Hlucké noviny 3/2013

HLUCKÉ
Hlucké noviny
noviny
ČERVENEC - SRPEN - ZÁŘÍ 2013
1
číslo 3/2013
Vydává Město Hluk • Cena 15 Kč
Foto: Štěpán Mitáček
www.mestohluk.cz
www.mestohluk.cz
Svatovavřinecké hody ve fotografiích
Foto: Štěpán Mitáček
Hlucké noviny
3
Milí čtenáři Hluckých novin,
ohlédneme-li se za uplynulými třemi měsíci v Hluku,
mohli bychom je vyjádřit několika slovy: horké,
sportovní, kulturní a především plné změn, takové
jsme je zažili a snažili pro vás zaznamenat.
Kdo se letošní léto rozhodl poznávat krásy naší
vlasti, nemohl litovat, protože počasí bylo ukázkově letní, až tropické. Svědčí o tom i návštěvnost na
městském koupališti, která byla oproti loňskému
roku o více jak čtyři a půl tisíce návštěvníků vyšší.
Dle počtu diváků lze konstatovat, že také letní kino
se těšilo velké oblibě. Příjemná atmosféra a zajímavě zvolené filmy přilákaly celé rodiny, které v parku
před hluckou tvrzí strávily pěkné chvíle.
Největší kulturní akcí léta se opět staly svatovavřinecké hody. Jejich program byl tak bohatý,
že si mohl vybrat opravdu každý – mladí, staří, i ti
nejmenší, ale také vyznavači folkloru, dechovky či
bigbítu.
V jinak poklidném životě našeho města se udály
dvě velké změny: Davida Hájka vystřídala ve funkci
místostarosty oblíbená kronikářka a knihovnice Marie Plačková. Hlucká farnost má po osmnácti letech
nového duchovního správce – Jaroslava Kapuše
vystřídal Josef Janek, jenž přišel z Uničova. Popřejme
proto oběma „nováčkům“ hodně síly a trpělivosti v jejich funkcích, shovívavost a toleranci obyvatel Hluku.
Iveta Mátlová
Návštěvníci letního kina
Pozvánka na připravované akce
21. 9.
20. - 22. 9.
22. 9.
13. 10.
Burčákový turnaj ve čtyřhře
Extraliga žen ve stolním tenisu
Výstava ovoce a zeleniny
Dětské odpoledne s drakiádou na kopci svatého
Antonína (za deště se akce nekoná)
18. 10.
Minulé životy (beseda se slečnou Evou Tomčalovou na téma minulé životy)
19. 10.
Svatohuberstká mše
25. 10.
Soutěž v dlabání dýní
26. 10.
Václav Hudeček a Moravská filharmonie
Olomouc s dirigentem Stanislavem Vavřínkem
a mexickým tenoristou Rafaelem Alvarézem
31.10.-1.11. Bazar krojů
17. 11.
Dílničky
22. 11.
Koncert The Sweet
22. 11.
Poetická degustace
1. 12.
Vánoční jarmark
7. 12.
Mikulášský varhanní koncert
8. 12.
Mikulášské domky
14. 12.
Vánoční koncert - Petr Kolář
15. 12.
Adventní koncert DH Šohajka
tenisové kurty Hluk
sportovní hala
tvrz
kopec sv. Antonínka
městská knihovna
kostel. sv. Vavřince
nádvoří tvrze
sportovní hala
tvrz (malý sál)
tvrz
sportovní hala
sklep na tvrzi
park u tvrze
kostel sv. Vavřince
památkové domky
sportovní hala
kostel. sv. Vavřince
Více informací na www.mestohluk.cz.
www.mestohluk.cz
4
Hlucké noviny
Z jednání zastupitelstva
Rezignace Davida Hájka
na funkci místostarosty města.
Volba nového místostarosty
a volba nového člena Rady.
Po rezignaci Davida Hájka na funkci místostarosty, kterou
oznámil 26. 6. na zasedání zastupitelstva, byla na srpnovém
zasedání zastupitelstva (28. 8.) do funkce místostarostky zvolena Marie Plačková. Hluckou knihovnici a kronikářku zvolilo
aklamací (veřejným hlasováním) 13 z 16 přítomných členů
zastupitelstva. Členové zastupitelstva potleskem poděkovali
Davidovi Hájkovi za spolupráci, poté se krátkého slova ujala Marie Plačková. Poděkovala všem, kteří jí vyjádřili důvěru;
řekla, že bude těžké nastoupit po Davidu Hájkovi, který nasadil laťku hodně vysoko, a sdělila, že svou novou funkci bere
jako službu městu a jejím obyvatelům.
Zvolením Marie Plačkové místostarostkou se snížil počet
radních, bylo proto nutné zvolit nového člena Rady města.
Zastupitelé navrhli a poté schválili Davida Hájka členem
Rady města.
Problematika pozemků p.č.
1939 a p.č. 1941 k.ú. Hluk,
prodaných Ing. Šimonu Pachlovi
Tímto bodem programu vyzvali zastupitelé, kteří dříve
schválili prodej pozemků, Ing. Šimona Pachla k tomu, aby
pozemky odprodal rodinám, které je doposud užívaly, nebo
je zpět odprodal městu za stejných podmínek, za jakých je
koupil. Rozpoutala se emotivní a místy velmi vypjatá debata. Zastupitelé zastávali stanovisko, že právně byly pozemky
převedeny dobře, morálně nikoli. V diskuzi se k problému
vyjádřily všechny zúčastněné strany, včetně zástupců rodiny
Lagovy a Fantovy, které pozemky obdělávaly (sekly) do května letošního roku, aniž by jim nový vlastník oznámil, že je již
nemají užívat. Ing. Šimon Pachl sdělil, že postupoval v souladu se zákonem a pozemky zpět neodprodá. Julie Šuránková
proto vyzvala Ing. Pachla, aby své rozhodnutí přehodnotil, nestalo se tak. Proto Julie Šuránková, která je předsedkyní kontrolního výboru Města Hluk a jejímž členem je také Ing. Pachl,
vyzvala Ing. Pachla, aby rezignoval na člena kontrolního výboru, neboť člen tohoto výboru by měl splňovat určité morální a etické zásady. Ing. Pachl rezignoval na člena tohoto
výboru.
Studie centrálního prostoru
města Hluk
Na zastupitelstvu byly představeny tři varianty přestavby
centrálního prostoru na náměstí. Je plánován větší počet
parkovacích míst. Zatím se jedná pouze o studii, do které
lze nahlédnout na webu města.
IMat
Rekonstrukce sportovní haly
V červenci byla zahájena plánovaná rekonstrukce sportovní haly. Rekonstrukce se týká: zateplení obvodových
stěn, výměny otvorových výplní a zateplení vodorovných
konstrukcí, výměny stávajícího zdroje za instalaci tepelného čerpadla, instalace TRV a vyregulování otopné soustavy. Velká část stavebních prací bude realizována v letošním roce, na jaře 2014 se bude pokračovat zateplením
a fasádou. Veškeré stavební práce budou k 30. červnu
2014 ukončeny. Výběrové řízení na rekonstrukci sportovní haly vyhrála firma Pozemní stavitelství Zlín a.s., která
zakázku rozdělila na subdodávky firmám CGM Czech,
Sulko M, Sanizo a Pavelka-VTP. Během prázdninového
provozu, kdy se na hale střídala týden co týden sportovní soustředění, byla provedena výměna oken v suterénu
haly (velká část oken byla zazděna) a v celém 1. patře
(kromě pokojů, které byly po celou dobu prázdnin obsazeny). Ubytovací část a hlavní sál sportovní haly, kde jsou
v havarijním stavu skleněné kopility, se budou rekonstruovat od 2. září do 25. října. Po tuto dobu bude hlavní sál
sportovní haly uzavřen. První akci v rekonstruovaném
hlavním sále sportovní haly bude koncert Moravská filharmonie Olomouc s dirigentem Stanislavem Vavřínkem,
houslovým virtuosem Václavem Hudečkem a mexickým
tenoristou Rafaelem Alvarézem, který se uskuteční v sobotu 26. října.
Karel Bojko
Územní studie zástavby
rodinných domů Pod Sádkama
V ulici Pod Sádkama je plánováno 44 rodinných domů.
V rámci studie musí být řešeno „ujetí svahu“ – geologický
průzkum je nutný, neboť je plánován až čtyřmetrový rozdíl
mezi patry.
Studie je vystavena na webu města.
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
5
Svatovavřinecké hody
Divadlo, výstavy, košt vína, hudba všech žánrů a mnoho doprovodných akcí i atrakcí. Takové byly letošní svatovavřinecké hody.
Rychlé šípy
tou a citronem. Od pátečního rána kuchařky navařily tři sta
padesát porcí – sto kachny, sto kuřete a sto padesát vepřové pečeně – vše podle tradičních, starodávných receptů.
Prázdné talíře se staly dostatečným důkazem, že jídlo bylo
znamenité!
Hodový košt vína
Díky Marku Šuránkovi mohli Hlučané zhlédnout vynikající a nejdéle hrající představení Slováckého divadla Rychlé
šípy. Nepříznivé počasí napomohlo rekordu v počtu diváků, neboť do sportovní haly přišlo více jak 900 lidí. Herci
Slováckého divadla své publikum nezklamali a výborně jej
pobavili.
Hodový oběd našéj kmotřenky
„Děvčice, příště už vařit nebudeme, my jsme už staré. Necháme to mladším…“ s těmito slovy se minulý rok rozcházely kuchařky a pomocnice, které připravily hodový oběd. Naštěstí se jejich slova nenaplnila a návštěvníci památkových
domků mohli opět po roce prožít nový kulinářský zážitek.
Marie Lekešová společně s dalšími kuchařkami (Marií
Hejdovou, Ludmilou Hrdinovou, Zlatou Hejdovou, Evou
Pokornou s dcerou, Janou Mahdalovou, Silvií Hájkovou,
Josefou Hrubou, Janou Kotačkovou, Ivetou Remeňovou
a Josefou Štefaníkovou) týdny plánovala, co dobrého uvaří
na „Hodový oběd našéj kmotřenky“. Nakonec se rozhodla
pro tříchodové hodové menu zahrnující kachnu se zelím
a bramborovým knedlíkem, kuře na paprice s širokýma
lokšama, vepřovou pečeni na bylinkách a k tomu lokšovou
polévku, rybízový i povidlový vdolek a na zapití vodu s máwww.mestohluk.cz
Každému koštu vína předchází jeho degustace a hodnocení. Ne jinak tomu bylo i na letošním hodovém koštu
vína. Pět tříčlenných hodnotitelských komisí zasedlo 4.
srpna do velkého sálu na hlucké tvrzi k degustaci a hodnocení vín. Garantem hodnocení byl pan Václav Hájek.
Hodnoceno bylo celkem 161 vzorků, z toho 103 bílých vín,
45 červených, 11 rosé vín a 2 klaretní vína. Spokojení návštěvníci koštu vína děkují čtveřici organizátorů (Martinu
Poláchovi, Martinu Křižanovi, Vítu Sovišovi a Marku Křápkovi) a jejich manželkám za pěknou akci.
6
Hlucké noviny
Půda v našem životě
se představili zpěváčci z Uherského Ostrohu, Horňácka
a Hluku.
Festival dechovek
Hodový program na památkových domcích spojovalo téma
půdy. Po celý víkend zde probíhala výstava „Neztrácejme
půdu pod nohama“, která poukazovala na důležitost půdy.
Jako host byl k této výstavě přizván výtvarník Roman Muroň ze Žarošic, který předvedl tvorbu hliněných obrazů.
V tvořivém programu nazvaném Malování půdou, si zájemci mohli zkusit malovat půdou (hlínou). Pestrý hodový program zakončilo komponované odpoledne „Půda v našem
životě“, jež moderoval Ladislav Šácha. Průvodní slovo bylo
zpestřováno tematickými vystoupeními souborů Košuláček
a Žarúžek za doprovodu CM ZUŠ a vystoupením FS Dolňácko za doprovdu CM Šefranica.
Lakomá Barka
Tradiční festival dechovek, který si v posledních ročnících našel místo před hluckou tvrzí, moderoval Karel Hegner.
