CSUMT Centrum současného umění Mistra

CENTRUM SOUČASNÉHO UMĚNÍ MISTRA TŘEBOŇSKÉHO
(CSUMT)
Studie
Jan Mladovsky
Město Třeboň 2012
ČÁST 1 - SCHWARZENBERSKÝ ŠPEJCHAR
OBSAH
1) SITUACE
3
2) SPECIFIKA TŘEBOŇSKA
9
3) UMĚNÍ OBNOVY A REGENERACE
11
4) DOCUMENTA13
13
5) CÍLE „ART-LED REGENRATION“
15
6) KULTURNÍ A PŘÍRODNÍ DĚDICTVÍ
16
7) UMĚNÍ COBY AGENCY
18
8) AKVIZICE SCHWARZENBERSKÉHO ŠPEJCHARU
19
9) CENTRUM SOUČASNÉHO UMĚNÍ MISTRA TŘEBOŇSKÉHO (CSUMT)
27
10) PROGRAMOVÁ NÁPLŇ CSUMT
27
11) KULTURNÍ A UMĚLECKÁ ZÓNA
28
12) POČÁTEČNÍ KROKY
30
13) EXISTUJÍCÍ ZDROJE A ZKUŠENOSTI
31
14) DOPORUČENÍ
34
15) ZÁVĚR
37
16) BIBLIOGRAFIE
39
17) ZKRATKY
40
VYOBRAZENÍ
1.1 RETÁBL MISTRA TŘEBOŇSKÉHO
1
3.1 SCHWARZENBERSKÝ ŠPEJCHAR
2
5.1 MARFA, INSTALACE V POUŠTI
5
5.2 KRÖLLER MÜLLER, GALERIE V LESE
5
6.1 NAOSHIMA, RYBÁŘSKÝ DŮM – GALERIE
6
6.2 NAOSHIMA, VÝSTAVA V RYBÁŘSKÉM DOMĚ
6
6.3 DOCUMENTA 13, EXPOZICE V PARKU
6
10.1 TŘEBOŇSKO ZA PROTEKTORÁTU
10
19.1 ANDĚL SEVERU
19
21.1 SCHODIŠTĚ
21
22.1 PODLAŽÍ 1
22
22.2 PODLAŽÍ 2
22
23.1 PODLAŽÍ 3
23
24.1 VEDLEJŠÍ BUDOVA
24
24.2 BÝVALÁ KANCELÁŘ
24
25.1 SCHWARZENBERSKÝ ŠPEJCHAR
25
26.1 DŮM ŠTĚPÁNKA NETOLICKÉHO PODLAŽÍ 1 A 2
26
30.1 OBLAST POD HRÁZÍ SVĚTA
30
32.1 SEZNAM NEVYUŽÍVANÝCH NEMOVITOSTÍ V K. Ú. TŘEBOŇ
32
38.1 TŘEBOŇ, KULTURNÍ A UMĚLECKÁ ZÓNA S POLOHOU BUDOV
CENTRA SOUČASNÉHO UMĚNÍ MISTRA TŘEBOŇSKÉHO
38
2
ČÁST 1 - SCHWARZENBERSKÝ ŠPEJCHAR
3.1 Schwarzenberský špejchar
1) SITU ACE
Tento text je částí obsáhlejší ale zatím nezpracované studie Třeboně jako budoucího
galerijního města. Celkový pohled nabídne až kompletní studie, zatímco tato část se
zaměřuje na otázku Schwarzenberského špejcharu, obr.3.1; 25.1.
Zpráva tykající se rozvoje Třeboně zveřejněná v roce 2012, nazvaná Otevřená strategie
města Třeboně (http://www.strategietrebone.cz/home) se zabývá mimo jiné rozvojem umění a
kultury. Na základě urbanistické analýzy a pohledu na stávající situaci navrhuje založit v
Třeboni Centrum současného umění. V úvahu připadají dvě lokality Dům Štěpánka
Netolického, obr. 26.1, na Masarykově náměstí ve středu historického centra, který je v
majetku města a dále tzv. Schwarzenberský špejchar, obr. 3.1; 25.1, architektonicky
hodnotná budova na předměstí pod hrází rybníka Svět kterou Otevřená strategie města
Třeboně doporučuje k tomuto účelu získat.
Představitelé samosprávy doporučení vyslyšeli a po uvážení stojí před rozhodnutím špejchar
zakoupit.
3
Návrhem se také zabývá iniciativa skupiny lidí se vztahem k Třeboni a se znalostmi ze světa
umění, kultury, architektury, politiky a podnikatelské sféry a zkušenostmi podobných projektů
doma i v zahraničí. Tyto okolnosti jsou dobrým předpokladem aby studie objektivně
posoudila potenciál města pro realizaci projektu CSUMT který by pomohl nastartovat proces
kulturní, urbanistické a ekonomické regenerace Třeboně včetně krajinného okolí, oživil
historické jádro, vytvořil pracovní příležitosti a přilákal nové investice. Centrum by mohlo
nést jméno Mistra Třeboňského, obr 1.1, navazující tak na období kdy Třeboň byla
městem jež dokázalo vytvořit podmínky pro vznik uměleckých děl vysokých kvalit a
přiblížit se vrcholu tehdy současného světového umění.
Bylo identifikováno několik charakteristik Třeboně coby atraktivní destinace předurčujících
město pro realizaci CSUMT:
•
Urbanistická dispozice historického jádra města v obvodu středověkých hradeb.
Malé rezidenční části dominují rozsáhlé stavby pivovaru, zámku a kláštera s kostelem.
Svojí rozlohou tyto tři reprezentativní budovy dohromady zdaleka přesahují zbytek
historického jádra. Dispozice tohoto urbanistického celku vděčí své jedinečnosti dvěma
historickým obdobím kdy se relativně malá Třeboň stala kulturním centrem
mezinárodního významu: 14. století - klášter a jeho umělecká aktivita (Mistr
Třeboňského oltáře) a 16. století - zámek a kulturní a umělecké dění za posledních
Rožmberků. Navazujíce na tuto minulost projekt by začlenil Třeboň opět do proudu
mezinárodního uměleckého a kulturního života. Prázdné, nevyužívané, nebo nevhodně
používané prostory by dostaly díky mezinárodnímu výstavnímu programu nové využití a
propůjčily by tím současnému umění, jeho tvůrcům a divákům inspirující prostředí.
•
Třeboňsky archív. Archív založený ve středověku Rožmberky a bez přerušení
používaný v původních prostorách zámku do dnešních dob usiluje nyní o zviditelnění
svých sbírek veřejnosti. Interakce se současnými umělci by daly archívu v tomto směru
nové možnosti. Nabízí se také spolupráce s archivem RIBA, Royal Institute of British
Architects (http://www.architecture.com). RIBA je předním průkopníkem výstavní činnosti
archiválií využívající nových technologií a výstavních strategií.
•
Anifilm. Anifilm http://www.anifilm.cz/csMe festival animovaného filmu který
se každoročně
koná v Třeboni a je prakticky jedinou pravidelnou mezinárodní kulturní událostí tradičně
spojenou s městem. Anifilm projevil zájem o spolupráci.
4
•
Historické a urbanistické provázání Třeboně s okolní krajinou. Třeboň obklopuje
jedinečná biosféra umělých jezer, hrází a stok vytvořená raným vodohospodářským
projektem převážně v 16. století také za posledních Rožmberků. Česká Republika
zpracovala studii tohoto fenoménu jako podklad pro žádost registrace Třeboňska pod
ochranu UNESCO. Ve spolupráci s CHKO projekt by podpořil zájem města a jeho
obyvatel aby registrace UNESCO byla úspěšně prosazena a přijata. Výstavní program a
přidružené aktivity v okolí města by se ve svém dopadu staly praktickou demonstrací
argumentů, že investice do kulturního dědictví a tradičně obhospodařovaného
ekosystému vybudovaného našimi předky se dlouhodobě vyplácí.
•
Lázeňští hosté a lázeňské promenády. Lázeňští hosté by získali rozšířenou nabídku
kulturních zážitků díky programu CSUMT. Projekt by rozvinul částečně již existující ale
opomíjený systém lázeňských promenád sérií zastavení pojatých formou umělecky,
kulturně a ekologicky naučných stezek s možností postupného rozšíření do okolní
krajiny (využití seníků a jiných venkovských staveb). Příkladem může sloužit projekt
amerického umělce Donalda Judda v osadě Marfa (http://www.chinati.org) v texaské poušti
a holandské muzeum v přírodě Kröller Müller (http://www.kmm.nl). Obr. 5.1; 5.2.
5.1 Marfa, instalace v poušti
5.2 Kröller Müller, galerie v lese
5
•
Malebnost historického jádra města. Přívětivá atmosféra a intimní rozměry centra
Třeboně smazávají rozdíl mezi interiérem a exteriérem a nabízí využití urbanistického
prostoru k výstavním účelům současného umění které často charakterizuje interaktivita
s okolím a diváky. Příklad japonský rybářský ostrov Naoshima (http://www.benesseartsite.jp/en/naoshima/) (http://www.benesse-artsite.jp/en/arthouse/index.html) nebo Documenta
13 v Kasselu (http://d13.documenta.de). Obr. 6.1; 6.2; 6.3.
6.1 Naoshima, rybářský dům - galerie
6.2 Naoshima, výstava v rybářském domě
6.3 Documenta 13, expozice v parku
6
•
Gastronomie místních zdrojů. Příliv nové klientely navštěvující vernisáže a další akce
přidružených
programů
dá
příležitost
rozvinout
nevyužitý
potenciál
místních
gastronomických zdrojů - produkty pivovarnictví a rybářství - pomocí strategicky
zacílených sponzorských akcí. Zvláště výroba alkoholických nápojů a současné umění
jsou tradičně tímto způsobem propojeny. Příklad Beck’s, (http://www.becks.com) Bombay
Saphire (http://www.bombaysapphire.com). Přední světové galerie a muzea mají dobré
restaurace a kavárny. Kvalitní lokální gastronomie a kvalitní současné umění se
tradičně snoubí pod jednou střechou.
•
Přeshraniční styky. Třeboň udržuje partnerské přeshraniční styky a zúčastňuje se
přeshraničních projektů podporovaných Evropskou unií. Tato zkušenost by se mohla
využít k navázání kontaktů s městy kde podobná centra úspěšně fungují. Ku příkladu
Kunshalle
v Křemži
(http://www.kunsthalle.at/en/kunsthalle-krems-en)
a
Kunstverein
v
Mnichově (http://www.kunstverein-muenchen.de) nebo jistá severoitalská města.
