ČESKÉ DRUHY RODU KERA TEL LA (V ÍŘNÍCI) A KLÍČ K JEJICH

ČESKÉ DRUHY RODU KERA TEL LA (V ÍŘNÍCI) A KLÍČ K JEJICH

Z\"LÁŠ'l'NÍ OTISI{ Z ČASOPISU NARODNÍHO 1\IUSEA
ODDÍL PŘÍRODOVĚDNÝ; ROČ. CXV-1946
Emanuel Bartoš, Praha
ČESKÉ DRUHY RODU KERA TEL LA (V ÍŘNÍCI)
A KLÍČ K JEJICH URČOV ÁNÍ
Druhy rodu K eratella BORY DE ST. VINCENT (syn. : Anuraea
EHRBG) tvoří ve většině našich vod ve všech ročních dobách podstatnou složku planktonu vířníků. Ve všech vodách bez rozdílu velikosti
žijí skoro po celý rok zástupci druhů K. stipitata EHBRG a K. quadrata
MDLL. V menších vodách, jako jsou návesní nádržky, tůňky v cihelnách
a pod. přistupují k nim v letní době ještě druhy K. testudo EHRBG a K.
valga EHRBG. Ve větších vodách žije po celý rok, ale roztroušeně, druh
K. ticinensis CALLERIO; jen v zimních měsících zjistíme v těchto vodách
druh K . hiemalis CARLIN. Druh K. serrulata EHRBG ulovíme ve vodách
rašelinných a velkých lesních rybnících. Velmi pravděpodobný je u nás
ještě i druh K . paludosa LUCKS, který žije rovněž v rašelinných vodách;
u nás jsem jej dosud nenalezl, protože jsem měl k disposici jen malé
množství planktonnich vzorků tohoto druhu vod.
V Evropě žije pak j eště halofilní druh K. cruciformis THOMPSON
s var. eichwaldi LEv. Druh H. falculata EHRBG je pravděpodobně jen
odrůdou druhu K. serrulata EHRBG. Druh K. americana CARLIN byl
dosud zjištěn jen v Americe a druh K. tetracera HuTCHINSON nebyl
dosud zjištěn mimo jižní Afriku.
Všechny druhy rodu Keratella shodují se v tom, že mají poměrně silně vyvinutý pancíř, jehož hřbetní destička je charakteristicky
políčkovaná, a potom nedostatkem nohy. Na předním okraji hřbetní
destičky pancíře jsou výjimečně čtyři, pravidelně však šest různě dlouhých, hrotitě zakončených ostnů, z nichž vnitřní jsou nejdelší a prostřední nejkratší. Vnitřní ostny se zahýbají pravidelně tak značně na
břišní stranu, že je jimi překlenuta celá výše přední části pancíře.
Vzadu je pancíř zakončen jedním neb dvěma ostny, velmi měnlivými
ve své délce, tvaru a směru, po případě je pancíř vzadu bez ostnů.
Délka ostnů u většiny druhů, především však u druhů K. quadrata
M DLL. a K. stipitata EHRBG, je velmi různá v ri'lzných vodách v témže
ročním období (lokální variace), kromě toho se délka ostni'l u téhož
druhu na témže nalezišti mění průběhem roku (sezonní variace) a
ostatně velmi často, ne však vždy a na všech nalezištích a po celý rok,
mění se délka ostnů i v rámci téže populace (individuální variace).
Na různých místech probíhá však variace velmi různě, někde jen
nepatrně anebo vůbec ne, jinde však velmi značně. Tam, kde je individuální variace velmi široká, podaří se nám uloviti současně kusy,
21
které byly kdysi popisovány jako zvláštní druhy a které byly právě na
základě studia takovýchto velmi proměnlivých ras r. 1898 WEBEREM
staženy v jediný druh K. aculeata EHRBG, k němuž ostatní druhy byly
připojeny ve formě variet. .
Oprávněnost stažení všech těchto forem v druh K. aculeata EHRBG
potvrdil svými pokusy KRATZSCHMAR a HARTMANN, ale nevypěstovali
nikdy ve svých pokusech formu, která by odpovídala var. serrulata
EHRBG, která je velmi odlišná strukturou hřbetní destičky pancíře a
která rozhodně do okruhu druhu K. aculeata EHRBG nepatří a je dobrým druhem.
Později byla osamostatněnaivar.valga EHRBG(LEVANDER 1900)
jako dobrý druh. Nejnověji švédský badatel CARLIN provedl revisi
všech forem bývalého druhu K. aculeata auct. a osamostatnil další var.
jako dobré druhy, a to K. testudo EHRBG a K. ticinensis CALLERIO a popsal nový druh K. hiemalis CARLIN. Vlastní druh K. quadmta MúLL.
(Syn. : K.-Anuraea aculeata EHRBG) rozdělil do 4 tlup, o nichž pravil, že
nežijí nikdy současně v jednom biotopu, ale s každou z těchto tlup
může žíti kterýkoliv z ostatních dříve jmenovaných dobrých druhů
jako K . hiemalis, K. testudo, K. valga nebo K. ticinensis.
Na základě studia morfologických vlastností všech našich druhů
rodu Keratella a dle dosavadního mého zjištění je Carlinovo dělení
druhu K. quadrata a osamostatnění ostatních druhů úplně správné a
shoduje se i s našimi poměry.
Protože určování druhů rodu Keratella je v dnešním stavu tohoto
rodu podle klíče v BRAUEROVĚ Siisswasserfauně zcela nemožné, a protože ani RYLOVOVA práce v Binnengewiisser nestačí k přesnému určování
všech našich druhů a forem, podávám v této práci klíč k určování všech
našich druhů i forem rodu K eratella. Pro úplnost zařadil jsem do klíče
i několik druhů, které nebyly dosud u nás zjištěny, protože při kosmo- ·
politickém rozšíření vířníků je jejich výskyt možný. Vš~chny naš~
druhy a variety uvádím proto, že zástupci tohoto rodu JSOU velmi
důležitými členy planktonu nejrůznějších našich vod, a proto se s nimi
hydro biologové velmi často setkávají.
