VII. TAJNÁ BRATRSTVA – PŘEVORSTVÍ SIONSKÉ STÁLO JAKO

JUDr. František BRABEC
VII. TAJNÁ BRATRSTVA – PŘEVORSTVÍ SIONSKÉ STÁLO
JAKO ŠEDÁ EMINENCE V POZADÍ TEMPLÁŘŮ A ZEDNÁŘŮ
Převorství sionské
Převorství siónské představuje „…tajný řád
v pozadí templářských rytířů… tajně řídilo
mnoho nejdůležitějších událostí západních
dějin, a dokonce i dnes ovlivňuje, a účastní
se na mnoha mezinárodních událostí na
nevyšší úrovni… bylo řízeno velmistry, mezi
nimiž se nacházejí nejslavnější muži západní kultury….“
Předpokládá se, že kolem kláštera Notre–Dame–de–Sion v Jeruzalémě, ještě před
rokem 1099, vznikl a působil Siónský řád,
který se zabýval předpokladem existence
jistých velmi významných tajemství. Z tohoto řádu pak vzniklo Převorství siónské.
„…Převorství siónské – Prieuré de Sion –
bývá označováno za jednu z nejstarších
a nejvlivnějších tajných společností v Evropě….Základní prvek údajné moci Převorství siónského představuje tvrzení, podle
něhož jsou jeho příslušníci (a od nepaměti
byli) strážci jakéhosi obrovského tajemství
– jednoho z těch, která by v případě vyzrazení otřásla samotnými základy církve
i států. Převorství siónské, které je někdy
označováno (kromě mnoha dalších jmen)
rovněž jako Siónský řád či Řád Naší Panny
Siónské, samo uvádí za okamžik svého
zrodu první křížovou výpravu roku 1099.
Tehdy se ale mělo jednat o pouhé oficiální
vytvoření skupiny, jejíž samotná činnost
spočívající ve střežení jakéhosi nebezpečného tajemství sahá do mnohem vzdálenější minulosti. Převorství i templáři zůstali jednou a toutéž organizací řízenou
stejným velmistrem – až do rozkolu v roce
1188, od něhož se obě skupiny napříště ubíraly vlastními cestami.
Vlastní cesta Převorství sionského po roce
1188 rozhodně není tak jednoznačná. Podle
řady pramenů stálo Převorství sionské ve
48
středověku za zednářským směrem Rosenkruciánů.
Z dostupných, především ale důvěrných,
zdrojů lze předpokládat, že k Převorství
siónskému s velkou pravděpodobností patřil i mladý mnich Bernarda z Fontaine. Ten
kolem roku 1115 s pečlivě vybranými dvanácti mnichy založil v lese Bar-Suraube
opatství a klášter Clairvaux. Dvacetipětiletý
Bernard po svém příchodu do CLAIRVAUX
se stal velkou autoritou a postupem doby
vzal do svých rukou vedení celého Západu.
Je nasnadě otázka. Odkud pramení schopnosti a moc tak mladého mnicha-opata kláštera? Jak se tak mladý mnich stal opatem?
Jako pravděpodobné se jeví, že patřil
k rodové linii Merovejců , později nazývané
Rex Deus. Je rovněž pravděpodobné, že
k zmíněné rodové linii a zřejmě i k Převorství siónskému, patřil i Hugo z Paynsu. Podle
řady pramenů, kolem roku 1118 Hugo
z Paynsu a dalších osm rytířů se vydalo do
Jeruzaléma. Má se za to, že mezi devíti rytíři byl i André z Montbardu -strýc svatého
Bernarda.Ten také zřejmě patřil k rodové
linii Merovejců . Později v roce 1125 se
k nim připojil i další rytíř, hrabě Hugo ze
Champagne. Hrabě z Champagne patřil
mezi přední lenní pány ve francouzském
království a vlastnil pozemky rozlehlejší než
sám král. Je pozoruhodné, proč tento
nesmírně bohatý hrabě se vzdal svého
majetku ve prospěch opatství a kláštera
v Clairvaux a odjel za devíti rytíři do Svaté
země. Dá se usuzovat, že patřil rovněž
k zmíněné rodové linii a Převorství siónskému a že získal informace o tajemném pokladu krále Šalamouna.
Účelem cesty byla oficiálně účast na korunovaci krále Balduinola II, ale skutečným záměrem mělo být zajistit si přístup k místům, kde
stával Šalamounův chrám a k místům Božího hrobu. Jeruzalémský král Balduinola II.
jim přidělil část svého paláce na místě, kde
P A R L A M E N T • V L Á D A • S A M O S P R Á V A
dříve stával Šalamounův chrám a kanovníci chrámu Božího hromu jim postoupili svůj
pozemek. A právě odtud se začíná odvíjet
templářské tajemství vedoucí k jejich vlivu
a moci, ale posléze i k jejich pádu.
