Číslo 2. (2013)

Základní škola HOSTIVICE, U Zámecké zdi 1704
Co se děje
Z obsahu:











nahlédnutí do školních kronik
hostivické „SVĚTÉLKOVÁNÍ“
o co si píší Ježíškovi děti 21.století?
mikulášská nadílka
ŽP II.stupně - adopce na dálku - Charles Kisaada
učitelé jak je neznáte – Mgr. Josef Mareš – ředitel školy
kdy nás škola baví? - přírodopisná praktika
rozhovor na přání – Roman Řeřicha
Dancing Crackers
aktuálně – VOLBY 2013 nanečisto - pokračování
ŠD5 knihovna a ŠD6 „život v jiné zemi“ – soutěž MKSH
ANGLIE
ANGLIE a FRANCIE
Milí spolužáci, chodíte do 6. – 9.třídy a chcete se podívat do světa, konkrétně do Velké Británie? ČTĚTE DÁL!
Jak jistě víte, v červnu 2014 naše škola pořádá zájezd do VB. Je to úžasná příležitost poznat novou zemi, užít si
spoustu
zábavy,
procvičit sichodíte
angličtinu ado
odpočinout
si od rodičů.
Pokud máte
přijďte
za světa,
paní učitelkou
Milí
spolužáci,
6. – 9.třídy
a chcete
se zájem,
podívat
do
Prokůpkovou nebo za námi : Terezou Uhrovou a Gabrielou Parkhomchuk do 9.B. Rády Vám k zájezdu řekneme
konkrétně do Velké
Británie a Francie?
více.
AleČTĚTE
čas se rychle
krátí!
DÁL!
Jak jistě víte, v červnu 2014 naše škola pořádá zájezd
do Londýna a Paříže. Je to úžasná příležitost poznat
ANGLIE
nové
země,
užít
si
spoustu
zábavy,
procvičit
si
angličtinu
odpočinout
si od do
rodičů.
Pokud
máteČTĚTE
zájem,DÁL!
Milí spolužáci, chodíte do 6. – 9.třídy a chcete se podívat doasvěta,
konkrétně
Velké
Británie?
za paní
učitelkou
nebo za
námido
- Terezou
a Gabrielou
Parkhomchuk
do 9.B.
Jakpřijďte
jistě víte,
v červnu
2014Prokůpkovou
naše škola pořádá
zájezd
VB. Je toUhrovou
úžasná příležitost
poznat
novou zemi,
užít si
Rády
Vám
k
zájezdu
řekneme
více.
spoustu zábavy, procvičit si angličtinu a odpočinout si od rodičů. Pokud máte zájem, přijďte za paní učitelkou
Aleačas
se rychleParkhomchuk
krátí!
Prokůpkovou nebo za námi : Terezou Uhrovou
Gabrielou
do 9.B. Rády Vám k zájezdu řekneme
více.
Ale čas se rychle krátí!
ANGLIE
Milí čtenáři, s potěšením mohu konstatovat, že časopis
čtenáře zaujal a již máme také první kladné ohlasy k jeho
M ANGLIE
založení. Mám radost, že se přihlásili žáci, kteří se chtějí podílet na jeho tvorbě a na mailovou adresu přiletěly
spolužáci,
první vlaštovičky v podobě příspěvků. Doufám, žeMilí
má role
bude stéle více pouze organizační a že větší podíl
příspěvků a podnětů bude od samotných žáků. Přeji Vám klidný závěr roku a do roku 2014 bych časopisu popřála
chodíte-li
do 6. redaktorů,
- 9. třídy a chcete
se podívat
do přiblíží
světa, konkrétně
do Velké Británie,
ČTĚTE
DÁL! Jak jistě víte v
tým
nadšených
kteří Vám
ještě více
život „ZA ZDÍ“.
Martina
Erbová
červnu 2014 naše škola pořádá zájez do VB. Je to úžasná příležitost poznat novou zemi, užít si spoustu zábavy,
procvičit si angličtinu a odpočinout si od rodičů. Pokud máte zájem přijďte za pí. učitelkou Prokůpkovou, nebo za
Vážení čtenáři, po prvním pilotním
čísle si Vám
dovolujeme
představit
číslo 2. Přinášíme
námi: Terezou
Uhrovou
a Gabrielou
Parkhomchuk
do 9.B Vám další informace o
naší škole. Rádi bychom, aby si čtenáři pomocí časopisu mohli zjistit vše co je zajímá, přečetli si něco navíc a
především, aby si při jeho
čtení
Jako nový
rady
přeji
hodně zdraví, štěstí a klidných
Rády
vámodpočinuli.
k tomu řekneme
více!člen
Aleredakční
rychle čas
se Vám
krátí!ilí
spolužáci,
chvil s časopisem „ZA ZDÍ“.
chodíte-li
6. - přeje
9. třídy
a chcete se- Daniel
podívatTričkov
do světa, konkrétně
do Velké
jistě víte v
Pěkné
čtenídoVám
šéfredaktor
„ZA ZDÍ“
školníBritánie,
časopis ČTĚTE
ZákladníDÁL!
školy Jak
v Hostivici
č.2/2013
červnu 2014 naše škola pořádá zájez do VB. Je to úžasná příležitost poznat novou zemi, užít si spoustu zábavy,
Martina
Erbová
[email protected]
šš
procvičit si angličtinu a odpočinout si od rodičů. Pokud mátevedoucí
zájem redakce
přijďte :za
pí. učitelkou
Prokůpkovou,
nebo za
šéfredaktor : Daniel Tričkov
námi: Terezou Uhrovou a Gabrielou Parkhomchuk do 9.B
redakce : Tereza Uhrová, Gabriela Parkhomchuk,
Veronika Křížová, Iveta Šenerová
Rády vám k tomu řekneme více! Ale rychle čas se krátí!
Milí spolužáci,
Nahlédnutí do školních kronik
Děti často od dospělých slýchají : „Dřív bylo líp“,
„Tenkrát to bylo mnohem lepší“, „Už nikdy
nebude tak dobře, jako dřív“….
V jistém směru je pravda, že dříve lidé měli k sobě
blíž, navzájem se více respektovali, pomáhali si a
byli k sobě slušnější. Neznamená to ale, že se vždy
měli všichni dobře. Podívejme se spolu do
školních kronik na několik malých příkladů.
≈
Píše se rok 1902 a školní budova se nachází v
domě před kostelem, ve které je nyní Městská
knihovna.