Pojmenování a zejména naleziště některých starších variet, pokud
nebyly provázeny obrázky, jsou úplně bezcenné, protože na př. pod
K . aculeata var. curvicornis EHRBG ve starší literatuře mohou býti a
jsou zahrnuty formy dnešních druhů K . quadrata, K. testudo, K. valga
a konečně i K. ticinensis.
Klíč
k
určování druhů
a forem
5
6
7
8
9
10
11
12
rodu~ Keratella
Na předním okraji pancíře jsou jen 4 ostny . . . . tetracera
Na předním okraji pancíře je 6 ostnů . . . .
2
2 (1) Pancíř je vzadu zakončen 1 neb 2 ostny nebo hrbolky .
. 3
Pancíř je vzadu široce zaoblený, tupě uťatý, mírně
vyhloubený anebo tupě zaostřený
. . . . . .
32
3 (2) Pancíř je vzadu zakončen 1 ostnem nebo hrbolkem
.4
22
4
13
14
Pancíř je vzadu zakončen 2 ostny nebo hrbolky
21
(3) Osten nebo hrbolek sedí uprostřed zadního okraje
pancíře
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. :>
Osten nebo hrbolek sedí na zevním okraji pancíře,
nebo poblíž středu, ale pak směřuje šikmo vzad a
ven
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17
(4) Středem pancíře se táhne podélný pás šestibokých
políček
. . . . . . . . . . . . . . . . . americana
Středem pancíře běží podélný silný anebo slabě vyznačený kýl. Někdy kýl chybí, ale ani políčka nejsou
pak vyvinuta
. . . . . . . . . . . . . . .
6
(5) Podélný kýl je dobře znatelný a přechází i na osten,
přední ostny jsou silné
. . . . . . . . . . .
7
Podélný kýl je velmi slabě naznačen, nepřechází na
osten anebo chybí. Ostny na předním okraji pancíře
jsou slabé . . . . . . . . . . . . . . . . .
15
(6) Podélný kýl se táhne přímo od frontálního políčka
k ostnu . . . . . . . . . . . . . . . . . .
.. 8
Podélný kýl se asi v polovici mezi frontálním políčkem a ostnem uhlovitě láme, anebo silně vybočuje .
12
(7) Osten je vždy delší nežlI 2 délky pancíře . . . . .
. 9
Osten je dlouhý - jen asi jako 112 délky pancíře,
nebo je kratší až hrbolkovitý . . . . . . . . .
1O
(8) Areoly pokrývající políčka pancíře jsou veliké. Pancíř je nejširší vpředu . . . . . . stipitata var. macracantha
Areoly pokrývající políčka jsou drobné. Pancíř je nejširší vzadu, kde je až břichatě nadmutý . . . . stipitata
var. robusta
(8) Osten je vždy zřetelný i když je mnohem kratší než
1
I2 délky pancíře . . . . . . . . . . . . . . . . ll
Pancíř je zakončen šikmo nasazenou bradavicí,
zbytkem ostnu ... stipitata var. macra.::antha for. tuberculata
(10) Osten je dlouhý asi jako 1/ 3 až 112 délky pancíře . stipitata
Osten je kratší než 113 délky pancíře . . . . .
stipitata
var. macracantha for. micracantha
(7) Povrch pancíře je bez osténků. Frontální políčko
i karinální políčka jsou po délce rozpolcena
stipitata
var.javana
V rozích areol jsou jemné osténky stzjitata var.
irregularis . . . . . . . . . . . . . . .
13
(12) Podélný kýl je lehce anebo silně zalomen, ale bez
vsunutého dalšího karinálního políčka . . . . .
14
Mezi přední a zadní ~arinální políčka vsunuje se
další mnohem menší karinální políčko. Osten je velmi krátký zadní
. . . . . stipitata var. irregularis typ.
(13) Podélný kýl je lehce zalomen, osten je dlouhý
stipitata
var. irregularis for. connectens
23
15
(6)
16 (15)
17 (4)
18 (17)
19 (18)
20 (19)
21 (3)
22 (21)
23 (22)
24
Podélný kýl je hluboce zalomen, ale k úphiému oddělení karinálního políčka nedošlo . . . stipitata var. irregularis for. angulifera
Povrch pancíře je poset množstvím zřetelných
osténků . . . stipitata var. hispida
. . . . . . .
16
Povrch pancíře je hladký bez osténků i bez švů
hřbetních políček. Osten je zřetelně odsazen od pancíře . . . . . . . . . . .
stipitata var. leptacantha
Areoly hřbetních políček jsou zřetelné, švy hřbetních políček i podélný kýl jsou znatelné . . stipitata var.
hispida for. pustulata
Areoly hřbetních políček jsou nezřetelné, švy hřbetních políček a podélný kýl těžce znatelné. Povrch
pancíře je hustě osténkovitý . . stipitata var. hispida typ.
Různě dlouhý osten anebo hrbolek sedí na zadním
(obyčejně pravém) postranním okraji pancíře . . . .
18
Výrůstek sedí poblíž středu a směřuje šikmo stranou vzad. Hřbet1ú políčka jsou nezřetelná . . . . paludosa
Na hřbetní destičce jsou jen mediánní políčka zřetelně uzavřena
. . . . . . . . . . . . . . .
19
Kromě mediánních políček jsou zřetelně uzavřena
ještě poslední laterální políčka
. . . . . . . . testudo
Pancíř je nejširší krátce za polovicí své délky. Před1ú
vnitřní ostny jsou dlouhé a slabé . • . valga . .
20
Pancíř je nejširší těsně před svým zadním okrajem.
Přední vnitřní ostny jsou dlouhé a silné . quadrata quadrata
Poslední mediánní políčko je odděleno od zadního
valga tropica
okraje pancíře příčným švem . . . . . .
Poslední mediánní políčko není odděleno příčným
švem od zadního okraje pancíře . . . . . . valga valga
Oba ostny, zoubky, hrbolky jsou asi stejně dlouhé,
silné a stejně tvořené . Ostny velmi dlouhé až velmi
krátké
. . . . . . . . . . . . . . . . . .
