Časopis pro moderní filologii 1996 (78)

Časopis pro moderní filologii 1996 (78)

CQ60DÍ6
pro
2
MODERNÍ
PILOLOQI
USTAV PRO JAZYK ČESKÝ
AKADEMIE VĚD ČR
1996
roč. 78
Č A SO P IS PRO M O D E R N Í FILO LO G II
Ú stav p ro ja z y k český A kadem ie věd C R
118 51 P r a h a 1, L eten sk á 4
H lav n í re d a k to r Ja ro m ír Povejšil
R ed ak čn í k ru h
J iř í C em ý, S větla č m ejrk o v á, Josef H ladký, D ag m ar K n ittlo v á , Iva N ebeská,
Jiří N ekvapil, A lena Šimečková, V ladim ír U hlíř, L u d m ila U hlířová, Václav
V lasák
V ý k o n n á re d a k to rk a J in d ra Světlá
OBSAH
O ld řich Leška: B ohum il T rn k a (1 8 9 5 -1 9 8 4 ).................................................
Jo sef H ladký: Z dvojování jak o slovotvorný p ro stře d ek v češtině a a n g lič tin ě ..........................................................................................................................
L ucie H ašová: Z výzkum u jazykové situ ace v N ejdku u K arlových V arů
66
79
88
R ecenze
U. A m m on, K . J. M a tth e y er, P. H. Neide: Sociolinguistica 8. E nglish
only? in E u ro p e (J. Z e m a n )...............................................................................
U. A m m on: Die d eu tsch e S prache in D eu tsch lan d , Ö sterreich u n d d e r
Schweiz (A. Š im ečk o v á).......................................................................................
D u d e n D as große F rem d w ö rterbuch (J. P o v e jšil).......................................
L. B ax an to v á, R . R a th m a y r, M . Schulm eistrová: Je d n á m s českým i
obch o d n ím i p a rtn e ry (D . N iklesová)...............................................................
M. B oyer, P. V iallon: K om unikace v cesto v n ím ru c h u (J. S v ě tlá ) . . . .
S lavjanski ezici. G ra m atič n i očerci (L. U h lířo v á ).......................................
97
101
104
105
109
112
K ro n ik a
Ju b ile u m p ro feso ra Václava V lasáka (E . T ro u silo v á )...............................
117
B ibliografie p rací p ro f. V. V lasáka (E. T ro u silo v á )...................................
Z a pro feso rem Josefem Vachkem (J. H la d k ý ).............................................
119
128
BOHUM IL TR N K A (3. 6. 1895-14. 2. 1984)
Oldřich Leška (Praha)
Počátkem června minulého roku uplynulo sto let od narození Bohum ila Trnky, řádného profesora anglického jazyka a starší anglické litera tu ry
Karlovy univerzity.
T rnka stál u zrodu Pražského lingvistického kroužku a celý svůj vědecký
život naplňoval a rozmnožoval jeho myšlenkový odkaz. M áme dobrou příležitost, abychom si blíže všimli Trnkova obecně lingvistického díla a jeho
postavení v Kroužku. Je to totiž postavení zvláštní: sotva lze říci, že na
sebe kdy upo u tal takovou pozornost jako Jakobson nebo Trubeckoj, anebo M ukařovský, ale také těžko nacházíme někoho, kdo by tak cílevědomě
a prom yšleně budoval své myšlenkově zřetelně artikulované dílo jako p rá vě Trnka, a to bez ohledu n a vnější okolnosti. Trnkovo dílo vyrůstalo bez
vnějších efektil, ale také bez jakéhokoli tápání. Jeho práce jsou m álom luvné,
říkají tolik, kolik a u to r chtěl nebo mohl právě říci; čtenáře m ohou dráždit
n ěk terá m ísta, kde ho a u to r opouští právě n a prahu nového poznání. Trnka
byl pozorný čtenář a posluchač, ale do polemik se nepouštěl. Šíři kontextu,
v němž viděl lingvistiku, ukazují jeho práce historiografické (Trnka 1948,
1952).
