Historie hasičstva v Doksech 1869

HISTORIE DOKSKÉHO HASIČSTVA
140 let dobrovolných hasičů v Doksech
1869 - 2009
Poděkování:
Za poskytnutí materiálů, rad, za překlad a odbornou pomoc děkuji:
Josefu Kreifovi, PhDr. Renatě Mauserové, Martě Lepkové, Mileně Hartlové, PhDr. Věře
Chvalinové a pracovnicím Státního okresního archivu v České Lípě.
Vilemína Řežábková
Sborník vyšel za finanční podpory:
Město Doksy, Milan Bláha, Autoopravna Havlík, Opravy silničních vozidel Vítek,
Prodejna Tinka, Cukrárna U Radnice, Výroba kuchyňských linek Lamper a Šťastná,
Květinářství Marcela, Trafika Jana Knotová, Trafika Simona Kunstová, OV ČSSD Česká Lípa, Kondor Praha, Markvart Ladislav Pila Luka, Autodoprava Jaromír Michalec,
Střechy H+H, 3 domy, Šín Josef, Otto Chýna - zahrádkářské centrum Obora, Martin
Jurčik - Stavebniny.
SANCTUS FLORIANUS
Svatý Florián – uctíván již od 8. stol. v Horních Rakousích. Ochránce v nebezpečí
ohně, vody a války, patron hasičů, kominíků a zedníků. Postava ve zbroji římského vojína
s mečem a korouhví, vylévající vodu z vědra na hořící dům v připomínce toho, že prý
kdysi svou modlitbou odvrátil plamennou zkázu.
"Kde pálí ohně žár a vzrůstá hřích a svár, pomocník je nám dán, svatý Florián".
1
Vážení,
než se začtete do našeho almanachu, byli bychom rádi, kdybyste si uvědomili dlouhou
tradici našeho poslání, chtěli bychom, abyste poznali kořeny, na které navazujeme, abyste
se vcítili do radosti i strachu lidí, do jejich chápání ohně - dobrého sluhy i strašného
pána.
Teplo, pohoda, bezpečí.
Hrůza, ztráta majetku a to nejhorší - ztráta života.
Chválit, bránit se!
Již odpradávna lidé tyto otázky řešili. V raném středověku, snad od 11. století, zapalovali lidé „hromničku“, která je spolu s modlitbou měla ochránit před ničivou silou
blesku. Prosili svatého Floriána, aby je ochránil před požáry. Toho sv. Floriána, který
je dodnes patronem hasičů a kterého můžete vidět i na mariánském sousoší na náměstí
Republiky. Poznáte ho podle jeho atributu - vědra.
Lidé se požárům aktivně bránili. Už ve 14. století byly vydány dokumenty, které
obsahovaly pokyny, jak chránit oheň, a zároveň ukládaly povinnost účastnit se hašení.
V těchto dokumentech byste našli i tresty paličům - zpravidla šlo o trest smrti.
Během dalších staletí se tyto zásady zdokonalovaly a měla je většina měst.
V 18. století města ustanovují „ohnědozorce – ponocné“.
V době Marie Terezie, tedy v 18. století, vyšla zákonná ustanovení na úseku požární
ochrany. Obsahovala nařízení, jak vyhlašovat požár, kdo je povinen hasit, kdo zásah řídí,
tresty žhářům, objevilo se i nařízení, aby byly budovány cihlové komíny. V roce 1873
byl vydán Řád policie požárové a bylo stanoveno, že ve větších městech a obcích musí
být požární sbor, stříkačka a ponocný.
V roce 1853 byl v Praze zřízen placený útvar požární. Měl 30 hasičů.
V roce 1864 byl ustaven ve Velvarech první Český dobrovolný hasičský sbor a konečně
v roce 1869 byl ustaven hasičský sbor v Doksech - župa Dubá.
Roku 1891 vznikla Zemská hasičská jednota a tento stav trval až do roku 1918, kdy
vznikla Československá republika.
V roce 1919 byla založena Československá hasičská jednota. Po roce 1920 a 1922
byly postupně založeny zemské jednoty pro Moravu, Slezsko a Slovensko. Do roku
1930 byly ustaveny Okresní hasičské jednoty. Každý požární sbor měl samostatné stanovy. Fašistická okupace dobrovolné hasičstvo citelně postihla, a to i přesto, že některé
dobrovolné sbory mohly vyvíjet svou činnost. Byly však omezovány a perzekuovány,
zvlášť pak v případech, kdy vyvíjely protifašistickou činnost.
K zásadní změně došlo po válce, po roce 1945. Už v říjnu 1945 byla ustavena jednotná organizace Svaz československého hasičstva. Po roce 1948 byla přenesena péče
2
o požární sbory na národní výbory. V roce 1950 vyšel v ČSR první zákon o požární
ochraně a zákonem číslo 35 z roku 1953 a vyhláškou MV č.169/55 byla ustavena činnost
Státního požárního dozoru na závodech. V roce 1952 došlo k zásadnímu přejmenování
dobrovolného hasičstva na Československý svaz požární ochrany. Vládní nařízení
č. 95/1953 potvrdilo ukončení reorganizace hasičstva. Činnost byla koordinována
sjezdy Československého svazu požární ochrany. Pouze IV. sjezd ČSPO v roce 1968
byl za normalizace anulován. Po sametové revoluci v roce 1989 došlo na sjezdu v roce
1990 ke změně názvu organizace na Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. A jeho
další činnost je už naší živou současností.
Znak hasičstva do r. 1953
Znak ČSPO r. 1953 -1990
Znak SHČMS od r. 1990
3
Z historie organizace dobrovolných hasičů v Doksech
Podle ověřených zpráv byla založena organizovaná požární ochrana v Doksech v roce
1869. V Národním archivu v Praze byl nalezen dokument, který nám tuto skutečnost
nevyvratitelně potvrzuje. Dokument má název „Statuten das freiwilligen feuerwehrVereins zu Hirschberg“, tedy Stanovy dobrovolného hasičského spolku v Doksech. Tyto
stanovy obsahují 22 paragrafů a jsou datovány dne 22. října 1869. Jsou parafovány třemi
zástupci a kromě nich je zde podepsán jako první velitel spolku dobrovolných hasičů
pan Franz Martinka.
