pdf verze

Plnoštíhlé indiánky s dlouhými
copy, v buřinkách a nadívaných
sukních se velmi nerady fotí.
Avšak toho dne je v bolivijském
městě Sorata vklíněném mezi
vysokými horami svátek. Pije
se a tancuje; oslavy často trvají
i několik dnů po sobě. Podnapilý
pán s plnou pusou koky nám kupuje
pivo; to je v zemi, kde jsou běloši bráni
jako neoblíbení gringové, sympatické
opilecké gesto. Vše si užívám, chodím
a fotím. Dělám to celých sedm měsíců
expedice napříč Jižní Amerikou.
Foto a text Pavel Svoboda
Fotoreportáž
TVÁŘE
JIŽNÍ AMERIKY
Autor snímků. Naše expedice po Jižní Americe – od Ekvádoru přes Peru, Bolívii
a Argentinu až na samý jih Chile – zabrala sedm měsíců a sedm dní. Sedmička je vůbec
důležitá, protože sedm tisíc kilometrů měřila i naše trasa. Cesta byla naplánována jako
přesun z klimatického léta do dalšího léta. Začali jsme v druhé půli roku v rovníkovém
Ekvádoru a dorazili do Ohňové země v lednu, kdy vrcholí léto na jižní polokouli. Spolu
s partnerkou jsme kočovali bez vlastního auta, jen s batohy a fotografickou brašnou.
Autobusem, stopem či pěšky po horách. Vzal jsem si sice jen to nejnutnější, ale
treková výbava není nejlehčí a fotografické vybavení přidá další kila.
Vysoko v horách. Sopečné pustiny jižního Peru, kde pramení Amazonka. V nížinách
je sice teplo, ale tady v noci mrzne, až praští. Ráno přichází k našemu stanu promrzlý
pastevec. Žije zde sám pouze se stádem chlupatých lam, koněm a několika psy. Jde
mu pára od úst a já mu dávám oblíbené místní povzbuzovadlo – hrst listů koky, kterou
jsem pár dnů předtím koupil na trhu. „Jsme z Československa,“ vysvětluju. Hlasitě se
rozesměje: „Vždyť sem ani nikdo jiný nechodí!“ Jeho smích je vlastně potvrzením, že
jsme skutečně na počátku největší řeky světa – prameny Amazonky totiž na přelomu
tisíciletí lokalizovali čeští vědci. Coby geograf a hydrolog mám pocit, že stojím na
posvátném místě.
62
Patagonský kapitán.
Dostopovali jsme na konec
1 240 kilometrů dlouhé silnice
Carretera Austral v centrální
Patagonii v Chile. Jediná
možnost, jak pokračovat
dál, je lodí přes velké jezero
O‘Higgins a poté dva dny pěšky
přes hranice do Argentiny.
Náš kapitán čeká na utišení
divokého větru několik dní,
pak se vydá na cestu, i když
na hladině jsou stále více
než metrové vlny. Usrkává
oblíbené maté a kormidluje
s ledovým klidem.
Školáci pod sopkou
Chimborazo. V Ekvádoru se
nacházejí indiánské vesnice
v těsné blízkosti aktivních
i nečinných sopek (jakou je
ta zmíněná). I přes povinnou
školní docházku má Ekvádor
stále téměř desetiprocentní
negramotnost.
63
Bolivijský elegán. Bolívie
má v porovnání s Peru
a Ekvádorem největší podíl
původního indiánského
obyvatelstva, a to až
50 procent.
Prosím. Zatímco většina
lidí nechce, aby byla na
snímku, a vy je musíte složitě
přesvědčovat, tato peruánská
stařenka si o focení překvapivě
řekla sama.
Stříbrné doly. Těžba v bolivijském
Potosí je extrémní snad ve všech
ohledech. Je to jako cesta zpátky
v čase – do středověkých podmínek
skrze úzké, zaprášené a nebezpečné
štoly. Hora Cerro Rico vysoká
4 824 metrů je od počátku těžby
v 16. století doslova provrtaná jako
ementál. Většina horníků je závislá
na žvýkání koky a umírá již ve
středních letech. Město Potosí se
nachází v nadmořské výšce 3 900
až 4 100 metrů nad mořem, což jej
řadí mezi nejvýše položená města na
světě. Samotná Bolívie je surovinová
velmoc – a přesto nejchudší země
Jižní Ameriky.
64
65
Stoletá? Větrem a sluncem ošlehané
tváře horských indiánů. Staří lidé často
sami nevědí, v kterém roce se narodili.
Úsměv. Indiáni v severní části Ekvádoru
nosí černé klobouky, modrá ponča, bílé
kalhoty a na nohách pantofle.
Pastevec a počasí. „Dneska pršet
nebude, je mi 70 let, žiji tady celý
život,“ pravil pastevec v peruánských
velehorách pod zataženou oblohou. Měl
pravdu, za hodinu začalo sněžit.
Usměvavá lama. Nejvíce autentické a možná
vůbec nejhezčí trhy v Ekvádoru se konají každý
čtvrtek ve městě Saquisili. Mezi cizinci vždy
vzbudí rozruch zdejší lamy a morčata. Chundelaté
lamy jako by se na vás lehce usmívaly.
66
67
Klobouky. Na tržištích
v horských vesnicích si člověk
připadá jako na folklorním
festivalu. Tato pestrobarevně
oděná dáma pochází
z městečka Caráz v pohoří
Cordillera Blanca v Peru.
Halenky a čepice. V severním
Ekvádoru se nosí tenké
vyšívané halenky. Kulturním
centrem celé oblasti je město
Otavalo.
Ostrov Slunce. Největší jezero Jižní
Ameriky – Titicaca, kde na několika
ostrovech žijí unikátní kultury. Večer
na ostrově Isla del Sol obdělává paní
se synem políčko. Platím jí za focení
malý bakšiš, získám si ji nicméně
až po malé scéně, kdy si půjčím
prastarý rýč a několikrát s ním zaryji
do tvrdého políčka. Směje se a při
posledních paprscích slunce mi
dovoluje pořídit několik fotografií.
68
69