„Polévková stravovna – 27.října 1902 zřízena byla
při zdejší škole polévková stravovna. Denně
poskytována byla 180-ti chudým dětem polévka a
to od prosince do března. Ve školním roce
1903/1904 bylo poskytnuto dětem 12 426 porcí
polévky. Vaření obstarávaly dámy a dívky
z Hostivice a okolí.“
≈
Poskočíme v čase a ocitáme se ve školním roce
1937/1938, v nové velké budově školy,
dostavěné v roce 1906. Statistika kroniky nám
říká, že na začátku školního roku začalo školu
navštěvovat 341 dětí a v jeho průběhu se 11 dětí
přistěhovalo, 20 dětí odstěhovalo a 2 děti
zemřely.
„Ošacovací akce – K vánočním svátkům koupila
újezdní školní rada pro školu měšťanskou
20 dětem botky v ceně 879,-Kč, dále 5 dětem šaty
za 295,- Kč, spolek Československého Červeného
kříže v Hostivici 6 dětem botky za 270,- Kč,
redakce Českého slova zaslala 3 dětem botky a
3 dětem zimní prádlo. Rodičovské sdružení
přispělo újezdní školní radě na ošacovací akci
částkou Kč 250,-.
Stravovací akce – začala 29.listopadu 1937
a skončila 19.března 1938. Vydáno bylo 1170
porcí polévek, 1264 porcí mléka a 1264 porcí
chleba. Za polévku zaplaceno Kč 585,- , za mléko
Kč 442.40 a za chléb Kč 252.80. Celkem 1 280.20
korun českých.“
Do kroniky zapsal Josef Mansfeld – ředitel.
≈
Začátek následujícího školního roku 1938/1939
poznamenalo několik vážných událostí, kronikář
je zaznamenal těmito slovy.
„Mobilisace – 23.září 1938 večer byli vyzváni
rozhlasem a zvláštními vyhláškami všichni
záložníci do 40 let, aby nastoupili ke svým
plukům. Z učitelského sboru hostivické školy byl
povolán p. Leonard Mlčoch.
Mnichov – Anglický ministerský předseda
Chamberlain požádal ve středu 28.září italského
ministerského předsedu Mussoliniho, aby svým
vlivem přiměl říšského kancléře Hitlera
k smírnému řešení sporu s Československem.
Mussolini tomuto přání vyhověl. Říšský kancléř
pozval pak předsedy vlád Anglie, Francie a Itálie
k poradě do Mnichova. V noci na pátek 30.září
byla podepsána dohoda o tom, které kraje a jak
budou Německu odevzdány. Toto rozhodnutí bylo
pak hned ohlášeno vládě československé do
Prahy, která na nátlak čtyř velmocí musela
podmínky přijmouti.“
Také v tomto školním roce bylo pomoženo těm
nejchudším dětem.
„Ošacovací akce – K vánočním svátkům koupila
újezdní školní rada pro školu měšťanskou
29 dětem botky v ceně 1153,- K. Obuv dostalo
7 žáků z Hostivice, 9 z Litovic, 6 ze Sobína,
3 z Jenče a 4 žáci z Chýně. Redakce Českého slova
poslala 2 dětem boty, 2 žákům šaty a 1 žáku
kožený kabát. Okresní péče o mládež v Unhošti
darovala škole 225,- K, za které byly koupeny
3 žákům boty za 127,- K, 1 žákyni šaty za 69,- K a
1 dívce svetr za 29,- K.“
≈
Vracíme se zpět do přítomnosti, do nového
areálu školy v jeho dnešní podobě. Všechny děti
napjatě očekávají vánoční svátky stejně jako děti
z roku 1902 nebo 1938. Měli bychom být šťastni,
že již není potřeba, aby školní rada kupovala
dětem boty a aby v zimních měsících byly děti
vděčné za teplou polévku a mléko s chlebem.
Naše vánoční svátky jsou plné laskomin,
v mnoha rodinách až předražených dárků. Žádné
z dnešních dětí si naštěstí nedokáže představit
dobu, kdy se některé z dětí nedožilo konce
školního roku. Stejně nepředstavitelná pro nás je
situace, kdy učitel opouští svou třídu pro to,
aby splnil povinnost vůči své vlasti.
Z dob minulých bychom si měli přát pouze návrat
slušnosti, vzájemných lepších vztahů, umění
naslouchat druhému a dokázat pomoci. Každá
doba má své přednosti a svá úskalí, ale podle
mého názoru nyní žijeme v době relativního
dostatku a měli bychom si uvědomit, že aniž to
tušíme, jsme vlastně velice šťastní.
Martina Erbová
HOSTIVICKÉ „SVĚTÉLKOVÁNÍ“ 2013
Sobota 30.listopadu 2013
Již podesáté se hostivičtí občané sešli
k zahájení adventního času v Základní škole
v Hostivici. Do nazdobených prostor školy se přišlo
podívat, stejně jako v létech minulých, velké množství
lidí. Při vstupu děti dostávaly papírové tašky, do
kterých si v průběhu odpoledne dávaly své výrobky
z jednotlivých dílniček. Právě podle počtu rozdaných
taštiček můžeme velmi přesně určit návštěvnost.
Tašek se rozdalo 290, přišel tedy stejný počet dětí,
se svým početným doprovodem. Odhadem tedy do
svátečně naladěné školy dorazilo kolem 800 lidí.
Předvánoční atmosféru ve škole podbarvovaly
koledy, voněla skořice a všude kolem zářila zvědavá
očka dětí, které procházely jednotlivá stanoviště
a vyráběly drobné dárečky pro své nejbližší. Do svých
taštiček pak ukládaly svíčky, přáníčka, voňavé závěsy
ze skořice a citrusů, korálkové ozdobičky, andílky,
vánoční hvězdy, stromečky ze starých knížek a mnoho
dalších drobností. V 17 hodin vyvrcholilo adventní
odpoledne v atriu školy ohňovou show.
Tím ale „Světélkování“ nekončilo, naopak,
následoval hlavní program – průvod světélek před
radnici města. Světélka se přesunula na náměstí, kde
bylo připraveno taneční vystoupení dětí z THŠ
Hostivice, pod vedením paní Mgr. Romany Lisnerové.
Děti odtancovaly a nastal okamžik, na který všichni
netrpělivě čekali. Pan starosta Jaroslav Kratochvíl
pomohl dětem odpočítat vteřiny do rozsvícení
symbolického vánočního stromu.
Přestože nejsem pověrčivá, pro mnohé byl
letošní třináctý rok hektický a plný často nepříjemných
změn, jak osobních, tak změn na naší veřejné scéně.
