O škole - Základní škola, Příbram II, Jiráskovy sady 273
Transkript
O škole - Základní škola, Příbram II, Jiráskovy sady 273
12. číslo, 6. ročník, 2011/12 www.zsjs.cz Občasník Základní školy, Příbram II, Jiráskovy sady 273 Skolni_noviny_1_11.indd 1 13.5.2011 6:35:13 Úvodník Zdravím všechny svým posledním úvodníkem! Pro náš časopis je charakteristické, že každé číslo je věnované jednomu tématu. Tentokrát jsme si s redakční radou vybrali téma – Láska je láska. Úlohou redaktorů je poskládat zajímavou kombinaci informací a úlohou ilustrátora je vyrobit k tomu vhodné kresby, které by ostatní zaujaly a které samozřejmě budou souviset s tématem. Myslím si, že tuto úlohu jsme splnili. Také mě moc těší, že mi spousta kamarádů a i ostatní ze školy říkají, že se jim náš časopis líbí, obzvláště pak komiks. Prý píšeme docela dobré, zajímavé články a máme dobrá témata. Děkujeme! Je to vždy pěkné, když na chodbě vidím skupinky holek a kluků, jak si čtou náš časopis (většinou je to v den, kdy s ním jde redakční rada na trh). Všichni redaktoři Školních novin si toho váží. A protože je toto mé poslední číslo časopisu a i poslední úvodník, celé redakční radě samozřejmě děkuji za pomoc, paní učitelce Fousové a panu učiteli Liškovi za kontrolní dohled, našem kamarádům za připomínky a náměty a poděkování patří i mému bráchovi Honzovi za podporu a kresby. Hezké chvilky při čtení časopisu, příjemně strávené měsíce do letních prázdnin a my deváťáci – hurá na střední! Natálie Vorlová, IX.A Redakční rada Školních novin Šéfredaktorka časopisu: Ilustrace časopisu: Natálie Vorlová Poděkování Jan Vorel Email: [email protected] Email: [email protected] Výtvarná stránka časopisu: Vedoucí Redakční rady: Email: [email protected] Email: [email protected]) Jaroslava Fousová Jan Liška Ahoj! Dva roky připravovala Školní noviny redakční rada pod vedením Natálie Vorlové. Pomáhala jí řada deváťáků a přidali se i mladší z nižších ročníků. Nebyla to jednoduchá práce, vymyslet obsah, přesvědčit členy redakční rady, aby napsali články, zajistili fotky, bylo toho hodně. Zvládli jste to dobře a já touto cestou děkuji celé redakční radě, a hlavně deváťákům z RR, kteří v červnu naši školu opustí. Posunuli jste naše Školní noviny zase kousek dál, ukázali jste těm mladším, jak se dělají noviny. Jaroslava Fousová J. Fousová Redaktorky a redaktoři Pavlína Králíčková [email protected] Jakub Hron [email protected] Marek Červenka [email protected] Kamil Chvátal [email protected] Josef Mrkáček [email protected] Petr Nohlejl [email protected] Štěpán Valter [email protected] 2 Skolni_noviny_1_11.indd 2 13.5.2011 6:35:17 Všechny naše lásky O jedné pohlednici „Nejdřív pocítím tu modrou barvu inkoustu, jak se mi jemně vsakuje mezi vlákna papíru. Ale pozor! Ne zase moc, aby slova byla čitelná!“ Dominik Kovář, IX. A Byla jednou jedna pohlednice, která ležela na stole v pracovně vedle počítače. Nesnesla pohled na to modré „F“, které na něj škodolibě pomrkávalo z obrazovky počítače. Totiž vždy, když na to malé modré „F“ někdo kliknul, uvědomovala si svoji samotu. Vždy ji rozesmutnilo, kolik toho lidi napíšou na Facebook. A co ona? Kam se ztratila ta krása posílání pohlednic? Měla zkrátka na Facebook vztek, a tak mu jednoho dne povídá: „Dobře mě teď poslouchej, Facebooku! Teď ti řeknu něco o nás, pohlednicích, abys věděl, že máme na světě ještě stále svoje místo!“ Facebook na ni jen tiše zamrkal z obrazovky na znamení, že ji poslouchá. A tak pohlednice začala vyprávět. „Na tobě je napsána spousta textů klávesnicí, nebo jak tomu říkáte. Odešlou tě, a lidé si to přečtou tak rychle, že si svou cestu ani nestačíš vychutnat. To mě čeká vždy spousta zážitků!“ „Nejdřív pocítím tu modrou barvu inkoustu, jak se mi jemně vsakuje mezi vlákna papíru. Ale pozor! Ne zase moc, aby slova byla čitelná! Jak pisatel klouže rukou po mých řádcích a pečlivě zvažuje, jaká slova napsat. Až to někdy šimrá, když chytne slinu a píše proud slov takovou rychlostí, až pero skřípe! Když ale píše kuličkovým perem, mívám strach, aby se mu písmenka nerozkutálela po papíře. Poznám i pisatele naštvaného. To je potom pro mě nebezpečná kombinace, ostrá slova a ostré pero!“ „A potom si užívám cestování…“ Zamyslela se pohednice a Facebook na ni jen zasněně hleděl. „Na poště to razítkem ani moc nebolí. Jsem opravdu ráda, že ten přímý zásah schytá kamarádka známka a ne já.“ okamžitě. Nechtějí čekat dva dny, než k nim dorazíš. A od toho jsem dobrý já - Facebook. Lidé jsou rádi, že mohou některé zprávy odeslat tak, že jednoduše kliknou na „odeslat“!“ „A potom slyšíš, jak se má paní pošťačka, co psaní nese. Už na ni všichni čekají, co že jim nese za psaní. Jestli radost, nebo trápení. Někdy jí i koláče a kávu nabídnou za to psaní. To prý ale bývají jen hodné babičky, které čekají na důchod.“ Nyní zase poslouchala na oplátku pohlednice. Musel uznat, že slova Facebooku byla moudrá. Ano. Na světě jsou potřební oba. „Ale správná pošťačka si jen kocoura na každém dvorku pohladí a už spěchá zase dál. K dalšímu domku v ulici, kde na ni netrpělivě čekají a těší se na těch pár řádků na papíře.“ „A potom mě ten člověk, jehož jméno bylo celou dobu na mě napsáno, přečte. Někdy je to prý atmosféra jako na Vánoce. Plná očekávání.“ „Když si mě čitatel vezme do ruky celej rozechvělej a čte slova na mě napsaná, jako bych byla svatej svitek, to si pak připadám jako při ňákém krásném obřadu. „Tak to je můj život, Facebooku. Ty elektronická podobo! A co ten tvůj? Naťukají do tebe pár řádků, bez hacku a carek, a kliknou na to osamělé slovo „odeslat“. A co známka? A obálka? Nepřipadáš si tak trochu nahý, když cestuješ za svým adresátem?“ Facebook pečlivě poslouchal vyprávění pohlednice a potom povídá: „Tvé vyprávění bylo velmi zajímavé a v mnoha věcech s tebou souhlasím. Setkání adresáta s tebou je určitě osobnější. Avšak uvaž, na světě se děje spousta krásných věcí, které je lepší vědět hned. Některé zprávy chtějí lidé těm druhým sdělit A tak se to všechno vysvětlilo. Pohlednice i Facebook na sebe byli hrdí, že mohou nést různá poselství. Od té doby, co si spolu promluvili, už pohlednici nevadilo, že má výhled na to modré velké „F“. Z Facebooku a pohlednice se tak nakonec stali dobří kamarádi. Zrada (Jana Vandělíková, IX.B) Každý večer před usnutím myslím na tebe.Každý okamžik, když nejsem s tebou, nezvládám. Pláču, brečím, ovládá mě smutek. Ale když už tě mám Cítím jak mi buší srdce. A je to zvláštní pocit. Na každém mém kroku cítím tvůj parfém. A vím, že jsi blízko. Jdu za tou vůní, ale vidím tě s jinou. Tu najednou cítím vlhké oči Klepou se mi kolena a utíkám pryč. Daleko, daleko od tebe a od tvé zrady. Omlouváš se mi. Ale já už ti nevěřím. Už to dál nejde. Brána mého srdce se zavřela. 3 Skolni_noviny_1_11.indd 3 13.5.2011 6:35:17 Všechny naše lásky Já bych se tak ráda vdávala Anebo taky ne... No, nevím, kolik holek v mém věku by se rádo vdávalo, ale myslím, že moc ne. A výjimkou nejsem ani já. Proč vstupovat předčasně do svazku manželského, když si člověk může užít ještě několik let život ,,naplno“? Tím chci říct, že jakmile je dívka vdaná, už je v mnoha věcech omezená a nemůže různé věci dělat tak, jako dříve, ale začne mít zcela jiné věci na starosti. Může se jí změnit celý život. Někomu se svatbou změní o tolik, že na to třeba nebude ani připraven. Obzvláště v mládí, když se dívky vdávají (ať musí či nemusí), si tím většinou zkazí život. Ve věku, kdy si můžou nejvíc užívat, si vyberou zcela jinou cestu. Vdají se. A postupem času jim to začne docházet. Protože předtím nebyly schopny si vše pořádně promyslet. Tím, že byly zamilované, se hned chtěly vdát. Ovšem zamilovanost je zcela něco jiného než láska. Zamilovanost začne časem opadávat, mizet. Kdežto láska je to, co zůstane. Ten pocit, že s tímto člověkem chci strávit zbytek života… Abych se zpět vrátila k mladým nevěstám, tak tímto pořádně nepromyšleným krokem a nerozvážností přibývá spousta rozvodů. Teprve minulý rok bylo uzavřeno o několik tisíců svateb méně než předešlé roky. A z toho plyne, že i rozvodů tím pádem hodně ubylo. Dnes už se do vdavek nikdo nehrne. za: každý věděl, že oni dva k sobě patří. Protože důležité je, že to vědí oni. P. S. Na svatbu je hodně času! Natálie Vorlová, IX. A 1) svatba, která by za něco stála, není levná, 2) dnes lidé na matku samoživitelku nebo na neprovdaný pár s dítětem nekoukají, jak kdyby byli z jiné planety, dnes už je to normální věc a 3) nejspíš už většině lidem přijde svatba jako pasé. A proto ne, nechci se vdávat mladá. Přijde mi zbytečné vdávat se v 18 nebo 23 letech. Ideální věk je podle mě 28 – 32 let. Protože když někdo někoho opravdu miluje a je to opravdová láska, tak si to nemusejí dokazovat svatbou, nemusejí nosit stejné prstýnky, jen aby Moje první pusa Má první pusa byla myslím ve školce od roztomilého chlapečka. Když jsem ji dostala, zrudla jsem, ale byla sladká a upřímná. Miroslava Staňková, IX. B Ona každá pusa má něco do sebe. Ale „pusa“, kterou vám dá váš domácí mazlíček, je pusa zvířecí. Byla sobota, nebo neděle? Doopravdy už si nevzpomínám. Toho hezkého letního dne jsem venčila Lili. Ale vy vlastně nevíte, kdo je to Lili! Malý roční zakrslý králíček. Zrovna jsem ji držela v náruči a její hebký a jemně teplý čumáček se dotkl mé tváře. Smějte se, ano, ale nedovedete si představit, co to udělá s člověkem, jak ho to zahřeje u srdce, jak moc to potěší mysl. Možná to ani nebyla pusa, ale víte, že se říká, že pusa je úžasný vynález přírody, jak zastavit řeč, když slova jsou zbytečná. Dana Švačková, IX. B Moje první pusa? Začalo to tak, že jsem poznala kluka jménem Tomáš. Zakoukali jsme se do sebe a pomalu se poznávali, byla jsem jedenáctiletá puberťačka a styděla se. Přišlo to strašně nečekaně. Byli jsme u něj doma a koukali se na film. Pomalu jsem usínala a on mě hladil po vlasech. Potom mě oslovil a řekl, abych se na něj koukla, začalo mi bušit srdce, ale