ICT_koordinator_+_ICT_metodik

Transkript

ICT koordinátor
+
ICT metodik
Roman Úlovec
Ludvík Eger
Petr Chlebek
Mikuláš Gangur
Petr Brož
Stanislav Pimek
Jan Tlučhoř
SRPGCH, Cheb 2008
1
Roman Úlovec
Ludvík Eger
Petr Chlebek
Mikuláš Gangur
Petr Brož
Stanislav Pimek
Jan Tlučhoř
ICT koordinátor + ICT metodik
Odpovědný redaktor: Mgr. Roman Úlovec
Jazyková korektura: Mgr. Olga Vykysalá
Obálka: Mgr. Daniela Zemková
Grafická úprava: Mgr. Roman Úlovec
Vydalo SRPGCH, Nerudova 7, Cheb v roce 2008.
2. rozšířené vydání
Všechna práva jsou vyhrazena.
Reprodukce, překládání a rozšiřování díla nebo jeho částí je zakázáno.
ISBN: 978-80-7399-065-7
2
Obsah
Role ICT v edukačním procesu ......................................................... 4
Role, výhody a meze využití ICT při výuce (Eger)................................... 4
Hygiena, ergonomie a pravidla bezpečnosti práce s ICT (Brož)............. 27
Principy a možnosti počítačových sítí (Gangur, Pimek) ......................... 37
E-learning na základní a střední škole (Úlovec)...................................... 96
Konkrétní aplikace ICT ve vzdělávacím procesu........................ 100
E-learningové prostředí (Úlovec) .......................................................... 100
Počítač a volný čas dětí a mládeže (Úlovec) ......................................... 103
Užití ICT ve speciální pedagogice (Úlovec).......................................... 107
Vedení školních žákovských projektů (Úlovec).................................... 111
Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace .......... 121
Pravidla pro psaní písemností (Eger)..................................................... 121
Tvorba ICT plánu školy, interakce ICT a RVP (Chlebek) .................... 127
Informační systém školy, webová prezentace školy (Brož, Chlebek)... 141
Základy řízení projektů od návrhu až po evaluaci (Eger, Úlovec) ........ 148
Příprava školních projektů (Chlebek) .................................................... 161
Projekty financované EU vhodné pro školy (Tlučhoř).......................... 166
Moderní trendy a speciální užití ICT ve škole ............................. 176
E-learning a blended learning (Eger)..................................................... 176
Výuka hrou s využitím ICT (Gangur).................................................... 189
Tvorba týmu (Eger)................................................................................ 199
Vývoj vzdělávacích modulů pro internet (Úlovec)................................ 203
Příklady využití technologie pro výuku (Pimek, Eger) ......................... 204
3
ICT metodik + ICT koordinátor
Role ICT v edukačním procesu
Role, výhody a meze využití ICT při výuce (Eger)
Role ICT ve vzdělávání a ve společnosti
Slovo tutora
Je velmi obtížné ve zkratce uvést podstatné myšlenky k tématu informační
společnost a společnost znalostí.
Jedná se o aktuální diskusní téma se širokými souvislostmi.
Podívejme se na něj z několika pohledů bez snahy o komplexní hodnocení.
Pohled první:
Informační společnost (z prohlášení):
Je mimo veškerou pochybnost, že využití informačních technologií se v
dnešní době stává hlavním zdrojem bohatství vyspělých zemí, motorem jejich
národních ekonomik - a tím také faktorem, jenž odlišuje úspěšné od méně
úspěšných, prozíravé od lehkovážných.
Dnešní bohaté země a korporace mají lepší startovní pozici, ta však nemusí
být rozhodující. V ekonomice blízké budoucnosti, jejímž základem bude oběh
a směna informace, nehrají velkou roli zásoby surovin ani vybudovaná
průmyslová základna. Důležitá je pružnost, schopnost rychle se přizpůsobit
novým podmínkám, dobré životní prostředí, které přitáhne vysoce
kvalifikované a potenciálně zámožné pracovníky, rovněž tradice duševní
práce a možnost kvalitního vzdělání.
Termín:
Hlavními rysy informační společnosti jsou převaha práce s informacemi,
interaktivita, integrace a globalizační tendence. Z technologického pohledu
lze říci, že informační společnost je společnost s vysokou mírou využívání
informačních a komunikačních technologií založených na prostředcích
výpočetní techniky a s nimi spojenou digitalizací. Informační společnost tak v
podstatě označuje společnost v období nové ekonomiky, respektive pojem je
často spojován s pojmy nová ekonomika a globalizace.
Ze sociologického hlediska se můžete v doporučeném příspěvku seznámit s
tzv. vlnami společnosti znalostí:
Čtyři vlny společnosti znalostí (Vacek, 2001)
http://www.kip.zcu.cz/kursy/svt/svt_www/2_soubory/2_7.html
4
Rozšiřující text
V publikaci Média ve vývoji lidské civilizace (Sak a kol. 2007) potom autoři
významnou roli udělují médiím. Mluví o čtyřech etapách a u současné
uvádějí: Současná etapa médií ve společnosti je spjata s nástupem počítače a
internetu a s propojováním jednotlivých médií v technologii multimédií za
použití digitalizace. Touto technologickou rovinou však inovace nekončí.
Pohled druhý:
OECD – hodnocení informační společnosti:
Budování „Globální informační společnosti“ povýšila v roce 1995 G7 na
mezinárodní úkol prvořadé důležitosti (Zlatuška, 1998).
OECD – hodnocení informační společnosti:
Je prováděno hodnocením následujících oblastí:
• zdroji pro informační ekonomiku: investicemi do ICT a softwaru,
spotřebou a investicemi do ICT zboží a služeb, patenty, zaměstnaností
v oblasti ICT,
• ICT sektorem: jeho velikostí a růstem, příspěvkem k růstu
zaměstnanosti, vědou a výzkumem v oblasti ICT, podílem na exportu
atd.
• přístupem lidí k informačním technologiím a jejich využitím:
dostupností internetu, počty uživatelů a uzlů, cenami, stavem
infrastruktury atd.
• oblastí ecommerce: infrastrukturou pro ecommerce, počty transakcí,
inhibitory a bariérami atd.
• ICT v oblasti vzdělávání a egovernmentu.
Příklad, OECD, zaměření na školství:
Na začátku roku 1998 se uskutečnilo neformální setkání ministrů školství
zemí OECD, na němž bylo Centrum pro školský výzkum a inovace (CERI)
pověřeno přípravou výzkumu zabývajícího se vztahem technologií ke kvalitě
vzdělávání. Celkem bylo vypracováno 94 případových studií popisujících
inovativní využití ICT ve školách. První výsledky byly publikovány v březnu
2002.
Hlavní závěr je formulován takto: "Samotné technologie jsou jen zřídka
důvodem ke změně, mohou však dát podnět k realizaci předem nazrálých
výukových inovací."
5
Zvažte:
Závěrečná zpráva o Laptop projektu z Velké Británie (1998) přišla s
hypotézou, že existuje určitá kritická úroveň vybavenosti školy
technologiemi, která je nutná pro to, aby techniku akceptovala většina učitelů.
Podobnou myšlenku přináší další případová studie, která hovoří o kritickém
množství praktikujících učitelů, aby bylo možno ve škole mluvit o inovačním
prostředí.
K zavedení inovativních způsobů výuky je zapotřebí jak technologické
infrastruktury, tak odborné přípravy učitelů zaměřené na změny v
pedagogické praxi.
Příprava učitelů se musí přizpůsobit digitálnímu světu.
Doporučujeme článek Peterky (2002), který upozorňuje na ekonomický
aspekt hodnocení informační společnosti pohledem OECD.
Dále návštěvu stránek ČSÚ: Informační technologie a zde Informační
společnost v číslech 2007.
Pohled třetí:
Evropská unie - Lisabonský proces (Euroskop.cz)
Na summitu Evropské rady v Lisabonu v březnu 2000 byl v Evropské unii
zahájen proces, jehož cílem je do roku 2010 přeměnit EU v
nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku, schopnou
udržitelného růstu s více a lepšími pracovními místy a s více posílenou
sociální soudržností.
Cíle má být dosaženo zejména prostřednictvím rozvoje znalostní společnosti,
podpory výzkumu a vývoje, odstraňováním překážek na vnitřním trhu a
zlepšováním podnikatelského prostředí, modernizací sociálního modelu,
podporou zaměstnanosti a udržitelného rozvoje.
Důležitou roli hraje školství. Mimo jiné musí zajišťovat přiměřené
komunikační služeby pro všechny (Polák, 2003). Školství tak ovlivňuje
přístup k ICT pro mladou generaci a efekty v ČR např. můžeme vidět
v počítačové gramotnosti dnešní generace třicátníků.
Z projektů eEurope se potom implementovaly i národní projekty, např.
eČesko, které významně přispěly k naplňování náročných cílů EU.
V roce 2005 se Lisabonská strategie nachází ve své polovině. Dochází k
přehodnocení stanovených ambiciózních cílů, důraz je kladen na růst a
zaměstnanost. Členské země EU se shodly na potřebě společně koordinovat
kroky vedoucí ke stimulaci hospodářského růstu, zaměstnanosti a
konkurenceschopnosti v EU.
6
Česká republika se rovněž ztotožňuje s novým zaměřením Lisabonské
strategie na růst a pracovní místa, resp. s obsahem Integrovaných směrů pro
růst a pracovní místa 2005-2008, na základě kterých ČR, podobně jako ostatní
členské země EU, zpracovala Národní Lisabonský program 2005 - 2008
(Národní program reforem ČR).
Národní program reforem ČR jasně formuluje nezbytné reformní kroky a
identifikuje priority hospodářské politiky ČR. Vedle opatření na zlepšení
kvality veřejných financí se ČR zaměřuje zejména na opatření směřující ke
zlepšení podnikatelského prostředí a podporu výzkumu, vývoje a inovací.
Prioritou je rovněž oblast rozvoje lidských zdrojů, kde realizace opatření
povede ke zvyšování flexibility trhu práce a vytváření znalostní společnosti.
Národní Lisaboský program 2005 – 2008
http://web2006.vlada.cz/files/eu/narodni_program_reforem_cz.pdf
Mezi další významné dokumenty EU patří:
i2010 European Information Society for growth and employment
http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/i2010/index_en.htm
ICT a vzdělávání v EU
Zájem o využívání ICT ve vzdělávání se zvyšuje jak na celoevropské, tak i na
národní úrovni v jednotlivých členských státech EU. Rostoucí zájem vysoce
postavených politiků má za následek to, že se tato problematika stává stále
více centrem pozornosti i investic. Mnoho zemí tyto investice zdůvodňuje
předpokládaným pozitivním vlivem v sociální a ekonomické oblasti. V mnoha
evropských zemích jsou za koncepci uplatnění ICT ve vzdělávání přímo
zodpovědné centrální státní orgány, tj. ministerstva školství. V některých
případech je tato politika plně v kompetenci regionálních řídících orgánů
(Německo). Uplatnění koncepce využití ICT ve vzdělávání je obvykle
sledováno ve třech rovinách.
Ve většině evropských zemí jsou již pro implementaci ICT do školského
systému k dispozici základní koncepční materiály, které obsahují tři potřebné
složky: legislativu, rozpočet a šíření informací.