Jaro poznamenaly povodně a dění v naší zemi jistě
nepotřebuje komentář. Z mého pohledu bylo tedy
velice milé, že pan starosta popřál velice prostě
a upřímně všem klidné a spokojené prožití konce roku
a především popřál dětem, aby pod stromečkem našly
všechno, oč si Ježíškovi napsaly.
Vánoční stromek se rozzářil a hosté
„Světélkování“ se přesunuli do kostela sv. Jakuba, kde
bylo připraveno hudební překvapení. Akustiku kostela
vyzkoušel nejprve Žesťový kvintet, dále zazpívaly děti
z Komorního sboru ZUŠ a pod vedením paní Hany
Krejčové zazpíval Hostivický pěvecký sbor.
Hostivice zahájila adventní čas mile a každý si
jistě vybral z programu to, co je jeho srdci blízké.
V neděli pak na „Světélkování“ plynule navázaly
adventní trhy v nově zrekonstruované Sokolovně, kde
na návštěvníky opět čekala řada vánočních inspirací.
Nezbývá než poděkovat všem, kteří celé zahájení
Adventu připravili a popřát krásné Vánoce a štěstí do
roku 2014.
Martina Erbová
Použité fotografie : Jiří Kučera
Ve dvě hodiny odpoledne se otevřely dveře
Základní školy v Hostivici a začalo tradiční
Světélkování. Hned když jsme vešli, pocítili jsme
vánoční náladu. Byli jsme udiveni, kolik nápadů
a vánočních výzdob jsme si mohli vyrobit. V tu chvíli
jsme se opět cítili jako malé děti, které se těší, jaké
výrobky přinesou domů rodičům. Bohužel jsme
nestačili obejít všechna stanoviště, protože paní
zástupkyně Lišková vyhlásila, abychom se všichni šli
podívat do atria školy na ohnivou show. Když show
skončila, šli jsme se podívat na slavnostní rozsvícení
stromu, který stojí na náměstí před budovou zámku.
V tu chvíli jsme si všichni řekli : ,,A teď konečně začaly
pravé Vánoce.“ Poté jsme se šli podívat na koncert
v našem kostele. Všichni jsme si to velice užili a určitě
se příště půjdeme podívat na další školní akci.
Iveta Šenerová 8.A
O co si píší Ježíškovi děti 21.století ?
V minulém čísle našeho časopisu byla položena anketní otázka :
Co bych si přál(a) najít pod stromečkem.
Je jasné, že v každé době dostávaly děti pod stromeček dárky. Velmi se ale liší dárky
dnešních dětí a dárky, které jsme dostávali my, v současnosti již dospělí. Naše dětství se
lišilo především dostupností techniky. Pro nás byla vrcholem technického vybavení
domácnosti lednička a televize, neznali jsme ani videa a DVD, nebyly mobilní telefony. Přáli
jsme si od Ježíška klasické dárky jako panenky, autodráhy, knížky nebo oblečení. Zeptali
jsme se dětí od prvních tříd až po třídy deváté.
Co si tedy přeje pod stromečkem dítě 21.století? (Dárky jsou seřazeny sestupně.)
1. bezkonkurenčně 1.místo TABLET
2. dotykový telefon
3. počítač – notebook
4. iPhone
5. X BOX
6. lego Star Wars
7. stavebnici lego jakoukoliv
8. knihu
9. brusle na led
10.živé štěňátko nebo kotě
11.auto na dálkové ovládání
12.panenku
13.peníze
14.oblečení
15.jojo Kilter
16.akvárium
17.terárium s chameleonem
18.kolo BMX
19.koloběžku
20.plyšáka
Na závěr musím potěšeně konstatovat, že se našly také čtyři děti, které si přály, aby byli
všichni v rodině zdraví a že je důležité, aby u stromečku nikdo nechyběl.
Martina Erbová
MIKULÁŠSKÁ NADÍLKA VE ŠKOLE OBRAZEM
Okénko do Žákovského parlamentu
ADOPCE NA DÁLKU – Charles Kisaada
V roce 2010 zástupci Žákovského parlamentu souhlasili
s návrhem o zapojení do projektu „Adopce na dálku“, který
zprostředkovává Arcidiecézní charita Praha. Děti si vybraly chlapce
Charlese Kisaadu z Ugandy. V té době to byl desetiletý kluk, kterému
se líbil fotbal a v dospělosti by se rád stal učitelem.
Díky naší pomoci může Charles studovat ve svém přirozeném
kulturním prostředí, zůstává se svou rodinou a do budoucna může
on sám ovlivnit rozvoj celé své komunity. Naše škola posílá každý rok
částku 7 000,- Kč, ze které jsou pokryty náklady na školné, školní
uniformu, pomůcky a chlapcovu základní zdravotní péči.
20% příspěvku je využito na další projekty komunity, např. kurzy pro
rodiče, rekonstrukce škol atd. Vybírány jsou děti z nejchudších rodin,
které by jinak studovat nemohly.
Charles píše našim dětem 2 dopisy ročně a jednou ročně
dostáváme kopii školního vysvědčení s jeho aktuální fotografií.
Z dopisů se děti mohou dozvědět mnohé zajímavé i zarážející
informace. Například si těžko dokáží představit, že když přijde období
Charles v roce 2010 – 10 let
dešťů, školní děti nosí vodu do zásobníků ve vesnici pro období sucha.
Málokteré české dítě by dokázalo stejně tvrdě pracovat pro svou komunitu tak, jako musí pracovat chudé
děti v Ugandě, pro které jsou zásoby vody v komunitě životní nutností. Zajímavé je pro naše děti také vysvědčení,
které má úplně jiný systém hodnocení než u nás.
Na podporu Charlese škola získává peníze z výtěžku školního sběru papíru a víček, takže vzdělání chlapci
umožňují touto cestou naši žáci sami. I tak si ale musíme uvědomit, že Charles je jen jedním z mnoha dětí, pro které
je naše pomoc doslova život zachraňující a díky které má v budoucnosti šanci na lepší uplatnění.
Charles v roce 2012
ukázka chlapcova vysvědčení
VÝZVA : v týdnu od 13. do 17.ledna 2014 se uskuteční sběr starého
papíru a víček, z výtěžku bude zaplaceno školné pro Charlese Kisaadu
ŽÁKOVSKÝ PARLAMENT aneb JAK TO U NÁS VE ŠKOLE FUNGUJE
Základní škola Hostivice se nachází ve středu
města v ulici U Zámecké zdi. Naše škola je na
poměry okresu Praha-Západ docela veliká. Čítá
654 žáků a více než 60 stálých zaměstnanců.