22
Jeden z ostnů (obyčejně lev)') je vždy mnohem kratší,
slabší, je jinak tvořený, často i jinak přisedlý než
druhý osten. Někdy je jen zoubkovitý anebo hrbolkovitý
. . . . . . . . . . . . . . . . . .
28
Jenom mediánní políčka hřbetní destičky jsou zře­
telně uzavřena. Ostny jsou velmi dlouhé až velmi
krátké
. . . . . . . . . . . . . . . . . .
23
Kromě mediánních políček jsou úplně uzavřena
ještě poslední anebo všechna laterální políčka . .
27
K zadnímu okraji pancíře dosahují jen zadní větve
4. mediánního políčka. Ostny jsou velmi dlouhé až
24
velmi krátké . . . . . . . . . . . . quadrata
K zadnímu okraji pancíře dosahují kromě zadních
větví 4. mediánního políčka ještě i konce postran-
24 (23)
25 (24)
26 (24)
27 (22)
28 (21)
29 (28)
30 (29)
ních větví 3. laterálního políčka. Příčné větve laterálních políček odštěpují se krátce před koncem mediánních políček. Ostny jsou málo měnlivé, prohiemalis
středně dlouhé . . . . . . . . . . . . . .
Pancíř je slabý, tvárlivý, bezbarvý, slabě zrnitý anebo úplně hladký, švy políček nepříliš znatelné. Zadní
ostny tenké, často zvlněné a vždy rovnoběžné.
Přední ostny, dlouhé a slabé . . . . . . . . .
25
Pancíř je tuhý,nepoddajný,často nahnědle zbarvený,
silně zrnitý. Švy hřbetních políček jsou dobře vyznačeny. Zadní ostny jsou silné, nevlněné, rovnoběžné
anebo více méně rozbíhavé. Přední ostny jsou kratší
26
a silnější
. . . . . . . . . . . . . . . . .
Mediánní políčka stěží zřetelná, pancíř velmi měk­
ký, poddajný a hladký. Přední ostny dlouhé a tenké.
V jezerech a velkých rybnících
quadrata frenzeli
Mediánní políčka zřetelná, zrnění pancíře je velmi
jemné. Rybníky . . . . . . . . . . quadrata quadrata
Zadní ostny jsou silné, dlouhé, až velmi dlouhé,
zvlněné a rovnoběžné. Švy hřbetních políček jsou
velmi široké a silně ozubené. Zrnění je velmi hrubé
quadrata reticulata
Zadní ostny jsou silné, velmi dlouhé, až velmi krátké,
více méně rozbíhavé, řidčeji zvlněné a rovnoběžné.
Zrnění je hrubé. Švy hřbetních políček jsou silné,
ale neozubené. Zadní ostny při kořenech jsou velmi
široké. Někdy je zadní mediánní políčko příčně přepaženo . . . . . . . . . . . . .
quadrata dispersa
V pancíři jsou kromě mediánních políček zcela
uzavřena ještě všechna políčka laterální. Poslední
mediánní políčko chybí a laterální políčka tvoří tu
společný podélný šev. Zadní ostny jsou krátké, zaoblené, různě dlouhé. Přední i zadní ostny jsou
jednostranně silně zoubkované. V rašelinách . . serrulata
V pancíři jsou kromě mediánních políček zřetelně
uzavřena jen poslední (někdy i předposlední) laterální políčka, která se však nedotýkají, protože poslední mediánní políčko je vždy vyvinuto. Ostny
jsou krátké, obyčejně silné a rozbíhavé, na okrajích
neozubené . . . . . . . . . . . . . . . . . testudo
Jen mediánní políčka jsou zřetelně uzavřena . . .
29
Kromě mediánních políček jsou uzavřena ještě i poslední (někdy i předposlední) laterální políčka
. testudo
Pancíř je nejširší těsně před zadním okrajem
quadrata
quadrata
valga 30
Pancíř je nejširší těsně za 1/ 2 své délky
Poslední mediánní políčko je šestiboké
31
25
31 (30)
32 (2)
33 (32)
34 (33)
35 (34)
36 (35)
37 (33)
38 (32)
39 (38)
40 (39)
26
Poslední mediánní políčko je pětiboké, ostny jsou
krátké, málo rozdílné délky . . . . . . . valga procurva
Poslední mediánní políčko je přepaženo příčným
švem. Pravý osten je delší 1/ 2 délky pancíře, mnohem delší levého . . . . . . . . . . . . valga tropica
Poslední mediánní políčko není přepaženo příčným
švem. Pravý osten dosahuje délky asi 1 / 3 až 1/ 2 délky
pancíře, levý osten je měnlivé délky, může býti i jen
zoubkovitý. Někdy je i pravý osten zakrnělý v zoubek . . . . . . . . . . . . . . . . . . valga valga
Středem pancíře běží v podélném pásu mediánní
políčka
. . . . . . . . . . . . . . . . . .
33
Středem pancíře běží podélný, více méně znatelný
kýl, po případě nejsou znatelná ani políčka, ani podélný kýl . . . . . . . . . . . . . .
38
Zcela uzavřena jsou jen mediánní políčka, někdy
ještě i střední laterální políčka . . . . . . . . .
34
Zcela uzavřena jsou kromě mediánních políček
i všechna laterální anebo jen poslední (po případě
i předposlední) laterální políčka . . . . . . . .
37
V mediánní řadě jsou jen 4 políčka . . . . . . .
35
V mediánní řadě je 5 políček, kromě toho přibývají
ještě 4 úzká a malá políčka při zadním a zadním postranním okraji pancíře . . . . . . . . .
ticinensis
Pancíř je nejširší těsně před zadním okrajem . .
quadrata
quadrata
Pancíř je nejširší těsně za 1 f 2 své délky . . valga
36
Poslední mediánní políčko je předěleno příčným
švem . . . . . . . . . . . . . . . . . valga tropica
Poslední mediánní políčko není předěleno příčným
švem . . . . . . . . . . . . . . . . . valga valga
V pancíři jsou uzavřena všechna laterální políčka.