Ustavení dobrovolného hasičského spolku potvrzuje dále i Hasičská ročenka z roku
1929, vydaná v němčině, která mapuje spolky dobrovolných hasičů na našem území.
Ročenka uvádí, že v okrese Dauba - Dubá pracuje 44 hasičských dobrovolných sborů
s 1891 muži. Vedle jména velitelů sborů je uveden i rok založení spolků dobrovolných
hasičů v jednotlivých obcích. Pro zajímavost některé obce uvádíme:
Doksy
Tachov
Staré Splavy
Obora
Bezděz
Okna
Stará Skalka
Zbyny
Žďár
1869
1885
1925
1885
1879
1881
1887
1876
1876
Absenci Břehyně a pozdní založení hasičského spolku ve Starých Splavech vysvětluje zajímavý dokument z 10. října 1885. Dokument byl nalezen v Okresním archivu
v České Lípě. Je to vlastně dotazník adresovaný Obecnímu úřadu v Doksech a týká
se i Starých Splavů a Břehyně jako přidružených obcí pod správou uvedeného úřadu
v Doksech. Obsahem tištěného dokumentu jsou rukou psané odpovědi na otázky, které
jsou směrovány na zabezpečení požární ochrany, její organizaci a materiální vybavení.
Dokument je psán německy a rukopis pisatele je značně originální, tudíž bylo někdy
obtížné dobrat se správného překladu. Podařilo se nám zjistit, (po několika opravách
v dotazníku), že v roce 1885 byl počet obytných budov registrován takto: Doksy 269,
Staré Splavy 49 a Břehyně 12. Mezi vykazovanými úkony, které hasiči prováděli, patřily
prohlídky a kontrola komínů v kamenných budovách 6x ročně a ve dřevěných budovách
dokonce 8x ročně. Není však uvedeno, zda za práci bylo zaplaceno, či zda byla práce
vykonána zdarma. Byly zavedeny i noční hlídky, pravděpodobně v době žní, chybí však
přesné datum jejich zavedení, pouze se dovídáme, že se hlídalo dvě noci. Obec měla
stanoven řád, jak postupovat při hašení. Požár byl vyhlašován troubením a zvoněním.
Co se týče vody k hašení, je konstatováno, že je jí dostatek, neb ji zajišťuje hladina
rybníka a studny.
Mezi nejzajímavější zjištění patří soupis vybavení hasicím zařízením a materiálem.
V Doksech měli hasiči k dispozici 3 rychlé mechanické stříkačky, 3 ruční stříkačky,
4
2 hadice 300 m dlouhé. Ve Starých Splavech měli 1 rychlou mechanickou stříkačku,
6 ručních a 2 hadice po 125 m. V Břehyni se uvádějí 2 hasební žebříky, 1 ruční stříkačka
a 6 požárních okovů. Výzbroj a všechna zařízení byla pořízena na náklady obce. Dále
bylo uvedeno, že v Doksech bylo vlastní hasičské družstvo, bylo dobře vycvičeno a mělo
v roce 1885 celkem 109 mužů. Zde nás zaujme zjištění, že z těchto 109 mužů působilo
16 ve Starých Splavech, a Břehyně, která neměla samostatné mužstvo, si pomoc vyžadovala. Toto je vlastně odpověď na otázku pozdního založení hasičského sboru ve Starých
Splavech a absenci družstva v Břehyni. Závěr dotazníku tvoří konstatování, že obec
neměla zvláštní pokladnu pro zraněné, vdovy a sirotky po zemřelých hasičích.
Některá historická technika sboru
Koněspřežná ruční stříkačka
Horch 108 40M 1947 -1948
Praga RND AS 16 1948 -1970
Škoda Babeta 1953 -1956
Tatra 805 DA 8 1957 -1965
ZIL 130 AS 16 1965 -1980
Š 706 RTHP CAS 25
1980 -1988
5
Oheň, zlý pán...
Ani naše město nezůstalo ušetřeno strašných požárů, které byly tak časté v minulých
staletích. Dnes si nedovedeme představit jejich rozsah a do zoufalství lidí, kteří je zažili, se jen obtížně vcítíme. Připomeňme ty největší a nejničivější požáry, které zasáhly
samotné srdce našeho města.
Dne 20. srpna 1750 vypukl požár u řezníka Antonína Tomasche a šířil se obrovskou
rychlostí. Během tří hodin lehly popelem 42 výstavné měšťanské domy, 14 stodol
s právě sklizenou úrodou. Ohnivý živel zcela pohltil školu a radnici, kde se v přízemí
nacházela solnice a hospoda. S radnicí lehl popelem i městský archiv. Na jihovýchodní
straně náměstí shořel hostinec Panský dvůr. Škoda byla odhadnuta na 28 943 zlatých, to
je asi 740 000 Kč. Město se však vzpamatovalo, po obvodu náměstí vyrostly výstavné
domy, radnice byla obnovena.
V roce 1842 postihl Doksy požár, který byl ještě ničivější než ten před 90 lety. Jeho
průběh zaznamenal tehdejší římskokatolický farář Josef Keutsch. Byl očitým svědkem
a všechny hrůzy vylíčil v útlounkém spisku, který byl vydán v Mladé Boleslavi v roce
požáru, a který doprovází i vyobrazení a doplňují přímluvné modlitby.1
Josef Keutsch píše, že požár vypukl v noci ze 30. na 31. května úderem desáté hodiny
v zadní části domu č. 45 na náměstí a rychle se šířil v převážně dřevěných a dřevem
naplněných dvorech a stájích. Požár byl tak rychlý, že překvapení obyvatelé, které vyburcoval křik a zvonění kostelního zvonu, si ani neuvědomili strašné nebezpečí, v němž
se ocitli. První pomoc byla zcela nedostatečná a ani úsilí pana starosty Dr. Siegla, který
organizoval nasazení požární stříkačky, nezabránilo tomu, že požár zachvátil celý dům
č. 45, oba přilehlé domy, mezi nimi i školu a uvolnil cestu ohni do Kamenné, dnešní
Komenského ulice, kde zapaloval dům od domu. Kostel na opačné straně náměstí byl
chráněn jako hradbou velkým kaštanem a zelení. Panské domy byly pod neustálým
proudem vody ze stříkaček z Obory a Staré Skalky.