Za hlavní důvody jsou obvykle uváděny:
• zvyšování kvality vzdělávání,
• sociální problematika,
• společnost znalostí a celoživotní vzdělávání,
• soutěž na trhu práce.
EEnet:
V posledních třiceti letech prošel vývoj využití ICT ve vzdělávání třemi
fázemi.
7
První fáze proběhla koncem 70. a počátkem 80. let. V té době byly do
některých škol, hlavně v severní Evropě, dodávány první počítače.
Neexistovala žádná koncepce ani zapojení této techniky do osnov různých
předmětů. Vyučovala se pouze informatika jako zcela samostatný obor.
Výsledky v tomto období nebyly příliš dobré.
Druhá fáze nastala s příchodem multimediálních počítačů, které způsobily
změnu pohledu na možnost uplatnění ICT ve vzdělávání. V mnoha zemích
byly nastartovány státem podporované pilotní projekty, které pomohly
financovat rozvíjející se průmysl výukových programů a ukázaly reálnou
možnost budoucího značného růstu trhu s těmito produkty a s nimi spojenými
službami.
Nyní se nacházíme ve fázi třetí, v níž všechny země EU přisuzují klíčový
význam připojování školních počítačů do regionálních, národních a
mezinárodních sítí prostřednictvím internetu. Za součást vznikajících
vzdělávacích sítí jsou považovány školy, knihovny, výzkumná pracoviště,
muzea, vládní a místní úřady i některé komerční firmy.
Na stránkách EENet Online můžete najít řadu aktuálních informací a studií.
Pohled čtvrtý:
Jak je to v ČR?
Prohlédněte si následující zdroje na www:
ČSÚ – oddíl informační technologie
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/informacni_technologie_pm
Současný stav ve školách v ČR:
Průzkum počítačové a informační gramotnosti
http://www.zive.cz/default.aspx?article=126364
Tematická zpráva České školní inspekce: Užití informačních a
komunikačních technologií ve školách (2008)
http://www.csicr.cz/show.aspx?id=123&Lang=1&Theme=5&Section=4&Ru
bric=8
Co z toho plyne?
Neumajer, O. Počítač patří do ruky každého učitele (2006)
http://ondrej.neumajer.cz/?item=pocitac-patri-do-ruky-kazdeho-ucitele
Další zdroje:
E-gram, SIPVZ (projekt je bohužel ukončen v roce 2007)
http://www.e-gram.cz/
Wagner, J. Ty školské portály české v roce 2008... aneb Znáte je? (2008)
http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=104745&CAI=2129
8
Příklad:
Dokumenty, které jsou důležité pro oblast informační společnosti a psaní
grantů v této oblasti. Příklad je pro Plzeňský kraj a město Plzeň a pro oblast
vzdělávání (nezapomeňte ale i na strategické dokumenty EU!):
MŠMT:
Bílá kniha
http://www.msmt.cz/
MŠMT dlouhodobé záměry a jejich aktualizace
http://www.msmt.cz/vzdelavani/dlouhodobe-zamery-a-jejich-aktualizace
Program rozvoje Plzeňského kraje
http://www.kr-plzensky.cz/article.asp?itm=4415
Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Plzeňského
kraje 2005
http://www.kr-plzensky.cz/article.asp?itm=26301
Program rozvoje města Plzeň
http://info.plzen-city.cz/article.asp?sec=1256
Otázky k zamyšlení
• Jak vypadá porovnání naší školy a rodin našich žáků ve vybavení PC a
připojením k internetu s výsledky ČSÚ či šetření ČŠI?
• Co je kromě technologie klíčové pro implementaci ICT do
vzdělávacího procesu ve školách?
• Znají učitelé naší školy vzdělávací portály? Jak je můžeme
zpopularizovat?
Teorie vzdělávání, učení a ICT
Slovo tutora
Jak tedy stručně a přehledně daný úkol uchopit?
V Pedagogickém slovníku (Průcha a kol. 2001) najdeme odkaz u termínu
teorie vzdělávání na didaktiku (podobně u teorie vyučování) a nemůžeme si
nevšimnout souvisejícího termínu teorie učení.
V úvodu kapitoly se proto vydáme tímto směrem. Potom se logicky zastavíme
u konstruktivismu a programového učení a vysvětlíme si možné pojetí
termínu technologie vzdělávání (populárnější na Slovensku a v USA).
Kapitolu ukončíme odkazy na současné pedagogické diskuse v oblasti elearningu.
Zvažte: rozvoj společnosti v posledních 200 letech byl velmi statický oproti
dynamickým změnám za posledních 20 let. To se také odrazilo v paradigmatu
pedagogiky, které můžeme porovnávat např. s využitím předložené tabulky:
9
Tabulka č. 1:Tradiční a nové přístupy ve vzdělávání
Tradiční
Zaměřené na jedince (Evropa též?)
Racionální / logické
Orientace na tržní ekonomiku
Soutěžní, výkonové očekávání
Atomizovaný přístup
Kvantita
Lineární, predikce
Hierarchie
Rozhodování vedoucích
Nové
Větší orientace na sociální
Více intuitivní
Orientace na trvale udržitelný rozvoj
(?)
Více zaměření na kooperaci a učení se
Holistický přístup
Větší orientace na kvalitu
Nelineární, komplexní
Orientace na spolupráci v síti
Větší orientace na konsensus
Celostní přístup s využitím intuice, kreativity a zaměření na kvalitu ve
spolupráci lidí v síti - tak to je možná základ nového přístupu.
Instrukční přístup je nahrazován kostruktivistickým až sociálně
konstruktivistickým. Důležitý je důraz na rozvoj společnosti znalostí,
celoživotní vzdělávání atd. Učení je založeno na změně.
Otázka k zamyšlení
• Diskutovali jste výše uvedenou tabulku při zavádění inovací
v souvislosti s ŠVP?
10
Obr. č. 1:Konstruktivismus
Teorie učení
Průcha a kol. (2001) uvádí: je to „ucelený a vnitřně konzistentní soubor
obecných předpokladů a tvrzení, který se snaží vysvětlit podstatu psychického
procesu učení, předvídat jeho průběh a umožnit účinné zasahování do něj.“
Existují desítky různých teorií učení, většinou založených na koncepcích
psychologie učení, kybernetiky, teorie umělé inteligence aj.
Důležitý bod
Učení znamená získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života.
Naučené je opakem vrozeného... učení plní funkci přizpůsobování se
organizmu k prostředí a ke změnám v tomto prostředí. (Čáp, 1993)
11
Základní druhy učení:
• senzomotorické učení
• verbálně-kognitivní učení
• sociální učení
Další členění je např. podle podílu intencionality, tj. vědomého záměru, který
může být realizován až v podobě řízeného učení (Kulič, 1992):
• bezděčné (nahodilé, spontánní učení)
• intencionální (záměrné) učení
• řízené učení (regulace z vnějšku)
Edukační proces
Budeme-li sledovat Moderní pedagogiku Průchy (1997), zjistíme, že se od
teorií učení dostává k pojmu edukační proces:
Edukační proces probíhající v pedagogických situacích je činnost, v níž se
realizuje intencionální učení, a to učení s vědomou regulací nebo učení
vnějškově řízené.
To je velmi důležité pro „zarámování si“ řešené problematiky. Základem
edukačního (též pedagogického) procesu je didaktický trojúhelník: učitel,
žák učivo.
Na uvedené je potřebné myslet vždy, když plánujeme vzdělávání.
Didaktika
Průcha a kol. (2001): Didaktika = pedagogická disciplína, teorie vyučování.
Jejím předmětem jsou cíle, obsah, metody a organizační formy ve vyučování.
Obecným řešením se zabývá obecná didaktika a ta se člení na didaktiky podle
stupňů a předmětů.
Kalhous, Obst (2002) považují za základní dva pohledy:
Přístup Komenského jako zakladatele didaktiky. Dodnes má vliv na pojetí
budov, tříd a způsob vyučování.
Americký přístup, Dewey. Nabývání zkušenosti z praktické činnosti a
aktivního experimentování – teorie zkušenosti.
„Dewey obrací Komenského didaktiku naruby, když říká, že myšlení
nezačíná premisami, ale obtížemi.“
Poznámka: pro další studium směrů a vývoje didaktiky odkazujeme právě na
publikaci Kalhous, Obst (2002).
Konstruktivismus
Úvod
Řada současných pokusů o inovaci pojetí učení, učiva a vyučování se hlásí ke
konstruktivismu, který si dále stručně objasníme dle Eger (2005).
12
Z hlediska teorií učení je dnes nejaktuálněji využíván tzv. konstruktivismus.
Nejedná se o teorii jednoznačnou, i v ní se vyskytují různé směry. My si dále
uvedeme základní definici konstruktivismu a následně poznatky, které jsou
využitelné pro praktickou práci ve vzdělávání dospělých a v e-learningových
kurzech. Zájemce o hlubší studium odkazujeme na dostupné publikace, např.
Bertrand (1998) či Kalhous, Obst (2002).
Důležitý bod
Konstruktivismus = široký proud teorií ve vědách o chování a sociálních
vědách, zdůrazňující jak aktivní úlohu subjektu a význam jeho vnitřních
předpokladů v pedagogických i psychologických procesech, tak důležitost
jeho interakce s prostředím a společností... V didaktice jedno ze soudobých
paradigmat. Snaží se realizovat didaktické postupy založené na předpokladu,
že poznání se děje konstruováním tak, že si poznávající subjekt spojuje
fragmenty informací z vnějšího prostředí do smysluplných struktur a provádí
s nimi mentální operace podmíněné odpovídající úrovni jeho kognitivního
vývoje. Sociální konstruktivismus zdůrazňuje nezastupitelnou roli sociální
interakce a kultury v procesu konstrukce poznání. (podle Průcha, Walterová,
Mareš, 2003)
Konstruktivismus je tedy v opozici proti pojetí, kdy vzdělávání je pojímáno
jako předávání definitivních obsahů studujícím, kdy jsou studující odsunuti do
pasivní role. Uvádí se, že takto lze naučit studující jednotlivým faktům či
mechanickým postupům, ale pokud chceme, aby byl pochopen význam a
smysl, je nutné, aby jedinci sami konstruovali, tzn. aktivně pracovali s
informacemi a předkládanými zkušenostmi. To je navíc podmíněno
dosavadními znalostmi, dovednostmi, zkušeností i motivací, které studující
má.
Důležitým předpokladem konstruktivistického pojetí (podle Kalhous a Obst,
2003) je položení výchozího bodu vzdělávacího procesu do místa, kde je
studující, který se již od narození orientuje v komplexním prostředí a vytváří
si představu o světě. Ta je základem pro jeho vnímání a porozumění dalším
informacím, je kořenem veškerého učení, zdrojem všech nadějí, motivů a
očekávání, racionálního i tvořivého uvažování. Z těchto základů vychází
efektivní učení.
Důležitý bod
Proces učení začíná fází, kdy zkoumání nového předmětu, jevu či myšlenky
může vést i k určité nerovnováze s dosavadní zkušeností. Je důležité tuto
situaci dobře diagnostikovat a na tomto základě stavět druhou fázi, kdy
13
dochází k řešení rozporu a vytváření nové rovnováhy, a to za aktivní účasti
vzdělávacího se subjektu!