Z dostupných pramenů vyplývá, že významnou osobou v počátcích Templářství je Bernard z Clairvaux . Jeho význam přesahoval
obvyklé meze a bylo v něm cosi nadlidského.
Narodil se roku 1090 v tvrzi Fontaine u Dijonu (jde tedy o již zmíněného mnicha Bernarda, nyní již opata kláštera v Clairvaux).
„… Vzdělání se mu dostalo v kostelní škole
Saint-Vorles v Chätillonu ( Chätillon- SurSeine). Z dob jeho studií se vypráví alegorický a velmi významný příběh: V kostele
Saint-Vorles byla dřevěná soška Matky Boží
ztmavlá věkem více než sluncem, s podlouhlým obličejem, velkýma očima bez lesku, tvářemi ani buclatými, ani propadlými. Tmavá
stářím i původním nátěrem drží Ježíška na
klíně. Byla to Černá pana. Legenda dále říká,
že Bernard ji jednou při motlitbě požádal…(Ukaž, že jsi matkou). Z Marinina prsu
vytryskly tři kapky mléka na Bernardovy rty.
Je to alchymická alegorie… „ Skutečnost
bude zřejmě prozaičtější. Alegorie naznačuje, že Bernard čerpal z hluboké studnice starých keltských tradic a dalších dávných civilizací. Zdá se, že Bernard byl zasvěcen
keltským tradicím a moudrostem dávných
civilizací ještě předtím, než jako novic přišel do Clairvaux. Zdá se, že kostel a kostelní škola Saint-Vorles byly nositeli keltských
tajemství, keltských tradic a dalších mystérií
dávných civilizací. Patřil k tajnému řádu –
bratrství k Převorství siónskému.
Dá se tedy vyvodit, že Templáři mají své kořeny jednak v tajemství dávných civilizací ukrytých v Šalamounově chrámu a keltských
tajemstvích (mystériích) a tradicích chráněných v kostelní škole Saint-Vorles. Zde také
s velkou pravděpodobností bylo jedno ze
sídel Převorství siónského. Tato tajemství
a tyto tradice se soustředily v opatství a klášteře v Clairvaux, kdy byl opatem Bernard
z Clairvaux (dřívější mnich Bernarda z Fontaine, později prohlášený za svatého).
V knize Mystérium katedrály v Chartres od
Louis Charpenier byl vysloven názor, že Bernard z Clairvaux zajisté neposlal Huga
z Paynsu a svého strýce Andréa z NINTBARDU do Svaté země ochraňovat poutníky. Je zřejmé, že šlo o získání tajemství Šalamounova chrámu. Za zmínku stojí
skutečnost, že „devět rytířů templu“ střežilo jen prostory bývalého Šalamounova chrámu, Božího hrobu a poutní cesty k nim. Neúčastnili se žádných bojů a zůstali sami
a nikoho mezi sebe nepustili. Účelem jejich
www.parlament-vlada.cz
pobytu nebyl boj, ale místo Šalamounova
chrámu a pozemků okolo Božího hrobu.
Nakonec se stali jejich jedinými obyvateli. „
…Probírali jeho sklepní prostory. Tolik místa
pro devět rytířů…Jediným možným řešením
této záhady je, že devatero rytířů nepřijelo
do Palestiny jen proto, aby chránili poutníky,
nýbrž aby našli, získali a odvezli velmi důležitou a mimořádně posvátnou věc, která se
na místě Šalamounova chrámu nachází:
Archu úmluvy a Desky zákona. Pověst o Arše
úmluvy má nesporně pravdivé jádro… Starozákonní Hospodin vše uspořádal z míry,
počtu a váhy. Z toho vyplývá existence fyzikálního zákona všeobecně platného pro celý
vesmír. Lidská věda založená na poznání zná
z tohoto zákona pouze drobty. Metou všech
badatelů a vědců je objevit pomocí těchto
drobtů zákon obecný… Někteří lidé s výjimečnou inteligencí, výjimečným intelektem,
intuicí, či dokonce lidé, u nichž nás napadá,
jestli však nepřišli odjinud, takové cesty znali
a k poznání univerzálního zákona směřovali, ba došli velmi daleko. Je známo, že bez
klíče člověk není schopen univerzální zákon
poznat… “
Je patrné, že mezi takovéto lidi, jimž se
podařilo v poznání univerzálního zákona
dojít velmi daleko patřili, i Templáři. Klíč
k poznání univerzálního zákona patrně získali v Palestině v pokladu Šalamounova
chrámu. Je rovněž patrné, že tento klíč získali i svobodní zednáři a velmi daleko
v poznání došel jeden ze směrů svobodného zednářství – Rosenkruciáni. Naznačují to
výsledky poznání významných Rosenkruciánů jakými byli např. Leonardo Da Vinci,
Izák Newton, René Descartes, hermetický
filozof Paracelsus, alchymista Roman Lull
a další. V knize „Poselství Da Vinciho kódu“
vyplývá, že Leonardo da Vinci, Izák Newton
a řada dalších Rosenkruciánů byli i velmistry Převorství siónského.