Aby se neštěstí dovršilo, zachvátil oheň také zadní dřevěnou část rohového domu č. 178
na severní straně náměstí, šířil se po dvorech domů na pravou stranu náměstí a blížil
se k radnici. Když odbily hodiny radniční věže dvanáct hodin, s velikým praskotem
se zřítila střecha. Její hořící zbytky létaly na všechny strany. Od této chvíle už nebylo
pomyšlení na záchranu domů, neboť se na všechny strany valila hořící masa. Zachvátila
Hrnčířskou ulici, Goethovu (dnešní Panskou) a blížila se do Kostelní ulice. A tu nastal
úžasný zvrat, kdy se kostel sv. Bartoloměje napadený za všech stran zničujícími plameny
postavil na odpor. Právě tento kostel, ve kterém každoročně tisíce postižených hledalo
sílu u obrazu Matky boží - Panny Marie Montserratské. Kostel zničujícímu ohni odolal.
Požár dosáhl svého vrcholu.
Druhý den ráno se naskytl smutný pohled na zubožené lidi, kteří tábořili v okolo
ležících polích a lukách. Všichni byli přesvědčeni, že jsou ztraceni. Přátelské a klidné
město se během tří hodin změnilo v doutnající trosky. Bylo zničeno 81 obytných domů,
73 vedlejších budov, stodol a stájí. Bylo ožebračeno 80 majitelů domů s 57 nájemními
rodinami.
1 Keutsch, Josef: Schilderung des Brandes der Stadt Hirschberg. 1842
6
Lidé z celé vlasti se spojili. Podle doložených zápisů docházely menší i větší finanční
částky na pomoc postiženým, spolu s ošacením a potravinami. Tak dramaticky popisuje
tento snad nejničivější požár Josef Keutsch.
Třetí velký požár naštěstí nepostihl přímo naše město, ale lesníci ho přesto nazvali
katastrofou. V Doksech dosud žijí pamětníci tohoto lesního požáru a ne nadarmo má
místo, kde požár řádil, pomístní název Na spáleništi nebo také Spáleňák2. Dne 16. září
1947 ve 13.45 vypukl požár uprostřed lesů mezi obcí Oborou a nádražím Bezděz. Požár
způsobily jiskry a žhavá škvára vypadlá z lokomotivy, a to na 22,3 km – 20,5 km.Vlak
zapálil les v několika místech a požár se za velmi prudkého větru šířil tak rychle, že se ho
nepodařilo v začátcích uhasit. Vítr pak hnal požár na severozápad do bývalých skladišť
německé válečné munice. Jakmile požár dosáhl těchto míst, došlo k explozi roztroušeného střeliva, zvláště pak explodoval rozházený prach dělostřeleckých střel. To úplně
znemožňovalo hašení. Požár se přenesl přes silnici Doksy - Bělá pod Bezdězem. Na silnici
počal hořet asfalt a v první hodině katastrofy nebylo možné budovat ochranná zařízení,
a tak se požár dále šířil pod Bezděz. Teprve až po příchodu vojenských posádek z České
Lípy, Mladé Boleslavi, Liberce, Turnova, Mimoně a Kostelce nad Labem, civilního
obyvatelstva, 61 hasičských dobrovolných sborů, 14 hasičských sborů z továren byly
založeny úspěšné protipožáry a ochranné pásy z poražených stromů. Asi v 19 hodin byl
požár zastaven, ale ještě v noci se prováděla nejnutnější opatření, která sestávala hlavně
z okopů podél požářiště. Přesto byl ve 2,15 hod. zpozorován asi 400 m od požářiště nový
požár, který byl pravděpodobně úmyslně založen. Naštěstí byl okamžitě zlikvidován.
Hlavní požářiště se již dále nerozšířilo, hlídky ho sledovaly ještě dalších 14 dní.
Krátce po tomto katastrofálním požáru byly úmyslně založeny lesní požáry v polesí
Břehyně, kde došlo dokonce k přestřelce. Účastníky celého případu byli vedoucí polesí
Ladislav Vala, lesmistr Kleveta a hajný Dvořák. Požáry se podařilo hned v zárodku likvidovat, ale pachatele se ani za pomoci tehdejšího Sboru národní bezpečnosti nepodařilo
v lesnatém terénu dopadnout.
Škody způsobené tímto ohromným lesním požárem byly obrovské. Dosáhly částky
6,150.000 Kčs, ale co bylo ještě horší a léta pozorovatelné, byly škody přímé – zničení
150 ha lesa, kde bylo 30 % stromů ve stáří od 61do 100 let, ale i 35 % mladých kultur
do 20 let.
2 Zápis Státních lesů v Doksích nad Máchovým jezerem ze dne 1. října 1947, podepsán
přednosta správy Vendulák, v.r.
7
Dokští hasiči po 2. světové válce
Po skončení války se situace v Doksech, tak jako v celém pohraničí, radikálně změnila.
Původní němečtí obyvatelé byli na základě Postupimské dohody až na malé výjimky
odsunuti. Do Doks a do blízkého okolí se přistěhovali lidé ze všech koutů republiky.
Příchozí nastoupili na nová místa, postupně se v úplně neznámém prostředí sžívali
s městem, přírodou, novou prací. V tomto období docházelo k častým požárům, které
vznikaly nejen nepozorností při práci, ale často byly zakládány německými záškodníky,
tedy lidmi, kteří se nesmířili s tím, že válka skončila porážkou fašismu.
Proto založit požární sbory se stalo naprostou nutností. I v našich pohraničních Doksech byl obnoven hasičský sbor. Ustavující schůze, na které byl sbor založen, se konala
v restauraci U Syslů (dnes hotel Bezděz) v Komenského ulici.
