Zdravíme vás v novém školním roce!

 Zdravíme vás v novém školním roce!
Ahoj!
Tak je tu další školní rok a my už zase sedíme v lavicích, učíce se novým
vědomostem. Tím pádem přichází i podzimní číslo školních novin! Doufáme, že jste si
prázdniny užili všichni! Máme pro vás změnu! Je tu nové složení redaktorek školních
novin. Už to nejsou děvčata z bývalé 8.A. My jsme z letošní 8.A. Jsme opět tři.
Adéla Becková (A), 13 let, Magdalena Šrůtová (M), 13 let a Hana Štětková (H), 14
let. Tudíž zkratka nás tří je „AMH“. My tři jsme převzaly školní noviny a doufáme,
že se vám budou naše noviny líbit!
Proč AMH? Zkratka „AMH“ je jako Adéla, Magdalena, Hana. Ale přišly jsme
k tomu naprosto jinak! Na známém Facebooku je stránka, která se jmenuje „Au
Moje K…“. No, vy víte. My jsme to trošku okopírovaly, a jelikož nás už toho učení
také bolí hlava, vzniklo z toho „Au Moje Hlava“ neboli „AMH“. Shodou náhod jsou
to i začáteční písmena našich jmen, tak proč ne?
POZOR!
Školním novinám jsme vymyslely nový název! Aby to taky nebylo pořád
to samé, že?  Dříve se naše noviny jmenovaly „Školní Lupeny“, my jsme je
přejmenovaly a teď jsou to „Jungmannoviny“! Později jsme si všimli, že takto už se
školní noviny jmenovaly, ale nám se tento název líbí, takže ho tu máme opět!
Doufáme, že se vám náš nový název také líbí.
Kdo by to čekal?!
Aneb R.I.P.hokejisté
Ano, všichni už samozřejmě víme o té strašlivé tragédii co se stala. Že
celé letadlo, ve kterém byli hráči hokejového týmu Lokomotiv Jaroslavl
se zřítilo. Bylo tam 45 lidí. Přežil pouze palubní inženýr, Alexandr
Sizov, jinak všichni ostatní zemřeli. Byli tam i tři čeští hokejisté a
jeden slovenský. Karel Rachůnek, Josef Vašíček, Jan Marek, slovenský
Pavol Demitra a spousta dalších, za které držíme smutek. Nejmladšímu
hokejistovi bylo pouhých 20 let. A to Sobčenku Daniilovi, ruskému
útočníkovi. Ten osudný
letoun Jak-42 se zřítil
ve středu, sedmého září
ve čtyři hodiny místního
času z výšky přibližně
půl kilometru a rozlomil
se. Dopad letadla
provázelo několik
výbuchů. Zřítilo se na
dětskou pláž u řeky
Volhy.
Pro český hokej je to významná ztráta, byli to jedni z našich nejlepších
hráčů. Společně s celým týmem vyhráli na olympijských hrách, minulý
rok vyhráli dokonce Mistrovství světa v hokeji a letos vyhráli bronz.
Hokejem Dokázali pro náš národ mnoho a my jim za to děkujeme.
AMH
Domácí nudličky
(do polévky)
Budeme potřebovat:

1 lžička oleje


1ks vejce
100g hrubé mouky

Špetka soli
Příprava: Na kuchyňském válci si zaděláme nejprve těsto. Těsto je velmi
jednoduché, výše uvedené ingredience smícháme dohromady. Olej do těsta
přidávám, protože se nudličky potom nelepí k sobě. (Někdo tvrdí, že do
domácích se olej přidávat nemá,
někdo přidává vodu.) Těsto řádně
propracujeme, aby bylo poddajné,
a poté těsto rozválíme na tenkou
placku. Placku musíme nechat
proschnout. Na řadu přijde
krájení. (Existují i stroje, které to
udělají za vás.) Pokud něco
takového nemáte doma, nezbývá
nic jiného než si placku rozkrájet
na pláty (podle toho jak chcete mít
dlouhé nudličky). A potom už jen
z plátů krájet nudličky, doporučují
se tak zvaně „vláskové“ nudličky. Potom stačí nudličky chvíli povařit a přidat do
polévky.