Hodová mše svatá
Učitelka a režisérka Hanka Jackivová vsadila při výběru
nové hry na klasiku a vybrala svým svěřencům pohádku
Jana Wericha Lakomá Barka. A že to byla dobrá volba, není
pochyb. Mladí herci pobavili nejen sebe, ale především publikum.
Slovácký slavíček
Slovácký slavíček – pod tímto názvem se skrývala přehlídka vítězů dětských zpěváků lidových písní. V sobotním
odpoledni, jež moderovali Petra Prajzová a Antonín Vrba,
Ing. Vojtěch Kološ, hlavní ekonom Arcibiskupství olomouckého, přijal pozvání a celebroval nedělní sváteční mši
svatou. Přítomni byli také čtyři kněží, které spojuje naše
město: dva hlučtí rodáci – Jan Dohnal a Antonín Bachan,
odcházející kněz Jaroslav Kapuš a nový duchovní správce
Josef Janek. Chrámový sbor pod taktovkou Davida Štefaníka připravil věřícím neobyčejný hudební zážitek.
IMat
Foto: Štěpán Mitáček
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
7
Václav Nasvětil – malíř nejen mysliveckých obrazů
Součástí bohatého hodového programu byla také výstava obrazů akademického malíře Václava Nasvětila.
Hlucké veřejnosti se tento žatecký
myslivec a malíř představil již potřetí.
Poprvé jsme se s tvorbou Václava Nasvětila mohli seznámit v roce 2011 na
výstavě mysliveckého sdružení Hluk
při Dolňáckých slavnostech v místní
základní škole. Druhá výstava se uskutečnila letos na jaře, kdy Nasvětilovy
obrazy doprovodily výstavu mysliveckých trofejí na sportovní hale. V obou
případech Václav Nasvětil vystavoval
myslivecké obrazy a zátiší, kterými zaujal nejen myslivce.
Hodová výstava se od dvou předešlých lišila, neboť Václava Nasvětila kromě přírody oslovuje také krása krojů
moravského Slovácka, které může blíže poznávat díky svým přátelům. Malíř
si naše město oblíbil a rád se sem vrací za kamarádem a myslivcem Petrem
Křiváčkem, jenž mu umožňuje blíže se
seznámit se všedním i svátečním Hlukem. Václava Nasvětila velmi nadchla
atmosféra poslední jízdy králů, kde si
vyhlédl několik modelů pro portrétování. Právě tuto část tvorby jsme měli
možnost zhlédnout na hodové výstavě. Při vstupu do malého sálu hlucké
tvrze se mohl návštěvník zadívat do
očí starosty Jana Šimčíka, místostarosty Davida Hájka a šohaje Pepíka
Křiváčka. Právě tuto trojici mužů malíř
zvěčnil s jejich typickými výrazy v jejich
krásných hluckých krojích. Nejeden
návštěvník poznamenal, že má pocit, jako by krojovaní muži stáli přímo
v sále. Nasvětilova preciznost i smysl
www.mestohluk.cz
a cit pro detail tak na portrétech odhalili osobnost a charakter jednotlivých
modelů. Kromě krojovaných portrétů
byla výstava doplněna mysliveckými
portréty a zátišími polních květin, nad
kterými mnozí užasli.
Pro tvorbu Václava Nasvětila je charakteristické nejen realistické ztvárnění,
ale také „hra“ se světlem. Každý obraz
je prozářen světlem, kterého umělec
dosahuje pečlivým mícháním barev:
„… volba barev je velmi důležitá. Hodně záleží na žluté, která se chová jinak
než všechny ostatní; černou barvu třeba nepoužívám vůbec. Černá se v přírodě nevyskytuje, tak ji nepoužívám.
Většinou použiji paynovu šeď, nebo si
černou namíchám…“ prozradil Václav
Nasvětil a nechal tak nahlédnout do
zákulisí své tvorby. Rovněž prozradil,
že by rád v příštím roce uspořádal výstavu zobrazující hluckou jízdu králů
a krojované, které také s potěšením
maluje. Když v neděli odjížděl domů,
měl ve svém foťáku několik snímků
nových krojovaných modelů, které
mu jistě budou inspirací. Věřme, že se
podaří výstavní plán Václava Nasvětila
naplnit a my budeme moci zhlédnout
krásu lidových krojů na malířském
plátně.
Václav Nasvětil oslavil v červenci
půlkulatiny. K tomuto významnému výročí mu přejeme pevné zdraví a mnoho uměleckých inspirací.
Iveta Mátlová
Foto: Petr Křiváček
8
Hlucké noviny
Cyril Míšek oceněn vysokým vojenským vyznamenáním
in memoriam
Nikdy bychom neměli zapomenout na ty, kteří položili
život za naši svobodu.
Když byl Marii Lenhartové
doručen v dubnu dopis z Ministerstva obrany, cítila velké
zadostiučinění. Byla vyzvána,
aby převzala vojenské vyznamenání Kříž obrany státu ministra
obrany České republiky, které
ministr obrany Vladimír Picek
udělil jejímu strýci Cyrilu Míškovi
in memoriam. V květnu převzala
Kříž obrany státu ministra obrany České republiky osobně a při
udílení myslela především na svou maminku, která o svém
bratru Cyrilovi často vyprávěla, mnohokrát zmiňovala jeho
velké utrpení před smrtí, i jeho velkou touhu a vůli žít.
Cyril Míšek se narodil 13. června 1915 v Hluku jako pátý
syn z šesti dětí manželům Míškovým. Vyučil se malířem
pokojů a 1. října 1937 nastoupil základní vojenskou službu k hraničářskému pluku 4 v Hlučíně. Od listopadu 1938
sloužil v Perečíně na Podkarpatské Rusi v rámci 10. roty
III. praporu mukačevského pěšího pluku 36 (v sestavě 12.
divize pod vedením brig. gen. Olega Svátka). Zde jako příslušník Stráže obrany státu (SOS) bránil spolu se svým bratrem Matoušem demarkační linii před útoky maďarských separatistů. Dne 16. března 1939 během bojů s maďarskou
armádou v údolí řeky Uhu utrpěl průstřel míchy a byl převezen nejdříve do civilní nemocnice ve Velkém Berezném,
poté do polského města Rzeszów. Smrtelně zraněný pobýval v nemocnici v Moravské Ostravě a v Uherském Hradišti, kde za ním každý den chodila (pěšky z Hluku) jeho
matka. Kvůli beznadějnému stavu jej přivezli do Hluku, kde
23. srpna 1939 zemřel. O dva dny později byl pochován
na hluckém hřbitově. Na žulový opracovaný kámen, který
je součástí pomníku, byla v roce 1939 uspořádána veřejná
sbírka.
Dle brněnského historika dr. Jana Břečky je Cyril Míšek
prvním padlým Hlučanem nacistické okupace; stal se zároveň i posledním padlým meziválečné československé
armády.
Kříž obrany státu
ministra obrany
České republiky
uděluje ministr obrany pouze
mimořádně, a to zejména vojákům
a dalším občanům České republiky
a cizím státním příslušníkům. Udělován je za hrdinství v boji, za vynikající velitelskou činnost v boji nebo těm, kteří se s nasazením
vlastního života nebo zdraví zcela výjimečným způsobem
zasloužili o obranu České republiky a jejího ústavního pořádku, záchranu lidských životů nebo značných hodnot na
majetku České republiky, a to na jejím území i mimo něj.
Vyznamenání je jednostupňové s možností opakovaného udělování, maximálně ale třikrát.
Kříž obrany státu uděluje ministr obrany od roku 2008.
Iveta Mátlová
Válka o zemi
Podkarpatská Rus byla v letech 1919–1939 součástí
demokratického Československa. Československý generální štáb označoval na konci 30. let ve svých mobilizačních
plánech území Podkarpatské Rusi jako Hraniční oblast
42. Tuto oblast měla před maďarskými separatisty admirála
Horthyho bránit 12. pěší divize. Právě pohraniční jednotky
Stráže obrany státu (SOS), tvořené příslušníky pohraniční
finanční stráže, četníky, policisty a vybranými záložními i aktivními vojáky, sváděly těžké boje a bránily hranice.
Literatura:
BŘEČKA, Jan ...[et al.]. Hluk: dějiny města. Hluk: Město Hluk,
2011, s. 339.
LÁŠEK, Radan. Jednotka určení SOS. Díl třetí. Praha: Codyprint,
©2008, s. 101-105.
Internet
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
9
Hluboček ve Francii
Briatexte je menší město na jihu Francie, kde se každý rok koná „Festival 4 ročních období“ a každý
rok si pořadatelé zvou na tuto slavnost zahraniční dětský soubor. Tento rok si jako hosta vybrali hlucký
folklorní soubor Hluboček.
Po dlouhé a často i náročné přípravě jsme se konečně
v pondělí 20. května loučili s Hlukem a vyráželi vstříc novým
zážitkům do Francie. První zastávkou se pro nás stala Paříž, kde jsme nemohli opomenout návštěvu Eiffelovy věže.
Počasí nám moc nepřálo, což nás ale neodradilo od krátké
ukázky folklorních tanců přímo pod dominantou města.
Do Briatexte jsme dorazili ve středu navečer, kde nás vítaly velmi milé rodiny, které nás po celou dobu hostily ve
svých domovech. Čtvrteční den byl nejnáročnějším, neboť
nás čekala čtyři vystoupení pro místní školu, zato pátek se
nesl ve znamení odpočinku. Dopoledne jsme své čtyřicetiminutové pásmo předvedli zbývajícím žákům školy a vyrazili jsme na výlet do historického města Albi. Ve městě nás
zaujala především katedrála, která se pyšní tím, že je největší z pálených cihel na světě. Mimo ni jsme se také prošli po
kamenném mostě nebo obdivovali divokou řeku Tarm. Poslední den naší návštěvy bylo na programu nejočekávanější
vystoupení. Ráno jsme absolvovali zkoušku zvuku a světel
na podiu v místním kulturním domě, poté jsme navštívili
místní tržnici, kterou jsme roztančili a rozezpívali ukázkami z našeho pásma, a rozdávali jsme nakupujícím letáčky
s pozvánkami na naše večerní vystoupení. Před obědem
nás na radnici uvítal starosta Briatexte a daroval všem trička
s názvem města. Pak už jsme si jen užívali pohostinnost
rodin a chystali se na večerní vystoupení, které „vypuklo“ ve
21:00. Po náročném, více jak hodinovém vystoupení sklidil
Hluboček i cimbálová muzika bouřlivý potlesk a následo-
www.mestohluk.cz
valo dlouhé focení s návštěvníky. Následující den už nás
čekala cesta domů, která vedla kolem krásného italského
pobřeží, kde nechybělo ani koupání v moři a odpočinek na
pláži. A konečně šťastný návrat domů.
Na závěr je důležité poděkovat všem sponzorům, kteří
velmi ochotně přispěli na naši cestu, jsou to: Město Hluk,
Základní škola Hluk, pan Miroslav Šuránek, Čalounictví Bachanovi, Elekto Pavelkovi, Audit Müller Bystřice pod Hostýnem a Kovoobrábění Jan Mořický. Všem za jejich štědrost
moc děkujeme.
Iveta Remeňová a Kateřina Říhová
10
Hlucké noviny
Výjimečný chovatelský úspěch
Když jsem 28. června projížděla v tramvaji kolem brněnského výstaviště, všimla jsem si, že se koná nějaká
výstava hospodářských zvířat. Hned jsem si pomyslela,
že by se mohla výstava líbit dceři, ale vzápětí jsem si uvědomila, že hospodářská zvířata zná nejen z domu, ale
také díky sousedovi, panu Minaříkovi, kterému se za domem prohánějí koně a u Zemtechu se pase stádo jeho
krav. Při těchto myšlenkách by mne ani nenapadlo, že
právě rodina Minaříkova získala na této výstavě to nevyšší ocenění.
Národní výstava hospodářských zvířat a zemědělské
techniky, která se v Brně konala ve dnech 27. – 30. 6. 2013,
je považována za nejvýznamnější soutěžní přehlídku výsledků práce českých chovatelů masného skotu. V letošním
roce ji zahájila soutěž poměrně mladého plemene blonde
d‘Aquitaine, které bylo do ČR přivezeno z jihozápadní Francie před 20 lety a je hodnoceno především pro vysokou
jatečnou hodnotu.