Zakládajícími členy byli:
František Liška
starosta
Josef Slunečko
jednatel
Václav Šverma velitel
Václav Rak
Václav Sysel
Bedřich Kožnar
místostarosta
pokladník
podvelitel
V krátké době byli do hasičského sboru získáni noví členové, a tak již 18. října 1945
měla Místní hasičská jednota 33 členů.
Vybavení sboru bylo velmi skromné. Pamětníci hovoří o hadicích, žebřících, vědrech,
Zleva: V. Hypša, J. Slunečko, J. Valeš, S. Rolenc, M. Moc, p. Rybář, F. Pauzr, J. Kutílek, p. Hirch, F. Liška, F. Kadič, V. Sysel
8
džberových stříkačkách a stříkačce DKV 8. V písemných materiálech není žádná zmínka
o vozidle, které by mohlo sloužit jako požární. (Pamětníci se shodují na tom, že existovalo
vozidlo, které sloužilo pro dopravu mužstva k požáru.)
V počátcích mělo mužstvo 4 uniformy, které si vzájemně členové požárních hlídek
v kině, na zábavách a divadelních představeních půjčovali.
Požární poplach byl vyhlašován tak, že „trubač“ hasičského sboru jezdil na kole a hasičskou trubkou se signálem „hoří“ svolával hasiče do zbrojnice. V Doksech tuto službu
zastával Josef Zakouřil, teprve později byla k dispozici ruční poplachová siréna.
Požární zbrojnice se nacházela v Máchově ulici v místech dnešního parku naproti
budově Policie ČR.
První valnou hromadu měli hasiči 27. ledna 1946 v restauraci U Syslů. V této době
měl hasičský sbor již 52 členy.
Na první valné hromadě byli zvoleni:
Josef Váňa
starosta
Karel Strup
zástupce starosty
Josef Slunečko
jednatel
Stanislav Rolenc
pokladník
Jaroslav Rýdl
vzdělavatel
Václav Šverma
velitel
Josef Havlas
zástupce velitele
Bohuslav Kastnar
zbrojmistr
Jaromír Hejda
strojmistr
Jan Vlastník,
Josef Kutílek ml.
lezci
Václav Hypša
samaritán
Josef Zakouřil
trubač
Další valná hromada Místní hasičské jednoty se konala 2. února 1947.
Pozvánka na hasičský ples
9
Na valné hromadě byli zvoleni:
Václav Sysel
starosta
Josef Zakouřil
místostarosta
Václav Kužel
velitel
Stanislav Rolenc
zástupce velitele
Josef Slunečko
jednatel
Bedřich Kožnar
pokladník
zbrojmistr
Jaromír Hejda,
Miroslav Moc
strojmistři
Běla Vlastníková,
Markéta Kuželová
vedoucí žen
František Hypš
Josef Kutílek,
Václav Hypša,
Karel Strup
samaritáni
František Pauzr
kronikář
V tomto roce se poprvé objevují v dokumentech i ženy.
Pro záchrannou stanici hasičského sboru bylo zakoupeno sanitní auto, podle dochovaných písemností se jednalo o vůz značky Horch.
Rok 1948 byl rokem velikých politických změn, které postupně zasáhly do všech oblastí
života společnosti, a tedy i hasičstva. Dne 28. února 1948 se Svaz českého hasičstva hlásí
do ústředního akčního výboru Národní fronty a tvoří akční výbory.
V Místní hasičské jednotě proběhla 29. února 1948 mimořádná valná hromada a z pramenů víme, že starostou hasičské jednoty byl zvolen Václav Sysel, velitelem Václav
Kužel a jednatelem Josef Slunečko.
V tomto roce vyvstal před hasičskou jednotou velký materiální problém, protože stávající hasičská zbrojnice potřebovala generální opravu.
Investice byla tak velká, že MHJ od opravy upustila
a požádala o přidělení bývalé „kočárovny“ v objektu
zámeckého velkostatku. Po dlouhých jednáních, kdy
byly v návrzích i jiné objekty, došlo v listopadu 1954
ke konečnému přidělení a povolení rekonstrukce budovy v ulici Rudé armády (nyní Valdštejnská) čp. 153.
V roce 1949 se značně rozšířila členská základna
MHJ, a tak můžeme číst na seznamu tato jména: František Sudolský, Karel Vaníček, Václav Langr, Jaroslav
Havlačka, Václav Machutka, dále Josef Hejl, Ehrenberger, Kreif, Vejlupek, Pechar, V. Kužel, Kuželová.
Stará zbrojnice
Vzhledem k tomu, že se Doksy v roce 1949 staly
v Máchově ulici
okresním městem, došlo i ke změně organizace hasičstva. Předsedou Okresní hasičské jednoty byl zvolen pan Tiechert z Dubé.
V roce 1950 byla samaritánská služba z hasičského sboru vyčleněna a její činnost
přebral Červený kříž.
V roce 1952 byla na I. celostátní konferenci Československého svazu hasičstva dokončena reorganizace svazu a hasičský svaz byl přejmenován na „Československý svaz
požární ochrany“.
10
Předsedou byl v roce 1952 - 1953 František Sudolský a velitelem Václav Kužel.
Určitě je nutné se zmínit o úloze, kterou od roku 1953 sehrávají mezi požárníky ženy.
V tomto roce vzniklo družstvo žen, které se aktivně zúčastňovalo různých soutěží a jehož
zásluhou byla značně rozšířena členská základna. Družstvo tvořily: Marie Trmalová,
V čele stolu zleva: V. Trmal, S. Rolenc, F. Liška, host OV ČSPO, V. Hypša, J. Kreif,
M. Moc, F. Pauzr
Levá řada zleva host p. Pacovský, J. Havlačka, F. Sudolský, M. Skála, J. Slunečko,
J. Kutílek
Pravá řada zprava: host p. Tvrdek, V. Heřmanský, p. Kadič, V. Kodera, J. Novotný
Zdeňka Langrová, Antonie Lorencová st., Anna Hypšová, Olga Beranová, Běla Vlastníková, Julie Lišková, Antonie Lorencová ml. a Anna Rybářová.
