CZ©=1 1 1—0—1 1—®—1 1

MRRIRNSKÉ POUTMÍ MÍSTO
ŠTÍPA.
Nové značně rozmnožené vydání.
Čistý výnos věnuje se
chrámu Páně ve
Štípě.
U KROmĚŘÍŽI 1908.
Nákladem vlastním.
CZ©=1
1
1—0—1
Tiskem Jindřicha Slováka v Kroměříži.
1—®—1
1
K
s
—
>
li
u
.
R
81
Ki
V
Oblastní
:
MOV
muzeum
v
A
jinovýchudnl Moravy
Gottwaldovi
Čís. invent.:
12.0}
Maríanské poutní místo
ŠTÍPA.
NOVÉ ZNAČNÉ ROZMNOŽENÉ VYDÁNÍ.
CISTY VYNOS VĚNUJE SE
CHRÁMU
V KROMĚŘÍŽI
Tiskem knihtiskárny
P.
VE
STlPÉ.
1908.
Jindf. Slováka.
— Nákladem vlastním.
S církevním povolením
Nejdúst. kníž arcib. Ordinariatu
v Olomouci ze dne
29.
února 1908
čís.
1245.
PROSLOV A PROSBA.
O
starodávném štípském poutním místě Marián
ském vydáno bylo v druhé polovici minulého století
tiskem více spisků, které však již úplně jsou rozebrány.
Aby
se četným poptávkám a přáním poutníkův a ctitelů
Marie štípské vyhovělo, pořízeno přítomným spis
kem nové značně rozmnožené vydání, popisu poutního
P.
místa zdejšího, v němž zejména starý, historicky pa
mátný kostelík štípský popsán jest a mnohé zázračné
události zde
se
přihodivší a
různé jiné dosud málo
známé pozoruhodné památnosti
jsou.
Prameny,
jichž
místní
zaznamenány
ku dílku tomuto použito bylo,
jsou: Stará pamětní kniha fary fryštacké a štípské a
knížečky o Štípě r. 1865 dp. Fr. Perutkou, k. a. konsist.
radou a r. 1900 štípskou duchovní správou sepsané.
Čistý výnos knížky této obětuje se chrámu Páně ve
Štípě a z příčiny té spisovatel prosí o blahovolné
přij
mutí dílka tohoto a zároveň o dobrotivé udělení milo-
dárku ve prospěch chrámu P. ve Štípě, ku větší cti a
chvále Boží a ku poctě blahoslavené rodičky Boží,
Marie Panny.
Duchovní správa ve Štípě v měsíci březnu
Knihovní systém Clavius
431820012079
"
1.
P. 1908.
Část
1.
Poloha a nejstarší historické zprávy
o poutním místě Štípě.
Na nevelké vysočině severovýchodně od
v osadě
Štípě, blíže Fryštáku, uprostřed
lesů. stojí
velebný prostranný
Zlína
nedalekých
chrám Páněk poctě
Narození Panny Marie
zasvěcený, který ročně
od tisíců poutníků z Moravy a Uherského Slovenska
navštěvován bývá. Jak chrám Páně nyní umístěn a
upraven jest, vyhovuje úplně potřebám a přáním zbož
ného lidu, jsa uvnitř krásně vymalovaný a ve všem
k pobožnosti povzbuzující a venku maje veliké rovné
prostranství, na
se
rozložití
němž
mohou.
sebe větší zástupy poutníků
Nedaleko, severně odtud strmí
i
z lesa zříceniny starého hradu
Lukova
a z poblízké
obory kyne nám zámek Lešná, letní sídlo hrabat ze
Seilernů, k němuž cesta ozdobena jest sochami sv. Flo
riana, sv. Ignáce z L., sv. Alžběty, sv. Jana Nep., sv.
Antonína Pad. a Anděla Strážce, sama to pro poutníka
přemilá znamení, že jest tu Matka Boží mezi svými
ctiteli, a zbožný katolík že přichází mezi své.
Vždycky
to
však takto, milý
nebývalo;
čtenáři,
nynější chrám, tak jak jest, stojí teprv od
r.
1760, ale
Panny Marie Štípské jest podle podání
již z 11. neb 12. století. Kde byla tedy dříve? Opodál,
jihozápadně od nynějšího chrámu Páně uprostřed
hřbitova jest stará hrobka nynějších majitelů
milostná socha
panství Lukovského, hrabat ze Seilernů a na tomto
—
5
—
místě byl prvotný Marianský farní kostelík, v
němž
Panna Maria Štípská od pradávných věků stánek svůj
mívala a nespočetným ctitelům svým z blízka
z da
leka sem putujícím milostí svých štědře udělovala.
i
Kdo ten kostelíček tam postavil
—
a kdy ná
božní předkové naši tam putovati začali, to
samému
Bohu povědomo jest; jakým způsobem se tam zázračná
soška Panny Marie dostala, o tom pouze starobylá
pověst se zachovala v paměti lidu od pokolení do
pokolení a zaznamenána jest v pamětní knize fary Fryštacké z
1730
str. 310.
slovy následujícími:
)iOd nepamětných dob socha Panny Marie Štípské září
milostmi a jest jedna ze tří nejstarších na Moravě. Původu
jest
r.
neznámého;
Kostelečtí, věrohodní a nejstarší obyvatelé
však vypravují, že od svých předků tradicí čili ústním po
dáním se dověděli, v Kostelci že býval před dávnými časy
kostelík (tempellum), z něhož základy a zbytky se nalézají
na zahradě obyvatele Kosteleckého jménem Martina Žídka,
v kterémžto kostelíku soška Panny Marie prý bývala. Odtud
neznámým způsobem zmizela a nalezena byla nedaleko ve
Štípském háji, mezi stromy ozářená na místě, kde nyní (roku
1730) ve skutečném kostele Štípském na oltáři se nachází,
kdež nezasklena jsouc, ustavičně ctitelům svým milostivou se
býti ukazovala.*
Toť slova a svědectví dotčené knihy pamětní.
Kromě tohoto výroku spisovatele pamětní knihy
Fryštacké z r. 1730 potvrzuje její vysoké stáří též
otisk obrazu Panny Marie z onoho roku 1730
pamětihodným nápisem: «Věrný obraz přeblahoslavené Panny Marie ve Štípě nedaleko hradu Lukova na
Moravě, kteráž přes 700 let Moravanům, Uhrům, Če
chům a Slezanům pravými milostmi známa est.«*)
s
Původní německý nápis na onom obrázku zní: «Wah
res Biildnis der gebenedeutesten Jungfrau Mariae zu Štipa,
ohnweit der Burg Lukov in Mähren über Siebenhundert Jahr
denen Mährern, Ungarn, Böhmen und Schlesiern von wunder
*)
haften
Gnaden bekandt.«
Obr.
Vyobrazení
P.
Marie Štípské z
a ostatních
1.
r.
1730., tehdejšího kostelíka
budov
při
něm.
Neméně důležité svědectví o starobylosti její po
dává nám dosud zachovaná píseň Panny Ma
rie
Štípské na konci této knížky uvedená, slovy: «Mezi
—
v Če
všemi Tvými zázračnými obrazy svatými,
chách, v Moravě nejstarší jsi a klenot též nejdražší.x
A novější učenci a badatelé co o ní
soudí? Slovutný spisovatel P. K- Eichler, v knize své,
všechna poutní místa v zemích koruny České popisující
a nákladem Dědictví sv. Cyrilla a
dané, řadí a uvádí původ
Methoda v Brně vy
Panny Marie
Štípské, hned
po obrazích Panny Marie Tuřanské a Žarošické, o nichž
bezpečně dokázáno, že pocházejí z doby CyrilloMethodějské. Nadšený učenec a badatel staro
žitností
í
slovanských Dr. František Přikryl na základě
-
7
—
svých hlubokých studií a pátraní v okolí Štípském, ne
váhá jistiti, že ona pochází z doby apoštolského půso
i
bení našich věrověstců na Moravě.
Hie! jak vzácná
památka z nejstarších dob křesťanských na Moravě,
jak drahocenný to poklad pro všecky věrné ctitele
to
Panny Marie
Jak ale tehdejší svatyně Marianská vypádala, o tom nás poučuje:
Štípské.
Částka
11.
Popis bývalého kostelíka Štípského a jeho památností
před jeho zrušením.
Jakmile milostná soška P. Marie podivuhodným
způsobem ve Štípském háji se zjevila, nelenili tehdejší
zbožní předkové Štípští zbudovati ku její poctě malou
svatyni čili kapličku, kteráž pak během času, když
obyvatelstva přibývalo a poutníků stále více k ní puto
valo, přistavována a rozšiřována bývala, tak že po
sléze v 15. století povstal z ní kostelík,
presbyterářem od pana Jiříka ze Šternberka
zbudovaným 14 sáhů byl dlouhý a přiměřeně vysoký.
Dle dosud zachovaného výše zmíněného vyobraz, č. 1.
kterýž
i
s
P. Marie Štípské z
měl pouze jednu maličkou
věžku se zvonkem na vrchu střechy; různo vedle něho
stála zvonice
r.
1730,
dřevěná se dvěma zvony
s
nečitelnými
nápisy. Uvnitř byl kostelíček tento dle inventáře z
1738 klenutý a
vymalovaný
r.
a měl dva oltáře. Milostná
soška P. Marie nezasklená nacházela se původně na
bočním oltáři na straně epištolní na témže místě, kde
se zjevila postaveném, a byla teprv později přenesena
na hlavní
čili
větší oltář, který za
svatostánkem měl
český nápis: »Tento oltář darován jest z
hradu Lukova od J. M. panny slečny Johanny Marie
následující
nynější paní Skrbenský
1.
P.
1697, 29. září.»
Soška P. Marie drahocenným rouchem
oděná zářila skvosty ze zlata, stříbra, perel a
drahokamů
jí
z úcty a vděčnosti věnovaných, a stěny
presbyteráře byly téměř docela vyplněny votivními
(záslibnými) obrazy a nápisy zasklenými, jež se nazý
anathemata, potvrzujícími zázračné
události a divy, které se zde staly na nemocných na
přímluvu P. Marie.
valy vitriny
čili
Kromě zmíněné
šlechtičny Skrbenské byla ještě
celá řada vznešených ctitelů P. Marie
Š t p s k é, kteří vzácnými dary zázračnou její sošku
í
a svatyni ozdobovali, a tudíž zasluhují, by jednak jejich
jména a dobré skutky paměti lidské a budoucím věkům
zachovány byly, jednak
také,
aby všem zřejmo
bylo,
jak daleko široko naše milá Matička P. Maria Štípská
ctěna a proslavena byla. Z mnohých těch šlechetných
a zbožných dobrodinců tehdejší svatyně Marianské ve
jména se nám v pamětních knihách zacho
vala, uvádíme na vděčnou pro všecky časy památku
Štípě, jichž
alespoň následující:
hrabě Rottal, obzvláštní to ctitel Panny Marie
Stípské, který celoročně každou sobotu z hradu Lukova k ni
putoval a při tom pokaždé značnou almužnu chudým uděloval,
věnoval jí r. 1710 kromě jiných darů novou drahokamy vyklá
danou korunu se zlatým prstenem a žezlem ve vysoké tehdáž
a) Frant.
ceně 500
zl.
stříbra.
b) Zlatem a stříbrem vyšívané roucho na sošku
Panny
paní Anna
Marie darovaly: Antonia hraběnka z Rottalu, uroz.
Maria baronka z Vizovic, Kateřina baronka z Toursen, pan
baron Skrbenský z Morkovic a paní Rosalia mlynářka z Na
pajedel (neznámého příjmení).
c)
noval:
Malý stříbrný starožitný
Vitus
Albertus Samlius
kalich s nápisem dárce
vicedecanus et
vě
sacellanus
Cremsir 1621. (Vít Albert Samlius místoděkan a zakristán
v Kroměříži r. 1621.)
Monstranci stříbrnou pozlacenou a baldachýn věno
bratři baroni z Minkvitzburku.
d)
vali
Nový
kříž (pacifikál) s ostatky sv. kříže a roucha
mešní darovala urozená paní Zuzana z Otislavic, paní na Zdie)
slavicích, Liptali a
Kamenici ve Slezsku.