Škola je nová, krásná a svěží. Na 1.stupni jsou
skvělé počítačové technologie, interaktivní tabule,
na 2.stupni jsou také, ale v menším počtu. Máme
jednu velkou a jednu malou tělocvičnu, výtvarnou
místnost, čtyři počítačové učebny či nově
postavenou jídelnu. Samozřejmostí je knihovna
s počítači, sociální zařízení na každém patře,
automaty na mléko a potraviny rovnoměrně
rozestavěné v celém areálu školy či bufet, který
nabízí každý den také teplé občerstvení ( blíže
rozhovor s provozovatelem kantýny).
Šéfem školy je pan ředitel, jeho tým tvoří dvě
zástupkyně. Dále zde pracují kantoři a provozní
zaměstnanci. Nesmím opomenout ani žáky, kteří
tu jsou ve více než 10-ti násobné převaze.
Na obou stupních funguje školní parlament, ve
kterém každá třída má dva zástupce. Ve školním
parlamentu se řeší jak problémy s učiteli, tak
i třeba stav vybavení školy. Vybraní žáci
v parlamentu reprezentují zájmy své třídy. Na
konci listopadu proběhlo v pořadí už třetí
zasedání, kde se hlasovalo o vedoucích pozicích v
parlamentu. Žáci jednomyslně zvolili novou
předsedkyni z řad žáků, Gabrielu Parchomchuk
(9.B), místopředsedkyni Renatu Černou (8.A) a
nové zapisovatele, žákyně z 9.A. Parlament mimo
jiné řeší také adoptovaného chlapce z Ugandy
Charlese, kterému výtěžky ze sběrových akcí
školy hradí vzdělání a lékařskou péči.
Daniel Tričkov - šéfredaktor
Výtvarné okénko – ukázky vánočních přání žáků 2.stupně
Rozhovor s učitelem
K mé velké radosti se začínají do tvorby časopisu zapojovat sami žáci. Také rozhovor s
ředitelem školy, který Vám zde přinášíme, byl již zcela v jejich režii. Ředitele školy pro Vás
vyzpovídaly žákyně 9.B.
Martina Erbová
Mgr. Josef Mareš – ředitel školy
 Kromě toho, že jste ředitelem Základní školy v Hostivici, učíte ještě jiné předměty než zeměpis?
Mám v aprobaci tělesnou výchovu a zeměpis, ale protože ve škole je hodně tělocvikářů, učím
jenom zeměpis.
 Učit děti byl vždycky Váš sen? Nebyl, vůbec ne, chtěl jsem být letcem. Také jsem se tam
přihlásil, ale vystudoval jsem nakonec fakultu tělesné výchovy a sportu. Šel jsem zkusit učit a
zůstal jsem u tohoto povolání přes třicet let. A o čem sníte nyní ? O snaživých a vstřícných
žácích, pracovitých a chápajících zaměstnancích.
 Když jste byl malý, chtěl jste tedy být letcem, přál jste si být ještě něčím jiným?
Ne, od mala jsem chtěl být pilotem a dodnes lituji toho, že to nevyšlo. Tehdy ale byly jinak
rozdané karty, jiné podmínky. Kdo chtěl jít na letce, musel jít na vojenského pilota a to
znamenalo sedm let studia v Prešově.
 A jak se tedy stalo, že jste učitelem? Od malička jsem měl rád sport a když mi táta zakázal jít
do Prešova, šel jsem na gymnázium. Z gymnázia jsem šel na fakultu tělovýchovy a sportu a
vzal jsem si k tomu svého druhého velkého koníčka – zeměpis. Po studiu jsem nastoupil do
školy, kde moje první paní ředitelka byla jako maminka. Starala se o mě, bylo mi tam hezky a
tak jsem zůstal.
 Takže vliv rodičů, otec Vás nasměroval? Ne, to ne, táta mě nenasměroval. Zakázal Prešov.
Já jsem přihlášku na školu do Prešova podal tajně a když mi přišlo předvolání z vojenské
nemocnice ve Střešovicích, abych se dostavil ke zdravotním prohlídkám, tak to prasklo. Dopis
samozřejmě otevřeli rodiče a bylo zle. Doma bylo trochu větší dusno, já jsem potom natruc
nechtěl jít na školu – chtěl jsem jít raději do učení. Táta dopis ze Střešovic roztrhal, zakročil
tehdy velice rázně.
 A proč jste si vybral právě Hostivici? Přes dvacet let jsem učil na dvou školách. Nebyl jsem
přelétavý, 12 let jsem byl na Hanspaulce a 12 let na Petřinách. Všude jsem k učení ještě
trénoval fotbal. Shodou náhod mi moje paní ředitelka dala špatný úvazek a pohádali jsme se.
Já jsem pak přišel za paní hospodářkou, ta měla na stole Učitelské noviny a říkala:
“Hele, v Hostivici je konkurz na ředitele, přihlaš se.“ Tak jsem se přihlásil, a protože tady byly
nějaké problémy, konkurz probíhal až v srpnu. Měl jsem tedy dost času se připravit
a nastoupil jsem 1.září.
 A co Vaše dětství ve škole? Neskutečně jsem zlobil. Učil jsem se slušně, ale zlobil jsem. Měl jsem
problémy – třídní důtky a tak. Tátovi vždycky říkali, on je chytrej, ale neskutečně zlobí.
 Jaké jsou Vaše koníčky ? Mým největším koníčkem vždy byl sport. Bylo jedno jestli nohejbal,
košíková nebo plavání, proto jsem to také šel studovat. Sportu jsem se věnoval dlouhá léta
a nakonec trénoval fotbal.
 Sport je tedy Vaším největším koníčkem dodnes ? Ano, doma mají smůlu. Máme jen jednu
televizi a když jde sportovní pořad, prosadím si ho.
 Nedávno jsme v jednom článku četli, že Walt Dysney měl fobii z myší a přitom jeho hlavní
pohádkovou postavičkou je právě myš. Jaká je Vaše největší fobie? Asi švábi, velký tropický hmyz
a moc nemusím hady. Jinak mi nic nevadí.
 Jaká je Vaše oblíbená barva, zvíře ? Oblíbená barva je žlutá, když rozkvete řepka olejka, to se mi
líbí. A oblíbené zvíře je vlk.
 A jídlo ? Já jsem dobrý strávník, jsem rád když mi někdo uvaří, ale moc rád mám kulajdu.
 Když jsme u jídla, nejen u nás ve škole, všude se ozývá kritika na školní jídelny. Jak chutná Vám ?
Jak jsem řekl, jsem dobrý strávník a nemám tady problém. Samozřejmě se může stát, že se
něco nepovede, ale když si promítnu jídelny, kterými jsem prošel, všude občas byly výhrady.