Od roku 1956 také probíhala rekonstrukce požární zbrojnice, při níž, jak jinak v té
době, hlavní díl práce provedli právě požárníci brigádnickou pomocí. Vedením stavebního deníku byl pověřen Arnošt Holub, soupisem materiálu Václav Hypša a vedením
seznamu brigádníků Karel Vaníček. Na stavbě se brigádnicky podíleli: Josef Křížek,
Václav Machutka, Antonín Kampodonik, Jan Svatý, Václav Houžvička, František Beran,
Josef Kreif, František Hanžl, Jan Kapoun, Miroslav Moc, Václav Trmal, Josef Hejl,
Karel Vaníček, Stanislav Rolenc, František Pechar, Václav Vejlupek, Václav Hypša,
Václav Lepka, František Sudolský, Václav Verner, Jaroslav Plachý. Rekonstrukce byla
dokončena v roce 1958.
Okresní národní výbor v Doksech přidělil v roce 1957 dokským požárníkům prostřednictvím Inspekce požární ochrany nový speciální vůz Tatra 805 s veškerým hasebním
nářadím. Vozidlo přebral Miroslav Moc, druhým řidičem byl František Hanžl. V této
době byl k dispozici ještě druhý vůz Praga RN s řidiči Václavem Vejlupkem a Josefem
Křížkem.
11
V roce 1959 tvořilo členskou základnu 45 mužů a 6 žen.
Rok 1960 byl rokem územních změn. Zaniká okres Doksy a tím i Okresní výbor
ČSPO, ve kterém pracovali: Jan Vocásek, Jaroslav Hyška, Rudolf Holas, Ladislav Hrubý,
Antonín Pravda a Rudolf Šimek. MJ ČSPO přechází pod Okresní výbor ČSPO v České
Lípě. Členy se stali i dokští požárníci - František Pechar, Josef Hejl, Marie Kreifová
a Václav Verner.
V roce 1961 tvoří členskou základnu 51 mužů a 15 žen.
Předsedou základní organizace byl Josef Vrba.
Stojící zleva: J. Přibyl, L. Langer, V. Verner, J. Páral, A. Kopuník, J. Kapoun, J. Kreif,
J. Hejl, host, V. Lepka, J. Křížek
Sedící zleva: V. Šiler, S. Rolenc, M. Lišková, M. Kuželová, M. Kreifová, F. Pechar,
Vl. Placata
V roce 1962 se započalo na dvoře požární zbrojnice se stavbou sušicí věže. V roce
1964, který byl rokem 100. výročí založení prvního hasičského sboru v Čechách, bylo
uděleno Čestné uznání za činnost v požární ochraně Václavu Lepkovi, Miroslavu Mocovi a Josefu Hejlovi.
Ve dnech 6. - 8. července 1964 se konal v Praze III. sjezd ČSPO a na základě jeho
jednání byly na závodech zakládány závodní požární jednotky. V Doksech byla závodní
požární jednotka ustavena v dřevařském závodě Delta.
Stále více se v požární praxi uplatňovaly ženy nejen tím, že pracovaly v požárním
družstvu, ale i tím, že získaly řidičské oprávnění k řízení požárních vozů. Toto oprávnění
v Doksech získaly: Helena Vejlupková, Věra Vojáčková a Zuzana Lepková.
12
V roce 1965 se celá jednotka zaměřila na preventivní prohlídky objektů, na besedy
o požární prevenci a proškolování na závodech. Poprvé se v dokumentaci objevuje družstvo žáků, které získalo 1. místo v požární soutěži okrsku Doksy a 2. místo v okresním
kole soutěže. Určitě mezi tehdejšími žáčky byli: Josef Kreif ml., Miloš Kampodonik,
Miroslav Kučera, Miroslav Kopecký, František Hanžl ml. Žáky cvičil velitel požárního
Soutěž v Bělé pod Bezdězem, začátek 60. let 20. století
sboru Václav Lepka.
Na hodnotící schůzi v prosinci 1965 bylo předáno za dlouholetou práci v požární
ochraně Čestné uznání OV ČSPO Václavu Hypšovi a Josefu Slunečkovi.
Musíme si uvědomit, že hospodaření organizace bylo tehdy velmi skromné, příjem
do pokladny tvořily pouze členské příspěvky a výnos z požárnického plesu, který
se pořádal každým rokem. Městský národní výbor poskytoval v rámci svého rozpočtu
materiální vybavení a ze záznamů víme, že v roce 1966 poskytl za údržbu požárních
vozů řidičům mimořádnou odměnu 300 Kčs. Za přispění městského národního výboru
se také pokračovalo ve stavbě sušicí věže.
Členská základna měla 70 členů a 18 mladých požárníků.
Bez účasti požárníků nebylo možné si představit žádnou větší akci, jako byly brigády
v zemědělství či úklid města. V této době byly organizovány požární žňové hlídky.
Z důvodu zvýšené požárovosti, jejíž příčinou bylo zejména zapálení lesního porostu
projíždějícími parními lokomotivami, bylo sboru přiděleno vozidlo ZIL, které bylo hojně
využíváno zejména při lesních požárech. Toto období vyvrcholilo v roce 1982 rozsáhlým
požárem lesa v okolí Bezdězu, kdy byla připravena i evakuace celé obce.
13
Na výroční schůzi v roce 1968 došlo ke změně ve složení výboru organizace:
Josef Hejl
předseda
Josef Páral
velitel
Josef Vrba
jednatel
Václav Hypša
preventista
Josef Slunečko
pokladník
Miroslav Moc
materiálně
technický referent
Jaroslav Plachý
kulturní referent
František Hanžl
referent mládeže
Markéta Kuželová referentka žen
Václav Šíma
Anna Hypšová
Václav Tieftrunk
členové
revizní komise
Do Městského výboru Národní fronty v Doksech byl zvolen Josef Hejl.
Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy na naše území byla svolána 11. listopadu 1968
celostátní konference a také vzhledem k tomu, že byl vydán zákon o federativním
uspořádání republiky, se konal v listopadu IV. sjezd Československého svazu požární
ochrany. Jednání bylo velmi rušné, často emotivní, jak pamatuje účastnice sjezdu paní
1. máj 1972
Stojící zleva: V. Lepka, M. Lepková, V. Plaček, J. Hejl, J. Rajtr, V. Hypša, J. Lepka,
F. Hanžl, J. Kreif, J. Plachý
Sedící zleva: M. Huňat, J. Knot, V. Knotová, M. Zoubek, M. Lepka, J. Mareš, J. Knot
14
Anna Hypšová. Jednání sjezdu bylo v následující době normalizace anulováno.
V březnu 1969 došlo ke změně ve funkci velitele sboru. Dosavadní velitel Josef Páral
byl odvolán a na jeho místo byl jmenován František Hanžl. Předsedou sboru byl zvolen
Václav Lepka.
Z důvodu federativního uspořádání došlo ke změnám ve stanovách sboru, stejnokrojového předpisu, funkčního předpisu. Došlo i ke změně názvu sboru na Místní požární
sbor.
V roce 1971 došlo ke změně ve výboru sboru - předsedou byl zvolen Josef Vrba
Zleva J. Hejl, host S. Beneš, J. Kreif, V. Hypša, J. Vrba, F. Hanžl, V. Tieftrunk
a jednatelem František Sudolský.
Rok 1971 byl významný i v tom, že sboru v Doksech byl udělen Ústředním výborem
ČSPO odznak „Za zásluhy“.
V roce 1973 byl ČSPO přejmenován na Svaz požární ochrany ČSSR a tím byl
i Místní požární sbor přejmenován na Základní organizaci Svazu požární ochrany, tedy
ZO SPO.
Od roku 1974 do roku 1977 byl předsedou sboru Josef Vrba, kterého na krátké období
vystřídal Václav Lepka. Velitele Františka Hanžla vystřídal v roce 1980 Josef Levandovský. V roce 1977 měl sbor 108 členů a mimo svou základní činnost - prevenci a zásahy
při požárech - pořádal námětová cvičení, při kterých spolupracoval se Strojní traktorovou
stanicí v Doksech, Školou v přírodě Poslův mlýn, Státním statkem Okna.
V roce 1980 byl ustaven Městský výbor Svazu požární ochrany a jeho úkolem bylo
koordinovat činnost v integrovaných obcích.
15
předseda
místopředseda
velitel
civilní obrana
hospodář
referent mládeže
členové výboru
jednatel
Městský výbor SPO pracoval v tomto složení:
Josef Hejl
Doksy
Václav Přibyl
Staré Splavy
Josef Levandovský
Doksy
Karel Němec
Doksy
Marta Němcová
Doksy
Miloslav Krajánek
Doksy
Jiří Huráb - Luka, Václav Stehlík
Zbyny
Karel Šidák
Tachov
Městský výbor zajišťoval vybavenost požárních sborů. Díky tomu požárníci integrovaných obcí byli schopni s tímto vybavením zajistit požární bezpečnost obce do příjezdu
dalších jednotek. Na úspěchu této práce měl velký podíl předseda Josef Hejl.
V roce 1981 byla předsedkyní výboru ZO SPO zvolena Marta Lepková a jednatelem
Jiří Tříska. Od roku 1983 byl předsedou Karel Němec.
Řidiči požárních vozidel byli v této době pan O. Fafrák, František Hanžl st., František
Hanžl ml. a Karel Němec.
V roce 1987 odešel z funkce velitele Josef Levandovský a nastoupil Luboš Mařík.
Po listopadové revoluci v roce 1989 zůstává předsedou sboru pan Karel Němec.
K 18. 11. 1989 má sbor 77 členů, z toho 24 žen. Dvě požární družstva uskutečnila
27 výjezdů. Novým členem se tento rok stává pan Vladimír Dedek, který je od roku
1994 velitelem sboru.
Zpočátku se po revoluci mnozí členové obávali, že dojde k omezení činnosti, k malé
spolupráci s městskými orgány a k omezení finanční účasti města na požární ochraně.
Je dobré, že se tyto obavy nenaplnily. Dokladem toho může být účast starostů města
na valných hromadách sboru a pak zvláště to, že tíhu financování sboru neslo i v této
době město Doksy.
Na členské schůzi konané 2. 3. 1990 byl jednohlasně odsouhlasen nový výbor
sboru ve složení:
předseda
Karel Němec
velitel
Luboš Mařík
jednatel
Marta Němcová
pokladník
Petr Nedoma
preventista
Josef Sajdl
referent žen
Eva Nedomová
skladník
Josef Pavinský
člen
Alena Maříková
revizní komise
M. Lepková, F. Hanžl, Josef Stezka
Během roku bylo jednáno o změně názvu organizace a celostátní konference v červnu
1990 schválila konečné znění na Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska a pro jednotlivé
sbory název Sbor dobrovolných hasičů - SDH.
Na valné hromadě, která se konala 21. 11. 1992, bylo starostou K. Němcem konstatováno, že sbor má 48 členů. Na této schůzi byl odvolán z funkce velitele Luboš Mařík
16
a jmenován Lubomír Zeman.
V roce 1993 měl SDH v Doksech 28 mužů a 16 žen. Jednotka uskutečnila 24 výjezdů.
Na valné hromadě byly za dlouholetou činnost ve sboru oceněny M. Lepková - 40 let
ve sboru, A. Hypšová - 40 let ve sboru a L. Hanžlová - 30 let ve sboru.
Na valné hromadě konané 3. 12. 1994 byl zvolen nový výbor sboru ve složení:
starosta
Karel Němec
velitel
Vladimír Dedek
pokladník
Petr Nedoma
preventista
Petr Nedoma
jednatel
Lubomír Zeman
vzdělavatel
Josef Pavinský
skladník
Josef Pavinský
Ocenění bylo uděleno panu F. Hanžlovi za 40 let činnosti ve Sboru dobrovolných
hasičů v Doksech.
Ze zprávy starosty pana K. Němce, kterou přednesl na valné hromadě 23. 11. 1996,
se dozvídáme, že velkou překážkou v činnosti je malá členská základna, kterou tvořilo
23 mužů a 10 žen. Pak je třeba ocenit, že se uskutečnilo 25 výjezdů, při ohni bylo odpracováno 306 hodin a při údržbě zbrojnice 140 hodin. Je nutno konstatovat, že členská
základna byla sice malá, ale tvořili ji pracovití a obětaví lidé.