Poslední mediánní políčko chybí, místo něho je krátký, podélný střední kýl. Všechny ostny jsou jednostranně a silně ozubené . . . . . . . . . . .
serritlata
V pancíři jsou uzavřena kromě mediánních políček
jen poslední (anebo i předposlední) laterální políčka.
Ostny nejsou po stranách ozubené . . . . . . . testudo
Střední podélný kýl je vždy dobře znatelný . . .
39
Střední podélný kýl je velmi slabě znatelný, nebo
chybí, a pak je pancíř hrubě zrnitý nebo osténkovitý
44
Podélný kýl se v zadní části láme. Mezi karinální políčka je vsunuto přídatné karinální políčko. Povrch
pancíře je poset osténky
stipitata var. irregularis for. ecauda
Podélný kýl se neláme a mezi ostatní karinální políčka není vsunuto přídatné karinální políčko . . . .
40
Frontální polícko je veliké a dlouhé, zasahuje hlu-
Se 4 velikými karinálními políčky
stipitata var. tecta . . . . . . . . .
41
Frontální políčko je krátké, zasahuje jen nehluboko
43
do pancíře. Halofilní formy . . . . . . . . . .
Areoly hřbetních políček jsou hladké . . . . . .
42
Areoly hřbetních políček vybíhají ve styčných bodech v hrbolky
stipitata var. tecta for. punctata
Pancíř je veliký (135-155,u). Frontální políčko je
poměrně malé, karinální políčka jsou velká . . .
stipitata
var. tecta for. maior
Pancíř je menší (95-11 5,t~). Frontální políčko je poměrně veliké, karinální políčka menší stipitata var. tecta typ.
Pancíř větší a široký se 2 zřetelnými příčnými švy,
ale bez postranních podélných švů . . . . . . crucijormis
Pancíř je menší, podélný, bez příčných švů, zato se
2 podélnými postranními švy . . crucijormis var. eichwaldi
Podélný kýl je neznatelný. Políčka na hřbetní destičce velmi málo vyznačená, pancíř je hladký. Přední ostny jsou slabé a hladké . .
stipitata var. leptacantha
for. ecauda
Pancíř bez podélného kýlu a bez hřbetních políček,
velmi hrubě zrnitý nebo osténkovitý . . . . . .
45
Povrch pancíře je osténkovitý, přední ostny nejsou
nápadně rozdílné délky a nejsou ozubené . . .
stipitata
var. hispida for. ecauda
Povrch pancíře je hrubě zrnitý. Vnitřní přední
ostny jsou velmi dlouhé, ostatní jsou nápadně krátké.
Všechny jsou však jednostranně ozubené
falculata
boko do
41 (40)
-12 (41)
43 (40)
44 (38)
45 (44)
pancíře.
Dřívější pojetí druhů a variet po případě forem podle délky
ostnů bylo velmi pochybené, protože byly tak při jejich silné variabilitě
shrnuty do jednoho druhu navzájem si velmi podobné formy několika
příbuzných druhů.
Tak v dřívější formě K. aculeata var. divergens VoiGT byly zahrnuty formy dnešních druhů K. hiemalis, K . quadrata quadrata, K.
quadrata frenzeli, K. quadrata reticulata a K. quadrata dispersa .
Pod K . aculeata typica byly zahrnuty zase formy všech výše uvedených druhů.
Ve varietě K. aculeata var. brevispina ukrývaly se formy dnešních
druhů K. quadrata quadrata, K. quadrata dispersa a K . testudo.
Varieta K. aculeata var. valga zahrnovala formy druhů K. quadrata
quadrata, K . quadrata dispersa, K. testudo a K. valga.
Formy shrnované pod jméno K. aculeata var. curvicornis byly
uvedeny již dříve.
Přehled druhů a forem zjištěných v Čechách.
Jako podklad k studiu těchto forem sloužil mi materiál, který jsem
27
sám nalovil v letech 1941--46 na různých místech
v Čechách (okolí Prahy, Příbramě, Chocně, Mšeného u Budyně n . Ohří), jednak materiál, který
mi laskavě zapůjčili pan univ. doc. dr. O. JíROVEC (různá místa v jižních a jihozápad. Čechách)
a pan WEISER (okolí Chotěboře, Bohdanče a
Hradce Králové), začež jim vzdávám svůj vřelý
dík.
1. Keratella quadrata M DLLER.
Obr. L
Keratella quadrata fre nzeli CAR-
LIN z Velkého Kuše,
letní forma.
250 x Orig.
Syn. : Keratella (Anuraea) aculeata auct.
partim.
Objevuje se ve všech našich vodách po celý
rok. Z jara ji ulovíme i v návesních a vesnických
nádržích, odtud je však později stoupající eutrophisací vytlačena a udržuje se jen v polních a
lesních rybnících.
V našich vodách byly zjištěny formy všech
čtyř CARLINEM stanovených tlup tohoto druhu,
ovšem ne ve stejném množství a ve stejném rozšíření.
a) Keratella quadrata frenzeli CARLIN. Obr. 1.
Ze všech tlup nejvzácnější. Dosahuje u nás délky asi 18011- bez
zadních ostnů, zadní ostny měřívají 95 ,u, pancíř je v nejširším místě
široký 108,u. Pancíř je tenký, bezbarvý a hladký. Ostny přední i zadní
jsou dlouhé a tenké, v populacích málo proměnlivé. Protože znám jen
kusy lovené v létě, jsou jejich zadní ostny poměrně krátké. V zimní
době jsou prý mnohem delší.
Obr. 2.
28
CARLIN, individuální variace v zimní populaci
z rybníka u Milíčova u Prahy 250 x Orig.
Keratella quadrata quadrata
Naleziště: Velký Kuš, Opa·
tovický ryb. (oba leg. Jírovec).
Biřička u Hradce Králové (leg.
Weiser).
b) Keratella quadrata quadrata CARLIN.
md ..
Obr. 2., 3. A, B.