koukla jsem se … a pak mi dal krásnou sladkou pusu, na kterou nikdy nezapomenu. Večer jsem šla domů a pořád jsem ho měla v hlavě, ani jsem nemohla usnout…Byl to nádherný pocit… Stefanie Balogová, IX. B Svoji první pusu si nepamatuji. Dostal jsem ji asi hned, jak jsem se narodil. Byla to pusa, jak jsem se dověděl od mamky, hned v nemocnici po devítihodinovém porodu. Byla to moje první, nejsladší, nejhezčí a nejmilejší pusa v mém životě, protože byla plná mateřské lásky, štěstí a radosti ze založení rodiny. Hušek, IX. B Byl krásný letní den a já vnímala všechny přírodní vůně. Byl tam se mnou on! Moje první láska. Přiblížil se k mým rtům a pak mě krásně a jemně políbil. Měla jsem ten nejkrásnější pocit. Motýlci mi létali v bříšku, klepala se mi kolena, ale dodnes na to ráda vzpomínám. Teď už sice ani nevím, kde je ta moje první láska, ale vím, že na ni nikdy nezapomenu. Julie Kováčová, VII. A 4 Skolni_noviny_1_11.indd 4 13.5.2011 6:35:17 Láska platonická Už se vám nikdy stalo, že jste se zamilovali do nikoho, kdo vaši lásku neopětoval? Mně už se to stalo tolikrát, ale ta největší byla, když jsem byla v páté třídě. Jmenovali se Honza a Láďa, byli dvojčata, každý byl krasavec, ale problém byl, že byli o čtyři roky starší. Skoro každá holka nebo kluk už se zamilovali do staršího kluka nebo holky. Moje láska však přesahovala všechny meze, byla jsem v tom, jak se říká, až po uši. Každé ráno, když jsem jela do školy autobusem, jsem se jim dívala do okna a vyhlížela je. Občas jsem je zahlédla, ale jindy už jsem se hrozně těšila do školy, abych je zase viděla, a proto jsem jako stopařka stála u schodiště, a když přišli, koukala jsem se jako jinam, a když přešli, zamilovanýma očima jsem se za nimi dívala. Mým esem v rukávu bylo to, že můj bratr s nimi chodil do třídy, a tak jsem ho vždy vyzpovídala, jestli třeba o mně nemluvili (nikdy o mně nemluvili!). Partnerská láska Na redakční radě jsem dostal téma partnerská láska a přemýšlel jsem, jak o tomto tématu napíšu článek. Partnerská láska už asi není to první zamilování, když se setkají poprvé dva lidé a hned se do sebe navzájem zamilují. Partnerská láska by asi měl být už dlouhodobý vztah, ve kterém asi už té lásky nebude tolik, ale naopak v tomto vztahu bude pořád více důvěry. Všichni lidé, asi nevydrží milovat celá léta ty druhé a proto se asi také v mnohých případech rozvádějí. Ale myslím si, že je mnoho spokojených a stále zamilovaných párů, které už jsou spolu třeba i 10 a více let. Toho roku jsem byla stejně jako oni poslední na škole, a tak jsem hrála na rozlučce deváťáků divadlo (hrála jsem prase) a oni nacvičovali tu rozlučku. Jeden den si vedle mě Honza sednul a zrudl jako rajče, a v tu chvíli si všimli, že se něco děje, a tak se mi radši vyhýbali a já jim už taky, protože jsem pochopila, že u nich nemám šanci. Ovšem tou největší ránou pro mě bylo to, že když jsem do nich byla nejvíc zabouchnutá, oba si našli holku. Moje láska je už dávno pryč, občas je potkám v obchodě, ale když ta chvíle nastane, tak radši dělám, že je nevidím. Markéta Hudečková, VIII. A Petr Nohejl, IX.A 5 Skolni_noviny_1_11.indd 5 13.5.2011 6:35:17 Všechny naše lásky Zamilované recepty Zamilované vafle Utřeme vejce s cukrem a vanilkovým cukrem do pěny. Vmícháme hladkou mouku a trochu soli. Těsto lijeme po částech na rozpálenou pánev vymazanou olejem. Po chvíli obrátíme. Mezitím přebereme maliny. Ušleháme smetanu dotuha, vmícháme maliny a lžíci likéru. Hotovou směsí poklademe vafle, uložíme na chvíli do chladu a potom je sypeme skořicí, strouhanou čokoládou apod. želatiny vmíchejte ovoce nakrájené na kousky. Nalijte na plech nebo nějaký podnos a nechte ztuhnout. Po zatuhnutí hmoty vykrájejte stejná srdce jako jsou piškotová slepená srdíčka a přitiskněte je na zavařeninu. Dobře vychlaďte a zdobte ovocem. Bábovička pro zamilované Salát pro zamilované Jemně nastrouháme celer, pokapeme citronovou šťávou a vmícháme nadrobno nasekané ořechy. Přidáme pokrouhanou nivu a zamícháme. Přilijeme, olej a dochutíme solí a mletým pepřem. Chuť zjemní 2 PL majonézy, kysané smetany nebo jogurtu. Srdíčka pro zamilované Ze světlého piškotového korpusu tvořítkem vykrojte 4 srdíčka (nebo tolik, kolik se jich dá vykrojit), polovinu potřete krémem ( instanční od doktora Oetkera ), přitiskněte zbylá srdíčka. Povrch potřete tence zavařeninou, nejlépe malinovou. Dále rozmíchejte 1/2 lžíce želatiny ve 100 ml studené vody a nechte nabobtnat. Potom přilijte 5 lžic malinové šťávy a 50 ml vody. Dále připravte želatinu podle návodu na sáčku. Do chladnoucí Čokoládu nalámeme na kousky, vložíme na misku umístěnou nad vodní lázní a přidáme k ní stejné množství másla. Trochu rozpuštěné čokolády si necháme na zdobení talíře. Do mísy rozklepneme tři celá vejce, přidáme žloutky, cukr a vanilku a vše dohromady promícháme. Přisypeme trochu proseté mouky a při nízkých otáčkách šlehače pomalu vmícháváme do čokoládové směsi. Připravenou směsí naplníme vymazané kovové bábovičky (asi 1 cm pod okraj). Pečeme v troubě při 200° C asi 6 minut. Vyklopíme na talíř a můžeme posypat moučkovým cukrem. Zdobíme šlehačkou, jogurtem nebo smetanou, jahodami a lístky čerstvé máty. Láska mateřská Láska mateřská je slovy nevyjádřitelná, perem nepopsatelná. Můžete o ní číst, můžete o ní psát, ale nikdy vám to ani zdaleka nevypoví, jaká ve skutečnosti je. Taková láska se musí prožít, pak je její hodnota pochopitelná. Je to láska na celý život, opravdová, hluboká, nenahraditelná. Stejnou měrou jako milujeme své děti, máme o ně strach, který nás provází ruku v ruce s láskou na každém kroku. Každá jejich bolest je naší bolestí, každé jejich utrpení je naším utrpením. Mateřská láska má stejně jako dítě svůj vývoj. S rostoucím věkem se obohacuje o další dimenze, mění se projevy lásky. Např. jen těžko si dokážeme představit maminku, která povede svého 15-ti letého syna do školy a tam se s ním bude loučit„pusinkami“, které my maminky tak rády dáváme, naopak u malých dětí je to věc zcela běžná. Musíme si tedy svou lásku vychutnávat a užívat co nejintenzivněji a přát si, aby tak jako my milujeme své děti, i ony jednou milovaly děti své. Šárka Trnovská 6 Skolni_noviny_1_11.indd 6 13.5.2011 6:35:19 Všechny naše lásky Láska ke sportu Podle mého názoru je láska ke sportu někdy jako láska k nějaké dívce, ale je tu jeden „menší „ rozdíl, se sportem si nemůžete vyjít ven, do kina a podobně. Judo - naše láska ke sportu „Judo je v překladu doslova jemná cesta.“ Dominik Pokorný a Martin Řezáč, VIII. A Judo provozujeme už osmým rokem a chtěli bychom vám vlastně objasnit, co to pro nás znamená a co to judo je. Judo pro nás znamená hodně jako sport, ale i jako náplň volného času. Judo je v překladu doslova jemná cesta. Založil ho japonský profesor Jigoro Kano („Džigoro Kano“). V judu jak, si asi většina z vás představuje, nejsou jen údery na dálku, ale i boj o úchop, boj v postoji a na zemi, ve kterém se smí škrtit a páčit. Což nás mimochodem na tomto sportu velice těší. K judu patří spousta věcí, bez kterých by nebylo judo judem. Například kimono, pásky různých barev, tatami, což je vlastně v češtině žíněnka, a mnoho dalších věcí. Judo má i svůj vlastní český svaz, ve kterém je každý judista se svým klubem evidován. Takže i my. Když chcete judo dělat závodně a nejen pro své potěšení, musíte si opatřit judistický průkaz vydávaný právě už zmiňovaným českým svazem, do kterého si musíte obstarat zdravotní prohlídku, fotku, a stupeň vašeho pásku. Když máte tento průkaz řádně vyplněný, můžete s ním navštěvovat různé soutěže po celém světě. Judistické závody probíhají tak, že na ně přijedeme s naším trenérem, jdeme se zvážit a následně přihlásit. Po rozlosování váhových a věkových kategorií začínají zápasy. Nastupujeme na jednotlivé tatami, na které nás vyvolávají po obrovské hale mikrofonem. Po zápase se se soupeřem pozdravíme, ukloníme rozhodčím, kteří jsou na jedné tatami tři. Rozhodčí nás hodnotí třemi stupni bodů. První je juko, druhým je wazaari a poslední ippon. Na konci se vyhlásí vítězové a jede se domů s medailemi, pokud nějaké vyhrajeme. Ale než se dostaneme na závody, musíme absolvovat tvrdé a náročné tréninky, na, kterých pilujeme techniku, fyzickou kondici a obratnost. Když toto všechno shrneme, že v judu musíme snášet spoustu zranění, obětovat mnoho svého volného času a jako profesionálové musíme obětovat i nějaké ty korunky, tak je to jen malá daň za to, co zažijeme, co obdržíme a za to, co milujeme. Lásku ke sportu může cítit příznivec daného sportu nebo samotný sportovec. Podle mého cítí příznivec větší lásku ke sportu než samotný sportovec, protože sportovec, který dělá sport a chodí na tréninky každý den, už není tak nadšený, každý den je totiž ztahaný jako pes. To příznivec ten sport pozoruje a kritizuje, ale když ho baví koukat se stále na jeho oblíbený sport, dá se říct, že už ho miluje? Ne! Milovat sport může, jen když k němu něco přidá, sleduje ho každý den a sám ho provozuje. Z toho vyplývá, že pravý nadšenec sportu je sportovec a příznivec v jednom. Protože sport provozuje, rozumí mu a sleduje aktuální výsledky, závody či zápasy. Toto si já o lásce ke sportu myslím. Roman Bischof, VIII. A Miluji bramborové knedlíky Jedno z mých nejoblíbenějších jídel jsou bramborové knedlíky. Když vidím, jak plave v omastku a na něm si lebedí zelí, sbíhají se mi sliny. Chvilinku ten žlutý váleček pozoruji a moc se těším, až ho ochutnám.Přesně v půlce do něj zabořím nůž a rozdělím ho na dvě části, jednu pomaličku vložím do úst. V puse mi exploduje skvělá bramborová chuť a mé chuťové buňky se mohou zbláznit. Knedlík je krásně křehký, takže se přímo rozplývá na jazyku. Pořádně si sousto vychutnávám, ale už pomalu začínám pokukovat po dalším kousku. Lucie Stočesová VIII. A 7 Skolni_noviny_1_11.indd 7 13.5.2011 6:35:19 Moje první láska ROZHOVOR pro mne byla přímo femme fatale neboli osudová žena. Když nad ní zpětně