Ledčické novinky listopad 2001
Transkript
Ledčické novinky listopad 2001
E AD OB E Ø L E Í CN Ú DÈIC III. roËnÌk, Listopad 2001 Slovo starostky V·ûenÌ a milÌ spoluobËanÈ, dovolte mi, abych hned v ˙vodu dneönÌch Novinek podÏkovala vöem, kte¯Ì jste svou ˙ËastÌ, pomocÌ Ëi darem p¯ispÏli k p¯Ìjemn˝m dn˘m 28. a 29. z·¯Ì, kdy jsme spoleËnÏ oslavili v˝znamn· v˝roËÌ naöÌ obce. TeÔ uû se v LedËicÌch ale zase pilnÏ pracuje. KromÏ jinÈho pokraËuje plynofikace, je p¯ipravov·na kanalizace a opÏt se zaËalo s ˙pravou ve¯ejnÈ zelenÏ. R·da se s v·mi podÏlÌm o pozitivnÌ poznatek, t˝kajÌcÌ se vyööÌho ekologickÈho cÌtÏnÌ ledËick˝ch. Naprost· vÏtöina vys·zen˝ch stromk˘ a ke¯˘ z˘stala neporuöena a na svÈm mÌstÏ! To neb˝valo zvykem. Z·roveÚ bych vöak chtÏla touto cestou poû·dat v·s, kte¯Ì se chyst·te s·zet stromky v p¯edzahr·dk·ch, nebo i na obecnÌch pozemcÌch u sv˝ch dom˘, abyste se p¯iöli na obecnÌ ˙¯ad poradit. Ne vöechny stromy jsou totiû do naöeho katastru vhodnÈ. OdbornÌci na p¯Ìklad zcela odmÌtajÌ v˝sadbu st¯Ìbrn˝ch smrk˘ a podobn˝ch d¯evin, kterÈ ve venkovskÈ krajinÏ p˘sobÌ cizorodÏ a nepat¯iËnÏ. P¯ipomÌn·m tÈû, ûe n·ö sbÏrn˝ dv˘r je st·le v provozu, v nezmÏnÏnÈm Ëase. NenÌ proto nutnÈ vyv·ûet domovnÌ odpad a suù do cest, nebo p·lit na sv˝ch zahrad·ch cokoliv, co nepat¯Ì do bÏûn˝ch popelnic. Takûe uû ponÏkolik·tÈ: ve sbÏrnÈm dvo¯e uloûÌte do kontejner˘ menöÌ mnoûstvÌ sutÏ, ale takÈ papÌr, plasty, sklo, kovov˝ odpad, ledniËky, televizory, autobaterie, zbytky barev, vyjetÈ oleje, koberce, vy¯azen˝ n·bytek, autosedaËky, z·¯ivky, pneumatiky, proölÈ lÈky ... Nelze p¯ece do nekoneËna omÌlat, ûe nechov·me-li se tak, jak urËuje z·kon a naöe vlastnÌ mravnost, ubliûujeme nejen sobÏ, ale i ostatnÌm. Je v naöem z·jmu uchovat co nejlepöÌ ûivotnÌ prost¯edÌ a ne ûÌt mezi odpadky, na jejichû likvidaci pak ze spoleËnÈ Ñkapsyì jdou zbyteËnÏ nemalÈ finance, pouûitelnÈ jinde a lÈpe. SbÏrem PET lahvÌ m˘ûete podpo¯it uû t¯etÌ roËnÌk soutÏûe dÏtÌ mÌstnÌ ökoly. StaËÌ jim je, seölapanÈ a zbavenÈ etiket, vÏnovat. PotÏöila mÏ vöak jin· vÏc. M·m radost z toho, ûe stoup· v·ö z·jem o ve¯ejn· zased·nÌ obecnÌho zastupitelstva, kter˝ch se z˙ËastÚujete ve st·le hojnÏjöÌm poËtu. ZÌsk·v·te tu nezkreslenÈ a podrobnÈ informace o dÏnÌ v naöÌ obci, i vy sami se zde dost·v·te ke slovu. Je to urËitÏ lepöÌ neû naslouch·nÌ nepodloûen˝m ¯eËem a ûbrbl·nÌ v hospodÏ. Starod·vn˝ stroj na vÏûi kostela svatÈho V·clava pomalu odmϯuje poslednÌ dny a hodiny prvnÌho roku novÈho milÈnia. Byl to rok ruön˝, pohnut˝, kter˝ p¯inesl velikou nadÌlku krutosti a utrpenÌ. Co n·m vöem tedy pop¯·t do roku, jenû napsan˝ na pap̯e vypad· tak pÏknÏ, do roku 2002? NejvÌc asi pokrok v srdcÌch, hodnÏ dobrÈ v˘le, klidu a zdravÌ. Kr·sn˝ rok 2002 v·m vöem p¯eje Ji¯ina Michovsk· PF 2002 ~2~ Kulturní střípky Podzim a zima lákají do knihovny Advent v Ledèicích LedËick· obecnÌ knihovna, a p¯edevöÌm jejÌ vÏrnÌ n·vötÏvnÌci majÌ jistÏ radost ze st·le obnovovanÈho a doplÚovanÈho kniûnÌho fondu. Z·jem Ëten·¯˘ o literaturu stoup·. NejvÏtöÌ procento z nich tvo¯Ì d˘chodci, dÏti a studujÌcÌ. P¯ÌjemnÈ je jistÏ i to, ûe veökerÈ sluûby, kterÈ knihovna poskytuje, jsou pro vöechny zdarma. M˘ûete si tu nejen vyp˘jËit literaturu, prolistovat Ëasopisy, zahr·t si spoleËenskÈ stolnÌ hry, pob˝t u poËÌtaËe, ale v brzku i Ñzasurfovatì na internetu. K dispozici je zde obËan˘m k nahlÈdnutÌ broûura ÑKulturnÌ nabÌdka MÏlnickÈho regionuì, kde se m˘ûete informovat o provozu st·l˝ch expozic vËetnÏ kontaktnÌch adres, o kon·nÌ koncert˘, taneËnÌch z·bav, v˝stav, divadelnÌch p¯edstavenÌ, p¯edn·öek, sportovnÌch turnaj˘ atd. Otev¯eno je kaûdou st¯edu od 15 do 18 hodin i pro v·s. Vöichni jste co nejsrdeËnÏji zv·ni na n·sledujÌcÌ kulturnÌ akce po¯·danÈ v naöÌ obci. P¯ijÔte spoleËnÏ str·vit kr·snÈ p¯edv·noËnÌ chvÌle plnÈ oËek·v·nÌ, setk·v·nÌ a vz·jemnosti. 2. 12. ñ PrvnÌ adventnÌ koncert ñ pÏveckÈ vystoupenÌ Pavly SeniË, ZdeÚka Leopolda Poldy a varhannÌ koncert Radky ätolbovÈ v kostele sv.V·clava spojen˝ se möÌ a ûehn·nÌm adventnÌch vÏnc˘ v 15 hodin 9. 12. ñ Druh˝ adventnÌ koncert ñ ËeskÈ baroknÌ i souËasnÈ koledy zpÌv· dÌvËÌ sbor Dulcia Carmina z Prahy v kostele sv.V·clava ve 14 hodin 14. 12. ñ T¯etÌ adventnÌ koncert ñ v·noËnÌ sborov˝ zpÏv v pod·nÌ Dvo¯·kova souboru z Kralup n.Vltavou v kostele sv.V·clava v 18.30 hodin 21. 12. ñ V·noËnÌ besÌdka ñ kaûdoroËnÌ vystoupenÌ dÏtÌ z mate¯skÈ a z·kladnÌ ökoly s v·noËnÌm divadlem a p·smem pln˝m poesie a zpÏvu v 16.30 hodin 24. 