•
Dům umění České Budějovice. V dosavadním jednání došlo ke shodě, že Budějovický
Dům umění který má jeden z nejkvalitnějších výstavních programů v ČR by se mohl stát
partnerem projektu se záměrem koordinovat své programy a spolupracovat jak
v regionu tak v celé republice.
Projekt počítá s přidruženými aktivitami které zasluhují zvláštní zmínku:
•
Ateliér (Anex) uměleckých škol s programem spojujícím výtvarné umění a
architekturu, uměleckou a kurátorskou praxi. Obsah výuky by byl zaměřen na Artled regeneraci měst a výtvarnou praxi ve spojení s výstavní činností.
•
Občanské sdružení pro podporu současného výtvarného umění – Třeboňská
umělecká beseda. Sdružení by bylo klíčovým centrem zájmu občanů o výtvarné umění
a zdrojem informací a osvěty o současné umělecké praxi. Sdružení by se podílelo na
organizaci přidružených akcí a programů CSUMT. Mezi jeho aktivity by bylo možno
počítat:
•
Přednášky a semináře
•
Workshopy.
•
Návštěvy ateliérů.
•
Návštěvy výstav, muzeí, sbírek jak doma tak v zahraničí.
7
•
Zájezdy, exkurse, výlety po stopách stěžejních událostí světa současného výtvarného
umění jak doma tak v zahraničí (art fairs, mezinárodní přehlídky, bienále, realizace, atd.)
jako Dokumenta13 (http://d13.documenta.de)
Dnešní umělecká scéna je sama o sobě mezinárodní, bez nutnosti použití tohoto přívlastku.
Výstavní program současného umění v Třeboni dá proto město posupně do povědomí
mezinárodní umělecké veřejnosti. Ať se nám to líbí nebo ne, je třeba si uvědomit ze svět
současného umění je dnes v jistém smyslu podobný globální burze která zprostředkovává
investice do uměleckých děl více méně stejným způsobem jako by to byly cenné papíry,
zlato či komodity a že sumy o které se jedná jsou mnohonásobně vyšší než jaké se pohybují
v jiných uměleckých oborech. Zpráva z roku 2012 evropské organizace The European Fine
Art Foundation (TEFAF), odhaduje roční obrat transakcí s výtvarným uměním na více než 46
bilionů Euro. Začínající Dům umění v malém českém městě se samozřejmě nestane od
začátku automaticky součástí systému, nicméně postupně, jakmile si získá svým
programem jistou reputaci bude zaznamenán uměleckým světem přinejmenším jako
otevírající se nová příležitost. Bude pak záviset na tom aby se dařilo udržet vysokou úroveň
výstav, publikací, katalogů atd. a zajistit viditelnost hlavně v odborných médiích. Tím by se
postupně mohlo docílit pozice vážného hráče na scéně současného umění.
Existují různé způsoby organizace takového programu, pro Třeboň bez současné tradice v
této oblasti by byl vhodný model otevřené výzvy spočívající v efektivně zveřejněné a
zacílené výzvě v médiích a v odborných publikacích vyzívající umělce k účasti na
výběrovém procesu vedeném renomovanými osobnostmi umělci/kurátory a dávající tím
záruku vysoké profesionální úrovně, odezvy na veřejnosti, průvodní publicity, katalogu atd.
Takovéto podmínky by daly umělci příležitost vyniknout a posílit jeho uměleckou karieru.
Atraktivní by byla i možnost získat prestižní cenu spojenou s peněžitou odměnou.
Podmínky:
•
Finanční zajištění – dotace, granty.
•
Dostatečně velké, přitažlivé a pro umělce inspirující výstavní prostory.
•
Mezinárodní komise skládající se z dvou renomovaných osobností:
Kurátor/kritik/galerista, Umělec.
•
Cena kterou udělí shora uvedená mezinárodní komise.
•
Katalog s textem renomovaného kunsthistorika/kritika, nečlena komise.
•
Program veřejných přednášek a debat s vystavujícími umělci.
•
Mezinárodní publicita, mediální viditelnost.
8
•
Výhled ročně se opakující kontinuity, založení archívu, výstavní dokumentace, sbírky
atd.
Potenciální partneři:
•
Státní archiv Třeboň.
•
Národní památkový ústav (NPÚ)
•
Dům umění v Českých Budějovicích.
•
Akademie výtvarných umění v Praze (AVU).
•
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (VŠUP).
•
Anifilm.
•
Pivovar Bohemia Regent.
•
Transit - Erste Bank.
•
Royal Institute of British Architects. (RIBA)
Jako jeden z prvních kroků který by vzbudil zájem občanů by mohla být veřejná sbírka
na zakázku kvalitních kopií retáblu Mistra Třeboňského, obr 1.1, a diskuzi o jeho
důstojném umístění a o období kdy se Třeboni podařilo přiblížit se vrcholu tehdy
současného světového umění a nastartovat tím zájem o dnešní současné umění.
2) SPECIFIK A TŘEBO ŇSK A
Dostupné historické zdroje výmluvně hovoří o zvláštnostech Třeboňska v rámci
Jihočeského kraje a celé republiky. „Podle posledního předválečného sčítání obyvatelstva
v roce 1930, se poměry českého a německého obyvatelstva značně lišily podle jednotlivých
jihočeských okresů…Poměr německého obyvatelstva vůči českému na sto obyvatel v
okresech byl nejvyšší v správním okrese Kaplice, kde poměr činil 87,8 německého
obyvatelstva ku 12,1 obyvatel české národnosti. Naopak proti tomu okres s nejvyšším
zastoupením českého živlu byl správní okres Třeboň, kde poměr německých obyvatel vůči
obyvatelstvu s českou národností činil 2,8 : 97,1“. (Kocina 2008)
Homogenní Třeboňsko v tomto směru kontrastuje s okolními okresy jihočeského
pohraničí kde došlo k demografickým a sociálním otřesům za války a po ní
opakovanými odlivy obyvatelstva a přílivy osidlovatelů. Třeboň a její bezprostřední okolí se
do velké míry vyhnulo těmto proměnám a zachovalo si demografickou a historickou
kontinuitu jinak nepřítomnou v ostatních pohraničích oblastech České republiky které
většinou dodnes nesou stopy těchto otřesů. Ať už si o tom myslíme cokoliv je přinejmenším
9
zajímavé že i okupační moc respektovala specifikum Třeboně a okolí – pouze na Třeboňsku
a Náchodsku š la hranice Protektorátu během Druhé světové války souběžně s původní
hranicí Československa. Obr. 10.1.
10.1 Třeboňsko za Protektorátu
Již koncem devatenáctého století ale hlavně za První republiky se Třeboň a
Třeboňsko staly oblíbeným letoviskem a na „letní byt“ jezdila do Třeboně a okolních
vesnic také řada významných umělců, nebo se zde usadili i na trvalo (Ema Destinová).
Během Druhé světové války se na idylické Třeboňsko mezi místní venkovský živel tímto
způsobem uchylovali, pokud to šlo, lidé z větších měst a především z Prahy, aby unikly
nebezpečné a tristní realitě Protektorátu. Tato tradice a idylická představa, ne nutně totožná
s místní zkušeností, se z podobných důvodu udržela v padesátých letech a pokračovala až
do konce let šedesátých. V době normalizace období idylické představy Třeboňska pozvolna
končí a začínají se vytvářet podmínky postupně vedoucí přes Sametovou revoluci k ziskem
motivovanému konsumismu s nebezpečím masového turismu. Přesto Třeboň jako jedno
z mála měst více méně unikla zásahům socialistického budování. Možná i komunistická moc
tak dlouho respektovala třeboňskou výjimečnost že nakonec jí nezbyl čas město dle svých
představ příliš přetvořit a možná ze stejných důvodů plně rozvinutý konsumismus a masový
turismus je v Třeboni zatím pouze hrozbou než realitou.
Třeboňskou homogenní kontinuitu je třeba brát v úvahu a pracovat s ní. Může hrát roli
při zakládání CSUMT a formování počáteční reakce obyvatelstva která může být z tohoto
důvodu spíše konzervativnější než by byla v místech s větší diversitou. Na druhé straně lze
poukazovat na tuto kontinuitu jako charakteristiku Třeboňska kterou by občané mohli chápat
jako kulturní dědictví, porozumět jí a vážit si jí. Bude snad také snazší navazovat na kulturní
10
tradice První republiky kdy bylo Třeboňsko oblíbeným letoviskem kulturní a společenské elity
národa, (ku příkladu členové spolku Mánes). Do jisté míry je to dodnes patrné ve vysokém
počtu Třeboňských klubů, spolků a sdružení. Obyvatelé Třeboně se rádi spolčují. Bylo by
dobře pochopit tuto místní dynamiku a dokázat s ní pracovat.
Město by založením CSUMT mohlo zároveň sledovat posílení místní identity a vidět ji jako
součást osvětové činnosti zaměřené na zlepšení vědomí o kulturním, uměleckém a
architektonickém dědictví a archeologické minulosti, a více k tomu využívat místně přístupné
materiály a zdroje ku příkladu z Třeboňského archivu.
3) UM ĚN Í O BN O VY A REG ENERACE
Dnes všeobecně uznávaná argumentace staví umění a kulturu jako důležitou součást
strategie efektivní samosprávy měst a obcí často podmiňující jejich úspěšný rozvoj.
Třeboň jako mnoho jiných měst postihly hospodářské a společenské změny, především
vetší průmyslová odvětví zaznamenaly úpadek nebo úplný zánik spojený se ztrátou
tradičních pracovních příležitostí (Otavan, Gigant). Ty byly posléze postupně nahrazeny v
soukromém sektoru který začal převládat ve všech oblastech ekonomiky i denního života.
Podle informací městské samosprávy je dnes v Třeboni největším zdrojem pracovních
příležitostí lázeňství, přidružené služby a cestovní ruch. Přesto nebo právě proto historický
střed města ztratil svoji pozici centra administrace, obchodu a společenského dění a stal se
v rámci cestovního ruchu sezonní destinací turistů kteří po shlédnutí památek a případném
občerstvení střed města zase opouští přesto že se jim čas od času na Masarykově náměstí
nabízí zábavní program nebo převážně turisticky zaměřený trh.
