Oddaná sluţba všeobecně)
(Oddaná sluţba v praxi)
(Extatická oddaná sluţba)
(Oddaná sluţba s láskou k Bohu)
Jiţní strana nálady)
První vlna Druhá vlna -
(Obecné příznaky transcendentální
(Zvláštní extáze)
(Tělesné příznaky extáze)
Třetí vlna Čtvrtá vlna Pátá vlna Západní strana První vlna Druhá vlna Třetí vlna Čtvrtá vlna Pátá vlna Severní strana -
(Existenciální extáze)
(Zaplavující extáze)
(Nepřetrţitá extáze)
(Základní láskyplné vztahy)
(Neutrální láska k Bohu)
(Transcendentální náklonnost - sluţebnictví)
(Přátelská oddanost)
(Rodičovství)
(Oddaná sluţba v milostné lásce)
(Nepřímé láskyplné vztahy)
První vlna -
(Extáze smíchu)
Druhá vlna -
(Údiv)
Třetí vlna Čtvrtá vlna Pátá vlna -
(Rytířství)
(Soucit)
(Hněv)
Šestá vlna -
(Obavy)
Sedmá vlna -
(Hrůza)
Osmá vlna Devátá vlna -
(Slučitelné a neslučitelné směšování nálad)
(Zvrácené výrazy nálad)
Předmluva
Nektar oddanosti je souhrnná studie Bhakti-rasámrta-sindhu, který napsal v sanskrtu Šríla Rúpa
Gósvámí Prabhupáda. Byl vůdcem šesti Gósvámích, kteří byli přímými ţáky Šrí Čaitanji Maháprabhua.
Kdyţ se Šríla Rúpa Gósvámí poprvé setkal se Šrí Čaitanjou, pracoval jako ministr mohamedánské
vlády v Bengálsku. Jmenoval se Dabira Khása a jeho bratr Sanátana se jmenoval Sákara Mallika
a zastávali odpovědná místa jako ministři Nawaba Hussaina Šáha. V době před pěti sty lety byla
hindská společnost velice nesmlouvavá a kdyţ člen bráhmanské kasty přijal sluţbu u mohamedánského
vládce, bráhmanská společnost ho okamţitě odmítla. Takové bylo postavení obou bratrů, Dabira Kháse
a Sákara Mallika. Náleţeli do vysoce postavené sárasvata-bráhmanské společnosti, která je však
odmítla, protoţe přijali ministerská místa ve vládě Hussaina Šáha. Je to milost Šrí Čaitanji, ţe přijal
tyto dvě vznešené osobnosti za své ţáky a povýšil je do postavení gósvámích, coţ je nejvyšší úroveň
v bráhmanské kultuře. Šrí Čaitanja podobně přijal za svého ţáka Haridásu Thákuru, ačkoliv se narodil
v mohamedánské rodině, a později ho jmenoval áčárjou zpívání (Zpíváním se v této knize obvykle
rozumí také zpěvné přednášení, odříkávání a rychlé opakování, viz anglické chant, pozn. překl.)
svatého jména Pána:
.
Zásada Šrí Čaitanji platí všeobecně. Kaţdý, kdo zná vědu o Kršnovi a slouţí Pánu, stojí výše neţ
člověk narozený v rodině bráhmana. To je původní zásada přijatá ve všech védských spisech, zvláště
v Bhagavad-gítě a ve Šrímad Bhágavatamu. Hnutí Šrí Čaitanji se řídí podle zásady vzdělávat všechny
a povýšit je aţ do postavení gósvámího, a tuto zásadu učí i Nektar oddanosti.
Šrí Čaitanja se setkal s oběma bratry, Dabirem Khásem a Sákarem Mallikem, ve vesnici známé jako
Rámakéli v maldahské oblasti. Po setkání se oba rozhodli zanechat sluţby ve vládě a připojit se k Šrí
Čaitanjovi. Dabira Khása, který se později stal Rúpou Gósvámím, odešel ze svého místa a shromáţdil
všechny peníze, které během své sluţby nahromadil. V Čaitanja-čaritámrtě se píše, ţe jeho
nashromáţděné úspory zlatých mincí měly hodnotu miliónů dolarů a naplnily velkou loď. Rozdělil své
peníze zcela příkladným způsobem, který by měli následovat především oddaní a také lidé všeobecně.
Padesát procent nashromáţděného bohatství rozdal Kršny si vědomým lidem, totiţ bráhmanům
a vaišnavům, dvacet pět procent rozdal svým příbuzným a dvacet pět procent uloţil pro nepředvídané
výdaje a osobní potíţe. Kdyţ se později také Sákara Mallika rozhodl odejít ze své sluţby, Nawaba to
velice nahněvalo a vsadil ho do vězení. Sákara Mallika, ze kterého se později stal Šríla Sanátana
Gósvámí, však vyuţil bratrových osobních peněz uloţených u vesnického bankéře a z vězení Hussaina
Šáha utekl. Takto se oba bratři připojili k Šrí Čaitanjovi Maháprabhuovi.
Rúpa Gósvámí poprvé potkal Šrí Čaitanju v Prajágu (v Allahabadu, v Indii), a Pán ho po deset dní učil
na ghátu Dašášvamédha v tomto posvátném městě. Poučoval Rúpu Gósvámího zvláště o vědě
uvědomování si Kršny. Učení Šríly Rúpy Gósvámího Prabhupády Šrí Čaitanjou jsme vylíčili v knize
Zlatý avatár.
Šríla Rúpa Gósvámí Prabhupáda Jeho učení později rozvedl s hlubokým poznáním zjevených písem
a autoritativními odkazy na různé védské spisy. Šríla Šrinivása Áčárja říká ve svých modlitbách k šesti
Gósvámím, ţe všichni byli nesmírně vzdělanými učenci, a to nejen v sanskrtu, ale také v cizích jazycích
jako je perština a arabština. Velice důkladně studovali všechna védská písma, aby postavili kult Čaitanji
Maháprabhua na autorizovaných zásadách védského poznání. Současné hnutí pro vědomí Kršny se také
zakládá na autoritě Šríly Rúpy Gósvámího Prabhupády. Proto jsme známí jako rúpánugové neboli
následovníci Šríly Rúpy Gósvámího Prabhupády. Šríla Rúpa Gósvámí připravil knihu Bhakti-rasámrtasindhu - kterou nyní předkládáme v podobě Nektaru oddanosti - jenom proto, aby nás vedl. Lidé
zapojení v hnutí pro vědomí Kršny mohou vyuţít této jedinečné literatury a získat vědomí Kršny, které
bude velice stálé.
znamená ,,oddaná sluţba``. Na kaţdé sluţbě je něco přitaţlivého, co sluţebníka pohání,
aby v ní pokračoval dále. Kaţdý z nás se v tomto světě neustále věnuje nějakému druhu sluţby
a podnětem k ní je radost, kterou z ní získáváme. Ţenatý člověk pracuje dnem i nocí poháněn
náklonností ke své ţeně a dětem. Lidumil pracuje stejným způsobem z lásky k větší rodině
a nacionalista v zájmu své vlasti a krajanů. Síla, která lidumila, hospodáře a nacionalistu pohání, se
nazývá
neboli druh nálady (vztahu), jejíţ chuť je velice sladká.
je nálada
odlišná od obyčejné rasy, které uţívají světští pracovníci. Světští lidé pracují velice tvrdě dnem i nocí,
aby ochutnali určitý druh rasy, které říkáme smyslový poţitek. Vychutnávání světské rasy nemá
dlouhého trvání a materialisté mají sklon neustále měnit své působiště. Obchodníka neuspokojí
celotýdenní práce, a proto chce přes víkend změnu a odjede někam, kde se snaţí na své obchody
zapomenout. Kdyţ strávil víkend v zapomnění, přijede zpět a znovu začne se svým obchodováním.
Hmotné zaměstnání znamená přijmout na nějakou dobu určité postavení a pak ho změnit. Neustálým
změnám a návratům se odborně říká
coţ znamená střídavý smyslový poţitek
a odříkání. Ţivá bytost nemůţe zůstat nastálo ani u smyslového poţitku, ani u odříkání. Ke změnám
dochází neustále, a jelikoţ to není naše věčné přirozené postavení, nemůţeme být v ţádném z těchto
stavů šťastni. Smyslový poţitek netrvá dlouho, a proto se nazývá
neboli pomíjivé
štěstí. Obyčejný člověk například ve dne v noci velice tvrdě pracuje, úspěšně poskytuje pohodlí členům
své rodiny a tím vychutnává určitý druh nálady, ale celé jeho hmotné štěstí okamţitě končí spolu s jeho
tělem, jakmile se jeho ţivot naplní. Smrt je tedy představitelem Boha pro ateistickou třídu lidí. Oddaný
pozná přítomnost Boha oddanou sluţbou, zatímco ateista přítomnost Boha pozná v podobě smrti. Smrt
vše ukončí a člověk musí začít novou ţivotní kapitolu v nové situaci, moţná vyšší, nebo moţná niţší
neţ byla ta předchozí. Ať uţ jednáme na jakékoliv úrovni - politické, společenské, národní nebo
mezinárodní - výsledek našich činů končí s koncem našeho ţivota. To je jisté.
nálada zakoušená v transcendentální sluţbě Pánu, však s koncem ţivota nekončí.
Pokračuje neustále dál, a proto se jí říká
- neumírající a existující věčně. To potvrzují
všechna védská písma. Bhagavad-gítá říká, ţe malý pokrok v bhakti-rase můţe oddaného zachránit před
tím největším nebezpečím - ţe nevyuţije příleţitosti, kterou nabízí lidský ţivot. Rasy získávané z našich
pocitů ve společenském nebo rodinném ţivotě či ve větším rodinném ţivotě altruismu, filantropie,
nacionalismu, socialismu, komunismu atd. nezaručují, ţe se příště narodíme jako lidé. Příští ţivot si
připravujeme svými činy v současném ţivotě. Ţivá bytost dostane určitý druh těla jako výsledek činů
v nynějším těle. Naše činnosti bere v úvahu vyšší autorita známá jako
neboli autorita Boha.
je v Bhagavad-gítě popsána jako původní příčina všeho a také ve Šrímad Bhágavatamu stojí,
ţe člověk obdrţí další tělo pod dohledem autority Nejvyššího (
). Běţný význam
slova
je ,,osud``. Pod dohledem autority dostaneme tělo vybrané z 8 400 000 druhů. Výběr
nezávisí na naší volbě; tělo je nám uděleno podle našeho osudu. Je-li naše tělo v současnosti
zaměstnáno v činnostech ve vědomí Kršny, je zaručeno, ţe v příštím ţivotě dostaneme alespoň lidské
tělo. Lidská bytost zaměstnaná uvědomováním si Kršny, i kdyţ není schopna dojít k cíli bhakti-jógy, se
narodí ve vyšších kruzích lidské společnosti, aby mohla ve vědomí Kršny udělat další pokroky.
Všechny pravé činnosti ve vědomí Kršny jsou proto
neboli stálé. To je námětem Nektaru
oddanosti.
Upřímný student můţe po prostudování Nektaru oddanosti pochopit, co je to věčné zaměstnání
v bhakti-rase. Kdyţ člověk přijme bhakti-rasu neboli vědomí Kršny, okamţitě mu to přinese příznivý
ţivot bez úzkosti a bude poţehnán transcendentálním bytím, čímţ osvobození ztratí na ceně.
postačí sama o sobě k vytvoření pocitu osvobození, neboť přitahuje pozornost
Nejvyššího Pána, Kršny. Začínající oddaní většinou chtějí Kršnu, Boha, spatřit, ale Boha není moţné
spatřit či poznat našimi hmotně otupělými smysly. Oddaná sluţba, jak ji doporučuje Nektar oddanosti,
nás postupně povýší z hmotného podmínění na duchovní úroveň, kde je oddaný očištěn od všech
označení. Smysly se mohou neustálým stykem s bhakti-rasou očistit. Kdyţ jsou očištěné smysly
zaměstnané ve sluţbě Pánu, člověk se ustálí v ţivotě bhakti-rasy a jakýkoliv čin vykonaný pro
uspokojení Kršny v tomto transcendentálním ţivotním stavu bhakti-rasa můţe být vychutnáván
neustále. Je-li člověk zaměstnán v oddané sluţbě, všechny druhy ras neboli nálad budou věčné. Na
začátku se člověk cvičí podle usměrňujících zásad pod vedením áčárji, duchovního mistra, a kdyţ se
postupně povýší, oddaná sluţba se změní v samočinnou a spontánní touhu slouţit Kršnovi. Existuje
dvanáct druhů ras, coţ bude v této knize vysvětleno, a kdyţ opět obnovíme náš vztah s Kršnou v pěti
základních rasách, budeme moci ţít věčně v plném poznání a blaţenosti.
Základním principem ţivota je všeobecný sklon někoho milovat. Nikdo nemůţe ţít aniţ někoho miluje.
Tento sklon mají všechny ţivé bytosti. Má ho dokonce i zvíře jako je tygr, alespoň v dřímajícím stavu,
a jistě ho mají lidské bytosti. Nevíme však, kam nasměrovat naši lásku, aby byli všichni šťastni.
V současnosti nás lidská společnost učí milovat svoji zemi nebo rodinu či sebe samotné, ale nedává
ţádnou informaci o tom, kam nasměrovat náš sklon milovat, aby mohli být šťastni všichni. Tímto cílem
a ústředním bodem je Kršna. Nektar oddanosti nás učí, jak probudit svou původní lásku ke Kršnovi
a jak se dostat do stavu, kdy můţeme uţívat blaţeného ţivota.
Dítě v raném věku miluje své rodiče, pak své bratry a sestry, a jak den za dnem vyrůstá, začíná milovat
svou rodinu, kolektiv, společnost, vlast, národ nebo dokonce celou lidskou společnost. Sklon někoho
milovat však nebude uspokojen ani tehdy, kdyţ budeme milovat celou lidskou společnost. Zůstane
nenaplněn, dokud nepoznáme, kdo je nejvyšší milovaný. Naše láska můţe být zcela uspokojena jen
tehdy, je-li nasměrována na Kršnu. Tento námět je podstatou Nektaru oddanosti, který nás učí, jak
milovat Kršnu v pěti různých transcendentálních náladách.
Náš sklon někoho milovat se šíří stejně jako se šíří světelné vlny nebo vzduch, nevíme však, kde končí.
Nektar oddanosti nás učí umění dokonale milovat všechny ţivé bytosti jednoduchým způsobem - tím,
ţe budeme milovat Kršnu. Mír a harmonii v lidské společnosti se nám nepodařilo vytvořit ani za
pomoci Organizace spojených národů, protoţe neznáme správný způsob. Je velice jednoduchý, ale
musíme mu porozumět s chladnou hlavou. Nektar oddanosti učí všechny lidi, jak jednoduchým
a přirozeným způsobem milovat Kršnu, Nejvyšší Osobnost Boţství. Naučíme-li se milovat Kršnu, pak
bude okamţitě velice snadné, abychom současně milovali kaţdou ţivou bytost. Je to jako zalévat kořen
stromu nebo jako dodávat jídlo ţaludku. Zalévat kořen stromu nebo dodávat jídlo ţaludku je vědecké
a praktické, jak se o tom kaţdý z nás přesvědčil. Kaţdý dobře ví, ţe kdyţ jíme, čili kdyţ dodáme jídlo
ţaludku, vytvořená energie se okamţitě rozšíří po celém těle. Podobně kdyţ zalijeme kořen stromu,
vytvořená energie se rozšíří po celém stromě. Není moţné zalévat strom část po části, není moţné dávat
jíst různým částem těla zvlášť. Nektar oddanosti nás naučí, jak stisknout vypínač, který okamţitě vše
osvětlí. Kdo nezná tuto metodu, ten postrádá smysl ţivota.
Co se týče hmotných potřeb a pohodlného ţivota je lidská společnost v současnosti velice pokročilá,
ale přesto nejsme šťastni, protoţe postrádáme smysl. Hmotné ţivotní pohodlí a štěstí nestačí. Jasným
příkladem je Amerika: nejbohatší národ světa se všemi moţnostmi a hmotným pohodlím vytváří třídu
lidí, kteří jsou zcela zmatení a zklamaní v ţivotě. Obracím se zde na takto zmatené lidi, aby se podle
Nektaru oddanosti naučili umění oddané sluţby, a jsem si jist, ţe oheň hmotného bytí planoucí v jejich
srdcích okamţitě uhasne. Příčinou naší nespokojenosti je, ţe i přes velký pokrok materialistického
způsobu ţivota není naplněn náš dřímající sklon milovat. Nektar oddanosti nám dává praktické rady,
jak můţeme ţít v hmotném světě dokonale zaměstnáni v oddané sluţbě a tak naplnit všechny své touhy
v tomto i v příštím ţivotě. Nektar oddanosti nepředkládáme proto, abychom zavrhli materialistický
ţivot, ale pokoušíme se zboţným lidem, filozofům a lidem všeobecně poskytnout informaci o tom, jak
mohou milovat Kršnu. Člověk můţe ţít i pohodlně, ale současně by se měl naučit umění milovat Kršnu.
V současnosti si vymýšlíme mnoho způsobů, jak vyuţít našeho sklonu milovat, ale rozhodující je, ţe
postrádáme skutečný ústřední bod: Kršnu. Zaléváme všechny části stromu, ale opomíjíme jeho kořen.
Všemi způsoby se snaţíme udrţet své tělo zdravé, ale opomíjíme dávat jídlo ţaludku. Opomíjet Kršnu
také znamená opomíjet své vlastní já. Skutečná seberealizace a realizace Kršny jdou spolu ruku v ruce.
Kdyţ například ráno vidíme sami sebe, znamená to, ţe vidíme také sluneční světlo. Nemůţeme vidět
sebe aniţ vidíme sluneční světlo. Dokud jsme nerealizovali Kršnu, nemůţe být ani řeči o seberealizaci.
Nektar oddanosti předkládáme zvláště pro lidi, kteří jsou nyní zapojeni v hnutí pro vědomí Kršny. Rád
bych upřímně poděkoval všem přátelům a ţákům, kteří mi pomáhají rozvíjet hnutí pro vědomí Kršny
v západních zemích, a rád bych s úctou poděkoval za příspěvek milovanému ţáku Šrímanovi
Dţajánandovi brahmačárímu. Mé díky patří také vedoucím tiskárny Mezinárodní společnosti pro
vědomí Kršny, kteří věnovali vydání této význačné knihy velikou péči. Haré Kršna.
A. Č. Bhaktivédanta Swami
13. dubna 1970
středisko ISKCON
3764 Watseka Ave.
Los Angeles, Kalifornie
Úvod
Vzývání přízně: Pán Šrí Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství, příčina všech příčin, zdroj všech ras
neboli vztahů - neutrality (pasivního uctívání), sluţebnictví, přátelství, rodičovství, milostné lásky,
komičnosti, soucitnosti, strachu, rytířství, hrůzy, údivu a zničení. Je nejpřitaţlivější osobou, a svými
transcendentálními přitaţlivými rysy okouzlil všechny gópí v čele s Tárakou, Pálikou, Šjámou, Lalitou
a především Šrímatí Rádhárání. Prosíme o Jeho milost, aby nic nebránilo v plnění této povinnosti napsat Nektar oddanosti na podnět Jeho Boţské Milosti Šrí Šrímad Bhaktisiddhánty Sarasvatího
Gósvámího Prabhupády.
Klaním se v hluboké úctě lotosovým nohám Šríly Rúpy Gósvámího Prabhupády a Šríly
Bhaktisiddhánty Sarasvatího Gósvámího Prabhupády. Jimi inspirován, píši nyní souhrnnou studii
Bhakti-rasámrta-sindhu. Je to vznešená věda oddané sluţby, jak ji předloţil Šrí Čaitanja Maháprabhu,
který se zjevil před pěti sty lety v západním Bengálsku v Indii, aby rozšiřoval hnutí pro vědomí Kršny.
Šríla Rúpa Gósvámí začíná svou velkou knihu tím, ţe se uctivě klaní Šrí Sanátanovi Gósvámímu,
svému staršímu bratru a duchovnímu mistrovi, a modlí se, aby ho Bhakti-rasámrta-sindhu potěšil. Dále
se modlí, aby setrval v tomto oceánu nektaru a mohl neustále cítit transcendentální radost ve sluţbě
Rádě a Kršnovi.
Hluboce se pokloňme všem velkým oddaným a áčárjům (svatým učitelům), kteří jsou přirovnáváni ke
ţralokům ve velkém oceánu nektaru a kteří se nestarají o různé řeky osvobození. Impersonalisté velice
touţí splynout s Nejvyšším jako řeky, které přitékají a vlévají se do oceánu. Oceán lze přirovnat
k osvobození a řeky ke všem různým cestám osvobození. Impersonalisté prodlévají v říční vodě, která
přitéká a mísí se s oceánem. Nemají však ponětí o tom, ţe v oceánu je stejně jako v řece nespočetné
mnoţství vodních ţivočichů. Ţraloci v oceánu se nezajímají o řeky, které do něj přitékají. Oddaní věčně
ţijí v oceánu oddané sluţby a o řeky se nestarají. Jinak řečeno čistí oddaní vţdy zůstávají v oceánu
transcendentální láskyplné sluţby Pánu a nemají co do činění s ostatními procesy, které jsou
přirovnávány k řekám, jen postupně do oceánu přitékajícím.
Šríla Rúpa Gósvámí se modlí ke svému duchovnímu mistrovi, Šrílovi Sanátanovi Gósvámímu, aby
ochránil Bhakti-rasámrta-sindhu - ,,Oceán čistého nektaru oddané sluţby`` - před argumentujícími
logiky, kteří se do nauky o sluţbě Pánu zbytečně pletou. Přirovnává jejich argumenty a logiku
k sopečným výbuchům uprostřed oceánu. Uprostřed oceánu mohou sopečné výbuchy způsobit jen
velmi málo škody, a podobně ti, kteří zavrhují oddanou sluţbu Pánu a kteří předkládají mnoho
filozofických tezí o konečné transcendentální realizaci, nemohou rušit velký oceán oddané sluţby.
Autor Bhakti-rasámrta-sindhu, Šríla Rúpa Gósvámí, velice skromně přiznává, ţe se pouze snaţí rozšířit
vědomí Kršny po celém světě, ačkoliv si o sobě pokorně myslí, ţe není této práce hoden. Takový by
měl být přístup všech kazatelů hnutí pro vědomí Kršny, následujících šlépěje Šríly Rúpy Gósvámího.
Nikdy bychom si neměli myslet, ţe jsme velcí kazatelé, ale vţdy bychom měli mít na paměti, ţe jsme
pouze nástroji předcházejících áčárjů, a jednoduše tím, ţe půjdeme v jejich stopách, můţeme být
schopni vykonat něco ve prospěch trpícího lidstva.
Bhakti-rasámrta-sindhu se dělí na čtyři části, právě tak, jako se dělí oceán. V kaţdé části pak
rozlišujeme různé oblasti. V Bhakti-rasámrta-sindhu se oceán zprvu dělí na východní, jiţní, západní
a severní, přičemţ oblasti v těchto odlišných částech se nazývají vlny. Stejně jako v oceánu jsou
neustále různé vlny, ať uţ na straně východní, jiţní, západní nebo jiţní, tak má různé vlny i Bhaktirasámrta-sindhu. V první části jsou čtyři vlny, přičemţ první je všeobecný popis oddané sluţby. Druhá
se týká usměrňujících zásad pro vykonávání oddané sluţby a třetí vlna popisuje oddanou sluţbu
v extázi. Ve čtvrté je konečný cíl, láska k Bohu. Všechny budou jasně popsány spolu s jejich různými
příznaky.
Autorizované popisy
neboli oddané sluţby, které následují šlépěje předchozích áčárjů,
shrnuje následující výrok Šríly Rúpy Gósvámího: ,,Prvotřídní oddaná sluţba se vyznačuje sklonem být
zcela zaměstnán ve vědomí Kršny, příznivou sluţbou Pánu.`` Znamená to, ţe je moţné si být vědom
Kršny také nepříznivě, coţ však nelze povaţovat za čistou oddanou sluţbu. Čistá oddaná sluţba by
měla být zbavená veškeré touhy po hmotném zisku nebo po smyslovém poţitku. Tyto touhy se rozvíjejí
prostřednictvím plodonosných činností a filozofické spekulace. Lidé se obvykle věnují různým
činnostem, aby obdrţeli nějaký hmotný zisk, a většina filozofů předkládá různé návrhy transcendentální
realizace v knihách plných slovního kejklířství a spekulace. Čistá oddaná sluţba nesmí být znečištěna
plodonosnými činnostmi a filozofickou spekulací. Člověk se musí naučit uvědomování si Kršny neboli
čisté oddané sluţbě od autorit prostřednictvím spontánní láskyplné sluţby.
Oddaná sluţba je druhem zušlechťování, rozvíjení. Není to pouhá nečinnost pro lidi, kteří jsou rádi
nečinní nebo kteří věnují svůj čas tiché meditaci. Pro ně existuje mnoho různých metod, ale rozvíjení
vědomí Kršny je něco jiného. Přesné slovo, které v této souvislosti pouţil Šríla Rúpa Gósvámí, je
neboli rozvíjení následováním předcházejících učitelů (áčárjů). Jakmile říkáme
,,rozvíjení,`` poukazujeme na činnost. Samotné vědomí nám bez činnosti nemůţe pomoci. Všechny
činnosti mohou být rozděleny do dvou skupin: do první patří činnosti, jimiţ se člověk snaţí dosáhnout
určitého cíle, a do druhé ty, jimiţ se snaţí vyhnout nepříznivým podmínkám. V sanskrtu se nazývají
a
- kladný a záporný čin. Existuje mnoho příkladů záporného jednání.
Nemocný člověk například musí být opatrný a uţívat léky, aby se zbavil nějaké nepříjemné nemoci.
Ti, kteří rozvíjejí duchovní ţivot a provádějí oddanou sluţbu, jsou neustále zaměstnáni různými
činnostmi. Mohou je vykonávat tělem nebo myslí. Myšlení, cítění a chtění jsou činnosti mysli, a kdyţ
chceme něco udělat, činnost se projeví pomocí hrubých tělesných smyslů. Ve svých mentálních
činnostech bychom se měli neustále snaţit myslet na Kršnu a plánovat, jak Ho potěšit, a tím jít ve
stopách velkých áčárjů a svého duchovního mistra. Existují činnosti těla, činnosti mysli a činnosti řeči.
Člověk vědomý si Kršny pouţívá svá slova ke kázání slávy Pána. Tomu se říká
Kršny si
vědomý člověk svou mysl neustále zaměstnává myšlenkami na činnosti Pána - jak mluví na
Kuruovském bitevním poli nebo jak se oddává rozličným zábavám se svými oddanými ve Vrndávaně.
Tímto způsobem můţe neustále myslet na činnosti a zábavy Pána. To je mentální rozvíjení vědomí
Kršny.
Podobně můţeme prokázat mnohé sluţby svými tělesným činnostmi. Avšak všechny takové činnosti
musí být ve vztahu ke Kršnovi. Tento vztah naváţeme, kdyţ se spojíme s pravým duchovním mistrem,
který je přímým představitelem Kršny v učednické posloupnosti. Provádění činností ve vědomí Kršny
tělem by měl řídit duchovní mistr, a my bychom je měli s vírou vykonávat. Spojení s duchovním
mistrem se nazývá zasvěcení. Ode dne zasvěcení duchovním mistrem je mezi Kršnou a osobou, která se
snaţí pokročit ve vědomí Kršny, navázáno spojení. Bez zasvěcení od pravého duchovního mistra ke
skutečnému spojení s uvědomováním si Kršny nikdy nedojde.
Uvědomování si Kršny není hmotné. Pán má tři hlavní energie - totiţ vnější energii, vnitřní energii
a okrajovou energii. Ţivým bytostem se říká okrajová energie a hmotný vesmírný projev je projevem
vnější neboli hmotné energie. Pak existuje duchovní svět, který je projevem vnitřní energie. Kdyţ ţivé
bytosti, které se nazývají okrajová energie jednají pod niţší, vnější energií, provádějí hmotné činnosti,
a kdyţ se zaměstnají v činnostech pod vnitřní, duchovní energií, jejich činnosti jsou označovány jako
činnosti ve vědomí Kršny. To znamená, ţe velké duše neboli velcí oddaní nejednají pod vlivem hmotné
energie, ale pod ochranou duchovní energie. Oddaná sluţba, tedy činnosti ve vědomí Kršny jsou přímo
pod nadvládou duchovní energie. Jinými slovy energie je druh síly, která můţe být zduchovněna milostí
pravého duchovního mistra a Kršny.
V Čaitanja-čaritámrtě od Kršnadásy Kavirádţi Gósvámího Šrí Čaitanja uvádí, ţe člověku, který
Kršnovou milostí přijde do styku s pravým duchovním mistrem, se dostalo velkého štěstí. Ten, kdo má
váţný zájem o duchovní ţivot, dostane od Kršny inteligenci, jejímţ prostřednictvím přijde do styku
s pravým duchovním mistrem a jeho milostí pak pokročí ve vědomí Kršny. Vše, co se týká vědomí
Kršny, spadá přímo pod duchovní energii - pod Kršnu a duchovního mistra. S hmotným světem to nemá
nic společného. Kdyţ mluvíme o ,,Kršnovi``, míníme tím Nejvyšší Osobnost Boţství, Nejvyššího Pána
spolu s Jeho mnoha expanzemi. Expanduje se prostřednictvím svých úplných částí, svých odlišných
částí a svých různých energií. ,,Kršna`` jinými slovy znamená vše a zahrnuje vše. Všeobecně bychom
však měli chápat, ţe ,,Kršna`` znamená Kršna a Jeho osobní expanze. Kršna se expanduje jako
Baladéva, Sankaršana, Vásudéva, Aniruddha, Pradjumna, Ráma, Nrsinha a Varáha a také jako mnoho
jiných inkarnací a nespočetných Višnuových expanzí. Ve Šrímad Bhágavatamu je napsáno, ţe jich je
tolik, kolik je nespočetných vln. Kršna zahrnuje všechny expanze a také své čisté oddané. V Brahmasanhitě stojí, ţe všechny Kršnovy expanze jsou plné věčnosti, blaţenosti a vědomosti.
Oddaně slouţit znamená vykonávat činnosti ve vědomí Kršny, činnosti, které jsou příznivé a přinášejí
transcendentální radost Nejvyššímu Pánu, Kršnovi. Jakékoliv činnosti, které jsou nepříznivé
transcendentálnímu zájmu Pána, nemohou být povaţovány za oddanou sluţbu. Velcí démoni jako
Rávana, Kansa a Hiranjakašipu například neustále mysleli na Kršnu, ale mysleli na Něho jako na svého
nepřítele. Takové myšlení nemůţeme povaţovat za bhakti neboli za vědomí Kršny.
Impersonalisté někdy mylně chápou oddanou sluţbu a oddělují Kršnu od Jeho příslušenství a zábav.
Bhagavad-gítá byla například přednesena na Kuruovském bitevním poli a impersonalisté říkají, ţe
Kršna je důleţitý, ale Kuruovské bitevní pole je nepodstatné. Oddaní také vědí, ţe s Kuruovským
bitevním polem jako takovým nemají co do činění, ale zároveň vědí, ţe ,,Kršna`` neznamená jen Kršna
samotný. Kršna je vţdy doprovázený svými společníky a příslušenstvím. Kdyţ například někdo řekne:
,,Dej něco k jídlu tomu člověku se zbraněmi``, jíst bude ten člověk a ne zbraně. Oddaný se můţe
podobně zajímat o příslušenství a místa - jako je Kuruovské bitevní pole - která mají spojitost s Kršnou,
ale jiná bojiště pro něho nemají význam. Zajímá se o Kršnu - o Jeho řeč, Jeho pokyny atd. Toto bitevní
pole je důleţité díky Kršnovi.
Tím jsme souhrnně vysvětlili, co to vlastně vědomí Kršny je. Bez tohoto chápání si člověk jistě mylně
vyloţí, proč se oddaní zajímají o Kuruovské bitevní pole. Ten, kdo má zájem o Kršnu, se začne zajímat
i o Jeho různé zábavy a činnosti.
Definici čistého oddaného, jak ji podal Rúpa Gósvámí v Bhakti-rasámrta-sindhu, lze shrnout takto:
jeho sluţba je příznivá a je vţdy ve vztahu ke Kršnovi. Abychom udrţeli čistotu činností ve vědomí
Kršny, musíme být zbaveni všech hmotných tuţeb a filozofické spekulace. Jakákoliv jiná touha, neţ
touha slouţit Pánu, se nazývá hmotná touha. ,,Filozofická spekulace`` se týká druhu spekulace, která
nakonec dospěje k voidistickému nebo neosobnímu závěru. Takové závěry nemají pro člověka
vědomého si Kršny cenu. Pouze zřídka můţe někdo pomocí filozofické spekulace dospět k závěru, ţe
by měl uctívat Vásudévu, Kršnu. To je potvrzeno v samotné Bhagavad-gítě. Konečným cílem
filozofické spekulace musí být tedy Kršna s pochopením, ţe Kršna je vše, příčina všech příčin, a člověk
by se měl Jemu odevzdat. Dospějeme-li k tomuto závěru, pak je filozofický pokrok příznivý, ale je-li
závěrem filozofické spekulace voidismus nebo impersonalismus, pak to není bhakti.
Karma neboli plodonosné činnosti se někdy chápou jako rituální činnosti. Existuje mnoho lidí, které
velice přitahují obřady popsané ve Védách, ale kdyţ člověka začnou přitahovat pouhé obřady bez
poznání Kršny, jeho činnosti nejsou pro vědomí Kršny příznivé. Uvědomování si Kršny je ve
skutečnosti moţné provádět jednoduše nasloucháním, zpíváním, vzpomínáním atd. Šrímad Bhágavatam
popisuje devět různých způsobů a dělat cokoliv jiného je pro vědomí Kršny nepříznivé. Člověk by měl
být tedy neustále ve střehu proti pokleskům.
Šríla Rúpa Gósvámí ve své definici bhakti také uvedl slovo
(plodonosná práce) jsou činnosti, které nepomáhají člověku dospět k čisté oddané sluţbě. Mnoho
podob takzvaného odříkání také není příznivých pro oddanou sluţbu ve vědomí Kršny.
Šríla Rúpa Gósvámí téţ citoval následující definici z Nárada-paňčarátry: ,,Člověk by měl být prost
všech hmotných označení a uvědomováním si Kršny se musí očistit od všeho hmotného znečištění. Měl
by se znovu vrátit ke své čisté totoţnosti, ve které své smysly zapojuje ve sluţbě vlastníku smyslů.``
Kdyţ naše smysly slouţí skutečnému vlastníku smyslů, říká se tomu oddaná sluţba. V podmíněném
stavu slouţí naše smysly tělesným ţádostem. Jsou-li tytéţ smysly zaměstnány vykonáváním Kršnova
příkazu, naše činnosti se nazývají bhakti.
Dokud se člověk ztotoţňuje s tím, ţe náleţí k jisté rodině, společnosti nebo jisté osobě, říká se, ţe ho
pokrývají označení. Je-li si plně vědom toho, ţe nenáleţí ţádné rodině, společnosti nebo zemi, nýbrţ ţe
má věčný vztah s Kršnou, pak pozná, ţe by se jeho energie neměla pouţívat v zájmech takzvané rodiny,
společnosti nebo země, ale v zájmech Kršny. To je ušlechtilý cíl a úroveň čisté oddané sluţby ve
vědomí Kršny.
KAPITOLA PRVNÍ
Příznaky čisté oddané sluţby
Ve třetím zpěvu, dvacáté deváté kapitole, 12. a 13. verši Šrímad Bhágavatamu Šríla Kapiladéva
poučuje svou matku o následujících příznacích čisté oddané sluţby: ,,Má drahá matko, mysl Mých
čistých oddaných, kteří netouţí po hmotném prospěchu nebo filozofické spekulaci, je tak zaměstnána
v Mé sluţbě, ţe Mě nechtějí o nic ţádat - kromě toho, aby Mi mohli slouţit. Neprosí dokonce ani o to,
aby se Mnou mohli ţít v Mém sídle.``
Existuje pět druhů osvobození: splynout s Pánem, ţít s Nejvyšším Pánem na stejné planetě, mít stejné
rysy jako Pán, uţívat stejného bohatství jako Pán a ţít jako společník Pána. Oddaný nechce ani ţádný
z pěti druhů osvobození, o hmotném smyslovém poţitku ani nemluvě. Je spokojený jednoduše tím, ţe
s láskou slouţí Pánu. To je příznak čisté oddanosti.
Citát Kapiladévy ze Šrímad Bhágavatamu popisuje skutečné postavení čistého oddaného a také
definuje základní příznaky čisté oddané sluţby. Rúpa Gósvámí popisuje další příznaky oddané sluţby
a dokládá je citáty z různých písem. Uvedl, ţe existuje šest následujících příznaků čisté oddané sluţby:
1) Čistá oddaná sluţba okamţitě odstraňuje všechny druhy hmotného utrpení.
2) Čistá oddaná sluţba je počátkem všeho příznivého.
3) Čistá oddaná sluţba přinese člověku automaticky transcendentální radost.
4) Čistá oddaná sluţba je vzácně dosaţitelná.
5) Ti, kteří čistě oddaně slouţí, se vysmívají dokonce i vysvobození.
6) Čistá oddaná sluţba je jediným způsobem, jak připoutat pozornost Kršny.
Kršna je všepřitahující, ale čistá oddaná sluţba přitahuje dokonce i Jeho. To znamená, ţe je
transcendentálně silnější neţ samotný Kršna, protoţe je to Kršnova vnitřní síla.
Odstranění hmotného utrpení
V Bhagavad-gítě Pán říká, ţe člověk by měl zanechat všeho ostatního a odevzdat se Jemu. Také zde
slibuje, ţe odevzdanou duši ochrání před reakcemi za všechny hříšné činy. Šríla Rúpa Gósvámí říká, ţe
utrpení vyplývající z hříšných činností jsou následkem těchto hříchů a téţ hříchů spáchaných v našich
dřívějších ţivotech. Člověk se obvykle dopouští hříšných činností následkem nevědomosti, ale
nevědomost neomlouvá a následků za hříšné činnosti nás nezbavuje. Hříšné činnosti jsou dvojího
druhu: zralé a nezralé. Hříšné činnosti, za které v současnosti trpíme, se nazývají zralé a hříšné činnosti,
které jsou v nás uschovány a za které jsme ještě netrpěli, se povaţují za nezralé. Člověk můţe například
spáchat zločin, ale nebýt za něj ještě uvězněn. Jakmile je však vypátrán, okamţitě ho čeká trest.
Podobně za některé hříšné činnosti na nás čeká utrpení v budoucnosti a za jiné, které jsou zralé, trpíme
v současnosti.
Existuje tedy řetěz hříšných činností a je doprovázejícího utrpení. Podmíněné duše trpí za tyto hříchy
ţivot za ţivotem. V současném ţivotě trpí následky hříšných činností ze svého minulého ţivota
a mezitím si vytváří další utrpení pro svůj budoucí ţivot. Zralé hříšné činnosti se projeví, kdyţ člověk
trpí nějakou chronickou nemocí, kdyţ trpí nějakým právním postihem, kdyţ se narodí v nízké
a degradované rodině nebo kdyţ je nevzdělaný či velice ošklivý.
V současnosti trpíme za mnoho předešlých hříšných činností, a v budoucnosti můţeme trpět za
současné, ale všechny reakce hříšných činů lze okamţitě zastavit, zapojíme-li se do uvědomování si
Kršny. Důkazem toho je citát Rúpy Gósvámího z jedenáctého zpěvu, čtrnácté kapitoly, 19. verše
Šrímad Bhágavatamu. V tomto verši dává Pán Kršna pokyny Uddhavovi: ,,Můj drahý Uddhavo, oddaná
sluţba je jako ţhnoucí oheň, který můţe spálit na popel neomezené mnoţství paliva, které do něho
přiloţíme.`` To znamená, ţe stejně jako planoucí oheň můţe spálit na popel jakékoliv mnoţství paliva,
tak oddaná sluţba Pánu můţe spálit veškeré hříšné činnosti. V Gítě si Ardţuna například myslel, ţe
bojování je hříšná činnost, ale Kršna ho zaměstnal na bojišti pod svým vedením a bojování se tak stalo
oddanou sluţbou. Ardţuna proto nepodléhal ţádné hříšné reakci.
Šríla Rúpa Gósvámí cituje další verš ze třetího zpěvu Šrímad Bhágavatamu, 6. verš třicáté třetí
kapitoly, ve kterém Dévahúti oslovuje svého syna Kapiladévu a říká: ,,Můj drahý Pane, existuje devět
různých druhů oddané sluţby, počínaje nasloucháním a opěvováním. Kaţdý, kdo naslouchá Tvým
zábavám, opěvuje Tvou slávu, kdo se Ti klaní, kdo na Tebe myslí a tímto způsobem provádí nějaký
z devíti druhů oddané sluţby - dokonce i kdyţ je narozen v rodině pojídačů psů (nejniţší třída lidstva) se okamţitě kvalifikuje pro vykonávání obětí.`` Jak by tedy bylo moţné, aby někdo oddaně slouţil, byl
si zcela vědom Kršny a nebyl přitom očištěn? To není moţné. Člověk zaměstnaný v oddané sluţbě je
bezpochyby očištěn od všeho znečištění hmotnými hříšnými činnostmi. Oddaná sluţba má skutečně sílu
smazat všechny druhy reakcí za hříšné skutky. Oddaný se má nicméně neustále na pozoru, aby se
nedopustil nějakých hříšných činností. To je zvláštní kvalifikace oddaného. Šrímad Bhágavatam říká,
ţe díky vykonávání oddané sluţby se i člověk, který se narodil v rodině pojídačů psů, můţe zúčastnit
provádění obřadů doporučených ve Védách. Předpokládá se, ţe člověk narozený v rodině pojídačů psů
většinou není způsobilý k provádění oběti (
). Kasta kněţí, která se stará o vykonávání obřadů
předepsaných ve Védách, se nazývá bráhmanská kasta. Dokud člověk není bráhmanem, nemůţe tyto
obřady provádět.
Člověk se narodí v bráhmanské rodině nebo v rodině pojídačů psů podle svých předchozích činností.
Narodí-li se člověk v rodině pojídačů psů, znamená to, ţe všechny jeho předchozí činnosti byly hříšné.
Kdyţ se však dokonce i takový člověk vydá na cestu oddané sluţby a začne zpívat svatá jména Pána - je okamţitě způsobilý provádět obřady. Znamená to, ţe jeho
hříšné reakce byly smazány.
V Padma Puráně stojí, ţe existují čtyři druhy následků za hříšné činnosti: (1) následek, který ještě
nedozrál, (2) následek v podobě semene, (3) následek, který jiţ dozrál a (4) následek, který je téměř
zralý. Je také psáno, ţe všechny čtyři následky jsou u těch, kteří se odevzdají Nejvyšší Osobnosti
Boţství, Višnuovi, a s plným vědomím Kršny se zaměstnají v Jeho oddané sluţbě, okamţitě zničeny.
Následky označené jako ,,téměř zralé`` se vztahují na utrpení, které člověka suţuje v současnosti,
a následky ,,v podobě semene`` jsou v srdci, kde je jistá zásoba hříšných tuţeb v podobě semen.
Sanskrtské slovo
znamená, ţe tyto tuţby jsou téměř připraveny vytvořit semeno nebo
výsledek semene. ,,Nezralý následek`` poukazuje na případ, kdy ještě nezačalo klíčení. Z tohoto výroku
Padma Purány můţeme chápat, ţe hmotné znečištění je velice jemné. Jeho počátek, dozrávání, výsledky
a to, jak je člověk těmito výsledky postiţen v podobě utrpení, jsou částí velkého řetězu. Kdyţ člověk
onemocní, je často velice těţké zjistit příčinu nemoci; odkud pochází a jak postupuje. Utrpení z nemoci
se však neobjeví znenadání. Vţdy to nějakou dobu trvá. Ve zdravotnictví lékař z opatrnosti preventivně
očkuje proti vzrůstajícímu znečištění, a podobně praktickou injekcí na zastavení všech dozrávajících
semen našich hříšných činností je jednoduše zapojit se do uvědomování si Kršny.
V této souvislosti uvádí Šukadéva Gósvámí v šestém zpěvu, druhé kapitole, 17. verši Šrímad
Bhágavatamu příběh o Adţámilovi, který začal svůj ţivot jako dobrý a svědomitý bráhman, ale
v mladistvém věku ho zcela zkazila prostitutka. Na konci zpustlého ţivota ho i navzdory tolika hříchům
zachránilo pouhé volání jména ,,Nárájana`` (Kršna). Šukadéva poukazuje na to, ţe odříkání,
dobročinnost a vykonávání obřadů pro zastavení následků hříšných činností se doporučuje, ale to
samotné nemůţe odstranit semeno hříšné touhy, jako tomu bylo v případě Adţámily v jeho mládí.
Semeno hříšné touhy můţe být odstraněno pouze dosaţením vědomí Kršny, čehoţ lze velice snadno
dosáhnout zpíváním mahá-mantry neboli Haré Kršna mantry, jak doporučil Šrí Čaitanja Maháprabhu.
Jinými slovy - dokud člověk nepřijme cestu oddané sluţby, nemůţe se zcela zbavit všech následků za
hříšné činnosti.
Prováděním védských obřadů, rozdáváním peněz na dobročinné účely a odříkáním se člověk můţe
dočasně osvobodit od reakcí za hříšné činnosti, ale v příštím okamţiku se musí hříšnými činnostmi opět
zaměstnat. Člověk trpící nějakou pohlavní chorobou kvůli přílišnému holdování pohlavnímu ţivotu
musí podstoupit velké bolesti při léčbě, a pak je na čas vyléčen. Jelikoţ však nebyl schopen odstranit
sexuální touhu ze svého srdce, musí se opět oddávat stejným věcem a stát se obětí stejné nemoci.
Léčení můţe poskytnout dočasnou úlevu z utrpení, které tato pohlavní nemoc způsobuje, ale dokud
člověk nedostane potřebné vzdělání a nepochopí, ţe pohlavní ţivot je odporný a hodný zavrţení, není
moţné, aby se před opakovaným utrpením zachránil. Podobně oběti, dobročinnost a odříkání, které jsou
doporučeny ve Védách, mohou u člověka dočasně zastavit hříšné jednání, ale dokud není jeho srdce
čisté, bude muset opakovat hříšné činnosti znovu a znovu.
Další příklad ze Šrímad Bhágavatamu je o slonu, který přijde k jezeru, velice důkladně se vykoupe
a řádně si očistí celé tělo. Jakmile pak vyjde na břeh, znovu vezme prach ze země a rozpráší si ho po
čistém těle. Člověk, který nemá rozvinuté vědomí Kršny, nemůţe být zcela zbaven touhy po hříšných
činnostech. Ani metody jógy, ani filozofická spekulace a ani plodonosné činnosti nemohou člověka
zachránit před semeny hříšných tuţeb. Toho lze dosáhnout pouze tehdy, kdyţ se člověk zaměstná
v oddané sluţbě.
Další zmínka je ve čtvrtém zpěvu, dvacáté druhé kapitole, 39. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Sanatkumára říká: ,,Můj drahý králi, falešné ego lidské bytosti je tak silné, ţe ji drţí v hmotném bytí jakoby
staţenou silným provazem. Pouze oddaní mohou velice snadno přeseknout uzel tohoto silného provazu
tím, ţe se zaměstnají ve vědomí Kršny. Ostatní, kteří si nejsou vědomi Kršny, ale kteří se snaţí stát
velkými mystiky nebo dělat velké obřady, nemohou dělat pokroky jako oddaní. Je proto povinností
všech zaměstnat se v činnostech ve vědomí Kršny a osvobodit se z pevného pouta falešného ega
a materialistických činností.``
Pouto falešného ega je způsobeno nevědomostí. Dokud si člověk není vědom své vlastní totoţnosti,
bude jistě jednat chybně a zaplete se do hmotného znečištění. Nevědomost o skutečném poznání můţe
být odstraněna vědomím Kršny, jak je potvrzeno v Padma Puráně: ,,Čistá oddaná sluţba ve vědomí
Kršny je nejvyšší osvícení, a přijde-li osvícení, je jako planoucí lesní poţár, který zabíjí všechny
nepříznivé hady tuţeb.`` Zde je uveden příklad s lesním poţárem, kdy šířící se ţár okamţitě zabije
všechny hady. V lese je na zemi mnoho hadů, a kdyţ dojde k poţáru, spálí se suché listí, coţ hady
okamţitě zničí. Zvířata, která mají čtyři nohy, mohou před ohněm utéci nebo se o to alespoň pokusit,
ale hady to okamţitě zabije. Podobně ţhnoucí oheň vědomí Kršny je tak silný, ţe okamţitě zabije hady
nevědomosti.
Vědomí Kršny je příznivé po všech stránkách
Šríla Rúpa Gósvámí podal definici, co je vlastně příznivé. Řekl, ţe za skutečně příznivé je moţné
povaţovat jen činnosti blahodárné pro všechny lidi na světě. V současné době se různé skupiny lidí
zaměstnávají činnostmi pro blaho obce, společnosti nebo národa. Existuje dokonce pokus v podobě
Organizace spojených národů, který má pomoci celému světu. Ale národnostní činnosti jsou velice
omezené a mají takové nedostatky, ţe všeobecný masový program pro blaho celého světa není
prakticky moţný. Hnutí pro vědomí Kršny je však tak pěkné, ţe můţe přinést ten největší prospěch
celému lidstvu. Můţe k němu být přitahován kaţdý a kaţdý můţe pocítit výsledek. Rúpa Gósvámí
a ostatní vzdělaní učenci jsou zajedno v tom, ţe široká celosvětová propagace hnutí pro vědomí Kršny,
které učí oddanou sluţbu, je nejvyšší humanitní činností pro veřejné blaho.
To, jak hnutí pro vědomí Kršny můţe připoutat pozornost celého světa a jak kaţdý člověk, který si je
vědom Kršny, můţe cítit radost, je uvedeno v Padma Puráně následovně: ,,O člověku, který je
zaměstnán v oddané sluţbě, plně si vědom Kršny, by se mělo vědět, ţe prokazuje celému světu tu
nejlepší sluţbu, a ţe těší kaţdého na světě. Spolu s lidskou společností přináší potěšení dokonce
i stromům a zvířatům, protoţe takové hnutí je také začne přitahovat.`` Šrí Čaitanja to prakticky ukázal,
kdyţ cestoval přes lesy Dţhárikhanda ve střední Indii a rozšiřoval své sankírtanové hnutí. Tygři, sloni,
srnci a všechna ostatní divoká zvířata se k Němu připojili a kaţdý po svém tancoval a zpíval Haré
Kršna.
Člověk vědomý si Kršny, zapojený do oddané sluţby, navíc můţe vyvinout všechny dobré vlastnosti,
které můţeme vidět u polobohů. Šukadéva Gósvámí v pátém zpěvu, osmnácté kapitole, 12. verši
Šrímad Bhágavatamu říká: ,,Můj drahý králi, lidé, kteří mají neochvějnou víru v Kršnu a kteří jsou
prosti veškeré dvojakosti, mohou vyvinout všechny dobré vlastnosti polobohů. S oddaným, který má
vysoké vědomí Kršny, ţijí rádi i polobozi a z toho můţeme poznat, ţe se v jeho těle vyvinuly jejich
vlastnosti.``
Člověk, který si není vědom Kršny, naproti tomu nemá ţádné dobré vlastnosti. Můţe být
z akademického hlediska vysoce vzdělaný, ale ve svém skutečném jednání můţe být níţe neţ zvířata.
Dokonce i kdyţ je člověk akademicky vysoce vzdělán, nedokáţe-li se dostat nad oblast mentálních
činností, je jisté, ţe bude vykonávat pouze materialistické činnosti, a tím pádem zůstane nečistý.
V dnešní době existuje mnoho lidí, kteří dostali vysoké vzdělání na materialistických univerzitách, ale
ukazuje se, ţe nejsou schopni zapojit se do hnutí pro vědomí Kršny a vyvinout vyšší vlastnosti
polobohů.
Kršny si vědomý chlapec, i kdyţ podle univerzitní úrovně nemá příliš dobré vzdělání, můţe například
okamţitě zanechat veškerého nedovoleného pohlavního ţivota, hazardování, jedení masa a poţívání
omamných látek; zatímco ti, kteří si nejsou vědomi Kršny, třebaţe velice vzdělaní, jsou často opilci,
pojídači masa, sexuální zhýralci a hazardéři. To jsou praktické důkazy, jak člověk vědomý si Kršny
získá lepší vlastnosti, zatímco člověk, který si není vědom Kršny, je nezíská. Vidíme, ţe ani mladíka ve
vědomí Kršny nelákají kina, noční podniky, představení nahých tanečnic, restaurace, prodejny
s lihovinami atd. Zcela se od nich oprostí. Šetří svůj cenný čas a nepromrhá ho kouřením, pitím,
navštěvováním divadel a tancem.
Člověk, který si není vědom Kršny, nemůţe obvykle sedět v tichosti ani půl hodiny. Systém jógy učí,
ţe kdyţ ztichneš, poznáš, ţe jsi Bůh. Tento systém se můţe zdát dobrý materialistickým lidem, ale jak
dlouho vydrţí být ticho? Naoko se mohou posadit k takzvané meditaci, ale ihned po svém jógovém
cvičení opět začnou s nedovoleným pohlavním ţivotem, hazardováním, pojídáním masa a ostatními
nesmysly. Člověk vědomý si Kršny se však postupně povýší beze snahy o takzvanou tichou meditaci.
Jednoduše tím, ţe je zaměstnaný ve vědomí Kršny, okamţitě zanechá celého toho nesmyslu a vyvine
vyšší charakter. Člověk vyvine nejvyšší charakter tím, ţe se stane čistým oddaným Kršny. Závěr je tedy
takový, ţe nikdo nemůţe mít ţádné dobré vlastnosti, nedostává-li se mu vědomí Kršny.
Štěstí ve vědomí Kršny
Šríla Rúpa Gósvámí analyzoval různé zdroje štěstí. Rozdělil štěstí na tři skupiny: (1) štěstí získané
z hmotného poţitku, (2) štěstí získané ze ztotoţňování se s nejvyšším Brahmanem a (3) štěstí získané
z vědomí Kršny.
V Tantra-šástře říká Šiva své ţeně Satí: ,,Má drahá choti, člověk, který se odevzdal lotosovým nohám
Góvindy, a který tak vyvinul čisté vědomí Kršny, můţe velice snadno obdrţet všechny dokonalosti, po
kterých touţí impersonalisté, a navíc můţe uţívat štěstí čistých oddaných.``
Štěstí získané z čisté oddané sluţby je ze všeho největší, protoţe je věčné. Štěstí z hmotné dokonalosti
nebo z toho, ţe člověk pozná, ţe je Brahman, je niţší, protoţe je pomíjivé. Není moţné zabránit ztrátě
hmotného štěstí a je i velká pravděpodobnost, ţe člověk ztratí duchovní štěstí získané ze ztotoţňování
se s neosobním Brahmanem.
Můţeme vidět, ţe velcí májávádští (neosobní) sannjásíni - vysoce vzdělané a téměř realizované duše se někdy začínají věnovat politickým nebo společensky prospěšným činnostem. Je to způsobeno tím, ţe
neosobní pojetí jim ve skutečnosti nepřináší nejvyšší transcendentální štěstí, a proto musejí sestoupit na
hmotnou úroveň a zapojit se do světských činností. Existuje mnoho příkladů, zvláště v Indii, kdy
májávádští sannjásíni znovu poklesli na hmotnou úroveň. Člověk, který si je plně vědomý Kršny, se
však nikdy na ţádnou z hmotných úrovní nevrátí. Je si vědom toho, ţe ţádné hmotně prospěšné
činnosti, ať jsou jakkoli lákavé a přitaţlivé, se nemohou srovnávat s duchovními činnostmi ve vědomí
Kršny.
Mystických dokonalostí, kterých dosahují úspěšní jógíni, je celkem osm.
je síla,
pomocí které se člověk můţe tak zmenšit, ţe vstoupí do kamene. Pokrok moderní vědy nám také
umoţnil vstoupit do kamene, protoţe nám umoţňuje hloubit mnoho podzemních drah procházejících
kopci atd. Mystické dokonalosti - snahy proniknout do kamene (
) - dosáhla tedy
materialistická věda také. Podobně kaţdá
neboli dokonalost je hmotné umění.
Pomocí jedné
se můţe například člověk stát tak lehkým, ţe je schopen vznášet se
ve vzduchu nebo ve vodě. Moderní vědci to dělají také. Létají ve vzduchu, plují na vodní hladině
a cestují pod vodou.
Srovnáme-li všechny mystické jógové dokonalosti (
) se hmotnými dokonalostmi,
zjistíme, ţe materialističtí vědci usilují o stejné věci. Ve skutečnosti tedy není rozdíl mezi mystickou
dokonalostí a materialistickou dokonalostí. Jeden německý učenec řekl, ţe takzvaných jógových
dokonalostí jiţ moderní vědci dosáhli a proto se jimi nezabýval. Byl natolik inteligentní, ţe se vydal do
Indie, aby se naučil, jak porozumět svému věčnému vztahu k Nejvyššímu Pánu pomocí bhakti-jógy,
oddané sluţby.
V oblasti mystických dokonalostí jsou určité procesy, kterých materialističtí vědci ještě nebyli schopni
dosáhnout. Mystický jógí se můţe například dostat na sluneční planetu po slunečních paprscích. Tato
dokonalost se nazývá
Podobně se jógí můţe dotknout svým prstem Měsíce. Moderní
vědci sice létají na Měsíc za pomoci vesmírných lodí, ale mají s tím mnoho potíţí, zatímco lidé
s mystickou dokonalostí mohou natáhnout ruku a dotknout se Měsíce prstem. Tato
se
nazývá
neboli přivlastňování. S
se můţe dokonalý mystický jógín
dotknout nejen Měsíce, ale můţe natáhnout ruku kamkoliv a vzít si cokoliv chce. Můţe sedět na jednom
místě, a chce-li, můţe ze zahrady tisíce kilometrů vzdálené utrhnout ovoce. To je
.
Moderní vědci vytvořili nukleární zbraně, se kterými mohou zničit nepatrnou část této planety, ale
pomocí jógové
známé jako
můţe člověk stvořit a zničit celou planetu pouhým
přáním. Další dokonalost se nazývá
a s touto dokonalostí můţe člověk přivést kohokoliv
pod svou kontrolu. Je to druh hypnózy, které je téměř nemoţné odolat. Někdy shledáme, ţe jógín, který
se trochu naučil této mystické síle (
), vyjde mezi lidi a mluví různé nesmysly, ovládne jejich
mysl, zneuţije je, vezme jim peníze a pak odejde.
Existuje další mystická dokonalost, která je známá jako
(magie). Pomocí síly
můţe člověk dosáhnout všeho, čeho se mu zachce. Můţe si například nechat do oka
vtéci vodu a pak ji opět nechat vytéci z oka ven. Pouze svým přáním můţe provádět takové úţasné
činnosti.
Nejvyšší dokonalost mystické síly se nazývá
Je to také magie, ale zatímco síla
umoţňuje vyvolat úţasné jevy v rámci přírodních zákonů,
umoţňuje člověku odporovat přírodě - jinými slovy dělat nemoţné. Dosaţením těchto jógových
materialistických dokonalostí můţe člověk získat mnoho pomíjivého štěstí.
Lidé pošetile zamilovaní do třpytu moderního materialistického pokroku si myslí, ţe hnutí pro vědomí
Kršny je pro méně inteligentní lidi. Myslí si: ,,Jsem na tom se svým hmotným pohodlím lépe, kdyţ mám
hezký byt, rodinu a uţívám pohlavního ţivota.`` Tito lidé nevědí, ţe kaţdým okamţikem mohou o své
postavení přijít. Pro svou nevědomost nevědí, ţe skutečný ţivot je věčný. Pomíjivé pohodlí těla není
ţivotním cílem. Je to pouze temná nevědomost, ţe se lidé zamilují do lesku hmotného pohodlí. Šríla
Bhaktivinóda Thákura proto řekl, ţe rozvoj hmotného poznání udělá z člověka ještě většího hlupáka,
neţ byl předtím, protoţe svým třpytem způsobí, ţe člověk zapomene na svou skutečnou totoţnost. Je to
naše záhuba, protoţe lidská ţivotní podoba je určena k osvobození z hmotného znečištění. S rozvojem
hmotného poznání se lidé stále více a více zaplétají do hmotného bytí. Nemají před touto katastrofou
naději na záchranu.
V Hari-bhakti-sudhódaji stojí, ţe Prahláda Mahárádţa, velký oddaný Pána, se modlil k Nrsinhadévovi
(inkarnace napůl člověk, napůl lev) následovně: ,,Můj drahý Pane, znovu se modlím k Tvým lotosovým
nohám pouze o to, abych mohl být pevnější v oddané sluţbě. Modlím se pouze, aby mé vědomí Kršny
mohlo být silnější a stálejší, protoţe štěstí získané z vědomí Kršny a oddané sluţby je tak mocné, ţe
zahrnuje všechny ostatní dokonalosti náboţenství, hospodářského rozvoje, smyslového poţitku
a dokonce i osvobození z hmotného bytí.``
Čistý oddaný ve skutečnosti neusiluje o ţádnou z těchto dokonalostí, protoţe štěstí získané z oddané
sluţby je tak transcendentální a tak neomezené, ţe se s ním jiné štěstí nedá srovnat. Říká se, ţe kapka
štěstí z vědomí Kršny je neporovnatelná s oceánem štěstí získaného z jiných činností. Kaţdý, kdo
vykonal byť jen trochu čisté oddané sluţby, můţe všechny ostatní druhy štěstí získané z náboţenství,
hospodářského rozvoje, smyslového poţitku a osvobození velice snadno odvrhnout.
Jeden velký oddaný Šrí Čaitanji se jmenoval Khólávéčá Šrídhara. Byl velice chudý. Měl malý obchod prodával kelímky vyrobené z banánovníkových listů a jeho příjem byl téměř nulový; přesto utrácel
padesát procent svého malého příjmu na uctívání Gangy a s druhými padesáti procenty nějakým
způsobem ţil. Šrí Čaitanja se jednou svému důvěrnému oddanému Khólávéčovi Šrídharovi zjevil
a nabídl mu všechno bohatství, jaké bude chtít. Šrídhara však řekl Pánovi, ţe nechce nic hmotného.
S tím, co měl, byl docela šťastný a chtěl získat pouze neochvějnou víru a oddanost lotosovým nohám
Šrí Čaitanji. Takový je postoj čistých oddaných. Mohou-li být zaměstnáni dvacet čtyři hodiny denně
v oddané sluţbě, nechtějí nic jiného, ani štěstí plynoucí z osvobození nebo splynutí s Nejvyšším.
V Nárada-paňčarátře je také řečeno, ţe kaţdý, kdo i jen trochu oddaně slouţí, nedbá ani za mák
o ţádný druh štěstí získaný z náboţenství, hospodářského rozvoje, smyslového poţitku a všech pěti
druhů osvobození. Jakýkoliv druh štěstí získaný z náboţenství, hospodářského rozvoje, osvobození
a smyslového poţitku se ani neodváţí proniknout čistému oddanému do srdce. Stejně jako osobní
druţky a sluţebnice královny ji se vší úctou následují, podobně radosti náboţenství, hospodářského
rozvoje, smyslového poţitku a osvobození následují oddanou sluţbu Pánu. Jinými slovy, čistý oddaný
nepostrádá ţádný druh štěstí získaného z nějakého jiného zdroje. Nechce nic jiného neţ sluţbu Kršnovi,
ale i kdyby nějakou jinou touhu měl, Pán mu ji vyplní aniţ o to oddaný ţádá.
Vzácnost čisté oddané sluţby
K přípravnému stádiu duchovního ţivota patří různé druhy odříkání, pokání a podobné procesy pro
dosaţení seberealizace. Ovšem i kdyţ jejich vykonavatel nemá ţádnou hmotnou touhu, nemůţe
dosáhnout čisté oddané sluţby. Snaţit se dosáhnout oddané sluţby sám není také příliš nadějné, protoţe
Kršna neobdaří oddanou sluţbou jen tak někoho. Kršna můţe snadno poskytnout člověku hmotné štěstí
nebo dokonce osvobození, ale nijak lacino nesouhlasí s tím, aby někoho zaměstnal ve své oddané
sluţbě. Oddané sluţby je moţné dosáhnout pouze milostí čistého oddaného. V Čaitanja-čaritámrtě
(Madhja 19.151) se říká: ,,Milostí duchovního mistra, který je čistým oddaným, a milostí Kršny můţe
člověk dosáhnout úrovně oddané sluţby. Ţádný jiný způsob neexistuje.``
Vzácnost oddané sluţby také potvrzuje Tantra-šástra, kde Šiva říká Satí: ,,Má drahá Satí, je-li někdo
velmi dobrým filozofem a analyzuje různé procesy poznání, můţe dosáhnout osvobození z hmotného
zapletení. Prováděním obětí doporučených ve Védách se můţe povýšit na úroveň zboţných činností
a tak si uţívat hmotného pohodlí v plné míře. Všechny tyto snahy však mohou těţko přinést oddanou
sluţbu Pánu, byť se o ni pomocí takových procesů člověk pokouší po mnoho tisíc zrození.``
Prahláda Mahárádţa také potvrzuje ve Šrímad Bhágavatamu, ţe vlastní snaha nebo pokyny vyšších
autorit nemohou přinést oddanou sluţbu. Člověk musí být poţehnán prachem z lotosových nohou
čistého oddaného, který nemá ani jedinou hmotnou touhu.
V pátém zpěvu, šesté kapitole, 18. verši Šrímad Bhágavatamu říká také Nárada Judhišthirovi: ,,Můj
drahý králi, Kršna, známý jako Mukunda, je věčným ochráncem Pánduovců a Jaduovců. Je také tvým
duchovním mistrem a rádcem v kaţdém ohledu. On je tvým jediným Bohem hodným uctívání. Je velice
laskavý a drahý a řídí všechny tvé činnosti; jak osobní, tak rodinné. A nejen to, někdy nosí tvé vzkazy,
jako by byl tvůj posel! Můj drahý králi, dostalo se ti velkého štěstí, protoţe všem ostatním se
o přízních, kterými tě Nejvyšší Pán obdařil, ani nesní.`` Z tohoto verše vyplývá, ţe Pán snadno
poskytne osvobození, ale jen zřídkakdy souhlasí s tím, aby poskytl nějaké duši oddanou sluţbu, protoţe
oddanou sluţbou oddaný získává Pána samotného.
Štěstí pocházející ze splynutí s Nejvyšším
Šríla Rúpa Gósvámí řekl, ţe kdyţ se
neboli štěstí ze splynutí s Nejvyšším
znásobí trilionkrát, stále se nemůţe srovnat s nepatrným zlomkem štěstí získaného z oceánu oddané
sluţby.
V Hari-bhakti-sudhódaji říká Prahláda Mahárádţa, kdyţ uspokojuje svými modlitbami Šrí
Nrsinhadévu: ,,Můj drahý Pane vesmíru, ve Tvé přítomnosti pociťuji transcendentální potěšení
a splynul jsem s oceánem štěstí. Ve srovnání s tímto oceánem blaţenosti nyní nepovaţuji štěstí
brahmánandy za nic většího, neţ je mnoţství vody v otisku kravského kopyta.`` Podobně je to
potvrzeno v Bhávártha-dípice, komentáři Šrídhary Svámího ke Šrímad Bhágavatamu: ,,Můj drahý Pane,
někteří ze šťastných lidí, kteří plavou v oceánu nektaru oddanosti, a kteří vychutnávají nektar
z vyprávění o Tvých zábavách, jistě znají extáze, které okamţitě zmenší hodnotu štěstí získaného
z náboţenství, hospodářského rozvoje, smyslového poţitku a osvobození. Takový transcendentální
oddaný nepovaţuje ţádný jiný druh štěstí kromě oddané sluţby za nic lepšího, neţ je stéblo slámy na
ulici.``
Oddaná sluţba přitahuje Kršnu
Šríla Rúpa Gósvámí řekl, ţe oddaná sluţba přitahuje dokonce i Kršnu. Kršna přitahuje všechny, ale
oddaná sluţba přitahuje Kršnu. Symbolem oddané sluţby na nejvyšším stupni je Rádhárání. Kršna se
nazývá Madana-móhana, coţ znamená, ţe je přitaţlivější neţ tisíce Amorů, ale Rádhárání je přesto
ještě přitaţlivější, protoţe přitahuje i Kršnu. Oddaní Jí proto říkají Madana-móhana-móhiní - ta, která
přitahuje toho, jenţ přitahuje Amora.
Vykonávat oddanou sluţbu znamená jít ve stopách Rádhárání. Oddaní ve Vrndávaně se utíkají pod
ochranu Rádhárání, aby ve své oddané sluţbě dosáhli dokonalosti. Oddaná sluţba není činností
hmotného světa; ovládá ji přímo Rádhárání. Bhagavad-gítá potvrzuje, ţe mahátmové neboli velké duše
jsou pod ochranou
vnitřní energie - Rádhárání. Jelikoţ je oddaná sluţba pod
přímou vládou vnitřní energie Kršny, přitahuje dokonce i Kršnu samotného.
Kršna tuto skutečnost potvrzuje v jedenáctém zpěvu, čtrnácté kapitole, 20. verši Šrímad Bhágavatamu,
kde říká: ,,Můj drahý Uddhavo, věz, ţe přitaţlivost, kterou cítím k oddané sluţbě svých oddaných,
nelze vzbudit ani prováděním mystické jógy, ani filozofickou spekulací, oběťmi, studiem Védánty,
prováděním přísného odříkání či rozdáním všeho na dobročinné účely. To jsou zajisté velice pěkné
činnosti, ale tolik, jako transcendentální láskyplná sluţba, kterou Mi prokazují Moji oddaní, Mě
nepřitahují.``
Jak Kršnu přitahuje oddaná sluţba Jeho oddaných popisuje Nárada v sedmém zpěvu, desáté kapitole,
48. a 49. verši Šrímad Bhágavatamu. Nárada zde oslovuje krále Judhišthiru, který opěvoval charakter
Prahlády Mahárádţi. Oddaný vţdy oceňuje činnosti ostatních oddaných. Judhišthira Mahárádţa
oceňoval vlastnosti Prahlády, a to je příznak čistého oddaného. Čistý oddaný si o sobě nikdy nemyslí,
ţe je velkým oddaným; vţdy si myslí, ţe ostatní oddaní jsou větší neţ on. Král si myslel: ,,Prahláda
Mahárádţa je skutečný oddaný Pána; já nejsem nic``, a kdyţ takto uvaţoval, Nárada mu řekl: ,,Můj
drahý králi Judhišthiro, vy (Pánduovští bratři) jste jediní šťastní lidé v tomto světě. Kršna, Nejvyšší
Osobnost Boţství, se zjevil na této planetě a chová se k vám jako obyčejná lidská bytost. Je za všech
okolností neustále s vámi. Ţije s vámi a skrývá se před zraky ostatních. Ostatní nemohou pochopit, ţe je
Nejvyšší Pán, ale s vámi ţije jako váš bratranec, jako váš přítel a dokonce jako váš posel. Musíš tedy
vědět, ţe nikdo v tomto světě není šťastnější neţ vy.``
Kdyţ se Kršna v Bhagavad-gítě zjevil ve své vesmírné podobě, Ardţuna se modlil: ,,Můj drahý Kršno,
povaţoval jsem Tě za svého bratrance a druha, a proto jsem k Tobě byl mnohokrát neuctivý, a nazýval
Tě, Kršno` nebo, příteli`. Ty jsi však tak veliký, ţe tomu nemohu porozumět.`` Takové bylo postavení
Pánduovců; ačkoliv je Kršna Nejvyšší Osobnost Boţství, největší ze všech velikých, přesto s těmito
královskými bratry zůstával. Přitahovala Ho jejich oddanost, přátelství a láska. To dokazuje velikost
oddané sluţby. Můţe přitahovat dokonce i Nejvyšší Osobnost Boţství. Bůh je velký, ale oddaná sluţba
je větší neţ Bůh, protoţe Ho přitahuje. Lidé, kteří oddaně neslouţí, nemohou nikdy pochopit, jak
velkou má prokazování sluţby Pánu cenu.
KAPITOLA DRUHÁ
Počáteční stupně oddanosti
Šríla Rúpa Gósvámí popisuje v Bhakti-rasámrta-sindhu tři kategorie oddané sluţby, a to oddanou
sluţbu v praxi, oddanou sluţbu v extázi a oddanou sluţbu s čistou láskou k Bohu. Kaţdá skupina má
mnoho pododdělení. Obecně chápeme, ţe v kategorii oddané sluţby v praxi existují dvě různé
vlastnosti, oddaná sluţba v extázi má čtyři vlastnosti a oddaná sluţba s čistou láskou k Bohu má šest
vlastností. Šríla Rúpa Gósvámí je vysvětlí později.
V této souvislosti Šríla Rúpa Gósvámí naznačil, ţe člověk vhodný pro vědomí Kršny neboli pro
oddanou sluţbu můţe být klasifikován podle své určité chuti. Řekl, ţe oddaná sluţba je proces, který
pokračuje z předcházejícího ţivota. Nikdo se nemůţe zapojit do oddané sluţby aniţ s ní měl nějaký
předchozí styk. Řekněme, ţe se v tomto ţivotě věnuji oddané sluţbě do určité míry. Cokoliv udělám
však nebude ztraceno, ani kdyţ to není vykonáno na sto procent správně. V příštím ţivotě začnu z téhoţ
místa, kde jsem v tomto ţivotě přestal. Tímto způsobem oddaná sluţba neustále pokračuje. Ale
dokonce i kdyţ nepokračuje - stačí, ţe se člověk pouhou náhodou začne zajímat o pokyny čistého
oddaného, a můţe být přijat a dělat pokroky v oddané sluţbě. Pro lidi, kteří mají přirozenou chuť
porozumět knihám jako je Bhagavad-gítá a Šrímad Bhágavatam, je oddaná sluţba snazší neţ pro ty,
kteří přivykli pouze mentální spekulaci a argumentativním procesům.
Podporuje to mnoho autoritativních tvrzení vzdělaných učenců dávných časů. Podle jejich názoru
můţe být člověk ovládán jistým přesvědčením získaným ze svých vlastních argumentů a rozhodnutí.
Další člověk, který můţe být lepší logik, pak můţe jeho závěry vyvrátit a ustanovit nová tvrzení. Cesta
argumentů takto nebude nikdy bezpečná či nezvratná. Šrímad Bhágavatam proto doporučuje, aby
člověk šel ve stopách autorit.
Šríla Rúpa Gósvámí podává v Bhakti-rasámrta-sindhu obecný popis oddané sluţby. Jak jiţ bylo dříve
uvedeno, oddaná sluţba můţe být rozdělena do tří kategorií - oddaná sluţba v praxi, oddaná sluţba
v extázi a oddaná sluţba s čistou láskou k Bohu. Nyní má Šríla Rúpa Gósvámí v úmyslu popsat
oddanou sluţbu v praxi.
Praxe znamená zaměstnávat smysly určitým druhem práce. Oddaná sluţba v praxi tedy znamená
zaměstnat naše smyslové orgány ve sluţbě Kršnovi. Některé ze smyslů jsou určeny pro získávání
poznání a některé jsou určeny pro vykonávání závěrů našeho myšlení, cítění a chtění. Praxe znamená
zaměstnání jak mysli, tak smyslů v praktické oddané sluţbě. Tato praxe nemá vyvinout něco umělého.
Dítě se například učí chodit. Chodit není nepřirozené. Schopnost chodit je od počátku v dítěti skrytá
a pouze s trochou praxe začne chodit velice pěkně. Podobně oddaná sluţba Nejvyššímu Pánu je
přirozený instinkt kaţdé ţivé bytosti. Dokonce i necivilizovaní lidé jako je domorodé obyvatelstvo se
uctivě klaní nějakému úţasnému úkazu přírodních zákonů a uvědomují si, ţe za tímto úţasným úkazem
nebo jevem je něco svrchovaného. Toto vědomí nalezneme v kaţdé ţivé bytosti a u těch, kteří jsou
hmotně znečištěni, leţí v dřímajícím stavu. Jakmile se toto vědomí očistí, nazývá se vědomí Kršny.
Existují předepsané způsoby, jak zapojit naše smysly a mysl, abychom probudili své dřímající vědomí
lásky ke Kršnovi, stejně jako dítě můţe s trochou praxe začít chodit. Ten, kdo nemá k chůzi základní
předpoklady, se nemůţe naučit chodit na základě praxe. Vědomí Kršny nemůţe být probuzeno pouhou
praxí. Taková praxe neexistuje. Přejeme-li si vyvinout svoji přirozenou schopnost oddaně slouţit,
existuje určitý postup, který kdyţ přijmeme a vykonáváme, způsobí, ţe se naše dřímající schopnost
probudí. Této praxi se říká
Hmotná energie drţí svým vlivem kaţdou ţivou bytost v nepřirozeném šílenství. Ve Šrímad
Bhágavatamu se říká: ,,Obecně se dá říci, ţe podmíněná duše je šílená, protoţe se neustále zaměstnává
činnostmi, které zapříčiňují otroctví a utrpení.`` Duše je ve svém původním postavení šťastná, blaţená,
věčná a plná poznání. Jen kdyţ se zaplete do hmotných činností, začne být nešťastná, pomíjivá a plná
nevědomosti. Způsobuje to
jsou ,,činy, které se nemají dělat``. Musíme se
proto cvičit v
, coţ znamená ráno obětovat
(uctívat
Boţstva), vyhýbat se určitým hmotným činnostem, prokazovat úctu duchovnímu mistrovi a dodrţovat
mnoho jiných pravidel a příkazů, které zde budou jeden po druhém probrány. Taková praxe člověku
pomůţe vyléčit se z šílenství. Jako pokyny psychiatra vyléčí duševní chorobu člověka, tak
vyléčí podmíněnou duši z jejího šílenství způsobeného vlivem máji, hmotné
iluze.
Nárada Muni se o
zmínil v sedmém zpěvu, první kapitole, 32. verši Šrímad
Bhágavatamu. Řekl králi Judhišthirovi: ,,Můj drahý králi, člověk musí upoutat svou mysl na Kršnu
jakýmkoliv způsobem.`` Tomu se říká vědomí Kršny. Povinností áčárji, duchovního mistra, je nalézt
pro svého učedníka způsob, jak upoutat mysl na Kršnu. Tak začíná
.
Šrí Čaitanja Maháprabhu nám dal za tímto účelem autorizovaný program, v jehoţ středu je zpívání
Haré Kršna mantry. Zpívání má takovou moc, ţe okamţitě člověka připoutá ke Kršnovi. Tak začíná
. Člověk musí jakýmkoliv způsobem upoutat svou mysl na Kršnu. Velký
světec Ambaríša Mahárádţa upoutal svou mysl na Kršnu, i kdyţ byl král a měl velkou zodpovědnost.
Podobně kaţdý, kdo se pokouší takto upoutat svou mysl, velice rychle pokročí v úspěšném obnovení
svého původního vědomí Kršny.
neboli praxe oddané sluţby se dělí na dvě části. První část se nazývá sluţba
podle usměrňujících zásad; člověk musí dodrţovat různé usměrňující zásady podle nařízení duchovního
mistra nebo na základě autoritativních písem a nepřipadá v úvahu, ţe je odmítne. Této sluţbě se říká
neboli usměrněná. Člověk ji musí plnit bez námitek. Následující část se nazývá
se vztahuje na úroveň, na které člověk díky dodrţování usměrňujících
zásad začne být trochu více poután ke Kršnovi a vykonává oddanou sluţbu z přirozené lásky. Člověk
zaměstnaný v oddané sluţbě můţe být například poţádán, aby brzy ráno vstával a dělal
coţ
je jeden z prvků uctívání Boţstev. Zpočátku vstává brzy ráno a provádí
na příkaz duchovního
mistra, ale pak vyvine skutečné pouto. Kdyţ dospěje k této připoutanosti, sám od sebe se snaţí zdobit
Boţstva a připravit různé druhy šatů a přemýšlí o různých plánech, jak pěkně provádět svou oddanou
sluţbu. Takové prokazování láskyplné sluţby spadá do kategorie praxe, je ale spontánní. Praxe oddané
sluţby,
, tedy můţe být rozdělena na dvě části - usměrněná a spontánní.
Rúpa Gósvámí popisuje první část oddané sluţby neboli
následovně: ,,Nemá-li
člověk ţádné pouto, neprokazuje-li ţádnou spontánní láskyplnou sluţbu Pánu, je zaměstnán ve sluţbě
Pánu pouze z poslušnosti k nařízením duchovního mistra či na základě písem. Taková sluţba
z povinnosti se nazývá
``
Zásady
jsou také popsány ve druhém zpěvu, první kapitole, 5. verši Šrímad
Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí poučuje umírajícího Maharádţu Paríkšita, jak by měl jednat.
Maharádţa Paríkšit potkal Šukadévu Gósvámího pouhý týden před svou smrtí a král si nebyl jistý tím,
co má před svým odchodem vykonat. Přišlo tam také mnoho jiných světců, ale ţádný mu nemohl dát
náleţité pokyny. Šukadéva Gósvámí mu však řekl: ,,Můj drahý králi, chceš-li umírat beze strachu, aţ tě
za týden zastihne smrt (neboť ve skutečnosti kaţdý se okamţiku smrti bojí), pak musíš okamţitě začít
naslouchat, opěvovat a vzpomínat na Boha.`` Můţe-li člověk zpívat a poslouchat Haré Kršna a neustále
vzpomínat na Kršnu, pak se jistě zbaví strachu před smrtí, která můţe přijít kaţdým okamţikem.
Šukadéva Gósvámí zde řekl, ţe Nejvyšší Osobnost Boţství je Kršna. Šukadéva proto doporučil, aby
člověk neustále naslouchal o Kršnovi. Nedoporučoval zpívat a naslouchat o polobozích. Májávádí
(impersonalisté) říkají, ţe člověk můţe zpívat jakékoliv jméno, ať uţ jméno Kršny nebo jména
polobohů, a ţe výsledek bude stejný. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Podle autorizovaného výkladu
Šrímad Bhágavatamu musí člověk naslouchat a zpívat pouze o Šrí Višnuovi (Kršnovi).
Šukadéva Gósvámí tedy doporučil Maharádţovi Paríkšitovi, ţe chce-li se člověk zbavit strachu před
smrtí, musí se všemi moţnými způsoby snaţit naslouchat, opěvovat a vzpomínat na Nejvyšší Osobnost
Boţství, Kršnu. Poznamenal také, ţe Nejvyšší Osobnost Boţství je
znamená ,,Nadduše všech``. Kršna je také označen jako
nejvyšší vládce, který sídlí
v srdcích všech. Začneme-li být přitahováni ke Kršnovi, ochrání nás před veškerým nebezpečím.
V Bhagavad-gítě je řečeno, ţe kaţdý, kdo se stane oddaným Pána, nebude nikdy přemoţen. Ostatní jsou
však vţdy přemoţeni. ,,Přemoţen`` znamená, ţe po obdrţení lidské ţivotní podoby se člověk nedostane
ze zapletení rození a smrti, a tak ztratí svou jedinečnou příleţitost. Takový člověk neví, kam ho zákony
přírody uvrhnou.
Řekněme, ţe člověk nevyvine vědomí Kršny v lidské ţivotní podobě. Bude uvrţen do koloběhu rození
a smrti zahrnujícího 8 400 000 ţivotních druhů a jeho duchovní totoţnost zůstane ztracena. Neví, zdali
z něj bude rostlina nebo šelma nebo pták nebo něco jiného; existuje mnoho ţivotních druhů. Pro
obnovení našeho původního vědomí Kršny doporučuje Rúpa Gósvámí velice upřímně upnout svou mysl
jakýmkoliv způsobem na Kršnu a tím se také zbavit strachu ze smrti. Svůj další osud po smrti neznáme,
neboť jsme zcela pod nadvládou zákonů přírody. Pouze Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, je vládce
přírodních zákonů. Odevzdáme-li se upřímně Kršnovi, přestaneme se bát, ţe budeme uvrţeni zpět do
koloběhu mnoha ţivotních druhů. Upřímný oddaný bude jistě přemístěn do Kršnovy říše, jak potvrzuje
Bhagavad-gítá.
V Padma Puráně se doporučuje tentýţ proces. Říká se v ní, ţe člověk by měl neustále vzpomínat na Šrí
Višnua. Tomu se říká
neboli meditace - neustále vzpomínat na Kršnu. Říká se, ţe člověk
má meditovat s myslí upřenou na Višnua. Padma Purána doporučuje, abychom meditací neustále
upínali svou mysl na podobu Višnua a nezapomínali na Něj ani na okamţik. Tato úroveň vědomí se
nazývá
neboli tranz.
Měli bychom si vţdy uspořádat činnosti svého ţivota tak, abychom neustále vzpomínali na Višnua, na
Kršnu. To je vědomí Kršny. Je jedno, zda soustředíme svou mysl na čtyřrukou podobu Višnua nebo na
podobu dvojrukého Kršny. Padma Purána doporučuje: jakýmkoliv způsobem neustále mysli na Višnua
a za ţádných okolností na Něj nezapomeň. To je vlastně ta nejzákladnější ze všech usměrňujících
zásad. Přijde-li od nadřízeného příkaz něco vykonat, současně ho doprovází i zákaz. Zní-li příkaz,
abychom neustále vzpomínali na Kršnu, zákaz je, abychom na Něj nikdy nezapomněli. V tomto
jednoduchém příkazu a zákazu jsou shrnuty všechny usměrňující zásady.
Tato usměrňující zásada platí pro všechny varny a ášramy; kasty i zaměstnání. Existují čtyři varny,
totiţ bráhmani (kněţí a intelektuálové), kšatrijové (válečníci a státníci), vaišjové (obchodníci a farmáři)
a šúdrové (dělníci a sluhové). A existují také čtyři ášramy, totiţ brahmačarja (studentský ţivot),
grhastha (hospodář), vánaprastha (ţivot v ústraní) a sannjása (odříkání). Usměrňující zásady nemají
dodrţovat jenom brahmačáríni (studenti v celibátu), ale vztahují se na všechny. Nezáleţí na tom, zda je
člověk začátečník - brahmačárí - nebo velice pokročilý - sannjásí. Zásada neustále vzpomínat na Kršnu,
Nejvyšší Osobnost Boţství, a nezapomenout na Něj ani na okamţik je určena pro všechny za všech
okolností.
Řídíme-li se touto zásadou, všechna ostatní pravidla a nařízení budou automaticky splněna. Všechna
ostatní pravidla a příkazy bychom měli chápat jako pomocnice nebo sluţebnice této základní zásady.
Předepsaná pravidla a příkazy a jejich reakce jsou uvedeny ve 2. a 3. verši páté kapitoly jedenáctého
zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Čamasa Muni, jeden z devíti světců, kteří přišli poučit krále Nimiho,
oslovil krále a řekl: ,,Čtyři společenské třídy, totiţ bráhmani, kšatrijové, vaišjové a šúdrové, pocházejí
z různých částí vesmírné podoby Nejvyššího Pána. Bráhmani pocházejí z hlavy, kšatrijové z paţí,
vaišjové z pasu a šúdrové z nohou. Podobně sannjásíni pocházejí z hlavy, vanáprasthové z paţí,
grhasthové z pasu a brahmačárí z nohou.``
Různé společenské skupiny a stupně duchovního pokroku se posuzují z hlediska kvalifikace.
V Bhagavad-gítě je potvrzeno, ţe čtyři společenské řády a čtyři duchovní stavy stvořil Pán sám podle
různých individuálních vlastností. Jako různé části těla vykonávají různé druhy činností, stejně tak
společenské a duchovní skupiny vykonávají různé činnosti podle kvalifikace a postavení. Středem
činností je však vţdy Nejvyšší Osobnost Boţství. Jak potvrzuje Bhagavad-gítá: ,,Pán je nejvyšší
poţivatel.`` Ať uţ je člověk bráhman nebo šúdra, musí svými činnostmi uspokojit Nejvyššího Pána.
Potvrzuje to také Šrímad Bhágavatam; veršem, který zní: ,,Kaţdý musí konat svou určitou povinnost,
avšak dokonalost této práce se má měřit podle toho, jak dalece bude Pán s takovými činnostmi
spokojen.`` Je zde nařízeno, ţe člověk musí jednat úměrně svému postavení, a takovými činnostmi musí
uspokojit Nejvyšší Osobnost, jinak ze svého postavení poklesne.
Zaměstnáním bráhmana, který je zrozen z hlavy Pána, je například kázat transcendentální védské
zvukové vibrace neboli
Bráhman je hlava, a proto musí rozšiřovat
transcendentální zvuk a musí také jíst ve jménu Nejvyššího Pána. Kdyţ bráhman jí, měli bychom
v souladu s védskými příkazy chápat, ţe jeho prostřednictvím jí Osobnost Boţství. Neznamená to však
ţe bráhman by měl pouze jíst ve jménu Pána a nekázat poselství Bhagavad-gíty světu. Ten, kdo káţe
poselství Gíty, je ve skutečnosti Kršnovi velice drahý, jak potvrzuje Gítá samotná. Takový kazatel je
skutečný bráhman a nabídneme-li mu jídlo, dáme najíst přímo Nejvyššímu Pánu.
Podobně kšatrija musí ochraňovat lidi před nástrahami máji. To je jeho povinnost. Jakmile například
Maharádţa Paríkšit uviděl, ţe černý muţ, jehoţ jméno bylo Kali (Nezaměnit s Kálí, polobohyní, která
je ničícím rysem hmotné přírody.), se pokouší zabít krávu, vzal svůj meč a chtěl tohoto muţe ihned
zabít. To je povinností kšatriji. K poskytnutí ochrany je násilí potřeba. V Bhagavad-gítě Kršna přímo
Ardţunovi nařídil, aby se dopustil na Kuruovském bitevním poli násilí, jen aby poskytl ochranu lidstvu.
Vaišjové mají pěstovat zemědělské plodiny, obchodovat s nimi a rozdělovat je. Pracující třída neboli
šúdrové jsou ti, kteří nemají inteligenci bráhmanů, kšatrijů či vaišjů, a proto mají pomáhat vyšším
třídám tělesnou prací. Takto je zajištěna naprostá spolupráce a duchovní pokrok pro všechny různé
společenské třídy. Kdyţ členové společnosti nespolupracují, poklesnou. To je situace současné Kalijugy, věku svárů. Nikdo neplní svou povinnost a všichni jsou pouze pyšní a říkají si bráhman
(intelektuál) nebo kšatrija (voják či státník). Ve skutečnosti však nemají ţádné postavení. Nemají
spojení s Nejvyšší Osobností Boţství, protoţe si nejsou vědomi Kršny. Hnutí pro vědomí Kršny je
určeno k tomu, aby uvedlo celou společnost do pořádku, aby kaţdý byl šťastný a získal prospěch
z rozvoje vědomí Kršny.
Pán Šrí Kršna poučil Uddhavu, ţe dodrţováním příkazů společenských a duchovních tříd lidské
společnosti můţe člověk uspokojit Nejvyšší Osobnost Boţství, a stane-li se tak, bude mít celá
společnost bez potíţí hojně všech ţivotních potřeb. Je tomu tak proto, ţe Nejvyšší Osobnost Boţství
konec konců udrţuje všechny ţivé bytosti. Bude-li celá společnost plnit své předepsané povinnosti
a zůstávat ve vědomí Kršny, není pochyb o tom, ţe všichni její členové budou ţít velice mírumilovně
a šťastně. Celý svět se změní ve Vaikunthu, duchovní svět, a nebude nedostatek ţivotních potřeb.
A i kdyţ se lidská společnost nepřemístí do království Boha, následováním příkazů Šrímad
Bhágavatamu a vykonáváním povinností ve vědomí Kršny bude ve všech ohledech šťastná.
Samotný Šrí Kršna řekl něco podobného v jedenáctém zpěvu, dvacáté sedmé kapitole, 49. verši Šrímad
Bhágavatamu Uddhavovi: ,,Můj drahý Uddhavo, všichni lidé jsou zaměstnáni nějakými činnostmi; buď
těmi, které jsou uvedeny ve zjevených písmech, nebo obyčejnými světskými. Jestliţe budou s výsledky
kterékoliv z těchto činností uctívat Mě ve vědomí Kršny, pak budou velice šťastní v tomto světě
i v příštím. O tom není pochyb.`` Z Jeho slov můţeme dojít k závěru, ţe činnosti ve vědomí Kršny
přinesou všem dokonalé naplnění všech tuţeb.
Hnutí pro vědomí Kršny je tak pěkné, ţe zde není dokonce ani třeba označovat se jako bráhman,
kšatrija, vaišja, šúdra, brahmačárí, grhastha, vánaprastha nebo sannjásí. Kaţdý můţe dělat to
zaměstnání, které má nyní. Pouze ať uctívá Pána Kršnu prostřednictvím výsledků svých činností ve
vědomí Kršny. To urovná celou situaci a kaţdý na tomto světě dosáhne štěstí a míru. V Náradapaňčarátře jsou usměrňující zásady oddané sluţby vylíčeny následovně: ,,Všechny činnosti schválené
ve zjevených písmech, jejichţ cílem je uspokojit Nejvyšší Osobnost Boţství, přijímají svatí učitelé jako
usměrňující zásady oddané sluţby. Kdyţ někdo takto pravidelně slouţí Nejvyšší Osobnosti Boţství pod
vedením pravého duchovního mistra, pak se postupně povýší na úroveň sluţby s čistou láskou k Bohu.``
KAPITOLA TŘETÍ
Kdo můţe začít s oddanou sluţbou
Společnost mahátmů, velkých duší zcela oddaně slouţících Pánu, můţe způsobit, ţe člověk začne být
ke Šrí Kršnovi trochu přitahován. Současně však můţe zůstat velice poután k plodonosným činnostem
a hmotnému smyslovému poţitku a není připraven podrobit se různým druhům odříkání. Je-li takový
člověk ke Kršnovi přitahován neochvějně, stává se vhodným uchazečem o oddanou sluţbu.
Tato přitaţlivost k vědomí Kršny ve společnosti čistých oddaných je známkou velkého štěstí. Pán
Čaitanja potvrdil, ţe pouze lidé obdaření štěstím získají milostí pravého duchovního mistra a Kršny
semínko oddané sluţby. V této souvislosti Kršna říká v jedenáctém zpěvu, dvacáté osmé kapitole, 8.
verši Šrímad Bhágavatamu: ,,Můj drahý Uddhavo, pouze člověk obdařený výjimečným štěstím začne
být ke Mně přitahován. Dokonce i kdyţ není zcela odpoutaný od plodonosných činností nebo není zcela
připoután k oddané sluţbě, jeho sluţba bude mít brzy účinky.``
Oddané můţeme rozdělit na tři skupiny. Popis oddaného v první, nejvyšší třídě je následující: Je
odborníkem ve studiu zjevených písem a také v předkládání důkazů z těchto písem. S dokonalou
rozvahou umí velice pěkně předloţit závěry písem a s rozhodností zváţit moţné způsoby oddané
sluţby. Dokonale chápe, ţe konečným ţivotním cílem je dosáhnout transcendentální láskyplné sluţby
Kršnovi, a ví, ţe Kršna je jediným cílem uctívání a lásky. Prvotřídní oddaný přísně dodrţuje pravidla
a předpisy pod vedením pravého duchovního mistra a upřímně se mu podrobuje v souladu se zjevenými
spisy. Díky praxi je plně způsobilý ke kázání a k tomu, aby se sám stal duchovním mistrem; pak se
pokládá za oddaného první třídy. Nikdy se neodchýlí od zásad vyšší autority a získá pevnou víru
v písma díky poznání s rozumem a argumenty. Mluvíme-li o rozumu a argumentech, máme tím na mysli
rozum a argumenty zaloţené na zjevených písmech. Prvotřídní oddaný se nezajímá o suché spekulativní
metody, jimiţ se jen ztrácí čas. Člověk, který získal pevné odhodlání k oddané sluţbě, můţe být přijat
jako prvotřídní oddaný.
Oddaného druhé třídy poznáme podle následujících příznaků: není velkým odborníkem
v argumentování na základě zjevených písem, ale pevně věří jejich platnosti. Znamená to, ţe oddaný
druhé třídy má pevnou víru v oddanou sluţbu Kršnovi, ale občas se mu nepodaří předloţit oponující
straně důkazy a závěry zjevených písem. Současně je však nezlomný ve svém přesvědčení, ţe Kršna je
nejvyšší cíl uctívání.
Začátečník neboli oddaný třetí třídy nemá pevnou víru a nezná závěry zjevených písem. Předloţí-li
někdo pádné argumenty a nebo rozhodne-li jinak, jeho víru to můţe změnit. Není jako oddaný druhé
třídy, který sice také nedokáţe předloţit důkazy a citovat z písem, ale má alespoň naprostou víru.
Začátečník pevnou víru nemá. Říká se mu proto začínající oddaný.
Další rozdělení začínajících oddaných najdeme v Bhagavad-gítě. Je zde uvedeno, ţe oddaně slouţit
začnou čtyři druhy lidí - ti, kteří trpí, kteří potřebují peníze, kteří jsou zvídaví a kteří jsou moudří.
Obracejí se na Pána s prosbami, aby jim poskytl úlevu a vyplnil jejich osobní tuţby. Chodí na místa,
kde se uctívá Bůh, a modlí se k Němu o zmírnění svého hmotného utrpení nebo o nějaký hospodářský
rozvoj či za uspokojení své zvídavosti. Moudrý člověk, který jednoduše chápe velikost Boha, je také
zahrnut mezi začátečníky. Tito začátečníci mohou být povýšeni na úroveň oddaného druhé nebo první
třídy, stýkají-li se s čistými oddanými.
Příkladem začátečníka je Mahárádţa Dhruva. Chtěl otcovo království, a proto začal oddaně slouţit
Pánu. Kdyţ se nakonec zcela očistil, odmítl přijmout od Pána jakékoliv hmotné poţehnání. Podobně
Gadţéndra se stal čistým oddaným poté, co trpěl a modlil se ke Kršnovi o ochranu. Stejně tak Sanaka,
Sanátana, Sanandana a Sanat Kumárové patřili do kategorie moudrých zboţných lidí a také je
přitahovala oddaná sluţba. Podobná věc se stala na shromáţdění v lese Naimišáranji, kde byli
mudrcové v čele se světcem Šaunakou. Byli zvídaví a neustále se dotazovali Súty Gósvámího na Kršnu.
Získali společnost čistého oddaného a sami se stali čistými oddanými. To je způsob, jak se povýšit.
Člověk můţe být v jakýchkoliv podmínkách, ale kdyţ se mu dostane toho štěstí, ţe se můţe stýkat
s čistými oddanými, pak je velice rychle povýšen na úroveň oddaného první nebo druhé třídy.
Tyto čtyři druhy oddaných popisuje sedmá kapitola Bhagavad-gíty. Všichni jsou přijati jako zboţní.
Nikdo se nemůţe dostat k oddané sluţbě aniţ je zboţný. V Bhagavad-gítě je vysvětleno, ţe pouze ten,
kdo neustále vykonává zboţné činnosti a jehoţ hříšné reakce jsou zcela zastaveny, se můţe zapojit do
vědomí Kršny. Ostatní nemohou. Začínající oddaní se dělí na čtyři skupiny - trpící, bez peněz, zvídaví
a moudří - podle toho, kolik vykonali zboţných činností. Není-li trpící člověk zboţný, stává se
agnostikem, komunistou nebo něčím podobným. Jelikoţ nemá pevnou víru v Boha, myslí si, ţe můţe
překonat své utrpení tím, ţe v Něho nebude věřit vůbec.
Pán Kršna však v Gítě vysvětluje, ţe ze čtyř druhů začátečníků je Mu moudrý člověk velice milý,
protoţe je-li takový člověk přitahován ke Kršnovi, nechce za odměnu nic hmotného. Moudrý člověk,
kterého začne Kršna přitahovat, od Něj nechce nic na oplátku; ať uţ v podobě úlevy z utrpení nebo
v podobě peněz. Znamená to, ţe od samého začátku je základem jeho pouta ke Kršnovi více méně
láska. Díky své moudrosti a studiu šáster (písem) můţe navíc pochopit, ţe Kršna je Nejvyšší Osobnost
Boţství.
V Bhagavad-gítě je potvrzeno, ţe po mnoha a mnoha zrozeních, kdyţ člověk skutečně zmoudří,
odevzdá se Vásudévovi, dokonale si vědom toho, ţe Kršna (Vásudéva) je původem a příčinou všech
příčin. Připoutá se proto k lotosovým nohám Kršny a postupně k Němu vyvine lásku. Moudrý člověk je
Kršnovi velice drahý, ale ostatní Kršna také přijímá jako šlechetné, neboť třebaţe trpí nebo potřebují
peníze, obrátili se se svými ţádostmi na Něho. Jsou tedy přijímáni jako velkomyslní mahátmové.
Nikdo se nemůţe věnovat uctívání Nejvyšší Osobnosti Boţství aniţ se před tím pozvedl do postavení
dţňáního neboli moudrého člověka. Méně inteligentní nebo ti, jejichţ inteligenci odnesl vliv máji, jsou
přitahováni k různým polobohům, neboť jsou ovlivněni kvalitami přírody. Moudrý člověk je ten, kdo
dokonale pochopil, ţe je duše a není pouze tělo. Poznal, ţe on je duše a Kršna je nejvyšší duše, a proto
ví, ţe důvěrný vztah by měl mít s Kršnou a nikoli s tímto tělem. Trpící člověk a člověk, který potřebuje
peníze, mají hmotné pojetí ţivota, neboť utrpení i potřeba peněz se vztahují k tělu. Ten, kdo je zvídavý,
můţe být o něco pokročilejší neţ ti, kteří trpí a potřebují peníze, ale stále je na hmotné úrovni. Moudrý
člověk, který hledá Kršnu, dobře ví, ţe on je duše neboli Brahman, a ţe Kršna je nejvyšší duše neboli
Parabrahman. Ví, ţe duše je podřízená a omezená, a ţe by se měla spojit s neomezenou a nejvyšší duší,
Kršnou. To je vztah moudrého člověka ke Kršnovi.
Můţeme dojít k závěru, ţe vhodným uchazečem o čistou oddanou sluţbu je člověk, který je oproštěn
od tělesného pojetí ţivota. V Bhagavad-gítě je také potvrzeno, ţe po realizaci Brahmanu, kdyţ je
člověk osvobozen od hmotných úzkostí a vidí kaţdou ţivou bytost na stejné úrovni, je hoden se zapojit
do oddané sluţby.
Dříve jsme uvedli, ţe existují tři druhy štěstí - hmotné, duchovní a z oddanosti. Nikdo nemůţe oddané
slouţit a poznat štěstí, které z toho pramení, dokud je hmotně zaujatý. Touţí-li někdo po hmotném
poţitku nebo po splynutí s Nejvyšším, to obojí se povaţuje za hmotné. Impersonalisté nemohou ocenit
duchovní štěstí ze styku a z výměn lásky s Nejvyšší Osobností Boţství, a proto jejich konečným cílem
je splynout s Pánem. Takové pojetí je pouze rozšířeným hmotným pojetím. V hmotném světě se kaţdý
snaţí být vůdcem mezi všemi svými bliţními či sousedy. Ať uţ v rámci obce, společnosti nebo národa.
V hmotném pojetí ţivota kaţdý soutěţí, aby byl větší neţ všichni ostatní. Můţe se chtít zvětšovat do
nekonečna, aţ nakonec splynout s největším ze všech, s Nejvyšším Pánem. To je také hmotné pojetí,
i kdyţ moţná poněkud pokročilejší.
Dokonalým duchovním pojetím ţivota je však úplné poznání svého přirozeného postavení, ve kterém
má člověk dostatek poznání na to, aby se připojil k transcendentální sluţbě Pánu. Člověk si musí být
vědom toho, ţe on je omezený a ţe Pán je neomezený. Není proto moţné být totoţný s Pánem, ani
kdyby o to člověk usiloval. To jednoduše není moţné. Kaţdý, kdo touţí po nebo usiluje o uspokojení
svých smyslů tím, ţe chce být čím dál důleţitější, ať uţ v hmotném nebo v duchovním smyslu, nemůţe
doopravdy vychutnat skutečnou sladkou chuť oddané sluţby. Šríla Rúpa Gósvámí proto přirovnal
přítomnost tuţeb
(hmotných) a
(po osvobození) ke stavu pod vlivem černé magie
čarodějnice: v obou případech je člověk v nesnázích.
znamená hmotný poţitek a
znamená osvobození se od hmotné úzkosti a splynutí s Pánem. Člověk posedlý takovými touhami se
přirovnává k člověku, kterého se zmocnili duchové a čarodějnice, neboť dokud přetrvává snaha po
hmotném poţitku nebo po duchovním splynutí s Nejvyšším, nikdo nemůţe vychutnat skutečnou
transcendentální chuť oddané sluţby.
Čistý oddaný se nikdy nestará o osvobození. Pán Čaitanja Maháprabhu se modlil ke Kršnovi: ,,Můj
drahý synu Nandy, nechci ţádné hmotné štěstí v podobě mnoha stoupenců, ani nesmírné bohatství, ani
krásnou manţelku, ani nechci zastavit hmotné bytí. Mohu se narodit mnohokrát znovu a znovu, ale
modlím se k Tobě, aby má oddanost k Tobě byla vţdy neochvějná.``
Pozornost čistého oddaného je tak připoutána k opěvování Pánových zábav, jména, vlastností, podob
atd., ţe se tento oddaný nezajímá ani o
. Šrí Bilvamangala Thákura řekl: ,,Jsem-li zaměstnán
v oddané sluţbě Tobě, můj drahý Pane, pak mohu velice snadno všude cítit Tvou přítomnost, a pokud
se týká osvobození, myslím, ţe osvobození stojí u mých dveří se sepjatýma rukama a čeká, aby mi
mohlo slouţit.`` Pro čistého oddaného nejsou osvobození a duchovní vyrovnání příliš důleţité.
Ve třetím zpěvu, dvacáté páté kapitole, 36. verši Šrímad Bhágavatamu v této souvislosti Kapiladéva
radí své matce Dévahúti: ,,Má drahá matko, Mé čisté oddané okouzlil pohled na Mé různé podoby, na
krásu Mého obličeje, na okouzlující postavu Mého těla. Můj smích, Mé zábavy a Můj pohled jim
připadá tak krásný, ţe jejich mysli jsou vţdy ponořeny do myšlenek na Mě. Zcela Mi zasvětili své
ţivoty. Netouţí po ţádném druhu osvobození ani po ţádném druhu hmotného štěstí, ale Já je přesto
přijímám mezi své společníky v nejvyšším sídle.``
Citát ze Šrímad Bhágavatamu ujišťuje čistého oddaného, ţe bude povýšen do společnosti Nejvyšší
Osobnosti Boţství. Šríla Rúpa Gósvámí v této souvislosti poznamenal, ţe člověk, který je skutečně
přitahován krásou lotosových nohou Šrí Kršny nebo Jeho sluţby a jehoţ srdce je díky této připoutanosti
vţdy plno transcendentální blaţenosti, přirozeně nebude usilovat o osvobození, které je tak cenné pro
impersonalisty.
Ve třetím zpěvu, čtvrté kapitole, 15. verši stejné knihy je podobná pasáţ, kde Uddhava oslovuje Pána
Kršnu a říká: ,,Můj drahý Pane, lidé, kteří jsou zaměstnáni ve Tvé transcendentální láskyplné sluţbě,
nemají co získat z náboţenství, hospodářského rozvoje, smyslového poţitku nebo osvobození - i kdyţ
štěstí z těchto zdrojů mohou velice snadno dosáhnout. Můj drahý Pane, i přes tyto moţnosti netouţím
po takových výsledcích. Mou jedinou modlitbou je, abych mohl mít neochvějnou víru a oddanost Tvým
lotosovým nohám.``
Podobná pasáţ se objevuje ve 34. verši dvacáté páté kapitoly třetího zpěvu, kde Kapiladéva poučuje
svou matku slovy: ,,Má drahá matko, oddaní, jejichţ srdce je vţdy naplněno sluţbou Mým lotosovým
nohám a kteří jsou připraveni vykonat cokoliv pro Mé uspokojení, zvláště ti šťastní oddaní, kteří se
shromaţďují, aby společně porozuměli Mým vlastnostem, zábavám a podobě, a tak Mě společně
opěvují a získávají z toho transcendentální potěšení, nikdy netouţí se Mnou splynout. Je-li jim
nabídnuto postavení podobné Mému v Mém sídle, nebo bohatství podobné Mému, nebo dokonce Má
osobní společnost a stejné tělesné rysy, odmítnou je přijmout, protoţe jsou spokojeni pouze s tím, ţe
Mi oddaně slouţí.``
Ve čtvrtém zpěvu, deváté kapitole, 10. verši Šrímad Bhágavatamu král Dhruva říká: ,,Můj drahý Pane,
transcendentální potěšení, které při své seberealizaci zaţívají impersonalisté, se nemůţe přiblíţit
transcendentálnímu potěšení pramenícímu z meditace o Tvých lotosových nohách, z jakého se těší čistí
oddaní. Jak Ti mohou porozumět lidé pracující pro plody své práce, kteří mohou nanejvýš usilovat
o povýšení na nebeské planety? Jak by oni mohli zaţít štěstí podobné štěstí oddaných?``
KAPITOLA ČTVRTÁ
Oddaná sluţba převyšuje všechna osvobození
Jak váţně je oddaný připoután k oddané sluţbě Nejvyšší Osobnosti Boţství můţeme poznat z řeči
Mahárádţi Prthua (Ádi-rádţi) ve 24. verši dvacáté osmé kapitoly čtvrtého zpěvu Šrímad Bhágavatamu.