I já, jako školáček, jsem výhrady měl a dostával jsem poznámky. Když mě nutili sníst polévku
a já jsem mezitím vyrovnal písmenka na ubrus - když byla písmenková, byla poznámka.
Problém byl, že jsem nechtěl jíst a musel jsem. Myslím si ale, že naše jídelna nevaří špatně,
samozřejmě každý člověk má jiné chutě, jiná oblíbená jídla, těžko se strefíte do chutě všem.
V průměru si ale myslím, že když dítě chce, tak se nají. Samo sebou v každé době bude, že dítě
přijde domů a vyluxuje mámě ledničku, to bylo za mě a bude to i dál.
 Co považujete za svůj největší životní úspěch? To jste mě zarazily. Výsledky ve sportu, když jsme
jako poměrně malý klub postoupili do přeboru. Co se týče mého současného působení, je to
třeba právě jídelna. Prosadil jsem například, že se vaří dva druhy jídla. Jsem rád, že se mi pár
změn podařilo prosadit, že jsem neustoupil, šel si za svým a že to bylo dobře.
 Jak dlouho působíte na zdejší škole ? Od 1.září 2005
 Určitě by všechny zajímalo, jak probíhají pedagogické rady. Na ty se studenti nedostanou.
Pedagogické rady řídí ředitel. Já je dělím na tak zvanou provozní poradu, kde řeším záležitosti
provozního charakteru a pak je pedagogická rada, kde se zabýváme studijními výsledky
jednotlivých žáků a také kázeňskými opatřeními. To znamená, že každý třídní učitel předloží
zprávu a hlásí žáky „v ohrožení“, tedy ty, kteří mají známku mezi 4 -5. Potom se navrhují
kázeňská opatření a všichni učitelé se k tomu mohou vyslovit. Já razím postup, že se vše řeší
dopředu, zúčastnění učitelé se sejdou, vše v klidu projednají a pak teprve předloží na
pedagogické radě. Když jsou kázeňská opatření navržena, dávám hlasovat. Celý pedagogický
sbor hlasuje, zda s navrženými známkami a opatřeními souhlasí. Pokud je nějaký větší
problém, navržená 3 z chování, dává se hlasovat ještě zvlášť. Po pedagogické radě jsou tedy
všechna opatření a známky platné.
 A co Vaši oblíbení učitelé, třídy, žáci ? Samozřejmě každý učitel má třídy kam se těší, kde se mu
učí dobře, kde se učí hůř. Nevím, jestli je to dané tím, že jsem muž ve školství nebo ředitel, ale
nemám problémy s kázní žáků. Pouze vždy osmáci mají problémy, než si zvyknou na průběh
zeměpisu, na můj styl výuky. Se mnou to není procházka růžovým sadem. Chci, aby se žáci
něco naučili. Žijeme v Čechách, tak chci, aby Českou republiku znali. No a především musím
dodržovat osnovy. Já jsem je nepsal, pouze je dodržuji. Třídu oblíbenou momentálně nemám,
dobře se mi učí v 9.B – jé, to jste Vy. Obě dvě devítky jsou v pohodě oproti osmičkám. Je to
něco jiného, Vy už jste si na mě zvykli, takže v devítkách se mi učí přeci jen líp.
 Je nějaká humorná příhoda, která se Vám tady ve škole stala ? Je řada věcí, kterým se člověk
zasměje. Pracujeme s mladými lidmi a humorné historky jsou neustále, ale teď si konkrétně
nevzpomenu. Vždy to bylo napálení nějakého žáka, někam ho třeba poslat, ale hned si teď nic
nevybavím. Já jsem ten typ, že se snažím vždy vše řešit raději s humorem.
 Co Vás vysloveně naštve, vytočí ? Naštve mě, když vidím, že žáci pracují pod své možnosti.
Nepřijímají tu snahu dostat do nich nějaké informace, když se flákají a pořád se na něco
vymlouvají. Učím už přes 30 let a za tu dobu vím, že se to naučit dá. Záleží na přístupu
každého žáka. Ty jsi toho příkladem, myslela sis, že bude jednička zadarmo a vidíš, že teď tu
jedničku máš. Musíš ale pro to taky něco udělat. Na druhé straně mě vytáčejí i někteří
zaměstnanci školy, kteří si neplní své povinnosti na sto procent. Nechci být za žádného
hlídacího vlka, abych tady každého napomínal. Byl bych rád, kdyby to fungovalo samo o sobě,
ale ne všichni to plně chápou.
 Nezbývá nám tedy než poděkovat za upřímný rozhovor . I já Vám děkuji.
Tereza Uhrová a Gabriela Parkhomchuk, žákyně 9.B
Foto Martina Erbová
Kdy nás škola baví?
Předmět, který nás opravdu baví –
Přírodopisná praktika
Nad
výběrem
volitelného
předmětu jsme obě váhaly, ale své volby ani
trochu nelitujeme. Na hodinách přírodopisných
praktik s paní učitelkou Koulovou děláme různé
zajímavé pokusy. Ani jsme si nedokázaly
představit, co na nás všechno čeká.
Rády bychom vám představily některé z našich
pokusů. V jedné z prvních hodin nám paní
učitelka Koulová udělala v učebně chemie sopku,
kterou jsme byli všichni doslova nadšeni.
Obzvlášť kluci se radovali, že shoří celá škola, ale
paní učitelka měla pokus pod kontrolou. Asi není
zrovna jednoduché vymyslet a připravit pro nás
tak zajímavou hodinu. Zvlášť se nám zalíbil pokus
Chemikův had, který teď přiblížíme našim
čtenářům. Na tento pokus nejsou potřebné žádné
zvláštní látky, přesto je výsledek ohromující.
Nejprve jsme museli nasbírat cigaretový popel.
Poprosili jsme naše starší členy rodin, kteří
tomuto zlozvyku propadli, aby nám schovávali
popel z cigaret. Dál jsme potřebovali moučkový
cukr, jedlou sodu a ethanol. Do porcelánové
misky jsme nasypali cigaretový popel, navlhčený
čistým ethanolem. V popelu jsme udělali důlek,
do kterého jsme nasypali směs cukru se sodou.
Nakonec jsme poprosili paní učitelku, aby pomocí
špejle připravené chemikálie zapálila. Zpočátku se
pár minut nic nedělo a vypadalo to, jakoby se
pokus neměl povést. Najednou ale had začal
velkou rychlostí růst. Všechny nás velice udivilo,
že z malého množství ingrediencí vyrostl tak
velký zatočený had. Výsledek našeho pokusu si
prohlédněte na fotografiích. Před každou další
hodinou jsme natěšení na další zajímavé pokusy.