uvažuji, dochází mi, že to vlastně ona byla tou první opravdovou láskou. Když existuje první láska jako pojem, může existovat i poslední láska? Asi určitě, každopádně však bude vždy příjemnější zamýšlet se nad tou první. Nad tou první jsem se zamyslel a došlo mi, že každá láska je svým způsobem první i poslední. Je první svého typu a poslední svého typu. Vždy, když se objeví nějaká další, je přece jen jiná než ta předchozí. Říká se, že láska je kořením života. Je to nezbytná přísada k tomu, aby náš život byl pestrý a naplněný. Mladou, nevýraznou chuť nikdo z nás nevyhledává, a proto si život „zpestřujeme“ a „kořeníme“ dnes a denně. Často se nám někdo líbí, někoho obdivujeme, po někom toužíme, o někom sníme. Láska nás provází od útlého dětství, kdy si vyhlédneme v mateřské školce tu nejhezčí princeznu nebo nejodvážnějšího prince, až do pozdního věku, kdy sdílíme s blízkými lidmi každodenní útrapy. Za svůj život jsem potkal bezpočet lásek. Mnohokrát jsem byl okouzlen nějakým nádherným tvorem opačného pohlaví. Začalo to už v mateřské škole, kdy jsem byl platonicky zamilovaný do Markétky z vedlejšího oddělení Berušek (já byl v Třešničkách). Každý den jsem se na ni díval a nemohl najít odvahu ji oslovit. Na prvním stupni základní školy všechny převálcovala Kristýnka. Chodili jsme spolu do jedné třídy celé čtyři roky. Měl jsem ji rád pouze platonicky, protože jsem opět v sobě nenašel dost odvahy k tomu, abych jí své city vyjevil. Z dnešního pohledu mi to přijde úsměvné, nicméně tehdy to Po příchodu na víceleté gymnázium se začala odvíjet celá plejáda menších či větších románků. Jak to v daném věku bývá obvyklé, navazoval jsem kontakty se slečnami mého věku i staršími. Tehdy jsem byl ještě mladý, milý a hlavně štíhlý klučina s dlouhými světlými vlasy a charakteristickým rebelským chováním, navíc mne tehdy opustila svazující stydlivost a já se bezostyšně vydal do víru všelijakých láskou protkaných avantýr. Na tanečních hodinách jsem se v sedmnácti letech seznámil s jednou slečnou. Nejprve jsme se jen okukovali, poté si začali povídat, tančili jsme spolu čím dál častěji a nakonec se z toho vyklubalo takové to „chození“. Zpočátku nesměle, později otevřeně jsme si dávali najevo své vzájemné sympatie. Bylo nám spolu příjemně, rozuměli jsme si a tak vznikl milenecký vztah, který přetrval mnoho let. Bohužel nám díky různým okolnostem nebylo dopřáno, aby trval navždy. Po deseti letech společného života se vše zhroutilo jako domeček z karet, na který udeřil průvan z otevřeného okna. Zůstávají po tom všem bolestné šrámy na duši a trochu změněný pohled na lásku jako takovou. Rozhovor s panem ředitelem na téma „Moje první láska“ Dobrý den pane řediteli,rádi bychom se Vás zeptali, jaká byla vaše první láska a jestli by jste nám o ní něco mohl krákého říci. Dobrý den děvčata, ano, samozřejmě. „Takže...měl jsem jednu lásku v 1. třídě. Ale byly najednou tři! Neměly dlouhého trvání - 1. byla moc silná, 2. moc hubená a 3. moc flekatá (:-D:-D). Pak jsem si ale v láskách dal menší pauzu.“ Děkujeme vám za rozhovor. Já Vám taky. Sandra Polanská Marie Soukupová Anežka Kudaková VI.B To je ve zkratce to, co se mi vybaví při vyřčení sousloví „první láska“. Už jsem na začátku poznamenal, že vlastně každá další láska je jistým způsobem první, neboť jde vždy o jiného člověka s jinými rysy. Možná by bylo dobré prožívat každou lásku tak, jako by to byla ta první. Nepamatovat si bolesti a rány utržené v dřívějších vztazích a začínat vždy s čistým štítem. Na závěr mého krátkého pojednání bych, jako kluk, chtěl něco poradit právě klukům. Pánové, platí jedna obrovská moudrost, která říká: „Ženy a dívky tu nejsou pro to, abychom je pochopili, jsou tu pro to, abychom je měli rádi.“ Proto, vážení, nesnažme se chápat něco, čemu stejně nemůžeme porozumět, mějme je rádi a prožívejme lásku naplno. Jan Konvalinka 8 Skolni_noviny_1_11.indd 8 13.5.2011 6:35:20 Má první láska Ptáte se na mou první lásku? Tak na to vám odpovím velmi snadno, protože na první lásku se snad ani zapomenout nedá. Možná vás ale překvapí to, o jakou lásku že se to vlastně jednalo? Hned na úvod lze říci, že to byla především ryze platonická a jednostranná láska. Jeden chlapec, žák sedmé třídy, se beznadějně zamiloval do ženy, která se nakonec ani nikdy o jeho citech nedozvěděla. Nebojte se, tento příběh nemá tak tragický konec, jak na první pohled vypadá. V září k nám do školy přišla nová paní učitelka. Učila chemii a tělocvik, byla mladá, krásná, vtipná, zkrátka naše nová krásná paní učitelka. Již od prvního dne byla její přítomnost mezi námi spojená s touhou ukázat, že každý z nás je vzorným žákem, každý touží být v jejích očích tím nejsnaživějším a nejhodnějším. S postupem doby si ale většina dětí začala na paní učitelku zvykat a jejich zájem o poznávání nové tváře, jak to bývá, ustrnul na bodu mrazu. Jen já vytrvalec jsem stále bláhově věřil a tajně doufal, že mne má platonická láska, naše krásná paní učitelka, jednou vezme více na vědomí a možná se i třeba na mne mile pousměje. Já byl však ještě mladý chlapec a právě možná proto, že jsem byl tak zamilovaný, jsem se ani mnohdy nedokázal paní učitelce podívat do očí. Čas stále plynul a najednou se blížil konec školního roku. Byl čas přemýšlet, čím svou třídní učitelku obdarovat, než se všichni rozutečeme na prázdniny. Má myšlenka byla nakonec možná ne příliš originální, ale přesto řekl bych nakonec docela odvážná. Paní učitelce jsem donesl velkou kytici a to pozor, přímo osobně! Poděkoval jsem jí za to, jak byla na mne hodná a dobře mne vše naučila. Ona se přitom mírně začervenala a rovněž mi poděkovala. To bylo ale nakonec z mé strany vše. Přiznám se, já vlastně ani více nečekal. Byl jsem na sebe přesto hrdý, že jsem překonal svou bázeň. A jak to bylo dál? V novém školním roce jsem již měl jiné starosti. Učit se na přijímací talentové zkoušky a nezklamat nejen svou paní učitelku, ale především sám sebe. Jan Liška 9 Skolni_noviny_1_11.indd 9 13.5.2011 6:35:24 Školní družina Pohádky dětí ze 4.A Z očí pavoučka O nespokojeném trpaslíkovi Vladimír Drechsler Jolana Petáková Leze, leze pavouček pod tatínkův klobouček. Pavouček pak z hladu slezl na tatínkovu hlavu. Rozhlíží se po světě, má touhu jít k paletě. Namalovat krásné dílo, jak sluníčko vodu pilo. Jak mravenec stéblo trávy nosí, jak farmář čerstvou trávu kosí. jak slepice vejce snese, jak si zajíc běhá v lese. Jak maminka děťátko v náruči uspává a v tom kašpárek zvonečkem zamává. Konec pohádky se blíží, děti, čáp už zpět ke komínu letí. Pavouček už se k zemi snáší, konec pohádky nám přináší. Na jedné zahradě žil krásně malovaný sádrový trpaslík. Byl ale věčně nespokojený. Ráno se mu zdálo, že ho ptáci schválně rozčilují hlučným zpěvem, v poledne že ho sluníčko škodolibě oslepuje svými paprsky. Večer byl přesvědčen, že květiny kolem něho záměrně voní tak, aby ho z jejich vůně bolela hlava. Rozhodl se, že vyrazí do světa, protože si myslel, že všude jinde musí být lépe,než v jeho zahradě. Vyrazil ze zahradní branky plný nadšení ze svého rozhodnutí. Jak se však polekal, když náhle těsně kolem něho zarachotila kola rychle jedoucího kočáru. Sotva stačil uskočit a byl rád, že to odnesl jenom trochou barvy ze své sádrové čepičky. Když se trochu vzpamatoval, pokračoval dál na své cestě. Netrvalo dlouho a uslyšel blížící se hluk vyvolaný prchající vyděšenou kočkou pronásledovanou zuřivě štěkajícím psem. Trpaslík se jim připletl do cesty zrovna v okamžiku, kdy kočičí drápky sekaly v obraně proti cenícím se psím zubům. Odnesl to tentokrát trpaslíkův krásně modrý kabátek několika hlubokými škrábanci. To už bylo na ubohého trpaslíka příliš. Udělal čelem vzad a co nejrychleji se vrátil na zahradu, ve které byl původně tolik nespokojen. Teď pro něj byla místem nejkrásnějším a nejmilejším. Nově si však uvědomil, že i nejbezpečnějším. O stříbrném hrníčku Stanislav Kamenický Poblíž jednoho velkého města žil hrnčíř Vojta. Měl malou chaloupku a každý den chodildo lesa pro jíl na své hrnečky a džbánky, které byly vyhlášeny po celém kraji. Jednoho dne, když vytahoval další várku hrníčků z pece, zjistil, že v několika hrníčcích se něco leskne. Nejdřív myslel, že je to dobré na ozdobu, ale bohužel, Vojtovy vyhlášené hrníčky byly popraskané. Protože to nebylo poprvé, zavolal kamaráda Štěpána, který se zajímal o výrobu kovů. Štěpán zjistil, že se v hrnkách třpytí stříbro. To si však nechal pro sebe a zajímal se jen o to, kde Vojta bere jíl. Nabídl Vojtovi, že odkoupí jeho naleziště jílu.Vojta souhlasil. Když se později dozvěděl, že Štěpán tam netěží jíl ale stříbro, vrátil se a začal se se Štěpánem hádat, že ho podvedl. A jak spor vyřešili? Dohodli se! Vojta bude vyrábět hrnečky a Štěpán je bude zdobit stříbrem. A tak na stříbrných hrnečcích zbohatli oba dva. O zmoudřelém obchodníkoviDominika Králíková V jednom městě žil jeden bohatý obchodník. Byl velmi lakomý. Zaměstnával lidi, kteří mu pomáhali v obchodě, ale dával jim malou mzdu. Stavěl si stále větší domy a hodoval, chtěl stále více peněz. Jednou se dozvěděl, že za mořem by mohl výhodně obchodovat se svým zbožím. Proto prodal své domy a všechen svůj majetek a zboží naložil na velkou loď a přeplavil se přes moře do země, která mu slibovala ještě více bohatství. Když byl na širém moři, přišla veliká bouře, jeho loď se potopila i se vším bohatstvím, obchodník si stěží zachránil svůj život a na kusu dřeva se doplavil na ostrov, kde žila malá skupinka domorodců. Domorodci se s ním rozdělili o vše, co měli, pomohli mu vystavět chýši z klád. Na ostrově se živil hlavně ovocem, občas ulovil i drobnou zvěř. Zde žil pět let, až jednou kolem jela veliká zámořská loď, která ho odvezla zpět do rodné země, do jeho města. Obchodník si uvědomil, že největším bohatstvím je život sám a že člověk k životu nepotřebuje mnoho drahých věcí a už nebyl lakomý a dokázal pomáhat druhým lidem, tak jako kdysi pomohli domorodci jemu a rozdělit se s lidmi o to, co má. Pohádka naruby Tomáš Plecitý Byla jednou jedna chaloupka a v té chaloupce žil dědeček s babičkou. Jednoho dne babička poslala dědečka na trh, aby prodal jejich prasátko. Babička mu zabalila kus žvance a děda vyrazil. Ušel kus cesty a potkal pasáka hus. A pasák dědečka přesvědčil, aby prase za husu vyměnil. Dědeček souhlasil a pokračoval v cestě na trh. Po několika metrech se střetl se ševcem. Švec mu nabídl boty za husu. Dědeček přikývl a šel dál. Už byl skoro ve městě, když ho zastavila švadlena. Ta mu nabídla jehlu za boty, že je dá svému milému. Dědeček nic nenamítal, dostal jehlu a otočil se směrem k domovu. Přišel domů a řekl babičce, co jak měnil a že jí přinesl jehlu. Babička se rozčílila, jak hloupě děda měnil. Rozhodla se, že to tak nenechá. Vyndala starou bambitku, kterou zdědila po svém strejci, který byl loupežník, a vydala se směrem na trh. Babička získala vše zpátky, takže doma měli prasátko, husičku, boty i jehlu. A když šel za rok dědeček znovu na trh, už si dával větší pozor, co mu kdo nabízí na výměnu. 