Král se modlí k Nejvyšší Osobnosti Boţství: ,,Můj drahý Pane, nebudu-li mít po přijetí osvobození
moţnost naslouchat o Tvé slávě, opěvované Tvými čistými oddanými přímo z jejich srdcí
a vychvalující Tvé lotosové nohy, a nebudu-li mít moţnost získat tento med transcendentální blaţenosti,
pak nikdy nepoţádám o osvobození nebo takzvané duchovní vyrovnání. Budu se k Tobě vţdy pouze
modlit, abys mi dal milióny jazyků a milióny uší, abych mohl neustále zpívat a naslouchat o Tvé
transcendentální slávě.``
Impersonalisté touţí splynout s existencí Nejvyššího, ale kdyţ si neponechají svou individualitu,
nemohou naslouchat a opěvovat slávu Nejvyššího Pána. O transcendentální podobě Nejvyššího Pána
nemají ani potuchy, a tak nemají moţnost zpívat a naslouchat o Jeho transcendentálních činnostech.
Jiným slovy: dokud se člověk nedostane nad osvobození, nemůţe vychutnat transcendentální slávu
Pána a nemůţe transcendentální podobě Pána porozumět.
Podobný výrok najdeme v pátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 44. verši Šrímad Bhágavatamu, kde
Šukadéva Gósvámí oslovuje Paríkšita Mahárádţu: ,,Velká duše, král Bharata, byl tak připoután ke
sluţbě lotosovým nohám Kršny, ţe se velice snadno vzdal panování nad celou planetou Zemí,
náklonnosti ke svým dětem, společnosti, přátelům, královskému bohatství a krásné ţeně. Byl tak
šťastný, ţe mu bohyně štěstí s radostí nabízela všechny druhy hmotných výsad, ale on nikdy ţádné
hmotné bohatství nepřijal.`` Šukadéva Gósvámí chování krále Bharaty vysoce chválí. Říká: ,,Ţádný
člověk, jehoţ srdce je připoutáno k transcendentálním vlastnostem Nejvyšší Osobnosti Boţství,
Madhusúdhany, se nezajímá ani o osvobození, o které usiluje mnoho mudrců; coţ teprve o hmotné
bohatství.``
V šestém zpěvu, jedenácté kapitole, 25. verši Bhágavatamu podobně oslovuje Pána Vrtrásura: ,,Můj
drahý Pane, zanechám-li Tvé transcendentální sluţby, mohu být povýšen na planetu zvanou Dhruvalóka
(Polárka) nebo mohu získat nadvládu nad všemi hvězdnými soustavami vesmíru, ale já po tom
netouţím. Nepřeji si ani mít mystické dokonalosti jógy, ani neusiluji o duchovní vyrovnání. Můj Pane,
vše, po čem touţím, je Tvá společnost a věčná transcendentální sluţba.``
Potvrzuje to Pán Šiva v šestém zpěvu, sedmnácté kapitole, 28. verši Šrímad Bhágavatamu, kde
oslovuje Satí následovně: ,,Má drahá Satí, lidé oddaní Nárájanovi (Kršnovi) se nebojí ničeho. Jsou-li
povýšeni na vyšší hvězdné soustavy nebo dostane-li se jim osvobození z hmotného znečištění, či jsou-li
sesláni do pekelných ţivotních podmínek - vlastně v jakékoliv situaci - nebojí se ničeho. Jakékoliv
postavení v hmotném světě je pro ně stejně dobré jako kaţdé jiné, jelikoţ se jednoduše odevzdali
lotosovým nohám Nárájany.``
V šestém zpěvu, osmnácté kapitole, 74. verši Šrímad Bhágavatamu Indra, král nebes, oslovuje matku
Aditi: ,,Má drahá matko, lidé, kteří se vzdali všech tuţeb a jsou pouze zaměstnáni v oddané sluţbě
Bohu, vědí, co je jejich skutečným zájmem. Slouţí svým skutečným zájmům a jsou povaţováni za
prvotřídní odborníky co se týče pokroku na dokonalou ţivotní úroveň.``
V sedmém zpěvu, šesté kapitole, 25. verši Bhágavatamu Mahárádţa Prahláda říká: ,,Moji drazí přátelé
narození v ateistických rodinách, na tomto světě není nic vzácnějšího, neţ potěšit Nejvyšší Osobnost
Boţství, Kršnu. Tím chci říci, ţe kdyţ je s vámi potěšen Nejvyšší Pán Kršna, pak se vám můţe bez
pochyby splnit jakékoliv přání, které máte na srdci. K čemu je dobré povýšit se pomocí výsledků
plodonosných činností, kterých tak jako tak dosáhneme automaticky působením kvalit hmotné přírody?
K čemu je duchovní vyrovnání nebo osvobození z hmotné připoutanosti? Zaměstnáte-li se vţdy
opěvováním slávy Nejvyššího Pána a vychutnáváním nektaru Jeho lotosových nohou, pak ničeho
takového není zapotřebí.`` Z citátu Prahlády Mahárádţi můţeme jasně pochopit, ţe ten, kdo nachází
potěšení ve zpívání a naslouchání o transcendentální slávě Pána, jiţ přesáhl všechny druhy hmotných
poţehnání, včetně výsledků zboţných plodonosných činností, obětí a dokonce osvobození z hmotného
otroctví.
Rovněţ ve 42. verši osmé kapitoly sedmého zpěvu, kdyţ se polobozi modlili ke Šrí Nrsinhovi, král
nebes Indra řekl: ,,Ó nejvyšší, démoni mluví o našem podílu na provádění obětí, ale tím, ţe ses zjevil
jako Nrsinhadéva, jsi nás zachránil před suţujícím strachem. Ve skutečnosti máme podíl na vykonání
obětí pouze díky Tobě, protoţe Ty jsi nejvyšší poţivatel všech obětí. Jsi Nadduše všech ţivých bytostí,
a proto jsi skutečným vlastníkem všeho. Dlouho se naše srdce neustále chvěla strachem z démona
Hiranjakašipua. Jsi k nám však tak laskavý - zabil jsi ho, a tím jsi naše srdce zbavil strachu a umoţnil
jsi nám opět si do nich vloţit Tebe. Pro lidi, kteří jsou zaměstnáni ve Tvé transcendentální láskyplné
sluţbě, je všechno bohatství, které nám démoni vzali, nicotné. Oddaní se nestarají dokonce ani
o osvobození, natoţpak o hmotné bohatství. Nejsme ve skutečnosti uţivatelé plodů obětí. Naší jedinou
povinností je neustále Ti slouţit, neboť Ty jsi uţivatelem všeho.``
Indrova slova znamenají, ţe Brahmou počínaje a bezvýznamným mravencem konče ţádné ţivé bytosti
nejsou určeny k tomu, aby si uţívaly hmotného bohatství. Jsou určeny k tomu, aby obětovaly vše
nejvyššímu vlastníkovi, Osobnosti Boţství. Učiní-li tak, automaticky získají prospěch. Můţeme opět
citovat příklad, jak různé části těla shánějí potraviny a vaří je, aby mohlo být nakonec jídlo nabídnuto
ţaludku. Kdyţ se dostane do ţaludku, všechny části těla mají z jídla stejný prospěch. Podobně
povinností všech je uspokojit Nejvyššího Pána, a pak budou automaticky všichni spokojeni.
Podobný verš najdeme v osmém zpěvu, třetí kapitole, 20. verši Šrímad Bhágavatamu. Gadţéndra zde
říká: ,,Můj drahý Pane, nezakusil jsem transcendentální blaţenost z Tvé oddané sluţby, a proto jsem Tě
poţádal o laskavost. Vím, ţe čistí oddaní, kteří se osvobodili od všech hmotných tuţeb prostřednictvím
sluţby lotosovým nohám velkých duší, jsou vţdy ponořeni do oceánu transcendentální blaţenosti a tak
jsou neustále spokojeni pouhým opěvováním Tvých příznivých vlastností. Pro ně neexistuje nic jiného,
oč by usilovali nebo zač by se modlili.``
V devátém zpěvu, čtvrté kapitole, 67. verši Bhágavatamu Pán Vaikunthy odpovídá Durvásovi
Munimu: ,,Moji čistí oddaní jsou neustále spokojeni v Mé oddané sluţbě, a proto neusilují dokonce ani
o pět druhů osvobození, coţ je (1) splynout se Mnou, (2) sídlit na Mé planetě, (3) mít Mé bohatství, (4)
mít tělesné rysy podobné Mým a (5) získat Mou osobní společnost. Kdyţ se nezajímají dokonce ani
o takovéto úrovně osvobození, můţete si představit, jak málo se zajímají o hmotné bohatství nebo
hmotné osvobození.``
(manţelky hada Káliji) se podobně modlí v desátém zpěvu, šestnácté kapitole, 37.
verši Šrímad Bhágavatamu, kde říkají: ,,Drahý Pane, prach z Tvých lotosových nohou je úţasný. Ţádný
člověk, kterému se natolik poštěstí, ţe získá tento prach, se nezajímá o nebeské planety, o vládu nad
všemi hvězdnými soustavami, o mystické dokonalosti jógy; dokonce ani o osvobození z hmotného bytí.
Jinými slovy kaţdý, kdo zboţňuje prach z Tvých lotosových nohou, se zcela přestává zajímat o všechny
ostatní stupně dokonalosti.``
V desátém zpěvu, osmdesáté sedmé kapitole, 21. verši se Šruti, zosobněné Védy, modlí k Pánu
následovně: ,,Drahý Pane, je velice obtíţné porozumět duchovnímu poznání. Zjevil ses takový, jaký jsi,
abys nám vysvětlil tento nejobtíţnější námět, poznání duchovna. Tvoji oddaní, kteří opustili pohodlí
svých domovů, aby se stýkali s osvobozenými áčárji (učiteli), se nyní zcela ponořili do oddané sluţby
Tobě, a tak se nestarají ani o takzvané osvobození.``
Při vysvětlování tohoto verše bychom se měli zmínit o tom, ţe duchovní poznání znamená porozumět
svému vlastnímu já a Nadduši, nejvyššímu Já. Individuální duše a Nadduše jsou kvalitativně stejné,
a proto se oběma říká Brahman, duchovno. Nauce o Brahmanu je však velice obtíţné porozumět.
Mnoho filozofů se snaţí duši porozumět, ale nejsou schopni udělat ţádný znatelný pokrok.
V Bhagavad-gítě je potvrzeno, ţe z mnoha miliónů lidí se můţe jen jeden snaţit porozumět tomu, co je
to duchovní poznání, a z mnoha lidí usilujících o toto porozumění můţe pouze jeden či několik vědět,
kdo je Nejvyšší Osobnost Boţství. Tento verš říká, ţe je velice obtíţné získat duchovní poznání, a aby
bylo snadněji dosaţitelné, Nejvyšší Pán osobně sestupuje ve své původní podobě jako Šrí Kršna a dává
své pokyny společníkovi jako je Ardţuna, aby všichni lidé získali uţitek z duchovního poznání. Tento
verš vysvětluje, ţe osvobození také znamená zcela se vzdát všeho hmotného ţivotního pohodlí.
Impersonalisté jsou spokojeni s pouhým vysvobozením z hmotných podmínek, ale oddaní se mohou
hmotného ţivota vzdát automaticky a také si uţívat transcendentální blaţenosti z naslouchání a zpívání
o úţasných činnostech Šrí Kršny.
V jedenáctém zpěvu, dvacáté kapitole, 34. verši Šrímad Bhágavatamu říká Pán Kršna Uddhavovi:
,,Můj drahý Uddhavo, oddaní, kteří se zcela odevzdali Mé sluţbě, jsou v oddané sluţbě tak stálí, ţe
netouţí po ničem jiném. Dokonce i kdyţ jsou jim nabídnuty čtyři druhy duchovního bohatství (Pátý
druh osvobození, splynutí s Nejvyšším, se nepovaţuje za bohatství v rozmanité duchovní existenci.)
odmítnou je přijmout. A o tom, ţe by touţili po něčem v hmotném světě, nemůţe být ani řeči!`` Na
jiném místě Bhágavatamu, ve 14. verši čtrnácté kapitoly jedenáctého zpěvu Pán Kršna také říká: ,,Můj
drahý Uddhavo, člověk, jehoţ vědomí je soustředěno na Moji vůli a Mé činnosti, neusiluje dokonce ani
o postavení Brahmy nebo Indry, ani o nadvládu nad planetami, o osm druhů mystických dokonalostí či
o samotné vysvobození.`` V 6. verši desáté kapitoly dvanáctého zpěvu Šrímad Bhágavatamu Pán Šiva
říká Déví: ,,Má drahá Déví, velký bráhmanský mudrc Márkandéja dosáhl neochvějné víry a oddanosti
Nejvyšší Osobnosti Boţství a tak neusiluje o ţádná poţehnání včetně vysvobození z hmotného světa.``
Podobné prohlášení je v Padma Puráně, která popisuje obřady během měsíce Kárttika (říjen-listopad).
Během tohoto měsíce je ve Vrndávaně předepsáno denně se modlit ke Kršnovi v Jeho podobě
Dámódary. Podoba Dámódary se vztahuje ke Kršnovi v Jeho dětství, kdy Ho matka Jašódá svázala
provazem.
znamená ,,provazy,`` a
znamená ,,břicho.`` Nezbedný Kršna matku
Jašódu velice rozzlobil, a ta Ho ovázala přes břicho provazem. Odtud tedy jméno Dámódara. Během
měsíce Kárttika se modlíme k Dámódarovi: ,,Můj drahý Pane, jsi Pánem všech a dárcem veškerých
poţehnání.`` Existuje mnoho polobohů jako Brahmá a Šiva, kteří svým oddaným někdy udílí
poţehnání. Šiva například poţehnal mnoha výhodami Rávanu a Brahmá poţehnal Hiranjakašipuovi; ale
i Šiva a Brahmá záviseli ve svých poţehnáních na Kršnovi. Proto je Kršna oslovován jako Pán všech
dárců. Kršna můţe nabídnout svým oddaným cokoliv chtějí, ale oddaní se modlí dále: ,,Neţádám Tě
o osvobození ani o jakékoliv hmotné výhody aţ po osvobození samotné. Chtěl bych od Tebe laskavost.
Přál bych si, abych mohl neustále myslet na Tvou podobu, ve které Tě vidím nyní, jako Dámódara. Jsi
tak krásný a přitaţlivý, ţe má mysl netouţí po ničem jiném neţ po této úţasné podobě.`` Ve stejné
modlitbě se na jiném místě říká: ,,Můj drahý Pane Dámódaro, jednou, kdyţ sis hrál jako nezbedný
chlapec v domě Nandy Mahárádţi, rozbil jsi nádobu s jogurtem a matka Jašódá to povaţovala za
prohřešek a přivázala Tě provazem k hmoţdíři. Pak jsi vysvobodil dva Kuvérovy syny, Nalakúvaru
a Manigrívu, kteří jako dva ardţunové stromy stáli v zahradě Nandy Mahárádţi. Jediné, o co Tě
prosím, je, abys v některé ze svých zábav vysvobodil i mě.``
Příběh, o kterém se zmiňuje tento verš, je následující. Dva synové Kuvéry (stráţce pokladů polobohů)
zpyšněli pro bohatství svého otce, a tak si na nebeské planetě jednou uţívali v jezeře s nahými dívkami
z nebes. Velký mudrc Nárada Muni šel kolem a s lítostí se díval na chování Kuvérových synů. Kdyţ
dívky Náradu spatřily, zakryly si těla šaty, ale dva opilí synové se k ničemu takovému neměli. Nárada
se na ně za jejich chování rozhněval a proklel je následovně: ,,Nemáte rozum, a proto bude lepší, kdyţ
z vás místo synů Kuvéry budou stromy.`` Kdyţ to uslyšeli, procitli a prosili Náradu, aby jim jejich
přestupky prominul. Nárada pak řekl: ,,Ano, stanou se z vás stromy, ardţunové stromy, a budete stát na
dvoře Nandy Mahárádţi. Kršna samotný se však zjeví jako nevlastní Nandův syn a osvobodí vás.``
Náradova kletba byla pro Kuvérovy syny poţehnáním, protoţe nepřímo předpovídala, ţe budou moci
obdrţet přízeň Pána Kršny. Dva Kuvérovi synové potom stáli jako dva velké ardţunové stromy na
dvoře Nandy Mahárádţi aţ do té doby, kdy Pán Dámódara táhnul hmoţdíř, ke kterému byl přivázán,
narazil do nich a silou je skácel, aby splnil Náradovu touhu. Ze skácených stromů vyšli Nalakúvara
a Manigríva, ze kterých se tak stali velcí oddaní Pána.
V Hajašírša-paňčarátře se říká: ,,Můj drahý Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Boţství, netouţím po plodech
svého zboţného ţivota ani si nechci nijak hospodářsky polepšit; nepřeji si ani uţívat smyslového
poţitku či osvobození. Modlím se pouze, abych byl věčným sluţebníkem u Tvých lotosových nohou.
Prosím, abys mi vyhověl, a dal mi toto poţehnání.``
V téţe Hajašírša-paňčarátře, kdyţ chtěl Nrsinhadéva poţehnat Prahládovi Mahárádţovi, Prahláda
ţádné hmotné poţehnání nepřijal a poţádal Pána o tu laskavost, aby mu dovolil být Jeho věčným
oddaným. Prahláda Mahárádţa uvedl příklad Hanumána, věčného sluţebníka Šrí Rámačandry, který
také nikdy od Pána neţádal ţádné hmotné poţehnání. Neustále Pánovi slouţil. Pro jeho ideální povahu
ho uctívají všichni oddaní. Prahláda Mahárádţa se také Hanumánovi hluboce klaní. Známý Hanumánův
výrok říká: ,,Můj drahý Pane, chceš-li, můţeš mi poskytnout osvobození z hmotného bytí nebo výsadu
splynutí s Tvým bytím, ale já si nic takového nepřeji. Nechci nic, co by zeslabilo můj vztah k Tobě,
vztah sluţebníka a pána, ani po osvobození.``
Podobný úryvek z Nárada-paňčarátry říká: ,,Můj drahý Pane, nepřeji si vytěţit ţádnou dokonalost
z provádění náboţenských obřadů, z hospodářského rozvoje, ze smyslového poţitku či z osvobození.
Pouze se modlím, abys mě obdařil přízní a ponechal mě pod svýma lotosovýma nohama. Nepřeji si
ţádný druh osvobození, jako je
(sídlit na Tvé planetě) nebo
(mít stejné
tělesné rysy jako Ty). Pouze se modlím o Tvou přízeň, abych mohl být neustále zaměstnán ve Tvé
láskyplné sluţbě.``
Podobně v šestém zpěvu, čtrnácté kapitole, 5. verši Šrímad Bhágavatamu se Maharádţa Paríkšit ptá
Šukadévy Gósvámího: ,,Můj drahý bráhmane, chápu, ţe démon Vrtrásura byl velice hříšný člověk, a ţe
jeho mysl byla zcela ponořena v kvalitách vášně a nevědomosti. Jak se mohl dostat na tak dokonalou
úroveň oddané sluţby Nárájanovi? Slyšel jsem, ţe i velké osobnosti, které podstoupily přísná pokání
a byly osvobozeny s plným poznáním, se musí velice snaţit, aby se z nich stali oddaní Pána. Rozumí se,
ţe takové osobnosti jsou velice vzácné a nejsou téměř nikdy k spatření, a tak se divím, ţe se takovým
oddaným stal Vrtrásura!``
Nejdůleţitější věcí, které si musíme v tomto verši povšimnout, je, ţe lidí, kteří splynuli s neosobním
Brahmanem, je mnoho, ale ţe oddaný Nejvyšší Osobnosti Boţství, Nárájany, je velice vzácný.
Dokonce i z miliónů osvobozených lidí se jen jedinému natolik poštěstí, ţe se stane oddaným.
V prvním zpěvu, osmé kapitole, 20. verši Šrímad Bhágavatamu se královna Kuntí modlí ke Kršnovi
v době Jeho odchodu: ,,Můj drahý Kršno, jsi tak velký, ţe jsi nepochopitelný dokonce i pro velké
učence a paramahansy (zcela osvobozené duše). Kdyţ Tě nejsou schopni poznat ani tak velcí mudrci,
kteří jsou transcendentální všem reakcím hmotného bytí, jak můţeme my, náleţející k méně inteligentní
třídě ţen, poznat Tvoji slávu? Jak Ti můţeme porozumět?`` K tomuto verši je třeba poznamenat, ţe
Osobnosti Boţství neporozumí ani veliké osvobozené osobnosti. Nejvyššímu Pánu mohou porozumět
pouze pokorní oddaní jako je královna Kuntí. Poznala Kršnovu slávu, třebaţe byla ţena a tudíţ
povaţovaná za méně inteligentní neţ jsou muţi. To je význam tohoto verše.
Další velice důleţitá pasáţ je v 10. verši sedmé kapitoly prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Tomuto
verši se říká ,,verš
.`` Zde stojí, ţe ti, kteří jsou zcela osvobozeni od hmotného
znečištění, jsou připoutáni k transcendentálním vlastnostem Pána Kršny. Znamená to, ţe osvobozená
duše netouţí po ţádném hmotném poţitku, je zcela prosta všech druhů hmotných tuţeb, a přesto ji
neodolatelně přitahuje touha naslouchat a porozumět zábavám Pána. Z toho můţeme vyvodit závěr, ţe
sláva a zábavy Pána nejsou hmotné. Jak by potom mohli být osvobození lidé, kterým se říká
átmárámové, přitahováni k takovým zábavám? To je na tomto verši velice důleţité.
Z výše uvedeného citátu vidíme, ţe oddaného neláká ţádný druh vysvobození. Jiţ dříve bylo uvedeno,
ţe existuje pět stupňů vysvobození: (1) splynout s Pánem, (2) ţít na stejné planetě jako Pán, (3) získat
stejné tělesné rysy jako Pán, (4) mít stejné bohatství jako Pán a (5) ţít v neustálé společnosti Pána. Ze
všech pěti stavů osvobození je
neboli splynutí s bytím Pána tím posledním stavem, který
by byl oddaný ochotný přijmout. Ostatní čtyři druhy vysvobození - i kdyţ po nich oddaní netouţí alespoň nestojí proti zásadám oddanosti. Některé z vysvobozených osobností, které dosáhly těchto čtyř
druhů vysvobození, mohou také vyvinout náklonnost ke Kršnovi a povýšit se na planetu Gólóku
Vrndávanu v duchovním nebi. Jinými slovy: ti, kteří jsou jiţ povýšeni na vaikunthské planety a kterým
se dostalo čtyř druhů vysvobození, někdy vyvíjí náklonnost ke Kršnovi a povýší se na Kršnalóku.
Vysvobozené osobnosti mohou nadále procházet různými stavy bytí. Zpočátku mohou chtít Kršnovo
bohatství, ale pokročí-li dále, začne v jejich srdcích převládat dřímající láska ke Kršnovi projevená ve
Vrndávaně. Čistí oddaní nikdy nepřijmou osvobození
splynutí s Nejvyšším, i kdyţ ostatní
čtyři stavy osvobození někdy povaţují za příznivé.
Nejvyšší Osobnost Boţství má mnoho druhů oddaných, ale za nejvyššího se povaţuje ten, kterého
přitahuje původní podoba Kršny ve Vrndávaně. Nikdy ho nepřitahuje bohatství Vaikunthy nebo
dokonce Dváraky, královského města, kde Kršna vládl. Šrí Rúpa Gósvámí uzavírá tím, ţe ti oddaní,
které přitahují zábavy Pána v Gókule neboli Vrndávaně *, jsou nejvyšší oddaní.
* Vrndávana je transcendentální místo, kde se Kršna radoval ze svých věčných zábav jako chlapec
a povaţuje se za nejvyšší oblast veškeré existence. Projeví-li se Vrndávana v hmotném světě, nazývá se
Gókula, a v duchovním světě se nazývá Gólóka nebo Gólóka Vrndávana.
Oddaný, kterého přitahuje určitá podoba Pána, si nepřeje obrátit svou oddanost k jiným podobám.
Hanumán, oddaný Pána Rámačandry, například věděl, ţe mezi Rámačandrou a Nárájanou není rozdíl,
ale přesto chtěl slouţit pouze Pánu Rámačandrovi. Je to díky zvláštní zálibě určitého oddaného.
Existuje mnoho a mnoho podob Pána, ale Kršna je vţdy ta původní. Všichni oddaní různých podob
Pána patří do téţe skupiny, ale přesto se říká, ţe ti, kteří jsou oddáni Šrí Kršnovi, jsou ze všech
nejpřednější.
KAPITOLA PÁTÁ
Čistota oddané sluţby
Všechny předchozí pokyny, které Šríla Rúpa Gósvámí předloţil v různých citátech, můţeme shrnout
takto: dokud má člověk hmotné sklony nebo touţí splynout s duchovní září, nemůţe vstoupit do
království čisté oddané sluţby. Rúpa Gósvámí dále uvádí, ţe oddaná sluţba je transcendentální všem
hmotným úvahám a není omezena na ţádnou určitou zemi, třídu, společnost nebo podmínky. Ve Šrímad
Bhágavatamu stojí, ţe oddaná sluţba je transcendentální a nemá ţádnou příčinu. Oddaná sluţba se
vykonává bez očekávání zisku a nemohou ji zastavit ţádné hmotné okolnosti. Je přístupná všem bez
rozdílu a je přirozeným zaměstnáním ţivých bytostí.
Ve středověku se po odchodu Pána Nitjánandy, velkého společníka Pána Čaitanji, třída kněţí
prohlašovala za potomky Nitjánandy a říkali si kasta gósvámích. Dále prohlašovali, ţe oddaná sluţba
a její rozšiřování náleţí pouze jejich třídě jménem
. Nějakou dobu takto
neoprávněně vyuţívali svého vlivu, aţ Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura, mocný áčárja gaudíjavaišnavské sampradáji, jejich názory zcela rozdrtil. Nějakou dobu probíhal tuhý zápas, ale skončil
úspěšně a nyní je správně a prakticky ustanoveno, ţe oddaná sluţba není omezena na ţádnou určitou
třídu lidí. Kromě toho kaţdý, kdo je zaměstnán v oddané sluţbě, se jiţ nachází v postavení prvotřídního
bráhmana. Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura ze zápasu o toto hnutí vyšel vítězně.
Díky němu a jeho postavení se nyní můţe stát gaudíja-vaišnavou kaţdý z kterékoliv části světa nebo
vesmíru. Čistý vaišnava je transcendentálně umístěn a tudíţ má i nejvyšší kvalifikace v hmotném světě;
nalézá se v kvalitě dobra. Naše hnutí pro vědomí Kršny v západním světě je zaloţeno na tom, co
prosazoval Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Gósvámí Prabhupáda, náš duchovní mistr. Na základě jeho
autority se členy naší společnosti stávají lidé ze všech oblastí západních zemí. Takzvaní bráhmani
prohlašují, ţe ten, kdo se nenarodil v bráhmanské rodině, nemůţe obdrţet posvátnou šňůru a nemůţe se
stát prvotřídním vaišnavou. My však takovou teorii nepřijímáme, protoţe ji nepodporuje ani Rúpa
Gósvámí, ani není podloţena různými písmy.
Šríla Rúpa Gósvámí zde zvláště uvedl, ţe kaţdý člověk se narodil s právem přijmout oddanou sluţbu
a stát se vědomým si Kršny. Uvedl mnoho citátů z různých písem a zvláště citoval Padma Puránu, kde
mudrc Vasištha říká králi Dilípovi: ,,Můj drahý králi, kaţdý má právo vykonávat oddanou sluţbu, jako
má právo časně se vykoupat v měsíci Mágha (prosinec-leden).`` Více se o tom zmiňuje Skanda Purána
v části Káší-khanda, kde se říká: ,,V zemi známé jako Majúradhvadţa jsou i lidé nízké třídy,
povaţovaní za niţší neţ šúdrové, zasvěcení do vaišnavského kultu oddané sluţby. Kdyţ jsou patřičně
oblečeni s tilakem na těle, růţenci v rukách a korálky na krku, vypadají, jako by přišli z Vaikunthy.
Vypadají tak pěkně, ţe okamţitě překonají obyčejné bráhmany.``
Vaišnava se tedy automaticky stává bráhmanem. Tuto myšlenku podporuje také Sanátana Gósvámí ve
své knize Hari-bhakti-vilása, která je vaišnavským rádcem. Je zde jasně uvedeno, ţe jakýkoliv člověk,
který je náleţitě zasvěcen do vaišnavského kultu, se zajisté stává bráhmanem, právě jako se kov
jménem
(zvonovina) přemění ve zlato, kdyţ se smísí se rtutí. Pravý duchovní mistr můţe pod
vedením autorit obrátit kohokoliv k vaišnavismu, takţe se kaţdý můţe přirozeně dostat na nejvyšší
postavení bráhmana.
Šríla Rúpa Gósvámí však upozorňuje, ţe kdyţ je člověk náleţitě zasvěcen pravým duchovním mistrem,
neměl by si myslet, ţe pouhým přijetím zasvěcení celá jeho práce skončila. Člověk musí stále velice
starostlivě dodrţovat pravidla a předpisy. Kdyţ po přijetí duchovního mistra a zasvěcení člověk
nedodrţuje pravidla a předpisy oddané sluţby, pak znovu poklesl. Musí si dobře pamatovat, ţe je částí
transcendentálního těla Kršny, a ţe povinností části je slouţit celku, slouţit Kršnovi. Neslouţíme-li
Kršnovi, pak opět poklesneme. Pouhé zasvěcení nikoho do postavení prvotřídního bráhmana nepovýší.
Je třeba plnit povinnosti a velice přísně dodrţovat usměrňující zásady.
Šrí Rúpa Gósvámí také řekl, ţe kdyţ člověk pravidelně vykonává oddanou sluţbu, nepřipadá
poklesnutí v úvahu. Pokud však vlivem okolností k nějakému poklesku dojde, vaišnava nemusí dělat
(obřad pro očistu). Poklesne-li někdo ze zásad oddané sluţby, není odčinění
(
) zapotřebí. Musí se pouze přísně drţet pravidel a předpisů pro vykonávání
oddané sluţby a to stačí k tomu, aby se vrátil do svého původního postavení. To je tajemství
vaišnavského kultu oddanosti.
V praxi existují tři metody, jak se dostat na úroveň duchovního vědomí, které se nazývají
a
. Obřady jsou v oblasti karmy. Spekulativní metody jsou v oblasti dţňány.
Člověk, který se začal věnovat bhakti, oddané sluţbě Pánu, nemá nic společného s karmou ani
s dţňánou. Bylo jiţ vysvětleno, ţe čistá oddaná sluţba není poskvrněná ani karmou ani dţňánou. Bhakti
by neměla být poskvrněna filozofickou spekulací ani rituálními obřady.
Šríla Rúpa Gósvámí v této souvislosti cituje jedenáctý zpěv, dvacátou první kapitolu, 2. verš Šrímad
Bhágavatamu, kde Pán Kršna říká Uddhavovi: ,,Rozdíl mezi způsobilostí a nezpůsobilostí lze stanovit
následovně: lidé pokročilí v oddané sluţbě, se nikdy znovu neuchýlí k plodonosným činnostem nebo
filozofické spekulaci. Upne-li se člověk k oddané sluţbě a je-li veden usměrňujícími zásadami, které
jsou dané autoritami a áčárji, to je nejlepší zárukou způsobilosti.``
Podporuje to Nárada Muni v prvním zpěvu, páté kapitole, 17. verši Šrímad Bhágavatamu, kde radí
Vjásadévovi: ,,Dokonce i kdyţ člověk nevykoná své předepsané povinnosti, ale okamţitě se přímo
odevzdá lotosovým nohám Hariho (Kršny), nedopouští se chyby a jeho postavení bude jisté za všech
okolností. Třebaţe kvůli špatné společnosti při vykonávání oddané sluţby poklesne, nebo nezavrší
proces oddané sluţby úplně a předčasně zemře, přesto tím nic neztrácí. Zato člověk, který pouze
vykonává předepsané povinnosti své varny a ášramu, ale nemá ţádné vědomí Kršny, ten pravý prospěch
z lidského ţivota nezíská.`` Všechny podmíněné duše, které šíleně pracují pro smyslový poţitek aniţ
vědí, ţe tento proces jim nikdy nepomůţe zbavit se hmotného znečištění, získají pouze opakované
rození a smrt.
V pátém zpěvu Šrímad Bhágavatamu Ršabhadéva jasně říká svým synům: ,,Lidé zaměstnaní
plodonosnými činnostmi se opakovaně podrobují rození a smrti, a dokud nevyvinou láskyplný cit
k Vásudévovi, nemají moţnost se z těchto přísných zákonů hmotné přírody dostat.`` Měli bychom
porozumět, ţe kaţdý člověk, který se velice přísně věnuje předepsaným povinnostem své varny
a ášramu, ale který nevyvine lásku k Nejvyšší Osobnosti Boţství, Vásudévovi, svou lidskou ţivotní
podobu pouze promarní.
Je to také potvrzeno v jedenáctém zpěvu, jedenácté kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu, ve kterém
Pán říká Uddhavovi: ,,Můj drahý Uddhavo, člověk, který se na Mě obrátí a zcela se Mi odevzdá
a dodrţuje Mé pokyny, kdyţ zanechá všech předepsaných povinností, je povaţován za prvotřídního
člověka.`` Ze slov Nejvyšší Osobnosti Boţství vyplývá, ţe lidi, kteří jsou většinou přitahováni
k dobročinným, etickým, morálním, nesobeckým, politickým a společensky prospěšným činnostem,
můţeme povaţovat za dobré pouze z pohledu hmotného světa. Ze Šrímad Bhágavatamu a ostatních
autentických védských písem se můţeme dovědět, ţe kdyţ člověk jedná pouze s myslí upřenou na
Kršnu a vykonává oddanou sluţbu, je v daleko lepším postavení neţ všichni lidé zaměstnaní
lidumilnými, etickými, morálními, nesobeckými a společenskými veřejně prospěšnými činnostmi.
Stejná věc je ještě důrazněji potvrzena v jedenáctém zpěvu, páté kapitole, 41. verši Šrímad
Bhágavatamu, ve kterém Karabhádţana Muni oslovuje Mahárádţu Nimiho následovně: ,,Můj drahý
králi, zanechá-li někdo svých povinností, jak jsou předepsány pro různé varny a ášramy, a uchýlí se
k lotosovým nohám Pána, kde se zcela odevzdá, není jiţ více dluţníkem a není nikterak zavázán
vykonávat různé druhy činností, které prokazujeme velkým světcům, předkům, ţivým bytostem
a členům rodiny a společnosti. Nemusí se ani zatěţovat s prováděním pěti druhů obětí (
), aby
se zbavil hříšného znečištění. Pouhým vykonáváním oddané sluţby se zbaví všech závazků.`` Znamená
to, ţe jakmile se člověk narodí, okamţitě se zadluţí v mnoha oblastech. Zadluţí se velkým světcům,
protoţe získá prospěch čtením jejich autorizovaných písem a knih. Vyuţíváme například knih, které
napsal Vjásadéva. Vjásadéva nám zanechal všechny Védy. Předtím, neţ Vjásadéva začal psát, se
védské literatuře pouze naslouchalo a ţáci se mantry rychle naučili poslechem a nemuseli je číst.
Později Vjásadéva povaţoval za moudré Védy sepsat, protoţe v tomto věku mají lidé slabou paměť
a nejsou schopni si všechny pokyny duchovního mistra zapamatovat. Zanechal proto celé védské
poznání v podobě knih jako jsou Purány, Védánta, Mahábhárata a Šrímad Bhágavatam.
Existuje mnoho jiných mudrců, jako Šankaráčárja, Gautama Muni a Nárada Muni, kterým jsme
zadluţeni, protoţe vyuţíváme jejich poznání. Podobně jsme zavázáni svým předkům, protoţe jsme se
narodili v určité rodině, kde vyuţíváme mnoha výhod a zděděného majetku. Jsme proto zadluţeni
předkům a musíme jim po jejich smrti obětovat
(prasádam). Podobně jsme zadluţeni lidem
všeobecně, také svým příbuzným, přátelům a dokonce zvířatům, jako jsou krávy a psi, která nám
prokazují mnohé sluţby.
Jsme zadluţeni polobohům, předkům, světcům, zvířatům a celé společnosti. Je naší povinností jim vše
splatit patřičným odváděním sluţby. Opustí-li však někdo všechny závazky a odevzdá-li se pouze
Nejvyšší Osobnosti Boţství, není jiţ více dluţníkem a není zavázaný ţádnému jinému zdroji prospěchu.
Oddaná sluţba vše vynahradí.
Také v Bhagavad-gítě Pán říká: ,,Zanech všech povinností a odevzdej se jen Mně. Ujišťuji tě, ţe tě
ochráním před všemi hříšnými reakcemi.`` Člověk si můţe myslet, ţe kdyţ se odevzdá Nejvyšší
Osobnosti Boţství, nebude schopen plnit všechny své ostatní závazky. Kršna však opakuje: ,,Neváhej.
Nemysli si, ţe kdyţ zanecháš všech ostatních zaměstnání, narušíš nějak svůj ţivot. Nepřemýšlej tak. Já
tě ochráním.`` Tak ujišťuje Kršna v Bhagavad-gítě.
Další zmínka je v Agastja-sanhitě: ,,Osvobozený člověk nemá zapotřebí usměrňujících zásad písem,
a stejně tak člověk řádně zaměstnaný ve sluţbě Pánu Rámačandrovi nemá zapotřebí obřadních zásad
popsaných ve védských dodatcích.`` Oddaní Pána Rámačandry nebo Kršny jsou jiţ osvobozené
osobnosti a nemusí dodrţovat usměrňující zásady, které uvádí oddíly védské literatury popisující
obřadní činnosti.
V jedenáctém zpěvu, páté kapitole, 42. verši Šrímad Bhágavatamu oslovuje Karabhádţana Muni krále
Nimiho: ,,Můj drahý králi, člověk, který zanechal uctívání polobohů a zcela soustředil svou energii na
oddanou sluţbu Nejvyšší Osobnosti Boţství, je Pánovi velice drahý. Jestliţe se náhodou nebo chybou
dopustí něčeho zakázaného, nemusí provádět ţádné očistné obřady. Pán sídlí v jeho srdci a ze soucitu
pro náhodnou chybu napraví oddaného zevnitř.`` V Bhagavad-gítě je také na mnoha místech potvrzeno,
ţe Nejvyšší Osobnost Boţství, Kršna, zvláště dohlíţí na své oddané a důrazně prohlašuje, ţe nic
nemůţe způsobit, aby Jeho oddaní poklesli. On je stále chrání.
KAPITOLA ŠESTÁ
Jak vykonávat oddanou sluţbu
Šríla Rúpa Gósvámí uvedl, ţe jeho starší bratr (Sanátana Gósvámí) sestavil Hari-bhakti-vilásu, aby
poskytl vaišnavům vedení a zmínil se o mnoha pravidlech a pokynech, které mají vaišnavové
dodrţovat. Některé z nich jsou velice význačné a důleţité, a Šríla Rúpa Gósvámí se nyní o těchto velice
důleţitých bodech pro náš prospěch zmíní. Tím chceme říci, ţe Šríla Rúpa Gósvámí se hodlá zmínit
pouze o základních zásadách a ne o detailech. Základní zásadou například je, ţe člověk musí přijmout
duchovního mistra. Upřesnění, jak člověk dodrţuje pokyny duchovního mistra, se povaţuje za detail.
Kdyţ člověk například dodrţuje pokyn svého duchovního mistra, a tento pokyn se liší od pokynů jiného
duchovního mistra, říkáme tomu detailní informace. Základní zásada přijmout duchovního mistra platí
pro všechny, i kdyţ detaily se mohou lišit. Šríla Rúpa Gósvámí se zde nechce rozepisovat o detailech,
ale chce nám předloţit pouze základní pravidla.
Vyjmenovává následující základní zásady: (1) odevzdat se pod ochranu lotosových nohou pravého
duchovního mistra, (2) dostat zasvěcení od duchovního mistra a učit se od něj, jak vykonávat oddanou
sluţbu, (3) dodrţovat nařízení duchovního mistra s vírou a oddaností, (4) následovat pod vedením
duchovního mistra šlépěje velkých áčárjů (učitelů), (5) dotazovat se duchovního mistra, jak pokročit ve
vědomí Kršny, (6) být připraven vzdát se všeho hmotného pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Boţství,
Šrí Kršny (to znamená, ţe kdyţ oddaně slouţíme Kršnovi, musíme být připraveni vzdát se něčeho, čeho
se vzdáváme neradi, a také musíme přijmout něco, co moţná přijímáme neradi), (7) ţít na posvátném
poutním místě jako je Dváraká a Vrndávana, (8) přijímat pouze to, co je nezbytné, neboli zabývat se
hmotným světem jen pokud je to nezbytné, (9) dodrţovat postní dny na Ékádaší a (10) uctívat posvátné
stromy jako je banyánovník.
Těchto deset bodů je předběţně nutných pro začátek oddané sluţby podle usměrňujících zásad. Kdyţ
začínající oddaný bude na počátku dodrţovat výše zmíněných deset zásad, udělá ve vědomí Kršny
rychlý pokrok.
Další pokyny jsou následující: (1) Měli bychom přísně opustit společnost neoddaných. (2) Neměli
bychom poučovat člověka, který netouţí přijmout oddanou sluţbu. (3) Neměli bychom být příliš
nadšení do stavění drahých chrámů či klášterů. (4) Neměli bychom se snaţit číst příliš mnoho knih ani
bychom neměli uvaţovat o myšlence, ţe si budeme vydělávat na ţivobytí přednáškami nebo
profesionálním přednášení Šrímad Bhágavatamu nebo Bhagavad-gíty. (5) Neměli bychom zanedbávat
obyčejné záleţitosti. (6) Neměli bychom podléhat nářku při ztrátě ani radosti při zisku. (7) Neměli
bychom být neuctiví k polobohům. (8) Neměli bychom zbytečně suţovat ţádnou ţivou bytost. (9) Měli
bychom se pečlivě vyhýbat různým přestupkům při zpívání svatého jména Pána a při uctívání Boţstva
v chrámu. (10) Neměli bychom nikdy tolerovat pomlouvání Nejvyšší Osobnosti Boţství, Kršny, nebo
Jeho oddaných.
Bez dodrţování výše zmíněných deseti zásad se nemůţeme náleţitě povznést na úroveň
neboli oddané sluţby v praxi. Šríla Rúpa Gósvámí se celkem zmínil o dvaceti
bodech a všechny jsou velice důleţité. Z těchto dvaceti jsou první tři nejdůleţitější - totiţ přijmout
pravého duchovního mistra, obdrţet od něj zasvěcení a s úctou a váţností mu slouţit.
Další důleţité body jsou následující: (1) Měli bychom si zdobit tělo tilakem, coţ je znamení vaišnavy.
(Jakmile člověk uvidí tyto znaky na těle vaišnavy, okamţitě si vzpomene na Kršnu. Pán Čaitanja řekl,
ţe vaišnava je ten, na kterého kdyţ se někdo podívá, vzpomene si na Kršnu. Je proto nezbytné aby si
vaišnava značil tělo tilakem, aby upamatoval ostatní na Kršnu.) (2) Při značení tilakem můţeme někdy
napsat na tělo Haré Kršna. (3) Měli bychom přijímat květiny a girlandy, které byly obětovány Boţstvu
a duchovnímu mistrovi, a dávat je na své tělo. (4) Měli bychom se naučit tančit před Boţstvy. (5) Měli
bychom se naučit okamţitě se poklonit při zahlédnutí Boţstva nebo duchovního mistra. (6) Při návštěvě
chrámu Šrí Kršny bychom měli stát. (7) Je-li Boţstvo vyneseno na procházku po ulici, oddaný by se
měl okamţitě přidat k průvodu. (V této souvislosti se můţeme zmínit, ţe v Indii, zvláště v chrámech
Višnua, jsou vedle velkého Boţstva, které nepřetrţitě stojí v hlavní části chrámu, také menší Boţstva,
která se berou večer na procházku. V některých chrámech je zvykem večer uspořádat velký průvod
s hudbou a pěkným deštníkem nad Boţstvy, která stojí na ozdobných trůnech na vozu či nosítkách,
která nesou oddaní. Boţstva vycházejí na ulici a procházejí se po okolí, zatímco sousedé vycházejí, aby
nabídli prasádam. Všichni lidé v okolí průvod následují a je to velice pěkná událost. Kdyţ Boţstva
vychází, sluţebníci chrámu Jim předloţí denní účty: tolik jsme získali, takové byly výdaje. Je to
myšleno tak, ţe Boţstva jsou pokládána za vlastníky všeho a všichni kněţí a ostatní lidé, starající se
o chrám, se povaţují za sluţebníky Boţstev. Tento systém je velice starý a stále se dodrţuje, a proto je
zde zmíněno, ţe kdyţ je Boţstvo na procházce, lidé by Ho měli následovat.) (8) Oddaný musí
navštěvovat Višnuův chrám alespoň jednou nebo dvakrát denně, ráno a večer. (Ve Vrndávaně se to
dodrţuje velice přísně. Všichni oddaní ve městě jdou kaţdé ráno a večer navštívit různé chrámy. V této
době je po celém městě spousta lidí. Ve Vrndávaně je kolem pěti tisíc chrámů. Není samozřejmě moţné
navštívit všechny chrámy, je zde však alespoň tucet velkých a důleţitých chrámů, které zaloţili
Gósvámí, a které bychom měli navštívit.) (9) Musíme budovu chrámu alespoň třikrát uctivě obejít.
(Kaţdý chrám je postaven
tak, aby se dal obcházet, a dělá se to alespoň třikrát. Někteří oddaní chodí kolem chrámu vícekrát desetkrát, patnáctkrát - podle svých slibů. Gósvámí měli ve zvyku obcházet kopec Góvardhana.) Měli
bychom také obcházet celou oblast Vrndávany. (10) Měli bychom uctívat Boţstva v chrámu podle
usměrňujících zásad. (Dělat
, obětovat prasádam, zdobit Boţstva atd. - tyto věci musíme
dodrţovat pravidelně.) (11) Musíme prokazovat osobní sluţby Boţstvu. (12) Musíme zpívat. (13)
Musíme provádět sankírtan. (14) Musíme dělat dţapu. (15) Musíme skládat Boţstvům modlitby. (16)
Musíme pronášet význačné modlitby. (16) Musíme ochutnávat
(jídlo přímo
z talíře, na kterém se obětovalo Boţstvům). (18) Musíme pít čaranámrtu (voda z koupele Boţstev, která
se nabízí hostům.) (19) Musíme čichat k tyčinkám a květinám obětovaným Boţstvu. (20) Musíme se
dotknout lotosových nohou Boţstev. (21) Musíme se dívat na Boţstva s velkou oddaností. (22) Musíme
v různé doby dělat
(
). (23) Musíme naslouchat o Pánovi a Jeho zábavách ze
Šrímad Bhágavatamu, Bhagavad-gíty a podobných knih. (24) Musíme se modlit k Boţstvu o milost.
(25) Měli bychom vzpomínat na Boţstva. (26) Měli bychom meditovat o Boţstvu. (27) Měli bychom
prokazovat nějakou dobrovolnou sluţbu. (28) Měli bychom myslet na Pána jako na svého přítele. (29)
Měli bychom obětovat všechno Pánu. (30) Měli bychom obětovat oblíbenou věc (jako jídlo nebo šaty).
(31) Měli bychom podstoupit všemoţná rizika a jednat v Kršnově zájmu. (32) Za kaţdých podmínek
bychom měli být odevzdanými dušemi. (33) Měli bychom zalévat keř tulasí. (34) Měli bychom
pravidelně naslouchat Šrímad Bhágavatamu a podobným písmům. (35) Měli bychom ţít na posvátných
místech jako Mathurá, Vrndávana nebo Dváraká. (36) Měli bychom slouţit vaišnavům (oddaným). (37)
Měli bychom si zařídit oddanou sluţbu podle svých moţností. (38) V měsíci Kárttika (říjen-listopad)
bychom si měli vzít nějakou zvláštní sluţbu a vykonávat ji. (39) Během Dţanmáštamí (den Kršnova
zjevení v tomto světě) bychom měli vykonat zvláštní sluţbu. (40) Měli bychom dělat vše s velkou péčí
a oddaností Boţstvu. (41) Měli bychom s radostí vychutnávat čtení Bhágavatamu mezi oddanými
a nechodit mezi neoddané. (42) Měli bychom se stýkat s pokročilejšími oddanými. (43) Měli bychom
zpívat svaté jméno Pána. (44) Měli bychom ţít v oblasti Mathury.
Usměrňující zásady jsou celkem šedesát čtyři. Jiţ jsme se zmínili, ţe prvních deset jsou předběţné
usměrňující zásady. Pak přijde deset následujících usměrňujících zásad a pak přidáme další čtyřicet
čtyři činnosti. Dohromady tedy existují pro vykonávání oddané sluţby v praxi šedesát čtyři pravidla.
Z těchto šedesáti čtyř pravidel je pět bodů velice důleţitých - totiţ uctívání Boţstva, naslouchání
Šrímad Bhágavatamu, stýkání se s oddanými, sankírtan a ţití v Mathuře.
Šedesát čtyři body oddané sluţby by měly zahrnovat všechny činnosti našeho těla, mysli a řeči. Jak je
uvedeno na začátku, usměrňující zásady oddané sluţby předepisují, ţe všechny naše smysly musí být
zaměstnány ve sluţbě Pánu. Upřesnění jak mohou být zaměstnány je popsáno ve výše zmíněných
šedesáti čtyřech bodech. Šríla Rúpa Gósvámí nyní uvede citáty z různých písem, aby autentičnost
mnoha z těchto bodů doloţil.
KAPITOLA SEDMÁ
Doloţení pravidel oddané sluţby
Přijmout ochranu pravého duchovního mistra
V jedenáctém zpěvu, třetí kapitole, 21. verši Šrímad Bhágavatamu říká Prabuddha Mahárádţovi
Nimimu: ,,Můj drahý králi, prosím věz, ţe v hmotném světě neexistuje štěstí. Je omyl si myslet, ţe zde
štěstí existuje, protoţe je to místo utrpení a špatných ţivotních podmínek. Kaţdý člověk, který váţně
touţí dosáhnout skutečného štěstí, musí vyhledat pravého duchovního mistra a odevzdat se mu přijetím
zasvěcení. Pravý duchovní mistr je ten, kdo realizoval závěry písem úvahou a argumenty, a tak je
schopen přesvědčit o těchto závěrech i ostatní. Jako pravé duchovní mistry bychom měli rozpoznat
velké osobnosti, které se odevzdaly Osobnosti Boţství a zanechaly stranou všechny hmotné ohledy.
Kaţdý by se měl snaţit nalézt pravého duchovního mistra, aby splnil své ţivotní poslání, kterým je
povýšit se na úroveň duchovní blaţenosti.``
Znamená to, ţe člověk by neměl přijmout jako duchovního mistra někoho, kdo je prvotřídní hlupák,
který se neřídí podle příkazů písem, jehoţ charakter je pochybný, kdo nedodrţuje zásady oddané sluţby
nebo kdo nepřemohl vliv šesti činitelů smyslového poţitku. Šest činitelů smyslového poţitku jsou
jazyk, genitálie, ţaludek, hněv, mysl a slova. Kaţdý, kdo je dokáţe ovládat, má povoleno přijímat ţáky
po celém světě. Přijmout duchovního mistra je klíčovým bodem pro pokrok v duchovním ţivotě.
Člověk, kterému se natolik poštěstilo, ţe se odevzdal pravému duchovnímu mistrovi, bez jakýchkoli
pochybností s jistotou projde cestou duchovního spasení.
Přijmout zasvěcení a pokyny od duchovního mistra
Mudrc Prabuddha dále králi řekl: ,,Můj drahý králi, ţák musí přijímat duchovního mistra nejen jako
duchovního učitele, ale také jako představitele Nejvyšší Osobnosti Boţství a Nadduše. Měl by přijímat
duchovního mistra jako Boha, protoţe je vnějším projevem Pána Kršny. Potvrzují to všechna písma
a ţák by měl takto duchovního učitele přijímat. Měli bychom se učit Šrímad Bhágavatam váţně se vším
respektem a úctou k duchovnímu mistrovi. Naslouchání a přednášení Šrímad Bhágavatamu je
náboţenský proces, který povýší člověka na úroveň sluţby a lásky k Nejvyšší Osobnosti Boţství.``
Ţák by se měl snaţit pravého duchovního mistra uspokojit; s takovým postojem by k němu měl
přistupovat. Pak velice snadno porozumí duchovnímu poznání. Je to potvrzeno ve Védách a Rúpa
Gósvámí dále vysvětlí, ţe člověku, který má neochvějnou víru v Boha a duchovního mistra, se vše
velice snadno vyjeví.
Slouţit duchovnímu mistrovi s vírou a přesvědčením
O přijetí zasvěcení od duchovního mistra se zmiňuje Kršna v jedenáctém zpěvu, sedmnácté kapitole,
27. verši Šrímad Bhágavatamu: ,,Můj drahý Uddhavo, duchovního mistra je třeba přijmout nejen jako
Mého představitele, ale jako Mě samotného. Nikdy si nesmíme myslet, ţe je na stejné úrovni
s obyčejnou lidskou bytostí. Nikdy bychom neměli duchovnímu mistrovi závidět, tak jako se můţe stát,
ţe závidíme obyčejnému člověku. Na duchovního mistra je třeba se vţdy dívat jako na představitele
Nejvyšší Osobnosti Boţství a sluţbou duchovnímu mistrovi můţeme slouţit všem polobohům.``
Následovat šlépěje zboţných osobností
Ve Skanda Puráně se oddanému doporučuje následovat předcházející áčárje a zboţné osobnosti,
protoţe tím můţe dosáhnout vytouţených výsledků a vyhne se nářku a stagnaci v duchovním ţivotě.
Ve spise Brahma-jámala se říká: ,,Kdyţ se někdo chce vydávat za velkého oddaného aniţ následuje
autority zjevených spisů, pak mu jeho činnosti nikdy nepomohou pokročit v oddané sluţbě. Místo toho
bude pouze rušit upřímné studenty oddané sluţby.`` Ti, kteří nedodrţují přísně zásady zjevených písem,
se obyčejně nazývají sahadţijové - ti, kteří si vše představují velice lacino, kteří mají vlastní vymyšlené
ideje a nenásledují přikázání písem. Takovíto lidé pouze narušují oddanou sluţbu.
V této souvislosti můţe padnout námitka ze strany těch, kteří oddaně neslouţí a kteří se nestarají
o zjevená písma. Příklad můţeme vidět u buddhistické filozofie. Buddha se zjevil v rodině urozeného
kšatrijského krále, ale jeho filozofie nebyla v souladu s védskými závěry, a proto byla odmítnuta. Pod
záštitou hinduistického krále Mahárádţi Ášóky se buddhistické náboţenství rozšířilo po celé Indii
a přilehlých zemích. Po zjevení velice mocného učitele Šankaráčárji byl však buddhismus vytlačen za
hranice Indie.
Buddhisté či příslušníci jiných náboţenství, kteří se nestarají o zjevené spisy, někdy říkají, ţe existuje
mnoho oddaných Buddhy, kteří prokazují oddanou sluţbu Buddhovi, a kteří by se proto měli povaţovat
za oddané. Rúpa Gósvámí na to odpovídá, ţe Buddhovi následovníci nemohou být přijati jako oddaní.
Buddha je inkarnace Kršny, avšak stoupenci těchto inkarnací nejsou příliš pokročilí v poznání Véd.
Studovat Védy znamená dojít k závěru, ţe svrchovaná je Osobnost Boţství. Ţádná náboţenská zásada,
která popírá svrchovanost Osobnosti Boţství, se proto nepřijímá a říká se jí ateismus. Ateismus
znamená popírat autoritu Véd a odsuzovat velké áčárje, kteří učí védská písma ku prospěchu všeho
lidstva.
Ve Šrímad Bhágavatamu je Buddha přijat jako inkarnace Kršny, ale v tomtéţ Šrímad Bhágavatamu
také stojí, ţe Buddha se zjevil, aby zmátl ateistickou třídu lidí. Jeho filozofie je proto určena ke zmatení
ateistů a my bychom ji neměli přijímat. Na otázku ,,Proč Kršna rozšiřoval ateistické zásady?`` můţeme
odpovědět, ţe Nejvyšší Pán chtěl skoncovat s násilím, kterého se lidé dopouštěli ve jménu Véd.
Takzvaní zboţní lidé zneuţívali Véd, aby ospravedlnili násilné činy jako je jedení masa, a Buddha
přišel, aby pokleslé lidi od takového mylného výkladu Véd odvedl. Buddha kázal ateismus pro ateisty
také proto, aby ho následovali, a tak je úskokem přivedl k oddané sluţbě Buddhovi, Kršnovi.
Dotazovat se na věčné náboţenské zásady
V Náradíja Puráně se říká: ,,Má-li člověk skutečně váţný zájem o oddanou sluţbu, pak se mu dostane
všeho bez problémů.``
Být připraven vzdát se všeho hmotného pro Kršnovo uspokojení
V Padma Puráně stojí: ,,Na člověka, který se vzdal svého smyslového poţitku a přijal zásady oddané
sluţby, čeká bohatství Višnulóky (království Boha).
Ţít na posvátném místě
Ve Skanda Puráně se také říká, ţe člověka, který ţil šest měsíců, jeden měsíc nebo dokonce jen čtrnáct
dní ve Dvárace, čeká povýšení na Vaikunthalóky a všechny výhody
(mít stejnou
čtyřrukou podobu jako Nárájana).
V Brahmá Puráně se říká: ,,Transcendentální význam Purušóttama-kšétry, coţ je osmdesát čtverečních
mil země Pána Dţagannáthy, se nedá patřičně popsat. Dokonce i polobozi z vyšších hvězdných soustav
vidí, ţe obyvatelé Dţagannátha Purí mají přesně stejné tělesné rysy, jako mají obyvatelé Vaikunthy.
Polobozi tedy vidí obyvatele Dţagannátha Purí se čtyřma rukama.``
Na setkání velkých světců v Naimišáranji Súta Gósvámí přednášel Šrímad Bhágavatam. O důleţitosti
Gangy řekl: ,,Voda Gangy s sebou vţdy přináší chuť tulasí obětované lotosovým nohám Šrí Kršny,
a tak stále teče a rozšiřuje Kršnovu slávu. Voda z Gangy posvětí jak z vnějšku, tak zevnitř všechna
místa, kudy protéká.``
Přijímat pouze to, co je nezbytné
V Náradíja Puráně je nařízeno: ,,Myslíme-li to s prováděním oddané sluţby váţně, neměli bychom
přijímat více, neţ je nezbytné.`` Znamená to, ţe bychom neměli odmítat zásady oddané sluţby, ale také
bychom neměli přijímat pravidla oddané sluţby, která jsou náročnější, neţ jsme schopni snadno
dodrţovat. Například se říká, ţe bychom měli opakovat Haré Kršna mantru na růţenci alespoň sto
tisíckrát denně. Není-li to však moţné, musíme podle svých schopností počet kol dţapy sníţit. Většinou
doporučujeme našim ţákům šestnáct kol na růţenci denně, a to by měli splnit. Nejsme-li schopni
dodělat ani šestnáct kol, pak je musíme dokončit následujícího dne. Svůj slib musíme dodrţet. Kdo ho
přísně nedodrţuje, je nedbalý a dopouští se přestupku ve sluţbě Pánu. Podporujeme-li přestupky,
nebudeme schopni udělat pokrok v oddané sluţbě. Je lepší, kdyţ se ustálíme na usměrňujících zásadách
podle svých schopností a pak dodrţujeme slib bez poklesků. To nám přinese pokrok v duchovním
ţivotě.
Dodrţovat půst na Ékádaší
V Brahma-vaivarta Puráně se říká, ţe ten, kdo dodrţuje půst na Ékádaší, je osvobozen od všech druhů
reakcí hříšných činností a pokročí ve zboţném ţivotě. Cílem není jen postit se, ale zvýšit svou víru
a lásku ke Góvindovi, ke Kršnovi. Skutečným důvodem k půstu na Ékádaší je sníţit poţadavky těla
a vyuţít času ve sluţbě Pánu zpíváním nebo prováděním podobné sluţby. Na postní dny je nejlepší
stále vzpomínat na zábavy Góvindy a neustále naslouchat Jeho svatému jménu.
Vzdávání úcty banyánovníkům
Ve Skanda Puráně je nařízeno, ţe oddaný by měl zalévat rostlinku tulasí a stromy
. Měl
by prokazovat úctu kravám, bráhmanům a slouţit vaišnavům tím, ţe jim bude vzdávat své hluboké
poklony a meditovat o nich. To oddanému pomůţe zmenšit reakce za jeho předchozí hříšné činnosti.
Vzdát se společnosti neoddaných
Jeden ţenatý ţák se Pána Čaitanji jednou zeptal, jak se má chovat vaišnava. Pán Čaitanja odpověděl,
ţe vaišnava by se měl provţdy vzdát společnosti neoddaných. Pak vysvětlil, ţe jsou dva druhy
neoddaných: jedni jsou proti Kršnově svrchovanosti a druzí jsou příliš materialističtí. Jinými slovy:
člověk, který chce hmotný poţitek nebo je proti svrchovanosti Pána, se nazývá
a společnosti takových lidí bychom se měli přísně vyhýbat.
V Kátjájana-sanhitě stojí, ţe dokonce i kdyţ bychom byli nuceni ţít v ţelezné kleci uprostřed
ţhnoucího ohně, měli bychom to přijmout raději neţ ţití s neoddanými, kteří se staví proti
svrchovanosti Pána. Ve Višnu-rahasje se podobně říká, ţe bychom měli raději obejmout hada, tygra
nebo aligátora, neţ se stýkat s lidmi, kteří uctívají různé polobohy, a kteří jsou hnáni hmotnou touhou.
V písmech je nařízeno, ţe člověk můţe uctívat určitého poloboha, touţí-li dosáhnout nějakého
hmotného zisku. Chce-li se člověk například uzdravit, doporučuje se mu uctívat boha Slunce. Pro
krásnou ţenu můţe člověk uctívat Umu, manţelku Šivy, a pro pokrok ve vzdělání můţe uctívat
Sarasvatí. Ve Šrímad Bhágavatamu je seznam všech polobohů, vyplňujících různé hmotné touhy.
Ačkoliv se všichni uctívači polobohů mohou jevit jako jejich velice dobří oddaní, jsou i přesto
povaţováni za neoddané. Nelze je přijmout jako oddané.
Májávádí (impersonalisté) říkají, ţe člověk můţe uctívat jakoukoliv podobu Pána a nezáleţí na tom
jakou, protoţe člověk se nakonec dostane ke stejnému cíli tak jako tak. V Bhagavad-gítě však jasně
stojí, ţe ti, kteří uctívají polobohy, nakonec dospějí na planety polobohů, zatímco oddaní samotného
Pána budou povýšeni do Pánova sídla, do království Boha. Lidé, kteří uctívají polobohy, jsou v Gítě
vlastně zavrţeni. Je tam vysvětleno, ţe kvůli svým chtivým touhám ztratili inteligenci, a proto začali
uctívat různé polobohy. Ve Višnu-rahasje jsou uctívači polobohů ostře odsouzeni výrokem, ţe je lépe
ţít s nejnebezpečnějšími zvířaty, neţ se stýkat s takovými lidmi.
Nepřijímat nepřipravené ţáky, nestavět mnoho chrámů a nečíst mnoho knih
Uvádí se další nařízení, ţe člověk můţe mít mnoho ţáků, ale neměl by jednat takovým způsobem, aby
se nějakým činem nebo projevem náklonnosti některému z nich zavázal. Neměl by také být příliš
nadšený stavět nové chrámy nebo číst různé druhy knih kromě těch, které vedou k pokroku v oddané
sluţbě. V praxi to znamená, ţe čte-li pozorně Bhagavad-gítu, Šrímad Bhágavatam, Zlatého avatára
a Nektar oddanosti, poskytne mu to dostatečné poznání, aby porozuměl nauce vědomí Kršny. Člověk se
nemusí obtěţovat čtením jiných knih.
V sedmém zpěvu, třinácté kapitole, 8. verši Šrímad Bhágavatamu hovoří Nárada Muni s Mahárádţou
Judhišthirou o úkolech různých společenských tříd. Zvláště se zmiňuje o úkolech sannjásínů; lidí, kteří
se zřekli hmotného ţivota. Ten, kdo přijal ţivotní stádium
má zakázáno přijímat
nepřipravené ţáky. Sannjásí by ze všeho nejdříve měl vyzkoušet, zda budoucí ţák upřímně hledá
vědomí Kršny. Jestliţe ne, neměl by ho přijmout. Milost Pána Čaitanji je však taková, ţe poradil všem
pravým duchovním učitelům mluvit o vědomí Kršny všude. V posloupnosti Pána Čaitanji mohou proto
dokonce i sannjásíni mluvit o vědomí Kršny všude, a má-li někdo váţný zájem stát se ţákem, sannjásí
ho vţdy přijme.
Skutečností je, ţe bez zvětšování počtu ţáků se nebude kult vědomí Kršny rozšiřovat. Sannjásí
v posloupnosti Čaitanji Maháprabhua můţe někdy dokonce i s rizikem přijmout člověka, který není
zcela připraven stát se ţákem. Milostí pravého duchovního mistra pak ţák postupně dělá pokroky.
Jakmile však někdo zvyšuje počet svých ţáků pouze kvůli prestiţi nebo falešné úctě, jistě poklesne.
Pravý duchovní mistr se nezajímá o čtení mnoha knih pouze proto, aby ukázal svou sečtělost nebo se
proslavil přednášením na různých místech. Člověk by se měl všem těmto věcem vyhýbat. Také se
uvádí, ţe sannjásí by neměl být příliš nadšený do stavění chrámů. Na ţivotech různých áčárjů
v posloupnosti Šrí Čaitanji Maháprabhua můţeme vidět, ţe neměli příliš velké nadšení do stavění
chrámů. Kdyţ však někdo přijde a nabídne své sluţby, tentýţ zdráhavý áčárja ho bude ke stavbě
nádherných chrámů povzbuzovat. Rúpovi Gósvámímu například nabídl svoji přízeň Mahárádţa
Mánsingh, vrchní velitel krále Akhbara, a Rúpa Gósvámí mu dal pokyn, aby postavil velký chrám pro
Góvindadţího, který stál ohromné mnoţství peněz.
Pravý duchovní mistr by na sebe nikdy neměl brát odpovědnost za stavbu chrámů, ale kdyţ někdo má
peníze a chce je utratit ve sluţbě Kršnovi, áčárja jako Rúpa Gósvámí můţe pouţít peněz oddaného pro
stavbu pěkného, drahého chrámu pro sluţbu Pánu. Naneštěstí se stává, ţe někdo, kdo není hoden stát se
duchovním mistrem, se můţe obrátit na bohaté lidi, aby přispěli na stavbu chrámu. Pouţijí-li peníze
nekvalifikovaní duchovní učitelé pro pohodlné ţití v drahých chrámech aniţ dělají nějakou skutečnou
kazatelskou práci, je to nepřijatelné. Jinými slovy duchovní mistr není příliš nadšený pro stavbu
chrámových budov pouze ve jménu takzvaného duchovního pokroku. Jeho první a nejpřednější činností
by raději mělo být kázání. Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Gósvámí Mahárádţa v této souvislosti
doporučil, aby duchovní mistr tiskl knihy. Má-li člověk peníze, měl by je namísto stavění drahých
chrámů utratit na vydávání autorizovaných knih v různých jazycích pro rozšiřování hnutí pro vědomí
Kršny.
Přímost v běţném jednání a vyrovnanost při ztrátě a zisku
V Padma Puráně stojí: ,,Lidé zapojení ve vědomí Kršny by nikdy neměli být rozrušeni hmotným
ziskem nebo ztrátou. Dokonce i kdyţ člověk něco hmotného ztratí, nemělo by ho to zmást a uvnitř by
měl neustále myslet na Kršnu.`` Znamená to, ţe kaţdá podmíněná ţivá bytost je neustále ponořena
v myšlenkách o hmotných činnostech; musí se od takových myšlenek oprostit a zcela se přenést do
vědomí Kršny. Jiţ dříve jsme vysvětlili, ţe základní zásadou vědomí Kršny je neustále myslet na Kršnu.
Člověk by neměl být rozrušen hmotnou ztrátou, ale raději by měl soustředit svou mysl na lotosové nohy
Kršny.
Oddaný by neměl podléhat nářku nebo iluzi. V Padma Puráně je následující citát: ,,Není moţné, aby se
Kršna zjevil v srdci člověka, který je přemoţen nářkem a hněvem.``
Polobozi
Neměli bychom opomíjet úctu k polobohům. Nemusíme být oddaní polobohů, ale to neznamená, ţe
bychom k nim měli být neuctiví. Vaišnava není například oddaným Šivy nebo Brahmy, je však povinen
tak vysoce postaveným polobohům prokazovat veškerou úctu. Podle vaišnavské filozofie bychom měli
prokazovat úctu dokonce i mravenci, coţ potom tak vznešeným osobnostem jako je Šiva a Brahmá?
V Padma Puráně se říká: ,,Kršna neboli Hari je Pánem všech polobohů, a proto je vţdy hoden uctívání.
Neznamená to však, ţe by člověk neměl prokazovat úctu polobohům.``
Nezpůsobovat bolest ţádné ţivé bytosti
V Mahábháratě stojí: ,,Člověk, který nezpůsobuje bolest ani neklid v mysli ţádné ţivé bytosti, který
s kaţdým zachází jako milující otec se svými dětmi a jehoţ srdce je čisté, jistě velice brzy získá přízeň
Nejvyšší Osobnosti Boţství.``
V takzvané civilizované společnosti se někdy brojí proti krutosti ke zvířatům, ale současně jsou stále
vydrţována jatka. Vaišnava není takový. Vaišnava nemůţe nikdy podporovat poráţení zvířat. Nemůţe
způsobovat bolest ţádné ţivé bytosti.
KAPITOLA OSMÁ
Přestupky, kterým je třeba se vyhýbat
V dodatkové védské literatuře je uveden následující seznam třiceti dvou přestupků týkajících se sluţby
Pánu: (1) Neměli bychom vstoupit do chrámu Boţstev na voze nebo nosítkách či s botami na nohou. (2)
Neměli bychom zanedbávat různé slavnosti pro potěšení Nejvyšší Osobnosti Boţství jako je
Dţanmáštamí a Ratha-játrá. (3) Neměli bychom opomíjet klanění se Boţstvům. (4) Neměli bychom
vstoupit do chrámu aniţ jsme si umyli ruce a nohy po jídle. (5) Neměli bychom vstoupit do chrámu
znečištění. (Kdyţ někdo v rodině zemře, podle védských písem je celá rodina na určitou dobu podle
jejího postavení znečištěna. Doba znečištění bráhmanské rodiny je například dvanáct dní, kšatrijské
a vaišjovské patnáct dní a šúdrovské třicet dní.) (6) Neměli bychom se klanět na jedné ruce. (7) Neměli
bychom se procházet před Šrí Kršnou. (Chrám se má obcházet tak, ţe se začne na straně chrámu po
pravé ruce Boţstev a chodí se kolem chrámové budovy alespoň třikrát denně.) (8) Neměli bychom
natahovat nohy před Boţstvem. (9) Neměli bychom si drţet rukama kotníky, lokty nebo kolena, kdyţ
sedíme před Boţstvem. (10) Neměli bychom leţet před Boţstvem Kršny. (11) Neměli bychom jíst
prasádam před Boţstvem. (12) Nikdy bychom neměli lhát před Boţstvem. (13) Neměli bychom před
Boţstvem mluvit příliš hlasitě. (14) Neměli bychom před Boţstvem mluvit s ostatními. (15) Neměli
bychom před Boţstvem křičet nebo povykovat. (16) Neměli bychom se před Boţstvem přít nebo
zápolit. (17) Před Boţstvem bychom neměli nikoho kárat. (18) Neměli bychom před Boţstvem dávat
milodary ţebrákům. (19) Neměli bychom před Boţstvem mluvit příliš hrubě k ostatním. (20) Neměli
bychom před Boţstvem nosit koţešinovou pokrývku. (21) Před Boţstvem bychom neměli nikoho
velebit ani chválit. (22) Neměli bychom před Boţstvem říkat ţádná neslušná slova. (23) Neměli
bychom mít větry před Boţstvy. (24) Neměli bychom opomíjet uctívání Boţstev podle svých moţností.
(V Bhagavad-gítě je řečeno, ţe Pán je spokojen, kdyţ Mu oddaný nabídne i jen lístek nebo trochu vody.
Řekl to osobně, a tuto zásadu mohou následovat všichni, i ti nejchudší. To však neznamená, ţe ten, kdo
má dost peněz, aby uctíval Pána velice pěkně, by se také měl snaţit uspokojit Pána pouhým obětováním
vody a lístku. Má-li dostatečné prostředky, měl by zařídit krásnou výzdobu, obětovat pěkné květiny
a dobré jídlo a provádět všechny obřady. Není to myšleno tak, aby se člověk snaţil uspokojit
Nejvyššího Pána trochou vody a lístkem a všechny peníze utratil pro svůj vlastní smyslový poţitek.)
(25) Neměli bychom jíst nic, co nebylo nejprve obětováno Kršnovi. (26) Měli bychom obětovat
Kršnovi čerstvé ovoce a obilí podle ročního období. (27) Kdyţ se uvaří jídlo, nikomu by se nemělo
nabízet, dokud není obětováno Boţstvu. (28) Neměli bychom sedět zády k Boţstvu. (29) Neměli
bychom se klanět duchovnímu mistrovi potichu; jinými slovy, při pokloně bychom měli
recitovat modlitbu duchovnímu mistrovi. (30) Je-li duchovní mistr přítomen, neměli bychom opomíjet
ho chválit. (31) Neměli bychom chválit před duchovním mistrem sami sebe. (32) Neměli bychom se
vysmívat polobohům před Boţstvem.
To je seznam třiceti dvou přestupků. Kromě těchto je ve Varáha Puráně zmínka o mnoha dalších
přestupcích: (1) Neměli bychom se dotýkat Boţstva v temné místnosti. (2) Neměli bychom opomíjet
přísné dodrţování pravidel a příkazů při uctívání Boţstva. (3) Neměli bychom vejít do chrámu Boţstev
aniţ jsme před tím vytvořili nějaký zvuk. (4) Neměli bychom obětovat Boţstvu ţádné jídlo, které viděl
pes nebo jiná niţší zvířata. (5) Neměli bychom rušit ticho při uctívání. (6) Neměli bychom močit nebo
se vyprazdňovat, kdyţ jsme zaměstnáni v uctívání. (7) Neměli bychom obětovat vonné tyčinky aniţ
jsme obětovali nějakou květinu. (8) Nevhodné květiny, které nevoní, bychom neměli obětovat. (9)
Neměli bychom zanedbat pečlivě si kaţdý den čistit zuby. (10) Neměli bychom vstoupit do chrámu
hned po pohlavním styku. (11) Neměli bychom se dotknout ţeny během jejího menstruačního cyklu.
(12) Neměli bychom vstoupit do chrámu, kdyţ jsme se dotkli mrtvého těla. (13) Neměli bychom
vstoupit do chrámu oblečeni v šatech červené nebo modré barvy nebo v nevypraných šatech. (14)
Neměli bychom chodit do chrámu, jestliţe jsme zahlédli mrtvé tělo. (15) Neměli bychom mít větry
v chrámu. (16) Neměli bychom se hněvat v chrámu. (17) Neměli bychom chodit do chrámu po návštěvě
krematoria. (18) Neměli bychom říhat před Boţstvem a tak dokud není jídlo zcela stráveno, neměli
bychom chodit do chrámu. (19) Neměli bychom kouřit marihuanu nebo gaňdţu. (20) Neměli bychom
brát opium nebo podobné omamné látky. (21) Neměli bychom chodit do místnosti Boţstev nebo se
dotknout těl Boţstev, kdyţ jsme si před tím pomazali tělo olejem. (22) Neměli bychom být neuctiví
k písmu učícímu o svrchovanosti Pána. (23) Neměli bychom předkládat ţádné oponující písmo. (24)
Neměli bychom před Boţstvem ţvýkat betelový oříšek. (25) Neměli bychom obětovat květinu, která
byla uchovávána v nečisté nádobě. (26) Neměli bychom uctívat Pána v sedu přímo na podlaze - musíme
mít nějaké místo k sezení nebo koberec. (27) Neměli bychom se dotknout Boţstva aniţ jsme se před
tím celí vykoupali. (28) Neměli bychom si zdobit tělo tilakem ze tří čar. (29) Neměli bychom chodit do
chrámu aniţ jsme si umyli ruce a nohy.
Dalším pravidlem je, ţe bychom neměli obětovat jídlo, které vařil neoddaný, neměli bychom uctívat
Boţstvo před neoddaným a neměli bychom uctívat Pána a zároveň se dívat na neoddaného. Měli
bychom začít uctívat poloboha Ganapatiho, který odstraní při provádění oddané sluţby všechny
překáţky. V Brahma-sanhitě stojí, ţe Ganapati uctívá lotosové nohy Nrsinhadévy, a tak je oddaným
nápomocný při odstraňování překáţek. Všichni oddaní by proto měli uctívat Ganapatiho. Boţstva
bychom neměli koupat ve vodě, které jsme se dotkli nehty nebo prsty. Kdyţ se oddaný potí, neměl by
se věnovat uctívání Boţstva. Existuje mnoho podobných zákazů. Nikdo by například neměl překročit
nebo šlápnout na květiny obětované Boţstvům, ani by neměl skládat slib ve jménu Boha. To vše jsou
různé druhy přestupků při vykonávání oddané sluţby a my bychom měli být opatrní a vyhýbat se jim.
V Padma Puráně se říká, ţe dokonce i člověka, jehoţ ţivot je zcela hříšný, Pán zcela ochrání, kdyţ se
Mu odevzdá. Ten, kdo se odevzdá Nejvyšší Osobnosti Boţství, osvobodí se od všech hříšných reakcí.
Dokonce i kdyţ se člověk dopustí přestupků proti Nejvyšší Osobnosti Boţství, můţe být stále
osvobozen, odevzdá-li se jednoduše svatým jménům Pána:
. Zpívání Haré Kršna odstraňuje všechny hříchy, ale jestliţe se člověk dopouští přestupků proti
svatému jménu Pána, ztrácí moţnost vysvobození.
Přestupky při zpívání svatého jména jsou následující: (1) Pomlouvat oddané, kteří odevzdali své ţivoty
rozšiřování svatého jména Pána. (2) Povaţovat jména polobohů jako je Šiva nebo Brahmá za
rovnocenná nebo nezávislá na jméně Višnua. (Ateistická třída lidí si někdy myslí, ţe jakýkoliv polobůh
je stejně dobrý jako Nejvyšší Pán Višnu. Oddaný však ví, ţe ţádný polobůh, jakkoliv velký, není sám
o sobě stejně dobrý jako Nejvyšší Osobnost Boţství. Jestliţe si někdo myslí, ţe můţe zpívat: ,,Kálí,
Kálí!`` nebo ,,Durgá, Durgá!`` a ţe je to stejné jako Haré Kršna, je to největší přestupek.) (3)
Neposlouchat pokyny duchovního mistra. (4) Pomlouvat védská písma nebo písma v souladu s védskou
literaturou. (5) Povaţovat slávu zpívání Haré Kršna za výplod představivosti. (6) Vytvářet výklady
o svatém jménu Pána. (7) Hřešit na síle svatého jména Pána. (Člověk by si to neměl vykládat tak, ţe
jelikoţ zpívání svatého jména Pána můţe člověka osvobodit od všech druhů hříšných reakcí, můţe
pokračovat v hříšném jednání a potom zpívat Haré Kršna, aby své hříchy smazal. Takováto nebezpečná
mentalita je velikým přestupkem a je třeba se jí vyvarovat.) (8) Povaţovat zpívání Haré Kršna za jeden
z běţných védských obřadů, jako jsou plodonosné činnosti (
). (9) Poučovat o slávě
svatého jména člověka bez víry. (Zpívání svatého jména Pána se můţe zúčastnit kaţdý, ale na začátku
bychom neměli nikoho poučovat o transcendentální síle Pána. Příliš hříšní lidé nedokáţí ocenit
transcendentální slávu Pána, a proto je lépe jim o těchto věcech neříkat.) (10) Nemít úplnou víru ve
zpívání svatých jmen a udrţovat hmotné svazky i přesto, ţe jsme porozuměli tolika pokynům o těchto
záleţitostech.
Kaţdý oddaný, který se prohlašuje za vaišnavu, se musí vyvarovat výše zmíněných přestupků, aby
rychle dosáhl vytouţeného výsledku.
KAPITOLA DEVÁTÁ
Další rozvedení zásad oddané sluţby
Pomlouvání
Pomlouvání Pána nebo Jeho oddaných bychom neměli nikdy tolerovat. V této souvislosti říká
Šukadéva Gósvámí Paríkšitovi Mahárádţovi v desátém zpěvu, sedmdesáté čtvrté kapitole, 40. verši
Šrímad Bhágavatamu: ,,Můj drahý králi, kdyţ člověk zaslechne pomlouvání Pána a Jeho oddaných
a neodejde z toho místa, připraví se o výsledky všech zboţných činností.``
V jednom z veršů Šikšáštaky Pán Čaitanja říká: ,,Oddaný by měl být snášenlivější neţ strom
a pokornější neţ tráva. Měl by vzdávat úctu všem, ale nepřijímat úctu pro sebe.`` Pán Čaitanja byl
pokorný a skromný jako oddaný, ale kdyţ se dověděl o zranění Šrí Nitjánandy, okamţitě se za Ním
rozběhl a chtěl provinilce Dţagáje a Mádháje zabít. Chování Pána Čaitanji je velice důleţité. Ukazuje,
ţe vaišnava můţe být velice snášenlivý a pokorný, vzdávat se veškeré úcty pro sebe, ale má-li někdo
v úmyslu uráţet Kršnu nebo Jeho oddaného, nebude to nikdy tolerovat.
Existují tři způsoby, jak se v takové situaci zachovat. Uslyší-li člověk pomlouvačná slova, měl by být
natolik zkušený, aby mohl oponující stranu porazit argumenty. Není-li ji schopen porazit, pak by tam
neměl pokorně stát, ale měl by si vzít ţivot. Není-li člověk schopen porazit oponující stranu ani si vzít
ţivot, existuje třetí způsob, jak se v této situaci zachovat. Člověk musí odejít. Kdyţ oddaný nebude
následovat ţádný z výše zmíněných tří způsobů, poklesne ze svého postavení v oddané sluţbě.
Tilak a korálky z tulasí
Padma Purána popisuje, jak by si měl vaišnava zdobit tělo tilakem a korálky: ,,Lidi, kteří si dají na krk
korálky z tulasí, kteří si značí dvanáct míst na těle jako chrám Višnua Višnuovými symboly (čtyři
předměty, které drţí Pán Višnu v rukách - lasturu, kyj, disk a lotosový květ) a kteří mají na čelech
, bychom měli povaţovat za oddané Pána Višnua v tomto světě. Jejich přítomnost
očišťuje svět, a místo, kde setrvají, se stává stejně dobrým jako je Vaikuntha.``
Podobně se ve Skanda Puráně říká: ,,Za lidmi, které zdobí tilak nebo
(druh jílu,
který se vytváří v určitých oblastech Vrndávany), kteří si popisují těla svatými jmény Pána a na jejichţ
krcích a prsou jsou korálky z tulasí, nikdy nepřijdou Jamadútové, sluţebníci krále Jamy (pána smrti),
který trestá všechny hříšné lidi. Jamarádţovi sluţebníci nikdy nepovolávají vaišnavy. Ve Šrímad
Bhágavatamu ve vyprávění o Adţámilově osvobození se říká, ţe Jamarádţa dal svým pomocníkům
jasné pokyny, aby nechodili za vaišnavy. Vaišnavové jsou mimo dosah Jamarádţovy moci.
V Padma Puráně je také zmínka: ,,Člověk, jehoţ tělo je ozdobeno nápisy svatého jména Pána
santálovou pastou, je osvobozen od všech hříšných reakcí a po své smrti přijde přímo na Kršnalóku,
aby ţil ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Boţství.``
Přijímání květinových girland
Další pokyn je, ţe bychom měli nosit květinové girlandy, které byly obětovány Boţstvu. V jedenáctém
zpěvu, šesté kapitole, 46. verši Šrímad Bhágavatamu říká Uddhava Kršnovi: ,,Můj drahý Kršno, vzal
jsem si věci, které jsi pouţíval a těšil jsi se z nich - květinové girlandy, posvátné předměty, šaty
a ozdoby - a jím pouze zbytky Tvého jídla, protoţe jsem Tvůj prostý sluţebník. Jsem si proto jist, ţe
mne nezasáhne vliv hmotné energie.`` Znamená to, ţe ţádný člověk, který si podle pravidel a předpisů
zdobí tělo tilakem, gópí-čandanou nebo santálovou pastou a který nosí girlandu obětovanou Kršnovi,
nemůţe být přemoţen vlivem hmotné energie. Je vyloučeno, ţe by ho v okamţiku smrti povolali
sluţebníci Jamarádţi. Dokonce i kdyţ nedodrţuje všechny vaišnavské zásady, ale přesto pojídá zbytky
jídla obětovaného Kršnovi (
), postupně se kvalifikuje k tomu, aby se povýšil na
úroveň vaišnavy.
Ve Skanda Puráně Brahmá říká Náradovi: ,,Můj drahý Nárado, kaţdý, kdo si pověsí na krk květinovou
girlandu, kterou předtím pouţil Kršna, se zbaví všech nemocí, oprostí se od reakcí za hříšná jednání
a postupně se osvobodí od hmotného znečištění.``
Tančení před Boţstvy
Ve Dváraká-mahátmje říká Pán Kršna o důleţitosti tančení před Boţstvy: ,,Člověk radostného ducha,
který cítí opravdovou extázi oddanosti, kdyţ přede Mnou tančí, a na jehoţ těle se projeví další
příznaky, můţe spálit všechny nahromaděné hříšné reakce uloţené po mnoho tisíc let.`` Ve stejné knize
je následující Náradův výrok: ,,Z těla jakéhokoliv člověka, který tleská a tancuje před Boţstvy a jsou na
něm vidět příznaky extáze, vylétnou všichni ptáci hříšných činností a uletí pryč.`` Kdyţ člověk tleská
dlaněmi, můţe to způsobit, ţe uletí mnoho ptáků a podobně všechny ptáky hříšných činností, kteří sedí
na těle, lze přimět k tomu, aby se rozlétli, pouhým tančením a tleskáním před Boţstvem Kršny.
Klanění se v úctě Boţstvu
V Náradíja Puráně se říká o poklonách a vzdávání úcty Boţstvu: ,,Člověka, který vykonal velkou
obřadní oběť, a člověka, který jednoduše vzdal svou hlubokou úctu tím, ţe se poklonil před Pánem,
nelze povaţovat za sobě rovné.`` Člověk, který vykonal mnoho velkých obětí, dosáhne výsledků svých
zboţných činností, ale kdyţ jsou vyčerpány, musí se znovu narodit na planetě Zemi, avšak člověk, který
jednou vzdal úctu poklonou před Boţstvem, nepřijde zpátky do tohoto světa, protoţe půjde přímo do
Kršnova sídla.
Povstání na přivítání Pána
V Brahmánda Puráně je řečeno: ,,Člověk, který spatří Pánovu slavnost vozů Ratha-játrá a povstane,
aby přivítal Pána, můţe odstranit ze svého těla všechny druhy hříšných reakcí.``
Následování Boţstev
Podobný citát je z Bhavišja Purány, ve kterém se říká: ,,Následováním vozu Ratha-játry, kdyţ Boţstva
zpředu nebo zezadu projíţdějí, bude dokonce i člověk zrozený v nízké rodině jistě povýšen do
takového postavení, ţe získá bohatství rovné Višnuovu.``
Navštěvování chrámu Višnua a posvátných míst
V Puránách se říká: ,,Lidé, kteří se pokoušejí navštěvovat posvátná poutní místa jako Vrndávana,
Mathurá nebo Dváraká, jsou skutečně slavní. Tímto cestováním mohou překonat poušť hmotného
bytí.``
V Hari-bhakti-sudhódaji se píše o prospěchu z navštěvování chrámů Pána Kršny. Jak jsme dříve
vysvětlili, ve Vrndávaně, Mathuře a Dvárace všichni oddaní vyuţívají příleţitosti, aby na těchto
posvátných místech navštívili různé chrámy. V Hari-bhakti-sudhódaji stojí: ,,Lidé, které pohání čistá
oddaná sluţba s vědomím Kršny a kteří proto jdou shlédnout Boţstva Višnua v Jeho chrámu, budou
jistě ušetřeni opětovného vstoupení do vězení matčina lůna.`` Podmíněná duše zapomene na utrpení
ţivota v matčině lůně během narození, coţ je však velice bolestný a hrůzný záţitek. Aby člověk unikl
tomuto hmotnému podmínění, doporučuje se mu v duchu oddanosti navštívit chrám Višnua. Pak se
můţe velice snadno dostat z nepříjemných podmínek hmotného zrození.
Obcházení chrámu Višnua
V Hari-bhakti-sudhódaji se říká: ,,Člověk, který chodí kolem Boţstev Višnua, můţe zastavit chod
opakovaného rození a smrti v hmotném světě.`` Podmíněná duše následkem svého hmotného bytí
prochází opakovaným zrozením a smrtí, a to lze zastavit pouhým obcházením Boţstva v chrámu.
Obřad čáturmásja se dodrţuje v průběhu čtyř měsíců deštivého období v Indii (přibliţně červenec,
srpen, září, říjen), počínaje měsícem Šrávana. Zboţní lidé, kteří obvykle cestují z jednoho místa na
druhé, aby rozšiřovali vědomí Kršny, během těchto čtyř měsíců zůstávají na jednom místě, obvykle na
nějakém posvátném poutním místě. Během této doby se přísně dodrţují určitá zvláštní pravidla
a předpisy. Ve Skanda Puráně se říká, ţe kdyţ člověk během tohoto období obejde Višnuův chrám
alespoň čtyřikrát, rozumí se tím, ţe procestoval celý vesmír. Obcházením člověk navštěvuje všechna
posvátná místa, kde protékají vody Gangy, a následováním usměrňujících zásad čáturmásji se člověk
můţe velice snadno povznést na úroveň oddané sluţby.
Arčaná
znamená uctívání Boţstva v chrámu. Vykonáváním tohoto procesu se člověk přesvědčuje,
ţe není tělem, ale duší. V desátém zpěvu, osmdesáté první kapitole, 19. verši Šrímad Bhágavatamu je
řečeno, jak si Sudámá, Kršnův důvěrný přítel, na cestě do bráhmanských domů pro sebe potichu říkal:
,,Pouhým uctíváním Kršny můţe člověk velice snadno dosáhnout všech výsledků nebeského bohatství,
osvobození, nadvlády nad vesmírnými planetárními systémy, všech bohatství hmotného světa
a mystických sil jógového systému.``
Události, které vedly k Sudámově tiché mluvě, byly následující: Pán Kršna nařídil svému příteli
Sudámovi, aby šel do bráhmanských domů a poţádal o nějaké jídlo. Bráhmani prováděli velkou oběť
a Pán Kršna řekl Sudámovi, aby na ně naléhal, ţe On a Balaráma mají hlad a chtějí se najíst. Kdyţ tam
Sudámá došel, bráhmani odmítli cokoli dát, ale kdyţ manţelky bráhmanů uslyšely, ţe Kršna chce
nějaké jídlo, okamţitě vzaly mnoho chutných pokrmů a šly je Šrí Kršnovi nabídnout. Ve Višnu-rahasje
se také říká: ,,Jakýkoliv člověk na tomto světě, který se věnuje uctívání Višnua, můţe velice snadno
dosáhnout všeblaţeného království Boha, známého jako Vaikunthalóka.``
Prokazování sluţby Pánu
Ve Višnu-rahasje stojí: ,,Jakýkoliv člověk, který můţe zařídit uctívání Pána stejným způsobem, jako
kdyţ krále obsluhuje jeho sluţebnictvo, bude po smrti jistě povýšen do Kršnova sídla.`` Chrámy v Indii
jsou skutečně jako královské paláce. Nejsou to obyčejné budovy, protoţe Kršna má být uctíván stejným
způsobem jako král ve svém paláci. Ve Vrndávaně je mnoho set chrámů, kde je Boţstvo uctívané stejně
jako král. V Náradíja Puráně se říká: ,,Zůstane-li člověk v Pánově chrámu i jen na několik okamţiků,
můţe bezpochyby dosáhnout transcendentálního Boţího království.``
Z toho vyplývá, ţe bohatí lidé by měli postavit krásné chrámy a zařídit uctívání Višnua, aby lidi lákala
návštěva takových chrámů a naskytla se jim příleţitost tančit před Pánem, zpívat svaté jméno
a naslouchat svatému jménu Pána. Všichni tak dostanou příleţitost povýšit se do Boţího království.
Díky pouhé návštěvě chrámu bude i obyčejný člověk moci získat nejvyšší poţehnání, ani nemluvě
o oddaných, kteří jsou neustále zaměstnáni ve sluţbě Pánu s plným vědomím Kršny.
V této souvislosti je ve čtvrtém zpěvu, dvacáté první kapitole, 31. verši Šrímad Bhágavatamu
prohlášení, v němţ král Prthu říká svým podřízeným: ,,Moji drazí občané, vězte prosím, ţe Nejvyšší
Osobnost Boţství, Hari, je skutečný vysvoboditel pokleslých podmíněných duší. Ţádný polobůh
nedokáţe podmíněné duše osvobodit, protoţe polobozi jsou sami podmínění. Podmíněná duše nemůţe
osvobodit jinou podmíněnou duši. Pouze Kršna nebo Jeho pravý představitel ji můţe vysvobodit. Voda
Gangy, která vytéká z prstu Pána Višnua, dopadá na planetu Zemi a ostatní planety, a tak osvobozuje
všechny podmíněné hříšné bytosti. Co je třeba říci o osvobození lidí, kteří neustále slouţí Pánu?
O jejich osvobození není pochyb, i kdyţ se v minulých ţivotech mohli dopustit mnoha hříšných
činností.`` Člověk, který uctívá Boţstva, můţe tedy zmenšit nahromaděné hříšné reakce pocházející
z mnoha předchozích zrození. Proces uctívání Boţstev jsme jiţ popsali a měli bychom se s váţností
snaţit následovat jeho pravidla a předpisy.
Zpívání
Linga Purána říká o oslavování Pána a zpívání o Jeho slávě: ,,Bráhman, který se neustále věnuje
opěvování slávy Pána, bude jistě povýšen na stejnou planetu jako Nejvyšší Osobnost Boţství. Pán
Kršna oceňuje jeho zpěv více neţ modlitby samotného Šivy.``
Sankírtan
Opěvujeme-li hlasitě činnosti, vlastnosti, podoby atd. Pána, našemu zpívání se říká
také poukazuje na společné zpívání svatého jména Pána.
Višnu-dharma vychvaluje metodu společného zpívání: ,,Můj drahý králi, slovo
je tak
blahodárné, ţe kaţdý, kdo toto svaté jméno zpívá, se okamţitě zbaví následků hříšných činností
z mnoha zrození.`` To je skutečnost. V Čaitanja-čaritámrtě stojí: ,,Člověk, který jedinkrát vyřkne svaté
jméno Kršny, můţe odstranit následky více hříšných činností, neţ je schopen napáchat.`` Hříšný člověk
se můţe dopustit velkého mnoţství hříšných činností, ale není schopen jich udělat tolik, aby nemohly
být odstraněny jediným vyřknutím slova
V sedmém zpěvu, deváté kapitole, 18. verši Šrímad Bhágavatamu se Prahláda Mahárádţa modlí
k Pánu následovně: ,,Můj drahý Pane Nrsinho, budu-li povýšen na místo Tvého sluţebníka, pak budu
moci naslouchat o Tvých činnostech. Jsi nejvyšší přítel, nejvyšší uctívané Boţstvo. Tvé zábavy jsou
transcendentální a pouhým nasloucháním o nich můţeme smazat všechny své hříšné činnosti. Nestarám
se proto o ţádné hříšné činnosti, protoţe pouhým nasloucháním o Tvých zábavách se vymaním ze
všeho znečištění hmotnou připoutaností.``
Existuje mnoho písní o Pánových činnostech. Brahma-sanhitu například zpívá Brahmá, Náradapaňčarátru Nárada Muni a Šrímad Bhágavatam Šukadéva Gósvámí. Jakýkoliv člověk, který bude
naslouchat těmto písním, se můţe velice snadno dostat z pout hmotného znečištění. Naslouchat Boţím
písním by nemělo být obtíţné. Přicházejí k nám z doby před mnoha a mnoha milióny let a lidé jich stále
vyuţívají. Proč by jich člověk v dnešní době nemohl plně vyuţít a tak se osvobodit?
V prvním zpěvu, páté kapitole, 22. verši Šrímad Bhágavatamu říká Nárada Muni svému ţáku
Vjásadévovi: ,,Můj drahý Vjáso, měl bys vědět, ţe lidé zaměstnaní odříkáním a pokáním, studováním
Véd, prováděním obětí, zpíváním védských hymnů, spekulováním o transcendentálním poznání
a prováděním dobročinností by měli za všechny své příznivé činnosti nakonec získat místo ve
společnosti oddaných a opěvovat slávu Pána.`` Zde se naznačuje, ţe opěvování Pána je nejvyšší
činností ţivé bytosti.
Dţapa
Tiché a pomalé odříkávání mantry nebo písně se nazývá
a zpívání stejné mantry hlasitě se
nazývá
. Například velice jemné pronášení mahá-mantry (
) tak, aby to slyšel jen člověk samotný, se nazývá
. Zpívání stejné mantry
hlasitě, aby ji slyšeli všichni ostatní, se nazývá
. Mahá-mantru lze pouţít pro dţapu i pro
kírtan. Recitujeme-li dţapu, je to pro náš vlastní prospěch, ale kdyţ se zpívá kírtan, přináší to prospěch
všem, kteří ho zaslechnou.
V Padma Puráně stojí: ,,Člověku, který zpívá svaté jméno, ať uţ tiše nebo hlasitě, se okamţitě otevře
cesta k osvobození a dokonce i k nebeskému štěstí.``
Pokora
Ve Skanda Puráně se o pokoře a odevzdanosti lotosovým nohám Pána říká, ţe vyrovnaní oddaní
mohou vyjádřit svou odevzdanost Kršnovi následujícími třemi způsoby: (1)
, vroucími modlitbami; (2)
skromným
pokořením se; (3)
, touhou po nějakém dokonalém stavu. Tuţba po nějaké
dokonalosti v duchovním ţivotě není smyslový poţitek. Kdyţ člověk pozná něco o svém přirozeném
vztahu k Nejvyšší Osobnosti Boţství, pozná své původní postavení a chce se do něho navrátit - ať uţ
jako přítel, sluţebník, rodič nebo milenec Kršny. To se nazývá
neboli veliká touha
dostat se do svého přirozeného postavení. Úroveň odevzdanosti
přichází ve stavu
dokonalého osvobození, který se odborně nazývá
, kdy ţivá bytost díky
dokonalému duchovnímu pokroku a osvícení porozumí svému původnímu vztahu k Pánu.
V Padma Puráně je pěkně vyjádřené pokorné cítění oddaných v modlitbě k Pánovi: ,,Můj drahý Pane,
vím, ţe mladé dívky mají přirozenou náklonnost k mladým chlapcům a ţe mladí chlapci mají
přirozenou náklonnost k mladým dívkám. Modlím se ke Tvým lotosovým nohám, aby má mysl mohla
být k Tobě připoutána stejně spontánním způsobem.`` Příklad je velice vhodný. Kdyţ mladý chlapec
zahlédne dívku nebo dívka chlapce, jsou přirozeně přitahováni aniţ bylo třeba nějakého představování.
Jsou přirozeně přitahováni aniţ je to někdo učil, následkem pohlavního pudu. To je hmotný příklad, ale
oddaný se modlí, aby mohl vyvinout podobnou spontánní připoutanost k Nejvyššímu Pánu, která by
byla bez jakékoliv touhy po prospěchu a bez jakékoliv jiné příčiny. Přirozená připoutanost k Pánovi je
dokonalou úrovní seberealizace.
V Padma Puráně se o skromnosti a pokoře říká: ,,Můj drahý Pane, neexistuje ţivá bytost hříšnější neţ
jsem já. Neexistuje nikdo, kdo se dopustil větších přestupků. Jsem tak hříšný a dopustil jsem se
takových prohřešků, ţe kdyţ se Ti přicházím doznat ke svým hříšných činnostem, stydím se.`` To je pro
oddaného přirozené. Co se týká podmíněné duše, není divu, ţe se ve svém minulém ţivotě dopustila
nějakých hříšných činností, k čemuţ je třeba se přiznat a vyzpovídat se před Pánem. Jakmile to upřímný
oddaný udělá, Pán mu promine. Neznamená to však, ţe by měl člověk zneuţívat Pánovy bezpříčinné
milosti, dopouštět se stále stejných hříšných činností a očekávat, ţe mu bude znovu a znovu prominuto.
Takovou mentalitu mají pouze nestydatí lidé. Zde se jasně říká: ,,Kdyţ se přijdu doznat ke svým
hříšným činnostem, začnu se stydět.`` Nestydí-li se člověk za své hříšné činnosti a stejných věcí se
dopouští i nadále s vědomím, ţe mu Pán promine, je to ten nejnesmyslnější přístup. Taková myšlenka je
nepřijatelná v ţádné části védské literatury. Skutečností je, ţe zpíváním svatého jména Pána se člověk
očistí od všech hříšných činností ze svého předcházejícího ţivota. Neznamená to však, ţe po očištění by
měl s těmito činnostmi znovu začít a očekávat, ţe bude znovu očištěn. Takový přístup je nesmyslný
a v oddané sluţbě nepřípustný. Někdo si můţe myslet: ,,Celý týden se mohu dopouštět hříchů a pak se
půjdu do chrámu nebo kostela ze svých hříšných činností vyzpovídat, abych se očistil a mohl začít
znovu hřešit.`` To je nanejvýš nesmyslné, je to ten největší přestupek a pro autora Bhakti-rasámrtasindhu je to nepřijatelné.
V Nárada-paňčarátře projev pokory doprovází touha po dokonalosti. Oddaný říká: ,,Můj drahý Pane,
kdy přijde den, kdy mě poţádáš, abych ovíval Tvé tělo a podle svého přání řekneš:, Ovívej Mě takto`?``
Oddaný v tomto verši touţí osobně ovívat tělo Nejvyšší Osobnosti Boţství. To znamená, ţe se touţí stát
osobním společníkem Nejvyššího Pána. Kaţdý oddaný s jakýmikoliv schopnostmi - ať uţ jako
sluţebník, přítel nebo milenec - má vţdy přímý styk s Pánem, ale podle svého individuálního vkusu
touţí právě po jednom z těchto vztahů. Tento oddaný se touţí stát Pánovým sluţebníkem a touţí Ho
ovívat, jak to dělá Jeho vnitřní energie Lakšmí, bohyně štěstí. Také si přeje, aby Nejvyššího Pána
potěšilo poučovat ho, jak ovívat. Pokora s transcendentální touhou neboli
je nejvyšší dokonalá úroveň duchovní realizace.
V Nárada-paňčarátře se popisuje další projev pokory. Oddaný tam říká: ,,Můj drahý Pane s lotosovýma
očima, kdy přijde den, kdy se na břehu řeky Jamuny zblázním a budu zpívat Tvé svaté jméno se slzami
v očích?`` To je další úroveň dokonalosti. Pán Šrí Čaitanja také touţil, aby ,,mi jeden okamţik připadal
jako dvanáct let a celý svět se mi zdál prázdný, kdyţ Tě nemohu spatřit, můj Pane.`` Člověk by se měl
vroucně modlit a začít touţit po tom, aby mohl prokazovat Pánovi určitý druh sluţby. To je učení všech
velkých oddaných, zvláště Pána Čaitanji.
Člověk by se měl naučit touţebně volat Pána. Měl by Ho volat a touţebně naříkat, aby byl zaměstnán
v určitém druhu sluţby. To se nazývá
a takové slzy jsou cenou, kterou je potřeba zaplatit
za nejvyšší dokonalost. Vyvine-li člověk
neboli vroucí touhu po setkání a sluţbě Pánu
určitým způsobem, to je cena ke vstupu do Boţího království. Jedinou cenou, kterou je potřeba při
vstupu zaplatit, je
neboli touha a velká dychtivost.
Přednášení význačných modliteb
Celá Bhagavad-gítá podle velkých vzdělaných učenců obsahuje mnoho autorizovaných modliteb,
zvláště v jedenácté kapitole, kde se Ardţuna modlí k vesmírné podobě Pána. Také všem veršům
Gautamíja-tantry se říká modlitby. Ve Šrímad Bhágavatamu jsou stovky modliteb k Pánovi. Oddaný by
si měl některé z nich vybrat a přednášet je. Ve Skanda Puráně se o slávě těchto modliteb říká
následující: ,,Oddaní, jejichţ jazyk vţdy zdobí modlitby k Pánu Kršnovi, sklízejí stálou úctu dokonce
i velkých zboţných osobností a světců a jsou hodni toho, aby je uctívali i polobozi.``
Méně inteligentní lidé chtějí raději uctívat různé polobohy pro nějaký hmotný zisk, neţ uctívat Kršnu.
Zde se však říká, ţe oddaný, který neustále skládá modlitby Pánu, je hoden toho, aby ho uctívali
i samotní polobozi. Čistí oddaní nemají polobohy oč ţádat; polobozi spíše sami chtějí přednést
modlitby čistým oddaným.
V Nrsinha Puráně stojí: ,,Kaţdý člověk, který předstoupí před Boţstvo Pána Kršny a začne přednášet
různé modlitby, je okamţitě osvobozen od všech reakcí hříšných činností a bez jakékoliv pochybnosti
bude způsobilý ke vstupu na Vaikunthalóku.``
Přijímání prasádam
V Padma Puráně se o přijímání prasádam říká: ,,Člověk, který ctí prasádam a pravidelně ho jí (avšak
ne před Boţstvy) spolu s čaranámrtou (vodou obětovanou lotosovým nohám Pána, která je smíchaná se
semeny keře tulasí), můţe okamţitě získat všechny výsledky zboţných činností, odpovídající
výsledkům desetitisíce obětních obřadů.``
Pití čaranámrty
se získá ráno, kdyţ se Pán umývá před oblékáním. Voda navoněná parfémy
a květinami stéká po Jeho lotosových nohách a pak se pečlivě zachycuje a smíchá se s jogurtem.
tak má nejen příjemnou chuť, ale také obrovskou duchovní hodnotu. Jak je
vylíčeno v Padma Puráně, dokonce i člověk, který nikdy nebyl schopen dát milodar, který nikdy nebyl
schopen vykonat velkou oběť, který nikdy nebyl schopen studovat Védy ani uctívat Pána - nebo jinými
slovy člověk, který nikdy nevykonal ţádný zboţný čin - bude moci vstoupit do království Boha, kdyţ
bude pít čaranámrtu. V chrámu je zvykem, ţe se
uchovává ve velké nádobě.
Oddaní, kteří přijdou chrám navštívit a vzdát úctu Boţstvům, velice pokorně vypijí tři kapky
čaranámrty a cítí se šťastni a transcendentálně blaţení.
Čichání vůně tyčinek a květin obětovaných Boţstvu
V Hari-bhakti-sudhódaji se říká o vonných tyčinkách, které jsou obětovány v chrámu: ,,Kdyţ oddaní
ucítí příjemnou vůni tyčinek, které byly obětovány Boţstvu, vyléčí je to z jedovatých účinků hmotného
znečištění, stejně jako se člověk vyléčí z hadího uštknutí přičichnutím ke zvláštním léčivým bylinám.``
V dţunglích je moţno najít rostlinu, s jejíţ pomocí umějí odborníci přivést ke vědomí člověka, kterého
uštkl had. Pouhým přičichnutím k této bylině se člověk okamţitě zbaví jedovatého účinku hadího
uštknutí. Můţeme pouţít stejného příkladu: kdyţ člověk přijde navštívit chrám a ucítí vonné tyčinky
obětované Boţstvu, v tu chvíli je vyléčen ze všeho hmotného znečištění.
Kaţdý oddaný, který přichází do chrámu, by měl vţdy něco nabídnout Boţstvu - ovoce, květiny, vonné
tyčinky atd. Nemůţe-li člověk nabídnout ţádnou hotovost, musí obětovat něco jiného. V Indii je
zvykem, ţe všechny dámy a pánové, kteří ráno přicházejí navštívit chrám, s sebou přinesou spousty
věcí. Obětovat je moţné dokonce i trochu rýţe nebo mouky. Kdyţ jde člověk navštívit nějakou zboţnou
osobu nebo Boţstvo, má jim podle usměrňujících zásad s sebou něco přinést. Obětina můţe být velice
skromná nebo nesmírné hodnoty. Musíme obětovat cokoliv můţeme - i květiny, nějaké ovoce nebo
trochu vody. Přichází-li tedy oddaný ráno něco Boţstvům obětovat, zajisté ucítí příjemnou vůni
vonných tyčinek a tak se ihned očistí od jedovatého účinku hmotného bytí.
Tantra-šástra říká: ,,Jakmile vůně girlandy obětované Boţstvu v chrámu vnikne do nosních dírek,
pouto člověka k hříšným činnostem okamţitě zmizí. A i kdyţ se člověk nedopouštěl ţádných hříšných
činností, přesto můţe přičichnutím ke zbytkům květin pokročit a z májávádího (impersonalisty) se můţe
stát oddaný.`` Existuje několik příkladů a nejlepším z nich jsou čtyři Kumárové. Byli to neosobní
májávádíni, ale kdyţ ucítili zbytky květin a vonných tyčinek v chrámu, stali se z nich oddaní. Z výše
uvedeného verše se jeví, ţe májávádíni neboli impersonalisté jsou více méně znečištění. Nejsou čistí.