Tento světlý skot u nás není moc rozšířen, momentálně
se mu věnuje 29 chovů s přibližně 660 kusy krav (mimochodem, toto plemeno začalo chovat také Dolňácko, a.s. a pan
Minařík pomáhal se zakládáním chovu). I přes novost dosahují čeští chovatelé výborných výsledků. Minaříkovi se do
soutěže přihlásili již počtvrté právě s tímto plemenem. Na
výstavu se pečlivě připravovali, neboť jednou z podmínek
je naučit skot vodit. Správnému vedení se tak musí naučit
každá soutěžící jalovice či býk, což není vždy jednoduché!
Do soutěže bylo přihlášeno 18 zvířat, která soutěžila ve
třech kategoriích: mladé jalovice, jalovice ve věku 24 až 36
měsíců a plemenní býci vybraní v roce 2013. Hodnotitelská
komise v čele s Jeanem Blancem, bonitérem a chovatelem
z Francie, kterému asistovali dva nejvýznamnější francouzští chovatelé tohoto plemene – Patrick Sazy a Fréderic
Planté, nejvíce ocenila Minaříkovu jalovici Vanesu. Vanesa
z Hluku byla nejmladší jalovičkou ze skupiny, narodila se
19. dubna 2012 a vyhrála v první kategorii (jalovice ve 12 až
24 měsíců). Kromě prvního místa ve své kategorii byla jalovice zvolena šampiónkou plemene blonde ďAquitaine
Národní výstavy hospodářských zvířat. Byla tedy nejlépe
oceněným skotem svého druhu na výstavě! Proč se právě
Vanesa stala šampiónkou, prozrazují slova hlavního bonitéra: „Volba to byla velmi těžká, protože všechna tři zvířata
jsou opravdu vynikajícími reprezentanty plemene. Jalovice,
kterou jsme vybrali za šampióna, je velmi vyvážená v kosti i osvalení a chci vyzdvihnout také širokou pánev, která ji
předurčuje ke snadnému telení,“ zdůraznil Jean Blanc.
Minaříkovi se soukromému zemědělství věnují již více jak
dvacet let. Vítězné plemeno blonde d‘Aquitaine chovají od
roku 2003 a v jeho chovu dosahují pozoruhodných výsledků. Vedle skotu chová manželka Hana koně rakouského
plemene haflig a je také vyhlášenou chovatelkou dlouhosrstých kólií. Od útlého věku tátovi pomáhá syn Michal, který zastane velký kus práce a je velkou oporou.
Blahopřejeme Minaříkovým k tomuto významnému ocenění a přejeme mnoho dalších chovatelských úspěchů.
Zdroj:
http://www.bvv.cz/narodni-vystava-hospodarskych-zvirat-brno/nvhz-2013/aktuality/narodni-sampionat-odstartovali-blondaci/
Iveta Mátlová
Foto: archiv rodiny Minaříkovy
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
11
Kováři, kováři, černý jsi ve tváři!
Chtěla bych věnovat tento článek
mému strýci, bratru mého tatínka,
panu Janu Sovišovi, narozenému v roce 1908 v Hluku. Narodil se pomyslně
v nejbohatší rodině, neboť starobylá
hlucká tvrz byla na jejich dvoře, a co je
na dvoře, se čítá. Hospodářské stavení se opíralo o boční zeď tvrze (dnešní
dvůr manželů Křápkových, čp. 400).
V malém rodinném domku se manželům – Františku Sovišovi a Kateřině
Uhlířové, vnučce posledního rychtáře
Jana Pospíška, nar. 1749, který zrušil
v Hluku robotu – narodilo 6 synů (dcera Terezie a Jakub zemřeli v mladém
věku).
Tak jako je tomu dnes, i v době minulé vždy rodiče dbali, aby jejich děti
dosáhly nějakého vyučení a řemesla.
Po ukončení školní docházky nastoupil strýc do učení u kováře a podkováře pana Škrabala v Chylicích v části
Ostrožské Nové Vsi, kde i po dobu
učení bydlel, jen na neděli se vracel na
kole domů. Na tehdejší dobu měl pan
Škrabal dobře vybavenou dílnu stroji
a nářadím. Po vyučení pracoval strýc
u mistra ještě dva roky jako tovaryš.
Pak nastoupil na základní vojenskou
službu do Hodonína. Po přijetí byl zařazen do kovářských dílen, kde uplatnil
své řemeslo. Vzhledem k tomu, že byl
dobrý odborník i na kutí koní, po osmi
měsících byl přeřazen do divizních kasáren v Kroměříži, kde byl jako hlavní
podkovář. Před ukončením základní
vojenské služby mu bylo nabídnuto
zůstat jako déle sloužícímu, což odmítl
a vrátil se do rodného Hluku. Po roce
se znovu vrátil do Chylic k mistrovi,
kde se vyučil. Mezi lety 1929–32 byla
velká nezaměstnanost a nebylo práce. Brzy na to se strýc oženil, založil
rodinu a se svou manželkou vychovali
dvě dcery a syna. Koupil menší domek v Boršické ulici u potoka Okluky,
kde si část upravil k bydlení a část na
kovárnu. Tím si po předešlých mistrovských zkouškách založil svoji živnost
„kovář a podkovář“.
V Hluku bylo šest kovářů, velkým
odborníkem byl pan Antonín Kremr
(dědeček MUDr. Vítka Kremra), který
pracoval pro statkáře Egona Penka
a který strýcovi nabídl, aby mu vypomáhal. Na tak velkém statku bylo
mnoho tažných
koní a volů, zemědělských strojů. O údržbu tedy
nebyla
nouze
a práce bylo vždy
dost. Také obec
v té době vlastnila plemenné
býky, kterým se
musely upravovat kopýtka, což
byla práce velmi
nebezpečná a to
zajišťovala firma
Soviš. Býk vážil
10–12 q a bylo
nutno ho dát do
klece a kladkou
nazvednout,
poté se mohla
provést úprava. V roce 1946 pan Kremr předal práci mistru Sovišovi, který
si otevřel provozovnu, přibral dva učně
a tovaryše. V roce 1947 nastoupil do
učení Franta Nemrava (guláš) a Antonín Ratajský st., který se jako poslední
vyučil kovářem u soukromého mistra.
Práce bylo hodně, a tak strýc od výhně a ručních nástrojů modernizoval
svoji dílnu novými stroji. Jeho odborná
práce byla vyhlášena po celém okolí.
Nejen místní zemědělci, ale také lidé
z okolních vesnic přiváděli koně, vozili různé zemědělské stroje a nářadí
k opravě.
V roce 1949 se začalo s výstavbou
n. p. Autopal. Na stavbě bylo hodně
práce s ocelovou armaturou, s překlady a jinými ocelovými dodatky. Současně začal Pod Drahy (Svedrup, dnešní
Niob) pan Šimon Šimčík s výstavbou
malé provozovny pro výrobu papučí
a jiné obuvi. Tam firma Soviš připravovala veškeré ocelové komponenty
jako překlady, traverze, různé nosníky
a vše, co bylo z oceli. Kovářské práce
se prováděly až do roku 1953, kdy
bylo postupně ukončeno soukromé
podnikání. Strýc pak přešel pracovat
jako kovář na Státní statek Uherský
Brod, který byl utvořen ze statku pana
Egona Penka. Tam jako odborník pracoval až do roku 1964 a poté odešel
na zasloužený odpočinek.
Strýcovým každodenním neodmys-
litelným společníkem byl Cyrilek Matůš, kterého měl strýc moc rád. Kamkoliv jel, bral Cyrilka všude se svým
malým nákladním autem. Jednou při
cestě do Hradiště řekl strýc Cyrilkovi:
„Cyrilku, hlédaj auto,“ a odešel k vyřízení své záležitosti. Po návratu bylo vše
v pořádku. Až cestou domů zjistil, že
je rozbité okno. „Co sa stalo Cyrilku?“
„Nemohl sem otevřít auto a chtělo sa
mně vyjít, tak rači sem rozbil sklo v okně, než bych sa počurál.“ Strýc to vzal
s úsměvem.
Dokud strýci síla stačila, opravoval
ve své malé dílně různé nářadí. Tím si
přivydělával na pivo, u kterého si rád
poseděl a povykládal. Moc ráda na
svého strýce vzpomínám. Byl to čestný, svědomitý a pracovitý odborník.
I přes jeho těžkou a namáhavou práci
dokázal vždy potěšit svým humorem,
kterým dovedl patřičně rozesmát.
S velkou oblibou na něho vzpomínají
i ti, kteří se u něho vyučili. Byl odborníkem po všech stránkách; jeho přístupem ke všem byl vždy s dobrou radou
a úsměvem milým člověkem.
Tímto vyjadřuji srdečné poděkování
poslednímu kovářskému učni, panu
Antonínu Ratajskému st., který mně
s radostí ze svých vzpomínek a prožitků pomohl napsat tento článek. Na
svého mistra vzpomíná jen v dobrém.
Proto „čest jeho památce“.
Napsala neteř: Emilie Morozová
12
Hlucké noviny
Ze života skautského oddílu
Skautský oddíl v Hluku funguje už neuvěřitelných deset
let. A za tu dobu přijal do svých řad mnoho holek i kluků, kteří toužili po něčem, co je do něj lákalo a čím byl skauting pro
ně v tu chvíli zajímavý. Někteří ovšem skautovat skončili brzy,
jiní později a někteří vydrželi skautovat až doposud. Ti co vydrželi až doposud, už nejsou malé děti, ale dospívající lidé,
kteří vedou své družiny či šestky (partu o šesti až osmi členech) a pomáhají i s vedením celého oddílu. Jako vůdkyně
oddílu si tohoto rozhodnutí velmi vážím. Máme šikovné rádce a rádkyni, kteří fungují na „plný plyn“. Ví, co je dobrovolně
se obětovat, dobrovolně věnovat svůj čas druhým, ví, co pro
ně znamená skautský slib, bez něhož by nebyli skauti. Patří
jim velké poděkování za to, co pro oddíl i mimo něj dělají.
Ráda bych se zmínila o dvou velkých událostech z konce
školního roku. Letos se uskutečnil opět Svojsíkův závod. Je to
významný skautský závod, který se skládá ze tří kol. Základní
kolo (na úrovni okresů), krajské kolo a ústřední kolo (celostátní úroveň). Oddíl Kon-Tiki vyslal do tohoto závodu družinu Svišťů. Družina nereprezentovala jen oddíl a středisko, ale
i samotné město. Pod vedením svého rádce se intenzivně
připravovala na tento závod několik měsíců. V základním
kole, které se uskutečnilo v květnu na Modré, závodil Filip
Borýsek, Barča Tomáštíková, Jan Kovář, Ondra Hanus, Kuba
Kolomazník. Družina Svišťů se zmíněným osazenstvem, zvítězila a postoupila do krajského kola, které se uskutečnilo
o dva týdny později v Suché Lozi. Byl to víkendový závod ve
stylu „umět přežít“. I na krajské kolo se skauti z našeho oddílu museli dobře připravit, a o to více, jelikož obsazení družiny
se změnilo. V krajském kole závodil Filip Borýsek, Jan Špaček, Jan Kovář a Marek Blaha. Zbývající tři z předchozího
kola nezávodili, poněvadž odjeli do Francie, někteří s těžkým
srdcem. I když závodili čtyři, což byl nejmenší možný počet,
obsadili druhé místo. Bylo to neuvěřitelné a zároveň krásné.
Cením si toho, že nehodili flintu do žita kvůli malému počtu
členů, i přesto jeli závodit. Prokázali svou zodpovědnost, ke
které skauting vede.
Poslední velkou oddílovou akcí byl nedávno ukončený
skautský tábor. Letos jsme opět zavítali do buchlovských
lesů, kde každoročně staví tábor kyjovští skauti. Strávili jsme
tam deset dnů. Celotáborová hra na motivy Cesty kolem
světa podle Julese Verna umožnila účastníkům navštívit v co
nejkratším čase několik zemí světa. Účastníci měli doslova
nabitý program. Od rozcvičky přes rukodělné práce, manuální práce, výlety, koupání až k večerce...