* 4
* ' '
Bohumil Trnka pocházel z jihovýchodních Cech, z Kletečné u Hum polce,
ale od svých gym naziálních let byl sp ja t s Prahou. Po absolvování klasického
gym názia v r. 1913 se zapisuje na filozofickou fakultu české univerzity v P ra ze. Volba oboru pro něho byla snadná, protože již n a gym náziu ho filologie
přitahovala. Studuje germ ánskou filologii a češtinu, jeho učiteli jsou Josef
Janko, Oldřich Hujer, V. M athesius a Josef Zubatý, a to jako indoevropeista
i bohem ista, protože v letech 1. světové války suploval za Em ila S m etánku, nástupce Ja n a G ebauera. Mimo univerzitu bylo pro Trnku význam né
setkání s rom anistou Karlem Skálou, který užíval pseudonym Rocher; Roeher/Skála byl znám především jako autor dobrých a zajím avých učebnic;
a to staré francouzštiny a série učebnic m oderních rom ánských jazyků, k teré se o p írají o znalost latiny. Pro Rocherovo myšlení bylo charakteristické,
že se snažil čelit historickém u atom ism u .hjedánjíip m otivů, které by spojovaly řadu změn v celek a vedly tak k pochopení přestavby systém u. Trnka pak
následoval příklad Rocherův a vydal později sérii učebnic všech m oderních
germ ánských jazyků, které vycházely ze znalosti němčiny. Říkalo se, že jeho
miláčkem byla holandština.
Časopis pro m oderní filologii, 78, 1996, č. 2
T r n k a , B.: Syntaktická charakteristika anglosaských pam átek básnických. A syn-
tactical analysis of the language of Anglosaxon poetry. In: Příspěvky k dějinám ...
2, 1925, 167s.
T r n k a , B.: Some remarks on the phonological structure of English. In: Xenia
Pragensia 1929.
T r n k a , B.: On the syntax of the English verb from Caxton to Dryden. TC LP 3,
1930. Přetištěno dvakrát: Tokyo 1956, Lichtenstein 1974.
T r n k a , B.: Some thoughts on structural morphology. In: SPSL 1932, 299-302.
T r n k a , B.: Synchronie a diachronie v strukturním jazykozpytu. ČMF 20, 60-66.
T r n k a , B.: A phonological analysis of present-day Standard English. In: Prague
Studies in English 1, 5. Praha, Univerzita Karlova 1935.
T r n k a , B.: K otázce stylu. SaS 7, 1941, 61-72. angl. překl. v SPSL, 364-381.
T r n k a . B.: Jazykozpyt a myšlenková struktura doby. SaS 10, 1948, 73-80. Angl,
překlad v SPSL, 49-60.
T r n k a , B.: Zur Erinnerung an August Schleicher 1952. In: SPSL, s. 61-69.
T r n k a , B.: Principles o f morphological analysis 1961. In: SPSL 320-332.
T r n k a , B.: On the morphological classification of words 1962. SPSL 333-335.
T r n k a , B.: On the linguistic sign and the multilevel organization of language
1964. SPSL, 86-93.
T r n k a , B.: On the basic categories of syntagmatic morphology 1966. In: SPSL,
340-344.
T r n k a , B.: Words, semantemes, and sememes 1967. In: SPSL, 97-101.
T r n k a , B.: The theory of sign levels and the relation of words to morphemes 1978.
SPSL, 361-363.
T r u b e c k o j , N. S.: Grundzüge der Phonologie. TCLP 9, 1939.
V a c h e k , J.: The linguistic school of Prague. An introduction to its theory arid
practice. Bloomington; Indiana University Press 1966.
V a c h e k , J.: V . Mathesius, Jazyk, kultura a slovesnost. Praha, Odeon 1982.