Důležitý bod
V počáteční fázi vzdělávání se klade důraz na tzv. prekoncepty, tj.
zobecnělou minulou zkušenost, na jejímž základě se jedinec orientuje v
každodenním životě. Prekoncepty jsou výchozím bodem učení, bodem, který
může být dobrým základem, ale v praxi též naopak i překážkou pro zvládnutí
změny, nového atd. (též Prášilová, 2002) Potom mluvíme o tzv. re-konstrukci.
(dále viz např. Bertrand, 1998)
Skalková (1999) uvádí, že prekoncepty jsou výsledkem všech interakcí
subjektu s jeho prostředím. Představují vysvětlení, která jsou subjektu vlastní.
Jsou neustále přebudovávána. Nový poznatek musí být integrován do
preexistujících struktur.
Logicky vás napadlo, že v praxi může být velmi rozdílný stav v úrovni
prekonceptů mezi jednotlivými studujícími. Je sice obtížné pro každého z
nich vytvořit individuální program, ale právě tento fakt je nutné zvažovat a
např. v duchu open learningu vytvářet různé možné vstupy, doplňující servis
nebo i individuální cesty (programy), třeba i za podpory ICT.
Důležitý bod
Pro další vzdělávání je důležitý předpoklad, který uvádí, že proces konstrukce
nového pojetí probíhá individuálním tempem. V klasické škole se individuální
tempo v tradičním vzdělávacím procesu obtížně realizuje, ale pro vzdělávání
dospělých je nutné si uvědomit, že se jedná o jednu z nejdůležitějších zásad
open learningu. Vždyť v praxi nezáleží na délce cesty (v rámci určité míry),
ale důležité je splnění standardu, dosažení očekávaných a požadovaných
výsledků.
Stručně ještě uvedeme poznámku o sociálním konstruktivismu. Kalous a Obst
(2003, s. 55) uvádějí: „Vzdělávání je sociálním procesem, který se nemůže
uskutečňovat jinak než prostřednictvím komunikace mezi lidmi (přímé nebo
zprostředkované). Připomíná se tak dávná představa řeckých filosofů, že
pravda se uskutečňuje v dialogu.“ Vzpomeňte si na uvedenou větu, až budete
diskutovat o designu kurzů, vytvářet studijní materiály či připravovat
workshopy nebo tutoriály atd.
K výše uvedenému se váže poznatek, že učení je proces osobní i sociální a
úspěšná konstrukce je podpořena dobrým sociálním klimatem, otevřenou
14
komunikací či týmovou spoluprací. Potom je i prevencí stresu a zbytečných
konfliktů.
Na závěr zdůrazníme, že konstruktivismus vychází z toho, že si lidé nové
znalosti aktivně konstruují, vytvářejí si je v interakci se svým okolím. Mezi
hlavní zásady konstruktivistického přístupu potom patří: zvyšování vlastní
motivace k učení, konkrétní samotná práce (action learning, learning by
doing), zapojování blízkého i vzdáleného okolí do procesu učení a spolupráce,
hledání souvislostí mezi různými informacemi, poznatky atd.
Vše, co čteme, slyšíme, vidíme, cítíme, čeho se dotýkáme, je porovnáváno s
našimi dosavadními znalostmi, a pokud je to kompatibilní s naším mentálním
světem, může se to stát poznatkem. Znalost se upevňuje, když ji úspěšně
využijeme v prostředí, v němž žijeme a pracujeme. Konstruktivismus klade
důraz na interpretaci a aktivní využití získaných znalostí, a ne na pouhý
přenos informací.
• Jaké nástroje máme v LMS k dispozici pro využití koncepce sociálního
konstruktivismu?
Programované vyučování
V naší kapitole musíme uvést, že se opět uvažuje i o využívání poznatků z
programového učení. Moderní technologie totiž umožňují mnohem lépe
realizovat design programovaných studijních materiálů a někteří odborníci to
chápou jako vhodný návrat k metodice programování studijních textů a testů
ze 70. let. Metodika distančního studia a konstruktivistický přístup k tvoření
vzdělávacích kurzů nové generace ovšem nechápou programové učení jako
jedinou správnou cestu, ale samozřejmě nevylučují využití programovaného
učení pro dílčí studijní materiály apod. Uvedený střet dvou přístupů byl
patrný na konferenci Od programového učení k e-learningu (Brno, 2005) a
předpokládáme, že bude v ČR námětem pro řadu dalších odborných diskusí a
snad i pro výzkum v následujícím období.
Důležitý bod
Průcha a kol. (2001): činnost vyučovacího systému, vycházející z přesně
definovaných cílů, vstupní diagnostiky žáka, vhodně uspořádaných podmínek
učení, důkladné znalosti procesu učení, učiva a žákovských odpovědí
zabudovává všechny tyto komponenty do programu řídícího žákovo učení.
Programované vyučování může být individuální i skupinové, může probíhat
bez přítomnosti učitele či v kombinaci se vstupem učitele.
Programovaný text je potom upraven tak, aby jeho prezentování žákovi
mohlo být řízeno podle speciálního programu zabudovaného v programované
15
učebnici, počítači a softwaru či jiném speciálním systému (trenažér).
Základními částmi jsou: výklad, úkol, odpověď, zpětná vazba.
Základní rozdělení je potom na lineární nebo větvené programy.
Silný akcent na využití programového učení v e-learningu zazněl na
konferenci v Brně (2005). Na první pohled skutečně LMS a současné
možnosti dalšího softwarového vybavení umožňují vytváření kurzů dle zásad
programového učení na takové úrovni, o jaké se tvůrcům těchto programů (a
učících strojů) dříve ani nesnilo.
V didaktice k tomu můžeme najít informace i na Slovensku. Např. Petlák
(2004) v přehledu vystihuje základy následovně:
• Při zpracování programu věnujte pozornost klíčovým otázkám učiva.
• Učivo rozložte na kroky, které zajišťují jeho zvládnutí.
• Program musí udržovat pozornost žáků a respektovat zásadu
přiměřenosti.
• Samozřejmě je potřebné upevňovat sebedůvěru žáků.
• Program musí podávat přesné informace.
• Program je zaměřen na upevňování a trvalost vědomostí.
• Program musí soustavně informovat žáka o jeho výkonu.
• Mezi problémové stránky autor řadí:
• Rozložení učiva do kroků ohrožuje komplexní pochopení a někdy i
využití v praxi.
• Může docházet k redukci myšlenkových operací.
• Programové vyučování ochuzuje interakci učitel – žák.
Souhlasíme zde s Malachem (in Brno, 2005), že je potřebné zvažovat zařazení
programové výuky tak, aby byla smysluplná. Namátkou jen uvedeme, že
může být účinná pro „drilování“ ve výuce jazyků či tréninku v oblasti
bezpečnosti práce apod.
Důležitý bod
Na druhou stranu je nutno v této souvislosti uvést, že je možné na internetu
najít zdroje, které uvádějí, že programovaná výuka je vhodná asi jen pro 20%
studujících a pro ostatní je nudná a neoblíbená. Rozhodně nesouhlasíme s
tvrzením, že programované učení = e-learning.
Styly učení a e-learning
V pedagogické dimenzi e-learningu se také velmi diskutuje problematika
stylů učení. Pro oblast škol je zde známé vymezení Mareše (1998), na které
také upozorňuje v souvislosti s e-learningem Mechlová (2004). Co je
podstatou?
16
Důležitý bod
Styl učení je chápán jako postup učení, který člověk v daném období
preferuje. Styly jsou charakteristické svou orientovaností, motivovaností,
strukturou, posloupností, hloubkou, propracovaností a flexibilitou.
Styly učení vedou jedince k učebním výsledkům určitého typu, ale
znesnadňují dosažení výsledků jiných, někdy i lepších. Styly se dají
diagnostikovat a měnit.
Podle Mareše (1998) se jedná o následující styly:
• senzoricky pojímané: vizuální, auditivní, kinestetický
• kognitivně pojímané: konkrétně sekvenční, abstraktně sekvenční,
konkrétně náhodný, abstraktně náhodný
• Je samozřejmé, že zde je krůček k úvaze, že by se program mohl větvit
podle učebního stylu. Co si o tom myslíte?
U vzdělávání dospělých je to spojeno s tzv. Kolbovým cyklem a někdy se
mluví o kurzech třetí generace. Kolb ovšem provádí následující členění
studujících: aktivisté, přemítaví, teoretici, pragmatici.
Kam se zařadíte?
• Potřebujete si vše vyzkoušet na vlastní kůži? = aktivisté
• Vše zvažujete, přeměřujete? = přemítaví
• Preferujete akademické postupy a perfektní zdokladování ...? = teoretici
• Chcete věci vyzkoušet, experimentovat, hledat něco nového? =
pragmatici
Otestujte se online na stránkách CAZ Střední Čechy: jaký je váš styl učení?
http://82.208.50.196/infoglueDeliverWorking/ViewPage.action?siteNodeId=1
67&languageId=1&contentId=524
Do diskuse ještě jako podnět přidáme informaci o tvořivém vyučování
(komplex teoretických a empirických poznatků v oblasti cílů, metod a
nástrojů, které směřují k rozvíjení tvořivosti žáků a k formování tvořivé
osobnosti ve vzdělávacím procesu).
Na něj můžeme navázat poznámkou o tzv. vícenásobné inteligenci (Gadner) –
každá lidská bytost má vícenásobnou inteligenci, tyto inteligence mohou být
posilovány, nebo ignorovány a zeslabovány (verbálně-lingvistická,
17
matematicko-logická, muzikální, vizuálně-prostorová, tělesně-pohybová,
interpersonální, intrapersonální, přírodopisná, existenciální).
Objevují se i dílčí odborné články se snahou o využití těchto teoretických
přístupů při designu e-learningových kurzů.
Důležitý bod
U učebních stylů můžeme na internetu najít poznámky, že výroba podobných
kurzů je nesmírně drahá. Navíc je zde diskuse o různé kombinaci stylů u
různých lidí. (objevuje se pojem me-learning)
Paměť a smysly
Pasch a kol. (1998) uvádějí: „Abychom mohli správně připravovat kurikulum
a řídit výuku, musíme pochopit práci tří složek paměti, jimiž jsou: 1.
senzorická paměť, 2. krátkodobá paměť, 3. dlouhodobá paměť.“
Senzorická paměť přijímá signály z okolí prostřednictvím smyslů. Veškeré
vjemy jsou součástí senzorické paměti, a protože se jedná o miliardy
informací, nemůžeme je všechny zpracovat a tím spíše všechny najednou.
Zapomínání je podle Pasche a kol. (1998) bezpečnostním ventilem proti
přetížení. V krátkodobé paměti si proto ukládáme jen to, co zaujme naši
pozornost. Dalším problémem je, že naše schopnost sledovat více věcí
najednou je silně omezená, výborně se můžeme soustředit obvykle jen na
jednu věc. Z toho také vyplývá, jak důležité je upoutání pozornosti při výuce!
Navíc pozornost studujících je potřebné udržovat nejen na počátku lekce, ale i
v celém jejím průběhu.
U smyslového vnímání chceme poznamenat, že se jako jedinci lišíme tím,
jaké kanály pro vnímání upřednostňujeme (např. vizuální x poslechové). Toho
se využívá při tzv. neurolingvistickém programování (Lambert, 2001). Z
hlediska zaměření naší publikace uvedené pokládáme již za rozšiřující
informaci. Je ale otázkou, zda v budoucnu nebude více cíleně
neurolingvistické programování využíváno v kurzech tzv. třetí a vyšší
generace.