Skautský tábor to není „leháro“, ale umět se sám o sebe,
naučit se fungovat v kolektivu, vědět, že mám zodpovědnost
za sebe i kamarády, zvládnout pomoc v kuchyni, hlídat v noci tábor... Někomu se to může zdát velmi zvláštní, ale přesto
je mnoho rodičů, kteří takové dovednosti oceňují a vědí, že je
třeba své dítě do života naučit. Ve skautském oddíle se nejen
dítě učí jak být zodpovědné, obětavé, jak umět vyrobit to či
ono, jak žít v přírodě, jak pomoci sobě i druhým v nebezpečí,
ale užije si i spoustu dobrodružství, které mu rodina nemůže nabídnout, a rovněž mu zpestří dětství, které se v dnešní
době jakoby pomalu vytratilo...
Máte-li zájem o skauting, podívejte se na oddílové stránky
www.kon-tikihluk.cz, anebo na celostátní stránky Junáka ČR
www.skaut.cz. Těšíme se na další nové kamarády.
Jitka Bartošová
Mateřská škola - vítáme nový školní rok
Prázdniny jsou u konce a spousta z vás určitě během prázdnin vyrazila k vodě, za sportem nebo za
odpočinkem. A možná se vám některým také stýskalo po kamarádech z naší školky. Proto jsem pro vás
připravila jen krátké poohlédnutí po našich akcích,
které jsme na konci roku společně prožili. Je to současně také poděkování našim učitelům, všem přátelům, příznivcům a sponzorům naší mateřské školy.
Protože jací jsme my, taková je naše škola…
V měsíci květnu každoročně pořádáme setkání s hasiči. Pro děti byl připraven hasičský poplach a ukázka
hasičského zásahu. Děti si mohly prohlédnout hasičská
auta, poté jsme se společně přesunuli do tříd, kde jsme
měli možnost vidět ostatní hasičské pomůcky, např. vysílačku, přilbu a uniformu. Na závěr měli hasiči pro děti
připravené dárkové balíčky, které děti velmi potěšily. Za
tuto akci patří všem místním hasičům velký dík.
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
Společně s našimi dětmi jsme také
oslavili Den dětí.
Tento den pro nás
zorganizovala paní
učitelka Michaela
Mančíková s paní
učitelkou Ludmilou
Habartovou. Pro děti
připravily pásmo her
s názvem Písničková zahrada, ale kvůli
nepříznivému počasí byla celá akce
přesunuta do budovy školky. I přesto si
děti odnesly z akce
spoustu zážitků.
Jako každý rok, tak i letos jsme pro děti uspořádali
olympiádu. Děti soutěžily v hodu kriketovým míčkem,
v běhu a skoku z místa. Všechny děti byly odměněny
medailemi a diplomy. Ti nejzdatnější předškoláci se zúčastnili Sportovních her v Uherském Hradišti, kde naše
děti získaly polovinu všech medailí a umístily se mezi
nejlepšími ve všech disciplínách obou kategorií. Mezi ty
nejúspěšnější patří Martin Nemrava, Sofie Laura Pavic,
Adam Koníček, Julie Pospíšková, Natálie Žůrová a Michal Podškubka.
Nesmí být opomenuta ani vycházka za myslivci. Děti
vyšly až na Býčinu, tam už nás čekali myslivci s občerstvením. Měli pro nás připravenou ukázku chráněných
ptáků, další povídání o lesních zvířatech a přírodě. Myslivcům patří rovněž poděkování. Naše školka se také
zúčastnila výtvarné soutěže Mé toulky za zvěří, kde byl
předán diplom a odměna od okresního mysliveckého
spolku z Uherského Hradiště.
Na závěr školního roku jsme tradičně připravili Rozloučení s předškoláky. Na tuto akci každoročně zveme
rodiče, paní ředitelky, paní učitelky, zástupce města, zá-
13
stupce Domu dětí a další hosty. Poté jsme prožili slavnostní pasování dětí na školáky.
Našim dětem přejeme mnoho úspěchů do prvních
tříd základní školy. Nakonec už jen zbývá popřát pedagogickým pracovníkům, rodičům a dětem úspěšný
start do nového školního roku s přáním mnoha úspěchů a příjemných zážitků.
Veronika Zimčíková
Školní jídelna při Mateřské škole v Hluku
nabízí
MOŽNOST ODBĚRU OBĚDŮ
ZE ŠKOLNÍ JÍDELNY.
Cena obědu je Kč 47,-.
Je možná i dovážka za poplatek Kč 10,za jeden oběd.
Další informace v MŠ
nebo na tel. 572 581308
- paní Erika Zimčíková.
www.mestohluk.cz
14
Hlucké noviny
Školní rok byl zahájen
Nový školní rok zahájila základní škola již tradičně na školním dvoře, kde byli kromě prvňáčků přivítání také pedagogové, žáci
a správní zaměstnanci. Originálním a vtipným pásmem básniček přivítali žáci dramatického kroužku ZŠ všechny přítomné:
Vítáme vás – všechny žáčky,
deváťáky i prvňáčky.
Rádi vás tu vidíme!
Vítáme a zdravíme
pana učitele i paní učitelky,
včetně paní ředitelky.
Paní ředitelce taky?
Té všeho stonásobně,
protože toho má hodně,
co všechno musí uhlídat…
Nezapomeňme na paní vychovatelky!
Do kuchyně popřejeme
hlavně dobré jedlíky,
ať nám vaří, co nám chutná!
Kuchařky i uklízečky,
také pana školníka,
ať pak moc nenaříká –
co tu nechtíc zkazíme,
většinou se snažíme.
A co paním uklízečkám?
Co těm budem dneska přát?
Ať se jim tu s náma líbí,
že jim budem pomáhat!
Já mám paní ředitelku rád!
Nejradši mám knedlíky!
Pro všechny, co dnes jsou tady,
přejem hodně sluníčka,
ať pro letošní rok školní
platí velká jednička!
Foto: Blanka Malušová,
Slovácký deník
Mrkni, kdo to tamhle stojí?
Prvňáčci! Ti se asi školy bojí!
No, tak to se uvidí,
jak ve škole pořídí.
Pan školník vás donutí,
ať chodíte přezutí!
A paní Mirka u dveří,
od rána jen láteří:
Umíš zdravit? Tak se snaž!
Nahlas! Jen to nepokaž!
Pak se táhneš nahoru,
jako pytel bramborů.
Táhneš s sebou učení,
a pak začne mučení!
Ale né, oni vás jen strašili,
zastavte se na chvíli.
Neutíkej, počkej tady,
budeš tu mít kamarády.
1. A
A ráno hezky s úsměvem,
učitelé začnou den.
Pan školník se nemračí,
tak to máme nejradši.
Do třídy jdem zvesela,
ať si hlavu nedělá,
ten co strach má ze školynás učení nebolí!
Všem hluckým školákům
přejeme jen pěkné známky,
učitelkám hodné žáky.
1. B
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
15
Dům dětí a mládeže Hluk informuje
Po vydařených a bez úrazů proběhlých prázdninách – dva příměstské tábory mažoretek v Hluku, výcvikový kemp mažoretek v Chorvatsku, cyklo-geocachingový tábor na Salaši, cyklistická Innská stezka, relaxačně turistický pobyt v rakouských
Alpách a jiné drobnější akce – zahajujeme další školní rok a s tím i spojený nábor do kroužků. Mimo tradiční máme i několik
nových – Střelecký, Záchranářský, pro dívky „Jak být IN“ a Stolní a deskové hry. Přehled kroužků je samostatně v přehledné
tabulce.
Pro nadcházející období máme připraven i tyto akce:
•
NAŠE MAŽORETKY MINIMAZLÍCI A MAZLÍCI JEDOU NA MISTROVSTVÍ EVROPY
MAŽORETEK NBTA V NORSKÉM LILLENHAMMERU 3. – 9. ŘÍJNA 2013.
DRŽÍME PALCE A PŘEJEME HODNĚ ÚSPĚCHŮ!!!
•
TROPICAL ISLANDS pá 18. – so 19. 10.
dvoudenní koupání s přenocováním
v největším krytém aquaareálu v Evropě
•
NOCOVÁNÍ VE VĚŽI z pá 1. na so 2. 11.
pro děti které se nebojí nebo i rády bojí.
•
DĚTSKÉ KARAOKE čt. 28. 11. 2013
tradiční zpívání a show dětí za doprovodu
reprodukované hudby v hlucké tvrzi.
•
VÁNOČNÍ VÍDEŇ
ne. 22. 12. 2013
tradiční zájezd do Vídně - Ježíškovu dílnu.
Odpoledne pěší prohlídka centra města.
•
ZIMNÍ TÁBOR
ne. 2. – čt. 6. 3. 14
tradiční tábor o jarních prázdninách pro
děti i jejich rodiče spojených s výukou lyžování na
zasněžovaných sjezdovkách.
Na setkání při některých z našich aktivit se těší pracovnici DDM Hluk.
Josef Vaškových
Bližší informace a podrobnosti získáte přímo v Domě dětí a mládeže Hluk, na telefonu 572 581 584 nebo na našem
webu: www.ddmhluk.cz.
Kroužek
určení a zaměření kroužku
DOBRODRUŽNÉ A TECHNICKÉ KROUŽKY
Hlucký „Bil-Gates“
Postav si svůj funkční počítač a zahraj hry po síti – od 6. tříd ZŠ.
Lovci pokladů - Geocaching
Hledání „pokladů“ pomocí GPS spojené s aktivní turistikou a cykloturistikou. Od 11 let.
Kutiláček Merkur
Pro děti od 3. tříd, kteří chtějí projevit svou zručnost při stavbě modelů
ze stavebnice MERKUR.
Pomalé šípy
Kroužek plný her a pohybových aktivit (1. – 5. Třída)
Rybáři
Pro kluky i holky se zájmem o rybaření.od 3. tříd
Střelecký
Nový kroužek pro děti od osmi let, ve kterém si natrénují tu nejpřesnější mušku při střelbě ze vzduchovky
www.mestohluk.cz
zápisné
na rok Kč
400,400,300,300,200,400,-
16
Hlucké noviny
TVOŘIVÉ A NAUČNÉ KROUŽKY
Angličtina děti
Angličtina dosp.pok. od 17. lek
Angličtina dosp.pokr. od 7. lek
Jak být IN
Pro začátečníky od 2. tříd.
Dle učebnice „Angličtiny nejen pro samouky“ od 17. lekce
Dle učebnice „Angličtiny nejen pro samouky“ od 7. lekce
Kroužek pro všechny dospívající slečny, které se chtějí dozvědět
něco o módě, životním stylu, jak přežít dospívání, nahlédnout do světa
celebrit a to všechno u dobrého čaje nebo kakaa
Tvořínek
Netradiční i klasické výtvarné techniky pro děti od 1. do 8. třídy ZŠ
Keramika mladší
Pro děti od 1. do 4. třídy základní školy.
Keramika starší
Pro děti od 5. do 9. třídy základní školy.
Mlsná vařečka
Pro mlsné jazýčky od 3. – 6. tříd, zdravá výživa, stolování, aj.
(děti si navíc platí příspěvek na suroviny 20Kč/schůzka)
Loutkářský „EMIL“ dospělí
Pro stávající členy
Klub ZÁCHRANÁŘŮ
Nový akční kroužek pro všechny děti ZŠ, ve kterém si hravou formou
osvojí praktické dovednosti první pomoci.
Hlucký klub maminek
Pro maminky (i tatínky) s dětmi od 1 roku.
PATCHWORK
Pro všechny zájemce o tuto tradiční a oblíbenou techniku.
KOSENKA
Dechový orchestr pouze pro stávající členy.
Zobcové flétny
Kroužek pro všechny děti od šesti let.
POHYBOVÉ A TANEČNÍ KROUŽKY
Mažoretky „Hlučanky“
Pouze pro stávající členky 4. – 6. třída (vč. ročního členského poplatku NBTA)
Mažoretky „Mazlíci“
Pouze pro stávající členky (ve věku 14 – 18 let) (vč. ročního členského
poplatku NBTA)
Mažoretky „Minimazlíci“
Pouze pro stávající členky (ze 6. – 8. tříd ZŠ) (vč. ročního členského
poplatku NBTA)
Mažoretky „přípravka“
Pro děvčátka, která mají rády pohyb (ve věku 4 – 6 let).