Lázeňští hosté mají sice možnost do města zavítat, většinou však setrvávají v lázeňských
areálech kde se stravují a tráví volný čas zřejmě uspokojeni nabídkou lázeňské kuchyně a
zábavy. Za stávajících podmínek je v zájmu lázní aby host utratil své peníze pod jejich
střechou a ne ve městě kterému se přes různé snahy nedaří nastavit služby, kulturu a
zábavu tak aby lázeňské hosty celoročně ve větším počtu přitahovalo. Historické centrum
tak mimo letního období dělá opuštěný dojem místo aby zde život kolotal jak by se dalo
předpokládat, především proto, ž e dle informace radnice téměř čtvrtinu obyvatel Třeboně
tvoří celoročně lázeňští hosté. Sezónnost je tedy v Třeboni dlouhodobým jevem přesto že by
se zde dle dostupných dat teoreticky neměla výrazně projevovat. Zatím co ku příkladu
Litomyšl a Telč vyvíjí snahu sezónnost potlačovat, Třeboň ji zřejmě nevidí jako problém
(Hana Zoubková 2007).
11
S probíhající reformou zdravotního pojištění se zvýší ceny lázeňských pobytů což ovlivní
klientelu která se bude čím dal víc rekrutovat z ř ad ekonomicky silnějších vrstev, tedy lidí
kteří budou očekávat vyšší standart nejen služeb ale více méně všeho co město může
nabídnout, v neposlední řadě také umění a kultury.
V jisté obměně podmíněné historickými, sociálními a demografickými zvláštnostmi je to
podobný osud rozpadu dosavadních struktur a jistot který postihl města na Západě o dekádu
dříve. Od té doby byla vypracována ř ada projektů a více než stovka studií týmy odborníků
tzv. Art-led Regeneration, (Charles Landry 1996) z nichž mnoho bylo s větším nebo menším
úspěchem realizováno. Vyskytují se však starší příklady spadající do doby poválečné
rekonstrukce Evropy (Kassel, Documenta), zatímco dnes lze sledovat podobné projekty na
všech kontinentech světa. Je tedy možno čerpat z bohaté studnice znalostí a zkušeností.
(David Harvey, 1989 The Condition of Postmodernity. Blackwell: Cambridge, Ma; Jean
Baudrillard, 1981 For a Critique of the Economy of the Sign. St. Louis: Telos.)
Představa že pouze hospodářské přebytky mohou vytvářet podmínky pro rozkvět
umělecké a kulturní činnosti již dávno neplatí, v postindustriální ekonomice se umění a
kultura podílejí na produkci zboží a služeb. V dnešní době marketingové strategie kulturních
institucí podporují příznivé podmínky pro rozvoj podnikání a vytvářejí konkurenční výhody oproti jiným městům se daří lépe přilákat nové investice. S útlumem průmyslové výroby se
umění a kultura stává často centrálním předmětem podnikatelské činnosti.
Současné výtvarné umění stimuluje nejen další umělecké obory jako hudbu, literaturu,
divadlo, film, atd. ale také s ním spojenou spotřebu módy, gastronomiky, rekreace,
pohostinství a především cestovního ruchu včetně lázeňství, jenž často zahrnuje všechny
tyto aspekty dohromady. Vytváří tak podmínky pro vznik nových ekonomických příležitostí
závisejících na symbolických představách a způsobu myšlení postindustriální společnosti,
především na souhře mezi estetikou a funkcí a pro Třeboň zabývající se regenerací svého
historického jádra vysoce aktuální – na myšlení a jednání v rámci kulturně historického
povědomí. Tím že postindustriální město a zvláště historické lázeňské město jako Třeboň je
nuceno dávat přednost rozvoji služeb nad průmyslovou výrobou bude také nuceno (a bude
to v jeho zájmu) tyto symboly estetické ekonomiky brát vážně jako základní kameny dalšího
hospodářského rozvoje. Umění a jeho estetické impulsy (historické myšlení a jednání,
například), jsou hlavním hráčem v postindustriální ekonomice.
12
Art-led regeneration může také zprostředkovávat pozitivní posun v myšlení a jednání
městské samosprávy především lepším oceňováním role místního obyvatelstva jako
hlavního aktéra v oživování hospodářské aktivity a celkové revitalizace. Dále se
ukázalo že takovéto umělecké projekty přispívají k sociální soudržnosti a dobré pověsti
města, omezují asociální jednání a kriminalitu, podporují spolupráci soukromého a veřejného
sektoru, zájem občanů o životní prostředí, jejich autonomii, kolektivní sebevědomí,
organizační schopnosti a posuzování možností budoucího rozvoje.
Bylo by mylné se domnívat ze Art-led projekty regenerace byly pouze realizovány ve velkých
aglomeracích s koncentrací typických sociálních a urbanistických problému. I relativně malá
místa můžou v patřičně modifikované formě úspěšně aplikovat tuto strategii a získat díky ní
stejný prospěch jako velká města. Dva názorné příklady jsou uvedeny shora: Marfa,
(http://www.marfa.org) v Texaské poušti a ostrov Naoshima. (http://www.benesse-artsite.jp/en)
Třeboň stojí na rozcestí, na jedné straně budoucnost bez vize, na druhé straně
příležitost vlastní re invence.
4) DOCU M EN TA13
Za jeden z prvních Art-led projektů lze možno považovat shora již zmíněnou Documentu v
německém Kasselu, jenž se konala poprvé v roce 1955 a kterou v srpnu 2012 navštívilo
vedení samosprávy Třeboně v č ele se starostou. Při té příležitosti došlo k setkání mezi
představiteli Třeboně a města Kasselu a k výměně názorů na toto téma, které Třeboňský
svět 9/2012 zaznamenal:
„Documenta je často považována za největší a nejdůležitější přehlídku současného
výtvarného umění na světě. Trvá 100 dnů a koná se pravidelně v německém Kasselu...
V Kasselu letos vystavuje na 150 předních umělců z 55 zemí světa. Jejich práce zahrnují
celou škálu výrazových forem a prostředků od klasických galerijních situací po časově
vymezené instalace, intervence ve veřejném prostoru nebo multimediální projekty a lákají
davy diváků sjíždějících se za touto olympiádou umění že všech koutů světa. Sledována
předními institucemi a osobnostmi světa umění, pozvání k účasti na Documentě může
znamenat zásadní zlom v profesionální kariéře vystavujícího umělce. Třeboňskou delegaci
nejvíce zaujala centrální část expozice Fridriceanum, moderní kostel poblíž se současnou
sochařskou výzdobou tesanou ze dřeva z předešlé Documenty od Stephana Balkenhola a
13
početné instalace v monumentálním parku Orangerie. Documenta, která se poprvé otevřela
světu v roce 1955, proměňuje dvěstětisícové město v jedinou velkou galerii. Vystavuje se
všude, v centru i v okrajových částech, ve starých palácích a muzeích i v nových galeriích
projektovaných významnými architekty, v kinech a divadlech, v kostele, v parcích, na ulicích,
dvorech, v bývalé nemocnici, v opuštěných nádražních halách, skladištích, kancelářích a
továrních provozech, dokonce i na střechách domů nebo v nedostavěné mešitě. Na
shlédnutí výstavy je třeba několik dní. Vše je efektivně organizováno, zabezpečeno
veřejnými službami a pohostinstvím na úrovni a propojeno zvlášť uzpůsobenou veřejnou
dopravou. Město zkrátka žije uměním, užívá si a zjevně se raduje. Frau Brigitte Bergholter,
radní města Kasselu a zastupitelka pro zahraniční styky Třeboňské delegaci sdělila že
Dokumentu během sto dní jejího trvání navštíví až milion diváků. Když člověk uváží že jen
za vstupenky a přidruženosti jako katalog, průvodce a odborný výklad návštěvník může
utratit kolem 200 Euro, o tržbě hotelu a pohostinství nemluvě, není divu že městu a jeho
občanům jde Documenta k duhu.
Na dotaz starosty Třeboně jaký je vztah města k Documentě Frau Bergholter odvětila že
Documenta je pro město vitální co se týče jak jeho identity tak hospodářského
rozvoje. “Kassel ist ein Documenta Stadt“ a investice do umění se město naučilo brát
stejně vážně jako investice do jakéhokoliv jiného průmyslu, zvlášť když se zjistilo že
jejich návratnost ostatní investice zdaleka převyšuje. Ekonomický dopad Documenty na
rozvoj města a celého regionu je předmětem odborných studií, které pak byly úspěšně
aplikované i jinde. Frau Bergholter dále prohlásila že starosta Kasselu tradičně zároveň
zastává funkci Kulturdezendent což městu umožňuje zaručit optimální podmínky a podporu
pro Documentu, zároveň však zdůraznila že tematicky a obsahově do jejího programu město
nezasahuje. Tým kurátorů Documenty má naprostou volnost a město se naučilo
spoléhat na jejich profesionalitu jako záruku úspěchu celého projektu což je strategie
která se Kasselu dlouhodobě velice osvědčila. Frau Bergholter zdůraznila, že
pozoruhodnost letošní Documenty je její motto kolapsu a rekonstrukce, neboli zhroucení a
znovuvybudování těsně spojené s historií Německa a specificky města Kasselu, které z
velké míry díky Documentě a umění doslova vyvstalo z trosek válečné destrukce při které
více než 20 000 lidí zde přišlo o život. Kassel se stal jedním z prvních měst které úspěšně
realizovalo tzv. Art-led regeneration. Starosta Třeboně zmínil, že Třeboň sice nepostihla
fyzická destrukce ale že během komunistické éry došlo k destrukci společenských struktur a
lidských vztahů s kterou se město potýká dodnes a že tudíž regenerace za pomoci
současného umění by byla pro Třeboň aktuální. Doufejme že se Třeboni podaří tuto
myšlenku perspektivně rozvinout.
14
Zpětně nelze nedocenit tuto zkušenost, kdy Třeboňská representace se mohla na vlastní oči
přesvědčit čeho je současné umění schopno, že může zpracovat aktuální témata přístupným
způsobem a být přitažlivé jak pro zasvěceného diváka tak pro širokou veřejnost a dodat
renomé a respekt městu které dokáže nabídnout pro tvorbu současného umění nejlepší
podmínky. Zvlášť přesvědčivé bylo pak slyšet představitele města vysvětlovat jak Kassel
tímto způsobem získává konkurenční výhody před srovnatelnými městy a regiony což
nejen pomohlo úspěšně nastartovat jeho poválečnou obnovu ale nadále průběžně
přispívá podstatnou měrou k jeho celkovému rozvoji.