Formy této tlupy shodují
se s předchozími v jakosti kutikuly, která tvoří pancíř, v povaze ostnů, ale na rozdíl od pře­
dešlých forem jsou tyto formy
v létě opatřeny velmi dlouhými
ostny (obr. 3. A, B) a v zimě
nejkratšími. V zimních populacích (Milíčov v lednu, Pilka
v dubnu) docháZí velmi často
k nerovnakému a nesouměrné­ Obr. 3. Keratella quadrata quadrata CARmu vývinu zadních ostnů a vzni- LIN. Letní formy. A = Hůrky, VII. B =
kají kusy typu bývalých var. u Polnička. Keratella serrulata EHRBG zimní
brevispina, valga i curvicornis. vaiička . C = pohled se strany, D = pohled
ze spodu 250 x. l = laterální polička, md =
Na rozdíl od kusů předešlé mediánní
políčka, mg =marginální políčka.
tlupy žijí kusy této tlupy v polOrig,
ních rybnících a rybníčcích; ve
vesnických a v návesních nádržích jsem je u nás dosud nezjistil. Délka
pancíře u zimních populací dosahuje 170 ll-> u letních populací jen
Obr. 4. K eratella quadrata reticulata CARLIN. A = z Dřemlína :leg, Jírovec).
B a D = z populace z Hloubětína u Prahy, C = z Blatné (leg. Jírovec). Vše letní
formy 250 x. Orig.
29
156-162 ,u, délka zadních ostnů
u zimních populací činí 0-81 11-,
u letních populací 108-135!1-,
šířka pancíře je v zimě poněkud
větší než v létě (zimní 95,u, letní
81 - 86!1-)·
Naleziště: Pilka u Příbramě,
Šeberov, koupaliště, Milíčov u
Prahy; Hůrky, Kyje, Neratovice,
u Polníčka, tůně u Vltavy (leg.
JíROVCE).
c) Keratella quadr. dispersa
CARLIN. Obr. 4.
Ze všech tlup u nás nejhojnější a nejrozšířenější. Vyskytuje se především v létě, a to
ve vodách značně alkalických a
Obr. 5. Keratella quadrata reticulata
CARLIN. A = zimní forma z jezírka ve
skalách v Hlubočepech. B = letní forma
z Proseka u Prahy. 250 x. Orig.
•
ústrojně
znečištěných.
v
v
(_:)
Běžná
v návesních a vesnických rybníčcích, jakož i v drobnějších
polních rybníčcích. Ve větších
polních a lesních rybnících je poměrně řidší. Pancíř je velmi hrubý a silně zrnitý, s dobře vyznačenými,
ale hladkými švy hřbetních políček. Zadní ostny jsou různě dlouhé, při
kořeni vždy velmi široké, mírně rozbíhavé, avšak někdy skoro úplně
kolmo odstávající. Přední ostny jsou mnohem kratší a silnější než
u předešlých dvou tlup. Zadní ostny v některých
populacích na vrcholu léta jsou značně měnlivé
délky, avšak nikdy zcela nechybějí. Na dvou místech (Hloubětín a Červená, u Pletánků) jsem nalezl všechny kusy v populaci s příčně přepaženým
posledním mediánním políčkem . Délka pancíře se
mění v mezích od 162-183,u, délky zadních ostnů
od 33--'10811- a tělesná šířka od 81-95!1-.
Naleziště : Vrbice, Charvátce, Kunratice,ves,
Šeberov, koupaliště, Albertov v Praze II, Červená,
u Pletánků, Mšené, park, dolní i horní ryb., Roudníček, ves, Třebsko.
V materiálu doc. JíROVCE: Hloubětín, ves,
Zvole, Trojany u Mladotic, Blatná, Dřemlín, Mlýnský, Koclířov, Holibor u Křemže, Alach u Lednic
na Moravě, Obnovený u Chotěboře, Bučíce u Čá­
slavě, přehrada na Teplé.
V materiálu p . WEISERA: Branecký, Skřín Obr. 6. Keratella hiemalis Zimní forma
u Bohdanče, Seč, přehrada, Černík, Nad starou z Volšaňáku u Kuncihelnou.
ratic 250 x. Orig.
30
d) Keratella quadrata reticulata CARLIN. Obr. 5.
Kusy této tlupy jsou jen velmi řídké, podobají se předešlé tlupě,
ale zadní ostny nejsou rozbíhavé anebo jen velmi nepatrně ~ nebyl~
u nich zj ištěna tendence k silněj ší redukci. Povrch J?.ancíře Je ~·~I;ll
hrubě zrnitý, okraje širokých švů jsou s ilně ozubené. ZIJe v drobneJSich
vodách koncem zimy a v létě.
Délka pancíře měří 182-192 ,u, délka zadních ostnů 67-87/1-,
šíře pancíře 95-} 08 ,t L
Naleziště: Cervená u Příbramě, tůnka pod lesem, Hlupocepy
u Prahy (jezírko); v materiálu doc. JíROVCE : Vesce a Obecňák.
~w
\ "·~ /
~
\
-\
/
o
.."'/'
\'
-'
-~
Obr. 7. Keratel!a testudo EHRBG. A -D = variace individuální z tůňky na Hrádku
u Kunratic. E-F = zimní vajíčka z návesního rYbníčku ve Srubech. G = z Šeberovského koupaliště. H =z tůňky v karlickém údolí (leg. Jírovec). CH-I = individ.
variace ze středního návesního rybníčku ve Srubech u Chocně . ~ 50 x Orig.
2. Keratella hiemalis CARLIN 1943. Obr. 6.
U nás jsem zjistil dosud jen v jediném polním rybníce kusy, které
mohu označiti za K. hiemalis, ač mají hodně podobného s K. quadrata
reticulata CARLIN. Pancíř je silně zrnitý. Délka pancíře 142-18311-,
délka zadních ostnů 62- 81!1-, šíře pancíře 87-108!1-·
Naleziště: polní rybník "Volšaňák" na cestě od Kunratic do
Hrnčířů.
3. Keratella testudo EHRBG. Obr. 7.
Tento dobrý druh charakterisovaný skulpturou hřbetní destičky
patří k formám letním a žije nejraději v drobných návesních a vesnických nádržích, ale i v lesních tůňkách, často společně s druhem
31
K . valga EHRBG. Velikost našich kusů se velmi značně mění od naleziště k nalezišti, zato v populacích je téměř konstantní. Délka činí
115-135tt, zadní ostny měří od 0-33,u, šířka pancíře obnáší 68-92,u.