BOHUMIL TRNKA (1895-1984)
Prague phonology identifies in the linguistic world - and rightly so - with Jakobson and Trubeckoj. W ith a similar role in the field of gramm ar m ust be credited Bohumil Trnka; his stratificational model of the linguistic structure balancing
paradigm atics and syntagm atics embraces not only gram m ar but phonology as
well. In this respect Trnka combined judiciously Jakobson’s/Trubeckoj’s approach
with a little known approach of M athesius’. W hat must be emphasized is Trnka’s
clear understanding of the dominant role of the structural element, in the structure
:: function relationship which allowed him to lay ground for structural semantics
and structural stylistics. In many respects Trnka’s work Was running parallel to
Skalicka’s structural typology whose contribution to Prague linguistic thinking was
reaching far beyond the limits of typology, it has to be pointed out th at Trnka’s
work was progressing steadfastly in spite of the adversities of the post-war years
characteristic in this country.
78
ZDVOJOVÁNÍ JAKO SLOVOTVORNÝ PR O ST Ř E D E K V Č E ŠTIN Ě
A A N G LIČ T IN Ě
Jo sef H ladký (Brno)
Lexémy jako dilly-dally ‘loudat se’ a třesky plesky je m ožno považovat
za reduplikační kom pozita, příp. pseudo-kom pozita (Bloomfield - Newmark
1963, s. 346), anglicky nazývaná též jingles. N aprostá většina těchto výrazů p a tří do hovorového jazyka, některé p a tří do jazyka užívaného rodiči
pro malé děti, např. č. tany tany, angl. din din ‘dinner’ (= oběd). Většina
reduplikativ m á dva přízvuky.
Po stránce významové rozlišuje Quirk et al. (1985, s. 1579) čtyři typy:
(i) im itační, např. tick-tock, tik tak,
(ii) naznačující střídavý sm ěr pohybu, např. ping-pong,
(iii) vyjadřující nestálost, nesmyslnost, např. shilly-shally ‘nerozhodnost,
nerozhodný’,
(iv) intenzifikační, např. tip-top.
Při form álním třídění, např. podle Peprníka (1992, s. 30-1), rozlišujeme
prosté zdvojování, např. goody goody, dále ablautové zdvojení, n ap ř. zig
zag, a konečně zdvojení s rým em , např. boogie-woogie.
V č e š t i n ě je zřejmě nejstarším slovem tohoto typu halabala, stč. chalabala. Machek (1957) uvádí řadu variant: haldy baldy, halam balam, h a ky
baky, hák bac, hatla patla, hatla m atla, haky m aky, hak m ak, hach mach,
hať mať. (Jiný výklad vzniku adverbia halabala podávají Holub-Kopečný
(1952): jd e o expresivní obm ěnu slova ledabylo.) M achek uvádí rovněž čáry
m áry a považuje za obecnou tendenci, že druhý člen začíná labiálou. Křístek, na základě bohatšího m ateriálu, ukazuje, že druhý člen začíná „hláskou
závěrovou, převážně raženou a znělou’ (1958, s. 295).
Z následujícího přehledu reduplikativ v češtině, sestaveného v rám ci n a šeho vlastního výzkum u, však vyplývá, že ani Machkovo, ani Křístkovo p ra vidlo, odvozené z tehdejšího m ateriálu, neplatí dnes obecně: ponechám e-li
stranou čistá zdvojení typu h a f haf, tak tak, vidíme na současných reduplikativech, že (i) vedle labiál (p, b, m) se vyskytují labiodentály (f, v), alveoláry
(t, d, n), postalveolára (r), palatála (ň) a hrtanová souhláska (h), (ii) vedle
závěrových hlásek se vyskytují i hlásky úžinové (f, v, r, h).
Počet zdvojenin v češtině je velmi skromný, přes šedesát slov: beri-beri,
bimbam, cikcak, cim pr campr, cingilingy/cingilinky/činkylinky, cupy dupy,
Časopis pro m oderní filologii, 78, 1996, č. 2
79
K o ř í n e k , J. M.: Studie z oblasti onomatopoje (Příspěvek k otázce evropského
ablautu). P raha 1934, 296 s.
K o z i o l , H.: Handbuch der englischen Wortbildungslehre. Heidelberg 1937, 260 s.