V roce 1998 měl Sbor dobrovolných hasičů v Doksech 28 členů, z toho 8 žen. Velitel
Vladimír Dedek na valné hromadě 22. 11. 1998 vypočetl zásahy na 51 výjezdů, z toho
31 při hašení lesních požárů.
V roce 1999 se konala valná hromada 6. listopadu a byl na ní zvolen nový výbor
SDH v Doksech ve složení:
starosta
Karel Němec
velitel
Vladimír Dedek
preventista
Petr Nedoma
garážmistr
Josef Pavinský
referentka žen
Libuše Hanžlová
kronikářka
Marta Lepková
SDH na počátku 21. století
V roce 2000 odstoupil z funkce starosty Karel Němec a nahradil jej Josef Kreif, který
tuto funkci zastává dodnes. Tímto jsme se dostali v našem krátkém historickém exkurzu
až do 21. století, kdy se začíná psát novodobá historie hasičstva v Doksech.
Nové století začíná Sbor dobrovolných hasičů v Doksech s členskou základnou čítající
31 členů. Hasiči se tradičně zapojují do kulturního a společenského života města a pořádají
pro veřejnost mnoho akcí, jako je hasičský bál, pálení čarodějnic, sportovní soutěž „Dítě
a kolo“, organizují dětské dny, branný den pro žáky ZŠ K. H. Máchy a další.
Výjezdová jednotka zasahuje u 61 událostí, kdy je ohrožen život, zdraví nebo majetek
občanů.
Významným mezníkem novodobí byly události z 11. září 2001 v USA. Byť je tato
17
země velmi vzdálená České republice, útoky teroristů na World Trade Center přispěly
ke znovuoživení otázky ochrany obyvatelstva, která byla v té době převedena z armády
České republiky na Hasičský záchranný sbor. Je kladen větší důraz na odbornou připravenost hasičů, na specifické zásahy.
Lesních požárů je ve srovnání s historií
podstatně méně a zásahová činnost je
více orientována na technické zásahy
a záchranné práce při dopravních nehodách. V roce 2002 se členové sboru
podílejí na humanitární pomoci pro obec
Píšťany na Litoměřicku, která byla postižena povodní. Nejnáročnějším rokem
tohoto období je rok 2003, kdy se členové sboru účastnili hasebních prací při
rozsáhlém požáru zámku v Zahrádkách
u České Lípy. V tomto roce je evidováno
Rekonstruovaná Š 706 RTHP CAS 25
94 výjezdů k nejrůznějším událostem.
Po dlouhé době došlo k modernizaci techniky, kdy byla provedena rekonstrukce vozidla Š 706 RTHP CAS 25. Vozidlo bylo vybaveno vysokotlakým hasícím zařízením,
došlo k úpravě úložných schránek pro zásahové prostředky a v neposlední řadě došlo
i ke zvýšení výkonu motoru. Celkové náklady na rekonstrukci vozidla dosáhly částky
1 mil. Kč, kterou uhradilo město.
V roce 2002 byl manželům Martě a Václavu Lepkovým udělen řád sv. Floriána za jejich celoživotní práci věnovanou rozvoji dobrovolného hasičstva, který převzali z rukou
starosty SHČMS Ing. Karla Richtera. Předání ocenění se neslo ve slavnostním duchu
v obřadní síni Městského úřadu Doksy za přítomnosti starosty města Doksy Ing. Bohuslava Schwaba. V tomto roce se členové sboru také účastnili světového rekordu v položení
hadic a dodávce vody v délce 52,7 km na letišti v Hradčanech. Toto celorepublikové
setkání hasičů přispělo k předání zkušeností z celoroční práce jednotlivých sborů a prohloubení součinnosti jednotek požární ochrany na úrovni republiky.
V roce 2003 pak získal sbor za pomoci sponzora Stáčírna nealkoholických nápojů
v Doksech první historický prapor, který byl v roce 2004 dekorován stuhou SHČMS
při příležitosti 140. výročí založení dobrovolného hasičstva v Čechách.
V dalším volebním období se členská základna rozrůstá až na 38 členů. Do výjezdové
jednotky je po mnoha letech opět zařazena žena, kterou je Marie Dvořáková. Zároveň
je tak první ženou ve výjezdové jednotce v tomto století. V roce 2005 se koná III. sjezd
SHČMS v Klatovech, kam je delegován Vladimír Dedek. Na sjezdu jsou schváleny nové
stanovy SHČMS a další interní předpisy jako například Stejnokrojový předpis nebo
Statut vyznamenání. Členové sboru se účastní ukázek a besed v základních a mateřských
školách, kde seznamují děti se zásadami prevence předcházení požárům a mimořádným
událostem a dále se seznamují s hasičskou prací a jejím významem.
Rok 2006 je dalším mezníkem v historii hasičstva v Doksech, neboť dochází k rozvoji
spolupráce na mezinárodní úrovni, a to s hasiči z polského města Bolków. Tento rok byl
opravdu bohatý na významné události. Václav Lepka oslavil 80. narozeniny a členové
18
sboru mu k tomuto významnému jubileu uspořádali projížďku po Doksech historickou hasičskou stříkačkou taženou koňmi. Hasiči měli také tu čest nést prapor udělený
městu Doksy Parlamentem ČR k vysvěcení do kostela sv. Bartoloměje. Po vysvěcení
pak kráčeli s praporem v čele průvodu do zámeckého parku, kde byl prapor vystaven
u příležitosti Dokské pouti. Závěr tohoto roku patřil slavnostnímu předání nového zásahového vozidla MAN, kterého se účastnili i zástupci z polského družebního města
Bolków. Vozidlo nahradilo ve výjezdu jednu dosluhující Š 706 RTHP CAS 25 a stalo
se významným pomocníkem při náročných zásazích jednotky požární ochrany. Vozidlo
bylo pořízeno za přispění státní dotace a jeho celková cena dosáhla 5,5 mil. Kč. Město
Doksy se podílelo na financování nového vozidla částkou 3,5 mil. Kč.