12. ñ ätÏdroveËernÌ bohosluûba slova a v·noËnÌ koledy v pod·nÌ ledËick˝ch dÏti v kostele sv.V·clava ve 20.00 hodin Jubilea V ¯Ìjnu, listopadu a prosinci roku 2001 oslavili, nebo slavÌ, sv· v˝znamn· ûivotnÌ jubilea: 50 let äkabraha AntonÌn Ëp. 4 Dnebovsk· Ivana Ëp. 192 Plucnar Ji¯Ì Ëp. 125 Petr·kov· Stanislava Ëp. 132 Kr·l Miroslav Ëp. 209 Mrzenov· Alena Ëp. 152 55 let 70 let 83 let 87 let Jarabicov· Eliöka Ëp. 13 Miler Josef Ëp. 202 Tich˝ VladimÌr Ëp. 171 ätechr V·clav Ëp. 212 Koöù·l Frantiöek Ëp. 172 Blahop¯ejeme vöem tÏmto naöim spoluobËan˘m k jejich v˝znamn˝m v˝roËÌm a p¯ejeme jim hodnÏ zdravÌ, klidu a pohody do dalöÌch let. ~3~ Cestování za vánoèní vùní »esk˝ n·zev v·noce vznikl zkomolenÌm nÏmeckÈho v˝razu ÑWeihnachtenì, Pol·ci tomuto sv·tku ¯ÌkajÌ ÑBoûie narodzenieì, RusovÈ ÑRoûdÏstvoì ve Francii ÑNoelì ve äpanÏlsku ÑNavidadì a v It·lii ÑNataleì (z latinskÈho natalis dies ñ den zrozenÌ). V Anglii oslavujÌ ÑChristmasì, v Holansku ÑKrestmisì a SrbovÈ ÑBoûieì, v Americe ÑSanta Clauseì. V·noce se zpoË·tku neoslavovaly 25. prosince, ale 6. ledna. Trvalo tÈmϯ öest stoletÌ, neû se po mnoha diskusÌch ust·lily ve vÏtöinÏ zemÌ na 25. prosinci. PoprvÈ je oslavili v ÿÌmÏ roku 336 a prvnÌ pÌsemn· zmÌnka o tom poch·zÌ z roku 354. V·noËnÌ stromeËek m· sv˘j p˘vod v keltskogerm·nsk˝ch oslav·ch slunovratu, p¯i kter˝ch se pouûÌvalo vÏtvÌ jehliËnat˝ch strom˘ a vÏtviËek jmelÌ pro jejich trvalou zeleÚ jako symbolu st·losti ûivota. Z NÏmecka se v·noËnÌ stromek ö̯il po EvropÏ. Byl na Ëas purit·ny zak·z·n, ale v 18. a v 19. stoletÌ se tento zvyk znovu rozrostl. Tento zvyk m· analogii v dalekÈ Indii, kde brahm·ni v srpnu slavÌ narozeniny boha Kiöny na rozcestÌch a p¯ed chr·my rozestavÏn˝mi zelen˝mi ratolestmi, ovÏöen˝mi kokosov˝mi o¯echy a fÌky. U n·s se zaËal zdobit v·noËnÌ st˘l stromkem s papÌrov˝mi ¯etÏzy a ovocem v prvÈ polovinÏ minulÈho stoletÌ. Od tÈ doby proöel v·noËnÌ strom mnoha zmÏnami. VoskovÈ svÌËky zaËaly nahrazovat elektrickÈ, jinde öestiramennÈ hvÏzdy. Po d¯evÏn˝ch stojanech p¯iöly na ¯adu kovovÈ, ot·ËivÈ, ale i s hracÌmi strojky a na konec s n·drûkou na tekutinu, kter· stromek vydrûuje. I stromky postihla urËit· zmÏna, a tak nahrazuje prav˝ stromek umÏl· hmota, kter· sice zabraÚuje poû·r˘m a kaûdoroËnÌmu sh·nÏnÌ, ale v˘ni lesa nahradit nem˘ûe. V seversk˝ch zemÌch je symbolem v·noc vÏËnÈ svÏtlo. CelÈ domy jsou vyzdobeny smrkov˝mi vÏtviËkami a ho¯ÌcÌmi svÌcny. DÏti zde vϯÌ, ûe nadÌlku p¯in·öÌ jak˝si sk¯Ìtek, kter˝ podle povÏsti odmÌtl d·t v BetlÈmu jedin˝ chlup na JeûÌöovu p¯ikr˝vku. TeÔ musÌ za trest chodit po svÏtÏ a rozn·öet d·rky. Ve Finsku dost·v· kaûd˝ Ëlen rodiny nov˝ tkan˝ oblek z vlny. Ve ävÈdsku si zase ötÏdroveËernÌ st˘l nedovedou p¯edstavit bez horkÈ r˝ûe politÈ studen˝m mlÈkem a öunky pot¯enÈ ho¯ËicÌ a posypanÈ cukrem. Na stole b˝vajÌ p¯ipravenÈ r˘znÈ dobroty. Nap¯. r˝ûov· krupice se zava¯en˝mi mandlemi, kterÈ dÏti usilovnÏ hledajÌ, aby mohly dostat d·rek. V·noËnÌ sv·tky v jihoz·padnÌ EvropÏ jsou spjaty s hluËnou veselicÌ doprov·zenou velk˝m ohÚostrojem. RodinnÈ oslavy se konajÌ vÏtöinou jen tam, kde majÌ dÏti. VystrojÌ stromeËek a v It·lii s napÏtÌm oËek·vajÌ ËarodÏjnici ÑDonnu Brutuì, kter· jim p¯in·öÌ d·rky. Ve Francii je k veËe¯i p¯ipraven pro hosty peËen˝ krocan naplnÏn˝ jedl˝mi kaötany, rybÌ polÈvka, hlem˝ûdÌ konzervy, Ëokol·dovÈ sal·my, ananasovÈ ¯ezy a nesmÌ chybÏt ani demiûÛn dobrÈho vÌna. Na Balk·nÏ si zdobÌ stromeËek aû na ätÏdr˝ veËer. Po dobu oslav stojÌ u ohnÏ a po zakonËenÌ veËera je vhozen od plamen˘. Zachoval se zvyk, kdy si na v·noce i nejzarytÏjöÌ nep¯·telÈ a soci stisknou ruce a smi¯ujÌ se. V·noËnÌ sv·tky tÈmϯ v celÈ Asii a Africe neznajÌ. KonajÌ se zde v tuto dobu r˘znÈ slavnosti odvozenÈ od starobyl˝ch ritu·l˘ a ob¯ad˘ k oslavÏ zimnÌho slunovratu a p¯Ìchodu NovÈho roku. MuslimovÈ ñ mohamed·ni ñ majÌ sv˘j tradiËnÌ mÏsÌc p˘stu Ñramad·nì. V jeho pr˘bÏhu nesmÏjÌ pravovÏrnÌ od v˝chodu do z·padu slunka v˘bec jÌst. Zato v noci si vöak mohou vöechno vynahradit. V Polsku se u rozsvÌcen˝ch stromk˘ sch·zejÌ vöichni ËlenovÈ rodiny, i ti nejroztoulanÏjöÌ. Nejd¯Ìv si pop¯ejÌ vöe nejlepöÌ a potom zasednou k ötÏdroveËernÌ hostinÏ, kterou m· podle starÈho zvyku tvo¯it dvan·ct chod˘ (poËet mÏsÌc˘ v roce). Na stole zavonÌ boröË z ËervenÈ ¯epy, jÌdla ze sladkovodnÌch a mo¯sk˝ch ryb. NesmÌ se zapomenout na buchty s m·kem a Ñuökyì plnÏnÈ kapustou a houbami. Vöe se zapÌjÌ grogem nebo va¯onkou. U prost¯enÈho stolu b˝v· vûdy volnÈ mÌsto pro n·hodnÈho poutnÌka. V USA a VelkÈ Brit·nii se sv·tky oslavujÌ tÈmϯ stejnÏ. StromeËek nÏkdy stavÏjÌ do zahrady a v kaûdÈ dom·cnosti je zavÏöena na stÏnÏ nebo dve¯Ìch snÌtka jmelÌ, kter· podle starod·vn˝ch Ëas˘ chr·nÌ rodinu p¯ed chorobami a p¯in·öÌ poûehn·nÌ. Pod nÌ se odehr·vajÌ v·noËnÌ blahop¯·nÌ a podle starÈho zvyku muû, kter˝ p¯istihne dÏvËe pod jmelÌm, smÌ je beztrestnÏ polÌbit. VlastnÌ v·noËnÌ obdobÌ v Lond˝nÏ propuk· ofici·lnÏ zaûehnutÌm obrovskÈ jedle na TrafalgarskÈm n·mÏstÌ, kterou jiû tradiËnÏ daruje Anglii Norsko. Jedli zapaluje z·stupce kr·lovskÈ rodiny, podobnÏ jako obrovskou jedli ve Washingtonu zaûeh· americk˝ president stlaËenÌm vypÌnaËe. Nejnest·lejöÌ zaË·tek v·noc majÌ Eskym·ci. Z·visÌ na poËasÌ. Pro Eskym·ky zaËÌnajÌ v dobÏ, kdy zem p¯ikr˝vajÌ prvnÌ vloËky novÈho snÏhu. Na ätÏdr˝ den se vöichni Eskym·ci shrom·ûdÌ p¯i pades·tistupÚov˝ch mrazech v nejvÏtöÌm igl˘ a Angeko, mÌstnÌ kouzelnÌk, nahlas prosÌ Sid-nÈ (stvo¯itelku lidsk˝ch bytostÌ a rostlin, chr·nÌcÌ Eskym·ky) o poûehn·nÌ na p¯ÌötÌ rok. DruhÈho dne se opÏt shrom·ûdÌ venku okolo velkÈho bazÈnu s vodou, kterou pro tento ˙Ëel zah¯Ìvali. Utvo¯Ì velk˝ kruh a kaûd˝ z ˙ËastnÌk˘ snÌ kus masa, kter˝ si p¯inesl. Tak totiû bude bohynÏ Sid-nÈ bdÌt nad tÌm, aby na budoucÌ rok netrpÏl hladem. Potom se kaûd˝ po ¯adÏ napije ze dûb·nu, p¯ed· je dalöÌmu a p¯itom vyk¯ikuje svÈ jmÈno, datum a mÌsto narozenÌ, aby Sid-nÈ vÏdÏla, kdo ji tak poctil a nem˝lila se p¯i udÏlov·nÌ svÈho dobrodinÌ. Oslava konËÌ rozdÏlov·nÌm d·rk˘. Zvykem je darovat n·uönice a prsteny. JinÈ kraje ñ jinÈ mravy, zvyky a obyËeje. Jedno majÌ vöak spoleËnÈ. Jsou to oslavy ˙spÏönÈ celoroËnÌ pr·ce a dobr˝ch lidsk˝ch vztah˘. ~4~ Ledèické høbitovy Do naöÌ vesnice tiöe a nen·padnÏ p¯iöel podzim, p¯in·öejÌcÌ harmonii, nostalgii a zvl·ötnÌ smutek. Mlhy, mokro a chlad upozorÚujÌ na to, ûe uû brzy bude vöechna barevn· kr·sa pryË a lidÈ se uch˝lÌ ke kamn˘m a do teplÌËka, aby se pomalu chystali na nejkr·snÏjöÌ sv·tky roku ñ v·noce. TakÈ mÌstnÌ h¯bitovy majÌ v tomto obdobÌ zvl·ötnÌ atmosfÈru plnou klidu a poezie. Naho¯kl· v˘nÏ tlejÌcÌho listÌ a mlhami zm·ËenÈ zemÏ n·s dok·ûe p¯imÏt k zamyölenÌ nad k¯ehkostÌ hranice oddÏlujÌcÌ ûivot od smrti. Zvl·ötÏ o ÑduöiËk·chì, kterÈ jsme proûili poË·tkem tohoto mÏsÌce, na svÈ zesnulÈ myslÌme vÌce neû jindy. P¯ipomnÏli jsem si takÈ svou vlastnÌ koneËnost a hlavnÏ onen mimo¯·dn˝ dar, kter˝ je n·m d·n ñ ûivot. ÑDuöiËkyì jsou kombinacÌ slavnosti Vöech svat˝ch a Pam·tky zem¯el˝ch, z nichû jedna p¯ipad· na prvnÌ a druh· na druh˝ listopadov˝ den. Ta prvnÌ slavnost vych·zÌ z historickÈ ud·losti zasvÏcenÌ ¯ÌmskÈho Pantheonu PannÏ Marii a vöem svat˝m muËednÌk˘m papeûem Bonif·cem IV., kter· se odehr·la 13. 5. roku 610, ale teprve od roku 835 se zaËala slavit 1. listopadu. Ta druh·, vzpomÌnka na zem¯elÈ, zvan· Pam·tka zesnul˝ch, Ëi tÈû ÑduöiËkyì se poprvÈ ve¯ejnÏ slavila o nÏkolik stoletÌ pozdÏji, v roce 998 v proslulÈm francouzskÈm benediktinskÈm kl·öte¯e v Clugny. DneönÌ podobu sv·tku vöak p¯inesla aû 1. svÏtov· v·lka s do tÈ doby nevÌdan˝m poËtem mrtv˝ch. BÏhem ÑduöiËekì se mÏly konat dobrÈ skutky, aby bylo duöÌm zem¯el˝ch umoûnÏno vr·tit se z oËistce na jeden den opÏt na zem. Ale jak uû tomu skoro vûdy b˝v·, majÌ tyto dny i svou mimok¯esùanskou, a tedy mnohem d·vnÏjöÌ, tradici. V tomto obdobÌ na p¯elomu podzimu a zimy byl, podle starÈho keltskÈho kalend·¯e, pr·vÏ 1. listopad prvnÌm dnem pohanskÈho novÈho roku. Tehdy zaËÌnala slavnost Sambain, p¯i kterÈ se k zaûehnut˝m ohÚ˘m vraceli mrtvÌ mezi ûivÈ, aby se oh¯·li, radovali a byli na chvÌli pospolu. Z·roveÚ si vöichni uvÏdomovali nemÏnnou pravdu: Co jste vy, byli jsem i my, co jsme my, budete i vy. NarozdÌl od jin˝ch, vÌce mÈnÏ zkomercionalizovan˝ch k¯esùansk˝ch sv·tk˘, z˘st·vajÌ 1. a 2. listopad spÌöe z·leûitostÌ srdce, v˝razem ËlovÏËenstvÌ, ˙cty k mrtv˝m, vyj·d¯enÌm vdÏËnosti a l·sky. Snad takÈ proto se vûdy plnilo poslednÌ p¯·nÌ umÌrajÌcÌch. P¯ipomÌnka prvnÌch listopadov˝ch dn˘, tato dlouh· ñ k¯esùansk· i pohansk· tradice, p¯eûila vöechny zmÏny lidskÈ spoleËnosti, ke kter˝m v pr˘bÏhu staletÌ doch·zelo a sv˝m zp˘sobem z˘stala st·le stejn·. Jen snad s tÌm rozdÌlem, ûe uû se nepeËe speci·lnÌ duöiËkovÈ peËivo, kterÈ mÏlo tvar p¯ek¯Ìûen˝ch kostÌ a chutnalo asi tak, jak ÑboûÌ milostiì zn·mÈ v LedËicÌch dodnes. RozdÌlnÈ jsou takÈ souËasnÈ h¯bitovy, kterÈ se liöÌ od katakomb, poh¯ebiöù prvnÌch k¯esùan˘ i od pohansk˝ch nekropolÌ, mÏst mrtv˝ch. Obzvl·ötÏ kr·snÈ a malebnÈ jsou h¯bit˘vky na venkovÏ. V naöÌ obci jsou hned t¯i. NejstaröÌ se p¯imyk· ke kostelu svatÈho V·clava a uchov·v· v pamÏti mnohÈ ledËickÈ rody. Je tu na p¯Ìklad hrobka v˝znamnÈ selskÈ rodiny Hus·kov˝ch, jejÌû Ëlen, AntonÌn Hus·k, se zaslouûil o v˝stavbu mÌstnÌ ökoly. Cel˝ h¯bitov je jakousi galeriÌ pod