Proč zrovna nudličky? Málokdo je umí a málokdo je sám dělá. Je to škoda,
chutnají mi mnohem více než kupované. Určitě doporučuji. (H)
AMH
Palačinky
Přísady: 2 vejce
200 g hladké mouky
špetka soli
400 ml mléka
olej
Postup: Do nádoby rozklepneme 2 vejce a našleháme.
Přidáme špetku soli, přilijeme mléko a nakonec
přidáme připravenou mouku. Důkladně
promícháme. Připravíme si pánev, na kterou dáme
olej. Necháme rozpálit a odběračkou naléváme na
pánev, aby nám vzniklo tenké kolečko, které
osmažíme, poté opatrně otočíme a osmažíme i
z druhé strany. Opatrně položíme na talíř a
možno potřít marmeládou, nutelou apod. Poté
srolujeme a dochutíme dle libosti.
Dobrou chuť! (A)
AMH
Berounské Letorosty
Dne 17.9.2011 se uskutečnily již dlouho očekávané Berounské Letorosty a
my tu máme Interview s žákem třídy 9.A. Alešem Répášem!
AMK - Ahoj! Takže, jak bychom začali? Líbily se ti letošní Berounské Letorosty?
AR - Ano, jsem rád, že jsem tam byl.
AMK - To je dobře. Jaká kapela se ti nejvíce líbila?
AR - Visací zámek se mi nejvíce líbili, byl jsem tam na nich, byly opravdu super, chtěl bych
je vidět ještě jednou.
AMK - Některé z našich redaktorek tam byly také, bylo to opravdu skvělé. S kým jsi tam
byl?
AR - Byl jsem tam se svým kamarádem Filipem, který mě tam pozval.
Ještě jsem tam byl s Honzou, Vaškem a Majdou.
AMK - I s jednou naší redaktorkou tedy. Byl jsi tam až úplně do konce?
AR - Ano, úplně do konce. Když už tam jednou jdu, tak ať na dlouho, abych si to užil.
AMK - Jistě, tak to má být! Máš nějaký významný zážitek z tohoto festivalu?
AR - Můj největší zážitek byl nejspíš celý den, byl tak super, že chudák ti, kteří tam
nebyli... Když přišel Visací Zámek na řadu, to byl skvělý okamžik! I se svými kamarády
jsem si dobře užil, byl to super den, jinak to říct ani nejde.
AMK - To jsme rádi, že si to líbilo, chtěl bys jít i příští rok?
AR - Samozřejmě že ano, nezapomenutelný den, který se musí zopakovat.
AMK - Po kolikáté jsi byl na Letorostech?
AR - Pokud se nemýlím, tak podruhé, jednou jsem byl na letorostech kdysi dávno, ale to
jsem tam byl doslova sám a nebavilo mě to.
AMK - Aha, to samozřejmě chápeme. Je něco co by jsi na Letorostech změnil?
AR - Ano, pár věci nebylo domyšlených, třeba měli hrozně málo místa mezi pódiem a
stánky, a to mi přišlo divný, a taky měli kontrolu pití, tam pití nedostaneš, oni by ti ho
vzali u vchodu, tak to ještě mi vadilo.
AMK - To je pravda. A jinak byl festival vydařený?
AR - Byl dobrý, ale taky bych chtěl dodat, že by měli přidat víc známých skupin, například
podle mě jediná dobrá skupina byli Visací zámek. Mohli přidat třeba Coccote minute,
Rybičky 48, Kabáty, nebo něco.