Nové missály (mešní knihy)
obětovali: slovutný pan
Pavel z Kukenbergu, pán ze Zeranovic, Přílep a Hluchova,
a Bernard Josef baron Skrbenský.
f)
Vedle
těchto
zde
jmenovaných dárců
jest
ještě
velký počet jiných dobrodinců, kteří starý kostelíček
štípský různými rouchy, prádlem a náčiním k boho
službě potřebným tak štědře obdarovali, že to až ku
podivu
jest.
Mnohé
vzácných obětí věkem a upotře
některé však až dosavad se zachovaly a
z těchto
bením sešly,
mezi těmito jest nejvzácnějši a nejstarší památka
z dávného středověku: gothická monstrance
stříbrná,
jíž
r.
1464 kostelíček Štípský obdaroval
zbožný pán Jiřík ze slavného rodu Šternberků, pán
na Lukově, jak o tom svědčí na ní vyrýsovaný znak
rodu Šternberků (hvězda) a nápis: xEcclesiae Stipensi
1464.il
(Kostelu Štípskému 1464.)
Skvostná a znamenitá tato památka byla po osiření fary
štípské okolo r. 1530 v kostele fryštackém chována a tam
o největších výročních slavnostech vystavována. Když pak
r. 1810 za válek francouzských rakouská vláda nařídila, všecko
kostelní stříbrné náčiní do Vídně ku ražení peněz na potřeby
válečné vydati, farníci fryštačtí vykoupili si ji za 123 zl. 51 kr.
tehdejší měny a od té doby až podnes jest ona majetkem
chrámu Páně ve Fryštáku.
Členové slavného tohoto rodu ze Šternberků bý
Lukovského a patronové
kostela Štípského pochováváni pod jeho kamenou dlaž
vali jakožto majitelé panství
bou; v presbyteráři před
samým
hlavním oltářem po-
-
-
10
chován byl výše jmenovaný pán Jiřík ze Štern
berka a nápadno jest, že, kdežto hroby ostatních
pánů v tom kostelíku odpočívajících už dávno zanikly
a nezůstalo po nich podnes pražádné známky, hrob to
hoto zbožného ctitele Nejsv. svátosti Oltářní a blah.
P. Marie Štípské ze všech ostatních samojediný až
dosud se zachoval neporušený při východní zdi koste
líka s náhrobním kamenem, ovšem již valně do země
zapadlým, na němž ještě do nedávná znak rodu Štern
berků (hvězda) patrný byl.
Za dlouhověkého trvání svého starobylý kostelík
Marianský býval svědkem a pamětníkem slávy
úpadku národa našeho, všech těch změn a pohrom vá
lečných, vpádů nepřátelských a rozbrojů náboženských,
ten
i
které naši milou vlasť tak ukrutně pustošily a
převrat ve vlasti naši způsobily;
pobořeny a osady
A
tak
se
stalo
i
ohromný
mnohé kostely byly
duchovních správců zbaveny.
zde; ještě r. 1516 zmínka se činí
farní
ve veřejných listinách o faře štípské; r. 1530 shledá
váme, že ve Štípě již žádného kněze nebylo a kostel
štípský stal se filiálním
stela Fryštackého. Polnosti na 30
ležící
čili
podřízeným ko
měřic okolo kostela
a ostatní majetek jemu od dřívějších dobrodinců
darovaný pobrala si vrchnost. Nicméně však žádná
svatokrádežná ruka neodvážila se tehdá na skvosty a
okrasy věnované sošce Bohorodičky a lid nepřestal
tam putovati z dalekých končin Moravy a Uherska
zejména o slavnosti Narození P. Marie. Duchovenstvo
fryštacké zastávalo tam jak mohlo po celou dobu osi
svědomitě služby Boží netoliko o svátcích
Marianských, nýbrž v obyčejné neděle, začež dostá
ření Štípy
i
val kněz, který ty služby Boží konal, 7 českých grošů
na oběd a rektor dva groše.
vění nového chrámu Páně
r.
Tak
to bylo až
1762.
do dosta
R. 1616 byl první
—
11
—
kámen k novému, nynějšímu chrámu Páně
základní
položen a tím započalo nové důležité období dějin pout
ního místa zdejšího, o čemž pojednává se v odstavci
následujícím.*)
□
Částka
111.
Stavba nového kostela a kláštera ve Štípě
od
a dostavění
r.
1616—1620
nového kostela
r.
1760
Za oněch truchlivých dob, kde vlast naše po vál
kách husitských ve víře rozštěpena a farnost štípská
byla osiřelá, vnuknula Prozřetelnost Boží tehdejší ma
jitelce zboží Lukovského včasnou a svrchované chvály
hodnou myšlenku, místo staré, věkem sešlé, nedosta
tečné a nepatrné svatyně Marianské, zbudovati velko
lepý poutnický chrám P. a založiti při něm klášter, aby
víra katolická v tomto kraji byla utvrzena a zachována.
Byla to urozená paní Lukrecia Nekešova z Lan
de
k u, poslední ratolest druhdy slavného a
mocného
rodu rytířského, která po smrti svého prvního manžela
Arkleba Prusinovského z Vičkova, aby statky její do
nekatolických rukou nepadly, provdala se za slavného
*)
Ve
staré pamětní knize fryštacké na str.
6.
činí se
1730 uveden byl do Štípy poustevník
Dalmatinec, frater Antonín zvaný, člen řádu sv. Františka;
professi svou skládal v Římě a byl na potom poustevníkem
zmínka, že okolo
r.
Antonína a tamodtud přišel do
Štípy. Rodem byl ze Senje v Dalmacíi a jmenoval se dříve
Ondřej Bachovič. Ve Štípě měl poustevnu blíže kostela na
místě nynějšího domku pana Vinklárka a vedl zde
v Hranicích
po mnohá
dobrých
při
kapli
léta život
lidí.
sv.
zbožný a příkladný,
živ jsa z
almužny
'
h
—
12
-
vojevůdce Albrechta Eusebia Václava Valdštýna, po
zdějšího vévodu Frydlandského, a když pak brzy na
to v neděli Květnou dne 23. března 1614 v druhém roce
svého manželství, na hradě Lukově zemřela bez dítek,
zanechala a poručila všecky své statky: Vsetín, Lukov,
aby
vystavěl ve Štípě nový, důkladný a prostranný chrám
Rymmice
a Milotice Albrechtovi s tou podmínkou,
Páně,
něm
při
klášter založil a o jeho zachování slu
šnými nadacemi se postaral. Tato šlechetná Lukrecia,
po
jak byla za živa pravou šlechtičnou, tak jí zůstala
smrti ve svých odkazech. Ona chtěla křesťanskému
lidu, svým poddaným v trudných dobách kacířských
bludů a ustavičných rozbrojů živě na oči postaviti, kde
i
ve všech potřebách bezpečné pomoci dosáhneme, chtěla
Matce Boží důstojný stánek zbudovati a ji snad ještě
více nakloniti, aby moravský lid proti bludům a váleč
ným pohromám
u ní hledal útěchu a útočiště své.
Hrabě Valdštýn
byl
by rád ihned
splnil přání
své manželky; povolal r. 1615, ačkoliv válkou ve služ
bách císaře Ferdinanda II, s Benátčany zaměstnán,
dovedné umělce, kameníky a stavitele,
dal od nich zhotoviti výtečně promyšlený plán nového
kostela poutního a rozsáhlé po obou stranách s ním
spojené klášterní budovy a přichystav ku stavbě po
z daleké Itálie
třebný material,
me n
položil
r.
1616
základní kä
novému kostelu a klášteru severně od starého
kostelíka na novém volném místě prostranném a roz
kázal stavitelům, by co nejpMněji pracovali, aby po
slední vůle zbožné Lukrecie dokonale a plnou měrou
k
se splnila.
Františka
řeholníky řádu sv.
Jesuity v Olomouci o pře
Zatím pak vyjednával
v Uh.
Hradišti a s
s
ve Štípě a duchovní správy při něm,
kteřížto však, majíce v těchto opevněných městech
školy a ústavy své, zdráhali se v odlehlé samotě štípvzetí kláštera
ské za tehdejších nepokojných časů nabídku jeho
příj-
—
13
-
Konečně ctihodní Otcové řádu Kartusians k é h o v klášteře v >ďi doli J o s a f a t>< zvaném u
Dolan nedaleko Olomouce bydlící, kteří dle regulí svých
poustevnicko-řeholnický život vedli a samotu milovali,
žádost jeho vyslyšeli a svými představenými tiché mí
mouti.
stečko poutní ve Štípě
přijali,
r.
zde se
usídliti
prohlédnuvše nabídku jeho
odhodlali, a za tím účelem hned
si
1616 P. Fišera jakožto prvního převora do Štípy po
aby ku stavbě kostela a kláštera dojilížel a ji řídil.
Za ním příštího roku (17./XI. 1617) ještě tři jiní řeholníci, a to P. Mittner, P. E. Ediger a P. Bruno Lignarius
(Tesař) rodák z Modřic u Brna, následovali a prozatím
slali,
an se kostel a klášter stavěl, zvláštní obydlí u starého
kostelíka měli a v něm jako v poustevnách žili. Hrabě
Valdštýn odevzdav řádu Kartusianskému budoucí ko
stel
a klášter, stvrdil to pro jejich zabezpečení
dační listinou
Lukově danou
ze dne
1.
f
u n-
května 1617 na hradě
Olomuckého
potvrzenou. Pro obživu
a od kardinála a biskupa
Frant. Ditrichsteina náležitě
vydržování kláštera daroval jim velkomyslný
fundator panský dvůr »na výpust ěx ve Štípě
jejich a
vydaným v
po Velkonocích), jehožto opis dosud se zachoval ve farní pa
mětní knize Fryštacké str. 195. Začátek památné listiny
listem
neděli xMisericordiax
(II.
té zní následovně:
«Dvůr převora a Konventu Kartusianského při tejto dě
dině od pána nížepsaného a nově založeného. Já Albrecht
Václ. Eus. z Valdštýna na Vsetíně, hradu Lukově a Rymicích
J. M. cis. Římského, Uherského a Českého krále, též J. M.
arciknížete Ferdinanda Rakouského komorník a nařízený nejvyšší nad Regimentem německých knechtů v Markr. Mo
ravském, známo činím obecně přede všemi a zvláště tu, kdež
náleží, že s dobrým rozmyslem svým dvůr svůj ve Štípě
převoru a konventu kláštera Kartuzkého ode mne při tej
dědině založeného, nynějším
budoucím s poli, lukami, po
toky, háji, chrastinami s tím se vším, což k tomu dvoru od
na věčné časy budoucí, bez všelistarodávna náleží, nyní
i
i
I
—
14
—
jakých ouplátků a překážky mé, Erbů a budoucích potomků
těch Pánů a držitelů dědiny Štípy užívati dávám.«
Od r. 1616 až do r. 1620 s největší pilností pokra
čovalo se ve stavění kostela a kláštera k nemalé ra
dosti obyvatelstva štípského, až bylo
téměř ke klenutí
hotovo; hrabě Valdštýn nešetřil ani práce ani výloh,
aby s Bohem započaté dílo brzy a důstojně Matce Boží
vystaveno bylo.
Bůh
Ale
usoudil jinak.
Právě toho času
rebellií
(po
vstáním) nekatolických pánů českých
r.
1618 v Praze proti zákonitému králi Ferdinandovi
II.
začala bouřlivá doba války 301eté a rozbrojů nábožen
Holešovský a okolí lukovské za
chvátily, následkem čehož r. 1620 stavění chráských. kteréž
mu
i
a kláštera
kraj
přerušeno
a
zastaveno
bylo.
Odbojníci byvše brzy upozorněni na zbožné mnichy
Kartusiany ve Štípě, dali tři z nich pod záminkou jaké
hos politického spiknutí do Olomouce odvléci a tam
dne
února
18.
vyjma
r.