öir˝m nebem. Na n·hrobcÌch stojÌ vÏtöÌ i menöÌ plastiky, litinovÈ k¯Ìûe a zdobnÏ vyvedenÈ stÈly. P¯estalo se tu poh¯bÌvat v roce 1922, kdy byl otev¯en nov˝ katolick˝ h¯bitov vedle h¯bitova evangelickÈho. V˝jimka byla uËinÏna jeötÏ v roce 1923, kdy do v˝öe uvedenÈ rodinnÈ hrobky poz˘stalÌ na zvl·ötnÌ povolenÌ uloûili ostatky pana A. Hus·ka z Ëp. 97 v Ñchumberk·chì, neboù b˝val nejvÏtöÌm statk·¯em v obci. Za zmÌnku stojÌ i pÏknÏ umÌstÏn˝ evangelick˝ h¯bitov, kter˝ byl zaloûen spolu s farnÌ budovou v roce 1784. Slouûil, a nad·le slouûÌ, jako mÌsto poslednÌho odpoËinku zesnul˝ch evangelÌk˘ snad z celÈho Pod¯ipska i z region˘ mnohem vzd·lenÏjöÌch. Poh¯beni jsou tu mnozÌ v˝znamnÌ ~5~ vyznavaËi tÈto cÌrkve, jako na p¯Ìklad V·clav KratochvÌl z Lounek, zakladatel vÏhlasnÈho vlasteneckÈho rodu, mal̯ Bed¯ich Nedoma, nesËetnÌ ËlenovÈ proslulÈ rodiny Srb˘, mÌstnÌ i p¯espolnÌ evangeliËtÌ far·¯i, lÈka¯i ... T¯ebaûe v »eskÈ republice p¯evl·d· v poslednÌ dobÏ poh¯bÌv·nÌ ûehem a nÏkdy se nekon· ani poslednÌ rozlouËenÌ s neboûtÌky, v naöÌ obci je to spÌöe v˝jimka. Poh¯ebnÌ pr˘vody s hudbou vËele od dom˘ smutku neustaly. Nad·le vyzv·nÌ umÌr·Ëek, jen knÏûÌ zamÏnili Ëernou barvu smuteËnÌch rouch za fialovou. Spolek ÿip dodnes vlastnÌ n·dhern˝ funer·lnÌ koË·r, i kdyû jej lÈta nevyuûÌv·. P¯ÌsluönÌci tÈto korporace vöak vyprov·zejÌ s rozvinut˝m spolkov˝m praporem svÈ zem¯elÈ Ëleny na poslednÌ cestÏ. O vöechny t¯i h¯bitovy se obec dle sv˝ch moûnostÌ star·. Pr˘bÏûnÏ jsou prov·dÏny ˙pravy zdejöÌch d¯evin, sek·ny travnatÈ plochy, uklÌzeny cesty a odv·ûeny kontejnery s odpadem. Bohuûel, ¯ada soöek z n·hrobk˘ byla zniËena Ëi rozkradena, st·le ËastÏji se ztr·cÌ kvÏtiny, vÏneËky, svÌËky, ale i urny. Nad takov˝m hyenismem z˘st·v· rozum st·t. Vûdyù kaûd˝ h¯bitov je kusem historie, kter· uchov·v· v pamÏti to, co nen·vratnÏ odeölo, je pam·tnÌkem minul˝ch dob i mÌstem, kde jednou spoËineme i my. H¯bitovy roztrouöenÈ po svÏtÏ i po celÈ naöÌ vlasti, aù uû je to vyöehradsk˝ SlavÌn s naöimi n·rodnÌmi velik·ny, ûidovsk˝ h¯bitov s rabbi Lˆwem, p˘vabn˝ h¯bit˘vek s malovan˝mi n·hrobky v AlbrechticÌch nad Vltavou, Ëi fantastick˝ h¯bitov sebevrah˘ v jÌcnu sopky na japonskÈm souostrovÌ, nebo nejvÏtöÌ h¯bitov svÏta ñ oce·n, majÌ p¯ipomÌnat n·m vöem, ûe jsme jen hosty ZemÏ. Z posv·tnÈho ticha tu vyvst·v· onoìmemento moriì, Pamatuj na smrt. Dodejme: a za¯iÔ podle toho sv˘j ûivot. ~6~ Aktualitk ky Zelená má zelenou éivot nÏkter˝ch strom˘ v naöÌ obci skonËil. Doûily. Jejich ztrouchnivÏlÈ d¯evo a mrtvÈ vÏtve se staly spÌöe hrozbou. Bylo odstranÏno nÏkolik topol˘, vrb a b¯Ìz. MnohÈ stromy si po zdravotnÌm pr˘¯ezu sv˝ch korun oddychly. Jak zn·mo, na û·dnou dob¯e oöet¯ovanou a udrûovanou zahradu Ëi park nenÌ na podzim pÏkn˝ pohled. Z kmen˘ pro¯ezan˝ch a oöet¯en˝ch strom˘ trËÌ holÈ pah˝ly. Ale zahradnÌci vÏdÌ, ûe takov˝ radik·lnÌ ¯ez je nutn˝ pro zmladÏnÌ kaûdÈ d¯eviny, aby zjara vyraöily novÈ v˝honky a strom mohl r˘st v novÈ kr·se. M· tomu tak b˝t kaûd˝ rok. V naöÌ obci se pÈËe o zeleÚ dlouh· lÈta zanedb·vala, a tak je dnes ˙drûba strom˘ a ke¯˘ o to n·roËnÏjöÌ a draûöÌ. SouËasnÈ zastupitelstvo v˝sadbu a ˙pravu ve¯ejnÈ zelenÏ v LedËicÌch vnÌm· jako prioritnÌ, nalÈhav˝ a nep¯etrûit˝ ˙kol. Stromy n·m musejÌ p¯ib˝vat. Proto uû v b¯eznu byly zas·zeny stovky nov˝ch d¯evin a teÔ se s·zejÌ dalöÌ. Ministerstvo pro mÌstnÌ rozvoj akci, kter· pr·vÏ nynÌ v obci probÌh·, dotovalo 75 tisÌci korunami. Pr·ce prov·dÏjÌ odbornÈ firmy Dolejö Litomϯice a Janöto Charv·tce pod z·ötitou a dohledem St¯ednÌ zahradnickÈ ökoly v MÏlnÌku. Jsou vysazov·ny p¯edevöÌm lÌpy, vrby, jÌrovce a javory. Co dìlat pøi mimoøádných událostech? LetoönÌ podzim p¯inesl nejen nep¯Ìliö pÏknÈ ÑbabÌ lÈtoì, ale takÈ mnoho hrubÈho n·silÌ a strachu. Od 11. z·¯Ì je svÏt jin˝. VidÏli jsme zk·zu mrakodrap˘ na Manhattanu, dennÏ jsme informov·ni o v·lce v Afg·nist·nu, o dopisech s antraxem... A protoûe strach a panika jsou öpatn˝mi r·dci, ¯eknÏme si, co dÏlat a kam se ukr˝t v p¯ÌpadÏ nebezpeËÌ. K z·kladnÌ z·sadÏ p¯i vzniku mimo¯·dnÈ ud·losti (coû nemusÌ b·t Ñpouzeì teroristick˝ ˙tok a v·leËn˝ stav, ale i ˙nik nebezpeËn˝ch zplodin a n·slednÈ zamo¯enÌ prostoru, hav·rie n·kladnÌho vozu p¯epravujÌcÌho toxickÈ l·tky, ûivelnÈ pohromy a dalöÌ situace) pat¯Ì p¯edevöÌm zachov·nÌ chladnokrevnosti, rozhodnosti a disciplinovanosti. Nepropadnout panice, ale snaûit se zÌskat co nejvÌce ovϯen˝ch informacÌ z ve¯ejnopr·vnÌch mÈdiÌ (mÏly by b˝t vysÌl·ny v p·smu VKV Ëi FM), p¯ÌpadnÏ od org·n˘ st·tnÌ spr·vy. Nikdy nerozöi¯ujte poplaönÈ a neovϯenÈ zpr·vy, avöak takÈ nepodceÚujte