AMK - Každý rok je jen málo oblíbených kapel. Jsme moc rádi za to, že jsi nám odpověděl
na naše otázky. Děkujeme a ahoj.
Berounské Letorosty byly opravdu velmi vydařené! I to počasí se povedlo a
bylo ještě teplo. Těšíme se na příští rok! :) (M)
AMK
Ptali jsme se…
Co jsi dělal/a o prázdninách?
Antonie Hošková (9.A)
No byla jsem na táborech..Já nevím.
Anna Ejsmanová (9.A)
Byla sem s rodičema ve
Špindlerově Mlýně, a pak
na táboře, a pak každej
tejden někde
s kámošema.
Nela Halaburdová
(8.A)
Hrála jsem golf a jezdila
po turnajích. Celkem jich bylo 35. Jo a také jsem byla na
chalupě s babičkou a dědou.
Aleš Répáš (9.A)
Já byl doma. A taky jsem byl na Slovensku, 4 dny, ale
byla to hrůza.
Lenka Klierová (8.B)
Já jsem byla na táboře s kamarády a na dovolené
s rodinou.
Michal Uhrin (9.A)
Byl jsem u babičky, bratránka, chodil jsem na koupaliště
jezdil jsem na kole..Byl jsem na Slovensku a v Egyptě a i
doma.
(M)
Rybičky 48
Česká punkrocková kapela, která vznikla v Kutné Hoře roku 2002.
Časem se o Rybičkách začalo vědět v okolí Kutné Hory. V roce
2003 vydali své první demo a hned následující rok neboli roku
2004 vydali už první cd „Krasnaja znova“. Lidé se víc a víc o
Rybičkách dozvídali a tím vlastně začali být slavnější. V létě
tohoto roku třeba dělali předskokany punkové kapele The
Offspring…… Letos na konci září dokonce vydali novou desku
s názvem „Deska Roku“ která je velmi moc povedená. Doufám, že
tahle kapela bude známější a známější, protože by této dobré
kapely byla velká škoda.. 
Členové kapely: Kuba – Baskytara, zpěv
Petr - Kytara, vokály
Ondra – Bubny
(H)
AMH
VTIPY
Blondýnka se zrzkou seděly v baru a koukaly na zprávy o šesté.
Ukazovali reportáž o sebevrahovi, který stál na mostě a vyhrožoval,
že skočí dolů. Blondýnka povídá: "Hele, vsaď se, že neskočí." "Dobře,
o kilo. Já si myslím, že skočí." No, a chlápek skočil. Tak blondýnka
vysolila kilo a zrzka říká: "Ne, to nejde, já si to nevezmu. Jsi přece
moje kámoška." "Ber, sázka je sázka." "Hele, musím se ti přiznat, že
jsem tohle už viděla ve zprávách v pět, takže si nemůžu vzít výhru."
"Já to taky viděla už v pět, ale nikdy bych si nemyslela, že skočí
znovu."
Blondýnka se ptá na ulici: "Pane, prosím vás, kolik je hodin?" "Je čtvrt
na čtyři." Blondýnka jen kroutí očima a říká: "Víte, to je divné. Ptám
se na tohle celý den a pokaždé dostanu jinou odpověď."
Mladá slečna přišla k doktorovi a povídá: "Pane doktore, musíte mi
pomoct, všechno mě bolí." "Jak to myslíte, všechno? Buďte trochu
konkrétní." Slečna se dotkla prstem ucha a vykřikla bolestí. Pak se
dotkla kolene a zas, dokonce i dotek tváře bolel. Doktor se na ni tak
zamyšleně podíval a říká: "Vy jste přírodní blondýnka?" "Ech, jo,
pročpak?" "Já si to hned myslel. Máte zlomený prst."
Rozhovor s atletkou
Ptali jsme se koho? – Kateřiny Pelichovské
Jakému sportu se věnuješ? - Atletice
Jak dlouho? – Už to budou čtyři roky.