Mažoretky „Včeličky“
Pro pohybově aktivní děti (2. až 3. třída) (vč. ročního členského poplatku NBTA)
Pompony – show
Doplňkové disciplíny mažoretek. Pouze pro aktivní členy.
Pop Dance
Kroužek pro všechny děti od 4 let, které mají rády pohyb a rády si
hrají
Twirling
Rozšířená výuka twirlingové techniky pro sólisty.
Zdravotní cvičení
Tradiční zdravotní cvičení pro dospělé.
500,1.300,1.300,350,-
500,650,650,450,200,300,200,200,200,500,600,600,600,500,600,200,300,300,-
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
17
Matěj Štefaník
– vinař, ovocnář a včelař z Hluku (1909–2001)
Abych se něco dozvěděl o Matěji Štefaníkovi, prvním šéfovi vinařství
v hluckém JZD, tak jsem musel navštívit jeho děti. Nakonec byl napsáním
pověřen nejmladší syn rodičů Štefaníkových, Antonín (1951). Přestože je
Tonda hodně zaměstnaný svojí prací,
tak se vše podařilo a můžu říct, že
Tonda si dal na svých vzpomínkách na
otce hodně záležet.
Matěj Štefaník se narodil rodičům
Martinovi Štefaníkovi (1865–1946)
a Magdaléně Štefaníkové, rozené
Píšťkové (1871–1963) jako deváté
dítě z jedenácti. Jeho sourozenci byli:
František, Marie, Kateřina, Jakub,
Anna, Antonín, Vavřín, Jan, (Matěj),
Cyril, Františka. Jedenáct dětí, to už
je pořádná rodina a pan Matěj na toto
období vzpomínal moc rád. Od každého se něco naučil a s každým něco
dobrého prožil. Proto bylo jeho dětství
pestré a zajímavé. Rodina bydlela na
„Činčavě“, později byla u jejich domu
autobusová zastávka. K hornímu mlýnu to měli kousek a s Jašovými kamarádili, a navíc jim pomáhali. U Štefaníků měli dva páry koní a těch bylo
ve mlýně často potřeba. Mlynář Jaša
si často stěžoval, že je málo vody na
mletí, často mluvil o tom, kde ji vzít až
dostal nápad zkusit propojení z Boršického potoka. Nechal si vyměřit výšku, aby dostal spád, a vyšlo místo, kde
bylo později koupaliště u rekreačního
střediska Autopalu. Potok byl přehrazen a trubkami po vrstevnici byla voda
dopravena do járku, co vede od Babí
hory přes Kráčiny až do potoka Okluky. Jak se však ukázalo, tak vody bylo
stále málo. Kousek pod mlýnem býval
brod a lávka pro pěší. Tam se chodívali lidé koupat. Jednou přijel od Uherského Brodu cirkus. Bylo akorát léto
a horko, proto cirkusáci zamířili k brodu napojit všechna zvířata. Kdo mohl,
ten se přišel podívat. Byla tam exotická zvířata jako slon, který když se napil
a pak znovu nasál vody, všechny okolo
postříkal.
Tonda si z vyprávění otce hodně pamatuje, proto se v tomto psaní hodně
dovíme o tom, jaké to v Hluku bývalo.
Jeho otec vzpomínal, jak si jednou
www.mestohluk.cz
s bratrem Janem šli natrhat třešní do
Staré hory (v této době jim bylo 9 a 5
let). Přihnala se velká bouřka a oni se
neměli kde schovat. Jejich maminka
jim šla naproti, ale od Prašnic tekla
hrůza vody a nedalo se nijak přejít.
Proto museli čekat až do večera, až
voda opadne. Doma na dvoře měli
velkou sušárnu, do které se prý vlezlo
ovoce z celého vozu. Po nějakém čase
ji přestěhovali k sestře Anně, později
Blahové, která bydlela naproti. Tam někdo pak do sušárny více přiložil a sušárna jim shořela. Později jim ve škole
vyprávěl jeden učitel o houbách. Kluci
si hned vzpomněli, že nad Prašnicemi
rostou takové škaredé erteple a oni
s nimi bojují při svých hrách. Učitel jim
řekl, ať je přinesou ukázat, a hned vybral 3 žáky, které tam poslal i během
vyučování. Kluci nasbírali polovinu pytle a přinesli je do školy, kde pan učitel v nich poznal nějaký druh lanýžů.
Pan učitel z toho měl velkou radost!
Kluci tam pak ještě nějakou dobu na
ně chodili, ale po pár letech se houby
ztratily a víc se už neobjevily.
Bratr pana Matěje Jakub se vyučil
obchodníkem, a tak mu rodiče první
povolili obchod doma. Ukázalo se, že
to nebyl dobrý nápad, neboť sestry,
když vařily, tak si braly z obchodu, co
potřebovaly, samozřejmě bez placení.
Když se Jakub bránil, tak mu řekly:
„Vždyť ty také přijdeš k obědu“. Proto
doma s obchodem skončil a přestěhoval se někam na „Kopeček“, kde mu
bratr Matěj (ještě jako školák) chodil
pomáhat. Občas ho také zastupoval,
když musel někam odejít. S Jakubem
spolu také včelařili. S bratrem Cyrilem
zkoušel pan Matěj první pěstitelské
pokusy - pěstovali růže, rybíz, ořechy.
Protože se jim to dařilo, tak Matěj zkoušel všechno, k čemu se dostal.
Jeden rok dochovali u Štefaníků
dvě jalovičky. Bratři Tonda a Vávra je
chtěli naučit v tahu. Zapřáhli je a Vávra
sedl na vůz, Tonda držel jalovičky za
ohlávky a Jan s Matějem otevřeli vrata.
Vávra je trošku popohnal, ale ta nová
role je trochu více vyděsila. Ještě štěstí, že vůz byl naproti průjezdu: proletěli
návratím, škrtli o vrata, od kterých Jan
odskočil, a byli na ulici. Vávra později
vysvětloval, že takové jalovice se špatně řídí, když neví, co se po nich chce.
Podařilo se jim zatočit do Kopečku, to
bylo na Vlčnov. Letěly kus cesty a až
se zadýchaly, tak zastavily. Tonda, který stačil naskočit, je vzal za ohlávky
a otočil je a pomalu vedl k domovu. Už
po cestě se zdálo, že ta jedna špatně
dýchá a zpomaluje. Když přijeli domů,
18
Hlucké noviny
tak si ta jedna ve chlévě lehla a bylo
jasné, že je s ní zle. Museli zavolat řezníka. Jak se ukázalo, udělali dobře,
protože ta jalovička spolkla velký hřebík, který jí při té jízdě propíchl žaludek
a plíce.
Koně kovali Štefaníkovi u pořádných kovářů, ale opravit řetízek nebo
udělat podkovičku na krávu, chodili
všichni za cikánským kovářem Petrem
Danielem. Vávra s ním také trochu kamarádil.
Jeden rok řádila nemoc červenka.
Po ní pak hodně zdechala prasata. To
se pak prase zakopalo, protože normální lidé měli strach ho jíst. To cikáni
si s tím starost nedělali. Věděli, že stačí
maso uvařit, aby se dalo jíst. Někteří
jim takové prase po „lacinu“ prodali,
nebo také dali. Toho roku zdechlo prase jak Štefaníkům, tak i sousedům. Cikáni šli k sousedům, ale ti jim nechtěli
prase dát. Říkali: „Oni rozrýpů celé
humno a kdo to potom bude dávat do
pořádku“. Ale náš Vávra jim to dovolil.
Po nějaké době se Petr sešel s Vávrů
a velice ho chválil a říkal mu: „Vávro, vy
jste dobří ludé, vy dycky dáte. Vávro,
Vám može prasa dycky zdechnút, ale
tým Vašim súsedom nikdy, protože oni
sú lakomci a nic nedajú:“ Jednou měli
doma nemocného, a protože se mu
přitížilo, rozhodli, že zavolají doktora.
Poslali Matěje, který přišel před dům
doktora a zabouchal na okno. A už to
začalo. Ozvalo se hromobití, nadávky:
„Kdo to zas otravuje…“ a podobně.
Potom se otevřelo okno a pan doktor
Fiala posvítil lampičků, když poznal
Matěje, spustil: „No tehlencto, to seš
ty? A proč si to neřekl, nemusel jsem
se tak rozčilovat! A co chceš?“
Před 1. světovou válkou se nejstarší
bratr František nechal zlákat na práci
v Americe (bylo mu 14 let). Odjelo jich
tenkrát z Hluku víc a dostali se k městu Chicago. Tam jim každému přidělili
kus lesa, kde měli kácet dřevo, které
si mohli prodat a ještě dostali nějaké
peníze do začátku. Všechno to bylo
podmíněno tím, že musí setrvat několik let, pak jim ty pozemky zůstanou.
Mohli na nich hospodařit, postavit si
dům, a také by mohli získat občanství
USA. Jenže po pár letech začala válka
a děda musel narukovat. Matka zůstala na všechno sama. Po roku trápení
napsala Františkovi dopis o tom, jak to
doma vypadá, a požádala ho, aby přijel domů a pomohl s hospodářstvím.
A tak se i stalo. František přijel a pomohl, jenomže za pár měsíců dovršil
vojenského věku a musel odjet na vojnu také. Po nějaké době seděli u večeře, zamlklí, a v tu chvíli se to stalo. Jako
když se kuličky válejí po zemi. Běželi
z jednoho rohu do druhého, všichni to
slyšeli, ale nic neviděli, jen se dívali po
sobě, co to znamená. Po čase přišel
dopis z vojny. Kde se psalo: „Váš syn
zemřel v boji na italské frontě u řeky
Sávy…“ Děda utrpěl zranění také, dostal kulku mezi žebra, která se dala
nahmatat, ale přežil.
Když Matěj vyšel školu, tak pomáhal
doma a někdy u bratra Jakuba v obchodě. Tomu se však moc nedařilo,
proto odjel do Ameriky. V této době se
v Hluku otevřela cihelna, která nabrala
dělníky, mezi nimi byl i mladý Matěj.
Potom přišla vojna: mladý Matěj narukoval do Malacek k radistům. Už při
prvním nástupu ho čekalo překvapení
- když byla v Hluku nebo ve Vlčnově
jízda králů, tak se jedni nebo druzí
snažili toho krále ukrást, nebo alespoň
shodit. To byla vždycky pořádná mela.
U toho Matěj s bratry málokdy chyběl.
Často se v těchto potyčkách setkal
s jedním Vlčnovjanem, stejně starým,
se kterým si tak mezi sebou vyřizovali
účty. A najednou mu při nástupu někdo poklepal na rameno, byl to právě
ten Vlčnovjan, co se dříve spolu tak
bili. Od této chvíle z nich byli velcí kamarádi.
Spolu s Matějem narukoval také
jeden Bratislavák. Ten se před vojnou
zapsal do kurzu vinařů a absolvoval
již několik školení a chtěl pokračovat
dále. Proto si domlouval, jestli by 1x za
týden po výcviku nemohl do Bratislavy na toto školení chodit. Matěj slyšel,
jak mu to velitel dovolil, tak se šel také
zeptat. Dostal rovněž povolení. Školení probíhalo po celý školní rok, bylo to
první kvalitní školení, které se Matějovi
o vinařství dostalo.
Po vojně měl pan Matěj různá zaměstnání. Nejdříve dělal bedýnky,
škopky a jiné dřevařské výrobky na
pile u Bachana. Navážel také kamení
na cestu přes Hluk, který těžil na jeho
vlastní Kobylici. Potom si koupil kolo
a jezdil do Uherského Ostrohu a odtud do cukrovaru v Moravském Písku.
Někdy se vracel každý den, ale když
pršelo nebo bylo více práce, tak tam
přespával. V cukrovaru dělalo hodně
Bzenečanů, kteří to měli do Písku pouze 2 km. Mnozí měli doma vinohrady
- to bylo pro Matěje to pravé prostředí.