vzniklou situaci. Varujte vöechny ostatnÌ ohroûenÈ osoby v nejbliûöÌm okolÌ. ZbyteËnÏ netelefonujte, protoûe telefonnÌ sÌù b˝v· p¯i mimo¯·dn˝ch ud·lostech zpravidla znaËnÏ p¯etÌûena. Na ˙zemÌ naöeho st·tu jsou vyuûÌv·ny t¯i druhy varovn˝ch sign·l˘: vöeobecn· v˝straha ñ trval˝m tÛnem sirÈny po dobu dvou minut, katastrofa ñ kolÌsav˝m tÛnem sirÈny po 2 minuty a nebezpeËÌ z·topovÈ vlny ñ p¯eruöovan˝m tÛnem sirÈny po 2 minuty. UûÌv·n je takÈ sign·l poû·rnÌ poplach, kter˝ je vyhlaöov·n nep¯eruöovanou sirÈnou po dobu 1 minuty, nebo p¯eruöovan˝m tÛnem vûdy po 25 vte¯in·ch. Zvuk sirÈny pokaûdÈ znamen· varov·nÌ, nÏjakÈ nebezpeËÌ. D·v· lidem na vÏdomÌ, ûe doölo k neoËek·vanÈ ud·losti, kter· ohroûuje ûivoty obËan˘, majetek a ûivotnÌ prost¯edÌ. Jakmile zaznÌ sirÈna, je nutno se okamûitÏ ukr˝t ñ v nejbliûöÌ budovÏ, obchodÏ, kancel·¯i, soukromÈm domÏ... PotÈ, co se ukryjete, zav¯ete vöechny dve¯e a okna. SirÈna s velkou pravdÏpodobnostÌ m˘ûe signalizovat ˙nik toxick˝ch l·tek, plyn˘, radiaËnÌch zplodin, jed˘. Uzav¯enÌm a utÏsnÏnÌm prostoru snÌûÌte moûnost jeho vnit¯nÌho zamo¯enÌ. Cestujete-li automobilem, snaûte se co nejd¯Ìve zaparkovat a vyhledat ˙kryt v nejbliûöÌ budovÏ. Snaûte se takÈ ihned zapnout r·dio nebo televizi. Informace o tom, co se stalo, proË byla spuötÏna sirÈna a varov·no obyvatel- ~7~ stvo a co d·le dÏlat, uslyöÌte v pravideln˝ch zpravodajsk˝ch vstupech. Tyto informace je moûnÈ vysÌlat i obecnÌm rozhlasem. Jsou-li obËanÈ vyzv·ni k evakuaci z ohroûenÈho prostoru, mÏli by mÌt p¯ipravenÈ evakuaËnÌ zavazadlo. Pat¯Ì do nÏho trvanlivÈ potraviny, pitn· voda, p¯edmÏty dennÌ pot¯eby, doklady, penÌze, pojistnÈ smlouvy, cennosti, lÈky, toaletnÌ pot¯eby, r·dio s bateriemi, svÌtilna, n·hradnÌ odÏv, pl·ötÏnka, tepl· p¯ikr˝vka, kapesnÌ n˘û, miska, p¯Ìbor, z·palky, psacÌ pot¯eby. DÏtem d·me do kapsy lÌsteËek se jmÈnem a adresou. ChovanÈ psy a koËky bereme p¯i evakuaci s sebou. P¯i hav·rii se m˘ûe st·t, ûe lidÈ budou muset projÌt zamo¯en˝m prostorem, nebo v nÏm urËitou dobu pob˝vat. V takovÈm p¯ÌpadÏ je nezbytnÏ nutnÈ chr·nit d˝chacÌ cesty a cel˝ povrch tÏla. To je moûnÈ, i kdyû nem·me ochrannou masku a speci·lnÌ odÏv. Lze improvizovat vodou navlhËenou rouökou z ruËnÌk˘, kapesnÌk˘ apod. Hlavu je t¯eba chr·nit ËepicÌ a ö·lou tak, aby vlasy, Ëelo, uöi a krk byly zcela zakrytÈ. OËi lze chr·nit lyûa¯sk˝mi Ëi motoristick˝mi br˝lemi, ruce rukavicemi. K ochranÏ tÏla poslouûÌ kombinÈza, pl·öù nebo pl·ötÏnka. Nohy je vhodnÈ obout do vysok˝ch bot nebo holÌnek, nasunout do igelitov˝ch taöek a podobnÏ. P¯ed opuötÏnÌm bytu uhasÌme otev¯en˝ oheÚ, vypneme elektrospot¯ebiËe kromÏ ledniËek a mrazniËek, uzav¯eme p¯Ìvod vody a plynu. Na dve¯e d·me cedulku se zpr·vou, kam jsme odeöli. OvϯÌme si takÈ, ûe vöichni sousedÈ o evakuaci vÏdÌ. Je stanoveno, ûe st·t je ze z·kona povinen zabezpeËovat prost¯edky individu·lnÌ ochrany zhruba pro 30% obyvatel- stva, p¯edevöÌm pro dÏti ökolou povinnÈ a osob·m umÌstÏn˝m ve zdravotnick˝ch a soci·lnÌch za¯ÌzenÌ. OstatnÌ obyvatelÈ si musÌ ochrannÈ prost¯edky zabezpeËit sami. DÏti z ledËickÈ mate¯skÈ a z·kladnÌ ökoly by jako krytu vyuûily uhelnu. V û·dnÈm p¯ÌpadÏ nebudou budovu opouötÏt, pedagogovÈ jsou schopni se o nÏ postarat. HoröÌ je to s ochrann˝mi maskami. TÏch je ve ökole v poûadovan˝ch velikostech dostatek, avöak nejsou (stejnÏ jako vÏtöina masek v naöÌ republice) opat¯eny speci·lnÌmi ˙Ëinn˝mi filtry. OchrannÈ vaky pro miminka a masky pro Ë·st obyvatelstva jsou umÌstÏny ve skladu CO v budovÏ ledËickÈ knihovny. Kryty pro obyvatele, kte¯Ì nemajÌ vlastnÌ sklep, by byly v Ëp. 113 a 4. Z·sobov·nÌ obyvatelstva pitnou vodou a potravinami v ohroûen˝ch situacÌch by ¯Ìdil a koordinoval okresnÌ ˙¯ad na ˙zemÌ okresu a krajsk˝ ˙¯ad na ˙zemÌ kraje. DalöÌ informace (i s adresami obchod˘ s ochrann˝mi prost¯edky) naleznete na internetov˝ch str·nk·ch Ministerstva vnitra »R: www.mvcr.cz pod heslem HasiËi - obËan v mimo¯·dn˝ch situacÌch. V naöem regionu je prodejna s v˝öe uveden˝mi prost¯edky na adrese: MEVA a.s., Na Urbance 632, Roudnice nad Labem, telefon 0411/ 823 111. PevnÏ douf·me, ûe û·dnÈ z uveden˝ch nebezpeËÌ neohrozÌ ûivoty a zdravÌ obyvatel naöeho st·tu a ûe nikdy nebude nutno p¯istoupit k bezpeËnostnÌm opat¯enÌm. P¯esto si v rodin·ch proberte, kde byste se ve chvÌlÌch ohroûenÌ skryli. Vymyslete si krizov˝ scÈn·¯, urËete kaûdÈmu Ëlenu rodiny jeho ˙koly, zvolte sklep, do kterÈho byste odeöli. MÏli bychom b˝t vöichni p¯ipraveni. Podìkování JistÏ m·te v dobrÈ pamÏti z·¯ijovÈ oslavy 775 let prvnÌ zmÌnky o LedËicÌch v historick˝ch listin·ch a 115. v˝roËÌ ökoly. Dnes bychom touto cestou chtÏli podÏkovat vöem, kte¯Ì se radou, pomocÌ, z·p˘jËkou Ëi darem zaslouûili o zd·rn˝ pr˘bÏh slavnosti, dobovou v˝stavu i otev¯enÌ ökolnÌho muzea. VϯÌme, ûe jsme na nikoho nezapomnÏli a stalo-li se tak, nebylo to ˙myslnÏ a p¯ijmÏte proto p¯edem naöi omluvu. DÌk tedy pat¯Ì HanÏ Pet¯ÌËkovÈ z Veltrus, V·clavu Vovsovi z Roudnice, Vϯe TitÏrovÈ z Prahy, manûel˘m Volkov˝m z Krupky, Jitce JanÌËkovÈ z Ho¯Ìna, Marii Kub·ËovÈ z MÏlnÌka, MarkÈtÏ HradcovÈ z Veltrus, Karle ÿeh·nkovÈ z Luûce, Marii KlÌmovÈ z ⁄st¯ednÌho archÌvu v Praze, Antikvari·tu v Kralupech, firmÏ Antik v Spomyöli, O⁄ Nov· Ves, Muzeu MÏlnÌk, spolku ÿIP, ledËick˝m kynolog˘m, manûel˘m ävehlov˝m, manûel˘m Milerov˝m z Ëp. 202, manûel˘m Petr·öov˝m, manûel˘m Jir·nkov˝m Ëp. 175, manûel˘m Buöilov˝m z Ëp. 177, VÏnËeslavÏ DoökovÈ, Zdence LipöovÈ, Marii BudkovÈ, MartÏ HanËlovÈ, EvÏ VeverkovÈ, VlastÏ HrnË̯ovÈ, Ji¯inÏ UrbanovÈ, MartÏ Kr·lovÈ, AnnÏ PlickovÈ, Ji¯inÏ SirovÈ, EvÏ KlatovskÈ, AnnÏ äkabradovÈ, EvÏ KuËerovÈ, Marii K¯tÏnovÈ, MilenÏ RubÌnovÈ, Pavlu ätroufovi, MilenÏ JustovÈ, Josefu Petr·kovi, Vladislavu Postr·neckÈmu, Karlu Kr·lovi z Ëp. 132, ml·deûi: Kl·¯e Pol·kovÈ, ätÏp·nce SalaËovÈ, Michaele JustovÈ, SimonÏ Petr·kovÈ, Katce MichovskÈ, AdÈle ZemkovÈ, Michalu Dr·bkovi, Luboöi Kr·lovi, Janu KaclÌkovi, L·Ôovi MichovskÈmu, dÏtem: Michalce ÿÌhovÈ, Krist˝nce äkarohlÌdovÈ, Krist˝nce SalaËovÈ, Nikolce CucovÈ, J·rovi Veverkovi, Jirkovi ävehlovi, Ondrovi Doökovi, Martinu Justovi, Ondrovi MichovskÈmu. PodÏkov·nÌ pat¯Ì i vöem obecnÌm zastupitel˘m. DalöÌ podÏkov·nÌ si zaslouûÌ Josef Miler za jablka do ökolnÌ jÌdelny, Karel Kr·l za kapustu, pan Vobo¯il za velkÈ mnoûstvÌ zeleniny, AntonÌn KratochvÌl za nabrouöenÌ noû˘ do ökolnÌ jÌdelny a opravu taöek, Ji¯Ì Petr·ö za spoleËenskÈ hry a hraËky pro dÏti z Mä a Zä, Karel Neöpor za zap˘jËenÌ leöenÌ. ~8~ Co mùete mít hned, neodkládejte na zítøek! Aè se to nezdá, venku u zaèíná pøituhovat a pomalu se blíí Vánoce, k nim vedle vùnì peèiva a snìhových vloèek za okny neodmyslitelnì patøí i dárky pod stromeèkem. U je nejvyí èas rozbìhnout se za nimi po obchodech, abychom potìili své blízké a kamarády. Pokud máte Postiro od Potovní spoøitelny, nemusí vám vadit, e máte zrovna hluboko do kapsy. A pokud ne, pak je nejvyí èas poøídit si tohoto dobrého souseda, který vám v budoucnu poskytne øadu uiteèných slueb. Postiro je úèet, který vyhovuje vem rodinám, studentùm i dùchodcùm. Je snadno dostupný, nebo si ho mùete zaloit nejen v poboèkách Potovní spoøitelny, ale i na kterékoliv ze 3400 pot, to znamená skoro vude. Automaticky k nìmu dostanete Maxkartu, která je zdarma stejnì jako Phonebanking, pokud o nìj projevíte zájem. Zaádat mùete i o GSM Banking, jen vám umoní obsluhovat úèet z pohodlí domova, anebo o spotøební úvìr k pøeklenutí okamitého finanèního nedostatku. Kromì toho máte monost pøeèerpat Postiro do minusu, a to je výhoda, kterou urèitì pøi nakupování oceníte. Výe této pùjèky odpovídá zhruba vaemu prùmìrnému vkladu za poslední tøi mìsíce a splácet ji pak mùete celý rok. A pokud si Postiro hodláte teprve zaloit, budete moci vyuít sluby pøeèerpání po uplynutí 6 mìsícù, co se mùe hodit tøeba pøi shánìní velikonoèní pomlázky. Co mùete mít hned, neodkládejte na zítøek! Kronikáøka obce Ledèice pøijme darem pøílohy Práva, èasopisy Nae rodina, Reflex a podobnì. Bývají zde mnohé èlánky z historie dávné i novìjí. Neupotøebené tiskoviny by byly posléze umístìny v místní obecní knihovnì, kde by byly k dispozici dalím ètenáøùm. ~9~ Ludvík Lát Na leèické faøe (11) VzpomÌnky far·¯skÈho syna, v »esk˝ch BudÏjovicÌch 1926, n·kladem vlastnÌm, ñ vytiskla knihtisk·rna A. Vimra Kucha¯i Bohouöek i j· jsme r·di kucha¯ili. ÑPom·haliì jsme Ëasto v kuchyni, kde n·m to trpÏli, snad proto, ûe rodiËe nemÏli dcer. P¯iuËili jsem se tam ledaËemus a va¯ili nÏkdy zcela doopravdy vajÌËka na mÏkko nebo opÈkali na plotnÏ brambory, roz¯ezanÈ na tenkÈ lÌstky. UmÏli jsme takÈ uva¯it Ëesnekovou polÈvku tak, ûe byla docela dob¯e k jÌdlu. anebo dovedli jsme usmaûit vrabce, kdyû jsme nÏjakÈ chytili Ëi vybrali v naöem holubnÌku, kde jich hnÌzdilo mnoho. TakÈ rybiËku, jestliûe jsme nÏjakou dostali, jsme dovedli upÈci. Kdyû jsme Ñve Vin·chì, leËick˝ch h·jÌch, naöli s tatÌnkem na proch·zce houby, dÏl·vali jsme r·di ohnÌËek a houby na b¯ezov˝ch prutech opÈkali. J· jsem dokonce na roûni pekl i vrabce, kdyû jsme hlÌdali v boudÏ u silnice övestky. Jednou po veËe¯i se mluvilo o tom, co stojÌ dennÏ v˝ûiva celÈ rodiny. ZajÌmali jsme se, nevÌm proË, Bohouöek a j·, kolik asi svÈ rodiËe stojÌme