Iveta Šenerová a Veronika Křížová 8.A
Rozhovor na přání – provozovatel školní kantýny
V prvním týdnu letošního školního roku 2013/14 bylo nejen pro žáky 2.stupně, ale i pro vedení školy nemilým
překvapením, že si o velké rekreační přestávce nebudou moci koupit občerstvení, tak jak byli zvyklí v létech
minulých. Přestože do školy byl operativně ihned přidán další automat na potraviny, bylo jasné, že je potřeba situaci
řešit. Pan ředitel neváhal a okamžitě se snažil provoz občerstvení zajistit. Prostory, ve kterých je „kantýna“
provozována jsou sice stísněné, přesto se k velké spokojenosti dětí velice vylepšil nabízený sortiment. Kromě
klasických trvanlivých potravin je nyní v nabídce nově také teplé občerstvení – palačinky, toasty, párek v rohlíku,
smažený sýr v housce a další varianty teplých pokrmů. Nechybí ani zdravé zeleninové saláty. Na přání dětí přináší
časopis „ZA ZDÍ“ rozhovor s provozovatelem nové kantýny.
Roman Řeřicha







První otázka je nasnadě, ve zkratce se představte
čtenářům. Jmenuji se Roman Řeřicha, je mi 35 let
a bydlím s rodinou tady v Hostivici. Mám dceru,
které je 5 let.
Jak jste se dozvěděl o možnosti provozovat ve škole
občerstvení pro žáky? Od pana ředitele.
Pan ředitel Vás přímo oslovil? Přímo ne, myslím,
že se ptal pana starosty a pan starosta se zeptal
mě, jestli bych neměl zájem. Pak už jsme
komunikovali přímo s panem ředitelem.
Máte nějaké vize o provozu školní kantýny? Chtěl
byste dál něco zlepšovat? Pořád je co zlepšovat.
Já bych byl rád, aby si především děti samy
řekly, jakou mají představu. V současnosti jsou
zde věci, které se příliš nekupují, takže až se
doprodají, dáme sem něco jiného, snad
zajímavějšího. Velkou inspirací ve výběru
sortimentu je pro mě má dcera.
Nabízí se tedy další otázka co Vy a škola, jaký jste
byl školáček? Známky jsem měl na kluka normální, ale byl jsem zlobivej. Asi by bylo lepší dát
tuhle otázku učitelkám, spíš než mě, ale zlobil jsem. Když se někde děla nějaká rošťárna,
nechyběl jsem u toho. Nebyl jsem přímo první koho by to napadlo, ale když už se něco dělo, byl
jsem tam samozřejmě taky.
Jak jste budoval svou kariéru, kdy Vás napadlo jít na kuchaře? Už na základce. Takže od mala to
bylo jasné? Už od 1.třídy jsem jako jediný kluk chodil do kroužku vaření a moc mě to bavilo.
Pak jsem šel na učňák a pořád vařím.
A podnikání? Podnikat jsem nikdy nechtěl, k tomu jsem byl donucen okolnostmi.
Kým konkrétně? Majitelkou bufetu na náměstí. Odcházela do důchodu, už dál nechtěla bufet
sama provozovat. Přišla s nabídkou, jestli to nechci dělat já, tak jsem to vzal. Ale sám od sebe
bych si o to neřekl. Rozčiluje mě zbytečná byrokracie a nesmyslné papírování, ale šel jsem do
toho. Práce se nebojím, byrokracie okolo podnikání mě nebaví.
Máte nějaké oblíbené a naopak neoblíbené jídlo? Já jím úplně všechno. Nikdy jsem nejedl šneka,
to bych si asi nedal. Šneci se ale namelou, promíchají s máslem, bylinkami a dají zapéct zpátky do
ulity. Jasně, ale pořád je to šnek. Moc mi nechutná žralok, ale hodně záleží na úpravě.









Teď máme předvánoční čas, co Vy a Vánoce? Klasická česká kuchyně nebo nějaká specialitka?
Klasika, kuřecí a vepřový řízek, salát, knedlíčková polévka, zelňačka. Kapr ne? Kapr moc ne,
u nás ho nikdo nejí a sám pro sebe si ho dělat nebudu. Toho si dávám většinou až u rodičů.
Vánoční menu připravujete sám? Ne, já dělám jen salát a zbytek připravuje manželka.
Otázka, která padne vždycky, máte nějaké fobie? Postupem času zjišťuji, že nemám rád, když je
moc lidí v malém prostoru. Ne přímo fobie, ale necítím se úplně dobře. Jako malej kluk jsem
lezl po výškách a teď už mě ani výšky nelákají. S věkem je člověk opatrnější a i zodpovědnější.
Takže jsem opatrnější, nejsem sebevrah.
Jaké máte koníčky? Mým velkým koníčkem jsou RC modely – letadla a auta na vysílačku.
Krásný koníček, máte i velké modely? Moc ne, největší letadlo má rozpětí křídel 1,40 m. To není
zrovna malé letadlo, kam chodíte létat? Například na pole za mlýn, k letišti a když máme
dovolenou, tak na dovolený. Takže byste potřeboval ještě syna, aby s vámi sdílel Váš koníček?
No, ale ani syn nemusí mít stejné vlohy. Holčičky ale baví spíš panenky. Malou baví auto na
vysílačku a letadlo jsem jí zatím nepůjčil, to si rozbiju sám. To ale není zrovna levný koníček.
Není to tak strašný, největší je první pořizovací cena – vysílačka, baterie, nabíječky a tyhle
věci, které pak pasují ke všem modelům.
Co kultura – hudba, knihy, film? Více méně mám rád všechnu dobrou hudbu. Podle nálady
a kvality, nedělá mi problém ani opera. Na čtení nemám vůbec čas. A filmy, nemusím horor
a akční, kde tečou potoky krve. Mám rád, když má film dobrý děj a musí být trochu
realistický, ale nevadí mi ani sci-fi, např. Hvězdné války.
Váš sen, co byste si chtěl v životě splnit nebo kam byste se chtěl podívat? Chtěl bych hodně
cestovat. Kam například? Lákalo by mě dobrodružné cestování – Afrika, ale bez manželky a bez
dcery, abych se o ně nemusel bát. Sám s partou kluků, nemusel bych hlídat bezpečnost někoho
dalšího, řešit, aby se jim něco nestalo. Afrika, Thajsko. Láká vás příroda, zvířata? Zvířata taky,
ale hlavně jde o to, že bych si vzal kanady, krosnu, prostě jít a dívat se. Mimo civilizaci?