Potvrzuje to Šrímad Bhágavatam: ,,Člověk, který nesmyl všechny následky svých hříšných činností,
nemůţe být čistý oddaný. Čistý oddaný jiţ nikterak nepochybuje o svrchovanosti Osobnosti Boţství,
a tak se zaměstná ve vědomí Kršny oddanou sluţbou.`` Podobně v Agastja-sanhitě stojí: ,,Abychom
očistili nečistoty nosních dírek, měli bychom se pokusit čichat ke zbytkům květin obětovaných Kršnovi
v chrámu.``
Dotýkání se Boţstva
Ve Višnu-dharmóttaře se o dotýkání lotosových nohou Pána říká: ,,Pouze člověk, který je zasvěcený
jako vaišnava a vykonává oddanou sluţbu ve vědomí Kršny, má právo dotknout se těla Boţstva.``
V Indii byl během politického hnutí Gándhího rozruch kvůli tomu, ţe nízkým třídám jako zametačům
ulic a čandálům bylo podle védského řádu zakázáno vstoupit do chrámu. Mají to zakázáno pro své
nečisté návyky, ale současně mají moţnost povýšit se na nejvyšší stupeň oddané sluţby stykem
s čistými oddanými. Člověk narozený v jakékoliv rodině se nezavrhuje, ale musí být očištěn. Je třeba se
zapojit do očistného procesu. Gándhí je chtěl očistit pouze tím, ţe je označil smyšleným názvem
(,,Boţí dítě``) a tak došlo k tuhé bitvě mezi majiteli chrámů a Gándhího stoupenci.
Za všech okolností však platí zákon všech písem - ţe do chrámu můţe vstoupit kdokoliv, kdo je
očištěn. Taková je skutečnost. Pouze ten, kdo je náleţitě zasvěcený, kdo náleţitě dodrţuje pravidla
a příkazy, můţe vstoupit a dotknout se Boţstev - ne kaţdý. Ten, kdo se dotkne těla Boţstva a následuje
přitom usměrňující zásady, je okamţitě osvobozen od znečištění hmotnými hříchy a bez prodlení se mu
vyplní všechny jeho touhy.
Dívání se na Boţstva
Ve Varáha Puráně oddaný chválí dívání se na Boţstva Šrí Kršny v chrámu: ,,Má drahá Vasundharo,
kaţdý člověk, kdyţ přijde do Vrndávany a spatří Boţstva Góvindadévy, se osvobodí od Jamarádţova
soudu a je mu dovoleno vstoupit na nejvyšší planetární systém, kde sídlí polobozi.`` To znamená, ţe
i obyčejný člověk, který jde do Vrndávany ze zvědavosti a náhodou navštíví chrám, zvláště chrám
Góvindadévův, i kdyţ není povýšen do duchovního království, má zaručeno aspoň povýšení na vyšší
hvězdné soustavy. To znamená, ţe pouhou návštěvou Boţstva Góvindy ve Vrndávaně člověk velice
pokročí ve zboţném ţivotě.
Přihlíţení árati a Pánovým slavnostem
Ve Skanda Puráně se popisují výsledky shlédnutí
, uctívání Boţstva: ,,Spatří-li někdo tvář
Pána, kdyţ probíhá
, můţe být oproštěn od všech hříšných činností pocházejících z mnoha
tisíců a miliónů let v minulosti. Je mu prominuto dokonce i zabití bráhmana či podobné zakázané
činy.``
Jiţ dříve jsme vysvětlili, ţe je třeba pořádat různé oslavy - při příleţitostech jako je den narození Šrí
Kršny, den narození Pána Rámačandry, den narození některých význačných vaišnavů, obřad Dţhulanajátrá, kdy Pán sedí na houpačce, a Dóla-játrá (Pánovy činnosti v měsíci březnu). Při všech slavnostech
Pán sedí na voze, který projíţdí různými ulicemi města, aby lidé mohli získat prospěch z Jeho návštěvy.
V Bhavišja Puráně se říká: ,,Kdyţ při takovém obřadu dokonce i
(pojídač psů) pouze ze
zvědavosti spatří Pána na voze, započítá se mezi společníky Višnua.``
V Agni Puráně se říká: ,,Jakýkoliv člověk, který se s potěšením dívá na uctívání Pána v chrámu, získá
výsledky krijá-jógy, která je popsána v písmu Paňčarátra.``
je metoda velice podobná
praktické oddané sluţbě, ale je zvláště určena pro mystické jógíny. Touto postupnou metodou jsou
mystičtí jógíni nakonec povýšeni k oddané sluţbě Pánu.
KAPITOLA DESÁTÁ
Techniky naslouchání a vzpomínání
Naslouchání
Počátkem vědomí Kršny a oddané sluţby je naslouchání, v sanskrtu nazývané
Všichni
lidé by měli mít moţnost přijít a připojit se ke skupinám oddaných, aby mohli naslouchat. Naslouchání
je velice důleţité pro pokrok ve vědomí Kršny. Zapojí-li člověk své uši do naslouchání
transcendentálním vibracím, můţe se v srdci rychle očistit. Pán Čaitanja také potvrdil, ţe naslouchání je
velice důleţité. Očišťuje srdce znečištěné duše tak, ţe se rychle kvalifikuje pro vstup do oddané sluţby
a pro porozumění vědomí Kršny.
V Garuda Puráně je naslouchání zdůrazněno velice pěkně: ,,Stav podmíněného ţivota v hmotném světě
je jako stav člověka, který leţí v bezvědomí po hadím uštknutí. Oba stavy bezvědomí můţe ukončit
zvuk mantry.`` Po hadím uštknutí člověk nezemře okamţitě, ale nejdříve upadne do bezvědomí
a zůstane ve strnulém stavu. Kaţdý v hmotném světě spí, jelikoţ neví o svém skutečném já, o své
skutečné povinnosti a o svém vztahu k Bohu. Materialistický ţivot znamená, ţe člověk je uštknutý
hadem máji, iluze, a je téměř mrtvý; nemá ţádné vědomí Kršny. Takzvaný mrtvý člověk uštknutý
hadem můţe být přiveden zpět k ţivotu pronášením určité mantry. Existují odborníci v přednášení
manter, kteří to dokáţí. Podobně můţe být člověk přiveden zpět k vědomí Kršny ze smrtelně
bezvědomého stavu hmotného ţivota nasloucháním mahá-mantře:
.
Ve čtvrtém zpěvu, dvacáté deváté kapitole, 40. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí
Maharádţovi Paríkšitovi, jak je důleţité naslouchat o zábavách Pána: ,,Můj drahý králi, člověk by měl
zůstat na místě, kde velcí áčárjové (svatí učitelé) mluví o transcendentálních činnostech Pána, a měl by
naslouchat řece nektaru, která proudí z měsíci podobných tváří těchto velkých osobností. Naslouchá-li
někdo s dychtivostí bez ustání takovým transcendentálním zvukům, pak bude jistě osvobozen od všeho
hmotného hladu, ţízně, strachu a nářku, i od veškeré iluze hmotného bytí.``
Šrí Čaitanja Maháprabhu také doporučil naslouchání jako způsob seberealizace v současném věku
Kali. V tomto věku je velice obtíţné dokonale dodrţovat usměrňující zásady a studovat Védy, jak bylo
doporučeno dříve. Bude-li však člověk naslouchat zvukovým vibracím velkých oddaných a áčárjů, to
samotné mu přinese osvobození od všeho hmotného znečištění. Šrí Čaitanja Maháprabhu proto
doporučil, aby člověk naslouchal pouze autoritám; skutečným oddaným Pána. Naslouchání
profesionálovi nikomu nepomůţe. Budeme-li naslouchat těm, kteří jsou skutečně seberealizovaní, pak
budou do našich uší proudit řeky nektaru, podobné řekám, které tečou na Měsíci. To je metafora
pouţitá v předešlém verši.
V Bhagavad-gítě stojí: ,,Materialistický člověk můţe zanechat svých hmotných tuţeb jedině tehdy,
dosáhne-li vědomí Kršny.`` Nebude schopen zanechat svého niţšího zaměstnání, dokud si nenajde
vyšší. V hmotném světě je kaţdý zaměstnán iluzorními činnostmi niţší energie, ale dostane-li se mu
příleţitost vychutnat činnosti vyšší energie, Kršnovy zábavy, pak na všechny své niţší radovánky
zapomene. Kdyţ Kršna mluví na Kuruovském bitevním poli, materialistickému člověku se zdá, ţe je to
pouhá rozmluva mezi dvěma přáteli, ale ve skutečnosti je to řeka nektaru proudící z úst Šrí Kršny.
Ardţuna těmto vibracím naslouchal a tak se osvobodil od všech iluzorních hmotných potíţí.
Ve dvanáctém zpěvu, třetí kapitole, 15. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: ,,Člověk, který touţí po ryzí
oddané sluţbě Pánu Kršnovi, jehoţ vychvalují transcendentální zvukové vibrace, by měl neustále
naslouchat o Jeho slávě a transcendentálních vlastnostech. To jistě zabije všechny neblahé věci v jeho
srdci.``
Očekávání Pánovy milosti
V desátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 8. verši je řečeno: ,,Můj drahý Pane, kaţdý člověk, který neustále
očekává, ţe se mu dostane Tvé bezpříčinné milosti, a který nadále trpí následky svých předcházejících
přečinů, kdyţ Ti vzdává svou hlubokou úctu z hloubi svého srdce, je jistě hoden vysvobození. Je to
jeho oprávněný nárok.``
Tento citát ze Šrímad Bhágavatamu by měl být vodítkem pro všechny oddané. Oddaný by neměl
očekávat od následků za své předešlé přečiny okamţitou úlevu. Ţádná podmíněná duše není od těchto
reakcí osvobozená, protoţe hmotné bytí znamená neustálé utrpení nebo radosti z plodů předcházejících
činností. Kdyţ člověk skončil s hmotnými činnostmi, jiţ se více nenarodí. To je moţné pouze tehdy,
začne-li s činnostmi ve vědomí Kršny, protoţe ty nevytvářejí ţádné reakce. Jakmile se v těchto
činnostech zdokonalí, uţ se v hmotném světě nenarodí. Oddaný, který není zcela zbaven následků
svých činů, by měl proto upřímně pokračovat v jednání s vědomím Kršny, i přes všechny překáţky.
Vyvstanou-li překáţky, měl by myslet pouze na Kršnu a očekávat Jeho milost. To je jeho jediná útěcha.
Proţije-li oddaný své dny v tomto duchu, je jisté, ţe bude povýšen do Pánova sídla. Takovými
činnostmi získá nárok ke vstupu do Boţího království. V tomto verši je pouţito slovo je
poukazuje na to, kdyţ se syn stává právoplatným spoluvlastníkem otcova majetku.
Čistý oddaný, který je připraven podrobit se všem druhům nesnází při vykonávání povinností ve
vědomí Kršny, se oprávněně kvalifikuje ke vstupu do transcendentálního sídla.
Vzpomínání
Vyvine-li člověk nějakým způsobem ve své mysli neustálý vztah ke Kršnovi, říká se tomu vzpomínání.
O tomto vzpomínání je zmínka ve Višnu Puráně: ,,Pouhé vzpomínání na Nejvyšší Osobnost Boţství
způsobí, ţe všechny ţivé bytosti budou schopny přijmout všechny druhy přízně. Nechť tedy neustále
vzpomínám na Pána, který je nezrozený a věčný.`` V Padma Puráně se o vzpomínání říká následující:
,,Vzdávám svou hlubokou úctu Nejvyššímu Pánu Kršnovi, protoţe vzpomíná-li někdo na Něj, ať uţ
v okamţiku smrti nebo za svého ţivota, osvobodí se od všech hříšných reakcí.``
Meditace
Meditace znamená zaměstnat svou mysl myšlenkami na podobu Pána, na Jeho vlastnosti, na Jeho
činnosti a na sluţbu Pánu. Meditace neznamená nic neosobního nebo prázdného. Podle védských písem
se meditace vţdy vztahuje k podobě Višnua.
V Nrsinha Puráně se ohledně meditace o podobě Pána říká: ,,Meditace zaměřená na lotosové nohy
Nejvyšší Osobnosti Boţství je transcendentální a převyšuje záţitky hmotné bolesti a radosti. Dokonce
i hrubého provinilce můţe vysvobodit od hříšných následků jeho ţivota.``
Ve Višnu-dharmě se ohledně meditace o transcendentálních vlastnostech Pána říká: ,,Lidé, kteří se
neustále věnují vědomí Kršny a kteří vzpomínají na transcendentální vlastnosti Pána, se osvobodí od
všech reakcí za hříšné činnosti, a kdyţ se očistí, budou moci vstoupit do království Boha.`` Nikdo
nemůţe vstoupit do Boţího království, aniţ je očištěn od všech hříšných reakcí. Vyhnout se hříšným
reakcím lze jednoduše vzpomínáním na Pánovu podobu, vlastnosti, zábavy atd.
V Padma Puráně se o vzpomínání na činnosti Pána píše: ,,Člověk, který se neustále věnuje meditaci
o sladkých zábavách a úţasných činnostech Pána, se jistě osvobodí od všeho hmotného znečištění.``
V některých Puránách je zmínka, ţe kdyţ někdo jednoduše medituje o činnostech oddané sluţby,
dosáhne tím vytouţeného výsledku a uzře tváří v tvář Nejvyšší Osobnost Boţství. K tomu se vztahuje
jeden příběh z Brahma-vaivarta Purány. Ve městě Pratišthánapuře v Jiţní Indii ţil jednou bráhman,
který nebyl příliš zámoţný, ale přesto byl spokojený. Myslel si, ţe to je kvůli jeho předchozím
proviněním a ţe je to Kršnova touha, aby neměl dostatek peněz ani bohatství. Ani trochu nelitoval, ţe je
po hmotné stránce chudý, a ţil velice mírumilovně. Byl otevřeného srdce a občas se vypravil na
přednášky velkých osvobozených duší. Na jednom takovém setkání, kdyţ s velkou vírou naslouchal
o vaišnavských činnostech, se dozvěděl, ţe tyto činnosti mohou být prováděny dokonce i meditací.
Jinými slovy - není-li člověk schopen skutečně vykonávat vaišnavské činnosti fyzicky, můţe o nich
meditovat a tím dosáhnout stejných výsledků. Jelikoţ bráhman nebyl příliš zámoţný, rozhodl se, ţe
bude jednoduše meditovat o velkolepých královských činnostech oddané sluţby a začal následovně.
Čas od času se koupal v řece Gódávarí. Po koupeli usedl na osamělé místo na břehu řeky a za pomoci
jógových cvičení pránájámy, coţ jsou obvyklé dechové cviky, soustřeďoval svou mysl. Účelem
dechových cvičení je mechanicky soustředit mysl na určitý předmět. To je výsledek dechových cviků
a různých jógových poloh. Dříve i docela obyčejní lidé věděli, jak soustředit mysl a vzpomínat na Pána,
a bráhman to dělal. Kdyţ se soustředil na Pánovu podobu ve své mysli, začal si v meditaci
představovat, ţe Pána obléká do drahých šatů s ozdobami, korunou a ostatním příslušenstvím. Potom
vzdal svou hlubokou úctu poklonou před Pánem. Kdyţ dokončil oblékání, začal si představovat, ţe
velice pěkně čistí chrám. Po úklidu chrámu si představil, ţe má mnoho zlatých a stříbrných nádob na
vodu a všechny vzal k řece a naplnil je posvátnou vodou. Nepřinesl vodu pouze z Gódávarí, ale
i z Gangy, Jamuny, Narmady a Kávérí. Při uctívání Pána vaišnava obvykle získá vodu z těchto řek
pronesením mantry. Bráhman si však namísto recitování nějaké mantry představoval, ţe vodu ze všech
těchto řek nabral do zlatých a stříbrných nádob přímo z řek. Potom sehnal vše potřebné k uctívání květiny, ovoce, vonné tyčinky a santálovou pastu. Všechnu vodu, květiny a posvátné předměty pak
předloţil před Boţstva a velice pěkně je obětoval k Jejich uspokojení. Pak udělal
a podle
usměrňujících zásad správným způsobem své uctívání zakončil.
Podobné obřady vykonával jako svou rutinní práci denně a pokračoval v tom po mnoho let. Jednoho
dne si bráhman ve své meditaci představoval, ţe připravuje sladkou rýţi s mlékem a cukrem a obětuje ji
Boţstvu. S obětí však nebyl příliš spokojen, protoţe sladká rýţe byla připravena moc pozdě a byla stále
velice horká. (Sladká rýţe se nemá podávat horká. Čím je sladká rýţe studenější, tím lepší má chuť.)
Bráhman připravil sladkou rýţi před chvílí, a chtěl se jí dotknout, aby zjistil, je-li jiţ připravená k jídlu
a zda ji můţe Pánovi nabídnout. Jakmile se dotkl prstem nádoby se sladkou rýţí, okamţitě se popálil.
Jeho meditace se přerušila. Podíval se na svůj prst a viděl, ţe je popálený. Nechápal, jak se to mohlo
stát. O tom, ţe se dotýká horké sladké rýţe, pouze meditoval, a proto si nikdy nemyslel, ţe by se jeho
prst mohl skutečně popálit.
Kdyţ tak uvaţoval, začal se Pán Nárájana, usazený na Vaikuntě s bohyní štěstí Lakšmí, pobaveně
smát. Kdyţ všechny bohyně štěstí, které Pána obsluhovaly, viděly, jak se směje, byly velice zvědavé
a ptaly se Pána Nárájany, proč se směje. Pán však na jejich dotazy neodpověděl. Namísto toho
okamţitě poslal pro bráhmana. Vzdušný koráb z Vaikunthy okamţitě bráhmana přenesl k Pánu
Nárájanovi. Kdyţ byl před Ním a před bohyněmi štěstí, Pán začal celý příběh vyprávět. Bráhmanovi se
poštěstilo natolik, ţe se mu dostalo věčného pobytu na Vaikuntě ve společnosti Pána a Jeho Lakšmí. To
ukazuje, jak je Pán všepronikající, přestoţe se nachází ve svém sídle. Třebaţe byl na Vaikuntě, byl také
v srdci bráhmana, který meditoval o uctívání. Z toho můţeme vyrozumět, ţe Pán přijímá i věci, které
oddaní obětují ve své meditaci, a ţe i jimi je moţné dosáhnout vytouţeného výsledku.
KAPITOLA JEDENÁCTÁ
Různé aspekty transcendentální sluţby
Sluţebnictví
Podle názorů lidí touţících po plodech své práce (
) se obětování výsledků karmy nazývá
sluţebnictví. Podle vaišnavských áčárjů, jako je Rúpa Gósvámí, však sluţebnictví znamená neustálé
zaměstnání v nějakém druhu sluţby Pánu.
Ve Skanda Puráně je řečeno, ţe ti, kteří jsou připoutáni k obřadním činnostem, ke čtyřem
společenským skupinám a čtyřem skupinám duchovního ţivota, se povaţují za oddané. Kdyţ se však
oddaní skutečně zaměstnají přímo ve sluţbě Pánu, jsou to bhágavatové neboli čistí oddaní. Ti, kteří
jsou zaměstnáni plodonosnými činnostmi nebo předepsanými povinnostmi podle čtyř skupin
společenského a duchovního ţivota, nejsou skutečně čistí oddaní. I přesto jsou však přijímáni jako
oddaní, protoţe obětují své výsledky Pánu. Nemá-li člověk takové touhy a jedná-li spontánně z lásky
k Bohu, musíme ho přijmout jako čistého oddaného. Všechny podmíněné duše, které přišly do styku
s hmotným světem, touţí více méně po ovládání hmotné přírody. Varnášramský systém a jeho
předepsané povinnosti jsou stanoveny tak, ţe podmíněná duše můţe uţívat smyslového poţitku
v hmotném světě podle své touhy a současně se postupně povýšit v duchovním poznání.
V předepsaných povinnostech varen a ášramů je mnoho činností, které spadají do oddané sluţby
vědomí Kršny. Oddaní-hospodáři se ujmou provádění védských obřadů a stejně tak i předepsaných
povinností oddané sluţby, neboť obojí je myšleno k uspokojení Kršny. Provádějí-li oddaní-hospodáři
nějaké védské obřady, dělají to pro uspokojení Kršny. Jak jsme jiţ dříve uvedli, za oddanou sluţbu se
povaţuje jakákoliv činnost, jejímţ cílem je uspokojení Nejvyšší Osobnosti Boţství.
Šríla Rúpa Gósvámí popisuje, kdo je zralý k tomu, aby začal s oddanou sluţbou. Řekl, ţe začátečníci,
kteří vyvinuli trochu lásky k Bohu, se úměrně ke svojí oddanosti přestanou zajímat o činnosti pro
uspokojování smyslů. Jsou-li však i nadále přitahováni k činnostem smyslového poţitku, výsledky
takových činů by měly být obětovány Kršnovi. Tomu se také říká zaměstnání ve sluţbě Pánu, kdy
Kršna je pánem a pracovník sluţebníkem.
V Náradía Puráně je zmínka o transcendentální povaze takového sluţebnictví. Říká se zde, ţe člověk,
který je neustále zaměstnán v oddané sluţbě svým tělem, myslí a slovy, nebo dokonce i člověk, který
není prakticky zaměstnán, ale jednoduše po tom touţí, se povaţuje za osvobozeného.
Oddaná sluţba v přátelství
Oddanou sluţbu v přátelství můţeme rozdělit na dva druhy: jednat jako Pánův důvěrný sluţebník
a jednat jako Pánův příznivec. Oddaný, který má důvěru v oddanou sluţbu Pánu, dodrţuje soustavně
pravidla a předpisy s vírou, ţe dosáhne úrovně transcendentálního ţivota. V druhém případě se oddaný
stává příznivcem Nejvyšší Osobnosti Boţství. V Bhagavad-gítě se říká, ţe pro Pána je nejdraţším
sluţebníkem kazatel. Kaţdý, kdo káţe důvěrné poselství Gíty všem lidem, je Kršnovi tak drahý, ţe mu
nikdo v lidské společnosti nemůţe být roven.
V Mahábháratě říká Draupadí: ,,Můj drahý Góvindo, slíbil jsi, ţe Tvůj oddaný nebude nikdy
přemoţen. Věřím tomu, a proto ve všech moţných strastech vzpomínám pouze na Tvůj slib a tak ţiji.``
Draupadí a jejím pěti manţelům, Pánduovcům, připravil jejich bratranec Durjódhana a jiní krutá
utrpení. Strádání bylo tak tvrdé, ţe dokonce i Bhíšmadéva, který byl celoţivotním brahmačárínem
a velkým válečníkem, někdy ronil slzy, kdyţ na ně pomyslel. Vţdy se velice divil, ţe i kdyţ byli
Pánduovci tak čestní a Draupadí byla prakticky bohyně štěstí, a i kdyţ byl Kršna jejich přítelem, přesto
museli podstoupit tak tvrdé strasti. Jejich útrapy byly neobyčejné, ale Draupadí to přesto neodradilo.
Věděla, ţe Kršna je jejich přítelem, a ţe proto budou nakonec zachráněni.
Podobný citát je z jedenáctého zpěvu Šrímad Bhágavatamu, 53. verše druhé kapitoly, kde Havi, syn
krále Ršabhy, oslovuje Mahárádţu Nimiho: ,,Můj drahý králi, člověk, který nikdy ani na okamţik
nepřestává slouţit lotosovým nohám Nejvyšší Osoby (coţ je sluţba, po které touţí i velcí polobozi jako
Indra) s pevným přesvědčením, ţe není nic touţebnějšího nebo víc hodného uctívání, se nazývá
prvotřídní oddaný.``
Šríla Rúpa Gósvámí říká, ţe začínající oddaný, který vyvinul alespoň slabou lásku k Bohu, je jistě
budoucím moţným uchazečem o oddanou sluţbu. Kdyţ se v oddané sluţbě pevně ustálí, získá pevné
postavení, které se stane důvěrnou součástí jeho oddané sluţby.
Někdy můţeme vidět, ţe si čistý oddaný v Pánově chrámu lehne, aby Pánovi slouţil jako důvěrný
přítel. Přátelské chování oddaného můţeme přijmout jako spontánní,
. Podle
usměrňujících zásad si nikdo nesmí v chrámu Nejvyšší Osobnosti Boţství lehnout, ale tato spontánní
láska k Bohu můţe být zařazena do oddané sluţby v přátelství.
Odevzdání všeho Pánu
Pěkný popis úplného sebeodevzdání je v jedenáctém zpěvu, dvacáté deváté kapitole, 34. verši Šrímad
Bhágavatamu, kde Pán říká: ,,Člověka, který se Mi zcela odevzdal a zcela zanechal všech ostatních
činností, osobně ochráním v tomto ţivotě i v příštím. Jinými slovy - přeji si mu pomoci, aby co nejvíce
pokročil v duchovním ţivotě. O takovém člověku by měl kaţdý vědět, ţe jiţ obdrţel
(vlastní stejné bohatství jako Nejvyšší).`` V Bhagavad-gítě je také potvrzeno, ţe jakmile se člověk
odevzdá lotosovým nohám Kršny, Kršna se ho ujme a zaručí mu ochranu před všemi hříšnými
reakcemi. Poučuje ho i zevnitř, aby oddaný mohl velice rychle pokročit k duchovní dokonalosti.
Sebeodevzdání se nazývá
Různé autority popisují
neboli vlastní já
různě. Já někdy poukazuje na duchovní já neboli duši, a někdy se vztahuje k mysli nebo k tělu. Úplné
sebeodevzdání tedy znamená nejen odevzdat sluţbě Pánu vlastní já jakoţto duši, ale také odevzdat svou
mysl a tělo. Šríla Bhaktivinóda Thákura v této souvislosti zpívá pěknou píseň, v níţ se nabízí jako zcela
odevzdaná duše. Říká: ,,Svou mysl, své hospodářství, své tělo, vše, co vlastním, můj drahý Pane,
nabízím sluţbě Tobě. Nyní si s tím můţeš dělat cokoliv chceš. Jsi nejvyšším vlastníkem všeho a chcešli, můţeš mě zabít, nebo mě můţeš ochránit. Veškerá autorita patří Tobě. Nemám, co bych prohlašoval
za své vlastní.``
Šrí Jamunáčárja ve své modlitbě k Pánu vyjadřuje podobnou myšlenku následujícími slovy: ,,Můj
drahý Pane, mohu ţít v nějakém těle jako lidská bytost nebo jako polobůh, ale mě nezajímá, v jakém
ţivotním druhu jsem, protoţe tato těla jsou pouze vedlejšími produkty tří kvalit hmotné přírody a já,
který těla vlastním, se Ti odevzdávám.``
Citát z Hari-bhakti-vivéky ukazuje, jak můţe člověk nabízet své tělo při sebeodevzdání. Oddaný zde
říká: ,,Můj drahý Pane, jako prodané zvíře nemá zapotřebí myslet na své udrţování a obţivu, tak i já,
jelikoţ jsem dal své tělo a duši Tobě, se jiţ více o své udrţování a obţivu nezajímám.`` Jinými slovy,
člověk by se neměl zaobírat udrţováním a obţivou sebe či své rodiny. Je-li skutečně odevzdaný tělem
a duší, měl by mít vţdy na paměti, ţe jeho jediným zájmem je být zaměstnaný ve sluţbě Pánu.
Šríla Rúpa Gósvámí řekl, ţe přátelství a sebeodevzdání jsou dva obtíţné procesy oddané sluţby.
Takové vztahy k Pánu můţeme proto vidět jen velice zřídka. Mohou se jim snadno věnovat pouze
pokročilí oddaní. To znamená, ţe je velice zřídka vidět odevzdání, které je smíseno s upřímnou extází
oddanosti. Člověk se musí zcela oddat Pánově vůli.
Obětování příznivých předmětů
V jedenáctém zpěvu, jedenácté kapitole, 41. verši Šrímad Bhágavatamu říká Pán Kršna Uddhavovi:
,,Můj drahý příteli, jestliţe Mi někdo obětuje tu nejlepší věc ze svého vlastnictví, nebo cokoliv, co je
mu velice drahé, získá věčný prospěch.``
Všemoţně se snaţit pro Kršnu
V Nárada-paňčarátře se říká, jak můţe člověk ve všech oblastech ţivota jednat pro uspokojení Pána.
Stojí tam, ţe člověk, který skutečně oddaně slouţí, musí být zaměstnán všemoţnými činnostmi - těmi,
které předepisují zjevená písma, a také těmi, kterými si vydělává na ţivobytí. Jinými slovy, oddaný by
se měl zaměstnat nejen v předepsaných povinnostech oddané sluţby, o kterých se zmiňují zjevená
písma, ale měl by také vykonávat povinnosti svého praktického ţivota vědomí Kršny. Například
oddaný, který vlastní velkou továrnu, můţe obětovat plody svého hmotného vlastnictví pro sluţbu
Pánu.
Být odevzdanou duší
V Hari-bhakti-viláse je o sebeodevzdání psáno následující: ,,Můj drahý Pane, člověk, který se Ti
odevzdal a je pevně přesvědčen, ţe je Tvůj, a který podle toho skutečně jedná svým tělem, myslí
a slovy, můţe opravdu zakusit transcendentální blaţenost.``
V Nrsinha Puráně říká Pán Nrsinhadéva: ,,Kaţdý, kdo se ke Mně modlí a odevzdá se Mi, se stane
Mým chráněncem a Já ho vţdy ochráním před všemi druhy pohrom.``
Slouţení stromům jako je tulasí
Následující úryvek ze Skanda Purány opěvuje keř tulasí: ,,Klaním se v hluboké úctě keři tulasí, který
můţe okamţitě odstranit velké mnoţství hříšných činností. Pouhým pohledem nebo sáhnutím na tento
keř můţe být člověk osvobozen ode všech strastí a nemocí. Pouhou poklonou a zalitím keříku tulasí se
můţe zbavit strachu, ţe bude poslán před Jamarádţův soud (Jamarádţa je král smrti, který trestá
hříšné). Kdyţ někdo zasadí keř tulasí, stane se z něj oddaný Pána Kršny, a obětuje-li lístky tulasí
s oddaností lotosovým nohám Kršny, jeho láska k Bohu se vyvine v plné míře.``
Všichni hindové v Indii, dokonce i ti, kteří nenáleţí do vaišnavské skupiny, věnují keříku tulasí zvláštní
péči. Dokonce i ve velkých městech, kde je keřík tulasí velice obtíţné pěstovat, shledáme, ţe lidé o tuto
rostlinu velice starostlivě pečují. Zalévají ji a klaní se jí, protoţe uctívání keříku tulasí je v oddané
sluţbě velice důleţité.
Ve Skanda Puráně se o tulasí dále říká: ,,Tulasí je příznivá po všech stránkách. Pouhý pohled, pouhý
dotyk, pouhé vzpomínání, pouhé modlení se k ní, pouhé klanění se jí, pouhé naslouchání o ní či pouhé
zasazení keře přinese vţdy příznivou budoucnost. Kaţdý, kdo přijde výše zmíněnými způsoby s keřem
tulasí do styku, ţije věčně ve světě Vaikunthy.``
KAPITOLA DVANÁCTÁ
Další aspekty transcendentální sluţby
Naslouchání zjeveným písmům
Podle Šríly Rúpy Gósvámího je za zjevené písmo povaţována kaţdá kniha, která přinese osvícení
ohledně pokroku v oddané sluţbě. Šríla Madhváčárja definoval, ţe zjevená písma jsou knihy jako je
Rámájana, Mahábhárata, Purány, Upanišady, Védánta, a všechna ostatní písma napsaná v souladu
s těmito zjevenými písmy.
Ve Skanda Puráně se říká: ,,Člověk, který neustále čte písma hlásající rozvíjení vaišnavské oddané
sluţby, je vţdy slavný v lidské společnosti a jistě Pána Kršnu potěší. Člověk, který s velkou péčí
uchovává taková písma doma a skládá jim svou hlubokou úctu, se osvobodí od všech hříšných reakcí
a nakonec bude hoden toho, aby ho uctívali i polobozi.``
Náradovi Munimu bylo také řečeno: ,,Můj drahý Nárado, v domě člověka, který píše vaišnavskou
literaturu a uchovává takové spisy doma, neustále sídlí Pán Nárájana.``
Ve dvanáctém zpěvu, třinácté kapitole, 15. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: ,,Šrímad Bhágavatam je
trestí veškeré védántské filozofie. Jakýkoliv člověk, který začal být nějakým způsobem přitahován ke
čtení Šrímad Bhágavatamu, nemůţe mít chuť ke čtení ţádné jiné literatury. Jinými slovy člověk, který
jiţ zakusil transcendentální blaţenost Šrímad Bhágavatamu, nemůţe být spokojen se světskými spisy.``
Pobývání v Mathuře
Varáha Purána chválí pobyt v Mathuře. Pán Varáha říká pozemšťanovi: ,,Jakýkoliv člověk, který začne
být přitahován k jiným místům, neţ je Mathurá, bude jistě uchvácen iluzorní energií.`` V Brahmánda
Puráně se říká, ţe všech výsledků cestování po všech poutních místech ve třech světech je moţné
dosáhnout pouhým dotykem posvátné země Mathury. V mnohých šástrách (písmech) se říká, ţe
pouhým nasloucháním, vzpomínáním, opěvováním, touţením, spatřením či dotykem země Mathury
můţe člověk dosáhnout splnění všech tuţeb.
Slouţení oddaným
V Padma Puráně je pěkná pasáţ, která chválí sluţbu vaišnavům neboli oddaným. Šiva zde říká Párvatí:
,,Má drahá Párvatí, existují různé způsoby uctívání, a ze všech těchto způsobů je uctívání Nejvyšší
Osobnosti povaţováno za nejvyšší. Avšak ještě vyšší neţ uctívání Pána je uctívání Jeho oddaných.``
Ve třetím zpěvu, sedmé kapitole, 19. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: ,,Kéţ bych se stal upřímným
sluţebníkem oddaných, protoţe sluţbou oddaným můţe člověk dosáhnout ryzí oddané sluţby
lotosovým nohám Pána. Sluţba oddaným zmenšuje všechna utrpení hmotných podmínek a vyvíjí
v člověku hlubokou oddanou lásku k Nejvyšší Osobnosti Boţství.``
Podobně ve Skanda Puráně stojí: ,,I jediný pohled na osoby, jejichţ tělo je označeno tilakem,
symbolizujícím lasturu, disk, kyj a lotos; které mají lístky tulasí na hlavách a jejichţ tělo vţdy zdobí
, můţe pomoci kaţdému oprostit se od všech hříšných činností.``
Další citát nalezneme v prvním zpěvu, devatenácté kapitole Šrímad Bhágavatamu, verš 33: ,,Není
pochyb, ţe člověk bude osvobozen od všech reakcí za hříšné činnosti, navštíví-li oddaného, dotkne-li se
jeho lotosových nohou nebo poskytne-li mu místo k sezení. Dokonce i vzpomínáním na činnosti
vaišnavy se člověk očistí spolu s celou svou rodinou. Co pak můţeme říci o tom, kdo oddanému
prokazuje přímou sluţbu?``
V Ádi Puráně je následující pasáţ, kde samotný Pán Kršna oslovuje Ardţunu: ,,Můj drahý Pártho,
člověk, který se prohlašuje za Mého oddaného, jím není. Pouze člověk, který se prohlašuje za oddaného
Mého oddaného je ve skutečnosti Mým oddaným.`` Nikdo se nemůţe obrátit přímo na Nejvyššího
Pána, Osobnost Boţství. Člověk se na Něj musí obrátit prostřednictvím Jeho čistých oddaných. Systém
vaišnavských činností je proto takový, ţe první povinností je přijmout oddaného za duchovního mistra
a prokazovat mu sluţbu.
Šríla Rúpa Gósvámí potvrzuje, ţe všechny citáty z různých písem uvedené v Bhakti-rasámrta-sindhu
přijímají také velcí áčárjové a oddaní Pána.
Slouţení Pánu podle svého postavení
V Padma Puráně stojí, ţe člověk by měl provádět obřady pro Pána podle svého finančního postavení.
Kaţdý by měl vykonávat různé obřady a oslavy Pána všemi prostředky, které má k dispozici.
Provádění oddané sluţby během období Kárttika
Jeden z nejdůleţitějších obřadů se nazývá Úrdţa-vrata. Úrdţa-vrata se slaví v měsíci Kárttika (říjenlistopad), především ve Vrndávaně, kde se připraví zvláštní program pro chrámové uctívání Pána
v Jeho podobě Dámódary. ,,Dámódara`` se vztahuje k příběhu, kdy Kršnu svázala Jeho matka Jašódá
provazem. Říká se, ţe stejně jako je svým oddaným drahý Pán Dámódara, je jim také velice drahý
měsíc zvaný Dámódara neboli Kárttika.
Oddanou sluţbu během Úrdţa-vraty v měsíci Kárttika se zvláště doporučuje provádět v Mathuře.
Mnoho oddaných to stále dodrţuje. Chodí do Mathury nebo Vrndávany a zůstanou zde během měsíce
Kárttika čistě proto, aby během této doby vykonávali oddanou sluţbu.
V Padma Puráně se říká: ,,Pán můţe poskytnout oddanému osvobození nebo hmotné štěstí, ale
vykonají-li oddaní nějakou oddanou sluţbu, zvláště je-li to v Mathuře během měsíce Kárttika, pak uţ
touţí jedině po čisté oddané sluţbě Pánu.`` To znamená, ţe Pán neuděluje oddanou sluţbu obyčejným
lidem, kteří ji neberou váţně. Avšak i neupřímní lidé, kteří vykonávají oddanou sluţbu podle
usměrňujících zásad v měsíci Kárttika v oblasti Mathury v Indii, dosáhnou velice snadno Jeho osobní
sluţby.
Pořádání festivalů oslavujících Pánovy činnosti
V Bhavišja Puráně se říká o pořádání různých obřadů oslavujících Pánovo zjevení (narozeniny)
a ostatní transcendentální činnosti: ,,Můj Pane Dţanárdano (Kršno), prosím, řekni nám, kdy ses narodil
své matce Dévakí-déví. Kdyţ nám to laskavě řekneš, uspořádáme pak toho dne velkou slavnost. Ó
hubiteli Kéšího, jsme duše naprosto odevzdané Tvým lotosovým nohám a přejeme si pouze potěšit Tě
svými obřady.``
Tento citát z Bhavišja Purány dokládá, ţe pořádáním různých slavností na Jeho počest člověk jistě
Pána potěší.
Slouţení Boţstvu s velkou oddaností
V Ádi Puráně je řečeno: ,,Člověk, který se neustále věnuje zpívání svatého jména a který cítí z oddané
sluţby transcendentální radost, jistě získá podmínky k oddané sluţbě a nikdy neobdrţí pouhé
(osvobození).``
Mukti znamená osvobození od hmotného znečištění. Je-li člověk osvobozen, nemusí se znovu narodit
v hmotném světě. Impersonalisté touţí splynout s duchovním bytím, aby ukončili svou individuální
existenci, ale podle Šrímad Bhágavatamu je mukti pouhým začátkem obnovení přirozeného
individuálního postavení. Normální postavení kaţdé ţivé bytosti je být zaměstnána v oddané sluţbě
Pánu. Z citátu Ádi Purány je vidět, ţe oddaný je spokojený pouze tehdy, můţe-li oddaně slouţit.
Netouţí po ţádném osvobození z hmotného podmíněného ţivota. Jinými slovy: nikdo, kdo je
zaměstnán v oddané sluţbě, neţije hmotně podmíněným ţivotem, i kdyţ to tak můţe vypadat.
Přednášení Šrímad Bhágavatamu ve společnosti oddaných
Šrímad Bhágavatam je strom přání védské moudrosti.
znamená ,,veškeré poznání`` a všechno
poznání, kterého je lidské společnosti třeba, dokonale předkládá Šrímad Bhágavatam. Védské
písemnosti zahrnují různé oblasti poznání včetně sociologie, politiky, lékařství a válečnického umění.
Védy dokonale popisují všechna odvětví poznání. Pokud se týče duchovního poznání, to je tam také
dokonale popsáno; a Šrímad Bhágavatam se povaţuje za zralý plod védského stromu přání. Strom se ctí
podle toho, jaké nese ovoce. Mangovník například povaţujeme za cenný, protoţe plodí královské
ovoce, mango. Kdyţ plody manga uzrají, je to největší dárek stromu, a podobně Šrímad Bhágavatam je
uzrálým plodem stromu Véd. Uzrálý plod ještě více zlahodní, kdyţ se ho dotkne zobák papouška
(
), a stejně tak Šrímad Bhágavatam ještě více zlahodněl tím, ţe k nám přichází
z transcendentálních úst Šukadévy Gósvámího.
Šrímad Bhágavatam je třeba přijmout v učednické posloupnosti a neporušený. Kdyţ se zralý plod
dostane z horní části stromu na zem tak, ţe si ho lidé předávají z vyšších větví na niţší, plod se
nepoškodí. Přijmeme-li Šrímad Bhágavatam v parampaře neboli učednické posloupnosti, zůstane
nepoškozený. V Bhagavad-gítě je řečeno, ţe učednická posloupnost neboli parampará je způsob, jakým
získat transcendentální poznání. Takové poznání musí sestoupit prostřednictvím učednické
posloupnosti; prostřednictvím autorizovaných osob, kteří znají skutečný smysl šástry.
Šrí Čaitanja Maháprabhu doporučil, abychom se učili Šrímad Bhágavatamu z úst seberealizované
osobnosti nazývané
.
znamená ,,ve vztahu s Osobností Boţství
(Bhagavánem)``. Oddanému se tak někdy říká
a kniha ve vztahu s oddanou sluţbou
Nejvyšší Osobnosti Boţství se také nazývá
Šrí Čaitanja Maháprabhu doporučil, ţe
by měl člověk přijmout pokyny od osoby
, aby ochutnal skutečnou chuť Šrímad
Bhágavatamu. Šrímad Bhágavatam vychutnávají dokonce i osvobozené osobnosti. Šukadéva Gósvámí
přiznal, ţe ačkoliv byl osvobozen uţ v lůně své matky, teprve tehdy, kdyţ poznal Šrímad Bhágavatam,
se stal velkým oddaným. Ten, kdo touţí po pokroku ve vědomí Kršny, by měl vychutnat výklad Šrímad
Bhágavatamu z hovorů autorizovaných oddaných.
Ve druhém zpěvu, první kapitole, 9. verši Šrímad Bhágavatamu přiznává Šukadéva Gósvámí, ţe ho
velice přitahoval neosobní Brahman, ale kdyţ uslyšel o transcendentálních zábavách Nejvyšší
Osobnosti Boţství z úst svého otce Vjásadévy, začal ho více přitahovat Šrímad Bhágavatam. To
znamená, ţe Vjásadéva je také seberealizovaná osobnost a svůj zralý příspěvek transcendentálního
poznání tímto způsobem předal přímo Šukadévovi Gósvámímu.
Stýkání se s pokročilými oddanými
Šaunaka Muni během setkání v Naimišáranji za přítomnosti Súty Gósvámího vysvětloval, jak důleţité
je rozmlouvání o Šrímad Bhágavatamu ve společnosti čistých oddaných. Súta Gósvámí potvrdil, ţe
kdyţ se někomu poštěstí natolik, ţe se třeba jen na okamţik setká s čistým oddaným Pána, tento
okamţik je tak cenný, ţe zboţné činnosti, které mohou ţivou bytost povýšit na nebeské planety nebo jí
přinést osvobození z hmotného utrpení, se k němu nedají ani přirovnat. Jinými slovy: ti, které přitahuje
Šrímad Bhágavatam, se nestarají o ţádné výhody, které lze obdrţet v královstvích na vyšších planetách,
ani o osvobození, jak si ho představují impersonalisté. Společnost čistých oddaných má takovou
transcendentální hodnotu, ţe se k ní nedá přirovnat ţádný druh hmotného štěstí.
V Hari-bhakti-sudhódaji je rozmluva mezi Prahládou Mahárádţou a jeho otcem Hiranjakašipuem, ve
které Hiranjakašipu oslovuje Prahládu následovně: ,,Můj drahý synu, společnost je velice důleţitá.
Působí jako křišťál, který odráţí vše, co před něj poloţíš.`` Stýkáme-li se s oddanými Pána, kteří jsou
jako květiny, a jsou-li naše srdce křišťálově čistá, bude se v nich všechno odráţet. Uvádí se další
příklad: je-li muţ plodný a ţena zdravá, pak jejich spojením dojde k početí. Jsou-li příjemce i dárce
duchovního poznání upřímní a praví, přinese to dobré výsledky.
Zpívání svatého jména Pána
Důleţitost zpívání
velice silně zdůrazňuje 11. verš první
kapitoly druhého zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Šukadéva Gósvámí říká Maharádţovi Paríkšitovi: ,,Můj
drahý králi, je-li člověk spontánně přitahován ke zpívání Haré Kršna mahá-mantry, rozumí se tím, ţe
dosáhl nejvyšší úrovně dokonalosti.`` Zvláště je zde zmínka o tom, ţe lidé, touţící po výsledcích svých
činností (
), ti, kteří touţí splynout s Nejvyšší Osobou, a jógíni, kteří touţí po mystických
dokonalostech, mohou pouhým zpíváním mahá-mantry dosáhnout výsledků všech stavů dokonalosti.
Šukadéva pouţil slova
které znamená ,,je to jiţ rozhodnuto``. Byl osvobozenou duší,
a proto by jistě nepřijal nic, co by nebylo v souladu se směrodatnými závěry písem. Šukadéva Gósvámí
zvláště klade důraz na to, k čemu jsme jiţ došli; ţe ten, kdo se dostal na úroveň zpívání Haré Kršna
mantry s odhodláním a neochvějností, se musí povaţovat za člověka, který jiţ prošel plodonosnými
činnostmi, mentální spekulací a mystickou jógou.
Stejnou věc potvrzuje Kršna v Ádi Puráně, kde oslovuje Ardţunu takto: ,,Kaţdý, kdo zpívá Mé
transcendentální jméno, musí být povaţován za člověka, který se neustále stýká se Mnou. Říkám ti
upřímně, ţe takový oddaný Mě velice snadno získá.``
V Padma Puráně také stojí: ,,Haré Kršna mantru zpívají pouze rty toho, kdo po mnoho zrození uctíval
Vásudévu.`` Dále je v Padma Puráně řečeno: ,,Mezi svatým jménem Pána a Pánem samotným není
rozdíl a jako takové je svaté jméno stejně dokonalé jako Pán sám - úplné, čisté a věčné. Svaté jméno
není hmotná zvuková vibrace a není nikterak hmotně znečištěné.`` Ten, kdo nedokázal očistit své
smysly, Ho nemůţe zpívat bez přestupků. Materialistické smysly tedy nemohou svatá jména Haré Kršna
mahá-mantry zpívat náleţitým způsobem. Kdo se však do tohoto procesu zapojí, dostává příleţitost
skutečně se očistit, takţe velice brzy můţe zpívat bez přestupků.
Čaitanja Maháprabhu doporučil kaţdému zpívat Haré Kršna mantru, aby se očistil prach ze svého
srdce. Kdyţ je prach ze srdce očištěn, můţeme skutečně porozumět, jak je svaté jméno důleţité. Lidé,
kteří netouţí očistit prach ze svých srdcí a kteří chtějí nechat věci tak, jak jsou, nemohou získat
transcendentální výsledky zpívání Haré Kršna mantry. Proto je třeba povzbuzování, aby člověk vyvinul
svůj sluţebnický přístup k Pánu, protoţe to mu pomůţe zpívat bez jakéhokoliv přestupku. Tak je ţák
pod vedením duchovního mistra připraven prokazovat sluţbu a současně zpívat Haré Kršna mantru.
Jakmile vyvine svůj spontánní sluţebnický přístup, můţe okamţitě porozumět transcendentální povaze
svatých jmen mahá-mantry.
Ţití v Mathuře
V Padma Puráně se o důleţitosti pobývání na posvátných místech, jako je Mathurá a Dváraká, říká:
,,Cestovat po různých poutních místech znamená vysvobodit se z hmotných pout. Vysvobození však
není nejvyšší úrovní dokonalosti. Po osvobození se člověk musí zaměstnat v oddané sluţbě Pánu. Po
dosaţení úrovně
(vysvobození), můţe člověk dále pokročit k oddané sluţbě.
Cílem ţivota je dosáhnout transcendentální láskyplné oddané sluţby Pánu a toho velice snadno dosáhne
člověk, který byť jen po několik sekund pobýval v Mathurá-mandale.``
Dále se říká: ,,Který člověk by nesouhlasil s uctíváním mathurské země? Mathurá můţe vyplnit
všechna přání a cíle lidí touţících po plodech své práce i těch, kteří touţí splynout s nejvyšším
Brahmanem. Mathurá jistě vyplní touhy oddaných, kteří chtějí pouze to, aby byli zaměstnáni v oddané
sluţbě Pánu.`` Védská písma také uvádějí: ,,Jak úţasné, ţe pouhým pobýváním v Mathuře můţe člověk
i za jediný den získat transcendentální láskyplný vztah k Nejvyšší Osobnosti Boţství! Mathurská země
je jistě slavnější neţ Vaikuntha-dháma, království Boha!``
KAPITOLA TŘINÁCTÁ
Pět zvláště účinných způsobů oddané sluţby
Rúpa Gósvámí uvedl, ţe pět druhů oddané sluţby - pobyt v Mathuře, uctívání Boţstva Pána,
přednášení Šrímad Bhágavatamu, slouţení oddanému a zpívání Haré Kršna mantry - má takovou sílu,
ţe jen malé pouto k jedné z těchto činností vzbudí extázi oddanosti i u začátečníka.
Ohledně uctívání podoby Pána neboli Boţstva napsal Rúpa Gósvámí následující verš: ,,Můj drahý
příteli, touţíš-li i nadále si uţívat společnosti svých přátel v tomto hmotném světě, pak se nedívej na
podobu Kršny, který stojí na břehu Kéši-ghátu (na místě, kde se lidé ve Vrndávaně koupají). Je známý
jako Góvinda a má velice okouzlující oči. Hraje na flétnu, na hlavě má paví pero a celé Jeho tělo
ozařuje měsíční svit.``
Znamená to, ţe začne-li někoho přitahovat uctívání Boţstva Kršny,
, pak zapomene na
svůj vztah k takzvanému přátelství, lásce a společnosti. Je povinností kaţdého hospodáře zasvětit doma
Boţstva Pána a začít Je spolu se všemi svými rodinnými členy uctívat. To ochrání kaţdého před
nechtěnými činnostmi jako je chození do klubů, kin, na taneční večírky, kouření, pití apod. Bude-li se
věnovat domácímu uctívání Boţstev, na všechny takové nesmysly zapomene.
Rúpa Gósvámí dále píše: ,,Můj drahý hloupý příteli, mám za to, ţe jsi jiţ něco slyšel z příznivého
Šrímad Bhágavatamu, který ostře odsuzuje tuţby po výsledcích plodonosných činností, hospodářského
rozvoje a osvobození. Myslím, ţe nyní je jisté, ţe postupně dolehnou k tvým uším verše desátého zpěvu
Šrímad Bhágavatamu, které popisují zábavy Pána, a proniknou ti do srdce.``
Na začátku Šrímad Bhágavatamu se říká, ţe dokud není člověk schopen odhodit jako smetí všechny
výsledky obřadů, hospodářského rozvoje a splynutí s Nejvyšším (neboli vysvobození), nemůţe
porozumět Šrímad Bhágavatamu. Bhágavatam pojednává výlučně o oddané sluţbě. Zábavám Pána,
které jsou popsány v desátém zpěvu, můţe porozumět pouze ten, kdo studuje Šrímad Bhágavatam
v duchu odříkání. Člověk by se neměl snaţit porozumět námětům desátého zpěvu jako je
(tanec lásky), dokud není ke Šrímad Bhágavatamu spontánně přitahován. Člověk se
musí nacházet na úrovni čisté oddané sluţby, a pak teprve můţe vychutnat Šrímad Bhágavatam takový,
jaký je.
Ve dvou výše zmíněných verších Rúpy Gósvámího jsou obrazné analogie, které nepřímo zavrhují styk
s materialistickou společností, s přátelstvím a láskou. Lidé jsou obvykle přitahováni společností,
přátelstvím a láskou a s velkou námahou se spletitě snaţí toto hmotné znečištění rozvinout. Pohled na
Rádhy a Kršny však přináší zapomenutí na tuţby po hmotné společnosti. Rúpa
Gósvámí sloţil tento verš takovým způsobem, ţe zdánlivě hmotnou společnost, přátelství a lásku chválí
a návštěvu
Góvindy zavrhuje. Tato metafora je tak obratně sestavena, ţe to, co se zdá
být chvályhodné, je zavrţeno, a to, co by mělo být zavrţeno, je chváleno. Skutečný význam tohoto
verše však je, ţe člověk musí shlédnout podobu Góvindy, chce-li zapomenut na celý ten nesmysl, jakým
je hmotné přátelství, láska a společnost.
Šríla Rúpa Gósvámí podobně popsal transcendentální chuť a povahu vychutnávání námětů, které se
týkají Kršny. Oddaný jednou řekl: ,,Je velice udivující, ţe od doby, kdy jsem spatřil Šrí Kršnu,
Osobnost Boţství, kterého omývají slzy z mých očí, se mé tělo chvěje a On způsobil, ţe jsem selhal při
vykonávání svých hmotných povinností. Od doby, kdy jsem Ho spatřil, nemohu zůstat v tichosti doma.
Neustále touţím jít za Ním.`` Jakmile se člověku poštěstí natolik, ţe se setká s čistým oddaným, musí
okamţitě dychtit po tom, aby mohl naslouchat o Kršnovi, učit se o Kršnovi neboli být si zcela vědom
Kršny.
Existuje podobný citát o naslouchání a zpívání mahá-mantry: ,,Říká se, ţe světci jsou schopni slyšet
struny víny, na kterou hraje Nárada, kdyţ neustále opěvuje slávu Pána Kršny. Stejná zvuková vibrace
nyní pronikla do mých uší a neustále cítím přítomnost Nejvyšší Osobnosti. Všechna má pouta
k hmotnému poţitku postupně zanikají.``
Šríla Rúpa Gósvámí znovu líčí Mathurá-mandalu: ,,Vzpomínám na Pána, tak překrásného mezi stromy
, jak stojí na břehu řeky Jamuny, kde mnoho ptáků zpívá v zahradách. Takové dojmy mi
vţdy přinášejí transcendentální realizaci krásy a blaţenosti.`` Tyto pocity z Mathurá-mandaly
a Vrndávany, které popisoval Rúpa Gósvámí, mohou mít dokonce i neoddaní. Místa na osmdesáti
čtyřech čtverečních mílích mathurské oblasti jsou tak nádherně umístěna na březích řeky Jamuny, ţe
kaţdý, kdo tam přijde, se nikdy nebude chtít vrátit do hmotného světa. Výroky Rúpy Gósvámího jsou
skutečně realizované popisy Mathury a Vrndávany. Všechny vlastnosti dokazují, ţe Mathurá
a Vrndávana jsou transcendentálně umístěny. Jinak by nebylo moţné, aby se na těchto místech
probouzely naše transcendentální city. Kdyţ člověk dorazí do Mathury nebo Vrndávany, zcela jistě to
ihned probudí transcendentální cítění.
Z těchto citátů o oddané sluţbě se můţe někdy zdát, ţe jsou přehnané, ale ve skutečnosti tomu tak není.
Zjevená písma uvádějí, ţe ačkoliv to není moţné pro všechny, někteří oddaní díky takové společnosti
obdrţeli okamţité výsledky. Z Kumárů se například okamţitě stali oddaní pouhým přičichnutím
k vonným tyčinkám v chrámu. Bilvamangala Thákura pouze zaslechl o Kršnovi a okamţitě opustil svou
krásnou dívku a vydal se do Mathury a Vrndávany, kde se stal dokonalým vaišnavou. Není to ţádné
přehánění, ani vymyšlené příběhy. Tyto příběhy jsou skutečné, avšak týkají se jen určitých oddaných,
a takové účinky se nemusí bezpodmínečně vztahovat na všechny. Musíme je přijmout tak, jak jsou,
třebaţe je povaţujeme za nadsázku. Jen tak přesuneme svou pozornost z povrchní hmotné krásy na
věčnou krásu vědomí Kršny. Pro lidi, kteří jiţ přišli s vědomím Kršny do styku, nejsou popisované
výsledky nikterak neobvyklé.
Někteří učenci namítají, ţe pouhým dodrţováním pravidel varen a ášramů člověk postupně získá stejné
dokonalosti, které přinese oddaná sluţba. Velké autority však tuto námitku nepřijímají. Pán Čaitanja
tuto myšlenku zavrhl, kdyţ rozmlouval s Rámánandou Rájou o postupném vývoji oddané sluţby.
Myšlenku o důleţitosti varnášrama-dharmy zamítl, kdyţ ji Rámánanda Rája předloţil. Řekl, ţe pokrok
varen a ášramů je více méně vnější. Existuje vyšší zásada. Také v Bhagavad-gítě Pán řekl, ţe člověk se
musí vzdát ostatních zásad povýšení a zaměřit se pouze na vědomí Kršny. To mu pomůţe dosáhnout
nejvyšší ţivotní úrovně.
V jedenáctém zpěvu, dvacáté kapitole, 9. verši Šrímad Bhágavatamu samotný Pán říká: ,,Člověk by
měl vykonávat předepsané povinnosti varny a ášramu tak dlouho, dokud nevyvine spontánní pouto
k naslouchání o Mých zábavách a činnostech.`` Jinými slovy: pravidla pro varny a ášramy jsou více
méně náboţenské obřady zaměřené na hospodářský rozvoj, smyslový poţitek a spasení. To vše se
doporučuje lidem, kteří nevyvinuli vědomí Kršny, a ve skutečnosti jsou všechny takové činnosti ve
zjevených písmech doporučeny pouze k tomu, aby člověka přivedly k vědomí Kršny. Ten, kdo vyvinul
spontánní pouto ke Kršnovi, však jiţ nepotřebuje dodrţovat povinnosti předepsané v písmech.
KAPITOLA ČTRNÁCTÁ
Kvalifikace pro oddanou sluţbu
Někteří učenci doporučují poznání a odříkání jako důleţité faktory při pokroku k oddané sluţbě, ale ve
skutečnosti tomu tak není. Rozvíjení poznání nebo odříkání nám můţe pomoci dostat se na práh oddané
sluţby. Zpočátku je můţeme přijmout, ale nakonec mohou být také odmítnuty, neboť oddaná sluţba
nezávisí na ničem jiném, neţ na vztahu k takové sluţbě neboli na touze po ní. Není třeba ničeho jiného
neţ upřímnosti.
Podle zkušených oddaných mohou být mentální spekulace a umělé odříkání dobré pro vysvobození
z hmotného znečištění, avšak způsobují také, ţe srdce člověka stále více tvrdne. K pokroku v oddané
sluţbě ani trochu nepomohou. Pro vstup do transcendentální láskyplné sluţby Pánu tyto procesy tedy
nejsou příznivé. Vědomí Kršny - oddaná sluţba samotná - je ve skutečnosti jediným způsobem, jak
rozvinout svoji oddanost. Oddaná sluţba je absolutní; je jak příčinou, tak následkem. Kršna, Nejvyšší
Osobnost Boţství, je příčinou a následkem všeho, co existuje, a abychom se k Němu, Absolutnímu,
přiblíţili, musíme se věnovat oddané sluţbě, jeţ je také absolutní.
Kršna samotný to potvrzuje v Bhagavad-gítě: ,,Porozumět Mi je moţné pouze oddanou sluţbou.`` Na
počátku učení Gíty říká Pán Ardţunovi: ,,Vyjevím ti tato tajemství, protoţe jsi Můj oddaný.`` Védské
poznání nakonec vyúsťuje v poznání Nejvyššího Pána, a způsobem, jak vstoupit do Jeho království, je
oddaná sluţba. To přijímají všechna věrohodná písma. Mentální spekulanti oddanou sluţbu opomíjejí
a pouze se snaţí porazit ostatní ve filozofickém bádání. Extázi oddanosti však přitom nevyvinou.
V jedenáctém zpěvu, dvacáté kapitole, 31. verši Šrímad Bhágavatamu Kršna říká: ,,Můj drahý
Uddhavo, pro lidi, kteří Mi upřímně slouţí, není příznivé rozvíjet filozofické spekulace a nepřirozené
odříkání. Stane-li se člověk Mým oddaným, samočinně získá plody odříkání a hmotného poţitku
a obdrţí dostatečné poznání k tomu, aby porozuměl Absolutní Pravdě.`` To je zkouška pokroku
v oddané sluţbě. Oddaný nemůţe být v temnotě, protoţe Pán mu projevuje zvláštní přízeň a osvěcuje
ho zevnitř.
V jedenáctém zpěvu, dvacáté kapitole, 32. a 33. verši Šrímad Bhágavatamu Pán dále Uddhavu
poučuje: ,,Můj drahý příteli, uţitek získaný z plodonosných činů, odříkání, rozvíjení filozofického
poznání, pokání, provozování mystické jógy, dobročinnosti a všech podobných příznivých činností
získají Moji oddaní - ti, kteří jsou ke Mně připoutáni láskyplnou sluţbou - zcela automaticky. Oddaní
mohou mít vše, avšak netouţí po ničem jiném, neţ po oddané sluţbě Mně. Touţí-li někdy oddaný po
nějakém hmotném prospěchu, jako je povýšení na nebeské planety, nebo po nějakém duchovním
prospěchu - dostat se na Vaikunthy - ze své bezpříčinné milosti mu jeho touhu velice snadno splním.``
Člověk, který se snaţí pokročit ve vědomí Kršny a stále ho poutá hmotný poţitek, bude od tohoto
sklonu pravidelným vykonáváním oddané sluţby podle pokynů pravého duchovního mistra brzy
osvobozen.
Šríla Rúpa Gósvámí doporučuje, abychom nebyli poutáni k hmotnému smyslovému poţitku, ale
abychom přijímali jakýkoliv poţitek, který je ve vztahu ke Kršnovi. Jíst je například nezbytné a člověk
chce ochutnávat chutná jídla, aby uspokojil svůj chuťový smysl. V tom případě můţe připravit nějaká
chutná jídla a obětovat je Kršnovi pro Jeho uspokojení, a ne pro uspokojení svého jazyka. To je
skutečné odříkání. Můţeme připravovat chutná jídla, ale dokud je neobětujeme Kršnovi, neměli
bychom je jíst. Slib odmítat všechno, co není obětováno Kršnovi, je skutečné odříkání, a s takovým
odříkáním jsme schopni uspokojit ţádosti smyslů.
Impersonalisté, kteří se snaţí vyhýbat všemu hmotnému, mohou podstoupit přísná odříkání, ale unikne
jim moţnost být zaměstnáni ve sluţbě Pánu. Takové odříkání k dokonalosti nestačí. Existuje mnoho
případů, kdy impersonalisté dodrţovali umělé odříkání, aniţ přišli do styku s oddanou sluţbou, ale
znovu poklesli a začalo je znovu přitahovat hmotné znečištění. Dokonce i v současnosti existuje mnoho
lidí, kteří předstírají odříkání, formálně se stanou sannjásíny a navenek prohlašují, ţe duchovní
existence je pravá a hmotná existence je neskutečná. Tímto způsobem uměle předvádějí zřeknutí se
hmotného světa. Jelikoţ však nemohou dospět k oddané sluţbě, cíle nedosáhnou a opět se navrátí
k hmotným činnostem, jako je lidumilná práce a politika. Existuje mnoho případů takzvaných
sannjásínů, kteří se vzdali světa s tím, ţe je neskutečný, ale opět se do hmotného světa vrátili, protoţe
nehledali své skutečné postavení u lotosových nohou Pána.
Člověk by se neměl vzdávat ničeho, co můţe být pouţito ve sluţbě Kršnovi. To je tajemství oddané
sluţby. Vše, čeho lze pouţít k pokroku ve vědomí Kršny a v oddané sluţbě, bychom měli přijmout. Pro
pokrok našeho současného hnutí pro vědomí Kršny například pouţíváme mnoho přístrojů, jako psací
stroje, diktafony, magnetofony, mikrofony a letadla. Někdy se nás lidé ptají: ,,Proč pouţíváte hmotných
výrobků, kdyţ zavrhujete pokrok hmotné civilizace?`` Ve skutečnosti ho však nezavrhujeme. Chceme,
aby lidé dělali to, co jiţ dělají, ale pouze aby to dělali ve vědomí Kršny. To je tatáţ zásada, podle které
Kršna v Bhagavad-gítě doporučil Ardţunovi, aby svých válečnických schopností pouţil v oddané
sluţbě. Podobně i my těchto přístrojů pouţíváme v oddané sluţbě. S takovým vztahem ke Kršnovi
neboli ve vědomí Kršny můţeme přijmout cokoliv. Můţe-li se psací stroj hodit k pokroku našeho hnutí
pro vědomí Kršny, musíme ho pouţít. Podobně musíme pouţít i diktafon nebo jakýkoliv jiný přístroj.
Naše představa je taková, ţe Kršna je všechno. Kršna je příčina i následek a nám nepatří nic. Kršnovy
věci se musí pouţít ve sluţbě Kršnovi. Tak se díváme na vše.
Neznamená to však, ţe bychom měli zanechat zásad oddané sluţby nebo zanedbávat zde předepsaná
pravidla a příkazy. Na počáteční úrovni musí oddaný dodrţovat všechny zásady stanovené autoritou
duchovního mistra. Přijímání a odmítání věcí by mělo být vţdy v souladu se zásadami oddanosti; ne ţe
si budeme nezávisle vytvářet nějaké názory na to, co přijmout a co odmítnout. Duchovní mistr je jako
Kršnův viditelný představitel nepostradatelný, neboť oddaného vede v zastoupení Nejvyšší Osobnosti
Boţství.
Duchovní mistr se nikdy nesmí nechat ovlivnit nahromaděným bohatstvím nebo velkým počtem
následovníků. Pravý duchovní učitel nikdy takový nebude. Někdy se ale stane, ţe duchovní mistr není
náleţitě autorizován a stane se duchovním učitelem z vlastní iniciativy; potom ho nahromaděné
bohatství a velké mnoţství ţáků můţe uchvátit. Nenachází se na příliš vysokém stupni oddané sluţby.
Je-li strţen úspěchy, pak jeho oddaná sluţba zeslábne. Měli bychom se proto přísně drţet zásad
učednické posloupnosti.
Člověk vědomý si Kršny je přirozeně očištěn a nepotřebuje rozvíjet ţádný jiný očistný způsob myšlení
nebo činů. Jelikoţ je na vysoké úrovni vědomí Kršny, získal jiţ všechny dobré vlastnosti a následuje
pravidla a příkazy předepsané pro mystický jógový proces. Tato pravidla oddaní dodrţují automaticky.
Konkrétním příkladem je nenásilí, které se povaţuje za dobrou vlastnost. Oddaný dodrţuje nenásilí
přirozeně, a proto ho nemusí rozvíjet odděleně. Někteří lidé se chtějí očistit zapojením do
vegetariánského hnutí, ale oddaný je automaticky vegetarián. Nemusí vynakládat ţádné zvláštní úsilí
nebo se připojovat k vegetariánským spolkům. Je vegetariánem automaticky.
Existuje mnoho dalších příkladů, ze kterých je patrné, ţe oddaný se nemusí věnovat ničemu jinému neţ
vědomí Kršny. Všechny dobré vlastnosti polobohů se v něm samy vyvinou. Ti, kteří úmyslně praktikují
vegetariánství nebo nenásilí, mohou mít podle hmotných měřítek dobré vlastnosti, ale tyto vlastnosti
nestačí na to, aby se z nich stali oddaní. Vegetarián nemusí být nezbytně oddaným nebo nenásilným
člověkem. Oddaný je však samočinně nenásilný i vegetarián. Musíme tedy dojít k závěru, ţe
vegetariánství a nenásilí není příčinou oddanosti.
K tomu se váţe příběh ve Skanda Puráně o lovci, ze kterého se stal velký oddaný díky pokynům
Nárady Muniho. Kdyţ se z lovce stal dokonalý oddaný, nebyl schopen zabít ani mravence. Parvata
Muni, Náradův přítel, uviděl, jak úţasně oddaná sluţba lovce proměnila, a poznamenal: ,,Můj drahý
lovče, to, ţe nechceš zabít ani mravence, není příliš zaráţející. U člověka, který rozvíjí svou oddanost,
se projeví všechny dobré vlastnosti aniţ by o ně usiloval. Oddaní nikdy nikomu nepřináší utrpení.``
Šrí Rúpa Gósvámí zde ujišťuje, ţe očista vědomí, očista tělesných činností, odříkání, klidná mysl atd.
se u osoby, která je zaměstnaná v oddané sluţbě, projeví samočinně.
Šrí Rúpa Gósvámí zde potvrzuje, ţe existuje devět různých způsobů oddané sluţby: naslouchání,
opěvování, vzpomínání, slouţení, uctívání Boţstva v chrámu, modlení se, vykonávání příkazů, slouţení
Kršnovi jako přítel a obětování všeho do Jeho rukou. Kaţdý způsob je tak mocný, ţe člověk, který
následuje i jen jediný z nich, můţe s jistotou dosáhnout vytouţené dokonalosti. Přitahuje-li například
někoho pouze naslouchání o Pánu a jiného přitahuje opěvování slávy Jeho jména, oba dosáhnou svých
vytouţených výsledků v oddané sluţbě. To vysvětluje Čaitanja-čaritámrta. Člověk můţe provádět
jeden, dva, tři nebo všechny způsoby oddané sluţby a nakonec dosáhne vytouţeného cíle - pevně se
ustálí v oddané sluţbě.
Zde uvedeme konkrétní příklady toho, kdy oddaný vykonával jednu z těchto sluţeb a dosáhl
dokonalosti. Král Paríkšit dosáhl vytouţeného výsledku pouhým nasloucháním Šrímad Bhágavatamu.
Šukadéva Gósvámí dosáhl vytouţeného ţivotního cíle pouhým přednášením Šrímad Bhágavatamu.
Prahláda Mahárádţa dosáhl úspěchu v oddané sluţbě neustálým vzpomínáním na Pána. Lakšmí, bohyně
štěstí, dosáhla úspěchu masírováním lotosových nohou Pána. Král Prthu dosáhl úspěchu uctíváním
v chrámu. Akrúra dosáhl úspěchu skládáním modliteb. Hanumán dosáhl úspěchu prokazováním osobní
sluţby Pánu Rámačandrovi. Ardţuna dosáhl úspěchu tím, ţe byl Kršnův přítel. A Bali Mahárádţa
dosáhl úspěchu obětováním všeho svého vlastnictví Kršnovi.
Existují také příklady oddaných, kteří vykonávali všechny způsoby sluţby najednou. V devátém zpěvu,
čtvrté kapitole, 18., 19. a 20. verši Šrímad Bhágavatamu je citát o Mahárádţovi Ambaríšovi, který
slouţil všemi způsoby. V těchto verších Šukadéva Gósvámí říká: ,,Král Ambaríša ze všeho nejdříve
soustředil svou mysl na lotosové nohy Šrí Kršny a pak zaměstnal svou řeč popisováním zábav a činností
Pána. Své ruce zaměstnal umýváním chrámu Pána. Své uši zaměstnal nasloucháním o transcendentální
slávě Pána. Své oči zaměstnal díváním se na nádherné Boţstvo v chrámu. Své tělo zaměstnal stýkáním
se s čistými oddanými Pána. (Stýkáte-li se s někým, musíte spolu sedět, jíst společně atd. - a tímto
způsobem se nevyhnutelně vaše těla vzájemně dotknou. Ambaríša Mahárádţa se stýkal pouze s čistými
oddanými a nedovolil, aby se jeho tělo dotýkalo nikoho jiného.) Své nosní dírky zaměstnal čicháním
květin a tulasí obětovaných Kršnovi a svůj jazyk zaměstnal ochutnáváním Kršnova prasádam (jídlo
připravované výhradně k obětování Pánu, z něhoţ oddaní jedí zbytky). Mahárádţa Ambaríša mohl
Kršnovi obětovat velice dobré prasádam, protoţe byl král a neměl o peníze nouzi. Obětoval Kršnovi
nejlahodnější královská jídla a pak ochutnával zbytky jako
Dělal to
v královském stylu - měl překrásný chrám, kde Boţstvo Pána mělo drahé ozdoby a byla Mu obětována
prvotřídní jídla. Všeho byl dostatek a on byl neustále naplno zaměstnaný ve vědomí Kršny.`` Z toho
vyplývá, ţe bychom měli jít ve stopách velkých oddaných. Nejsme-li schopni vykonávat všechny druhy
oddané sluţby, musíme se snaţit provádět alespoň jeden z nich, jak doloţili svým vlastním příkladem
předchozí áčárjové. Zaměstnáme-li se vykonáváním všech způsobů oddané sluţby jako Mahárádţa
Ambaríša, pak nám kaţdý z nich zaručuje dokonalost oddané sluţby. Jakmile se člověk dokonale
zaměstná ve sluţbě, automaticky se odpoutá od hmotného znečištění a osvobození se stane sluţebnou
oddaného. Bilvamangala Thákura to potvrzuje: Rozvine-li člověk ryzí oddanost k Pánu, osvobození
bude oddaného následovat jako jeho sluţebná.
Šríla Rúpa Gósvámí říká, ţe autority někdy popisují oddanou sluţbu podle usměrňujících zásad jako
cestu sluţby Pánu s bohatstvím.
KAPITOLA PATNÁCTÁ
Spontánní oddaná sluţba
Příklady spontánní oddané sluţby můţeme velice snadno vidět na Kršnových přímých společnících ve
Vrndávaně. Spontánní jednání obyvatel Vrndávany ve vztahu ke Kršnovi se nazývá
Nemusí se o oddané sluţbě nic učit, jsou jiţ dokonalí ve všech usměrňujících zásadách a dosáhli
spontánní láskyplné sluţby Nejvyšší Osobnosti Boţství. Například pasáčci, kteří si s Kršnou hrají, se
nemusí učit jak si s Ním hrát pomocí pokání, odříkání nebo mystické jógy. Všemi zkouškami
usměrňujících zásad jiţ prošli ve svých předchozích ţivotech, a díky tomu jsou nyní povýšeni do
postavení, kdy se s Kršnou stýkají přímo jako Jeho drazí přátelé. Jejich spontánnímu přístupu se říká
Šrí Rúpa Gósvámí definoval
jako spontánní přitaţlivost k něčemu, v čem
jsou zcela ponořeny myšlenky se silnou touhou milovat. Oddaná sluţba vykonávaná s takovými pocity
spontánní lásky se nazývá
. Oddaná sluţba
můţe být dále
rozdělena do dvou skupin: první skupina se nazývá ,,smyslové pouto`` a druhá ,,příbuzenství``.
Nárada Muni říká v sedmém zpěvu, první kapitole, 30. verši Šrímad Bhágavatamu Judhišthirovi: ,,Můj
drahý králi, existuje mnoho oddaných, které zpočátku ke Kršnovi přitahoval smyslový poţitek, závist
k Němu, strach před Ním nebo touha po láskyplném styku s Ním. Tato pouta se ale nakonec očistí od
všeho hmotného znečištění a uctívající postupně vyvine duchovní lásku a dosáhne konečného ţivotního
cíle, po kterém touţí čistý oddaný.``
Gópí můţeme povaţovat za příklad spontánní lásky se smyslovým poutem. Gópí jsou mladé dívky
a Kršna je mladý chlapec. Povrchně se můţe zdát, ţe gópí jsou ke Kršnovi přitahovány na základě
pohlavní touhy. Krále Kansu podobně ke Kršnovi přitahoval strach. Bylo mu předpovězeno, ţe dítě
jeho sestry, Kršna, ho zabije, a on se Ho proto neustále bál. Šišupála také Kršnovi neustále záviděl
a potomci krále Jadua na Něj díky jejich rodinnému vztahu neustále mysleli jako na jednoho z nich.
Spontánní přitaţlivost oddaných těchto různých skupin oddaných ke Kršnovi je různého druhu a všichni
dosáhnou stejného vytouţeného ţivotního cíle.
Pouto gópí ke Kršnovi a náklonnost členů jaduovské dynastie povaţujeme za přitaţlivost spontánní
neboli
. Kansovo pouto ke Kršnovi ze strachu a Šišupálovo ze závisti se však nepřijímá
jako oddaná sluţba, protoţe jejich přístup není příznivý. Oddaná sluţba by se měla vykonávat pouze
v příznivém duchu. Tato pouta proto Šríla Rúpa Gósvámí nepovaţuje za oddanou sluţbu. Vrací se
k rozboru náklonnosti Jaduovců: Je-li na úrovni přátelství, pak je to spontánní láska, je-li však na
úrovni usměrňujících zásad, pak to spontánní láska není. Náklonnost náleţí do skupiny čisté oddané
sluţby pouze tehdy, dosahuje-li úrovně spontánní lásky.
Můţe nám být zatěţko pochopit, ţe jak gópí, tak Kansa dosáhli stejného cíle. Tomuto bodu bychom
měli jasně rozumět, jelikoţ přístup Kansy a Šišupály se od přístupu gópí lišil. I kdyţ v obou případech
je středem pozornosti Nejvyšší Osobnost Boţství a všichni oddaní jsou povýšeni do duchovního světa,
přesto existuje mezi těmito dvěma druhy duší rozdíl. V prvním zpěvu Šrímad Bhágavatamu se říká, ţe
Absolutní Pravda je jedna a ţe se projevuje jako neosobní Brahman, Paramátmá (Nadduše) a Bhagaván
(Nejvyšší Osobnost Boţství). Zde je jistý duchovní rozdíl. Brahman, Paramátmá a Bhagaván jsou jedna
a tatáţ Absolutní Pravda, nicméně oddaní jako Kansa nebo Šišupála mohou dosáhnout pouze záře
Brahmanu. Nemohou realizovat Paramátmu nebo Bhagavána. To je onen rozdíl.
Můţeme uvést příklad se Sluncem a sluneční září: Setrvávat ve sluneční záři neznamená, ţe člověk
došel na Slunce. Teplota Slunce je jiná, neţ teplota slunečních paprsků. Ten, kdo proletěl v letadle nebo
v kosmické lodi slunečními paprsky, nemusel ještě bezpodmínečně dorazit na Slunce. Sluneční paprsky
a Slunce jsou ve skutečnosti jedno a totéţ, ale přesto je mezi nimi rozdíl, neboť jedno je energie a druhé
je zdroj energie. Nejvyšší Pán, Absolutní Pravda, a Jeho tělesná zář jsou také současně totoţné
a odlišné. Kansa a Šišupála dosáhli Absolutní Pravdy, ale nebylo jim dovoleno vstoupit na Gólóku
Vrndávanu. Impersonalisté a Pánovi nepřátelé mají dovoleno díky svému poutu k Němu vstoupit do
Boţího království, nemají však dovoleno vstoupit na vaikunthské planety nebo na planetu Nejvyššího
Pána, Gólóku Vrndávanu. Vstoupit do království a vstoupit do králova paláce není jedno a totéţ.
Šríla Rúpa Gósvámí se zde snaţí popsat, čeho dosáhnou impersonalisté a čeho personalisté.
Impersonalisté a ti, kteří jsou vůči Nejvyšší Osobnosti Boţství nepřátelští, mohou obvykle vstoupit
pouze do neosobního Brahmanu, pokud vůbec dosáhnou duchovní dokonalosti. Neosobní filozofové
jsou v tomto smyslu Pánovi nepřátelé, protoţe jak naprostí nepřátelé Pána, tak impersonalisté mohou
vstoupit pouze do neosobní záře
. Z toho vidíme, ţe patří do stejné skupiny.
Impersonalisté jsou skutečně nepřátelé Boha, protoţe nesnášejí Jeho bezkonkurenční vznešenost
a bohatství. Neustále se snaţí se Mu vyrovnat. Způsobuje to jejich závistivý postoj. Šrí Čaitanja
Maháprabhu prohlašoval, ţe impersonalisté se dopouštějí vůči Bohu přestupků. Pán je ale tak laskavý,
ţe i kdyţ jsou to Jeho nepřátelé, přesto jim dovolí vstoupit do duchovního království a zůstat
v neosobní
, v nerozlišeném světle Absolutního.
Impersonalisté se někdy mohou postupně povýšit k osobnímu pojetí Pána. Bhagavad-gítá to potvrzuje:
,,Po mnoha zrozeních a smrtích se ten, kdo je skutečně obdařen poznáním, odevzdá Mně.`` Kdyţ se
impersonalista odevzdá, můţe být povýšen na Vaikunthalóku (duchovní planetu), kde jako odevzdaná
duše obdrţí podobné tělo jako má Pán.
V Brahmánda Puráně se říká: ,,Ti, kteří dosáhli osvobození z hmotného znečištění, a démoni, které
zabil Nejvyšší Pán, se ponoří do Brahmanu a sídlí v duchovní obloze, kterou tvoří
.`` Toto duchovní nebe je daleko za hmotným nebem. Za tímto hmotným nebem je
jiné, věčné nebe. Potvrzuje to i Bhagavad-gítá. Nepřátelé a impersonalisté mohou vstoupit do záře
Brahmanu, ale Kršnovi oddaní mohou dojít aţ na duchovní planety. Čistí oddaní vyvinuli spontánní
lásku k Nejvyšší Osobnosti Boţství a mohou tudíţ vstoupit na duchovní planety a uţívat si duchovní
blaţenosti ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Boţství.
V desátém zpěvu, osmdesáté sedmé kapitole, 23. verši Šrímad Bhágavatamu říkají zosobněné Védy:
,,Můj drahý Pane, jógíni meditují o Tvém lokalizovaném rysu a tak dosáhnou duchovní dokonalosti
a splynou s neosobní
. Lidé, kteří se k Tobě chovají jako nepřátelé, dosáhnou
stejné dokonalosti bez meditování. Gópí, které objímáš svýma hadovitýma rukama a které k Tobě
přistupují s chtíčem, dosáhnou téţe dokonalosti. Co se nás týče, my jako polobozi spravující různé části
védského poznání vţdy následujeme šlépěje gópí a doufáme, ţe dosáhneme stejné dokonalosti jako
ony.`` Uslyšíme-li o ,,stejné dokonalosti``, musíme si vţdy vzpomenout na příklad Slunce a slunečních
paprsků. Impersonalisté mohou splynout s
, která je jako sluneční paprsky,
zatímco ti, kteří milují Nejvyšší Osobu, se dostanou do nejvyššího sídla Pána, do Gólóky Vrndávany.
,,Chtivý přístup`` gópí se nevztahuje k ţádnému druhu sexuálního poţitkářství. Šríla Rúpa Gósvámí
vysvětluje, ţe tato ,,chtivá touha`` poukazuje na zvláštní přístup oddaného ke Kršnovi. Kaţdý oddaný
má ve svém dokonalém postavení k Pánu spontánní pouto. Takové pouto se někdy nazývá ,,chtivá
touha`` oddaného. Tato smyslnost nebo chtíč je vroucí touha oddaného slouţit Pánu s určitými
schopnostmi. Můţe se zdát, ţe jde o touhu mít z Pána poţitek, ale ve skutečnosti je to touha slouţit
Pánu určitým způsobem. Oddaný můţe například touţit po tom, aby se s Kršnou stýkal jako Jeho přítel
pasáček krav. Chce slouţit Pánu tím, ţe Mu bude pomáhat v hlídání krav na pastvinách. Můţe to
vypadat, ţe touţí uţívat si Pánovy společnosti, ale ve skutečnosti kdyţ slouţí Kršnovi tím, ţe Mu
pomáhá starat se o transcendentální krávy, je to spontánní láska.
Smyslové pouto
Tato neobyčejná touha slouţit Pánu se projevuje v transcendentální zemi Vradţi, zvláště mezi gópími.
Láska gópí ke Kršnovi je tak vznešená, ţe se někdy popisuje jako ,,chtivá touha`` jenom proto,
abychom jí byli schopni porozumět.
Autor Čaitanja-čaritámrty, Kavirádţa Kršnadása, vysvětluje rozdíl mezi chtivými touhami
a sluţebnickým přístupem takto: ,,, Smyslná touha` poukazuje na touhu uspokojovat své vlastní smysly
a, transcendentální touha` se vztahuje na touhu slouţit smyslům Pána.`` V hmotném světě nikdy
neexistuje, ţe by milenci chtěli uspokojit smysly toho druhého. V hmotném světě ve skutečnosti všichni
chtějí uspokojit především své vlastní smysly. Gópí však nechtějí nic jiného, neţ uspokojit smysly
Pána, coţ nemá v hmotném světě obdoby. Učenci někdy popisují extatickou lásku gópí ke Kršnovi jako
,,chtivou touhu`` hmotného světa, ale vlastně bychom to neměli chápat v doslovném významu. Je to
pouze označení, se kterým se snaţíme porozumět této transcendentální situaci.
Velcí oddaní aţ k úrovni Uddhavy jsou velice drazí přátelé Pána a touţí jít ve stopách gópí. Láska gópí
ke Kršnovi jistě není hmotná smyslná touha. Jak by jinak mohl Uddhava touţit jít v jejich stopách?
Dalším příkladem je Pán Čaitanja samotný. Kdyţ vstoupil do ţivotního stádia odříkání, byl velice
přísný a vyhýbal se ţenské společnosti, ale přesto učil, ţe neexistuje lepší způsob uctívání Kršny, neţ je
způsob gópí. Gópí uctívaly Kršnu jakoby poháněny chtivými touhami, a Šrí Čaitanja Maháprabhu to
vysoce chválil. Znamená to, ţe ačkoliv se zdá, ţe pouto gópí ke Kršnovi je smyslné, není ani trochu
hmotné. Dokud nejsme zcela na transcendentální úrovni, je velice obtíţné vztahu gópí ke Kršnovi
porozumět. Vypadá jako obyčejné chování mladých chlapců a dívek, a následkem toho je někdy tento
vztah mylně vykládán jako obyčejný sex hmotného světa. Lidé, kteří nemohou porozumět
transcendentální povaze milostného poměru gópí a Kršny, bohuţel pokládají Kršnův milostný poměr
s gópími zcela samozřejmě za světské jednání, a proto někdy nemístně malují nemravné obrázky
v moderním stylu.
Chtivou touhu Kubdţi naproti tomu vzdělaní učenci označují jako ,,téměř chtivou touhu``. Kubdţá
byla hrbatá ţena, která touţila po Kršnovi s velkou extatickou láskou. Její touha po Kršnovi však byla
téměř světská a její lásku tak nelze s láskou gópí srovnávat. Její láskyplné pouto ke Kršnovi se nazývá
neboli téměř jako láska gópí ke Kršnovi.
KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ
Další popis spontánní oddanosti
Příbuzenství
Přístup obyvatel Vrndávany, jako jsou Nanda Mahárádţa a matka Jašódá, ukazuje ideální
transcendentální pojetí otce a matky Kršny, původní Osobnosti Boţství. Ve skutečnosti se nikdo
nemůţe stát Kršnovým otcem nebo matkou, ale má-li oddaný takové transcendentální pocity, nazývá se
to láska ke Kršnovi v rodičovském vztahu. Podobné pocity mají Vršniovci (Kršnovi příbuzní ve
Dvárace). Spontánní lásku ke Kršnovi v rodičovském vztahu nalezneme jak mezi obyvateli Dváraky
náleţícími k vršniovské dynastii, tak mezi obyvateli Vrndávany.
Spontánní láska Vršniovců a obyvatel Vrndávany ke Kršnovi je s nimi věčně spojena. Na úrovni
oddané sluţby, kdy se dodrţují usměrňující zásady, není důvod o této lásce mluvit, protoţe ta se musí
vyvinout na pokročilejší úrovni sama od sebe.
Kdo můţe prokazovat spontánní oddanou sluţbu
Lidé, touţící jít ve stopách věčných oddaných Pána, jako jsou Vršniovci a obyvatelé Vrndávany, se
nazývají
oddaní, coţ znamená, ţe se snaţí dosáhnout dokonalosti těchto oddaných.
Nedodrţují moc přísně usměrňující zásady oddané sluţby, ale spontánně je začnou přitahovat někteří
věční oddaní jako Nanda nebo Jašódá a spontánně se snaţí jít v jejich stopách. Postupně se rozvíjí
jejich touha být jako určitý oddaný a této činnosti se říká
Musíme však mít neustále na paměti, ţe je nesmyslné chtít následovat obyvatele Vradţi (Vrndávany),
dokud jsme se nezbavili všeho hmotného znečištění. V rámci dodrţování usměrňujících zásad oddané
sluţby se člověk můţe dostat na úroveň
coţ znamená, ţe veškeré hmotné
znečištění zmizelo. Někdy můţeme vidět, jak někdo takovou lásku a oddanost napodobuje, ale přitom
se nechtěných návyků (
) ještě nezbavil. Viděli jsme, jak se takzvaný oddaný prohlašoval
za následovníka Nandy, Jašódy nebo gópí, přičemţ byla patrná jeho zvrhlá touha po světském
pohlavním ţivotě. Takové projevy boţské lásky jsou pouhé napodobování a nemají ţádnou hodnotu.
Přitahují-li člověka skutečně zásady lásky gópí, nenajdeme u něj ani známky po hmotném znečištění
tohoto druhu.
Na začátku bychom proto měli přísně následovat usměrňující zásady oddané sluţby podle přikázání
písem a duchovního mistra. Teprve po osvobození od hmotného znečištění můţeme skutečně chtít
následovat šlépěje oddaných Vrndávany.
Šrí Rúpa Gósvámí řekl: ,,Je-li člověk skutečně osvobozen od hmotného znečištění, můţe neustále
vzpomínat na věčného oddaného z Vrndávany, aby mohl milovat Kršnu stejným způsobem,
a rozvinutím takových schopností můţe neustále ţít ve Vrndávaně, dokonce i ve své mysli.`` Smysl je
takový, ţe je-li to moţné, měli bychom být fyzicky přítomni ve Vradţabhúmi, Vrndávaně, a neustále
slouţit Pánu, následovat oddané Vradţa-dhámy, duchovní země Vradţi. Není-li však moţné, abychom
byli ve Vrndávaně fyzicky přítomní, můţeme o takovém ţivotě meditovat. Kdekoliv jsme, musíme
neustále myslet na ţivot ve Vradţa-dhámě a na následování šlépějí určitého oddaného ve sluţbě Pánu.
Oddaný, který je skutečně pokročilý ve vědomí Kršny, neustále zaměstnaný v oddané sluţbě, by se
neměl projevovat, třebaţe dosáhl dokonalosti. Je to myšleno tak, ţe by měl neustále jednat jako
začínající oddaný; tak dlouho, dokud má hmotné tělo. Dokonce i čistý oddaný musí oddaně slouţit
podle usměrňujících zásad. Realizuje-li však své skutečné postavení ve vztahu k Pánu, můţe spolu
s prováděním usměrněné sluţby uvnitř meditací přemýšlet o Pánu pod vedením určitého Pánova
společníka a vyvinout svůj transcendentální sentiment.
V této souvislosti bychom měli být opatrní na takzvaný proces
je proces, který dodrţuje skupina nepříliš autorizovaných lidí, kteří si
vytvořili svůj vlastní způsob oddané sluţby. Představují si, ţe se stali Pánovými společníky pouze tím,
ţe si to o sobě myslí. Takové vnější chování není vůbec v souladu s usměrňujícími zásadami.
Takzvaným
procesem se řídí
pseudosekta
takzvaných vaišnavů. Podle názoru Rúpy Gósvámího jsou takové činnosti pouhým narušením
standardní úrovně oddané sluţby.
Šrí Rúpa Gósvámí řekl, ţe učení áčárjové doporučili, abychom dodrţovali usměrňující zásady i po
rozvinutí spontánní lásky ke Kršnovi. V souladu s usměrňujícími zásadami existuje devět dílčích
činností, které byly výše popsány, a měli bychom se zvláště zaměstnat v tom druhu oddané sluţby, ke
kterému máme přirozené vlohy. Někdo můţe mít například zvláštní zájem naslouchat, jiný můţe chtít
především opěvovat a jiný můţe chtít zvláště slouţit v chrámu. Jakýkoliv z devíti druhů oddané sluţby
(vzpomínání, slouţení, modlení, zaměstnání se v určité sluţbě, poskytování přátelského vztahu nebo
obětování všeho svého vlastnictví) bychom měli vykonávat s naprostou váţností. Kaţdý by měl jednat
podle své osobní chuti.
Milostná láska
Oddaná sluţba, kdy člověk jde ve stopách vrndávanských gópí nebo dvárackých královen, se nazývá
oddaná sluţba ve vztahu milostné lásky. Můţeme ji rozdělit do dvou skupin. První je nepřímá milostná
láska a druhá je přímá. V obou případech musíme následovat určitou gópí, která se věnuje takové
sluţbě na Gólóce Vrndávaně. Být přitahován přímo k Nejvyšší Osobnosti Boţství milostnou láskou se
nazývá
znamená přímo se stýkat s Nejvyšší Osobností Boţství. Existují také jiní
oddaní, kteří si nepřejí přímý styk s Nejvyšší Osobou, ale vychutnávají milostné vztahy Pána s gópími.
Tito oddaní se těší z pouhého naslouchání o činnostech Pána s gópími.
Rozvíjet milostnou lásku mohou pouze ti, kteří jiţ dodrţují usměrňující zásady oddané sluţby, zvláště
uctívání Rádhy a Kršny v chrámu. Postupně vyvinou spontánní lásku k Boţstvu a nasloucháním
o výměnách lásky s gópími je takové zábavy postupně začnou přitahovat. Jakmile se toto spontánní
pouto vysoce rozvine, oddaný se dostane do jedné z výše zmíněných dvou skupin.
Milostná láska ke Kršnovi se neprojevuje pouze u ţen. Hmotné tělo nemá s duchovními láskyplnými
vztahy nic společného. Ţena můţe rozvíjet přístup Kršnova přítele a podobně muţ můţe rozvíjet vztah
gópí ve Vrndávaně. Padma Purána říká, jak můţe oddaný v muţském těle touţit stát se gópí: V dávných
dobách ţilo mnoho světců v Dandakáranji.
je jméno lesa, kde ţil Pán
Rámačandra, kdyţ Ho Jeho otec poslal na čtrnáct let do vyhnanství. Ţilo tam tehdy mnoho pokročilých
světců, které okouzlila krása Pána Rámačandry a kteří se touţili stát ţenami, aby mohli Pána objímat.
Později, v době Kršnova příchodu, se stejní světci narodili jako gópí neboli Kršnovy přítelkyně
v Gólóce Vrndávaně a dosáhli tak dokonalosti duchovního ţivota.
Příběh světců z Dandakáranji můţeme vysvětlit následovně: Kdyţ ţil Pán Rámačandra v Dandakáranji,
začala oddaně slouţící světce přitahovat Jeho krása a oni okamţitě pomysleli na gópí z Vrndávany,
které se těší milostným vztahům s Kršnou. Z tohoto příkladu je jasné, ţe světci z Dandakáranji touţili
po milostné lásce jako gópí, třebaţe si byli dobře vědomi toho, ţe jak Kršna, tak Šrí Rámačandra je
Nejvyšší Pán. Věděli, ţe Rámačandra je vzorný král a nemůţe přijmout více neţ jednu manţelku, ale ţe
Pán Kršna, plně projevená Osobnost Boţství, můţe ve Vrndávaně vyplnit touhy jich všech. Světci také
došli k závěru, ţe podoba Pána Kršny je přitaţlivější neţ podoba Pána Rámačandry, a tak se modlili,
aby se z nich v jejich budoucích ţivotech staly gópí, aby se stýkali s Kršnou. Pán Rámačandra nic
neříkal a Jeho mlčení naznačovalo, ţe modlitby světců přijal. Poţehnal jim, aby se ve svých budoucích
ţivotech stýkali přímo s Kršnou. Díky tomuto poţehnání se všichni narodili jako ţeny v lůnech gópí
z Gókuly, a jak po tom touţili ve svých předešlých ţivotech, těšili se ze společnosti Pána Kršny, který
byl v té době v Gólóce Vrndávaně. Tím, ţe vyvinuli transcendentální vztah milostné lásky s Pánem
Kršnou, dosáhli dokonalosti lidského ţivota.
Milostná láska je dvojího druhu - milostná láska manţela a manţelky a milostná láska milence
a milenky. Osoba, která vyvine milostnou lásku ke Kršnovi jako manţelka, je povýšena do Dváraky,
kde se z oddaného stane Kršnova královna, a která vyvine milostnou lásku ke Kršnovi jako milenka, je
povýšena do Gólóky Vrndávany, aby se stýkala s gópími a těšila se z milostných vztahů s Kršnou. Měli
bychom si však pozorně všimnout toho, ţe milostná láska ke Kršnovi, ať uţ jako gópí nebo jako
královna, není omezena pouze na ţeny. Dokonce i muţ můţe vyvinout takový vztah, coţ dokazují
světci z Dandakáranji. Pokud někdo po milostné lásce pouze touţí, ale nenásleduje šlépěje gópí, je
povýšen do Pánovy společnosti ve Dvárace.
V Mahá-kúrma Puráně stojí: ,,Kdyţ velcí světci, synové boha ohně, touţili po milostné lásce ke
Kršnovi, velice přísně dodrţovali usměrňující zásady. Ve svých příštích ţivotech se mohli stýkat
s Pánem, původem celého stvoření, který je známý jako Vásudéva nebo Kršna, a všichni Ho dostali za
svého manţela.``
Rodičovství nebo přátelství
Oddaní, kteří jsou ke Kršnovi přitahováni jako rodiče nebo jako přátelé, by měli následovat šlépěje
Nandy Mahárádţi nebo Subaly. Nanda Mahárádţa je Kršnův pěstoun a Subala je nejdůvěrnější ze
všech Kršnových přátel ve Vradţabhúmí.
Rozvíjet rodičovství nebo přátelství k Pánu je moţné dvěma způsoby. Prvním je snaţit se být Jeho
otcem přímo a druhým je následovat Nandu Mahárádţu a rozvíjet pojetí oddaného, který je Kršnovým
otcem. Pokoušet se stát Kršnovým otcem přímo se nedoporučuje, neboť to můţe být znečištěno
májávádskou (neosobní) filozofií. Májávádí nebo monisté si myslí, ţe oni sami jsou Kršna, a kdyţ si
člověk myslí, ţe se on sám stal Nandou Mahárádţou, pak bude jeho rodičovská láska znečištěna
májávádskou filozofií. Májávádský způsob myšlení je uráţlivý, a ten, kdo uráţí Pána, nemůţe nikdy
vstoupit do Boţího království a stýkat se s Kršnou.
Ve Skanda Puráně je příběh o starci z Hastinápury, hlavního města království Pánduovců, který touţil
mít Kršnu za svého milovaného syna. Tento stařec dostal pokyn od Nárady, aby šel ve stopách Nandy
Mahárádţi. Tak dosáhl úspěchu.
V modlitbách Nárájana-vjúha-stava se říká, ţe lidé, kteří neustále myslí na Pána jako na svého
manţela, přítele, otce nebo příznivce, jsou hodni toho, aby je všichni uctívali. Tato spontánní láska ke
Kršnovi se můţe vyvinout pouze zvláštní milostí Kršny nebo Jeho čistého oddaného. Takovému
způsobu oddané sluţby se někdy říká
znamená ,,vyţivování`` a
znamená ,,cesta``. Rozvoj tohoto cítění vyţivuje oddanou sluţbu, která tak dospěje aţ na nejvyšší
úroveň; proto se tomu říká cesta vyţivování neboli
Takto uctívá Kršnu Vallabhasampradája, která náleţí do Višnusvámího skupiny vaišnavského náboţenství. Oddaní v Gudţaratu
většinou pod tímto označením
uctívají Bála-Kršnu.
KAPITOLA SEDMNÁCTÁ
Extatická láska
Provádění usměrněné oddané sluţby člověka skutečně povýší na transcendentální úroveň, mimo dosah
kvalit hmotné přírody. Tehdy začne jeho srdce zářit jako slunce. Slunce je vysoko nad hvězdnými
soustavami a ţádný mrak ho nemůţe zakrýt. Je-li oddaný také čistý jako slunce, z jeho čistého srdce se
šíří extatická láska, která je slavnější neţ sluneční záře. Teprve tehdy je jeho pouto ke Kršnovi
dokonalé. Oddaný ve své extatické lásce začne spontánně touţit po tom, aby slouţil Pánu. V tomto
stavu je na úrovni
dokonalé oddanosti. Takového oddaného nerozrušuje
hmotná náklonnost a zajímá ho pouze sluţba Rádě a Kršnovi.
V předchozích kapitolách jsou vysvětleny příznaky oddané sluţby společně s pokyny, jak můţeme
provádět oddanou sluţbu se svými současnými smysly a postupně se povýšit na úroveň extáze
spontánní lásky. Mluvili jsme o dvou druzích oddané sluţby - totiţ o oddané sluţbě podle
usměrňujících zásad atd. a o sluţbě spontánní láskou. Na úrovni usměrňujících zásad oddané sluţby
existují dvě kategorie: exekutivní a efektivní. Efektivní neboli účinná část oddané sluţby se nazývá
neboli extáze. Tantry v této souvislosti říkají, ţe extáze je prvním příznakem čisté lásky
k Osobnosti Boţství a ţe v tomto stavu se člověk někdy třese nebo mu tečou slzy. Takové příznaky se
neprojevují vţdy, ale jen příleţitostně. Kdyţ Durvásá přivedl krále Ambaríšu do nesnází, král Ambaríša
začal myslet na lotosové nohy Pána a na jeho těle se objevily určité změny a z očí mu tekly slzy. Tyto
věci způsobuje extáze. Projeví se třesením těla a slzami. Vnější projevy extatických příznaků pak
zůstanou stále v mysli a pokračování extáze se nazývá
. Tento stav vědomí se stane
příčinou budoucích láskyplných vztahů s Kršnou.
Do tohoto stavu je moţné se povýšit dvěma způsoby. Jedním je neustálý styk s čistými oddanými,
druhým je zvláštní milost Kršny nebo milost čistého oddaného Kršny. Obvykle se na extatickou ţivotní
úroveň člověk povýší prostřednictvím společnosti čistých oddaných; zvláštní milostí Kršny nebo Jeho
oddaného je to velice vzácné. To znamená, ţe bychom měli oddaně slouţit ve společnosti oddaných,
a tak se jistě dostaneme na extatickou úroveň. Ve zvláštních případech od Kršny zvláštní přízeň
samozřejmě přichází a třebaţe bychom ji měli očekávat neustále, neměli bychom nečinně sedět a pouze
čekat, aţ dostaneme Kršnovu zvláštní milost. Musíme vykonávat pravidelné povinnosti. Je to jako
v případě, ţe člověk je uznán jako velký učenec nebo dostane diplom a čestné tituly od významných
univerzit, aniţ kdy chodil do nějaké školy. To však neznamená, ţe bychom se měli škole vyhýbat
a očekávat, ţe automaticky dostaneme diplom od nějaké univerzity. Podobně bychom měli upřímně
dodrţovat usměrňující zásady oddané sluţby a současně doufat v přízeň Kršny nebo Jeho oddaného.
Příkladem povýšení na úroveň extatické lásky dodrţováním usměrňujících zásad oddané sluţby je
ţivotní příběh Nárady, který sám líčí Vjásadévovi ve Šrímad Bhágavatamu. Nárada vypráví o svém
předchozím ţivotě a o tom, jak pokročil na úroveň extatické lásky. Slouţil čistým oddaným
a naslouchal jejich rozhovorům a písním. Jelikoţ mohl naslouchat zábavám a písním o Kršnovi z úst
čistých oddaných, v jeho srdci se vyvinulo velké pouto. Velice touţil naslouchat těmto příběhům,
a proto se v něm postupně rozvíjela extatická láska ke Kršnovi. Tato extatická láska předchází čisté
lásce ke Kršnovi a v dalším verši Nárada potvrzuje, ţe pravidelným nasloucháním velkým světcům
postupně vyvinul lásku k Bohu. V prvním zpěvu, páté kapitole, 28. verši Bhágavatamu Nárada dále
říká: ,,Nejprve jsem pobýval ve společnosti velkých světců během období dešťů. Kaţdé ráno a kaţdý
večer jsem je slyšel zpívat a odříkávat Haré Kršna mantru a tak se mé srdce postupně očistilo.
Poslouchal jsem je s velkou pozorností, a tehdy vliv kvalit hmotné nevědomosti a vášně zmizel a já
jsem se pevně ustálil v oddané sluţbě Pánu.``
Existují praktické příklady toho, jak se můţe člověk pouhou společností čistých oddaných pozvednout
na úroveň extatické lásky. Je proto nezbytné, abychom se neustále stýkali s čistými oddanými, kteří
ráno a večer zpívají Haré Kršna mantru. Člověk tím dostane moţnost očistit své srdce a rozvíjet
extatickou čistou lásku ke Kršnovi.
Ve třetím zpěvu, dvacáté páté kapitole, 25. verši Šrímad Bhágavatamu to Pán Kapila potvrzuje: ,,Má
drahá matko, stýká-li se člověk skutečně s čistými oddanými, můţe okusit vznešenou sílu Mojí oddané
sluţby.`` Mluví-li čistý oddaný, jeho slova budou působit na srdce posluchačů. Jaké je tajemství
naslouchání a zpívání? Profesionální přednašeč nemůţe v srdcích posluchačů vzbudit transcendentální
extázi. Mluví-li však realizovaná duše oddaně slouţící Pánu, má sílu přinést posluchačům duchovní
ţivot. Měli bychom proto vyhledávat společnost čistých, ryzích oddaných a v této společnosti začínající
oddaný jistě vyvine pouto, lásku a oddanost k Nejvyšší Osobnosti Boţství.
V Padma Puráně je příběh o začínající oddané, která se chtěla povznést na extatickou úroveň a tančila
celou noc, aby si vyprosila Pánovu milost.
Někdy se však stane, ţe se u člověka oddanost ke Kršnovi objeví znenadání, aniţ se podroboval
procesu oddanosti. Měli bychom vědět, ţe tento náhlý rozvoj oddaného přístupu je zvláštní milostí
Kršny nebo Jeho oddaného. Zdánlivě náhodný rozvoj extatických pocitů díky bezpříčinné milosti Kršny
můţeme rozdělit na tři skupiny: pouhou řečí (slovy), pouhým pohledem a pouhým přáním dobrého.
V Náradíja Puráně se píše o rozvoji extatické lásky pouhou řečí. Pán Kršna říká Náradovi: ,,Ó nejlepší
z bráhmanů, přeji si, abys mohl vyvinout Mou ryzí oddanou sluţbu, která je plná transcendentální
blaţenosti a příznivá po všech stránkách.
Skanda Purána hovoří o rozvinutí extatické lásky ke Kršnovi pouhým pohledem: ,,Kdyţ obyvatelé
provincie Dţángala zahlédli Kršnu, Osobnost Boţství, zmocnily se jich takové pocity, ţe z Něj nemohli
spustit oči.``
A o srdečném přání říká Nárada v Šuka-sanhitě Šrílovi Vjásadévovi: ,,Máš syna, který je největším
oddaným Osobnosti Boţství, a vidím, ţe aniţ dodrţoval usměrňující zásady oddané sluţby, provází ho
jiţ mnoho příznaků dosaţených oddanou sluţbou po mnoha a mnoha zrozeních.``
V sedmém zpěvu, čtvrté kapitole, 36. verši Šrímad Bhágavatamu říká Nárada o extatické lásce ke
Kršnovi králi Judhišthirovi: ,,Můj drahý králi, je velice těţké popsat Prahládovu povahu. Vyvinul
přirozené pouto ke Kršnovi a cokoliv o jeho povaze řeknu, bude pouhé seskupení slov; jeho povahu
není moţné vylíčit.`` Znamená to, ţe samotný Nárada uznal, ţe Prahládova extatická láska se vyvinula
Kršnovou milostí.
Prahládovo přirozené pouto ke Kršnovi vzniklo čistě milostí Nárady. Kdyţ byl Prahláda Mahárádţa
v lůně své matky, Nárada ji soucitně učil vědu oddané sluţby a přál si, aby dítě v jejím lůně mohlo také
vyuţít jeho pokynů. Jelikoţ Nárada, autorizovaný oddaný a velký společník Osobnosti Boţství, si přál
dobro Prahlády Mahárádţi, vyvinuly se v něm všechny vlastnosti vznešeného oddaného. Říká se tomu
přirozené pouto, a jeho příčinou je zvláštní milost Osobnosti Boţství nebo zvláštní milost velkého
oddaného, jako je Nárada.
Parvata Muni ve Skanda Puráně Náradovi říká: ,,Můj drahý Nárado, mezi světci jsi velký a slavný
a jen díky tvému přání se z nízko narozeného lovce stal velký oddaný Pána Kršny.``
Extatická láska ke Kršnovi můţe být rozdělena na pět oddílů, které Šrí Rúpa Gósvámí později vysvětlí.
KAPITOLA OSMNÁCTÁ
Povaha člověka v extatické lásce
Rúpa Gósvámí dále popisuje vlastnosti člověka, který skutečně vyvinul extatickou lásku ke Kršnovi:
(1) Vţdy se úzkostlivě snaţí vyuţít svého času k oddané sluţbě Pánu. Nerad je nečinný. Chce slouţit
neustále, dvacet čtyři hodiny denně bez odchýlení.
(2) Je pevný a vytrvalý.
(3) Je vţdy oproštěn od všech hmotných pout.
(4) Netouţí na oplátku za své činy po hmotné úctě.
(5) Je si vţdy jistý tím, ţe se mu dostane Kršnovy milosti.
(6) Neustále touţí slouţit věrně Pánu.
(7) Velice ho poutá zpívání svatých jmen Kršny.
(8) Neustále chce popisovat transcendentální vlastnosti Pána.
(9) Velice rád ţije na místech, kde se Pán oddával svým zábavám, například v Mathuře, ve Vrndávaně
nebo ve Dvárace.