Krátkodobá paměť se nazývá „pracovní pamětí“. Pasch a kol. (1998)
upozorňují na dva základní rysy: obvykle dokážeme zpracovávat maximálně
sedm položek současně a držet informace jen krátkou dobu, tj. cca 15 – 30
sekund. (Kapacita je omezená.)
Z toho např. plyne, že je vhodné informace strukturovat a ukládat do
smysluplných částí s menším počtem položek a pro zapamatování si
informace opakovat (viz působení reklamy). Proto je také nutné látku
opakovat, procvičovat a jinak aktivně opakovaně využívat.
18
Obsah krátkodobé paměti (Petty, 1996) má krátký život a je snadno
nahraditelný novými informacemi.
Dlouhodobá paměť „je skladištěm informací, faktů, emocí, pocitů, vzpomínek
atd. Je zde uloženo přes 100 miliónů bitů informací, nikoliv však náhodně.“
(Pasch a kol. 1998)
Důležitý bod
Podstatná je organizace informací do sítí, schémat, systémů. Vytvořené sítě
pomáhají k vybavování pojmů, faktů, pravidel, emocí - prostě informací.
Obsah dlouhodobé paměti je strukturovaný a Petty (1996) ji přirovnává k
dokonale fungující kartotéce, v níž jsou zařazeny informace pro budoucí
potřebu. Proces strukturování nové informace chvíli trvá, ale je vhodné mu
věnovat dostatek času, protože pro studující je obtížné zapamatovat si něco,
čemu nerozumí.
Dlouhodobá a krátkodobá paměť vzájemně spolupracují. Pasch a kol. (1998)
dále odkazují na vliv automatizace a dekódování, tj. procesů, které „šetří“
krátkodobou paměť při činnosti.
Pro nás je důležité, že se v uvedené publikaci po vysvětlení fungování našich
pamětí přechází ke konstruktivismu, který jsme již zmínili výše. Autor na
otázku, proč jsou některá fakta, myšlenky nebo vjemy snáze zapamatovatelné,
odpovídá následovně: „…vybavování informací z dlouhodobé paměti je
podmíněno počtem spojů a bohatostí spojů mezi nimi…pokud jsme něco
viděli či slyšeli jen jednou a neměli jsme možnost o tom hovořit nebo to
použít, bude pro nás obtížnější si to pamatovat, protože tato informace má
málo spojů s dalšími informacemi v naší dlouhodobé paměti.“ (Pasch a kol.
1998, s. 147)
Pokud studovanou látku vnímáme pozorně, procvičujeme ji, diskutujeme o ní
a využíváme ji v praktických aktivitách, zvyšujeme počet spojů a
zapamatování studovaného. Je pro nás důležité studium spojovat se
zkušeností a s významem a smyslem studovaného. Na tom je založena
myšlenka pedagogického konstruktivismu.
Smysly
Vše stručně odvodíme z obrázku pyramidy, který ukazuje procentní vzestup
zapamatování a podtrhuje důležitost aktivního činnostního učení. V praxi je
poslední stupeň umocněn ještě tzv. kooperativním učením, tzn. že jde
nejenom o činnost aktivní, ale nejlépe i o týmovou, tedy motivovanou a ve
spolupráci orientovanou na společný cíl.
19
Pyramida zapamatování
Nejméně si v dlouhodobé paměti udržíme to, co jen čteme nebo slyšíme.
Jestliže k mluvení a čtení přidáme prohlížení obrázků, zvyšuje se počet spojů
a tím dochází k vyššímu zapamatování. (Zapojit více smyslů a přidat
pozornost je důležité.)
Nejvyššího efektu dosáhneme, pokud sami činnost aktivně provádíme.
Zvažte, jak uvedeného využít při přípravě a organizaci kurzů a studijních
materiálů!
Příklad
Praktický význam uvedeného najdeme např. při úvahách o multimedialitě a
jejím vlivu na percepci a uchování informací (Kopecký, 2006).
Autor upozorňuje na rozpor v této oblasti, kdy v klasické škole žáci až 80%
informací získávají zvukem (sluch), ačkoliv z hlediska smyslů by na prvním
místě měl být zrak a teprve po něm sluch.
Petty (1996) v této souvislosti podtrhuje využívání takových učebních
činností, které od studujících vyžadují, aby získané poznatky využívali. Pro
strukturaci a zapamatování je potom vhodné využívat shrnutí a přehledné
poznámky (viz dále úprava distančního textu).
20
A zde se můžeme dostat k pojmům akční učení či „learning by doing“.
Zvažujte relevantní aktivity ve vašem kurzu, jsou pro edukační proces
nesmírně důležité!
Vzhledem k využívání ICT v distančním studiu měla zajímavý příspěvek na
toto téma Mechlová (2004) na národní konferenci k distančnímu vzdělávání.
Na základě výzkumů upozorňuje na to, že shrnutí a opakování v programu
zvýší vzdělávací efektivnost o 3,2%, opakovaná prezentace zvýší vzdělávací
efektivnost o 9%. Poukazuje dále na nutnost jednoty obrazové a zvukové
složky a na pozitivní vliv multimédií pro vzdělávací efekt atd.
Důležitý bod
Se zapamatováním souvisí i zapomínání. To označuje Petty (1996) za
mechanismus, pomocí něhož se mozek brání, aby nebyl přetížen zbytečnými
vědomostmi. Mozek chce, abychom si pamatovali pouze užitečná fakta a to,
co opakovaně nepoužíváme, považuje za informaci z dlouhodobého hlediska
neužitečnou. (Výjimku tvoří např. informace spojená s citovým nábojem.)
Proto je opakování matkou moudrosti.
Z uvedeného se odvozuje křivka učení, o které Petty (1996) uvádí, že by se
lépe měla jmenovat „křivkou zapomínání“.
Příklad
Pro praktické použití je vhodné si připomenout některé strategie
doporučované pro zvyšování výkonnosti dlouhodobé paměti (Fontana, 1997):
• Počkat, zopakovat, zeptat se (získat čas pro přenos z krátkodobé do
dlouhodobé paměti).
• Členit látku (dávkování a opět práce s krátkodobou pamětí).
• Důležitost a zájem (lépe se pamatuje to, co má vztah ke zkušenostem a
citům).
• Trvání pozornosti studujících.
• Praktické užití látky (souvisí s aktivním učením).
• Význam studované problematiky (porozumění).
• Přeučení, opakování látky i potom, co si ji studující osvojili.
• Spojování. Novou látku spojujeme se známými tématy apod.
• Vizuální znázornění (viz výše).
• Znovupoznání a vybavení, poskytovat vodítka k vybavování přes
znovupoznání, které je snadnější.
Petty (1996) uvedené poznatky shrnuje takto: neprobírejte novou látku příliš
rychle, studující potřebují činnosti, které je povedou k tomu, aby novou látku
21
zpracovali, informace se ukládá v dlouhodobé paměti jen tehdy, pokud je
často používána a připomínána.
Průvodce studiem
Neklademe si za cíl podat vyčerpávající pohled, ale vzhledem k zaměření
kapitoly upozorníme na aktuální diskuse ke vzdělávacím objektům (na toto
téma se zaměřilo několik konferencí 2005 / 2006) a využití teorie her ve
výuce.
Vzdělávací objekty
Pavlíček (2006) prezentuje výukové objekty (learning objects) jako koncept
návrhu výuky.
Ukazuje příklady využití pro simulace, modelování, objekt s didaktikou.
Za základní stavební kámen je pokládán asset. Může být rozdílný jednoduchý text, obrázek, až složité schéma či simulace ve Flash atd.
Je potřebné zde opět začít rozdělovat pedagogickou stránku (pedagogický
koncept) a technologickou (popsána též v metadatech).
Dále se zabývá organizací - od assetů přes složitější objekty až po kurz a
kurikulum.
U pedagogických konceptů klade akcent na principy vnímání a upozorňuje na
didaktiku konstrukce či řazení (srovnej s konstruktivismem a programovaným
učením).
Při zařazování vzdělávacího objektu do výuky musíme zvažovat vzdělávací
cíl, situaci, žáka, komunikační kanál, požadavek názornosti. Pravděpodobnost
zapamatování se zvyšuje s vyšším zapojením paměti (obou složek).
Výukový objekt:
Didaktická funkce: motivace, definice, pravidla, vysvětlení, příklady,
procvičení, otázky.
Multimediální objekt (struktura LO) + text, grafika, zvuk, animace, video.
V závěru popisuje metodologii TAP:
• Tools (typografie, barva, tvar, hloubka, prostor).
• Actions (kontrast, zarovnání, opakování, blízkost).
• Percepce (názornost, organizace, harmonie)
Výhody kvalitních „learning objects“: opětovná použitelnost, popsatelnost
(metadata),
realizovatelnost
ve
výuce,
adaptabilita,
motivace,
programovatelnost.
Teorie her a hra ve výuce
Jedná se o hledání efektivního uplatnění digitálních výukových a digitálních
simulačních her ve výuce. Jejich výhody pro e-learning označuje Gangur
(2005) následovně:
22
• Odpovídají stylu učení dnešních a budoucích studentů.
• Jsou motivační, protože jsou zábavné.
• Jsou flexibilní a adaptovatelné. Pokud jsou použity správně, tak jsou i
vysoce efektivní.
Výzkumy z USA dokladují, že cílová skupina je při svém vzdělávání
uživatelsky připravena pro využívání digitálních her. Nové generace studentů
myslí jinak, a je nutné proto použít jiný styl práce a jiné metody. Hraní her
zvyšuje představivost, orientaci na problém, schopnost reakce. Hrou se
objevují pravidla dynamických systémů. Studenti také řeší více úloh
paralelně.
Z hlediska metod je to orientace na učení praxí (learning by doing), učení z
chyb (learning by mistakes), učení s orientací na cíl (goal orientad learning) a
tzv. řízené objevování (discovery learning). Dále sem patří question-led
learning (hledání na základě otázky), ale též hraní rolí (role playing) atd.
Technologie vzdělávání
V publikaci Kalhous, Obst (2003) je uvedena otázka: Proč některé národy
nemají didaktiku? Stručně je zde ukázáno, že didaktika je spojena s naším
kontinentem, že pojem dokonce není v některých odborných pedagogických
slovnících a že v Americe se pedagogické vědy zakládaly na zcela jiné tradici.
Mluví též o roztříštěnosti pedagogických koncepcí, což nejlépe prezentuje již
citovaná publikace Bertranda (1998). V té se v pojednání o technologii uvádí
definice Knirk, Gustavson (1986), která je pro náš účel velmi inspirativní:
„Technologie je aplikace vědou získaných a ověřených poznatků pro řešení
praktických problémů.“
V ČR se pojmu technologie vzdělávání věnoval např. Průcha (2000), který ve
své práci Přehled pedagogiky uvádí, že mezi pedagogickými odborníky není
shoda názorů na to, zda je skutečně technologie vzdělávání pedagogickou
disciplínou. Jeho vymezení, v němž technologii vzdělávání spojuje s počítači,
internetem a hypermediálními prostředky, patří mezi tzv. užší pojetí. V dalším
textu ovšem Průcha (2000) upozorňuje i na širší vymezení, které definoval
např. Maňák (1994), či na definici z uznávané publikace Bertranda (1998, s.