Jaký máš největší úspěch? – Byla jsem na evropském kole, umístila jsem se
na dvacátém místě v disciplíně 60m sprint z 85 účastníků.
Jak často trénuješ? – 4x do týdne.
Máš nějaké představy do budoucna? – Nikdy jsem o tom nepřemýšlela,
nevím :D
Proč tě tento sport baví? – Můžu si na tomto sportu vybít energii.
Proč sis vybrala zrovna
atletiku? – Protože dobře běhám
a hlavně ráda.
Máš nějaké kamarády
z atletiky? – Těch je..
Doporučila bys tento sport
kamarádům? – Ne, nechci je tam
vidět :D
Filmy,
filmy,
filmy…
Tento článek bude zaměřený na filmy a novinky. Začnu nějakými vtipnými. Film, u
kterého jsem se nejvíce zasmála, byl asi „Ten největší“ (Big Stan) – pro ty co
neviděli, je to natočené ve vězeňském prostředí, hlavní roli obsadil Rob
Schneider, v neposlední řadě si také zahrál David Carradine a Jennifer Morrison.
Některé hlášky jsou opravdu k nezapomenutí, doporučuji. (Další takový film je
„Hurá do basy“.)
Teď nějaký český. Nejvtipnější mi asi přijde Ro(c)k podvraťáků, sice je to
postarší film, ale myslím, že se povedl, hlavně co se vtipného obsahu týče.
Odbočím. Pokud se chcete kouknout na dobře zpracovaný akčňák doporučuji film
Wanted, mně se velice líbil, efekty jsou tam suprové a děj také. Zahrála si tam
Angelina Jolie a James McAvoy.
NOVINKA – Sice je to seriál. Sice vyšlo zatím jen pár dílů s českými titulky. Už
teď u mnoha lidí získal velký zájem. Seriál se jmenuje Terra Nova podle Stevena
Spielberga. Začátek vás přinese do naší budoucnosti (tuším něco okolo roku
2150). Naše planeta už je zcela zničená a lidé musejí ven chodit v dýchacích
maskách, aby nedýchali prach všude kolem. Ovšem se naskytne portál do
minulosti, kde chtějí někteří vyvolení začít znovu, jako druhou šanci. Tam už se
samozřejmě dostanou všichni hlavní hrdinové a budou čelit nástrahám a
dinosaurům… (H)
Podzimní pohádka
Kdysi dávno rostly na zemi stromy, které byly věčně zelené a ani v zimě
neshazovaly své listí. V těch dobách žil zlatník a šperkýř Goran. Goran
vyráběl prsteny, náušnice, náramky, brože a spony z těch nejvzácnějších
matérií. Byl v podstatě boháč, jeho poklad tvořily valouny zlata, pruty
stříbra, měď, cín, smaragdy, ametysty, rubíny, opály, acháty, topasy,
safíry, korály a perly. Goran však nebyl hamižný, odebíral po částech ze
svého pokladu, vyráběl nádherné šperky, a živil tak sebe i svou rodinu, ženu
Tarot a dceru, krásnou Pamínu. Protože však také věděl, jakou závist
by u lidí ve městě vyvolal, kdyby jim
svůj majetek vystavoval na odiv, žil
Goran se svou rodinou skryt v
hlubokém lese a svůj poklad zakopal
pod košatý javor nedaleko svého
obydlí. Asi den cesty od Goranova
domu leželo přístavní město a v něm
žil obchodník Lutrek. Vybavoval lodi
tím nejvzácnějším zbožím své země a
daleko za mořem je výhodně prodával.
Lutrek
skupoval
veškeré
Goranovo
zboží, a proto věděl, že zlatník musí mít
poklad, ze kterého své šperky vyrábí.
Na rozdíl od Gorana
Lutrek byl hamižný a neustále se v mysli zaobíral myšlenkou, jak Goranův
poklad získat, ukrást. Věděl, že by stačilo prohledat Goranův dům, ale jak
to udělat. Nebyl-li Goran doma, byl se zbožím u Lutreka a žena s dcerou
stejně zůstávaly v domě.