Vyuţívání času
Ryzí oddaný, který vyvinul čistou lásku ke Kršnovi, svá slova neustále zaměstnává pronášením
modliteb Pánu. Neustále přemýšlí o Kršnovi a tělem se buď klaní před Boţstvem nebo nějak jinak
slouţí. Při těchto extatických činnostech mu někdy tečou slzy. Takto zaměstnává ve sluţbě Pánu celý
svůj ţivot a ani jediný okamţik nepromarní něčím jiným.
Vytrvalost
Není-li člověk rozrušen ani tehdy, kdyţ k tomu jsou mnohé důvody, pak je pevný a vytrvalý. Příklad
najdeme v chování Krále Paríkšita, jak popisuje 15. verš devatenácté kapitoly prvního zpěvu Šrímad
Bhágavatamu. Král tam říká všem světcům, kteří byli přítomní okamţiku jeho smrti: ,,Moji drazí
bráhmani, měli byste mě vţdy přijímat jako svého odevzdaného sluţebníka. Přišel jsem na břeh Gangy
jen proto, abych odevzdal své srdce a duši lotosovým nohám Pána Kršny. Prosím o vaše poţehnání, aby
se mnou mohla být i matka Ganga spokojená. Ať na mě dolehne kletba bráhmanova syna - to mi nevadí.
Pouze vás prosím, abyste v posledním okamţiku mého ţivota všichni zpívali svaté jméno Višnua, abych
mohl realizovat Jeho transcendentální vlastnosti.``
Toto chování Mahárádţi Paríkšita, jeho trpělivost aţ do poslední chvíle ţivota a jeho nerozrušená mysl
jsou příkladem vytrvalosti. To je jedna z vlastností oddaného, který vyvinul extatickou lásku ke
Kršnovi.
Odpoutanost
Smysly neustále touţí po smyslovém poţitku, ale kdyţ oddaný vyvine transcendentální lásku ke
Kršnovi, jeho smysly jiţ hmotné touhy nepřitahují. Takovému stavu mysli se říká odpoutanost. Pěkným
příkladem odpoutanosti je povaha krále Bharaty. V pátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 43. verši Šrímad
Bhágavatamu se říká: ,,Krále Bharatu tak přitahovala krása lotosových nohou Kršny, ţe se uţ jako
mladík vzdal všech pout k rodině, dětem, přátelům, království atd., jako by to byl nedotknutelný trus.``
Král Bharata je dobrým příkladem odpoutanosti. Měl vše, co přináší poţitek v hmotném světě, ale on
to opustil. Být odpoutaný neznamená se uměle vyhýbat všem lákadlům. Člověk je odpoutaný, jestliţe
ho hmotná lákadla nepřitahují ani tehdy, kdyţ je má před sebou. Na počátku se začínající oddaný musí
samozřejmě snaţit všem druhům lákadel vyhýbat, ale skutečné postavení pokročilého oddaného je, ţe
ani v přítomnosti všech moţných lákadel není vůbec přitahován. To je skutečné měřítko odpoutanosti.
Má-li oddaný všechny vlastnosti čisté realizace a přesto není na své postavení pyšný, pak se nazývá
skromný. V Padma Puráně stojí, ţe král Bhagíratha byl vládcem všech ostatních králů, a přesto vyvinul
tak extatickou lásku ke Kršnovi, ţe se stal poutníkem a vydal se ţebrat dokonce i k domům svých
politických nepřátel a nedotknutelných. Byl tak pokorný, ţe se před nimi uctivě klaněl.
V historii Indie najdeme mnoho podobných příkladů. I velice nedávno, asi před dvěma sty či méně
lety, se jeden velký nájemce půdy z Kalkaty, Lál Bábu, stal vaišnavou a ţil ve Vrndávaně. Také ţebral
ode dveří ke dveřím, dokonce i v domech svých politických nepřátel. Ţebrání vyţaduje být připraven na
uráţky od lidí, do jejichţ domů přicházíme. To je přirozené, ale pro Kršnu takové uráţky musíme
snášet. Kršnův oddaný můţe přijmout ve sluţbě Kršnovi jakékoliv postavení.
Veliká naděje
Pevné přesvědčení, ţe určitě dosáhneme přízně Nejvyšší Osobnosti Boţství, se v sanskrtu nazývá
znamená stále si myslet: ,,Snaţím se jak nejlépe umím neustále
dodrţovat předepsané zásady oddané sluţby, a proto jsem si jistý, ţe se vrátím zpátky k Bohu, zpátky
domů.``
Modlitba Rúpy Gósvámího je dostatečným příkladem jeho nadějí: ,,Nemám ţádnou lásku ke Kršnovi,
ani sklony k naslouchání a opěvování, které ji rozvíjejí. Bhakti-jógy, pomocí které člověk neustále
myslí na Kršnu a vkládá si Jeho lotosové nohy do svého srdce, se mi také nedostává. Co se týče
filozofického poznání nebo zboţné práce, nedovedu si představit příleţitost, jak bych je prováděl,
a nadto jsem se nenarodil v dobré rodině. Musím se proto pouze modlit k Tobě, Gópídţana-vallabho
(Kršno, ochránče a milenče gópí), s přáním a nadějí, ţe se nějakým způsobem budu schopen obrátit
k Tvým lotosovým nohám, a tato naděje mi způsobuje bolest, protoţe si myslím, ţe nejsem hoden,
abych dospěl k tomuto transcendentálnímu cíli ţivota.`` To znamená, ţe v duchu
bychom měli i v beznadějné situaci doufat, ţe se nějakým způsobem budeme schopni dostat
k lotosovým nohám Nejvyššího Pána.
Touha dosáhnout vytouţeného úspěchu
Má-li člověk dostatečnou touhu dosáhnout úspěchu v oddané sluţbě, říká se tomu
coţ znamená ,,naprostá touha``. Tato touha je vlastně cenou, kterou musíme
zaplatit za úspěch ve vědomí Kršny. Všechno něco stojí a člověk musí nejdříve zaplatit, neţli něco
získá a vlastní. Ve védských písmech stojí, ţe chceme-li získat tu nejcennější věc, vědomí Kršny,
musíme vyvinout velkou touhu dosáhnout úspěchu. Bilvamangala Thákura tuto touhu vyjadřuje ve své
knize Kršna-karnámrta: ,,Touţebně čekám na to, aţ uvidím vrndávanského chlapce, Jehoţ tělesná krása
uchvacuje celý vesmír. Jeho oči lemované černým obočím jsou vţdy rozevřené jako okvětní lístky
lotosu, a On jimi vţdy nedočkavě přelétá své oddané, a proto se mírně pohupuje ze strany na stranu.
Jeho oči jsou vţdy vlhké a rty zbarvené jako měď, a z těchto rtů vychází taková zvuková vibrace, ţe
člověk začíná být ještě šílenější neţ šílený slon. Tolik Ho chci vidět ve Vrndávaně!``
Připoutanost ke zpívání svatých jmen Pána
V Kršna-karnámrtě také jedna společnice Rádhárání říká o Jejím zpěvu: ,,Ó Šrí Góvindo, ta dívka,
dcera krále Vršabhánua, nyní roní slzy a v úzkosti zpívá Tvé svaté jméno -, Kršna! Kršna!```
Touha popisovat Pánovy transcendentální vlastnosti
Kršna-karnámrta téţ líčí připoutanost k opěvování slávy Pána: ,,Co mohu udělat pro Kršnu, který
přináší větší potěšení, neţ jaké jsme schopni si představit, a je nezbednější neţ všichni neposední hoši?
Představa Jeho úţasných činností přitahuje mé srdce a já nevím, co mám dělat!``
Touha ţít v místech, kde Kršna měl své zábavy
Rúpa Gósvámí říká o Vrndávaně v knize Padjávalí: ,,Na tomto místě ţil syn Mahárádţi Nandy se svým
otcem, který byl králem všech pastevců. Zde Kršna rozbil vůz, ve kterém byl skrytý démon Šakatásura.
A zde Dámódaru, který můţe přeseknout pouto hmotného bytí, svázala Jeho matka Jašódá.``
Čistý oddaný Pána Kršny ţije v oblasti Mathury nebo Vrndávany a navštěvuje všechna místa, kde měl
Kršna své zábavy. Na těchto posvátných místech Kršna ukázal své dětské činnosti s pasáčky a matkou
Jašódou. Oddaní Pána Kršny dodnes tato místa obcházejí, a ti, kteří do Mathury a Vrndávany přichází,
vţdy cítí transcendentální radost. Jde-li někdo do Vrndávany, bude okamţitě cítit odloučení od Kršny,
který se tam za své přítomnosti věnoval tak pěkným činnostem.
Ten, koho přitahuje vzpomínání na Kršnovy činnosti, má ke Kršnovi pouto. Existují však neosobní
filozofové a mystici, kteří předstíranou oddanou sluţbou chtějí nakonec splynout s existencí Nejvyššího
Pána. Někdy se snaţí napodobovat sentiment čistého oddaného při navštěvování posvátných míst, kde
měl Kršna své zábavy, ale mají na mysli pouze spasení, a tak jejich činy nemůţeme povaţovat za pouto.
Rúpa Gósvámí řekl, ţe připoutanost ke Kršnovi, kterou ukázali čistí oddaní, se nemůţe plně rozvinout
v srdcích lidí, kteří touţí po plodech své práce (karmí), nebo v srdcích mentálních spekulantů, protoţe
takové pouto a čisté vědomí Kršny je velice vzácné a nemohou ho získat ani mnohé osvobozené bytosti.
Podle Bhagavad-gíty je osvobození z hmotného znečištění úroveň, na které je moţno dosáhnout oddané
sluţby. Člověk, který chce pouze osvobození a splynutí s neosobní
, pouto ke
Kršnovi získat nemůţe. Takové pouto je velice důvěrné Kršnovo vlastnictví a udílí ho pouze čistým
oddaným. Dokonce ani běţní oddaní nemohou mít čisté pouto ke Kršnovi. Jak je moţné, aby dosáhli
úspěchu lidé, jejichţ srdce je znečištěno akcemi a reakcemi plodonosných činností a kteří jsou zapleteni
v různých mentálních spekulacích?
Existuje mnoho takzvaných oddaných, kteří uměle myslí na Kršnovy zábavy známé jako
Občas je mohou strojeně napodobovat a předstírat, ţe s nimi Kršna
v podobě chlapce mluví, nebo mohou předstírat, ţe za nimi přišla Rádhárání s Kršnou, a ţe s nimi
mluví. To někdy dělají impersonalisté, a mohou tím upoutat pozornost nějakých nevinných lidí, kteří
o vědě oddané sluţby nic nevědí. Kdyţ však tyto příznaky uvidí zkušený oddaný, okamţitě takové
darebáctví odhalí. Předstírá-li tento pokrytec, ţe má pouto ke Kršnovi, nemůţeme jeho pouto přijmout
jako skutečné. Můţeme však říci, ţe takové pouto dává pokrytci naději, ţe se můţe nakonec povznést
na skutečnou úroveň čisté oddané sluţby.
Předstírané pouto můţeme rozdělit na dva druhy - stínové pouto a
(transcendentální) pouto.
Jestliţe člověk nedodrţující usměrňující zásady oddané sluţby nebo bez vedení duchovního mistra
projeví takové napodobené pouto, říká se tomu stínové pouto. Někdy vidíme, ţe člověku zjevně
připoutanému k hmotnému poţitku nebo k osvobození se poštěstí a setká se s čistými oddanými, kdyţ
zpívají svaté jméno Pána. Milostí Pána můţe člověk také spolupracovat a připojit se ke zpívání. Díky
pouhému styku s čistými oddanými ho osvítí paprsky z jejich srdcí, které připomínají měsíční svit,
a vlivem těchto čistých oddaných se u něj můţe projevit nějaké podobné pouto způsobené zvědavostí,
které je však velice pomíjivé. A cítí-li člověk, ţe s projevem stínového pouta mizí všechny hmotné
bolesti, pak se to nazývá
pouto.
Stínové pouto nebo
pouto se můţe vyvinout ve styku s čistým oddaným nebo návštěvou
posvátných míst jako je Vrndávana a Mathurá, a vyvine-li takové pouto ke Kršnovi obyčejný člověk
a poštěstí-li se mu oddaně slouţit ve společnosti čistých oddaných, můţe se také povýšit na úroveň čisté
oddané sluţby. Transcendentální pouto je tak mocné, ţe kdyţ se projeví dokonce i u obyčejného
člověka, můţe ho přivést na dokonalou úroveň. Takové pouto se však nemůţe v člověku probudit aniţ
byl dostatečně poţehnán společností čistých oddaných.
Stejně jako můţe být ve společnosti čistých oddaných pouto probuzeno, tak ho také mohou přestupky
proti lotosovým nohám čistých oddaných zničit. Jinými slovy, společnost čistých oddaných tedy můţe
pouto ke Kršnovi probudit, ale dopustí-li se člověk přestupků proti lotosovým nohám oddaného, stínové
pouto nebo
pouto můţe být zničeno. Je to jako ubývání měsíce, který se postupně zmenšuje, aţ
nastane úplná tma. Při styku s čistými oddanými bychom proto měli být velice opatrní, abychom se
nedopustili přestupku proti jejich lotosovým nohám.
Transcendentální pouto,
nebo stínové, mohou zničit různé stupně přestupků proti lotosovým
nohám čistých oddaných. Je-li přestupek váţný, pouto téměř zmizí, a není-li tak váţný, zmenší se
a bude druhého nebo třetího stupně.
Přitahuje-li někoho spasení nebo splynutí s existencí
, jeho extáze se postupně
zmenší na stínové pouto nebo
pouto, nebo se přemění v princip
označuje ţivé bytosti, které začnou svou duchovní realizaci
ztotoţňováním se s Nejvyšším Pánem. Taková seberealizace se odborně nazývá monismus. Monista si
myslí, ţe je totoţný se Svrchovaným Pánem, a protoţe mezi sebou a Pánem nerozlišuje, má za to, ţe
uctíváním sebe uctívá nejvyšší celek.
Někdy vidíme, ţe začátečník zpívá a tančí velice nadšeně, ale uvnitř je pod dojmem, ţe se ztotoţnil
s nejvyšším celkem. Monistické pojetí se zcela liší od čisté transcendentální oddané sluţby. Vidíme-li
však, ţe se někdo pozdvihl na vysokou úroveň oddanosti a nepodroboval se přitom ani usměrňujícím
zásadám, měli bychom vědět, ţe je to postavení, kterého dosáhl ve svém dřívějším ţivotě. Z nějakého
důvodu, nejpravděpodobněji následkem přestupku, kterého se dopustil proti lotosovým nohám
oddaného, byl jeho vývoj oddané sluţby na čas zastaven, a nyní tento člověk dostal další moţnost, aby
opět pokračoval. Závěrem je, ţe vyrovnaného pokroku v oddané sluţbě můţeme dosáhnout pouze ve
společnosti čistých oddaných.
Můţe-li člověk postupně pozvedat svou úroveň oddané sluţby, měli bychom vědět, ţe je to
bezpříčinnou milostí samotného Kršny. Pokud je někdo zcela odpoután od hmotného poţitku a vyvinul
čistou extatickou oddanost, neměli bychom mu závidět, přestoţe někdy nedopatřením neţije podle
zásad oddané sluţby. V Bhagavad-gítě je také potvrzeno, ţe i kdyţ občas shledáme, ţe oddaný, který
má neochvějnou víru a oddanost k Pánu, se náhodně odchyluje od vlastností čistých oddaných, měli
bychom ho stále počítat mezi čisté oddané. Neochvějná víra v oddanou sluţbu, v Pána Kršnu
a v duchovního mistra kaţdého v činnostech oddané sluţby rychle povýší.
V Nrsinha Puráně stojí: ,,Jestliţe člověk zcela zaměstnal svou mysl, tělo a činnosti ve sluţbě Nejvyšší
Osobnosti Boţství, ale navenek shledáme, ţe se dopouští ohavných činů, vlivem jeho poctivé oddané
sluţby tyto nedostatky jistě rychle zmizí.`` Uvádí se příklad, ţe měsíc v úplňku můţe mít nějaké skvrny,
ale jeho zář nelze zastavit. Podobně malou chybu ve velkém mnoţství oddané sluţby nelze vůbec
počítat jako chybu. Pouto ke Kršnovi je transcendentální blaţeností. V neomezeném mnoţství
transcendentální blaţenosti se malý hmotný nedostatek nemůţe nijak projevit.
KAPITOLA DEVATENÁCTÁ
Oddaná sluţba s čistou láskou k Bohu
Jakmile zesílí čistá touha milovat Pána v určitém vztahu, říká se tomu čistá láska k Bohu. Na začátku je
oddaný zaměstnán usměrňujícími zásadami oddané sluţby podle nařízení duchovního mistra. Kdyţ se
zcela očistí od všeho hmotného znečištění, vyvine pouto a chuť oddaně slouţit. Chuť a pouto postupem
doby zesílí a stane se z nich láska. Slovo láska můţeme ve skutečnosti pouţít pouze ve vztahu
s Osobností Boţství. V hmotném světě se o lásce vůbec nedá mluvit. To, čemu se v hmotném světě říká
láska, není nic jiného neţ chtíč. Mezi láskou a chtíčem je propastný rozdíl, jako mezi zlatem a ţelezem.
V Nárada-paňčarátře se jasně říká, ţe kdyţ se chtíč zcela nasměruje k Nejvyššímu Pánu a člověk se cítí
spřízněný pouze s Ním, velké autority jako Bhíšma, Prahláda, Uddhava a Nárada to přijímají jako
čistou lásku k Bohu.
Velké autority jako Bhíšma vysvětlily, ţe milovat Boha znamená zcela se vzdát takzvané lásky ke
komukoli jinému. Podle Bhíšmy se láskou rozumí věnovat svou náklonnost zcela jedné osobě
a odpoutat svou spřízněnost ode všech ostatních. Čistá láska můţe být nasměrována k Nejvyšší
Osobnosti Boţství dvojím způsobem - z extáze a z bezpříčinné milosti Nejvyšší Osobnosti Boţství.
Extáze
Extatická láska k Bohu můţe být probuzena pouhým dodrţováním usměrňujících zásad oddané sluţby,
které jsou popsány v písmech, pod vedením pravého duchovního mistra. V jedenáctém zpěvu, druhé
kapitole, 40. verši Šrímad Bhágavatamu se o extatické lásce, rozvinuté vykonáváním zásad oddané
sluţby píše: ,,Oddaný při dodrţování usměrňujících zásad oddané sluţby vyvine přirozené vědomí
Kršny, jeho srdce změkne, a tak zpívá a tančí jako blázen. Při zpívání svatého jména Pána někdy křičí,
někdy divoce mluví, někdy zpívá a někdy tančí jako blázen aniţ se stará o své okolí.``
Padma Purána se zmiňuje o extatické lásce ze spontánní náklonnosti. Čandrakánti, slavná krásná dívka,
ţila v přísném celibátu, aby obdrţela Kršnu za svého manţela. Neustále meditovala o transcendentální
podobě Pána a neustále opěvovala Jeho slávu. Nechtěla za muţe nikoho jiného neţ Jeho. Pevně se
rozhodla, ţe jedině Pán Kršna bude jejím manţelem.
Pánova zvláštní milost
Stýká-li se oddaný neustále s Pánem v extatické lásce, měli bychom vědět, ţe toto postavení získal od
samotného Pána z Jeho zvláštní bezpříčinné milosti. Takový příklad je uveden v 7. verši dvanácté
kapitoly jedenáctého zpěvu Šrímad Bhágavatamu, kde Pán Kršna říká Uddhavovi: ,,Gópí z Vrndávany
nestudovaly Védy, aby Mě získaly, a nikdy nebyly na ţádných posvátných poutních místech.
Nevěnovaly se ţádnému zboţnému dodrţování usměrňujících zásad ani nepodstupovaly ţádné
odříkání. Nejvyšší dokonalost oddané sluţby získaly jednoduše Mojí společností.``
Na příkladu Čandrakánti z Padma Purány a gópí ze Šrímad Bhágavatamu je vidět, ţe oddaný, který
neustále myslí na Kršnu a v extatické lásce opěvuje Jeho slávu bez ohledu na své postavení, dosáhne
nejvyšší dokonalosti ryzí oddané lásky zvláštní milostí Pána Kršny. Šrímad Bhágavatam to potvrzuje:
,,Měli bychom vědět, ţe kdyţ člověk uctívá a miluje Hariho, Nejvyššího Pána, završil jiţ všechna
pokání, odříkání a podobné způsoby seberealizace. Kdyţ naproti tomu někdo ani po všemoţném
odříkání, pokání a vykonávání mystické jógy nevyvine lásku k Harimu, všechno jeho snaţení je jen
zbytečná ztráta času. Vidí-li nějaký člověk Kršnu uvnitř i vně, měli bychom vědět, ţe jiţ překonal
všechna odříkání a pokání určená pro seberealizaci. A jestliţe někdo po všemoţném pokání a odříkání
nemůţe vidět Kršnu uvnitř i vně, pak dělal vše zbytečně.``
Spontánní pouto ke Kršnovi ze zvláštní milosti Pána můţeme zařadit do dvou skupin: první je hluboká
úcta k velikosti Pána a druhou je samočinná připoutanost ke Kršnovi bez jakéhokoli vnějšího podnětu.
V Nárada-paňčarátře se říká, ţe kdyţ díky hluboké úctě k velikosti Nejvyššího Pána člověk dosáhne
velké náklonnosti a stálé lásky k Němu, jistě dosáhne čtyř druhů vaišnavského osvobození - získá stejné
tělesné rysy jako má Pán, získá stejné bohatství jako má Pán, bude pobývat na stejné planetě jako sídlí
Pán, a dosáhne věčné Pánovy společnosti. Vaišnavské osvobození se zcela liší od májávádského
osvobození, kterým je pouhé splynutí se září Pána.
V Nárada-paňčarátře je vysvětleno, ţe čistou ryzí oddanou sluţbu nemotivuje ţádný osobní prospěch.
Miluje-li oddaný Pána Kršnu neustále s myslí na Něho upřenou, pak se takový oddaný přístup ukáţe
jako jediný způsob, jak upoutat Pánovu pozornost. Jinými slovy vaišnava, který neustále myslí na
podobu Pána Kršny, je čistý vaišnava.
Oddaného, který dodrţováním přísných pravidel a příkazů oddané sluţby získal Pánovu bezpříčinnou
milost, začne přitahovat svrchovaná velikost Pána, transcendentální krása Pána a spontánní oddaná
sluţba. Abychom byli jasnější: dodrţováním usměrňujících zásad oddané sluţby lze plně ocenit
transcendentální krásu Pána. V kaţdém případě je moţné dosáhnout vznešeného postavení pouze tehdy,
kdyţ Pán oddanému udělí svoji zvláštní milost.
Společnost čistých oddaných
Šríla Rúpa Gósvámí vysvětlil mnoho různých způsobů, jak vyvinout lásku k Bohu, ale nyní nám
obecně popíše, jak tohoto vysokého postavení dosáhnout nejlépe. Začátkem extatické lásky k Bohu je
v podstatě víra. Existuje mnoho skupin a společností čistých oddaných, a začne-li se s nimi stýkat
člověk vybavený alespoň trochou víry, udělá rychlý pokrok k čisté oddané sluţbě. Vliv čistého
oddaného je tak velký, ţe přijde-li s ním někdo s trochou víry do styku, získá moţnost naslouchat
o Pánovi z autoritativních spisů, jako je Bhagavad-gítá a Šrímad Bhágavatam. Milostí Pána sídlícího
v srdcích všech postupně vyvine víru ve výpovědi autorizovaných písem. To je první úroveň styku
s čistými oddanými. Na druhé úrovni, kdyţ člověk trochu pokročí a dospěje, přirozeně svolí dodrţovat
zásady oddané sluţby pod vedením čistého oddaného a přijme ho za svého duchovního mistra. Na další
úrovni oddaný pod vedením duchovního mistra vykonává usměrněnou oddanou sluţbu a výsledkem
toho se zbaví všech nechtěných činností. Kdyţ se jich zbaví, pevně ustálí svoji víru a vyvine
transcendentální chuť pro oddanou sluţbu, pak přijde pouto, po něm extáze a na poslední úrovni čistá
láska k Bohu. To jsou různé stupně rozvoje čisté lásky.
Pouze ti nejšťastnější lidé mohou dosáhnout takového ţivotního úspěchu. Akademičtí studenti
védských písem nemohou poznat, jak k takovému rozvoji dojde. Šiva říká v Nárada-paňčarátře Párvatí:
,,Má drahá nejvyšší bohyně, věz ode mě, ţe ţádný člověk, který vyvinul extázi lásky k Nejvyšší
Osobnosti Boţství a který je díky tomu neustále v transcendentální blaţenosti, nemůţe vůbec ani
vnímat hmotné strasti nebo radosti pocházející z těla a mysli.``
Náklonnosti a láskyplnému jednání, coţ jsou různé větve původního stromu lásky, předchází mnoho
různých projevů citových vztahů, které zde probírat nebudeme. Vylíčil je Sanátana Gósvámí ve své
Bhágavatámrtě. Láskyplné vztahy a jednání jsou velice důvěrná témata, avšak Sanátana Gósvámí je
i přesto popsal velice otevřeně.
Šrí Rúpa Gósvámí uzavírá první část Bhakti-rasámrta-sindhu obětováním svého díla
transcendentálnímu potěšení Sanátany Gósvámího, který poloţil základy transcendentální krásy, Gópály
Bhatty Gósvámího, Šrí Raghunáthy Bhatty Gósvámího a Raghunáthy dásy Gósvámího. Z toho je
zjevné, ţe Šríla Dţíva Gósvámí v době, kdy Rúpa Gósvámí Bhakti-rasámrta-sindhu psal, nebyl ještě
činný.
Takto končí Bhaktivédantova souhrnná studie první části Bhakti-rasámrta-sindhu docházející až
k popisům extatické lásky k Bohu, které následují v části další.
KAPITOLA DVACÁTÁ
Transcendentální nálada
Ve druhé části Bhakti-rasámrta-sindhu autor skládá své hluboké poklony ,,Sanátanovi``. Jméno
Sanátana zde označuje buď samotného Šrí Kršnu nebo Sanátanu Gósvámího, staršího bratra
a duchovního mistra Šríly Rúpy Gósvámího. V případě, kdy ,,Sanátana`` znamená Šrí Kršna, vzdává
úctu Kršnovi proto, ţe je přirozeně velice krásný a je hubitelem démona Aghy. Jsou-li jeho poklony
určeny Sanátanovi Gósvámímu, je tomu tak proto, ţe Rúpa Gósvámí, který Sanátanovi neustále slouţil,
mu prokazuje velikou úctu, a proto, ţe je ničitelem všech druhů hříšných činností. V této části Bhaktirasámrta-sindhu chce autor vylíčit všeobecné příznaky transcendentální nálady (láskyplné nálady) při
vykonávání oddané sluţby.
Tato část Bhakti-rasámrta-sindhu se zabývá pěti hlavními náměty: (1)
nebo příčiny extáze, (2)
- následná extáze, (3)
neboli existenciální extáze, (4)
- aktivní extáze a (5)
- vroucí neboli nepřetrţitá extáze.
- zvláštní příznaky
- přirozená
Slovo
pouţité v Bhakti-rasámrta-sindhu chápou různí lidé různě, neboť najít slovo přesně
vystihující význam je velice obtíţné. Náš duchovní mistr překládal slovo
jako ,,nálada`` *.
Budeme tedy následovat jeho šlépěje a překládat ho tímto způsobem.
* mellow v angličtině ( pozn. překl.)
Určité láskyplné rozpoloţení nebo postoj vychutnávaný při výměnách lásky s Nejvyšší Osobností
Boţství se nazývá
neboli nálada. Kdyţ se spojí různé druhy rasy dohromady, pomohou člověku
ochutnat náladu oddané sluţby na nejvyšší úrovni transcendentální extáze. Takové postavení je zcela
transcendentální našim záţitkům, ale přesto ho v této části pokusíme vysvětlit jak to jen bude moţné,
následujíce šlépěje Šríly Rúpy Gósvámího.
Nikdo není schopen pokračovat ve svých činnostech aniţ z nich vychutnává určitý druh lahodnosti
neboli láskyplné nálady. V transcendentálním ţivotě vědomí Kršny a oddané sluţby musí ze sluţby také
pramenit nějaká nálada, příznačná chuť. Obvykle ji vychutnáváme zpíváním, nasloucháním, uctíváním
v chrámu a zaměstnáním se ve sluţbě Pánu. Kdyţ cítíme transcendentální blaţenost, říká se tomu
,,vychutnávání nálady``. Různé pocity štěstí získané z oddané sluţby můţeme tedy chápat jako
,,nálady`` oddané sluţby.
Všichni lidé však nemohou poznat, jak chutná transcendentální nálada oddané sluţby, neboť sladká
láskyplná nálada se vyvíjí pouze díky činnostem vykonaným v předchozím ţivotě nebo ve společnosti
ryzích oddaných. Jak jsme jiţ dříve vysvětlili, styk s čistými oddanými je počátkem víry v oddanou
sluţbu. Náladu oddané sluţby můţeme skutečně vychutnat pouze rozvojem víry ve společnosti čistého
oddaného nebo zásluhou svojí oddané sluţby z předchozího ţivota. Znamená to, ţe ţádný obyčejný
člověk nemůţe proţívat transcendentální blaţenost, pokud se mu nedostane tak výjimečného štěstí
a nedostane se do společnosti oddaných či nepokračuje-li v činnostech oddané sluţby ze svého
předešlého ţivota.
První zpěv Šrímad Bhágavatamu popisuje, jak člověk dělá postupné pokroky aţ na úroveň oddané
sluţby: ,,Začátkem je naslouchání příběhům o Kršnovi ve společnosti oddaných, kteří svá srdce sami
v takové společnosti očistili. Naslouchání o transcendentálních činech Pána přinese neustávající pocit
transcendentální blaţenosti.`` V Bhagavad-gítě je vysvětleno, ţe prvním viditelným příznakem toho, ţe
se člověk dostal skutečně na duchovní úroveň, je, ţe je vţdy veselý. Radost přijde do ţivota člověka,
kdyţ bude číst Bhagavad-gítu a Šrímad Bhágavatam nebo kdyţ se bude stýkat s lidmi, kteří mají velký
zájem o duchovní ţivot vědomí Kršny - zvláště pak s těmi, kteří se pevně rozhodli dosáhnout přízně
Góvindy a věnují se transcendentální láskyplné sluţbě Jeho lotosovým nohám. Ten, kdo je takovými
pocity podporován a neustále se zaměstnává naplňováním usměrňujících zásad oddané sluţby takovým
způsobem, aby potěšil Nejvyšší Osobnost Boţství, vyvine dva druhy hnací síly, spadající do kategorie
. Tak člověk proţívá transcendentální blaţenost.
Nutkavá láska ke Kršnovi má několik příčin - je to buď Kršna samotný, Kršnovi oddaní nebo Kršnova
hra na flétnu. Účinek se někdy projevuje smíchem a někdy ustrnutím.
Na těle najdeme během extáze osm transcendentálních příznaků, které mohou vzniknout pouze
smíšením pěti výše zmíněných druhů extáze. Bez určité směsi těchto pěti principů extáze nemůţeme
zakusit transcendentální blaţenost. Příčina neboli základ pro ochutnání transcendentální nálady se
nazývá
.
se dělí na základní a pobízející neboli dávající popud. V Agni
Puráně se
popisuje následovně: ,,Základ, ze kterého se rodí extatická láska, se nazývá
a rozděluje se na dva - základní a pobízející.`` Jinak řečeno, existují dva druhy extatické
lásky. Objektem základní extatické lásky je Kršna a Jeho oddaný. Pán Kršna je tedy objektem základní
extatické lásky, zatímco Jeho čistý oddaný jakoţto oceán takové lásky je objektem pobízející extatické
lásky. Pobízející extatická láska je ta, která se vyvíjí, uvidíme-li objekt, který nás upomíná na Kršnu.
Pán Kršna, který má nepochopitelné síly a vlastnosti, transcendentální poznání a blaţenost, je základní
příčinou extatické lásky. Pán Kršna se také stává zdrojem (podnětem) extatické lásky ve svých různých
inkarnacích a expanzích. Ve verších Šrímad Bhágavatamu, které popisují zábavu zvanou
můţeme nalézt něco z tohoto pobízejícího rysu extatické lásky.
Kdyţ Kršna oklamal Brahmu a expandoval se na mnoho pasáčků, telat a krav, Kršnův starší bratr
Baladéva (přímá expanze samotného Kršny), pocítil údiv a řekl: ,,Jak je úţasné, ţe Má extatická láska
ke Kršnovi nyní tíhne k tolika pasáčkům, telatům a kravám!`` Tato myšlenka Ho přiváděla k úţasu. To
je jeden z příkladů, kdy se samotný Kršna stává cílem a zdrojem extatické lásky v pobízejícím aspektu.
KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ
Vlastnosti Šrí Kršny
Osobní rysy můţeme rozdělit do dvou skupin: rysy zahalené a rysy projevené. Má-li Kršna na sobě
různé druhy oděvů, Jeho tělesné rysy jsou zahalené. Ve Šrímad Bhágavatamu je uveden takový příklad
v souvislosti s Jeho zábavou
, kdy Kršna ţil jako král ve Dvárace. Kršna se někdy
bavil tím, ţe se oblékl jako ţena. Kdyţ Ho Uddhava takto uviděl, řekl: ,,Jak je to úţasné, ţe tato ţena
přitahuje mou extatickou lásku ke Kršnovi stejně jako samotný Pán Kršna! Myslím, ţe to jistě bude
Kršna oblečený v ţenských šatech.``
Jeden oddaný zahlédl Pána s Jeho projevenými osobními rysy a začal je chválit a opěvovat: ,,Jak
úţasné jsou tělesné rysy Pána Kršny! Jeho krk je jako lastura. Jeho oči jsou nádhernější neţ lotosový
květ. Jeho tělo je jako strom
; velmi tmavé. Jeho hlavu chrání baldachýn vlasů, na hrudi má
znaky Šrívatsa a v ruce drţí lasturu. S těmito krásnými tělesnými rysy vypadá nepřítel démona Madhua
tak pěkně, ţe pouhým pohledem na Jeho transcendentální vlastnosti se mi od Něho dostává poţehnání
transcendentální blaţenosti.``
Šríla Rúpa Gósvámí prostudoval různá písma a vyjmenoval Kršnovy transcendentální vlastnosti
následovně: (1) krásné rysy celého těla; (2) označen všemi příznivými znaky; (3) nevýslovně potěšující;
(4) zářící; (5) silný; (6) věčně mladý; (7) úţasný znalec jazyků; (8) pravdomluvný; (9) mluví příjemně;
(10) plynule se vyjadřuje; (11) velice učený; (12) velice inteligentní; (13) geniální; (14) umělec; (15)
velice dovedný; (16) odborník; (17) vděčný; (18) pevně odhodlaný; (19) umí výborně posoudit čas
a okolnosti; (20) na vše se dívá z pohledu Véd, autoritativních písem; (21) čistý; (22) ovládající se; (23)
vytrvalý; (24) trpělivý; (25) odpouštějící; (26) váţný; (27) spokojený v sobě; (28) nezaujatý; (29)
velkomyslný; (30) zboţný; (31) hrdinský; (32) soucitný; (33) uctivý; (34) laskavý; (35) velkorysý; (36)
stydlivý; (37) ochránce odevzdaných duší; (38) šťastný; (39) příznivec oddaných; (40) ovládaný láskou;
(41) blahodárný; (42) nejmocnější; (43) nejslavnější; (44) oblíbený; (45) nakloněný oddaným; (46)
přitaţlivý pro všechny ţeny; (47) uctívaný všemi; (48) nejbohatší; (49) nejúctyhodnější; (50) nejvyšší
vládce. Nejvyšší Osobnost Boţství má všech těchto padesát transcendentálních vlastností v plné míře
jako nesmírný oceán. Jinými slovy rozsah Jeho vlastností je nepředstavitelný.
Individuální ţivé bytosti jako malé části Nejvyššího Pána mohou za předpokladu, ţe se z nich stanou
čistí oddaní Pána, také mít všechny tyto vlastnosti v nepatrném mnoţství. Všechny uvedené
transcendentální vlastnosti tedy mohou mít oddaní v nepatrném mnoţství, zatímco Nejvyšší Osobnost
Boţství je má vţdy v plné míře.
Kromě nich existují ještě další transcendentální vlastnosti, které Šiva popisuje Párvatí v Padma Puráně,
a které jsou také popsány v prvním zpěvu Šrímad Bhágavatamu během rozhovoru mezi boţstvem Země
a králem náboţenství Jamarádţou: ,,Lidi, kteří se touţí stát velkými osobnostmi, musí zdobit následující
vlastnosti: pravdomluvnost, čistota, milosrdnost, vytrvalost, odříkavost, klid, prostota, vláda nad
smysly, vyrovnanost mysli, pokání, nezaujatost, shovívavost, mírnost, učenost, poznání, odpoutanost,
bohatství, rytířskost, vliv, síla, paměť, nezávislost, ohleduplnost, osobní lesk, trpělivost, laskavost,
vynalézavost, vznešenost, vychovanost, odhodlání, dokonalost v poznání, náleţité jednání, vlastnictví
všech předmětů poţitku, váţnost, stálost, věrnost, sláva, uctivost a ţádný falešný egoismus.`` Lidé, kteří
touţí stát se velkými dušemi, nemohou postrádat ani jednu z uvedených vlastností, a tak s jistotou víme,
ţe tyto vlastnosti najdeme také u nejvyšší duše, Šrí Kršny.
Pán Kršna má kromě výše zmíněných padesáti vlastností dalších pět, které se částečně projevují
v osobnostech Brahmy a Šivy. Jsou to tyto transcendentální vlastnosti: (51) je neměnný, (52)
vševědoucí, (53) neustále svěţí, (54)
(má věčné blaţené tělo), (55) má všechny
mystické dokonalosti.
Kršna má dále pět vlastností, které se také projevují v těle Nárájany: (56) Má nepochopitelnou moc.
(57) Z Jeho těla se vytvářejí nespočetné vesmíry. (58) Je původním zdrojem všech inkarnací. (59)
Uděluje osvobození nepřátelům, které zabije. (60) Přitahuje osvobozené duše. Všechny tyto
transcendentální vlastnosti najdeme v úţasné podobě také v osobnosti Pána Kršny.
Kromě těchto šedesáti transcendentálních vlastností má Kršna další čtyři, které se neprojevují ani
u Nárájany, podoby Boha, natoţ pak u polobohů nebo ţivých bytostí: (61) Provádí obdivuhodně
rozmanité zábavy (zvláště své dětské zábavy). (62) Obklopují Ho oddaní obdaření úţasnou láskou
k Bohu. (63) Svou hrou na flétnu můţe přitahovat všechny ţivé bytosti ze všech vesmírů. (64) Jeho
krása je tak úţasně vznešená, ţe nemá soupeře po celém stvoření.
Spolu s těmito čtyřmi zvláštními vlastnostmi Pána Kršny je celkový počet Kršnových vlastností šedesát
čtyři. Šríla Rúpa Gósvámí se pokusil citovat různá písma, aby doloţil všech šedesát čtyři vlastností
Nejvyššího Pána.
1. Krásné tělesné rysy
Budeme-li přirovnávat různé části Pánova těla k hmotným předmětům, pak nebudou taková přirovnání
nikdy dokonalá. Obyčejní lidé nemohou pochopit, jak jsou tělesné rysy Pána vznešené, a tak je jim dána
moţnost porozumět jim alespoň pomocí hmotných přirovnání. Říká se, ţe Kršnova tvář je krásná jako
měsíc, Jeho stehna jsou mocná jako sloní choboty, Jeho paţe jsou jako dva sloupy, Jeho dlaně se
rozpínají jako lotosové květy, Jeho hruď je jako brána, Jeho boky jsou jako jeskyně a prostřední část
Jeho těla je terasovitá.
2. Příznivé znaky
Jisté rysy různých údů se povaţují za velice příznivé a všechny najdeme na těle Pána v plné míře.
Jeden přítel Nandy Mahárádţi o příznivých tělesných rysech Pána Šrí Kršny řekl: ,,Můj drahý králi
pastevců, na těle tvého syna shledávám třicet dva příznivé znaky! Udivuje mě, jak se tento chlapec
mohl narodit v rodině pastevce.`` Kdyţ se Kršna zjeví, objeví se obvykle v rodině kšatrijů (králů),
například jako Pán Rámačandra, a někdy v rodině bráhmanské, avšak Kršna přijal úlohu syna
Mahárádţi Nandy, přestoţe Nanda náleţel do vaišjovské společnosti. Zaměstnáním vaišjů je obchod
a ochrana krav, a proto se jeho přítel, který se patrně narodil v bráhmanské rodině, divil, jak se tak
vznešené dítě mohlo narodit rodině vaišjů. Ať uţ tomu bylo jakkoliv, zmínil se Kršnovu nevlastnímu
otci o příznivých znacích na těle Jeho syna.
Pokračoval: ,,Sedm míst na těle tohoto chlapce má načervenalý lesk - Jeho oči, konečky rukou,
konečky nohou, patro, rty, jazyk a nehty. Načervenalý lesk na těchto místech se povaţuje za příznivý.
Tři části Jeho těla jsou velice široké: Jeho pas, čelo a hruď. Tři části Jeho těla jsou krátké: krk, stehna
a genitálie. Tři části Jeho těla jsou velice hluboké: Jeho hlas, inteligence a pupeční prohlubeň. Pět částí
Jeho těla je vyvýšených: Jeho nos, paţe, uši, čelo a stehna. Pět částí Jeho těla je zvláště jemných: Jeho
kůţe, vlasy na hlavě a chloupky na ostatních částech těla, zuby a konečky prstů. Všechny tyto tělesné
rysy se dohromady objevují pouze na tělech velkých osobností.``
Čáry osudu na dlani se také povaţují za příznivé tělesné znaky. Starší gópí v této souvislosti králi
Nandovi řekla: ,,Tvůj syn má na dlaních velice zvláštní rýhy osudu. Na dlaních má znaky lotosového
květu a disku a na chodidlech má znaky praporu, blesku, ryby, tyčky na ovládání slonů a lotosového
květu. Podívej se prosím na tyto příznivé znaky!``
3. Přináší potěšení
Krásné tělesné rysy, které spontánně přitahují oči, se nazývají
(příjemné). Kršna má tuto
přitaţlivou vlastnost
ve svých osobních rysech. Ve třetím zpěvu, druhé kapitole, 13. verši
Šrímad Bhágavatamu o tom stojí: ,,Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, se objevil ve svých půvabných
šatech na místě, kde král Judhišthira prováděl oběť Rádţasúja. Na obřad byly pozvány všechny
význačné osobnosti z různých částí vesmíru a všichni se při pohledu na Kršnu pomysleli, ţe ve stvoření
těla Kršny jistě vyvrcholilo veškeré mistrovství Stvořitele.``
Říká se, ţe osm částí Kršnova transcendentálního těla připomíná lotosový květ - je to Jeho obličej,
Jeho oči, Jeho ruce, Jeho břicho a Jeho chodidla. Gópí a obyvatelé Vrndávany vídávali lesk lotosových
květů všude a téměř z tohoto výjevu nemohli spustit zrak.
4. Zářící
Záře, která se šíří vesmírem, se povaţuje za paprsky Nejvyšší Osobnosti Boţství. Kršnovo nejvyšší
sídlo neustále vydává záři známou jako
a tato záře vychází z Jeho těla.
Zář mnoha drahokamů spočívajících na Pánově hrudi převýší dokonce i záři slunce, ale srovnáme-li ji
s tělesnou září Pána, drahokamy pak svítí pouze jako jediná hvězda na obloze. Transcendentální vliv
Kršny je tak velký, ţe můţe porazit kaţdého. Kdyţ byl Kršna v obětní aréně svého nepřítele krále
Kansy, přítomní zápasníci oceňovali jemnost těla Šrí Kršny, ale zároveň se báli a byli zmateni, kdyţ
pomysleli na souboj s Ním.
5. Silný
Člověk, který má ojedinělou tělesnou sílu, se nazývá
Kdyţ Kršna zabil Arištásuru, jedna
z gópí řekla: ,,Mé drahé přítelkyně, jen se podívejte, jak Kršna zabil Arištásuru! Byl silnější neţ hora,
ale Kršna ho přesto popadl jako chomáč chmýří a bez potíţí odhodil stranou.`` Na jiném místě se říká:
,,Moji drazí oddaní Pána Kršny, ať vás levá ruka Šrí Kršny, která zvedla kopec Góvardhana jako míč,
ochrání před vším nebezpečím!``
6. Neustále mladý
Kršna je krásný v kaţdém věku - totiţ ve svém dětství, chlapectví a mládí. Z těchto tří různých věků je
Jeho mládí oceánem všech radostí a v této době přijímá nejrozmanitější druhy oddané sluţby. V tomto
věku má Kršna všechny transcendentální vlastnosti a věnuje se svým transcendentálním radovánkám.
Oddaní proto pokládají počátek Jeho mládí za nejpřitaţlivější rys v extatické lásce.
Kršna je v tomto věku popisován následovně: ,,Sílu Kršnova mládí doplňuje Jeho krásný úsměv, který
je krásnější neţ měsíc v úplňku. Je vţdy pěkně oblečen, v kráse překoná i boha lásky, a neustále
přitahuje mysli gópí, které tak bez přestání pociťují potěšení.``
7. Úţasný znalec jazyků
Rúpa Gósvámí řekl, ţe tomu, kdo zná různé jazyky, zvláště pak sanskrt, kterým se mluví ve městech
polobohů - a stejně tak i ostatní světové jazyky včetně řeči zvířat - se říká skvělý znalec jazyků. Vypadá
to tedy, ţe Kršna také ovládá jazyk zvířat. Stařena, která byla přítomná v době Kršnových zábav ve
Vrndávaně, řekla jednou s údivem: ,,Jak je úţasné, ţe Kršna, kterému patří srdce všech mladých dívek
z Vradţabhúmi, dovede pěkně mluvit vradţabhúmským jazykem s gópími, sanskrtem hovoří
s polobohy a řečí zvířat můţe hovořit dokonce i s kravami a býky! Skvěle se vyjadřuje jazykem
kašmírské provincie, řečí papoušků a ostatních ptáků a snad všemi nejběţnějšími jazyky!`` Ptala se gópí
jak je moţné, ţe se Kršna tak dokonale naučil tolika různým jazyků.
8. Pravdomluvný
Člověk, který nikdy neporuší své slovo, se nazývá pravdomluvný. Kršna jednou slíbil matce
Pánduovců Kuntí, ţe přivede zpět z Kuruovského bitevního pole jejích pět synů. Kdyţ bitva skončila
a všichni Pánduovci se vrátili domů, Kuntí Kršnu chválila, protoţe svůj slib splnil. Řekla: ,,Dokonce
i sluneční svit můţe jednoho dne začít studit a svit měsíce začít hřát, Ty však svůj slib neporušíš.``
Podobně v dalším případě, kdyţ Kršna spolu s Bhímou a Ardţunou šli vyzvat Dţarásandhu, Kršna řekl
otevřeně Dţarásandhovi, ţe za ním přišel věčný Kršna spolu se dvěma Pánduovci. Jak Kršna, tak
Pánduovci - v tomto případě Bhíma a Ardţuna - byli kšatrijové (králové-válečníci). Dţarásandha byl
také kšatrija a byl velice štědrý k bráhmanům. Kršna měl v úmyslu utkat se s ním, a s Bhímou
a Ardţunou se za ním vydali v šatech bráhmanů. Dţarásandha byl k bráhmanům velice štědrý a zeptal
se jich co chtějí, a oni vyslovili touhu bojovat s ním. Kršna oblečený jako bráhman se prohlásil za téhoţ
Kršnu, který byl královým věčným nepřítelem.
9. Příjemný řečník
Člověk, který je schopen příjemně mluvit i se svým nepřítelem a dokáţe ho usmířit, se nazývá příjemný
řečník. Kršna byl tak příjemný řečník, ţe kdyţ ve vodě Jamuny porazil svého nepřítele Káliju, řekl:
,,Můj drahý králi hadů, ačkoliv jsem ti přinesl tolik bolesti, nebuď se Mnou prosím nespokojen. Mou
povinností je chránit tyto krávy, které uctívají i polobozi. Musel jsem tě odsud vyhnat, jen proto, abych
je zachránil před nebezpečím, které způsobovala tvá přítomnost.``
Kálija ţil ve vodě Jamuny a následkem toho byla dolní část řeky otrávená. Tak zahynulo mnoho krav,
které se této vody napily. Kršnovi bylo pouze čtyři nebo pět let, ale přesto skočil do vody, velice přísně
Káliju potrestal a poţádal ho, aby z toho místa odešel jinam.
Kršna tehdy řekl, ţe krávy uctívají dokonce i polobozi, a sám ukázal, jak krávy ochraňovat. Alespoň
lidé vědomí si Kršny by měli jít v Jeho stopách a poskytnout kravám veškerou ochranu. Krávy
neuctívají jen polobozi. Při několika příleţitostech je uctíval samotný Šrí Kršna, zvláště ve dnech
Gópáštamí a Góvardhana púdţá.
10. Plynule se vyjadřuje
Člověk, který dokáţe mluvit výstiţně a se vší zdvořilostí a dobrými vlastnostmi, se nazývá
neboli plynulý. Ve Šrímad Bhágavatamu je pasáţ, která se týká Kršnovy kultivované
mluvy. Kdyţ Kršna zdvořile ţádal svého otce Nandu Mahárádţu, aby zastavil oběti bohu deště Indrovi,
manţelku jednoho vesnického pastevce to okouzlilo. Svým přítelkyním Kršnovu řeč později popsala:
,,Kršna mluvil se svým otcem tak zdvořile a jemně, ţe to bylo jako kdyby lil do uší všech přítomných
nektar. Koho by Kršnova sladká slova nepřitahovala?``
Na Kršnově řeči můţeme vidět všechny dobré vlastnosti ve vesmíru a Uddhava ji popisuje následovně:
,,Kršnova slova jsou tak přitaţlivá, ţe mohou okamţitě napravit i srdce Jeho protivníka. Jeho slova
mohou ihned vyřešit všechny otázky a problémy světa. Nemluví příliš dlouho, ale kaţdé slovo
vycházející z Jeho úst je plné významů. Taková Kršnova mluva velice těší mé srdce.``
11. Velice učený
Má-li člověk vysoké vzdělání a jedná-li přísně podle mravních zásad, nazývá se velice učený.
Vzdělaný se nazývá ten, kdo je zběhlý v různých oblastech poznání, a protoţe jedná podle morálních
zásad, říká se mu člověk pevných mravů. Tyto dvě sloţky dohromady tvoří učenost.
Šrí Nárada Muni vysvětluje, jak Kršna obdrţel vzdělání od Sándípani Muniho: ,,Na počátku jsou
Brahmá a ostatní jako mraky vypařené vody z velkého oceánu Kršny. Jinými slovy, Brahmá poprvé
obdrţel védské poznání od Kršny, stejně jako mraky obdrţí vodu z oceánu. Védské vzdělání a pokyny,
které Brahmá přednesl světu, pak byly předány hoře - Sándípani Munimu. Pokyny Sándípani Muniho
Kršnovi jsou jako jezero v horách, jehoţ vody stékají jako řeka a opět se mísí se svým zdrojem oceánem Kršnou.`` Pro vyjasnění uveďme, ţe Kršnu ve skutečnosti nemůţe poučovat nikdo, právě jako
oceán nezískává vodu z ţádného jiného zdroje, neţ sám ze sebe. Pouze se zdá, ţe řeky přinášejí vodu
do oceánu. Je jasné, ţe Brahmá obdrţel poznání od Kršny, a od Brahmy se védské pokyny předávaly
dále učednickou posloupností. Sándípani Muni je přirovnáván k řece, která stéká zpět do stejného
původního oceánu - Kršny.
Siddhové, obyvatelé Siddhalóky (kde se všichni rodí se zcela vyvinutými mystickými silami),
a Čáranové, obyvatelé jiné podobné planety, se ke Kršnovi modlí následovně: ,,Můj Pane Góvindo,
bohyni učenosti zdobí čtrnáct druhů ozdob vzdělanosti, její inteligence proniká vším ve čtyřech částech
Véd a její pozornost se neustále soustředí na zákoníky, které předloţili velcí světci jako Manu. Je oděna
do šesti druhů odborného poznání - totiţ do védských důkazů, gramatiky, astrologie, řečnictví, slovní
zásoby a logiky. Jejími stálými přítelkyněmi jsou védské dodatky, Purány, a zdobí ji konečné závěry
všeho vzdělání. Nyní má moţnost sedět s Tebou jako spoluţačka ve škole a je zaměstnána ve Tvé
sluţbě.``
Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, nepotřebuje ţádné vzdělání, ale dává bohyni učenosti příleţitost,
aby Mu slouţila. Třebaţe má mnoho oddaných, je soběstačný a nepotřebuje sluţbu ţádné ţivé bytosti.
Je to pouze Jeho laskavost a milost, ţe kaţdému poskytuje příleţitost, aby Mu slouţil, jako kdyby
sluţbu svých oddaných potřeboval.
Ohledně mravních zásad ve Šrímad Bhágavatamu stojí, ţe Kršna vládne nad Vrndávanou jako
zosobněná smrt zlodějům, jako radostná blaţenost zboţným, jako nejkrásnější bůh lásky mladým
dívkám a jako nejvelkodušnější osobnost chudákům. Pro své přátele je jako osvěţující měsíc v úplňku
a pro své protivníky je ničícím ohněm pocházejícím od Šivy. Kršna je tudíţ v jednání a výměně vztahů
s různými druhy lidí tím nejdokonalejším moralistou. Kdyţ je zosobněnou smrtí pro zloděje,
neznamená to, ţe nedodrţuje mravní zásady nebo ţe je krutý. Je stále laskavý, neboť ztrestat smrtí
zloděje je projev nejvyššího stupně morálních zásad. Také v Bhagavad-gítě Kršna říká, ţe jedná
s různými druhy lidí podle toho, jak oni jednají s Ním. Kršnovo zacházení s oddanými i s neoddanými
je stejně dobré, třebaţe se liší. Jelikoţ Kršna je všedobrý, Jeho jednání se všemi je vţdy dobré.
12. Velice inteligentní
Člověku se říká, ţe je inteligentní, má-li bystrou paměť a dobrou úvahu. Kršna měl tak dobrou paměť,
ţe kdyţ studoval ve škole Sándípani Muniho v Avantípuře, stačilo Mu vyslechnout pokyny od svého
učitele pouze jednou a stal se z Něj ihned odborník ve všech předmětech. Ve skutečnosti šel do školy
Sándípani Muniho proto, aby ukázal všem lidem na světě, ţe i velký či geniální člověk musí jít za
vyššími autoritami, aby obdrţel vzdělání. I ten největší člověk musí přijmout učitele neboli duchovního
mistra.
Kršna ukázal svou prozíravost, kdyţ bojoval s nedotknutelným králem, který napadl město Mathuru.
Podle védských příkazů se kšatrijští králové nemají dotknout nedotknutelného ani v případě, ţe
zasluhuje trest a měl by být zabit. Kdyţ nedotknutelný král přepadl město Mathuru, nepovaţoval Kršna
za moudré zabít ho přímo svou vlastní rukou. Král však měl být přesto zabit, a Kršna se proto po bystré
úvaze rozhodl, ţe by měl utéci z bojiště, aby ho nedotknutelný král pronásledoval. Mohl tak krále
zavést do hor, kde leţel spící Mučukunda. Mučukunda dostal od Kárttikéji poţehnání, ţe kdyţ se
vzbudí ze spánku, kohokoliv zahlédne, bude okamţitě spálen na prach. Kršna tedy povaţoval za
moudré zavést nedotknutelného krále do jeskyně, aby jeho přítomnost Mučukundu probudila a král byl
hned spálen na prach.
13. Geniální
Člověk se nazývá geniální, dokáţe-li vyvrátit stále novými argumenty jakýkoliv protiútok. Uveďme
citát z Padjávalí, kde je následující rozmluva mezi Rádhou a Kršnou. Kdyţ Kršna přišel jednoho rána
za Rádhou, zeptala se Ho: ,,Můj drahý Kéšavo, kde je nyní Tvoje
?`` Sanskrtské slovo
má tři významy: jeden význam je sídlo, druhý vůně a třetí šaty.
Rádhárání se ve skutečnosti Kršny zeptala: ,,Kde jsou Tvé šaty?`` Kršna to však vzal tak, jakoby tím
myslela sídlo, a odpověděl: ,,Má drahá okouzlující Rádho, v tomto okamţiku je Mé sídlo ve Tvých
krásných očích.``
Rádhárání Mu odpověděla: ,,Můj drahý vychytralý chlapče, neptala jsem se Tě na Tvé sídlo, ptala jsem
se Tě na Tvé šaty.``
Kršna nyní vzal význam slova
jako vůně a řekl: ,,Má drahá šťastná Rádho, navoněl jsem se jen
proto, abych se mohl stýkat s Tvým tělem.``
Šrímatí Rádhárání se Kršny opět zeptala: ,,Kde jsi strávil noc?`` Pouţila zde sanskrtské slovo
znamená ,,v noci`` a
znamená ,,strávit``. Kršna
však rozdělil slovo
na dvě oddělená slova,
a
.
Rozdělením slova na dvě vznikl nový význam, ţe byl unesen Jáminí neboli nocí. Kršna proto Rádhárání
odpověděl: ,,Má drahá Rádhárání, myslíš, ţe by Mě mohla unést noc?`` Tímto způsobem odpovídal na
všechny otázky Rádhárání tak vychytrale, ţe tím potěšil tuto nejdraţší gópí.
14. Umělec
Člověk, který se umí oblékat a mluvit velice umělecky, se nazývá
. Tato vlastnost se na
osobnosti Pána Kršny projevuje také. Rádhárání o ní mluví následovně: ,,Má drahá přítelkyně, jen se
podívej, jak pěkně Kršna skládá písně, jak tančí a jak zábavně mluví a hraje na svou flétnu a jak pěkně
je ozdoben girlandami. Obléká se tak okouzlujícím způsobem, jako kdyby za šachovnicí porazil
kaţdého hráče. Jeho úţasnost je na samém vrcholu uměleckého mistrovství.``
15. Dovedný
Člověk, který dokáţe dělat různé druhy práce najednou, se nazývá dovedný. Jedna z gópí o tom říká:
,,Mé drahé přítelkyně, jen se podívejte na dovednost Šrí Kršny! Sloţil pěkné písně o pasáčcích a přináší
potěšení kravám. Pohyby obočí přináší potěšení gópím a současně bojuje s démony jako je Arištásura.
K různým ţivým bytostem se tak chová různě a všechno je Mu naprostým potěšením.``
16. Odborník
Člověku, který dokáţe rychle splnit obtíţný úkol, se říká odborník. O odborných schopnostech Kršny
se píše v desátém zpěvu, padesáté deváté kapitole, 17. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva
Gósvámí říká Mahárádţovi Paríkšitovi: ,,Ó nejlepší z Kuruovců, Pán Kršna roztříštil na kusy všemoţné
zbraně různým válečníkům.`` Dříve se bojovalo různými druhy šípů. Bojovník na jedné straně vystřelil
šíp a na druhé ho museli odrazit a zneškodnit jiným šípem. Jedna strana například vystřelila šíp, který
způsobil, ţe se z oblohy začaly valit proudy vody a strana protivníků ho musela zneškodnit vystřelením
šípu, který okamţitě přeměnil vodu v mraky. Z citátu vyplývá, ţe Kršna byl velkým odborníkem na
zneškodňování šípů nepřítele. Tuto vlastnost prokázal také při tanci
, kdy Ho kaţdá z gópí
poţádala, aby se stal jejím partnerem, a Kršna se okamţitě expandoval do mnoha Kršnů, aby mohl
vytvořit pár s kaţdou z gópí. Kaţdá z gópí pak měla Kršnu po svém boku.
17. Vděčný
Člověk, který si je vědom toho, co pro něj jeho přítel udělal, a který na jeho sluţby nikdy nezapomene,
se nazývá vděčný. V Mahábháratě Kršna říká: ,,Kdyţ jsem byl daleko od Draupadí, naříkala
Díky tomuto jejímu volání jsem se jí zadluţil a tato zadluţenost v Mém srdci postupně
narůstá!`` Z toho, co Kršna řekl, je zřejmé, ţe Nejvyššího Pána můţeme jednoduše potěšit tím, ţe Ho
oslovíme
``
Mahá-mantra (
) je také jednoduchým oslovením Pána
a Jeho energie. Můţeme si představit, jak je Nejvyšší Pán zavázán kaţdému, kdo neustále oslovuje
Pána a Jeho energii. Není moţné, aby Pán na takového oddaného zapomněl. V tomto verši se jasně říká,
ţe kaţdý, kdo oslovuje Pána, okamţitě upoutá Jeho pozornost a Pán mu zůstane navţdy zavázán.
Dalším příkladem kdy se Kršna cítil zavázán, je Jeho jednání s Dţámbavánem. Kdyţ byl Pán přítomen
na Zemi jako Šrí Rámačandra, velký král opic Dţámbaván mu prokazoval věrné sluţby. Kdyţ se potom
znovu zjevil jako Šrí Kršna, oţenil se s Dţámbavánovou dcerou a prokazoval mu veškerou úctu, která
se obvykle vzdává nadřízeným. Kaţdý čestný člověk je svému příteli zavázán, pokud mu tento přítel
prokázal nějakou sluţbu, a jelikoţ Kršna je nejčestnější, jak by mohl zapomenout své závazky vůči
svému sluţebníkovi?
18. Odhodlaný
Ten, kdo dodrţuje usměrňující zásady a své sliby splní praktickými činy, se nazývá odhodlaný.
Příkladem Kršnovy odhodlanosti je Jeho jednání v Hari-vanše. Týká se Kršnova boje s králem nebes
Indrou, který byl násilím připraven o páridţátový květ.
je druh lotosového květu
rostoucí na nebeských planetách. Satjabhámá, jedna z Kršnových manţelek, si jednou tento lotosový
květ přála mít a Kršna slíbil, ţe jí ho přinese, ale Indra páridţátový květ odmítl vydat. Došlo tak k velké
bitvě - Kršna a Pánduovci na jedné straně, a všichni polobozi na straně druhé. Kršna nakonec všechny
porazil, páridţátový květ si odnesl a nabídl ho své královně. Kršna řekl o této události Náradovi
Munimu: ,,Můj drahý světče mezi polobohy, nyní můţeš rozhlásit všem oddaným i neoddaným, ţe kdyţ
jsem odnášel páridţátový květ, snaţili se Mě porazit všichni polobozi - gandharvové, nágové, démoni
rákšasové, jakšasové, pannagové - nikdo Mě ale nemohl přimět k tomu, abych porušil slib své
královně.``
Kršna dále v Bhagavad-gítě slibuje, ţe Jeho oddaný nebude nikdy přemoţen. Upřímný oddaný, který je
neustále zaměstnán v transcendentální láskyplné sluţbě Pánu, by měl vědět, ţe Kršna svůj slib nikdy
neporuší. Své oddané ochrání za všech okolností.
Kršna ukázal, ţe své sliby plní, kdyţ například přinesl páridţátový květ Sathabhámě, kdyţ zachránil
Draupadí před zneuctěním a nebo kdyţ osvobodil Ardţunu před útoky všech nepřátel.
Kršnův slib, ţe Jeho oddaní nebudou nikdy přemoţeni, předtím také doznal Indra, kdyţ byl poraţen při
zábavě
. Kdyţ Kršna přesvědčil vesničany z Vradţi (Vrndávany) aby
přestali uctívat Indru, Indra se velice rozhněval a zaplavil Vrndávanu nepřetrţitým deštěm. Kršna však
ochránil všechny obyvatele a zvířata tím, ţe zvedl kopec Góvardhana, který slouţil jako deštník. Kdyţ
vše skončilo, Indra se Kršnovi odevzdal a pronesl mnoho modliteb, ve kterých přiznal: ,,Zvedl jsi kopec
Góvardhana a ochránil jsi obyvatele Vrndávany. Tím jsi dodrţel svůj slib, ţe Tvoji oddaní nebudou
nikdy přemoţeni.``
19. Dovede výborně posoudit čas a okolnosti
Kršna byl skvělým odborníkem v jednání s lidmi podle okolností, místa, času a příslušenství. Při
rozhovoru s Uddhavou o tanci
s gópími dokazuje, jak umí vyuţít příhodného času, okolností
a lidí: ,,Nejpříhodnější čas je podzimní noc při úplňku jako je dnes. Nejlepším místem ve vesmíru je
Vrndávana a nejkrásnější dívky jsou gópí. Můj drahý Uddhavo, myslím, ţe bych měl vyuţít všech
okolností a věnovat se tanci
.``
20. Vše vidí z pohledu autority písem
Člověk, který jedná přesně podle zásad písem, se nazývá
označuje toho, kdo vidí vše očima autorizovaných písem. Kaţdý znalý
a zkušený člověk by měl ve skutečnosti vidět vše prostřednictvím těchto knih. Obyčejnýma očima
vidíme například Slunce pouze jako zářící předmět, ale díváme-li se z pohledu autorizovaných
vědeckých knih a další literatury, můţeme poznat, o kolik je Slunce větší neţ Země a jak je mocné.
Vidět věci našima očima neznamená skutečně vidět. Správným způsobem, jak vidět věci, je vidět je
prostřednictvím autorizovaných knih nebo autorizovaných učitelů. Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství
a vidí vše minulé, současné a budoucí, ale aby učil všechny lidi, měl ve zvyku se vţdy obracet na
písma. V Bhagavad-gítě Kršna například mluvil jako nejvyšší autorita, ale přesto citoval jako autoritu
Védánta-sútru. Ve Šrímad Bhágavatamu někdo o Kršnovi, nepříteli Kansy, ţertovně říká, ţe je známý
tím, ţe se dívá prostřednictvím šáster. Aby však ustanovil svou autoritu, dívá se nyní na gópí, coţ je
dohání k šílenství.
21. Čistý
Nejvyšší čistota je dvojího druhu. Je-li člověk čistý, je schopen osvobodit hříšného člověka a také
neudělá nic, co je nečisté. Ten, kdo má obě tyto vlastnosti, se nazývá naprosto čistý. Kršna má obojí můţe osvobodit všechny hříšné podmíněné duše a současně neudělá nic, čím by mohl být znečištěn.
Kdyţ se Vidura snaţil přivést svého staršího bratra Dhrtaráštru k tomu, aby se zřekl rodinných svazků,
řekl: ,,Můj drahý bratře, upni svou mysl na lotosové nohy Šrí Kršny, kterého velcí mudrci a svatí lidé
uctívají krásnými verši. Mezi všemi, kteří dokáţí osvobodit druhé, je Kršna ten nejvyšší. Polobozi jako
Šiva a Brahmá jsou nepochybně velcí, avšak jejich schopnost osvobodit druhé vţdy závisí na Kršnově
milosti.`` Vidura proto poradil svému staršímu bratru Dhrtaráštrovi, aby soustředil svou mysl a uctíval
pouze Kršnu. Zpívá-li člověk svaté jméno Kršny, toto svaté jméno vyjde v jeho srdci jako mocné slunce
a okamţitě rozptýlí veškerou temnotu nevědomosti. Vidura poradil Dhrtaráštrovi, aby neustále myslel
na Kršnu a smyl tím rychle veškeré znečištění způsobené jeho hříšnými činy. Ardţuna v Bhagavad-gítě
oslovuje Kršnu jako
- nanejvýš čistý.
Existuje mnoho dalších příkladů ukazujících Kršnovu nejvyšší čistotu.
22. Ovládající se
Člověk, který dokáţe zcela ovládat své smysly, se nazývá
, ovládající se. Šrímad Bhágavatam
v této souvislosti říká: ,,Kršna měl šestnáct tisíc královen a všechny byly tak výjimečně krásné, ţe jejich
úsměvy a stud mohly uchvátit mysl velkých polobohů jako je Šiva. Kršnovu mysl však ani přes své
přitaţlivé ţenské chování vzrušit nemohly.`` Kaţdá z Kršnových manţelek si myslela, ţe Kršna je
okouzlen její ţenskou krásou, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. Kršna je tudíţ nejvyšším vládcem
smyslů, jak je potvrzeno v Bhagavad-gítě, kde je osloven jako Hršíkéša - Pán smyslů.
23. Vytrvalý
Člověk, který pokračuje v práci, dokud nedosáhne vytouţeného cíle, se nazývá vytrvalý.
Kršna jednou bojoval s králem Dţámbavánem a chtěl od něho vzít cenný drahokam Sjamantaka. Král
se snaţil ukrýt se v lese, ale Kršnu to neodradilo. S velkou dávkou vytrvalosti nakonec krále našel
a drahokam získal.
24. Trpělivý
Člověk, který snáší všemoţné útrapy, i kdyţ se zdají být nesnesitelné, se nazývá trpělivý.
Kdyţ Kršna ţil u svého duchovního mistra, nevadily Mu všemoţné nepříjemnosti, které Ho při sluţbě
guruovi potkaly, i kdyţ Jeho tělo bylo jemné a citlivé. Povinností ţáka je slouţit duchovnímu mistrovi
i přes všechny nesnáze. Ţák, který ţije u duchovního mistra, musí ţebrat ode dveří ke dveřím a potom
vše přinést duchovnímu učiteli. Kdyţ se rozdává prasádam, duchovní mistr by měl kaţdého ţáka k jídlu
zavolat. Kdyţ duchovní učitel náhodou zapomene zavolat ţáka na prasádam, ţák by se měl podle písem
toho dne raději postit, neţ aby přijmul jídlo z vlastní iniciativy. Takových nařízení existuje mnoho.
Kršna někdy také chodil do lesa sbírat suché dřevo na topení.
25. Odpouštějící
Člověk, který umí snášet přestupky druhých, se nazývá odpouštějící.
Kršnova schopnost odpouštět je popsána v Šišupála-vadze v souvislosti s tím, kdyţ Kršna zakázal zabít
Šišupálu. Král Šišupála byl vladař království Čedi, a ačkoliv byl Kršnův bratranec, neustále Mu záviděl.
Šišupála se snaţil Kršnu urazit kdykoliv se setkali a zahrnoval ho nadávkami jak jen mohl. Kdyţ začal
Šišupála uráţet Kršnu při oběti Rádţasúja Mahárádţi Judhišthiry, Kršna se o to nestaral a mlčel.
Někteří přítomní byli připraveni Šišupálu zabít, ale Kršna je zastavil. Tolik uměl odpouštět. Říká se, ţe
kdyţ se z mraků ozývá hřmění, mocný lev okamţitě odpovídá hřmotným zařváním, ale kdyţ pošetilí
šakali začnou vydávat své méně významné zvuky, lev zůstává klidný.
Šrí Jamunáčárja chválí Kršnovu schopnost odpouštět následovně: ,,Můj drahý Rámačandro, jsi tak
milostivý, ţe jsi odpustil vráně, kdyţ dotírala na prsní bradavky Dţánakí, jenom díku tomu, ţe se potom
před Tebou poklonila.`` Indra, král nebes, na sebe jednou vzal podobu vrány a doráţel na Sítu
(Dţánakí), manţelku Pána Rámačandry, a vráţel do Jejích ňader. Byla to zajisté uráţka vesmírné matky
Síty a Pán Rámačandra byl okamţitě připraven vránu zabít. Vrána se však potom před Pánem poklonila
a On jí přestupek prominul. Šrí Jamunáčárja ve své modlitbě dále řekl, ţe schopnost odpouštět je
u Pána Kršny dokonce větší neţ u Pána Rámačandry, neboť Šišupála měl ve zvyku Kršnu uráţet
neustále - nejen v jednom ţivotě, nýbrţ nepřetrţitě po tři ţivoty. Kršna byl však i přesto tak laskavý, ţe
Šišupálu osvobodil a umoţnil mu splynout se svým bytím. Z toho můţeme pochopit, ţe cíl monistů -
splynutí se září Nejvyššího - není tak těţce dosaţitelný. Lidé jako Šišupála, kteří jsou ke Kršnovi
neustále nepřátelští, mohou toto osvobození získat také.
26. Váţný
Člověk, který nevyjevuje svou mysl kaţdému a jehoţ mentálním činnostem a plánům je velice těţké
porozumět, se nazývá váţný. Kdyţ se Brahmá dopustil proti Pánu Šrí Kršnovi přestupku, modlil se
k Němu o odpuštění. Řekl mnoho pěkných modliteb, ale přesto nebyl schopen rozpoznat, zda je Kršna
spokojený nebo stále nespokojený. Kršna byl tak váţný, ţe nebral Brahmovy modlitby příliš na vědomí.
Další příklad Kršnovy váţnosti se váţe k Jeho milostnému jednání s Rádhárání. Kršna zachovával
mlčení o svých milostných záleţitostech s Rádhárání do takové míry, ţe ani Jeho starší bratr a neustálý
společník Baladéva nemohl Kršnovým proměnám kvůli Jeho váţnosti porozumět.
27. Spokojený v sobě
O člověku, který je zcela spokojený sám v sobě a po ničem netouţí, a který není rozrušen, i kdyţ je
váţný důvod ke strachu, se říká, ţe je spokojený v sobě.
Kršna projevil tuto vlastnost například tehdy, kdyţ s Ardţunou a Bhímou vyzvali Dţarásandhu,
strašného vládce Magadhy. Kršna pak přenechal veškeré pocty za zabití Dţarásandhy Bhímovi. Z toho
můţeme poznat, ţe Kršna se nikdy ani trochu nestará o slávu, i kdyţ je ze všech nejslavnější.
Příklad Kršnovy nerozrušenosti můţeme vidět na tom, kdyţ Ho Šišupála začal uráţet. Všechny krále
a bráhmany, kteří byli shromáţdění na obřadu Mahárádţi Judhišthiry, to vyvedlo z míry a okamţitě
chtěli Kršnu uspokojit pěknými modlitbami, avšak na Kršnovi neviděli ţádné známky rozrušení.
28. Nezaujatý
O člověku, kterého neovlivňuje připoutanost a závist, se říká, ţe je nezaujatý.
Příklad Kršnovy nezaujatosti najdeme v desátém zpěvu, šestnácté kapitole, 32. verši Šrímad
Bhágavatamu ve spojitosti s potrestáním stohlavého hada Káliji. Kdyţ byl Kálija přísně potrestán,
všechny jeho manţelky se objevily před Pánem a modlily se: ,,Drahý Pane, sestoupil jsi, abys zabil
všechny moţné démonské tvory. Náš manţel Kálija je velice hříšné stvoření a Tvůj trest pro něj je zcela
na místě. Víme, ţe jak Tvé tresty nepřátelům, tak i jednání s Tvými syny jsou stejné. Víme, ţe jsi toto
nízké stvoření potrestal jen proto, ţe jsi myslel na jeho budoucí prospěch.``
V jiné modlitbě se říká: ,,Můj drahý Pane Kršno, nejlepší z kuruovské dynastie, jsi tak nestranný, ţe jeli Tvůj nepřítel kvalifikovaný, odměníš ho, a je-li jeden z Tvých synů vinný, potrestáš ho. Jednáš tak,
protoţe jsi nejvyšším tvůrcem vesmírů a nejsi zaujatý. Pokud si někdo myslí, ţe jsi zaujatý, pak se jistě
mýlí.``
29. Velkomyslný
Člověk, který má sklon dávat milodary, se nazývá velkomyslný.
Kdyţ Kršna vládl Dvárace, byl tak velkomyslný a nakloněný dobročinnosti, ţe jeho milodary neznaly
mezí. Ve Dvárace dával tolik milodarů, ţe toto město bylo na zázračné kameny
,
stromy přání a krávy
bohatší neţ duchovní království. Duchovní království Pána Kršny se
nazývá Gólóka Vrndávana a krávy
tam dávají neomezené mnoţství mléka. Jsou tam
stromy přání, ze kterých si kaţdý můţe vzít všechny druhy ovoce, co hrdlo ráčí. Zem je ze zázračného
kamene, který dotykem přemění ţelezo na zlato. V duchovním království, sídle Šrí Kršny, je vše úţasně
bohaté, ale kdyţ byl Kršna ve Dvárace, Jeho milodary předčily bohatství Gólóky Vrndávany. Kdekoliv
je Kršna, tam je přirozeně také neomezené bohatství Gólóky Vrndávany.
Říká se také, ţe kdyţ Kršna ţil ve Dvárace, expandoval se do 16 108 podob a v kaţdé své expanzi
potom ţil v jednom paláci s jednou královnou. Nejenţe ţil Kršna šťastně s královnami v palácích, ale
rozdával milodary v počtu 13 054 krav s pěknými oděvy a šperky. Kaţdý den jich rozdal toto mnoţství
z kaţdého z 16 108 paláců. Znamená to, ţe denně rozdal 13 054 x 16 108 krav. Nikdo neodhadne cenu
tak závratného mnoţství krav, a kdyţ Kršna ţil ve Dvárace, patřilo to ke všedním záleţitostem.
30. Zboţný
Člověk, který dodrţuje náboţenské zásady, jak jsou předepsány v šástrách, a stejným zásadám učí
ostatní, se nazývá zboţný. Pouze se prohlašovat za stoupence nějaké víry ještě není znakem zboţnosti.
Člověk musí jednat v souladu s náboţenskými zásadami a svým osobním příkladem by měl učit ostatní.
Takový člověk je zboţný.
Kdyţ byl Kršna na této planetě, bezboţnost neexistovala. Nárada Muni jednou ţertovně Kršnovi řekl:
,,Můj drahý Pane pasáčků, Tvoji býci (býci představují náboţenství), kteří jedí trávu na pastvinách
a chodí po čtyřech nohách, jistě spásli všechnu trávu bezboţnosti!`` Kršnovou milostí bylo
o náboţenské zásady tak dobře postaráno, ţe stěţí došlo k nějakým bezboţným činům.
Říká se, ţe Kršna neustále prováděl různé druhy obřadů a zval na ně polobohy z vyšších planetárních
soustav, a tak byli polobozi téměř neustále vzdáleni svým druţkám. Manţelky polobohů, zarmoucené
nepřítomností svých manţelů, se proto začaly modlit, aby se zjevil Pán Buddha, Kršnova devátá
inkarnace, přicházející ve věku Kali. Jinými slovy, místo aby byly rády, ţe přišel Pán Kršna, začaly
prosit o příchod deváté inkarnace - Buddhy, protoţe Buddha zastavil obřady a oběti doporučené ve
Védách, aby zabránil zabíjení zvířat. Manţelky polobohů si myslely, ţe kdyţ se zjeví Buddha, zastaví
se všechny druhy obětí a jejich manţelé nebudou zváni na obřady a nebudou od nich odcházet.
Můţe vyvstat otázka: ,,Proč polobozi z vyšších planet nepřicházejí na Zem v dnešní době?`` Prostá
odpověď je, ţe od doby, kdy se Buddha zjevil a začal zavrhovat provádění obětí, aby zastavil zabíjení
zvířat na této planetě, byly oběti zastaveny a polobozi jiţ nemají zájem sem chodit.
KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ
Další popis Kršnových vlastností
31. Hrdinský
Člověk, který je velice nadšený ve válečnictví a je odborníkem v uţívání různých druhů zbraní, se
nazývá hrdinský.
Kršnovu odvahu v boji popisuje následující citát: ,,Můj drahý hubiteli nepřátel, jako slon při koupeli
v jezeře zničí máváním svého chobotu ve vodě všechny lotosové stonky, tak Ty jsi pouhými pohyby
svých paţí, které jsou jako sloní choboty, zabil mnoho nepřátel, kteří byli jako stonky lotosů.``
Kdyţ Dţarásandha a třináct divizí vojáků napadli Kršnovu armádu, nebyli schopni zasáhnout na
Kršnově straně ani jediného vojáka. Byl to výsledek Kršnova dokonalého mistrovství při vystřelování
zbraní, a v historii vojenského umění je to zcela ojedinělé.
32. Soucitný
Člověk, který není schopen snést utrpení druhého, se nazývá soucitný.
Kršnův soucit s trpícími se ukázal, kdyţ osvobodil všechny krále, které uvěznil Magadhéndra.
Umírající praotec Bhíšma se modlil ke Kršnovi a popsal Ho jako slunce rozptylující temnotu. Uvěznění
králové byli uvrţeni do temných cel, ale kdyţ se tam objevil Kršna, temnota se okamţitě rozptýlila,
jako kdyby vyšlo slunce. Magadhéndra dokázal uvěznit velké mnoţství králů, ale kdyţ se objevil Kršna,
byli všichni osvobozeni. Kršna krále osvobodil, protoţe s nimi měl soucit.
Kršnův soucit se také projevil, kdyţ praotec Bhíšma leţel na posteli ze šípů, kterými byl prostřílený.
Kdyţ Bhíšma takto leţel, velice touţil Kršnu spatřit a Kršna se tam objevil. Kršna se díval na Bhíšmovo
ţalostné postavení a začal hovořit se slzami v očích. Nejenţe ronil slzy, ale také ze soucitu zapomněl na
své okolí. Místo toho, aby se Kršnovi oddaní klaněli Kršnovi přímo, klaní se Jeho soucitné povaze.
Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství, a proto je velice obtíţné se k Němu přiblíţit. Oddaní však
vyuţívají Jeho soucitné povahy, kterou představuje Rádhárání, a vţdy se k Ní modlí o Kršnův soucit.
33. Uctivý
Člověka, který projeví náleţitou úctu duchovnímu mistrovi, bráhmanovi a starému člověku, bychom
měli rozpoznat jako uctivého.
Kdyţ za Kršnou přišli nadřízení lidé, Kršna se ze všeho nejdříve poklonil svému duchovnímu mistrovi,
pak svému otci a pak svému staršímu bratru Balarámovi. Takto byl Kršna s lotosovýma očima při svém
chování zcela šťastný a čistý v srdci.
34. Laskavý
Člověk, který není domýšlivý ani pyšný, se nazývá laskavý.
Kršnovo laskavé chování vyšlo najevo, kdyţ přicházel k místu, kde Mahárádţa Judhišthira, Kršnův
starší strýc, pořádal oběť Rádţasúja. Mahárádţa Judhišthira věděl, ţe Kršna je Nejvyšší Osobnost
Boţství, a chtěl sestoupit ze svého vozu, aby Kršnu přivítal, ale neţ se dostal dolů, Kršna sestoupil ze
svého vozu a okamţitě padl ke královým nohám. Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství, ale přesto nikdy
nezapomene zachovat při svém jednání společenskou etiketu.
35. Velkorysý
Člověk, jehoţ chování je přirozeně velice mírné, se nazývá velkorysý.
Uddhava po krádeţi drahokamu Sjamantaka potvrdil, ţe Kršna je tak laskavý a blahovolný, ţe kdyţ je
Jeho sluţebník obviněn i z toho největšího přestupku, Kršna to ani nebere na vědomí. Bere na vědomí
pouze sluţbu, kterou Jeho oddaný prokazuje.
36. Stydlivý
Člověk, v jehoţ chování je někdy vidět pokora a stud, se nazývá stydlivý.
Lalita-mádhava popisuje, jak se projevila Kršnova stydlivost, kdyţ malíčkem své levé ruky zvedl
kopec Góvardhana. Všechny gópí se dívaly na Kršnův úţasný výkon a Kršna se při pohledu na gópí
také usmíval. Kdyţ Kršna pohlédl na ňadra gópí, Jeho ruka se začala třást, a kdyţ pastevci pod kopcem
viděli, ţe se Jeho ruka třese, poněkud je to rozrušilo. Pak se ozval burácivý zvuk a všichni se začali ke
Kršnovi modlit, aby je zachránil. Při myšlence, ţe pastevce polekaly záchvěvy kopce Góvardhana, se
tehdy začal Pán Balaráma usmívat. Kdyţ Kršna viděl Balarámův úsměv, pomyslel si, ţe Balaráma asi
poznal Jeho úmysly při pozorování ňader gópí, a okamţitě se začal stydět.
37. Ochránce odevzdaných duší
Kršna je ochráncem všech odevzdaných duší.
Některé Kršnovy nepřátele povzbudila myšlenka, ţe se Kršny nemusí bát, protoţe kdyţ se Mu
jednoduše odevzdají, Kršna jim poskytne veškerou ochranu. Kršna je někdy přirovnáván k měsíci, který
se nezdráhá rozdávat své chladivé paprsky ani na domy čandálů a jiných nedotknutelných.
38. Šťastný
Člověk, který je neustále veselý a nedotčený strádáním, se nazývá šťastný.
Ohledně Kršnova poţitku se říká, ţe o ozdobách, které měli na těle Kršna a Jeho královny, se nesní ani
Kuvérovi, stráţci pokladů v nebeském království. Neustálý tanec přede dveřmi Kršnových paláců si
nedokáţí představit ani polobozi na nebeských planetách. V nebeském království se Indra neustále dívá
na tančící dívky, ale ani on si nedokáţe představit, jak nádherný byl tanec u bran Kršnových paláců.
znamená ,,bílá ţena``, a Šivově manţelce se říká Gaurí. Překrásné ţeny, které ţily
v Kršnových palácích, byly Kršnovi neustále na očích a jejich pleť byla o tolik bělejší neţ pleť Gaurí,
ţe byly přirovnávány k měsíčnímu svitu. Nikdo si proto nemůţe uţívat více neţ Kršna. Poţitek je
soustředěn kolem krásných ţen, ozdob a bohatství. V Kršnových palácích bylo všeho tolik, ţe ani
Kuvéra, Indra a Šiva si to nedovedou představit.
Kršny se nemůţe dotknout ani nepatrné utrpení. Některé gópí šly jednou na místo, kde bráhmani
prováděli oběti, a řekly: ,,Drahé manţelky bráhmanů, musíte vědět, ţe Kršny se nemůţe dotknout
dokonce ani ten nejmenší náznak utrpení. Nebojí se a nezná ztrátu, zahanbení, úzkost ani pohromu.
Kolem Něj jsou vradţské tanečnice a On se v jejich společnosti jednoduše raduje z tance
.``
39. Příznivec svých oddaných
O Kršnových oddaných se říká, ţe kdyţ s láskou a oddaností Pánu Višnuovi nabídnou byť jen trochu
vody nebo lístek tulasí, Pán Višnu je tak laskavý, ţe jim za to věnuje sám sebe.
Kršnova přízeň k Jeho oddaným vyšla najevo při Jeho boji s Bhíšmou. Kdyţ praotec Bhíšma leţel
v okamţiku smrti na loţi ze šípů, Kršna stál před ním a Bhíšma vzpomínal, jak k němu byl Kršna na
bojišti laskavý. Kršna slíbil, ţe v bitvě na Kuruovském poli nepozvedne zbraň proti ţádné straně; ţe
zůstane nestranný. I kdyţ byl Ardţunovým vozatajem, slíbil, ţe Ardţunovi nebude pomáhat ţádnou
zbraní. Jednoho dne chtěl Bhíšma Kršnu donutit, aby svůj slib porušil, a s úţasným bojovým duchem
zaútočil na Ardţunu tak skvěle, ţe Kršna musel sestoupit ze svého vozu. Kršna vzal do ruky rozbité
kolo a běţel proti praotci Bhíšmovi jako lev proti slonu, aby ho zabil. Praotec Bhíšma na ten výjev
vzpomínal a později Kršnu za Jeho přízeň k oddanému Ardţunovi velebil - Kršna dokonce riskoval, ţe
poruší vlastní slib.
40. Ovládaný láskou
Kršna je svému oddanému zavázán, nikoliv za prokázanou sluţbu, nýbrţ za jeho láskyplný přístup.
Kršna je úplný a soběstačný, a ţádnou sluţbu od oddaného nepotřebuje. Přitahuje Ho přístup oddaného,
jeho láska a náklonnost. Pěkný příklad takového Kršnova chování byl vidět, kdyţ do Kršnova paláce
přišel Sudámá Vipra. Sudámá Vipra byl Kršnův spoluţák. Byl velice chudý a jeho ţena ho přemluvila,
aby šel Kršnu navštívit a poţádat Ho o pomoc. Kdyţ dorazil do Kršnova paláce, Kršna ho velice pěkně
přivítal a spolu se svou ţenou mu umyli nohy, na důkaz úcty k bráhmanovi. Kršna vzpomínal na milé
záţitky z dětství se Sudámou a začal při vítání ronit slzy.
Další příklad toho, jak je Kršna zavázán svému oddanému, je popsán v desátém zpěvu, deváté kapitole,
18. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí říká králi Paríkšitovi: ,,Můj drahý králi, kdyţ se
matka Jašódá potila únavou při snaze svázat Kršnu provazem, Kršna nakonec dovolil, aby Ho svázala.``
Kdyţ byl Kršna dítě, zlobil matku svými nezbednostmi a ona Ho chtěla spoutat. Z domu přinesla
provaz a snaţila se Ho svázat, ale nemohla uvázat uzel, protoţe provaz byl krátký. Svázala mnoho
provazů dohromady, ale i tak byl provaz stále příliš krátký. Po chvíli pocítila velkou únavu a začala se
potit. Tehdy Kršna dovolil, aby Ho Jeho matka svázala. Jinými slovy - nikdo nemůţe Kršnu spoutat
jiným způsobem neţ láskou. Jediné, co Ho svazuje, jsou závazky k Jeho oddaným, kteří k Němu
chovají extatickou lásku.
41. Blahodárný
O člověku, který je vţdy zaměstnán prospěšnými činnostmi pro blaho všech, je známo, ţe je
blahodárný.
Po Kršnově odchodu z této planety začal Uddhava vzpomínat na Pánovy činnosti a řekl: ,,Kršna svými
úţasnými zábavami uspokojil všechny velké světce. Překazil všechny démonské činnosti krutých
vládců, ochránil zboţné lidi a na bojišti zabil všechny kruté bojovníky. Je proto blahodárný a prospěšný
všem lidem.``
42. Nejmocnější
O člověku, který vţdy můţe uvést své nepřátele do nesnází, se říká, ţe je mocný.
Kdyţ byl Kršna na této planetě, porazil všechny své nepřátele, kteří se rozprchli jako vosy a ukryli se
před Jeho zraky, stejně jako mocné slunce donutí temnotu, aby se ukryla do jeskyní.
43. Nejslavnější
Člověk, který je dobře známý díky své bezúhonné povaze, se nazývá slavný.
Říká se, ţe Kršnova sláva se šíří jako měsíční svit, který promění tmu ve světlo. Jinými slovy, bude-li
se vědomí Kršny šířit po celém světě, temnota nevědomosti a úzkost hmotného bytí se přemění
v zářivou čistotu, mírumilovnost a blahobyt.
Kdyţ velký mudrc Nárada opěvoval slávu Pána, modrá čára na Šivově krku zmizela. Kdyţ to uviděla
Šivova manţelka Gaurí, měla podezření, ţe se za Šivu vydává v převlečení někdo jiný, a ze strachu se
okamţitě vzdálila z jeho společnosti. Kdyţ Pán Balaráma zaslechl zpívání Kršnova jména, všiml si, ţe
Jeho šaty zbělely, ačkoliv měl obvykle ve zvyku nosit modré. Také vody Jamuny se přeměnily na mléko
a pasačky je začaly stloukat na máslo. Rozšiřováním vědomí Kršny neboli Kršnovy slávy se všechno
očistí a zbělá.
44. Oblíbený
Člověk, který je velice drahý všem lidem, se nazývá oblíbený.
O Kršnově oblíbenosti se zmiňuje 9. verš jedenácté kapitoly prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu,
který pojednává o Jeho návratu domů z hlavního města Hastinápury. Během bitvy na Kuruovském poli
byl Kršna pryč z Dváraky a všichni tamní obyvatelé byli mrzutí. Kdyţ se pak do Dváraky vracel,
všichni obyvatelé Ho radostně přivítali a řekli: ,,Drahý Pane, kdyţ jsi byl z města pryč, proţívali jsme
své dny jako kdyby vládla temná noc. Za temné noci se kaţdý okamţik zdá dlouhý jako věčnost,
a stejně tak, kdyţ jsi byl pryč, kaţdý okamţik nám připadal jako milióny let. Odloučení od Tebe pro
nás bylo úplně nesnesitelné.`` Z toho můţeme usoudit, jak byl Kršna oblíbený po celé zemi.
Podobná věc se stala, kdyţ Kršna vstoupil do obětní arény, kde Ho chtěl král Kansa zabít. Jakmile
přišel, všichni světci začali volat: ,,Dţaja! Dţaja! Dţaja!`` (coţ znamená ,,vítězství!``). Kršna byl v té
době ještě chlapec a všichni světci Mu udělili svá uctivá poţehnání. Přítomní polobozi se začali ke
Kršnovi modlit krásnými modlitbami a slečny a dívky projevovaly svou radost ze všech koutů.
Znamená to, ţe tam nebyl nikdo, kdo by Kršnu neměl v oblibě.
45. Nakloněný oddaným
Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství a je ke všem nestranný. V Bhagavad-gítě však přesto říká, ţe je
zvláštně nakloněný oddanému, který s láskou a oddaností uctívá Jeho jméno. Kdyţ byl Kršna na této
planetě, jeden oddaný vyjádřil své pocity následovně: ,,Můj drahý Pane, kdyby ses nezjevil na této
planetě, pak by asurové (démoni) a ateisté jistě působili nepokoje a bránili oddaným v činnosti.
Nedokáţi si představit rozsah škod, kterým jsi svou přítomností zabránil.`` Kršna byl od samého
počátku svého zjevení největším nepřítelem všech démonských lidí, ačkoliv Jeho nepřátelství
k démonům je ve skutečnosti srovnatelné s přátelstvím, které chová k oddaným. Je tomu tak proto, ţe
kaţdý démon, kterého Kršna zabije, obdrţí okamţitě spasení.
46. Velice přitaţlivý pro všechny ţeny
Jakýkoliv člověk, který má nějaké výjimečné vlastnosti, začne být pro ţeny okamţitě velice přitaţlivý.
Jeden oddaný řekl o královnách Dváraky: ,,Jak jen vylíčím slávu královen Dváraky, které Pánovi
osobně slouţily? Pán je tak úţasný, ţe všichni velcí světci jako Nárada mohou proţívat transcendentální
blaţenost pouhým zpíváním Jeho jména. Co potom říci o královnách, které Pána viděly neustále
a slouţily Mu osobně?`` Kršna měl ve Dvárace 16 108 manţelek a kaţdou z nich přitahoval stejně tak,
jako magnet přitahuje ţelezo. Oddaný jednou řekl: ,,Můj drahý Pane, jsi jako magnet a vradţské dívky
jsou jako ţelezo: ať se pohybuješ jakýmkoliv směrem, následují Tě jako ţelezo přitahované
magnetickou silou.``
47. Uctívaný všemi
Člověk, kterého si váţí a kterého uctívají všechny druhy lidí a polobohů, se nazývá
neboli uctívaný všemi.
Kršnu uctívají nejen všechny ţivé bytosti včetně velkých polobohů jako Šiva a Brahmá, ale také
expanze Višnua (podoby Boha), jako Baladéva a Šéša. Baladéva je přímou expanzí Kršny, ale přesto
Kršnu uctívá. Kdyţ se Kršna objevil na oběti Rádţasúja, kterou připravoval Mahárádţa Judhišthira, stal
se středem pozornosti pro všechny přítomné, včetně velkých světců a polobohů. Přitahoval všechny
a kaţdý Mu vzdával úctu.
48. Nejbohatší
Kršna má v plné míře všechny vznešené vlastnosti - totiţ sílu, bohatství, slávu, krásu, poznání
a odříkání. Kdyţ ţil ve Dvárace, Jeho rodina, která je známá jako jaduovská dynastie, měla na 560
miliónů rodinných členů. Všichni byli Kršnovi poslušní a věrní. Jejich domovem bylo více neţ 900 000
velkých překrásných budov a všichni Kršnu respektovali a uctívali Ho. Pro oddané byl pohled na
Kršnovo bohatství ohromující.
Bilvamangala Thákura to potvrdil v Kršna-karnámrtě následovně: ,,Můj drahý Pane, co mohu říci
o bohatství Tvojí Vrndávany? Pouhé ozdoby na nohách vrndávanských dívek znamenají více neţ
a jejich šaty jsou stejně dobré jako páridţátové květy nebes. Krávy se zcela podobají
kravám
v transcendentálním světě, a proto je Tvé bohatství jako oceán, který nikdo
nedokáţe změřit.``
49. Nejúctyhodnější
Člověk, který je vůdcem mezi všemi význačnými osobnostmi, se nazývá nejúctyhodnější.
Kdyţ ţil Kršna ve Dvárace, chodívali Ho navštěvovat polobozi jako Šiva, Brahmá, král nebes Indra
a mnoho jiných. Vrátný, který musel zvládnout příchod všech polobohů, jednoho velice rušného dne
řekl: ,,Můj drahý Brahmo a Šivo, posaďte se prosím na lavičku a čekejte. Můj drahý Indro, přestaň
prosím číst své modlitby, ruší to. Prosím, čekej v tichosti. Můj drahý Varuno, odejdi prosím. Moji drazí
polobozi nemarněte zbytečně čas. Kršna je velice zaneprázdněný; nemůţe vás přijmout!``
50. Nejvyšší vládce
Jsou dva druhy vládců neboli pánů: ten, kdo je nezávislý, a ten, jehoţ nařízení nemůţe nikdo porušit.
O Kršnově úplné nezávislosti a nadvládě se ve Šrímad Bhágavatamu říká, ţe i kdyţ se Kálija dopustil
velkého přestupku, Kršna mu přesto projevil přízeň tím, ţe mu označil hlavu svýma lotosovýma
nohama. Jeho přízeň přitom nedokázal získat ani Pán Brahmá, třebaţe se ke Kršnovi modlil tolika
krásnými verši.
Toto Kršnovo jednání přesně odpovídá Jeho postavení, neboť celá védská literatura Ho popisuje jako
zcela nezávislého. Na začátku Šrímad Bhágavatamu je Pán popsán jako
, coţ znamená
,,zcela nezávislý``. Takové je postavení Nejvyšší Absolutní Pravdy. Absolutní Pravda je nejen vědomá,
nýbrţ také zcela nezávislá.
O tom, ţe Kršnovo nařízení nemůţe nikdo porušit, říká Uddhava Vidurovi ve třetím zpěvu, druhé
kapitole, 21. verši Šrímad Bhágavatamu: ,,Kršna je pánem tří kvalit hmotné přírody. Uţívá všeho
bohatství, a proto Mu nikdo není roven a nikdo není větší neţ On.`` Všichni velcí králové a panovníci
k Němu přicházeli, předávali Mu dary a vzdávali Mu úctu s helmicemi u Jeho nohou. Jeden oddaný
řekl: ,,Můj drahý Kršno, kdyţ nařídíš Brahmovi:, Nyní můţeš stvořit vesmír`, a kdyţ nařídíš Šivovi:,
Nyní znič hmotné projevení`, Ty sám tímto způsobem tvoříš a ničíš hmotné stvoření. Udrţuješ vesmíry
svými příkazy a pomocí své částečné reprezentace - Višnua. Ó Kršno, nepříteli Kansy, existuje mnoho
Brahmů a Šivů, kteří pouze plní Tvé rozkazy.``
51. Neměnný
Kršna nemění své přirozené postavení ani kdyţ se zjeví ve hmotném světě. Přirozené duchovní
postavení obyčejných ţivých bytostí je zakryté. Objevují se v rozmanitých tělech a jednají v různých
tělesných pojetích ţivota. Kršna však své tělo nemění. Zjevuje se ve svém vlastním těle a kvality
hmotné přírody se Ho proto nedotýkají. V 38. verši jedenácté kapitoly prvního zpěvu Šrímad
Bhágavatamu se říká, ţe zvláštní výsadou nejvyššího vládce je, ţe Ho neovlivňují kvality hmotné
přírody. Prakticky to dokazuje skutečnost, ţe hmotná příroda se nedotkne ani oddaných, kteří jsou pod
Pánovou ochranou. Překonat vliv hmotné přírody je velice obtíţné, ale oddaní neboli svatí lidé, kteří
jsou pod ochranou Pána, ovlivněni nejsou. Coţ teprve Pán samotný? Pro vyjasnění uvedeme, ţe Pán se
někdy zjevuje v tomto hmotném světě, ale přesto nemá s kvalitami hmotné přírody nic společného
a jedná zcela nezávisle ve svém transcendentálním postavení. To je Pánova zvláštní vlastnost.
52. Vševědoucí
Člověk, který dokáţe porozumět pocitům všech lidí a událostem na všech místech v jakémkoliv čase,
se nazývá vševědoucí.
V prvním zpěvu, patnácté kapitole, 11. verši Šrímad Bhágavatamu je popsán pěkný příklad Pánovy
vševědoucnosti v souvislosti s návštěvou Durvásy Muniho v domě Pánduovců. Durjódhana poslal podle
svého vypočítaného plánu Durvásu Muniho a jeho deset tisíc ţáků, aby navštívili v lese Pánduovce.
Durjódhana zařídil, aby Durvásá a jeho lidé dorazili k Pánduovcům právě na konci oběda, a tak
Pánduovce zastihli v situaci, kdy nebudou mít prostředky tak ohromný počet hostů nasytit. Kršna znal
Durjódhanův plán, přišel k Pánduovcům a poţádal jejich manţelku Draupadí, jestli na dně nezbylo
nějaké jídlo, které by Mu mohla nabídnout. Draupadí Mu nabídla poslední kousek zeleninového chodu
a Kršna ho snědl. V té době se všichni světci, kteří doprovázeli Durvásu, koupali v řece a kdyţ se Kršna
cítil uspokojen tím, co Mu Draupadí nabídla k jídlu, pocítili také oni uspokojení a jejich hlad zmizel.
Durvásá a jeho lidé uţ víc jíst nemohli a tak odešli aniţ se dostavili do domu Pánduovců. Takto byli
Pánduovci zachráněni před Durvásovým hněvem. Durjódhana je za nimi poslal neboť věděl, ţe
Pánduovci takové mnoţství hostů nebudou schopni přijmout a Durvásá se na ně rozhněvá a Pánduovce
prokleje. Kršna je před touto pohromou zachránil lstí a svou vševědoucností.
53. Neustále svěţí
Milióny oddaných na Kršnu neustále vzpomínají a neustále zpívají Jeho jméno, ale nikdy nejsou
nasyceni. Místo aby je tyto činnosti omrzely, dostávají nové a nové podněty k tomu, aby ve zpívání
a v myšlení na Kršnu pokračovali. Kršna je proto neustále svěţí. Nejen samotný Kršna, ale také
Kršnovo poznání je neustále svěţí. Bhagavad-gítá byla přednesena před pěti tisíci lety, a přesto ji
mnoho lidí stále znovu čte a nachází v ní stále nové a nové světlo. Kršna, Jeho jméno, sláva, vlastnosti vše, co je s Ním spojené - je neustále svěţí.
Všechny královny Dváraky byly bohyně štěstí. V 33. verši jedenácté kapitoly prvního zpěvu Šrímad
Bhágavatamu se říká, ţe bohyně štěstí jsou velice vrtkavé a nestálé a nikdo není schopen je pevněji
upoutat. Štěstí člověka se tak vţdy po čase mění. Kdyţ však bohyně štěstí sídlily s Kršnou ve Dvárace,
nemohly Ho opustit ani na okamţik. To znamená, ţe pouto ke Kršnovi je neustále svěţí. Dokonce ani
bohyně štěstí nemohou opustit Jeho společnost.
Rádhárání popisuje v Lalita-mádhavě neustálou svěţest Kršnových přitaţlivých rysů a přirovnává
Kršnu k nejlepšímu sochaři, protoţe je odborníkem v otesávání cudnosti ţen. Cudné ţeny mohou
dodrţovat pravidla a příkazy védských zásad, aby byly věčně věrné svým manţelům, ale Kršna dovede
zlomit jejich skálopevnou cudnost dlátem své krásy. Kršnovy přítelkyně byly většinou vdané, ale
jelikoţ byl jejich přítelem jiţ před svatbou, nemohly na Jeho přitaţlivé rysy, které je vţdy okouzlovaly,
zapomenout ani po svatbě.
54.
Kršnovo transcendentální tělo je věčné, plné poznání a blaţenosti.
znamená existující věčně ve
všech dobách a na všech místech; jinými slovy, všepronikající v čase a prostoru.
znamená plný
poznání. Kršna nemá, co by se od koho učil. Je nezávisle plný poznání.
znamená zdroj
veškeré radosti. Impersonalisté touţí splynout se září Brahmanu, září věčnosti a poznání, ale vyhýbají
se hlavní části absolutní radosti, která je v Kršnovi. Kdyţ se člověk oprostí od veškeré hmotné iluze,
falešného ztotoţňování, připoutanosti, odpoutanosti a pohrouţenosti do hmoty, můţe okusit
transcendentální blaţenost ze splynutí se září Brahmanu. To jsou předběţné vlastnosti člověka, který
můţe realizovat Brahman. V Bhagavad-gítě se říká, ţe člověk musí být plný radosti, ale tohle ještě není
radost - je to jen oproštění se od veškeré úzkosti. Osvobození ode všech úzkostí můţe být prvním
základem radosti, ale skutečná radost to ještě není. Ti, kteří realizovali vlastní já - dosáhli stavu
- se pouze připravují pro úroveň radosti. Radosti můţe člověk skutečně
dosáhnout pouze tehdy, dostane-li se do styku s Kršnou. Vědomí Kršny je tak úplné, ţe zahrnuje
i transcendentální radost získanou z neosobní realizace Brahmanu. Osobní Kršnova podoba známá jako
Šjámasundara přitahuje dokonce i impersonalisty.
V Brahma-sanhitě je potvrzeno, ţe záři Brahmanu tvoří Kršnovy tělesné paprsky - tato záře je pouhým
projevem Kršnovy energie. Samotný Kršna v Bhagavad-gítě potvrzuje, ţe je zdrojem záře Brahmanu.
Z toho můţeme dojít k závěru, ţe neosobní rys Absolutní Pravdy není konečným rysem. Konečným
rysem Absolutní Pravdy je Kršna.
Stoupenci vaišnavské školy se proto na své cestě k duchovní dokonalosti nikdy nesnaţí splynout se září
Brahmanu. Přijímají Kršnu jako konečný cíl seberealizace. Kršna je proto nazýván Parabrahman
(Nejvyšší Brahman) nebo Paraméšvara (Nejvyšší vládce). Šrí Jamunáčárja se modlil: ,,Můj drahý Pane,
vím, ţe ohromný vesmír a ohromný prostor a čas ve vesmíru pokrývá deset vrstev hmotných prvků
a kaţdá vrstva je desetkrát větší neţli ta předcházející. Tři kvality hmotné přírody, Garbhódakašájí
Višnu, Kšíródakašájí Višnu, Mahá-Višnu a nad nimi duchovní nebe a duchovní planety známé jako
Vaikunthy, a zář Brahmanu v duchovní obloze - to vše dohromady není nic jiného neţ malá ukázka
pouhé části Tvé energie.``
55. Má všechny mystické dokonalosti
Existuje mnoho měřítek dokonalosti. Nejvyšších hmotných dokonalostí, kterých mohou jógíni
dosáhnout, je osm: stát se nejmenším z nejmenších, stát se největším z největších a podobně. Na
Kršnově osobnosti můţeme vidět zároveň všechny hmotné i duchovní dokonalosti.
56. Kršnovy nepochopitelné energie
Kršna je přítomen všude, nejen v tomto vesmíru, nejen v srdcích všech ţivých bytostí, ale také
v kaţdém atomu. V modlitbách královny Kuntí najdeme zmínku o Kršnových nepochopitelných silách.
Zatímco Kršna mluvil s Kuntí, současně vstoupil do lůna Uttary, které hrozilo nebezpečí od jaderné
zbraně Ašvatthámy. Kršna dokáţe omámit dokonce i Brahmu a Šivu a můţe ochránit všechny
odevzdané oddané před následky hříšných činností. To jsou některé příklady Jeho nepochopitelných
energií.
Šríla Rúpa Gósvámí vzdává Kršnovi svou úctu slovy: ,,Kršna je zde přítomen jako lidská bytost a celá
hmotná příroda je Jeho pouhým stínem. Expandoval se na mnoho krav, telat a pasáčků a ve všech se
znovu projevil jako čtyřruký Nárájana. Učil milióny Brahmů seberealizaci a je hoden toho, aby Ho
uctívali nejen vůdcové všech vesmírů, ale i všichni ostatní. Budu Ho proto vţdy přijímat jako Nejvyšší
Osobnost Boţství.``
Kdyţ Kršna porazil Indru v bitvě o páridţátové květy z nebes, potkal ho Nárada a odsuzoval ho: ,,Ó
Indro, velký králi nebes, Kršna jiţ porazil Brahmu a Šivu. Jak můţe být řeči o tak bezvýznamném
polobohu, jako jsi ty?`` Nárada Muni samozřejmě odsuzoval Indru ţertem a Indra z toho měl zábavu.
Nárada potvrdil, ţe Kršna byl schopen oklamat dokonce i Brahmu a Šivu, a samozřejmě i Indru. Není
pochyb o tom, ţe Kršna měl sílu působit stejně i na niţší ţivé bytosti.
Brahma-sanhitá popisuje Kršnovy schopnosti zmenšit utrpení hříšných reakcí následujícím způsobem:
,,Velkým králem nebes počínaje a mravencem konče je kaţdý vystaven následkům svých předešlých
činů. Kršnův oddaný je však od těchto následků Kršnovou milostí oproštěn.`` Kršna to jasně potvrdil,
kdyţ se odebral k sídlu pána smrti Jamarádţi, aby přivedl zpět mrtvého syna svého učitele. Kršnův
učitel Ho poţádal, aby mu přivedl zpět jeho mrtvého syna, a Kršna se odebral k Jamarádţovi
a vyţadoval duši, kterou sem Jamarádţa přivedl a drţel pod svou nadvládou. Kršna mu okamţitě
nařídil: ,,Budiţ poţehnán Mým rozkazem a vrať Mi tuto duši!`` Z této události vyplývá, ţe i člověk,
kterého ovládají usměrňující zákony přírody a který je hoden Jamarádţova trestu, můţe získat
Kršnovou milostí naprostou ochranu.