Někdy může býti jeden osten (obyčejně levý, velmi vzácně i pravý)
kratší, nebo úplně chybí. Někdy chybí oba ostny (Hrádek u Kunratic).
Trvalá vajíčka objevují se na vrcholu léta (VIII.). Jsou 81{t dlouhá
a 51,3tt široká, při pohledu shora uprostřed poněkud promačklá, při
postranním pohledu opatřená při jednom konci malým hrbolkem
ma ostny, s jedním ostnem a dokonce i bez ostnů,
anebo jenom s nepatrným
hrbolkem místo pravého
ostnu. Délka pancíře dosahuje 103-149tt, pravý
zadní osten od G-51 {t, levý osten od 0- 30,u. Šířka
pancíře od 51-76,u. Povrch
pancířových políček bývá
hladký, jemně zrnitý, u ně­
kterých populací však velmi hrubě zrnitý. Švy políček bývají slabě, až velmi
dobře znatelné.
Obr. 9. KeratellaticitJensis CALLERIO. A = zimní forma z rybníka u Milíčova u Prahy. B = z Troian
u Mladotic letní forma (leg. Jírovec). C = podzimní forma z Braneckého rybníka u Chotěboře
(legit. W eiser). 250 x . Orig.
Naleziště: Červená, tůňka pod lesem,Vrbice, Kunratice na Hrádku,
Kunratice, ves; v materiálu doc. JíROVCE: Vrbno u Blatné, Panská blata
u Soběslavě, Neratovice; v materiálu p. WEISERA : Nad starou cihelnou.
Obr. rs. Keratel/a valga EHRBG. A-D = individuální variace z tůňky na Hrádku
u Kunratic. E-G = individuální variace z návesního rybníčku ve Vrbici u M šeného
u Budyně n. Ohří. H = z labských tůní u Neratovic (leg. Jírovec). CH = z Vrbna
u Blatné (leg. Jírovec) . 250 x. Orig.
na ventrální ploše, za tento hrbolek je
vajíčko přidržováno
k
tělu
samičky.
Naleziště: Sruby (prostřední náves. ryb.) u Chocně, Hrádek
u Kunratic, lesní tůňka, Šeberov, koupaliště, Karlické údolí (leg.
JíROVEC).
4. Keratella valga EHRBG. Obr. 8.
Drobné kusy tohoto druhu žijí v drobnějších návesních a vesnických vodních nádržích, v říčních zátočinách. V některých nádržích
jsou populace velmi stabilní, co do ve1ikosti pancíře a délky ostnů,
jinde však se populace rozpadají ve veliké množství forem, pokud se
týká výzbroje zadního okraje p ancíře. Tak jsem zjistil u nás kusy s obě32
5. K eratella ticinensis CALLERIO. Obr. 9.
Synonymika druhu je velmi obtížná a nejasná. Rozhodně sem
patří druh LucKsúv uváděný pod Ker. curvicornis (1912). Velikost
druhu a forma políček se silně mění a to jednak v lokálních, ale i v sezónních variacích. V populacích jsem variabilitu
dosud nezjistil. Největší jsou kusy v zimní době
(leden, únor), kdy dosahují délky 146tt a šíře 95{t.
Tyto kusy mají jen slabě vyznačené švy hřbetních
políček. Později jsou o něco menší a políčka jsou
již dokonale vyznačena (duben). Letní kusy ·jsou
mnohem menší, jejich délka činí jen 108-127{t a
šíře 60-68,u. Švy hřbetních políček jsou vždy do- ·
bře vyznačeny a objevuje se tendence uzavříti ještě
druhé laterální políčko. Podzimní kusy jsou již
zase větší.
Naleziště: Milíčov u Prahy (I., III., IV.1946).
Trojany u Mladoti:c, VII. 1936 (leg. JíROVEC),
Branecký u Chotěboře, X. H.Í40 (leg. WEISER).
Obr.
10. Keratella
serrulata EHRBG.
Individuální variace
podzimní formy z
rašelinové tůňky za
rybníkem Pilkou u
Příbramě . U A je
skulptura povrchu
pancíře yynechána
250 X Orig.
l
Časopis
6. Keratellaserrultlta EHRBG. Obr. 3. C, D a 10.
Syn.: Anuraea serrulata EHRBG, K . aculeata
var. serrulata auct.
Pancíř našich kusů dosahuje délky 209-217{t
bez zadních hrbolovitých přívěsků v listopadové
i v dubnové populaci. Přívěsky měří od Q-lltt·
Pancíř je protáhlý a poměrně úzký. Nejširší je asi
v polovici své délky, kde měří 95tt. Hřbetní i břišní
pancířová destička je pokryta řídkými hrotitými
Nár. m usea (pi-ír.)
33
kutikulárními osténky, které na zevních stranách předních i zadních ostnů jsou silně prodlouženy a tvoří zřetelné ostře zahrocené
zoubky. Políčkování se shoduje s vyobrazením
v BRAUEROVĚ Si.isswasserfauně fig. 430, ale
zevní švy posledního laterálního políčka vbíhají vždy do zadního ostnu anebo do zevního
hrotu; ani u jednoho kusu neprobíhají tak,
jak ukazuje vzpomenutý obrázek. Přední okraj
Obr. ll. K eratella stiPitaca břišní destičky je uprostřed vykrojen, takže
EHRBG. A = K erarella tvoří dva kruhovité laloky, které jsou silně
sripirata var. irregularis f.
irregularis LAUTERvyhnuty na břišní stranu. Jejich vnější a asi
BORN z labských tůní u 3,u široký okraj je úplně hladký, pak je řada
Nerarovic. (leg. Jírovec). hustě vedle sebe stojících kurikulárních osE= Keratellascipitatavar.
ténků, které lemují okraj destičky ve stejné
tecta GOSSE. 250 x. f =
frontální poličko, k= kari- vzdálenosti od kraje, po ostatní ploše jsou
nální políčka, z = Iarerální kurikulární hrbolky mnohem řidčej i neprapolíčka.
videlněji rozloženy. Zadní okraj břišní destičky je trojlaločný. Postranní laloky jsou
velké a silně vyklenuté, prostřední lalok je mnohem menší a slabě
vykle~utý, až téměř rovný.