10 Skolni_noviny_1_11.indd 10 13.5.2011 6:35:24 Školní družina Pohádky dětí ze 4.A Vyléčený král Pavel Pinkava Žil v jedné zemi král, jmenoval se Otakar. Měl syna Tomáše a dceru Ludmilu. Otakar neměl rád zvířata, jen svého papouška Mluvku. Ze všeho nejvíce neměl rád psy svých dětí Tomášova Fíka a Ňafíka Ludmily. Když Fík nebo Ňafík prošli kolem krále, tak je uhodil, nebo do nich kopl. Jednou z rána si psi hráli v královských komnatách a udělali nepořádek. Král se tak rozzlobil, že je vyhodil ze zámku. Tomáše a Ludmilu to moc mrzelo, proto utekli ze zámku také. Tomáš se schoval v seníku a Ludmila utekla do lesa. Král vyslal služebnictvo, aby je šlo hledat. Služebnictvo přišlo s nepořízenou. Stará chůva králi poradila, aby nechal poslat pro psy. Ňafík našel Ludmilu a Fík našel Tomáše. Král měl takovou radost, že Fíka a Ňafíka sám nakrmil. Od té doby už král pejskům neubližoval, měl je rád a vážil si jich. Anička a Vítek Helena Novotná Za devatero horami a devatero řekami v jedné malé chaloupce u lesa žila, byla Anička se svojí fenkou Pajdou. Anička byla sirotek, protože jí rodiče umřeli. Neměla ani žádné sourozence, proto si nechala zatoulanou fenku, která k ní zabloudila. Měla ji moc ráda a moc rády spolu chodily na procházky. Jednou se Aničce Pajda zaběhla. Anička volala a volala, ale Pajda stále nepřicházela. Anička ji šla hledat, až ji našla. Pajda vedla Aničku stále dál a dál, až najednou došly k chaloupce. V té chaloupce bydlel mládenec Vítek. Anička se bála jít dál, ale přece jenom si dodala odvahy a zaklepala. Vítek nevěděl, kdo to může být, ale otevřel. Když otevřel, uviděl hezké děvče. Anička vešla dál. Protože už byla tma, tak jí Vítek nabídl, že u něho může zůstat přes noc. Celou noc si povídali o svých životech a přitom zjistili, že si velmi dobře rozumějí. A tak u něj Anička zůstala a žili spolu šťastně až do smrti. 11 Skolni_noviny_1_11.indd 11 13.5.2011 6:35:28 Školní družina Láska k hudbě Hudba, hudba je známa jako lidstvo samo. Hudbou se dají vyjádřit pocity – radosti, smutku, hravosti, vážnosti… Někdo hudbu složí – pak je to skladatel. Někdo dá hudbě podobu – pak je to muzikant, který díky svému hudebnímu nástroji dává notám smysl. A pak jsou tu ti, co hudbu rádi poslouchají – posluchači a fanoušci. Rozmanitost hudby je dána různými žánry: od vážné jako je Rusalka od Antonína Dvořáka, nebo Vltava od Bedřicha Smetany, přes country muziku jako je Valčíček od bratrů Nedvědových až k populární hudbě… Vítr od Lucie Vondráčkové. Hudba vyvolává v každém jiné pocity, proto má každý rád to své. Já mám v současné době nejraději Michaela Jacksona, na jeho hudbu ráda tančím a ráda si s ním zazpívám. Takže s hudbou se dá spojit i pohyb a vznikne z toho velká radost Tereze Říčařová, IV. B 12 Skolni_noviny_1_11.indd 12 13.5.2011 6:35:35 O škole Regionální kolo soutěže Mladý Demosthenes Soutěž Mladý Demosthenes Letos na téma Naše křestní jména Štěpán Valter, VIII. A Dobrý den, jmenuji se Štěpán. Můžete mi říci, jaké je Vaše (tvoje) křestní jméno? Děkuji. Tak jste to slyšeli! Všichni máme nějaké křestní jméno. A díky Marii Terezii dokonce i příjmení. Příjmení mě, ale teď nezajímají, zajímají mě právě ta křestní jména. Když se Vás zeptám, jaká křestní jména znáte, a jak byste je jednoduše rozdělili, určitě mi jich vyjmenujete spoustu a rozdělíte je třeba na holčičí a klučičí, podle abecedy nebo na česká a cizí. V tomto máte pravdu. Určitě můžeme křestní jména takto rozlišovat. Já jsem však přišel i na jiné, mnohem zajímavější a kurióznější rozlišení. Rodiče se při výběru křestních jmen pro své děti nechávají ovlivnit například: hrdiny filmů a seriálů, duchem doby, antikou, historií, zdrobnělinami a nevím čím ještě. Lenin, dívčí jména Jolka, Dvouletka a Pětiletka. A co říci závěrem? Snad jen to, že každý máme nějaké křestní jméno, které si k radosti těch kteří nám ho dali, neseme celým svým životem. A mnoho s tím nenaděláme. Někteří jsme se svým křestním jménem spokojeni více a někteří méně. Všichni Petrové, Honzové, Františkové, Aničky, Hanky a Elišky mohou být spokojeni a těm co spokojeni nejsou pak zůstává naděje, že se příště narodí někomu jinému, někomu, kdo třeba nemá tak velkou fantazii, nesleduje seriály a komu je jasné, že takový Fidel Skřivánek, Kleo Voříšková, Onur Kopáček nebo Madona Kopecká nejsou ideální kombinace. Již několikátým rokem se naše škola zúčastňuje soutěže v komunikaci Mladý Demosthenes. Škola pořádá školní kolo, ve kterém učitelé vyberou dva žáky a ti postoupí do dalšího kola. Tento rok postoupil do regionálního kola Marek Červenka z VI. A za první kategorii a já, Štěpán Valter z VIII. A, za druhou kategorii. Regionální kolo se konalo v budově Gymnázia v Kladně. Jako doprovod s námi jela paní učitelka Fousová. Když jsme přišli do učebny, kde se vše konalo, vylosovali jsme si pořadové číslo. Já si vylosoval číslo pět a Marek si vylosoval číslo osm. Poté co vystoupili všichni účastníci, byli vyzváni k opuštění učebny, aby porota mohla rozhodnout. Po asi čtvrthodinovém čekání jsme se zase vrátili do učebny a porota nám sdělila verdikt. Za region Příbram do krajského kola postoupil Marek Červenka za první kategorii a za druhou kategorii jsem postoupil já. Velmi šťastní jsme se vrátili domů. Do krajského kola se posílají videonahrávky jednotlivých vystoupení. Štěpán Valter, VIII. A Můžete pak například potkat ve Zlámané Lhotě Esmeraldu, v Liberci Hektora a Parida, stejně jako Penelópu s Homerem na Vysočině, na promenádě v Karlových Varech Angeliku a Žofreje, v Berouně stokilovou Světlušku nebo ustrašenou Vítězku a v Praze klidně i Varhana. A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Že se Vám to zdá úsměvné se vůbec nedivím. Samotnou kapitolou jsou pak křestní jména z 50. let minulého století, kdy vliv všeho ruského a budovatelského byl na denním pořádku. Z této doby pocházejí neuvěřitelné kuriozity jako chlapecké jména Zetor a 13 Skolni_noviny_1_11.indd 13 13.5.2011 6:35:35 O škole Ministr ve škole V pondělí 9. 5. 2011 navštívil ministr školství a tělovýchovy Josef Dobeš Příbram. Přišel také k nám do školy, kde předal naší paní učitelce Mgr. Aleně Pólové děkovný dopis za dlouholetou práci ve školství při výuce matematiky. Štěpán Walter se zeptal pana ministra Dobeše Příští rok budeme psát výstupní testy z češtiny, angličtiny a matematiky, k čemu nám to bude, bude to pro nás výhodné? No velká, protože dostaneš zpětnou vazbu, jak na tom jsi. Já vnímám, že máme nastavené rámcové vzdělávací programy a už nám chybí jenom ta zpětná vazba pro učitele a pro školy, jak se učí. To je to, z čeho se dělá ROZHOVOR hrozná věda, ze srovnávacích zkoušek, ze státních maturit. Když to řeknu ve velmi jednoduché podobě: ty si sedneš k počítači, přijde ti zadání z matematiky, z českého jazyka, z angličtiny, budeš mít na to zhruba 60 minut, vyplníš, odešleš a za 15 minut ti to přijde ohodnocené zpět a budeš tam mít, na kolik jsi splnil, a to bude informace pro tebe, pro tvoji paní učitelku a pana ředitele, pro nikoho jiného. Nebudou žádné žebříčky škol, nebude nějaké odměňování. Já myslím, že do toho systému musíme dostat zpětnou vazbu, jak se na školách učí, to já cítím, že tam chybí. Už to mělo být dávno, za deset let už děti jen mávnou rukou, jo dneska mám ten test, sednou si k tomu počítači a rychle to vyplní. U tebe, jestli to bude za rok, tak to bude pořád jenom generálka. Já mám v plánu, že teď na podzim seženeme sto škol, které mají počítače, na těch to pilotně vyzkoušíme, za rok, to znamená 2012 v červnu, což se bude týkat Tebe, uděláme celorepublikovou generálku. Doufám, že ty počítače za ten rok vybavíme z evropských peněz a dotací z ministerstva a v roce 2013 v červnu už celoplošně najedeme na první rok srovnávacích zkoušek. Takže to bude zatím jenom interní záležitost? To bude, za rok pro Tebe to bude jenom orientační, jenom to zkusíme, spíš budeme zkoušet ten technický systém, jestli máme počítače, jestli ten program to dovede, jestli dává zpětnou vazbu. Zeptali jsme se paní učitelky Mgr. Aleny Pólové 1. Známe Vaše jméno z obálky některých učebnic matematiky. Jaká byla Vaše spolupráce s autory těchto učebnic? Velmi dobrá a příjemná. 2. Říká se, že znalosti z matematiky současných žáků jsou podstatně menší než dříve. Co si o tom myslíte? Bohužel, je to pravda. Potvrdilo se mi to nejen na základě vlastních zkušeností, ale i rozhovorů s ostatními učiteli z jiných škol a z konferencí, kterých se snažím zúčastňovat. 