90), kde je uvedeno:
„Technologie vzdělávání studuje způsob, jak organizovat pedagogické
prostředí, jak použít vzdělávací nebo výcvikové metody a prostředky, jak
uspořádat poznatky, v souhrnu tedy, podle jakého vzorce předávat vzdělávání
tak, aby subjekt mohl asimilovat nové poznatky s co nejvyšší možnou
efektivitou.“ Např. Bílek (2002) potom vidí technologii vzdělávání jako
novou živnou půdu pro teorii a praxi oborových didaktik.
Přehled vývoje koncepcí a vymezení pojmu technologie vzdělávání najdete
podrobně v práci Haškové (2002, 2004).
23
Širší vymezení, a to v souvislosti se vzděláváním dospělých, orientací na
celoživotní vzdělávání při budování společnosti znalostí a s využitím
managementu a marketingu pro organizaci vzdělávání, formuloval Eger
(2005):
Důležitý bod
Technologie vzdělávání je interdisciplinárním oborem, který využívá aplikace
vědou získaných a ověřených poznatků pro řešení vzdělávacích cílů.
Technologie vzdělávání jako vědní obor zkoumá vzdělávací proces a
připravuje, realizuje i hodnotí vzdělávání ve smyslu efektivní technologie,
která se využívá pro rozvoj lidských zdrojů.
Její interdisciplinární přístup využívá poznatky z pedagogiky a psychologie,
je inspirován vzdělávacími technologiemi, ale pro efektivitu využívá
poznatky z managementu, marketingu a financování vzdělávacích aktivit.
Sleduje tedy nejenom pedagogické, ale i technologické hledisko a využívá
managementu k dosahování potřebné efektivnosti pro daný vzdělávací cíl.
Na Slovensku na UKF v Nitře je na Pedagogické fakultě velmi úspěšné
pracoviště Ústav technológie vzdelávania, který se zaměřuje na školský
management a technologii vzdělávání v užším smyslu. Kromě toho je zde
vydáván časopis Technológia vzdelávania.
Starší čísla časopisu jsou dostupná na www Ústavu technológie vzdelávania
v Nitre: http://www.utv.pf.ukf.sk/
• Zvažte, jak je složité připravit studijní materiál, který připraví vybraný
obsah tak, aby bral v úvahu předpokládané prekoncepty, možné učební
styly, zohledňoval proces zapamatování a Daleův kužel, a to
v konstruktivistickém přístupu s podporou skupinových aktivit (sociální
konstruktivismus)?
Příklad
Řadu přístupných publikací ke konstruktivismu
http://www.science.upol.cz/ (Monografie)
najdete
na
www:
Literatura:
Bertrand, Y. Soudobé teorie vzdělávání. Praha: Portál, 1998
Bílek, M. Technologie vzdělávání jako nové paradigma oborových didaktik.
Technológia vzdelávania. 2002, roč. 10, č. 8, s. 14-16
Čáp, J. Psychologie pro učitele. Praha: SPN, 1993
24
ČSÚ. Informační společnost v číslech 2007. Dostupné na www:
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/informacni_spolecnost_v_cislech_2007
_obsah (2008)
Eger, L. Technologie vzdělávání dospělých. Plzeň: ZČU v Plzni, 2005
Euroskop.cz.
Lisabonský
proces.
Dostupné
na
www:
http://www.euroskop.cz/42404/clanek/
Europes
Information
Society.
Dostupné
na
www:
http://ec.europa.eu/information_society/index_en.htm (2008)
Fontana, D. Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál 1997
Gangur, M. (E)-learning hrou Technológia vzdelavánia 5/2005, Slovenský
učiteĺ pp. 10-12, Nitra 2005
Hašková, A. Historické kontexty vývpja technologie vzdelávania.
Technológia vzdelávania. 2002, roč. 10, č. 8, s. 2-6
Hašková, A. Technológia vzdelávania. Nitra: UKF Nitra, 2004
Kalous, Z., Obst, O. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002
Kalous, Z., Obst, O. Didaktika sekundární školy. Olomouc: UP v Olomouci,
2003
Kopecký, K. E-learning (nejen) pro pedagogy. Olomouc: Hanex, 2006
Kopecký, K. Moderní trendy v elektronické komunikaci. Olomouc: Hanex,
2006
Kulič, V. Psychologie řízeného učení. Praha: Academia, 1992
Lambert, E.T. Jak účinně ovlivňovat druhé. Praha: management Press, 2001
Malach, J. Programové učení jako jeden z kořenů e-learningu. In. Od
programového učení k e-learningu. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě a
Newton College v Brně, 2005
Maňák, J. a Švec, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003
Mareš, J. Styly učení žáků a studentů. Praha: Portál, 1998
Mechlová, E. Distanční vzdělávání podporované informačními a
komunikačními technologiemi. In. LISALOVÁ, J., FREIBERGOVÁ, Z.
Distanční vzdělávání v české republice – současnost a budoucnost. Praha:
CSVŠ a NVF, 2004
Pasch, M. a kol. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha:
Portál, 1998
PAVLÍČEK, J. Výukové objekty a výukový proces. [online] [cit 2006]
Dostupné na www: <http://technologie.fsv.cvut.cz/konference/
belcom06/prezentace/pavlicek_v2.ppt>
Peterka, J. Jak OECD hodnotí naši informační společnost? Dostupné na www:
http://www.lupa.cz/clanky/jak-oecd-hodnoti-nasi-informacni-spolecnost/
LUPA (2002)
Petlák, E. Všeobecná didaktika. Bratislav: Iris, 2004
Petty, G. Moderní vyučování: praktická příručka. Praha: Portál, 1996
25
Polák, J. Budovanie základných pilierov informačnej společnosti.
Technológia vzdelávania, 2003, roč. 11, č. 5, s. 15-17
Prášilová, M. Jak diagnostikovat úroveň přípravy studentů na tutoriál. In.
Eger, L.(ed) Příprava tutorů pro distanční výuku s využitím online formy
studia. Plzeň: ZČU v Plzni, 2002
Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997
Průcha, J. Přehled pedagogiky. Praha: Portál, 2000
Průcha, J. a kol. Pedagogický slovník. 3. rozšířené a aktualizované vydání.
Praha: Portál, 2001
Průcha, J. a kol. Pedagogický slovník. 3. rozšířené a aktualizované vydání.
Praha: Portál, 2003
Sak, P. a kol. člověk a vzdělání v informační společnosti. Praha: Portál, 2007
Skalková, J. Didaktika. Praha: ISV nakl. 1999
Vacek, J. Čtyři vlny společnosti znalostí. Dostupné na www:
http://www.kip.zcu.cz/kursy/svt/svt_www/2_soubory/2_7.html (2001)
Zlatuška,
J.
Informační
společnost.
Dostupné
na
www:
http://www.ics.muni.cz/zpravodaj/articles/122.html (1998)
26
Hygiena, ergonomie a pravidla bezpečnosti práce s ICT
(Brož)
Hygiena práce a ergonomie
Hygiena práce se zabývá pracovními podmínkami a jejich vlivem na zdraví a
pracovní výkonnost člověka. Ergonomie je věda zabývající se studiem
optimálních pracovních podmínek. V našem případě tedy bude řeč především
o vlivu práce s výpočetní technikou na zdraví a výkonnost studentů a žáků.
Samozřejmě se ale také zmíníme o pracovních podmínkách učitele. Tak jako
v mnoha jiných oblastech i zde platí, že najít relevantní informace o normě je
práce pro kvalifikovaného právníka s několika asistenty. V rámci dodávky
počítačů v akci „Indoš“ byly údajně dodávány také příručky s názvem
„Rozměry a ergonomie pracovního místa“. Jelikož do naší školy Indoš
nedorazil, nevím, zda je to pravda. Dalším zdrojem informací je web Jednoty
školských informatiků, kde můžeme nalézt informace, které lze shrnout do
těchto bodů:
• orientace oken učebny nejlépe na sever, severovýchod, severozápad,
• na osobu nejméně 2 m2 plochy,
• vzduchová kostka na osobu minimálně 6 m3,
• vzdálenost monitoru od očí 50-60 cm, horní okraj monitoru ve výšce
očí,
• výška obrazovky nad zemí 90-115 cm,
• klávesnice na desce nebo výsuvná, 70-85 cm nad podlahou,
• monitory bez zrcadlení,
• volná pracovní plocha stolu minimálně 60x30 cm,
• matný povrch desky, ve světlých barvách,
• nastavitelná výška židle s opěrkou,
• 1 počítač nejvýše pro 2 žáky,
• při umístění počítačů v řadách dodržet vzdálenost alespoň 1 m mezi
řadami,
• možnost regulace světla žaluziemi, závěsy nebo roletami.
Tyto požadavky vycházejí z normy zpracované Ministerstvem zdravotnictví
ČR a vyšly i v Učitelských novinách. Jedná se o vyhlášku č. 410/2005 Sb. V
několika internetových zdrojích lze také nalézt tabulky s požadavky na výšku
židle, pracovní plochy a dalších měřitelných parametrů počítačového
pracoviště v závislosti na výšce postavy. Údaje v těchto tabulkách se více
méně shodují. Dobrou představu o ergonomii pracoviště pak poskytuje
následující obrázek:
27
Správné sezení
Problémem školy však je, že v učebně se v průběhu týdne střídají žáci a
studenti, jejichž rozdíl v tělesné výšce se pohybuje v rozpětí cca 50 cm,
možná ještě více. Vyhovět tedy výše uvedeným požadavkům je téměř
nemožné. Znamenalo by to vybavit učebnu nábytkem s nastavitelnou výškou,
což u židlí jistě není problém. Problémem však bude najít stůl vhodný pro
počítač a ještě s možností nastavení výšky. Když pomineme finanční situaci
většiny našich škol, která pravděpodobně odsune nákup speciálního nábytku
až téměř nakonec v pořadí priorit nákupu, dopracujeme se k dalším, ryze
28
praktickým důvodům. Neumím si představit situaci, kdy v průběhu každé
přestávky žáci nastavují výšku pracovních stolů, aby vyhovovala jejich
tělesným parametrům. To by jistě vyžadovalo přítomnost učitele v učebně
každou přestávku, v případě mladších žáků pak pravděpodobně i aktivní
pomoc vyučujícího. Řešením tohoto problému by jistě mohl být asistent, ať
už tuto funkci nazveme jakkoliv. „Velké“ školy mohou tento problém
částečně vyřešit rozdělením počítačových učeben dle věku žáků, nikdy však
to nebude řešení stoprocentní.
Malý a velký
Na druhé straně, žáci tráví v průběhu týdne u školního počítače obvykle jen
velmi omezenou dobu. V naprosté většině jde o dobu nesrovnatelnou s dobou,
kterou tráví u svého počítače doma. Proto se domnívám, že hlavní úloha školy
v oblasti hygieny práce a ergonomie v souvislosti s výpočetní technikou
29
spočívá v seznámení žáků s hlavními zásadami, tak abychom ovlivnili jejich
„domácí“ prostředí a konec konců i prostředí v jejich budoucím zaměstnání.
Ani vybavení tím „nejvhodnějším“ nábytkem ještě nezaručuje, že
dlouhodobým používáním nebude poškozováno zdraví žáků. Je důležité, aby
učitel dbal na správné sezení žáků, aby nepřehlížel a nepodporoval jejich
špatné návyky.