Připomeneme li si, ž e destrukce společenských struktur a lidských vztahů je jedna z
hlavních překážek rozvoje města, je možné zde rozpoznat i výzvu k činu a uvědomit si
příležitosti k nápravě které se Třeboni nabízejí díky příkladu Kasselu a Documenty.
5) CÍLE „ART-LED REG EN RATION “
Přesto ž e strategie má své příznivce i odpůrce, jde o relativně dobře prozkoumanou a
ověřenou oblast umělecké praxe, která zatím hledá širší uplatnění v domácím prostředí.
Třeboň by se proto stala jejím průkopníkem, Art-led přínosy provázející projekt Centrum
současného uměni Mistra Třeboňského by se daly shrnout do následujících bodů:
•
Zvýšení
úrovně
veřejných
zakázek
a
architektonických
realizací plnějsím
porozuměním uměleckých a urbanistických kvalit města jako předního důvodu jeho
návštěvnosti a tudíž záruky prosperity.
•
Posílení místní identity oceněním uměleckého, architektonického a přírodního
dědictví.
•
Posílení sociální sounáležitosti širší účastí na společenském dění a obnovou lidových
a občanských tradic.
•
Zkulturnění prostředí a zkvalitnění designu díky širší informovanosti o výtvarném
umění.
•
Příliv obyvatelstva s širším okruhem zájmů a vzdělání jako jedna z potenciálních
demografických změn.
15
•
Harmonizace vztahu místních obyvatel a účastníku cestovního ruchu kteří lépe
pochopí a ocení místní kulturní identitu odrážející se ve zvýšené kvalitě prostředí.
•
Rozšíření znalostí a participace místních obyvatel konfrontací se současnou
uměleckou tvorbou jako potenciální inspirací k obohacení kulturních tradic, schopností a
dovedností.
•
Rozšíření nabídky služeb díky růstu zahraničních návštěvníku s odlišnými požadavky
než domácí obyvatelstvo.
•
Zvýšení kvality služeb díky růstu poptávky ekonomicky silnějších skupin.
•
Zvýšení úrovně městského prostředí a jeho provázání s okolní krajinnou
biosférou lepším porozuměním role umění v péči o prostředí, zvláště pak o veřejná
prostranství a městskou zeleň.
•
Rozšíření příležitostí k získání vnějších finančních zdrojů vázaných na kulturní,
výtvarnou a výstavní činnost.
•
Zkvalitnění infrastruktury zejména v okolí výstavních prostor vznikem nových
přístupových tras, městské zeleně, peších zón, parkovišť, atd.
•
Zvýšení vědomí o potenciálních přínosech pro Třeboňsko zápisem do Seznamu
světového dědictví (SSD) UNESCO které se v mnoha příkladech překrývají s přínosy
Art-led regenerace a Domu současného uměni Mistra Třeboňského.
Předchozí bod se dotýká žádosti na zařazení regionu na prestižní seznam SSD UNESCO
kterou se zatím nepodařilo prosadit především kvůli nedosažení konsensu mezi hlavními
aktéry. Občané Třeboňska jsou „podle mínění Ing. Jaromíra Vávry z MAS Třeboňsko
lhostejní a v současném vedení města nepanuje mezi představiteli obecná shoda“
(Zoubková 2007).
6) KULTU RN Í A PŘÍRO DN Í DĚDICTVÍ
I když je návrh na registraci UNESCO jiná záležitost než návrh na založení CSUMT jsou si
přesto podobné. Dá se předpokládat, že jak UNESCO tak CSUMT by ve svém výsledku
16
zvýšily vnější zájem, především zahraniční, o město a o kulturní a přírodní dědictví
celého regionu a podmínily by tím nárůst cestovního ruchu. Oba návrhy jsou navíc
stejnou měrou závislé na podpoře principiálních aktéru (Samospráva, místní podnikatelé,
instituce a organizace a místní obyvatelé), kteří by toto potenciální zvýšení zájmu měli vzít
v úvahu, vědět si rady jak ho využít ke svému i veřejnému prospěchu a získat představu jak
se vyrovnat s jeho dopady, pozitivními i negativními.
Téměř desetiletá historie žádosti o ochranu UNESCO vrhá světlo na marginální i skupinové
zájmy stojící v cestě projektu týkajícího se uchování kulturního a přírodního dědictví světové
úrovně.
Díky těmto okolnostem aktivita kolem zakládaní CSUMT by mohla oživit i zájem o
dotažení žádosti o zápis Třeboňska na SSD UNESCO do úspěšného konce. Lze také
předpokládat ze vystavující umělci projeví zájem o toto téma jelikož je bude třeboňské
kulturní a přírodní dědictví přitahovat a inspirovat a ž e se budou proto zajímat o místní
situaci a názory veřejnosti a aktivizovat ji k vetší angažovanosti ve vztahu ke své slavné
minulosti. Výsledná debata by mohla výrazně posílit ocenění kulturních hodnot a
potenciálu města.
„Z hlediska budoucího vývoje je zřejmé, ze dlouhodobá životaschopnost a obhajitelná
smysluplnost existence kulturního dědictví nemůže byt založena na charitě či státních
dotacích, ale na pochopeni její nezbytnosti z hlediska rozvoje osobnosti a kvality života
samotných dědiců - návštěvníků, místních obyvatel i budoucích generací“ (Pásková 2002).
Situace v Třeboni se může zdát složitá, nicméně komu se nakonec podaří rozetnout
gordický uzel registrace Třeboňska na SSD UNESCO, zapíše se natrvalo do historie města.
Propojení a spolupráce s institucemi
UNESCO aktivně podporuje spojení současné umělecké praxe a ochrany uměleckých
hodnot minulosti jako přirozené kontinuum kulturního dědictví:
•
Výstavy současného umění (UNESCO Headquarters, Hall Ségur, Bahrain)
•
Rezidenční stipendia (UNESCO-Aschberg Bursaries for Artists Programme)
•
UNESCO Creative Cities Network
(http://www.unesco.org/new/en/culture/themes/creativity/creative-industries/creative-cities-network)
17
Za předpokladu registrace Třeboňska na SSD UNESCO toto propojení UNESCO se
současnou uměleckou tvorbou by mohlo být použito jako jedna ze strategií při
zakládání Centra současného umění Mistra Třeboňského a jeho výstavního programu.
Akademie výtvarných uměni v Praze (AVU) projevila zájem spolupracovat na projektu
CSUMT. V roce 2012 došlo k několika setkáním mezi AVU a představiteli města, obě strany
identifikovaly oblasti možné spolupráce a navrhly případné cesty k její realizaci především
uplatněním profesionálních znalostí a zkušeností i technických možností AVU při vzniku
CSUMT. AVU by byla schopna realizovat zakázku kopie retáblu Mistra Třeboňského.
Město by zase pomohlo uskutečnit v Třeboni symposium a výstavu studentů AVU
jako zkušební jízdu CSUMT a výhledově založit v Třeboni trvalý AVU anex.
V další fázi by mělo dojít k jednání o spolupráci mezi městem a ostatními partnery jak je
zmiňuje odstavec 1).
7) UM ĚN Í CO BY AG EN CY
Umění nemusí nutně být pouze estetickým zážitkem uspokojujícím naše estetické cítění
či představy, nebo vizuální komunikací dekódováním symbolických významů, ale může být
zrovna tak uspokojivě interpretováno jako akční systém (Alfred Gell 1998) jehož účelem
je proměna světa, zdůrazňující kontext produkce, cirkulace a spotřeby zvaný agency.
K objasnění může posloužit příklad Michelangelova Davida nebo Leonardovy Mony Lisy.
Divák je na jedné straně vnímá jako všeobecně obdivovaná veledíla která pro něj v rámci
přejatých kritérií estetických hodnot mohou představovat umělecký a intelektuální zážitek.
Zároveň však vzbuzují v jeho mysli různé spekulace - o umělci jenž dílo stvořil, o jeho životě
a cílech, čím byl inspirován a jak postupoval při realizaci, o významu díla a o identitě
zobrazené postavy, jakou roli hrál materiál, použitá technologie, kdo další se na díle podílel,
jaká je jeho historie, kdo dílo vlastnil a komu patří nyní, jeho cena, proč se nachází právě na
tomto místě, atd. To vše může mít efekt, hrát roli katalyzátoru nepředvídané akce či reakce,
dát do pohybu události s bezprostředním dopadem. Obě díla takovouto funkci průběžné
naplňovaly a stále naplňují.
Agency je aktivita neživého světa věcí a systémů. Řekneme li třeba že ekonomika
splňuje/nesplňuje [požadavky růstu hospodářství] mluvíme o agency.
18
Stejným způsobem může fungovat současné umělecké dílo které za jistých okolností může
mít kolektivní efekt s dalekosáhlými důsledky. Jako jeden příklad z mnoha je Angel of the
North (Anděl severu) od Antony Gormleyho, obr. 19.1. Dílo které mělo transformační efekt
na anglickém severu, nastartovalo zde kulturní renesanci a postupně se stalo symbolem
regionální identity místního obyvatelstva.
19.1 Anděl severu
V tomto smyslu je zamýšlený plán veřejné sbírky na kvalitní kopii oltáře Mistra
Třeboňského agency vedoucí k vzniku CSUMT a výstavního programu. V případně
úspěšné realizace projektu by šlo o významný podíl umění coby agency díky indexu
obrazů vytvořených Mistrem Třeboňským před vice než 600 lety.
8) AKVIZICE SCH W ARZEN BERSKÉHO ŠPEJCHARU
Je možno předeslat, že na základě Otevřené strategie města Třeboně a posudku odborníků,
není pochyb, že se jedná o hodnotnou budovu která si zaslouží aby byla zachována
pro budoucí generace a ž e je tudíž ve veřejném zájmu aby město podniklo kroky k její
záchraně.
Téměř každá stavba má naplánovanou životnost a prochází od svého zrodu vývojem
v kterém dříve či později musí čelit konci své užitečné existence a nevyhnutelnému
rozhodnutí zdali bude obnovena nebo odstraněna. Pokud proběhne znovuzrození budovy
úspěšně a je posléze opakováno, může to znamenat začátek její relativní nesmrtelnosti.
19
Stavba se stává památkou, tudíž předmětem trvalého zájmu a ochrany veřejnosti. Často je
znovuzrození stavby provázeno transformací její původní funkce.
Schwarzenberský špejchar dospěl do fáze konce své životnosti a pokud se pro něj
nenajde nové využití je odsouzen k zániku. Po celou dobu své existence až do nedávné
doby sloužil objekt původnímu účelu - jako sýpka - a možná proto se konstrukce budovy zdá
být v poměrně dobrém stavu.
S Otevřenou strategií města Třeboně, která je celkově pro město velkým přínosem, je sice
možno ohledně špejcharu v několika níže uvedených bodech polemizovat, nicméně lze jinak
souhlasit s její všeobecnou analýzou:
„Hlavní budova špejcharu má čtyři podlaží a půdní vysoký prostor. Hlavní vstup do této
budovy kdysi býval v předsazeném dominantním průčelí. Na průčelí budovy se nachází
zdobný prvek erbu. Hlavní budova má obdélníkový půdorys s delší stranou orientovanou
k hlavní cestě. V průčelí byly kanceláře vedení. V dalších prostorách se skladovalo obilí.
Konstrukci hlavní budovy tvoří obvodová nosná hrázděná konstrukce (cihly a dřevěné trámy)
a vnitřní nosný dřevěný skelet (systém nosných sloupů, nosné stropní průvlaky, trámy a
podlahová prkna, schodiště). Zajímavostí je např. spřažení trámů sloupů v přízemí pomocí
ocelových kovaných kleštin z důvodů větší únosnosti. Nebo také původně zachované
celodřevěné hlavní schodiště. Celkově je nosná konstrukce budovy velice „bytelná“, protože
je stavěna pro vysoké zatížení. Ve všech patrech se skladovalo obilí. Dřevěná konstrukce je
inženýrsky velice propracována a také tesařsky velice kvalitně provedena. I z tohoto
konstrukčního hlediska je budova unikátní. Bylo by dobré tuto konstrukci zachovat, zvláště
pokud je dnes dřevo v dobrém stavu bez poškození dřevomorkou apod.“... (Pavlík 2012)
V podstatě jde o typickou dřevěnou konstrukci tradiční sýpky, jichž se zachovalo vetší
množství zvlášť v areálech starých pivovarů které v minulosti potřebovaly skladovat velké
objemy sladovnického ječmene. Tak tomu bylo i v případě Třeboňského pivovaru kde se
podobných prostor dnes nachází několik. Další sýpka je v jihovýchodním traktu Třeboňského
zámku.
Konstrukce špejcharu může byt řemeslně dobře propracovaná, není však unikátní. Naopak,
jelikož jde o konstrukci především funkční, diktovanou maximální nosností pilířů a trámoví je
její „bytelnost“ charakteristická pro sýpky tohoto typu. Dřevěné interiéry těchto staveb jsou si
stylově a konstrukčně podobné a vyznačují se vesměs impozantními prostory otevřených
pater často monumentálních rozměrů. Obr. 22.1; 22.2; 23.1.
20
21.1 Schodiště
Otevřené strategii lze dát za pravdu, že unikátním prvkem Schwarzenberského špejcharu je
dřevěné točité schodiště, obr. 21.1, zabudované do věžovité části obvodní zdi a dále také
souhlasit že: „objekt patří do okruhu tzv. Schwarzenberské cihlové architektury“ Pro více
informací o Schwarzenberských stavbách klikněte zde. (Pavlík 2012).
Jak se během doby technologie výroby piva a skladovaní obilovin změnily, tradiční sýpky
ztratily svoji funkčnost a jsou dnes ke svému původnímu účelu nevyužívané. Jelikož se
převážně
jedná
o
atraktivní
historické
objekty
se
zajímavě
členěnými
interiéry
demonstrujícími řemeslnou zručnost našich předků, argumenty pro jejich zachování jsou
přesvědčivé natolik, že často dochází k rozhodnutí budovy rekonstruovat, aniž by se přesně
vědělo k jakému účelu by mohly dlouhodobě sloužit. Až dodatečně pak padne rozhodnutí,
většinou z nedostatku alternativ, umístit v jejich pro jiné účely nadrozměrných prostorách
buďto galerie nebo muzea. Poblíž Třeboně je sýpek rekonstruovaných tímto způsobem hned
několik: v Jindřichově Hradci, Písku a Českém Krumlově. Každý ze tří případů může sloužit
jako příklad nevhodného řešení takovéto kombinace. Problém spočívá v tom, že po obnově
dřevěné konstrukce interiéru vznikne sice impozantní a sám o sobě velice atraktivní prostor,
který je ale nadmíru dominantní a příliš temný a členěný a proto nevhodný k tradičním
galerijním účelům. Ty vyžadují spíše přehledné a dobře osvětlené prostory, vymezené
plochami světlých stěn hodících se pro závěsné obrazy a jako neutrální pozadí pro volně
stojící objekty soch a instalací.
21
22.1 Podlaží 1
22.2 Podlaží 2
To však neznamená, ž e by se ve Schwarzenberském špejcharu nemohlo vystavovat
současné umění a vyhnout se výše zmíněným problémům. Výhodou třeboňské situace
by bylo, že Dům Současného umění Mistra Třeboňského by spočíval v kombinaci
dvou objektů, Domu Štěpánka Netolického a Schwarzenberského špejcharu přičemž
první by vystavoval převážně tradiční formy umění, závěsné obrazy a volně stojící objekty,
zatímco druhý experimentální formy umění a multimediální instalace pracující přímo
s prostorem špejcharu bez potřeby velkých úprav a změn.
22
23.1 Podlaží 3
...V budově se nachází vybavení k transportu obilí pomocí mechanizace a centrálního řízení
do všech pater a prostor objektu. Jedná se o kompletní systém plechových potrubí
(vodorovné i svislé) s rozvodnými fukary, uzávěry apod...(Pavlík 2012).
Umělci by tak získali možnost reagovat nejen na impozantní architektonickou strukturu
špejcharu ale i na jeho genius loci spočívající v původním technickém vybavení které by
mohlo zůstat na místě a sloužit coby historické svědectví o výrobních procesech a
technologiích minulosti. Objekt by sloužil k vystavování současného umění na pozadí
své zachovalé funkčnosti. Tato výstavní strategie by vyžadovala pracovat s celým
objektem který by se v žádném případě neměl rozdělovat a sloužit několika institucím
zároveň jak to navrhuje Otevřená strategie. Tím by se narušila jeho celistvost a cenná
historická výpovědnost. Budova by tím ztratila podmanivou schopnost inspirovat
současnou výtvarnou tvorbu, což je jeden z pilířů celého projektu. Případná
multifunkčnost objektu by měla být zastřešena pouze jednou institucí (CSUMT).
...„Z jižní strany se na hlavní budovu napojují nižší budovy. Jedná se o dvě jednopodlažní
budovy s půdním prostorem. Konstrukce je hrázděná (cihly, dřevo) na venkovní fasádě
neomítnutá. Dnes jsou budovy prázdné, částečně jsou zde sklady. Dřevěné konstrukce zde
nejsou v tak dobrém stavu jako u hlavní budovy“... (Pavlík 2012). Obr. 25.1.
23
24.1 Vedlejší budova
24.2 Bývalá kancelář
V této části špejcharu by se mohlo nacházet technické zázemí CSUMT pokrývající provozní
potřeby instituce jako sklad, depositář, dílny, ateliery, ubytovaní pro umělce. Obr. 24.1; 24.2.
V přízemí by mohla být kvalitní Rybí restaurace využívající zdroje čerstvých ryb ze
sousedících sádek pod hrází Světa a dobrých moravských vín z blízkého vinného
sklepa.
24
25.1 Schwarzenberský špejchar – Zdroj: Cityupgrade
Dům Štěpánka Netolického.
Podobným způsobem by se mělo pracovat s Domem Štěpánka Netolického. Genius loci
jeho mnohokrát přestavovaného zdiva překlenuje další důležitá období Třeboňské
minulosti, od renezančních dob Rožmberků až po ducha normalizačního komunismu.
Obr. 26.1.
Otevřená strategie města Třeboně navrhuje „vytvořit zde sídlo instituce Dům současného
umění“… S jistými výjimkami tykajících se výstavního programu a návštěvní strategie lze v
případě Domu Štěpánka Netolického s návrhem v podstatě souhlasit: Pro více informací o
instituci DSU klikněte zde.
„Instituce se bude zabývat vystavováním současného umění. Objekt bude také prostorem
pro aktivity lidí. Různých skupin. Představa je taková, že prostor bude určen nejen pro
pouhé vystavování, ale především pro zainteresování místních obyvatel do problematiky
současného umění. Budou se zde konat přednášky umělců, o umělcích, o různých
technikách v současném umění, ale také například o moderním umění všeobecně. Tento
objekt bude prostorem otevřeným a také kreativním. Je třeba zde vytvořit podmínky
například pro děti, které mohou techniky současných umělců napodobovat. Mohou také
skicovat a přemýšlet o vizuálním umění. Vše může být též propojeno se školami. Také je
možné pořádat různé hudební a další experimentální aktivity. Tyto aktivity mohou probíhat
také spoluprácí s dalšími kulturními institucemi ve městě...
25
…Bylo by dobré z tohoto domu umění vytvořit velmi živé místo, vhodné i pro setkávání
určitých skupin…
…Objekt by měl umožňovat úplné otevření všech prosklených částí do hlavního náměstí, a
tedy i úzký kontakt mezi uměním a lidmi venku. V letních měsících by mělo jít o mísení lidí
místních a turistů. Předpokladem je vhodným a citlivým způsobem tento objekt
rekonstruovat a navrátit mu tak v prostorech a v estetice jeho dřívější charakter. Tento
charakter poté umožní vzniku jistého pnutí mezi současným uměním a historicky očištěným
prostorem“... (Pavlík 2012).
1
2
26.1 Dům Štěpánka Netolického podlaží 1 a 2 - Zdroj: Cityupgrade
26
Obě budovy by se tak doplňovaly a tvořily dohromady ideální prostředí pro vznik nové
instituce usilující o obnovení kulturních a uměleckých tradic Třeboně a Třeboňska.
9) CENTRUM SOUČASNÉHO UM ĚNÍ M ISTRA TŘEBOŇSKÉHO (CSUM T)
Obě stavby by společně tvořily jednu kulturní instituci Dům současného umění Mistra
Třeboňského a doplňovali se. Dům Štěpánka Netolického coby centrální a prestižní
výstavní prostor klasického galerijního typu pro tradiční druh výstav kde by se postupně
tvořila stálá sbírka. Schwarzenberský špejchar jako multifunkční workshop a centrum nově
vzniklé umělecké komunity kde by se umění nejen vystavovalo ale zároveň tvořilo a bylo
také domovem retáblu Mistra Třeboňského a soudobé průběžně se měnící instalace
reagující na místní gotické veledílo. (Příkladem podobné instituce by mohla být Galerie
Klatovy Klenová s jedním galerijním prostorem v centru města a druhým, větším na
nedalekém zámku Klenová). Rozdělení funkcí a využití budov by bylo následující:
•
Dům Štěpánka Netolického - administrativa, galerie tradičního typu v čistém, světlém
prostoru s kvalitním galerijním osvětlením, restaurace, kavárna, obchod, knihkupectví.