Šukadéva Gósvámí popsal Kršnovy nepochopitelné energie následovně: ,,Kršna mate mou inteligenci,
protoţe se zjevil jako syn Nandy Mahárádţi, přestoţe je nezrozený. Je všepronikající, ale přesto leţí
v Jašódině náruči. Je všeprostupující, ale přesto Ho omezila Jašódina láska. Má nespočetné podoby, ale
přesto běhá jako Kršna před svým otcem a matkou, Nandou a Jašódou.`` V Brahma-sanhitě se říká, ţe
třebaţe Kršna ţije věčně ve svém transcendentálním sídle Gólóce Vrndávaně, je přesto přítomný všude,
dokonce i v atomech.
57. Kršnovo tělo vytváří nespočetné vesmíry
V desátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 11. verši Šrímad Bhágavatamu Brahmá říká: ,,Můj drahý Pane,
falešné ego, inteligence, mysl, obloha, vzduch, oheň, voda a země jsou hmotné sloţky vesmíru, které
můţeme přirovnat k ohromné nádobě. V této nádobě má moje tělo zanedbatelné rozměry a ačkoliv jsem
stvořil jeden z mnoha vesmírů, z pórů Tvého těla vycházejí nespočetné vesmíry jako nepatrné částečky
třpytící se na slunečním světle. Myslím si, ţe ve srovnání s Tebou jsem naprosto bezvýznamný, a proto
Tě ţádám o odpuštění. Prosím, buď ke Mně milostivý.``
Vezmeme-li v úvahu pouze jediný vesmír, najdeme v něm mnoho rozmanitých a úţasných věcí, neboť
je v něm nespočetně hvězd, obyvatel a sídel polobohů. Průměr vesmíru je čtyři bilióny mil a zaplňuje
ho mnoho temných oblastí známých jako Pátály neboli niţší hvězdné soustavy. Kršna je původcem
všeho, ale přesto je vţdy vidět ve Vrndávaně a projevuje své nepochopitelné energie. Kdo je schopen
náleţitě uctívat všemocného Pána, který vlastní tak nepochopitelné síly?
58. Původní zdroj všech inkarnací
Dţajadéva Gósvámí ve své Gíta-góvindě zpívá: ,,Pán zachránil Védy ve své podobě ryby a v podobě
ţelvy nesl na svých zádech celý vesmír. V podobě kance vyzvedl z vody planetu Zemi. V podobě
Nrsinhy zabil démona Hiranjakašipua. V podobě Vámany oklamal Mahárádţi Baliho. V podobě
Parašurámy pozabíjel celé dynastie kšatrijů. V podobě Pána Rámy zabil všechny démony. V podobě
Balarámy nosí velký pluh. V podobě Kalkiho zabil všechny ateistické lidi a v podobě Buddhy zachránil
všechna ubohá zvířata.`` * To jsou některé popisy inkarnací Kršny a ze Šrímad Bhágavatamu je patrno,
ţe z Kršnova těla neustále vycházejí nespočetné inkarnace jako vlny oceánu. Nikdo nedokáţe spočítat,
kolik je vln v moři, a podobně nikdo nespočítá, kolik inkarnací vychází z Kršnova těla.
* Všechny tyto inkarnace Boha jsou popsány ve třetí kapitole první části prvního zpěvu Šrímad
Bhágavatamu.
59. Kršna spasí nepřátele, které zabije
Další název spasení je
Protikladem je
neboli různé strastiplné podmínky
hmotného bytí. Slovo
naznačuje sloučení pěti sanskrtských písmen:
a
Jsou to první písmena slov, která označují různé podmínky. První písmeno
pochází ze slova
coţ znamená ,,poráţka``. V hmotném zápase o přeţití se setkáváme pouze
s poráţkou. Chceme přemoci narození, nemoc, stáří a smrt, a jelikoţ všechny strastiplné podmínky není
moţné překonat, následkem iluze máji se jednoduše setkáváme pouze s poráţkou (
).
Další písmeno
pochází ze slova
je pěna, kterou vidíme na ústech člověka,
který je velice unaven (můţeme ji často vidět také u koní). Písmeno
pochází ze slova
,
které znamená připoutanost.
pochází ze slova
znamenajícího strach.
pochází ze
slova
, coţ znamená smrt. Slovo
naznačuje náš zápas o existenci a naše setkání
s poráţkou, vyčerpáním, připoutaností, strachem a nakonec se smrtí.
označuje to, co
můţe všechny tyto hmotné podmínky odstranit. Říká se, ţe Kršna je ten, kdo dává
cestu osvobození.
-
Pro impersonalisty a Kršnovy nepřátele znamená osvobození splynutí s Nejvyšším. Démoni
a impersonalisté se o Kršnu nezajímají, ale Kršna je tak laskavý, ţe udělí osvobození i svým nepřátelům
a impersonalistům. Váţe se k tomu následující citát: ,,Ó Murári (Kršno)! Jak je úţasné, ţe démoni, kteří
vţdy záviděli polobohům, nebyli nikdy schopni proniknout Tvými vojenskými šiky, ale přesto pronikli
do oblasti
Slunce.`` Slovo
je pouţito obrazně.
znamená ,,Slunce`` a také
,,přítel``. Démoni, kteří se Kršnovi postavili jako nepřátelé, chtěli proniknout Jeho vojenskými šiky, ale
namísto toho v bitvě zemřeli, následkem čehoţ pronikli na planetu Mitra neboli Slunce. Jinými slovy
vstoupili do záře Brahmanu. Příklad se Sluncem je zde pouţit proto, ţe Slunce neustále září jako
duchovní obloha, ve které se nachází nespočetné mnoţství zářících vaikunthských planet. Kršnovi
nepřátelé padli a místo aby pronikli Kršnovými šiky, pronikli do přátelského ovzduší duchovní záře. Je
to Kršnova milost, a proto je znám také jako vysvoboditel svých nepřátel.
60. Přitahuje osvobozené duše
Existuje mnoho příkladů, ţe Kršna přitahoval i velké osvobozené duše jako Šukadévu Gósvámího
nebo Kumáry. Kumárové o tom řekli: ,,Jak je to úţasné - ačkoliv jsme naprosto osvobození, prostí
tuţeb a na úrovni
, přesto touţíme okusit zábavy Rádhy a Kršny.``
61. Provádí úţasné činnosti
V Brhad-vámana Puráně Pán říká: ,,Mých okouzlujících radovánek je mnoho, avšak kdykoliv
pomyslím na rása-lílu, které se věnuji s gópími, znovu po ní zatouţím.``
Jeden oddaný řekl: ,,Vím o Nárájanovi, manţelovi bohyně štěstí, a znám také mnoho dalších inkarnací
Pána. Všechny jejich zábavy zajisté vzrušují mou mysl, ale
, které se věnuje Pán Kršna
osobně, úţasně zvětšuje mé transcendentální potěšení.``
62. Kršna je obklopen milujícími oddanými
Kdyţ mluvíme o Kršnovi, Kršna není nikdy sám. ,,Kršna`` znamená Jeho jméno, Jeho vlastnosti, Jeho
sláva, Jeho přátelé, Jeho příslušenství, okolí - to vše zároveň. Mluvíme-li o králi, rozumíme tím, ţe je
obklopen ministry, sekretáři, vojenskými veliteli a mnoha jinými lidmi. Podobně i Kršna není neosobní.
Zvláště ve svých vrndávanských radovánkách Ho obklopují gópí, pasáčci, Jeho otec, matka a všichni
obyvatelé Vrndávany.
V desátém zpěvu, třicáté první kapitole, 15. verši Šrímad Bhágavatamu gópí naříkají: ,,Můj drahý
Kršno, kdyţ jdeš ve dne se svými kravami do vrndávanského lesa, kaţdý okamţik trvá dvanáct let
a čekání je pro nás velice těţké. Kdyţ na konci dne opět přijdeš, díváme se na Tvůj krásný obličej a tak
nás přitahuje, ţe od Tebe nejsme schopny odvrátit zrak. Kdyţ při tom naše oči občas mrkají,
odsuzujeme stvořitele Brahmu jako hlupáka, protoţe neví, jak stvořit dokonalé oči!`` Gópí rušilo
mrkání očí, protoţe jejich oči se při něm na okamţik zavřely a nemohly vidět Kršnu. Znamená to, ţe
láska gópí ke Kršnovi byla tak velká a extatická, ţe je rozrušila jedna jediná chvilka bez Něj. A kdyţ
Kršnu viděly, byly rozrušeny také. Je to paradox.
Jedna gópí se Kršnovi svěřovala: ,,Kdyţ se s Tebou v noci setkáváme, povaţujeme noc za velice
krátkou. Coţpak jenom tuhle noc, dokonce i Brahmovu noc * bychom povaţovaly za malou
chviličku!`` O Brahmově dni si můţeme udělat představu z verše Bhagavad-gíty (8.17.): ,,Podle
lidských měřítek tvoří tisíc cyklů jug po sobě jeden Brahmův den, a právě taková je délka jeho noci.``
Gópí říkaly, ţe i kdyby noc mohla být tak dlouhá, stejně by to pro jejich setkání s Kršnou bylo málo.
* 4 300 000 000 slunečních let se rovná dvanácti hodinám neboli jedné noci Brahmy.
63. Kršnova přitaţlivá flétna
V desátém zpěvu, třicáté páté kapitole, 15. verši Šrímad Bhágavatamu říkají gópí matce Jašódě: ,,Kdyţ
Tvůj syn hraje na flétnu, zmate to i Šivu, Brahmu a Indru, přestoţe jsou pokládáni za největší vzdělané
učence a osobnosti. Při zaslechnutí zvuku Kršnovy flétny se i tyto velké osobnosti pokloní a zváţní,
neboť studují zvukovou vibraci.``
Šrí Rúpa Gósvámí ve své knize Vidaghda-mádhava popisuje zvuk Kršnovy flétny: ,,Zvuková vibrace
vytvořená Kršnovou flétnou podivuhodně zastavila Šrí Šivu v jeho hře na buben
a tatáţ
flétna vyrušila čtyři Kumáry z jejich meditace. Udivila Brahmu, který seděl na lotosovém květu neţli
začal tvořit, a Anantadéva, který klidně drţel všechny planety na své hadí hlavě, se hýbal ze strany na
stranu v rytmu transcendentální vibrace Kršnovy flétny, která pronikla obaly vesmíru a dospěla do
duchovního nebe.``
64. Kršnova dokonalá krása
Ve třetím zpěvu, druhé kapitole, 12. verši Šrímad Bhágavatamu říká Uddhava Vidurovi: ,,Můj drahý
pane, Kršnova podoba byla ze všeho nejkrásnější, kdyţ se zjevil na této planetě a ukázal schopnosti své
vnitřní energie. Během svých zábav na této planetě zde byl přítomen ve své nejpřitaţlivější podobě
a svou vnitřní energií ukázal své bohatství, které ohromí kaţdého. Jeho osobní krása byla tak velká, ţe
neměl zapotřebí nosit na těle ozdoby. Popravdě řečeno, místo aby ozdoby zkrášlovaly Kršnu, Kršnova
krása zkrášlovala je.``
V desátém zpěvu, dvacáté deváté kapitole, 40. verši Šrímad Bhágavatamu říkají gópí Kršnovi o tom,
jak přitaţlivá je Jeho tělesná krása a zvukové vibrace Jeho flétny: ,,Náš vztah k Tobě připomíná
milostné pletky s milencem, ale nemůţeme se neţ divit, jak nějaká ţena můţe zachovat svou cudnost,
kdyţ zaslechne zvuk Tvé flétny. Nejen ţeny, ale také muţi tvrdého srdce při zvuku Tvé flétny klesají ze
svého postavení. Viděly jsme, jak ve Vrndávaně dokonce i krávy, srnce, ptáky, stromy - všechny okouzlil sladký zvuk Tvé flétny a fascinující krása Tvé osobnosti.``
Rúpa Gósvámí ve své Lalita-mádhavě říká: ,,Jednou se stalo, ţe Kršna zahlédl svůj zrcadlící se odraz
na nádvoří s drahokamy. Kdyţ uviděl odraz svého těla, vyjádřil své pocity:, Jak podivuhodné, ţe jsem
nikdy neviděl tak krásnou postavu! Je to Má vlastní podoba, ale přesto se ji stejně jako Rádhárání
snaţím obejmout a uţívat nebeské blaţenosti.``` Ukazuje to, jak jsou Kršna a Jeho odraz jednotní
a totoţní. Mezi Kršnou a Jeho odrazem není rozdíl, a stejně tak není rozdíl mezi Kršnou a Jeho
obrázkem. Takové je Kršnovo transcendentální postavení.
Výše zmíněné citáty popisují některé z úţasných zdrojů radosti v Kršnovi a zároveň také
transcendentální vlastnosti Jeho osobnosti. Kršnovy transcendentální vlastnosti lze přirovnat k oceánu:
nikdo nedokáţe odhadnout délku a šířku oceánu. Ale kdyţ prozkoumáme jednu kapku, poznáme, co
celý oceán obsahuje. Stejně tak tyto citáty nám umoţňují porozumět Kršnovu transcendentálnímu
postavení a vlastnostem.
V desátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 7. verši Šrímad Bhágavatamu Pán Brahmá říká: ,,Můj drahý Pane,
nepochopitelné vlastnosti, krása a činnosti, které jsi vyjevil za své přítomnosti na této planetě, nelze
odhadnout ţádným hmotným měřením. Dokonce i kdyţ se budeme snaţit představit si:, Kršna můţe být
asi takový`, nebude to moţné. Materialistický vědec můţe po mnoha narozeních nebo mnoha letech
jednoho dne odhadnout atomické sloţení celého světa nebo spočítat elementární částečky prostupující
oblohu či můţe poskytnout odhad počtu všech atomů ve vesmíru, ale přesto nebude schopen spočítat
transcendentální vlastnosti Tvé osobnosti - oceánu transcendentální blaţenosti.``
KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ
Kršnova osobnost
Šríla Rúpa Gósvámí píše, ţe ačkoliv je Kršna zdrojem neomezené radosti a je největší ze všech vůdců,
přesto trojím způsobem závisí na svých oddaných. Oddaný oceňuje Nejvyšší Osobnost Boţství podle
svého citového postavení třemi způsoby: jako nejdokonalejšího, velice dokonalého a dokonalého.
Projeví-li se Pán plně, vzdělaní učenci Ho oceňují jako nejdokonalejšího, projeví-li se v menším
rozsahu, nazývá se velice dokonalý, a projeví-li se ještě méně, nazývá se dokonalý. Znamená to, ţe
Kršna je oceňován ve třech stupních, které se obzvláště projevují následovně: je-li v Gólóce
Vrndávaně, projeví své transcendentální vlastnosti jako nejdokonalejší, je-li ve Dvárace, projeví je jako
velice dokonalé, a je-li v Mathuře, projeví je jako dokonalé.
Kršnovu osobnost je v rozboru moţno označit jako
a
Zeptá-li se někdo, jak můţeme nějakou osobnost
spatřovat ve čtyřech navzájem si odporujících pohledech, můţeme odpovědět, ţe Pán je zdrojem všech
transcendentálních vlastností a činností. Jeho různé aspekty můţeme analyzovat podle zábav, kterých je
neomezené mnoţství, a tak si zde nic neodporuje.
je člověk, který je přirozeně velice váţný, jemný, odpouštějící, milostivý,
odhodlaný, pokorný, vysoce kvalifikovaný, rytířský a fyzicky přitaţlivý.
V tomto ohledu je velice důleţitý citát krále nebes Indry: ,,Můj drahý Pane, přiznávám, ţe jsem se proti
Tobě dopustil velkého přestupku, ale nejsem schopen toho litovat, neboť mne mate pohled na Tvůj
ojediněle rytířský duch, snahu ochránit své oddané, na Tvé odhodlání, Tvou vytrvalost, kdyţ jsi drţel
velký kopec Góvardhana, na Tvé krásné tělesné rysy a Tvou ojedinělou vlastnost - ţe Tě potěší pouhé
modlitby Tvých oddaných a těch, kteří se proti Tobě dopustili přestupku.``
Tato řeč krále nebes Indry přesně dokládá, ţe Kršna je
Mnoho vzdělaných učenců
uznalo, ţe i Pán Rámačandra je
ale všechny Jeho vlastnosti jsou zahrnuty v povaze
Pána Kršny.
Člověk se nazývá
je-li přirozeně velice zábavný, vţdy v rozkvětu mládí,
odborník na ţerty a je prost veškeré úzkosti. Taková osobnost je většinou přivyklá domovu a podřizuje
se svému milenci. Rys
v Kršnově osobnosti popisuje Jadţňa-patní, manţelka
jednoho z bráhmanů, kteří prováděli oběti ve Vrndávaně. Řekla své přítelkyni: ,,Jednoho dne Šrímatí
Rádhárání odpočívala se svými společnicemi v zahradě, a do této společnosti přišel Kršna. Posadil se,
a začal velice nestydatě vyprávět o svých radovánkách s Rádhárání, které se odehrály předcházející
noci. Jeho řeč přivedla Rádhárání do velkých rozpaků, styděla se a zasnila se v myšlenkách. Kršna
vyuţil té příleţitosti a namaloval jí na ňadra různé druhy tilaků. Kršna se ukázal jako veliký odborník
tohoto umění.`` Tímto způsobem se Kršna jako
radoval ve společnosti gópí ze
svých mladických sklonů.
Odborníci na divadelní hry říkají, ţe Amor je ideální
můţeme ještě dokonaleji nalézt v osobnosti Kršny.
ale všechny vlastnosti
Člověk, který je velice mírumilovný, odpouštějící, ohleduplný a vděčný, se nazývá
. Kršna projevil svůj rys
při svém jednání
s Pánduovci. Za jejich věrnou oddanost se stal jejich vozatajem, rádcem, přítelem, poslem a někdy
tělesným stráţcem. Takový můţe být výsledek oddané sluţby Višnuovi. Kdyţ Kršna říkal Mahárádţovi
Judhišthirovi o náboţenských zásadách, ukázal se jako vzdělaný, ale jelikoţ přijal postavení
Judhišthirova mladšího bratrance, mluvil velice jemným tónem, coţ umocňovalo Jeho krásné tělesné
rysy. Pohyby Jeho očí a styl Jeho řeči dokázaly, jak dokonale uměl poučovat o morálních záleţitostech.
Učenci někdy přijímají také Mahárádţu Judhišthiru jako osobnost
.
Člověka, který je velice závistivý, pyšný, snadno se nahněvá, je netrpělivý a samolibý, nazývají
vzdělanci
. V povaze Pána Kršny jsou vidět tyto vlastnosti, protoţe v dopise
Kálajavanovi napsal, ţe Kálajavana je hříšná ţába. Kršna mu v dopise poradil, aby si okamţitě odešel
hledat nějakou tmavou studnu, protoţe jeden černý had jménem Kršna velice dychtí všechny takové
hříšné ţáby pozřít. Kršna Kálajavanu upomenul, ţe můţe všechny vesmíry obrátit v prach pouhým
pohledem.
Kršnova slova se zdají být zjevně závistivé povahy, ale při různých zábavách, na různých místech
a v různém čase se tato vlastnost přijímá jako vhodný charakterový rys. Kršnovy rysy
přijímáme jako dobré vlastnosti, protoţe je uţívá pouze k tomu, aby chránil své
oddané. Jinými slovy, při výměnách oddané sluţby mohou být pouţity dokonce i neţádoucí vlastnosti.
Druhý bratr Pánduovců, Bhíma, je také někdy popisován jako
Kršna jednou bojoval s démonem, který se objevil v podobě srnce. Vyzval ho takto: ,,Postavil jsem se
ti jako velký slon jménem Kršna. Musíš odejít z bojiště a přijmout poráţku, jinak tě čeká smrt.`` Kršnův
vyzývavý duch se Jeho vznešené povaze neprotiví - Kršna je Nejvyšší Bytost a v Jeho povaze je moţné
najít vše.
O protikladných rysech Nejvyšší Osobnosti Boţství se píše v Kúrma Puráně. Říká se tam, ţe Nejvyšší
Pán není ani moc tlustý a ani moc hubený. Je transcendentální hmotným vlastnostem i přesto, ţe Jeho
tělo má černou barvu. Jeho oči jsou načervenalé, je všemocný a vlastní veškerá bohatství. Protichůdné
rysy v Kršnově osobnosti nejsou udivující a vlastně bychom si neměli myslet, ţe si vlastnosti Kršny,
Nejvyšší Osobnosti Boţství, odporují. Měli bychom se snaţit Kršnovým rysům porozumět od autorit
a pochopit, jak tyto vlastnosti podle své svrchované vůle vyuţívá.
Mahá-varáha Purána potvrzuje, ţe transcendentální těla Kršny, Nejvyšší Osobnosti Boţství, a Jeho
expanzí existují věčně. Nejsou nikdy hmotná; jsou zcela duchovní a plná poznání. Jsou jako oceán
všech transcendentálních vlastností. Ve Višnu-jámala-tantře se říká, ţe jelikoţ jsou Nejvyšší Pán a Jeho
expandovaná těla vţdy plná poznání, blaţenosti a věčnosti, jsou vţdy prosty osmnácti druhů hmotného
znečištění - iluze, únavy, chyb, hrubosti, hmotného chtíče, roztěkanosti, pýchy, závisti, násilí,
nemilosrdnosti, vyčerpání, nepravosti, hněvu, dychtění, závislosti, touhy ovládat vesmír, spatřování
dvojností a podvádění.
Z výše zmíněných citátů je patrno, ţe Mahá-Višnu je zdrojem všech inkarnací v hmotném světě. Syn
Nandy Mahárádţi má však ještě vznešenější zcela jedinečné vlastnosti a tudíţ můţeme poznat, ţe je
zdrojem i Mahá-Višnua. Potvrzuje to Brahma-sanhitá: ,,Hluboce se klaním Góvindovi, Jehoţ částečnou
reprezentací je Mahá-Višnu.`` Nesmírná podoba Mahá-Višnua je zdrojem, ze kterého se vytvářejí
nespočetné vesmíry. Pocházejí z Jeho výdechu a s Jeho vdechem vcházejí do Něho zpět. Tento MaháVišnu je také úplnou částí části Kršny.
KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ
Další rysy Šrí Kršny
Šríla Rúpa Gósvámí popsal různé Kršnovy vznešené vlastnosti a nyní pokračuje v popisu
transcendentální krásy a následujících vlastností Pána: ozdobený, radující se, příjemný, spolehlivý,
neochvějný a vládnoucí. Popisuje Kršnu jako znalce pečlivého oblékání a velkomyslnou osobnost. To
jsou vlastnosti, které se všeobecně povaţují za vlastnosti velkých osobností.
Ozdobený
Říká se, ţe člověk je velký, zdobí-li ho vlastnosti jako milostivost k nešťastnému, velká síla,
nadřazenost, rytířskost, nadšení, odborná znalost a pravdivost. Tyto vlastnosti se v Kršnově charakteru
projevily během Jeho zábavy
V té době byla celá vrndávanská oblast
narušena Indrovými dešti, jak je vylíčeno jinde. Kršna si nejdříve myslel: ,,Oplatím Indrovu pomstu
tím, ţe zničím jeho nebeské království``, avšak později, kdyţ pomyslel na bezvýznamnost krále nebes,
změnil své plány a pocítil k Indrovi soucit. Nikdo nemůţe Kršnově hněvu odolat. Namísto aby Indrovi
oplácel, projevil soucit se svými přáteli ve Vrndávaně tím, ţe zvedl celý kopec Góvardhana, a tím je
ochránil.
Radující se
Kdyţ je člověk neustále šťastný a mluví zpravidla s úsměvem, povaţujeme ho za člověka v radostné
náladě. Tento rys jsme mohli vidět u Kršny, kdyţ se objevil při oběti krále Kansy. Píše se, ţe Kršna
s lotosovýma očima přišel mezi zápasníky velice zdvořile, pohlédl na ně s odhodláním a připadal jim
jako slon napadající nějaké rostliny. Dokonce i kdyţ k nim mluvil, neustále se usmíval, a statečně stál
na zápasnickém pódiu.
Příjemný
Má-li člověk velice sladké a ţádoucí vlastnosti, říká se mu příjemný. Příklad Kršnovy příjemné povahy
podává Šrímad Bhágavatam: ,,Jednoho dne, kdyţ Kršna čekal na břehu Jamuny na příchod Šrímatí
Rádhárání, začal navlékat girlandu z květů
. Mezitím se tam Šrímatí Rádhárání objevila
a v té chvíli se na Ní Murári (Kršna, nepřítel Mury), velice sladce podíval.``
Spolehlivý
Člověk, na kterého je spolehnutí za kaţdých okolností, se nazývá spolehlivý. Rúpa Gósvámí k tomu
řekl, ţe na Kršnu se spoléhali dokonce i démoni, neboť si byli jisti tím, ţe Kršna je nikdy nenapadne
bez patřičného důvodu. S důvěrou ţili s dveřmi dokořán otevřenými. Polobozi se démonů báli, ale
přesto byli přesvědčeni o Kršnově ochraně, a proto se i uprostřed nebezpečí věnovali rozmarným
hrátkám. Lidé, kteří se nikdy nepodrobili védským očistným obřadům, věřili, ţe Kršna přijímá pouze
víru a oddanost, a tak se zapojili do vědomí Kršny a byli zbaveni veškeré úzkosti. Všichni lidé - od
polobohů aţ k nekulturním - se mohou spoléhat na bezpříčinnou milost Nejvyššího Pána.
Neochvějný
Člověk, kterého nerozruší ani situace plná převratů, se nazývá neochvějný. Kršnovu neochvějnost
můţeme vidět, kdyţ trestal démona, známého pod jménem Bána. Démon Bána měl mnoho rukou
a Kršna je jednu po druhé usekával. Bána byl velký oddaný Šivy a bohyně Durgy, a tak kdyţ byl
potrestán, Šiva a Durgá se na Kršnu velice rozzuřili. Kršna však na ně nedbal.
Vládnoucí
Člověk, který můţe ovlivnit mysl všech, se nazývá vládnoucí. O Kršnově vládnutí pojednává desátý
zpěv, čtyřicátá třetí kapitola, 17. verš Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí popisuje Kršnu
králi Paríkšitovi: ,,Můj drahý králi, Kršna je bleskem pro zápasníky, pro obyčejného člověka je
nejkrásnější lidskou bytostí, pro mladé dívky je jako bůh lásky, pro pastevce a pasačky je
nejdůvěrnějším příbuzným, pro bezboţné krále je nejvyšším vladařem, pro své rodiče Nandu a Jašódu
je pouhé dítě, pro bhódţského krále Kansu je zosobněná smrt, pro tupé a nechápavé je jako kámen, pro
jógíny je Nejvyšší Absolutní Pravdou a pro Vršniovce je Nejvyšší Osobností Boţství. V tomto
vládnoucím postavení se Kršna objevil spolu se svým starším bratrem Balarámou.`` Kdyţ byl Kršna,
který je jako oceán všech nálad, přítomen v Kansově aréně, různým lidem, kteří k Němu byli poutáni
různými vztahy, se jevil odlišně. V Bhagavad-gítě stojí, ţe kaţdému se Pán zjevuje podle toho, jaký má
k Němu vztah.
Učenci někdy poukazují na to, ţe slovo ,,vládnoucí`` označuje člověka, který nedokáţe snášet, je-li
přehlíţen. Tuto Kršnovu zvláštní vlastnost jsme mohli vidět, kdyţ Kansa uráţel Mahárádţu Nandu.
Vasudéva ţádal Kršnu, aby mu pomohl Kansu zabít a Kršna se díval na Kansu touţebnýma očima jako
prostitutka a chystal se na krále skočit.
Znalec pečlivého oblékání
Člověk, který se velice rád obléká, se nazývá
neboli ten, kdo se umí pečlivě oblékat.
U Kršny se tato vlastnost projevuje dvěma způsoby: někdy zdobil různými znaky Šrímatí Rádhárání
a jindy, kdyţ se připravoval zabít démony jako je Arištásura, si s pečlivostí velice pěkně upravil svůj
opasek.
Velkorysý
Člověk, který umí dát sebe samého komukoli, se nazývá velkorysý. Nikdo nemůţe být velkorysejší neţ
Kršna, protoţe je vţdy připraven dát svému oddanému sebe samého. Kršna je v podobě Šrí Čaitanji
připraven dát sebe samotného a udělit osvobození dokonce i tomu, kdo oddaný není.
Kršna nezávisí na nikom, ale i přesto ze své bezpříčinné milosti závisí na Gargovi Ršimu, aby obdrţel
náboţenské pokyny, v učení se vojenskému umění závisí na Sátjakim a pro dobré rady závisí na svém
příteli Uddhavovi.
KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ
Kršnovi oddaní
Člověk, který je neustále pohrouţený do vědomí Kršny, se nazývá Kršnův oddaný. Šríla Rúpa Gósvámí
řekl, ţe všechny dříve probrané transcendentální vlastnosti můţeme nalézt také u Kršnových oddaných.
Kršnovy oddané můţeme rozdělit na dvě skupiny: ti, kteří rozvíjejí oddanou sluţbu proto, aby vstoupili
do transcendentálního království, a ti, kteří jsou jiţ na dokonalé úrovni oddané sluţby.
Člověk, který dosáhl úrovně, kdy je poután ke Kršnovi, a který se ještě nedostal mimo vliv všech
hmotných svodů, ale kvalifikoval se ke vstupu do království Boha, se nazývá
je ten, kdo pěstuje oddanost ve vědomí Kršny. Popis takového oddaného najdeme
v jedenáctém zpěvu, druhé kapitole, 46. verši Šrímad Bhágavatamu. Říká se v něm, ţe člověk, který má
neochvějnou víru a lásku k Osobnosti Boţství, přátelí se s oddanými Kršny, je velice milostivý
k nevědomým a přivádí je na úroveň oddané sluţby, a který se nezajímá o neoddané, se povaţuje za
člověka na úrovni rozvíjení oddané sluţby.
Kdyţ shledáme, ţe při naslouchání o Pánových zábavách někdo roní slzy, znamená to, ţe jeho slzy
uhasí planoucí oheň hmotného bytí. Kdyţ se oddanému třese tělo a vstávají mu vlasy na hlavě, měli
bychom rozumět, ţe se blíţí k dokonalosti. Příkladem sádhaky, který rozvíjí oddanou sluţbu, je
Bilvamangala Thákura.
Dokonalý oddaný je ten, koho oddaná sluţba nikdy neunavuje, kdo se neustále věnuje činnostem ve
vědomí Kršny a neustále vychutnává transcendentální nálady vztahu s Kršnou. Dokonalého stavu
můţeme dosáhnout dvěma způsoby: postupným procesem oddané sluţby nebo bezpříčinnou milostí
Kršny i přesto, ţe jsme se ještě neprobrali všemi podrobnostmi oddané sluţby.
Ve třetím zpěvu, patnácté kapitole, 25. verši Šrímad Bhágavatamu je následující popis oddaného, který
dosáhl dokonalosti pravidelným vykonáváním oddané sluţby: Člověk, který je zbaven falešného
egoismu hmotného bytí, neboli pokročilý mystik, je způsobilý ke vstupu do království Boha, známého
jako Vaikuntha. Takový mystik bude z neustálého vykonávání usměrňovacích zásad oddané sluţby tak
veselý, ţe tím získá zvláštní přízeň Nejvyššího Pána. Mocný vládce smrti Jamarádţa se blízko takového
oddaného bojí projít. Z toho si můţeme udělat představu o tom, jakou sílu má pokročilá oddaná sluţba,
zvláště kdyţ oddaní společně sedí a věnují se rozhovorům o zábavách Nejvyšší Osobnosti Boţství. Tito
oddaní vyjadřují své pocity takovým způsobem, ţe přecházejí automaticky do extáze a na jejich tělech
se objevuje mnoho transcendentálních příznaků. Kaţdý, kdo touţí po pokroku v oddané sluţbě, musí jít
v jejich stopách.
Prahláda Mahárádţa řekl, ţe nikdo nemůţe dosáhnout dokonalé úrovně oddané sluţby aniţ se klaní
vznešeným oddaným. Učení světci jako Markandéja Rši dosáhli dokonalosti v oddané sluţbě pouhým
dodrţováním usměrňujících zásad sluţby.
Dosaţení dokonalosti v oddané sluţbě pouhou bezpříčinnou milostí Pána vysvětluje Šrímad
Bhágavatam v souvislosti s bráhmany a jejich manţelkami, kteří se věnovali provádění jadţní neboli
obětí. Kdyţ manţelky bráhmanů obdrţely přízeň Pána Kršny a okamţitě dosáhly extáze lásky k Bohu,
jejich manţelé řekli: ,,Jak úţasné - třebaţe se tyto ţeny nepodrobily ţádným očistným obřadům jako je
přijetí posvátné šňůry, nebydlely v klášteru duchovního mistra, nedodrţovaly přísné zásady celibátu,
nepodstupovaly ţádná odříkání a nefilozofovaly o vykonávání obřadů, přesto dosáhly přízně Kršny, po
které touţí dokonce i velcí mystici! Jak je to úţasné - ony takové dokonalosti dosáhly, a my, přestoţe
jsme bráhmani, kteří vykonali všechny očistné činnosti, stále této dokonalé úrovně dosáhnout
nemůţeme!``
Podobně Nárada řekl Šukadévovi Gósvámímu: ,,Můj drahý Šukadévo Gósvámí, nikdy ses neobtěţoval
ţít pod dohledem duchovního mistra, a přesto jsi dosáhl tak vysoké úrovně transcendentálního poznání.
Jak úţasné - přestoţe jsi nikdy neprováděl přísná odříkání, setrváváš na nejdokonalejší úrovni lásky
k Bohu.``
Šukadéva Gósvámí a manţelky bráhmanů provádějících oběti jsou nejznámějšími příklady oddaných,
kteří dosáhli dokonalé úrovně oddané sluţby milostí Nejvyšší Osobnosti Boţství.
Věčná dokonalost
Lidé, kteří dosáhli věčného blaţeného ţivota na úrovni Šrí Kršny, a kteří jsou svou transcendentální
láskyplnou sluţbou schopni připoutat Pána Kršnu, se nazývají věčně dokonalí. Odborný název je
Existují dva druhy ţivých bytostí - totiţ
a
Rozdíl je v tom, ţe
je věčně Kršny si vědomá ţivá bytost,
která nezapomíná, zatímco
neboli věčně podmíněná duše na svůj vztah ke
Kršnovi zapomíná.
Postavení ţivých bytostí
vysvětluje Padma Purána v souvislosti s vyprávěním
o Nejvyšší Osobnosti Boţství a Satjabhámě déví. Pán říká Satjabhámě: ,,Má drahá Satjabhámo déví,
sestoupil jsem na planetu Zemi na ţádost Brahmy a ostatních polobohů. Všichni, kteří se narodili v této
rodině Jaduovců, jsou Moji věční společníci. Drahá ţeno, neměla by sis myslet, ţe Moji společníci jsou
ode Mně někdy odděleni. Jsou to Mé osobní expanze a měla bys vědět, ţe jsou téměř stejně mocní jako
Já. Pro své transcendentální vlastnosti jsou Mi velice drazí a Já jsem velice drahý jim.`` Kaţdý, koho
osvěţí naslouchání o zábavách Šrí Kršny, kdyţ byl se svými společníky přítomný na Zemi, by měl být
chápán jako
věčně dokonalý.
V desátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: ,,Jak úţasní jsou šťastní
obyvatelé Vrndávany jako Nanda a ostatní pastevci. Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, Nejvyšší
Brahman se stal jejich důvěrným přítelem!``
Podobný citát můţeme najít v desátém zpěvu, dvacáté šesté kapitole, 10. verši Šrímad Bhágavatamu.
Kdyţ Pán Kršna zvedl kopec Góvardhana, pastevce, kteří byli pod ochranou Pána Kršny, to velice
udivilo a šli se zeptat Nandy Mahárádţi: ,,Drahý Nando Mahárádţo, jak je moţné, ţe nás Kršna tak
intenzívně přitahuje a ţe my tak láskyplně přitahujeme Jeho? Znamená to, ţe je Nadduší všech?``
Všichni obyvatelé Vrndávany a Dváraky - tedy pastevci a členové jaduovské rodiny - jsou věčně
dokonalí oddaní Pána. Pán sestupuje na tuto planetu ze své bezpříčinné milosti a tito oddaní sem také
přicházejí, aby Pánovi pomohli v Jeho zábavách. Nejsou to obyčejné ţivé bytosti nebo podmíněné duše,
jsou to věčně osvobozené osobnosti, společníci Osobnosti Boţství. Stejně jako Kršna, kdyţ sestoupí na
tuto planetu, se chová jako obyčejný člověk, rovněţ činnosti členů jaduovské dynastie a obyvatel
Vrndávany připomínají činnosti obyčejných lidí. Nejsou to však obyčejní lidé; jsou stejně svobodní
jako je Pán Kršna samotný.
V oddíle Padma Purány zvaném Uttara-khanda stojí: ,,Stejně jako Pán Rámačandra sestoupil spolu
s Lakšmanou (expanzí Sankaršany) a Bharatou (expanzí Pradjumny), tak s Pánem Kršnou sestoupili
také příslušníci jaduovské dynastie a vrndávanští pastevci, aby se setkali v transcendentálních zábavách.
Kdyţ se Nejvyšší Pán vrací do svého věčného sídla, Jeho společníci se vracejí zpět s Ním. Tyto věčně
osvobozené vaišnavy nepoutají hmotné zákony narození a smrti.``
Samotný Pán prohlásil v Bhagavad-gítě, ţe Jeho narození, skutky a činnosti - vše je transcendentální.
Podobně jsou transcendentální i narození, skutky a činnosti Jeho společníků. Je přestupkem povaţovat
se za Kršnu a stejně tak je přestupkem povaţovat se za Jašódu, Nandu nebo jakéhokoliv jiného
společníka Pána. Měli bychom vţdy pamatovat na to, ţe tyto osobnosti jsou transcendentální a nikdy
nejsou hmotně podmíněny.
Popsali jsme, ţe Kršna, nepřítel Kansy, má šedesát čtyři transcendentální vlastnosti a všechny věčně
osvobozené duše, které Pána doprovázejí, mají nepochybně prvních padesát pět vlastností. Chovají se
k Nejvyšší Osobnosti Boţství v jedné z pěti transcendentálních nálad, jimiţ jsou neutralita,
sluţebnictví, přátelství, rodičovství a milostná láska. Vztahy k Pánu jsou věčné a oddaní
se nemusí snaţit dosáhnout dokonalé úrovně dodrţováním usměrňovacích zásad
oddanosti. Jsou věčně způsobilí slouţit Kršnovi.
KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ
Podněty k extatické lásce
Určité věci dávají podněty neboli stimulují extatickou lásku ke Kršnovi: Jeho transcendentální
vlastnosti, Jeho neobvyklé činnosti, Jeho úsměvy, Jeho oděv a girlandy, Jeho flétna, Jeho buvolí roh,
Jeho zvonky na nohách, Jeho lastura, Jeho šlépěje, místa Jeho zábav (jako je Vrndávana), Jeho oblíbená
rostlina (tulasí), Jeho oddaný a pravidelná moţnost na Něj vzpomínat. Jednou z příleţitostí ke
vzpomínání na Pána je Ékádaší, které přichází dvakrát měsíčně - jedenáctého dne ubývání a dorůstání
měsíce. Toho dne se oddaní postí a po celou noc neustále opěvují slávu Pána.
Kršnovy transcendentální vlastnosti, Jeho neobvyklé činnosti a Jeho úsměv
Kršnovy transcendentální vlastnosti můţeme rozdělit na tři skupiny: vlastnosti náleţející Jeho
transcendentálnímu tělu, vlastnosti náleţející Jeho transcendentální řeči a vlastnosti náleţející Jeho
transcendentální mysli.
Kršnův věk, Jeho transcendentální tělesné rysy, Jeho krása a Jeho příjemnost jsou vlastnosti příslušející
Jeho tělu. Mezi Kršnou a Jeho tělem není rozdíl, a proto jsou transcendentální rysy náleţející Jeho tělu
stejné jako rysy samotného Kršny. Jelikoţ tyto vlastnosti podněcují extatickou lásku oddaného,
rozebírali jsme je jako oddělené příčiny lásky. Být přitahován Kršnovými vlastnostmi znamená být
přitahován samotným Kršnou, protoţe mezi Kršnou a Jeho vlastnostmi ţádný skutečný rozdíl
neexistuje. Kršnovo jméno je také Kršna. Kršnova sláva je také Kršna. Kršnovo okolí je také Kršna.
Kršna a vše ve vztahu s Kršnou, co podněcuje lásku k Němu, je Kršna, ale abychom těmto věcem
porozuměli, rozebereme je odděleně.
Kršna je oceán veškeré transcendentální radosti, a proto se podněty lásky ke Kršnovi od samotného
Kršny ve skutečnosti neliší, i kdyţ jsou zdánlivě odlišné. V sanskrtské terminologii se Kršnovy
vlastnosti - Jeho jméno a sláva - pojímají zároveň jako podněty i jako rezervoáry lásky.
Kršnův věk rozdělujeme na tři období: ode dne zjevení do konce Jeho pátého roku se nazývá
od počátku šestého roku do konce desátého roku se nazývá
a od
jedenáctého roku do konce patnáctého roku se nazývá
Od začátku šestnáctého roku se
Kršnovi říká
neboli mladík a jiţ zůstává beze změny.
Kršna se věnuje transcendentálním zábavám většinou během období
a
Láskyplným zábavám se svými rodiči se věnoval během svého období
přátelství s pastevci během období
a přátelství s gópími během věku
Kršnovy zábavy ve Vrndávaně skončily na konci Jeho patnáctého roku a potom se přemístil do Mathury
a Dváraky, kde se věnoval všem ostatním zábavám.
Šríla Rúpa Gósvámí v Bhakti-rasámrta-sindhu jasně popisuje Kršnu jako oceán veškeré radosti. Zde
jsou některé úryvky z jeho popisu.
Kršnovo období
můţeme rozdělit na tři části. Na začátku věku
, na počátku
Jeho jedenáctého roku, lesk Jeho těla tak zjasní, ţe začne podněcovat extatickou lásku. Má také
načervenalé okraje očí a na Jeho těle vyrůstají jemné chloupky. Jedna z obyvatel Vrndávany jménem
Kundalatá popisovala počátek Jeho věku
své přítelkyni: ,,Má drahá přítelkyně, právě
jsem shlédla ojedinělou krásu Kršny. Načernalá barva Jeho těla připomíná drahokam
Na očích má načervenalá znaménka a na Jeho těle vyrůstají malé jemné chloupky. Tyto příznaky Mu
dodávají neobyčejnou krásu.``
V desátém zpěvu, dvacáté první kapitole, 5. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi
Paríkšitovi: ,,Můj drahý králi, popíši ti, jak se gópí ponořily do myšlenek na Kršnu. Meditovaly, jak se
Kršna obléká jako tanečník a vchází do vrndávanského lesa, jehoţ zemi značí otisky svých nohou.
Meditovaly o Kršnově helmici s pavím perem, o náušnicích na Jeho uších a o Jeho zlatě ţlutých šatech
s drahokamy a perlami. Meditovaly také o Kršnově hře na flétnu a o tom, jak všichni pasáčci opěvovali
Jeho slávu.`` Tak popisuje meditaci, které se gópí obvykle věnovaly.
Gópí někdy přemýšlely o Jeho jemných nehtech, o Jeho pohybujícím se obočí a Jeho zubech
zabarvených jako
od ţvýkání betelového listu. Jedna gópí popisovala své přítelkyni: ,,Má
drahá přítelkyně, jen se podívej, jak Aghův nepřítel nabyl úţasných rysů! Jeho obočí jsou jako obočí
Amora a pohybují se jakoby tančila. Konečky nehtů má jemné jako uschlé bambusové lístky. Zuby má
načervenalé, takţe vypadá, jako by se hněval. Jakou má za těchto okolností mladá dívka naději, ţe
nepodlehne té kráse?``
Kršnovy přitaţlivé rysy také popisuje Vrndá, gópí, podle které dostala Vrndávana své jméno. Řekla
Kršnovi: ,,Můj drahý Mádhavo, Tvůj nově vymyšlený úsměv tak okouzluje srdce gópí, ţe nejsou vůbec
schopné se vyjádřit! Zmátlo je to a s nikým nemluví. Všechny gópí to zasáhlo tak, jako kdyby pokropily
své ţivoty třemi kapkami vody. Jinými slovy, vzdaly se veškerých nadějí na ţití.`` Kdyţ člověk zemře,
jeho tělo se podle indického zvyku pokape vodou. Z řeči Vrndy vyplývá, ţe Kršnova krása gópí tak
okouzlila, ţe kdyţ nedokázaly vyjádřit, co cítí, rozhodly se spáchat sebevraţdu.
Ve věku od třinácti do čtrnácti let nabyly obě Kršnovy ruce a hruď nevyslovitelné krásy a Jeho postava
začala být zcela okouzlující. Kdyţ Kršna dospěl do věku třinácti let, Jeho stehna se podobala sloním
chobotům, Jeho vzedmutá hruď byla jako klenba z drahokamů a Jeho ruce byly silnější neţ závory na
dveřích. Kdo dovede popsat Jeho úţasnou krásu? Jeho příjemný úsměv, Jeho neposedné oči a Jeho
písně okouzlující celý svět dodávají Kršnově tělu na zvláštní kráse. To jsou zvláštní rysy tohoto věku.
Jeden citát říká, ţe kdyţ Kršna dospěje do tohoto věku, začne mít tak krásné tělesné rysy, ţe Jeho
neposedné oči se stanou hračkou Amorovou a Jeho úsměv připomíná čerstvě rozkvetlý květ lotosu.
Okouzlující zvuk Jeho písní přináší potíţe mladým dívkám, jeţ by měly zůstat cudné a věrné svým
manţelům.
V tomto věku se Kršna těšil z rása-líly a ukázal svou schopnost ţertovat s pastevkyněmi a radovat se
z jejich společnosti v křoviscích zahrad na břehu Jamuny.
K tomu se váţe následující citát: ,,Po celé oblasti známé jako Vrndávana byly na zemi šlépěje Kršny
a gópí a na některých místech kolem byla roztroušena paví pera. V křovích Vrndávanských zahrad
bývalo někdy pěkně podestláno a na některých místech byly po společném tanci Góvindy a gópí na
zemi hromady písku.`` To jsou některé z výjevů, které Kršna vymyslel pro různé zábavy v místě
známém jako Vrndávana.
Následující řeč jedné gópí popisuje Kršnovy přitaţlivé rysy tohoto věku: ,,Má drahá přítelkyně, jen se
podívej, jak na obloze Kršny znenadání vychází mocné slunce a jak oslabuje paprsky našeho měsíce
cudnosti. Naše pouto ke Kršnovi je tak silné, ţe lotosový květ našeho vkusu uvadá, a my při
rozhodování, zda budeme i nadále cudnými ţenami nebo zda se staneme obětí Kršnovy krásy, docela
ztrácíme rozum. Má drahá přítelkyně, myslím, ţe jsme přišly o všechny naděje!``
Ve věku
jedenáctým rokem počínaje a patnáctým rokem konče, rozdělily Kršnovy ruce,
nohy a stehna tři dělící čáry. V té době se Kršnova hruď vyrovná kopci drahokamů
,
ruce sloupům z drahokamu
, tři čáry v pase vlnám na Jamuně a stehna překrásným
banánům. Jedna gópí řekla: ,,Kršna je se všemi znamenitými rysy těla příliš neobvykle krásný, a proto
na Něj vţdy myslím, aby mě ochránil, neboť dokázal zabít všechny démony.``
V tomto citátu gópí přirovnávají to, jak jsou přitahovány ke Kršnovi, k útoku démonů, a aby svému
poutu ke Kršnově kráse odolaly, obracejí se s nadějí opět na Kršnu, protoţe Kršna je schopen všechny
druhy démonů zabít. Jinými slovy: byly zmatené, protoţe je na jednu stranu přitahovala Kršnova krása
a na druhou stranu po Kršnovi chtěly, aby démona této přitaţlivosti odstranil.
Věk
můţeme přeloţit jako jinošství. Na konci tohoto období všechny gópí řekly: ,,Kršna
ničí přitaţlivost Amora a narušuje tak věrnost všech čerstvě vdaných dívek. Kršnovy tělesné rysy se tak
zdokonalily, jako by to byla díla nejvyššího mistrovství. Jeho oči tančí lépe neţ ten nejdokonalejší
tanečník a dále jiţ Kršnovu krásu není s čím srovnávat.`` Moudří znalci popisují rysy Jeho těla v tomto
věku jako
, svěţí mládí. Kdyţ Kršna dospěje do tohoto věku a Jeho tělesné rysy
nabydou této podoby, začínají hrát přední roli milostné radovánky s gópími a podobné zábavy.
Milostné jednání má šest podob: usmiřování, provokování hádky, chození na schůzky s milovníkem,
sezení spolu, odloučení a podpora. Pán Kršna rozšířil království takového jednání a sám byl princem,
který mu vládl. Někdy provokoval hádky s mladými dívkami, někdy je škrábal papouščími drápy,
někdy navštěvoval gópí a někdy vyjednával prostřednictvím pasáčků, jak by se gópím oddal.
Některé z gópí Ho oslovovaly: ,,Drahý Kršno, jak dospíváš, stáváš se duchovním mistrem těchto
mladých dívek a učíš je, jak si mezi sebou šeptat. Učíš je pronášet slavnostní modlitby a právě tak je
učíš, jak klamat manţele, chodit k Tobě za noci do zahrad a nestarat se o příkazy nadřízených.
Povzbuzuješ je zvukem své okouzlující flétny a jako jejich učitel je učíš všem tajům milostných
záleţitostí.``
Říká se, ţe Kršna projevoval takovéto jednání uţ jako pětiletý chlapec, ale vzdělaní učenci o tom
nemluví, jelikoţ ještě nebyl v dostatečném věku. Kršna byl krásný, protoţe kaţdá část Jeho těla byla
dokonale stavěná a neměla jedinou chybu. Popis Jeho dokonalých tělesných rysů je následující: ,,Můj
drahý nepříteli Kansy, Tvé široké oči, Tvá vzedmutá hruď, Tvé ruce, které se podobají pilířům, a útlá
prostřední část Tvého těla vţdy okouzlí kaţdou krásnou dívku s lotosovýma očima.`` Ozdoby na
Kršnově těle ve skutečnosti neumocňovaly Kršnovu krásu, ale bylo tomu právě naopak - Kršna
zkrášloval je.
Člověku se říká jemný, nemůţe-li snést dotyk ani té nejjemnější věci. Uvádí se, ţe kaţdá část Kršnova
těla byla tak jemná, ţe i při dotyku čerstvě rašících lístků změnilo dotknuté místo na Jeho kůţi barvu.
Ve věku
se Kršnovy činnosti soustřeďovaly na přípravy k tanci
a také na zabíjení
démonů ve vrndávanském lese. Kdyţ se Kršna těšil s chlapci a dívkami ve vrndávanském lese, Kansa
posílal své společníky, aby Kršnu zabili, a Kršna ukazoval své síly tím, ţe je zabíjel.
Kršnovy šaty a girlandy
Kršna obvykle nosí na těle čtyři druhy šatů: košili, turban, opasek a svrchní šatstvo. Ve Vrndávaně si
obvykle oblékal červené šaty se zlatou košilí a na hlavě měl oranţový turban. Různé druhy opasků
doplňoval vţdy okouzlující úsměv a to zvětšovalo transcendentální blaţenost Jeho společníků. Kršnův
oděv je popisován vţdy jako skvostný. Jako slůně je někdy obléknuto do barevných oděvů, Kršnova
krása se projevovala tak, ţe byl ozdoben barevnými oděvy na různých částech svého těla.
poukazuje na Kršnovy hebké vlasy, Jeho pěkně oděné tělo potřené santálovou pastou
a ozdobené květinovými girlandami, Jeho tilak a betelový list na ţvýkání. Kršna se neustále zdobí na
způsob
. Ve vlasech měl vţdy pro ozdobu květiny, které byly buď uprostřed vlasů nebo Mu
sahaly aţ na záda. Při různých příleţitostech si Kršna upravoval vlasy různě. Santálová pasta rozetřená
na Jeho těle byla bílá, a kdyţ byla smíchána se šafránovou barvou, měla barvu ţlutou.
Kršna si obvykle dával na krk girlandu
Girlanda
se navléká
z květin nejméně pěti různých barev. Sahá vţdy aţ ke kolenům nebo ke kotníkům. Kromě této měl
Kršna také jiné druhy květinových girland - někdy zdobily Jeho hlavu a někdy je měl pověšené kolem
krku a na hrudi. Kršna měl na těle také umělecké malby ze santálové pasty a obarveného santálu.
Jedna gópí oslovila svou přítelkyni a začala chválit Kršnovy tělesné rysy. Vychvalovala načernalou
barvu Jeho pleti, načervenalou barvu betelového listu na ţvýkání, která stokrát zvětšovala Jeho krásu,
kadeřavé vlasy na hlavě, kunkumová * červená místa na Jeho těle, a tilak na čele.
*
je sladce vonící červený prášek, který se dává na těla uctívaných osob.
Jeho helmice, náušnice, náhrdelník, čtvery šaty, přívěsky na krku, prsteny na rukách, nákotníčky a Jeho
flétna - to jsou různé Kršnovy ozdoby. Aghův nepřítel Kršna vypadal vţdy krásně - se svou nádhernou
helmicí, náušnicemi z diamantů, perlovým náhrdelníkem, vyšívanými šaty a překrásnými prsteny na
rukách.
Kršna je někdy nazýván
znamená ,,les`` a
znamená ,,zahradník``.
tedy poukazuje na toho, kdo často nosí na různých částech svého těla květiny
a girlandy. Kršna se tak oblékal nejen ve Vrndávaně, ale také na Kuruovském bitevním poli. Kdyţ velcí
světci uviděli Jeho barevné šaty a girlandy z různých květin, modlili se následovně: ,,Pán Kršna nešel
na Kuruovské bitevní pole bojovat, ale obdařit všechny oddané svou přítomností.``
Kršnova flétna
O Kršnově flétně se říká, ţe zvuk tohoto úţasného nástroje je schopen narušit meditaci i těch
největších světců. Kršna takto rozhlašováním své transcendentální slávy po celém světě vyzýval Amora.
Kršna pouţívá tři druhy fléten. Jedna se nazývá
, druhá
a třetí
je
velice malá, ne delší neţ pět palců, a má pro hraní šest otvorů.
je přibliţně osmnáct palců
dlouhá s jedním otvorem na konci a čtyřmi otvory na těle flétny. Její zvuk je velice okouzlující. Flétna
je patnáct palců dlouhá s devíti otvory na těle. Na tyto tři flétny Kršna střídavě hrál podle
okolností. Kršna má také delší
, která se nazývá
nebo
Jeli ještě o něco delší, nazývá se
a kdyţ je ještě delší, nazývá se
Flétna
přináší velké potěšení pasáčkům a odborně se nazývá
Flétny jsou někdy
osázené drahokamy, někdy jsou vyrobeny z mramoru a někdy z dutého bambusu. Kdyţ je flétna
zhotovená z drahokamů, nazývá se
je-li ze zlata, říká se jí
Kršnův buvolí roh
Kršna pouţívá jako nástroje ke troubení buvolího rohu. Tento nástroj je vţdy čistě naleštěný, má zlaté
prouţky okolo a uprostřed otvor. Pojednává o něm podobenství jedné z gópí jménem Tárávalí. Říká se,
ţe Tárávalí uštkl ten nejjedovatější had - Kršnova flétna. Aby zastavila působení jedu, napila se pak
mléka, které vytvořil buvolí roh v Kršnově ruce. Namísto toho, aby se jedovatý účinek zmenšil, narostl
tisíckrát. Gópí tak dostala tu nejtěţší bolestnou otravu.
Přitaţlivost Kršnových zvonků na nohách
Jistá gópí řekla jednou své přítelkyni: ,,Má drahá přítelkyně, jakmile jsem zaslechla zvuk zvonků na
Kršnových nohách, okamţitě jsem chtěla vyjít z domu, abych Ho viděla. K mojí lítosti však byli v té
době moji nadřízení právě přede mnou, a tak jsem nemohla.``
Kršnova lastura
Kršnova lastura je známá jako Paňčadţanja. Zmiňuje se o ní také Bhagavad-gítá; Kršna na ni troubil
před bitvou na Kurukšétře. Říká se, ţe kdyţ Pán Kršna zaduje na svou transcendentální lasturu,
manţelky démonů potratí a manţelkám polobohů se dostane všech příznivých poţehnání. Zvuk
Kršnovy lastury zněl takto vţdy po celém světě.
Kršnovy šlépěje
Ve Šrímad Bhágavatamu stojí, ţe kdyţ Akrúra, který přivezl Kršnu z Vrndávany do Mathury, uviděl
Kršnovy šlépěje na vrndávanské zemi, jeho extatická láska ke Kršnovi tak vzrostla, ţe mu vstávaly
vlasy na hlavě. Jeho oči se zalily slzami a on v extázi seskočil z vozu, padl na zem a začal volat: ,,To je
úţasné! To je úţasné!``
Podobné pocity vyjadřovaly gópí, kdyţ chodily na břeh Jamuny a viděly Kršnovy šlépěje v písku.
Kdyţ se Kršna procházel po vrndávanské zemi, do písku se vţdy otiskly znaky na Jeho chodidlech
(vlajka, blesk, ryba, tyčka na ovládání slonů a lotosový květ). Gópí uchvacoval pouhý pohled na tyto
znaky na zemi.
Místa Kršnových zábav
Jeden oddaný zvolal: ,,Ó, ještě jsem nenavštívil úţasná místa, kde Pán měl své zábavy, ale i při
pouhém zaslechnutí jména Mathurá jsem zaplavený radostí!``
Kršnova oblíbená rostlina: tulasí
Kršna má velmi rád lístky a poupata tulasí. Poupata tulasí se obětují lotosovým nohám Kršny a oddaný
se jich jednou ptal, zda by mu něco neřekla o lotosových nohách Pána. Očekával, ţe poupata tulasí
budou něco vědět o slávě lotosových nohou Pána Šrí Kršny.
Kršnovi oddaní
Při pohledu na Pánova oddaného nás někdy můţe přemoci ohromná radost. Kdyţ Dhruva Mahárádţa
uviděl, jak k němu přistupují dva společníci Nárájany, okamţitě se z upřímné úcty a oddanosti postavil
a zůstal před nimi stát se sepjatýma rukama. Pro svou extatickou lásku je nebyl schopen ani náleţitě
přivítat.
Jedna z gópí oslovila Kršnova přítele Subalu: ,,Můj drahý Subalo, vím, ţe Kršna je tvůj přítel a ţe se
neustále smějete a ţertujete spolu. Onehdy jsem vás viděla - měl jsi ruku na Kršnově rameni a oba jste
se usmívali. Kdyţ jsem vás oba zdálky zahlédla, vyhrkly mi najednou z očí slzy.``
Zvláštní dny ke vzpomínání na Kršnu
Existují mnohé zmínky o různých slavnostních dnech vztahujících se k různým Kršnovým činnostem.
Jedním z nich je Dţanmáštamí, den Kršnova narození. Dţanmáštamí je pro všechny oddané tou největší
slavností a s velkou okázalostí se dodnes oslavuje v kaţdém hindském domě v Indii. Někdy vyuţijí
tohoto příznivého dne i oddaní jiných náboţenských skupin a připojí se na Dţanmáštamí k oslavám.
Extatická láska ke Kršnovi se probouzí také ve dnech Ékádaší, coţ jsou další slavnostní dny, které se
vztahují ke Kršnovi.
KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ
Příznaky extatické lásky
Tělesné příznaky, které oddaný projevuje při extatické lásce ke Kršnovi, se nazývají
Praktickými příklady anubhávy jsou: tančení, válení se po zemi, hlasité zpívání, protahování těla,
hlasité křičení, zívání, těţké dýchání, zanedbání přítomnosti ostatních, slintání, bláznivý smích, točení
hlavou a říhání. Kdyţ se extatická láska intenzívně projeví se všemi těmito tělesnými příznaky, člověk
cítí transcendentální úlevu.
Tyto příznaky se rozdělují na dva druhy: prvnímu se říká
a druhému
zívání, příznaky se nazývají
, a objeví-li se tančení, nazývají se
Objeví-li se
Tančení
Kdyţ Šiva pozoroval Pána Kršnu a gópí při tanci
tančit a bubnovat na svůj malý buben
nejstarší syn Ganéša.
Válení se po zemi
, zahlédl Kršnův krásný obličej a ihned začal
K Šivovi tančícímu v extázi se připojil jeho
Ve třetím zpěvu, první kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu se Vidura ptá Uddhavy: ,,Můj drahý
příteli, daří se dobře Akrúrovi? On není jen velice učený a zbavený všech hříchů, ale je také oddaný
Pána Kršny. Ke Kršnovi chová takovou extatickou lásku, ţe jsem ho viděl válet se v písku po
Kršnových šlépějích, jako kdyby úplně přišel o rozum.`` Jedna gópí přinesla Kršnovi zprávu, ţe
Rádhárání se kvůli odloučení od Něj a okouzlení z vůní Jeho květinových girland válela po zemi
a potloukla si své jemné tělo.
Hlasité zpívaní
Jedna gópí řekla Kršnovi, ţe kdyţ Šrímatí Rádhárání zpívala o Jeho slávě, okouzlila všechny své
přítelkyně takovým způsobem, ţe úplně zkameněly a otupěly. V témţe okamţiku se kameny v blízkosti
začaly roztékat v extatické lásce.
Kdyţ Nárada Muni zpíval Haré Kršna mantru, zpíval tak hlasitě, aţ se všichni démoni báli, ţe se zjevil
Šrí Nrsinha, a rozprchli se všemi směry.
Natahování těla
Říká se, ţe kdyţ si Nárada, který s sebou vţdy nosí vínu, ve velké extázi vzpomene na svého Pána Šrí
Kršnu, jeho tělo se začne natahovat tak mohutně, ţe se mu přetrhne jeho posvátná šňůra.
Hlasité křičení
Jedna gópí jednou řekla Kršnovi: ,,Můj drahý synu Nandy Mahárádţi, zvuk Tvé flétny dohnal Šrímatí
Rádhárání k velkému nářku a strachu, a tak chvějícím se hlasem začala křičet jako pták
``
Říká se, ţe kdyţ Šiva zaslechne zvuk Kršnovy flétny, je velice zmatený a začne tak hlasitě křičet do
prostoru, ţe to ničí démony a oddaným to přináší velkou radost.
Zívání
Říká se, ţe kdyţ vyjde úplněk, protáhnou se lístky lotosových květů. Kdyţ se Kršna objevil před
Rádhárání, Její obličej přirovnávaný k lotosovému květu se vţdy protáhl zívnutím.
Těţké dýchání
O těţkém dýchání se říká: ,,Lalitá (jedna z gópí) je jako pták
, který pije pouze vodu
padající přímo z mraků a nepije z ţádného jiného zdroje.`` V tomto citátu je Kršna přirovnáván
k temnému mraku a Lalitá k ptáku
, který vyhledává pouze Kršnovu společnost.
V přirovnání se dále říká: ,,Jako bouřlivý vítr někdy rozfouká velký mrak, tak těţký dech z Lalitiných
nosních dírek způsobil, ţe ztratila Kršnu, který zmizel v době, kdy nabývala vědomí.``
Zanedbání přítomnosti ostatních
Manţelky bráhmanů, kteří prováděli oběti ve Vrndávaně, odešly z domova, jakmile zaslechly, ţe Kršna
je nedaleko. Odešly ze svých domovů aniţ se staraly o své učené manţele. Manţelé o tom mezi sebou
začali mluvit: ,,Jak úţasné je pouto ke Kršnovi, kdyţ způsobilo, ţe nás ţeny bez jakýchkoliv obav
opustily!`` Takový je vliv Kršny. Kaţdý, kdo začne být ke Kršnovi přitahován, se můţe zbavit pout
rození a smrti, která se dají přirovnat k zamčeným domovům, o něţ se ţeny bráhmanů přestaly starat.
V Padjávalí někteří oddaní říkají: ,,Nebudeme se starat o lidi kolem. Nebudeme se o ně starat ani
tehdy, kdyţ nás potupí. Budeme jen vychutnávat transcendentální náladu při zpívání Haré Kršna a tak
se budeme válet po zemi a extaticky tančit. Budeme se věčně radovat v transcendentální blaţenosti.``
Slintání
Jako příklad vytékání slin z úst se uvádí to, ţe kdyţ Nárada Muni zpíval Haré Kršna mantru, někdy
přitom na chvíli strnul a z úst mu tekly sliny.
Bláznivý smích
Kdyţ se oddaný hlasitě směje jako blázen, dělá to z neobyčejného vzrušení extatické lásky v srdci.
Takový smích je výrazem rozpoloţení srdce, které se odborně nazývá
Kdyţ oddaného
ovlivní takový stav jeho mysli, projeví svou lásku prostřednictvím rtů. Smích vycházející z úst se
přirovnává ke květům padajícím z rostlinky oddanosti, která vyrůstá v srdci oddaného. V Čaitanjačaritámrtě se oddaná sluţba Pánu také přirovnává k rostlině, která doroste aţ k lotosovým nohám Kršny
v Gólóce Vrndávaně.
Točení hlavou
Jedna gópí řekla své přítelkyni: ,,Zdá se, ţe Kršna, nepřítel démona Aghy, vyslal ze svých úst vichřici,
která točí tvojí hlavou a postupuje dále, aby způsobila totéţ další gópí s lotosovýma očima.``
Říhání
Říhání je také někdy projevem extatické lásky ke Kršnovi. Zmiňuje se o tom Paurnamáší, kdyţ
oslovuje jednu plačící společnici Rádhárání: ,,Má drahá dcero, nestrachuj se kvůli tomu, ţe Šrímatí
Rádhárání říhá. Mám pro ni lék. Neplač tak hlasitě. Její říhání není následkem špatného zaţívání, je to
příznak extatické lásky ke Kršnovi. Okamţitě zařídím, aby se z toho vyléčila. Neboj se.`` Slova
Paurnamáší jsou důkazem, ţe extatická láska ke Kršnovi se někdy projeví říháním.
Někdy se extatická láska ke Kršnovi projevuje také třesením celého těla nebo krvácením některé části
těla, ale takové příznaky jsou velice vzácné, a proto Šríla Rúpa Gósvámí toto téma jiţ dále nerozvádí.
KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ
Existenciální extatická láska
Je-li oddaný stále silně ovlivňován láskou ke Kršnovi v přímém vztahu k Němu nebo i ve vztahu
poněkud vzdáleném, jeho postavení se nazývá existenciální extatická láska. Příznaky vyvstávající
z existenciální extatické lásky se rozdělují na tři skupiny: příznaky vlhké, ţhnoucí a suché.
Vlhká existenciální extatická láska vyvstávající ze styku s Kršnou se rozděluje na dvě: přímá
a nepřímá. Rádhárání vila girlandu z květů zvaných
, a kdyţ zaslechla zvuk Kršnovy flétny,
okamţitě svou práci zastavila. To je příklad přímé vlhké existenciální extatické lásky. Nepřímou vlhkou
existenciální extatickou lásku popisuje následující pasáţ: Kršna, který se také nazývá Purušóttama, je
v očích matky Jašódy jako mrak v očích ptáka
Kdyţ byl Kršna odvezen do Mathury, matka
Jašódá byla velice neklidná a nahněvaná, a začala to králi Mathury vyčítat.
Ţhnoucí existenciální extatická láska se dělí na tři, a jeden příklad je následující: Jednoho dne se matce
Jašódě zdálo o tom, ţe na dvoře jejího domu leţí ohromná démonice Pútaná, a hned začala Kršnu
úzkostlivě hledat.
Projeví-li se extatické příznaky na těle neoddaného, říká se jim suché symptomy extatické lásky.
Neoddaní jsou vlastně materialisté, ale při styku s čistým oddaným se u nich mohou někdy objevit
příznaky extáze. Učení oddaní je nazývají suché příznaky.
Existenciální extatická láska má osm příznaků: ustrnutí, pocení se, vstávání vlasů na hlavě, chvění
hlasu, chvění těla, změna barvy těla, ronění slz a zničenost.
Rúpa Gósvámí podává k těmto osmi příznakům následující vědecké vysvětlení: Kdyţ je vitální síla
ţivota ve styku se zemí, člověk ustrne. Je-li stejná síla ve styku s vodou, začne ronit slzy. Je-li ve styku
s ohněm, potí se. Přijde-li do styku s oblohou, nastane úplné zničení a přijde-li do styku se vzduchem,
člověk se třese, chvěje se mu hlas a vstávají mu vlasy na hlavě.
Tyto příznaky se projevují někdy uvnitř a někdy vně. Čistý oddaný je v sobě pociťuje neustále, ale
jelikoţ se obává lidí kolem, většinou je neprojeví navenek.
Ustrnutí
Ustrnutí je příznakem způsobeným extatickým souţením, strachem, údivem, nářkem a hněvem. Tento
příznak se projeví zastavením řeči, pohybu, pocitem prázdnoty a silným pocitem odloučení.
Kdyţ Uddhava Vidurovi popisoval Kršnovy zábavy, řekl: ,,Jednoho dne gópí ustrnuly, kdyţ za nimi
Kršna přišel do skleníku v šatech zahradnice a rozveselil je ţerty a smíchem. Kdyţ pak odešel, gópí za
Ním hleděly s takovou extází, aţ se zdálo, ţe Ho následují i jejich oči a mysli.`` Tyto příznaky
naznačují, ţe ačkoliv gópí neskončily svoji práci, ustrnuly v extatické lásce.
K dalšímu případu ustrnutí došlo, kdyţ Kršnu obklopovali různí zápasníci na Kansově obětišti. Jeho
matka Dévakí * ustrnula a v očích jí vyschlo, kdyţ uviděla Kršnu mezi zápasníky.
* Dévakí byla Kršnova vlastní matka a Jeho otec byl Vasudéva. Na ochranu boţského dítěte před
Dévakiným bratrem Kansou Vasudéva předal Kršnu Nandovi a matce Jašódě ve Vrndávaně, a zde
Kršna projevil své dětské zábavy. Ve věku šestnácti let se vrátil do Mathury (kde se Dévakí narodil)
a na zmíněném obětním místě Kansu zabil. Další podrobnosti najdete v knize Kršna, Nejvyšší Osobnost
Boţství, a ve Šrímad Bhágavatamu.
Dalším příkladem je údiv Brahmy. V desátém zpěvu, třinácté kapitole, 56. verši Šrímad Bhágavatamu
se popisuje, jak Brahmá ustrnul, kdyţ pochopil, ţe ten pasáček je Nejvyšší Osobností Boţství osobně.
Kdyţ uviděl znovu všechny pasáčky spolu s Kršnou, všechny jeho smyslové činnosti se zastavily.
Brahmá tak ustrnul, ţe vypadal jako zlatá socha se čtyřmi hlavami. Také obyvatelé Vradţi ustrnuli,
kdyţ uviděli, ţe Kršna zdvihl levou rukou kopec Góvardhana.
Příklad údivu způsobeného nářkem můţeme vidět na tom, kdyţ Kršna vnikl do ţaludku démona
Bakásury - všichni polobozi z vyšších planet s nářkem ustrnuli. Podobný příklad ustrnutí nastal tehdy,
kdyţ Ardţuna uviděl, ţe se Ašvatthámá pokouší vystřelit na Kršnu brahmástru *.
* Brahmástra byla jaderná zbraň ovládaná zvukovou vibrací neboli mantrou.
Pocení
Příklad pocení z radosti je popsán ve Šrímad Bhágavatamu. Jedna gópí oslovila Šrímatí Rádhárání:
,,Má drahá Rádhárání, zbytečně si stěţuješ na sluneční záři, neboť já vím, ţe se potíš z přílišné
chtivosti, kdyţ spatříš Kršnu.``
Jeden z Kršnových sluţebníků Raktaka se potil následkem strachu. Kršna se jednoho dne oblékl jako
Abhimanju, manţel Rádhárání. Abhimanju neměl rád, ţe se Rádhárání stýká s Kršnou, a kdyţ Raktaka
uviděl Kršnu v Abhimanjuových šatech, spletl si Ho a začal Ho přísně kárat. Kdyţ Raktaka nakonec
poznal, ţe to byl Kršna v Abhimanjuových šatech, začal se potit. Toto pocení způsoboval strach.
Z hněvu se potil Garuda, orel, který přenáší Višnua. Nebeský král Indra jednoho dne seslal na
Vrndávanu proudy deště. Garuda se na vše díval zponad mraků a hněvem se začal potit.
Vstávání vlasů na hlavě *
* Vstávání vlasů na hlavě zde zahrnuje také jeţení chlupů na těle. Jedná se o tentýţ příznak. ( pozn.
překl.)
Matce Jašódě vstávaly vlasy na hlavě, kdyţ uviděla v Kršnových ústech všechny vesmírné hvězdné
soustavy. Poţádala Kršnu, aby otevřel ústa, protoţe chtěla vidět, zdali jedl bláto. Kdyţ však Kršna
otevřel svá ústa, uviděla v nich nejen celou Zemi, ale také mnoho ostatních planet. Vstaly jí z toho vlasy
na hlavě.
Desátý zpěv, třicátá kapitola, 10. verš Šrímad Bhágavatamu popisuje vstávání vlasů na hlavě a chlupů
na těle z radosti v souvislosti s gópími tančícími v tanci
. V průběhu tance
Kršna
najednou zmizel s Rádhárání a gópí Ho začaly hledat. V té chvíli řekly Zemi: ,,Drahá planeto Země,
kolik pokání a odříkání jsi musela vykonat, ţe se Kršnovy lotosové nohy neustále dotýkají tvého
povrchu! Jistě musíš mít velkou radost, kdyţ stromy a rostliny, které jsou jako chlupy na tvém těle, jsou
tak nádherně vzpřímené. Můţeme se zeptat, kdy jsi prvně začala mít tyto příznaky? Těšíš se této radosti
od doby, kdy se tě dotkl Vámana, nebo od doby, kdy tě osvobodil Varáha?``
Kršna někdy napodoboval spolu s pasáčky bojování. Kdyţ v boji zadul na svůj roh, Šrídáma na straně
protivníka cítil, jak mu vstávají vlasy na hlavě. Kdyţ Ardţuna uviděl Kršnu v Jeho obrovské vesmírné
podobě, také mu vstávaly vlasy na hlavě.
Chvění hlasu
Kdyţ jel Kršna na voze, který řídil Akrúra, do Mathury, Jašódá a všechny gópí se Jeho odjezdu snaţily
zabránit a zatarasily Mu cestu. Rádhárání byla v té době tak zmatená, ţe chvějícím se hlasem prosila
matku Jašódu, aby Akrúru zastavila.
Na Brahmovi bylo vidět zalknutí hlasu z údivu. V 64. verši třinácté kapitoly desátého zpěvu Šrímad
Bhágavatamu se říká, ţe kdyţ se Brahmá Kršnovi poklonil, při vstávání se začal k Pánu modlit
chvějícím se hlasem.
V desátém zpěvu, dvacáté deváté kapitole, 30. verši je vidět další příklad chvění hlasu, kdyţ gópí
přišly za Kršnou s touhou s Ním tančit. Kršna je poţádal, aby šly zpátky domů ke svým manţelům.
Gópí se zjevně velice nahněvaly a začaly ke Kršnovi mluvit zalknutým hlasem.
V desátém zpěvu, třicáté deváté kapitole, 56. a 57. verši Šrímad Bhágavatamu je popsáno, jak se
Akrúrovi z radosti zalkl hlas, kdyţ v řece Jamuně spatřil všechny Vaikunthské planety. Kdyţ Akrúra
pochopil, ţe Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství, poklonil se Kršnovým lotosovým nohám a se
sepjatýma rukama a chvějícím se hlasem se začal modlit.
Existují také příklady chvění hlasu ze strachu. Jeden Kršnův přítel Ho velebil: ,,Můj drahý příteli, Tvůj
sluţebník Patrí dostal Tvou flétnu, a kdyţ jsem ho poţádal, aby ji vrátil, začal mluvit chvějícím se
hlasem a jeho pleť zeţloutla.``
Chvění těla
Kdyţ se Kršna snaţil polapit démona Šankhu, Rádhárání se začala třást strachy. Podobné chvění těla
bylo vidět na Sahadévovi, mladším bratrovi Nakuly. Kdyţ Šišupála horlivě uráţel Pána, Sahadéva se
začal třást hněvem.
Chvění těla následkem souţení bylo vidět na Rádhárání. Třesoucí se Rádhárání řekla jedné z gópí:
,,Neţertuj s tím chlapcem, který jen přináší zklamání. Poţádej Ho prosím, aby za Mnou jiţ nechodil,
protoţe nám všem způsobuje jen zármutek.``
Změna barvy těla
Někdy z velkého zármutku nad Kršnovým jednáním dojde ke změně barvy těla. Gópí proto oslovily
Pána: ,,Drahý Kršno, z odloučení od Tebe se všem obyvatelům Vrndávany změnila barva pleti a kvůli
tomu i velký světec Nárada začal o Vrndávaně rozjímat jako o bílém ostrově v oceánu mléka.``
Kdyţ byli Kršna a Balaráma na místě Kansovy oběti, barva pleti se změnila také Kansovi. Barva
Indrova obličeje se změnila, kdyţ uviděl, ţe Kršna zvedl kopec Góvardhana a ochránil tak všechny
obyvatele Vradţi. Změní-li se barva pleti následkem krajní radosti, změní se do červena, ale objevuje se
to tak zřídka, ţe Šríla Rúpa Gósvámí se o tom dále nezmiňuje.
Slzy
Slzy mohou téci z radosti, hněvu nebo odloučení. Jsou-li tyto slzy velice chladné, jsou z radosti, a jsouli z hněvu, pak jsou horké. Ve všech případech se oči prudce pohybují a obvykle zrudnou. Dostaví se
také svědění, které nutí suţovaného, aby si mnul oči.
Kdyţ Rukminí s lotosovýma očima, první Kršnova královna ve Dvárace, ronila slzy z extatické radosti,
neměla z těchto slz ţádnou radost. V Hari-vanše je pasáţ, kde Satjabhámá začíná z velké náklonnosti ke
Kršnovi ronit slzy.
Bhímovi tekly slzy z hněvu, kdyţ uviděl, jak Šišupála uráţí Kršnu na místě oběti Rádţasúja. Bhíma
chtěl Šišupálu okamţitě zabít, ale protoţe mu to Kršna neporučil, byl zasmušilý hněvem. Říká se, ţe
v očích měl horké slzy stejně jako večerní měsíc je někdy zakryt tenkým mrakem. Kdyţ měsíc večer
zakrývá lehký mrak, vypadá to velice pěkně, a stejně pěkně vypadal i Bhíma, kdyţ ronil slzy z hněvu.
V desátém zpěvu, šedesáté kapitole, 23. verši Šrímad Bhágavatamu je pěkný příklad toho, jak Rukminí
roní slzy z nářku. Kdyţ spolu Kršna a Rukminí mluvili, začala se Rukminí bát odloučení od Kršny,
a proto začala rýt do země svými červenými lotosovými nehty. Ronila slzy a z očí jí skapávala černá
mastička na ňadra, která pokrýval kunkumový prášek. Rukminí byla tak zarmoucená, ţe se jí zalkl hlas.
Zničenost
Kdyţ je člověk zmatený ze současného štěstí a trápení, a neví co má dělat, nazývá se to
neboli zničenost. V tomto stavu člověk někdy spadne na zem a projeví se všechny příznaky extatické
lásky. Kdyţ gópí hledaly Kršnu a On najednou vyšel z houští, všechny najednou ustrnuly jakoby smyslů
zbavené. Gópí v tomto stavu vypadaly velice nádherně. To je příklad zničenosti štěstím.
Existují příklady stavu
z utrpení. Jeden je popsán v desátém zpěvu, třicáté deváté
kapitole, 15. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí říká Mahárádţovi Paríkšitovi: ,,Můj
drahý králi, kdyţ gópí postrádaly Kršnu, byly tak ponořené do meditace o Něm, ţe ztratily veškeré
tělesné vědomí a všechny jejich smysly zastavily svou činnost. Bylo to jako kdyby byly osvobozeny od
všech hmotných podmínek.``
Stupně extatických příznaků
Z mnoha extatických tělesných příznaků je zvláště důleţité ustrnutí. Ustrnutí podle své intenzity působí
na ţivotní sílu v těle, a ostatní příznaky extatické lásky se někdy tudíţ pozmění. Transcendentální
extatické příznaky se postupně rozvíjejí, a s tímto vývojem se nazývají někdy dýmající, někdy hořící
a někdy zářící. Tyto tři stupně existují po mnoho let a rozšiřují se do různých částí těla. Ronění slz
a zalknutí hlasu jsou pouze lokalizované příznaky, ale ustrnutí se rozšíří po celém těle.
Ronění slz však někdy způsobí, ţe oči otečou a zbělají, a čočky se někdy různě zaostřují. Chvění hlasu
můţe někdy způsobit zalknutí hrdla a krajní úzkost. Jak se různé příznaky extatických projevů
lokalizují, doprovázejí je různé místní reakce. Kdyţ se například při chvění hlasu zalkne hrdlo, můţe se
ozvat zvuk jako
Takové zvuky přiškrcují hlas a s krajní mentální úzkostí se to můţe
projevit různě. Všechny tyto příznaky jsou uvedeny pod vyschlými existenciálními příznaky známými
jako dýmající, a projevují se různými způsoby.
Při účasti na obřadech oslavujících Kršnovy zábavy nebo ve společnosti oddaných se někdy tančí
v extázi. Takové pocity se nazývají hořící.
Ţádné z výše zmíněných příznaků se nemohou projevit aniţ se zakládají na silném poutu ke Kršnovi.
V dýmajícím stavu extatických projevů mohou být příznaky zakryty. Poznal je kněz Gargamuni, který
v domě Nandy Mahárádţi prováděl obřady. Kdyţ uslyšel o tom, jak Kršna zabil démona Aghásuru,
v očích se mu zableskly slzy, chvělo se mu hrdlo a potil se. Gargamuniho krásný obličej tak získal
pěkný výraz.
Kdyţ se objeví několik takových příznaků, stav se nazývá hořící. Například jeden přítel Kršnovi řekl:
,,Můj drahý příteli, jakmile v lese zaslechnu zvuk Tvé flétny, ruce mi téměř znehybní a oči se mi tak
naplní slzami, ţe nemohu rozeznat Tvé paví pero. Má stehna téměř zcela ustrnou a nemohu se pohnout
ani o píď. Můj drahý příteli, musím přiznat, ţe zvuk Tvé transcendentální flétny je úţasný.``
Podobně, jedna gópí řekla druhé: ,,Má drahá přítelkyně, kdyţ jsem slyšela zvuk Kršnovy flétny, chtěla
jsem se před účinky těch zvuků schovat. Nemohla jsem však zabránit chvění těla, a proto všichni moji
přátelé, kteří byli v domě, bez pochyb poznali, jaké mám pouto ke Kršnovi.``
Kdyţ extatické příznaky nelze zastavit a objevují se současně ve čtyřech nebo pěti skupinách, je to
úroveň zářící extatické lásky. Dokládá se to příkladem mudrce Nárady, který kdyţ před sebou uviděl
stát Šrí Kršnu, jeho tělo tak ustrnulo, ţe přestal hrát na vínu. Nemohl Kršnovi sloţit ţádné modlitby,
protoţe měl zalknutý hlas, a jeho oči se zalily slzami, takţe Kršnu ani dost dobře neviděl.
Kdyţ se podobné příznaky objevily na těle Šrímatí Rádhárání, některé Její přítelkyně Ji kritizovaly:
,,Drahá přítelkyně, za slzy ve svých očích dáváš vinu vůni květů. Vyčítáš vzduchu, ţe Ti vstávají vlasy
na hlavě, a proklínáš své procházky v lese za to, ţe Ti ustrnula stehna. Tvůj chvějící se hlas však
prozrazuje, ţe příčina je jiná: je to Tvé pouto ke Kršnovi!``
Šríla Rúpa Gósvámí dále píše, ţe kdyţ se různé příznaky projeví velmi výrazně, říká se jim
nejzářivější. Jeden přítel Kršnu oslovil následovně: ,,Můj drahý Pítámbaro, z odloučení od Tebe se
všichni obyvatelé Vrndávany potí. Mluví zarmouceně a oči jim zvlhly slzami. Všichni jsou opravdu
velice zmatení.``
Nejvyšší příznak extatické lásky se nazývá
Projevy mahábhávy můţe mít pouze
Rádhárání, ale později, kdyţ se zjevil Šrí Čaitanja Maháprabhu, aby poznal náladu lásky Rádhárání,
vyjevil také On všechny příznaky mahábhávy. Šrí Rúpa Gósvámí v této souvislosti řekl, ţe kdyţ jsou
příznaky extatické lásky nejzářivější, povaţuje se to za úroveň mahábháva.
Šríla Rúpa Gósvámí rozčleňuje dále extatické projevy lásky do čtyř skupin, které se nazývají
Také impersonalisté, kteří vlastně oddaně neslouţí, mohou někdy projevit příznaky extatické lásky;
nepovaţuje se to však za skutečnou extázi. Je to pouhý odraz. Ve Váranasí, posvátném městě
neosobních učenců, můţeme například někdy vidět sannjásína, jak při zaslechnutí o slávě Pána pláče.
Impersonalisté také někdy zpívají Haré Kršna mantru a tančí, ale jejich cílem není slouţit Pánu, nýbrţ
splynout s Ním. Rúpa Gósvámí proto říká, ţe i kdyţ se na těle impersonalisty objeví účinky zpívání,
neměli bychom je povaţovat za příznaky skutečného pouta, ale za pouhé odrazy, stejně jako kdyţ
slunce se odráţí od naleštěného skla do temné místnosti. Zpívání Haré Kršna je však tak pěkné
a transcendentální, ţe nakonec obměkčí i srdce impersonalisty. Rúpa Gósvámí říká, ţe impersonalistovy
příznaky jsou pouhými odrazy extatické lásky. Nejsou to skutečné příznaky.
Někdy vidíme, ţe kdyţ se zatvrzelí logici, kteří nikdy oddaně neslouţili a v podstatě neporozuměli
transcendentální slávě Pána, posadí a naslouchají o slávě Pána, zdá se, jako by se obměkčovali a ronili
slzy. Jeden oddaný o tom říká: ,,Můj drahý Mukundo, nemohu patřičně popsat slávu Tvých zábav.
Dokonce i na neoddané zapůsobí, kdyţ zaslechnou vyprávění o Tvých slavných zábavách, a začnou
ronit slzy a třást se.`` Tito neoddaní ve skutečnosti nejsou nikterak obměkčilí, mají tvrdá srdce; ale vliv
Pána a Jeho sláva jsou tak velké, ţe i oni někdy roní slzy.
Jindy vidíme, jak neoddaný, který v Kršnovi nemá prakticky ţádnou zálibu a nedodrţuje ţádná
pravidla a příkazy, můţe nacvičit a pak uměle ukazovat příznaky oddanosti a dokonce i plakat ve
společnosti oddaných. Jeho slzy však nejsou ţádné skutečné projevy extatické lásky - je to nacvičená
přetvářka. Tyto odrazy extatické lásky není třeba popisovat, ale Rúpa Gósvámí uvádí některé příklady,
kdy se bez skutečné oddané sluţby projevily.
KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ
Projevy lásky ke Kršnovi
Zaplavující extatickou lásku (
) vyjadřují určité tělesné příznaky. Co do
počtu je jich třicet tři a jsou následující: zklamání, naříkání, pokora, pocit viny, únava, omámení, pýcha,
pochyby, obavy, citové pohnutí, šílenství, zapomnětlivost, nemoc, zmatek, smrt, lenost, netečnost,
ostych, zatajování, vzpomínání, argumentativnost, úzkost, zamyšlenost, odolnost, štěstí, dychtivost,
násilí, domýšlivost, závist, nestoudnost, závrať, ospalost a bdělost.
Zklamání
Kdyţ je člověk nucen udělat něco zakázaného nebo nemůţe-li jednat správným způsobem, lituje toho
a cítí se zahanben. Tehdy se dostaví pocit zklamání. Při takovém zklamání člověk začne být velice
úzkostlivý, roní slzy, mění se mu barva pleti, cítí pokoru a těţce dýchá.
Kdyţ se zdálo, ţe se Kršna při trestání hada Káliji utopil v otrávené vodě Jamuny, Nanda Mahárádţa
oslovil Jašódu déví: ,,Má drahá choti, Kršna zmizel hluboko pod vodou a nám jiţ není zapotřebí
udrţovat dál svá těla, která jsou plná hříšných činností! Skočme také do otrávené vody Jamuny
a odčiňme tím hříšné činy svých ţivotů!`` To je případ silného otřesu, kdy oddaný cítí velké zklamání.
Kdyţ Kršna opustil Vrndávanu, Jeho důvěrný přítel Subala se rozhodl odejít také. Subala odcházel
a myslel na to, ţe bez Kršny jiţ ve Vrndávaně není ţádná radost. Včely odletí z květiny, která jiţ
nedává ţádný med, a Subala podobně opustil Vrndávanu, kdyţ shledal, ţe zde jiţ nemůţe vychutnávat
ţádnou transcendentální radost.
V Dána-kéli-kaumudí oslovuje Šrímatí Rádhárání jednu ze svých přítelkyň: ,,Má drahá přítelkyně,
kdyţ nemohu naslouchat o transcendentálních činnostech Kršny, bylo by pro Mě lepší, abych ohluchla,
a kdyţ Ho nyní nemohu spatřit, bylo by lepší, abych byla slepá.`` To je další případ zklamání
z odloučení od Kršny.
V Hari-vanše říká Satjabhámá, jedna z Kršnových královen ve Dvárace, svému manţelovi toto: ,,Můj
drahý Kršno, kdyţ jsem slyšela, jak před Tebou Nárada opěvoval Rukminí, chápu, ţe o mně není
zapotřebí vůbec mluvit!`` To je případ zklamání způsobeného závistí. Rukminí a Satjabhámá měly
stejného manţela a jelikoţ byl Kršna manţelem obou, přirozeně cítily nějakou ţenskou závist. Kdyţ
Satjabhámá uslyšela o slávě Rukminí, záviděla jí a byla zklamaná.
V desátém zpěvu, padesáté první kapitole, 47. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: ,,Můj drahý Kršno,
nemohu říci, ţe pouze ostatní jsou pohrouţení do hmotného bytí. I já jsem velice spoutaný hmotným
pojetím ţivota. Mám vţdy velkou starost o svou rodinu, domov, manţelku, bohatství, zemi a království.
Tolik jsem tímto hmotným ovzduším zešílel - říkám si nyní, ţe jsem si jednoduše zničil ţivot.`` Tento
citát dává příklad zklamání způsobeného nářkem.
Podle Bharaty Muniho je zklamání nepříznivé, ale jiní učenci uvádějí, ţe zklamání je v náladě
neutrálnosti a je ochranou extatické oddané lásky.
Naříkání
Nedosáhne-li člověk vytouţeného ţivotního cíle, nedokončí-li své povinnosti, nachází-li se
v nepříjemných podmínkách a cítí-li se vinen - v takových případech se říká, ţe člověk naříká.
Naříkající člověk se začne dotazovat, být zamyšlený, uplakaný, lítostivý a těţce dýchat. Jeho tělesná
barva se změní a vyschne mu v ústech.
Jeden starší Kršnův oddaný Ho oslovil: ,,Můj drahý Kršno, ó hubiteli démona Aghy, mé tělo je nyní
stářím churavé. Nemluvím příliš plynně, hlas se mi chvěje, má mysl není silná a často zapomínám. Můj
drahý Pane, ty jsi však jako měsíční svit a jediné, co mne skutečně rmoutí, je, ţe nemám dostatečnou
touhu ochutnat Tvoji příjemnou zář a nepokročil jsem proto ve vědomí Kršny.`` Je to případ nářku
z neschopnosti dosáhnout vytouţeného cíle.
Jeden oddaný řekl: ,,Dnešní noci jsem snil o tom, jak trhám v zahradě různé květiny a zamýšlím udělat
Kršnovi girlandu. Jsem ale nešťastný - můj sen znenadání skončil a já jsem nemohl dosáhnout svého
vytouţeného výsledku!`` Tento citát je příkladem nářku plynoucího z nesplnění vlastních povinností.
Kdyţ Nanda Mahárádţa uviděl svého nevlastního syna Kršnu v rozpacích při Kansově oběti, řekl:
,,Jsem nešťastný, ţe jsem nedrţel svého syna zavřeného v pokoji. Naneštěstí jsem Ho přivezl do
Mathury a nyní vidím, ţe se musí vypořádat s ohromným slonem jménem Kuvalaja. Je to jako by Měsíc
Kršny zatemnil stín Země.`` To je příklad nářku způsobeného nepříznivými podmínkami.
V desátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 9. verši ve Šrímad Bhágavatamu říká Brahmá: ,,Můj drahý Pane,
podívej se na mou zpupnost! Jsi neomezený, jsi původní Osobnost Boţství a Nadduše. Vládneš
nejdokonalejším iluzorním energiím! Jen pohleď na mou zpupnost! Chtěl jsem Tě předčít svou vlastní
silou a na své mizivé schopnosti jsem byl velice pyšný. Stejně tak jako pouhá jiskra z ohně nemůţe ohni
nijak uškodit, ani má iluzorní síla neměla ţádný účinek, kdyţ soupeřila s Tvou vyšší iluzorní silou. Teď
vidím, ţe jsem nanejvýš nedůleţitý, a myslím, ţe jsem ta nejzbytečnější bytost.`` To je příklad nářku
způsobeného dopuštěním se přestupku.
Pokora
Pocit slabosti způsobený utrpením, strachem nebo přestupky se nazývá pokora. V pokorném
rozpoloţení začne být člověk hovorný, malého srdce, nečisté mysli, plný úzkosti a nečinný.
V desátém zpěvu, padesáté první kapitole, 57. verši Šrímad Bhágavatamu říká král Mučukunda: ,,Můj
drahý Pane, věčně se trápím za své špatné činy v minulosti. Neustále trpím kvůli svým hmotným
touhám, ale hmotné poţitky přesto mé smysly nikdy neuspokojí. Díky Tobě se teď však nacházím
v mírumilovném rozpoloţení, neboť jsem se odevzdal Tvým lotosovým nohám, kde není nářek, strach
a smrt. Ó nejvyšší ochránče, nejvyšší duše! Ó nejvyšší vládče! Ochraň mě prosím. Jsem ve velikých
rozpacích.`` Mučukundův citát je příkladem pokory pramenící z velice nepříjemných podmínek
hmotného bytí.
Kdyţ Uttaru zasáhla brahmástra Ašvatthámy, začala se bát, ţe ztratí své dítě - Mahárádţu Paríkšita,
který byl v jejím lůně. Okamţitě se odevzdala Kršnovi a řekla: ,,Můj drahý Pane, zachraň laskavě mé
dítě! Nevadí mi, zabije-li Ašvatthámova brahmástra mě.`` To je případ pokory způsobené strachem.
V desátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 10. verši Šrímad Bhágavatamu Brahmá říká: ,,Ó neomylný!
Narodil jsem se v kvalitě vášně, a proto jsem zpyšněl z toho, ţe jsem stvořitelem hmotného světa. Má
falešná pýcha byla jako temnota, ve které jsem oslepl. Ve své zaslepenosti jsem soupeřil s Tebou,
s Nejvyšší Osobností Boţství. Můj drahý Pane, přestoţe jsem stvořitelem vesmíru, jsem Tvůj věčný
sluţebník. Měj se mnou proto prosím vţdy soucit a odpusť mi.`` To je další případ pokory, pramenící
z toho, ţe se Brahmá dopustil přestupku.
Někdy přijde pokora z ostychu. Kdyţ například Kršna ukradl šaty gópím, které se koupaly v řece,
prosily Ho všechny, aby na nich nepáchal takové bezpráví. Gópí Ho oslovily: ,,Drahý Kršno, víme, ţe
jsi synem Nandy Mahárádţi a ţe jsi nejmilovanější z celé Vrndávany, a i my Tě máme velice rády! Proč
nám však způsobuješ takové nepříjemnosti? Vrať nám laskavě naše šaty. Podívej, jak se třeseme a jak
je nám zima!`` Tuto pokoru způsoboval stud, ţe byly nahé před Kršnou.
Pocit viny
Kdyţ si člověk dává vinu za to, ţe se dopustil nějakého nepatřičného činu, říká se tomu pocit viny.
Šrímatí Rádhárání jednoho dne stloukala pro Kršnu smetanu. Náramky na Jejích rukou se při tom
točily a zpívala svaté jméno Kršny. Znenadání si pomyslela: ,,Zpívám svaté jméno Kršny a Moji
nadřízení - Má tchyně a Má švagrová - Mě mohou slyšet!`` Při těchto myšlenkách přišla na Rádhárání
velká úzkost. Je to případ pocitu viny z oddanosti ke Kršnovi.
Šrímatí Rádhárání s nádhernýma očima šla jednoho dne do lesa natrhat nějaké květiny a připravit pro
Kršnu girlandu. Kdyţ sbírala květy, začala se bát, ţe Ji někdo můţe vidět, a pocítila trochu únavu
a slabost. To je případ pocitu viny způsobeného prací pro Kršnu.
V Rasa-sudhákaře je pasáţ, kde se říká, ţe kdyţ Rádhárání strávila noc s Kršnou, zeslábla tak, ţe
nebyla schopna vstát z postele. Kdyţ Ji Kršna uchopil za ruku, aby Jí pomohl, Rádhárání se cítila vinná,
ţe s Ním strávila noc.
Únava
Člověk cítí únavu po dlouhé cestě pěšky, po tanci a po sexuální činnosti. Tento druh únavy provázejí
závratě, pocení, nečinnost údů, zívání a těţké dýchání.
Jašódá jednoho dne honila Kršnu po dvorku, protoţe se dopustil přestupku. Po chvíli se velice unavila,
potila se a vlasy se jí rozpustily. To je případ únavy, kterou způsobilo příliš mnoho práce.
Všichni Kršnovi přátelé-pasáčci někdy i s Balarámou tančili při různých obřadech. Na krku se jim
houpaly girlandy a začali se potit. Z extatického tance jim zvlhla celá těla. To je případ únavy
způsobené tancem.
V desátém zpěvu, třicáté třetí kapitole, 20. verši Šrímad Bhágavatamu se říká, ţe gópí se po milostných
pletkách s Kršnou a po tančení, objímání a líbání někdy cítily velice unavené a Kršna jim ze své
bezpříčinné milosti hladil svýma lotosovýma rukama tváře. To je případ únavy způsobené námahou při
tanci
.
Omámení
Kdyţ člověk začne být domýšlivý a pyšný z pití omamných nápojů nebo z velkého chtíče, začne mu
selhávat hlas, oči mu otečou a na těle se objeví příznaky zrudnutí. V Lalita-mádhavě je napsáno, ţe Šrí
Balaráma omámený pitím přílišného mnoţství medu začal jednou oslovovat mravence: ,,Ó králové
mravenců! Proč se schováváte v dírách?`` Oslovil tehdy také krále nebes: ,,Ó králi Indro! Hračko
v rukách Sačí! Proč se směješ? Jsem teď připraven zničit celý vesmír a vím, ţe se na Mě Kršna hněvat
nebude.`` * Pak oslovil Kršnu: ,,Můj drahý Kršno, řekni Mi okamţitě, proč se celý svět třese a proč se
měsíc protáhl! Ó vy členové Jaduovské dynastie, proč se Mi smějete? Vraťte Mi prosím Mé nápoje
vyrobené z medu květu
!`` Šríla Rúpa Gósvámí se modlí k Pánu Balarámovi, aby byl
s námi všemi potěšen, kdyţ mluví jako opilý.
* Baladéva neboli Balaráma je Kršnův starší bratr. Je expanzí Osobnosti Boţství, a proto je povaţován
za inkarnaci Boha, jak je vysvětleno ve Šrímad Bhágavatamu.
Opilý Balaráma se cítil unaven a ulehl ke spánku. Kdyţ se vznešené osobnosti cítí omámené, obvykle
ulehnou, zatímco obyčejní lidé se v opilosti smějí a zpívají a nízcí lidé pouţívají vulgárního jazyka
a někdy křičí. Omámení se projeví různě podle věku a mentality. Šríla Rúpa Gósvámí jiţ v dalších
podobných popisech nepokračuje, protoţe nejsou zapotřebí.
Dále je uveden popis příznaků omámení u Šrímatí Rádhárání, kdyţ spatřila Kršnu. Někdy chodila sem
a tam, někdy se smála, někdy si zakrývala obličej, někdy mluvila aniţ to dávalo nějaký smysl, a někdy
se modlila ke svým společnicím gópím. Kdyţ gópí na Rádhárání tyto příznaky uviděly, začaly si mezi
sebou říkat: ,,Rádhárání je omámená z toho, ţe viděla Kršnu!`` To je případ extatické lásky v omámení.
Pýcha
Pýcha se můţe v extatické lásce projevit následkem přílišného bohatství, vytříbené krásy,
přepychového sídla nebo dosaţení vysněného cíle. Člověk se také povaţuje za pyšného tehdy, kdyţ se
nestará o to, ţe ho ostatní zavrhují.
Bilvamangala Thákura řekl: ,,Můj drahý Kršno, opouštíš mě a silou se dostáváš z mých pout. Tvá síla
na mě však zapůsobí jedině tehdy, budeš-li schopen odejít i z mého srdce.`` To je příklad pocitu pýchy
v extatické lásce ke Kršnovi.
Během tance
, kdyţ Rádhárání odešla a Kršna se Ji vydal hledat, Ho jedna drahá přítelkyně
Rádhárání oslovila: ,,Můj drahý Kršno, velice ses věnoval naší Rádhárání a nyní jsi opustil všechny
ostatní gópí, abys Ji hledal. Dovol mi se Tě zeptat, jak chceš, aby se k Tobě chovala?`` To je případ
pocitu pýchy na ojedinělou krásu.
Rádhárání v sobě někdy cítila pýchu a řekla: ,,Ačkoliv pasáčci dělají pro Kršnu pěkné květinové
girlandy, kdyţ Mu předloţím girlandu Já, strne v údivu, okamţitě ji přijme a poloţí si ji na srdce.``
Podobně v desátém zpěvu, druhé kapitole, 33. verši Šrímad Bhágavatamu říká Brahmá: ,,Můj drahý
Madhusúdano, Tvoji čistí oddaní skutečně cítí Tvé extatické přátelství a tak je nikdy neporazí
nepřátelé. Vědí, ţe je vţdy chráníš, a tak se mohou přenést nad hlavami svých nepřátel bez nejmenších
starostí.`` Jinými slovy: kdo se zcela odevzdal lotosovým nohám Pána, je vţdy pyšný, ţe je schopen
porazit všechny nepřátele.
Jeden tkadlec v Mathuře oslovil Kršnu následovně: ,,Můj drahý králi Vrndávany, tolik jsem zpyšněl ze
Tvé bezpříčinné milosti, kterou mi dáváš, ţe ani nepočítám s milostí Pána Vaikunthy, kterou mnozí
světci hledají v hluboké meditaci.`` Jinak řečeno, ačkoliv jógíni a velcí světci sedí a meditují o Pánu
Višnuovi na Vaikuntě, oddaný Kršny je tak pyšný, ţe nepovaţuje takovou meditaci za příliš hodnotnou.
Pocit pýchy způsobuje to, ţe člověk dosáhl nejvyššího ţivotního cíle - Kršny.
Pochyby
Kdyţ Brahmá ukradl Kršnovi všechna telata, krávy a pasáčky, snaţil se odejít pryč. Znenadání však
začal o celé své krádeţi pochybovat a začal se svýma osmi očima rozhlíţet do všech stran. Brahmá má
čtyři hlavy, a proto má osm očí. To je příklad pochybností v extatické lásce, které byly způsobené
kradením.
Podobně Akrúra jen pro potěšení Kršny ukradl
, kámen, který můţe
vytvořit neomezené mnoţství zlata, ale později své krádeţe litoval. Je to další případ extatické lásky ke
Kršnovi v pochybnostech způsobených kradením.
Kdyţ král nebes Indra způsobil, ţe na vradţskou zemi tekly proudy deště, dostal radu, aby se odevzdal
lotosovým nohám Kršny. V tom okamţiku Indrův obličej ztemněl pochybnostmi.
Obavy
Kdyţ je člověk rozrušen v srdci při pohledu na blesk na nebi nebo na divoké zvíře nebo při zaslechnutí
hřmotného zvuku, říká se, ţe má obavy. Má-li člověk obavy, snaţí se uchýlit k někomu do bezpečí.
Mohou mu vstávat vlasy na hlavě, jeho tělo se můţe třást, někdy se dopouští chyb a někdy ustrne.
Následující citát je z Padjávalí: ,,Můj drahý příteli, Kršna ţije v Mathuře v démonské společnosti pod
nadvládou krále démonů Kansy; způsobuje mi to velké obavy.`` Je to případ obav v extatické lásce, ţe
Kršnovi hrozí nějaké nebezpečí.
Kdyţ se Vršásura objevil ve Vrndávaně jako býk, všechny gópí měly veliký strach. Byly zmatené
a začaly objímat stromy
To je případ strachu způsobeného divokým zvířetem, hledání
úkrytu a současného vzpomínání na Kršnu v extatické lásce. Kdyţ matka Jašódá zaslechla ve
vrndávanském lese řev šakalů, začala být velice opatrná, aby měla Kršnu neustále pod dozorem, neboť
měla strach, ţe mohou Kršnu napadnout. To je případ strachu v extatické lásce ke Kršnovi způsobeného
hrozivým zvukem. Tento druh strachu se poněkud liší od skutečného strachu. Kdyţ se člověk něčeho
bojí, můţe ještě myslet na minulost a na budoucnost, ale je-li to extatický druh obav, není na takové
myšlenky čas.
Citové pohnutí
Silné pocity způsobuje něco velice drahého, něco velice odporného, oheň, silný vítr, prudký déšť,
přírodní pohromy, pohled na velkého slona nebo na nepřítele. Způsobuje-li tyto pocity pohled na něco
velice drahého, člověk mluví velmi rychle a uţívá laskavá slova. Způsobuje-li vzrušení pohled na něco
odporného, pak člověk hlasitě křičí. Způsobuje-li vzrušení pohled na oheň, snaţí se utéci. Můţe se také
dostavit třesení těla, zavírání očí a slzení. Způsobuje-li emoce silný vítr, člověk se snaţí velice rychle
utíkat a mne si oči. Je-li člověk rozrušen deštěm, vezme si deštník a jeho tělo je v napětí. Při vzrušení
z nenadálé pohromy ztratí tvář člověka barvu, ustrne údivem a třese se mu tělo. Způsobuje-li jeho
neklid zahlédnutí slona, člověk skáče, projevuje různé známky strachu nebo se neustále ohlíţí.
Způsobuje-li tento pocit přítomnost nepřítele, hledá smrtící zbraň a snaţí se uniknout.
Kdyţ se Kršna vrátil z vrndávanského lesa, pro matku Jašódu znamenal pohled na syna tak silné citové
pohnutí, ţe jí z ňader začalo téci mléko. To je případ rozrušení způsobeného pohledem na někoho
velice drahého.
V desátém zpěvu, dvacáté třetí kapitole, 18. verši Šrímad Bhágavatamu poučuje Šukadéva Gósvámí
krále Paríkšita: ,,Můj drahý králi, manţelky bráhmanů velice poutalo opěvování Kršny a vţdy si přály
dostat moţnost Ho vidět. Kdyţ zaslechly, ţe je Kršna nedaleko, touţily Ho spatřit a okamţitě opustily
své domovy.`` To je příklad vzrušení způsobeného přítomností někoho velice drahého.
Kdyţ Kršna povalil démonskou čarodějnici Pútanu a zabil ji, matka Jašódá se velice podivovala
a začala bědovat: ,,Co se děje? Co se děje?`` Kdyţ uviděla, ţe Kršna, její drahé dítě, si hraje na hrudi
mrtvé démonice, nevěděla, co má dělat, a začala chodit sem a tam. To je případ vzrušení způsobeného
pohledem na něco hrůzného.
Kdyţ Kršna vyvrátil dva ardţunové stromy a Jašódá uslyšela zvuk padajících stromů, přemohlo ji
vzrušení a jen upřeně hleděla vzhůru, jelikoţ byla příliš zmatená a nevěděla, co má dělat. To je případ
citového pohnutí po zaslechnutí hřmotného zvuku.
Kdyţ ve Vrndávaně došlo k lesnímu poţáru, všichni pastevci se shromáţdili a zoufale ţádali Kršnu,
aby je ochránil. To je případ vzrušení způsobeného ohněm.
Jednou se přihnal démon Trnávarta v podobě větrné smrště a spolu s velice těţkými stromy odnášel
Kršnu pryč. V té chvíli neviděla matka Jašódá svého syna a tak ji to rozrušilo, ţe začala chodit sem
a tam. To je příklad pohnutí způsobeného prudkým větrem.
V desátém zpěvu, dvacáté páté kapitole, 11. verši Šrímad Bhágavatamu je popis toho, jak Indra spustil
prudké přívaly deště na Vrndávanu. Všechny krávy a pastevce tak suţoval vítr a zima, ţe se všichni
sešli, aby se uchýlili k lotosovým nohám Kršny. To je příklad rozrušení prudkým deštěm.
Kdyţ byl Kršna ve vrndávanském lese, strhlo se prudké krupobití a starší lidé Mu nakázali: ,,Kršno,
teď se nehýbej! Dokonce ani lidé silnější a starší neţ jsi Ty, se nemohou pohnout a Ty jsi jenom malý
chlapec. Prosíme, zůstaň stát!`` To je příklad vzrušení způsobeného prudkým krupobitím.