1620 podvečer do žaláře uvrhnouti,
P. Fišera, jenž
kostela zůstal.
uzřevše
ve Štípě ku hlídání kláštera a
Jak se podivili
v témže
žaláři
tito
ustrašení řeholníci,
uvězněna ztýraného
kněze
mučeníka Jana Sarkandra, faráře Holešovského,
svého přítele, jehož katané z rozkazu kacířských odbojníků právě byli na skřipci na smrť mučili. I sdíleli s
ním žalář v Olomouci, povzbuzovali se jeho svatým
hrdinstvím, modlili se s ním, prozpěvovali chválu Boží
a těšíce se vespolek, byli též přítomní při jeho zaopa
tření sv. svátostmi umírajících, jež ctihodný
Šípek, farář z
vali u něho,
Týnce
až večer
kněz Jakub
a Charvát jemu uděloval a setr
17.
března mezi 10 a
11
hodinou
blahoslavený mučedník v Pánu dokonal. Po jeho smrti
naši sluhové Páně koncem měsíce března z vězení bez
vyšetřování propuštěni byvše, do Štípy zase se navrá
tili; leč ještě téhož roku v srpnu, opět ze Štípy vy-
puzeni
byvše,
Popela
z
u
—
15
Holešovského
Lobkovic,
pána
Ladislava
útulek hledali a nalezli a
tam po celý rok pohostinství požívajíce v
Anny služby Boží
konali,
kapli svaté
načež opět do svého původ
ního kláštera v «údolí Josafatx u Olomouce se uchýlili
a do Štípy už vícekrát se nevrátili.
V držení panství Lukovského
stala
se mezi tím
nenadálá a veliká změna, pro další stavbu kostela a
kláštera ve Štípě velmi osudná.
Časové zajisté po
hromy válečné
trvající a
a stálé rozbroje
v zemi až do
r.
1648
obzvláště odlehlosť statků moravských po
Lukrecii z Landeka zděděných, přimělly bezpochyby
Valdštýna tehdáž za generallissima (nejvyššího vůdce)
císařských vojsk ustanoveného k tomu, že všecky své
statky na Moravě prodal, v Cechách panství Frydlandské sobě zakoupil a tělesné pozůstatky zbožné své
choti Lukrecie r. 1625 dne 2. září na své panství do
Jičína v
Cechách ze Štípy odvezl, kde na blízku ve
Valdicích vystavěl a založil
šter Valdický, nazvaný,
vsi
kartusianský klá
kterýž pak potrval až do
r. 1782; toho roku byl od císaře Josefa II. zrušen a
změněn v pověstnou nyní trestnici mužskou, dosud
«Kartouzy«
opuštěn
zvanou.
Chrám
Páně štípský
takto od svého bohatého a slavného za
zbavený zůstal nedokon
čen a ponechán osudu svému, poznenáhlému zaniknutí
a zessutí. Skoro 127 let zůstaly zdi jeho
nepřikryty; sníh, déšť, povětří, a vůbec všechny
přírodní živly pokoušely se o záhubu započatého díla.
Více však než všecky zhoubné živly přírodní, uškodila
kladatele, a duchovních otců
jemu a obzvláště klášteru bezohlednost lidská. Nástup
cové hraběte Valdštýna a majitelé panství Lukovského
až do roku 1710 nedbali pranic o nový chrám P. a
klášter ve Štípě a nemajíce ani proto Božího požehnání
upadli do dluhů, což mělo za následek, že tehdejší pán
-16na Holešově, stavě sobě v Holešově nový zámek,
ja
kožto věřitel zadluženého pána na Lukově, dal kamenné
sloupy, kvádry a j. stavivo z kláštera Štípského po zá
klady vytrhati a do Holešova zavézti; a byl by
i
zdi
kdyby konečně nebyl dostal
zákaz od Olomouckého biskupského úřadu, kte
kostelní zbořil a odvezl,
přísný
rýmž další bohapusté ničení kláštera a kostela Štípského
zamezeno bylo. Prozřetelnost Boží však opět se posta
rala o další stavění kostela. Roku 1743 zbožná paní
Antonia
hraběnka
ovdovělá
z
Rottálů,
kteráž
manžel Josef, jakž již dříve řečeno bylo, po
veškeren čas svého panství na statku Lukovském (od
jako
její
roku 1710—1724), velikou byla ctitelkou Panny Marie
Štipské, ze zvláštní zbožné náklonosti zanechala 2000
zlatých na
Tehdejší ale farář
jehož
starého kostelíka ve
rozšíření
správu
Fryštacký,
Štípská
P.
kollatura
Štípě.
—
Straka, pod
J.
náležela,
uznal
za
dobré, tento složený odkaz ne na rozšíření starého,
nýbrž k dostavění nového kostela vynaložili. Jeho
nástupce P.
Jan Š
u b
Bohem danou myšlenkou
r t,
děkan Fryštácký, toutéž
veden, jednak
svým jměním,
jednak pomocí dobrodinců a ctitelů Marianských, zbož
ný onen odkaz rozmnožil v hotovost takovou, že bě
hem
18 let
opatřiti a
mohl nový kostel zaklenouti, věží a střechou
stavbu kostela po
přerušenou k žá
doucímu cíli přivésti, a dokončiti, načež 29. září r. 1762,
nový chrám P. děkan holešovský Jindřich Kraus benedikoval (požehnal) a r. 1765, dne 7. července Olomoucký
tolik let
světící biskup Jan Karel hrabě
slavně posvětil (konsekroval).
Šerfenberg
jej
před tím
30. září 1764 zázračná socha Rodičky Boží ze starého
Již
do nového kostela byla přenešena, kdež nyní se nalézá.
Přenesení to dělo se se slávou dosud nevídanou. Olo
moucký biskupský
Podstatský, sloužil
vikář generální, Leopold Ant. hrabě
slavnou
mši sv.
a čtyři
děkani,
-
17
-
Rudolf Drahanovský, rytíř z Pencinu, děkan Uh. Brod
ský, Jindřich Alois Kraus, děkan holešovský, Karel
Bezruč, děkan kralický, Jan Maťátko, děkan vizovský,
nesli sochu P. Marie u přítomnosti 40 kněží, a ohrom
ného množství lidu věřícího na 35 tisíc hlav čítaíícího,
jenž z půl
Moravy tam
byl přichvátal. Při této příleži
ukázal Bůh před zrakoma všech věřících jak jest
příjemná oslava P. Marie. U přenášení sochy
tosti,
mu
a mezi slavnou mší sv.,
když slunce nejvýše
stálo a
nebe bylo jasné, jako rybí oko, ukázaly se na blízku
samého slunce dvě jasně zářící hvězdy, což
všickni přítomní viděli a duchovní a vznešenější osoby
stavu světského ve zvláštní
listině,
opatřené vlastno
ručními podpisy, slavně stvrdily: ostatní však poutníci
vypravovali o tom svým dětem a potomkům a tak se
dochovala památka toho zázraku, až do dneška v živé
paměti. Soška P. Marie, ku které po více než osm set
putovala celá východní polovice Moravy a Sloven
ska a v potřebách těla duše útěchy pomoci zde nalé
let
i
i
zejména od bludů očištěna a v pravé víře utvr
zena byla, tuto milostnou sošku postavili po přechodu do
zala a
chrámu P. na hlavní oltář nového kostela do schránky
velmi ozdobně zhotovené a ze všech stran zasklené,
v nížto podnes Maria Panna královna nebes milá jako
na trůně povýšena milosti a útěchy hojné uděluje všem,
kdož
se k
ní
se
srdcem
důvěrným
a
skroušeným
obracejí.
Co
a
se stalo později se
starým tenkráte
/
již
docela sešlým
vetchým ozdoby své nejpřednější zbaveným kostelíkem?
V tomtéž
roce 1782, v němž klášter kartusianský ve Valdicích
v Cechách zrušen a v trestnici změněn byl, z nařízení vlády
prodán jest starý kostelík štípský ve pro
spěch náboženského fondu jako stavební material majiteli
císaře Josefa
statku
II.
Lukovského Josefu hraběti ze
Seilernů, kterýž presby-
něho dal zbořiti, tak že jen části
bočních pozůstaly. Při tomto bourání nalezeny ve zdi presbyterář, čásť lodi a střechu z
2
teria zazděné,
na pergamenč psané
listiny z
r.
1384, 1389 a
1392 jednající o udělení vyšších svěcení jistému Janu Adelovi
z Tišnovic. Na místě bývalého kostelíčka vystavil výše zmí
něný p. hrabě ze Seilernů klenutou kapli, již P. Florian Maška,
farář ze Slušovic dne 15. října 1807 posvětil a zřídil
běcí rodinnou hrobku
kryptu.
čili
Tato kaple
v
ní
hra
jest tudíž ale
spoň z části pozůstatkem památného prastarého kostelíka
štípského. Služby Boží se v ní už od mnoho let pro její
sešlost nekonají
zůstavena jest i se starým hřbitovem ji
i
obklopujícím poznenáhlému zaniknutí, jelikož vys. uroz. pán
Frant. hrabě ze Seilern nynější majitel velkostatku lukov-
ského novou monumentální kryptu hraběcí severně nedaleko
nynějšího chrámu Páně zbudoval a při ní
nový rozsáhlý
i
svým nákladem
hřbitov
založil.
Zbožný úmysl šlechetné Lukrecie z Landeku ve
příčině stavby nového chrámu P. ve Štípě přece tudíž,
ač po dlouhé době ve skutek uveden. Co ale se stalo
během toho času s obmýšleným nedostavěným
klášterem?
Severní jeho křídlo, které po pravé
straně kostela (naproti nynější škole) začalo se budobylo brzy po přerušení stavby kostela docela
rozbořeno a se zemí srovnáno a nezůstaly po něm leda
základy, kteréž při suchém trvalém počasí patrně dravati,
žiti
a stopovati lze; kdežto na jiných místech okolo
chrámu
P. trávník jak tak se zelená, nad základy sa
mými bývá
žlutavý a docela suchý
Ze zbytků klášterních
ných,
postavena
zemí, se
r.
.
od kostela stavě
1760 farní budova v pří
zdí jižně
vchodem od západu, kteráž
r.
1822 značně
rozšířena s kostelem spojena a o jedno patro zvýšena
byvši, určena a upravena byla nákladem vys. uroz.
pána Jana hraběte ze Seilern pro klášter Redemptoristů,
jejichž uvedení a dosazení na toto místo bohužel se
tenkráte nedocílilo.
□
Obr.
2.
Půdorys nynějšího chrámu Páně ve Štípě; v levo základy
části
nedostaveného kláštera.
-
20
-
Částka IV.
Popis nynějšího chrámu Páně ve Štípě.
Nynější svatyně Marianská jest jednolodní velko
lepá stavba provedená v ušlechtilých tvarech oku
mile lahodící renaesance spojené se slohem
má
18 velkých a 10
barokovým;
menších oken, jedny hlavní dvéře
balkonem nad nimi se pnoucím a čtvero bočních men
ších dveří do chrámu Páně vedoucích, dvě prostranné
sakristie a nad nimi dvě oratoře. Co nás předně uvnitř
s
překvapí, jsou rozsáhlé, vysoké rozměry kostela, jenž
úsudku znalců
jest dle
vitelským
domů Božích
délky
mistrovským dílem
a jedním z největších a nejkrásnějších
Olomoucké; maje 25 sáhů
arcidiecese
7H
Po
sta
sáhů šířky a 8'A sáhů ku klenbě výšky.
svém dostavění r. 1762 byl nynější chrám Páně
báňovitou vysokou věží se třemi zvony v průčelí,
menší pak věží nad presbyterářem s jedním, zvonem
opatřen. Bezmála o 100 let později r. 1857 s t h a j e j
i
krutá pohroma.
1
Při opravě střechy totiž, převrhl
se klempířovi nešťastnou náhodou kotlík
s
řeřavým
hrozném právě tehdáž zuřícím vístřecha kostelní s oběma věžmi, farou
uhlím, od něhož při
choru celá
okolními
i
domky
shořela.
Zvony
se rozlily a s
velikým
rachotem spadly, taktéž
lustry kostelní, klenba se
značně porouchala, avšak na štěstí neprohořela. Brzy
i
však na
to,
šlechetného
hned
p.
roku
1858 munificencí a nákladem
patrona vys. uroz. pána Josefa hraběte
ze Seilern postavena
nová střecha kostelní,
pokryta břidlicí a nynějšími věžmi opatřena; hlavní věž
tvaru jehlance je o něco nižší než byla před r. 1857,
anžto požárem porouchané zdivo nedovolovalo stavbu
těžší výšky věžové. Nákladem téhož
větší a tím
i
štědrého
p.
patrona zjednány v Olomouci u zvonaře
Obr.
3.
Pohled na nynější chrám Páně ve Štípě se strany severozápadní.