14 Skolni_noviny_1_11.indd 14 13.5.2011 6:35:39 O škole Předání peněžního daru redakční radou Jednoho dne jsme se dozvěděli, že půjdeme do příbramské nemocnice předat peněžitý humanitární dar, v hodnotě 5.950 Kč, jednalo se o výtěžek z dobrovolných příspěvků návštěvníků školních akademií, jarmarků a dalších akcí pořádaných pro veřejnost. Předání se účastnili členové RR Školních novin, Pepík Mrkáček, Štěpán Valter, Markéta Hudečková a samozřejmě já, Kamil Chvátal. Ve škole jsme si připravili dva transparenty a domluvili jsme se, kdo co ponese. Na jednom byla uvedena částka, na druhém bylo psáno, proč to nemocnici darujeme. Po polední přestávce jsme společně s paní zástupkyní, Mgr. Dagmar Moravcovou, šli do nemocnice. Na ředitelství nás přivítala paní sekretářka, nabídla nám něco k pití a spěchala na oběd. Asi měla už pořádný jsme příjemně vyzdobené pokoje s polohovacími elektrickými postelemi, které dostalo dětské oddělení od Kapky naděje také jako sponzorský dar. V jednom zrovna leželi tři kluci a dívali se na televizi. Pan primář Marček nám řekl, že náš dar nejspíše použije na nákup hezkého povlečení pro malé pacienty, aby měli i v nemocnici příjemnou atmosféru. hlad. Do pracovny ředitele nás uvedla paní mluvčí ONP Monika Boušková. Seznámila nás s děním v nemocnici a zavolala vrchní sestru, která odnesla námi darované peníze do pokladny nemocnice. Pro náš humanitární dar jsme vybrali Dětské oddělení Oblastní nemocnice Příbram, proto přišel také primář dětského oddělení MUDr. Pavel Marček. Vše zaznamenával filmový štáb Fonky a redaktorka Příbramského deníku. Pan primář nám povídal o svém oddělení a dokonce jsme se dozvěděli, co četl za knížky, když byl žák a student. Potom nás vzal prohlédnout si dětské oddělení. Prošli jsme nejdříve starou část, viděli Na pokoji jsme se vyfotili, nafilmovali a pak jsme využili pozvání paní Bouškové na prohlídku nové části nemocnice. Ta byla o poznání hezčí a modernější. Povídala nám, co se na jednotlivých odděleních léčí a kde jsou umístěna. Kam se dostane raněný po příjmu, kde ho postupně vyšetřují lékaři v jediné ordinaci, jak urgentní příjem funguje, kde se mohou setkávat rodinní příslušníci nemocného s lékaři, o tom, že nemocnice má i svoji galerii a budou se zde pořádat koncerty. Rozloučili jsme se s paní Monikou Bouškovou, která nám také přiblížila rozsah svých povinností, a šli jsme opět do školy. Ještě poslední fotografie před areálem a tím skončila naše výprava do nemocnice. Kamil Chvátal, VIII. A 15 Skolni_noviny_1_11.indd 15 13.5.2011 6:35:40 O škole Poradenství ROZHOVOR Rozhovor s výchovnou poradkyní Mgr. Marií Oktábcovou a metodičkou prevence Mgr. Hanou Machutovou Co by měly udělat děti (rodiče), když mají problém? Záleží na tom, o jaký problém se jedná. Pokud se dítě cítí být ohrožováno přímo ve škole, například svými spolužáky, může se obrátit na svého třídního učitele nebo může požádat o pomoc výchovného poradce či metodika prevence. Může také využít schránky důvěry. Tito lidé mu jsou však nápomocni i v případě, že má nějaký problém doma nebo i mimo školu a rádo by ho řešilo. Pokud nedůvěřuje škole, může ve vážných případech zavolat na číslo 800 155 155 -bezplatnou linku bezpečí. Děláte ve škole výchovnou poradkyni, metodičku prevence. Už se vám někdy nějaké dítě svěřilo se svým problémem? Případů už bylo mnoho. Chodí za námi děti a upozorňují, že jejich kamarád nebo kamarádka má asi nějaký problém, že by mu rádi pomohli, ale nevědí jak. Ale také se na nás obracejí přímo žáci, kterým jejich spolužáci ubližují. Vzpomínám si i na dívku, která se na nás obrátila o pomoc, protože měla pocit, že ji doma otec příliš tvrdě trestá, mnohdy bezdůvodně. S jejím souhlasem jsme pozvaly do školy pracovnici odboru péče o děti, která si s dívkou promluvila, a problém společně vyřešily. Na kterých internetových stránkách by se mohly děti a rodiče dočíst o svých problémech? Můžete navštívit chat na www.pomoconline.cz , www.nasedite.cz, www. detskaprava.cz Tyto stránky jsou bezpečné. Ale pozor na svěřování se na facebooku či jiných stránkách. To vám rozhodně nedoporučujeme, je to velmi nebezpečné a mohlo by vám to ještě více ublížit. Na která telefonní čísla lze volat v případě problému? Linka bezpečí - 800 155 555 Bílý kruh bezpečí - +420 257 317 100 Člověk v tísni – +420 261 134 401 Český helsinský výbor - +420 220 515 188 Unicef - +420 224 484 550 Jak by se děti měly zachovat, kdyby věděly, že jeho kamarád/ka má nějaký problém? Jako první by se měl kamarád obrátit budˇ na třídního učitele nebo na výchovného poradce či metodika prevence. Ti pak najdou cestu k řešení daného problému. Pravidelné konzultační hodiny jsou každý čtvrtek od 14.30 hodin do 16 hodin, ale obrátit se můžete kdykoliv podle potřeby. Tyto hodiny jsou nejen pro vás žáky, ale poradit se mohou chodit i vaše rodiče. Zde vidíte, že se nemusíme bát svěřit se svými problémy. Ptala se a rozhovor zaznamenala Markéta Hudečková z VIII. A 16 Skolni_noviny_1_11.indd 16 13.5.2011 6:35:43 O škole Životabáseň Slovo ředitele (Klára Eklová, IX.A) Jsem to, co nemůžeš pochopit. S blížícím se závěrem šk. r. 2010/2011 a též slavnostním loučením se v aule se žáky 9. ročn. bych chtěl - právě i cestou Školních novin na úvod tohoto svého článku - naše slečny deváťandy a pány deváťáky pozdravit a zároveň je povzbudit na další putování životem. Končí jim povinná devítiletá školní docházka, jsou u nás ve finále. Z rukou třídních učitelů převezmou 30. června závěrečná vysvědčení, která budou hodnocením jejich úsilí a odvedené práce. Tolik očekávané prázdniny budou mít za dveřmi. Těšení na letní odpočinek je u všech samozřejmě veliké. Končí jedna etapa, nechť se daří i v etapách dalších. Držte se, přátelé. Každoročně se v tento čas zamýšlíme nad našimi dosaženými výsledky, hodnotíme, co bylo pro školu přínosem a co nikoliv, hledáme nové podněty pro další práci. Uvědomujeme si, že vědomosti žáků jsou důležité, podstatná je ale především výchova, které věnujeme náležitou pozornost. Jsme si vědomi, že být školou s dobrými výsledky může být jen škola s pozitivním prostředím, s dobrým učitelským sborem, se spoluprací ostatních pracovníků školy, rodičů a všemi zainteresovanými institucemi. Všem chci i touto cestou moc a moc poděkovat. Celý školní rok byl provázen řadou aktivit, kde měli žáci možnost prezentovat výsledky své práce a rodiče a veřejnost příležitost nahlédnout do života školy. Kromě naplňování vzdělávacího programu nabídla škola žákům celou řadu kroužků a nepovinných předmětů. K posouzení úspěšnosti školy vždy patří účast žáků v soutěžích a olympiádách. Dá se říci, že i letos lze naše reprezentanty pochválit, což dokazují přehledy výsledků z těchto soutěží, ať už ve sportovní či jiných oblastech. Chvályhodné jsou i účasti na několika akcích humanitárních, četných akcích pro naše postižené spoluobčany, pravidelných akcích sběrových atd. Ke zdařilým akcím, zpestřujícím náplň školy, patřily dále tradice typu oblíbených škol v přírodě, plaveckého, bruslařského a lyžařsko-snowboardingového výcviku, zdravotnického výcviku, dopravní soutěže mladých cyklistů, různých výletů, exkurzí, odborných pořadů a besed, pěkně připravených a úspěšně předvedených besídek tříd a pohádek (jak pro naše žáky, tak pro okolní mateřské a základní školy), koncertů, četných kulturních vystoupení, divadelních a filmových představení, vánoční akademie, masopustního karnevalu atd. Za přípravou, uspořádáním a předvedením každé takové akce je spousta námahy, úsilí a práce vás - dětí i pedagogů, za což vám všem patří samozřejmě velký dík. Přeji všem, žákům i spolupracovníkům, abyste krásně prožili prázdniny a dovolené, abyste načerpali hodně energie i chuti do dalšího vzdělávání - a těším se na shledání v září. M. Přibyl, ředitel školy Chci se dozvědět, jak utéct pryč. Slýchám i to, co nemusí polichotit, vidím v tom však výchovný bič. Toužím pochopit pár svých blízkých, jsem s tímhle teď trochu v kaši Tvářím se, že nejsem v úzkých, prožívám však horší časy. Dotýkám se svého srdce, dělám si starosti sama o sebe. Pláču a cítím, jak mi srdce tluče, jsem uzavřená sama do sebe. Dobře rozumím tomu, proč se tohle všechno děje, snažím se dát to do pořádku. Doufám, že brzy bude líp. Jsem ta, co by si přála začít od začátku… Životabáseň (David Brož, IX.A) Jsem to, co jsem. Chci se dozvědět, jestli to není jen sen. Slyším v dálce havrany. Vidím je při tom nad mraky. Toužím mít život dokonalý. Jsem na to asi však dost pomalý. Tvářím se, že všemu rozumím. Prožívám, když to vážně neumím. Dotýkám se hranice. Dělám si starosti, jestli to už není konec ulice. Pláču, když mě něco bolí. Jsem smutný, když už něco končí. Dobře rozumím ostatním lidem. Tvrdím, že to chce řešit s klidem. Sním o tom, že život bude lepší. Snažím se, aby nebyl ještě horší. Doufám, že to dopadne. Jsem to, co koho napadne. 