K ř Í s t e k , V.: O spojeních typu křížem krážem, třesky plesky a pod. In: Studie ze
slovanské jazykovědy, Sborník k 70. narozeninám akademika Františka Trávnička,
red. Václav Machek et al., 293-301, Praha 1958, 493 s.
L e h n e r t , M . : Reverse dictionary of present-day English. Leipzig 1971, 596 s.
M a c h e k , V.: Etymologický slovník jazyka českého a slovenského. P raha 1957.
Mluvnice češtiny I. P raha 1986, 566 s.
M a r c h a n d , H.: The categories and types of present-day English word-formation.
2. vyd., München 1969, 545 s.
P e p r n i k , J .: Anglická lexikologie. Olomouc 1992, 192 s.
Q u i r k , R., G r e e n b a u m , S. , L e e c h , G . , S v a r t v i k , J.: A comprehensive gram m ar of the English language. London 1985, 1779 s.
S o u d e k , L.: Structure of substandard words in British and American English.
Bratislava 1967.
T h o r n e , T . : Bloomsbury dictionary of contemporary slang. London 1990, 583 s.
T i c h ý , O.: Onomatopoické alternace i-a a i-o ve francouzštině. CMF 39, 1957,
286-289.
REDUPLICATION IN CZECH AND ENGLISH
In Czech word formation, reduplication is less frequent than in English. When
only reduplications recorded in current dictionaries are taken into account, the
relation is about 60 Czech words to 300 English ones. About a quarter of the Czech
reduplicatives is of foreign origin, including nearly all formations based on ablaut.
The analysis of the English reduplicatives mostly confirms the results arrived at by
Kirchner and Hansen. A new type, expressing pure description ( dead-head, naysay), may be perhaps added to the four main types of reduplicatives as described
by Quirk at al.
87
Z VÝZKUM U JAZY KOVÉ SITUACE V N EJD KU U KARLOVÝCH
VARŮ1
Lucie Hašová (Praha)
V tom to příspěvku jsm e částečně rozebrali prom luvy celkem čtyř respondentek žijících n a české straně česko-německého pohraničí, ve m ěstě Nejdku u Karlových Varů. Prom luvy jsou zaznam enány n a nahrávkách, které
jsm e pořídili při dvou terénních výzkumech v Nejdku v červenci a v listopad u 1994. (P ři nahrávání jsm e se vždy snažili volk tzv. m etodu narativního interview . O této m etodě viz. např. Miillerová O. - Hofm annová, J.
- Schneiderová E., 1992). Ani v jednom případě není m ateřským jazykem
respondentek čeština. Všechny se však v průběhu svého života česky n a učily (n a různé úrovni). Jejich dnešní jazykové schopnosti jsou výsledkem
řad y historických a politických změn, které zasáhly pohraniční oblasti po
skončení druhé světové války. Různými přesuny (odsuny) obyvatelstva se
v Nejdku, v němž žilo po celá staletí německé obyvatelstvo, postupně objevovali příslušníci různých národností. Ti s sebou přinesli sam ozřejm ě i svůj
m ateřský jazyk. Úředním jazykem se stala (a je) čeština, něm čina byla podle
slov jedné z respondentek po jistou dobu n a veřejnosti zakázána. Všechny
respondentky si zvolily životního p a rtn e ra jiné národnosti, postupně se n aučily tak é jeho jazyku. Jejich prom luvy odrážejí všechny ty to skutečnosti,
jsou často velmi pozoruhodným i výslednými jazykovým i útvary. Příspěvek
se jejich prostřednictvím snaží ukázat, jak se také m luví v českém pohraničí.
V oddíle I Z m ěn a k ó d u jsou popsány ukázky z nahrávek prvních dvou
respondentek.2 P rv n í respondentka (R) je Němka, m luví plynně česky a německy, její m anžel je Cech. D ruhá respondentka (P ) je M aďarka, m luví plynně česky, m aďarský a slovenský, její manžel byl Slovák. V oddíle II P r o lín á ní ty p ic k ý c h r y sů rů zn ých ja z y k ů v je d n o m ja z y k o v é m ú tv a ru jsou
'T e n to p říspěvek byl n a p sá n na základě diplom ové práce „V ybrané asp ek ty kom unikace
v m u ltilin g v n ím p ro s tře d í“ o b h á jen é v roce 1995 n a F F U K P ra h a .