Kdyţ Kršna trestal Káliju v otrávené vodě Jamuny, matka Jašódá začala vzrušeně mluvit: ,,Ó pohleďte,
zdá se, ţe se třese zem! Vypadá to jako zemětřesení a po obloze létají kapky sem a tam! Můj drahý syn
skočil do otrávené vody Jamuny. Co mám teď dělat?`` To je případ vzrušení pramenícího z přírodní
katastrofy.
Kdyţ při Kansově oběti napadli Kršnu velcí sloni, všechny přítomné ţeny Ho oslovily: ,,Můj drahý
chlapče - prosím, okamţitě uteč! Uteč, prosím! Nevidíš, jak sem jdou velcí sloni, aby Tě napadli? Tvůj
nevinný pohled na ně pro nás znamená příliš velké vzrušení!`` Kršna pak řekl matce Jašódě: ,,Má drahá
matko, nenech se rozrušit tím, ţe sem přicházejí sloni a koně, ţe víří prach a způsobují slepotu ţenám
s lotosovýma očima. Ať ke Mně přijde třeba i démon Kéší. Mé ruce stačí k vítězství. Tak se prosím
neboj.``
V Lalita-mádhavě říká přítelkyně matce Jašódě: ,,Jak podivuhodné; kdyţ démon Šankhačúda ohromný a silný jako hora - napadl tvého překrásného syna, nebyl ve Vrndávaně nikdo, kdo by Mu
pomohl. Tvůj malý syn však přesto démona zabil. Zdá se, ţe tvé pokání a odříkání z minulých ţivotů
způsobilo, ţe byl zachráněn.``
V Lalita-mádhavě je také popis, jak Kršna unesl Rukminí na jejím královském svatebním obřadu. V té
době začali všichni přítomní princové mezi sebou mluvit: ,,Máme slony, koně, vozy, luky, šípy, meče tak proč bychom se měli bát Kršny? Na Něj! Je to pouze chtivý pastevec! Nemůţe takto unést
princeznu! Všichni na Něj!`` To je příklad vzrušení způsobeného přítomností nepřátel.
Šríla Rúpa Gósvámí se snaţí na výše uvedených příkladech dokázat, ţe ve vztahu ke Kršnovi
nepřipadá v úvahu impersonalismus. Vztah ke Kršnovi zahrnuje všechny osobní činnosti.
Šílenství
Šríla Bilvamangala Thákura se ve své knize modlí následovně: ,,Nechť Šrímatí Rádhárání očistí celý
svět, protoţe se zcela odevzdala Kršnovi. Ze své extatické lásky k Němu někdy jednala jako pomatená
a snaţila se stloukat jogurt, třebaţe v nádobě ţádný jogurt neměla. Kdyţ to Kršna uviděl, Rádhárání Ho
tak okouzlila, ţe začal dojit býka místo krávy.`` To jsou některé příklady duševní nenormálnosti neboli
šílenství ve spojení s milostnými záleţitostmi Rádhy a Kršny. Ve Šrímad Bhágavatamu se říká, ţe kdyţ
se Kršna ponořil do otrávených vod řeky Jamuny, Šrímatí Jašódá déví se zbláznila. Místo aby hledala
léčivé rostliny, začala mluvit ke stromům, jako by to byli zaklínači hadů. Se sepjatýma rukama se
klaněla stromům a ţádala je: ,,Jaká léčivá bylina můţe zachránit Kršnu před otravou z jedovaté vody?``
To je příklad nenormálnosti způsobené velkým nebezpečím.
Desátý zpěv Šrímad Bhágavatamu, 4. verš třinácté kapitoly, popisuje, jak můţe oddaný z extatické
lásky zešílet na příkladu, kdy gópí hledají Kršnu ve vrndávanském lese. Gópí hlasitě zpívaly o Kršnově
slávě a jak Ho hledaly, toulaly se z jednoho lesa do druhého. Věděly, ţe Kršna není na jednom určitém
místě; ţe je všepronikající. Je na obloze, ve vodě, ve vzduchu a je také Nadduší v srdcích všech. Gópí
se tudíţ začaly ptát všech stromů a rostlin na Nejvyšší Osobnost Boţství. To je příklad extatického
šílenství oddaných.
Existují také příznaky nemoci způsobené extatickou láskou. Vzdělaní učenci prohlašují, ţe se jedná
o stav
Tomuto velice vznešenému postavení se také někdy říká
neboli transcendentální šílenství.
Zapomnětlivost
V době, kdy byl Kršna pryč z Vrndávany a pobýval v Mathuře, Mu Šrímatí Rádhárání poslala zprávu,
ţe Jeho matka, královna Vradţi, cítí od Něho takové odloučení, ţe jí z úst vychází pěna, stejná jako je
pěna na břehu oceánu. Někdy zvedala ruce jako vlny oceánu a ze silného pocitu odloučení se válela po
zemi a vydávala křiklavé zvuky. Někdy zase byla zcela klidná jako tiché moře. Těmto příznakům
odloučení od Kršny se říká
neboli zapomnětlivost. Kdyţ se tyto příznaky extatické
lásky projeví, člověk zcela zapomene na své postavení.
Jednou Kršna dostal další zprávu, ţe kdyţ zabil Kansu, jeden z Kansových démonských přátel se
pomátl na rozumu. Měl pěnu u pusy, mával paţemi a válel se po zemi. Tento démonský projev ve
vztahu s Kršnou spadá do nálady, která se nazývá hrůza. Tato nálada neboli chuť je jedním z nepřímých
vztahů s Kršnou. Prvních pět vztahů je přímých a ostatních sedm je nepřímých. Démon musel mít ke
Kršnovi nějaký vztah, protoţe jakmile uslyšel, ţe Kršna jiţ zabil Kansu, objevily se u něho tyto
příznaky. Šríla Rúpa Gósvámí poznamenává, ţe i tyto příznaky mají určitou transcendentální
vznešenost.
Nemoc
Kdyţ Kršna odešel z Vrndávany do Mathury, jeden Jeho přítel Ho informoval: ,,Drahý Kršno, kvůli
odloučení od Tebe jsou obyvatelé Vradţi tak sklíčení, ţe vypadají jako nemocní. Jejich těla jsou
horečnatá a nemohou se náleţitě pohybovat. Leţí na zemi a těţce dýchají.``
V desátém zpěvu, dvanácté kapitole, 44. verši Šrímad Bhágavatamu se Maharádţa Paríkšit ptá na Šrí
Anantu a kdyţ Šukadéva Gósvámí otázku zaslechl, začal omdlívat. Přesto se však ovládl a na otázku
krále Paríkšita milým hlasem odpověděl. Takové omdlévání je horečnatým stavem pramenícím
z extatické radosti.
Ve Šrímad Bhágavatamu je další pasáţ, která popisuje setkání dívek z Vradţi s Kršnou na posvátném
místě Kurukšétra mnoho let po jejich dětských zábavách. Kdyţ se setkali na posvátném místě, jakmile
nastalo zatmění slunce, všechny gópí ustrnuly. Dýchání, mrkání očí a všechny podobné činnosti se jim
zastavily a stály před Kršnou jako sochy. To je další příklad chorobného stavu následkem překypující
transcendentální radosti.
KAPITOLA TŘICÁTÁ
Další rysy extatické lásky ke Kršnovi
Zmatek
V Hansadútě je následující pasáţ: ,,Kdyţ se Šrímatí Rádhárání jednoho dne velmi souţila z odloučení
od Kršny, odešla s některými svými přítelkyněmi na břeh Jamuny. Uviděla tam domek, kde s Kršnou
proţila mnoho milostných rozkoší a při vzpomínce na ně okamţitě dostala závrať. Závrať bylo vidět
velice jasně.`` To je příklad zmatku způsobeného odloučením.
Další stať podobně popisuje zmatek způsobený strachem. Na Ardţunovi byly vidět tyto příznaky, kdyţ
spatřil Kršnovu vesmírnou podobu na Kuruovském bitevním poli. Jeho zmatek byl tak velký, ţe mu
z rukou vypadl luk a šípy a nic nebyl schopen vnímat jasně.
Smrt
Démon Bakásúra na sebe jednou vzal podobu velké kachny a otevřel zobák, aby spolkl Kršnu
a všechny pasáčky. Kdyţ se Kršna dostal do démonovy tlamy, Balaráma a ostatní pasáčci téměř omdleli
a vypadali jako mrtví. Kdyţ jsou oddaní ohromeni nějakým hrůzným výjevem nebo náhodnou událostí,
ani přesto nikdy nezapomenou na Kršnu. Dokáţí vzpomínat na Kršnu i v největším nebezpečí. Takový
prospěch přináší vědomí Kršny: dokonce i v okamţiku smrti, kdy se narušují všechny tělesné pochody,
můţe oddaný ve svém nejniternějším vědomí vzpomínat na Kršnu, a to ho zachrání před poklesnutím
do hmotného bytí. Vědomí Kršny tímto způsobem člověka okamţitě přemístí z hmotné úrovně do
duchovního světa.
K tomu se váţe citát o lidech, kteří zemřeli v Mathuře: ,,Tito lidé slabě dýchali, oči doširoka otevřené,
barva jejich těl se změnila a začínali pronášet svaté jméno Kršny. V tomto stavu opustili svá hmotná
těla.`` Tyto příznaky jsou projevy přicházející smrti.
Lenost
Kdyţ člověk ze samolibosti nebo z nechuti k namáhavé práci nevykoná svou povinnost, přestoţe má
dostatek energie, říká se mu líný. Tato lenost se také projevuje v extatické lásce ke Kršnovi. Kdyţ
Nanda Mahárádţa například poţádal některé bráhmany, aby obcházeli kopec Góvardhana, řekli mu, ţe
chtějí raději dávat poţehnání, neţ obcházet kopec Góvardhana. To je příklad lenosti způsobené
samolibostí.
Kdyţ si Kršna a Jeho přátelé pasáčci jednou hráli na bitvu, Subala vypadal unaveně. Kršna okamţitě
řekl svým ostatním přátelům: ,,Subala se cítí příliš unaven ze hry na bitvu, tak ho prosím uţ nerušte
výzvami k boji.`` To je příklad lenosti způsobené nechutí k namáhavé práci.
Netečnost
V desátém zpěvu, dvacáté první kapitole, 13. verši Šrímad Bhágavatamu oceňují gópí netečnost krav
ve Vrndávaně. Gópí viděly, ţe krávy naslouchají sladkým melodiím Kršnovy flétny a vypadají, jakoby
pily nektar jejích transcendentálních zvuků. Telata ustrnula a zapomněla pít mléko z vemen. Zdálo se,
ţe Kršnu objímají očima, a z očí jim vyhrkly slzy. To je příklad netečnosti způsobené posloucháním
transcendentálních zvuků Kršnovy flétny.
Kdyţ Lakšmaná zaslechla slova proti Kršnovi, rozrušilo ji to, zůstala netečná a nehýbala ani očními
víčky. To je další příklad netečnosti způsobené nasloucháním.
Desátý zpěv, sedmdesátá první kapitola, 39. verš Šrímad Bhágavatamu popisuje Judhišthirovu
zmatenost, kdyţ s velkou úctou přivedl Kršnu do svého domova. Král Judhišthira byl zmatený
z transcendentální radosti, ţe má Kršnu ve svém domě. Kdyţ Ho vítal, zapomněl sám sebe. To je
příklad netečnosti pocházející z extáze při pohledu na Kršnu.
Další příklad je v 36. verši třicáté deváté kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Kdyţ Kršna
jel do Mathury, všechny gópí stály za Ním a při pohledu na odjíţdějící vůz ustrnuly a nehýbaly se.
Zůstaly tak, dokud vlajka na voze a prach zvířený koly nezmizely z dohledu.
Kršnův přítel Ho jednou oslovil: ,,Můj drahý Mukundo (Kršno), v odloučení od Tebe stojí pasáčci jako
zanedbaná Boţstva v domě profesionálního bráhmana.`` Existuje třída profesionálních bráhmanů, kteří
uctívají Boţstva, aby si vydělali na ţivobytí. Bráhmany této třídy Boţstva příliš nezajímají, zajímají je
převáţně peníze, které mohou vydělat jako svatí muţi. Boţstva uctívaná profesionálními bráhmany
nejsou náleţitě ozdobena, nemění se Jim šaty a Jejich těla se nemyjí. Vypadají špinavá a nejsou příliš
přitaţlivá. Uctívání Boţstva by se ve skutečnosti mělo provádět velice pečlivě: denně by se Jim měly
měnit šaty a podle moţností dávat ozdoby. Vše by mělo být tak čisté, aby Boţstvo bylo pro všechny
návštěvníky přitaţlivé. Zde je uveden příklad Boţstev v domě profesionálního bráhmana, protoţe
taková Boţstva nejsou přitaţlivá. Kršnovi přátelé vypadali v Jeho nepřítomnosti jako zanedbaná
Boţstva.
Ostych
Kdyţ Rádhárání poprvé představili Kršnovi, velice se styděla. Jedna z Jejích přítelkyň Ji oslovila: ,,Má
drahá přítelkyně, jiţ jsi Góvindovi prodala sebe a všechnu svou krásu. Nyní by ses neměla stydět.
Prosím, podívej se na Něj šťastně. Člověk, který jiţ prodal celého slona, by se neměl jako lakomec
hádat při prodeji trojzubce na jeho pohánění.`` Tento druh stydlivosti v extatické lásce ke Kršnovi
způsobilo první vzájemné představení.
Kdyţ byl nebeský král Indra poraţen v bitvě s Kršnou o květ
, začal se za svou poráţku
velice stydět. Stál před Kršnou, skláněl hlavu a Kršna řekl: ,,Dobrá Indro, můţeš si páridţátový květ
vzít. Jinak by ses před svou ţenou Sačídéví nemohl ani ukázat.`` Indra se styděl kvůli poráţce. V jiném
případě začal Kršna chválit Uddhavu za jeho vznešené vlastnosti. Kdyţ ho Kršna chválil, Uddhava
stydlivě sklonil hlavu.
Zatajování
Existuje příznak extatické lásky známý jako zatajování neboli snaha zakrýt stav své mysli a navenek
ukázat jiný postoj. Člověk se snaţí skrývat, co si myslí, a tak se dívá stranou do různých směrů, pokouší
se udělat něco nemoţného nebo říká slova, která zakryjí jeho skutečné myšlenky. Podle áčárjů,
odborníků ve studiu psychologických jevů, jsou tyto pokusy o skrytí svého skutečného mentálního
rozpoloţení dalším projevem extatických pocitů ke Kršnovi.
V 15. verši třicáté druhé kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí: ,,Můj
drahý králi, gópí byly vţdy krásné a zdobily je důvěrné úsměvy a svůdné šaty. Svými pohyby chtěly
podnítit chtivé pocity a někdy tiskly Kršnovu ruku ve svých náručích a někdy drţely Jeho lotosové nohy
na svých ňadrech. Potom mluvily s Kršnou, jako kdyby se na Něj velice hněvaly.``
Zde je další příklad zatajování v extatické lásce: Kdyţ Kršna, nejvyšší šprýmař, zasadil páridţátový
strom na Satjabhámině dvoře, Rukminí, dcera krále Vidarbhy, se velice rozhněvala, ale jelikoţ měla
přirozeně jemné chování, nijak se nevyjádřila. Nikdo nemohl poznat, co si Rukminí opravdu myslí. To
je příklad soutěţivého zatajování.
Další příklad je v prvním zpěvu, jedenácté kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu. Kdyţ Kršna přišel
do Dváraky, různí členové Jeho rodiny Ho přivítali různými způsoby. Kdyţ Dváracké královny zdálky
zahlédly svého manţela, okamţitě Ho objaly ve svých myslích a pomalu si Ho prohlíţely. Jak Kršna
přišel blíţe, poslaly napřed své syny, aby Ho objali. Ostatní se z ostychu snaţili neplakat, ale nemohli
zadrţet slzy. To je příklad zatajování myšlenek způsobeného ostychem.
Kdyţ si Šrímatí Rádhárání při jiné příleţitosti myslela, ţe Kršna je zapleten s jinou ţenou, oslovila
svou přítelkyni takto: ,,Má drahá přítelkyně, jakmile pomyslím, ţe pasáček Kršna je připoután k nějaké
jiné ţeně, přepadne mě strach a zjeţí se mi vlasy na hlavě. Musím být velice opatrná, aby mě Kršna
v těchto okamţicích neviděl.`` To je příklad zatajování způsobeného studem a diplomatickým
chováním.
,,Šrímatí Rádhárání vyvinula ke Kršnovi hluboké láskyplné pouto, ale skrývala ho v hloubi svého
srdce, aby ho ostatní nemohli odhalit.`` To je příklad zatajování způsobeného jemností.
Kdyţ jednou Kršna a Jeho přátelé pasáčci přátelsky rozmlouvali, Kršna začal mluvit se svými
společníky neformálním jazykem. V té době se Kršnův sluţebník Patrí také radoval z přátelského
rozhovoru, ale kdyţ si vzpomněl na své sluţebnické postavení, poklonil se před svým Pánem a s velkou
úctou a sebevládou potlačil svůj úsměv. Tento ovládnutý smích je příkladem zatajování zapříčiněného
uctivým přístupem.
Vzpomínání
Existuje mnoho příznaků extatické lásky způsobených vzpomínáním na Kršnu. Jeden Kršnův přítel Mu
například řekl: ,,Můj drahý Mukundo, Šrímatí Rádhárání s lotosovýma očima při pouhém pohledu na
namodralý mrak na obloze začne okamţitě vzpomínat na Tebe, a kdyţ ho pozoruje dále, začne touţit
po Tvé společnosti.`` To je příklad vzpomínání na Kršnu v extatické lásce při pohledu na předmět
připomínající Kršnu. Barva Kršnova těla je velice podobná namodralé barvě mraku a při pouhém
pohledu na mrak Šrímatí Rádhárání vzpomínala na Kršnu.
Jeden oddaný řekl, ţe i tehdy, kdyţ byl nepozorný, vzpomněl si někdy, zdánlivě z pobláznění, ve svém
srdci na lotosové nohy Kršny. To je příklad vzpomínání pocházejícího z neustálé praxe. Jinými slovy
oddaní, kteří neustále myslí na Kršnovy lotosové nohy, i kdyţ jsou momentálně nepozorní, vidí postavu
Pána Kršny, která se zjeví v jejich srdcích.
Argumentování
Madhumangala byl Kršnův důvěrný přítel pocházející z bráhmanské společnosti. Kršnovi přátelé byli
většinou pasáčci náleţící do společnosti vaišjů, ale někteří z nich patřili do bráhmanské společnosti. Ve
Vrndávaně převaţuje společnost vaišjů a bráhmanů. Madhumangala jednoho dne oslovil Kršnu
následujícím způsobem: ,,Můj drahý příteli, vidím, ţe si nejsi vědom pavích per, která padají na zem,
a současně nevěnuješ pozornost květinovým girlandám, které Ti jsou obětovány. Myslím, ţe jsem
schopen uhodnout důvod Tvé nepřítomnosti duchem, kdyţ vidím Tvé oči přelétat po očích Šrímatí
Rádhárání, stejně jako černí trubci přelétají po lotosových květech.`` To je příklad argumentování
v extatické lásce.
Kdyţ jednou Kršna chodil venku, jedna ze společnic Rádhárání Jí řekla: ,,Má drahá přítelkyně, myslíš
si, ţe tato chodící osoba je strom
? * Kdyby to byl strom
, jak by potom mohl
chodit a být tak krásný? Pak to tedy asi bude mrak. Je-li to ale mrak, kde je v něm krásný měsíc? Za
daných okolností si myslím, ţe můţeme připustit, ţe tato osoba je právě ta okouzlující Osobnost
Boţství, Nejvyšší Pán, který zvukem své flétny okouzluje všechny tři světy. Musí to být Mukunda,
který stojí před kopcem Góvardhana.`` To je další příklad argumentování v extatické lásce.
* Strom
má stejnou barvu jako Kršna.
Úzkost
Kdyţ v 29. verši dvacáté deváté kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu Kršna poţádal všechny
gópí, aby se vrátily zpátky do svých domovů, nelíbilo se jim to. Byly zarmoucené a těţce nad tím
vzdychaly, a zdálo se, ţe jejich půvabné tváře jim vysychají. Zůstaly v tomto stavu aniţ vydávaly
jakýkoliv zvuk. Prsty na nohách začaly kreslit čáry po zemi a slzy smývaly černou mastičku z očí, která
jim kapala na ňadra pokrytá červeným kunkumovým práškem. To je příklad úzkosti v extatické lásce.
Jeden z Kršnových přátel Mu jednou řekl: ,,Drahý hubiteli démona Mury, Tvá jemná a laskavá matka
je velice úzkostlivá, protoţe ses nevrátil domů. Proţila večer s velkými obtíţemi a celý ho proseděla na
balkónu vašeho domu. Je zvláštní, ţe jsi mohl zapomenout na svou matku, zatímco ses někde věnoval
svým hrátkám!`` To je další příklad hluboké úzkosti v extatické lásce.
Kdyţ matka Jašódá úzkostlivě čekala na Kršnu aţ se vrátí z Mathury, Nanda Mahárádţa ji utěšoval:
,,Má drahá Jašódo, prosím, nestrachuj se. Utři si prosím svou překrásnou lotosovou tvář. Není třeba,
abys dýchala tak rozrušeně. Půjdu okamţitě s Akrúrou do Kansova paláce a přivedu ti tvého syna
zpátky.`` To je příklad úzkosti v extatické lásce způsobené tím, ţe Kršna byl v nebezpečí.
Přemýšlivost
V oddíle Padma Purány nazvaném Vaišákha-máhátmja oddaný říká, ţe ačkoliv některé z osmnácti
Purán se nezmiňují o opěvování Pána Višnua a nabízejí opěvování nějakého poloboha, v takovém
opěvování je nutné pokračovat po milióny let. Studuje-li člověk Purány velice podrobně, můţe nakonec
vidět, ţe Pán Višnu je Nejvyšší Osobnost Boţství. To je příklad extatické lásky, která se vyvinula
z přemýšlení.
V 39. verši šedesáté kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu je popis toho, jak Rukminídéví píše
dopis Kršnovi a ţádá Ho, aby ji unesl ještě před její svatbou s jiným muţem. Rukminí vyjádřila své
zvláštní pouto ke Kršnovi následovně: ,,Můj drahý Kršno, Tvou transcendentální slávu opěvují velcí
světci, kteří jsou prosti hmotného znečištění, a Ty jsi tak laskavý, ţe na oplátku za jejich opěvování
takovým oddaným volně rozdáváš sám sebe. Jako se člověk můţe povýšit jednoduše Tvou milostí, tak
také z Tvojí vůle můţe člověk pod vlivem věčného času všechna poţehnání ztratit. Vybrala jsem si
proto za svého manţela Tebe a zamítla jsem osobnosti jako jsou Brahmá a Indra - o ostatních ani
nemluvě.`` Rukminí zvětšila svou lásku ke Kršnovi pouhými myšlenkami na Něj. To je příklad
přemýšlivosti v extatické lásce.
Odolnost
Kdyţ je člověk plně spokojený se získaným poznáním nebo kdyţ dosáhne vytouţeného ţivotního cíle
v transcendentální oddané sluţbě Bohu, jeho odolnosti neboli vyrovnanosti jeho mysli se říká
a je transcendentální k veškerému utrpení. Na této úrovni člověka nerozruší ţádná ztráta, ani se mu
nezdá, ţe by něčeho nedosáhl.
Učenec Bhartrhari je toho názoru, ţe je-li člověk povýšen na tuto úroveň, přemýšlí následovně:
,,Netouţím být vládním sluţebníkem ani mít vysoké postavení. Raději zůstanu nahý bez řádných šatů.
Raději si lehnu na zem bez matrace, a i přes všechny nevýhody odmítnu slouţit komukoli, dokonce
i vládě.`` Jinými slovy: má-li člověk extatickou lásku k Osobnosti Boţství, můţe strpět jakékoliv
nepříjemnosti náleţící k hmotnému pojetí ţivota.
Kršnův otec Nanda Mahárádţa si obvykle myslel: ,,Po mých pastviskách osobně chodí bohyně štěstí,
mám více neţ milión krav, které se potulují sem a tam, a především mám syna, jako je Kršna; silného
a úţasného pracovníka. Cítím se proto spokojený, třebaţe jsem hospodář!`` To je příklad mentální
odolnosti pramenící z nepřítomnosti všeho utrpení.
V jiném případě oddaný říká: ,,Neustále plavu v nektarovém oceánu zábav Osobnosti Boţství a tak mě
jiţ nepřitahují náboţenské obřady, hospodářský rozvoj, smyslový poţitek nebo konečné spasení
a splynutí s Brahmanem.`` To je příklad odolnosti mysli díky dosaţení té nejlepší věci na světě. Tou
nejlepší věcí na světě je být ponořen ve vědomí Kršny.
Štěstí
Ve Višnu Puráně je popsáno, ţe kdyţ Akrúra přijel pro Kršnu a Balarámu, aby Je odvezl do Mathury,
při pouhém pohledu na Jejich obličeje dostal takovou radost, ţe se mu na celém těle objevily příznaky
extatické lásky. To se nazývá štěstí.
V 11. verši třicáté třetí kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu stojí: ,,Kdyţ jedna z gópí
oddávající se tanci
uviděla, ţe Kršna má svou paţi na jejím rameně, dostala tak extatickou
radost, ţe políbila Kršnu na tvář.`` To je příklad pocitu štěstí z dosaţení vytouţeného cíle.
Dychtivost
V 33. verši sedmdesáté první kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu se říká: ,,Kdyţ Kršna ze
svého království Dváraky poprvé přišel do Indraprasthy, * mladé ţeny a dívky města Ho tak touţily
vidět, ţe ani v noci, kdyţ leţely se svými manţeli, nemohly potlačit svou dychtivost. Nebyly ani
náleţitě oděné, vlasy měly rozpuštěné a bylo potřeba vykonat mnoho domácích povinností; přesto
nechaly všeho a okamţitě vyšly na ulici, aby spatřily Kršnu.`` To je příklad dychtivosti v extatické
lásce.
* Indraprastha je dnešní Dillí.
Šrí Raghunátha dása Gósvámí se ve své knize Stavávalí modlí o milost Rádhárání, kterou tak
okouzloval zvuk Kršnovy flétny, ţe se ihned ptala obyvatel vrndávanského lesa, kde je Kršna. Při
prvním pohledu na Kršnu Ji zaplavila taková extatická láska a radost, ţe si začala škrábat uši. Dívky
z Vradţi a Rádhárání uměly velice vychytrale mluvit, a tak jakmile spatřily Kršnu, začaly svou řeč
a Kršna předstíral, ţe jim jde pro nějaké květiny, a okamţitě odešel do skalní jeskyně. To je další
příklad dychtivých láskyplných výměn ze strany gópí a Kršny.
Násilí
Kdyţ Kršna bojoval s hadem Kálijou a tančil na jeho hlavách, Kálija kousl Kršnu do nohy. Garuda se
tehdy rozzuřil a začal reptat: ,,Kršna je tak silný, ţe Kálijovy manţelky potratily při pouhém zaslechnutí
Jeho hlasu. Tento had urazil Mého Pána, a proto ho touţím okamţitě spolknout, ale v přítomnosti mého
Pána to nemohu udělat, protoţe by se na mě mohl hněvat.`` To je příklad dychtivosti jednat v extatické
lásce následkem toho, ţe byl Kršna uraţen.
Kdyţ Šišupála protestoval proti uctívání Kršny při oběti Rádţasúja uspořádané Mahárádţou
Judhišthirou, mladší bratr Ardţuny Sahadéva řekl: ,,Člověk, který nemůţe snést uctívání Kršny, je mým
nepřítelem a má démonskou povahu. Touţím ho proto kopnout levou nohou do hlavy, abych ho tak
potrestal přísněji neţ Jamarádţovo ţezlo!`` Baladéva pak začal bědovat: ,,Sláva Pánu Kršnovi! Velice
se podivuji tomu, ţe zavrţení následovníci kuruovské dynastie, kteří neprávem seděli na trůnu
kuruovského království, kritizují Kršnu diplomatickými úskoky. To je nepřípustné!`` To je další případ
dychtivosti způsobené uráţkou Kršny.
Domýšlivost, jejímţ výsledkem jsou uráţlivá slova
Ve Vidagha-mádhavě začala Rádháránína tchyně Dţatilá kritizovat Kršnu následovně: ,,Stojíš zde,
Kršno, a Rádhárání, která se právě provdala za mého syna, je zde také. Nyní vás oba velmi dobře znám;
proč bych tedy neměla úzkostlivě ochraňovat svou snachu před Tvýma tančícíma očima?`` To je
příklad uráţlivých slov uţitých k nepřímému kritizování Kršny.
Jedna z gópí jednou začala říkat Kršnovi tato neuctivá slova: ,,Můj drahý Kršno, jsi prvotřídní zloděj.
Prosím, okamţitě odejdi. Víme, ţe miluješ Čandrávalí více neţ nás. Je však zbytečné, abys ji v naší
přítomnosti vychvaloval! Neposkvrňuj laskavě jméno Rádhárání!`` To je další příklad neuctivých slov
ke Kršnovi v extatické lásce.
Další úryvek je v desátém zpěvu, třicáté první kapitole, 16. verši Šrímad Bhágavatamu. Kdyţ všechny
gópí odešly ze svých domovů na setkání s Kršnou ve vrndávanském lese, Kršna je odmítl a poţádal je,
aby šly domů; dal jim morální ponaučení. Gópí tehdy řekly: ,,Drahý Kršno, je nanejvýš suţující, kdyţ
nejsme s Tebou, a pouhý pohled na Tebe nám přináší veliké štěstí. Všechny jsme opustily své manţele,
příbuzné, bratry a přátele a prostě jsme přišly za Tebou, okouzleny zvukem Tvé transcendentální flétny.
Ó neomylný, znáš lépe neţ my důvod, proč jsme sem přišly. Jednoduše řečeno, jsme zde, protoţe nás
okouzlil sladký zvuk Tvé flétny. Všechny jsme krásné dívky a Ty jsi tak hloupý, ţe odmítáš naší
společnost. Nevíme o nikom jiném neţ jsi Ty, kdo by si nechal ujít příleţitost stýkat se s mladými
dívkami za temné noci!`` To je další příklad nepřímé uráţky namířené proti Kršnovi v extatické lásce.
Závist
Jedna přítelkyně Rádhárání Ji v Padjávalí oslovila následovně: ,,Má drahá přítelkyně, prosím nebuď
tak pyšná, ţe Kršna ozdobil Tvé čelo svou vlastní rukou. Je moţné, ţe Kršnu přesto přitahuje jiná
krásná dívka. Vidím, ţe ozdoby na Tvém čele jsou velice pěkně udělané a zdá se, ţe Kršna nebyl příliš
rozrušen, kdyţ je maloval. Jinak by nemohl namalovat tak přesné čáry!`` To je příklad závisti
šťastnému osudu Šrí Rádhy.
V desátém zpěvu, třicáté kapitole, 30. verši Šrímad Bhágavatamu je následující pasáţ: ,,Kdyţ gópí
hledaly Kršnu a Rádhu po tanci
, začaly si pro sebe říkat: ,,Viděly jsme šlépěje Kršny a Rádhy
na zemi Vrndávany a způsobuje nám to velkou bolest, neboť třebaţe je nám Kršna vším, ta dívka je tak
šikovná, ţe Ho sama odvedla pryč a těší se z Jeho polibků aniţ se o Něj podělila s námi!`` To je další
příklad závisti vzbuzené šťastným osudem Šrímatí Rádhárání.
Kdyţ si někdy pasáčci hráli v lesích Vrndávany, Kršna byl na jedné straně a Balaráma na druhé.
Soutěţili a hráli si na bitvu, a kdyţ Balaráma porazil Kršnovu stranu, chlapci říkali: ,,Bude-li
Balarámova strana stále vítězit, kdo na světě můţe být slabší neţ my?`` To je další příklad závisti
v extatické lásce.
Nestoudnost
V desátém zpěvu, padesáté druhé kapitole, 41. verši Šrímad Bhágavatamu poslala Rukminí Kršnovi
následující dopis: ,,Můj drahý neporazitelný Kršno, zítra je den mé svatby. Prosím Tě, abys bez
ohlášení přišel do města Vidarbhy. Pak musí Tvoji vojáci a velitelé znenadání obklíčit a porazit vojsko
krále Magadhy, a takto mě unes pouţitím metod démonů a oţeň se se mnou.``
Podle védského systému existuje osm druhů svateb, z nichţ jedna se nazývá
poukazuje na únos dívky a svatbu násilím. To se povaţuje za démonské.
Kdyţ se Rukminí měla provdat za Šišupálu, kterého jí vybral její starší bratr, napsala uvedený dopis
Kršnovi a ţádala Ho, aby ji unesl. To je příklad nestoudnosti v extatické lásce ke Kršnovi.
Jedna z gópí řekla: ,,Ať Kršnovu flétnu odnesou vlny Jamuny, nechť skončí v oceánu. Sladký zvuk
Jeho flétny je tak nestoudný, ţe kvůli němu ztratíme veškerou vyrovnanost před svými nadřízenými.``
Závrať
Kaţdého večera se západem slunce se Kršna vracel z pastvisek, kde dohlíţel na krávy. Kdyţ někdy
matka Jašódá neslyšela sladký zvuk Jeho flétny, začala být velice úzkostlivá a následkem toho cítila
závrať. Závrať můţe být způsobená také úzkostí v extatické lásce ke Kršnovi.
Kdyţ Jašódá svázala Kršnu, začala přemýšlet: ,,Kršnovo tělo je tak jemné a citlivé. Jak jsem Ho jen
mohla svázat provazem?`` To jí popletlo hlavu a cítila závrať.
Gópí dostaly od svých nadřízených radu, aby v noci zamkly dveře, ale ony byly tak bezstarostné, ţe
toho nařízení příliš nedbaly. Myslely na Kršnu a to jim dodalo takové důvěry, ţe jim nehrozí ţádné
nebezpečí, ţe si v noci lehly na dvory svých domů. To je příklad závratě v extatické lásce z přirozeného
pouta ke Kršnovi.
Můţeme se zeptat, proč by oddaní Kršny měli dostávat závrať, která se obvykle povaţuje za příznak
kvality nevědomosti. Šrí Dţíva Gósvámí na tuto otázku odpověděl, ţe oddaní Pána Kršny jsou vţdy
transcendentální všem kvalitám hmotné přírody. Cítí-li závrať nebo jdou-li spát, neměli bychom to brát
tak, ţe spí pod vlivem kvalit přírody, ale měli bychom to přijmout jako tranz oddané sluţby. V Garuda
Puráně je autoritativní výrok o mystických jógínech, kteří jsou pod přímou ochranou Nejvyšší
Osobnosti Boţství: ,,Ve všech třech stavech jejich vědomí - totiţ v bdění, snění a hlubokém spánku jsou oddaní pohrouţeni do myšlenek na Nejvyšší Osobnost Boţství. Jsou naprosto pohrouţeni
v myšlenkách na Kršnu a tudíţ nespí.``
Ospalost
Šrí Baladéva začal jednou mluvit ze spaní: ,,Ó Kršno s lotosovýma očima, Tvá dětská dobrodruţství se
projevují podle toho, jak si přeješ. Proto prosím, abys rychle zkrotil pyšného hada Káliju.``
Shromáţděné Jaduovce udivilo, ţe to Baladéva řekl, a přimělo je to na chvíli ke smíchu. Baladéva,
který nosí pluh, pak zívl tak hluboce, ţe se Mu rozvlnilo břicho, a opět hluboce usnul. To je příklad
ospalosti v extatické lásce.
Bdělost
Oddaný jednou řekl: ,,Jiţ jsem přemohl kvalitu nevědomosti a nyní jsem na úrovni transcendentálního
poznání. Budu se proto věnovat pouze hledání Nejvyšší Osobnosti Boţství.`` To je příklad bdělosti
v extatické lásce. Tato transcendentální bdělost je moţná tehdy, kdyţ je zcela překonáno iluzorní
podmínění. Na této úrovni, kdyţ se oddaný dostane do styku s činnostmi hmotných prvků, jako je zvuk,
vůně, dotek nebo chuť, postřehne transcendentální přítomnost Nejvyšší Osobnosti Boţství. V takovém
stavu jsou trvale viditelné extatické příznaky (např. vstávání vlasů na hlavě, koulení očima a probouzení
se ze spánku).
Kdyţ Šrímatí Rádhárání poprvé spatřila Kršnu, najednou si uvědomila veškeré transcendentální štěstí
a činnost Jejích údů ustrnula. Její neustálá společnice Lalitá Jí zašeptala do ucha svaté jméno Kršny
a Rádhárání okamţitě široce otevřela oči. To je příklad bdělosti způsobené zaslechnutím Kršnova
jména.
Jednoho dne Kršna v ţertovné náladě řekl Rádhárání: ,,Má drahá Rádhárání, chystám se Tě opustit.``
Kdyţ to dořekl, okamţitě zmizel a Rádhárání se to tak dotklo, ţe se změnila barva Jejího těla a ţe
okamţitě spadla na vrndávanskou zem. Přestala prakticky dýchat, ale kdyţ ucítila vůni květin na zemi,
probudila se v extázi a vstala. To je příklad transcendentální bdělosti způsobené ucítěním vůně.
Kdyţ se Kršna dotýkal těla jedné gópí, oslovila svou druţku: ,,Má drahá přítelkyně, čí ruka se to
dotýká mého těla? Dostala jsem velký strach při pohledu na temný les na břehu Jamuny, ale dotyk této
ruky mě najednou zachránil z hysterického záchvatu.`` To je příklad bdělosti způsobené dotykem.
Jedna z gópí řekla Kršnovi: ,,Můj drahý Kršno, kdyţ jsi zmizel při tanci
, naše nejdraţší
přítelkyně, Rádhárání, okamţitě spadla na zem a ztratila vědomí, ale kdyţ jsem Jí potom nabídla zbytky
Tvého rozkousaného betelového oříšku, okamţitě se navrátila k vědomí s radostnými příznaky na těle.``
To je příklad bdělosti způsobené ochutnáním.
Jedné noci Šrímatí Rádhárání mluvila ze sna. ,,Můj drahý Kršno,`` řekla, ,,netrop si jiţ ze Mě ţerty!
Prosím přestaň! A nedotýkej se prosím Mých šatů. Jinak to řeknu starším a prozradím všechno Tvé
nemravné chování.`` Kdyţ takto mluvila ze sna, znenadání se probudila a uviděla před sebou některé ze
svých nadřízených. Rádhárání se začala stydět a sklonila hlavu. To je příklad bdělosti po probuzení ze
spánku.
Existuje další příklad. Kdyţ přišel Kršnův posel za Šrímatí Rádhárání, okamţitě se probudila. Také
kdyţ Kršna začal v noci hrát na flétnu, všechny gópí, krásné dcery pastevců, se okamţitě probudily ze
spánku. K tomu se váţe velice pěkné přirovnání: ,,Kolem lotosového květu jsou někdy bílé labutě
a někdy kolem něj létají černé vosy, které sbírají jeho med. Kdyţ z oblohy zahřmí, labutě odplují, ale
černé vozy zůstanou a uţívají si lotosového květu.`` Spánek gópí se přirovnává k bílým labutím a zvuk
Kršnovy flétny se přirovnává k černým vosám. Kdyţ Kršna začal hrát na flétnu, bílé labutě, které
představují spánek gópí, byly okamţitě přemoţeny a zvuk flétny si jako černé vosy začal uţívat
lotosového květu krásy gópí.
KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ
Další příznaky
Třicet tři příznaků extatické lásky, o kterých jsme se zmínili, se nazývají
neboli
rušící. Všechny příznaky poukazují na zjevně rozrušené stavy, ale dokonce i v nich je silná extatická
láska ke Kršnovi. Příznaky můţeme rozdělit na tři skupiny: příznaky první třídy, druhé třídy a třetí
třídy. Extatickou lásku provází mnoho rušících příznaků, jako je závist, úzkost, pýcha, ţárlivost,
konečný úsudek, zbabělost, odpuštění, netrpělivost, dychtění, lítost, pochybovačnost a nestoudnost.
Jsou zahrnuty ve třiceti třech příznacích extatické lásky. Šríla Rúpa Gósvámí různé druhy rušících
příznaků velice pěkně rozebral, a třebaţe je velice obtíţné najít slova přesně odpovídající mnohým zde
pouţitým sanskrtským slovům, jeho rozbor zde nyní předloţíme.
Začne-li být člověk škodolibý při pohledu na pokrok druhého, jeho mentálnímu stavu se obecně říká
závist. Poděsí-li se člověk při pohledu na zablesknutí na obloze, tento strach mu přinese úzkost. Strach
a úzkost můţeme proto brát jako totoţné. Touha skrýt své skutečné myšlenky se nazývá
neboli zatajování a touha ukázat svou nadřazenost se nazývá pýcha. Obě můţeme
klasifikovat jako předstírání. Takové předstírání zahrnuje jak pýchu, tak
.
Neschopnost snést přestupek druhého se nazývá
a neschopnost snést bohatství druhého se
nazývá závist. Závist i
jsou způsobené nesnášenlivostí. Schopnost vysvětlit správný
význam určitého slova se nazývá přesvědčivost a takovému přesvědčivému vysvětlení významu slova
musí předcházet pečlivá úvaha. Uvaţování se tedy podílí na ustanovení závěru. Uvede-li se někdo jako
nevědomý, říká se, ţe je pokorný, a pozbývá-li nadšení, říká se tomu zbabělost. Pokora se někdy
spojuje se zbabělostí. Má-li člověk neochvějnou mysl, je trpělivý, a schopnost snášet přestupky druhých
se také nazývá trpělivost. Stálá ochota odpouštět a trpělivost mohou proto mít stejný význam.
Úzkostlivost, aby čas plynul, se nazývá netrpělivost, a uvidí-li člověk něco ohromujícího, říká se tomu
úţas. Netrpělivost můţe být způsobena uţasnutím a mohou to tedy být výrazy stejného významu. Je-li
úzkost ještě v dřímajícím stavu, říká se jí dychtění. Úzkost a dychtění tedy mohou být také synonyma.
Začne-li člověk litovat nějakého přestupku, jeho pocitu se říká stydlivost. Stydlivost a lítost mohou být
tedy synonyma. Pochybovačnost je jeden z aspektů argumentu. Po nestoudném chování začne být
člověk roztrţitý. Roztrţitost a nestoudnost mohou být proto slova stejného významu.
Jsou-li všechny tyto příznaky zahrnuty v extatické lásce, nazývají se
neboli neustále
trvající extatické příznaky. Všechny jsou transcendentální a projevují se různými způsoby, jednají
a vzájemně působí v různých podmínkách. Jsou jako výměny lásky mezi milenci.
Je-li člověk závistivý nebo zneuctěný, můţe se změnit barva jeho těla. Označuje se to jako
neboli podextáze. Iluze, zhroucení se a silná úzkost se také můţe povaţovat za vibhávu.
Objeví-li se mnoho takových příznaků, mohou být jednoduše shrnuty do kategorie extatické lásky.
Šríla Rúpa Gósvámí říká, ţe zděšení, spánek, únava, lenost a šílenství z omámení se někdy zahrnují
pod trvající příznaky extatické lásky a jsou způsobeny silným poutem.
Falešné argumenty, odhodlání, vytrvalost, vzpomínání, radost, nevědomost, pokora a bezvědomí jsou
také různé příznaky extatické lásky. Závislost je také zahrnuta v extatické lásce a můţe být rozdělena na
vyšší závislost a niţší závislost. Rúpa Gósvámí popíše rozlišení niţší a vyšší závislosti později.
Jeden oddaný zvolal: ,,Nemohu spatřit oblast Mathury! Třebaţe při pouhém zaslechnutí jména
Mathury mi vstávají vlasy na hlavě, nemohu ji spatřit. K čemu jsou mé oči?`` Toto zvolání ukazuje
velikou touhu spatřit oblast Mathury, která je následkem silného pouta ke Kršnovi. Další příklad
silného pouta ke Kršnovi vyjádřil Bhíma, kdyţ začal mumlat: ,,Mé paţe jsou jako blesky, ale ani tak
jsem nemohl zničit Šišupálu, kdyţ uráţel Kršnu. K čemu mi potom takové silné paţe jsou?`` Bhíma se
nahněval a pod vlivem hněvu začala být jeho beznaděj příčinou silného pouta ke Kršnovi. To je příklad
silného pouta ke Kršnovi v hněvu.
Kdyţ Ardţuna spatřil Kršnovu vesmírnou podobu, jejíţ zářivé zuby pohlcovaly téměř samu existenci
vesmíru, vyschlo mu v ústech. Ardţuna tehdy zapomněl sám sebe a nemohl pochopit, ţe je Ardţuna,
Kršnův přítel, ačkoliv vţdy závisel na Kršnově milosti. Tato událost je příkladem niţší závislosti.
Hrůzné činnosti také někdy podpoří silnou extatickou lásku ke Kršnovi. Tento stav mysli se nazývá
extatická bázlivost pod vlivem iluze. V 40. verši dvacáté třetí kapitoly desátého zpěvu Šrímad
Bhágavatamu říkají bráhmani, kteří prováděli oběti: ,,Všichni jsme se narodili s trojími výhodami:
narodili jsme se ve vznešených bráhmanských rodinách, obřadně jsme obdrţeli posvátnou šňůru a také
jsme náleţitě zasvěceni duchovním mistrem. Ale běda, i přes všechny výhody jsme zavrţeni. Dokonce
i naše dodrţování brahmačarji je k ničemu.`` Bráhmani tak začali zavrhovat své vlastní činnosti.
Poznali, ţe přesto, ţe jsou tak vznešení rodem, vzděláním a kulturou, jsou pod nadvládou iluzorní
energie. Doznali, ţe i velcí jógíni, kteří nejsou oddáni Pánu, jsou pod vlivem hmotné energie. V tomto
druhu beznaděje, který cítili bráhmani provádějící oběti, není vidět téměř ţádnou připoutanost ke
Kršnovi. V jiném druhu beznaděje však pouto ke Kršnovi vidět je. Kdyţ démon v podobě býka napadl
dívky z Vradţi, začaly volat: ,,Drahý Kršno - prosíme, zachraň nás! Teď je s námi konec!`` To je
beznaděj s připoutaností ke Kršnovi.
Kdyţ Kršna zabil démona Kéšího, Kansa propadl beznaději: ,,Kéši-daitja mi byl tak drahý jako můj
vlastní ţivot, ale zabil ho nějaký nezkušený, nevzdělaný a boje neznalý chlapec. Bez potíţí jsem porazil
i krále nebes, ale přesto neznám cenu ţivota.`` Tato beznaděj má jemný nádech připoutanosti ke
Kršnovi, a proto se povaţuje za odraz extatické lásky v beznaději.
Kansa jednou pokáral Akrúru slovy: ,,Jsi takový hlupák, ţe pokládáš pastevce za Nejvyšší Osobnost
Boţství pouze proto, ţe porazil nějakého neškodného vodního hada! Ten chlapec mohl zvednout
oblázek nazývaný kopec Góvardhana, ale více mě udivuje tvé prohlášení, ţe tento chlapec je Nejvyšší
Osobnost Boţství!`` To je příklad zlomyslně oponujícího postoje, způsobeného beznadějí v extatické
lásce ke Kršnovi.
Jeden oddaný se snaţil utěšit strom
, který naříkal, ţe Kršna se nedotkl ani jeho stínu.
Oddaný řekl: ,,Můj drahý strome
, nermuť se. Hned jak Kršna porazí hada Káliju v řece
Jamuně, přijde a splní tvou touhu.`` To je příklad nepatřičné beznaděje v extatické lásce ke Kršnovi.
Orel Garuda, na kterém létá Višnu, jednou řekl: ,,Kdo můţe být čistější neţ já? Jaký jiný pták je tak
schopný a kvalifikovaný jako já? Kršna mě nemusí mít rád, nemusí si přát připojit se k mé společnosti,
ale i přesto musí vyuţít mých křídel!`` To je příklad beznaděje v neutrální náladě extatické lásky.
Příznaky extatické lásky se někdy rozdělují do čtyř skupin - totiţ vytváření, spojení, narůstání
a uspokojení.
Kršna jednou řekl Rádhárání: ,,Má drahá přítelkyně, kdyţ se snaţíš potkat Mě ráno samotného, Tvá
přítelkyně Mékhalá je lačná závistí. Jen se na ni podívej!`` Kdyţ takto Kršna s Rádhárání ţertoval,
Rádhárání pohnula obočím. Rúpa Gósvámí se modlí, aby mohl být kaţdý poţehnán pohybem obočí
Šrímatí Rádhárání. To je příklad vytvoření škodolibosti v extatické lásce ke Kršnovi.
Jedné noci po smrti démonice Pútany Jašódá uviděla Kršnu, jak si hraje na prsou Pútany. Při pohledu
na to na chvíli strnula. To je příklad spojení různých příznaků extatické lásky. Spojení můţe být
příznivé nebo nepříznivé. Ţe byla zabita démonice Pútaná, bylo příznivé, ale ţe si Kršna hrál na jejích
prsou za temné noci sám a nebylo nikoho, kdo by Mu pomohl v případných nesnázích, bylo nepříznivé.
Jašódu to zastihlo mezi příznivostí a nepříznivostí.
Sotva se Kršna naučil chodit, často chodil dovnitř a ven z domu. Jašódu to překvapilo a řekla: ,,To dítě
je tak neposedné, ţe Ho není moţné ovládnout! Neustále chodí po sousedství Gókuly (Vrndávany)
a pak chodí zpátky do domu. Vidím, ţe je velice nebojácné, ale i přes Jeho nebojácnost se začínám více
a více strachovat, aby Ho nepotkalo nějaké nebezpečí.`` To je znovu příklad spojení dvou
protichůdných prvků: dítě bylo velice nebojácné, ale Jašódá se současně začínala bát nějakého
nebezpečí. Zde je nebezpečí příčinou a Jašódiny pocity jsou spojením dvou protichůdných příznaků.
Jašódá cítila štěstí i pochybnost neboli narůstající strach.
Kdyţ Kršnova matka Dévakí viděla svého syna veselého v přítomnosti zápasníků v Kansově aréně, po
tvářích jí stékaly současně slzy dvojího druhu: někdy byly teplé a někdy studené. To je příklad spojení
nadšení a nářku z různých příčin extatické lásky.
Kdyţ Šrímatí Rádhárání jednou stála na břehu řeky Jamuny ve vrndávanském lese, Kršna, který byl
silnější neţ Ona, Ji napadl. Navenek z toho byla rozrušena, ale uvnitř se usmívala a cítila velké
uspokojení. Navenek hýbala obočím a předstírala, ţe Kršnu odmítá. Šrímatí Rádhárání tak vypadala
velice krásná a Šríla Rúpa Gósvámí Její krásu opěvuje. To je příklad projevení různých pocitů
v extatické lásce, ačkoliv příčina je jen jedna - Kršna.
V domě Nandy Mahárádţi se občas konaly velké slavnosti a shromáţdili se na nich všichni obyvatelé
Vrndávany. Během jedné z nich bylo vidět Šrímatí Rádhárání, jak nosí zlatý náhrdelník, který Jí dal
Kršna. Matka Jašódá a také matka Rádhárání to okamţitě poznaly, protoţe náhrdelník byl na Jejím krku
příliš dlouhý. Současně Rádhárání viděla poblíţ Kršnu a také svého vlastního manţela Abhimanjua. To
vše dohromady způsobilo, ţe se Rádhárání cítila velice zahanbená a s chvějící se tváří vypadala velice
krásně. V tomto případě se jednalo o spojení ostychu, hněvu, radosti a nářku. To je příklad
nahromadění příznaků extatické lásky.
Kansa jednou řekl: ,,Co mi můţe tento chlapec udělat? Nemá ţádnou sílu.`` V příštím okamţiku se
Kansa dozvěděl, ţe uţ zabil všechny jeho přátele. Zmatený Kansa pak začal přemýšlet: ,,Mám jít
a okamţitě se Mu odevzdat? Jak to však velký válečník můţe udělat?`` Hned nato si pomyslel: ,,Proč
bych se já měl bát Jeho? Ještě stále je zde tolik bojovníků, kteří mě podporují.`` V následujícím
okamţiku však začal uvaţovat: ,,To jistě není obyčejný chlapec, kdyţ levou rukou zvedl kopec
Góvardhana. Co s tím tedy budu dělat? Půjdu do Vrndávany a způsobím bolest všem tamějším
obyvatelům. Nemohu však ani vyjít ven, protoţe se mé srdce chvěje strachy před tímto chlapcem!``
Kansovy myšlenky jsou příkladem pýchy, nářku, pokory, odhodlání, pochybnosti, hněvu a strachu.
V Kansově mentalitě bylo vidět osm různých příznaků. To je další příklad nahromadění příznaků
beznaděje v extatické lásce.
Oddaný hospodář jednou řekl: ,,Můj Pane, jsem takový uboţák, mé oči nikdy netouţí spatřit slavné
město Mathuru. Jsou proto zatraceny. Mám dobré vzdělání, ale pouţíval jsem ho jen ve sluţbě vládě.
Nebral jsem v úvahu nezadrţitelný čas, silnější neţ cokoliv jiného, čas, který vše tvoří a ničí. Komu
přenechám všechno své bohatství? Začínám být čím dál starší. Co budu dělat? Mám od nynějška doma
vykonávat oddanou sluţbu? Nemohu to udělat, protoţe mou mysl přitahuje transcendentální zem
Vrndávany.``
To je další příklad beznaděje, pýchy, pochybnosti, trpělivosti, nářku, odhodlání a dychtivosti nahromadění sedmi různých příznaků extatické lásky ke Kršnovi.
Jedno přísloví v sanskrtu říká: ,,Ze zklamání vzniká to největší uspokojení.`` Jinými slovy - kdyţ se
city nebo touhy člověka zvětší příliš a splní se aţ po zdánlivě beznadějném souţení, povaţuje se to za
největší uspokojení. Pasáčci ve Vrndávaně jednou marně hledali dlouhou dobu Kršnu a z toho důvodu
jejich tváře zčernaly a jejich pleť vybledla. Pak náhle na kopci zaslechli slabý zvuk Kršnovy flétny.
Všechny je to okamţitě velice potěšilo. To je příklad uspokojení uprostřed zklamání.
Šríla Rúpa Gósvámí říká, ţe i kdyţ nemá odborné vědomosti o zvucích, významech a náladách
příznaků extatické lásky, snaţil se předloţit několik příkladů různých druhů lásky ke Kršnovi. Dále
říká, ţe třicet tři rušivých příznaků extatické lásky a osm dalších příznaků dohromady tvoří čtyřicet
jedna základních příznaků extatické lásky. Tyto příznaky způsobují přeměnu tělesných činností a také
pohyby smyslů. Všechny mohou být přijaty jako různé pocity srdce. Někdy jsou některé pocity zcela
přirozené. Někdy jsou to jen přechodné projevy. Ty příznaky, které jsou velice přirozené, vţdy
zůstávají uvnitř i vně oddaného.
Člověk můţe zjistit barvu barviva, ve kterém byla látka namočena, tím, ţe se podívá na látku, a stejně
tak pouhým pochopením různých příznaků můţe člověk pochopit skutečnou situaci. Řekneme-li to
jinak: připoutanost ke Kršnovi je jedna, ale protoţe jsou různé druhy oddaných, projevuje se v mnoha
druzích. Látka obarvená červeně vypadá červeně, a stejně tak dočasný projev jistého druhu pocitu je
moţno pozorovat nebo zjistit ze zvláštních extatických příznaků. Vlastně všechna různá rozpoloţení
a nálady oddaných vytvářejí v mysli různé zvláštní pocity. Podle nich se příznaky extatické lásky
mohou objevit v různých podobách a stupních. Je-li srdce člověka vznešené, váţné a velkodušné, či jeli hrubé a pusté, objeví se různé příznaky extatické lásky ovlivněné stavem srdce. Lidé obvykle
nemohou porozumět těmto různým mentalitám, avšak je-li srdce člověka velice citlivé a jemné,
příznaky začnou být velice snadno viditelné a člověk jim můţe porozumět velice jasně. Srdce toho, kdo
je velice vznešený a váţný, se přirovnává ke zlatu. Je-li srdce člověka velice citlivé a jemné, přirovnává
se k bavlněné vatě. Kdyţ je v mysli extatický pocit, zlaté neboli váţné srdce není rozrušeno, ale jemné
srdce to okamţitě rozruší.
Uvedeme další příklad: váţné, velkodušné srdce se přirovnává k velkému městu a jemné srdce
k bezvýznamné chatrči. Ve velkém městě můţe být mnoho světel nebo dokonce velkých slonů, ale
nikdo si jich nijak zvlášť všímat nebude. Jsou-li však taková světla nebo sloni vidět poblíţ malé chatrče,
kaţdý na ně můţe zřetelně poukázat.
Tvrdé srdce je někdy přirovnáváno k blesku, zlatu a šelaku. Blesk je velice silný a nikdy nezjemní,
a podobně srdce těch, kteří se věnují tvrdému pokání a odříkání, nijak snadno nezměknou. Zlaté srdce
se roztaví za vysoké teploty - v extatické lásce. Šelakové srdce se snadno rozteče i při nízké teplotě.
Měkké srdce se přirovnává k medu, máslu a nektaru, a stav mysli se přirovnává ke sluneční záři. Med
a máslo změknou i při slabé teplotě, kdyţ na ně svítí slunce, a stejně tak lidé s jemným srdcem změknou
velice snadno. Nektar je ovšem přirozeně vţdy tekutý a srdce těch, kteří mají čistou extatickou lásku ke
Kršnovi, jsou od přirozenosti vţdy tekutá, stejně jako nektar.
Čistý oddaný Kršny má vţdy vlastnosti nektaru a někdy vlastnosti másla a medu. Celkem vzato, srdce
v jakékoliv z výše zmíněných podmínek se můţe za jistých okolností roztavit, stejně jako tvrdý diamant
se někdy rozteče při působení určitých chemikálií. V Dána-kéli-kaumudí stojí: ,,Kdyţ se láska v srdci
oddaného vyvine, oddaný nemůţe zastavit přeměnu svých pocitů. Jeho srdce je jako oceán při východu
měsíce, kdyţ příliv nelze zastavit: okamţitě se začnou vzdouvat vysoké vlny.`` Oceán je ve svém
přirozeném stavu vţdy důstojný a nehybný, ale kdyţ vyjde měsíc, nic nemůţe zastavit jeho pohyb. Čistí
oddaní podobně nemohou za ţádných okolností zastavit pohyb svých vnitřních pocitů.
KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ
Příznaky nepřetrţité extáze
Nepřetrţitá extáze lásky můţe dominovat jako mocný král a podrobit si všechny přechodné projevy
lásky stejně jako jakékoliv odporující prvky hněvu. Můţe se projevit přímo nebo nepřímo, a extatickou
lásku můţeme tedy označit jako přímou nebo nepřímou. Příznaky extatické lásky se mohou objevit
pouze tehdy, je-li člověk zcela na transcendentální úrovni. Přímá extatická láska můţe být rozdělena na
dvě skupiny - totiţ sobecká a nesobecká.
Kdyţ se zřetelně projeví neprotichůdné příznaky extatické lásky, jakékoliv protichůdné příznaky
vytvoří pocit odporu. Protichůdná extatická láska se nazývá sobecká. Ta extatická láska, která můţe
urovnat všechny protichůdné a neprotichůdné příznaky, se nazývá přímá nesobecká láska. Nesobecké
příznaky lze opět rozdělit do pěti skupin: neutrálnost, sluţebnictví, přátelství, rodičovství a milostná
láska. Taková extatická láska nabyde určité kvality ve styku s různými objekty lásky.
Neutralita
Neutralita můţe být dále rozdělena na obecnou, průzračnou a mírnou. Připoutanost, kterou má ke
Kršnovi obyčejný člověk nebo dítě, nemůţe nabýt nějakého určitého uspokojujícího stavu. Někdy se
můţe projevit chvěním těla a změnou barvy očí (do červena, do běla, apod.), třebaţe se neprojeví ţádný
příznak ţádné určité náklonnosti.
Jeden mladík řekl starému člověku: ,,Jen se podívejte, jak je tohle malé, tříleté dítě veselé! Při pouhém
pohledu na Kršnu sviţně běhá a vydává divoký zvuk. Podívejte!`` To je příklad neutrální extatické
lásky v srdci dítěte bez bliţšího určení.
Podle různých druhů připoutanosti ke Kršnovi existují různé druhy oddaných. Jejich příznaky se
projevují průzračně jako drahokamy. Říká se, ţe velký oddaný bráhman někdy oslovoval Nejvyšší
Osobnost Boţství jako pána a někdy s Ním ţertoval nejrůznějšími důvěrnými slovy. Někdy ochraňoval
Pána s rodičovskou náklonností, někdy volal Pána a oslovoval Ho jako svého milovaného; někdy
o Něm meditoval jako o Nadduši. Znamená to, ţe bráhman vyjadřoval své extatické příznaky lásky
různými způsoby v různé době. Díky extatické lásce však pokaţdé plaval v oceánu štěstí a jeho láska
byla čistá. Byl průzračným médiem jako drahokam, který ukazuje skutečnost v různých barvách podle
své vlastní povahy.
Kdyţ velký světec Nárada opěvoval zábavy Pána se svou vínou, čtyři Kumárové v čele se Sanakou se
celí třásli, třebaţe byli na úrovni neosobního pojetí Brahmanu. Jiný oddaný jednou řekl: ,,Osvobození
mohu dosáhnout pouhou sluţbou oddaným, ale má mysl přesto velice dychtí spatřit Osobnost Boţství,
Nejvyššího Pána, Jehoţ tělo má barvu tmavého mraku.`` Kdyţ oddaný touţí přijít do styku s Nejvyšší
Osobností Boţství, můţeme to také povaţovat za příznak neutrální lásky.
Čisté a smíšené příchutě
Kršnův oddaný můţe být obvykle zařazen do jedné ze tří skupin. První skupinu tvoří ti, kteří zcela
závisí na milosti a péči Nejvyšší Osobnosti Boţství, další skupinu tvoří oddaní, kteří jednají s Kršnou
přátelsky, a třetí skupinu tvoří ti, kteří jednají s Kršnou jako Jeho nadřízení s rodičovskou náklonností.
Tyto tři skupiny oddaných postupně vyvinou s Osobností Boţství vztahy různých transcendentálních
nálad. Zakládá-li se pouto ke Kršnovi pouze na jedné náladě, říká se mu
neboli čistý stav.
Člověk na této čisté úrovni oddané sluţby postupně vyvine touhu následovat šlépěje věčného
společníka Kršny, například šlépěje Rasály, osobního společníka Kršny v Gólóce Vrndávaně, nebo
Kršnových přátel jako jsou Šrídámá a Sudámá nebo Nandy a Jašódy, oddaných v rodičovském vztahu.
Extatická láska ke Kršnovi se nikdy neprojevuje přímo se samotným Kršnou. Oddaný musí následovat
šlépěje věčných společníků Kršny v Gólóce Vrndávaně.
Kdyţ se transcendentální nálady ve vztahu s Kršnou smísí (například přátelský, sluţebnický
a rodičovský vztah ke Kršnovi), výsledek se nazývá smíšená nálada neboli příchuť. Smíšené
transcendentální příchutě se objevují u oddaných jako Uddhava, Bhíma a Mukhará, osobní společnice
matky Jašódy. Oddané nálady jsou někdy smíšené, avšak určitá nálada je vţdy převaţující a stálá.
Převaţující nálada je hlavní vztah oddaného ke Kršnovi. Uddhava má například vztah ke Kršnovi jako
přítel, ale v jeho povaze jsou viditelné také známky sluţebnictví. Říká se tomu uctivé přátelství.
Přátelství, jehoţ příkladem jsou Šrídáma a Sudáma, je však typem přátelství bez jakékoliv známky
uctivého přístupu.
Extatická láska v podřízeném vztahu
Oddaní, kteří neustále myslí na Kršnu jako na svého nadřízeného, chovají ke Kršnovi extatickou lásku
v podřízeném vztahu. U takového oddaného je velice výrazné pojetí podřazenosti Pánovi a jen velice
zřídka se ve vztahu s Pánem zajímá o jiný druh transcendentální láskyplné nálady.
V jedné modlitbě Mukunda-málá-stótry, kterou napsal král Kulašékhara, se říká: ,,Můj drahý Pane, jsi
spasitel ţivých bytostí z pekla materialistického ţivota, mně na tom však nezáleţí. Ať uţ jsem povýšen
na nebeské planety nebo zůstanu na planetě Zemi, či ať jsem seslán na nějakou pekelnou planetu, ani
trochu mi na tom nezáleţí. Modlím se pouze, abych v okamţiku smrti mohl jen vzpomínat na Tvé
krásné nohy, které jsou jako lotosové květy rozkvétající během podzimního období.``
Přátelství
Velicí oddaní, kteří jsou téměř jako Kršna, jsou povaţováni za velké autority v náladách přátelských
vztahů s Nejvyšší Osobností Boţství. Na této přátelské úrovni dochází k různým druhům ţertovných
rozhovorů a smíchu. Příklad přátelského vztahu s Kršnou popisuje Šrímad Bhágavatam, kdyţ si Kršna
jednou myslel: ,,Při pastvě krav na vrndávanských pastviskách jsem dnes odešel do překrásné zahrady
natrhat nějaké květiny. Moji přátelé pasáčci byli tehdy velice smutní, kdyţ měli snášet dvě minuty beze
Mě, a kdyţ Mě našli, závodili jsme spolu, kdo se dřív dotkne druhého květinami v ruce.``
Jeden přítel Kršnu kritizoval: ,,Můj drahý Dámódaro, třebaţe Tě Šrídhámá porazil a Tvoje síla dost
utrpěla, falešnou siláckou pózou jsi přece jen nějak zakryl svou ostudnou poráţku.``
Rodičovství neboli nadřízenost
Kdyţ matka Jašódá uslyšela, ţe silní sluţebníci Kansy násilím odvlekli Kršnovy krávy a ţe malí
pasáčci se snaţili své krávy chránit, začala přemýšlet: ,,Jak mohu ty ubohé chlapce ochránit před
výpadem Kansových sluţebníků?`` To je příklad nadřízeného postoje oddaného.
Jakmile matka Jašódá shledala, ţe se její syn Kršna vrátil z pastvin, okamţitě Ho začala hladit
a dotýkala se prsty Jeho tváří.
Milostná láska
Vztah milostné lásky je dokonce ještě výše neţ láska mezi Kršnou a Jeho rodiči. Pán a mladé gópí to
ukázali mnoha způsoby - pohledy, pohyby obočí, sladkými slovy a výměnou úsměvů.
V Góvinda-viláse je pasáţ tohoto významu: ,,Šrímatí Rádhárání hledala Kršnu velice úzkostlivě
a téměř zklamaně.`` Při tomto nepřímém projevu milostné lásky se dostaví usmívání, údiv, nadšení,
nářek, hněv, obavy a někdy odpor. Těchto sedm výměn milostné lásky vytváří další druh extatické
lásky.
Přímý vztah milostné lásky doprovází smích, údiv, rytířství, nářek, hněv a obavy, nikoli však hrůza.
Tyto výrazy lásky jsou zdroje velkého potěšení. Kdyţ se těchto sedm druhů extatických láskyplných
výměn projeví, dosáhnou stálosti, díky které se chuť milostné lásky dále zvětšuje a rozšiřuje.
KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ
Nepřímé projevy extatické lásky
Smích
Kdyţ Kršna ukradl z nádob dvou gópí trochu jogurtu, jedné z nich řekl: ,,Má drahá překrásná
přítelkyně, mohu odpřisáhnout, ţe jsem ze tvé nádoby neukradl ani kapku jogurtu! Tvá přítelkyně
Rádhárání však i přesto velice nestydatě čichá vůni Mých úst. Zastav Ji laskavě v Její záludné taktice,
jak dávat svou tvář blízko Mé.`` Kdyţ Kršna takto mluvil, přítelkyně Rádhárání nemohly udrţet smích.
To je příklad smíchu v extatické lásce.
Údiv
Brahmá jednou pozoroval krávy a pasáčky oblečené do ţlutých šatů a ozdobené cennými drahokamy.
Chlapci měli čtyři ruce a uctívalo je mnoho stovek jiných Brahmů. Všichni pasáčci začali vyjadřovat
svou radost, ţe jsou s Kršnou, Nejvyšším Brahmanem. Brahmá se tehdy podivoval: ,,Co to vidím?`` To
je příklad údivu v extatické lásce.
Rytířství
Na břehu Jamuny se jednou ozývalo šustění suchých listů, chichotání pasáčků a hřmění z oblohy.
Šrídámá si utahoval opasek před bojem s Kršnou, přemoţitelem démona Aghy. To je příklad rytířství
v extatické lásce.
Nářek
V 25. verši sedmé kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu je popis, jak Kršnu odnesl démon
v podobě větrné smrště, Trnávarta. Kdyţ Kršnu odnesl vysoko na oblohu, všechny gópí začaly hlasitě
naříkat. Přišly za matkou Jašódou s tím, ţe nemohou nalézt Nandova syna. Odnesla Ho větrná smršť.
To je příklad nářku v extatické lásce.
Kdyţ Kršna bojoval s Kálijou, matka Jašódá vykřikla: ,,Kršna je sevřen hlavami hada Káliji a já přesto
nejsem roztrhaná na kusy! Musím tedy uznat, jak úţasná je schopnost sebezáchovy tohoto hmotného
těla!`` To je další příklad nářku v extatické lásce.
Hněv
Kdyţ Dţatilá, matka Abhimanjua, uviděla Kršnu s náhrdelníkem, poznala, ţe Mu ho dala Rádhárání.
Nahněvala se a začala hýbat obočím, a tak vyjadřovat svůj hněv v extatické lásce.
Hrůza
Jamunáčárja se jednou vyjádřil ve smyslu: ,,Od doby, kdy jsem se začal těšit z transcendentálních
výměn lásky, které jsou vţdy nové a nové, kdykoliv si vzpomenu na potěšení ze svého pohlavního
ţivota v minulosti, zkřiví se mi rty a mám chuť si při této myšlence odplivnout.`` To je příklad hrůzy
a odporu v extatické lásce.
Obavy
Jeden starší oddaný řekl: ,,Můj drahý Pane, kdyţ jsme od Tebe vzdáleni, začneme touţit Tě opět spatřit
a naše ţivoty naplní velké trápení. Kdyţ Tě však potom opět uvidíme, okamţitě začneme mít strach
z odloučení. Za všech okolností, kdyţ Tě vidíme i kdyţ Tě nevidíme, jsme vystaveni různým druhům
trápení.`` To je příklad vzájemně si odporující směsi extatické lásky ke Kršnovi. Taková extatická láska
je chutná a odborní znalci ji přirovnali ke směsi tvarohu, cukrkandlu a trochy černého pepře. Výsledná
chuť je velice lahodná.
KAPITOLA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ
Nektar oddanosti
Určitý druh extatického pocitu lásky, který se vyvíjí v srdci oddaného, označujeme
,
a výsledné projevy, jako je pohyb obočí, strach, údiv a úsměvy, které jsme dříve vysvětlili, se nazývají
a
mají různé příčiny rozvoje, které se nazývají
setrvávající extáze neboli
Kdykoliv se přednáší poezie nebo hraje divadelní představení o různých zábavách Kršny, u lidí
v obecenstvu se rozvine určitý druh transcendentální láskyplné sluţby Pánu. Těší se z různých druhů
vibhávy, anubhávy a saňčári-bhávy.
Ţádný člověk, který se nachází na hmotné úrovni, by neměl rozmlouvat o různých popisech bhávy
a anubhávy citováním různých výroků v transcendentálních písmech. Jsou to projevy Pánovy
transcendentální energie blaţenosti. Člověk by se měl pouze snaţit pochopit, ţe na duchovní úrovni
existuje při výměně lásky mnoho rozmanitostí. Takové láskyplné výměny bychom nikdy neměli
povaţovat za hmotné. V Mahábháratě, Udjama-parvě, je varování, ţe věci, které jsou nepochopitelné,
by neměly být předmětem polemiky. Činnosti duchovního světa jsou pro nás v našem současném stavu
skutečně nepochopitelné. Velké osvobozené duše jako Rúpa Gósvámí a jiní se nám pokusili nějak
naznačit transcendentální činnosti v duchovním světě, ale celkově pro nás toto jednání zůstane
v současnosti nepochopitelné. Pochopit výměny transcendentální láskyplné sluţby s Kršnou je moţné
pouze tehdy, je-li člověk opravdu ve styku s energií blaţenosti Nejvyššího Pána.
V této souvislosti dává Šrí Rúpa Gósvámí příklad mraků na obloze. Mraky na obloze pocházejí
z oceánu, a kdyţ se z mraků opět stane voda a spadne na zem, stečou do oceánu zpátky. Kršnova
energie blaţenosti se tedy přirovnává k oceánu. Čistý oddaný je jako blaţený mrak, a kdyţ je naplněn
transcendentální láskyplnou sluţbou, můţe udělit svou milost jako liják deště - a energie blaţenosti se
vrátí do oceánu Kršny.
Přímé a nepřímé pouto ke Kršnovi
Transcendentální radost získanou z oddané sluţby můţeme rozdělit na dvě skupiny: přímá oddaná
sluţba a nepřímá oddaná sluţba. Přímou oddanou sluţbu můţeme rozdělit do pěti transcendentálních
nálad neboli příchutí a nepřímou oddanou sluţbu do sedmi transcendentálních nálad. Přímé oddané
sluţby jsou následující: neutrálnost, sluţebnictví, přátelství, rodičovství a milostná láska. K nepřímé
oddané sluţbě patří smích, soucit, hněv, rytířství, obavy, údiv a hrůza. Oddaná sluţba můţe být tedy
rozdělena na dvanáct druhů, z čehoţ kaţdý má odlišnou barvu. Jsou to: bílá, mnohobarevná, oranţová,
červená, světle zelená, šedá, ţlutá, šedobílá, kouřová, růţová, černá a mlhavá. Dvanáct různých druhů
transcendentálních nálad ovládají různé inkarnace Boha, a to Kapila, Mádhava, Upéndra, Nrsinha,
Nanda-nandana, Balaráma, Kúrma, Kalki, Rághava, Bhárgava, Varáha a Matsja.
Zachování, projevení, expanze, odraţení a naříkání je pět viditelných příznaků ve výměnách extatické
lásky. Oddanou sluţbu můţeme tedy rozpoznat podle těchto pěti příznaků. V neutrální oddané sluţbě je
zachování, v rytířské oddané sluţbě je rozšíření, v soucitné oddané sluţbě je odraţení, v hněvivé
oddané sluţbě je naříkání atd.
Zdánlivě nepříznivé podmínky v oddané sluţbě mohou nezkušenému studentu připadat bolestné, ale
zkušení oddaní povaţují pocity oddaného v ţalostných podmínkách za extatické. Příběh Rámájany
můţe být například povaţován za ţalostný a smutný, ale ve skutečnosti tomu tak není. Rámájana líčí,
jak otec poslal Pána Rámu do lesa právě kdyţ měl být korunován. Po Rámově odchodu Jeho otec,
Mahárádţa Dašaratha, zemřel. Jeho manţelku Sítu unesl v lese Rávana a vypukla velká válka. Kdyţ
byla Sítádéví nakonec osvobozena z Rávanových spárů, celá Rávanova rodina, jeho království
a Rávana samotný byli zničeni. Kdyţ Sítádéví přišla domů, prošla zkouškou ohněm a po několika dnech
byla znovu vyhnána do lesa. Všechny tyto události Rámájany se zdají být velice smutné a tomu, kdo je
vypráví, mohou připadat suţující, ale ve skutečnosti takové nejsou. Proč by potom Hanumán, velký
oddaný Šrí Rámačandry, denně četl z Rámájany o činnostech Šrí Rámačandry? Ve skutečnosti je ve
všech výše zmíněných dvanácti transcendentálních náladách oddané sluţby vše transcendentálně
blaţené.
Šríla Rúpa Gósvámí v této souvislosti litoval lidi, kteří jsou v ohni falešného odříkání, suchého
spekulativního návyku, a kteří opomíjejí oddanou sluţbu. Lidé, kteří jsou připoutaní k obřadům
doporučeným ve Védách a k neosobnímu Brahmanu, nemohou vychutnat transcendentální blaţenost
oddané sluţby. Šrí Rúpa Gósvámí proto radí, aby oddaní, kteří jiţ ochutnali nektar oddanosti, velice
opatrně chránili oddanou sluţbu před těmito suchými spekulanty, lidmi zajímajícími se o povýšení
prostřednictvím obřadů a o neosobní spasení. Oddaní by měli ochraňovat svůj cenný drahokam
duchovní lásky před spáry zlodějů a lupičů. Jinými slovy, čistý oddaný by neměl vyprávět o oddané
sluţbě a popisovat její aspekty suchým spekulantům a těm, kteří si falešně odříkají.
Lidé, kteří nejsou oddaní, nikdy nemohou dosáhnout prospěchu oddané sluţby. Jim jsou náměty
oddané sluţby vţdy velice těţko pochopitelné. Pouze lidé, kteří odevzdali své ţivoty lotosovým nohám
Nejvyšší Osobnosti Boţství, mohou ochutnat skutečný nektar oddanosti.
Kdyţ člověk transcenduje úroveň extatické lásky a tak se dostane na nejvyšší úroveň čistého dobra,
rozumí se, ţe jiţ očistil srdce od všeho hmotného znečištění. Očištěný potom můţe ochutnat nektar
a této schopnosti se odborně říká
neboli transcendentální nálada.
Takto končí Bhaktivédantova souhrnná studie druhé části Bhakti-rasámrta-sindhu, která pojednává
o obecné oddané službě.
KAPITOLA TŘICÁTÁ PÁTÁ
Neutrální láska k Bohu
Šrí Rúpa Gósvámí se hluboce klaní Kršnovi, věčné Nejvyšší Osobnosti Boţství, který je stále
překrásný a jemuţ čistí oddaní nepřetrţitě láskyplně slouţí. Třetí část Bhakti-rasámrta-sindhu popisuje
pět základních druhů oddané sluţby - neutrálnost, sluţebnictví, přátelství, rodičovství a milostnou
lásku. Budou zde velice podrobně popsány a byly obrazně označeny jako pět vln na západní straně
oceánu nektaru oddanosti.
Kdyţ je člověk schopný udrţet se na transcendentální úrovni, jeho stavu se říká neutrálnost v oddané
sluţbě. Někteří velcí světci dosáhli tohoto neutrálního postavení prováděním pokání, odříkání
a meditace pro ovládnutí smyslů. Říká se jim obvykle mystičtí jógíni a ve většině případů jsou
přitahováni duchovní radostí neosobního rysu Absolutní Pravdy. Nejsou si prakticky vědomi
transcendentální blaţenosti osobního styku s Nejvyšším Pánem.
Transcendentální radost získaná ve styku s Nejvyšší Osobou je ve skutečnosti daleko větší, neţ radost
z neosobní realizace Brahmanu, protoţe se člověk přímo setká s věčnou podobou Pána. Impersonalisté
nepoznávají transcendentální radost ze styku s Pánem prostřednictvím naslouchání o Jeho zábavách.
Nejsou schopni vychutnat transcendentální radost z Bhagavad-gíty, ve které Pán osobně mluví
s Ardţunou. Jejich neosobní přístup jim zabraňuje poznat transcendentální radost, kterou vychutnává
oddaný, který chápe vše ve vztahu k Nejvyšší Osobě. Neosobní komentář Bhagavad-gíty má proto
katastrofální následky, neboť impersonalisté ji chtějí vykládat svým způsobem aniţ porozuměli
transcendentální blaţenosti Gíty. Můţe-li se však impersonalista dostat do styku s čistým oddaným,
naskýtá se mu moţnost pokročit v jeho transcendentálním postavení dále. Velkým mudrcům se proto
doporučuje uctívat Boţstvo Nejvyššího Pána, aby dosáhli nejvyšší transcendentální radosti.
Bez uctívání podoby neboli Boţstva Pána (
) člověk nemůţe porozumět spisům,
jako je Bhagavad-gítá a Šrímad Bhágavatam. Pro velké světce, nacházející se v postavení
transcendentální neutrality, by začátkem mělo být odevzdání se Višnuovi, věčné čtyřruké podobě
Nejvyšší Osobnosti Boţství. Mystickým jógínům se tudíţ radí meditovat o podobě Pána Višnua, jak
doporučuje Kapila Muni v systému sánkhja-jógy. Mnoho mystických jógínů se naneštěstí snaţí
meditovat o něčem prázdném, a jak je řečeno v Gítě, pouze tak podstupují nepříjemnosti, aniţ by
dosáhli nějakého znatelného výsledku.
Kdyţ někteří velcí zboţní lidé, kteří podstoupili pokání a odříkání, spatřili čtyřrukou transcendentální
podobu Višnua, řekli: ,,Tato čtyřruká podoba Pána namodralé barvy je zdrojem veškeré radosti
a střediskem naší ţivotní síly. Spatříme-li tuto věčnou podobu Višnua, spolu s mnoha jinými
paramahansy nás okouzlí Pánova krása.`` Takové ocenění Pána Višnua ze strany zboţných osobností je
příkladem postavení v šánta-rase neboli na neutrální úrovni oddané sluţby. Ti, kteří touţí po spasení, se
zpočátku snaţí dostat z hmotného zapletení prováděním bolestných odříkání a pokání, a nakonec se
dostanou na neosobní úroveň duchovní realizace. Podle Bhagavad-gíty jsou příznaky člověka na úrovni
osvobození z hmotného zapletení
takové, ţe začne být veselý, povznesen nad
tuţbami a nářkem a získá všeobecný náhled. Nachází-li se oddaný v šánta-rase neboli na neutrální
úrovni oddané sluţby, uctívá Pána v podobě Višnua.
Cílem celé védské kultury je ve skutečnosti porozumět Pánu Višnuovi. V Rg Védě jedna mantra říká,
ţe kaţdý pokročilý zboţný člověk usiluje o stálou meditaci o lotosových nohách Višnua.
Ve Šrímad Bhágavatamu se říká, ţe hlupáci nevědí, ţe Višnu je konečným cílem ţivota. Kdyţ se
člověk dostane na úroveň uctívání Višnua, je podle závěru všech autoritativních védských písem na
počátku oddané sluţby. Rozvíjí-li oddanou sluţbu dále pod náleţitým vedením, postupně se projeví
ostatní rysy oddané sluţby. Na úrovni
můţe člověk vidět Pána Višnua, Nejvyšší
Osobnost Boţství, který osvobozuje i démony. Tito lidé jsou téměř oddaní a oceňují Pána jako věčnou
transcendentální podobu, vůdce všech seberealizovaných duší, Nadduši a Nejvyšší Brahman. Také Ho
oceňují jako naprosto vyrovnaného, zcela se ovládajícího a čistého, milostivého k oddaným
a nedotknutého ţádnými hmotnými podmínkami. Toto ocenění Višnua s úctou a respektem můţeme
chápat jako znamení, ţe se tito světci nacházejí v šánta-rase neboli na neutrální úrovni oddané sluţby.
Impersonalisté mohou dosáhnout úrovně
pouze tehdy, dostanou-li se do styku
s čistými oddanými. Jinak to není moţné. Kdyţ osvobozená duše po realizaci Brahmanu přijde do styku
s čistým oddaným a pokorně přijme učení Pána Kršny bez mylných výkladů, dostane se na neutrální
úroveň oddané sluţby. Nejlepším příkladem zboţných osobností v šánta-rase jsou Sanaka, Sanátana,
Sananda a Sanat, bratři Kumárové. Tito čtyři světci (známí jako
) jsou synové
Brahmy. Kdyţ jim po narození jejich otec nařizoval, aby se stali hospodáři a zvětšili lidskou
společnost, oni jeho nařízení odmítli. Řekli, ţe se jiţ rozhodli nezaplést se s rodinným ţivotem a raději
ţít jako zboţní brahmačáríni a dosáhnout tak dokonalosti. Tito velcí světci jiţ ţijí po milióny let, ale
přesto vypadají stále jako čtyřletí či pětiletí chlapci. Jejich pleť je velice světlá, z jejich těl vychází zář
a vţdy cestují nazí. Téměř neustále zůstávají pohromadě.
V jedné ze svých modliteb bratři Kumárové prohlásili: ,,Ó Pane Mukundo (Kršno, dárče osvobození),
jen do té doby, dokud zboţný člověk nespatří Tvou věčnou podobu blaţenosti a poznání s modrou
pletí, která se podobá čerstvě vyrostlému stromu
- jen do té doby ho můţe přitahovat
neosobní rys Absolutní Pravdy známý jako Brahman.``
Vlastnosti zboţného člověka popisuje Bhakti-rasámrta-sindhu následovně. Zboţný člověk je ten, kdo
zcela chápe, ţe pouhým vykonáváním oddané sluţby si můţe být jist vysvobozením. Vţdy dodrţuje
usměrňující zásady oddaného ţivota a současně se uchází o osvobození z hmotného zapletení.
Zboţný člověk přemýšlí takto: ,,Kdy budu schopen ţít sám v jeskyních v horách? Kdy mi bude stačit
jako oděv jen kus látky? Kdy budu spokojen s trochou ovoce a zeleniny? Kdy budu moci neustále
myslet na lotosové nohy Mukundy, který je zdrojem záře Brahmanu? Kdy na takové duchovní úrovni
zcela pochopím, ţe mé dny a noci jsou bezvýznamné okamţiky ve věčném čase?``
Oddaní a seberealizovaní lidé, kteří se věnují kázání slávy Pána, ve svých srdcích vţdy udrţují
extatickou lásku k Pánu. Jsou proto obdařeni paprsky extatického měsíce a říká se jim zboţní lidé.
Zboţný člověk má vţdy sklon věnovat se studiu Véd, zvláště oddělením Upanišad, ţít vţdy na místě,
které neruší obyčejní lidé, neustále myslet na věčnou podobu Kršny, být připraven zvaţovat a chápat
Absolutní Pravdu, neustále vynikat v předkládání poznání, vidět Nejvyššího Pána v Jeho vesmírné
podobě (
), vţdy se stýkat s učenými oddanými a rozmlouvat o závěrech Véd
s podobně vznešenými lidmi. Všechny vlastnosti zboţného člověka slouţí k tomu, aby ho povýšily na
úroveň
.
V Bhakti-rasámrta-sindhu stojí, ţe všichni, kdo se zúčastnili setkání zboţných lidí, které pořádal
Brahmá ke studiu védských písem jako například Upanišad, byli zaplaveni extatickou láskou ke
Kršnovi, vůdci jaduovské dynastie. Výsledkem studia Upanišad je ve skutečnosti porozumění Nejvyšší
Osobnosti Boţství. Negace hmotného bytí je pouze jedním z námětů Upanišad. Další námět se týká
pokročení k neosobní realizaci, a po proniknutí neosobním Brahmanem, kdyţ se člověk dostane do
styku s Nejvyšší Osobností Boţství, dosáhne konečného cíle studia Upanišad.
Ti, kteří se nacházejí na úrovni
, mohou dostat podnět k pokroku v oddané sluţbě
v podobě přivonění k tulasí, obětované lotosovým nohám Pána, zaslechnutí zvuku Jeho lastury, pohledu
na posvátné místo v horách nebo na kopci, pozorování lesa podobného Vrndávanskému, cesty na poutní
místo, shlédnutí řeky Gangy, vítězství nad nátlaky tělesných ţádostí (tj. jedení, spaní, páření se
a bránění se), porozumění ničící síle věčného času a neustálého styku s oddanými zapojenými v oddané
sluţbě. Všechny tyto body jsou příznivé k povýšení zboţných lidí nacházejících se v šánta-rase na
pokročilejší úrovně oddané sluţby.
Ve 43. verši patnácté kapitoly třetího zpěvu Šrímad Bhágavatamu je výrok čtyř světců známých jako
v čele se Sanaka-kumárem. Šli navštívit Pána Vaikunthalóky v duchovním nebi,
a kdyţ se před Pánem poklonili, vůně tulasí smíšená se šafránem pronikla do jejich nosních dírek
a okamţitě upoutala jejich mysl. Třebaţe byli vţdy ponořeni v myšlenkách o neosobním Brahmanu,
díky setkání s Pánem a vůni lístků tulasí jim okamţitě vstaly vlasy na hlavě. Z toho je vidět, ţe dostaneli se člověk do styku s oddanými, kteří čistě oddaně slouţí, i ten, kdo je na úrovni realizace Brahmanu,
začne být okamţitě přitahován k osobnímu rysu Pána.
Příznaky velkých světců, nacházejících se v oddané sluţbě šánta-rasy, jsou následující. Soustřeďují
svůj zrak na špičku nosu a chovají se jako
je mystik na vysoké úrovni,
který se nestará o ţádná společenská, náboţenská nebo védská pravidla. Dalším příznakem je, ţe takoví
lidé jen velice opatrně mluví a přednáší. Mluví-li, spojí ukazováček a palec dohromady. (Tomu se říká
pozice
) Nejsou proti ateistům, ani nejsou zvláště nakloněni oddaným. Kladou důraz
na osvobození a odpoutanost od materialistického způsobu ţivota. Jsou vţdy neutrální a nemají ţádnou
hmotnou náklonnost, s ničím hmotným se mylně neztotoţňují. Jsou vţdy váţní a zcela ponořeni
v myšlenkách na Nejvyšší Osobnost Boţství. Takové nezvyklé rysy se vyvinou u oddaných v šántarase.
O soustředění zraku na špičku nosu se v Bhakti-rasámrta-sindhu zmiňuje oddaný, který pozoroval, jak
to jeden jógí provádí: ,,Tento velký mudrc soustřeďuje svůj zrak na špičku nosu a vypadá to, jako by jiţ
v sobě uvnitř realizoval věčnou podobu Pána.``
Oddaný v šánta-rase někdy zívá, protahuje si údy, poučuje o oddané sluţbě, hluboce se klaní podobě
Pána, skládá Pánovi pěkné modlitby a touţí prokazovat přímé sluţby svým tělem. To jsou některé
z obecných příznaků oddaného v neutralitě. Jeden oddaný viděl druhého, jak zívá, a oslovil ho
následovně: ,,Můj drahý mystiku, myslím, ţe ve tvém srdci sídlí extatická oddaná láska, která tě nutí
k zívání.`` Stává se, ţe oddaný v šánta-rase někdy spadne na zem, vstávají mu vlasy na hlavě a chlupy
na těle a celý se třese. Takto se u něho samočinně objeví různé příznaky extatického tranzu.
V Bhakti-rasámrta-sindhu je řečeno, ţe kdyţ Pán Kršna zadul na svou lasturu známou jako
Paňčadţanja, mnozí velcí světci, kteří ţili v jeskyních v horách, okamţitě reagovali a procitli ze svého
meditativního tranzu. Viděli, ţe jim vstávají vlasy a chlupy na těle. Oddaní v šánta-rase někdy ustrnou
a někdy jsou klidní, veselí, opatrní, přemítaví, úzkostliví, obratní a argumentativní. Tyto příznaky
naznačují neustálou extázi neboli ustálenou emoci.
Velký realizovaný světec jednou hořekoval, ţe Nejvyšší Pán Kršna ţije ve Dvárace, ale ţe on nemůţe
té příleţitosti vyuţít a spatřit Ho. Proběhlo mu to myslí a okamţitě ustrnul. Pomyslel si, ţe jen ztrácí
čas. Jinými slovy, světec naříkal, ţe i kdyţ je Nejvyšší Pán osobně přítomen, nemůţe toho kvůli své
meditaci vyuţít.
Kdyţ je mystik transcendentální všem druhům mentálních spekulací a nachází se v Brahmanu, jeho
stavu se říká tranz mimo vliv hmotného pojetí ţivota. Kdyţ člověk v tomto stavu naslouchá o zábavách
Pána, můţe se začít třást po těle.
Kdyţ oddaný, který realizoval Brahman a dostal se do stálého tranzu, přijde do styku s věčnou
podobou Kršny, jeho transcendentální radost se zvětší miliónkrát. Velký světec se jednou zeptal
druhého: ,,Můj drahý příteli, myslíš, ţe aţ dovrším osmistupňovou jógu, budu schopen spatřit věčnou
podobu Nejvyšší Osobnosti Boţství?`` Dotaz světce je příklad zvídavosti oddaného na neutrálním
stupni oddané sluţby.
Kdyţ Pán Kršna spolu se svým starším bratrem Balarámou a sestrou Subhadrou přijeli ve voze při
příleţitosti zatmění slunce na Kurukšétru, přišlo také mnoho mystických jógínů. Kdyţ uviděli Kršnu
a Balarámu, začali volat, ţe nyní, kdyţ spatřili vznešenou tělesnou zář Pána, téměř zapomněli na radost
získanou z realizace neosobního Brahmanu. Jeden z mystiků se také obrátil na Kršnu a řekl: ,,Můj
drahý Pane, jsi vţdy plný transcendentální blaţenosti, převyšující všechny ostatní duchovní úrovně. Při
pouhém pohledu na Tebe ze vzdáleného místa přicházím k závěru, ţe nemám transcendentální
blaţenosti neosobního Brahmanu zapotřebí.``
Kdyţ zvuk Kršnovy lastury Paňčadţanja jednou probudil velkého mystika z jeho meditativního tranzu,
tak ho to přemohlo, ţe začal tlouci hlavou o zem a s očima plnýma slz extatické lásky porušil všechna
pravidla a předpisy provádění jógy. Okamţitě tak zanechal procesu realizace Brahmanu.
Bilvamangala Thákura ve své knize Kršna-karnámrta říká: ,,Ať se impersonalisté věnují metodě
transcendentální realizace uctíváním neosobního Brahmanu. Byl jsem také zasvěcen do realizace
Brahmanu, ale nyní mě svedl z cesty nezbedný chlapec - ten velice vychytralý, kterého přitahují gópí,
a který ze mě udělal svou sluţebnici. Na proces realizace Brahmanu jsem nyní zapomněl.``
Bilvamangala Thákura byl nejdříve zasvěcen do neosobní realizace Absolutní Pravdy, ale později se
z něho stal díky styku s Kršnou ve Vrndávaně pokročilý oddaný. Stejná věc se přihodila Šukadévovi
Gósvámímu, který se také napravil milostí Pána - zanechal cesty neosobní realizace a vydal se na stezku
oddané sluţby.
Šukadéva Gósvámí a Bilvamangala Thákura, kteří se vzdali neosobního pojetí Absolutní Pravdy, aby
se věnovali oddané sluţbě, jsou nejlepšími příklady oddaných na neutrálním stupni. Tento stav podle
některých autorit můţe být přijat jako jedna z transcendentálních nálad neboli ras, ale Šríla Rúpa
Gósvámí říká, ţe i kdyţ ho někdo nepřijímá jako transcendentální náladu, musí ho přesto přijmout jako
počáteční úroveň pro oddanou sluţbu. Není-li však člověk dále povýšen na úroveň skutečné sluţby
Pánu, nepovaţuje se za člověka, nacházejícího se na úrovni transcendentální nálady. V jedenáctém
zpěvu Šrímad Bhágavatamu o tom Pán Kršna osobně poučuje Uddhavu: ,,Stav, kdy člověk oceňuje
Mou osobní podobu, se nazývá
, a nikdo nemůţe pokročit k opravdu čisté oddané
sluţbě aniţ byl na této úrovni.`` Jinak řečeno, nikdo nemůţe být na osobní úrovni realizace Nejvyšší
Osobnosti Boţství aniţ se nachází alespoň v šánta-rase.
KAPITOLA TŘICÁTÁ ŠESTÁ
Transcendentální náklonnost (sluţebnictví)
Šrídhara Svámí a další autority uznávají transcendentální náladu náklonnosti jako dokonalou úroveň
oddanosti. Stojí hned nad náladou neutrálnosti a je nutná pro rozvoj sluţebnického postoje. Písma jako
Náma-kamaudí a jiná uznávají tento stav za neustálou náklonnost neboli pouto ke Kršnovi. Autority
jako Šukadéva povaţují tuto náklonnost za neutrální úroveň, ale v kaţdém případě ji vychutnávají
oddaní s různými transcendentálními chutěmi, a proto se jí obecně říká náklonnost neboli čistá
náklonnost ke Kršnovi.
Oddaní, kteří jednají jako sluţebníci, jsou ke Kršnovi poutáni uctivou náklonností. Pouto některých
obyvatel Gókuly (Vrndávany projevené na Zemi) ke Kršnovi je na úrovni uctivé náklonnosti. Obyvatelé
Vrndávany říkávají: ,,Kršna je vţdy před námi s pletí barvy namodralého mraku. V lotosových rukách
drţí svou podivuhodnou flétnu, je oblečen do ţlutého hedvábí a na hlavě má paví pero. Kdyţ tak chodí
v blízkosti kopce Góvardhana, všichni obyvatelé nebeských planet stejně jako obyvatelé Země cítí
transcendentální blaţenost a povaţují se za věčné sluţebníky Pána.`` Oddaného někdy naplní stejná
úcta a respekt při zahlédnutí obrázku Višnua, který má stejné šaty jako Kršna a podobnou barvu pleti.
Jediný rozdíl je, ţe Višnu má čtyři ruce, ve kterých drţí lasturu, disk, kyj a lotosový květ. Pána Višnua
vţdy zdobí mnoho drahokamů, jako
a
V Lalita-mádhavě od Rúpy Gósvámího říká Dáruka (jeden z Kršnových sluţebníků): ,,Pán Višnu je
velice krásný, s náhrdelníkem drahokamů
, čtyřma rukama drţícíma lasturu, disk, kyj
a lotosový květ a s krásnými zářivými šperky. Vypadá také velice krásně ve svém věčném postavení
jako jezdec na zádech Garudy. Tentýţ Višnu však nyní stojí zde jako nepřítel Kansy a Jeho osobní rysy
způsobují, ţe zcela zapomínám na bohatství Vaikunthy.``
Další oddaný jednou řekl: ,,Nejvyšší Pán, z jehoţ pórů těla vycházejí milióny vesmírů, který je
oceánem milosti, vlastníkem nepochopitelných energií, jehoţ zdobí všechny dokonalosti, jenţ je
původem všech inkarnací a upoutává pozornost všech osvobozených duší - tento Nejvyšší Pán je
nejvyšším vládcem a je hoden toho, aby ho všichni uctívali. Je vševědoucí, zcela odhodlaný a dokonale
bohatý. Je symbolem odpuštění a ochráncem odevzdaných duší. Je velkomyslný, věrný svému slibu,
odborník, blahodárný, mocný a zboţný. Je přísný následovník písem, přítel oddaných, velkodušný,
vlivný, vděčný, uznávaný, ctěný, silný a podřizuje se čisté lásce. Je jistě jediným útočištěm oddaných,
které k Němu poutá sluţebnická náklonnost.``
Oddané Pána ve sluţebnickém vztahu rozdělujeme na čtyři skupiny: dosazení sluţebníci (jako Pán
Brahmá a Pán Šiva, kteří jsou určeni, aby ovládali hmotné kvality vášně a nevědomosti), oddaní ve
sluţebnickém vztahu, které Pán ochraňuje, neustálí společníci a oddaní, kteří pouze následují šlépěje
Pána.
Dosazení sluţebníci
Dţámbavatí, jedna z Kršnovým manţelek, se v rozhovoru se svou přítelkyní Kálindí zeptala: ,,Kdo je
ta osoba obcházející našeho Kršnu?``
Kálindí odpověděla: ,,To je Ambiká, vládkyně všech vesmírných záleţitostí.``
Dţámbavatí se pak optala: ,,Kdo je ta osoba, která se třese při pohledu na Kršnu?``
Kálindí: ,,To je Pán Šiva.``
Dţámbavatí: ,,Kdo je ten modlící se člověk?``
Kálindí: ,,To je Pán Brahmá.``
Dţámbavatí: ,,Kdo je ten člověk, který padl na zem a vzdává Kršnovi úctu?``
Kálindí: ,,To je Indra, král nebes.``
Dţámbavatí: ,,Kdo je ten člověk, který přišel s polobohy a směje se s nimi?``
Kálindí: ,,To je můj starší bratr Jamarádţa, vládce smrti.``
Tento rozhovor popisuje všechny polobohy včetně Jamarádţi zaměstnané ve sluţbách, které jim určil
Pán. Říká se jim
neboli polobozi dosazení k určitému druhu sluţby.
Oddaní pod Pánovou ochranou
Jeden obyvatel Vrndávany řekl Kršnovi: ,,Můj drahý Kršno, radosti Vrndávany! Bojíme se hmotného
bytí a odevzdali jsme se Ti, protoţe Ty nás můţeš ochránit! Jsme si dobře vědomi Tvé velikosti. Vzdali
jsme se touhy po osvobození a zcela jsme se odevzdali Tvým lotosovým nohám. Od doby, kdy jsme
uslyšeli o Tvé věčně narůstající transcendentální lásce, dobrovolně jsem se zaměstnali ve Tvé
transcendentální sluţbě.`` Tak mluví oddaný, který je pod ochranou Pána Kršny.
Kdyţ Kršna trestal Káliju a neustále ho při tanci na jeho hlavách kopal, černý had z Jamuny Kálija
přišel k rozumu a přiznal: ,,Můj drahý Pane, dopustil jsem se proti Tobě tolika přestupků, ale Ty jsi
přesto ke mně tak laskavý, ţe jsi poznačil mou hlavu svýma lotosovýma nohama.`` To je také příklad
odevzdání se lotosovým nohám Kršny.
V Aparádha-bhaňdţaně vyjadřuje čistý oddaný své pocity: ,,Můj drahý Pane, stydím se před Tebou
přiznat, ţe jsem vykonával nařízení svých pánů zvaných chtíč, hněv, chamtivost, iluze a závist. Někdy
jsem plnil jejich příkazy nanejvýš odporným způsobem, ale přestoţe jsem jim slouţil tak věrně, nejsou
spokojeni, ani nejsou natolik laskaví, aby mě ze své sluţby propustili. Ani se nestydí takto si ode mne
nechat slouţit. Můj drahý Pane, vůdče jaduovské dynastie, nyní jsem přišel k rozumu a odevzdávám se
Tvým lotosovým nohám. Prosím, zaměstnej mě Ty ve své sluţbě.`` To je další příklad odevzdání se
lotosovým nohám Kršny.
V různých védských spisech je mnoho příkladů lidí, kteří usilovali o osvobození pomocí
spekulativního poznání, ale kteří tuto cestu opustili a zcela se odevzdali lotosovým nohám Kršny.
Příkladem mohou být bráhmani v Naimišáranji v čele se Šaunakou. * Vzdělaní učenci je přijímají jako
oddané s dokonalou moudrostí. V Hari-bhakti-sudhódaji říkají velcí bráhmani a mudrci v čele se
Šaunakou Ršim Sútovi Gósvámímu: ,,Ó velká duše, jen se podívej, jak je to úţasné! Jsme lidské bytosti
a tudíţ tolik poskvrněni hmotným bytím, ale při pouhém rozhovoru s tebou o Nejvyšší Osobnosti
Boţství nyní postupně zavrhujeme svou touhu po osvobození.``
* Jsou to bráhmani, kterým Súta Gósvámí přednášel Šrímad Bhágavatam, jak popisuje první zpěv,
první část, první kapitola Šrímad Bhágavatamu.
V Padjávalí oddaný říká: ,,Lidé, které přitahuje spekulativní poznání v zájmu seberealizace, kteří došli
k závěru, ţe nejvyšší pravda je mimo dosah meditace, a kteří se tak dostali do kvality dobra ať se
pokojně věnují tomu, co dělají. A co se nás týče, nás přitahuje Nejvyšší Pán, který přináší veliké
potěšení, má pleť namodralého mraku, ţluté šaty a krásné lotosové oči. Chceme meditovat pouze
o Něm.``
Ti, kteří jsou od samého počátku seberealizace poutáni k oddané sluţbě, se nazývají
znamená ,,jednoduše poután k oddané sluţbě``. Nejlepšími
příklady takových oddaných jsou Pán Šiva, král Indra, král Bahulášva, král Ikšváku, Šrutadéva
a Pundaríka. Jeden oddaný řekl: ,,Můj drahý Pane, Tvé transcendentální vlastnosti přitahují
i osvobozené duše a přenášejí je na shromáţdění oddaných, kde se neustále opěvuje Tvá sláva.
Dokonce i velké světce, kteří jsou navyklí ţít na osamělých místech, přitahují písně o Tvé slávě. Při
pohledu na všechny Tvé transcendentální vlastnosti jsem také začal být přitahován a rozhodl jsem se
odevzdat svůj ţivot láskyplné sluţbě Tobě.``
Neustálí společníci
Ve Dvárace jsou následující oddaní známí jako Kršnovi blízcí společníci: Uddhava, Dáruka, Sátjaki,
Šrutadéva, Šatrudţit, Nanda, Upananda a Bhadra. Všichni zůstávají s Pánem jako Jeho sekretáři, ale
někdy Mu slouţí i osobně. V kuruovské dynastii jsou Bhíšma, Mahárádţa Paríkšit a Vidura také známí
jako blízcí sluţebníci Pána Kršny. Říká se: ,,Všichni Kršnovi společníci mají zářivé tělesné rysy a jejich
oči jsou jako lotosové květy. Mají dostatečnou moc porazit polobohy a jejich zvláštním rysem je, ţe
neustále nosí cenné ozdoby.``
Kdyţ byl Kršna v hlavním městě Indraprasthě, jeden člověk řekl: ,,Můj drahý Pane, Tvoji osobní
společníci v čele s Uddhavou neustále očekávají Tvé příkazy, a tak stojí u vstupní brány Dváraky.
Dívají se většinou se slzami v očích a jsou tak nadšení ve své sluţbě, ţe se nebojí ani Šivova
pustošivého ohně. Jsou to duše jednoduše odevzdané Tvým lotosovým nohám.``
Z mnoha blízkých společníků Pána Kršny je Uddhava povaţován za nejlepšího. Jeho popis je
následující: ,,Jeho tělo je tmavé jako barva řeky Jamuny a je podobně chladné. Neustále ho zdobí
květinové girlandy, které předtím nosil Pán Kršna, a je oblečen do ţlutých hedvábných šatů. Jeho paţe
jsou silné jako závory u dveří, oči má jako lotosové květy a je nejdůleţitějším oddaným mezi všemi
společníky Pána. Hluboce se pokloňme Uddhavovým lotosovým nohám.``
Uddhava popsal transcendentální vlastnosti Kršny následovně: ,,Šrí Kršna, který je naším pánem
a uctívaným Boţstvem, vládcem Šivy a Brahmy a také vládcem celého vesmíru, přijal rozkazy svého
děda Ugrasény. Vlastní milióny vesmírů, ale přesto prosil oceán o trochu země, a ačkoliv je jako oceán
moudrosti, někdy mě ţádá o radu. Je ohromný a velkodušný, ale přesto se věnuje různým činnostem
úplně jako obyčejný člověk.``
Následovníci Pána
Ten, kdo je neustále zaměstnán osobní sluţbou Pánu, se nazývá
neboli následovník. Příklady
takových následovníků jsou Sučandra, Mandana, Stamba a Sutamba. Jsou to všechno obyvatelé města
Dváraky a jsou oblečeni a ozdobeni jako ostatní společníci. Jejich sluţby jsou rozmanité a kaţdému je
svěřena nějaká zvláštní. Mandana neustále nosí deštník nad Kršnovou hlavou. Sučandra Ho ovívá bílou
čámarou, vějířem z ohonu, a Sutamba nosí betelové oříšky. Všichni jsou velcí oddaní a jsou neustále
činní v transcendentální láskyplné sluţbě Pánu.
Nejen ve Dvárace, ale také ve Vrndávaně je mnoho následovníků (
). Jejich jména jsou:
Raktaka, Patraka, Patrí, Madhukantha, Madhuvrata, Rasála, Suvilása, Prémakanda, Marandaka,
Ánanda, Čandrahása, Pajóda, Bakula, Rasada a Šárada.
Tělesné rysy následovníků ve Vrndávaně popisuje následující úryvek: ,,Skláníme se v hluboké úctě
před stálými společníky syna Mahárádţi Nandy. Neustále setrvávají ve Vrndávaně a jejich těla zdobí
perlové girlandy a zlaté náramky a nákotníčky. Mají barvu černých včel a zlatého měsíce a jejich
oblečení se přesně hodí k zvláštním tělesným rysům kaţdého z nich. Jejich zvláštním povinnostem
můţeme porozumět z řeči matky Jašódy:, Bakulo, prosím vyčisti Kršnovy ţlutavé šaty. Váriko, navoň
vodu ke koupeli vůní
Rasálo, připrav betelové oříšky. Vidíte všichni, ţe Kršna uţ přichází.
Prach je zvířený a krávy jsou na dohled.```
Mezi všemi následovníky (
) je Raktaka povaţován za vůdce. Popis jeho tělesných rysů je
následující: ,,Nosí ţluté šaty a barva jeho těla je jako čerstvě vyrostlá tráva. Krásně zpívá a neustále se
věnuje sluţbě synovi Mahárádţi Nandy. Všichni následujme Raktaku v tom, jak prokazuje
transcendentální láskyplnou sluţbu Kršnovi.`` Jaké pouto cítil Raktaka k Pánu Kršnovi můţeme vidět
na tom, co řekl Rasadovi: ,,Poslouchej prosím! Chtěl bych mít neustálou moţnost slouţit Pánu Kršnovi,
který se nyní proslavil jako ten, kdo zvedl kopec Góvardhana.``
Kršnovi oddaní, zaměstnaní v Jeho osobní sluţbě, jsou vţdy velice opatrní, protoţe vědí, ţe stát se
osobními sluţebníky Pána Kršny není obyčejná věc. Člověk, který vzdá úctu dokonce i mravenci,
zaměstnanému ve sluţbě Pánu, získá věčné štěstí, a coţ teprve ten, kdo prokáţe Kršnovi přímou
sluţbu? Raktaka si jednou pro sebe řekl: ,,Kršna je můj Pán, ale Kršnovy přítelkyně gópí jsou stejně
hodné mé úcty a mých sluţeb. A nejen gópí, ale také kaţdý, kdo se věnuje sluţbě Pánu. Vím, ţe musím
být velice opatrný, abych příliš nezpyšněl, ţe jsem jeden ze sluţebníků a oddaných Pána.`` Z citátů
vidíme, ţe čistí oddaní, kteří jsou skutečně zaměstnáni ve sluţbě Pánu, jsou neustále velice opatrní
a nikdy nejsou na svou sluţbu příliš pyšní.