17 Skolni_noviny_1_11.indd 17 13.5.2011 6:35:43 O škole Základní vzdělání Takto vidí základní školu 9. A Základní vzdělání se nazývá, teda alespoň podle mě, základní, protože to je opravdu základ všeho. Devět let jako vstupenka na luxusní koncert. Pořád toho ale zbývá spousta, než se protlačíte dopředu na nejlepší místa. Základní škola je jen vstupenka. Devět let prožitých psaním, počítání, kreslením, zpíváním, poučováním o tom, co máme dělat a co ne, co můžeme, co musíme, co bychom měli dělat, říkat, psát, kreslit, zpívat a co ne. Možná to zní až moc stroze, pořád je ale škola základem života – a hlavně ta základní. Místo kde poznáváme sami sebe, bez přetvářky, kde opravdu poprvé zjišťujeme, na co máme a na co ne, místo, kde si užíváme, kde se trápíme, kde máme kamarády. Místo, kam se někdy těšíme a někdy se nám ta vůbec, ale vůbec nechce. Ale zpátky ke koncertu. Základní vzdělání nám otevírá cestu do světa a je jen na každém z nás, jestli zůstane u brány nebo půjde dál. Střední škola je druhý, prostřední sektor na koncertě. Někdy místo, kdy na zpěváka vidíme moc dobře, někdy místo, kde nevidíme vůbec nic. Střední školu si vybíráme už podle toho, co chceme dělat, tedy aspoň většina, když už víme, na jaký konec cesty chceme dojít. Spousta z nás jde na gymnázium, protože právě ještě neví a má tudíž další čtyři roky na promyšlení, jak se dostat co nejblíže k pódiu. Nejlepší místa jsou v tzv. kotli, přímo pod zpěvákem, myslím tím vyšší odborné a vysoké školy. Tam už jsme si jisti, že jdeme po správné cestě, máme pevnou půdu pod nohama a zpěváka vidíme a slyšíme, jako by stál vedle nás. Místo, které bychom si měli držet. Aby se ale toto vše splnilo, je důležité mít ten lístek – tu vstupenku. Protože bez základního vzdělání bychom se tam ani ve snu nedostali. A kdo ví, třeba jednou budeme na místě zpěváka. Katka Martinkovičová, IX. A Většinou jsem se těšila na kamarády, které díky základní škole mám. Většinou oni dělají dny strávené ve škole zábavnými a hezčími. N. V. Lidé z naší třídy jsou velice chytří, ale pracují, jen když jim hoří „koudel“. A z vlastní zkušenosti vím, že pracovat, jen když se vám chce, rozhodně nestačí. D. Š. Člověk bez základního vzdělání? Jako by nebyl. Podle mě je základní škola taková procházka růžovým sadem, i když některé chvilky byly spíše černé. Devět let z mého života jsem tomu věnovala, devět let krásných chvil se spolužáky, s lidmi, se kterými jsem postupně vyrůstala a trávila veškerý čas. T. B. Můj názor na základní vzdělání je, že je nudné a otravné, ale přitom důležité. Nejhorší, co mohli na základní škole vymyslet, jsou známky, jelikož se pak jen snažíme mít co nejhezčí vysvědčení a kašlem na to, co se učíme. D. B. Babička mi říkala: „Neměj strach, vím, že nechceš opustit své kamarádky, ale na střední škole to bude opravdová parta.“ Věřím jí, ale stejně to je hrozný. Mám je ráda, ty lidi, kteří se mnou chodili každý den, devět let do školy. D. J. Těch devět let na základní škole hodnotím celkem kladně. Sice jsem neměl takové známky, na které mám, ale užil jsem si to. Myslím, že naše třída je super! Základní vzdělání se nikomu neztratí a vždy ho bude moci použít v dalších etapách svého života. Š. H. Až budeme velcí a začneme pracovat, tak nikdo nebude chtít vědět, jak jsme si vedli na základce, nikdo nebude chtít vidět vysvědčení ze základní školy, ale znalosti z ní bude požadovat každý. J. V. Vybral jsem si pro další studium gymnázium, které by mě mělo připravit na další studium a ještě více rozšířit mé všeobecné znalosti, které jsem nabral na základní škole. D. K. Škola a hlavně ta základní je základ života, a když ji odfláknu nebo vůbec neudělám, jsem odepsaná do konce života a to by si někteří měli uvědomit. K. V. Často se říká a je to určitě pravda, že když se naučíš učivo na základní škole, neměl bys mít na střední škole problém. Já tomu věřím. G. B. Kdo projde základkou a celou dobu se učil jen kvůli známkám a po napsání testu vše vypustí z hlavy, ten si myslím bude mít dále na školách problém s učením. L. B. Neříkám, že mě to vždy bavilo, ale určitě jsem vděčná, že jsem měla možnost a naučila se na základní škole všemu, co mě učitelé učili, a myslím si, že na střední školu mám dobrou přípravu a dobré vědomosti. Když mám nyní opustit základní školu, tak bych nejraději pořád zůstal na základce, ale zase tam určitě poznám mnoho nových lidí, věcí a kamarádů. Už se těším na to, až budu pokračovat ve studiu na střední škole. V. D. 18 Skolni_noviny_1_11.indd 18 13.5.2011 6:35:44 A se P tá “ Slovo třídní učitelky, Mgr. Jany Hofmanové Milá 9. A, prohlížím si fotografie pořízené za čtyři roky naší společné cesty. Na fotkách ze 6. třídy se na mě dívají dětské tvářičky a „velká“ paní učitelka. V dalších třídách se poněkud „zmenšuji“ a vaše tváře se proměňují. Loučit se budu se slečnami a mladými muži, kteří vstupují na cestu novou, plnou velkých nadějí. Přeji vám všem, aby se vám v životě splnila vaše přání a sny. Hodně krásných zážitků, životní pohody a hlavně dejte na má slova: „Buďte solidní“. Vaše třídní učitelka Jana Hofmanová á ov tal an es ek fm o př ráv H o m a t Jana áme k M jse tik - Mgr. e nem ární žá zbitých s i t el tál é in ro eln Sta ní učit řídy- s + imag Po 10 slit í ku č d t y 0 líTří těn ce ev -3 žid ás -n ráv n ků h ů dil p á c l a ž S ho out itý í“ ite ,n . et č b k n ř č t z u lid 6. dn Po me ch t ro so l v spa tro ný če t te ýs ná ate oky Po číta l tva Buď d h ě š a Žá ac a r -„ po um tn Aý p dv dy ní če 9. tří oč ri ám alší v Po n n n k á b ga ez al d yte . A- V á Zá Slo ý n dl tk d ter eho če e 9 při k o c n , P o l iz é ra ko něc y- Sl pot ore De čas nV íd terý ř a t J ob kot a k vil s p sta Ma stro se u na istik t Sta y říd Honza Vorel y? Devátá A., třída, která se na naší škole zapsala do dějin a navždy zůstane vepsána v srdcích učitelů a žáků z jiných tříd ať už z té dobré či špatné stránky. :-D, se s Vámi loučí! Je to tak, po těch dlouhých devíti letech Vás, naši milí učitelé a spolužáci, navždy opustíme se slzou v oku a se smutkem v našich srdcích. Za ta dlouhá léta jsme toho spolu mnoho prožili, popsali pár sešitů, potrápili pár učitelů, rozbili pár židlí, demontovali topení a párkrát jsme neposlechli, co nám kdo říkal. Za ta dlouhá léta jsme si našli přátele, možná i nepřátele, posbírali pár zkušeností a naučili jsme se mnoha pravidlům, která jsme poctivě dodržovali:D. Párkrát jsme absolvovali nějaký ten výlet, který nedopadl vždy tak, jak měl, a „párkrát“ jsme si užili srandu, na kterou snad nikdy nezapomeneme. Jsem strašně rád, že jsem s vámi, moji milí spolužáci, mohl strávit těch úžasných devět let, které nám navždy změnily život a snad nám pomůžou i v dalším absolvování naší dlouhé a náročné životní cesty. Díky moc Vám všem. riginální ná ívá o pa d Co o 9.A napsali její žáci e ot schůzce: „Je to prav ídní da, že „Ano,“ ná š přisvědčuje učitel, „zejména v pravopise!“ nm sy 9.A a tř cn : Hlášky, které se nesly třídou P.uč. Fousová: Ženy vydělávají o tisíce méně než muži. Je to spravedlivé? Václav Doležal: Ano. P.uč. Fousová: A proč, Vašku? Václav: Protože jsem muž. P.uč. Fousová: Co to znamená – Bůh kynul? Lucka Beranová: Že tloustnul? No ale tak buďme solidní! – Většinou Štěpán Hlinka k celé třídě P.uč. Fousová: Jak se jmenuje manžel paní Somerové Honza Vorel: Somr? Při testu z dějepisu o 2. sv. válce: P.uč. Hofmanová se ptá: Kde se sešla velká trojka? Honza Vorel: Ve Švédsku? P.uč. Fousová na začátku hodiny: Otevřete si učebnice, které jste si nepřinesli! Šimáček! Co tam zase přemejšlíš nad nesmrtelností mrtvýho chrousta? P.uč. Polová k Davidovi, když byl duchem nepřítomen… 19 Skolni_noviny_1_11.indd 19 13.5.2011 6:35:47 A 9.A Co o 9.A napsali její žáci Do 6. třídy, jsem šel s tím, že najdu nějaké nové přátele. Ale problém byl v tom, že také ztratím ty staré. Řekl jsem si, že to zkusím, a ti nejlepší přátelé šli se mnou, tak to nebylo tak hrozné. Prvních pár dní jsme se s novými spolužáky seznamovali. Docela jsme si padli do oka až na pár výjimek. Po celé čtyři roky jsme spolu vycházeli velice dobře a teď v deváté třídě si užíváme nejvíce. Období přijímacích řízení je pryč. Všichni jsme se dostali tam, kam jsme chtěli, a nastalo období klidu. Musím uznat, že jsme asi nejotravnější třída ze všech. Neumíme se domluvit, o hodinách děláme nepořádek a učitele to s námi mají těžké, ale mezi sebou si nemyslím, že bychom byli úplně špatní. Velice rád jsem navštěvoval tuto třídu a bude se mi špatně opouštět. Vůbec mi nevadilo, že se mi někdo směje třeba za vlasy atd., ale do této třídy jsem prostě chodil rád a poslední pololetí si patřičně užijeme. David Šimáček Jsme velmi dobrý kolektiv, umíme si pomáhat (hlavně při testech) .... Máme ve třídě jen inteligentní, slušně vychované lidi... (Např. Pepa)... Máme rádi přírodu a dobře se o ni staráme (stromeček od paní učitelky Fousové)... Ve třídě máme jedině čisto, uklizeno, a čerstvý vzduch (vůně Kláry Eklové)... Mluvíme spolu velmi slušně a spisovně (hej ty …. votoč se)... Máme také rádi zvířata (Vencovi mravenci, které jsem zabíjela o testu z matiky a mam z něj za 4, ale 1:0 vedu nad mravenci) většinou tragédie. Máme-li se domluvit na nějakou akci, všichni chtějí, ale málokdy se najde někdo, kdo za to opravdu vezme. Také si myslím, že jsme jako třída dost arogantní vůči některým učitelům. Říkejte si, co chcete (to platí pro ty z naší třídy, co se mnou nesouhlasí), ale je to tak. Bylo by třeba, aby když se něco děje, se zapojili všichni a ne aby se snažilo několik lidí a ostatní se jen vezli. Nechci naši třídu jen pomlouvat, ale bývávalo lépe. Jan Čížek Hodně se mi po všech bude stýskat. Protože když strávíte celé čtyři roky s těmi samými lidmi, vytvoříte si ke všem nějaký vztah, a proto jsem nesmírně ráda, že snad polovina lidí ze třídy jde na stejné gymnázium jako já. Nebyli jsme schopni si mezi sebou vybrat správce, nezalévali jsme tři roky květiny (ten poslední jsme je ve třídě radši ani neměli), týdenní služba neplnila své úkoly, ale kolektiv jsme byli dobrý. Sranda byla, zábava, někdy i hádky, ale pokaždé jsme zase byli jedna parta. Také jsme na škole třída s nejlepším průměrem, což mi přijde hodně dobré. Chováme se někdy jako ignoranti, ale nikdy nám učení nebylo lhostejné. A jak říkají snad všichni moji spolužáci, na střední školu se těším, ale z téhle třídy se mi nebude odcházet snadno. Čtyři roky pospolu, v pokoji a souladu. Vždycky budu vzpomínat, kolik srandy jsme si užili. Dominik Kovář P. S. A přece jsme se všichni měli rádi, ne?? :D Natálie Vorlová Pavlína Kočová Podle mě rozhodně nejsme ten nejhorší kolektiv. Navzájem se dost chráníme, a pokud má někdo z jiné třídy problém s kýmkoliv z naší třídy, určitě se ho téměř všichni zastanou. Dokážeme docela držet při sobě. ALE..., jak se máme na něčem domluvit, je to 20 Skolni_noviny_1_11.indd 20 Tak lidi.....sem rád že sem vás poznal.... každej jste jinej a jedinečnej...byla to pro mě čest bejt s váma v jedný třídě!...děkuju za ty roky s váma!... doufám že se budeme i nadále scházet a nikdy na tyhle (doufám) krásný časy nezapomeneme. ;) Jakub Hron 13.5.2011 6:35:53 9.B IX. B se loučí se základní školou A JE TO TADY!!!!! Před devíti lety se většina z nás zde setkala poprvé. Učili jsme se spolu číst A,B,C…, počítat 3+5, začali poznávat kouzlo přestávek. Jak čas plynul, stále jsme se ujišťovali, že přestávky jsou to nejlepší, co nás každý školní den mohlo potkat. Zažili jsme ale i spoustu jiných zajímavých věcí. Přicházeli noví kamarádi, jiní odcházeli, až nás zbylo tolik, kolik vidíte na fotografii. To jsou ti nejvytrvalejší, nejodolnější. S těmi jsme pak během celých devíti let zažili dobré i zlé. Občas jsme měli i ten nějaký průšvih, o něco častěji jsme potrápili učitele. Ale nejen užitečně trávit přestávky jsme se během těch devíti let naučili. V našich hlavách nám přeci jenom zůstaly i nějaké ty vědomosti. Fyzika, matika, chemie, čeština a další předměty – všude se vyučující snažili ze všech sil o naše vzdělání.Ale i když jsme vás, páni učitelé, zlobili, máme Vás rádi, ceníme si Vaší práce a chtěli bychom Vám říci: „Děkujeme. Děkujeme za Vaši trpělivost, za mnohdy nadlidské úsilí nás něco naučit.