Také nevhodné světelné podmínky mohou vést (kromě potíží se zrakem) k
nesprávnému sezení ve snaze vyhnout se odleskům na obrazovce nebo ke
sledování obrazovky z kratší vzdálenosti, než je vhodné. Samozřejmě, že
dobré světelné podmínky v místnosti je potřebné doplnit také kvalitními
monitory. V případě „klasických“ monitorů je nutné sladit velikost rozlišení a
obnovovací frekvenci.
Další otázkou do diskuse je rozmístění jednotlivých pracovišť v učebně. V
roce 2002 proběhla na „České škole“ k tomuto tématu diskuse, jejímž
výsledkem je, že co učitel, to vlastní názor. Nejméně rozšířené je klasické
uspořádání lavic za sebou jako v běžné třídě. K hlavním nevýhodám patří
fakt, že žáci vidí na sousední monitory, někdy také komplikovaný přístup
učitele k některým stanicím. Výhodou je naopak to, že žáci vidí na tabuli
nebo promítací plochu. Z hlediska tématu hygiena práce a bezpečnost
považuji za nejproblematičtější složitost montáže a zabezpečení kabeláže.
Další používanou variantou je „malá podkova“, kdy počítače jsou uprostřed
místnosti zadní stěnou monitoru k sobě. Výhodou je snadná montáž kabeláže.
Na naší škole jsme v tomto uspořádání museli řešit neustálé „okopávání“
zásuvek a vytrhávání kabelů. Problém však spíše souvisel s příliš stísněným
prostorem, zejména malou hloubkou pracovních stolů. Jasnou nevýhodou pak
je, že učitel nikdy neuvidí na všechny monitory zároveň.
Asi nejpoužívanějším rozestavením je pak „velká podkova“, kdy počítače
jsou rozmístěny kolem tří stěn učebny a na čtvrté je tabule a (nebo) promítací
plocha. Výhodou je jistě bezproblémová instalace kabeláže a možnost vidět
na všechny monitory z jediného místa. Velkou nevýhodou pak je, že pro
potřeby výkladu se žáci musí otáčet, aby viděli na tabuli. Jelikož tuto variantu
také upřednostňuji, mohu přidat i další postřeh z praxe – při velkém počtu
skupin žáků s poměrně malou týdenní hodinovou dotací znám některé žáky
dlouhou dobu jen „zezadu“.
Bezpečnost při práci v počítačové učebně – řád učebny
Kromě vhodného pracovního prostředí zabraňujícího poškozování zdraví
žáků je nutné také stanovit obecná pravidla pro práci v učebně tak, abychom
předcházeli možným úrazům a poškození hardwarového vybavení učebny.
Pravidla by také měla jednoznačně upravovat možnosti uživatelů zasahovat
do sw vybavení a konfigurace pracovních stanic. V neposlední řadě je třeba
zmínit přístup k internetu a vše, co s tím souvisí, zejména stahování souborů a
30
navštěvování stránek s „problematickým“ obsahem. Na ukázku uvádím
pravidla platná na naší škole bez nároku na to, aby snad byla považována za
vzorová.
Porovnáním pravidel provozu v počítačových učebnách na různých školách
lze vysledovat na jedné straně často se opakující zákazy (jídlo a pití,
manipulace s hardwarem, …), na druhé straně se pravidla značně liší
například možností „volného“ vstupu žáků do učebny v době mimo
vyučování - od naprosté volnosti (například u nás) po naprostý zákaz. Některé
zákazy bych si dovolil označit za zbytečné – například zákaz manipulace se
žaluziemi a podobným vybavením. Znamená to snad, že pokud náhle začne
do oken svítit slunce a žaluzie nejsou zataženy, musí středoškolák počkat, až
přijde „pověřená a náležitě vyškolená osoba“ a žaluzie zatáhne? Téměř všude
nalezneme nějakou formulaci zakazující manipulaci s kabely. V našich
pravidlech je zákaz formulován jako „bezdůvodná manipulace“ a můj výklad
v rámci poučení je takový, že pokud vidí žák „vypadlý“ kabel, tak jej prostě
zasune do správné zástrčky a pokračuje v práci. Pro správce učebny tento
přístup samozřejmě znamená, že pokud chce něco „odpojit“, je třeba kabel
odnést nebo alespoň zařízení jasně označit jako neprovozuschopné. Netvrdím,
že tento přístup k manipulaci s kabeláží je naprosto správný, ale nechce se mi
přistupovat k žákům tak, jako by všichni žili v jeskyni a elektřinu znali jen z
vyprávění. Na druhé straně je zřejmé, že na základní škole, kde učebnu
navštěvují i žáci prvního stupně, je nutné stanovit pravidla podstatně přísnější.
31
Autorské právo, bezpečnost na internetu, etiketa (Brož)
Autorské právo
Zatím poslední úpravou autorského zákona je zákon 216/2006, kterým se
upravují a zpřesňují některé formulace původního zákona z roku 2000.
Z hlediska trestně-právní odpovědnosti je za porušování autorských práv
zodpovědný každý, komu bylo spáchání trestného činu porušování prokázáno,
nezávisle na jeho postavení ve firmě. Nejčastěji však bývá trestněprávní
odpovědnost dovozována u IT managerů a správců sítí, tedy u osob, u kterých
se předpokládá největší znalost problematiky i stavu IT ve firmě.
Podle organizace BSA (Business Software Aliance) dosáhla v roce 2004 míra
sw pirátství v ČR 41%, hodnota nelegálního sw pak byla 132 milionů USD.
V celé EU pak míra činila 35%. Ponechme stranou způsoby, jak BSA k těmto
číslům došla, každopádně ve svých statistikách zahrnuje pouze případy, které
se týkají členů sdružení. Organizace BSA se zaměřuje zejména na nelegální
užívání počítačových programů. Podívejme se na problematiku legálnosti
softwaru podrobněji.
V případě koupě softwaru si nekupujeme program, ale „licenci“ – tedy právo
daný software používat. Obecné podmínky o nakládání s licencí stanoví
autorský zákon, autor softwaru však může podmínky podrobněji specifikovat
v licenční smlouvě. Nejčastěji se jedná o definování počtu instalací, případně
počtu současně přistupujících uživatelů nebo současně spuštěných
počítačových stanic. Software je považován za užívaný v případě spouštění,
otevírání, zobrazování, instalování produktu bez ohledu na způsob přístupu.
Omezení se vztahuje na všechna digitální zařízení, ze kterých je možné
software užívat.
Počítačové programy, jejichž legálnost nelze průkazným způsobem doložit,
jsou považovány za nelegální. Za doklad jednoznačně prokazující legálnost
užívání počítačových programů lze považovat pouze nabývací doklad – tedy
fakturu, dodací list, darovací smlouvu, kupní smlouvu… Nabývací doklad
musí obsahovat náležitosti předepsané zákonem o účetnictví a dále je vhodné,
aby obsahoval přesnou specifikaci produktu. Za evidenci a uchování
nabývacích dokladů ve společnosti odpovídá oddělení účetnictví.
Typické licenční modely
OEM – Originál Equipment Manufactuer – jde o software, který zákazník
získal spolu s koupí počítače, případně jeho části. Tato licence je vázána na
hardware, ke kterému byla pořízena. V případě ztráty nebo zničení hardwaru
licence zaniká. Při prodeji počítače získává nabyvatel automaticky i tuto
licenci. Likvidace hardwaru bez likvidace OEM softwaru je nepřípustná.
32
Krabicová verze – FPP – Full Produkt Package – jde o nejstarší a stále
využívaný licenční model. „Krabice“ obvykle obsahuje instalační medium,
licenční smlouvu, manuály a případně ochranné prvky. Tato licence není
vázána k žádnému hardwaru. Licenci je možné kdykoliv prodat.
Multilicence – jsou určeny pro velké zákazníky, kteří si pořizují větší počet
licencí. Výhodou bývá nižší cena v přepočtu na jednu licenci, možnost použít
jedno instalační medium, jeden instalační klíč. Někdy též právo downgradu.
Freeware – autor programu dává právo program bezplatně používat,
neomezeně šířit a rozmnožovat. Obvykle je možnost používání omezena na
nekomerční využití, často je součástí licence zákaz zasahovat do programu.
Shareware – program je chráněn autorským právem a existuje k němu
licenční smlouva dovolující volné rozmnožování a šíření. Používání programu
bývá omezeno zkušební dobou nebo počtem spuštění. Po skončení
zkušebního období je uživatel povinen používání programu ukončit nebo
zaplatit licenční poplatek.
Svobodný software – Free Software – dává svobodu spouštět, kopírovat,
distribuovat, měnit a zlepšovat program.
Příklady porušování autorských práv:
• instalování programů,
• bez licence,
• jiné verze, než ke které je licence zakoupena,
• v rozporu s parametry licence (OEM na jiném HW, podlicencování,
použití k jiným účelům),
• používání shareware po uplynutí zkušebního období,
• používání programů bez patřičných nabývacích dokladů.
Tvorba výukových materiálů a autorské právo
Ke konfliktu s autorským zákonem však ve škole nemusí docházet jen
v oblasti užívání programů. Další a možná mnohem složitější oblast se týká
tvorby výukových materiálů a využití „cizích“ zdrojů v nich. Pokud se
v současné době někdo chystá vytvořit jakýkoliv odborný text,
pravděpodobně jeho práce začne hledáním informací v tištěných či
elektronických pramenech, jejich setříděním a doplněním o vlastní myšlenky
a nápady. Autorský zákon v této souvislosti povoluje použití výňatků z cizích
děl, zároveň je však nutno dodržet „citační etiku“. Citacemi autor uvádí,
z jakých pramenů čerpal, uvádí tak svou práci do souvislosti s již vytvořeným.
Způsob, jak uvádět citace, předepisují normy ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690–
2.
Porušením autorských práv tedy není, když ve svém díle cituji v odůvodněné
míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů, když do svého vědeckého,
33
kritického, odborného díla nebo do díla určeného k vyučovacím účelům
zařadím, pro objasnění jeho obsahu, drobná celá zveřejněná díla a když
použiji zveřejněné dílo v přednášce výlučně k účelům vědeckým nebo
vzdělávacím.
Vždy je však nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno
osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a
pramen. Rozhodně nepostačuje uvedení pramenu v seznamu použité
literatury.
Také kopírování určitých částí učebních textů či materiálů z internetu je
vymezeno autorským zákonem. Dle uvedeného zákona se za užití nepovažuje
užití pro osobní potřebu.Výjimku tvoří zhotovení rozmnoženiny počítačového
programu či elektronické databáze. Rozmnožování učebních textů z vydaných
učebnic či textových materiálů z internetu pro potřeby žáků lze tedy
považovat za porušení autorských práv vydavatele či autorů dotčeného díla,
nemá-li poskytovatel těchto služeb předchozí souhlas. Autorský zákon
rozlišuje mezi užitím děl pro osobní potřebu a užitím veřejným, o které jde ve
všech ostatních případech. Vypálení kopie hudebního CD nebo DVD
s filmem pro osobní potřebu není ještě porušením autorského práva.
Porušením by však bylo překonání ochrany proti kopírování nebo rozšiřování
těchto kopií.