Převorství sionské a tajemství
pentagramu
S Pentagramem se setkáváme jak u Převorství siónského, tak u Řádu templářských rytířů, kteří byli obviňováni z uctívání „baronetu“ při pogromu na ně na počátku
14. století.
Co je Pentagram? Pentagram představuje
pěticípá hvězda,jako významné magické
znamení.. “… planoucí hvězda mágů“ nebo
také „muří noha“, současně silný pantakl,
který jako kondenzátor magických fluid
poskytuje magiku, jenž jej nosí na prsou
nakreslený červenou barvou na panenském
pergamenu, nejvyšší ochranu (jeho trujúhelníkové prvky představují čtyři živly
a duchovnost…. zdvojení zase symbolizuje
moc spoutat nebo zapudit zlé duchy). Rozlišuje se pentagram bílé a černé magie: Pentagram bílé magie obsahuje zakreslenou
postavu člověka s rozpjatýma rukama, pentagram černé magie je obrácený pentagram
magie bílé se zakreslenou hlavou mendes-
kého kozla „sabatu“ …Velký magický pentagram je opsán božským jménem Tetragrammaton, případně hebrejskýmy písmeny jod-hé-vau-hé (JHVH) Esoterně je
pentagram symbolem mikrokosmu, tj. člověka. Hojně byl zobrazován na řeckých mincích a v současné době je symbolem řádu
zednářských lóží a hermetických společenství. Ve Skandinávii se pentagram kreslil na
dveře jako ochrana proti Ďáblovi a Trollům.
V Pythagorejském mysticismu symbolizuje
pentagram lidské bytí. Horní cíp je hlava,
další pak ruce a nohy…“
Obrácený pentagram je pak symbolem satanismu. Satanismus představuje rituální uctívání zla a souvisí i tzv. „černou magií“.
P A R L A M E N T • V L Á D A • S A M O S P R Á V A
S Pentagramem se, ale také setkáváme
u Leonarda da Vinci, který je považován za
Rosenkruciána ( tajné bratrstvo – jeden ze
směrů svobodného zednářství ), ale též za
jednoho z velmistrů Převorství siónského.
Jedná se o tzv. Vitruviovu figuru (nazývaná
též da Vinciho kánon člověka), která je
dílem Leonarda da Vinci „…vychází z pohledu na člověka jako na střed vesmíru; je to
kresba postavy vepsané do kruhu a čtverce.Čtverec je základem klasiky: tvar čtverce
se objevuje v klasické architektuře, pravý
úhel a symetrie jsou základem architektury…“ Základ v podstatě tvoří pentagram
s vepsanou postavou (viz vpředu), což je
symbolem bílé magie. Jaká tajemství jsou
vepsána v da Vinciho Vitruviově figuře? Toť
otázka. Rozhodně to souvisí s esoterikou
a magií.
S Rosenkruciány souvisejí rovněž mnohá
mystéria, esoterika, alchymie a magie. Objevují se jevy, praktiky a postupy související
s mystérií, esoterikou,alchymií a okultismem, které byly a stále jsou zahaleny rouškou tajemství. K nim patYí i mnohé obrazce
navazující na tajemství pentagramu. Zostává stále tajemstvím co je v nich vepsáno, jaká
tajemství obsahují.
Horní část posledního obrazce představuje
křídla, tedy symbol létání, uvnitř vepsaná
špice by mohla představovat raketu. Uprostřed symbol slunce. Co všechno znali
Rosenkruciáni již ve středověku? Jaká
tajemství chránili? To skutečně zůstává
zatím tajemstvím.
(pokračování příště)
V článku byly použity prameny:
René Chandelle
Poselství da Vinciho kódu
Nakladatelství JOTA s.r.o
Brno 2005
Lennhoff, E.: Svobodní zednáři.
Petrklíč, 1993.
Barber, M.: Noví rytíři. Argo, 2006.
Hopkins, M.: Řád templářů – historické
souvislosti a mytické vazby.
Svojkovo&Co. nakladatelství, 2007.
Read, P.: Templáři. BB Art, 2001.
Charpentier, L.: Mystérium templářů.
Argo, 2006.
www.parlament-vlada.cz
49