“Obrovskou námahu ale musel také vynakládat po celou dobu náš třídní – pan učitel Konvalinka. Zeptali jsme se na jeho pocity: Mot t měn o: „Dob y í vždy , ale ml se á hon cky mus dí se o í třeb sit a na nějak d a gen to bylo ýmat, e opa raci něč v každé čným ím .“(K. Čap ek) ROZHOVOR Rozhovor a panem učitelem třídním, Mgr. Janem Konvalinkou, vedl Tomáš Duchoň Chtěl bych se vás zeptat: „Jaké si myslíte, že naše třída udělala pokroky za ty čtyři roky s vámi.?“ „Docela velké. Myslím, že pokrok je hlavně v tom, že z dětí se stali skoro dospěláci. Naučili jsme se komunikovat a vážit si jeden druhého. Někteří z vás začali být zodpovědní a uvědomovat si své povinnosti.“ „Jakou chvilku s námi považujete za nezapomenutelnou a jakou vtipnou vzpomínku na nás máte?“ „První školu v přírodě v šesté třídě. Bylo to na Šumavě a šli jsme v hrozné vánici na procházku. Byl šílený vichr, mráz a sněžilo. Cestou jsem vám vyprávěl, jak přežít v arktických podmínkách. Vtipná vzpomínka? Pobavíte mne několikrát týdně, takže těžko vzpomínat na něco konkrétního. Každopádně mě bavily výlety a exkurze, vždycky když jsme někam šli, tak jsme za chůze řešili spoustu zajímavých a vtipných věcí.“ „Bylo něco, čeho jste si na nás vážil?“ „Jak jste byl spokojen nebo nespokojen s naší třídou? „Vážím si na vás, že jste normální, na nic si nehrajete a dokážete ocenit druhé. Myslím, že v poslední době jste lepší kolektiv a lépe spolu vycházíte. Vážím si také toho, že vycházíte se mnou a že mne respektujete jako autoritu. Vážím si každého z vás jako jedinečné lidské bytosti. „ „Nelze posoudit. Chvílemi to bylo úděsné. Myslel jsem, že vás vzteky prodám na černém trhu. Byly ale i momenty pěkné a ty ve finále převažují. Ano, jsem s vámi spokojen – mohli byste být i horší (ale lepší taky).“ „Jak se vám s námi pracovalo?“ „Upřímnou odpověď? Dost těžko. Nejdřív vás bylo moc (32), pak spousta lidí přišla a odešla. Zlobili jste, dělali problémy, hádali se, neposlouchali. Ale nakonec se to dalo zvládnout. Hodně mi s vámi pomáhala paní učitelka Oktábcová, které jsem za to obrovsky vděčný.“ „Co jsme jako vaše první a poslední třída pro vás znamenaly?“ „A na konec bych se chtěl zeptat: Vzal jste si z třídnictví nějaké ponaučení či zkušenost do života? „Vzal. Zjistil jsem, že lidé ve vašem věku nejsou jen bezstarostnými blázny, ale že mnohdy řeší dost ošklivé problémy, kterých by se bál i dospělý. Zkušenosti jsme si předávali vzájemně. Dával jsem vám rady do života a vy jste mě zase zasvěcovali do života lidí vašeho věku. Byli jsme partnery, kamarády a všechno mělo jasná pravidla. „Zkušenost a hlavně školu života. Získal jsem ve vás tlupu kamarádů. Věřím, že na sebe nezapomeneme a budeme se v budoucnu potkávat. „ 21 Skolni_noviny_1_11.indd 21 13.5.2011 6:35:53 9.B Básničky Proč Láska Proč, když tě chci, nemůžeš být se mnou. Proč, když na tebe myslím, seš zrovna s jinou. Mé srdce bije jako sto vraných koní, Má touha mě k němu popohání. Má mysl myslí jen na něj, Mé oči mě k němu hledět nutěj. To je láska, to každý ví, Ale ne každý ji pocítí (Stefanie Balogová, IX.B) Proč nemůžeš vědět, Že ráda tě mám. Nechci ti to říct a sama se proklínám. Chci, abys tu byl se mnou, se mnou si hrál. Ale zase nechci, aby ses mi za rohem smál. To slůvko – miluji tě Je to, čeho se bojím. Proto ti to jen píšu, ale i tak se stydím. (Hana Vykysalová, IX.B) Miluju jej, miluju moc, Myslím na něj každičkou noc. Pokaždé, když zavřu oči, Je mi tak úzko, až je mi k pláči. Srdce mi nedá spát, Namlouvá mi, že je to jen kamarád. Když už ztrácím naději, Napíšu báseň raději. Jací jsme? Zapište do třídnice – O D CH Á Z Í M E 22 Skolni_noviny_1_11.indd 22 13.5.2011 6:35:56 ANGLICKÉ LISTY LOVE There are many types of love. For example: love between a man and a woman, love between people and animals, love between children and parents, love for sports, food, music, culture, travelling, flowers, school, work and many others. Love between a man and a woman – usually begins with falling in love with eachother, then they go for dates, after some time they get engaged and then, usually within a year, the get married. Love for animals – this kind of love is usually very strong. When people get a pet it usually becomes a member of the family. As we mentioned above there are many kinds of love. It is important to have love in our daily life, because it makes us happier and more cheerful. Štěpán Valter, VIII. A Love for music – different people love different kinds of music. Some people love POP, dance music, rock, jazz, RNB, etc. Vocabulary – slovníček Different – odlišný(á), jiný(á Member – člen Mentioned – zmínit se Cheerful – šťastný(á) Become – stát se How people celebrate Mother’s day Vocabulary - slovníček love We celebrate this day in honour of our mothers. Children usually make some presents for their mothers. This day is celebrated on various days in many parts of the world, most commonly in March, April or May. Legend - legenda Priest – kněz Century – století Emperor – císař Dressmaker – švadlena Honour – k poctě St. Valentine’s Day Every February we celebrate Valentine’s Day by giving flowers, candy and cards, to those we love. There is a legend about Valentine who was a priest in the third century in Rome. There was an Emperor who decided that single men were better soldier than those that were married. That is why he outlawed marriage for young men. But the priest Valentine married young couple secretly. When the emperor found out about Valentine’s actions, he killed him. Štěpán Valter, VIII.A International day of women This day celebrates emancipation of women. Everything began in New York in 1909 when a group of dressmakers demonstrated for the voting right. 23 Skolni_noviny_1_11.indd 23 13.5.2011 6:35:56 ANGLICKÉ LISTY Píseň Love me tender Elvis Presley Love me tender, love me sweet Never let me go You have made my life komplete And I love you so. Miluj mě něžně, miluj mě sladce Nikdy mě nenech jít Naplnila jsi můj život A já Tě tak miluji Love me tender, love me true All my dreams ful-fill For my darlin‘ I love you And I always will Miluj mě něžně, miluj mě věrně Všechny mé sny se splnily Můj drahoušku, jak já Tě miluji A vždycky budu Love me tender, love me long, Take me to your heart. For it‘s there that I belong, And we‘ll never part. Miluj mě něžně, miluj mě dlouho, Přijmi mě do svého srdce. Protože tam já patřím. A nikdo nás nerozdělí Love me tender, love me true All my dreams ful-fill For my darlin‘ I love you And I always will Miluj mě něžně, miluj mě věrně Naplň všechny mé sny Můj drahoušku, jak já Tě miluji A vždycky budu Love me tender, love me dear, Tell me you are mine. I‘ll be yours through all the years, Till the end of time. Miluj mě něžně, miluj mě upřímně, Řekni mi, že jsi má. Já budu Tvůj po všechna léta. Dokud čas nevyprší. Love me tender, love me true All my dreams ful-fill For my darlin‘ I love you And I always will Miluj mě něžně, miluj mě věrně Všechny mé sny se splnily Můj drahoušku, jak já Tě miluji A vždycky budu When at last my dreams comes true, Darling, this I know: Happiness will follow you Everywhere you go. Až mé sny dojdou konečně naplnění, Miláčku, jedno vím: Štěstí Tě bude následovat Kamkoliv půjdeš Love me tender, love me true All my dreams ful-fill For my darlin‘ I love you And I always will Miluj mě něžně, miluj mě věrně Všechny mé sny se splnily Můj drahoušku, jak já Tě miluji A vždycky budu 24 Skolni_noviny_1_11.indd 24 13.5.2011 6:36:01 Recenze Anna Franková (Anneliese Marie Franková) * 12. 3. 