Podrobnější informace o aplikaci autorského práva na podmínky školy
najdete například v tomto dokumentu: Autorský zákon:
http://business.center.cz/business/pravo/zakony/autorsky/
Dle poznatků institucí, které se zabývají počítačovým pirátstvím, je mezi
pachateli značné procento studentů středních a vysokých škol a IT pracovníků
„velkých“ firem. Obvykle ke své činnosti zneužívají vysokorychlostní přístup
k internetu a další zařízení své školy nebo zaměstnavatele. Toto konstatování
však asi není příliš objevné, není překvapením, že okruh častých pachatelů má
„velký průnik“ s okruhem těch, kteří mají potřebné znalosti a prostředky.
34
Příklady porušování autorských práv
Vlevo ukázka původní přípravy Mgr. Jaroslavy Úlovcové vytvořené pro
Gymnázium Cheb v roce 2005, vpravo slide z „nové“ přípravy Mgr. Gabriely
Feilové vytvořené pro VÚP v roce 2007.
(http://www.rvp.cz/clanek/361/1460, září 2007). Článek s přípravami byl
z www.rvp.cz stažen, dopad do pracovně právní roviny nám není znám.
Etiketa
Etiketa představuje souhrn doporučení pro slušné chování v síti, zejména při
komunikaci. V mnoha internetových zdrojích se lze dočíst, že by snad
netiketa, tedy pravidla slušného chování v síti, měla být zařazena do povinné
výuky ICT. Ona tam ale samozřejmě zařazena je a na drtivé většině škol je
také „vyučována“. Pohled na její praktické dodržování je však poměrně
tristní. Kdo nevěří, ať někdy zkusí chvíli sledovat komunikaci na
„spolužácích“. Domnívám se, že největší podíl na porušování všech zásad
slušného chování má pocit anonymity a nepostihnutelnosti. K podrobnějšímu
seznámení s pravidly práce v počítačové síti doporučuji článek pana Satrapy a
pro porovnání pak třeba stránku Silicon Hill. Poměrně zajímavá je i následná
diskuse k článku pana Satrapy.
35
• Porovnejte řád počítačové učebny vaší školy s nějakým hodně
odlišným.
• Najděte a prostudujte smlouvu o poskytnutí autorských práv, kterou by
měla podepsat organizace s řešiteli projektu. Vzorovou smlouvu
najdete na E-gramu. Vyjádřete se k obsahu smlouvy v diskusním fóru.
• Prostudujte
http://commons.wikimedia.org/wiki/Commons:Popisky_licence_soubo
r%C5%AF .
• Jaké licenční modely jsou k dispozici pro školství? Rozdělte na oblasti
operačních systémů, aplikací a serverů. Porovnejte je z hlediska vaší
školy.
• Navrhněte vybavení a uspořádání „ideální“ počítačové učebny, doplňte
náčrtkem rozvodů a nábytku. Navrhněte do učebny nábytek nebo
najděte na vhodný nábytek odkazy.
• Najděte na internetu libovolný projekt SIPVZ (pokud vaše škola byla
řešitelem nějakého projektu, dejte přednost tomuto projektu) a posuďte
jeho obsah z hlediska dodržování autorských práv. Upozorněte na
možná úskalí.
Literatura:
Autorský zákon. Dostupné na www:
http://business.center.cz/business/pravo/zakony/autorsky/
Netiketa. Dostupné na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Netiketa
Kopecký, K. Moderní trendy v elektronické komunikaci. Olomouc: Hanex,
2006
36
Principy a možnosti počítačových sítí (Gangur, Pimek)
Rozdělení sítí
Podle rozlehlosti
PAN – Personal Area Network – osobní síť - rozsah řádově několika metrů
• pro připojení počítačových periferií nebo propojení mobilních zařízení
• kabelové technologie - USB, FireWire
• bezdrátové technologie – IrDA, Bluetooth, Wi-Fi
• setkáváme se i s pojmem domácí síť, která má již téměř charakter LAN,
ale zároveň zahrnuje také zabezpečovací prvky a inteligentní domácí
spotřebiče
LAN – Local Area Network – lokální síť - rozsah nejvíce několik kilometrů
• především pro sdílení prostředků (souborů, tiskáren, aplikací)
• přenosová rychlost 10, 100 nebo 1000 Mbps (Ethernet, Fast Eth.,
Gigabit Eth.)
• malé přenosové zpoždění (do 10ms)
• vlastníkem sítě je obvykle její provozovatel
• pracují typicky v režimu bez spojení
• data se posílají v rámcích po sdíleném médiu, všechny stanice
odposlouchávají
• pro přenos signálu se v současné době používá technologie Ethernet dle
normy IEEE 802.3 nebo bezdrátové technologie podle norem rodiny
802.11
MAN – Metropolitan Area Network – městská síť - rozsah nejvíce desítek
kilometrů
• jde obvykle o propojení několika LAN v rámci jednoho města či
městské části
• sdružují se například organizace státní správy nebo zájmové komunity
• dnes se obvykle používají bezdrátové technologie dle IEEE 802.11 ve
veřejném (bezplatném) pásmu nebo při větších nárocích na rychlost a
spolehlivost technologie využívající optické kabely
• někdy se používají také zkratky NAN – sousedské sítě; CAN –
komunitní sítě
WAN – Wide Area Network – rozlehlá síť – rozsah typicky stovky kilometrů
• především pro komunikaci
• přenosová rychlost většinou 1-10Mbps, páteřní linky internetu až
stovky Mbps
• větší přenosové zpoždění (až 10-100 ms)
• vlastníkem je externí poskytovatel, síť je pronajímána
37
• používaly se technologie ISDN, X.25, Frame Relay, ATM, ADSL,
rádiové (mikrovlnné) spoje v placených pásmech, v současné době
však převažují optické spoje
Podle způsobu práce
Host-Terminal – nejstarší typ sítě z doby sálových počítačů. Host je hostitel,
na kterém běží programy, a Terminal je stanice bez vlastní logiky, která je jen
„prodlouženou“ klávesnicí a monitorem a bez centrálního počítače nemůže
pracovat.
Server-Workstation – nebo též síť s centrálním serverem - server slouží ke
sdílení některých zdrojů, pracovní stanice může pracovat i bez serveru. Na
serveru se sdílí diskový prostor podle nastavených přístupových práv. Využití
tohoto prostoru je na uživateli (uložení citlivých dat, zálohování). Mohou
však být sdílena také například databázová data – v tomto případě je přístup
řízen přímo databázovou aplikací, která umožňuje současnou práci více
uživatelů se stejnými daty.
Síť se serverem je optimalizována pro vysokou rychlost a výkon (na serveru
lepší disky a procesor, více paměti) a také vyšší bezpečnost (šifrované
přenosy dat nebo alespoň hesel, ochrana dat na serveru přístupovými právy).
Server je drahý a jeho ovládání vyžaduje vyšší znalosti od obsluhy
(administrátor, správce sítě). Vyplatí se pouze ve větší organizaci (nad 10
stanic).
Peer-to-Peer – síť rovnocenných uzlů. Každá stanice může nabídnout nějaké
zdroje ke sdílení (diskový prostor, tiskárnu), sdílení není centralizováno.
Síť je optimalizována na maximální jednoduchost ovládání. Nevyžaduje
speciální obsluhu.
Peer-to-Peer je mnohem méně bezpečná síť, i když sdílené zdroje mohou být
chráněny heslem.
Client-Server – zde slovo server neoznačuje počítač, ale program. Aplikace
(uživatelský program) je rozdělena na dvě části – Client je program na
počítači uživatele a Server je program běžící na vzdáleném počítači. Na rozdíl
od předchozích uspořádání, která jsou možná pouze v LAN, je síťová
architektura Client-Server použitelná i ve WAN, a zejména v internetu. Client
si se Serverem vyměňuje pouze holá data, o uživatelské prostředí se stará
pouze Client.
Na jednom fyzickém serveru (počítači) na internetu může běžet několik
programů typu server současně (pošta, webové stránky, synchronizace času...)
38
Podle způsobu přenosu
Přepojování okruhů – circuit switching – vzniklo ve světě telekomunikací
• vytvoření vyhrazeného kanálu propojením v ústřednách (jako při
telefonování)
• přenáší se proud dat pouze jednoho uživatele
• platí se telekomunikační firmě, i když kanál právě není využíván
• tzv. pevné (vyhrazené) linky, vytáčené spojení, ISDN
• přenosová kapacita je pevně dána
• síť je řízena přepojovacími ústřednami - „chytrá síť, hloupé uzly“
• vhodná k přenosu multimédií – zvuk, obraz
Přepojování okruhů ( zdroj[Peterka 2006])
Přepojování paketů – packet switching – vzniklo ve světě datových sítí
• sdílení kanálu s dalšími uživateli
• přenáší se kousky dat (pakety, rámce) od různých uživatelů a na konci
cesty se skládají
• platí se jen za přenesená data
• ADSL, WI-FI
• síť je řízena koncovými uzly - „hloupá síť, chytré uzly“
• vhodná k přenosu dat – soubory, HTML stránky, e-mail
39
Přepojování paketů (zdroj [Peterka 2006])
Podle přenosového média
Klasické, drátové – wired network – LAN jsou založeny většinou na TP
kabelech (Twisted Pair – kroucená dvojlinka) a Ethernetu – IEEE 802.3.
Přístupové linky pro napojení do WAN využívají telefonní měděné dráty
(ISDN, ADSL) nebo koaxiální kabely kabelové televize.
Bezdrátové – wireless network - přenos přes antény v mikrovlnném pásmu
2.4 nebo 5 MHz – IEEE 802.11, využívají se jako alternativa telefonní linky
pro „poslední míli“.
Optické kabely – fiber optics - signál není rušen elektromagnetickým zářením
– IEEE 802.8. Využívají se zejména pro páteřní spoje internetu.
Podle topologie
Kruh
•
40
nemá centrální uzel, používalo se u sítě TokenRing
Sběrnice
•
sítě založené na koaxiálním kabelu (dnes již nepoužívané) nebo
optickém kabelu
Hvězda
•
nejobvyklejší uspořádání Ethernet sítí - s centrálním rozbočovačem
Strom
•
hierarchická síť propojující sítě „hvězda“
41
Podle historického vývoje technologií
- LAN
Arcnet, TokenRing – již nepoužívané technologie na koaxiálním kabelu
Ethernet* 10BASE-5 a 10BASE-2
• koaxiální kabel, sběrnicová topologie, již se nepoužívá
• dosah 185m
Ethernet 10BASE-T – IEEE 802.3i
• nejrozšířenější typ ethernetu
• topologie „hvězda“ s centrálním rozbočovačem (hub)
• přenosová rychlost 10Mbit/s
• realizováno na kroucené dvoulince – UTP – kabel kategorie 3 nebo 5 –
použity 2 páry ze 4
• dosah 100m
Ethernet 100BASE-TX – FastEthernet – IEEE 802.3u, y
• 100Mbit/s
• UTP Cat5, 2 nebo 4 páry, ale také na optickém kabelu (100BASE-TX)
nebo na telefonních rozvodech (100BASE-T4)
Ethernet 1000BASE-T – GigabitEthernet – IEEE 802.3z, ab
• realizováno hlavně na optice, ale také na UTP Cat5, 4 páry
*Přenosová technologie Ethernet
Technologie sítí Ethernet byla vyvinuta už začátkem 70. let ve vývojových
laboratořích firmy Xerox. Firmy DEC, Intel a Xerox nakonec společně
předložily návrh specifikací Ethernetu pracovní skupině IEEE 802 společnosti
IEEE (konkrétně podskupině 802.3, která byla pro práci na Ethernetu
ustanovena).