Zije v rašelinných tůňkách a v lesních rybnících s vyšší koncentrací pH (5,8).
Zimní vajíčka jsem pozoroval v listopadu i v dubnu. Vajíčko je
~emně hnědé 81~ dlouhé a vpředu 51,3f.L, vzadu 65,t~ široké, uprostřed
je hluboce vykrojeno. Na jedné ploše s hrbolkem, kde je přidržováno
k břišní straně samičky. Povrch vajíčka je mírně hrbolkovitý.
Naleziště: rybník Pilka u Příbramě (IV. 1946), rašelinové tůňky
za rybníkem Pilkou (XI. 1945).
7. K eratella stipitata EHRBG.
Syn.: Ker. = Anuraea cochlearis GossE auct.
Jednotlivé variety a formy tohoto druhu žijí v různých našich vodách po celý rok, ovšem ne ve stejném množství a ve stejném rozšíření.
Nejrdzšířenější jsou formy tlupy tecta, a ty nalézáme po celý rok a
té~ěř ve všech vodách. Zástupci ostatních tlup se objevují až koncem
jara a především v létě. Lauterborn rozdělil tento druh ve své dů­
kladné práci na pět tlup.
a) Tlupa K eratella stipftata var. tecta. Laut. Obr. 11. A.
Tato tlupa žije u nás po celý rok. V zimě a z jara ji nalézáme s velmi dlouhým zadním ostnem a zveme ji var. macracantha LAUT. Poz-.
ději se k ní přidružuje var. typica, která má osten dlouhý asi jako polovi~ní ~~lka pancíře. y .letních populacích a to ve velkých rybnících
objeVUJI se pak K. stzpztata var. macracantha for. micracantha s velmi
krátkým osténkem a později K . stipitata var. macracantha for. tuberculata, která má místo ostnu jen zaoblený hrbolek. Od července pře­
vládá v planktonu velkých rybníků K . stipitata var. tecta LAUT.
34
Naleziště K . stipitata var. macracantha LAUT.
Prosek, VII., VIII.; Obořiště, VII.; Příváží u Obořiště, VII.;
Nový rybník u Obořiště, VII.; Narysov, ves, IV., VII.; Červená,
u Řánků, IV., VII.; Kunratice, IPJýn, VII.; Šeberov, I., III., VII.;
Roudníček, raš., VII.; Vrbice, ves, dolní ryb., VIII.; Milíčov, X.;
Albertov, Praha, VII.; Třebsko, IV. ; Narysov, polní, VII.; Vysoká,
polní, IV., VII.; Lazec, dra ha, tůňky, VII., IX., X.; Drozďák, VII.,
IX.; Slatina u Chocně, VIII.; Sruby, střední návesní, VII., VIII.;
Tisová, polní, VII.; Příbram, u Kraftů, VII.; Budínek, v lukách, VII.;
Charvátce, koupaliště, VIII.; Mšené, cukrov. jímka, VIII.; Pilka, XI.
Materiál doc. JíROVCE Ruda, Kacíř, Trojany u Mladotic, Hůrky,
Koclířov, Dřemlín, Vesce, Mlýnský, Velký Kuš, Opatovický, Dářko,
Nový u Vodňan,Neratovice,labskétůňky, Holubov u Křemže, Lhotka
u Prahy, náves, u Polníčka, Nový u Soběslavě, Obnovený u Chotě­
boře, Blatná. V materiálu p. WEISERA Biřička u Král. Hradce, Skříň
u Bohdanče, Třasakovský, Černík, Nad starou cihelnou, Kacíř II.
Naleziště K. stipitata ty pica:
Slatina u Chocně, VIII.; Pařezák, VII.; Lazec, draha, IX.; Pecák, VII., IX.; Obořiště, Březina VII.; Drozďák, VII., IX.; Nový ryb.
u Obořiště, VII.; Narysov, polní, VII.; Zdaboř, náves, VII.; Příbram,
u Kraftů, VII.; horní rybník, VII.; Příváží u Obořiště, VII.; Červená,
u Řánků, VII., XI.; pod lesem, VIII.; Kunratice, mlýn, VII.; ves, II. ;
Vrbice, dolní, VIII.; Martiněves, jímka, VIII.; Mšené, ves, VIII.;
Martiněves, mlýn, VIII.; Albertov, Praha, VII.; Volšaňák u Kunratic,
II.; v Jírovcově materiálu: Štěchovice, Vltava, Nový u Vodňan, Neratovice, labské tůňky, Nový u Soběslavě, Palach u Lednice na Moravě, Blatná, přehrada na Teplé, Chlumec nad Cidl.; ve WEISEROVĚ
materiálu: přehrada u Seče, Biřička u Hradce Král., Obnovený uCho-
těboře .
Naleziště
Drozďák,
K. stipitata var. macracantha for. micracantha Laut.
IX. ; Příváží u Obořiště, VII.; Příbram, horní, VII.; ·
Lazec, draha, VII., IX.; Pecák, IX. ; Kunratice, ves, VII.; Kyje a Ště­
chovice (oba leg. JíROVEC), Seč a Obnovený u Chotěboře (oba leg.
WEISER).
Naleziště K. stipitata var. macracantha form. tuberculata LAUT.
Opatovický a Neratovice, tůňky u Labe (oba leg. Jírovec).
Naleziště K. stipitata var. tecta Gosse. Obr. 11 B.
Obořiště, ves, VII.; Nový rybník u Obořiště, VII.; Pařezák, VII.;
Příbram, dolní ryb., VII.; Lazec, draha, VII.; Drozďák, VII., IX., X.; ·
Pecák, VII., IX.; Svaté pole, VII.; Albertov, jímka, VII. V materiálu
doc. JíROVCE: Sázava u vtoku do Vltavy, Štěchovice, přístav, Koclířov,
Dřemlín, Kyje, náves, Velký Kuš, Nový u Vodňan, Neratovice, labské
tůňky, u Polníčka, Záhorský u Vodňan, tůňky u Vltavy, Praha, Blatná.