2P ře p is ukázek n e n í fonetickou tra n sk rip c í. V zásadě vychází z pravopisu ja z y k ů , k terý ch re sp o n d e n tk y užívaly (ted y češtiny, něm činy, m aď arštiny a slovenštiny), zároveň se
sn aží co n ejpresněji zach y tit jejich m luvený projev. N a z ačátk u řád k y jso u vždy velkým
písm en em označeny ú častn ice rozhovoru (viz výše). P a u z a je o značena tečkou, delší p au za
d v ěm a tečkam i. N avazují-li repliky jed n o tliv ý ch ú častn ic těsn ě n a sebe, je to to těsné spoje n í označeno „ = “ . Z nakem p ro n eu rčité zvuky (váhání) je „e“ . P asáže, k te ré resp o n d en tk y
(p řev ážně d y n am ick y ) zdůraznily, jsou napsány velkým i písm eny.
Časopis pro m oderní filologii, 78, 1996, č. 2
pravé ne . tak sme . chvilku byli dom a tak sme sase dostali papíry . vysídlovány to
bylo pak štyryčet .
V
prom luvě této respondentky lze opět narazit n a všechny rysy, o nichž
bylo pojednáno u respondentky předchozí, tj. na zám ěnu znělých souhlásek neznělými (snam ená, sačátek, pochásim , tobytek, pšeložili, šádost, sa se), nerealizování palatál (nem ecky, vlastně, dedý / t j . d ě tí/, mel, m esitým ),
nahrazování „ř“ , znělá varianta „ř“ je nahrazena „ž“ ( hospodažit), neznělá „š“ (pšeložili), souhlásková skupina, jejíž součástí je i
je n ah razen a
„č“ (či / t j . t ř i / , počebovali / tj . potřebovali/). Chybně um ístěný přízvuk se
vyskytuje častěji než u předchozí respondentky, např. ve slovech narodyla,
pochásim , narukovat, továrni, pšeložili je n a druhé slabice, ve slovech v y chovali, hospodažit, uniform y je na tře tí slabice. Morfologické chyby jsou
p a trn é např. v těchto spojeních: od sačátek, se slušný rodinu, sačinala tu
vysidlovány, rukavice továrna udělali šádost apod. Rysem, který se u p řed chozí respondentky nevyskytuje, je vkládání slovenských výrazů (již bylo
poznam enáno, že manžel respondentky byl Slovák): mám česky m lu vit lebo
nem ecky.
LITERATURA
B e l l , R. T .: Sociolingvistika. Moskva 1980.
G u m p e r z , J. Sprache, lokale Struktur und Identität. Düsseldorf 1975.
M ü l l e r o v a , O . - H o f f m a n n o v a , J. - S c h n e i d e r o v á , E . : M luvená čeština
v autentických textech HaH Jinočany 1992.
P o v e j ŠIL, J : Deutscher Dialekt u n d f r e m d e Hochsprache b e i zweisprachiger B e v ö lkerung. Philologica Pragensia 18, 1975, s. 100—17 0.
P o V E J Š IL , J.: Mluvnice současné němčiny. Academia, P r a h a 1994,
T r o s t , P . : Střídání k ó d ů . SaS, 37, 1976, s. 1-3, Studie o jazycích a literatuře,
TO R ST 1995, s. 217-219.
W E IN RE IC H , U.: Sprachen in Kontakt. C. H. Beck’sche Verlagsbuchhandlung,
München 1977.
ZUR SPRACHSITUATION IN NEJDEK BEI KARLSBAD
Der Beitrag zeigt an einer Reihe von Beispielen verschiedene Situationen, in deren die Respondentinnen (vier Frauen, die in Nejdek, im tschechischen Grenzgebiet
ständig leben), die Sprache wechseln. Von den Respondentinnen wurden volgende
Sprachen benutzt: Tschechisch, Deutsch, Ungarisch und Slowakisch.
96