•
Schwarzenberský Špejchar - experimentální galerie v původním prostoru sýpky pro
instalace, multimediální tvorbu, performance, práce s časem a prostorem, světlem a
zvukem, workshopy, ubytováni pro stipendisty (ateliery s ubytováním pro symposia),
dílny, technické zázemí, depozitář, skladiště. Rybí restaurace, bar.
Spojnice obou budov by byla osa na níž by figurovaly další místa kultury a umění,
IKS, Divadlo, Kino, Zámek, Klášter-Archiv, Pivovar, Hráz Světa, Schwarzenberská hrobka,
Ostende, Lázně, CHKO, Stezka kolem Zlaté stoky na Rožmberk, Seníky. Tato osa by se
stala základem postupně budované Stezky umění. Nejdůležitější bude hned na začátku
vytvořit promenádní spojnice vedoucí od Domu Štěpánka Netolického na Masarykově
náměstí pres hráz Světa a podle Zlaté stoky až ke špejcharu které by měly sloužit také
jako galerie pod širým nebem.
10) PRO G RAM O VÁ N ÁPLŇ CSUM T
Účelem
počátečního
výstavního
programu
by
bylo
pojmout
budovy
Schwarzenberského špejcharu a Domu Štěpánka Netolického jako předmět inspirace
27
a podnět k umělecké tvorbě zpočátku zaměřené na průzkum otázek spojených se
záměrem realizovat kopii retáblu Mistra Třeboňského a založit v Třeboni Dům umění
stejného jména. Projekt by měl dát podnět k diskusi prohlubující celé téma do té míry, že
Schwarzenberský špejchar a Dům Štěpánka Netolického by bylo možné vnímat jako
symbolické
metafory
Třeboňska
jehož
minulost
i
přítomnost
se
zrcadlí
v
jejich prostorách. Názvy Schwarzenberský špejchar a Dům Štěpánka Netolického
nahlíženy novým způsobem, by představovaly nejen budovy samotné, ale i město a
region v kterém se nachází, vlastně svým způsobem mikrosvět Třeboně a Třeboňska:
•
Svět Domu Štěpánka Netolického od doby vlády Rožmberků a počátku slavného
vodohospodářského díla renesance přes nedávnou minulost normalizační přestavby až
k nynější nové příležitosti prodloužení života budovy důstojnou a kvalitní rekonstrukcí na
Centrum současného umění Mistra Třeboňského.
•
Svět Schwarzenberského špejcharu stylově inspirovaného anglickou viktoriánskou
průmyslovou
architekturou
19.
století,
představující
romantickou
víru
starého
šlechtického rodu v progres průmyslové revoluce v prostředí venkovského Třeboňska
zaváděním mechanizace, která kuriózním způsobem v případě špejcharu funkčně
přežila i komunistickou éru a dosloužila až v nedávné minulosti. Nyní se budova ocitá
buďto na pokraji zániku nebo znovuzrození ve formě Centra současného umění Mistra
Třeboňského.
Tento program by byl pouze začáteční ‘zkušební jízdou‘ nápomocnou při zrodu CSUMT.
Potom co bude nová instituce plné funkční a etablovaná, by výstavní plán a strategie měly
být (podobně jako v Kasselu) zodpovědností kurátora a jeho týmu. Výstavy organizované
formou otevřené výzvy popsané shora budou součástí programu také spíše na začátku.
Výsledně by CSUMT měl fungovat jako každá jiná galerie s plnou kurátorskou a
programovou nezávislostí.
11) KULTU RN Í A U M ĚLECKÁ ZÓNA
V Třeboni by měla vzniknout Kulturní a umělecká zóna, obr. 38.1. Nešlo by o zónu ve
smyslu stavebního zákona před rokem 1998 ale o zónu ve smyslu Art-led regenerace kde by
rozvoj kultury a umění měl prioritu. Zóna by měla být jasně definována Uzemním plánem.
Město by zde aktivně podporovalo nejenom kulturní instituce a jejich umělecké programy ale
také uměleckou tvorbu a vytvářelo tzv. „Live and Work“ podmínky pro umělce, architekty,
28
designery a umělecká řemesla. Kulturní a uměleckou zónu by tvořilo území mezi oběma
objekty DSUMT a v jejich okolí, to znamená Historické jádro města včetně zámku,
kláštera, pivovaru Regent a Oblast pod hrázi Světa, obr. 38.1.
Otevřená strategie věnuje okolí Schwarzenberského špejcharu pod hrází Světa, obr 31.1,
zvláštní pozornost:
Oblast pod hrází Světa
„Část pod světem je velmi zajímavý prostor, který je v současné době průmyslově využíván.
Jedná se však o místo, které úzce souvisí s krajinou, Zlatou stokou a rybníkem Svět. Skrze
tyto dva vodní živly je místo také propojeno s lázeňskými promenádami, kdy každá tato
promenáda tento prostor ohraničuje z jedné strany.
Proto se domníváme, že je důležité tomuto prostoru věnovat velkou pozornost, aby nedošlo
při jeho zastavování k bezcitnosti...Je proto důležité, aby se toto místo stalo do budoucna
synonymem pro příjemné, s krajinou spojené místo, které není příliš zastavěno. To je mimo
jiné i jedním argumentem pro přehodnocení územního plánu v oblasti stavby přeložky silnice
zde. Silnice totiž velmi výrazným způsobem zničí tuto oblast s velkým potenciálem. Pro více
informací o řešení přeložky klikněte zde.
Doporučujeme tedy postupně z tohoto místa vytlačit veškerou průmyslovou výrobu apod.
Vše je patrno z mapy. Z mapy je také patrná logika stavění. Mělo by jít především o bytové
domy a také o několik ubytovacích objektů. Na mapě je znázorněno území, které je jen
"nahozeno". Má spíše než velikost a počet objektů řešit jejich uspořádání a vztahy k okolí,
zastavěnost prostoru a spojnice cest.
Objekty by měly být umístěny v přirozené zeleni. Nemá se tedy v žádném případě jednat o
exotickou zeleň. Zeleň by naopak měla volně vcházet z krajiny. Tedy být její součástí.
Podobně i domy mají být součástí cest, ohraničovat prostor kolem cest a umožňovat
průhledy například na pivovar a do krajiny. Logika domů je taková, že nejvyšší domy jsou na
křižovatce ulic Novohradská- Sádecká. Domy se snižují směrem severním a také směrem
ke Zlaté stoce.
V tomto místě je také objekt Schwarzenberské sýpky, který je podrobně řešen v jiném
textu“. Pro více informací o Schwarzenberském špejcharu klikněte zde. (Pavlík 2012)
Podporou kombinovaného bydlení, ateliérů a dílen v sousedství CSUMT by pozvolna
vznikla umělecká komunita usazená v části města která by tím ožila a propojila se
s historickým centrem. Vytvořila by se zde nova žádoucí lokalita, atraktivní pro širší
29
veřejnost. Podstatnou roli v tomto směru by hrála také výše zmíněná Rybí restaurace a bar
v prostorách Schwarzenberského špejcharu.
30.1 Oblast pod hrází Světa - Zdroj: Cityupgrade
12) PO ČÁTEČN Í K RO K Y
Bylo by neuvážené započít s rekonstrukci obou objektů bez jasné představy o jejich
využití v rámci projektu CSUMT a jeho dlouhodobého provozu. Tato představa nemůže
vzniknout pouze na papíře a měla by být proto konečně definována dle zkušeností
získaných na základě počátečního výstavního programu ke kterému bude stačit oba
objekty vyklidit, vyčistit a zajistit minimální podmínky pro přístup veřejnosti - především do
špejcharu (Dům Štěpánka Netolického je pro přístup veřejnosti již více méně uzpůsoben).
Jako první bude třeba založit instituci Centra současného umění Mistra Třeboňského
a vše co s ní souvisí. Počátečním krokem by mělo být jmenování ústavního výboru
sestávajícího se z představitelů shora uvedených partnerských institucí, relevantních
zájmových kruhů a občanských sdružení jehož cílem by bylo vytvořit podmínky pro realizaci
CSUMT jak po materiální tak po administrativní stránce.
30
Město by mělo využít zkušeností a nových kontaktů z Kasselu a pokusit se postavit novou
instituci na Kasselském modelu. Prioritou by v tomto procesu mělo byt založení Třeboňské
Umělecké Besedy jejíž modelem by se měla stát dlouholetá tradice Kunstvereinu
(http://www.kunstvereine.de/web/) která má své kořeny také v Čechách. Tentokrát by pracovní
kontakty s Kasselem měly být zprostředkovány přes Goethe Institute (http://www.goethe.de),
prostřednictvím pobočky v Praze.
Souběžně by měla probíhat veřejná sbírka na realizaci kopie retáblu Mistra
Třeboňského obr. 1.1, jako iniciativa městské samosprávy objasňující občanům její účel a
podrobnosti projektu Centra současného umění Mistra Třeboňského.
Příští rok 2013 by se mohl uskutečnit první workshop a výstava za pomoci AVU a jejích
studentů která by prozkoumala možnosti a provoz rodící se instituce a obou jejích objektů a
vyzkoušela je v kontextu současné umělecké praxe. V duchu „umění coby agency“ by se
počátečním tématem stal projekt sám jelikož se v něm odráží celá problematika Třeboně a
Třeboňska. Šlo by o interdisciplinární projekt, propojující řadu oborů: výtvarné umění,
architekturu a prostorové teorie a o umělecká díla různého charakteru, veřejné diskuse,
projekce, sympózia a publikace.
Na základě výsledku této akce a za pokračující spolupráce s AVU (pedagogy a
studenty) by vznikly první konkrétní umělecké plány a architektonické návrhy
rekonstrukce Schwarzenberského špejcharu a Domu Štěpánka Netolického k jejich
trvalému využiti v rámci programu CSUMT. Tyto návrhy by byly posléze shrnuty a
zpracovány v realizační plán CSUMT.