Ano, žádný čtyřhvězdičkový hotel, projít si prales a tak. Podívat se tam, kam se normálně moc
nejezdí. Alespoň dva tři lidi, na které se člověk může spolehnout, jít a užít si to.
Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch nebo na co jste opravdu pyšný? Určitě rodina,
moje dcera.
Zpátky do kuchyně, co vaříte rád a co nerad? Já rád vařím jídla, která si můžu sám upravit do
posledního detailu. Jsou kuchaři, kteří se specializují třeba na minutky… V dnešní době, jako
starší kuchař bych už nešel do restaurace vařit na objednávku. Tam člověk buď 3 hodiny
nemá co dělat nebo se 3 hodiny nezastaví, chaos. Do toho bych už nešel. Teď spíš preferuji
hotovky, uvařím si, pohraju si s jídlem a mám klid. Třeba mám rád, když se dělají rauty.
Připravím si mísy, nazdobím nebo mám rád, když se jedná o čtyřchodové meníčko třeba pro
30 lidí a můžu si s tím pohrát, do detailu. Takže od studené kuchyně až po cukrařinu?
Ne, cukrařinu ne. Já vždycky jednou za rok upeču a pak se to vyhodí, to rád nedělám. To snad
ani nemůžeme otisknout, že napečete a pak se to vyhodí. Já jsem kuchař, ne cukrář, to přenechám
odborníkům. Baví mě vařit od studené po teplou kuchyni, hezky jídlo nazdobit, pohrát si.
Chcete na závěr něco vzkázat dětem? Když budou mít reálný nápad, co by chtěly v kantýně najít,
přijít, nebát se a říct mi to. Samozřejmě žádné cigarety a tak, ale přijít s nápadem. Já jim
řeknu, jestli je to možné a zařadím to nebo řeknu proč to nepůjde.
Díky za rozhovor a přeji hodně spokojených zákazníků.
Dancing Crackers – DC Hostivice
Dancing Crackers je taneční skupina, známá po
celé České republice. Chodí do ní tanečníci
z 24 českých měst. Já do DC v Hostivici chodím
už od září. Jsme úžasná parta lidí, kteří milují
hudbu a pohyb. Každý z nás má svůj vlastní styl,
který zrovna tam dá najevo. Skupinu Dancing
Crackers založil zkušený tanečník Jarda Havelka.
Pořádají se akce různého typu, třeba teď
14.prosince se bude konat velký Vánoční sraz,
kam se sjedou všechny skupiny z celé České
republiky a ukáží „co v nich je“. A o to přece jde,
ne? Ukázat, co v nás je.
Tanec není jen o tom, že někam přijdete,
odtancujete vazbu a jdete pryč. Je to o citech,
trpělivosti a hlavně o spolupráci a přátelství.
Musíte se naučit komunikovat s každým kdo ve
skupině je, jinak nemáte šanci se sehrát. Tak to
prostě je! Věřím, že všichni v DC chceme být
dobrými tanečníky, ale musíme pro to nejdřív
něco udělat. Dodržovat pravidla trenérů,
na tréninky chodit pravidelně. Aby byl člověk
vážně dobrý, to je velká práce.
Všichni chodí a říkají, „ Jseš v tom fakt dobrá.“,
ale já vím, že jen být dobrá nestačí. My musíme
být prostě nejlepší. Na světě je spousta lidí, kteří
mají stejný dar jako my, co tancujeme většinu
svého života. Pokud i Ty máš tenhle dar,
neskrývej ho a dej ho najevo. Přidej se k nám.
Jsme zkrátka jedna velká taneční rodina, ve které
se všichni podporujeme. Nikdo si nemyslí, že je
lepší než ten druhý, protože se jeden bez druhého
neobejdeme. Tancem dokážeme vyjádřit úplně
všechno, smutek, radost, štěstí, ale
i neštěstí. My prostě tanec
prociťujeme, teda alespoň já. Věřím,
že až si tohle přečteš, otevře se
v Tobě ta skříňka, ve které skrýváš
své taneční nadání. Protože každý ho
v sobě má, ale ne každý ho dokáže
ze sebe dostat ven. Tak se neboj
a přidej se.
Tanec je komunikace mezi tělem
a duší. Vyjadřuje to, na co slova
nestačí. A všude tam, kde stál
tanečník je posvátné místo. Asi tak
tanec cítím já.
Alena Bradáčová 9.B
Další info najdeš na
www.dancingcrackers.cz nebo na
facebooku.
„Volby u nás ve škole“ versus „Volby skutečné“
Vše dopadlo podle našeho očekávání.
Tím je tedy myšleno - ověřili jsme si teorii,
že žáci základních škol přemýšlejí úplně
jinak než dospělí. Rozdíl byl prakticky ve
všem. Naši žáci se vůbec netrefili do
rozhodnutí voličů, red.pozn. : samozřejmě
to po nich nikdo ani nežádal. Neodhadli
jsme volbu od prvního až po poslední
místo.
Vítězem reálných voleb byla ČSSD,
která v ZŠH skončila na 2.místě. U nás
zvítězila TOP09, která ve volbách
skutečných získala až 4.největší mandát.
Zajímavé jsou další dvě strany, respektive
hnutí ANO a Komunisté. Jak ANO, tak
i KSČM u nás dostaly shodně pouze po
2 hlasech. Ve skutečnosti ANO skončila na
2.místě s 18,6% a KSČM na 3.místě
s 15%. Dalším velkým rozdílem obou
voleb bylo, že na 3. a 4. místě ve škole
skončila ODS a PIRÁTI, kteří ve volbách
skutečných skončili na místě 5. a 9.
Volební účast také byla rozdílná.
U nás ve škole byla skoro tříčtvrtinová,
ve volbách skutečných byla jen 59%.
Mezi volbami v základních školách
a skutečností jsou tedy tři hlavní rozdíly.
Prvním je počet voličů - ve školách je to
něco pod 1 milion žáků, zatímco ve
skutečnosti je to něco nad 8 miliónů
obyvatel. Dalším rozdílem je legislativa,
u školních voleb je žádání o průkaz či
časové napětí záležitostí vedlejší, u voleb
skutečných jsou tyto věci prioritami.
Třetím základním rozdílem, je to o čem
stále píšeme. Mezi myšlením žáka základní
školy a myšlením dospělého člověka jsou
hlavními rozdíly věk, stupeň samostatnosti
a povaha.