Mentalita přímého sluţebníka Kršny se nazývá
Na základě odborných analytických studií
přímých společníků Pána je Šríla Rúpa Gósvámí dělí na tři skupiny - jmenovitě
a
Raktaka patří do skupiny
neboli těch, kteří jsou neustále poutáni ke sluţbě
nejmilovanějším gópím.
Jeden Kršnův společník ze skupiny
je synem chůvy Satjabhámy. Satjabhámá je jedna
z Kršnových královen ve Dvárace, a kdyţ se provdala za Kršnu, syn její chůvy měl dovoleno jít s ní
také, protoţe spolu ţili od dětství jako bratr a sestra. Tento šlechetný muţ, syn Satjabháminy chůvy, ţil
s Kršnou jako Jeho bratranec a někdy jako bratranec s Kršnou ţertoval. Jednou Kršnu oslovil: ,,Můj
drahý Kršno, nikdy jsem se nesnaţil získat přízeň bohyně štěstí, která je za Tebe provdána, ale přesto se
mi dostalo takového štěstí, ţe jsem povaţován za jednoho z Tvého domu, za bratra Satjabhámy.``
Jeden společník ze skupiny
vyjádřil svou pýchu: ,,Pán Baladéva je moţná velkým nepřítelem
Pralambásury, ale já se Ho bát nemusím. A co se týče Pradjumny, nemám, co bych si od něj vzal,
protoţe je to pouze chlapec. Neočekávám proto nic od nikoho. Očekávám jen Kršnův laskavý pohled,
a tak se nebojím ani Satjabhámy, která je Kršnovi tak drahá.``
Ve čtvrtém zpěvu, dvacáté kapitole, 28. verši Šrímad Bhágavatamu král Prthu oslovuje Pána slovy:
,,Můj drahý Pane, můţe se stát, ţe bohyně štěstí nebude spokojena s mou prací nebo mezi námi můţe
dojít k nějakému nedorozumění, ale mně to vadit nebude, protoţe Ti plně důvěřuji. Ke svým
sluţebníkům jsi vţdy bezpříčinně milostivý, a povaţuješ i jejich prostou sluţbu za velice pokročilou.
Jsem si jist, ţe mou skromnou sluţbu přijmeš, třebaţe je bezvýznamná. Můj drahý Pane, jsi soběstačný.
Můţeš udělat cokoliv chceš bez pomoci kohokoliv jiného. Dokonce i kdyţ bohyně štěstí se mnou
nebude spokojena, vím, ţe Ty mé sluţby přesto vţdy přijmeš.``
Oddané připoutané k transcendentální láskyplné sluţbě Pánu můţeme označit buď za odevzdané duše,
za duše pokročilé v poznání oddanosti nebo za duše zcela zaměstnané v transcendentální láskyplné
sluţbě. Říká se jim (v tomto pořadí) začátečníci, dokonalí a věčně dokonalí.
KAPITOLA TŘICÁTÁ SEDMÁ
Podněty ke sluţbě Kršnovi
Kršnova bezpříčinná milost, prach z Jeho lotosových nohou, Jeho prasádam a společnost Jeho
oddaných jsou některými podněty k tomu, aby se oddaný zaměstnal v transcendentální láskyplné sluţbě
Pánu.
Kršna ukázal svou bezpříčinnou milost, kdyţ byl přítomný při odchodu praotce Bhíšmy. Ardţunův děd
Bhíšmadéva během bitvy na Kurukšétře leţel před svým odchodem ze světa smrtelníků na posteli
z šípů. Kdyţ Pán Kršna, Mahárádţa Judhišthira a ostatní Pánduovci k Bhíšmadévovi přišli, byl Kršnovi
velice vděčný a oslovil bráhmanského vojenského velitele Krpáčárju: ,,Můj drahý Krpáčárjo, podívej se
na úţasnou bezpříčinnou milost Pána Kršny! Jsem nanejvýš ubohý a nemám ţádné dobré vlastnosti.
Postavil jsem se proti Kršnovu nejdůvěrnějšímu příteli Ardţunovi, a dokonce jsem se ho snaţil zabít!
Mám tolik špatných vlastností, ale Pán je ke mně přesto tak laskavý, ţe za mnou přišel v posledním
okamţiku mého ţivota. Je hoden toho, aby Ho uctívali všichni velcí mudrci, a přesto je tak milostivý,
ţe se přišel podívat na ohavného člověka jako jsem já.``
Zvuk Kršnovy flétny, Jeho troubení, Jeho úsměv, otisky Jeho nohou na zemi, transcendentální vůně
Jeho těla a nový mrak na obloze jsou také někdy podněty k extatické lásce ke Kršnovi.
Ve Vidagdha-mádhavě je psáno: ,,Kdyţ Kršna hrál na flétnu, Baladéva pohnutě zvolal:, Jen se
podívejte, jak Indra, král nebes, kdyţ zaslechl transcendentální zvuk Kršnovy flétny, pláče ve svém
nebeském království! Jeho slzy padají na zem a díky nim Vrndávana vypadá, jako by se stala nebeským
sídlem polobohů.``` Extatickou lásku ke Kršnovi, známou jako
doprovázejí následující
příznaky: člověk se začne věnovat výhradně sluţbě Pánu a pozorně a věrně vykonává Jeho nařízení;
přestane být rozrušovaný a závistivý v naprosté transcendentální láskyplné sluţbě Pánu a začne se
přátelit s oddanými Pána, kteří Pánu věrně slouţí. Všechny takové příznaky se nazývají
extatická láska.
Prvním příznakem anubhávy je zaměstnat se určitým druhem sluţby a dobrým příkladem je Kršnův
sluţebník Dáruka, který ovívá Kršnu čámarou, vějířem z ohonu. Při této sluţbě ho naplňovala extatická
láska a její příznaky se projevily na jeho těle. Dáruka však bral svou sluţbu tak váţně, ţe všechny
projevy extatické lásky potlačil a povaţoval je za překáţky své sluţbě. Příliš se o tyto projevy nestaral,
třebaţe se objevily samy od sebe.
V desátém zpěvu, osmdesáté šesté kapitole, 38. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, jak Šrutadévu,
bráhmana z Mithily v severní Indii, přemohla taková radost jakmile uviděl Kršnu, ţe se okamţitě po
pokloně Jeho lotosovým nohám postavil a začal tančit s rukama nad hlavou.
Jeden z Kršnových oddaných Ho jednou oslovil takto: ,,Můj drahý Pane, třebaţe nejsi profesionální
tanečník, svým tancem jsi nás tak ohromil, ţe jsme poznali, ţe jsi mistrem tanečnického umění. Musel
ses tanci naučit přímo od bohyně lásky.`` Kdyţ oddaný tančí v extatické lásce, projeví se příznaky
nazývané
znamená, ţe přicházejí z transcendentální úrovně. Nejsou to
příznaky hmotných pocitů, pocházejí skutečně od duše.
V desátém zpěvu, osmdesáté páté kapitole, 38. verši Šrímad Bhágavatamu říká Maharádţa Paríkšit, ţe
Bali Mahárádţa po odevzdání všeho lotosovým nohám Vámanadévy okamţitě uchopil lotosové nohy
Pána a přitiskl si je k srdci. Přemoţen radostí projevil všechny příznaky extatické lásky, měl slzy
v očích a zalknutý hlas.
Tyto projevy extatické lásky zahrnují také mnoho vedlejších příznaků, jako je radost, chřadnutí,
tichost, zklamání, zasmušilost, úcta, zamyšlenost, vzpomínání, pochybovačnost, důvěra, dychtivost,
lhostejnost, roztěkanost, nestoudnost, stydlivost, netečnost, iluze, šílenství, hrůza, rozjímání, snění,
nemoc a příznaky smrti. Kdyţ oddaný potká Kršnu, objeví se příznaky radosti, pýchy a vytrvalosti,
a kdyţ cítí velké odloučení od Kršny, začnou převaţovat příznaky hrůzy, nemoci a smrti.
V prvním zpěvu, jedenácté kapitole, 5. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, ţe kdyţ se Pán Kršna vrátil
z Kuruovského bitevního pole do svého domova ve Dvárace, všichni její obyvatelé s Ním začali mluvit,
stejně jako děti láskyplně mluví se svým otcem po jeho návratu z cizích zemí. To je příklad radosti.
Kdyţ Bahulášva, král Mithily, uviděl Kršnu ve svém paláci, rozhodl se projevit svou úctu tak, ţe se
Mu alespoň stokrát pokloní, ale pocity lásky ho tak přemohly, ţe při první pokloně zapomněl na své
postavení a nemohl se znovu zvednout.
Ve Skanda Puráně říká oddaný Kršnovi: ,,Můj drahý Pane, jako ţár slunce vypařuje vodu ze země, tak
stav mé mysli kvůli odloučení od Tebe vysušil půvab mé tváře a těla.`` To je příklad chřadnutí
v extatické lásce.
Kdyţ král nebes Indra uviděl boha Slunce, vyjádřil své zklamání: ,,Můj drahý boţe Slunce, tvá
sluneční záře je velice slavná, protoţe dosahuje na lotosové nohy Pána Kršny, vládce jaduovské
dynastie. Mám tisíc očí, ale ukázalo se, ţe jsou k ničemu, protoţe nemohou ani na okamţik spatřit
lotosové nohy Pána.``
Uctivá oddanost k Pánu postupně vzroste a přemění se v extatickou lásku, pak v náklonnost a pak
v pouto. V desátém zpěvu, třicáté osmé kapitole, 6. verši Šrímad Bhágavatamu Akrúra říká: ,,Dnes jdu
navštívit Pána Kršnu, a proto vše nepříznivé jiţ bylo překonáno. Nyní je můj ţivot úspěšný, protoţe
budu moci sloţit poklony lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Boţství!
Jiný oddaný v uctivé extatické náklonnosti jednou řekl: ,,Kdy přijde den, kdy budu moci jít na břeh
Jamuny a spatřit Šrí Kršnu, jak si tam hraje jako pasáček?``
Neubývá-li extatické lásky a je-li očištěna od všech pochybností, oddaný dosáhne úrovně nazývané
stálá láska ke Kršnovi. Na této úrovni se všechny projevy zármutku oddaného nazývají
neboli extatické láskyplné příznaky.
Bali Mahárádţa cítil příznaky extatické náklonnosti s úctou a vyjádřil je následovně: ,,Můj drahý Pane,
potrestal jsi mě a zároveň jsi mi ukázal svou bezpříčinnou milost. Můj závěr je takový, ţe kdyţ jsem se
odevzdal Tvým lotosovým nohám, nebudu nikdy rozrušen ţádnými ţivotními podmínkami. Dáš-li mi
příleţitost uţívat si všech jógových dokonalostí nebo uvrhneš-li mě do nejhrůznějších podmínek
pekelného ţivota, nikdy nebudu rozrušen.``
Poté, co Kršna navštívil Baliho Mahárádţu, řekl Uddhavovi: ,,Můj drahý příteli, jak mohu popsat
slavnou povahu Baliho Mahárádţi, syna Viróčany? Proklel i krále surů (polobohů) a Já jsem ho
oklamal v inkarnaci Vámany, připravil ho o nadvládu nad vesmírem a ještě jsem ho kritizoval, ţe
nesplnil svůj slib, ale i přesto jsem ho právě nyní viděl v Jeho království, jak vroucně vyjadřuje svou
lásku ke Mně.`` *
* Bali byl král démonů, kteří vyhráli bitvu proti polobohům a dobyli téměř celý vesmír. Kdyţ se
polobozi modlili o pomoc, Pán se zjevil jako Vámanadéva, trpasličí bráhman, a poţádal Baliho o tři
kroky země. Bali souhlasil a Vámana svými prvními dvěma kroky překročil všechny světy. Pak chtěl
vědět, kam má šlápnout svým třetím krokem. Bali sklonil vlastní hlavu pod Pánovu nohu a tak se z něj
stal
neboli velký oddaný.
Kdyţ pocity lásky zesílí, říká se jim pouto. V takovém stavu náklonnosti člověk nemůţe snést
odloučení od Kršny ani na okamţik.
Jeden oddaný řekl Kršnovu sluhovi Dárukovi: ,,Můj drahý Dáruko, není to nic zvláštního, kdyţ
z odloučení od Kršny celý zdřevěníš. Pokaţdé, kdyţ jakýkoliv oddaný spatří Kršnu, jeho oči se naplní
slzami a v odloučení od Něj ustrne a stojí jako dřevěná loutka, podobně jako ty. Na tom není nic
neobvyklého.``
Jeden citát se zmiňuje o Uddhavových příznacích lásky. Kdyţ viděl Pána Kršnu, v jeho očích se
objevily slzy a vytvořily řeku, která stékala do moře Kršny sloţit poklonu, jako manţelka skládá
poklonu svému manţelovi. Kdyţ mu naskákala husí kůţe, vypadal jako květ
, a kdyţ začal
skládat modlitby, vypadal zcela odlišně neţ ostatní oddaní.
Kdyţ se náklonnost projeví přímou radostí a utrpením, nazývá se přitaţlivost. Je-li člověk takto
přitahován v extatické lásce, můţe se chladně postavit všemoţným nepřízním osudu. Takový oddaný se
nenechá připravit o transcendentální láskyplnou sluţbu Pánu ani za cenu smrti. Slavným příkladem
takové extatické lásky je král Paríkšit. Byl připraven o celé království, které se rozprostíralo po celém
světě, a během sedmi dnů, které mu zbývaly do jeho smrti, nevypil ani kapku vody, ale přesto nebyl ani
v nejmenším rozrušen, protoţe se oddával naslouchání o transcendentálních zábavách Pána od
Šukadévy Gósvámího. Právě naopak - ve společnosti Šukadévy Gósvámího pociťoval přímou
transcendentální extatickou radost.
Jeden oddaný se důvěrně svěřil: ,,Obdrţím-li kapku milosti Šrí Kršny, budu zcela bezstarostný i v ohni
nebo uprostřed oceánu. Budu-li však o Jeho bezpříčinnou milost připraven, pak budu jen terčem
popichování, i kdybych se stal králem Dváraky.``
Extatické pouto oddaných jako Maharádţa Paríkšit a Uddhava se zakládá na náklonnosti, a ve stavu
náklonnosti se projeví pocity přátelství. Kdyţ byl Uddhava zbaven všeho hmotného znečištění a spatřil
Pána, zalklo se mu hrdlo a nemohl mluvit. Objímal Pána pouhými pohyby obočí. Velcí učenci rozdělují
takovou extatickou lásku na dvě skupiny - přičítání a odčítání. Nestýká-li se oddaný s Pánem přímo,
nazývá se to odčítání. V tomto láskyplném stavu člověk neustále upoutává svou mysl na lotosové nohy
Pána. Oddaný začne velice touţit, aby se dozvěděl o transcendentálních vlastnostech Pána.
Nejdůleţitější věcí pro takového oddaného je dosáhnout Pánovy společnosti.
V Nrsinha Puráně je prohlášení o králi Ikšvákuovi, které znázorňuje tuto úroveň extatické lásky. Krále
Ikšvákua začal kvůli jeho velké náklonnosti ke Kršnovi velice přitahovat černý mrak, černý srnec,
srncovy černé oči a lotosový květ, který se vţdy přirovnává k očím Pána. V desátém zpěvu, třicáté
osmé kapitole, 10. verši Bhágavatamu Akrúra uvaţuje: ,,Jelikoţ se Pán nyní zjevil, aby zmenšil utrpení
světa, a Jeho transcendentální tělo je nyní viditelné očima všech; není to snad naprostá dokonalost
našich očí, kdyţ Ho vidíme před sebou?`` Jinými slovy Akrúra poznal, ţe dokonalost očí je dovršena,
kdyţ člověk můţe spatřit Pána Kršnu. Kdyţ byl Kršna přítomný na Zemi, všichni, kteří Ho spatřili, jistě
dosáhli dokonalosti zraku.
V Kršna-karnámrtě, kterou napsal Bilvamangala Thákura, je projev touhy v extatické lásce: ,,Jaká
bída, můj drahý Kršno, ó příteli těch, kteří jiţ nemají naději! Ó milostivý Pane, jak mohu přeţít tyto
nevděčné dny, kdy Tě nemohu vidět?`` Podobné pocity vyjádřil Uddhava, kdyţ psal dopis Kršnovi.
Řekl: ,,Můj drahý Nejvyšší králi Vradţi, pohled na Tebe je nektar pro oči a jsem neustále mrzutý,
nemohu-li spatřit Tvé lotosové nohy a zář Tvého těla. V této situaci se mi nedostává klidu. Kaţdý
okamţik odloučení od Tebe pociťuji jako mnoho dlouhých let.``
V Kršna-karnámrtě se také říká: ,,Můj drahý Pane, jsi oceánem milosti. S rukama poloţenýma na hlavě
se před Tebou klaním se vší pokorou a upřímností. Modlím se k Tobě, můj Pane. Pokropil bys mě
laskavě trochou vody svého pohledu? To mi přinese velké uspokojení.``
Oddaný Pána Kršny řekl: ,,Kdyţ dokonce ani Šašišékhara (Šiva) Tě nemůţe spatřit, jakou moţnost
mám já, jenţ jsem niţší neţ obyčejný červ? Dělal jsem jen samé špatnosti. Vím, ţe nejsem hoden
skládat Ti své modlitby, ale protoţe jsi znám jako Dínabandhu, přítel pokleslých, pokorně se modlím,
abys mě laskavě očistil paprskem svého transcendentálního pohledu. Vykoupu-li se důkladně ve Tvém
milostivém pohledu, pak mohu být zachráněn. Proto Tě prosím, můj Pane, abys na mě milostivě
pohlédl.``
KAPITOLA TŘICÁTÁ OSMÁ
Lhostejnost a odloučení
Velký oddaný Uddhava jednou napsal Kršnovi dopis: ,,Můj drahý Kršno, právě jsem dokončil studium
všech druhů filozofických knih a védských veršů o cíli ţivota a za své studie jsem nyní získal jakousi
pověst. Mé vědomosti však přes tuto pověst nemají ţádný uţitek, neboť přestoţe jsem vychutnal záři
védského poznání, nedovedl jsem ocenit zář, vycházející z nehtů na prstech Tvých nohou. Čím dříve
má pýcha a védské poznání zmizí, tím lépe!`` To je příklad lhostejnosti.
Jiný oddaný se velice touţebně vyjádřil: ,,Má mysl je velice těkavá a nemohu ji soustředit na Tvé
lotosové nohy. Při pohledu na svou neschopnost se začínám stydět a celou noc nemohu spát, protoţe
jsem tím popuzen.``
V Kršna-karnámrtě vysvětluje Bilvamangala Thákura svou roztěkanost následovně: ,,Můj drahý Kršno,
Tvá nezbednost v dětství je tou nejúţasnější věcí ve třech světech. Ty samotný víš, co Tvá nezbednost
je, a tak můţeš snadno porozumět mé roztěkané mysli. Víš to Ty a já. Touţím jen vědět, jak mohu
soustředit svou mysl na Tvé lotosové nohy.``
Další oddaný vyjádřil svou nestoudnost slovy: ,,Můj drahý Pane, nehledě na své nízké postavení, se Ti
musím přiznat, ţe mé oči jsou jako černé vosy, které touţí být u Tvých lotosových nohou.``
V sedmém zpěvu, čtvrté kapitole, 37. verši Šrímad Bhágavatamu říká velký mudrc Nárada
Mahárádţovi Judhišthirovi o Prahládovi Mahárádţovi, který byl oddaným od samého počátku svého
ţivota. Důkazem Prahládovy přirozené oddanosti je, ţe ani kdyţ byl malé dítě, nehrál si se svými
kamarády, nýbrţ neustále chtěl kázat slávu Pána. Bylo to nečinné dítě, protoţe místo aby se připojil
k rozmarným hrám byl neustále v tranzu, kdy meditoval o Kršnovi. Nebylo moţné, aby se ho vnější
svět dotkl.
Následující citát je o oddaném bráhmanovi: ,,Tento bráhman je velký odborník v nejrůznějších
činnostech. Nevím však, proč se dívá vzhůru, a nehýbe očima. Vypadá to, ţe jeho tělo je bez pohybu
jako loutka. Myslím, ţe ho okouzlila krása dokonalého hráče na flétnu, Šrí Kršny, a přitahován k Němu
jen zírá na černý mrak a vzpomíná na barvu Kršnova těla.`` To je příklad, jak oddaný můţe znetečnět
z extatické lásky.
V sedmém zpěvu, čtvrté kapitole, 40. verši Šrímad Bhágavatamu říká Prahláda Mahárádţa, ţe uţ ve
svém dětství, kdyţ hlasitě mluvil o slávě Pána, tančil jako nestydatý blázen. A někdy, zcela ponořen
v myšlenkách na zábavy Pána, tyto zábavy napodoboval. To je příklad, kdy se oddaný choval téměř
jako šílený. Říká se také, ţe velký světec Nárada miloval Kršnu tak extaticky, ţe někdy tancoval nahý
a někdy celé jeho tělo ustrnulo. Někdy se velice hlasitě smál, někdy hlasitě naříkal, někdy zůstával
potichu a někdy se zdálo, ţe trpí nějakou chorobou, třebaţe nemocný nebyl. To je další příklad, kdy se
oddaný v extázi oddanosti chová jako blázen.
V Hari-bhakti-sudhódaji se říká, ţe kdyţ si Prahláda Mahárádţa myslel, ţe není hoden předstoupit před
Nejvyšší Osobnost Boţství, trápil se v tomto velkém oceánu neštěstí. Ronil slzy a leţel na podlaze, jako
by byl v bezvědomí.
Studenti velkého oddaného mezi sebou jednou mluvili: ,,Moji drazí duchovní bratři, kdyţ náš duchovní
mistr spatřil lotosové nohy Pána, vrhl se do ohně naříkání a kvůli ohni se voda jeho ţivota téměř
vypařila. Nalijme nyní do jeho uší nektar svatého jména, ať labuť jeho ţivota můţe znovu oţít.``
Kdyţ Pán Kršna odešel do města Šónitapury bojovat s Bánou, synem Baliho, a usekat mu všechny
ruce, Uddhava v odloučení od Kršny myslel na Jeho boj a téměř zcela ustrnul v bezvědomí.
Kdyţ oddaný miluje Nejvyšší Osobnost Boţství plně, z pocitů odloučení od Pána se mohou projevit
následující příznaky: horečnatý stav těla, chřadnutí těla, nedostatek spánku, nepřipoutanost, netečnost,
nemocný vzhled, šílenství, bezvědomí a někdy smrt.
O horečnatých stavech těla jednou Uddhava řekl Náradovi: ,,Můj drahý velký světče, lotosový květ,
který je přítelem slunce, nám můţe způsobit utrpení, oheň v oceánu nás můţe pálit a démonův přítel
Indívara nás můţe trápit nejrůznějšími způsoby. To nám však nevadí. Nejhorší je, ţe nás všichni
upomínají na Kršnu a to nám způsobuje příliš velké utrpení!`` To je příklad horečnatého stavu
z odloučení od Kršny.
Někteří oddaní šli navštívit Kršnu v Dvárace. Kdyţ byli zastaveni u dveří, řekli: ,,Můj drahý Kršno, ó
příteli Pánduovců, jako labutě milují potápět se ve vodě mezi liliovými květy a zemřely by, kdyby je
někdo z vody odnesl, tak si my přejeme být pouze s Tebou. Naše údy se zmenšují a hynou, kdyţ nám jsi
vzdálen.``
Král Bahuly si i uprostřed pohodlí svého paláce začal myslet, ţe noci jsou z odloučení od Kršny příliš
dlouhé a suţující.
Král Judhišthira jednou řekl: ,,Kršna, vozataj Ardţuny, je mým jediným příbuzným ve třech světech.
Má mysl proto začíná šílet dnem i nocí z odloučení od Jeho lotosových nohou a já nevím, jak se zařídit
nebo kam jít, aby se má mysl uklidnila.`` To je další příklad nedostatku spánku.
Nějací pasáčci, Kršnovi přátelé, řekli: ,,Drahý Kršno, ó nepříteli démona Mury, pomysli jen na svého
osobního sluţebníka Raktaku. Při pouhém pohledu na paví pero zavírá oči a jiţ nevěnuje ţádnou
pozornost kravám. Nechal je na vzdálené pastvině a ani se neobtěţoval, aby vzal svoji hůlku a hlídal
je.`` To je příklad nevyrovnanosti mysli z odloučení od Kršny.
Kdyţ Pán Kršna odešel do hlavního města krále Judhišthiry, Uddhavu tak zasáhl oheň odloučení od Šrí
Kršny, ţe mu z rozpáleného těla tekl pot a slzy z jeho očí, a takto zcela ustrnul.
Kdyţ Šrí Kršna opustil město Dváraku hledat drahokam Sjamantaka a pozdě se vracel domů, Uddhava
byl tak sklíčený, ţe se na jeho těle začínaly objevovat známky nemoci. O Uddhavovi se pro jeho
intenzívní extatickou lásku ke Kršnovi začalo ve Dvárace říkat, ţe je šílený. K jeho velkému štěstí se
toho dne Uddhavova pověst blázna pevně zakořenila. Jeho šílenství bylo prakticky dokázáno, kdyţ
odešel na horu Raivataku, aby nepřetrţitě pozoroval zhuštěné černé mraky. V rozrušení se k nim začal
modlit a svou radost vyjadřoval tím, ţe se jim klaněl.
Uddhava řekl Kršnovi: ,,Můj drahý vůdče jaduovské dynastie, Tvoji sluţebníci ve Vrndávaně na Tebe
v noci myslí a nemohou spát. Nyní všichni leţí na břehu Jamuny téměř ochrnutí. Zdá se, ţe jsou téměř
mrtví, protoţe jejich dýchání je velice pomalé.`` To je příklad bezvědomí z odloučení od Kršny.
Kršnovi bylo jednou řečeno: ,,Jsi ţivotem a duší obyvatel Vrndávany, a protoţe jsi je opustil, všichni
sluţebníci Tvých lotosových nohou trpí. Je to jako kdyby jezera plná lotosových květů vyschla ve
ţhnoucím horku odloučení od Tebe.`` Obyvatelé Vrndávany jsou zde přirovnáváni k jezerům plným
lotosových květů, která vyschla za ţhnoucího ţáru odloučení od Kršny spolu s lotosovými květy jejich
ţivotů, a labutě v jezerech, které jsou přirovnávány k vitalitě obyvatel Vrndávany, tam jiţ netouţí déle
ţít. Labutě opouštějí jezera při přílišném teplu. Tato metafora popisuje stav oddaných v odloučení od
Kršny.
KAPITOLA TŘICÁTÁ DEVÁTÁ
Způsoby setkání s Kršnou
Kdyţ se Kršna a Jeho oddaní setkají, odborně se to nazývá
neboli spojení s Pánem. Setkání
Kršny a Jeho oddaných můţeme rozdělit do tří skupin - setkání dokonalé, uspokojující a stálé.
Kdyţ se oddaný setká s Kršnou s velikou touhou, je to setkání dokonalé. Bilvamangala Thákura
v Kršna-karnámrtě popisuje, jak Kršna chodí na setkání se svým oddaným - s pavím perem na hlavě,
drahokamem
na hrudi, vţdy okouzlujícím úsměvem, neposednýma očima a velice
jemným tělem.
V desátém zpěvu, třicáté osmé kapitole, 34. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi
Paríkšitovi: ,,Můj drahý králi, jakmile vozataj Akrúra uviděl Pána Kršnu a Jeho staršího bratra
Balarámu ve Vrndávaně, okamţitě sestoupil z vozu a pohnut náklonností k transcendentálnímu Pánu
padl k Jeho lotosovým nohám, aby Mu sloţil své uctivé poklony.`` To jsou některé příklady dokonalých
setkání s Kršnou.
Kdyţ se oddaný setká s Kršnou po dlouhém odloučení, je to setkání uspokojující. V prvním zpěvu,
jedenácté kapitole, 10. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, ţe kdyţ se Pán Kršna vrátil do svého hlavního
města Dváraky, obyvatelé řekli: ,,Drahý Pane, zůstáváš-li tak dlouho v cizích zemích, jsme připraveni
o pohled na Tvou usměvavou tvář! Jsme Tvoji věční sluţebníci a pohled na Tvůj obličej nám přináší
veliké uspokojení. Všechna úzkost našeho bytí tak okamţitě mizí. Nebudeme-li Tě moci vidět, kdyţ
budeš z Dváraky dlouho pryč, bude pro nás nemoţné dále ţít.`` To je příklad uspokojení při setkání
s Kršnou po dlouhém odloučení.
Kdyţ Kršnův osobní sluţebník Dáruka spatřil Pána u brány Dváraky, zapomněl se Mu uctivě poklonit
se sepjatýma rukama.
Jakmile se oddaný nakonec dostane do Kršnovy společnosti, jeho postavení se nazývá stálost v oddané
sluţbě. Stálost v oddané sluţbě vysvětluje kniha zvaná Hansadúta. Líčí se tam, jak Akrúra, kterého gópí
povaţovaly za zosobněný teror, mluvil s Kršnou o činnostech kuruovské dynastie. Stejně stálé
postavení zaujímal Uddhava, ţák Brhaspatiho. Masíroval vţdy Kršnovy lotosové nohy, přičemţ před
Ním klečel na zemi.
Kdyţ oddaný plně slouţí Pánu, nazývá se to dosaţení výsledku jógy. České symonymum pro slovo
je ,,spojení.`` Skutečné spojení s Kršnou, Nejvyšší Osobností Boţství, začne tehdy, kdyţ Mu
oddaný slouţí. Oddaní v transcendentální rase sluţebnictví prokazují své příslušné sluţby kdykoliv se
naskytne příleţitost. Někdy se před Kršnu posadí a čekají na příkazy. Někteří lidé se zdráhají uznat
sluţebnickou úroveň oddané sluţby jako opravdovou bhakti-jógu a stejný postoj se objevuje
i v některých Puránách. Šrímad Bhágavatam však jasně ukazuje, ţe sluţebnický vztah ke Kršnovi je
opravdovým počátkem jógové realizace.
V jedenáctém zpěvu, třetí kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, ţe kdyţ se oddaní věnují
bhakti-józe, myšlenky na Kršnu je někdy přimějí k pláči, někdy ke smíchu, někdy k radosti a někdy
k tomu, ţe mluví velice nezvyklými způsoby. Někdy tančí, někdy zpívají, někdy Pánu skutečně slouţí
a někdy sedí potichu jakoby ponořeni v tranzu.
V sedmém zpěvu, sedmé kapitole, 34. verši Šrímad Bhágavatamu říká Prahláda Mahárádţa svým
přátelům: ,,Moji drazí přátelé, jakmile čistí oddaní Pána Kršny zaslechnou o transcendentálních
zábavách Pána, který je věčným zdrojem zábav, nebo o Jeho transcendentálních vlastnostech, zaplaví je
radost, na jejich tělech se objeví extatické příznaky, tečou jim slzy, mluví třesoucím se hlasem, nahlas
opěvují Pána, zpívají a tančí v extázi. Tyto extáze jsou přítomné neustále, ale někdy přesáhnou všechny
meze a projeví se přede všemi.``
Odevzdání se Nejvyšší Osobnosti Boţství zahrnuje šest bodů: přijmout vše příznivé pro oddanou
sluţbu, odmítnout vše nepříznivé pro oddanou sluţbu, věřit v Kršnovu neustálou ochranu, ztotoţňovat
se s oddanými Kršny, cítit se neschopný bez Kršnovy pomoci a povaţovat se vţdy za podřízeného
Kršnovi, i kdyţ jsme někdy schopni vykonat něco sami. Kdyţ je člověk pevně přesvědčený, ţe ho
Kršna za všech okolností ochrání, tomuto pocitu se říká uctivá oddanost. Uctivá oddanost se projevuje
ve vztazích s Nejvyšší Osobností Boţství a s ostatními oddanými, kteří jsou pod Jeho ochranou.
Kdyţ Kršna ţil ve Dvárace, někteří starší Jaduovci za Ním někdy chodili s různými důleţitými
záleţitostmi. V takovém případě jim Kršna věnoval velkou pozornost. A kdyţ se mluvilo o humorných
věcech, Kršna okamţitě odpověděl s úsměvem na tváři. Kdyţ vykonával své povinnosti ve
shromáţdění, známém jako Sudharmá, ţádal občas starší členy o radu. Díky těmto činnostem se Kršna
ukázal jako nejvyšší duchovní mistr, nejvyšší vladař, nejvyšší inteligence a nejvyšší síla, ochránce
a udrţovatel.
KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ
Uctivá oddanost synů a ostatních podřízených
Skutečnou uctivou oddanost projevují lidé, kteří si myslí, ţe jsou Kršnovi podřízení nebo Jeho synové.
Nejlepšími příklady podřízených jsou Sárana, Gada a Subhadrá. Všichni to jsou členové jaduovské
dynastie a vţdy povaţovali Kršnu za svého ochránce. Kršnovi synové jako Pradjumna, Čárudéšna
a Sámba měli podobné pocity. Kršna měl ve Dvárace mnoho synů. S kaţdou ze 16 108 královen jich
měl deset a všichni v čele s Pradjumnou, Čárudéšnou a Sámbou měli Kršnu vţdy za svého ochránce.
Kdyţ s Ním Jeho synové obědvali, otevírali někdy ústa, aby je Kršna nakrmil. Kdyţ Kršna hladil
jednoho ze svých synů, který Mu seděl na klíně, a ţehnal mu přičichnutím k hlavě, ostatní synové
plakali a přemýšleli, kolik zboţných činností musel tento syn vykonat ve svém předešlém ţivotě.
Pradjumna, syn Kršny s hlavní královnou Rukminí, je mezi Jeho syny povaţován za vůdce.
Pradjumnovy tělesné rysy připomínají přesně rysy Kršny. Čistí oddaní Kršny Pradjumnu oslavují,
protoţe se mu dostalo velikého štěstí: jaký otec, takový syn.
V Hari-vanše je popis Pradjumnových činů kdyţ unesl Prabhávatí. Pradjumna ji tehdy oslovil: ,,Má
drahá Prabhávatí, jen se podívej na hlavu naší rodiny, Šrí Kršnu. On je samotný Višnu, který létá na
Garudovi, a náš nejvyšší pán. Protoţe jsme zpyšněli a máme naprostou důvěru v Jeho ochranu,
nestaráme se někdy ani o boj s Tripurárim (Šivou).``
Existují dva druhy oddaných, kteří oddaně slouţí s úctou a respektem - Pánovi podřízení a Jeho
synové. Sluţebníci ve Dvárace neustále uctívají Kršnu jako nejctihodnější a nejváţenější Osobnost
Boţství. Kršna je okouzluje svými mimořádnými vlastnostmi. Ti, kteří povaţovali Kršnu vţdy za svého
ochránce, si mohli své přesvědčení snadno ověřit v praxi, neboť Kršnovi synové jednali mnohokrát
zcela nezákonně, ale přesto se jim od Kršny a Balarámy dostalo naprosté ochrany.
I Kršnův starší bratr Balaráma Mu někdy nevědomky vzdal úctu. Kršna jednou stál před Balarámou
a chtěl se svému staršímu bratrovi poklonit, avšak Balarámův kyj poklesl ke Kršnovým lotosovým
nohám. Jinými slovy, kyj v Balarámových rukách sloţil Kršnovi své poklony. Výše popsané pocity
podřízenosti se někdy projevují jako
Kdyţ za Šrí Kršnou přišli polobozi z nebeských planet, všichni Kršnovi synové je následovali
a Brahmá je pokropil vodou ze svého
Kdyţ polobozi předstoupili před Kršnu, synové
místo aby si sedli na zlaté ţidle, se posadili na podlahu, která byla pokryta jelení kůţí.
Chování Kršnových synů se někdy podobá chování Jeho osobních sluţebníků. Synové se například
klaněli, byli tiší, pokorní a vlídní a vţdy připraveni splnit Kršnova nařízení i za cenu ţivota. Kdyţ byli
před Ním, vţdy se poklonili aţ k zemi. Byli velice tiší a vyrovnaní a vţdy se snaţili zadrţovat před
Pánem kašel a smích. Také nikdy nemluvili o Kršnových zábavách v milostné lásce. To znamená, ţe
oddaní, věnující se uctivé oddané sluţbě, by neměli hovořit o Kršnově milostné lásce. Nikdo by neměl
prohlašovat, ţe má věčný vztah ke Kršnovi, není-li osvobozený. V podmíněném ţivotním stavu musí
oddaní plnit předepsané povinnosti podle pravidel oddané sluţby. Kdyţ je člověk vyspělý v oddané
sluţbě a je realizovanou duší, můţe znát svůj vztah ke Kršnovi. Neměl by se uměle snaţit nějaký vztah
navodit. Na nedozrálé úrovni se někdy stává, ţe chtivý podmíněný člověk se snaţí uměle navodit vztah
s Kršnou v milostné lásce. Výsledkem toho je, ţe se z něj stane
neboli
ten, kdo bere vše velice levně. Třebaţe tito lidé velice touţí navodit vztah s Kršnou v milostné lásce,
jejich podmíněný ţivot v hmotném světě je i nadále nanejvýš odporný. Člověk, který má s Kršnou
skutečný vztah, uţ nemůţe jednat na hmotné úrovni a jeho osobní povahu nelze kritizovat.
Kdyţ Amor při jedné příleţitosti přišel navštívit Pána Kršnu, jeden oddaný Ho oslovil: ,,Můj drahý
Amore, protoţe se ti dostalo takového štěstí, ţe tvůj pohled spočinul na lotosových nohách Kršny,
kapky potu na tvém těle zamrzly a připomínají plody
(malé ovoce rostoucí na trnitých
keřích).`` To jsou znaky extáze a úcty k Nejvyšší Osobnosti Boţství. Kdyţ princové jaduovské dynastie
slyšeli zvuk Kršnovy lastury Paňčadţanja, okamţitě jim v extatické radosti vstaly vlasy na hlavě.
Vypadalo to tehdy, jako by všechny vlasy na hlavách princů tančily v extázi.
K radosti se někdy připojují příznaky zklamání. Pradjumna jednou oslovil Sámbu slovy: ,,Můj drahý
Sámbo, ty jsi tak slavná osobnost! Viděl jsem jednou, jak sis hrál na zemi a tvé tělo bylo celé
zaprášené, ale tvůj otec, Pán Kršna, si tě přesto vzal na klín. Já jsem zato úplný nešťastník; mně se od
našeho otce nikdy takové lásky nedostalo!`` Tento citát je příkladem zklamání v extatické lásce.
Kdyţ někdo pohlíţí na Kršnu jako na svého nadřízeného, říká se tomu pocit úcty, a kdyţ oddaný navíc
cítí, ţe Kršna je jeho ochránce, jeho transcendentální láska ke Kršnovi vzroste a jeho sloučeným
pocitům se pak říká uctivá oddanost. Kdyţ tato stálá uctivá oddanost vzroste dále, říká se jí láska
k Bohu, která vychází z uctivé oddanosti. Připoutanost a náklonnost jsou dvěma předními příznaky
tohoto stavu. Pradjumna s tímto uctivým oddaným přístupem nikdy nemluvil se svým otcem příliš
hlasitě. Ve skutečnosti ani neotvíral ústa, a nikdy se neukázal s obličejem plným slz. Hleděl vţdy jen na
lotosové nohy svého otce.
Dalším příkladem vyrovnané a stálé lásky ke Kršnovi je epizoda, kdy Mu Ardţuna sdělil, ţe zemřel
jeho syn Abhimanju, jenţ byl Kršnovým synovcem. Abhimanju byl synem Subhadry, Kršnovy mladší
sestry. Byl zabit v bitvě na Kurukšétře společným úsilím všech velitelů v armádě krále Durjódhany Karny, Ašvatthámy, Dţajadrathy, Bhíšmy, Krpáčárji a Drónáčárji. Na ujištění, ţe láska ze strany
Subhadry se nemění, Ardţuna Kršnovi řekl: ,,Ačkoliv byl Abhimanju zabit téměř v Tvé přítomnosti,
Subhadřinu lásku k Tobě to ani trochu neoslabilo a ani v nejmenším to nezměnilo její původní barvu.``
Svou náklonnost ke svým oddaným Kršna vyjádřil, kdyţ ţádal Pradjumnu, aby se před Ním nestyděl.
Oslovil ho následovně: ,,Můj drahý chlapče, zbav se svých pocitů podřazenosti a nesvěšuj hlavu. Mluv
se mnou jasným hlasem a neplač. Můţeš se na Mě podívat zpříma a bez okolků si můţeš poloţit ruce na
Mé tělo. Není třeba, abys před svým otcem projevoval tolik úcty.``
Pradjumna své pouto ke Kršnovi vţdy projevoval činy. Kdykoliv ho otec poţádal, aby něco udělal,
okamţitě příkaz splnil. Přijímal kaţdý úkol jako nektar, i kdyby to byl jed. Podobně kdykoliv shledal,
ţe jeho otec s něčím nesouhlasí, okamţitě to zamítl jako jed, i kdyby to byl nektar.
Pradjumnovo pouto ve strachu o Kršnu se projevilo, kdyţ řekl své ţeně Rati: ,,Nepřátelský Šambara je
jiţ zabit. Nyní velice touţím spatřit svého otce, který je mým duchovním mistrem, a který vţdy nosí
lasturu, známou jako Páňčadţanja.`` Pradjumna cítil od Kršny velké odloučení, kdyţ Kršna nebyl
během bitvy na Kurukšétře přítomen ve Dvárace. Řekl: ,,Od té doby, co můj otec opustil Dváraku, mě
netěší cvičit se v boji ani se nezajímám o ţádné sportovní zábavy. A proč je o těchto věcech třeba
vůbec mluvit? V nepřítomnosti mého otce nechci ve Dvárace ani zůstat.``
Kdyţ se Pradjumna vrátil domů po zabití Šambarásury a spatřil svého otce, Kršnu, před sebou, byl tak
přešťastný, ţe sám nemohl své radosti porozumět. To je příklad úspěchu v odloučení. Podobné
uspokojení bylo vidět, kdyţ se Kršna vrátil z Kuruovského bitevního pole do svého domova ve
Dvárace. Všichni Jeho synové byli tak šťastní, ţe z extáze dělali opakovaně mnoho chyb. Jejich chyby
byly příznaky úplné spokojenosti.
Pradjumna se kaţdý den díval na Kršnovy lotosové nohy se slzami v očích. Jeho projevy uctivé
oddanosti mohou být popsány stejným způsobem, kterým byly popsány v případech ostatních
oddaných.
KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ PRVNÍ
Přátelská oddanost
Kdyţ je oddaný stálý v oddané sluţbě a různými příznaky extáze rozvinul a přivedl ke zralosti
přátelskou náladu ve vztahu s Osobností Boţství, jeho pocitům se říká přátelská nebo bratrská láska
k Bohu.
Podnětem k takové přátelské lásce je Bůh samotný. Kdyţ je člověk osvobozen a objeví svůj věčný
vztah k Nejvyššímu Pánu, samotný Pán se stane podnětem k rozvoji přátelské lásky. Věční společníci
Pána ve Vrndávaně to popisují následovně: ,,Pán Hari, jehoţ tělesná barva je jako barva drahokamu
, jehoţ úsměv je krásný jako květ
, jehoţ hedvábné šaty jsou ţluté jako zlaté
podzimní listí, jehoţ hruď krášlí girlandy květů, a jenţ vţdy hraje na flétnu - tento nepřítel démona
Aghy neustále přitahuje naše srdce, kdyţ se toulá kolem Vrndávany.``
Existují podobné popisy přátelské lásky, která byla vyjádřená mimo oblast Vrndávany. Kdyţ Pánduovi
synové v čele s Mahárádţou Judhišthirou spatřili na Kuruovském bitevním poli Kršnu v čtyřruké
podobě, drţící lasturu, disk, kyj a lotosový květ, úplně zapomněli na sebe samotné a ponořili se do
oceánu sladkého štěstí. To ukazuje, jak všichni Pánduovi synové - král Judhišthira, Bhíma, Ardţuna,
Nakula a Sahadéva - milovali Kršnu jako svého přítele.
Někdy vyvolávají přátelskou lásku různá jména, podoby, příslušenství a transcendentální vlastnosti.
Kršnovy pěkné šaty, Jeho silně stavěné tělo, příznivé znaky na Jeho těle, Jeho znalost různých jazyků,
Jeho učení v Bhagavad-gítě, Jeho neobyčejné nadání ve všech oblastech, Jeho projevy dokonalého
poznání, Jeho milost, Jeho rytířství, Jeho chování jako milostného partnera, Jeho inteligence, Jeho
schopnost odpouštět, Jeho připoutanost ke všem druhům lidí, Jeho bohatství a Jeho štěstí - to vše
vyvolává přátelskou lásku.
To, ţe pohled na Kršnovy společníky ve Vrndávaně dává podnět k přátelské lásce, je také velice
přirozené, neboť jejich osobní tělesné rysy, jejich vlastnosti a jejich šaty jsou stejné jako tělesné rysy,
vlastnosti a šaty Kršnovy. Všichni společníci jsou se svojí sluţbou Kršnovi vţdy šťastní. Všichni jsou
vajasjové, přátelé stejného věku. Jsou si zcela jisti Kršnovou ochranou. Oddaní se někdy modlí:
,,Pokloňme se v hluboké úctě Kršnovým přátelům vajasjům, kteří jsou pevně přesvědčeni o Kršnově
přátelství a ochraně a jejichţ oddanost ke Kršnovi je vţdy pevná. Nemají strach a svou transcendentální
láskyplnou oddanou sluţbu provádějí na úrovni stejné s Kršnou.`` Najdeme je i za hranicemi
Vrndávany; na místech, jako je Dváraká a Hastinápura. Kromě Vrndávany se kaţdé z míst Kršnových
zábav nazývá
(město). Jak Mathurá, tak Hastinápura, hlavní město Kuruovců, jsou města.
Osobnosti jako Ardţuna, Bhíma, Draupadí a Sudámá Bráhmana patří mezi Kršnovy oddané-přátele ve
městech.
Jak se Pánduovi synové, Pánduovci, těší Kršnově společnosti, je popsáno následovně: ,,Kdyţ Šrí Kršna
přijel do Indraprasthy, hlavního města Kuruovců, Mahárádţa Judhišthira okamţitě vyšel, aby přičichl
vůni Kršnovy hlavy.`` Je védským zvykem, ţe nadřízený čichá k hlavám svých podřízených, kdyţ mu
přijdou vzdát úctu a dotýkají se jeho nohou. Podobně, Ardţuna a Bhíma Kršnu s velkou radostí objali
a oba mladší bratři, Nakula a Sahadéva, se se slzami v očích dotkli Kršnových lotosových nohou
a poklonili se. Všech pět Pánduovských bratrů se takto těšilo přátelskému vztahu s Kršnou
v transcendentální náladě. Ze všech Pánduovců je Ardţunův vztah ke Kršnovi nejdůvěrnější. V ruce má
luk zvaný Gándíva, jeho stehna jsou mohutná jako sloní choboty a jeho oči jsou neustále načervenalé.
Kdyţ jsou Kršna a Ardţuna spolu na voze, nabydou nebeské krásy, která přináší radost očím kaţdého.
Říká se, ţe Ardţuna jednou leţel na posteli s hlavou na Kršnově klíně, mluvil s Ním a ţertoval zcela
uvolněně a tak se těšil z Kršnovy společnosti s úsměvem na rtech a s velkým uspokojením.
Pokud jde o Kršnovy přátele ve Vrndávaně (
jen na okamţik.
), velice je rozruší, kdyţ Kršnu nevidí, byť
Oddaný se za ně modlí: ,,Sláva Kršnovým vajasjům, kteří jsou stejného věku jako je On a kteří mají
stejné vlastnosti, zábavy, šaty a jsou stejně krásní. Mají ve zvyku hrát na flétny z palmových listů
a všichni mají trubky z buvolích rohů stejně ozdobené jako je Kršnova - drahokamem
, zlatem a korály. Jsou vţdy stejně veselí jako Kršna. Kéţ nás tito slavní Kršnovi
druhové vţdy ochrání!``
Tito vajasjové ve Vrndávaně mají ke Kršnovi tak důvěrný vztah, ţe si o sobě myslí, ţe jsou stejně
dobří jako Kršna. Uvedeme příklad tohoto přátelského cítění: kdyţ Kršna drţel levou rukou kopec
Góvardhana, vajasjové Mu říkali: ,,Drahý příteli, po sedm dní a nocí tu stojíš bez odpočinku. Velice nás
to rmoutí, protoţe vidíme, ţe ses chopil skutečně těţkého úkolu. Tak si myslíme, ţe uţ bys tady neměl
stát a drţet ten kopec. Předej ho do ruky Sudámovi. Velice nás trápí, kdyţ Tě takto vidíme. Jestli si
myslíš, ţe Sudámá kopec Góvardhana neudrţí, měl by sis alespoň vyměnit ruce. Buď tak hodný
a přendej si ho z levé ruky do pravé, abychom Tvé levé ruce mohli dát masáţ.`` To je příklad
důvěrnosti, ukazující, jak se vajasjové povaţovali za rovné Kršnovi.
V desátém zpěvu, dvanácté kapitole, 11. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi
Paríkšitovi: ,,Můj drahý králi, Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství pro učené transcendentalisty, je
nejvyšším štěstím pro impersonalisty, je nejvyšším uctívaným Boţstvem pro oddaného a je jako
obyčejný chlapec pro toho, kdo je pod vlivem máji. A jen si představ - tito pastevci si nyní hrají
s Nejvyšším Pánem, jako by byli na stejné úrovni! Z toho můţe kaţdý pochopit, ţe mají nahromaděné
velké mnoţství výsledků zboţných činností a nyní se mohou stýkat s Nejvyšší Osobností Boţství v tak
důvěrném přátelství.``
Kršna řekl o svých pocitech k vajasjům ve Vrndávaně Balarámovi: ,,Můj drahý bratře, kdyţ démon
Aghásura spolkl Mé společníky, z očí Mi tekly palčivé slzy. Jak omývaly Mé tváře, Můj drahý bratře,
jeden okamţik jsem byl bezradný.``
V Gókule se Kršnovi vajasjové obvykle dělí na čtyři skupiny: (1) příznivci, (2) přátelé, (3) důvěrní
přátelé a (4) intimní přátelé. Kršnovi příznivci jsou o něco starší neţ Kršna a chovají k Němu jistou
rodičovskou náklonnost. Protoţe jsou starší neţ Kršna, neustále se Ho snaţí ochraňovat před
jakýmkoliv nebezpečím. Někdy proto nosí zbraně; aby mohli potrestat jakéhokoliv zlovolníka, který by
chtěl Kršnovi ublíţit. K příznivcům patří: Subhadra, * Mandalíbhadra, Bhadravardhana, Góbhata,
Jakša, Indrabhata, Bhadránga, Vírabhadra, Maháguna, Vidţaja a Balabhadra. Jsou starší neţ Kršna
a neustále myslí na Jeho blaho.
* Nezaměnit s Kršnovou sestrou, která se jmenuje Subhadrá.
Jeden ze starších přátel řekl: ,,Můj drahý Mandalíbhadro, proč máváš a blýskáš svým mečem, jakobys
běţel proti Arištásurovi a chtěl ho zabít? Můj drahý Baladévo, proč zbytečně nosíš ten těţký pluh? Můj
drahý Vidţajo, nevzrušuj se zbytečně. Můj drahý Bhadravardhano, není třeba dělat tyto výhruţné
pohyby. Kdyţ se všichni podíváte blíţ, uvidíte, ţe je to jen bouřkový mrak nad kopcem Góvardhana;
není to Arištásura v podobě býka, jak jste si představovali.`` Tito starší přátelé-příznivci Kršny si
představovali, ţe velký mrak je Arištásura, přicházející v podobě velkého býka. V rozrušení jeden
z nich zjistil, ţe to byl ve skutečnosti jen mrak nad kopcem Góvardhana. Řekl proto všem ostatním, aby
se přestali o Kršnu bát, protoţe od Arištásury nehrozilo ţádné nebezpečí.
Mezi přáteli-příznivci jsou vedoucími Mandalíbhadra a Balabhadra. Mandalíbhadrův popis je
následující: Má naţloutlou barvu pleti a velice přitaţlivé šaty. Neustále nosí tyčku mnoha barev. Má na
hlavě paví pero a vţdy vypadá velice krásně. Mandalíbhadrův postoj ukazuje následující citát: ,,Moji
drazí přátelé, náš milovaný Kršna je teď velice unavený z práce s kravami na pastvinách a z cestování
po lesích. Vidím, ţe je velice vyčerpaný. Budu Mu teď tiše masírovat hlavu, kdyţ odpočívá ve svém
domě. A ty, Subalo, masíruj Jeho stehna.``
Jeden oddaný popsal osobní krásu Baladévy následovně: ,,Odevzdávám se lotosovým nohám
Balarámy, jehoţ krásu umocňují náušnice, které se dotýkají Jeho tváří. Jeho obličej zdobí tilak
z
(z piţma) a Jeho širokou hruď zdobí girlanda z
(malých lastur). Barva Jeho
pleti je bílá jako podzimní mrak, nosí šaty modré barvy a hlas má velice váţný. Jeho ruce jsou velice
dlouhé; dotýkají se Mu stehen. Svou velkou sílu ukázal tím, ţe zabil démona Pralambu. Odevzdávám se
rytířskému Balarámovi.`` *
* Balaráma a Baladéva jsou různá jména stejné Kršnovy expanze. Jedná se o Kršnova staršího bratra.
Baladévovu náklonnost ke Kršnovi ukazují Jeho slova k Subalovi: ,,Můj drahý příteli, řekni prosím
Kršnovi, aby dnes nechodil ke Kálijovu jezeru. Má dnes narozeniny a tak Ho chci jít spolu s matkou
Jašódou vykoupat. Řekni Mu, aby dnes nechodil z domu.`` Ukazuje to, jak se v rámci přátelské
náklonnosti Jeho starší bratr Balaráma o Kršnu stará s rodičovskou láskou.
Přátelé, kteří jsou mladší neţ Kršna, kteří jsou k Němu vţdy připoutáni a kteří Mu prokazují všechny
druhy sluţeb, se nazývají obyčejní přátelé nebo jednoduše přátelé. Říká se jim
a jejich jména
jsou Višála, Vršabha, Ódţasví, Dévaprastha, Varúthapa, Maranda, Kusumápída, Manibandha
a Karandhama. Všichni se jen snaţí Kršnovi prokázat nějakou sluţbu. Některý z nich někdy vstal brzy
ráno a okamţitě šel do Kršnova paláce, aby čekal u dveří a doprovázel Ho na pastviny. Matka Jašódá
mezitím Kršnu oblékala, a kdyţ u dveří zahlédla stát nějakého chlapce, zavolala ho: ,,Višálo, proč tam
tak stojíš? Pojď sem!`` S dovolením matky Jašódy hned vešel do domu a zatímco matka Jašódá Kršnu
oblékala, snaţil se upevnit zvonečky na Kršnovy kotníky a Kršna ho ţertovně udeřil svou flétnou.
Matka Jašódá zvolala: ,,Kršno, co to je? Proč zlobíš svého přítele?`` Kršna se smál a přítel se smál také.
To jsou činnosti Kršnových přátel
. Někdy se starali o krávy, které přecházely z místa na
místo. Říkali Kršnovi: ,,Podívej, Tvoje krávy Ti támhle utíkají``, a Kršna jim vděčně poděkoval.
Kdyţ Kršna a Jeho sakhové odešli na pastviny, Kansa občas posílal démony, aby Kršnu zabili. Téměř
kaţdý den došlo k bitvě s některým démonem. Po bitvě byl Kršna unaven, vlasy na hlavě měl
rozcuchané, a přátelé k Němu okamţitě přišli a snaţili se Mu různými způsoby ulevit. Někteří řekli:
,,Můj drahý Višálo, vezmi prosím vějíř z lotosových listů a ovívej Kršnu, aby se cítil příjemně.
Varúthapo, učeš Kršnovi rozcuchané vlasy, které Mu spadly do tváře. Vršabho, nemluv zbytečně!
Masíruj Kršnovo tělo. Jeho paţe jsou unavené z bitvy a ze zápasu s tím démonem. Jen se podívej, jak
se náš přítel Kršna unavil!`` To jsou některé příklady jak se k Němu chovají sakhové.
Jeden
, známý jako Dévaprastha, vypadá následovně: Je velice silný, pohotový učenec
a mistrný ve hře s míčem. Nosí ţluté šaty a svazuje si vlasy provazem. Kdykoliv dojde k bitvě mezi
Kršnou a démony, Dévaprastha jde první na pomoc a bojuje jako slon.
Jedna z gópí jednou řekla své přítelkyni: ,,Má drahá krásná přítelkyně, kdyţ Kršna, syn Mahárádţi
Nandy, odpočíval v horské jeskyni, měl hlavu na rukou Šrídámy a levou ruku poloţil na Dámovu hruď.
Dévaprastha okamţitě vyuţil příleţitosti a jelikoţ chová ke Kršnovi silnou náklonnost, začal Mu
masírovat nohy.`` Tak se chovají Kršnovi přátelé venku na pastvinách.
Důvěrnějším přátelům se říká
a téměř všichni jsou Kršnova věku. Jejich přátelství
je velice důvěrné a jejich chování se proto zakládá jen na čistém přátelství. Chování ostatních přátel se
zakládá na rodičovské lásce nebo sluţebnictví, ale důvěrní přátelé chovají ke Kršnovi pouze přátelství
na stejné úrovni. Někteří důvěrní přátelé jsou: Šrídámá, Sudámá, Dámá, Vasudámá, Kinkini, Stókakršna, Anšu, Bhadraséna, Vilásí, Pundaríka, Vitanka a Kalavinka. Svými rozmanitými činnostmi
v různých zábavách přinášejí Kršnovi transcendentální radost.
Chování důvěrných přátel popisuje přítel Rádhárání, který Jí řekl: ,,Drahá půvabná Rádhárání, Tvému
důvěrnému příteli Kršnovi slouţí také Jeho důvěrní přátelé. Někteří z chlapců s Ním mírným hlasem
ţertují, a tím Mu přinášejí velké potěšení.`` Kršna má například jednoho bráhmanského přítele, který se
jmenuje Madhumangala. Tento chlapec hrál v ţertu úlohu nenasytného bráhmana. Vţdy, kdyţ přátelé
jedli, snědl více neţ všichni ostatní; zvláště
měl velice rád. Snědl víc
neţ kdokoliv
jiný, ale přesto neměl dost a řekl Kršnovi: ,,Kdyţ mi přidáš více
, bude mi potěšením dát Ti
svá poţehnání, aby s Tebou byla Tvá přítelkyně Rádhárání velice spokojená.`` Bráhmani mají dávat
vaišjům (třída zemědělců a obchodníků) poţehnání a Kršna vystupoval jako syn Mahárádţi Nandy jako vaišja. Bráhmanský chlapec tedy jednal správně, kdyţ dával Kršnovi poţehnání. Kršnu poţehnání
Jeho přítele velice potěšila a dával mu další a další
.
Kršnův důvěrný přítel za Ním občas přišel a s velkou láskou a náklonností Ho objal. Další se přiblíţil
zezadu a rukama zakryl Jeho oči. Kršna byl vţdy z takových styků se svými důvěrnými přáteli velice
šťastný.
Ze všech těchto důvěrných přátel je Šrídámá povaţován za vůdce. Oblékal se obvykle do šatů ţluté
barvy, nosil buvolí roh a jeho turban měl načervenalou měděnou barvu. Barva jeho těla byla tmavá
a kolem krku měl pěknou girlandu. Vţdy Kršnu ţertovně přátelsky vyzýval. Modleme se k Šrídámovi,
aby nám udělil svou milost!
Šrídámá Kršnu někdy oslovoval: ,,Ach, Ty jsi tak krutý, ţe jsi nás nechal samotné na břehu Jamuny
a my jsme se všichni pomátli, kdyţ jsi nám zmizel z očí! Je to pro nás teď velké štěstí, ţe Tě znovu
vidíme. Chceš-li nás uklidnit, musíš kaţdého z nás obejmout. Věř mi však, můj drahý příteli, chvilka
Tvé nepřítomnosti vytvoří zmatek nejen mezi námi, ale také mezi kravami a všichni se po Tobě
sháníme jako šílení.``
Další přátelé jsou ještě důvěrnější. Říká se jim
neboli intimní přátelé. Počítá se
k nim Subala, Ardţuna, Gandharva, Vasanta a Udţvala. Mluvily o nich mezi sebou přítelkyně
Rádhárání, gópí. Jedna gópí řekla Rádhárání: ,,Má drahá Kršángí (, jemná`), podívej jak Subala šeptá
Tvou zprávu Kršnovi do ucha, jak mlčky odevzdává důvěrný dopis od Šjámádásí Kršnovi do ruky, jak
dává betelový oříšek, který připravila Páliká, Kršnovi do úst a jak zdobí Kršnu girlandou, kterou
připravila Táraká. Víš, má drahá přítelkyně, ţe všichni Kršnovi nejdůvěrnější přátelé slouţí Kršnovi
tímto způsobem neustále?`` Subala a Udţvala jsou z intimních prija-narmů ti nejvýznamnější.
Popis Subalova těla je následující: Barva jeho pleti je jako tekoucí zlato. Kršnovi je nesmírně drahý.
Kolem krku má vţdy girlandu a nosí ţluté šaty. Jeho oči jsou jako okvětní lístky lotosu a je tak
inteligentní, ţe kdyţ mluví a dává morální pokyny, všem ostatním přátelům to přináší velkou radost.
Všichni se skloňme v hluboké úctě před Kršnovým přítelem Subalou!
Stupeň důvěrnosti mezi Kršnou a Subalou můţeme rozpoznat na skutečnosti, ţe jejich rozmluvy jsou
tak důvěrné, ţe nikdo jiný nemůţe ani pochopit, co říkají.
Popis Udţvaly, dalšího intimního přítele, je následující: Vţdy nosí nějaké šaty oranţové barvy
a pohyby jeho očí jsou vţdy velice neklidné. Rád se zdobí květinami, barva jeho těla je téměř stejná
jako Kršnova a na krku má stále náhrdelník z perel. Je vţdy Kršnovi velice drahý. Uctívejme Udţvalu,
Kršnova nejintimnějšího přítele!
O důvěrné Udţvalově sluţbě najdeme zmínku, kdyţ Rádhárání říká jedné ze svých přítelkyň: ,,Má
drahá přítelkyně, nemohu si zachovat váţnost! Chci se vyhnout dalším rozhovorům s Kršnou - ale
podívej! Znovu za Mnou přichází Jeho přítel Udţvala s nějakým návrhem. Jeho naléhavé prosby mají
takovou sílu, ţe pro kaţdou gópí je velice těţké odolat lásce ke Kršnovi, byť můţe být velice stydlivá,
oddaná svým rodinným povinnostem a nanejvýš věrná svému manţelovi.``
Následující Udţvalova řeč ukazuje jeho veselou povahu: ,,Můj drahý Kršno, ó hubiteli Aghásury,
rozšířil jsi své milostné záleţitosti tak, ţe můţeš být přirovnán k velkému oceánu, který nemá hranic.
Mladé dívky světa, které všechny hledají dokonalého milovníka, se přitom staly řekami tekoucími do
tohoto oceánu. Všechny řeky mladých dívek se mohou snaţit obrátit svůj tok jinam, ale nakonec vlivem
okolností musejí přitéci k Tobě.``
Někteří Kršnovi přátelé různých skupin jsou dobře známí z různých písem a někteří jsou dobře známí
prostřednictvím lidové tradice. Existují tři skupiny Kršnových přátel: někteří jsou Kršnovi věční
přátelé, někteří jsou povýšení polobozi a někteří jsou oddaní, kteří dosáhli dokonalosti. Ve všech
skupinách jsou někteří od přirozenosti stálí v Kršnově sluţbě a neustále dávají Kršnovi rady; někteří
velmi rádi ţertují a jejich slova přirozeně vedou Kršnu k smíchu a někteří jsou velice jednodušší a těší
Pána Kršnu svou jednoduchostí; někteří svými činnostmi vytvářejí podivuhodné situace, které jsou
zdánlivě namířené proti Kršnovi; někteří z nich jsou velice upovídaní, neustále se s Kršnou přou
a vytvářejí atmosféru diskuse; někteří z nich jsou velice jemní a přinášejí Kršnovi potěšení svými
sladkými slovy. Všichni přátelé se ke Kršnovi chovají velice důvěrně a vynikají v různých činnostech,
jejichţ cílem je vţdy potěšit Kršnu.
KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ DRUHÁ
Projevy přátelské lásky
Kršnův věk, Jeho krása, Jeho trubka, Jeho flétna, Jeho lastura a Jeho veselý přístup vzbuzují přátelskou
lásku k Němu. Podnět k rozvinutí přátelské lásky ke Kršnovi dává oddaným také Jeho výjimečná
schopnost ţertovat, kterou někdy projevoval tím, ţe předstíral, ţe je šlechtický princ nebo dokonce
Nejvyšší Osobnost Boţství.
Vzdělaní učenci rozdělili Kršnův věk na tři období: věk do pátého roku se nazývá
, věk
od šestého do desátého roku se nazývá
a věk od jedenáctého do patnáctého roku se
nazývá
. Ve věku
a
Kršna trávil své dny jako pasáček. Ve
věku
, kdyţ se objevil v Gókule, jednal jako pasáček, a kdyţ Mu bylo šestnáct, odejel do
Mathury zabít Kansu.
Věk
je právě vhodný k výměnám lásky s matkou Jašódou. V desátém zpěvu, třinácté
kapitole, 11. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: ,,Můj drahý králi,
ačkoliv Pán Kršna je nejvyšší poţivatel a příjemce všech druhů obětních obřadů, přesto jídával se
svými přáteli. Je to proto, ţe se tehdy bavil jako obyčejný chlapec s flétnu pod paţí, rohem na pravé
straně opasku a hůlkou. V levé ruce drţel sousto rýţové pasty s jogurtem a v prstech měl pílu, královské
ovoce. Kdyţ seděl mezi svými přáteli, vypadalo to, jako kdyby byl středem lotosového květu a přátelé,
kteří Ho obklopovali, byli okvětními lístky. Těšili se ze vzájemných ţertů a obyvatelé nebes strnuli
údivem a jen na ten výjev upřeně hleděli.``
Kršnův věk
můţe být rozdělen na tři další období - začáteční, prostřední a konečné. Na
začátku věku
se Jeho rty načervenale lesknou, Jeho břicho je velice hubené a na krku
má kruhy podobné kruhům na lastuře. Někdy se návštěvníci odjinud vraceli do Vrndávany podívat se
na Kršnu, a kdyţ Ho znovu spatřili, zvolali: ,,Můj drahý Mukundo, Tvá krása postupně narůstá jako list
banyánovníku! Můj drahý Kršno s lotosovýma očima, na Tvém krku přibývají kruhy jako na lastuře.
Tvé zuby a líce ozařuje měsíční svit a jsou uspořádány krásně jako drahokamy
. Jsem
si jist, ţe pěkný rozvoj Tvého těla přináší velké potěšení Tvým přátelům.``
Kršna je v tomto věku ověnčen různými druhy květin. Nosí hedvábné šaty, obarvené různými druhy
barviv. Takové půvabné ozdoby se povaţují za Kršnovy kosmetické přípravky. Tyto šaty Kršna nosil,
kdyţ chodil do lesa pást krávy. Někdy tam zápasil se svými přáteli a někdy všichni společně v lese
tancovali. To jsou některé ze zvláštních činností věku
Kršnovi přátelé-pasáčci byli v Jeho společnosti tak šťastní, ţe vyjádřili své vnitřní transcendentální
pocity takto: ,,Drahý Kršno, stále paseš krávy, které se rozutekly po celé překrásné Vrndávaně. Máš
krásnou girlandu, malou lasturu, paví pero na turbanu, ţlutě zbarvené hedvábné šaty, ozdoby z květin
na uších a girlandu květů
na krku. Kdyţ takto krásný jako herec
předstíráš, ţe s námi bojuješ, přináší nám to nekonečnou transcendentální blaţenost.``
Jakmile Kršna povyroste, uprostřed věku
, jeho nehty se jemně zaostří a Jeho boubelaté
tváře získají na lesku a zakulatí se. Na stranách nad pasem má tři zřetelné pruhy kůţe, nazývané
Pasáčci, Kršnovi přátelé, cítí velikou pýchu na to, ţe mají Jeho společnost. Špička Jeho nosu byla v té
době krásnější neţ sezamové květy, Jeho tvář zářila více neţ perly a obě strany Jeho těla byly
výjimečně krásné. Kršna v tomto věku nosil hedvábné šaty, které se třpytivě blýskaly, Jeho hlavu zdobil
hedvábný turban se zlatým lemem a v ruce nosil tyčku padesát šest palců dlouhou. * Kdyţ jeden oddaný
uviděl Kršnův jedinečně krásný oděv, oslovil svého přítele následujícím způsobem: ,,Můj drahý příteli,
jen se podívej na Kršnu! Podívej, jak nosí v ruce tyč zakončenou nahoře a dole zlatými krouţky, jak se
Jeho turban se zlatým lemem krásně leskne a jak Jeho oděv přináší Jeho přátelům nejvyšší
transcendentální potěšení!``
* Zvláštní zábavy v tomto období se konají v lese, známém jako Bhándíravana, který spolu s jedenácti
ostatními lesy stále existuje ve vrndávanské oblasti a oddaní, kteří obcházejí celou oblast Vrndávany,
mohou poznat krásu těchto lesů dokonce i dnes.
Na konci Kršnova věku
Mu vlasy někdy splývají k bokům a někdy se rozcuchají.
Ramena se Mu v tomto věku zvednou a rozšíří a Jeho tvář neustále zdobí znamení tilaku. Kdyţ jsou
jeho krásné vlasy rozcuchané na ramenou, vypadají, jako by Ho objímala bohyně štěstí, coţ Jeho
přátelé velice vychutnávají. Subala Ho jednou oslovil: ,,Můj drahý Kéšavo, Tvůj oválný turban,
lotosový květ v ruce, svislé znaky tilaku na Tvém čele, Tvé piţmo přibarvené kunkumou a všechny Tvé
tělesné rysy mě dnes poráţejí, ačkoliv jsem obyčejně silnější neţ Ty a ostatní Tvoji přátelé. Jelikoţ je
tomu tak, nevím, proč by rysy Tvého těla nedokázaly zkrotit pýchu všech mladých dívek z Vrndávany.
Kdyţ i já jsem poraţen tou krásou, jakou moţnost mají ti, kteří jsou přirozeně velice jednoduší
a poddajní?``
V tomto věku přináší Kršnovi radost šeptání do uší svých přátel a námětem Jeho řečí je krása gópí,
které jsou právě před nimi. Subala jednou řekl Kršnovi: ,,Můj drahý Kršno, jsi velice vychytralý.
Poznáš myšlenky jiných, a proto Ti šeptám do ucha, ţe všech pět nejkrásnějších gópí upoutaly Tvé šaty.
A věřím, ţe Amor je pověřil, aby Tě zdolaly.`` Jinými slovy, krása gópí mohla porazit Kršnu, třebaţe
Kršna porazil všechny vesmíry.
Příznaky věku
jiţ byly popsány, a v tomto věku si oddaní Kršny váţí nejvíce. Kršna je
s Rádhárání uctíván jako Kišóra-kišórí. Kršna jiţ dále neţ do podoby
nestárne
a v Brahma-sanhitě je potvrzeno, ţe i kdyţ je nejstarší osobností a má nespočetně různých podob, Jeho
původní podoba je vţdy mladá. Na obrázku Kršny z Kuruovského bitevního pole vidíme, ţe je mladý,
ačkoliv byl v té době dost starý na to, aby měl syny, vnuky i pravnuky. Kršnovi přátelé-pasáčci jednou
řekli: ,,Drahý Kršno, nemáš zapotřebí zdobit své tělo tolika šperky. Tvé transcendentální rysy jsou samy
o sobě tak krásné, ţe ţádné zdobení nepotřebuješ.`` Jakmile Kršna v tomto věku začne hrát brzy ráno
na flétnu, všichni Jeho přátelé hned vstanou z postelí, aby s Ním šli na pastviny. Jeden z přátel jednou
řekl: ,,Moji drazí pasáčci, zvuk Kršnovy flétny od kopce Góvardhana nám říká, ţe Ho nemusíme hledat
na břehu Jamuny.``
Párvatí, Šivova manţelka, řekla svému muţi: ,,Můj drahý Paňčamukho (ty, který máš pět tváří), jen se
podívej na Pánduovce! Jakmile zaslechli zvuk Kršnovy lastury, známé jako Paňčadţanja, nabyli znovu
sílu a jsou jako lvi.``
V tomto věku se jednou Kršna oblékl přesně tak, jako Rádhárání, aby pobavil své přátele. Vzal si zlaté
náušnice, a protoţe byl načernalý, potřel si kunkumovou pastu celé tělo, aby byl světlý jako Ona.
Kršnův přítel Subala se při pohledu na tyto šaty velice podivil.
Kršna si někdy hrál se svými důvěrnými přáteli tak, ţe spolu bojovali nebo zápasili, někdy si hráli
s míčem a někdy hráli šachy. Někdy nosili jeden druhého na ramenou a někdy ukazovali, jak dovedně
dokáţí roztáčet kmeny. Pasáčci dělali Kršnovi radost, kdyţ s Ním seděli na pohovce nebo na
houpačkách, kdyţ spolu leţeli na postelích, kdyţ spolu ţertovali a kdyţ se koupali v jezírku. Všem
těmto činnostem se říká
. Kdykoliv se všichni přátelé sešli dohromady v Kršnově
společnosti, okamţitě se začali věnovat všem těmto hrám, zvláště společnému tanci. Ohledně zápasení
se jeden přítel jednou Kršny zeptal: ,,Můj drahý příteli, ó hubiteli démona Aghy, velice pyšně chodíš
sem a tam mezi svými přáteli a snaţíš se předvést, ţe Tvé paţe jsou velice silné. Děláš to proto, ţe mi
závidíš? Vím, ţe mě nemůţeš v zápase porazit a také vím, ţe jsi tak dlouho nečinně seděl proto, ţe
nemáš naději, abys mě porazil.``
Všichni přátelé byli velice odváţní a riskovali by jakékoliv potíţe, protoţe si byli jisti, ţe Kršna jim
pomůţe zvítězit ve všech dobrodruţstvích. Sedávali pohromadě a jeden druhému radili, co dělat,
a někdy se navzájem nabádali k činnostem pro blaho druhých. Někdy jeden druhému nabízeli betelové
oříšky, zdobili si vzájemně tváře tilakem nebo si vzájemně potírali čandanovou pastu po těle. Někdy si
pro zábavu zdobili tváře nezvyklými způsoby. A kaţdý z přátel chtěl Kršnu porazit. Někdy Ho chytili
za šaty, nebo Mu vytrhli květiny z rukou. Někdy se snaţili druhého přimět, aby mu on zdobil tělo,
a kdyţ neuspěli, byli vţdy připraveni bojovat a vzájemně se vyzývali na souboj v zápase. To jsou
některé obvyklé činnosti Kršny a Jeho přátel.
Další důleţitou zábavou Kršnových přátel bylo, ţe slouţili jako poslové ke gópím a od nich:
představovali gópí Kršnovi a pěli na Kršnu chválu. Kdyţ se gópí s Kršnou nepohodly, přátelé v Jeho
přítomnosti podporovali Kršnovu stranu, ale kdyţ Kršna přítomen nebyl, podporovali stranu gópí.
Tímto způsobem někdy podporovali jednu stranu a někdy druhou, mluvili velice důvěrně a často šeptali
do uší, třebaţe nic nebylo příliš váţné.
Kršnovi sluţebníci někdy trhali květiny, zdobili Jeho tělo drahými ozdobami a šperky, tančili před
Ním, zpívali, pomáhali Mu starat se o krávy, masírovali Mu tělo, připravovali květinové girlandy
a někdy Jeho tělo ovívali. To jsou některé základní povinnosti sluţebníků Kršny. Přátelé a Kršnovi
sluţebníci se při slouţení spojili dohromady a všechny jejich činnosti jsou známé jako
Kdyţ Kršna vyšel po ztrestání Kálijanágy z Jamuny, Šrídámá Ho chtěl nejprve obejmout, ale pak
nemohl pro velikou úctu zvednout ruce.
Kdyţ Kršna hrál na flétnu, znělo to jako hřmot mraků na obloze v konstelaci Svátí. Kdyţ prší
v konstelaci hvězdy Svátí, podle astronomických výpočtů kaţdý déšť padající na moře vytváří perly
a déšť padající na hady vytváří drahokamy. Kdyţ Kršnova flétna zněla jako bouřkový mrak v konstelaci
Svátí, pot na Šrídámově těle připomínal perly.
Kdyţ se Kršna a Subala vzájemně objímali, Šrímatí Rádhárání začala závidět a skrývajíc svůj vroucí
temperament, řekla: ,,Můj drahý Subalo, jsi velice šťastný, protoţe ani v přítomnosti nadřízených se
s Kršnou nezdráháte poloţit si ruce vzájemně na ramena. Myslím, ţe je třeba uznat, ţe jsi ve svých
předešlých ţivotech uspěl v mnoha druzích odříkání.`` Poloţit své paţe na Kršnova ramena měla ve
zvyku Rádhárání, ale nemohla to udělat v přítomnosti svých nadřízených, zatímco Subala tak mohl
učinit otevřeně. Rádhárání proto chválila jeho příznivý osud.
Kdyţ Kršna skočil do Kálijova jezera, Jeho důvěrné přátele to tak rozrušilo, ţe jejich pleť vybledla
a všichni vydávali hrůzné hrdelní zvuky. Všichni tehdy spadli na zem jako v bezvědomí. Také kdyţ
došlo k lesnímu poţáru, všichni Kršnovi přátelé nedbali na svou vlastní ochranu a obklopili Kršnu ze
všech stran, aby Ho ochránili před plameny. Takové chování přátel ke Kršnovi popisují učení básníci
jako
V extatické lásce ke Kršnovi
se někdy dostaví šílenství,
obratnost, strach, lenost, jásání, pýcha, závratě, meditace, nemoc, zapomnětlivost a pokora. To jsou
některé obecné příznaky úrovně
extatické lásky ke Kršnovi.
Kdyţ Kršna a Jeho přátelé spolu jednají zcela prosti jakýchkoliv pocitů úcty a vycházejí jeden
s druhým na stejné úrovni, takové extatické lásce v přátelství se říká
Je-li člověk s Kršnou
v tomto důvěrném přátelském vztahu, ukáţí se příznaky lásky jako přitaţlivost, náklonnost, příbuznost
a připoutanost. Příkladem
bylo, kdyţ Ardţuna * řekl Akrúrovi: ,,Můj drahý synu Gándiní,
zeptej se prosím Kršny, kdy Ho budu moci obejmout.``
* Tento Ardţuna ţijící ve Vrndávaně se liší od přítele stejného jména, kterému byla přednesena
Bhagavad-gítá.
Kdyţ si je oddaný plně vědom Kršnovy nadřazenosti, a přesto v jednání s Ním v přátelských vztazích
nejsou ani stopy uctivosti, takové úrovni se říká náklonnost. Zde je velmi jasný příklad: Kdyţ polobozi
v čele s Šivou skládali Kršnovi uctivé modlitby a popisovali slávu a vznešenost Pána, Ardţuna před
Ním stál s rukama na Jeho ramenou a čistil prach z Jeho pavího pera.
Kdyţ Durjódhana vyhnal Pánduovce a byli nuceni ţít v lese inkognito, nikdo nemohl zjistit, kde se
zdrţují. Velký mudrc Nárada se v té době setkal s Pánem Kršnou a řekl: ,,Můj drahý Mukundo,
přestoţe jsi Nejvyšší Osobnost Boţství, všemocná osoba, díky přátelství s Tebou přišli Pánduovci o své
zákonné právo na světové království - a navíc nyní ţijí v lese v nepoznání. Někdy musejí pracovat jako
obyčejní pomocníci v cizím domě. To vše vypadá z hmotného hlediska velice nepříznivě, ale krásné je,
ţe Pánduovci neztratili svou víru a lásku k Tobě ani přes všechny útrapy. Ve skutečnosti na Tebe myslí
neustále a zpívají Tvé jméno v extatickém přátelství.``
Další příklad silné připoutanosti ke Kršnovi podává desátý zpěv, patnáctá kapitola, 18. verš Šrímad
Bhágavatamu. Na pastviskách se Kršna cítil trochu unaven a chtěl si odpočinout, a tak si lehl na zem.
Tehdy se tam sešlo mnoho pasáčků a s velkou náklonností začali zpívat takové písně, aby se Kršnovi
pěkně odpočívalo.
Pěkný je příklad přátelství mezi Kršnou a Ardţunou na Kuruovském bitevním poli. V průběhu boje
napadl Ašvatthámá, syn Drónáčárji, bez okolků Kršnu, ačkoliv podle stávajících rytířských pravidel by
vozataj neměl být nikdy napaden. Ašvatthámá jednal ohavně mnohokrát a nezdráhal se napadnout
Kršnu, třebaţe Kršna jednal pouze jako Ardţunův vozataj. Kdyţ Ardţuna viděl, ţe Ašvatthámá
vystřeluje různé šípy na Kršnu, okamţitě se postavil před Kršnu, aby všechny zachytil. Třebaţe byl
Ardţuna poraněn šípy, cítil extatickou lásku ke Kršnovi a šípy mu připadaly jako spršky květin.
Zde je další příklad přátelské extatické lásky ke Kršnovi: Jednou kdyţ pasáček jménem Vršabha trhal
květiny v lese na girlandu pro Kršnu, slunce dosáhlo nadhlavníku, a ačkoliv sluneční zář pálila, Vršabha
ji cítil jako chladivou zář měsíce. To je způsob, jakým prokazovat transcendentální láskyplnou sluţbu
Pánu; kdyţ se oddaní dostanou do velkých potíţí - dokonce i do takových, v jakých byli Pánduovci cítí, ţe všechny nepříznivé podmínky jim dávají velké moţnosti ke sluţbě Pánu.
Další příklad Ardţunova přátelství líčí Nárada, který Kršnovi připomíná: ,,Kdyţ se Ardţuna učil umění
vystřelování šípů, nemohl Tě po mnoho dnů spatřit, ale jakmile jsi tam dorazil, přestal se vším a ihned
Tě objal.`` Znamená to, ţe ačkoliv se Ardţuna učil vojenskému umění, nezapomněl na Kršnu ani na
okamţik, a jakmile byla příleţitost se s Kršnou setkat, Ardţuna Ho okamţitě objal.
Kršnův sluţebník jménem Patrí Ho jednou oslovil: ,,Můj drahý Pane, ochránil jsi pasáčky před hladem
démona Aghásury a zachránil jsi je před jedem hada Káliji. Také jsi je zachránil před prudkým lesním
poţárem. Trpím však z odloučení od Tebe, které je hrůznější neţ Aghásurův hlad, jed Kálijova jezera
a ţár lesního poţáru. Proč mě neochráníš před útrapami z odloučení?`` Jiný přítel jednou řekl Kršnovi:
,,Můj drahý nepříteli Kansy, od té doby, co jsi nás opustil, ţár odloučení neobvykle vzrostl. Cítíme ho
bolestněji, kdyţ víme, ţe v Bhándíravaně Tě občerstvují vlny chladící řeky, známé jako Bhánu-tanajá
(Rádhárání).`` Vysvětlení je takové, ţe kdyţ se Kršna věnoval Rádhárání, pasáčci vedeni Subalou cítili
velké odloučení a to pro ně bylo nesnesitelné.
Další přítel oslovil Kršnu: ,,Můj drahý Kršno, ó hubiteli Aghásury, kdyţ jsi opustil Vrndávanu a odjel
jsi zabít krále Kansu do Mathury, všichni pasáčci přišli o čtyři prvky
. (Prvek se nazývá
a jsou to země, voda, oheň a prostor.) Pátý
, vzduch, proudil velice rychle v jejich
nosních dírkách.`` Kdyţ Kršna odejel do Mathury, aby zabil krále Kansu, všichni pasáčci cítili takové
odloučení, ţe téměř zemřeli. Kdyţ člověk zemře, říká se, ţe se vzdal pěti prvků, neboť tělo se opět
smísí s pěti prvky, ze kterých bylo vytvořené. V tomto případě byly čtyři prvky - země, voda, oheň
a éter - jiţ pryč, ale zbývající prvek, vzduch, byl i nadále velice význačný a divoce proudil v jejich
chřípí. Jinými slovy, kdyţ Kršna opustil Vrndávanu, pasáčci byli neustále neklidní při myšlence, co se
stane, aţ bude bojovat s králem Kansou.
Jiný přítel jednou řekl Kršnovi: ,,Kdyţ jeden z Tvých přátel cítil od Tebe velké odloučení, jeho
lotosové oči byly zakryté slzami, coţ odradilo černé trubce spánku před proniknutím do jeho očí a tak
odletěli.`` Do lotosového květu přilétají černí trubci sbírat med. Oči Kršnova přítele se přirovnávají
k lotosovému květu, a protoţe byly plné slz, černí trubci spánku z nich nemohli sbírat med, a proto
odletěli. Jinými slovy - jelikoţ byl příliš zarmoucený, měl oči plné slz a nemohl spát. To je příklad
noční nespavosti kvůli odloučení od Kršny.
Následující citát popisuje příklad bezmocnosti: ,,Kdyţ Kršna odejel z Vrndávany do Mathury, Kršnovi
nejdraţší pasáčci cítili, ţe jejich mysli jsou bezvýznamně lehké. Byly jako útrţky bavlny, lehčí neţ
vzduch a poletovaly ve vzduchu bez místa, kam by se mohly uchýlit.`` Jinak řečeno, mysli pasáčků se
kvůli odloučení od Kršny téměř vyprázdnily. Kdyţ Kršna odejel do Mathury, na pasáčcích byl vidět
také příklad netrpělivosti. Ze ţalu z odloučení se všichni pasáčci zapomněli starat o pastvu a snaţili se
zapomenout všechny melodické písně, které na pastvinách obvykle zpívali. Odloučeni od Kršny
nakonec jiţ netouţili ţít dále.
Příklad mlčenlivosti popisuje Kršnův přítel, který Mu v Mathuře řekl, ţe všichni pasáčci začali být
jako bezlisté stromy na vrcholcích hor. Vypadali téměř jako nazí, byli hubení a slabí a nenosili ţádné
ovoce ani květiny. Řekl Kršnovi, ţe všichni pasáčci, ţijící ve Vrndávaně, byli tiší jako stromy na
vrcholcích kopců. Někdy se cítili z odloučení od Kršny nemocní a velice zklamaní se bez cíle toulali po
březích Jamuny.
Je zde také příklad šílenství způsobeného odloučením od Kršny. Kdyţ byl Kršna pryč z Vrndávany,
všichni pasáčci začali být zmatení, zanechali všech činností a zdálo se, ţe se zbláznili a zapomněli na
své kaţdodenní povinnosti. Někdy leţeli na zemi, někdy se váleli v prachu, někdy se smáli a někdy
velice sviţně běhali. To vše způsobovalo, ţe vypadali jako blázni. Jeden Kršnův přítel Ho kritizoval
slovy: ,,Můj drahý Pane, zabil jsi Kansu a stal ses králem Mathury a to jsou pro nás velice dobré
zprávy. Ve Vrndávaně však všichni obyvatelé oslepli z nepřetrţitého pláče nad Tvou nepřítomností.
Jsou naplnění úzkostí, a to, ţe ses stal králem Mathury, je vůbec neutěšilo.``
Z odloučení od Kršny se také někdy objevily příznaky smrti. Kršnovi bylo jednou řečeno: ,,Můj drahý
nepříteli Kansy, z odloučení od Tebe pasáčci příliš trpí a nyní leţí v údolích, a jen slabě dýchají.
Dokonce i lesní přátelé, srnci s chlapci soucítí a roní slzy.``
Ve Skanda Puráně, v kapitole Mathurá-khanda je popis Kršny a Balarámy obklopených všemi pasáčky,
jak neustále pečují o krávy a telata. Kdyţ Kršna potkal Ardţunu v hrnčířském obchodě ve městě
Drupada-nagara, viděli, ţe mají velice podobné tělesné rysy, a důvěrně se spřátelili. To je příklad
přátelství způsobeného přitaţlivostí podobných těl.
V desátém zpěvu, sedmdesáté první kapitole, 27. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, ţe kdyţ Kršna
dorazil do města Indraprasthy, Bhíma dostal takovou radost, ţe svého bratrance z matčiny strany
okamţitě objal se slzami v očích a úsměvem na tváři. Následovali ho jeho mladší bratři Nakula
a Sahadéva spolu s Ardţunou, a pohled na Kršnu je tak dojal, ţe objali Pána, který je znám jako Ačjuta
(ten, který nikdy nepoklesne), s plným uspokojením. Podobná zpráva je o pasáčcích z Vrndávany: Kdyţ
byl Kršna na Kuruovském bitevním poli, všichni pastevci se za ním přišli podívat s drahými náušnicemi
na uších. Rozradostnění roztáhli paţe a objali Kršnu jako svého starého přítele. To jsou příklady plného
uspokojení v přátelství s Kršnou.
V desátém zpěvu, dvanácté kapitole, 12. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, ţe velcí mystičtí jógíni
mohou jen stěţí dosáhnout prachu lotosových nohou Kršny, i poté, co se podrobili přísnému odříkání
a pokání a řídili se zásadami jógy, avšak Kršna, tatáţ Osobnost Boţství, je snadno dosaţitelný zrakům
obyvatel Vrndávany. Znamená to, ţe velké štěstí a příznivý osud těchto oddaných se nedá k ničemu
přirovnat. Přátelský vztah pasáčků s Kršnou je určitým druhem duchovní extáze, který se téměř podobá
extázi milostné lásky. Extázi láskyplných vztahů mezi pasáčky a Kršnou je velice obtíţné vysvětlit.
Velice znalí oddaní, jako je Rúpa Gósvámí, vyjadřují údiv nad nepochopitelnými pocity Kršny a Jeho
přátel pasáčků.
Tento druh extatické lásky, který sdílí Kršna se svými důvěrnými přáteli, se dále vyvíjí v rodičovskou
lásku, a pak se můţe dále vyvinout v lásku milostnou, nejvznešenější náladu extatické lásky mezi
Kršnou a Jeho oddanými.
KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ TŘETÍ
Rodičovství
Kdyţ se extatická láska vyvine do vztahu rodičovství a pevně se ustálí, vztahu se říká
Projevy oddané sluţby na úrovni
můţeme najít
v jednání Kršny s Jeho oddanými, kteří vystupují jako nadřízené osobnosti - například jako Jeho otec,
matka nebo učitel.
Učenci popsali podněty k rodičovské lásce ke Kršnovi, kterou k němu chovají starší osobnosti,
následovně: ,,Nejvyšší Pán, Osobnost Boţství, jehoţ tělesná barva je jako právě rozkvetlý modravý
květ lotosu, jehoţ tělo je velice jemné a jehoţ lotosové oči obklopují rozevláté vlasy černé jako včely,
se procházel po ulicích Vrndávany, a kdyţ Ho zahlédla matka Jašódá, milovaná ţena Nandy Mahárádţi,
z ňader jí okamţitě začalo téci mléko a kapalo na její tělo.`` Zvláštní podněty k rodičovské lásce ke
Kršnovi jsou: Jeho načernalá tělesná barva, která je velice přitaţlivá a příjemná na pohled, Jeho
příznivé tělesné rysy, Jeho laskavost, Jeho sladká slova, Jeho jednoduchost, Jeho stydlivost, Jeho
pokora, Jeho neustálá ochota prokazovat úctu starším a Jeho dobročinnost. Všechny tyto vlastnosti se
povaţují za extatické podněty k rodičovské lásce.
V desátém zpěvu, osmé kapitole, 45. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí, ţe matka
Jašódá přijala Kršnu jako svého syna, ačkoliv Ho Védy přijímají jako krále nebes, Upanišady jako
neosobní Brahman, filozofie jako nejvyššího muţe, jógíni jako Nadduši a oddaní jako Nejvyšší
Osobnost Boţství. Matka Jašódá oslovila jednu ze svých přítelkyň následovně: ,,Nanda Mahárádţa,
vůdce pastevců, se mnou uctíval Višnua a výsledkem tohoto uctívání bylo, ţe Kršna byl zachráněn ze
spárů Pútany a jiných démonů. Dva ardţunové stromy samozřejmě zlomil silný vítr, a i kdyţ se zdálo,
ţe kopec Góvardhana zvedl Kršna spolu s Balarámou, myslím si, ţe horu ve skutečnosti drţel Nanda
Mahárádţa. Jak by jinak bylo moţné, aby tak malý chlapec zvedl tak velký kopec?`` To je další příklad
extáze v rodičovské lásce. Tento druh rodičovské lásky se vytváří v oddaném, který je z lásky
přesvědčen, ţe je Kršnovi nadřízený, a ţe bez jeho péče by Kršna nemohl ţít. Jeden oddaný se proto
modlil k rodičům Pána Kršny následovně: ,,Odevzdávám se starším oddaným-rodičům Pána Kršny.
Neustále dychtí slouţit Kršnovi a ţivit Ho a vţdy jsou k Němu velice laskaví. Hluboce se před nimi
klaním, pro jejich laskavost k Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Boţství, který je rodičem celého vesmíru!``
Podobně se modlí bráhman, který říká: ,,Ať ostatní uctívají Védy a Upanišady, ať uctívají
Mahábháratu, kdyţ se bojí hmotného bytí a chtějí se z něho vysvobodit, avšak co se mě týče, přeji si jen
uctívat Mahárádţu Nandu, protoţe Kršna, nejvyšší absolutní Osobnost Boţství, leze po jeho dvoře jako
jeho dítě.``
Následuje seznam úctyhodných osobností, které se těší rodičovské náklonnosti ke Kršnovi: (1) matka
Jašódá, královna Vradţi, (2) Mahárádţa Nanda, král Vradţi, (3) matka Róhiní, matka Balarámy, (4)
všechny starší gópí, jejichţ syny unesl Brahmá, (5) Dévakí, manţelka Vasudévy, (6) ostatních patnáct
Vasudévových manţelek, (7) Kuntí, matka Ardţuny, (8) Vasudéva, skutečný otec Kršny a (9)
Sándípani Muni, Kršnův učitel. Všichni jsou povaţováni za úctyhodné starší osobnosti s rodičovskou
láskou ke Kršnovi. Jsou uvedeni v pořadí důleţitosti a můţeme vidět, ţe matka Jašódá a Mahárádţa
Nanda jsou povaţováni za nejvznešenější ze všech starších osobností.
V desátém zpěvu, deváté kapitole, 3. verši Šrímad Bhágavatamu popisuje Šukadéva Gósvámí
Mahárádţovi Paríkšitovi podobu a krásu matky Jašódy: ,,Můj drahý králi, široké boky matky Jašódy
obepínají hedvábné a lněné šaty a ňadra jí díky její lásce přetékají mlékem. Kdyţ stloukala máslo
a pevně drţela provaz, přívěšky na rukách a náušnice na uších se pohybovaly a z pěkně ozdobených
vlasů se jí uvolňovaly květiny a padaly dolů. Na tvářích měla z namáhavé práce kapky potu.``
Další popis matky Jašódy najdeme v modlitbě oddaného: ,,Kéţ se mi dostane ochrany od matky
Jašódy, jejíţ kadeřavé vlasy jsou svázány provazem a velice jasně zkrášlené rumělkou uprostřed a jejíţ
stavba těla je krásnější neţ všechny její ozdoby. Její oči se neustále dívají na Kršnovu tvář, a jsou proto
vţdy plné slz. Barva její pleti, která připomíná namodralý lotosový květ, získá na kráse tím, ţe si obléká
mnoho barevných šatů. Kéţ její milostivý pohled padne na nás na všechny, abychom mohli být
ochráněni před sevřením máji a hladce dělali pokroky ve své oddané sluţbě!``
Následuje popis náklonnosti matky Jašódy ke Kršnovi: Kdyţ matka Jašódá brzy ráno vstala, ze všeho
nejdříve nabídla své mateřské mléko Kršnovi a pak začala recitovat různé mantry na Jeho ochranu. Pak
Mu pěkně ozdobila čelo a ovázala Mu ruce ochrannými talismany. Ze všech těchto činností jasně
chápeme, ţe je symbolem veškeré mateřské náklonnosti ke Kršnovi.
Popis tělesných rysů Nandy Mahárádţi je následující. Vlasy na hlavě má většinou černé, avšak některé
jsou šedé. Jeho šaty mají zelenavou barvu jako čerstvě vyrostlé lístky banyánovníku. Břicho má silnější,
barva jeho pleti je přesně taková, jakou má měsíc v úplňku, a má pěkný knír. Kdyţ byl Kršna dítě,
chodil po dvoře a drţel se prstu svého otce, a protoţe neuměl plynule chodit, vypadalo to, ţe téměř
padá. Kdyţ Nanda Mahárádţa tímto způsobem ochraňoval svého transcendentálního syna, znenadání
měl v očích slzy a přemohla ho radost. Uctivě se klaníme lotosovým nohám krále Nandy!
Za podněty ke zvětšení rodičovské lásky ke Kršnovi se povaţuje dětský věk, dětské šaty, dětské
pohyby, sladká slova, která dítě říká, pěkné úsměvy a různé druhy dětských her. Kršnův dětský věk se
rozděluje na tři období: začátek věku
, střed věku
a konec věku
. Během počátku a středu věku
jsou Kršnova stehna silnější a vnitřní část
Jeho očí je bělavá. Má známky vyrůstajících zubů a je velice jemný a laskavý. Je popisován
následovně: ,,Kdyţ Kršnovi vyrostly z dásní tři nebo čtyři zuby, měl tlustší stehna, velice malé tělo
a svými činnostmi začal zvětšovat rodičovskou lásku Nandy Mahárádţi a matky Jašódy. Někdy
opakovaně dupal nohama, někdy plakal, někdy se smál, někdy si cucal palec a někdy leţel na zemi na
zádech. To jsou některé z různých činností Kršny v dětství. Kdyţ Kršna leţel na zádech; někdy si cucal
palce na nohou, někdy kopal nohama do vzduchu, někdy naříkal a někdy se smál; matka Jašódá se na
svého syna při takových zábavách dívala a nedělala nic, čím by Ho omezovala - raději začala své dítě
dychtivě pozorovat a uţívat si těchto dětských zábav.`` Na začátku věku
měl Kršna ve
zlatém náhrdelníku kolem krku tygří drápy. Na čele měl ochranný tilak, černou maskaru kolem očí
a hedvábnou šňůru kolem pasu. To je popis Kršnových šatů na počátku věku
.
Kdyţ Nanda Mahárádţa viděl krásu malého Kršny s tygřími drápy na hrudi, s barvou pleti jako čerstvě
vyrostlý strom
, pěkně ozdobeného tilakem z kravské moče, s pěknou hedvábnou šňůrou
zdobící paţe a hedvábnými šaty kolem pasu - kdyţ viděl své dítě v této podobě, nikdy se Jeho krásou
nenasytil.
Uprostřed věku
má Kršna vlasy podél očí. Někdy je zakrytý látkou kolem spodní části
těla a někdy je zcela nahý. Někdy se snaţí chodit, krok za krokem, a někdy velice sladce mluví lámanou
řečí. To jsou některé příznaky prostředního věku
. Matka Jašódá Ho v tomto věku
popisuje následovně: Rozcuchané vlasy se Mu dotýkaly obočí a Jeho oči byly velice neposedné, ale
nemohl své pocity vyjádřit patřičnými slovy. Jeho řeči byly ale přesto tak pěkné a sladké na poslech.
Kdyţ se matka Jašódá podívala na Jeho malé uši a viděla Ho nahého, jak se snaţí rychle běhat po svých
malých nohách, nořila se do oceánu nektaru. Kršna má v tomto věku jako ozdoby perlu zavěšenou
z přepáţky nosu, máslo na lotosových dlaních a několik malých zvonků zavěšených u pasu. Říká se, ţe
kdyţ matka Jašódá viděla, jak se dítě pohybuje a zvoní zvonky v pase, směje se na ni s perlou mezi
nosními dírkami a s máslem v rukách, měla z pohledu na své malé dítě nesmírnou radost.
V době, kdy byl Kršna uprostřed věku
, se Jeho pas začal ztenčovat, Jeho hruď rozšiřovat
a Jeho hlavu zdobily kadeřavé vlasy, připomínající vraní křídla. Tyto úţasné rysy Kršnova těla
udivovaly matku Jašódu znovu a znovu. Na konci věku
Kršna nosil v ruce malou tyčku,
Jeho šaty byly poněkud delší a měl uzel kolem pasu, připomínající hadí kápi. V těchto šatech se starával
o telata blízko domu a někdy si hrál s pasáčky stejného věku. Měl tenkou flétnu a trubku z buvolího
rohu a někdy hrál na flétnu zhotovenou z listí stromů. To jsou některé příznaky konce Kršnova věku
.
Kdyţ Kršna trochu povyrostl a staral se o malá telata, často chodíval blízko k lesu, a kdyţ se vracel
domů pozdě, Nanda Mahárádţa okamţitě vstával a vyhlíţel Ho ze svého sedátka zvaného
(coţ je malý přístřešek postavený na střeše k pozorování okolí z ptačí
perspektivy). Měl starost, proč se jeho malý syn tak dlouho nevrací, a čekal v přístřešku do té doby,
dokud nemohl své ţeně pokynout, ţe Kršna, obklopen svými malými přáteli pasáčky, jde s telaty
zpátky. Nanda Mahárádţa okamţitě rozpoznal paví pero na Jeho hlavě a oznámil své milované choti,
jakou radost to dítě přináší jeho očím.
Matka Jašódá pak oslovila Nandu Mahárádţu: ,,Podívej se na mého drahého syna, jehoţ oči jsou bílé,
který má turban na hlavě, přehoz na těle a zvonky na nohách, které velice sladce cinkají. Blíţí se
s telaty
a podívej, jak putuje po posvátné zemi Vrndávany!``
Nanda Mahárádţa zase oslovil svou ţenu takto: ,,Má drahá Jašódo podívej na svého syna Kršnu!
Podívej se na Jeho načernalý tělesný lesk, Jeho oči s červeným nádechem, Jeho širokou hruď a Jeho
pěkný zlatý náhrdelník! Jak pěkně vypadá a jak stále více zvětšuje mou transcendentální blaţenost!``
Kdyţ Kršna, milovaný syn Nandy Mahárádţi, dospěje do věku
a ještě více zkrásní, Jeho
rodiče si stále myslí, ţe je ve věku
- i přesto, ţe je jiţ ve věku mezi desíti a patnácti
lety. Kdyţ je Kršna ve věku
, někteří Jeho sluţebníci Ho také přijímají, jako by byl ve
věku
. Kdyţ se Kršna věnuje dětským zábavám, Jeho obyčejným zvykem je rozbíjet
mléčné a jogurtové nádoby, házet jogurt po dvoře a krást smetanu z mléka. Někdy zlomí tyč na
stloukání másla a někdy háţe máslo na oheň. Takto zvětšuje transcendentální radost své matky Jašódy.
Matka Jašódá v této souvislosti jednou řekla své sluţebnici Mukhaře: ,,Jen se podívej, jak se Kršna
pokradmu dívá na všechny strany a pomalu vystupuje z křoví. Vypadá to, ţe přichází krást máslo.
Neukazuj se, nebo pozná, ţe se na Něj díváme. Chci se těšit z pohledu na Jeho obočí, které se hýbe tak
roztomile, a chci vidět Jeho bojácné oči a krásnou tvář.``
Matka Jašódá měla radost z toho, jak Kršna kradl máslo velice potajmu, dostala extázi mateřské lásky,
kdyţ čichala k Jeho hlavě, hladila Ho rukou po těle, ţehnala Mu, nařizovala Mu, upřeně Ho
pozorovala, staral se o Něj a dobře Mu radila, aby se z Něj nestával zloděj. To jsou činnosti v mateřské
extatické lásce. Je důleţité si v této souvislosti povšimnout, ţe dětský sklon krást má dokonce
i Nejvyšší Osobnost Boţství, a ţe proto není nepřirozený. V duchovním vztahu však sklon ke kradení
není nepatřičný, jak je tomu v hmotném světě.
V desátém zpěvu, třinácté kapitole, 33. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi
Paríkšitovi: ,,Můj drahý králi, jakmile starší gópí uviděly přicházet své syny, objevily se nepopsatelné
známky mateřské lásky a všechny pocítily velkou náklonnost. Nejprve plánovaly potrestat své syny za
kradení másla, ale jakmile před ně synové přišli, úplně se přestaly hněvat a pocítily náklonnost. Začaly
své syny objímat a čichat k jejich hlavám. Kdyţ tak činily, začaly ze svých dětí téměř šílet.`` Ve svých
dětských zábavách se všichni tito pasáčci připojili ke Kršnovi při kradení másla. Místo aby se matka
Jašódá hněvala, začala vlhnout mlékem, proudícím z jejích ňader. Ve své náklonnosti ke Kršnovi začala
opakovaně čichat k Jeho hlavě.
Obvyklými činnostmi všech matek pasáčků bylo líbat je, objímat, volat na ně jmény, a někdy je laskavě
trestaly za jejich zlodějské návyky. Těmto projevům rodičovské lásky se říká extáze
,
přičemţ je plně vidět osm druhů extatických příznaků. V desátém zpěvu, třinácté kapitole, 22. verši
Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: ,,Všechny matky pasáčků byly
oklamány vlivem jógamáji, energie Osobnosti Boţství, a jakmile zaslechly hru svých chlapců na flétnu,
okamţitě se postavily a v mysli objaly své syny, kteří byli stvořeni přímou vnitřní energií Kršny. Přijaly
je jako své vlastní syny, zvedly je na rukou a začaly je objímat a nechaly si je v náruči. Pocity, které
vzešly z této události, byly sladší neţ nektar přeměněný v chutnou omamnou látku, a děti okamţitě pily
mléko proudící z jejich ňader.``
V Lalita-mádhavě, kterou napsal Rúpa Gósvámí, je Kršna osloven následovně: ,,Můj drahý Kršno,
kdyţ jsi zaměstnán péčí o zvířata, prach zvířený kopyty telat a krav pokrývá Tvojí pěknou tvář
i umělecký tilak a jsi navenek velice zaprášený. Kdyţ se však vrátíš domů, mléko proudící z ňader Tvé
matky umyje Tvůj obličej od prachu a vypadá to, ţe jsi tímto mlékem očištěn, jako kdyţ Boţstvo se
omývá během provádění obřadu
.`` V chrámech je zvykem, ţe došlo-li k nějakým
nečistým činnostem, Boţstvo musí být umyto mlékem. Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství a byl umyt
mlékem z ňader matky Jašódy, které Ho očistilo od nánosu prachu.
V některých případech matka Jašódá ustrnula v extázi. Projevilo se to, kdyţ uviděla svého syna
zvednout kopec Góvardhana. Kdyţ Kršna stál a drţel kopec, Matka Jašódá se zdráhala Ho obejmout
a ustrnula. Nebezpečí, které Kršna zvednutím kopce podstoupil, vlilo do jejích očí slzy. S očima
plnýma slz přestala Kršnu vidět, a protoţe se jí hrdlo zalklo úzkostí, nemohla ani Kršnu poučit, co by
měl dělat. To je příznak ustrnutí v extatické lásce.
Matka Jašódá se někdy těšila transcendentální extázi štěstí, kdyţ bylo její dítě zachráněno
z nebezpečné situace, jako bylo napadení Pútanou či nějakým jiným démonem. V desátém zpěvu,
sedmnácté kapitole, 19. verši Šrímad Bhágavatamu Šukadéva Gósvámí říká, ţe matka Jašódá se cítila
velice šťastná, kdyţ dostala své ztracené dítě zpátky. Okamţitě si Ho dala na klín a začala Ho znovu
a znovu objímat. Zatímco objímala svého syna, tekly jí z očí proudy slz a nebyla schopna vyjádřit svou
transcendentální radost. Ve Vidagdha-mádhavě Šríly Rúpy Gósvámího stojí: ,,Můj drahý Kršno, dotyk
Tvé matky tak těší a chladí, ţe předčí chladivé účinky santalové pasty a jasného měsíčního svitu
smíseného s pastou z kořene
`` (
je druh kořene, který má velice chladivý účinek, jeli nasáklý vodou. Zvláště se pouţívá, kdyţ pálí slunce.)
Mateřská láska matky Jašódy ke Kršnovi trvale vzrůstá a její láska a extáze se někdy popisuje jako
silná náklonnost a někdy jako zaplavující přitaţlivost. Příklad pouta ke Kršnovi se zaplavující
náklonností podává desátý zpěv, šestá kapitola, 43. verš Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí
oslovuje Maharádţu Paríkšita: ,,Můj drahý králi, kdyţ se velkorysý Nanda Mahárádţa vrátil z Mathury,
začal čichat k hlavě svého syna a byl ponořený v extázi rodičovské lásky.`` Podobně se zde mluví
o matce Jašódě, kdyţ příliš touţila slyšet zvuk Kršnovy flétny, při očekávání Jeho návratu z pastvin.
Myslela si, ţe začíná být velice pozdě, její dychtivost zaslechnout zvuk Kršnovy flétny se zdvojnásobila
a z ňader jí začalo kapat mléko. V tomto stavu někdy chodila po domě a někdy vycházela z domu.