-
22
-
Wolfganga Strauba a tamtéž posvěceny čtyři nové
zvony kostelní, jakž o tom svědčí nápisy na třech
velkých zvonech věže hlavní; z nichžto první posvěcen
jest ke cti a chvále Boží, přeblahoslavené Panny Marie
ke
cti sv.
sv. Josefa a sv.
Joachyma,
Štípské, sv.
Anny; druhý
Floriana, sv. Františka Sales., třetí ke
cti
sv.
Celý chrám Páně
uvnitř
zevnitř vápnem byl pak zalíčen, nové lu
stry od velkomyslného p. patrona do kostela daro
Karla, sv. Leopolda a Maxmiliana.
i
vány, hlavice sloupů pozlaceny, všecky tehdejší o
táře
později
1875
r.
umělým polychromovaným
1-
žluta
vým mramorem
vyzdobeny, sochy andělů alabastrovány a sochy svatých štafirovány.
Zalíčení vnitřku
ovšem valně
i
zevnějšku kostela během času
utrpělo; jmenovitě vnitřní stěny
chrámové
prachem na nich se usazujícím víc a více ošuměly, na
klenbě ukazovaly se opět pukliny a trhliny požárem
způsobené, nová důkladná oprava chrámu P. byla
nevyhnutelně potřebná. Těžkého tohoto úkolu po
bedlivé úvaze a přípravě podjal se horlivý a v e ečinný dp. farář P. Josef Rieht r. Přesvědčen
1
pouhé zalíčení kostela tak rozsáhlého a
by
vysokého s dost velkými obtížemi a výdaji spojeno
bylo, pojal výborný úmysl, dokonalou, trvalou malbou
vznešenost zdejšího chrámu P. co nejvíce povznésti a
zvelebiti, což také s pomocí Boží s nejlepším zdarem
a výsledkem uskutečnil r. 1894. Tohoto roku od 1.
jsa,
že
května do
i
30. listopadů
péčí a většinou
i
za jeho vlastního dozoru, jeho
nákladem, jakož
byl zdejší chrám Páně,
i
s
přispěním farníků
Rudolfem Kubíčkem osvěd
čeným kostelním malřem z Uh. Hradiště nádherně a
v pravdě umělecky vymalován, tak že na každého pří
chozího působí
p.
dojmem mocným
Klenbu stropu
a úchvatným.
zdobí především dva velké
okrouhlé obrazy od akademického malíře
p.
Helsnera
-
28
-
z Hranic, představující živě Nanebevzetí a Navštívení
P. Marie;
mezery mezi nimi
významné menší obrazy,
vyplňují různé krásné a
znázorňující víru,
naději
a
Obr. 4. Vnitřek nynějšího chrámu Páne ve Štípě.
lásku a nástroje umučení Páně; všecky ostatní části
klenby krášlí na způsob freska malované vkusné ozdo
by a štylové arabesky vzácnou harmonií (souladem)
barev
vynikající
Schxvanthalera
nákresů
dle
zdařile
vine se na hlavicích
provedené;
mohutných
jemné
pilířů,
pozlacení
kteréž jako
i
mramoru vyzdobeny
stěny boční malbou na způsob
jsou.
Gmundenu
plastika z
—
Za příčinou úplné a důkladné opravy chrámu Páně
zjednána a položena hned druhého roku (1895) rozsáhlá
600 ttťzaujímající úhledná šamotová dlážka z Poštorné v celém kostele
v obou jeho sakristiích v po
době ohromného barevného koberce. Téhož roku po
staveny v lodi chrámové vlastním nákladem obce Štípy
i
a Kostelce nové dubové, slušné a pohodlné
kostelní zhotovené stolařskými mistry
Adamcem ze Štípy a Janem Javoříkem
Zároveň zjednáno 6
nových korouhví
lavice
Františkem
z Kostelce.
barvy čer
vené, fialové a zelené.
Pod presbyterářem (přední
nalézá se menší hraběcí hrobka
částí kostela) blíže kazatelny,
pecemi určenými
k uložení zemřelých členů hraběcí rodiny, z nichžto deset dne
16. srpna 1784 z Vídně tam převezeno k dočasnému odpočinku
uloženo bylo, jak o tom svědectví dává nápis na kamenném
příklopě s hraběcím znakem nad touto hrobkou položeném
znějící: Sepulchrum illustrissimae Fam. Dom ac Comitum de
Seilern A. D. 1784 die 16. Augusti Vienna translatum. (Hrobka
vys. uroz. rodiny pánů a hrabat ze Seilern 1. P. 1784 z Vídně
sem přenesených.) Hrobku
s
dal
tu
10.
r.
t.
zv.
19(17
nynější
p.
patron
František hrabě ze Seilern otevříti a všechny rakve s pozů
statky těl v nich odpočívajícími do nové hraběcí krypty na
novém
hřbitově převézti a tam
Po tomto
tel
uložiti.
rozhledu povšechném obraťme nyní zře
svůj na místo v celém
chrámu nejvznešenější a
nej-
přednější a to je:
1.
Hlavní oltář
Boží, na
morován
něm
trůnící.
s
Celý
a současně s
milostnou soškou Rodičky
oltář je zděný,
chrámem
uměle mra
P. konsekrován.
Na
dva tabernakle (svatostánky) nad se
bou; v dolním tabernakli uschovává se Velebná svátost
oltáři nalézají se
v
v horním pak v drahocenné monstranci. Nad
nimi postavena jest v zasklené skříni zázračná
ciboriu,
soška
blah.
P.
Marie Štípské,
vysoká, kteráž, ačkoliv
čítá, a
z
již
tolik set
asi
3 střevíce
roků věku svého
měkkého lípového dřeva zhotovena
podivu dosud tak neporušena, že na
jest,
ku
žádné pukliny
ani červotočiny není pozorovati. Panna Maria drží Je
žíška na levém loktu, v pravici žezlo. Hlava její
Je
ní
i
žíška okrášleny jsou stříbrnou pozlacenou září a draho
kamy posázenými
korunami. Roucho
její
zlatem vyší
vané ozdobeno mnohými zlatými a stříbrnými dary
votivními. Po obou stranách tabernaklu klečí dva an
dělé, klanějíc! se Nejsv. Svátosti ve svatostáncích, a to
na epištolní straně archanděl Michael s ohnivým mečem
a na evangeliií archanděl Gabriel s lilií v ruce. Na zadní
straně hlavního oltáře a s ním spojen jest druhý
t.
zv.
privilegovaný oltář s obrazem Narození P. Marie, jejž
maloval Stanislav Lammer, jesuita velehradský; po
obou stranách tohoto obrazu jsou dva menší obrazy
tušované a zasklenné a to sv. Petra na epištolní straně
a sv. Pavla na evangelní. Za hlavním oltářem v polo
kruhové apsidě vedle čtyř vysokých mramorovaných
sloupů stojí ve významých skupinách v životní velikosti
sochy sv. Josefa a sv. Anny na evangelní straně a sv.
Joachima a Alžběty na straně epištolní; uprostřed nich
v zazděném okně viděti jest starožitný obraz sv. Peregrina (z Alservorstadtu ve Vídni
pocházející),
jemuž
Pán s kříže nachýlený ránu na noze hojí. Nad
obrazem tímto pod malovaným oknem, vznáší se socha
představujícího Boha Otce obklopeného hlavičkami an
dělů. Pod obrazem sv. Peregrina na zděné římse nalé
Kristus
zbytky berlí od uzdravených zde zanechané a
pod římsou v apsidě samé na zdi zavěšeny jsou v za
zají se
sklených rámcích původní konsekrační listiny kostelní
z r .1765 a dva zasklené obrazy, které jistá zbožná
-
26
-
poutnice Zlínská z proslulého polského poutního místa
Castochova sem donesla, a chrámu Páně zdejšímu na
památku své pouti věnovala. Po stranách hlavního
oltáře vidíme rovněž v životní velikosti sochy svatých;
v horních výklencích zdí kostelních sv. Cyrilla a Methoapoštolů slovanských, v
děje
dolních výklencích sv.
Františka Seraf., zakladatele řádu Františkánů, a sv.
Norberta, zakladatele řádu Cisterciáckého, jehož větví
byl
i
přísný řád Kartusianů, kteří od
r.
1616—1620
při
počátku stavby nynějšího kostela ve Štípě se zdržovali.
krásná malovaná okna
Mile jímají oko naše
i
v pozadí presbytáře. Vrchní tři jsou jednoduchá, v nichž
ve dvou a sice těch postranních čteme andělský po
zdrav archanděla Gabriela «Zdrávas Maria«, v pro
středním okně vidíme hvězdu, kolem níž jest nápis la
tinský: «Ave maris Stella« t. j. Zdrávas hvězdo mořská.
V
dolních oknech jest překrásně vyobrazeno narození
a obětování P. Marie.
Okna
1898 na vděčnou paměť 60ti
jsou jubilejní, pořízena
kněžských sv. Otce,
Lva XIII. a SOletého slavného panování J. Veličenstva
císaře a krále Františka Josefa I. Podobizny jejich lze
dole na oknech spatřiti.
r.
2.
let
Kaple bolestné Matky Boží.
Nedaleko
hlavního oltáře, na straně evangelní, nově zřízená kaple
s
oltářem a sochou Panny Marie sedmibolestné, daro
vané od paní Marie Přemyslovské z Bedihoště, a se
křtitelnicí, odkudž nazývá se také kaplí křestní. Oltář
postaven teprve
r.
1896.
Poslední dni sv. týdne, bývá
kaple upravena za «Boží hrob«.
Nad
touto kaplí, jakož
nad protější sakristií nacházejí se dvě oratoria, z nichž
jedno určeno je pro členy hraběcí rodiny, druhé pro
i
její
služebnictvo.
chrámovou k hlavnímu vchodu,
u krásné zděné k az a t e n y na evan
Na dolní její části vidíme 3 významné
Jdouce dále
zastavíme se
gelní straně.
lodí
1
-
-
27
polovypouklé obrazy, ve zlatém poli provedené, před
stavující 121etého P. Ježíše v chrámě, apoštoly lovící
ryby a zázrak utišení bouře na moři. Na stříšce ka
zatelny jsou malované sochy sv. Petra a Pavla s země
koulí uprostřed nich, naznačující rozeslání apoštolů do
všem
celého světa, aby hlásali evangelium
samé kazatelny postaven
3.
lidem. Podle
v době novější:
jest
Oltář božského Srdce Páně.
Zbudoval
na památku své první zemřelé manželky vlastním
nákladem patron kostela František hrabě Seilern roku
jej
1884.
Na obraze spatřujeme
Spasitele, kterak jednou
rukou ukazuje na své laskavé srdce a druhou do nebe.
Nad obrazem jest nápis: xNejsladší Srdce Ježíše, dej
bychom
tě milovali
vždy
více«.
Obraz maloval vídeň
ský malíř Scholz.
Naproti tomuto oltáři
je
náhrobek Kristián a
Augusta hrab. Seilerna
Karoly, postavený
stavec o šířce asi
r.
2%
1806.
manželky Marie
Mohutný pískovcový pod
a jeho
m. nese vlastní náhrobek; je to
antický stůl, v jehož čele je zasazena mramorová deska
se zlatým nápisem, obsahujícím úplný titul obou zde
pochovaných hraběcích manželů. Na stole tom stojí
pískovcová rakev rovněž s nápisem, nad ní pak dvo
jitý znak hrabat Seilernů. Po obou stranách náhrobku
stojí dvě allegorické sádrové postavy; levá je zahalena
v dlouhé smuteční roucho a držíc v ruce volně k sobě
přikloněnou lebku lidskou, vyjadřuje
bezměrný smutek
pozůstalých nad ztrátou milé jim osoby; pravá postava
je antická socha urostlého mladíka chystajícího zem
řelým růžový věnec oslav a
slastí
v
radosti věčné!
Pozadí náhrobku tvoří mohutný jehlanec šedé bar
vy, k samé zdi přiléhající, na jehož vrcholu sedí sá
drová sova, symbol neustálého bdění a nesmrtelnosti.
Náhrobek
jest
ohražen železným zábradlím.
Ubíráme-li se dále ku hlavní bráně, spatříme po
obou stranách prostranné, vysoké kaple od chrámu
Páně oddělené dubovým vkusným zábradlím. Vejděme
nejprve na evangelní straně do
Kaple
4.
s v.