S mnohými se skamarádil, ti jej pak
provedli po vinohradech a po sklepích
a seznámili jej s dalšími vinohradníky. Ve Bzenci byla i škola pro vinaře
a sadaře. Občas tam také probíhalo
nějaké školení, i když kratší než v Brawww.mestohluk.cz
Hlucké noviny
tislavě. Většinou šlo o nové věci, které
se objevily a začaly se uplatňovat. Pan
Matěj si vždy dopředu zajistil účast
tím, že mu kamarádi dali vždy vědět.
A na takových setkáních se seznámil
s vinaři z Vracova, Kyjova, Polešovic,
Strážnice či Blatnice. Časem tyto své
známé často navštěvoval.
19. srpna 1933 si pan Matěj vzal za
ženu Annu Lekešovou (1912–2002)
a začali spolu bydlet u dědáčků Lekešů na Láně č. 791. Po čase si rodiče
Lekešovi koupili dům v Klebetově a novomanželé zůstali sami. Když se brali,
to už měl nejstarší Jaroslav 7 měsíců
(1932–1998) a František (1933) byl na
cestě. Manželé na svatbu moc nespěchali. Už v roce 1932 dostal Matěj od
rodičů pozemek ve Staré hoře vhodný
pro vinohrad. Ten prohnojil a zrigoroval. Sazenice si chtěl vypěstovat sám,
ale neměl vhodnou podnož ani tak
velké zkušenosti, proto se moc nevydařily. Napadlo ho napsat kamarádovi
z Bratislavy, jestli by mu nové sazenice nesehnal. Ten mu vyhověl a poslal
sazenic dokonce více, než sám pan
Matěj v této chvíli potřeboval. Kamarád z Bratislavy se po vojně dostal do
Výzkumného ústavu vinohradnického,
kde zrovna potřebovali sehnat pěstitele z různých vinařských oblastí, kteří
by jim otestovali různé odrůdy a nové
křížence. Výzkumný ústav po vybraných vinařích požadoval, aby sledovali
různé vlastnosti odrůd. Poslali i ná-
www.mestohluk.cz
vod, co všechno a kdy sledovat a jak
to zapisovat. To pan Matěj opravdu
všechno dělal - měl sešity plné tabulek a poznámek. Sazenice označoval
čísly a někdy také písmenky a jenom
některé měly přímé názvy odrůd. Když
Matěj osadil svůj pozemek, sazenic
bylo stále dost, tak je nasadil doma na
dvoře, před dům, u sousedů a sourozenců. Protože to však byly svazečky
po 2 nebo 3, měl každý něco jiného.
Potom chodil a kontroloval, co kdo
má. To bylo na jaře v roce 1933.
Sazenice se vysazovaly do sponu
100x100 nebo 110x80 a podobně.
Tak pan Matěj vysadil i svůj vinohrad.
Každá sazenice dostala oporu - kůl,
který se dole opálil, aby dlouho vydržel. V této době bylo ve Starých horách vinohradů hodně, ale bylo také
hodně nezvaných hostů. Proto si vinohrady museli vinaři hlídat. Když začal
vinohrad rodit, budil zájem i ostatních
vinařů. Byly to pro ně odrůdy, které
neznali. Když procházeli při hlídaní
vinohrady, tak ochutnávali zrnko po
zrnku, jak střapce postupně dozrávaly, až zůstaly jenom střapiny. To Matěje
naštvalo, tak si sehnal drát a do krajních řádků natáhl po 3 drátech, aby se
nedalo vinohradem příčně procházet.
Poté zjistil, že se mu na ty dráty réva
dobře uchycuje, a proto když sadil
další sazenice, tak už počítal s podélnými řádky i s dráty. V polovině 30. let
přišly zprávy o pěstování révy vinné
19
na drátěnkách v Rakousku, Německu
a jinde. Těch variant bylo hodně a každý si je upravoval podle svého úsudku a možností. Ze všech odrůd, které
Matěj vysadil, vynikla Müller Thurgau.
Na tom se shodli všichni starohorští
vinaři.
Když se hrozny podařily a byly pěkné a nepoškozené, daly se prodávat
i na jídlo, ale muselo se s nimi na trh.
Matějův bratr Vávra měl zrovna jet na
trh do Uherského Brodu s ječmenem
do pivovaru. Pan Matěj zašel za ním,
zda by mu nevzal na vůz hrozny. Ten
napřed souhlasil, ale potom si to rozmyslel, že on takový drek nepoveze.
A tak si to Matěj zařídil po svém. Natrhal tolik hroznů, kolik jich dokázal odvést na kole a ještě si přidal na záda.
Přijel do Brodu, obešel tržiště, aby
získal přehled o cenách a konkurenci, a začal prodávat. Nabízel chrupky,
červené a bílé, Portugalské modré,
Košut, Čabaňskou perlu a další. Nechal zájemce ochutnat a v poledne
měl prodáno. Měl hlad, tak si zašel
do hospody ke Kolerům. Vávra měl už
také prodané a seděl tam s koňařama.
Jak ho Matěj uviděl, šel za ním. Vávra
se ho ptá: „Tož co, už to máš prodané?
A kolik jsi vydělal? Tos myslím rozdal!“
A hned vytahoval peněženku, kolik vydělal on. Matěj ho pochválil, že dobře
prodal, a také vytáhl peněženku na
stůl a dali se počítat. Když to spočítali,
tak se zjistilo, že Matěj vydělal víc než
Vávra. Kvůli tomu s ním Vávra nemluvil
po celý rok.
Když se urodilo, bylo pak potřeba
všeličeho ke zpracování a uskladnění,
například škopek, káď, mlýnek. Pres
si ze začátku půjčoval, ale bečky si
musel nechat udělat. Většinou je objednával u bednáře Dostála (velikosti
5, 16, 20, 25, 57, 66, 80 a 130 litrů).
V pozdějších letech potřeboval větší,
protože je potřebovali i druzí vinaři, tak
se dohodli a objednali je u bednáře
v Nivnici. Přivezli jich pak plný dlouhý žebřiňák. Za protektorátu je však
museli nechat všechny přecejchovat.
Bečky už byly, ale kam je dát? Pár let
putovaly po baráku z místa na místo,
ale nikde to nepasovalo. Chtělo to
sklep! A ten se podařilo vybudovat až
za války. Počátkem války bylo cementu dost, ale o cihly se muselo požádat.
Dostaly je pouze zemědělské stavby,
ale na stavbu sklepa nebyly. Proto se
to muselo udělat tak, že se cihly kou-
20
Hlucké noviny
pily na stavbu hnojiště. Hnojiště se vykopalo, postavilo se betonové, ten se
omítl cementovou maltou a cihly pak
mohly zůstat na sklep. První rok války
lidé všelicos zakopávali z obavy, aby
jim nebylo vše sebráno a něco zůstalo.
Pan Matěj proto zakopal i sud s vínem
v síni. Válka však trvala dlouho a zájemci o víno byli, tak se víno vykopalo
a prodalo.
V roce 1936 se manželům Štefaníkovým narodila Marie (Škorpíková) a tři
týdny před sv. Antonínem v roce 1937
se narodil syn, který měl dostat jméno
Stanislav. Bratři Jaroslav a František (7
a 5 let) jeli v tuto dobu se známými na
voze na pouť ke sv. Antoníčku. Na pouti se ale jeden druhému ztratili a domů
se vrátil pouze Jaroslav. Kdo mohl, ten
se vydal Františka hledat. Pan Matěj
vzal kolo, projel Antoníček, Lhotu, Ostroh, Blatnici, dá se říci, kde se dalo, ale
Františka nenašel. Až večer jel jeden
Hlučan do Boršic a u cesty viděl uplakaného chlapečka. Když mu František
pověděl, že je z Hluku a že se jmenuje
Štefaník, tak ho přivezl domů. Pravděpodobně stres, který manželka pana
Matěje prodělala, měl za následek, že
nejmladší syn zemřel. V roce 1940 se
narodil další syn, který dostal jméno
Stanislav.
Za války, kdy bylo všeho nedostatek, jezdili mlít mouku do Míkovic. Jeli
v noci, po polních cestách, protože
vše bylo zakázané. Bylo také málo práce, proto pan Matěj zkoušel i výrobu
misek, tato se mu líbila a dalo se na
ní i vydělat. Pomalu chystal výsadbu
další části vinice, ale na Moravě ne-
byly sazenice. Proto jel na Slovensko,
do Pezinku. Nakoupil dobře, ale když
se vracel k vlaku, udělali Němci velký
zátah a všechny, co nebyli z Pezinku,
odvedli do velkého skladiště. Pravděpodobně někdo něco ukradl, tak
ho hledali. Během hodiny viníka našli
a všechny propustili.
S kopáním sklepa začal pan Matěj
v zimním období, protože jiné větší
práce nebylo, tak toho využil. Kopal
většinou sám, jenom občas mu někdo pomohl. Když se dostal přes 1 m
hloubky, všiml si na stěně černých vodorovných čar. První ho napadlo, že by
to mohlo být od vody. Zavolal si studnaře a ti mu potvrdili, že se v těchto
místech zadržuje voda nepropustným
podložím. Záleží jenom, kolik naprší,
tak vysoko vystoupí.
Vodu na postřiky nosil pan Matěj
z Bařiny, z járku, to je 400 m daleko
a 40 m vysoko. Pomáhali bratři, kteří
nosili puténku na palici přes ramena.
Nachodili se všichni a vody bylo potřeba čím dál více, jak vinohradu přibývalo. Sklep si pak dokončil sám, ale
studnu, pro kterou se rozhodl, nechal
pro studnaře. Při kopání narazili na
pískovec, proto se nářadí hodně tupilo. Každý večer ho sebral ke kovářovi
Sadílkovi a ráno si ho znova vyzvedl
nakuté. Studna slouží dodnes i se
sklepem, je 7 m hluboká. Další rok si
postavil doma sklep na řepu a v roce
1946 i na víno. Ještě po válce koupil
od sousedů nějaké pozemky, rozšířil
vinohrad, ale vtom se objevil strašák
znárodnění. Nastalo povinné odvádění
kontigentů, vajíčka, mléko, brambory,
obilí a jiné produkty. A také byly tresty
za nesplnění povinných dávek. Přesto
ve vinohradě nad schodištěm do sklepa postavil zděnou búdu a vedle včelín. Úly si dělal také sám. Když je po
letech rodina rušila, našla tam vzkaz.
Pan Matěj napsal na 2 mm tlustý papír,
který dával jako izolaci mezi dvě desky,
tento vzkaz: „Kde vládnou komunisti,
tam je konec života!“
Když se ve vyprávění vrátíme trochu
nazpět, tak v roce 1943 se u Štefaníků
narodila Ludmila (Kadlčková), v roce
1944 Anička (Ředinová, 1944–2006)
a v roce 1951 Antonín. Na padesátá
léta pan Matěj s manželkou neradi
vzpomínali. Říkali, že to bylo období,
kdy člověk nevěděl, jestli se má o něco
snažit, nebo se na všechno vykašlat.
Až v roce 1959 vstoupili do družstva.
Jalovici, les a ornou půdu dali manželé Štefaníkovi do družstva, krávu a vinohrad si mohli ponechat. Pan Matěj
dostal v družstvu nabídku, aby se
staral o stromy v celém katastru JZD
a vysadil vinohrad - pro toto měl pan
Matěj pochopení. Byl vybrán pozemek
„Husí hora“. Ten se prohnojil, provedla
se rigolace a mohlo se sadit. Sazenice se objednaly na okrese pro všechny zájemce najednou. Každý si řekl,
co chtěl, pan Matěj si objednal mezi
jinými Müller Thurgau. Do této chvíle
si o tento druh nikdo neřekl. Chvíli se
domlouvali, kde tento druh sehnat,
žádná révová školka jej neměla, a tak
ho okresní národní výbor objednal
z Rakouska. Při výsadbě a po zastřižení sazenic se všechna očka odvezla do
šlechtitelské stanice v Polešovicích na
množení. Vinohrad se postupně rozrůstal až na 26 ha. V roce 1970 odešel pan Matěj do důchodu a potom se
už staral, dokud mu jeho síly stačily,
pouze jenom o včely a svůj vinohrad.