1929 † březen 1945 Deník Anne Frankové Letos na téma Naše křestní jména Martinkovičová Kateřina, IX. A Spolu s rodiči a o tři roky starší sestrou, v roce 1933 emigrovali jako Židé do Holandska. Ke svým třináctým narozeninám dostala Anna deník, který pojmenovala Kitty, vše si do něj zapisovala a brala ho jako svou nejlepší kamarádku. Po roce 1940 to bylo pro Židy těžké, museli být označeni hvězdou s nápisem JUDE, měli spoustu zákazů a nařízení, dobu kdy mohli vycházet ven a nakupovat, speciální kavárny a školy. Anna si v té, do které chodila, oblíbila pana učitele Keplera. O Annu i její sestru Margot byl ze strany chlapců velký zájem, ale ony si jich moc nevšímaly. Až na šestnáctiletého Harryho Goldsberga, se kterým si Anna velmi rozuměla, ale brzy se s ním kvůli potopení ( skrytí ) musela rozloučit. Hrdinka s rodinou se skrývali v zadním traktu jednoho obchodního domu téměř dva roky. Poté se k nim nastěhovali manželé van Daanovi a jejich šestnáctiletý syn Peter. Moc si mezi sebou nerozuměli, byly zde neustálá rozpory a narážky, hlavně na hospodaření a výchovu dětí. Obě rodiny po dohodě mezi sebe přijali ještě pana Dussela, padesátiletého zubaře. Byla tam špatná hygiena a vzájemná komunikace. Museli být tišší, aby nevzbudili podezření u zaměstnanců. Potraviny, knihy a nejpotřebnější věci jim obstarávali dobří holandští křesťané. Dne 4. Srpna 1944 zastavilo před jejich skrýší auto s SS-Oberführerem a několika dalšími od Zelené policie, někdo jejich tajnou skrýš vyzradil. Všechny odvezli do vězení na Weteringschans a po čtyřech dnech je transportovali do nizozemského „židovského průchozího tábora“ Westerbork. Do polské Osvětimi byli převezeni 6. Září 1944. Odtamtud byla Anna s Margot deportována do koncentračního tábora v Bergen – Belsenu s dalšími více než 8 000 ženami. Jejich matka však zůstává a umírá. V březnu 1945 vypukla v táboře epidemie tyfu. Obě onemocněly. Margot byla tak slabá, že se zabila pádem z postele. Několik dní poté umírá Anne ve věku necelých šestnácti let. Anna Franková se narodila ve Frankfurtu nad Mohanem. Proslavil ji deník, který si psala za druhé světové války. Dostala ho ke svým třináctým narozeninám a deník zachycuje její život od 12. Června 1942 až do posledního záznamu z 1. Srpna 1944. Z původní nizozemštiny byl přeložen do mnoha jazyků a stal se jednou z nejčtenějších knih na celém světě, díky jejímu otci Ottovi, který jako jediný z její rodiny přežil, našel Annin deník a tento unikátní záznam se rozhodl vydat. Tato kniha se mi líbila, ale její čtení bylo zároveň velice nepříjemné. Bavilo mě sdílet s Annou myšlenky a pocity, ale kolikrát to skončilo tak, že jsem nemohla usnout. Hlavně co se týče části po opuštění úkrytu, mě při čtení naskakovala husí kůže. Znovu mě to nutilo myslet na trápení, bolest, žízeň a hlad, zoufalství, týrání a utrpení tolika lidí. Myslím, že by si Annin deník měl přečíst každý, kdo může a je toho schopen. Protože až poté, co zjistíme, jak hrozný život může být, uvědomíme si, že si spousta z nás žije nad poměry a neváží si svého života, protože jakkoli nám může přijít hrozný, málokdo z nás si zažil to co lidé za druhé světové války. Každopádně si myslím, že kniha byla pro lidstvo a obzvlášť pro jedince velice přínosná a určitě jsem ji nečetla naposled. 25 Skolni_noviny_1_11.indd 25 13.5.2011 6:36:04 Různé Taneční pohár Oblastní kolo Středočeského tanečního poháru – Příbram 2011 V pátek 6. května 2011 proběhlo v aule Základní školy, Příbram II, Jiráskovy sady 273 oblastní kolo III. ročníku amatérské taneční soutěže „Středočeský taneční pohár“, jejímž vyhlašovatelem je Středočeský kraj a koordinátorem pak Odbor školství a sportu Středočeského kraje. Tohoto oblastního kola se zúčastnilo 45 žáků 1. i 2. stupně, kteří předvedli zvolený moderní tanec (disko tance, street dance, hip hop, rap, jump style, zumba). První dvě čísla v každé kategorii postoupila do krajského kola, které proběhne opět jako v loň-ském roce v Kralupech nad Vltavou dne 31. května 2011. V kategorii minitýmů 1. stupně zvítězila děvčata ze ZŠ Příbram, Jiráskovy sady ve složení Veronika Vaněčková, Kristýna Kubátová, Michaela Bučilová a Adéla Lukovičová, na druhém místě pak byla děvčata opět ze ZŠ Příbram, Jiráskovy sady Monika Svobodová, Nikola Gregorová a Apolenka Šatilová. V minitýmech 2. stupně pak postoupila do krajského kola taneční skupina ze ZŠ 28. října Příbram ve složení Sára Rychlíková a Markéta Ševčíková a děvčata ze ZŠ Příbram, Jiráskovy sady Lucie Lázinková, Nikola Čížková, Michaela Vol-fová a Sarah Karnetová. V tanečních skupinách mezi sebou soupeřila pouze dvě družstva. Zde předvedlo nej-lepší tanec družstvo ze ZŠ 28. října ve složení Romana Novotná, Tereza Jarošová, Milada Straková, Nikol Ga-shová a Kristýna Tomšíčková. Poděkování patří všem soutěžícím pod vedením Mgr. I. Králové, Mgr. M. Oktábcové, Mgr. K. Chrasti-nové, K. Štěpánkové a Mgr. J. Lišky, porotě ve složení MBI I. Tymichová, K. Hrstková a T. Novák, ale přede-vším hlavnímu organizátorovi Mgr. M. Přibylovi, řediteli ZŠ Příbram, Jiráskovy sady. Postupujícím skupinám přejeme hodně úspěchů v dalších kolech soutěže. M. Oktábcová 26 Skolni_noviny_1_11.indd 26 13.5.2011 6:36:04 Různé Londýn Školní diáře Už tři roky používáme Školní diáře, do kterých si zapisujeme všechny důležité úkoly, kdy má který kamarád narozeniny a také se tam chválíme – zaznamenáváme si, co se nám v týdnu podařilo. Kdo chcete tento diář v příštím školním roce mít, nezapomeňte si ho u třídní učitelky/ třídního učitele objednat. Spoustu lidí, ale i znalců tvrdí, že Londýn je nejkrásnější město světa, a proto se tam vypravíme i my, žáci 2. st. ZŠ. Nejen že budeme ubytováni v rodinách, ale navštívíme i mnoho památek a známých míst. Jfou Windsor Castle Tower Bridge Stonehenge Big Ben + Houses of Parliament Je toho tolik, že by se nám toho tolik nevešlo, jenom bychom chtěli zmínit Westminster Abbey, National Gallery, Picadilly Circus, Downing Street, Trafalgar Square, Buckingham Palace atd. Zpracovali: Markéta Hudečková VIII. A, Štěpán Valter VIII. A 27 Skolni_noviny_1_11.indd 27 13.5.2011 6:36:10 Různé Mažoretky Příbram Myslím si, že každý z vás ví, co je sport „Mažoretky“. Je to sport, který se cvičí s hůlkou (BATON), nebo třásněmi (POM-POM). Takhle říkáme našim rozdělení sestav, které skoro každý rok máme: 1 dívka - sólo 2 dívky - duo 7 dívek - miniformace Tréninky máme každoročně od září do června, tak jako škola. S holkama trénujeme dvakrát týdně. Od září do prosince se společně učíme nové choreografie, ty pak předvádíme na nejrůznějších plesech a akcích. Jsme rozděleny do několika kategorií, a to: Přípravka 3-7 let MAŽORETKY PŘÍBRAM SE NA VÁS TĚŠÍ! Kadetky 8-10 let Juniorky 11-14 let Seniorky let 15 až více Za vystoupení dostávají kadetky a přípravka různé sladkosti a odměny. Juniorky a seniorky za vystoupení dostávají od pořadatelů peníze, které jdou do společné kasičky. Na konci roku si za tyto peníze něco společně koupíme. Vystoupení jsou fajn,...ale pak to přijde! Soutěž! Mistroství České republiky! Je to tu všude tréma,strach, prostě všechno. Minulý rok jsme jeli do Stochova (blízko Prahy). Měly jsme celkem dobré úspěchy, kadetky skončily na 2. místě (hůlka+třásně) a juniorky na 4. místě také (hůlka+třásně). Za 2. místo jsme dostaly krásnou stříbrnou medaili. Pak jsme postoupily do Přeštic u Jeseníku. Naše paní trenérka Irena Pourová je velmi trpělivá! Na konci roku jsme kadetky a juniorky dostaly zlaté medaile od paní trenérky za to, že jsme byly dobré na Mistrovství České republiky a že jsme také byly hodné. To je asi vše, co bych vám řekla o mažoretkách. Pokud by se chtěla některá z vás stát mažoretkou, neváhejte. Je tu velká sranda a setkali jsme se už i s několika slavnými osobnostmi. Sandra Polanská a Marie Soukupová, VI. B 28 Skolni_noviny_1_11.indd 28 13.5.2011 6:36:10 Dva kamarádi ze třídy Cuong a Quyet jsou jedni z mých nejlepších kamarádů na základní škole. S Cuongem se znám už od páté třídy, kdy přiletěl z Vietnamu. Ze začátku nemluvil moc česky, málo jsme si rozuměli, ale velmi brzy byl nejoblíbenější nejen u chlapců, ale i u děvčat ve třídě. Quyet je o pár minut mladší dvojče Cuonga a znám ho od šesté třídy, kdy přiletěl za svým bratrem do Česka. Quyet se velmi rychle naučil mluvit česky a také si ve třídě velmi brzy našel kamarády a kamarádky. Nejvíce klukům s češtinou pomáhala paní učitelka na český jazyk - J. Fousová. Dvojčata nejvíce baví hrát fotbal, který hrají i závodně. Líbí se mi na nich, že vždycky řeknou pravdu a pomůžou v jakékoliv situaci. K problému se postaví čelem. Také jsou mnohem zodpovědnější a pracovitější proti českým dětem. Po škole chodí pomáhat rodičům a sestře do jejich rodinného obchodu. Možná jsou tak zodpovědní také proto, že jsou starší než my, dvojčatům už je 16 let. Cuong a Quyet po třech letech docházky na základní školu dosahují velmi dobrých studijních výsledků. Nejlépe jim jde matematika, ze které mají známku výbornou a jsou jediní ve třídě+, kteří vždy hned pochopí nové učivo. Každé ráno se těším do školy na své kamarády, na Quyet a Cuong. Vojtěch Huml, VIII. B 29 Skolni_noviny_1_11.indd 29 13.5.2011 6:36:15 Různé Zumba párty TCG aneb karty trochu jinak Účastníci lekcí Zumby se mohli těšit na novinku – Zumba párty. Jedná se o tématické párty , které pořádali lektorka Zumby Katka Štěpánková a Jan Liška v aule naší školy. Témata byla různá, např. Valentýnská, Hawaiská, Májová, ale i Disco párty. Tento měsíc se můžete těšit ještě na Brazilský Karneval. Ten, kdo se chtěl zúčastnit jakékoli párty, si musel rezervovat místa a pak přijít v převleku. Za snahu a představivost se rozdávaly různé odměny. Cena jedné párty byla 75 Kč. Všichni si užili mnoho legrace s převleky, ale i s tancováním Zumby, která je v poslední době populární na celém světě. Trading card games jsou velice zábavné, poutavé a neznámé, možná už jste slyšeli o Magicu nebo Pokémonech, ale pochybuji, že znáte Yu Gi Oh! nebo World of Warcraft. Křížovka Tyto hry se velice liší od prší nebo pokeru. Rozdíl je v tom, že v TCG mezi sebou oponenti bojují za pomocí karet. V YGO! má každý 8000 životů, Magicu 20 životních bodů a v WoW má hráč životů podle karty hrdiny. Mnoho lidí si myslí, že TCG jsou „Blbosti“ přitom se při nich dá užít mnoho legrace. Teď něco málo o pravidlech Yu Gi Oh!: každý hráč má 8000 životů a jsou ve hře tři druhy karet - kouzla, pasti a monstra. Každé kolo má 6 fází (1. líz nutí, 2. pohotovostní fáze, 3. hlavní fáze, 4. bojová fáze, 5. hlavní fáze, 6.konec kola). V hlavní fázi se summonují monstra používají kouzla a setují a používají pasti. Vice o pravidlech naleznete na http://www.yugioh.cz/ Martin, VIII. A ROZHOVOR Vokno puberťáka Marek Červenka ze 6. A se ptal bratra Jakuba, který už studuje střední školu. Jakube, puberťáci většinou říkají, že jim nikdo nerozumí, je to u tebe podobný? No tak asi nejsem správnej puberťák... A proč si to myslíš ? No protože každej má svoje lidi, svý kámoše a jinak kecy typu ,,Nikdo mi nerozumí,, nesnášim. Co maj puberťáci za zábavu? No asi diskotéky, počítače,apod. Co randění ? Ty jo, to je super věc! Tak a poslední, co posloucháte za hudbu? Tak většina asi rock, metal a nejvíc hip-hop, ale já ujíždim na DnB (Drum n´ Bass) 30 Skolni_noviny_1_11.indd 30 13.5.2011 6:36:27 31 Skolni_noviny_1_11.indd 31 13.5.2011 6:36:27 Skolni_noviny_1_11.indd 32 13.5.2011 6:36:27