V materiálu p. Weisera: Biřička u Hradce Králové, Seč, přehrada,
Obora.
Naleziště K. stipitata var. tecta for. punctata LAUT.
Pařezák, Vll.
35
b) Tlupa Keratella stipitata var. irregularis LAUT. Obr. ll A.
Zástupci této tlupy byli u nás zjištěni jen na málo místech ve
formě K . stipitata var. irregularis typ.
Naleziště : protipožární nádržka na Albertově v Praze II., VII.;
v materiálu doc. JíROVCE: Nový rybník u Soběslavě.
c) Tlupa Keratella stipitata var . hispida LAUT.
Zástupci této tlupy jsou rovněž u nás řídce zastoupeny typickou
formou K . stipitata var. hispida for. typ.
Naleziště: Nový rybník u Soběslavě a Branecký rybník u Chotě­
boře (oba leg. }lROVEC).
d) Tlupa Keratella stipitata var. robusta L AUT.
Byla zjištěna CARLINEM v moravském rybníku Jestřabci u Vel.
Meziříčí.
e) Tlupa Keratella stipitata var. leptacantha L AUT.
Řídce se objevující kusy byly zjištěny ve vesnickém rybníčku,
a to jen ve formě typické.
Naleziště: Prosek u Prahy, VII.
LITERATURA
AMMAN, H., 1921: Zum Formenkreis von Ceratium hirundinella
O. F. M. und Anuraea cochlearis. Vorlauf. Mitteil. A. f. Hydr. 13.
BARTO S, E., 1945 : Vířníci českých vod. I. Vířníci pražského okolí.
Příroda, 37.
BRAUER, 1912: Die Siisswasserfauna Deutschlands, Hft. 14. Leipzig.
BREHM, V., 1917: Ergebnisse einiger im Franzensbader Moor untergenommener Exkursionen. A. f. Hydr. ll.
BREHM, V ., 1917 : Ergebnisse einiger im Marienbader M oorgebiet
untergenommener Exkursionen. A. f. H ydr. 12.
CARLIN, B., 1939: Uber die Rotatorien einiger Seen bei Aneboda
Meddelanden friín Lunds Universitets Limnologiska Institution.2·
CARLIN, B., 1943: Die Planktonrotatorien des Motalastróm . Ibd., 5 . .
CARLIN, B., 1945: V ara Planktonrotatorier. M edlem sblad fór Biologiliirarnas Fórening. 1.
FRrC A VAvRA : Untersuchungen iiber die Fauna der Gewasser Bóhme?s. IV. Die Tierwelt de~ Unterpočernicer und Gatterschlager
Te1ches. Arch. f. Natu rw1ss. Landesdurch forsch. v. Bóhmen.
IX. 2.
FRIC A VAVF:A, 1903: Výzkumy zvířeny ve vodách českých. V. Výzkum
Labe a Jeho starých ramen. Arch. pro přírodověd. výzkum Čech.
XI. 3 .
H AUER, J., 1938: Die Rotatorien von Sumatra, Java und Bali nach den
Ergebnissen der D eutschen Limnologischen Sunda-Expedition.
Af. H ydr. Suppl. Bd. 15.
HART~ANN, 0., 1918: Studien iiber den Polym orphismus der Rotat.
mlt besonderer Beriicksichtigung von An. aculeata. Arch f. H ydr.,
12. (1920).
36
HUTCHINSON, G . E., 1931: New and litde known Rotatoria from
South Afrika. An. and Mag. of Nat. Hist. 7. Ser. 10.
JAGERSKibLD, L. A., 1894: Uber zwei baltische Varietaten der Gattung Anuraea. Z . A ., 17 ·'
KAFKA, J., 1892: Výzkumy zvířeny ve vodách českých. II. Zvířena
českých r ybníku. Arch. pro přírodověd. výzkum Čech. VIII. 2.
KRATZSCHMAR, H., 1908: Uber d en P olymorphismus von Anuraea
aculeata Ehrbg. Int. Rev. Hydr. 1.
KRATZSCHMAR, H., 1913: Neue Untersuchungen iiber den Polymorphismus von An. aculeata Ibd. 6.
LAUTERBORN, R., 1900: Der Formenkreis von Anuraea cochlearis. Ein
Beitrag zur Kenntnis der Variabilitiit der Rot. I. M orphologische
Gliederung des Formenkreises. Verh.-Naturhist . M ediz. Ver.
Heidelberg. N. F. 6.
L AUTERBORN, R., 1904: II. Die zyklische oder temporale Variation
von An. cochlearis. Ibd. N. F. 7.
L EVANDER, K. M., 1900: Zur K enntnis des Lebens in den stehenden
Kleingewassern auf den Skareninseln. Acta Soc. pro Fauna et
Flora Fennica. 18.
LucKs, R., 1912: Zur Rotatorienfauna Westpreussens. Danzig.
MILKOVIC, Z., 1934: Degenerationserscheinungen bei Anuraea cochlearis Gosse. Zool. Anz. 106.
SPANDL, H., 1925: Wissenschaftliche F orschungsergebnisse aus der
unteren Donau und des Schwarzen Meeres. A. f. H yd. 16.
WEBER, E., F., 1888: Notes sur quelques Rotateurs. Arch. d. Biol. 8.
WEBER, E., F., 1898: Faune rotateurienne du bassin du L ém an. Rev.
suisse de Zool. 5.
SUMMARY
THE BOHEMIAN FORMES OF THE GENUS KERATELLA_[ROT.],
WITH THE KEY TO_THE DETERMINATION OF THEM
The present paper contents the key to the determination of the"
Rotifera from the genus Keratella BoRY DE ST. VINCENT. In the descriptive part are recorded only the sp ecies and their formes, which
occur in the waters of Bohemia. The given figures show the variation of diverse formes of the genus Keratella in the Bohemian waters.
37