Snad proto, že celý život poctivě pracoval, se dožil krásných 92 let. Dnes
jeho vinohrad spravuje jeho nejmladší
syn Antonín, spoluautor vzpomínek na
svého otce. Neexistuje už ani družstevní vinohrad, který byl postupně rozprodán soukromníkům.
Zakladatele hluckého vinohradu
Matěje Štefaníka většina lidí v Hluku
nezná, proto jsem potěšen, že jsem
o jeho tvrdém, ale krásném životě
mohl napsat pár řádků.
Na základě vzpomínek Antonína
Štefaníka zpracoval Antonín Zlínský
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
21
V lednu 1981 měl křtiny malý Matěj Štefaník, syn
Antonína Štefaníka a Vlasty Štefaníkové –Mléčkové.
Jako kmotři mu byli na obrázku zleva: Matěj Dohnal,
Matěj Mitáček, Matěj Dufka, Matěj Kučera, Matěj
Nemrava, Matěj Jelének a Matěj Štefaník. Sedící je
Antonín Štefaník a Vlasta Štefaníková–Mléčková
s malým novorozenětem. Nejmladší z tehdejší generace hluckých Matějů byl v této době Matěj Jelének,
kterému tehdy bylo 56 let. Malý Matěj dostal od kmotrů 500 Kč na vkladní knížce, 1 l slivovice s přáním
a hračku medvěda.
A. Zlínský
Vavřinec po více jak padesáti letech
O svatovavřineckých hodech, v den
sv. Vavřince 10. 8., oslavil místní kostel
velký svátek. Kromě tradičních hodových oslav a sváteční mše svaté byly
v hluckém kostele pokřtěny dvě děti
– dvojčátka – Vavřinec a Zdislava Salanci narození 1. července. V dnešní
moderní době jména neobvyklá, přesto krásná. Třebaže v dřívějších dobách
bylo jméno Vavřinec a Vavřin časté,
v hlucké matrice je naposled zapsáno
v roce 1958. Na křest svého jmenovce
přijal pozvání také Vavřin Dufka, který
4. 8. oslavil 80. narozeniny. Dvojčátkům, jejich rodičům i panu Dufkovi
přejeme pevné zdraví!
IMat
Foto: Štěpán Mitáček
Hlucká farnost má nového duchovního správce
Ve čtvrtek 25. července byl oficiálně
uveden do funkce nového duchovního správce farnosti Hluk P. Mgr. Josef Janek, který přišel z Uničova. Jak
svým farníkům prozradil při mši svaté,
Slovácko pro něj není neznámým krajem. Začínal jako kaplan ve Strážnici,
poté deset let spravoval farnost ve Veselí nad Moravou. Svěřil se, že je mu
blízký kraj kolem poutního místa sv.
Antonínka.
Josef Janek tak po osmnácti letech
vystřídal Jaroslava Kapuše, kterého
Arcibiskupství olomoucké povolalo do
Prakšic.
IMat
www.mestohluk.cz
22
Vzpomínky
Hlucké noviny
Společenská kronika květen - srpen
NAROZENÍ:
ÚMRTÍ:
SŇATKY:
Květen
Ester Žůrová
Eliška Bartošová
Laura Hájková
Tadeáš Hlůšek
Barbora Mikulášková
Karin Konečná
Veronika Mitáčková
V měsíci březnu zemřel
Roman Bachan
– omluváme se rodině
za opomenutí uvedení
v minulém čísle
Červen
Tomáš Gál – Iveta Suchánková
Martin Mančík – Michaela Řiháčková
Petr Šácha – Kristýna Filípková
Červen
Adam Říha
Natálie Uhlířová
Jiří Galda
Nikola Bachánková
Nikol Schmeisterová
Tereza Mirošová
Červenec
Vavřinec Salanci
Zdislava Salanci
Sofie Hapalová
Tobiáš Málek
Daniel Zvozil
Srpen
Lucie Štipčáková
Jan Křapa
Květen
Jaroslav Mitáček
Karel Bartolšic
Červen
Ludmila Dičérová
Marie Šumberová
Červenec
Miroslav Kůta
Františka Šuránková
Srpen
Jana Mináříková
Karolina Šuráňová
Antonín Hruban
Anna Mitáčková
Jakub Štefaník
Červenec
František Dečman – Ingrid Mitáčková
Srpen
Bronislav Martykán – Hana Šumberová
František Anger – Lenka Juřeníková
Nicholas Michael How – Florina-Mihaela
Bacterová
Jan Kadlček – Monika Kubinová
Petr Mikulec – Anna Lorenz
Sestavila Ludmila Horáková
Foto: Petra Bánovská
Vítání občánků 3. 8. 2013
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
Vzpomínka krásná a milá nám, tatínku, na Tebe
jen zbyla. Léta s Tebou prožitá nás budou provázet do konce života.
Dne 12. října 2013 vzpomeneme nedožité 95.
narozeniny našeho tatínka, tchána, dědečka,
pradědečka a prapradědečka, pana Františka
Mitáčka. S láskou vzpomínají dcera a synové s rodinami.
noučata.
Neplačte pro mě, měl jsem vás rád, já do rajské zahrady odešel navždy spát.
Dne 9. října 2013 vzpomeneme 3. výročí úmrtí,
co nás nečekaně opustil můj manžel, dědeček,
bratr a strýc pan Josef Švanda z Hluku. Stále
vzpomíná manželka a děti s rodinami, sestra
Drahoslava a ostatní příbuzní.
Dne 19. srpna 2013 jsme vzpomněli nedožitých 80. let paní Ludmily Štefaníkové. Za
tichou vzpomínku děkují dcera, syn a sestra
s rodinami.
Čas plyne, vzpomínka zůstává.
Dne 6. srpna 2013 uplynulo 10 let, co nás navždy opustil manžel, tatínek, tchán, dědeček
a pradědeček, pan Jan Dohnal. Za tichou
vzpomínku děkují manželka Jiřina, syn s rodinou a dcera s rodinou.
Kdo lásku a dobro rozdával, ten neodešel, ale žije
v našich srdcích dál.
Dne 25. srpna jsme vzpomněli 20. výročí úmrtí
naší maminky, babičky a prababičky, paní Marie Konečné. S láskou vzpomínají dcera Marie
a Ludmila s rodinami.
Kdo v srdcích žije – neumírá.
Dne 28. srpna 2013 jsme vzpomněli nedožitých 90 let paní Růženy Směšné a zároveň
3. září 2013 tomu bude 19 let od jejího úmrtí. S láskou vzpomínají a za vzpomínku děkují
dcera Anna a syn František s rodinami.
Kdo v srdcích žije – neumírá.
Dne 29. 11. 2013 uplyne 25 let
od úmrtí našeho tatínka, pana
Antonína Hájka a dne 5. 11.
2013 uplyne 20 let od úmrtí
naší maminky, paní Anny Hájkové. Děkujeme všem, kteří jste je znali a věnujete jim tichou
vzpomínku. S láskou a úctou vzpomínají dcera Marie a dcera
Anna s rodinami a zeť Jaroslav s rodinou.
Žádný čas není tak dlouhý, aby dal zapomenout.
Dne 28. října 2013 tomu budou 3 roky, co nás
navždy opustil náš manžel, tatínek, dědeček
a pradědeček, pan Antonín Nemrava. Za tichou vzpomínku děkují manželka, syn a dcery
s rodinami.
www.mestohluk.cz
23
Kdo lásku a radost rozdával, ten nezemřel a žije
s námi dál.
Dne 12. 8. 2013 uplynul 1 rok, kdy nás navždy
opustil můj drahý manžel, tatínek, dědeček
a pradědeček, pan Josef Tarnoczy. S láskou
vzpomínají manželka, děti, vnoučata a pravJe těžké uvěřit tomu, že už se nikdy nevrátí
domů.
Dne 11. září 2013 vzpomínáme 2. výročí úmrtí pana Antonína Minaříka. Kdo jste ho měli
rádi, vzpomeňte s námi. Děkuje manželka
Marie a celá rodina.
Čas tiše plyne, jen vzpomínky zůstávají.
Dne 9. srpna 2013 jsme vzpomněli nedožitých 75 let pana Jana Jelénka. 19. července
uplynulo 9 let od jeho úmrtí. Za tichou vzpomínku děkuje manželka, synové s rodinami
a ostatní příbuzní.
Žádný čas není tak dlouhý, aby dal zapomenout.
Dne 2. listopadu 2013 vzpomeneme 25. výročí úmrtí mého manžela, pana Jana Nemravy. Za tichou vzpomínku děkuje manželka
s rodinou.
Kdo Tě znal, vzpomene, kdo Tě měl rád, nezapomene.
Dne 12. září 2013 vzpomeneme 1. výročí
úmrtí paní Marie Dufkové. Za tichou vzpomínku děkuje manžel a synové s rodinami.
Čas tiše plyne, ale vzpomínka
v našich srdcích stále žije.
Dne 1. září 2013 jsme vzpomněli 15. výročí úmrtí našeho
tatínka, syna a bratra, pana Jiřího Smaženky ml. Současně
jsme 28. dubna 2013 vzpomněli 8. výročí úmrtí jeho otce
pana Jiřího Smaženky. Vzpomíná celá rodina.
Nic víc, než kytičku květů na hrob Ti můžeme dát
a stále vzpomínat.
Dne 29. září by se dožil 90. let můj manžel,
náš tatínek, dědeček a pradědeček, pan František Bachánek. S láskou a úctou vzpomínají
manželka, dcery, syn a snacha s rodinami.
Dne 26. listopadu 2013 uplyne 10 let od úmrtí našeho otce, pana Josefa Křiváčka.
S láskou vzpomínají synové Josef, Petr a Pavel s rodinami.
24
Hlucké noviny
Odešel tiše, jako když hvězda padá, zůstala bolest, která neuvadá.
Dne 26. října vzpomeneme smutné 17. výročí úmrtí našeho drahého manžela, tatínka,
dědečka, bratra, švagra a strýce, pana Jana
Šimčíka. Za vzpomínku děkují manželka, děti
Odešels, ale zůstal jsi v srdcích těch, kteří Tě měli
rádi.
Dne 15. září 2013 tomu budou 2 roky, co nás
navždy opustil pan František Šimčík. Za tichou vzpomínku děkuje celá rodina.
a celá rodina.
BLAHOPŘÁNÍ
Dne 4. srpna 2013 oslavil 80. narozeniny náš
otec, dědeček a pradědeček, pan Vavřin
Dufka. Hodně zdraví a Božího požehnání do
dalších let mu přejí synové s rodinami.
Dne 13. srpna 2013 oslavila 85 let naše maminka, babička a prababička, paní Marie Pospíšková. Stálé zdraví a Boží požehnání jí ze
srdce přejí děti s rodinami.
Dne 10. srpna 2013 oslavil můj manžel, náš
dědeček, pan Josef Huspenina životní jubileum - 80 let. „Za všechno Tobě vřelý dík.“ Hodně zdraví, štěstí a pohody Ti ze srdce přeje
manželka, dcera s rodinou a syn s rodinou.
Dne 23. září 2013 oslaví své
90. narozeniny náš otec, dědeček a pradědeček, pan
František Podlas a dne
16. září oslaví své 84. narozeniny naše maminka, babička
a prababička, paní Ludmila Podlasová. Do dalších let
všechno nejlepší, hodně zdraví a Božího požehnání ze
srdce přejí dcery a syn s rodinami.
Dne 2. října 2013 oslaví manželé Ludmila a František
Podlasovi 65 let společného života. Za lásku a starostlivost jim děkují a do dalších let zdraví a Boží požehnání
přejí dcery a syn s rodinami.
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
Poutní cesta Tibetem s Lenkou
V průběhu roku se v Hluku uspořádá
několik zajímavých besed. Pokud je
hostem rodilí Hlučan, bývají obzvláště
příjemné a plné očekávání. Nejinak
tomu bylo na sklonku června, kdy pozvání přijala Lenka Krobová, rozená
Kupková.
Lenka má ráda hory a ráda cestuje.