13) EXISTU JÍCÍ ZDRO JE A ZKU ŠENOSTI
Jak již bylo řečeno ve městě je množství prázdných, nevyužitých nebo nevhodně
využívaných prostor, které by bylo možno použít k výstavním účelům pro zvláštní akce
typu Documenta, tzn. výstav v celém městě, viz. tab. 32.1 na následující straně. Město by
mělo pro tyto případy připravit půdu již nyní a obeslat majitele s dobře zpracovaným a
jasným návrhem aby se předem vědělo kde všude by se mohlo vystavovat. Normálně se
majitelé takovýchto nemovitostí podobným iniciativám nebrání jelikož se mezi návštěvníky
příležitostně najdou lidé mající zájem o jejich využití, pronájem či koupi.
31
Nemovitost čp.,
ulice
Pozemek
p. č.
k. ú.
Vlastník
nemovitosti
Poznámka
518
Výměra
pozemku
2
vm
543
20, Masarykovo
nám.
89, Masarykovo
nám.
Třeboň
Objekt nevyužíván
539/1
462
Třeboň
Konětopská
Marie
Město Třeboň
105, Masarykovo
nám.
44
581
Třeboň
19, ul. Husova
516
258
Třeboň
143, ul. Husova
564
1798
Třeboň
173, ul. Husova
562/4
2243
Třeboň
Státní oblastní
archiv Třeboň
122, ul. Valy
Trocnovské nám.
Čp. 64,
Rožmberská ul.
Čp. 65,
Rožmberská ul.
Čp. 174, ul.
Dukelská
18
33/1
55
193
160
91
Třeboň
Třeboň
Třeboň
Selan a.s.
město Třeboň
Stepanov Yury
V současné době bez
využití, plánovaná
rekonstrukce objektu
Objekt složen
z bytových jednotek
(užíváno), nebytového
prostoru „Hubert“ –
2
výměra cca 100 m nevyužíván
Objekt nevyužíván
Pozemek bez využití
Objekt nevyužíván
54
179
Třeboň
Stepanov Yury
Objekt nevyužíván
180/4
518
Třeboň
Hagan Milan
Objekt bývalé
Komerční banky –
bez využití
Třeboň
HSP CZ s.r.o.
Třeboň
STAVHOLD
a.s.
Agrestis s.r.o.
Areál OTAVANU,
ul. Nádražní
Areál Stavcentu –
pila, ul. Sádecká
Čp. 261
„Spejchar“, ul.
Novohradská
Seníky na
mokrých lukách
Čp. 618, ul.
Jiráskova
Čp. 13/II
Čp. 629/II
Zdroj: Město Třeboň
127/12
1372
Třeboň
Korb
Alexander,
Ing.
Konětopská
Marie
Státní oblastní
archiv Třeboň
Třeboň
1727
1214
Třeboň
PTR s.r.o.
762/1
891
Třeboň
762/6
965
Třeboň
Klečka Milan,
RNDr.
Klečka Milan,
RNDr.
Nebytový prostor
nevyužíván – obřadní
síň,
1 bytová jednotka –
nájemník
Informace nejsou
známé
Objekt nevyužíván
Objekt nevyužíván
Soubor seníků, různí
vlastníci
Informace nejsou
známé
Objekt nevyužíván
Objekt nevyužíván
32.1 Seznam nevyužívaných nemovitostí v k. ú. Třeboň
32
Město průběžně podává žádosti a získává dotace a granty a má tedy s přílivem fondů
z těchto zdrojů dlouhodobé zkušenosti kterých by se mělo využít při financování
CSUMT. Ve městě je dále několik institucí (IKS, Zámek, Archiv, Lázně, Muzeum) které
pořádají kulturní akce a mají tudíž ve svých řadách pracovníky se zkušenostmi s organizací
a dotacemi kulturních programů. CSUMT by měl spolupracovat s těmito lidmi, čerpat
z jejich zkušeností a ucházet se o nejlepší z nich jako zaměstnance či konsultanty.
Především IKS a Lázně jsou v této pozici, jejich zaměstnanci s přehledem o kultuře by mohli
přispět spoluprací k úspěchu projektu a získat zároveň nové zkušenosti a rozšířit si tak svoji
odbornou kvalifikaci. CSUMT by rozšířilo místní nabídku pracovních příležitostí.
CSUMT by měl spolupracovat s osobnostmi z kulturní a umělecké sféry kteří k Třeboni a
Třeboňsku mají vztah a udržují zde kontakty. Seznam jmen bude následovně doplněn
Je nutné identifikovat hlavní cílové skupiny místního obyvatelstva pro program CSUMT a
zaměřit na ně hlavni informační a osvětovou kampaň:
•
Pracovníci ve zdravotnictví včetně lázní a lázeňských hostů
•
Pracovníci městské správy
•
Pracovníci školství včetně studentů
Obchodní akademie, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Třeboň, Vrchlického 567/II ‐ počet studentů ‐ 662 ‐ počet zaměstnanců ‐ 103 Střední škola rybářská a vodohospodářská Jakuba Krčína Třeboň, Táboritská 941/II ‐ počet studentů ‐ 249 ‐ počet zaměstnanců ‐ 57 Gymnázium Třeboň, Na Sadech 308 ‐ počet studentů 332 ‐ počet zaměstnanců 34 Základní škola praktická Třeboň, Jiráskova 3 ‐ počet žáků ‐ 56 ‐ počet zaměstnanců 21 Základní umělecká škola v Třeboni, Hradební 24 ‐ počty žáků a zaměstnanců nám nejsou známy Dům dětí a mládeže Jindřichův Hradec, pobočka Třeboň II, Na Sadech 4 33
•
Pracovníci výzkumných ústavů a státních a krajských institucí
•
Členové veřejné prospěšných, neziskových a osvětových organizací
•
Umělci a pracovníci v kultuře a uměleckých řemeslech
•
Zaměstnanci větších firem a podniků které by mohly mít prospěch z CSUMT
14) DOPO RU ČEN Í
Městská samospráva by měla využít příležitosti zakoupit Schwarzenberský špejchar.
Primární motivací by měla být záchrana historicky cenné stavby vévodící zajímavé
části města a atraktivní lokalitě pod hrází Světa nedaleko historického centra.
Otevřená strategie města Třeboně analyzuje tuto lokalitu a navrhuje zde nízkou rezidenční
výstavbu obklopenou zelení. Město by mělo usilovat aby alespoň 30 % teto výstavby
bylo tzv. ‘live and work’ jednotek a podpořit tím vznik Kulturní a umělecké zóny.
Město by se mělo snažit získat si pro sebe patřičné informace a expertízu o světě
umění především spoluprací s AVU, dalšími institucemi - vyčet partnerů odstavec 1) a městy jako Kassel a vytvořit s jejich pomocí podmínky pro vznik Centra současného
umění Mistra Třeboňského v Domě Štěpánka Netolického a Schwarzenberském
špejcharu. Nová instituce by se stala centrem budoucí Kulturní a umělecké zóny.
V této souvislosti by se město mělo aktivně zastat o vznik Umělecké besedy, spolku
na podporu současného umění, který by stál u zrodu CSUMT.
Jak bylo zmíněno víše nedostatek souznění hlavních aktéru brání zařazení regionu na
prestižní seznam SSD UNESCO a podobný osud by mohl postihnout i projekt CSUMT.
Samospráva města by proto měla postupovat opatrně a krok za krokem na základě věcné a
zasvěcené diskuse se snažit vytvořit veřejnou platformu na podporu Centra současného
umění. Projekt bude moci uspět pokud ho třeboňská veřejnost bude podporovat a
považovat za žádoucí přínos obohacující život města a nabízející nové příležitosti
kulturního a ekonomického rozkvětu. K tomu bude třeba osvětový program jehož cílem
by měla být obnova ztracených souvislostí s historickým a kulturním dědictvím
Třeboně a Třeboňska a „znovuobjevení“ společenských vztahů v rámci kulturně
historického
povědomí,
které
jsou
podmínkou
nejen
realizace
CSUMT
ale
i
hospodářského rozvoje města.
Počáteční kroky by se mohly týkat malířství za doby Karla a Václava IV a konkrétně období
kdy Třeboň vytvořila podmínky pro vznik uměleckého díla světové úrovně. V nejbližší době
34
by se za pomoci a pod záštitou města měl v Třeboni konat seminář pro veřejnost o díle
Mistra Třeboňského, jeho vzniku, ‘zániku a znovuobjevení’, přesunu do Prahy, posledních
výzkumů a o výhledu návratu do Třeboně díky iniciativě Třeboňských občanů. Město by se
mělo stát oficiálním patronem tohoto umělce a adoptovat ho jako svého ztraceného syna,
propagovat ho mezi místním obyvatelstvem a vzít si za cíl aby každý občan Třeboně znal
jeho dílo. Jako součást tohoto osvětového programu by měla být městem vyhlášena výzva
k veřejné sbírce na vyhotovení kopie retáblu Mistra Třeboňského, obr.1.1, který se dnes
nachází v Národní galerii v Praze a přednáška o restaurátorských dílnách AVU které by se
úkolu ujmuly. Následovat by měla série přednášek a debat o kulturním dědictví a jeho
odkazu zachovaném v třeboňských stavbách, konkrétně v Domě Štěpánka Netolického a
Schwarzenberském špejcharu.
Otevřená strategie správně upozorňuje na problémy spojené s plánovaným silničním
obchvatem. Účelem teto studie sice nebylo zabývat se touto problematikou, nicméně je
nutno poznamenat ze silniční přeložka č. 154 a 155 navrhovaná v posledním uzemním
planu Třeboně by měla degradující vliv především na Bertiny lázně a jádro města
včetně okolí Schwarzenberského špejcharu, obr. 30.1, v jehož blízkosti by vyúsťovala.
Jelikož existují alternativní varianty doufejme ze k realizaci silniční přeložky tímto způsobem
nedojde a městská samospráva bude usilovat o přijatelnější řešení. V opačném případě by
dopad na CSUMT a projekt Kulturní a umělecké zóny byl zásadně negativní.