Neustále se dívala, jestli se Góvinda po cestě nevrací. Kdyţ mnoho velkých světců skládalo své
modlitby Pánu Kršnovi a oslavovalo tak Jeho činnosti, přišla na Kuruovské bitevní pole královna
Gókuly matka Jašódá a smáčela dolní část svého sárí mlékem proudícím z jejích ňader. Toto se neudálo
během bitvy na Kuruovském bitevním poli, ale jindy. Kršna odešel na Kurukšétru ze svého domu (ve
Dvárace) během zatmění slunce, a tehdy se tam vypravili také obyvatelé Vrndávany, aby Ho znovu
viděli.
Kdyţ Kršna dorazil na Kurukšétru, všichni shromáţdění lidé začali říkat, ţe přijel Kršna, syn Dévakí.
Dévakí tehdy začala hladit Kršnův obličej právě tak, jak to dělá milující matka. Kdyţ lidé volali, ţe
přijel Kršna, syn Vasudévy, král Nanda i matka Jašódá cítili nesmírnou náklonnost a vyjádřili svou
velikou radost.
Kdyţ se matka Jašódá, královna Gókuly, šla podívat na svého syna Kršnu na Kurukšétru, jedna z jejích
přítelkyň ji oslovila: ,,Má drahá královno, mléko tekoucí z hor tvých ňader jiţ obílilo řeku Gangu a slzy
z tvých očí smíšené s černou maskarou jiţ začernily barvu Jamuny. Kdyţ stojíš mezi oběma řekami,
myslím, ţe není třeba, abys tak úzkostlivě touţila spatřit tvář svého syna. Svou mateřskou lásku jsi Mu
jiţ ukázala těmito dvěma řekami!``
Stejná přítelkyně matky Jašódy oslovila Kršnu následovně: ,,Můj drahý Mukundo, kdyby matka
Jašódá, královna Gókuly, byla nucena stát v ohni, ale mohla vidět Tvůj lotosový obličej, pak se jí tento
oheň bude zdát jako pohoří Himaláje - plný ledu. Stejně tak, kdyby mohla stát v oceánu nektaru, ale
nemohla by vidět Tvůj lotosový obličej, pak jí ten oceán nektaru bude připadat jako oceán arzénového
jedu.`` Ať je úzkost vradţské matky Jašódy, která neustále očekává, kdy spatří Kršnovu lotosovou tvář,
oslavována po celém vesmíru!
Podobně mluvila Kuntídéví k Akrúrovi: ,,Můj drahý bratře Akrúro, můj synovec Mukunda je od nás
dlouho pryč. Řekneš Mu laskavě, ţe Jeho teta Kuntí sedí mezi nepřáteli a ráda by věděla, kdy bude opět
moci spatřit Jeho lotosový obličej?``
V desátém zpěvu, čtyřicáté šesté kapitole, 28. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: ,,Kdyţ byl Uddhava
přítomen ve Vrndávaně a líčil činnosti Kršny ve Dvárace, matka Jašódá poslouchala vyprávění a začalo
jí z ňader téci mléko a z očí se jí začaly ronit slzy.`` K další události, ukazující nejvyšší lásku matky
Jašódy ke Kršnovi, došlo, kdyţ Kršna odejel do Mathury, Kansova království. V odloučení od Kršny se
matka Jašódá začala dívat na Kršnovy kosmetické potřeby a s velkým hlukem spadla na zem téměř
v bezvědomí. Kdyţ se převalovala po zemi, měla na těle mnoho škrábanců a v tomto ţalostném stavu
začala volat: ,,Ó můj drahý synu! Můj drahý synu!`` a oběma rukama se pleskla do ňader. Toto jednání
matky Jašódy zkušení oddaní vysvětlují jako extatickou lásku v odloučení. Někdy se dostaví mnoho
jiných příznaků, jako silná úzkost, nářek, zklamání, ustrnutí, pokora, neposednost, šílenství a iluze.
Co se týče úzkostí matky Jašódy; uveďme, ţe kdyţ Kršna byl pryč z domu na pastvinách, oddaný jí
jednou řekl: ,,Jašódo, myslím, ţe tvé pohyby zmalátněly a vidím, ţe jsi celá úzkostlivá. Zdá se, ţe tvé
oči se ani trochu nehýbou, a cítím, ţe máš horký dech, coţ přivádí tvé mateřské mléko do varu.
Všechny tyto stavy dokazují, ţe z odloučení od svého syna máš prudké bolesti hlavy.`` To jsou některé
příznaky strachu matky Jašódy o Kršnu.
Kdyţ byl Akrúra ve Vrndávaně a vyprávěl o Kršnových činnostech ve Dvárace, matka Jašódá se
dověděla, ţe Kršna se oţenil s mnoha královnami zároveň a ţe je velice zaměstnaný svými rodinnými
záleţitostmi. Matka Jašódá to poslouchala a naříkala, jak je nešťastná, ţe nemohla oţenit svého syna,
kdyţ završil věk
, a nemohla tak uvítat syna a snachu ve svém domově. Proto řekla: ,,Můj
drahý Akrúro, ty jen spouštíš hromy na mou hlavu!`` To jsou příznaky nářku matky Jašódy v odloučení
od Kršny.
Matka Jašódá cítila také zklamání, kdyţ si myslela: ,,Třebaţe mám milióny krav, jejich mléko nemůţe
Kršnu uspokojit. Budiţ tedy prokleto! Já jsem také zavrţena, protoţe ačkoliv mám tolik hmotného
bohatství, nemohu přičichnout k hlavě svého dítěte a nakojit ho svým mateřským mlékem, jak jsem
dělávala, kdyţ byl zde ve Vrndávaně.`` To jsou známky zklamání matky Jašódy v odloučení od Kršny.
Jeden Kršnův přítel Ho oslovil: ,,Můj drahý příteli s lotosovýma očima, kdyţ jsi ţil v Gókule, neustále
jsi nosil v ruce tyč. Ta tyč nyní leţí bez uţitku v domě matky Jašódy a kdykoliv ji matka Jašódá vidí,
znehybní jako ona.`` To je příznak ustrnutí v odloučení od Kršny. Matka Jašódá v odloučení od Kršny
začala být tak pokorná, ţe se modlila ke stvořiteli vesmíru, Brahmovi, se slzami v očích: ,,Můj drahý
stvořiteli, nemohl bys laskavě přivést mého syna Kršnu zpátky ke mně, abych Ho mohla alespoň na
okamţik vidět?`` V roztrţitosti jako šílená někdy nařkla Nandu Mahárádţu: ,,Co děláš v paláci?
Nestoudníku! Proč ti lidé říkají král Vradţi? Zaráţí mě, jak v odloučení od svého drahého syna Kršny
dokáţeš ţít ve Vrndávaně jako necitelný otec!``
Někdo Kršnovi řekl o šílenství matky Jašódy následující: ,,Matka Jašódá v šílenství oslovovala stromy
a ptala se jich:, Kde je můj syn? ` Podobně oslovovala ptáky a trubce a ptala se jich, zda
před nimi neprošel Kršna a jestli by jí o Tobě mohli něco říci. V iluzi se tímto způsobem všech ptala na
Tebe a toulala se po celé Vrndávaně.`` To je šílenství v odloučení od Kršny.
Kdyţ byl Nanda Mahárádţa nařčen matkou Jašódou, ţe je ,,necitelný``, odpověděl: ,,Má drahá Jašódo,
proč ses tak rozčílila? Podívej se laskavě pečlivěji. Jen se podívej, Tvůj syn Kršna stojí před Tebou!
Neblázni jako šílená. Zachovej prosím můj domov v klidu a míru.`` Kršna se tak od svého přítele
dověděl, ţe Jeho otec Nanda byl takto omámený v odloučení od Něho.
Kdyţ všechny Vasudévovy manţelky byly v Kansově obětní aréně, spatřily nejpůvabnější tělesné rysy
Kršny a z mateřské náklonnosti jim okamţitě začalo téci z ňader mléko a dolní části sárí jim zvlhly.
Tento příznak extatické lásky je výsledkem splněné touhy.
V prvním zpěvu, jedenácté kapitole, 29. verši Šrímad Bhágavatamu se říká: ,,Kdyţ Kršna po skončení
bitvy na Kuruovském bitevním poli vstoupil do Dváraky, ze všeho nejdříve uviděl svou matku
a všechny různé nevlastní matky a hluboce se poklonil jejich nohám. Matky okamţitě vzaly Kršnu do
náruče a z mateřské náklonnosti jim teklo z ňader mléko. Jejich mateřské mléko smíšené se slzami
v očích bylo to první, co bylo Kršnovi nabídnuto.`` To je jeden z příkladů spokojenosti po dlouhém
odloučení.
Podobně je psáno v Lalita-mádhavě: ,,Jak úţasné - Jašódá, manţelka krále Nandy, z mateřské
náklonnosti ke Kršnovi mísila slzy s mlékem ze svých ňader a tak umývala svého drahého syna Kršnu.``
Ve Vidagdha-mádhavě oddaný oslovil Pána Kršnu následovně: ,,Můj drahý Mukundo, jakmile matka
Jašódá spatřila Tvůj obličej, který voněl jako lotosový květ, přitahována měsíčním svitem Tvé tváře
byla ve své lásce tak přeplněna radostí, ţe z bradavek jejích ňader, připomínajících nádoby na vodu,
začalo ihned téci mléko.`` A tak vţdy dávala Kršnovi mléko, kdyţ před tím promáčela látku pokrývající
tyto ,,nádoby``.
To jsou příznaky rodičovské lásky ke Kršnovi Jeho matky, Jeho otce a starších osob. Příznaky
extatické lásky ke Kršnovi s rodičovskou náklonností se projeví, kdyţ je Kršna přijímán jako syn. Tyto
neustálé transcendentální pocity ke Kršnovi se nazývají stálá extáze v rodičovské lásce.
Šríla Rúpa Gósvámí uvedl, ţe podle některých vzdělaných učenců se tři druhy transcendentálních
nálad, které jsem dosud popsali - totiţ sluţebnictví, přátelství a rodičovská náklonnost - někdy smísí.
Bratrské pocity Balarámovy jsou například smíšeny se sluţebnictvím a rodičovskou náklonností.
Podobně pouto ke Kršnovi Mahárádţi Judhišthiry je směsí rodičovské náklonnosti a sluţebnictví.
Transcendentální nálada Ugrasény, Kršnova děda, je směsí sluţebnictví a rodičovské náklonnosti.
Pouto všech starších gópí ve Vrndávaně je směsí rodičovské lásky, sluţebnictví a přátelství. Náklonnost
synů Mádrí - Nakuly a Sahadévy - jakoţ i náklonnost světce Nárady je směs přátelství a sluţebnictví.
Náklonnost Šivy, Garudy a Uddhavy je směs sluţebnictví a přátelství.
KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ ČTVRTÁ
Oddaná sluţba v milostné lásce
Pouto čistého oddaného ke Kršnovi v milostné lásce se nazývá oddaná sluţba v milostné lásce.
Třebaţe taková milostná cítění nejsou ani trochu hmotná, existují určité podobnosti mezi duchovní
láskou a hmotnými činnostmi. Lidé, kteří se zajímají pouze o hmotné činnosti, proto nejsou schopni
porozumět duchovní milostné lásce a tato opětování lásky a oddanosti jim připadají velice záhadná.
Rúpa Gósvámí proto popisuje milostnou lásku velice krátce.
Podněty k milostné lásce jsou Kršna a Jeho nejmilejší druţky jako Rádhárání a Její nejbliţší
společnice. Pán Kršna nemá soupeře: nikdo Mu není roven a nikdo není větší neţ On. Jeho krása také
nemá sobě rovna, a protoţe předčí všechny ostatní v zábavách milostné lásky, je původním objektem
milostné lásky.
V Gíta-góvindě od Dţajadévy Gósvámího jedna gópí řekla své přítelkyni: ,,Kršna je zdrojem veškeré
radosti v tomto vesmíru. Jeho tělo je jemné jako lotosový květ a Jeho uvolněné chování s gópími, které
vypadá úplně stejně jako chování mladého chlapce k mladým dívkám, je námětem transcendentální
milostné lásky.`` Čistý oddaný následuje šlépěje gópí a uctívá je následovně: ,,Klaním se v hluboké úctě
všem mladým pasačkám, jejichţ tělesné rysy jsou tak přitaţlivé. Uctívají Nejvyšší Osobnost Boţství,
Kršnu, jednoduše svými krásnými přitaţlivými rysy.`` Ze všech mladých gópí je Šrímatí Rádhárání ta
nejpřednější.
Krása Šrímatí Rádhárání je vylíčena následovně: ,,Její oči mají půvabnější rysy neţ oči ptáka
Kdyţ člověk zahlédne tvář Rádhárání, okamţitě se mu zprotiví krása měsíce. Barva Její
pleti je nádhernější neţ zlato. Pohleďme tedy všichni na transcendentální krásu Šrímatí Rádhárání!``
Své pouto k Rádhárání popisuje Kršna samotný: ,,Kdyţ vytvořím nějaké ţertovné slovní obraty, abych
se radoval z krásy Rádhárání, poslouchá tato ţertovná slova s velkou pozorností, ale svými tělesnými
rysy a významově neurčitými slovy Mě odmítne. A Já mám bezmeznou radost z toho, ţe Mě odmítla,
protoţe o tolik zkrásní, ţe Mi přináší stokrát větší potěšení.`` Podobně se v Gíta-góvindě říká, ţe kdyţ
nepřítel Kansy, Šrí Kršna, objímá Šrímatí Rádhárání, okamţitě se zamiluje a opustí společnost všech
ostatních gópí.
V Padjávalí Rúpa Gósvámí uvádí, ţe kdyţ gópí zaslechnou zvuk Kršnovy flétny, okamţitě zapomenou
na všechny výčitky starších členů rodiny. Zapomenou na hanobení a hrubé jednání svých manţelů.
Jedinou jejich myšlenkou je jít ven a hledat Kršnu. Kdyţ se gópí s Kršnou setkají, jejich vzájemným
pohledům a také jejich ţertovnému a veselému chování se říká
neboli podextáze
v milostné lásce.
V Lalita-mádhavě Rúpa Gósvámí vysvětluje, ţe pohyby Kršnova obočí jsou jako pohyby Jamuny
a smích Rádhárání je jako měsíční svit. Kdyţ Jamuná a měsíční svit přijdou na břehu řeky do styku,
voda chutná jako nektar a kdyţ se jí člověk napije, přinese mu to velké uspokojení. Chladí jako sněhové
závěje. V Padjávalí jedna stálá společnice Rádhárání říká: ,,Má drahá Rádhárání, s tváří nádhernou jako
měsíc, celé Tvé tělo vypadá velice spokojeně, a přesto se zdá, ţe máš v očích slzy. Tvůj hlas se chvěje
a Tvá hruď se také zvedá s námahou. Z toho všeho chápu, ţe jsi jistě zaslechla Kršnovu hru na flétnu
a následkem toho Tvé srdce teď měkne.``
V Padjávalí je téţ následující popis, který je brán jako příznak zklamání v milostné lásce. Šrímatí
Rádhárání řekla: ,,Můj drahý Pane Amore, prosím, nerozrušujte Mě vystřelováním svých šípů na Mé
tělo. Drahý Pane Vzduchu, nerozrušujte Mě prosím s vůní květin. Nyní jsem ztratila milostný poměr
s Kršnou a jaký má za daných podmínek smysl udrţovat toto zbytečné tělo? Takové tělo nepotřebuje
ţádná ţivá bytost.`` To je příklad zklamání v extatické lásce ke Kršnovi.
V Dána-kéli-kaumudí Šrímatí Rádhárání ukazuje na Kršnu a říká: ,,Tento vychytralý chlapec z lesa je
krásný jako namodralý lotosový květ a umí připoutat všechny mladé dívky ve vesmíru. Nyní Mně dal
ochutnat krásy svého transcendentálního těla a probudil Mé touhy, a to je víc, neţ mohu snášet. Cítím
se teď jako slonice, kterou uchvátil sloní samec!`` To je příklad radosti v extatické lásce ke Kršnovi.
Stálá extáze milostné lásky je původní příčinou tělesného poţitku. V Padjávalí je popsána původní
příčina spojení, kdyţ Rádhárání říká jedné ze svých stálých společnic: ,,Má drahá přítelkyně, kdo je ten
chlapec, jehoţ neustále tančící oční víčka zkrášlila Jeho tvář a probudila Mou touhu po milostné lásce?
Jeho uši zdobí poupata květů
a oblékl se do ţlutých šatů. Zvukem své flétny Mě tento
chlapec zbavuje trpělivosti.``
Milostná láska Rádhá-Kršny není nikdy rozrušována ţádným jiným osobním ohledem. Nenarušená
povaha milostné lásky mezi Rádhou a Kršnou je popsána takto: ,,Jen kousek od Kršny byla matka
Jašódá a obklopovali Ho všichni Jeho přátelé. Přímo před Jeho očima byla Čandrávalí a na kraji Vradţi
stál na velkém kameni démon známý jako Vršásura. Avšak i za takových podmínek, kdyţ Kršna uviděl
Rádhárání stát za křovím, Jeho krásné obočí se jako zablýsknutí okamţitě pohnulo směrem k Ní.``
Další příklad je popsán následovně: ,,Na jedné straně dvora leţelo mrtvé tělo Šankhásury obklopené
mnoha šakaly. Na druhé straně byli učení bráhmani, schopní dokonale se ovládat. Skládali pěkné
modlitby, které přinášely úlevu jako studený vánek v létě. Před Kršnou stál Pán Baladéva a působil
chladivě, ale lotosový květ extatické milostné lásky, kterou Kršna cítil k Rádhárání, nemohl povadnout
ani za těchto uklidňujících a rozrušujících okolností.`` Láska Kršny k Rádhárání se často přirovnává
k rozkvétajícímu lotosu - jediný rozdíl je, ţe Kršnova láska stále nabývá na kráse.
Milostná láska se rozděluje na dvě části:
neboli milostná láska v odloučení
a
neboli milostná láska v přímém styku.
odloučení, má tři
pododdělení, známá jako: (1)
neboli prvotní přitaţlivost, (2)
neboli zdánlivý
hněv a (3)
neboli odloučení způsobené vzdáleností.
Kdyţ milovník a milovaná začnou zřetelně pociťovat, ţe se spolu nesetkali, nazývá se tento stav
neboli prvotní přitaţlivost. V Padjávalí říká Rádhárání své společnici: ,,Má drahá
přítelkyně, šla jsem právě na břeh Jamuny a znenadání se před Mýma očima objevil pěkný chlapec,
jehoţ barva pleti byla jako barva tmavomodrého mraku. Pohlédl na Mne způsobem, který nemohu
popsat, a od té doby jiţ nejsem schopna zaměstnávat svou mysl domácími povinnostmi.`` To je příklad
předběţné přitaţlivosti ke Kršnovi. V desátém zpěvu, padesáté třetí kapitole, 2. verši Šrímad
Bhágavatamu řekl Kršna bráhmanskému poslu, který přišel od Rukminí: ,,Můj drahý bráhmane, stejně
jako Rukminí, ani Já nemohu v noci spát a neustále na ni myslím. Vím, ţe její bratr Rukmí je proti
Mně, a ţe na jeho naléhání byla Má svatba s ní překaţena.`` To je další příklad prvotní přitaţlivosti.
V Gíta-góvindě je popsána následující událost popisující hněv (
): ,,Kdyţ Šrímatí Rádhárání
uviděla, ţe se Kršna raduje ve společnosti několika ostatních gópí, začala poněkud ţárlit, protoţe to
zmenšovalo Její zvláštní prestiţ. Proto okamţitě odešla a schovala se do pěkného květinového keře, kde
bzučeli černí trubci. Schovaná mezi rostlinami pak začala jedné ze svých společnic vyjevovat svou
lítost.`` To je příklad zdánlivé neshody.
Příklad odloučení způsobeného ţitím na vzdáleném místě (
) je v Padjávalí: ,,Ode dne,
kdy Kršna odešel do Mathury, si Šrímatí Rádhárání opírá hlavu o jednu ze svých dlaní a neustále roní
slzy. Její tvář je nyní neustále vlhká, a proto nemůţe usnout ani na okamţik.`` Kdyţ tvář zvlhne, člověk
ztrácí sklon ke spánku. Kdyţ tedy Rádhárání neustále naříkala pro Kršnu v odloučení, nemohla ani na
chvíli usnout. V Prahláda-sanhitě říká Uddhava: ,,Nejvyšší Osobnost Boţství, Góvinda, stiţen bolestí,
ţe byl prostřelen šípy Amora, na vás (gópí) neustále myslí, nejí ani svůj pravidelný oběd a nedostává se
Mu náleţitého spánku.``
Kdyţ se milovaný a milovaná spolu setkají a těší se vzájemně v přímém styku, tomuto stavu se říká
V Padjávalí se píše: ,,Kršna objal Šrímatí Rádhárání tak dovedným způsobem, ţe to
vypadalo, ţe slaví taneční obřad pávů.``
Šrí Rúpa Gósvámí tak zakončuje pátou vlnu svého Oceánu nektaru oddanosti. Hluboce se klaní
Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Boţství, který se zjevil jako Gópála (věčná podoba Pána).
Takto končí Bhaktivédantova souhrnná studie třetí části Bhakti-rasámrta-sindhu, pojednávající o pěti
základních vztazích s Kršnou.
KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ PÁTÁ
Extáze smíchu
Ve čtvrté části Bhakti-rasámrta-sindhu Šríla Rúpa Gósvámí popisuje sedm druhů nepřímých extází
oddané sluţby, které jsou známé jako smích, údiv, rytířství, soucit, hněv, obavy a hrůza. Šríla Rúpa
Gósvámí v této části dále popisuje tyto extatické pocity oddanosti s tím, ţe některé jsou slučitelné
a některé vzájemně neslučitelné. Kdyţ se jeden druh extatické oddané sluţby s druhým překrývá
rozporným způsobem, říká se tomuto stavu
neboli zvrácený projev nálad.
Experti a učenci říkají, ţe smích se obvykle vyskytuje u mladistvých nebo ve styku starších lidí
s malými dětmi. Extatický láskyplný smích je někdy vidět i u lidí, kteří jsou povahou velice váţní.
Jednou přišel ke dveřím domu matky Jašódy starý potulný mnich a Kršna Jašódě řekl: ,,Má drahá
matko, nechci se přiblíţit k tomuto hubenému bídákovi. Kdyţ tam půjdu, můţe mě strčit do svého pytle
na ţebrání a odnést Mě od tebe pryč!`` Tímto způsobem se Kršna, úţasné dítě, začal dívat na svou
matku, zatímco potulný mnich, který stál ve dveřích, se neúspěšně snaţil zakrýt svůj smějící se obličej.
Okamţitě dal svůj smích najevo. To je příklad, kdy je předmětem smíchu samotný Kršna.
Kršnovi Jeho přítel jednou řekl: ,,Můj drahý Kršno, kdyţ otevřeš pusu, dám Ti dobrý cukrkandl
smíchaný s jogurtem.`` Kršna hned otevřel ústa, ale přítel Mu do nich místo cukrkandlu s jogurtem dal
květ. Kdyţ Kršna květ ochutnal, znechuceně zkřivil obličej, a kdyţ to viděli všichni Jeho přátelé, kteří
stáli kolem, začali se velmi hlasitě smát.
Jednou přišel do domu Nandy Mahárádţi člověk, který uměl věštit z ruky, a Nanda Mahárádţa se ho
zeptal: ,,Můj drahý mudrci, podíval by ses laskavě na ruku mého syna Kršny? Řekni mi, kolik let bude
ţít a zdali se stane pánem tisíců krav.`` Kdyţ to věštec uslyšel, začal se smát a Nanda Mahárádţa se ho
zeptal: ,,Můj drahý pane, proč se směješ a proč zakrýváš svou tvář?``
Při takové láskyplné extázi smíchu je příčinou smíchu Kršna nebo něco, co se Ho týká. Při tomto druhu
oddané sluţbě se objevují příznaky radosti, lenosti, skrývaných pocitů a podobných zdánlivě rušivých
prvků.
Podle Šríly Rúpy Gósvámího lze smích v extatické lásce rozdělit na šest druhů. Podle stupňů smíchu se
v sanskrtském jazyku nazývají
a
. Těchto šest druhů smíchu lze roztřídit na hlavní a vedlejší.
K hlavním patří smích
a
a k vedlejším smích
a
Kdyţ se někdo směje aniţ mu jsou vidět zuby, můţeme jasně postřehnout určitou změnu na očích a na
tvářích. To je smích
. Kdyţ Kršna jednou kradl jogurt, správkyně domu Dţaratí to poznala
a rychle se za Ním rozběhla. Kršna se tehdy začal Dţaratí velice bát a šel za svým starším bratrem
Baladévou. Řekl: ,,Můj drahý bratře, ukradl jsem jogurt! Jen se podívej - Dţaratí se kvapem blíţí
a chce Mě chytit!`` Kdyţ Kršna hledal ochranu u Baladévy, protoţe Ho honila Dţaratí, všichni velcí
světci na nebeských planetách se začali usmívat. Takovému smíchu se říká
.
Smích, při kterém jsou zuby nepatrně viditelné, se nazývá
. Jednoho dne se Abhimanju,
takzvaný manţel Rádhárání, vracel domů a nevěděl, ţe v jeho domě je Kršna. Kršna se hned převlékl
tak, ţe vypadal přesně jako Abhimanju, šel za Abhimanjovou matkou Dţatilou a oslovil ji následovně:
,,Má drahá matko, Já jsem tvůj opravdový syn Abhimanju, ale podívej se - Kršna sem k tobě přichází
oblečený přesně tak jako Já!`` Dţatilá, Abhimanjuova matka, Kršnovi okamţitě uvěřila, ţe je její syn,
a tak se na svého skutečného syna, který přicházel domů, velice rozhněvala. Začala ho odhánět
a Abhimanju na ni volal: ,,Matko! Matko! Co to děláš?`` Kdyţ to všechny přítomné přítelkyně
Rádhárání uviděly, začaly se usmívat a bylo vidět část jejich zubů. To je příklad smíchu
Kdyţ jsou zuby při úsměvu znatelně vidět, říká se tomuto smíchu
Jednoho dne, kdyţ
Kršna kradl máslo a jogurt v domě Dţatily, ujišťoval své přátele: ,,Moji drazí přátelé, vím, ţe tato stará
paní spí velmi hluboce, protoţe velice těţce dýchá. Ukradneme máslo a jogurt v tichosti aniţ budeme
nějak rušit.`` Stará paní Dţatilá však nespala; nemohla udrţet smích a okamţitě bylo zřetelně vidět její
zuby. To je příklad smíchu
Kdyţ při smíchu naběhne nos a zúţí se oči, takovému smíchu se říká
Jednou brzy
ráno, kdyţ se Kršna vrátil domů po tanci
, matka Jašódá se Mu podívala do tváře a oslovila Ho:
,,Můj drahý synu, proč Tvé oči vypadají, jako by byly namazané nějakým kysličníkem? Oblékl ses do
modrých šatů Baladévy?`` Kdyţ matka Jašódá toto říkala Kršnovi, přítelkyně, která byla nedaleko, se
začala smát s naběhlým nosem a přivřenýma očima. To je příklad smíchu
. Gópí
věděla, ţe Kršna si uţíval v tanci
, a ţe matka Jašódá nemohla odhalit činnosti svého syna či
porozumět, ţe byl pomazán líčidly gópí. Její smích byl druhu
.
Kdyţ při smíchu tečou slzy z očí a třesou se ramena, říká se mu
Kdyţ malý Kršna
tancoval podle zpěvu staré sluţebnice Dţaratí, Nárada byl ohromen. Nejvyšší Pán, který ovládá veškeré
pohyby velkých polobohů jako je Brahmá nyní tančil podle staré sluţebnice. Nárada se díval na tu
zábavu a začal také tancovat, jeho ramena se třásla a oči se mu hýbaly. Při smíchu mu byly vidět zuby
a díky oslnivé záři jeho zubů se mraky na obloze obarvily do stříbrna.
Kdyţ smějící se člověk tleská rukama a skáče do vzduchu, takový smích je druhu
neboli plný smích. Příklad smíchu
se projevil při následující události. Kršna jednou
oslovil Dţaratí: ,,Drahá dobrá ţeno, kůţi na tváři máš nyní vrásčitou a tvůj obličej přesně připomíná
tvář opice. Král opic Balímukha si tě proto vybral za svou důstojnou manţelku.`` Kdyţ Kršna tímto
způsobem škádlil Dţaratí, odpověděla, ţe si je zajisté vědoma skutečnosti, ţe se s ní král opic chce
oţenit, avšak ona ţe se jiţ odevzdala Kršnovi, hubiteli mnoha mocných démonů, a proto se jiţ rozhodla
provdat místo za krále opic za Kršnu. Kdyţ všechny přítomné mladé pastevkyně uslyšely tuto
sarkastickou odpověď výřečné Dţaratí, začaly se velice hlasitě smát a tleskat rukama. Tento smích
doprovázený tleskáním rukou se nazývá
Nepřímé sarkastické poznámky také někdy vedou ke smíchu
Příkladem jedné takové
poznámky je řeč jedné mladé pastevkyně ke Kutile, dceři Dţatily a sestře Abhimanjua, takzvaného
manţela Rádhárání. Následující slova Kutilu nepřímo uráţela: ,,Má drahá Kutilo, dcero Dţatily, tvá
ňadra jsou protáhlá jako fazolové lusky - vyschlá a dlouhá. Tvůj nos je tak nádherný, ţe předčí krásu
nosů ţab, a tvé oči jsou krásnější neţ oči psů. Tvé rty předčí ţhavé uhlíky ohně a tvé břicho je krásné
jako velký buben. Drahá krásná Kutilo, jsi nejkrásnější ze všech mladých vrndávanských pastevkyň,
a myslím, ţe pro tvou výjimečnou krásu na tebe sladká hra Kršnovy flétny jistě nemá vliv!``
KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ ŠESTÁ
Údiv a rytířství
Údiv
Extáze údivu v oddané sluţbě je vnímána dvěma způsoby: přímo, vlastními smysly, a nepřímo,
poslechem od ostatních.
Kdyţ se Nárada přišel podívat na činnosti Pána ve Dvárace a viděl, ţe Kršna je přítomen v kaţdém
paláci ve stejném těle a je zaměstnán různými činnostmi, velice ho to udivilo. Je to jeden z příkladů
údivu v oddané sluţbě přímým vnímáním. Jedna z přítelkyň matky Jašódy řekla: ,,Jašódo, jen se
podívej na tu legraci! Tvoje dítě se vţdy doţaduje mléka z tvého ňadra a kopec Góvardhana je tak
velký, ţe dokáţe zastavit i mraky. Ale podívej: velký kopec Góvardhana nyní spočívá na prstu levé
ruky tvého syna, jako by to byla hračka. Není to záhadné?`` To je další příklad údivu v oddané sluţbě
přímým vnímáním.
Příkladem údivu v oddané sluţbě nepřímým vnímáním bylo, kdyţ Mahárádţa Paríkšit slyšel od
Šukadévy Gósvámího, jak Kršna zabil Narakásuru, který proti Kršnovi bojoval s jedenácti
(oddíly) vojáků.
zahrnuje několik tisíc slonů, několik tisíc koní
a vozů a několik stovek tisíc pěších vojáků. Narakásura měl jedenáct takových oddílů a všechny
vystřelovaly na Kršnu šípy, ale Kršna je všechny zabil pouhými třemi šípy. Kdyţ Maharádţa Paríkšit
uslyšel o tomto úţasném vítězství, začal si stíral z očí slzy a dostal ohromnou radost. To je příklad
údivu v oddané sluţbě nepřímým vnímáním prostřednictvím sluchového vjemu.
Následuje další příklad nepřímého údivu. Brahmá se snaţil vyzkoušet Kršnu, je-li skutečně Nejvyšší
Osobností Boţství, a ukradl Mu všechny pasáčky a krávy. Za několik sekund však uviděl, ţe Kršna je
stále přítomný se všemi kravami, telaty a pasáčky přesně tak, jak tomu bylo před tím. Kdyţ Brahmá
vyprávěl tuto událost svým společníkům na planetě Satjalóka, všichni byli ohromeni. Brahmá jim řekl,
ţe kdyţ odnesl pryč všechny chlapce, uviděl Kršnu znovu si hrát se stejnými chlapci stejným způsobem.
Měli namodralou barvu pleti, téměř tak, jako má Kršna, a všichni měli čtyři ruce. Stejná telata a krávy
tam byly stále ve stejné původní podobě. Brahmu téměř přemohlo i pouhé popisování této události.
,,A nejzvláštnější bylo,`` dodal, ,,ţe mnoho jiných Brahmů z mnoha různých vesmírů tam také přišlo,
aby Kršnu a Jeho společníky uctívali.``
Také kdyţ došlo k lesnímu poţáru v Bhándíravaně, Kršna řekl svým přátelům, aby pevně zavřeli oči,
a všichni to udělali. Kdyţ pak Kršna poţár uhasil, pasáčci oči otevřeli a viděli, ţe nebezpečí pominulo,
a ţe jejich krávy a telata jsou všechna v bezpečí. Podivovali se nad celou situací a nad tím, jak je Kršna
mohl zachránit. To je další příklad nepřímého vnímání způsobujícího údiv v oddané sluţbě.
Činnosti člověka, třebaţe nikterak zvláštní, vţdy zapůsobí na jeho přátele a vytvoří v jejich srdcích
a mysli údiv. Avšak ani úţasné činnosti vykonané člověkem, který přítelem není, ţádný údiv nevytvoří.
Je to z lásky, ţe něčí úţasné činnosti vytvářejí údiv v mysli.
Rytířství
Kdyţ se z lásky a oddané sluţby Pánu dostaví zvláštní odvaha a nadšení, výsledné činnosti se nazývají
rytířské. Mohou se projevit jako hra na boj, dávání milodarů, projevování milosti a vykonávání
náboţenských zásad. Za chrabré rytířské skutky v boji se člověku říká
Za
dobročinné skutky se mu říká
Za projevení zvláštní milosti se člověk nazývá
a je-li velkomyslný v provádění náboţenských obřadů, nazývá se
Cílem všech rozličných rytířských činností je Kršna.
Kdyţ chce přítel uspokojit Kršnu vykonáním nějakého rytířského činu, stane se vyzyvatelem a z Kršny
se stane protivník; anebo Kršna můţe jen pozorovat boj a Jeho touha přiměje jiného přítele, aby se on
stal protivníkem. Přítel jednou Kršnu vyzval: ,,Můj drahý Mádhavo, jsi velice neklidný, protoţe si
myslíš, ţe Tě nikdo nemůţe porazit, ale jestliţe odsud neutečeš, ukáţu Ti, ţe já jsem schopen Tě
porazit, a kdyţ to moji přátelé uvidí, budou velice spokojení!``
Kršna a Šrídámá byli velice důvěrní přátelé, ale Šrídámá se na Kršnu přesto hněval a vyzval Ho. Kdyţ
oba začali bojovat, všichni přátelé na břehu Jamuny se těšili z úţasného boje dvou přátel. Vlastnoručně
si vyrobili šípy, aby si mohli hrát na boj, a Kršna je začal střílet na Šrídámu. Šrídámá šípy zastavoval
otáčením tyče a jeho rytířské činy Kršnu velice uspokojily. K takovému ţertovnému boji většinou dojde
mezi rytířskými osobnostmi a tento boj pak přinese úţasné vzrušení všem pozorovatelům.
V Hari-vanše stojí, ţe Ardţuna a Kršna někdy bojovali v přítomnosti Kuntí a Kršna Ardţunu porazil.
Rytířské bojování mezi přáteli někdy doprovází vychloubání, samolibost, pýcha, síla, chápání se
zbraní, vyzývání a postavení se jako protivník. Ze všech těchto činností se stanou podněty k rytířské
oddané sluţbě.
Jeden přítel vyzval Kršnu takto: ,,Můj drahý příteli Dámódaro, jsi odborníkem pouze v jídle. Porazil jsi
Subalu jen proto, ţe je slabý a Ty jsi podváděl. Nechlub se s tím jako nějaký velký bojovník. Chlubil
ses jako had a já jsem páv, který Tě porazí.`` Páv je nejzdatnější nepřítel hada.
Kdyţ při takovém boji mezi přáteli začne být sebevychvalování osobní, učenci říkají, ţe je to
podextáze. Kdyţ začnou hlasité výzvy, objeví se jisté bojové pohyby a nadšení, a polekaným
přítomným nejsou dány ţádné zbraně ani ujištění - všem těmto rytířským činnostem se říká podextáze.
Jeden přítel oslovil Kršnu následujícím způsobem: ,,Drahý Madhusúdano, znáš mou sílu, a přesto
povzbuzuješ Bhadrasénu a ne mě, aby vyzval mocného Baladévu. Tímto jednáním mě jednoduše uráţíš,
protoţe mé paţe jsou silné jako závory na bráně!``
Oddaný jednou řekl: ,,Můj drahý Pane Kršno, ať je Tvůj vyzyvatel Šrídámá, který troubí jako hrom
a řve jako lev, oslavován za své hrdinské činnosti. Sláva všem Šrídámovým rytířským činům!`` Rytířské
činnosti jako bojování, dávání milodarů, prokazování milosti a provádění náboţenských obřadů se
nazývají hlavní, zatímco projevy pýchy, citového vzrušení, vytrvalosti, laskavosti, odhodlání, radosti,
nadšení, závisti a vzpomínání jsou vedlejší. Kdyţ Stóka-kršna, jeden z mnoha Kršnových přátel,
s Kršnou bojoval, jeho otec ho za to káral, protoţe Kršna byl ţivotem a duší všech obyvatel Vrndávany.
Kdyţ Stóka-kršna slyšel toto kárání, přestal bojovat, avšak Kršna ho i nadále vyzýval a Stóka-kršna se
výzvě postavil, vzal svou tyč a začal ukazovat, jak zručně s ní umí točit.
Šrídámá jednou vyzval Bhadrasénu a řekl mu: ,,Můj drahý příteli, ještě se mě bát nemusíš. Ze všeho
nejdříve porazím našeho bratra Balarámu, pak pobiji Kršnu, a pak přijde řada na tebe.`` Bhadraséna
opustil Balarámovu skupinu a připojil se ke Kršnovi a své přátele pobouřil tak, jako hora Mandara
rozbouřila celý oceán. Křikem všechny své přátele porazil a inspiroval Kršnu svými rytířskými
činnostmi.
Kršna jednou vyzval všechny své přátele a řekl: ,,Moji drazí přátelé, jen se podívejte s jakou chrabrostí
skáču. Neutíkejte pryč, prosím.`` Přítel jménem Varúthapa vyzývavá slova zaslechl, opětoval výzvu
Pána, a pak proti Němu bojoval.
Jeden z přátel jednou poznamenal: ,,Sudámá se snaţí, jak nejlépe umí, aby viděl Dámódaru
poraţeného, a myslím, ţe kdyţ se k němu připojí náš silný Subala, budou velice pěkná dvojice, jako
cenný drahokam zasazený do zlata.``
Při těchto rytířských činnostech mohou být protivníky pouze Kršnovi přátelé. Kršnovi nepřátelé ve
skutečnosti Jeho protivníky nikdy být nemohou. Proto se vyzývání Kršnových přátel nazývá oddaná
sluţba rytířskými činnostmi.
neboli rytířství v podobě dávání milodarů se můţe rozdělit na dvě části: velkodušnost
a odříkání. Člověk, který můţe obětovat vše pro uspokojení Kršny, se nazývá velkodušný. Kdyţ člověk
touţí vykonat oběť, protoţe uviděl Kršnu, Kršna je podnětem velkodušné činnosti. Kdyţ se Kršna zjevil
jako syn Nandy Mahárádţi, Nanda Mahárádţa touţil s jasným vědomím zajistit svému synovi šťastnou
budoucnost, a tak začal dávat bohatě ozdobené krávy jako milodary všem bráhmanům. Bráhmani byli
s jeho dobročinností tak spokojení, ţe museli doznat, ţe milodary Nandy Mahárádţi předčily milodary
králů minulosti, jakými byli Mahárádţa Prthu a Nrga.
Kdyţ člověk zná úplně slávu Pána a je připraven obětovat pro Něj vše, nazývá se
neboli ten, kdo je v Kršnově zájmu schopen rozdat třeba všechno.
Kdyţ Mahárádţa Judhišthira šel s Kršnou na místo oběti Rádţasúja, ve svých představách začal potírat
Kršnovo tělo santálovou pastou, zdobit Ho girlandou, která Mu sahala aţ ke kolenům, dal Mu zlatem
vyšívané šaty, klenoty osazené drahými kameny a mnoho ozdobených slonů, vozů a koní. Dále si přál
dát Kršnovi jako milodar své království, svou rodinu a také sám sebe. Taková byla touha Mahárádţi
Judhišthiry, a poté, kdyţ nezbývalo jiţ nic, co by bylo moţné dát jako milodar, začal být velice zmatený
a úzkostlivý.
Mahárádţa Bali jednou řekl svému knězi Šukráčárjovi: ,,Můj drahý světče, jsi velkým odborníkem na
védské poznání a proto védskými obřady uctíváš Nejvyšší Osobnost Boţství, Višnua. Co se týče tohoto
bráhmanského trpaslíka (inkarnace Vámanadévy), ať uţ je to Šrí Višnu, prostý bráhman či dokonce můj
nepřítel, rozhodl jsem se Mu dát jako milodar všechnu zemi, o kterou poţádal.`` Mahárádţovi Balimu
se dostalo takového štěstí, ţe před něj Pán natáhl svou ruku, která je načervenalá od dotyků ňader
bohyně štěstí, vţdy poprášených kunkumovým práškem. Nejvyšší Pán je tak velký, ţe bohyně štěstí je
poslušna Jeho rozkazů k poţitku, ale On přesto natáhl své ruce, aby přijal milodary Mahárádţi Baliho.
Člověk, který chce dát Kršnovi jako milodar vše, ale nechce nic na oplátku, si skutečně odříká. Oddaný
tak odmítá přijmout jakýkoliv druh osvobození, i kdyţ ho Pán nabízí. Skutečná láska ke Kršnovi se
projeví, kdyţ se Kršna stane příjemcem milodaru a oddaný dárcem.
V Hari-bhakti-sudhódaji Dhruva Mahárádţa podává další příklad: ,,Můj drahý Pane, prováděl jsem
odříkání a pokání, protoţe jsem od Tebe něco chtěl, ale Ty jsi mi za to dovolil spatřit Tebe samotného,
coţ nemohou ani velcí světci a mudrci. Hledal jsem nějaké střepy, ale místo toho jsem našel nejcennější
drahokam. Jsem proto zcela spokojen, můj Pane. Nechci jiţ od Tvojí Výsosti nic víc.``
Podobnou řeč najdeme ve třetím zpěvu, patnácté kapitole, 48. verši Šrímad Bhágavatamu. Čtyři světci
v čele se Sanakou Munim oslovili Pána následovně: ,,Drahý Pane, Nejvyšší Osobnosti Boţství, Tvá
pověst je velice přitaţlivá a prostá všeho hmotného znečištění. Zasluhuješ si proto, abys byl uctíván,
a ve skutečnosti jsi zdrojem všech poutních míst. Lidé s příznivým osudem, kterým se dostalo takového
štěstí, ţe mohou opěvovat Tvé vlastnosti, a kteří skutečně znají Tvé transcendentální postavení, se
nezajímají ani o osvobození, i kdyţ jim je osobně nabízíš. Jelikoţ jsou tak transcendentálně bohatí,
nechtějí přijmout ani postavení nebeského krále Indry. Vědí, ţe postavení krále nebes s sebou také nese
strach, zatímco pro ty, kteří se věnují opěvování Tvých transcendentálních vlastností, existuje jen radost
a oproštění se od všeho nebezpečí. Proč by člověka s takovým poznáním mělo přitahovat postavení
v nebeském království?``
Jeden oddaný vyjádřil své pocity o milodarech, jaké předvedl král Majúradhvadţa: ,,Nenacházím slov
pro činnosti Mahárádţi Majúradhvadţi, kterému se uctivě klaním.`` Majúradhvadţa byl velice
inteligentní a poznal, proč za ním jednou Kršna přišel v oděvu bráhmana. Kršna od něho poţadoval
polovinu jeho těla, které by rozřízla jeho manţelka a syn, a král Majúradhvadţa s tímto návrhem
souhlasil. Díky své intenzivní oddanosti neustále myslel na Kršnu a kdyţ poznal, ţe Kršna přišel
v bráhmanských šatech, nezdráhal se rozloučit s polovinou svého těla. Oběť Mahárádţi Majúradhvadţi
v Kršnově zájmu je na světě jedinečná a měli bychom se mu proto s veškerou úctou poklonit. Měl plné
poznání o Nejvyšší Osobnosti Boţství v šatech bráhmana a je známý jako dokonalý
,
člověk, jenţ si odříká.
Člověk, který je vţdy připraven uspokojit Kršnu, a který je vţdy obratný při vykonávání oddané
sluţby, se nazývá
neboli rytířský při provádění náboţenských obřadů. Pouze
pokročilí oddaní, provádějící náboţenské obřady, se mohou dostat na úroveň
.
Dharma-vírou se člověk stává tehdy, kdyţ prostuduje autoritativní písma, dodrţuje morální zásady, je
poctivý, snášenlivý a ovládá smysly. Lidé, kteří provádějí náboţenské obřady pro uspokojení Kršny,
jsou stálí v oddané sluţbě, zatímco lidem, kteří se věnují náboţenským obřadům bez záměru potěšit
Kršnu, se říká pouze zboţní.
Nejlepší příklad dharma-víry je Mahárádţa Judhišthira. Oddaný jednou řekl Kršnovi: ,,Můj drahý
Kršno, ó hubiteli všech démonů, Mahárádţa Judhišthira, nejstarší syn Mahárádţi Pándua, vykonal
všechny moţné oběti jen proto, aby Tě potěšil. Vţdy pozval nebeského krále Indru, aby se zúčastnil
oběti. Jelikoţ král Indra byl tak často pryč, musela Sačídéví strávit mnoho dní naříkáním nad Indrovou
nepřítomností s tvářemi v dlaních.``
Vykonávání různých obětí pro polobohy se povaţuje za uctívání údů Nejvyššího Pána. Polobozi se
povaţují za různé části vesmírného těla Pána, a konečným účelem jejich uctívání je potěšit Pána
částečným uctíváním Jeho různých údů. Mahárádţa Judhišthira neměl ţádnou takovou hmotnou touhu.
Vykonal všechny oběti pod Kršnovým vedením; ne proto, aby z nich získal nějaké osobní výhody.
Touţil jen potěšit Kršnu, a proto se mu říká nejlepší z oddaných. Neustále se nalézal v oceánu
láskyplné sluţby.
KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ SEDMÁ
Soucit a hněv
Soucit
Kdyţ extáze oddané sluţby vytváří ve spojitosti s Kršnou určitý druh nářku, nazývá se to oddaná
sluţba v soucitu. Podněty pro takovou oddanou sluţbu jsou Kršnovy transcendentální vlastnosti,
podoba a činnosti. Tuto extázi oddané sluţby někdy provází příznaky lítosti, těţkého dýchání, naříkání,
padnutí na zem a bití se do prsou. Někdy jsou viditelné příznaky jako lenost, zklamání, poníţení,
pokora, úzkost, zasmušilost, dychtivost, neklid, šílenství, smrt, zapomnětlivost, nemoc a iluze. Kdyţ
oddaný cítí v srdci obavy, ţe se Kršnovi můţe stát nějaká nehoda, nazývá se to oddaná sluţba
v zármutku. Takový zármutek je dalším příznakem oddané sluţby v soucitu.
V desátém zpěvu, šestnácté kapitole, 10. verši Šrímad Bhágavatamu je následující popis: Kdyţ Kršna
trestal v Jamuně Kálijanágu, velký had se Kršnovi omotal kolem těla, a jakmile všichni pasáčci viděli
Kršnu v této situaci, velice je to rozrušilo. Zármutek, rozrušení a strach je zmátly a začali padat na zem.
Pasáčci byli pod vlivem iluze, ţe se Kršnovi můţe přihodit nějaká nehoda, a proto není divu, ţe na nich
byly vidět tyto příznaky, vţdyť Kršnovi věnovali své přátelství, své vlastnictví, své touhy a sami sebe.
Kdyţ Kršna vstoupil do řeky Jamuny, kterou Kálija otrávil, matka Jašódá se bála nějakého neštěstí
a měla horký dech. Slzy z jejích očí se jí vpíjely do šatů a téměř omdlévala.
Kdyţ démon Šankhásura napadal Kršnovy královny jednu po druhé, Pán Baladéva stále více modral.
V Hansadútě je popsána následující událost: Gópí poţádaly Hansadútu, aby hledal známky Kršnových
lotosových nohou a aby je přijal jako je přijal Brahmá na svou helmici, kdyţ ukradl všechny Kršnovy
pasáčky. Brahmá litoval své výzvy, poklonil se Kršnovi a jeho helmici poznamenaly otisky Kršnových
nohou. Gópí připomněly Hansadútovi, ţe někdy i velký světec Nárada přichází při pohledu na tyto
šlépěje do veliké extáze, a někdy je touţí vidět i velcí osvobození světci. ,,Měl by ses proto velice
nadšeně snaţit najít otisky Kršnových nohou,`` naléhaly. To je další příklad oddané sluţby v soucitu.
Zde je příklad, kdy Sahadévu, mladšího bratra Nakuly, velice potěšil pohled na oslnivou zář
Kršnových šlépějí: Začal plakat a hlasitě volat, ,,Matko Mádrí! Kde jsi? Otče Pándu! Kde jsi? Je mi
velice líto, ţe tu nejste a nevidíte otisky Kršnových nohou!`` To je další příklad oddané sluţby
v soucitu.
Oddanou sluţbou bez silného pouta k Pánovi někdy provází smích a jiné příznaky, ale nikdy je
neprovází napětí či nářek, coţ jsou příznaky oddané sluţby v soucitu. Základem takového soucitu je
vţdy extatická láska. O předtuše, ţe se přihodí nějaké neštěstí Kršnovi nebo Jeho milovaným
královnám, jsme se jiţ zmínili v souvislosti s Baladévou a Judhišthirou. Takovou předtuchu
nezpůsobuje neznalost Kršnových nepochopitelných energií, ale spíše silná láska k Němu. Předtucha
neštěstí se ze všeho nejdříve projeví nářkem, ale postupně se vyvine v tak soucitnou láskyplnou extázi,
ţe dostane nový směr a přinese transcendentální potěšení.
Hněv
Objektem extatické láskyplné sluţby v hněvu je vţdy Kršna. V druhém ději, 37. verši Vidagdhamádhavy vyjadřuje Lalitá-gópí svůj hněv, který způsobil Kršna, kdyţ oslovuje Šrímatí Rádhárání
následovně: ,,Má drahá přítelkyně, mé niterné touhy se znečistily. Přijdu proto do Jamarádţových
končin. Je mi jen líto, ţe se Kršna ještě nepřestal smát tomu, jak Tě podvádí. Nevím, jak jsi mohla
vloţit všechnu svou lásku do tohoto chtivého mladého chlapce z prostředí pastevců.``
Kdyţ Dţaratí spatřila Kršnu, někdy říkala: ,,Ó Ty zloději věcí mladých dívek! Jasně na Tobě vidím
šaty mé snachy.`` Pak velice hlasitě křičela a obracela se na všechny obyvatele Vrndávany, aby jim
řekla, ţe syn krále Nandy zaloţil poţár v rodinném ţivotě její snachy.
Podobnou extatickou lásku v hněvu bylo vidět na Róhiní-déví, kdyţ zaslechla zvuk dvou padajících
ardţunových stromů, ke kterým byl Kršna přivázán. Všichni v okolí se hned vydali k místu, kde se to
přihodilo, a Róhiní-déví vyuţila příleţitosti, aby pokárala Jašódu následovně: ,,Je moţné, ţe umíš dobře
dát svému synovi za vyučenou tím, ţe Ho sváţeš provazem, ale proč se nedíváš, je-li tvůj syn na
nebezpečném místě? Stromy padají na zem a On se mezi nimi potuluje!`` Hněv Róhiní-déví na Jašódu
je příklad extatické lásky v hněvu, který zapříčinil Kršna.
Jednou, kdyţ byl Kršna s pasáčky na pastviskách, Jeho přátelé Ho poţádali, aby šel do tálavanského
lesa, kde sídlil Gardabhásura, démon v podobě osla, a působil tam nepokoje. Kršnovi přátelé chtěli jíst
ovoce z lesních stromů, ale nemohli tam jít ze strachu před démonem. Poţádali Kršnu, aby tam šel
a Gardabhásuru zabil. Kršna to udělal a kdyţ se všichni vrátili domů, zpráva o jejich denních
činnostech matku Jašódu velice rozrušila, protoţe chlapci poslali Kršnu samotného do takového
nebezpečí v lese Tálavana. Dívala se na hochy velice nahněvaně.
Zde je další příklad hněvu u jedné Rádháráníny přítelkyně: Kdyţ Rádhárání nebyla spokojená
s Kršnovým chováním a přestala s Ním mluvit, Kršna toho litoval, padl k Jejím lotosovým nohám
a prosil o odpuštění. Ani poté však Rádhárání nebyla spokojená a s Kršnou nemluvila. Tehdy Ji jedna
Její přítelkyně pokárala následujícími slovy: ,,Má drahá přítelkyně, dovoluješ, aby Tě míchala
měchačka nespokojenosti, co ti tedy mám říci? Jediná rada, kterou Ti mohu dát, je, abys odsud raději
okamţitě odešla, protoţe Tvé špatné chování mi přináší příliš mnoho bolesti. Nemohu snést pohled na
Tvé chování, protoţe máš stále zarudlý obličej, i kdyţ se Kršnovo paví pero dotklo Tvých nohou.``
Výše zmíněné stavy nespokojenosti a hněvu v oddané sluţbě se nazývají
Kdyţ Akrúra opouštěl Vrndávanu, některé starší gópí ho káraly následovně: ,,Ó synu Gándiní, tvá
krutost je věhlasnější neţ dynastie krále Jadua. Odváţíš Kršnu pryč a necháváš nás bez Něho
v ţalostném stavu. Ještě jsi ani neodjel a ţivotní dech všech gópí jiţ téměř zmizel.``
Kdyţ na shromáţdění Rádţasúja-jadţni, kterou pořádal Mahárádţa Judhišthira, Šišupála uráţel Kršnu,
nastal rozruch mezi Pánduovci a Kuruovci včetně praotce Bhíšmy. Nakula tehdy řekl velice rozhněván:
,,Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství a nehty na Jeho nohou zkrášluje světlo zářící z drahokamů na
helmicích védských autorit. Poniţuje-li Ho někdo, prohlašuji zde jako Pánduovec, ţe kopnu do jeho
helmice svojí levou nohou a prostřelím ho šípy, které budou stejně dobré jako
Jamarádţovo ţezlo!`` To je příklad extatické lásky ke Kršnovi v hněvu.
V transcendentálním hněvu člověk někdy říká sarkastické poznámky, uráţlivá slova a vrhá nepříznivé
pohledy. Někdy jsou vidět jiné příznaky, jako mnutí rukou, cvakání zubů, sevření rtů, pohybování
obočí, škrábání paţí, svěšení hlavy, rychlé dýchání, pronášení silných slov, přikyvování, ţluto
v koutcích očí a třesení rtů. Oči někdy zčervenají a někdy vyblednou. Někdy přijde pokárání a tichost.
Všechny příznaky hněvu se mohou rozdělit na dvě skupiny: příznaky základní a vedlejší, neboli stálé
a dočasné. Někdy se také jako vedlejší příznaky projeví citové pohnutí, zmatení, pýcha, zklamání, iluze,
neschopnost, závist, obratnost, nedbalost a známky těţké práce.
Ve všech těchto náladách extatické lásky se pocit strachu přijímá jako stálý činitel.
Kdyţ rozhněvaný Dţarásnadha napadl město Mathuru, díval se na Kršnu sarkastickými pohledy.
Baladéva tehdy vzal svůj pluh, svou zbraň, a díval se po Dţarásnadhovi se zabarvenýma očima.
Ve Vidagdha-mádhavě je pasáţ, ve které Šrímatí Rádhárání v rozhněvané náladě oslovuje svou matku
Paurnamásí, kdyţ Ji obvinila, ţe chodí za Kršnou. ,,Má drahá matko,`` řekla Rádhá, ,,co ti mám říci?
Kršna je tak krutý, ţe Mě často napadne na ulici, a kdyţ chci hlasitě křičet, ten chlapec s pavím perem
na hlavě Mi okamţitě zakryje ústa, abych nemohla volat o pomoc. A kdyţ chci ze strachu před Ním
odejít, okamţitě roztáhne paţe, aby Mi zabránil v cestě. Kdyţ ţalostně padnu k Jeho nohám, tak Mě
tento nepřítel démona Madhua v hněvivé náladě udeří do obličeje! Matko, pokus se pochopit Mou
situaci a nehněvej se na Mne zbytečně. Místo toho Mi prosím řekni, jak se mám chránit před těmito
hroznými Kršnovými přepady!``
Mezi současníky se někdy objevují známky hněvivé extáze z lásky ke Kršnovi. Příklad takového hněvu
byl vidět v hádce mezi Dţatilou a Mukharou. Dţatilá byla Rádháránína tchyně a Mukhará byla její
prababička. Obě hovořily o Kršnově zbytečném napadení Rádhárání, kdyţ šla po ulici. Dţatilá řekla:
,,Ty Mukharo s krutou tváří! Kdyţ slyším tvá slova, cítím, jako by mé srdce hořelo v ohni!`` Mukhará
dopověděla: ,,Ty hříšná Dţatilo, z tvých slov mám bolení hlavy! Nemůţeš nijak dokázat, ţe Kršna
napadl Rádhárání, dceru mé vnučky Kírtidy.``
Kdyţ si jednou Rádhárání sundávala náhrdelník, který Jí dal Kršna, Její tchyně Dţatilá řekla přítelkyni:
,,Má drahá přítelkyně, podívej se na překrásný náhrdelník, který Kršna věnoval Rádhárání. Nyní ho
nosí na krku, ale přesto nám chce říkat, ţe nemá s Kršnou ţádné styky. Jednání této dívky přineslo
ostudu celé naší rodině!``
Přirozenou závist vůči Kršnovi lidí jako je Šišupála nemůţeme přijímat jako hněvivou extatickou lásku
ke Kršnovi.
KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ OSMÁ
Obava a hrůza
Obava
Při extatické lásce ke Kršnovi v obavách způsobují strach dvě příčiny: Kršna samotný nebo nějaká
nebezpečná situace, ve které se Kršna ocitl. Kdyţ si oddaný o sobě myslí, ţe se dopustil přestupku proti
Kršnovým lotosovým nohám, Kršna samotný se stane předmětem obav v extatické lásce, a kdyţ se
z extatické lásky Kršnovi příznivci a přátelé obávají, ţe Mu hrozí nějaké nebezpečí, předmětem jejich
obav se stane situace.
Kdyţ Rkšarádţa bojoval proti Kršnovi a znenadání poznal, ţe Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství,
Kršna ho oslovil: ,,Můj drahý Rkšarádţo, proč tvá tvář tak vyschla? Zbav se prosím pocitu, ţe ti ode
Mne hrozí nějaké nebezpečí. Není zapotřebí, aby se tvé srdce takto chvělo. Uklidni se prosím.
Nehněvám se na tebe. Ty se však můţeš na Mě nahněvat, jak je ti libo - abys v boji se Mnou rozšířil
svou sluţbu a abys zvětšil Mou soutěţivost.`` V této situaci plné obav v extatické lásce ke Kršnovi je
předmětem obav samotný Kršna.
Další situace, při které je Kršna předmětem obav, je následující: Kdyţ malý Kršna dostatečně potrestal
hada Káliju v řece Jamuně, Kálija řekl Pánovi: ,,Ó hubiteli démona Mury, získal jsem svým pokáním
a odříkáním mnoho mystických sil, ale před Tebou nejsem ničím; jsem zcela bezvýznamný. Buď
prosím laskavý k ubohé duši, jako jsem já, a nehněvej se na mě. Neznal jsem Tvé skutečné postavení
a z nevědomosti jsem se dopustil hrozných přestupků. Prosím, ušetři mě. Jsem nejnešťastnější hloupé
stvoření. Prosím, buď ke mně milostivý.`` To je další příklad extatických obav v oddané sluţbě.
Kdyţ démon Kéší způsoboval ve Vrndávaně rozruch s tělem v podobě ohromného koně, které bylo tak
velké, ţe mohl přeskakovat stromy, matka Jašódá řekla svému manţelovi Nandovi Mahárádţovi: ,,Naše
dítě je velice neposedné a tak bychom udělali lépe, kdybychom Ho drţeli zavřeného doma. Mám velké
obavy z nedávných výtrţností démona Kéšího, který na sebe vzal podobu ohromného koně.`` Kdyţ se
rozneslo, ţe tento démon přišel v nahněvané náladě do Gókuly, matka Jašódá chtěla ochraňovat své dítě
a přepadla ji taková úzkost, ţe jí vyschla tvář a v očích měla slzy. To jsou některé známky extatických
obav v oddané sluţbě, způsobené spatřením a zaslechnutím něčeho, z čeho Kršnovi hrozí nebezpečí.
Kdyţ byla zabita čarodějnice Pútaná, některé přítelkyně matky Jašódy se jí na to vyptávaly. Matka
Jašódá je okamţitě poţádala: ,,Přestaňte prosím! Přestaňte prosím! Nezačínejte o Pútaně. Začnu se
hrozit jen při vzpomínce na tu událost. Pútaná přišla pozřít mého syna a podvodem mě přiměla k tomu,
ţe jsem jí dovolila vzít si dítě do náruče. Potom zemřela a její ohromné tělo vydalo zvuky podobné
hřmění.``
Vedlejší příznaky extáze oddané sluţby v obavách jsou vysychání v ústech, vzrušení, ohlíţení se,
skrývání se, zmatenost, hledání milovaného, který je v nebezpečí, a velice hlasité volání. Některé další
vedlejší příznaky jsou iluze, zapomnětlivost a očekávání nebezpečí. Za všech okolností je extatická
obava stálým neboli setrvávajícím činitelem. Obavy jsou způsobeny dopuštěním se přestupku nebo
nebezpečnými okolnostmi. Přestupků se lze dopustit různými způsoby a člověk, který se přestupku
dopustil, cítí obavy. Zapříčiní-li obavy nějaký strašidelný objekt, je jím obvykle osoba, která svými
rysy, povahou a působením nahání strach. Příkladem objektu, který způsobil extatické obavy, je
čarodějnice Pútaná. Obavy mohou způsobit krutí démoni jako král Kansa a velcí mocní polobozi jako
Indra nebo Šankara.
Démoni jako Kansa se bojí Kršny, avšak jejich pocity nelze popsat jako extatické obavy v oddané
sluţbě.
Hrůza
Z autoritativních zdrojů chápeme, ţe připoutanost ke Kršnovi někdy kvůli pocitům znechucení přivodí
v oddané sluţbě extázi hrůzy a odporu. Člověk s takovou extatickou lásku ke Kršnovi je téměř vţdy na
neutrálním stupni oddané sluţby (
). Popis extatické lásky způsobené hrůzou najdeme
v následující výpovědi: ,,Tento člověk se dříve zajímal výlučně o věci chtíče a smyslového poţitku
a dosáhl dokonalosti ve zneuţívání ţen ke splnění svých chtivých tuţeb. Jak pozoruhodné je, ţe tentýţ
člověk zpívá jména Kršny se slzami v očích a jakmile zahlédne tvář ţeny, okamţitě je znechucen.
Z výrazu jeho tváře soudím, ţe pohlavní ţivot nyní nenávidí.``
Podextatické příznaky v této náladě oddané sluţby jsou odplivnutí si při úvaze nad svým minulým
ţivotem, zkřivení obličeje, ucpání si nosu a mytí rukou. Také sem patří třesení těla, násilné kroucení
těla a pocení. Dalšími moţnými příznaky jsou stud, vyčerpání, šílenství, iluze, zklamání, pokora,
sebelítost, roztěkanost, dychtivost a ochrnutí těla.
Kdyţ oddaný naříká nad svými minulými odpornými činy a objeví se mu na těle zvláštní příznaky, jeho
pocitům se říká extáze oddané sluţby v hrůze. Je to způsobeno probuzením jeho vědomí Kršny.
K tomu se váţe následující prohlášení: ,,Jak se člověk můţe těšit z poţitku sexuálního ţivota v tomto
těle, které je pytlem kůţe a kostí naplněným krví a pokrytým kůţí a masem a které vytváří hlen
a odporné zápachy?`` Takové vnímání můţe mít jen ten, kdo probudil své vědomí Kršny a kdo si plně
uvědomil odpornou povahu tohoto hmotného těla.
Šťastné dítě v lůně své matky se modlilo ke Kršnovi následovně: ,,Ó nepříteli Kansy, tolik trpím kvůli
hmotnému tělu. Jsem nyní vězněno ve změti krve, moče a tekutých výkalů v lůně mé matky. Jelikoţ ţiji
v takových podmínkách, zakouším velké bolesti. Ó boţský oceáne milosti, buď prosím ke mně
milostivý. Nemám ţádné schopnosti zaměstnat se v Tvé láskyplné oddané sluţbě, ale prosím, zachraň
mě!`` Podobně mluví i člověk, který poklesl do pekelných ţivotních podmínek. Oslovil Nejvyššího
Pána následovně: ,,Můj drahý Pane, Jamarádţa mě přivedl do míst, která jsou plná odporných
a nepříjemných zápachů. Je zde tolik hmyzu a červů a jsem obklopen výkaly různých nemocných lidí.
Při pohledu na tento hrůzný výjev mě začínají bolet oči a začínám být téměř slepý. Proto se modlím, ó
můj Pane, vysvoboditeli z pekelných podmínek. Poklesl jsem do tohoto pekla, ale neustále se budu
snaţit vzpomínat na Tvé svaté jméno a tímto způsobem se budu snaţit udrţet tělo a duši pohromadě.``
To je další příklad extatické lásky ke Kršnovi v hrůzné situaci.
Je třeba pochopit, ţe jakýkoliv člověk, který neustále zpívá svatá jména Pána - získal transcendentální pouto ke Kršnovi, a tak v jakýchkoli ţivotních
podmínkách zůstává spokojen při pouhé vzpomínce na Pánovo jméno s plnou náklonností a extatickou
láskou.
Závěrem můţeme říci, ţe extatická láska ke Kršnovi v hrůze se objevuje během rozvoje od neutrálního
vztahu k rozvinuté náklonnosti.
KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ DEVÁTÁ
Směšování ras
Jak jsme jiţ popsali, existuje dvanáct různých druhů ras neboli extatických vztahů oddaných ke
Kršnovi. Pět ras je přímých a patří sem neutrálnost, sluţebnictví, přátelská láska, rodičovská láska
a milostná láska. Sedm ras je nepřímých a jsou to: smích, údiv, rytířství, soucit, hněv, obavy a hrůza.
Pět přímých ras je věčně projeveno ve světě Vaikunthy, v duchovním království, zatímco sedm
nepřímých ras se věčně projevuje a neprojevuje v Gókule Vrndávaně, kde Kršna ukázal své
transcendentální zábavy v hmotném světě.
Vedle stálé základní rasy velice často shledáváme přítomnost nějaké jiné rasy a smíchání těchto
láskyplných nálad je někdy slučitelné neboli chutné a někdy neslučitelné neboli nechutné. Nyní bude
následovat vědecký rozbor slučitelnosti a neslučitelnosti směsí různých ras neboli láskyplných nálad.
Kdyţ se v rase neutrální lásky (
) objeví známky hrůzy a údivu, výsledek je slučitelný.
Kdyţ se k neutrální lásce připojí projevy milostné lásky, rytířství, hněvu nebo obav, výsledek je
neslučitelný.
Připojí-li se v extázi sluţebnické nálady projevy obav, neutrální lásky nebo rytířství (jako je
a
), výsledek je slučitelný. Extázi oddané sluţby v rytířství
(
) a hněvu vytváří přímo samotný Kršna.
Extázi přátelské lásky lze velice dobře spojit s milostnou láskou, smíchem nebo rytířstvím. Přátelská
láska je naprosto neslučitelná ve spojení s obavami nebo rodičovskou láskou.
Extáze rodičovské náklonnosti je ve spojení se smíchem, soucitem nebo obavami slučitelná, třebaţe je
mezi nimi propastný rozdíl.
Směs extáze rodičovské lásky s milostnou láskou, rytířstvím nebo hněvem je neslučitelná.
Směs extáze oddanosti v milostné lásce se smíchem nebo přátelstvím je slučitelná.
Podle jistých odborníků jsou s extází milostné lásky slučitelné pouze pocity rytířství, známé jako
a
. Kromě těchto dvou nálad jsou všechny ostatní projevy
s milostnou láskou neslučitelné.
Směs extáze smíchu v oddané sluţbě s obavami, milostnou láskou nebo rodičovskou láskou je
slučitelná, zatímco směs se soucitem nebo hrůzou je neslučitelná.
Směs extáze oddanosti v údivu s rytířstvím nebo neutrální láskou je slučitelná, zatímco směs s hněvem
nebo obavami je vţdy neslučitelná.
Směs extáze rytířství v oddané sluţbě s údivem, smíchem nebo sluţebnictvím je slučitelná, zatímco
směs s obavami nebo milostnou láskou je neslučitelná. Podle názorů některých odborníků je extáze
neutrální lásky vţdy slučitelná s oddanou sluţbou v rytířství.
Směs extáze soucitu v oddané sluţbě s hněvem nebo rodičovskou láskou je slučitelná, zatímco směs se
smíchem, milostnou láskou nebo údivem je vţdy neslučitelná.
Směs extáze hněvu v oddané sluţbě se soucitem nebo rytířstvím je slučitelná, zatímco směs se
smíchem, milostným spojením nebo obavami je zcela neslučitelná.
Směs extáze obav v oddané sluţbě s hrůzou nebo soucitem je slučitelná.
Směs extáze rytířství v oddané sluţbě s milostným spojením, smíchem nebo hněvem je vţdy
neslučitelná.
S extází hrůzy v oddané sluţbě jsou pocity neutrální lásky, smíchu nebo sluţebnictví slučitelné,
zatímco pocity milostného spojení a přátelství jsou neslučitelné.
Výše uvedené rozbory jsou příklady studie rasábhásy neboli neslučitelného smíšení ras.
Transcendentální věda rasábhásy můţe podrobně vysvětlit, které nálady extatické lásky jsou vzájemně
slučitelné a neslučitelné. Kdyţ Šrí Čaitanja Maháprabhu pobýval v Dţagannátha Purí, přicházelo za
Ním mnoho básníků a oddaných a předkládali svá díla a básně, ale pravidlem bylo, ţe sekretář Pána
Čaitanji, Svarúpa Dámódara, nejprve všechna díla důkladně zkontroloval, a teprve kdyţ shledal, ţe se
tam nevyskytuje neslučitelnost ras neboli transcendentálních nálad, dovolil básníkovi, aby předstoupil
před Pána Čaitanju a přednášel svou poezii.
Téma neslučitelnosti je velice důleţité a čistí oddaní vţdy očekávají, ţe v popisech různých vztahů
k Osobnosti Boţství naleznou dokonalou slučitelnost. Studium slučitelnosti a neslučitelnosti někdy
bývá velice spletité a zde je podán náznak toho, proč tomu tak je. Kdyţ jeden přítel potká druhého
přítele, nálada vytvořená setkáním se obvykle chápe jako velice příjemná, avšak při takových setkáních
mezi dvěma přáteli dochází k tolika pocitům, ţe je obtíţné zjistit, kdy pocity opravdu začínají být
slučitelné a kdy začínají být neslučitelné.
Zkušení učenci rozebírali rasy, které jsou vzájemně slučitelné, porovnáváním různých ras v určité
směsi. Podle této metody se převládající pocit nazývá celek a podřízené pocity se nazývají část.
Následující citát vyjasňuje vztah části a celku: ,,Všechny ţivé bytosti jsou jako jiskry z nejvyššího
ohně, a tak nevím, jestli já, nepatrná jiskra, se budu schopná zaměstnat v transcendentální láskyplné
sluţbě nejvyššímu ohni, Pánu Kršnovi.`` V tomto prohlášení jsou pocity neutrální lásky brány jako
celek, zatímco touha slouţit Pánu je brána jako část. V záři Brahmanu ve skutečnosti není příleţitost
k vzájemné výměně láskyplné extáze mezi Pánem a oddaným.
Dále citujeme oddaného, který naříká následovně: ,,Běda, stále se snaţím vychutnávat různé radosti
tohoto těla, coţ je pouze kůţe pokrývající hlen, sperma a krev. V tomto stavu vědomí jsem tak
zatracený, ţe nemohu vychutnávat transcendentální extázi vzpomínání na Nejvyšší Osobnost Boţství.``
V tomto prohlášení jsou dvě extatické láskyplné nálady, a to neutrálnost a hrůza. Neutrálnost je zde
brána jako celek, zatímco extáze hrůzy je částí.
Následující výpověď oddaného je podobná: ,,Začnu nyní svou sluţbu ovíváním Nejvyšší Osobnosti
Boţství, Šrí Kršny, který je posazený na zlatém trůně. On je Nejvyšší Parabrahma ve své věčné
transcendentální podobě s barvou pleti tmavého mraku. Nyní se vzdávám pout k hmotnému tělu, coţ
není nic jiného neţ hromada masa a krve.`` Zde se také jedná o spojení sluţebnictví a hrůzy, kde je
extáze sluţebnictví brána jako celek a extáze hrůzy jako část.
Další prohlášení zní následovně: ,,Kdy budu oproštěn od kvality nevědomosti? A kdy takto očištěn
dosáhnu úrovně věčné sluţby Kršnovi? Pouze pak Ho budu moci uctívat, neustále pozorovat Jeho
lotosové oči a krásný obličej.`` V tomto prohlášení je celkem extáze neutrálnosti a částí je sluţebnictví.
Další prohlášení zní následovně: ,,Pohlédni prosím na tohoto oddaného, který tančí při pouhé
vzpomínce na Kršnovy lotosové nohy. Pouhým pozorováním jeho tance ztratíš veškerý zájem i o ty
nejkrásnější ţeny!`` V tomto výroku je celkem neutrálnost a částí je hrůza.
Jeden oddaný směle řekl: ,,Můj drahý Pane, nyní odvracím svou tvář od jakékoliv myšlenky na
společnost mladých dívek. Co se týče realizace Brahmanu, ztratil jsem veškerý zájem, protoţe jsem
zcela ponořen do myšlenek na Tebe. Při té blaţenosti jsem ztratil všechny ostatní touhy, dokonce
i touhu po mystických silách. Mou mysl nyní poutá pouze uctívání Tvých lotosových nohou.`` V tomto
prohlášení je celkem extáze neutrálnosti a částí je rytířství.
V dalším citátu je Subala osloven takto: ,,Můj drahý Subalo, dívky z Vrndávany, kterým se dostalo
příleţitosti těšit se z Kršnových polibků, musí být ty nejšťastnější ze všech dívek na světě.`` V tomto
případě je extáze přátelské oddané sluţby celkem a extáze milostné lásky částí.
Následující slova řekl Kršna gópím: ,,Mé drahé okouzlené, nezírejte na Mě s tak touţebnýma očima.
Buďte spokojené a vraťte se do svých domovů ve Vrndávaně. Vaší přítomnosti zde není třeba.`` Kdyţ
Kršna tímto způsobem ţertoval s vradţskými dívkami, které přišly s velkou nadějí, aby se s Ním
radovaly v tanci
, Subala tam byl také a začal se na Kršnu dívat široce otevřenýma a smějícíma
se očima. Subalovy pocity obsahovaly směs přátelství a smíchu v oddané sluţbě. Přátelství se zde
povaţuje za celek a smích za část.
Následující příklad obsahuje směs extatického přátelství a smíchu, z čehoţ první je celkem a druhé
částí. Kdyţ Kršna uviděl, ţe se Subala v Rádháráníných šatech tiše skrývá ve stínu pěkného stromu
na břehu Jamuny, okamţitě v údivu povstal ze svého místa. Kdyţ Subala Kršnu zahlédl,
snaţil se skrýt svůj smích tím, ţe si zakrýval tváře.
Dalším příkladem je směs rodičovské lásky a soucitu v oddané sluţbě. Kdyţ matka Jašódá myslela na
to, ţe její syn chodí po lese bez deštníku a bez bot, začala se velice rmoutit při pomyšlení, kolik nesnází
musí Kršna pociťovat. V tomto příkladě je celkem rodičovská láska a částí je soucit.
Následující příklad se týká směsi rodičovské lásky a smíchu. Přítelkyně matky Jašódy jí řekla: ,,Má
drahá Jašódo, tvůj syn velice prohnaně ukradl z mého domova hroudu másla, a abych za Jeho
nezbednost dávala vinu svému synovi, potřel trochou másla obličej mého syna, kdyţ spal!`` Kdyţ to
matka Jašódá uslyšela, pohnula svým pokřiveným obočím a jen se dívala na svou přítelkyni s úsměvem
na tváři. Kéţ matka Jašódá poţehná všem svým úsměvem. V tomto příkladě je celkem rodičovská láska
a částí je smích.
Dále následuje příklad smíšení několika nálad s oddanou sluţbou. Kdyţ Kršna drţel levou rukou kopec
Góvardhana, vlasy měl rozpuštěné na ramenou a zdálo se, ţe se potí. Kdyţ to matka Jašódá viděla,
začala se třást. Kdyţ se pak na ten výjev dívala s rozevřenýma očima, viděla, ţe Kršna začíná předvádět
různé grimasy. Byla velice šťastná a začala se smát. Kdyţ pak zase pomyslela na to, ţe Kršna drţí
kopec tak dlouhou dobu, šaty jí zvlhly potem. Kéţ matka Jašódá Vradţéšvarí ochrání svou nekonečnou
milostí celý vesmír! V tomto příkladě je celkem rodičovská láska a částmi jsou obavy, údiv, smích,
soucit a podobně.
Řeč Šrímatí Rádhárání je příkladem směsi milostné lásky a rodičovského citu: ,,Mé drahé přítelkyně,
jen se podívejte, jak Kršnova ruka spočívá na Subalově rameni, který je oblečen jako mladá dívka!
Myslím, ţe Mi přes Subalu posílá nějaký vzkaz.`` Význam je ten, ţe nadřízení Rádhárání nemají rádi,
kdyţ se s Ní Kršna nebo Jeho přátelé pasáčci stýkají. Proto se přátelé někdy oblékali do ţenských šatů,
aby mohli dát Rádhárání od Kršny zprávy. V tomto případě je celkem milostná láska a částí je
rodičovství.
Následující příklad je směsí milostné lásky a smíchu v oddané sluţbě. Kršna v šatech mladé dívky řekl
Rádhárání: ,,Ó Ty máš tak tvrdé srdce! Nevíš, ţe Já jsem Tvá sestra? Proč Mě nepoznáváš? Buď ke
Mně milostivá, vezmi Mě prosím kolem ramen a s láskou Mě obejmi!`` Kdyţ byl Kršna oblečen
naprosto stejně jako Rádhárání a říkal tato pěkná slova, Šrímatí Rádhárání poznala Jeho záměr. Jelikoţ
však byla před mnoha svými nadřízenými, jenom se usmála a nic neřekla. V tomto případě je extáze
milostné lásky brána jako celek a extáze smíchu jako část.
Následující popis znázorňuje směs různých pocitů. Kdyţ jedna z druţek Čandrávalí uviděla, ţe se
Kršna připravuje bojovat s démonem Vršásurou, začala si myslet: ,,Jak je Kršna úţasný! Jeho mysl
okouzluje obočí usměvavé Čandraválí, Jeho paţe, podobající se hadům, jsou na ramenou Jeho přítele
a současně křičí jako lev, aby povzbudil Vršásuru k boji!`` To je příklad milostné lásky, přátelství
a rytířství. Milostná láska je zde brána jako celek, přátelství a rytířství jako části.
Kdyţ Kubdţá uchopila Kršnu za Jeho ţluté šaty, jelikoţ cítila téměř chtíč na základě sexuální touhy,
Kršna před mnoha lidmi, kteří tam stáli a smáli se, pouze sklonil hlavu s ruměncem na tvářích. To je
příklad směsi extatické milostné lásky a smíchu. Smích je brán jako celek a milostná láska jako část.
Višálu, pasáčka, který se pokoušel bojovat s Bhadrasénou, oslovil další pasáček následovně: ,,Proč se
pokoušíš přede mnou ukázat svůj rytířský duch? Před tím ses dokonce pokoušel bojovat se Šrídámou,
ale musíš vědět, ţe Šrídámu nezajímá boj ani se stovkami Balarámů. Proč tedy jednáš tak nadšeně, kdyţ
ve skutečnosti nejsi ani trochu důleţitý?`` To je příklad směsi oddaného přátelství a rytířství. Rytířství
je bráno jako celek a přátelství jako část.
Šišupála měl ve zvyku Kršnu hanět a jeho uráţky popouzely Pánduovy syny více neţ samotného
Kršnu. Pánduovci se vyzbrojili všemi moţnými zbraněmi, aby Šišupálu zabili. Jejich pocity byly směsí
extatického hněvu a přátelství, kde hněv je celkem a přátelství částí.
Kršna jednou pozoroval Šrídámu, jak velice dovedně pouţívá tyč k boji proti Balarámovi, který byl
odborníkem v boji s kyjem, a který kyjem zabil dokonce i démona Pralambásuru. Kdyţ Kršna uviděl,
ţe Šrídámá, který pouţíval pouze malou tyč, nakonec Balarámu porazil, naplnila Ho radost a začal na
Šrídámu hledět s velkým údivem. V tomto případě se jedná o směs údivu, přátelství a rytířství v oddané
sluţbě. Přátelství a rytířství se povaţují za části a údiv za celek.
Odborníci na rozbory těchto různých druhů nálad nás poučují, ţe kdyţ se různé nálady vzájemně
překrývají, říká se náladě, která je celkem, neboli převládající náladě, stálá extáze. Ve Višnudharmóttaře je potvrzeno, ţe kdyţ se mnoho nálad oddané extáze smísí dohromady, převládající náladě
neboli celku se říká stálá extáze oddané sluţby. Druhořadá nálada se můţe na nějakou dobu projevit,
ale nakonec splyne s převládajícím celkem. Proto se jí říká vedlejší extáze oddané sluţby.
K tomu se váţe analogie ukazující vztah části a celku. Pán Vámanadéva je ve skutečnosti Nejvyšší
Osobnost Boţství, ale zdálo se, ţe se ,,narodil`` jako jeden z Indrových bratrů. Vámanadéva je někdy
povaţován za méně důleţitého poloboha, ale ve skutečnosti je udrţovatelem Indry, krále polobohů.
Vámanadéva je tedy ve svém skutečném postavení nejvyšším celkem, zdrojem veškerého systému
polobohů, třebaţe je někdy povaţován za podřízeného poloboha. Stejně tak se můţe zdát, ţe
,
která ve skutečnosti převaţuje, se někdy projevuje jako druhořadá, i kdyţ je ve skutečnosti hlavním
neboli převládajícím láskyplným pocitem oddaného.
Kdyţ se vedlejší extáze oddané sluţby v určité době projeví jako převládající, přesto se stále povaţuje
za část. Neprojeví-li se příliš význačně, objeví se jen slabě a rychle splyne opět s celkem. V případech
tak slabého projevení se nebere ani v úvahu, stejně jako kdyţ člověk jí nějaká chutná jídla a sní také
malé stéblo trávy; neucítí jeho chuť, a nebude se ani zajímat, jak takové stéblo chutná.
KAPITOLA PADESÁTÁ
Další rozbory smíšených ras
Jiţ dříve jsme vysvětlili, ţe kdyţ se určité druhy nálad smísí a dojde ke spojení protichůdných nálad,
situace se nazývá neslučitelná. Jíme-li sladkou rýţi, v níţ je zamícháno něco slaného nebo kyselého,
směs není příliš chutná a nazývá se neslučitelná.
Ukázkovým příkladem neslučitelnosti je prohlášení impersonalisty, který hlasitě naříkal: ,,Přitahoval
mě pouze neosobní rys Brahmanu a proţil jsem své dny bez uţitku v tranzu. Nevěnoval jsem náleţitou
pozornost Šrí Kršnovi, který je zdrojem neosobního Brahmanu a oceánem všech transcendentálních
radostí.`` V této řeči jsou známky neutrálnosti a milostné lásky a výsledná nálada je neslučitelná.
Na místech jako je Vrndávana někdy shledáváme, jak lidé s mírným oddaným přístupem v neutrální
lásce ke Kršnovi se uměle snaţí okamţitě dosáhnout úrovně milostné lásky. Neutralita a milostná láska
jsou neslučitelné, a proto shledáváme, ţe takoví lidé z úrovně oddané sluţby poklesnou.
Neslučitelnost vyjádřil velký oddaný na úrovni neutrálnosti, kdyţ se sarkasticky modlil: ,,Velice
touţím vidět Kršnu, Nejvyšší Osobnost Boţství, který je milionkrát laskavější neţ Pitové (předci) na
Pitralóce, a kterého vţdy uctívají velcí polobozi a světci. Poněkud mě však udivuje, ţe ačkoliv je Kršna
manţelem bohyně štěstí, Jeho tělo je často poznamenáno rýhami od nehtů obyčejných nevěstek!`` To je
příklad neslučitelnosti, jelikoţ je to směs neutrálnosti a vysoké milostné lásky.
Gópí řekla: ,,Můj drahý Kršno, první věc, kterou bys měl udělat, je, ţe bys mě měl obejmout svými
silnými paţemi. Pak, můj drahý příteli, nejprve přičichnu k Tvé hlavě a pak si s Tebou budu uţívat.``
To je příklad neslučitelnosti, ve které celkem je milostná láska a částí sluţebnictví.
Jeden oddaný řekl: ,,Můj drahý Kršno, jak Tě mohu oslovit jako svého syna, kdyţ Tě velcí védántisté
oslovují jako Absolutní Pravdu a vaišnavové, kteří dodrţují zásady Nárada-paňčarátry, jako Nejvyšší
Osobnost Boţství? Jsi právě ta Nejvyšší Osoba - jak by mohl být můj jazyk tak neobyčejně smělý, aby
Tě oslovil jako obyčejného syna?`` V této řeči jde o směs neutrálnosti a rodičovské lásky a výsledek je
neslučitelný.
Další oddaná řekla: ,,Můj drahý příteli, má mladistvá krása je pomíjivá jako záblesky na obloze, a to,
ţe mám přitaţlivé tělesné rysy, není tudíţ důleţité. Nikdy jsem se s Kršnou nesetkala, a proto tě prosím,
abys mi okamţitě zařídila setkání s Ním.`` V tomto případě jde o neslučitelné smíšení neutrální nálady
a milostné lásky.
Chtivá ţena v Kailáse jednou řekla Kršnovi: ,,Můj drahý Kršno, ať dlouho ţiješ!`` a kdyţ to dořekla,
objala Ho. To je příklad neslučitelnosti vyplývající ze směsi rodičovské lásky a milostné lásky.
Účelem uvedených rozborů je ukázat, ţe pokud po smíchání různých nálad neboli vzájemných výměn
extatické lásky mezi Kršnou a oddanými není výsledek čistý, dojde k vzájemné neslučitelnosti. Jakmile
jsou pocity protichůdné, podle názoru věrohodných oddaných jako je Rúpa Gósvámí je výsledek
neslučitelný.
Obyčejná oddaná jednou oslovila Kršnu: ,,Můj drahý chlapče, vím, ţe mé tělo je pouhá směs masa
a krve a nikdy Ti nemůţe slouţit k poţitku. Mě však přesto tolik přitahuje Tvá krása, ţe si přeji, abys
mě přijal jako svou milostnou partnerku.`` V tomto prohlášení je neslučitelnost způsobena směsí hrůzy
a milostné lásky v oddané sluţbě.
Šríla Rúpa Gósvámí varuje oddané, aby se ve svých dílech a svém jednání takových neslučitelností
nedopouštěli. Přítomnost neslučitelných pocitů se nazývá
. Jestliţe se v jakékoliv
knize pojednávající o oddané sluţbě Kršnovi vyskytne
, ţádný vzdělaný učenec nebo
oddaný ji nepřijme.
V druhém ději, 17. verši Vidagdha-mádhavy říká Paurnamásí Nándímukhí: ,,Jen se podívej, jak je to
úţasné! Velcí světci o Kršnovi meditují, kdyţ byli oproštěni od všech hmotných záleţitostí, a s velkými
obtíţemi se snaţí vloţit Kršnu do svých srdcí. A tato mladá dívka se naopak snaţí odpoutat svou mysl
od Kršny, aby ji mohla zapojit do hmotných činností smyslového poţitku. Jak politováníhodné, ţe tato
dívka se snaţí odehnat ze svého srdce Šrí Kršnu, kterého hledají velcí světci prostřednictvím přísného
odříkání a vytrvalosti!`` Třebaţe jsou v této řeči protichůdné nálady extatické oddanosti, výsledek není
neslučitelný, protoţe milostná láska je tak vznešená, ţe všechny ostatní druhy nálad přehluší. Šríla
Dţíva Gósvámí k tomu poznamenává, ţe tak milující rozpoloţení mysli nemohou mít všichni. Je moţné
pouze v případě vrndávanských gópí.
Existuje mnoho příkladů protichůdných nálad, kde nedochází k zvrácené situaci
.
Jeden niţší polobůh z nebeských planet jednou poznamenal: ,,Kršnu, jehoţ ţertovným slovům se
obyvatelé Vradţi kdysi tak smáli, nyní napadl král hadů Kálija, a pro všechny se stal předmětem
úzkostlivého nářku!`` V tomto případě se jedná o směs smíchu a soucitu, avšak nedochází
k neslučitelnosti, protoţe v obou rasách se zvyšuje láskyplná náklonnost ke Kršnovi.
Šrímatí Rádhárání jednou bylo řečeno, ţe i kdyţ zanechala všech činností, zůstala i nadále tím
největším zdrojem inspirace pro všechny druhy oddané sluţby. Znělo to následovně: ,,Má drahá
Rádhárání, v odloučení od Kršny jsi nyní nehybná jako ten nejkrásnější strom, jehoţ půvab nezastiňují
ţádné listy. Tvá vyrovnaná nálada způsobuje, ţe vypadáš, jako bys zcela splývala s realizací
Brahmanu!`` V tomto příkladě se jedná o směs milostné lásky a neutrální lásky, avšak milostná láska
vše předčí. Realizace Brahmanu je v podstatě pouze ustrnulým bytím. Samotný Kršna řekl: ,,Šrímatí
Rádhárání se pro Mě stala zosobněným klidem. Kvůli Ní teď ani nespím. Bez přestání se dívám do
prázdna, nemrkám ani očima a neustále jsem v meditativní náladě. Kvůli Ní nyní dokonce ţiji v horské
jeskyni!`` To je příklad milostné lásky smíšené s neutrální láskou, avšak není zde ţádná neslučitelnost.
Následující rozhovor se skládá z otázek poloţených Rambhě, oslavované krasavici, a z jejích
odpovědí. Rambha dostala otázku: ,,Má drahá Rambho, kdo jsi?`` Odpověděla: ,,Jsem zosobněný
klid.`` Otázka: ,,Proč jsi tedy na obloze?`` Odpověď: ,,Jsem na obloze, abych poznala Nejvyšší
Absolutní Pravdu.`` Otázka: ,,Proč potom tak upřeně hledíš?`` Odpověď: ,,Abych se podívala na
nejvyšší krásu Absolutní Pravdy.`` Otázka: ,,Proč se tedy zdá, ţe máš rozrušenou mysl?`` Odpověď:
,,Protoţe Amor působí.`` V tomto příkladě nedošlo ke zvrácenému předloţení nálad, protoţe extáze
milostné lásky celkově předčila neutrální úroveň oddané sluţby.
V desátém zpěvu, šedesáté kapitole, 45. verši Šrímad Bhágavatamu řekla Rukminí-déví: ,,Můj drahý
manţeli, ţena, která nemá chuť na transcendentální radost pocházející z osobního styku s Tebou má
jistě sklon přijmout za svého manţela někoho, kdo je zvenčí pouhou směsí kníru, vousů, chlupů, nehtů
a nějakých vlasů a uvnitř jsou v něm svaly, kosti, krev, střevní červi, výkaly, hlen, ţluč a podobné věci.
Takový manţel je ve skutečnosti pouhé mrtvé tělo, ale ţena, kterou nepřitahuje Tvá transcendentální
podoba, bude muset tuto směs výkalů a moče přijmout za svého manţela.`` Toto prohlášení, ve kterém
jsou vyjmenovány sloţky hmotného těla, není zvrácenou náladou v transcendentální realizaci, protoţe
ukazuje správné rozlišování mezi hmotou a duší.
V druhém ději, 31. verši Vidagdha-mádhavy říká Kršna svému příteli: ,,Můj drahý příteli, jak je
úţasné, ţe od doby, co jsem spatřil překrásné lotosové oči Šrímatí Rádhárání, mám sklon plivat na
měsíc a na lotosový květ!`` To je příklad milostné lásky smíšené s hrůzou, avšak nedošlo
k neslučitelnosti.
Následuje úryvek, který popisuje různé nálady oddané sluţby: ,,Ačkoliv je Kršna pro všechny
nepřátele nepřemoţitelný, vrndávanští pasáčci téměř ztmavli údivem při pohledu na Jeho úţasné
královské šaty a Jeho výkony v boji na Kuruovském bitevním poli.`` Je to směs rytířských činností
a obav v oddané sluţbě, ale není to zvrácený odraz nálad.
Jedna obyvatelka Mathury poţádala svého otce, aby zavřel dveře a pak s ní šel do školy Sándípani
Muniho najít Kršnu. Stěţovala si, ţe Kršna jí zcela ukradl její mysl. V tomto příkladě jde o směs
milostné lásky a rodičovské lásky, avšak nejde o neslučitelnost.
(impersonalista) vyjádřil svou touhu následovně: ,,Kdy budu moci spatřit Pána,
nejvyšší absolutní Osobnost Boţství, jenţ je věčnou blaţeností a poznáním a jehoţ hruď je potřena
kunkumovým práškem od dotyků ňader Rukminí?`` Zde je směs milostné lásky a neutrálnosti. Třebaţe
jde o protichůdné nálady, nedochází k neslučitelnosti, protoţe i
začne být ke
Kršnovi přitahován.
Nanda Mahárádţa řekl své manţelce: ,,Má drahá Jašódo, tvůj syn Kršna je křehký a jemný jako květ
, ale přesto šel zabít démona Kéšího, který je silný jako hora. Začal jsem se proto poněkud
obávat. Ale to nevadí, vše dobré mému synovi! Pozvednu svou ruku, která je silná jako sloup, a zabiji
démona Kéšího, jen abych všechny obyvatele Vradţa-mandaly zbavil úzkosti!`` V jeho řeči jsou dva
druhy nálady: rytířství a obavy. Obě však umocňují postavení rodičovské lásky a nedochází proto
k neslučitelnosti.
V Lalita-mádhavě Šríly Rúpy Gósvámího se říká: ,,Po Kršnově příchodu do Kansovy obětní arény
hleděli Kansovi kněţí na Kršnu se zhnuseným výrazem. Celou arénu naplňovaly obavy Kansy a jeho
kněţí a neklidné výrazy radosti na tvářích Kršnových přátel. Jeho závistiví soci cítili zklamání. Velcí
světci meditovali. Dévakí a ostatní matky měly v očích horké slzy a zdatným bojovníkům vstávaly vlasy
na hlavě. Polobozi jako Indra měli v srdcích údiv. Sluţebníci tančili a neposedné oči všech mladých
dívek poskakovaly z jednoho místa na druhé.`` V této ukázce je popis směsi různých nálad, avšak není
v ní neslučitelnost.
Podobná pasáţ, ve které také nenalezneme neslučitelnost, je v Lalita-mádhavě, kde její autor ţehná
všem čtenářům knihy následujícím způsobem: ,,Nejvyšší Pán, Osobnost Boţství, můţe zvednout horu
prstem levé ruky, ale přesto je skromný a pokorný. Ke svým milovaným oddaným je vţdy laskavý.
Překazil Indrův pokus o odplatu za odmítnutí oběti Indra-jadţňa a přináší radost všem mladým dívkám.
Kéţ je k vám všem vţdy milostivý!``
KAPITOLA PADESÁTÁ PRVNÍ
Zvrácený výraz nálad
neboli neslučitelná směs nálad se dělí na tři skupiny:
(napodobování) a
(zvrácené nebo zkreslené nálady).
(falešný projev),
Impersonalista, který právě spatřil Kršnu, řekl: ,,Kdyţ se člověk zcela oprostí od veškerého znečištění
hmotné existence, zakusí transcendentální blaţenost z ustáleného tranzu. Jakmile jsem však spatřil
Tebe, původní Osobnost Boţství, zakusil jsem stejnou blaţenost.`` Tomuto zvrácenému odrazu nálad se
říká
neboli zvrácený odraz smíšeného impersonalismu a personalismu.
Následuje další citát: ,,Kamkoliv se podívám, všude vidím pouze Tvou osobnost. Vím, ţe jsi proto
neznečištěná zář Brahmanu, nejvyšší příčina všech příčin. Myslím, ţe v tomto vesmírném projevu
neexistuje nic jiného neţli Ty.`` To je další příklad zvráceného odrazu impersonalismu a personalismu
(
).
Kdyţ Madhumangala, Kršnův důvěrný přítel, ţertovně před Kršnou tančil, nikdo mu nevěnoval
pozornost a on ţertem řekl: ,,Můj drahý Pane, prosím, buď ke mně milostivý. Modlím se o Tvou
milost.`` To je
v přátelském vztahu a neutralitě.
Kansa jednou oslovil svou sestru Dévakí následovně: ,,Má drahá sestro, spatřil jsem tvého drahého
syna Kršnu a myslím, ţe je tak silný, ţe můţe zabít i zápasníky silné jako hora. Nebudu se jiţ o Něj
více strachovat, ani kdyţ se zúčastní lítého boje.`` To je
ve zvráceném odrazu rodičovské
lásky.
V Lalita-mádhavě Šríla Rúpa Gósvámí říká: ,,Manţelky
bráhmanů byly mladé dívky
a Kršna je přitahoval stejným způsobem jako vrndávanské gópí. Daly Kršnovi jídlo, protoţe je
přitahoval.`` Zde jsou dvě nálady oddané sluţby: milostná láska a rodičovská láska a výsledek se
nazývá
v milostné lásce.
Jedna přítelkyně Šrímatí Rádhárání Jí řekla: ,,Má drahá přítelkyně Gándharviko (Rádhárání), byla jsi ta
nejcudnější dívka v naší vesnici, ale nyní ses rozpoltila a jsi zčásti cudná a zčásti ne. To vše způsobil
vliv Amora, kdyţ jsi viděla Kršnu a zaslechla zvuk Jeho flétny.`` To je
způsobená
rozdělenými zájmy v milostné lásce.
Podle některých učených znalců vytvářejí pocity mezi milovaným a milovanou zvrácené obrazy nálad
mnoha způsoby.
,,Gópí byly očištěny Kršnovým pohledem a tak byl na jejich tělech jasně viditelný Amorův vliv.``
Ačkoliv z hmotného hlediska je pohled chlapce na dívku jistým druhem znečištění, kdyţ Kršna vrhl
svůj transcendentální pohled na gópí, očistil je. Jinak řečeno, Kršna je Absolutní Pravda a jakýkoliv
Jeho čin je tudíţ transcendentálně čistý.
Kdyţ Kršna potrestal Kálija-nágu v řece Jamuně tancem na Jeho hlavách, jeho manţelky Kršnu
oslovily: ,,Drahý pasáčku, všechny jsme pouze mladé manţelky Kálija-nágy, tak proč rozrušuješ naši
mysl hrou na svou flétnu?`` Kálijovy manţelky Kršnovi lichotily, aby jejich manţela ušetřil. Je to tedy
příklad falešného projevu (
).
Jedna oddaná řekla: ,,Můj drahý Góvindo, v Kailáse je pěkný keř s květy. Jsem mladá dívka a Ty jsi
mladý poetický chlapec. Co mohu říci více? Uvaţ to.`` To je
způsobená nestoudností
v milostné lásce.
Kdyţ Nárada Muni procházel Vrndávanou, přišel do bhándíravanského lesa a na jednom stromě uviděl
pár slavných papoušků, který neustále doprovází Pána Kršnu. Napodobovali nějaký rozhovor, který
slyšeli o védántské filozofii, a zdánlivě se přeli o různých filozofických otázkách. Kdyţ to Nárada Muni
uviděl, strnul údivem a upřeně zíral aniţ hýbal očními víčky. To je příklad napodobování
(
).
Kdyţ Kršna utíkal z bojiště, Dţarásandha Ho ze vzdáleného místa pozoroval roztěkanýma očima a cítil
velkou pýchu. Nafoukaný nad svým vítězstvím se opakovaně smál. To je příklad zkreslené nálady
(
).
Vše ve spojení s Kršnou se nazývá extatická oddaná láska, třebaţe se to můţe projevit různými
způsoby: někdy správně a někdy jako zvrácený odraz. Vše, co probudí extatickou lásku ke Kršnovi, se
má podle názoru všech učených oddaných brát jako podnět k transcendentální náladě.
Takto končí Bhaktivédantova souhrnná studie Šrí Bhakti-rasámrta-sindhu Šríly Rúpy Gósvámího.
Slova závěrem
Šríla Rúpa Gósvámí závěrem říká, ţe Bhakti-rasámrta-sindhu můţe jen velice těţko pochopit obyčejný
člověk, avšak přesto doufá, ţe Pána Kršnu, věčnou Nejvyšší Osobnost Boţství, sepsání této knihy
potěší.
Podle přibliţného výpočtu odhadujeme, ţe Šríla Rúpa Gósvámí dokončil Šrí Bhakti-rasámrta-sindhu
v Gókule Vrndávaně v roce 1552. Za své fyzické přítomnosti ţil v různých částech Vrndávany a jeho
hlavní sídlo bylo v chrámu Rádhá-Dámódary v současném městě Vrndávaně. Místo, kde se věnoval
oddané sluţbě (
), je oslavováno dodnes. V chrámu Rádhá-Dámódary jsou dvě zděná
stavení připomínající hrobky: jedna je místem, kde prováděl své uctívání (
) a ve druhé je
pohřbeno jeho tělo. Poblíţ této hrobky jsem prováděl své uctívání i já, ale od roku 1965 cestuji. O toto
místo se však starají moji ţáci. Podle Kršnova přání pobývám nyní v chrámu Mezinárodní společnosti
pro vědomí Kršny v Los Angeles. Tento výklad byl dokončen dnes, 30. června 1969.
Slovník
A
áčárja (
árati (
předměty.
) - pravý duchovní mistr, který učí vlastním příkladem.
) - bohosluţba; obřad, při kterém se Pánu v podobě Boţstva obětují lampy a jiné
arčana (
) - uctívání Boţstev jakoţto část oddané sluţby.
B
Bhagavad-gítá (
) - kniha, která zachycuje rozhovor mezi Nejvyšším Pánem
a Jeho oddaným Ardţunou, popisující oddanou sluţbu jako hlavní prostředek i koneční cíl duchovní
dokonalosti.
Brahman (
Brahmá (
bráhman (
společnost.
brahmánanda (
brahmástra (
) - Nejvyšší Absolutní Pravda; poukazuje na neosobní aspekt Absolutního.
) - první stvořená ţivá bytost a druhotný stvořitel hmotného vesmíru.
) - člověk, který se zabývá kultivací védského poznání a můţe vést
) - radost z realizace Brahmanu.
) - jaderná zbraň vytvořená pronášením védských manter.
C
čandana (
čaranámrta (
) - santálové dřevo nebo kosmetická pasta z něj vyrobená.
) - voda, kterou se omývaly nohy Boţstev.
D
dásja - sluţebnický přístup v oddané sluţbě, jedna z pěti hlavních ras.
Dváraká (
) - místo Kršnových městských zábav jako bohatého prince.
E
Ékádaší (
) - zvláštní den určený pro zvýšené vzpomínání na Kršnu; přichází jedenáctého
dne po úplňku a nově. Na tento den je předepsaný půst alespoň od obilí a luštěnin.
G
Gaudíja Vaišnava sampradája (
učednická posloupnost přicházející od Šrí Čaitanji Maháprabhua.
) - vaišnavská
Gókula Vrndávana (
) - nejvyšší planeta v duchovním vesmíru, osobní
sídlo Pána Kršny v Jeho původní dvouruké podobě.
gópí-čandana (
znaky na těle.
) - posvátný jíl z Vrndávany, kterým si oddaní malují příznivé
gópí (
) - pastevkyně krav, Kršnovy přítelkyně ve Vrndávaně a nejdůvěrnější sluţebnice Pána.
guru (
) - duchovní mistr.
I
Indra - vůdce polobohů spravujících vesmírné záleţitosti a král nebeských planet.
indraníla - safír, drahokam.
J
Jamarádţa (
jóga (
) - polobůh smrti a spravedlivý soudce hříšných ţivých bytostí.
) - proces spojení s Nejvyšším.
jógín (
) - ten, kdo provádí jógu.
K
kaišora - období v ţivotě Kršny od jedenáctého do patnáctého roku.
) - nádoba na vodu, kterou u sebe nosí sannjásíni; symbol Brahmy.
kamandalu (
kírtan (
) - zpívání jmen Nejvyššího Pána a opěvování Jeho slávy; jeden z hlavních
způsobů oddané sluţby.
kšatrija (
zřízení.
) - válečník nebo organizátor; druhá skupina ve védském společenském
) - načervenalý kosmetický prášek.
kunkum (
M
) - Pán Kršna, který okouzlí dokonce i boha lásky Amora.
Madana-móhana (
mahá-mantra (
) - Haré Kršna mantra:
.
mantra (
marakata (
májá (
mukti (
) - védská zvuková vibrace, která můţe oprostit mysl od iluze.
) - smaragd.
) - iluzorní energie Nejvyššího Pána; také stav zapomenutí vlastního vztahu s Kršnou.
) - osvobození.
N
Nrsinha (
) - inkarnace Nejvyššího Pána Višnua v podobě napůl člověka a napůl lva.
Zjevil se, aby osvobodil svého oddaného Prahládu a zabil démona Hiranjakašipua.
P
padmarága (
) - rubín.
pauganda - období v Kršnově ţivotě od šestého do desátého roku.
pidna - zvláštní oběť jídla zesnulým předkům.
polobůh - ţivá bytost, kterou Nejvyšší Pán pověřil jako vládce pro některé ze záleţitostí vesmíru.
prákrta-sahadţijá (
k Bohu a bere ji příliš lacino.
) - pseudovaišnava, který neporozuměl milostné lásce
prasádam (
) - ,,Pánova milost``; jídlo, které je zduchovnělé tím, ţe bylo nejprve
obětované Nejvyššímu Pánu.
Purány (
) - historické védské dodatky, které zahrnují popisy různých inkarnací Nejvyššího
Pána a podrobné pokyny pro vykonávání oddané sluţby.
R
rasa - transcendentální ,,chuť`` neboli určitý duchovní vztah k Nejvyššímu Pánu.
rasábhása - nepatřičné smíšení protichůdných ras.
Ratha-játrá (
) - kaţdoroční slavnost, při které vyjíţdí Nejvyšší Pán ve své podobě
Dţagannátha spolu se svým bratrem Baladévou a sestrou Subhadrou z chrámu na velkých vozech.
S
sádhaka (
) - člověk, který postupuje k dokonalosti v duchovním ţivotě.
sádhana-bhakti (
) - oddaná sluţba na základní úrovni usměrňujících zásad.
- silná touha.
sankírtan (
realizace v současném věku.
sannjásín (
systému.
) - skupinové zpívání svatých jmen Boha; doporučený způsob duchovní
) - člověk v ţivotním stádiu odříkání, čtvrtý ţivotní stav ve védském
šánta (
) - neutrální přístup oddaných, kteří oceňují velikost Boha, ale nejsou aktivně zapojeni
v Jeho sluţbě; jedna z pěti základních ras.
šástra (
) - zjevené písmo; Védy se svými dodatky a komentáři.
siddhi - mystická síla dosaţená prováděním jógy.
Šiva (
) - polobůh ovládající hmotnou kvalitu nevědomosti, ničitel všech tří světů.
Šrímad Bhágavatam (
) - ,,neposkvrněná Purána``, která pojednává
výhradně o čisté oddané sluţbě Nejvyššímu Pánu. Šukadéva Gósvámí ho před pěti tisíci lety přednesl
Mahárádţovi Paríkšitovi a pak ho zopakoval Súta Gósvámí před shromáţděním světců v Naimišáranji.
Obsahuje osmnáct tisíc veršů ve dvanácti zpěvech.
šúdra (
) - dělníci a sluţebníci; nejniţší ze čtyř řádů védské společnosti.
T
tilak (
tulasí (
) - příznivé znamení na těle oddaného.
) - rostlina, která je velice drahá Kršnovi.
U
Upanišad (
) - filozofické pojednání započítávané k Védám, které má přivést ţáka blíţe
k pochopení osobní povahy Absolutní Pravdy.
V
Vaikuntha (
vaišnava (
vaišja (
) - království Boha, které je ,,prosté veškeré úzkosti``.
) - oddaný Pána Višnua, Kršny.
) - zemědělci a obchodníci; třetí ze čtyř řádů védské společnosti.
vátsalja - rodičovský přístup v oddané sluţbě; jedna z pěti hlavních ras.
Védánta (
Pravdy.
Védy (
Vradţa (
) - ,,závěr Véd``; Vjásadévův soubor súter shrnujících povahu Absolutní
) - původní zjevená písma, které nejprve vyřkl Nejvyšší Pán samotný.
) - Vrndávana.
Vrndávana (
) - Kršnovo osobní sídlo, kde plně projevuje svou sladkost; vesnice
v severní Indii, kde se Kršna věnoval svým nejdůvěrnějším zábavám během svého zjevení na této
planetě.