Lákají ji místa, kam se člověk nedostane s komfortem, na který jsme zvyklí
z našeho každodenního života. V roce
2012 se proto vydala se svým manželem do oblasti Himaláje. Ústředním
tématem Lenčina povídání byla jejich
pouť kolem Kailáse – posvátné hory
pro několik asijských náboženství a vůbec nejposvátnější hory pro budhisty.
Působivé vyprávění plné zajímavých
cestovatelských detailů doprovázely
Lenčiny fotografie, které umožnily nahlédnout do každodenního života Tibeťanů. Věříme, že beseda s Lenkou
nebyla poslední a zase někdy přijede
a procestujeme s ní další zajímavý koutek světa .
Imat, Foto: Michaela Beníčková
Bazar krojů
Máte doma kroje a krojové součásti,
které už nepotřebujete? Nebo vám naopak k úplnému kroji něco schází? Ve
dnech 31. 10. – 1. 11. 2013 pořádají
Město Hluk a hlucké informační centrum Bazar krojů.
31. 10., 10.00 – 17.00 shromažďování
krojů (malý sál na tvrzi)
1. 11., 12.00 – 17.00 prodej a nákup
17.00 – 18.00 vyzvednutí neprodaných
věcí
Informace na tel. č. 608 049 983,
nebo osobně na informačním centru
Města Hluk.
www.mestohluk.cz
25
26
Hlucké noviny
HLUCKÝ SPORT
Hlucký armwrestling patří nadále mezi nejlepší v ČR
Do další sezóny vstupují hlučtí pákaři s velkými ambicemi. O plánech
nejúspěšnějšího hluckého sportu
jsme si povídali s Dušanem Tesaříkem – duší armwrestling klubu Hluk.
na které vybojoval Martin Vodák první
a třetí pozici. Zisk pěti zlatých medailí
na mezinárodní Golemově ruce v Dubňanech pak byl jen pomyslnou třešničkou na dortu.“
se věnuju denně. Letos bych se chtěl
hlavně prezentovat na akcích typu již
zmiňovaného EVLS Prague Open,
nebo na soutěžích s mezinárodní
účastí.“
Vraťme se ještě k loňské sezóně.
Byl jsi s ní spokojen?
„Jsem rád, že znovu nejde říct nic
nového, než že se sezóna opět vyvedla dle očekávání. I když si dali sportovní přestávku naše dlouholeté opory
Adam Vrtal a Milan Miroš, tak i tak se
povedlo získat desítky cenných kovů,
jak na domácích, tak i na mezinárodních soutěžích. Vrcholem našeho snažení byl pak zisk 8 titulů mistrů ČR na
šampionátu v Kosticích. Tam se ještě
podařilo získat 4 tituly vicemistra ČR
a šest třetích míst. Co se týče úspěchů
na mezinárodním poli, tak vše podtrhuje senzační seniorský bronz Martina
Vodáka z ME v Litvě a další bronz v kategorii grand masters na MS v Brazílii,
o který se postaral Jarda Štůsek. Dalším vrcholem byla pak Senecká ruka,
Jak se dařilo tobě osobně?
„Mně se povedlo zvítězit na pákařských soutěžích v rámci velkých kulturistických soutěží v ČR (Grand Prix
Pepa Opava), nebo dokonce v rámci
evropské mega akce EVLS Prague
Open (největší kulturistická akce v Evropě). Na Senecké ruce jsem získal
bronz a také se musím pochlubit jedním velkým skalpem – porazil jsem
totiž největší legendu páky Američana
Johna Brzenka!“
Jak se připravují „přespolní“ členové klubu, kteří závodí za Hluk?
„Kromě společného tréninku nad
stolem, který máme jednou týdně, se
každý připravuje individuálně. Ono to
ani jinak nejde, když je Martin Vodák
v Brně, Lenka Vojtková v Troubkách
a Jarda Štůsek s Alešem Studénkou
ve Vsetíně.“
Jak se připravuješ na novou sezonu?
„Změnil jsem léta zavedený způsob tréninku a doufám, že to přispěje
k dalšímu zlepšení. Trénuju třikrát až
čtyřikrát týdně partie důležité pro páku
– předloktí a zápěstí. Nácviku rychlosti
Dušan Tesařík a jeho cenný skalp Američan John Brzenk.
Jaké má klub letos cíle?
„Minimálně navázat na úspěchy
z loňské sezóny.“
Jaký máte nejbližší turnaj?
„Světová asociace armwrestlingu již
minulý rok změnila dlouholetou podobu svého kalendáře, takže se mistrovství světa koná již nyní v září a mistrovství Evropy v květnu. Takže začínáme
paradoxně vrcholem, kterým je světový šampionát v Polsku.“
Co ty osobně považuješ za vrchol
letošní sezóny?
„Pokud zdraví a finance dovolí, tak
bych se chtěl společně s Martinem
Vodákem zúčastnit jedné ze třech
největších profesionálních soutěží na
světě, kterými jsou turnaj A1 v Moskvě, Nemiroff World Cup ve Varšavě
nebo UAL Profesional, který se koná
pravidelně ve městech po celých
Spojených státech amerických. Dále
je zde samozřejmě i mistrovství Evropy v Azerbajdžánu a další mistrovství
světa, tentokrát v Litvě. Takže kalendář mezinárodních turnajů je opravdu
letos nabitý a určitě se budu chtít na
nějakém z nich výrazněji prezentovat.“
Karel Bojko
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
27
„Chtěla bych medaili z republikového šampionátu“
Jednadvacetiletá stolní tenistka
Aneta Kučerová, dvojnásobná držitelka ocenění „Sportovec města
Hluk“ za rok 2011 a 2012, vstupuje
do své patnácté sezóny v dresu hluckého Spartaku.
Jak se připravuješ na novou sezónu?
„Nejdříve jsem v červenci absolvovala týdenní soustředění v Hluku s klukama ze Zlína. Poté jsem se připravovala
v reprezentačním centru v Havířově
a rovněž jsem se zúčastnila reprezentačního soustředění žen ve Frýdlantu
nad Ostravicí. Tento rok jsme neměli
žádnou společnou kondiční přípravu,
takže jsem se, co se týče fyzičky, připravovala sama.“
Jak hodnotíš tréninky ve středisku
v Havířově, kde i celoročně žiješ?
„Trénujeme dvakrát denně, přes
prázdniny dokonce třikrát denně.
V Havířově trénuje celá naše ženská
špička, takže tréninky jsou tam nejlepší v republice.“
Jsi nejlepší hráčkou Spartaku
Hluk. Jaký si letos dává družstvo cíl
v extralize?
„S Monikou Jančovou (druhá hráčka Hluku) letos žádné přehnané ambice nemáme, protože na pozici naší
třetí hráčky se budou střídat tři mladé
holky, které sice letos byly členkami
reprezentačního kádru kadetek, ale
extraligu nikdy nehrály. Takže bych to
tipla na umístění někde kolem šestého
místa.“
A tvé individuální cíle?
„Chtěla bych přivést medaili z Mistrovství ČR. Hrozně ráda bych získala
medaili z dvouhry, ale vím, že to bude
nesmírně těžké. Spokojená proto
budu s medailí ze čtyřhry nebo mixu.
V extraligové úspěšnosti bych se chtěla oproti minulé sezóně zlepšit, neboť
jsem prohrála docela dost zápasů, které bych prohrávat neměla.“
Karel Bojko
Hospodský beach volejbal – letní zábava hluckých hostinských
Mnoho z vás si jistě někdy položilo
otázku, kolik je vlastně v Hluku hostinců,
restaurací a „náleven“. Myslím, že zejména v létě můžeme napočítat úctyhodné
číslo. Každého ihned napadne, zda jsou
hospodští rivalové, nebo spolu kamarádí.
Jednou za rok jsou nejen přátelé, ale také
soupeři, neboť proti sobě stojí ve volejbalovém souboji. Toto sportovní klání se stalo
tradicí, která trvá již tři roky. S myšlenkou
sportovně poměřit síly a utužit přátelské
vztahy přišel hlavní pořadatel a zakladatel
Pavel Dufka, který rád turnaj organizuje.
Letos se jej zúčastnili: Zámecká kavárna,
www.mestohluk.cz
Restaurace na sportovní hale,
Obecní restaurace, Pizzerie, Palermo, Euro. Již potřetí vyhrál
personál ze Zámecké kavárny na
tvrzi, takže putovní pohár zůstává
stále na stejném čestném místě.
V příštím roce se uskuteční další
ročník, opět v pondělí (kdy mají
restaurace zavírací den). Organizátoři srdečně zvou další hlucké
hospody.
IMat
Foto: Michaela Beníčková
28
Hlucké noviny
FREESTYLE
Jak už tomu bývá zvykem, konec
srpna patří v Hluku freestylovému
dění. Ne jinak tomu bylo i letos.
V tomto roce jsme se rozhodli jen pro
menší exhibici bmx kol a malých motorek zvaných pitbike. Akce se konala
v sobotu 24. srpna na městském stadionu. Při exhibici vystoupilo 9 jezdců
z více koutů České republiky, kteří si
za své triky vysloužili potlesk od hojného publika. Jako hlucké hvězdy
se představili Štěpán Dohnal, Jakub
Hrabal a Libor Jelének, kteří pobavili diváky na maximum. Po ukončení
akce jsme se přesunuli do blízkého
klubu Palermo, kde pokračovala afterparty. Všem, kteří přišli, děkujeme
a těšíme se na další ročník.
Z. Fusek
Foto: Lukaš Baroň
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
Kemp Michala Kadlece 2013
Obrovský zájem mladých fotbalistů
provázel letošní Kemp Michala Kadlece 2013. Pro vysoký počet uchazečů,
jej organizátor Aleš Zlínský rozdělil na
dva turnusy - do prvního turnusu se
přihlásilo 66 dětí, ve druhém trénovalo
48 dětí.
Kromě tréninků, koupání v měst-
www.mestohluk.cz
ském koupališti a táboráku, si mohli
chlapci pobesedovat s Ondrou Pavelcem, brankářem hokejového národního mužstva ČR a pozdravit se
s brankářem 1. FC Slovácko Dušanem
Melichárek.
IMat
Foto: Štěpán Mitáček
29
30
Hlucké noviny
Hlucké noviny. Vydává Město Hluk, Hřbitovní 140, 687 25 Hluk, IČ: 00290939. Počet výtisků 850 ks.
Grafické zpracování COMMART, reklamní a komunikační agentura, www.commart.cz, tisk ANP, Staré Město.
Autor ornamentů Vladimír Šácha.
Příspěvky zasílejte na MÚ Hluk Ing. Jitce Vackové, nebo Mgr. Ivetě Mátlové na e-mail: [email protected].
Noviny řídí redakční rada. Příspěvky čtenářů neprochází jazykovou úpravou. Redakce si vyhrazuje právo na krácení příspěvků.
Uveřejněné názory a stanoviska nejsou vždy totožné s názory redakce.
Vychází čtvrtletně. Povoleno Ministerstvem kultury ČR pod č. MK ČR E 131 01.
Toto číslo vychází k 16. 9. 2013. Uzávěrka příštího čísla je 20. listopadu 2013.
www.mestohluk.cz
Z Pohádky do pohádky
Poslední sobotu v srpnu se hlucké děti přímo pohádkově
rozloučily s prázdninami. Jedenáct spolků a organizací
(Spolek rodičů a přátel školy, skauti, rybáři, divadelní spolek Emil, Dům dětí a mládeže, Marie Králíková
a Hanka Jackivová spolu s dětmi z dramatického kroužku ZŠ, mateřská škola, hasiči, Fauna Hluk, Martin
a Petr Lekešovi s historickými vozy, Město Hluk a občerstvení Ondřej Kotačka) pro ně připravilo pohádkové
putování kolem potoka Okluky. V průběhu cestování si
děti procvičily své dovednosti, mohly si prohlédnout nejen hasičské auto, ale také vojenské vozy a poznat dravce
ze stanice Antonína Koňaříka.
IMat
Foto: Lukáš Baroň
Léto budiž pochváleno!
32
Hlucké noviny
V letošním horkém létě bylo městské koupaliště otevřeno 57 dnů a navštívilo jej přes 30 500 návštěvníků.
Foto: Štěpán Mitáček