dennÏ. Kdyû n·m tatÌnek ¯ekl, ûe naöe strava stojÌ asi dvacet krejcar˘ kaûd˝ den, zd·lo se n·m to p¯Ìliö mnoho. To ûe nem˘ûe b˝t, to ûe se tatÌnek rozhodnÏ m˝lÌ. Kaûd˝ z n·s ûe by projedl takovÈ penÌze kaûd˝ den, tomu jsme nemohli vϯit. a j· projevil myölÈnku, ûe bych uöet¯il, kdybych se smÏl za ten obnos stravovat s·m, hezk˝ch p·r krejcar˘, ba zlat˝ch do roka, jen kdyby mi je tatÌnek vypl·cel. Za den alespoÚ sedm, ne-li osm, za mÏsÌc tedy dva zlatÈ a za rok hr˘zu penÏz. A uû jsem se pustil do pl·n˘ a v˝poËt˘, co bych si vöechno za uöet¯enÈ penÌze koupil. Co by to bylo knih, neboù knihy byly mojÌ z·libou. a uû jsem s nadöenÌm a nemalou radostÌ si p¯edstavoval, co jich budu mÌt za rok. Bohouöek se ke mnÏ takÈ p¯idal. I ujednali jsme s rodiËi jeötÏ veËer, ûe n·m budou vypl·cet kaûdÈmu dvacet krejcar˘ na den a my ûe se budeme sami stravovat. Va¯it ûe smÌme na plotnÏ zdarma, takÈ n·dobÌ ûe smÌme pouûÌvat. a co uöet¯Ìme, to ûe bude naöe. Druh˝ den pustili jsme se do va¯enÌ. Ovöem, Bohouöek, kter˝ jeötÏ nechodil do ökoly, mÏl Ëasu dost, kdeûto j· ho mÏl jen m·lo. a to se mi stalo osudn˝m. Bohouöek si ten den udÏlal hody. K svaËinÏ mÏl mÌchan· vajÌËka na öpeku, a k obÏdu maso, kterÈ si koupil u naöeho zn·mÈho ¯eznÌka, pana Zemana. A mil˝ Bohouöek hodoval tak, ûe mu na veËe¯i nezbylo ani krejcaru. I p¯iöel k mamince, ûe aby tedy mu tu veËe¯i dala zadarmo, nepoù apetit mÌval vûdy v˝born˝ a takÈ dle toho vypadal. Byl silnÏjöÌ neû j· a stejnÏ velik˝, aË byl o p˘ldruhÈho roku mladöÌ. J· mÏl s tÌm va¯enÌm zkuöenost o mnoho horöÌ neû bratr. A sice v poledne jsem p¯ibÏhl ze ökoly a pospÌchal, abych uû brzy mÏl va¯eno a mohl zase do ökoly. I vzal jsem na polÈvku, byla to Ëesnekov·, trochu horkÈ, ale nesva¯enÈ vody, rozdÏlal do nÌ Ëesnek, osolil a s kusem chleba snÏdl. A honem do ökoly. Ale tam se mi z mÈho obÏda ÑudÏlalo zleì. Voda se mÏla va¯it a ne jenom b˝t oh¯·ta, neboù oh¯·t· voda, jak mÏ potom pouËila maminka, dr·ûdÌ ûaludek k vracenÌ. a j· vskutku ve ökole vracel a div do mdlob nepadl po tÈ svojÌ nesva¯enÈ polÈvce. Vr·til jsem se ze ökoly smrtelnÏ bled˝ a bylo mi vskutku, jako bych mÏl duöi vypustit. Z˘stalo mi sice v kapse Ëtrn·ct krejcar˘, ale radosti jsem ten den z nich mnoho nemÏl. CelÈ odpoledne a takÈ veËer leûel jsem zsinal˝ a jakÈ otr·ven˝ v posteli a mÏl jsem jeötÏ ötÏstÌ, ûe mÏ lÈËila moje dobr· maminka zadarmo zemÏûluËÌ a jakousi medicÌnou k tomu. A tak jsem mÏl z toho kucha¯enÌ p¯ece jenom uûitek. P¯esvÏdËil jsem se na vlastnÌm tÏle, ûe se m· öet¯it s rozumem. a ûe öet¯it na nepravÈm mÌstÏ - co SlovanÈ tak Ëasto dÏlajÌ a v Ëem jsou mistry ñ znamen· rozhazovat. Neboù m·lem by byli naöi poslali pro doktora a to by byla ËesneËka p¯iöla draho. JistÏ bych byl tolik ani za mÏsÌc nenaöet¯il, co by byl st·l lÈka¯ a povoz pro nÏho. Velk· n·mo¯nÌ bitva v LeËicÌch O tÈto pam·tnÈ bitvÏ historie dosud mlËÌ. A vlastnÏ to n·mo¯nÌ bitva ani nebyla, neboù se neodehr·la na mo¯i, n˝brû na velikÈm rybnÌce, jak˝ch ve vsi mÏli nÏkolik. Tento vöak byl nejhluböÌ a nejvÏtöÌ, a proto jej dÏti pojmenovali mo¯em Atlantick˝m, kdyû se o nÏm ve ökole uËily. A j·, v˘dce jejich, zaËal vym˝ölet r˘znÈ vÏci, v Ëemû mi pom·hali VaöÌk, LadÌk i jinÌ. A hned jsem pojmenovali jeden b¯eh Amerikou, tam byli Indi·ni, druh˝ Afrikou, tam zas byli Ëernoöi, t¯etÌ b¯eh z˘stal bez jmÈna a Ëtvrt˝ p¯edstavoval Evropu. DÏti hned zaËaly budovat kor·by z papÌru, prkÈnek a vöelijak˝ch ökatuliËek, kterÈ pluly po vÏtru, jak to pr·vÏ ölo. Doma p¯i obÏdÏ zmÌnil jsem se o tÏch plavb·ch a jak jsem tatÌnkovi i mamince o nich vypravoval, napadla mÏ myölÈnka, ûe by se mohlo po tom oce·nÏ jezdit i ve ökopcÌch, po p¯ÌpadÏ i v plechovÈ vanÏ, v nÌû jsme se koupali, nebo v neck·ch, v nichû naöi pa¯ili v zimÏ krmnÌka, anebo v tÏch, v nichû se pr·valo pr·dlo. Ale za svou myölenku, jiû jsem hlasitÏ pronesl, nedostal jsem pochvaly. Naopak, maminka p¯ÌsnÏ zak·zala, u rybnÌka ûe si ~ 10 ~ hr·t nesmÌme, dokonce uû ne s hr·ze pouötÏt lodiËky, ûe by se mohl nÏkdo utopit. TatÌnek pak pohlÈdl p¯Ìsn˝m zrakem a dodal jeötÏ k maminËinu z·kazu nÏco o r·kosce a jin˝ch, velmi nep¯Ìjemn˝ch vÏcech. K takov˝m vodnÌm hr·m ûe je louûe za vsÌ pr·vÏ vhodnou, neboù protÈk· jÌ pot˘Ëek, je mÏlk· a nikdo v nÌ utonout nem˘ûe. Dobr·, po obÏdÏ jsme öli k louûi a kor·by pluly od b¯ehu ku b¯ehu s n·klady pÌsku a hlÌny a tr·vy a kvÏt˘ a t¯eönÌ, a byli jsme plni radosti, spokojenosti i ötÏstÌ. Druh˝ den zase tak a t¯etÌ opÏt. Hr·li jsme si u louûe na louce, zelenÈ jako brË·l, na nÌû rostly kvÏty tak kr·sn˝ch barev, jak jen to b˝v· v Ëervnu na