Maří Magdaleny. V
obrazem
průčelí
Marie Magdaleny,
klonící se k nohám Ježíšovým. Obraz malován v Kro
měříži od neznámého umělce. Po stranách oltáře na
úplně na zdi s
je oltář
sv.
podstavcích ve zdi upevněných jsou sochy sva
tých poustevníků a to: na epištolní straně sv.
Pavla
s
havranem
a na evangelní sv. Antonína s laní.
Na bočních stranách kaple
jsou
vkusné dubové zpo
vědnice. Nyní se podívejme do protější kaple
S
5.
.lana
v.
dobna předešlé
i
s
Nepomuckého.
Je
zcela
po
oltářem. Nad oltářem vidíme obraz
Jana Nepomuckého zpovídajícího královnu Johan nu.
Obraz maloval Fr. Wagner, malíř v Olomouci. Po
sv.
bocích oltáře jsou
sochy svatých:
na
epištolní
straně sv. Františka Serafinského s křížem v ruce a
na
evangelní
straně
Kartusianského
kříž,
I
Brunona, zakladatele řádu
1101) s pohledem na pozlacený
sv.
(+ 6./X.
který drží v levé ruce a v pravé umrlčí hlavu.
v této kapli jsou zpovědnice a nad nimi malé sochy
sv. kajícníků.
Dříve než opustíme chrám Páně spočuie zrak náš
mimovolně na kůru, kdež umístěny velkolepé libozvučné
varhany
stela
zbudované patronem ko
Frant. hrabětem Seilernem nákladem 5500 zl. od
s
32ti
rejstříky,
firmy pp. Zachystala a Čapka v Kremži r. 1890. Na zá
bradlí kůru upevněn jest z daleka nápadný okrouhlý
veliký
štít
dřevěný
s
význačným v modrém
poli
nápi
sem latinským (chronostichon):
A Ve Maria sanCta Del parens
CoeLIqVe reglna.
(t.
j.
Zdrávas Maria, svatá Boží Rodičko a nebes krá
lovno).
-
nají
-
29
Velká písmena tohoto latinského pozdravu zname
rok MDCCLII (1765), v němž tento chrám Páně
konsekrován (posvěcen byl).
Krásu a nádheru chrámu P. doplňuje v r. 1905 za
3200 K zjednaná nová veliká a skvostnákřížová
cesta
s
rámy řezbářskými
dle slohu kostela a
obrazy
vídeňského professora malby J. Kleina na zlaté
půdě mistrně provedenými od dp. Ed. Neumana, absol
dle
venta malířské akademie v Mnichově a faráře t. č.
v Rohozné, p. Svojanov v Cechách. P. J. Běhal, kvardian
Františkánů z Uh. Hradiště dne
8.
října
1905
ji
slavně
posvětil a církevními odpustky obdařil.
Došedše hlavního východu obrátíme ještě jednou
zrak svůj na majestátní prostory chrámové a velebnou
krásou a vznešeností celého chrámu Páně, mocně dojati
vyznáme: V pravdě dům Boží
jest tuto a
brána ne
beská, svatyně Marianská nevýslovně krásná, hodna
přebývání královny nebeské, zázračné Panny Marie
sv. Štípské.
□
Částka V.
Pouti Štípské vůbec.
Ačkoliv Bůh všudepřítomný
jest a
na každém místě
svého, přece ne všudy stejně cítí
srdce lidské jeho přítomnost a ne všudy stejně vznáší
slyší
se
prosby
lidu
mysl naše k němu; jsou místa, kde člověk
Boha a svatých
jeho se
cítí
blíže
a proto tím horlivěji se
modlí, srdečněji svých hříchů želí a proto také hojněj
ších milostí pro tělo
i
duši dosahuje.
Na takováto
místa
obzvláště tam, kde Máti Boží divy tvoří, křesťané od
starodávna rádi společně konávali průvody čili putovali,
a jedním z nejstarších a nejvyhlášenějších takových
míst poutnických jest
i
30
—
naše Štípa s milostnou soškou
Rodičky Boží, k níž od nepamětných dob po celé léto,
od časného jara až do podzimu přicházejí jednotlivci
četné průvody, aby sobě u ní vyprosili milosti a posily
ve všech svých potřebách. Obzvláště dvakráte
v roce shromažďuje Panna Maria štípská ctitele své
v celkovém počtu 25 až 30 tisíc kolem sebe z Moravy
a Uherského Slovenska. Jesti toosvátku Nanebe
vzetí Panny Marie a o slavném Narození jejím
s následující nedělí, o Jménu Marie.
Veliký zvon ne
i
zástupy, z nichž někteří toho dne před
slavností se dostavují, zapomínajíce na pohodlí tělesné
ustává
vítati
duševním pokrmu. A Maria nerozpustí
je lačné domů; více než 15 duchovních léčí srdce hří
chem zraněné a krmí duše manou nebeskou, sytí pout
níky slovem Božím, a obětuje za ně oběť novozákonní.
Ze kterých obzvláště krajin a osad ctitelé Marianští
téměř každoročně k Paně Marii štípské na pouť chvá
tají, vysvítá z následujícího seznamu průvodů z r. 1900,
a toužící jen po
dle děkanství seřaděného.
Z děkanství Kroměřížského: Kvasíce, Bělov, Trávník,
Zlámanka, Vrbka, Lubna (v neděli po Navštiv. P. Marie).
b) Z děkanství Holešovského: Martěnice (o svátku sv. Flo
riana) o Narození a jména P. Marie Mysločovice, Zeranovice,
a)
—
Domaželice; o svátku růžencové P. Marie z Bystřice a Křtomil.
c) Z děkanství Přerovského: Zelatovice.
d) Z dě
kanství Kelečského: Kelč, Loučka, Rajnochovice, Kunovice.
e) Z děkanství Val. Meziříčského: Val. Meziříčí, Bránky.
Z děkanství Vsetínského: Vsetín, Halenkov, Hovězí,
f)
Zděchov.
g) Z děkanství Pozlovského: Pozlovice, Luhačo
—
—
—
—
—
—
h)
Ořechov, Pytín, Kamenná (Horní) Lhota.
Z děkanství Val. Klobouckého: Vlachovice, Brumov, Francova
Lhota, Lidečko, Polanka, Štítná, Nedašova Lhota, Lačnov.
ch) Z děkanství Vizovského: Vizovice, Bratřejov, Jasená,
vice, Vel.
—
Pozděchov, Všemina, Slušovice, Kašava, Lukovec, Fryšták,
Hvozdná a Zelechovice.
j) Z děkanství Napajedelského:
Napajedla, Zlín, Březnice, Malenovice, Otrokovice, Tlumačov,
k) Z děkanství Uh. BrodPohořelice, Spytinov, Zutava.
—
—
-
-
31
ského: Bánov, Boršice, Březová, Prakšice, Vlčnov, Horněmčí,
Březová, Oujzed, Dolněmči, Luhačovice, Ořechovice, Hračovice.
1) Z děkanství Uh. Hradištského: Hustěnovice, To-
—
polná, Kostelany, St. Město, Bílovice, Březolupy, Hluk, Jam) z děkanství
lubí, Kunovice, Ostroh, Nová Ves, Košíky.
—
—
Bzeneckého: Milotice, Osvětimany, Újezdec.
n) Z děkan
ství Strážnického: Hrubá Blatnice, N. Lhota a posléze o)
z Uher z Trenčanské stolice: Srné, Teplá, Pruské, Dubnice.
Kromě
kněžími a hudbou doprovázených, putují k
štípské ještě
ctitelů
namnoze
Paně Marii
těchto zde uvedených průvodů
odjinud
i
menší zástupy
Marianských zvláště
z
zbožných
Mor. Slovácka, kde není
snad ani jedné farnosti, ani jedné dědinky, aby tu men
ším tu větším počtem do Štípy nezavítali; a mimo to
nesčetný jest počet jednotlivců, kteří soukromě po celé
léto u Panny Marie štípské pomoci a přímluvy hledají
i
a nalézají. Jak dojímavý bývá pohled na ty tisíce voj
ska Marianského, ani kráčí se svatým nadšením jako
spořádaný
vojenský, pějíce písně Marianské, jak
povzbuzující upřímná zbožnost, když ve svatyni na
kolena padají a matku milosrdenství o přímlvu u Boha
prosí.
šik
Zbožnost
jejich
hlavní pouti (Narození
noc, nedbajíce
nepřetrhuje ani doba noční; o
Panny Marie) poutníčkové
únavy daleké
cesty,
i
přes
kolem svatyně na
trávníku za pěkného počasí ve skupinách sedíce po
celou noc oslavují Pannu Marii nadšenými chvalozpěvy
každá skupina pro sebe; noční tato
pobožnost nám živě připomíná ony vigilie prvních křestanů, když věřící
zbožným bděním se připravovali
při hořících svících,
na svátek
zítřejší,
následujíce pastýře betlemské, kteří
ve svatou noc narození Páně stráž noční drželi nad
stády svými.
A když záhy
z rána kněz přistupuje k
božímu, by konal oběť novozákonní, a mohutné
akkordy varhan zachvějí ovzduším chrámovým, z
oltáři
opět vroucně zaznívá a vznáší se k
nebes královně ona známá a velebná píseň »Tisíckrát
tisícerých hrdel
32
-
pozdravujem Tebe, o Matičko Krista Ježíše« střídajíce
se pak s jinými nadšenými chvalozpěvy Marianskými,
při službách božích až do samého poledne trvajících,
načež pak po krátkém odpočinku průvody vzdálenější
ihned z bližších osad až po sv. požehnání s Matičkou
svou štípskou Pannou Marií se rozloučivše, nábožné
písně na poděkování Bohu a Rodičce Boží prozpěvujíce,
ubírají se k
domovům svým. A
sotva že
tito
zástupové
chrám Páně byli opustili, pospíchají o hlavní (hrubé)
pouti před večerem opět nové, veliké průvody stateč
slováckého z Nové Vsi a Ostrohu,
ze sv. liostýna na Štípu putujícího, by při pouti své
ného a švarného
lidu
Hostýnské, také Pannu Marii štípskou dle staro
bylého chvalitebného zvyku svého navštívili a pozdra
sv.
vili,
což také
činí
způsobem a obřadem nejvýš pohnut-
livým.
Příjdouce totiž do chrámu P. odloží si uzly s potravou
k bočnímu oltáři a po kolenou za stálého zpěvu blíží se k ol
a obcházejí jej. Po té povstanou před oltářem a oddělí
se tak, že jen panny samy zůstanou státi před oltářem ve
stejných řadách seřaděné dle velikosti od nejmenších sotva
ze školy vyšlých počínaje až do největších. Za nimi v lodi
táři
chrámové
stojí ostatní poutníci,
svíce hořící v rukou držíce
a zpívají zvláštní k této neobyčejné pobožnosti složenou dojímavou píseň. Při jisté sloce všecky panny rázem pokleknou
opět rázem padnou na zem a leží
na tvářích svých na zemi, an zatím ostatní poutníci v písni
a při další sloce písně
té,
pokračujíce doporučují je mocné ochraně Matičky štípenské
Marie Panny. Při slovech písně: xJiž panenky vstávejte«
všecky rázem povstanou a na svých místech
ňují se další
stojíce súčast-
společné pobožnosti až do jejího konce.
Touto velezajímavou, neobyčejně dojemnou po
božností končívá se hlavní pouť štípská: řadu všech
průvodů poutních uzavírají o Růžencové Paně Marii
průvody z Bystřice p. H. a ze Křtomile, jejichž dru
žičky na celý hlavní oltář svíce umělými květinami
sličně ozdobené Paně Marii štípské z domu přinášejí a
—
33
,
obětují.
Podotknout!
ještě,
že
mnohé
z těchto poutních
průvodů jsou záslibné, ježto předkové dotyčných osad
slavným slibem Bohu se zavázali, buď za odvrácení
moru, ohně anebo jiného neštěstí každoročně sv. pout
k P. Marii Štípské vykonávati, kterýžto čestný a svatý
slib mnohé obce jako na př. Martěnice, Trávník, Bělov
a jiné svědomitě plní a zachovávají. Maria
ská, budiž za to jim a
všem věrným
Panna
štíp-
svým, po
všechen čas mocnou ochranou a záštitou ve všech ne
bezpečenstvích a potřebách, časných
ctitelům
i
věčných.
□
Částka VI.
Pouti
Roku
mužů ve
Štípě zvlášť.