Jednoho dne povídá Lutrek Goranovi:
"Gorane, chystám se příští měsíc vypravit speciální lod', budu potřebovat
třikrát více zboží, než obvykle."
"Já ale chodím vždy zcela obtěžkán zbožím," ošíval se Goran "taková
dodávka by mi zabrala tři dny. "
Na to lstivý Lutrek čekal: "Řekni své ženě Tarot a své dceři Pamíně.
Vezme-li každá z nich náklad zboží, uděláme spolu výhodný obchod."
Slovo dalo slovo, a tak následující měsíc v den pravidelné dodávky obtěžkal
Goran sebe, svou ženu Tarot a dceru, krásnou Pamínu, nákladem zboží a
vyrazili do města. Ve stejné době zamkl Lutrek svůj krám a skrytou cestou
spěchal do lesů prohledat Goranův dům. Když dorazili Goran s rodinou do
města setkali se s Lutrekovou matkou, která jak je spatřila, začala naříkat:
"Ó Gorane, veliké neštěstí postihlo mého syna. S těžkou chorobou musel
slehnout na lůžko. Vraťte se zpátky-domů a modlete se za jeho zdraví."
Než se stihli vrátit, Lutrek
proslídil celý jejich dům, ale
poklad ukrytý pod stromem
nenašel. Vrátil se domů do
svého krámu a hned začal
vymýšlet další lest.
"Milý Gorane, jak mne jen mrzí,
že náš obchod překazila má
nemoc,"
stýskal
si
Lutrek
Goranovi
při
jeho
další
návštěvě. "Ještě víc mne však
trápí věc jiná. Těžce nemocen
viděl jsem z okna tebe, tvou ženu Tarot i tvou dceru, krásnou Pamínu, a
právě její krása mi učarovala, takže jsem ochořel nemocí ještě horší, Trápím
se láskou k tvé dceři Pamíně."
Lutrekovi nedalo mnoho práce důvěřivého Gorana přesvědčit, a tak se
zakrátko slavila svatba obchodníka Lutreka a krásné Pamíny. Lutrek vystrojil
ve městě velkolepou hostinu, na níž samozřejmě nemohli chybět Goran se
svou ženou Tarot. O svatební noci se táže ženich své nevěsty:
"Má drahá, vždy jsem tušil, že tvůj otec musí vlastnit veliký poklad. Jako
obchodník jsem se zdráhal zeptat, ale ted' patřím do rodiny. Pověz mi má
milovaná, kde jej ukrývá."
A Pamína čistá a důvěřivá jako její otec vyzradila svému muži skrýš. Ještě
tu noc vykopal Lutrek poklad. Pak sbalil svůj lup i krásnou manželku, prchnul
přes moře a nikdy již se nevrátil.
Goran nejprve myslel, že mladí odjeli na svatební cestu, ale když se vrátil
domů a viděl tu spoušť, propadl zoufalství.
"Já ubohý blázen jsem oklamán okraden a zrazen. Zbývá mi bída a žal."
Goranův nářek poslouchal starý košatý javor, pod nímž byl poklad zakopán, a
ten strom se nad Goranem slitoval. Jeho listí se v tu chvíli proměnilo ve
zlato, stříbro, měď a drahé kameny a sneslo se Goranovi k nohám. Goran
získal zpět svůj poklad, ale jeho srdce zůstalo poznamenané zármutkem a
zradou.
Od té doby všechny stromy každý rok proměňují své listí ve zlato stříbro
měď a drahé kameny, aby nám lidem připomněli příběh hamižného obchodníka
Lutreka a důvěřivého šperkýře Gorana. Stromy nás obdarovávají svými
poklady, aby utěšili naše bolavá srdce. (H)
AMH