V roce 2007 se podařilo po delší časové odmlce utvořit kolektiv mladých hasičů.
I přes nelehký začátek v provizorních podmínkách dosáhl kolektiv mladých hasičů pod
vedením Jitky Kreifové, Jaroslava Kreifa,
Kateřiny Prskavcové a Venduly Semecké velmi dobrých výsledků. Postupně
se kolektiv mladých hasičů rozrostl na
20 členů. Mladí hasiči se seznamují z činností hasičů a postupně se tak připravují
na případné budoucí zařazení do výjezdové jednotky. V témže roce je udělen
titul „Zasloužilý hasič“ Martě Lepkové,
která si titul převzala při slavnostním
ceremoniálu v Centru hasičského hnutí
v Přibyslavi.
Předposledním rokem historie hasičů
Původní hasičská zbrojnice
v Doksech byl rok 2008, kdy oslavil
své životní jubileum - 80 let František Hanžl. I on měl možnost vychutnat si projížďku
po Doksech a okolí, ale tentokrát vozidlem Praga RN a vozidlem MAN, která sám
řídil, aby si připomenul dobu, kdy sám jezdil k zásahům. Pomyslnou tečkou za historií
dobrovolných hasičů v Doksech bylo 18. 11. 2008 slavnostní předání zrekonstruované
hasičské zbrojnice, která se dočkala své modernizace po 50 letech. Zbrojnice má moderní
zázemí pro zásahovou činnost jednotky požární ochrany i pro kulturní a společenskou
činnost sboru dobrovolných hasičů. Financování rekonstrukce bylo plně v režii
města Doksy a celková investice dosáhla
výše 6 mil. Kč.
Za tak významnou podporu v průběhu
celé historie hasičstva v Doksech patří
městu Doksy upřímné poděkování.
Současná technika
Zleva: Avia A31 DA12, Š 706 RTHP CAS 25,
MAN 14.280 4x4 CAS 8
19
Členská základna Sboru dobrovolných hasičů Doksy
VÝBOR SBORU DOBROVOLNÝCH HASIČŮ - R. 2009
Starosta
Velitel JPO
Zástupce velitele JPO
Hospodář SDH
Kronikář
Referent mládeže
Člen výboru
Člen výboru
Kreif Josef
Dedek Vladimír
Pavinský Josef
Nedoma Petr
Albertová Marie
Semecká Vendula
Prskavec Tomáš
Semecký Petr
Členství od r.
1965
1989
1980
1980
2003
2005
1999
2003
OSTATNÍ ČLENOVÉ SBORU DOBROVOLNÝCH HASIČŮ DOKSY
Členství od r.
Albert Miroslav ml.
Albert Miroslav st.
Černický Josef
Dubecký Jiří
Dvořáková Marie
Eberhalt Patrik
Chadraba Radek
Hanžl František
Hanžlová Libuše
Kreif Jaroslav
Krupička Bohuslav
Kubec Jaromír
Lepka Václav
Lepková Marta
Levandovský Josef
Líbal Jiří
20
1999
2003
1969
2009
2005
2006
2006
1954
1963
2005
2002
2009
1948
1952
1976
1998
Členství od r.
Nedomová Eva
Němcová Marta
Němec Karel
Ondrák Stanislav
Plachá Anna
Prskavec Jiří
Prskavcová Kateřina
Přibyl Václav
Sudolská Drahoslava
Taclík Jaroslav
Trmal Petr
Trmalová Jana
Vaňátko Zdeněk
Vokoun Vítězslav
Zeman Lubomír
Zeman Petr
1987
1983
1974
2003
1965
2004
2004
2000
1975
1995
1993
2008
1983
2008
1971
2000
Zasloužilí členové Sboru dobrovolných hasičů Doksy
Josef Hejl
Libuše a František Hanžlovi
Marta a Václav Lepkovi
21
Ze života Sboru dobrovolných hasičů Doksy
22
Zimní soutěž Nový Oldřichov
Hasičský bál
Beseda s dětmi
Pálení čarodejnic
Příprava základny požárního útoku
Soutěžní družstvo mládeže
Zásahová činnost jednotky
Požár uskladněné slámy
Dopravní nehoda
Větrná smršť
Likvidace nebezpečné látky
Požár osobního vozidla
Lesní požár
23
Seznam pramenů a literatury
Kronika Sboru dobrovolných hasičů v Doksech
Kniha zápisů SDH v Doksech (od 18. 11. 1989)
Mauserová, Renata – Richtrmoc, Vladimír: Doksy a Máchův kraj. 1. vyd. Dobřichovice,
KAVA-PECH 2003.
Keutsch, Josef: Kurze Schilderung des Brandes der Stadt Hirschberg. Jungbunzlau,
Druck von Philipp Gerzabek. 1842.
Zápis Státních lesů v Doksech nad Máchovým jezerem
Statuten das freiwilligen feuerwehr-Vereins zu Hirschberg. Národní archiv Praha
Výkazy škod a protipožární ochrana – dotazník. SOkA Česká Lípa, karton 64
Ročenka 1929 č. 9683/79. SOkA Česká Lípa
SOkA Most - Rechnung Nr. 231, Reichenberg
Poznámka:
Všechny údaje byly čerpány z nám dostupných a mnohdy neúplných materiálů, omluvte
proto případné drobné nepřesnosti, kterých jsme se mohli nevědomky dopustit.
Historie hasičstva v Doksech
Almanach vydaný u příležitosti 140. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů
v Doksech
Text Vilma Řežábková
Text "SDH na počátku 21. století" Vladimír Dedek a kol.
Překlady německých textů Milena Hartlová
Foto: archiv SDH Doksy
Vydal SDH Doksy za finanční podpory Města Doksy a sponzorů
Tisk: Tiskárna Ralsko, s.r.o., Mimoň v roce 2009
Náklad 2500 výtisků
Vydání 1.
24
Vyobrazení požáru z r. 1842 z knihy Keutsch, Josef: Kurze Schilderung des Brandes der Stadt Hirschberg. Jungbunzlau, Druck
von Philipp Gerzabek. 1842.