Daniel Tričkov 9.B
Školní družiny nezahálejí…
Návštěva školní knihovny
Jedno listopadové středeční odpoledne jsem se vydala s dětmi do školní knihovny. Některé školní
družiny již v knihovně byly, u mě vznikl nápad v souvislosti s prosbou jedné maminky, jakým způsobem by
její syn mohl vrátit vypůjčenou knihu. Když jsem s dětmi dorazila do knihovny, tak zde nikdo nebyl, a proto
se všechny děti měly možnost posadit na židličky, které stojí u stolků s počítači. Paní knihovnice Martina
Erbová nás přivítala a začala nám povídat o knihovně jako takové. K čemu knihovny slouží, kde je můžeme
najít, jak to v takových knihovnách chodí, jaké knihy zde můžeme najít, proč zde jsou i počítače, jak se
máme v knihovně a ke knihám chovat apod. Děti pozorně naslouchaly a samozřejmě se do diskuse
zapojovaly. Docela nás s paní knihovnicí překvapilo, jak dlouze vydržely poslouchat a povídat si s námi.
Poté nás paní Erbová seznámila s tím, jak to funguje v naší školní knihovně a děti se hned začaly ptát, zda si
již dnes budou moci půjčit nějakou knížku. Proto paní knihovnice některým dala přihlášku do knihovny,
zapsala si je a děti si hned mohly vypůjčit knihu, která se jim zalíbila. Moc času již nezbývalo, už byl čas se
vrátit do družiny, ale i přesto si na chvilku děti stihly zapnout i počítače. Pro některé to bylo poprvé, co se
setkaly s touto technikou, ale samozřejmě v dnešní době většina kluků i holek již znala, kde se počítač
zapíná a jak s ním pracovat. Hodina strávená v knihovně velice rychle utekla a já jsem dětem slíbila, že za
měsíc budeme moci do knihovny přijít znovu, děti vrátí knihy, které si vypůjčily a budou si moci půjčit zase
nové.
Na závěr nás paní knihovnice Erbová seznámila s novým časopisem, který vznikl na její podnět. Tímto
bychom jí chtěli za něj poděkovat. Věřím, že se ujme a že bude přínosný jak pro žáky, jejich rodiče
a doufám, že i pro širší veřejnost.
Za školní družinu 5 vychovatelka Vendula Žajdlíková
MKHS – literární soutěž - téma „Jak se žije v jiné zemi“
Městské kulturní středisko Hostivice vyhlásilo literární soutěž, které se účastnily děti ze školní družiny.
Do Hostivického měsíčníku se ale všechny příspěvky nevešly a proto jsem byla požádána o zveřejnění
dalších prací. Určitě si zaslouží pozornost a školní časopis „ZA ZDÍ“ jim může dát zasloužený prostor.
Kočička Bílka v Číně
SAMAO se řekne čínsky kočička. Kočička umí
lovit hodně myšek v Číně i v Čechách. Kočka také v
Číně umí hrát na mobilu hry. Čínské kočky nejsou jako
ty české. Protože čínské kočičky umí hrát na mobilu,
dělat si něco, chytat hodně myšek, a když jim lidi
řeknou, tak umí i povídat. Dokonce umí i plavat. Když
jí člověk řekne, aby byla hodná, tak ona si sedne a je
hodná. Když zavřou jejich školku, kočička bude hodně
pracovat. Kočka může být i paní učitelka. Když
zazvoní na hodinu, umí se kočka i připravit a o
přestávku zalévá všechny kytky. Kočka je doma sama,
hlídá sama domek a všichni zloději se jí bojí, protože
čínská kočka umí škrábat a kousat.
Prázdniny
V lázních bylo hezky, protože tam dělali dobrý
jídla, a že tam bylo moc kamarádů. Hráli jsme si venku
s Bartoškou, protože my se milujeme a jí je 15 a mně
je 7.
V Turecku jsme si užívali v bazéně. Byly tam moc
hezké klouzačky. Autobus se zpozdil a my tam museli
dlouho stát. V Turecku byli hrozně dobrý jídla, a
kdybychom neměli na ruce hodinky, tak bychom to
všechno platili.
Ladislav Šmíd, 7 let – 2.C
Anna Wangová, 6 let – 1.D
Srdíčko v Rusku
Jak se žije v Indii
Jeden den se stalo, že srdíčko se zpomalilo a
hýbalo se chvíli rychle a chvíli pomalu. Tak se něco
stalo. Stalo se, že pánovi nebylo dobře a museli ho vézt
vrtulníkem do nemocnice v Moskvě. A potom řekl pan
doktor, že srdíčko se hýbe špatně – moc pomalu anebo
moc rychle. Dal mu injekci a položil injekci na stůl.
Pán měl vysokou teplotu. Pán říkal, že to bolí. Pan
doktor mu řekl: „Máš horečku a nemocné srdíčko.
Půjdeš do lékárny si koupit léky a doma to budeš jíst a
pít pět litrů vody.“
V Indii žijí ve stanech a spí na takové dlouhé trávě.
Dávají znamení šátkem nad ohněm a podle kouře
všichni poznají, že jsou tam Indiáni. V Indii mají
zbraně. Takové kopí a to ostré dělají z kamenů. Mají
různé zbraně, které dělají z kamenů a ze dřeva. A oheň
rozdělávají jako skauti z kamenů tím, že je ťukají o
sebe. Vezmou si kopí a musí lovit zvířata, aby měli co
jíst. Když chtějí zaútočit na jiný kmen, tak mají jediný
zvířata, který nemůžou obětovat, a to jsou koně, aby na
nich mohli jezdit do boje. Když je hodně bojovníků a
zaútočí na jiný kmen a vyhrají, tak se ten kmen zvětší.
V lékárně chtěl pán léky na nemocné srdíčko,
domlouval se s paní. Ona říká: „Nemáme.“ On šel sám
domů, hodně pil, pil a pil a bylo mu líp. Až byl už
zdravý. Pan doktor se ptal: „Už je to dobré nebo není
dobré?“ A už to bylo dobré. Srdíčko bylo zdravé,
normální. A to je konec.
Jan Franc, 8 let – 2.C
Honzík Červeňák, 8 let – 2.D
První místo v kategorii do 12 let obsadil Honzík
Červeňák (vyšlo v Hostivickém měsíčníku), 2. místo
získala Anička Wangová a z 3. místa se radoval
Honzík Franc.
Ilona Suchánková ŠD 6
Galerie prací žáků 1.stupně
VÝZVA
Součástí každého čísla časopisu „ZA ZDÍ“ by měl být rozhovor s učitelem.
Přicházejte s náměty, který z vyučujících by Vás zajímal.
Koho mají redaktoři pro Vás vyzpovídat???