1897 vznikla spasitelná myšlenka, pořádati
na hlavní poutní místa zvláštní pouti pro muže, aby
mnozí, kteří pro strach lidský jen tajnými učenníky Kri
sta Pána jsou, tuto víru také vyznati se neostýchali.
Apoštolát
jehož úkolem
jest,
sv.
Cyrilla
a
Methoděje,
obzvláště víru svatou našimi věro-
věsty Moravanům hlásanou buditi a zachovati, usnesl
se k dosažení tohoto cíle, pořádati toho roku pouti mužů
í
na místa
Moravanům
zvláště posvátná a to na svatý
Kopeček, sv. Hostýn, Velehrad, Dub a Štípu.
Pro
Štípu za nejvýhodnější čas uznány svátky svatodušní
i
a sice pondělí,
nedbávati.
;■
Na
čím umožněno, že nikdo nemusil práce zaneděli šestou po Velikonoci byli
mužové
ve všech katolických kostelích děkanství vizovského
pozváni a povzbuzeni, by hojně této pouti se súčastnili.
Vdp. J. Drábek, nynější děkan fryštacký, kazatel na slovo
L
vzatý, upravil k tomu přiměřenou, výtečnou řeč povzbu
zující, v níž skvěle a přesvědčivě účel a potřebu takové
3
pouti
mužů do Štípy
vyložil.
Po přípravách
poufmužůdne?. června
nala sel.
ství
34
bylo neobyčejné.
Mužové
těchto ko
1897.
Účasten
širého okolí štípského
ve vzorných průvodech na štípské místo
Marianské, aby veřejně ukázali, že za víru svou se ne
stydí, a aby se posilnili sv. svátostmi a na duši pookřáli.
dostavili se
Připutovalof do Štípy více než 5000 mužů různého stavu
a povolání, z nichž přistoupilo ku stolu Páně na 1500.
Již
v
neděli svatodušní scházela se process! far
nadšenými slovy missionáře dp. P. Mart. Janů z kongregace Nejsv. Vyku
pitele z Červenky. Hned po svém příchodu přstupovali
muži ku sv. zpovědi, zpívali nábožné písně a konali
nosti vzdálenějších a byla uvítána
různé pobožnosti. O 9 hod. večerní brzy po sv. po
žehnání
sešli se ve velebné svatyni Marianské ku
—
společné večerní modlitbě, načež zazpívali před chrá
mem
Páně
několik
písní
Marianských
s
průvodem
hudby. Mohutným sborem několika set mužů ozýval
se velebně nadšený zpěv tichem večerním. Krásné a
dojemné to zastaveníčko Královně nebeské! Potom
rozešli se
v nejlepším pořádku a v
tichosti
na své noc
lehy.
Časně ráno v pondělí svatodušní ohlašovaly zvony
a rány z hmoždířů, že slavnostní den začíná.
Před
kostelem hráli opět hudebníci písně Marianské. V ko
stele konány ranní modlitby a pak pokračováno ve
zpovídání až do poledne. Mezi tím slouženy mše sv.
O
7 hodině bylo kázání a zpívaná
mše
sv. při níž bylo
Před
po sv. přijímání měl
dojemnou promluvu missionář ku přistupujícím ku stolu
Páně. Zatím již přicházely veliké průvody farností
první společné přijímání.
bližších, kteréž
i
sotva dospěly, sestavili se u nového
hřbitova v jeden velkolepý průvod dle abecedy farnost
za farností. V čele každé farnosti nesli čtyři muži svíce
s
pojmenováním
farnosti.
Zastoupeny
byli
všecky
far-
—
35
-
Vizovského a pak Březnice, Napajedla,
Hulín, Malenovice, Otrokovice, Provodov, Újezd, Zlín,
Mysločovice, Zeranovice a mnoho jednotlivých far
nosti děkanství
ností jiných.
zaní
Když průvod do kostela
pro muže P. Martin Janů
měl slavnostní ká
C. SS. R. Současně kázal
vešel,
pro ostatní poutníky vp. Cyrill Baťa, koop. z Fryštáku.
Po kázání předčítáno osvědčení, které za souhlasu pout
Pak slou
Hanákem, kanovníkem
níků zasláno nejdůst. arcipastýři Theodorovi.
žena slav. mše sv. msgrm. F.
kroměřížským, za četné assistence,
při níž
bylo druhé
společné sv. přijímání mužů.
Odpoledne o 2 hod. sešli se poutníci opětně ve
chrámu Páně, kdež měl případnou promluvu na roz
loučenou, tehdejší vdp. místoděkan želechovský, Jan
Vychodil. Po slavném požehnání nastupovaly průvody
v ustanoveném pořádku cestu k domovu s vroucím
díkem a přáním, by podobná slavnost se opakovala. A
tak se také děje. Až dosavad, tu s větší tu s menší
okázalostí a slávou; slovutní kazatelé jazykem vý
mluvným hlásají slovo boží mužům z celého děkanství
vizovského shromážděným. Služby Boží konají se rov
něž způsobem co nejslavnějším a ke stolu Páně přistu
puje toho dne několik set poutníků.
Velmi blahodárně působí tyto pouti mužů na ná
boženské vzdělání a přesvědčení lidu, utvrzují jej v od
danosti ku církvi a horlivosti ve víře, a proto duchovní
správa se co může vynasnažuje, by se na dále zacho
valy, opětovaly a co nejvíce přispívaly k větší cti a
i
chvále Boží, čemuž Bůh všemohoucí na přímluvu Panny
Marie Štípské hojného požehnání svého
uděliti
ráčiž.
□
3*
-
36
Částka
VII.
Zázračné příběhy o milostném vyslyšení a pomoci
na přímluvu
bl.
P. Marie Štípské.
Církev sv. nazývá Pannu Marii xUzdravením ne
mocných, Potěšením zarmoucených, Pomocnicí křes
ťanů» a to právem, neboť Matka Páně po všecky časy
oplývá svou mocí u Boha, svou láskou, dobrotou a
milosrdenstvím k nám lidem. Kdo sečte všecky zá
zračné skutky, které Bůh všemohoucí na mateřskou pří
mluvu její věřícím a prosícím učinil? Celý svět hlásá
nám
velikou
moc Panny
kteráž ona sama
Marie, zejména však
si
oblíbila, by zde
místa,
zvláště
důvěrné prosby a vzývání vyslyšela a splnila. Takovým
místem na Moravě jest Štípa, proslulé přehojnými pro
jevy mateřské milosrdnosti Marie Panny; projevy ty
jsou věru nesčetný, jen 38 z nich do r. 1741 jsou příleži
zaznamenány ve zmíněné pamětní knize Fryštacké a z těchto aspoň následující zde ve známosť uvésti
slušno, aby se takto Bohu nejvyššímu česť a chvála
skrze přesvatou Matku Kristovu vzdávala. Zázračné
tostně
tyto události uvádějí se zde pro větší věrohodnost do
slovně dle zápisů v dotčené knize pamětní (pouze ně
které nyní neobvyklé tehdejší názvy zaměněny, nebo
vysvětleny novějšími)
s
podotknutím, by
všem
uvedeným příběhům a milostným vyslyšením ne
smysl, ne jiný význam dáván byl, než jak jim dle
tuto
jiný
cír
kevních stanov, zvláště dle dekretu papeže Urbana VIII.
ze dne 13. března 1625 a 5. července 1634 přísluší.
1. ZKroměříže. Anno (roku) 1700 urozený, důstojný
Pan kanovník Kroměřížský měl náramnou bolest v nohách,
že na šrákách se nosil; zaslíbil se k P. Marii Štípské, po
tři
navštívit; z kočáru pokaždé lokaji na sesli do ko
stela museli jej nésti. Jak ale po třetí do Štípy byl přijel,
týdně
již
a
ji
ke mši sv. ku
domů zdravý
oltáři
sám
se navrátil.
šel,
zdravý
při oltáři se obracel
-
87
-
Z Kvasíc. Anno 1702. Urozený Pan Jan Neiiman
z Kvasíc v těžké nemoci leže dlouhé časy, tak že ho museli
na kočár vynést. Jeho berly k němu dali, jeho paní s ním
se posadila a jeli do Štípy k Matce Boží prosit ji o zdraví!
Kdežto jak přijel na Lesnou, tu ten jistý zeman vzal berly
pod páže a hned ku kříži, který tam stojí se dostal a tu padl
na svá kolena, Pana Boha chválil a Pannu Marii a od toho
kříže až do chrámu Páně šel a svou pobožnost konal před
Pannou Marií. Zanechaje tu berly na památku zdravý domů
2.
se navrátil.
3.
Z
Malenovic.
v nemoci, a když se
jí
Jedna žena, která rok doma ležela
přizdálo,
aby navštívila Matku Boží
Stípskou, dala se dovézt až k samým dveřím kostela a na to
sama se saní slezla, šla do kostela a z kostela zdravá domů
se navrátila.
Ze Hvozdné.
R. 1718 Mariana Fojtova ze Hvozdné
od vepře v nohu pokousána skrze mnohé lékaře zhojena býti
nemohla až se utekla do Štípy k blah. P. Marii, v krátkém
4.
čase vyhojení přišlo. Neb jak ze Štípy domů se navrátila
noha se zavřela a více bolesti od té chvíle necítila aniž jakých
léků potřebovala.
5.
To svou
duší pečetí stvrzuje.
ZeHvozdné. Anno
(roku) 1730.
Jmenované S vrchu
Fojtové Mariany ze Hvozdné dcerka Veronika asi v 6 letech
dostala nemoc, že na nohách choditi nemohla a to dlouhé
časy; až vezmouc ji jednou na záda nesli ji do Štípy. Kdýž
měli přicházet ke kostelu, sesadili ji ze zádů, šla
kostela a zdravá domů se navrátila.
6.
Z
Kvítkoví c.
Urozený pan Ron
sama do
zůstávající ve
dvoře v Kvítkovicích tu nemoci velkou obtížený dal se do
vézt do Kostelce nad Štípou k Fojtovi a tu zůstal některý čas,
nosíc se na berlách k Matce Boží do Štípy a odtud jak jednou
šel po své vykonané pobožnosti, šel všecek zdravý a berly
svoje ve Štípě zanechal a zdravý domů se navrátil.
7.
Z
Kvasíc. Téhož
urozeného pana Jana Neiimana
synáček na jedno oko jsa slepý, také ke zdraví
na obě oči dobře viděl.
Z Ve
přišel, tak,
že
k o v y. R. 1732 Běta Vaňkova z Velikovy
jsouc v nemoci těžké v rukách i nohách od vánoc až do sv.
Ducha postavena, tak že na svá kolena 12 týdnů kleknout
8.
1
i
nemohla; tak se
jí
přizdálo ve snách
Matka Boží
Štípská,
-
38
—
pozdraví, kdežto
ona z rána vstanouc, šla jak mohla pracně do Štípy a odtud
domů zdravá šla, již nepotřebovala ani hůlky do rukou a
že k ní mluvila, aby se k ní utíkala, že
zdravá od
té
doby
ji
zůstala.
ZHorníVsi.
R. 1722. Mariana Provaznice z Horní
Vsi na oči bolest trpěla čtvrť léta; cokoliv od toho užívala,
nijak k pomoci přijíti nemohla, až jak zaslíbila se před oltář
9.
Marie ve Štípě přišla na obraz její pohlédla, z očí
zdálo se jí jak by bylo něco odpadlo, ihned od té chvíle na
oči uzdravena byla a bolesti necítila až do smrti.
blah. P.
R. 1735. Poleksina
10.
Tomáše Ubrisa žena
z
Horní
Vsi, majíc zimnici třetí denní zaslíbila a umínila k Panně
Marii Štípské každý den 5 otčenášů. Šfastně tohoto hotova
přísahou stvrdit. S vrchu psaný.