vlhk˝ch louk·ch. Ale Ëtvrt˝ den hra jaksi nÏkterÈ omrzela. ZejmÈna mÏ a VaöÌka. Co pr˝ je do hry, kdyû je to louûe a hloubky mo¯skÈ nem·. A zaËali jsme se radit a kout pl·ny. Snad p¯ece by se to mohlo s tÌm rybnÌkem zkusit. Ale tak nÏjak, aby se maminka o tom nedovÏdÏla. a ovöem tatÌnek takÈ, aby nemohl splnit, co slÌbil. NejlÈpe tedy hned po obÏdÏ ñ byla zrovna st¯eda a odpoledne nebylo vyuËov·nÌ ñ kaûd˝ vezme doma nÏco, v Ëem se d· po mo¯sk˝ch vln·ch plout, ökopek Ëi d¯ez nebo necky, j· p¯inesu plechovou vanu a zahrajeme si na objevenÌ Ameriky. Stalo se, jak jsme se domluvili. V tichu a tajnosti vynesl kaûd˝, co se dalo. Byly to necky a neciËky, ökopky ökopÌËky, vany a vaniËky ñ celÈ loÔstvo kor·b˘ obchodnÌch a osobnÌch. A jak jsme je tak mÏli na vodÏ, napadlo jejich v˘dci, aby zahr·li na bitvu. Mo¯sk· bitva, to ûe bude nejzajÌmavÏjöÌ hra, jakou m˘ûe nÏkdo vymyslit. Polovice kor·b˘ byla ihned p¯enesena po africkÈm b¯ehu do Ameriky, a uû jsme jeli s jednoho b¯ehu k druhÈmu, s kaûdÈho b¯ehu nÏkolik necek a van, aby se ve st¯edu srazily. S poË·tku vöecko ölo dob¯e, nebylo û·dnÈho zvl·ötnÌho öumu a hluku. Ale doölo k bitvÏ, tu pak v z·palu boje zvedl se v·leËn˝ k¯ik a öum, a coû teprve, kdyû tÏûk˝ kor·b m˘j, velik· vana, narazil na jeden z kor·b˘ nep¯·telsk˝ch tak mocnÏ, ûe se tento kor·b p¯evrhl a jeho pos·dka, VaöÌËek Satran˘, z·pasil s vlnami. Byl takov˝ ryk a hluk, ûe k sobÏ obr·til pozornost nÏkter˝ch maminek. Za okamûik na bojujÌcÌ loÔstva hledÏl z·stup div·k˘ a maminky vyz˝valy v·lËÌcÌ strany, aby nechaly boje a pluly do bezpeËn˝ch p¯Ìstav˘ na hr·zi. VaöÌËkovi, tonoucÌmu ve hlubin·ch rybnÌka, podal jsem jeötÏ vËas tyË z velitelskÈho kor·bu a tak jsme se oba ñ kaûd˝ byl v˘dcem svÈho oddÌlu ñ bez nep¯·telstvÌ a v mÌru plavili do Evropy k mamink·m. a tu se stalo nÏco, o Ëem nevypravuje historie û·dnÈ n·mo¯nÌ v·lky, ani tÈ nejvÏtöÌ. Oba vojev˘dcovÈ byli sv˝mi maminkami vysvleËeni z d˘leûit˝ch Ë·stÌ odÏvu, ohnuti p¯es koleno a trestajÌcÌ ruka spravedlnosti dopadala na nÏ velmi Vyd·v· ObecnÌ ˙¯ad LedËice; dö, ip; reg. Ë.: MR »R E 106 84 citelnÏ. R·ny sice nebyly poËÌt·ny, ale bylo jich hodnÏ mnoho, a oby hrdinovÈ mo¯skÈ bitvy poËÌnali si ne zrovna hrdinsky. Tekly slzy a slyöen byl pl·Ë. A konec konc˘ smluvily se maminky jednoho i druhÈho, ûe û·dn˝ z n·s nedostane veËe¯i a uloûÌ se hladov ku sp·nku. J· mimo to musel opsat desetkr·t slova:ìPoslouchati lÈpe jest neû obÏtovatiì, a o mÈm provinÏnÌ napsalo se kmot¯ÌËkovi, jehoû jsem se velmi stydÏl i b·l, vÌce neû tatÌnkovy r·kosky, na kterou se tentokr·t ani nedostalo, neboù to obstarala maminËina va¯eËka uû na b¯ehu. Jak öla Agar s Izmaelem kolem ÿÌpu do KrabËic. To byla takÈ biblick· hra, kterou jsem vymyslil. P¯iöel k n·m z KrabËic na n·vötÏvu Frantiöek, bratr Roz·rËin a z˘stal p¯es obÏd. Bylo straönÈ vedro i napadl mi biblick˝ p¯ÌbÏh o Aga¯e, jak by byla m·lem zhynula ûÌznÌ na pouöti se sv˝m nezbedn˝m synkem Izmaelem. a tu vznikla ve mnÏ myölÈnka, abychom se zahr·li na tuto Agar a jejÌho syna. Agar jsem chtÏl p¯edstavovat j·, aËkoli to byla ûensk· ˙loha. MnÏ to naprosto nevadilo. ZalÌbiloù se mi n·ramnÏ, ûe ta Agar, jak Ëteme v bibli, mÏl l·hev s vodou i chtÏlo se mi vykraËovat se sv˝m Izmaelem a nap·jet ho ze svÈ lahve. Izmaelem mÏl b˝t Frantiöek, t¯ebaûe byl dvakr·t vyööÌ a t¯ikr·t staröÌ neû j·. I to mi naprosto nebyl niËÌm podivn˝m, neboù tu l·hev musila mÌt pouze rozv·ûn· matka, nikoli jejÌ lehkomysln˝ syn a j· tu l·hev takÈ rozhodnÏ chtÏl mÌt, tedy jsem se musil st·t matkou j·. Naplnil jsem l·hev chladnou, dobrou vodou z farskÈ studnÏ, p¯iv·zal ji prov·zkem kol pasu a öli jsme. Za LeËicemi na n·vröÌ, odkud jest p¯ekr·sn˝ pohled na ÿÌp, jsem usedli a j· nabÌzel Izmaelovi, aby se napil. Ale ten se jaksi starostlivÏ rozhlÌûel po obloze, ûe se mu to nÏjak nelÌbÌ. Pr˝ kouk·, ûe asi bude bou¯ka, kter· n·s nÏkde zastihne, jeûto kr·ËÌme pomalounku. Zkr·tka a dob¯e, ûe nejlÈpe udÏl·m, vr·tÌm.li se do LeËic, kdeûto on r·znÏ p˘jde ku KrabËicÌm a bou¯ku p¯edejde. Vylil jsem tedy vodu, aby zbyteËnÏ netÌûila, rozlouËil se s Frantiökem a uû jsem pospÌchal k rodnÈmu domu, neboù j· se v dÏtstvÌ bou¯ky b·l vÌc, neû Ëehokoli jinÈho. Bou¯ky nebylo a teprve pozdÏji jsem se dozvÏdÏl, ûe to byl pouze ˙skok Frantiök˘v, kdyû o nÌ mluvil. ChtÏl mÏ tak pohnout co nejd¯Ìve k n·vratu, abych mu v cestÏ nep¯ek·ûel. Mrzel jsem se na nÏho dlouho, ûe mÏ tak oklamal a jeötÏ vÌc proto, ûe mou kr·snou hru nechtÏl hr·t. Inu, prÛza a poesie. pokraËov·nÌ p¯ÌötÏ Sazba: AntonÌn Plicka, tel.: 0603/483 943, e-mail: [email protected]