Jak už bylo řečeno tato obnova kontaktů se ztracenou minulostí by se měla stát
symbolickým tématem obnovy obou objektů CSUMT, která by zároveň byla naplní
počátečních akcí a výstav CSUMT. V případě Schwarzenberského špejcharu by šlo o
nejen o počáteční otevření dveří veřejnosti k navázání kontaktů s minulostí uchované
v jeho konstrukci a strukturách ale také o úspěšné počáteční propojení s jeho
dvojčetem, Domem Štěpánka Netolického na Masarykově náměstí, obr. 38.1. Špejchar
je v současnosti odtržen od centra a náměstí protože se nachází uprostřed bývalé
industriální zóny (psychologická bariera) a je vklíněn mezi dvě silniční komunikace č. 154 a
155 (fyzická bariera). Aby otevření dveří mohlo úspěšně proběhnout a veřejnost se mohla
v plném počtu dostavit bude nutné tyto dvě bariery překonat. Naštěstí je vzdálenost mezi
oběma objekty pouze asi 15 minut chůze. Město by proto mělo přistoupit k vybudovaní
dvou přístupových tras společných pro pěší, cyklisty a vozíčkáře a to po hrázi Světa a
podél Zlaté stoky, obr. 30,1; 38.1. Obě trasy by se zároveň staly galeriemi pod širým
nebem. V žádném případě by přístupová trasa pro pěší neměla vést podél silniční
komunikace, ta by měla sloužit pro příjezd automobilem na parkoviště pod hrází Světa.
35
Parkování bezprostředně u špejcharu by mělo být omezené pouze pro zaměstnance, zvané
hosty a invalidy.
Město by mělo projekt propagovat mezi zaměstnanci samosprávy a angažovat pro jeho
realizaci kulturní pracovníky IKS a lázeňské správy a pracovníky stavebního úřadu
odpovědných za uzemní plán a stavební kontrolu, dále pak zajistit spolupráci Národního
památkového ústavu NPÚ a CHKO.
Zároveň by se mělo obnovit úsilí o zápis Třeboňska na SSD UNESCO a objasnit veřejnosti
styčné body s projektem CSUMT.
Město Třeboň by mělo zajistit diskusi a průběžnou publicitu projektu v mediích, Třeboňský
svět by mohl referovat o jeho vývoji v pravidelné rubrice věnované kultuře a umění se
sloupkem čtenářských reakcí.
Před koupí Schwarzenberského špejcharu by město mělo nechat vypracovat posudek
o jeho technickém stavu a o nákladech potřebných k zprovoznění objektu k výstavním
účelům.
V této souvislosti proběhlo několik neformálních diskusí především s architekty, umělci,
kurátory a kunsthistoriky z nich někteří Schwarzenberský špejchar navštívili a zevrubně si ho
prohlédli zvenčí i zevnitř. Z pozice nezaujatého pohledu a bez znalosti pozadí se jejich
reakce soustředila na otázku: Jaké asi budou celkové výdaje na přeměnu špejcharu v
Centrum současného umění a jaký bude konečný výsledek? Přesto že bez patřičného
rozboru jsou takovéto úvahy čistě spekulativní, převládl názor, že postavit nové muzeum
současného umění na zelené louce by nemuselo byt o moc nákladnější. Přitom by
mohla vzniknout stavba šitá na míru, a v porovnání se špejcharem nekompromisně
současná co se týče designu a stavebních technologií zaručujících podstatně nižší
náklady na provoz a údržbu než u rekonstruované sýpky. Navíc by to byl na domácí
poměry záslužný a revoluční počin, jelikož u nás podobná stavba zatím neexistuje. Moderní
galerie a muzea umění v České republice jsou vesměs přestavby starších budov které dříve
sloužily jiným účelům a potýkají se proto s různými problémy. Dá se říci že až na výjimky
většina z nich galerijním účelům plně nevyhovuje. To je v příkrém kontrastu se zahraničím
kde nové stavby galerií moderního umění jsou početné a v některých městech jsou to
prestižní projekty předních architektů které významným způsobem obohacují kulturní scénu
a přispívají k rozvoji města. Dobrým příkladem může být Bilbao, kterému se léta lidé vyhýbali
kvůli baskickému konfliktu a násilnostem, až do doby kdy zde bylo otevřeno muzeum
36
moderního umění od Franka Gehryho, mimo jiné autora Tančícího domu v Praze, které
město k nepoznaní proměnilo. Dnes je ve Bilbau klid, město prosperuje a muzeum je
světově proslulá destinace s obrovskou návštěvností.
Město by mělo započít jednaní o užší umělecké spolupráci s Národním památkovým
ústavem, majitelem Státního zámku Třeboň a Ministerstvem vnitra, majitelem kláštera, pod
které spadá Státní archiv Třeboň o využití budov zámku a kláštera k výstavním účelům.
Správa Třeboně by měla uvážit všechny alternativy, především však zajistit že
v případě akvizice špejcharu se projekt skutečně rozjede. Bylo by kontraproduktivní
kdyby město budovu koupilo a ta pak stála prázdná a nadále chátrala.
15) ZÁVĚR
Cílem studie bylo zvážit potenciál Třeboně jako galerijního města, prozkoumat možnosti
které se nabízí tuto vizi realizovat a porovnat Třeboň s jinými městy kde galerie a muzea
současného uměni již existují. Bylo přitom nutné vzít v úvahu geopolitické, historické,
demografické zvláštnosti a zvážit v jejich světle uzpůsobilost Třeboně pro vznik nové
instituce.
Šlo především o vypracování studie zamřené na Schwarzenberský špejchar coby centra
současného umění přičemž vyvstala otázka v čem bude toto centrum Třeboni prospěšné a
do jaké míry ho Třeboň potřebuje. Díky omezenému rozsahu studie bylo možné odpovědět
zatím pouze dílčím způsobem s tím že bude toto téma doplněno v konečné verzi. Nicméně
odpověď vyzněla kladně, ukázala že pozitivní dopady převažují nad negativními a ž e
iniciativa přichází ve vhodnou chvíli z několika historicko-společenských a ekonomických
důvodu, nehledě na to ze špejchar je na prodej za výhodnou cenu.
Pro dosažení hlavního cíle plně rozvinutého Centra současného umění byly určeny dílčí
kroky jako vznik Umělecké besedy (Kunstvereinu), veřejná sbírka na kopii retáblu Mistra
Třeboňského, začáteční výstavní program a zkušební provoz Centra který by nevyžadoval
velké investice do rekonstrukce objektů. Městské samosprávě byl k tomuto účelu předložen
seznam doporučení (odstavec 14).
Především z nedostatku č asu ale také kvůli nepředvídatelným okolnostem nebylo možno
provézt jisté žádoucí konsultace a vzít v úvahu případné výsledné připomínky a názory.
37
Nezbylo tedy než posunout tyto konsultace do druhé fáze studie. Může se proto stát
že dodatečně dojde ke změnám v tomto textu. Nicméně studie by se bezprostředně
mohla a měla stát předmětem počáteční veřejné debaty o Třeboni jako galerijním
městě. Město, ve spolupráci s výše zmíněnými partnery a neziskovými organizacemi,
by na toto téma mohlo zorganizovat sérii přednášek a diskusí za účasti významných
osobností ze světa umění a kultury.
38.1 Třeboň, Kulturní a umělecká zóna s polohou budov Centra současného umění Mistra Třeboňského
38
16) BIBLIO G RAFIE
Adams, Carolyn, et al. 1991 Philadelphia: Neighborhoods, Division, and Conflict in a
Postindustrial City. Philadelphia: Temple University Press.
Baudrillard, Jean 1981 For a Critique of the Economy of the Sign.Translated by C. Levin. St.
Louis: Telos.
Deutsche, Rosalyn 1996 "Agorophobia." IN Evictions: Art and Spatial Politics.
Gottdiener, Mark 1986 The Social Production of Space. Austin: The University of Texas
Press.
Gell, Alfred 1998 Art and Agency Cladendon Press Oxford.
Jacaob, Mary Jane 1995 "Outside the Loop." IN Culture in Action. Seattle: Bay Press.
Jameson, Fredric 1991 Postmodernism, Or the Cultural Logic of Late Capitalism. Durham:
Duke University Press.
Javorský, Jan 2007 Osídlování jihočeského pohraničí v letech 1945 – 1950 Masarykova
univerzita v Brně
Kocina, Jan 2008 Poválečné osídlování pohraničí... Jihočeská univerzita v Českých
Budějovicích.
Lacy, Suzanne 1995 "Cultural Pilgrimages and Metaphoric Journeys." IN Mapping the
Terrain: New Genre Public Art. Edited by Suzanne Lacy. Seattle: Bay Press.
Lefebvre, Henri 1979 "Space: Social Product and Use Value." IN Critical Sociology:
European Perspectives. Edited by J.W. Freiberg. New York: Irvington Publishers.
1991[1974] The Production of Space. Oxford: Blackwell.
Pavlík, Ivo., Chytilová Lucie., Chytilová Miroslava., Vosátka Ondřej 2012 Otevřená strategie
města Třeboně Praha: Cityupgrade
Pásková, Martina 2002 Dědictví pro turismus nebo turismus pro dědictví? Veřejná správa.
Ministerstvo Vnitra ČR, Praha
Phillips, Patricia C. 1995 "Public Constructions." IN Mapping the Terrain.
Smith, Neil 1992 "New City, New Frontier: The Lower East Side as Wild, Wild West." IN
Variations on A Theme Park: The New American City and the End of Public Space. Edited
by Michael Sorkin.
Soja, Edward 1995[1989] Postmodern Geographies: The Reassertion of Space in Critical
Social Theory. London: Verso.
Zoubková, Anna 2007 Dopady rozvoje cestovního ruchu, Památka Třeboňské rybnikářské
dědictví. Universita Karlova v Praze.
39
Zukin, Sharon 1995 The Cultures of Cities. Cambridge, Ma.: Blackwell. 1996 "Space and
Symbols in an Age of Decline." IN Re-Presenting the City. Edited by Anthony King. London:
Macmillan.
17) ZKRATK Y
CSUMT
Centrum současného umění Mistra Třeboňského
DSN
Dům Štěpánka Netolického
SSD UNESCO
Seznam světového a kulturního dědictví UNESCO
UNESCO
United Nations Educational Scientific and Cultural Organization
CHKO
Chráněná krajinná oblast
RIBA
Royal Institute of British Architects
AVU
Akademie výtvarných umění v Praze
VŠUP
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
TEFAF
The European Fine Art Foundation
NPÚ
Národní památkový ústav
Poděkování
Děkuji zaměstnancům třeboňské samosprávy, kteří obětavě dodali podklady a informace
potřebné k vyhotovení této studie, zvláště pak Janě Vítkové a Aleně Zárubové. Dále děkuji
Kateřině Šikové, Arch. Miroslavu Šikovi, Michalu Škodovi, Tomáši Paulovi a Janě Jandové za
odborné rady a podporu.
© Jan Mladovsky
[email protected]
40