11. Z Velikovy. R. 1735. Jiřík, Mikuláše Slováčka
syn z Velikovy, věku 13 let, měl tak veliké štípání v nohách,
že cokoliv užíval a lékařů potřeboval i rady pověrečných lidí
a jejich žehnání na jeden rok žádaného ulehčení míti nemohl;
když se mu až díry do nohou dělaly, o uzdravení svém již
zcela pochyboval
jiní lékaři zkušení, aby se jenom chystal
k smrti napomínali. V tom kříži a bolestech ve snách nadání
měl, aby se zaslíbil k Rodičce Boží Marii Panně do Štípy
a másla koupil do lampy za 1 zl. od jedné ženy chudobné
z Velikovy a to máslo obětoval Rodičce Boží. Ihned jak to
i
sobě umínil, že to udělá, na druhý den lépe se vynacházel a
nesouc to máslo do Štípy obětoval, zas přes mši sv. znamenal
také zdravý a bez bolesti se
lepší býti a bolesti odcházeli
domů navracoval a ty díry bez flastrů a jiné víc pomoci
samy od sebe zarostly a on zdravý zůstal jako kdy prve byl.
i
— Toho vyznávala pod dobrým svědomím a spasení duše své
i
také přísahou potvrdit chtěla matka jeho Mariana Mikuláše
z Velikovy.
Mariana Pátkova z M ae n o v c majíc dítko ještě při prsi těžce nemocné a na jedno
oko slepé zaslíbila je k Panně Marii do Štípy, přišla po 3krát
R. 1737 dne
12.
1
1.
juni (června).
i
dítětem tím a pobožnost vykonala.
To
po té pobož
nosti od nemoci náležitě zbaveno bylo
na obě oči dobře
od té doby vidělo k nemalému potěšení matky. Toho hodno
věrný muž věku 70 let toho času zdržující se na faře Štípské
bývalý a zachovalý rektor Fryštacký Václav Valerian, že
to očima svýma viděl potvrzuje.
s
i
dítě
13.
Roku
1737 dne
Želechovic
8.
89
—
Juni (června)
Veruna Novosádova
svou dcerkou 121etou na těžkou
zimnici nemocnou, na zádech ji nesouc do Štípy k Matce
Boží, po pobožnosti dcerka zdravá navrátila se s matkou
svou domů.
14. Z Dolní Vsi. Jan Dlabaja z Dolní Vsi soused měl
ze
přišla se
chlapečka osmiletého, tento tak náramně onemocněl, že
ochroml na obě ruce a pro veliké štípání od ustavičného
pláče uspokojen býti nemohl až ubohém otci nad jeho dítětem
nemalá lítosť a žalost byla. Nevěda kterak tomu dítěti pomoci
ač sem tam se dotazoval, jaká by to nemoc byla, došel a do
nesl to pachole zarmoucený otec na faru za radu se tázat,
co by to bylo a co by proti tomu udělati měl, že se již všudy
ptal a žádný povědít nemůže. Právě toho času na faře pří
tomni byli officíři, Anna Valdsteinerova paní inspektorka, p.
Petr Procházka toho času polesný a p. Antonín Cymprych
důchodní, všickni z Lukova. Item (taktéž) parochus loci
(místní farář) se dvěma domácími kooperatory, kteří všickni
t.
č.
toho chlapce nemoci se divíce a útrpnost s ním majíce pří
tomného viděli a svou těžkost nad svým dítětem otce vy
kládat slyšeli. Načež pro potěšení jeho radil t. č. pan farář,
aby to dítě obětoval Rodičce Boží Štípské jakožto známé a
dávné pomocnici nemocných a pobožnost za něho vykonal,
v dobré naději aby byl, že ho Matka Boží pozdraví. Přijal
bolestný otec tu radu a s tím pacholetem domů se odebral,
ale třetí den vzal toho synáčka na záda a do Štípy s ním
putoval sv. zpověď vykonal. Po vykonané pobožnosti zane
chal otec jeho ve faře ve Štípě a vyžádal, aby se mu ty ruce
máslem z lampy Panenky Marie mazaly. Jináč museli toho
chlapce krmit, vodit nebo nosit; přes noc jak ten chlapec
tím máslem namazán byl, na druhý den, to jest 26. Februara
(února) pacholík z rána vesele vstal, bolesti nic necítil a sám
se oblekl.
Na poděkování mši
svým otcem na obě
s
sv. vyslyšel, po
mši sv. se
ruce zdravý šel čerstvý domů.
Toho
vrchu jmenovaní svědkové dobrým svědomím všickni do
svědčují.
15. R.
1738
ze Zlína, Běta Masthubka, vdova, nebez
pečně na smrť onemocněla, tři dny se náramně trápila v těch
úzkostech smrtelných útočiště vzala k blah. P. Marii Štípské,
ihned lépe se vynacházela a ozdravěla, to
svým dobrým
zdravím, svědomím a duší svou potvrzuje dne
(srpna).
18.
Augusti
— 40 ZFryštákuv provodně neděli.
jménem Mar
kéta, 9 měsíců mající, do sv. Maří Magdaleny nemocné leželo,
každému patrno bylo, že není možno, aby obživnuto ani déle
16.
Dítě
živu býti mohlo. Všechno uschlo, tak že člověku víc podobno
nebylo. Otec tohoto dítěte, Šimon Přibilek, soused Fryštacký,
velkou žalost nad tím dítětem maje, uchýlil se do Štípy k blah.
P. Marii Štípské a za to dítě prosil bl. P. Marii, aby to dítě
buďto pozdraviti ráčila nebo povolati z toho světa, nebo již
nehýbalo ani hrubě nedýchalo, ani
čtyři dni to dítě ani se
Jak ale jmenovaný otec ze Štípy domů
se navrátil a manželky své na dítě se ptal, bylo-li by ještě
živo a přijda ke kolíbce se tázal: »(Marjánko, živa-li jsi dítě
moje? to dítě v tu cvhíli na otce jasně se usmálo a od té
doby hned prs matky ssálo a hned víc a více obživnulo a
zdravé se nacházelo. Což dobrým svědomím a svou duší
nejedlo, ani nepilo.
stvrdil.
17.
Z Vizovic.
Vizovic velké
bolesti
R.
1740
Anna Dujkova děvečka
několik
hlavy
let
z
cokoliv
snášela;
užívala a se jiných radila a potřebovala, nic ji pomoci ne
mohlo až jednou v noci ve spaní zjevila se jí Panna Maria
pravila: hJdi do Štípy ke
mně
já
tebe uzdravím«.
Ihned na
ráno nemeškala, šla aby svou pobožnost vykonala. Přijdous do Štjpy do kostela, ihned povídala, že to je ta Panna
Maria, kterou v noci byla viděla, ve snách a jak se domů
navrátila, žádné bolesti více necítila a až po dnes zdravá
jest.
Z
Slušovic. Téhož
roku jeden mládenec Frant.
Cvočka byl spadl z vysokého stromu, tak že sobě všecky
údy polámal, potom od několika hojitelů a lékařů léčen byl,
ale žádný nemohl jemu pomoci.
Posledně dal se ná vůli
18.
e
mohl pracně na berlách do Štípy a jeho otec s
ním; jak se domů navracoval, již hned lehčeji šel; po druhé
šel zas do Štípy a již svoje berla ve Štípě zanechal a zdráv
Boží a
se
šel jak
domů
navrátil.
Což jsem sám toho
pod spasení duše parochus
Z
Holešova.
viděl a vyznání přijal
loci (místní farář)
r.
1740.
Albert
purkrabí
Holešovský, po práci v panské příčině jeda na kočáru koně
se mu splašily; on chtěje se zachránit skočil dolů, zlámal si
19.
Jistý
officír
nohu, že hned na místě zůstal, vzal v té útočiště k P. Marii
Štípské, po malém čase byl uzdraven, do Štípy šel a tu berly
své nechal.
—
Z
Velehradu.
41
—
Děvčátko Jana Horáka,
mušketýra, bylo hluché; rodiče jeho těžkost majíce nad ním,
přišli s tím děvčátkem do Štípy, a obětovali ho Panně Marii,
jak se domů navrátili, hned slyšelo a slyší podnes.
20.
Z
Ma
R. 1741.
Václav Pálka z Martěnic, byl
oslepl na oči, žádný lékař mu nemohl pomoci; zaslíbil se do
Štípy k Panně Marii, dal se dovézti tam, uzdraven byl a až
21.
podnes
r t
ěn
i
c.
vidí.
Z U
22.
h.
Hradiště.
Radní
pán
Jiřík
Sedláček z
Uh. Hradiště ve velké nemoci byl postavený, tak že doktoři
o jeho zdraví a živobytí pochybovali a žádným způsobem
pomoci
netroufali.
Buda navštíven od pana kaplana
ten čas
fryštatského v Uh. Uhradišti (se nacházejícího) Patera Josefa
Fibingera (byv od něho vybídnut), aby se zaslíbil do Štípy k
Marii štípské, kteráž jest obzvláštním nemocných
uzdravením, ihned ten pán k tomu svolil, že by si sobě přál,
blah. P.
aby
to
mohl
splnit a
zaslíbil
se;
načež jemu ihned začalo
býti lépe k velikému podivení doktorů, za
malý čas přišel k
sobě, vykonal slib ve Štípě a na památku obraz, nebo votum
své nemoci donesl. Toho svým svědectvím potvrdil a vlast
ní rukou podepsané vyznání pod pečetí donesl.
Kromě těchto podivuhodných příběhů o zázračném
uzdravení nemocných zapsáno jest v dotčené pamětní
knize fryštacké ještě jiných šestnáctero událostí a to z
Holešova, Mařatic, Hvozdné, Dolní Vsi, Fryštáku a
Brumova.
Z dob novějších zřejmá svědectví a důkazy o vy
slyšení proseb na přímluvu Panny Marie štípské, po
dávají
nám
různé obětní a záslibné dary na rouchu
Panny Marie připevněné v podobě stříbrných
srdcí, očí,
prsou, rukou a nohou lidských; pozoruhodný v té pří
čině
nade dveřmi zakristie
je
i
obrázek se stříbrnou
nápisem na zadní straně; M. Crescentia Gr. v.
Seilern, geb. F. zu Ott. Sp. etc. ist an einem heftigen
Beinschmerzen in wenigen Tagen als ihr Gemahl Jos.
Joh. sie nach Maria Stiepp verlobte am 24. Oktober
1819 sehr geschwind vollkommen genesen und hat dises
nohou
s
Opfer
gestiftet.
(M. Krescentia
hr.
ze Seilern roz. z Ott,
—
—
42
byla od prudkých v nohou bolestí v málo dnech
velmi rychle 24./IX. 1819 úplně uzdravena, když její
manžel Jos. Jan (hrabě ze Seilern ji Paně Marii štípské
atd.
byl zaslíbil a zjednal tento dar obětní).
Podobně
zasazena byla s povolením arcib.
konsistoře na žádost hraběte ze Šternberků v kostele
kamenná deska na evang. straně oltáře pod sochou sv.
r.
1872.
Františka Seraf., na níž napsáno jest německým jazy
kem: «Byla jsem vyslyšena na přímluvu nejblah. Panny
Marie Louisa Šternberg-Hohenlohex.
Těmito zde uvedenými doklady podivuhodného
vyslyšení u Panny Marie Štípské není počet jejich ni
kterak vyčerpán; mnoho jiných podobných výjevů a
příběhů, mohlo
by se z novější doby
uvésti,
kdyby
jed
nak
každý, jehož úpěnlivé prosby vyslyšení došly,
Bohu a Matce Boží patřičnou česf a povinné díky vzdal
nejen soukromě, ale
i
veřejně, učině o
tom věrné ozná
mení duchovnímu úřadu, bud doma, nebo na místě pout
ním na vděčnou a budoucí památku, co Bůh milostivý
na orodování Panny Marie dobrého ve Štípě byl
udělil.
Bez ostychu oznámiž tedy každý, kdo jsi neobyčejné ta
kové milosti dosáhl na příslušném místě podivné skut
ky Boží, vzdej česť Bohu a blahoslavené Paně Marii,
mnozí jiní povzbuzeni byli by ve svých bídách,
nouzích, nemocích a bolestech v neštěstí a nebezpečen
stvích Rodičku Boží Štípskou vzývali, volajíce: Svatá
Panno Maria, uzdravení nemocných oroduj za nás.
by
též
Modleme se. Propůjč nám, prosíme, Pane Bože, aby
chom ze stálého zdraví duše těla se radovali a na slav
nou přímluvu blahoslavené Panny Marie, kterou nyní
vzýváme, od přítomného zármutku vysvobozeni byli a
i
Skrze Krista vysvobozeni byli
věčné radosti zakusiti mohli. Skrze Krista Pána našeho.
radosti zakusiti mohli.
Amen.
□
Částka
VIII.
Ostatní zajímavé památnosti a starožitnosti
poutního místa Štípy.
1.
Aby
toto dílko úplné bylo,
záhodno
jest ještě
ku
konci zmíniti se ještě o některých zvláštních starodáv-
ných a důležitých památnostech našeho milého místa
poutního Marianského. Mezi nimi po zázračné sošce
P. Marie nejstarší historickou dosud zachovalou pa
mátkou jsou tři listiny na pergamene psané
z
r.
1384. 1389, 1392, které při bourání starého kostelíka
na starém hřbitově
1807 ve zdích presbytáře zazděné
nalezeny byly, jakož o tom již dříve zmínka učiněna
Doslovné znění těchto třech pro učence zajíma
byla.
vých
r.
listin jest
následující:
Noverint universi publicam notitam habituri, quod
Venerabiiis in Christo Pater Dominus Franciscus Episcopus
Abellonensis de mandato et beneplacito honorabilis Viri Do
mini Joannis de Shulen Camerarii Ecclesiae Halberstadiensis,
a)
Domini Petri Episcopi Olomucen
sis Vicarii in spiritualibus generalis sabatho, quo cantatur:
Sitientes in Ecclesia in Wischau sacros Clericorum ordines
celebrans; Joannen Adel de Tussnowitz ad promotionem Do
mini Nicolai Pritluker Canonici Ecclesiae Brunnensio diligenter examinatum, invocata Spiritus sancti gratia in Subdiaconatum ordinavit, sub anno Domini Millesimo tercentesimo octuagesimo quarto, (1384) Dio, loco, quibus supra,
generalis, sabatho quatuor temporum, quo cantatur: Charitas
Rev.
in
Chrysto Patris
et
b.)
Noverint universi publicam notiam habituri, quod Vene
rabiiis in Chrysto Pater Dominus Franciscus Episcopus
Abellonensis de mandato et beneplacito honorabilis Viri Do
mini Joannis de Shulen Praepositi in Wolframskirchen, Reve
rendi in Chrysto Patris Domini Nicolai Episcopi Olomucensis
Vicarii in Spiritualibus generalis sabatho quatuor
temporum,
quo canitur. Charitas Dei, in Ecclesia sancti Wenceslai, Olomucii sacros Clericorum ordines celebrans Joanem Adel de
*
—
44
—
Tussnowitz ad promotionem Domini Nikolai, Pritiuker Cano
nici Brunensis diligenter examinatum, invecata Spiritus sancti
gratia in Diaconum ordinavit, sub anno Domini Millesimo
tercentesimo octuagesimo nono (1389).
Die, et loco ut supra.
c).
Noverint universi publicam notitiam habituri, quod Venerabilis in Christo Dominus Franciscus Episcopus Abellonensis
de beneplacito et consensu honorabilis Viri Joanis de Shulen
Praepositi in Wolframskirchen Reverendi in Christo Patris et
Domini Nicolai Episcopi Olomucensis Vicari in spiritualibus
generalis, sabatho quatuor tempo rum, quo cantatur: Charitas
Dei, in Ecclesia sancti Wenceslai in Olmiitz sacros Clericorurn Ordines celebrans Joannen! Adel des Tussnowitz, ad
promotionem Domini Nicolai Pritiuker Canonici Brunnensis
examinatum, invocata Spiritus sancti gratia in
Presbyterium ordinavit, sub anno Domini Millesimo tercente
simo nonagesimo secundo.
diligenter
Die et loco quibus supra.
Vysvětlení těchto latinských
V
r.
listině a)
stvrzuje se, že Jan Adel z Tussnovic
1384 v kostele
jáhna,
r.
jáhna a
r.
listin.
Vyškovském vysvěcen byl na pod-
v Olomouci na
1392 v témž kostele na kněze. Zdá se pravdě
1389 v kostele sv. Václava
podobno, že dotyčný kněz po vysvěcení svém, duchovní
úřad svůj ve Štípě vykonával, a že na jeho památku
listiny tyto při rozšiřováni kostelíka
přístavbou presby-
teráře do jeho zdi uloženy byly.
2.
Důležitou, rovněž historickou
dávnověkosti, ze
štípském
r.
16.
století jsou
památkou ze šedé
na starém hřbitově
1737 ve zděných pilířích u staré (západní)
brány hřbitovní zasazené a dosud zachovalé dva ná
hrobní kameny rodičů zbožné zakladatelky nynějšího
chrámu Páně, Lukrecie Nekešovy: Jana Nekeše Mlad
šího z Landeku a na Lukově a jeho manželky Barbory.
Postavy jejich na oněch náhrobcích vykřesány jsou
v
životní
velikosti (relief).
Pan Nekeš v rytířském
oděvu, drží v pravé ruce přilbu a
má
čepec, kolem krku velký obojek,
náramky nabírané,
po levé straně
krátký meč, u nohou erb: půl koně a půl muže, jenž má
na luku střelu naloženou. Paní Barbora má na hlavě
ruce složené a v nich knihu, u nohou erb:
ostruhy
složené v jedno. Po stranách těchto vypouklých soch
jako v rámci viděti lze dosud nápisy tyto: 1. Léta Páně
tři
1568 před sv. Antonínem umřel jest urozený pán Jan
Nekeš Mladší z Landeka a na Lukově. Bůh rač duši
jeho milostiv býti. 2. Léta Páně 1576 v noci po sv. Sta
nislavu umřela jest urozená paní Barbora ze Slavíkovic
a na Lukově. Pán Bůh rač duši její milostiv býti.
3. Sochy svatých podle cesty od kostela
k zámku Lešné vedoucí dle svědectví íarní pamětní
knihy štípské pocházejí od hraběte Valdštýna, který je
na počátku stavby nynějšího chrámu Páně kamenickými
italskými dělníky
r.
1616 shotoviti dal.
Po
zastavení
stavby kostela vyzdviženy a na své nynější místo po
staveny, posvěceny a r. 1898 opraveny. Dle pověsti
bylo prý těch soch původně 14; o sedmi ostatních se
vypravuje, že jsou dosud bud někde na neznámém
místě v zemi zakopány, anebo že se nalézají v zazdě
ném
sklepě
4.
t.
zv. «staré fary» u starého hřbitova.
Povšimnuti hodna je též
Boží muka kamen-
panské zahrady postavená na třech
0 1
kamenných schodech 2 I A' vysoká, s pozlaceným na
hoře železným křížkem a zaskleným obrazem muky
n
á,
při rozcestí u
očistcové představujícím, pod nímžto jest v kamenu
vykřesaný nápis latinský: A. M. D. Q. Curavit erigi
hanc columnam Illustrissimus D. D. Joannes Fridericus
Lib. Baro de Minquitzburg Haeredita D. in Lukow ex
singular! pietate et devotione erga S. Passionem Christi
Dei. Die 8. Septembris Anno MDCLX. (t. j.: K větší
cti
a slávě Boží dal postavit tento sloup slovutný
Pán
:*W%M
«SP"
'
HHí*i
Obr.",5.
Náhrobní kámen pana Jana Nekeše z Landeku a na Lukově.
(Ku
str.
44.)
r
i
k
-
47
11* I(,
P
v
i
,1
W j0T-^
T-
E
1.
.
...
'-l'
i
.
f
'
•
'p'
«
■
1
/
SB3 -5
/M$L;,
i
-
m
ťi
u4
-¥v $§0:^
Obr.
6.
y^^
'
yj
PSMv; 'l
:
Náhrobní kámen paní Barbory ze Slavikovic a na Lukove
(Ku
str. 45.)
Jan Bedřich Minkwitz, svobodný pán z Minkwitzburku,
dědičný pán na Lukově, ze zvláštní úcty a pobožnosti
k umučení Krista Pána dne
Posléze
vem
5.
září
8.
Í
jest následující
W
3
4-
prastará píseň Marianská,
Zdrá
P
farní knize fryštacké:
a
m
"
-
m
_
-
o
_A-
ra
-
-j
0—
•
r
-
vas
-
•
—
0
ji— tiL_ --rZdrá-vas buď
krá - lov - no štíp-ská,
»
ß
0
j——|——-
ř
—1
-
-
an
>
J
-
-
-
i—0—
-
0——
*
f-
dosť
-
-
■
buď
na sto-krát
ská,
—i—
0
i
0-
-
sto
-
-
krát
buď
-
chvá
-
děl-
_
—p—Í—-
>
r
ná.
-
/TV
*
«"w
/
po
po-zdra-ve
»0
0
i'
:
—
——
-
na
nápě
i
Vážně!
ji
_
1660.)
Pamětihodna obsahem, stářím
zaznamenaná ve staré pamětní
|
r.
r
1
-
-
le
-
1
.
1
ná.
—
Trůn Tvůj v Moravském markrabství
někdy
blíže hradu Lukovského
v přeslavném království,
—
—
někdy velmi proslulého.
U vsi Kostelce za dávna
— zjevila se Panna slavná
— mezi rozkošným hájíčkem — a přepěkným obilíčkem.
Mezi všemi zázračnými — Tvými obrazy svatými
— ve Cechách, v Moravě nejstarší — a klenot též
jsi
nejdražší.
—
Před sedmi sty
uprostřed
let
rolí stojící
a více
—
—
nalezena pomocnice
leskem velkým se
skvějící.
Odkud
vešla.
—
do
jsi
rolí
Pánu Bohu
49
—
— odkud, kdy aneb kde
samému — známo muž být jed
přišla
nomu.
— pospíchejte všichni
—
— Uhři, Moravci, Čechové.
Ode všech buď navštívena — Štípská Panno osla
lékařka výborná — pomocnice divo
vená, — neb
Na posvátné toto místo
sem pospěšte poutníkové,
jisto,
jsi
tvorná.
— zdraví všechněm uděluješ
— svatá Maria ty Štípská — kněžno přeslavná nebeská.
Popřej šťastného skončení — Boha v nebesích spa
tření — se svatými obcovati —
anděly se radovati.
Panno čistá — ať do toho dojdem
Rač to
místa — do města to slaveného — Jerusaléma svatého.
Kdež králuješ Kristem Pánem — až na věky věkův amen, — abychom se tam shledali, — svatý, svatý
Hojíš, léčíš, ulevuješ
s
dáti,
s
tam
zpívali.
Amen.
Starobylá,
dávno vyšla
významná
tato píseň k P. Marii Štípské
bohužel ze zvyku a vymizela z paměJ
lidské skoro již úplně; za to všem českoslovanským
již
poutníkům Marianským dobře známa jest
píseň novější: «Tisíckrát pozdravujem Tebe, o Matičko
Krista Ježíše«; a proto na místě doslovu končíme spisek
tento ke cti a chvále Boží a ku zvelebení, zachování
a rozšíření úcty Panny Marie Štípské vydaný vroucí
ctitelům a
prosbou překrásné písně
Před
Tvým
té:
obrazem, o Matko Páně,
prosby svoje skládati,
—
—
chceme
zachovej nás vždycky své
— Začkoliv Tě budem žádati: — v nouzi, zár
mutku, v
trápení, — vyžádej u Boha potěšení;
— o račiž nám svojí přímluvou — vždy štědře býti
ochraně.
kříži,
nápomocnou.
4
Vypros
setrvání;
—
bO
víru, naději a lásku,
—
—
odtud, z
spravedlivého
ráčí nás k soudu povolati,
Amen.
—
v cnostném životě
mor též válku, —
Když přísnost Soudce
odvrať od nás hlad,
dej šťastné života skonání!
zastati.
-
i
—
tohoto světa bídného,
tenkrát, Matko, rač nás
—
OB5RH.
I.
II.
III.
Poloha a nejstarší historické zprávy o poutním místé
4
ve Štípě
Popis bývalého kostelíka štípského a jeho památ7
riostí před jeho zrušením
Stavba nového kostela a kláštera ve Štípě od r. 1616—
162(1
a dostavění kostela
r.
1760
Popis nynějšího chrámu P. ve Štípě
V. Pouti štípské vůbec
IV.
mužů ve
Štípě zvlášť
VII. Zázračné příběhy o milostném vyslyšení a pomoci
VI. Pouti
VIII.
Str.
na přímluvu blah. P. Marie štípské
Ostatní zajímavé památky a starožitnosti poutního
místa Štípy
11
-0
29
38
^
Oblastní
,
knihovna
muzeum
jihovýchodní Moravy
v Gottwaldové
Čís. invent.:
Knihtiskárna
Zinkografle
Chromotypie
JINDŘICHA
5LOVÄKR
v Kroměříži
I