První standard Ethernetu, vypracovaný organizací IEEE, byl publikován v
roce 1985 pod označením „IEEE 802.3 Carrier Sense Multiple Access with
Collision Detection (CSMA/CD) Access Method and Physical Layer
Specification“.
- WAN
X.25 - síť s přepojováním paketů proměnné délky v prostředí
telekomunikačních sítí
• předpokládá „chytrou síť“, má velkou režii, je tedy zátěží pro routery
• pokrývá fyzickou, linkovou a síťovou vrstvu
Frame Relay – síť s přepojováním rámců
• vytváří virtuální okruhy na linkové vrstvě
ISDN - Integrated Services Digital Network – síť s přepojováním okruhů
• společný přenos telefonních hovorů i dat, ale malá přenosová kapacita
• dnes se používá již jen pro poslední míli
42
ATM – Asynchronous Transfer Mode – síť s přepojováním buněk
• vzniklo z ISDN; je širokopásmové, ale drahé a obtížně napojitelné na
IP sítě
• používá se jen pro páteřní spoje
xDSL - Digital Subscriber Line
• s využitím speciálních modemů se maximálně využije kapacita místní
smyčky mezi uživatelem a ústřednou, ale dále se nepokračuje telefonní
sítí (digitální ústředny mají nedostatečnou přenosovou kapacitu), ale
rychlou datovou sítí
• ADSL je asymetrická varianta xDSL, kdy přenosová kapacita směrem
k uživateli je vyšší než opačně. Maximální přenosová kapacita ADSL
je asi 8Mbps.
GigabitEthernet – určeno pouze pro datové sítě (obvykle rozsahu MAN)
• původně určen jen pro LAN, nyní na optickém vlákně vhodný i pro
páteřní spoje
• rychlejší, jednodušší, levnější; může s pomocí spec. SW přenášet opět i
hlas – VoIP
OSI model komunikace na síti
Propojení počítačů z hlediska uživatele
Propojení počítačů v síti obecně si lze jednoduše představit jako uzavřený
okruh, na kterém jsou napojeny všechny počítače (viz obrázek)
Internet z hlediska uživatele (zdroj [Pužmanová, Šmrha 1999])
43
Podíváme-li se na takovou síť detailněji, skládá se z jednotlivých WAN sítí a
na nich napojených LAN sítí. Jednotlivé sítě jsou navzájem propojeny pomocí
směrovacích počítačů (routerů) (viz obrázek).
Internet jako propojené WAN a LAN (zdroj [Šmrha, Rudolf 1994] )
Takové hraniční počítače nazýváme také brány, neboť jsou propojovacími
branami mezi sítěmi. Propojení tří sítí pomocí brány ukazuje obrázek.
Propojení 3 sítí (zdroj [Pužmanová, Šmrha 1999])
Na základě toho si potom úvodní zjednodušený pohled na celou síť můžeme
představit pomocí propojení přes brány a další sítě (viz obrázek).
44
Skutečné propojení v internetu (zdroj [Pužmanová, Šmrha 1999])
OSI referenční model
• OSI referenční model byl vytvořen v roce 1984 organizací ISO a
poskytuje sedmivrstevní konceptuální model pro komunikaci zařízení
na síti.
• OSI model řeší mnoho problémů spojených s konceptualizací
komunikace zařízení.
• Výhody modelu:
o kompatibilita a standardizace mezi výrobci,
o operativnost ve spolupráci výrobců,
o zjednodušení síťového modelu pro snadnější porozumění
komunikačním procesům,
o modulární architektura umožňující změnu jedné vrstvy bez vlivu
na ostatní vrstvy.
• Sedm vrstev OSI modelu se shora dolů: aplikační vrstva (application
layer), prezentační vrstva (presentation layer), relační vrstva (session
layer), transportní vrstva (transport layer), síťová vrstva (network
layer), linková vrstva (data link layer) a fyzická vrstva (physical layer).
• Pomůcka pro anglicky mluvící:
o se shora dolů - memo pomůcka: All People Seem To Need Data
Processing,
o zdola nahoru - memo pomůcka: Please Do Not Throw Sausage
Pizza Away.
45
Peer to Peer OSI komunikace
• Sedm vrstev OSI referenčního modelu komunikuje každá s
odpovídající vrstvou peer-to-peer komunikací.
• Každá vrstva komunikuje pouze s odpovídající vrstvou příjemce.
• Každá vrstva je tak odstíněna od aktivit ostatních vrstev modelu. Proto
se chyba může objevit ve dvou různých separátních vrstvách
simultánně.
• Každá vrstva poskytuje služby vrstvě nad sebou a využívá služby
vrstvy pod sebou, ale vrstvy nepotvrzují tyto služby.
• Každá vrstva se soustředí pouze na svou funkci v celém procesu
komunikace.
Vrstvy OSI modelu
• Fyzická vrstva - vrstva 1: Fyzická vrstva zodpovídá za převod dat do
formy bitů, které jsou prezentovány jako napětí na přenosovém médiu.
Tento proces převodu bitů na volty se někdy nazývá jako kódování. Ve
fyzické vrstvě pracují kabely, konektory a repeatery. (IEEE 802.3
standardy: 10BaseT - twisted pair, 10Base2 - tenký koaxiál, 10Base5 tenký koaxiál, 100BaseTX - 100 Mbps, twisted pair 100BaseFX - 100
Mbps, optika)
• Linková vrstva - vrstva 2: Tato vrstva je spojována s MAC adresací
(hardwarové adresy), přístupem na médium, síťovou topologií,
“balením” dat do rámců (frame)
a kontrolou toku dat. CRC
(kontrolní součet) je přidán na konec v této vrstvě. Linková vrstva se
dále dělí na Logical Link Control a Media Access Control subvrstvy.
V linkové vrstvě pracují mosty a přepínače.
• Síťová vrstva - vrstva 3: Vrstva je zodpovědná za směrování (routing)
paketů nejlepší cestou mezi sítěmi. Rozhodnutí o směru je založeno na
logické adresaci jako TCP/IP adresy a IPX/SPX adresy nastavené
síťovým administrátorem. V této vrstvě pracují routery (směrovače) a
protokoly IP a IPX.
• Transportní vrstva - vrstva 4: Vrstva zajišťuje, že pakety dorazí na
místo určení bez porušení, ve správném pořadí a bez duplikace.
Transportní vrstva umožňuje poskytovat spojovanou službu přes TCP
nebo protokoly jiných spojovaných služeb. Nespojové služby mohou
být použity přes UDP další nespojované protokoly. V této vrstvě
pracují TCP, UDP a SPX protokoly.
• Relační vrstva - vrstva 5: Vrstva vytvoří, synchronizuje, obsluhuje a
ukončuje spojení mezi aplikacemi. Spojení jsou dialogy mezi dvěma
46
aplikacemi, např. SQL dotaz na informace z databáze. Na této vrstvě
operují SQL a RPC protokoly.
• Prezentační vrstva - vrstva 6: Vrstva transformuje data do meziformy,
která může být poslána dolů do dalších OSI vrstev. Pokud je použito
kryptování a komprese, je implementováno v prezentační vrstvě. V této
vrstvě pracují JPEG, GIF, BMP, WAV, MPEG, MidI , EBCDIC a
ASCII protokoly a standardy.
• Aplikační vrstva - vrstva 7: Tato vrstva spolupracuje přímo se
síťovými aplikacemi. V této vrstvě pracují SMTP protokol a FTP a
Telnet jako aplikace .
• OSI model specifikuje sedm vrstev, ale mnoho ostatních protokolů má
své vlastní modely, které mají různý počet vrstev definovaných s
odlišnými funkcemi. OSI referenční model je však standard a většina
modelů může být mapována na OSI model.
Otázky k zamyšlení:
• Ve které vrstvě se používá kryptování?
• Ve které vrstvě probíhá navázání komunikace mezi počítači a její
synchronizace?
• Ve které vrstvě probíhá výběr nejlepší cesty?
TCP/IP model vs. OSI model
Následující obrázek ukazuje vztah mezi vrstvami OSI modelu a vrstvami
nejrozšířenějšího TCP/IP modelu.
47
Vztah mezi vrstvami OSI modelu a TCP/IP modelu (zdroj [Šmrha, Rudolf
1994])
Mezi jednotlivými odpovídajícími vrstvami TCP/IP modelu probíhá peer-topeer komunikace.
Další obrázek ukazuje přenos zprávy z počítače č. 1 do počítače č. 2 přes
jednotlivé vrstvy. Na každé vrstvě počítače probíhají identické, navzájem
inverzní operace (např. zabalit zprávu/rozbalit zprávu).
Princip peer-to-peer komunikace jednotlivých vrstev (zdroj [Šmrha, Rudolf
1999])
Další obrázek ukazuje vztah mezi jednotlivými vrstvami TCP/IP modelu a
protokoly z rodiny protokolů TCP/IP.
Vztah mezi vrstvami TCP/IP modelu a protokoly rodiny TCP/IP (zdroj
[Šmrha, Rudolf 1994])
48
Jednotlivé vrstvy v modelech pracují s různými datovými jednotkami.
• fyzická vrstva - bity
• linková vrstva - rámce (frames)
• síťová vrstva - pakety (packets), v TCP/IP modelu jsou známé jako
datagramy
• transportní vrstva - segmenty (segments), v TCP/IP modelu jsou známé
jako pakety
Tyto datové jednotky jsou v jednotlivých vrstvách „baleny“ do formátu
nižších vrstev a poté zase postupně „rozbalovány“ při průchodu jednotlivými
vrstvami. Tento princip zapouzdření ukazuje obrázek. V každé vrstvě je k
datům z předchozí vrstvy přidána (odebrána) příslušná hlavička vrstvy s údaji
důležitými pro práci na dané vrstvě. Následují dva příklady IP hlavičky a
ethernetové hlavičky.
Princip zapouzdření TCP/IP dat (zdroj [Šmrha, Rudolf 1994])
Příklad IP hlavičky - Datagram internetového protokolu
• Verze: 4
• Délka hlavičky: 5
• Precedence: 0
• Typ služby: %0000
• Nepoužito: %0
• Celková délka: 40
• Identifikátor: 701
• Flagy fragmentace: %010 Nefragmentováno
• Offset fragmentu: 0
• Životnost: 64
• IP typ: 0x06 TCP
49
• Kontrolní součet: 0xb6bc
• IP adresa zdroje: 192.168.1.5
• IP adresa cíle: 192.168.1.254
Příklad ethernetové hlavičky
• Cíl: 00:c0:df:c3:3a:8c
• Zdroj: 00:a0:c9:4a:40:ef
• Typ protokolu: 08-00 IP
• Co je to zapouzdření dat?
• Jakou datovou jednotku přijímá síťová karta počítače z přenosového
média?
Propojování počítačů v síti
V této kapitole se budeme věnovat struktuře sítě na úrovni 1. a 2. vrstvy OSI
modelu.
Síťová segmentace
• Ethernet sítě založené na IEEE 802.3 standardech používají CSMA/CD
metodu přístupu.
• CSMA/CD - každý počítač poslouchá na médiu, aby zjistil, kdy je
médium volné.
• Jestliže žádný počítač nemá pakety na médiu, počítač může zahájit
přenos.
• Je možné, že dva počítače poslouchají, zjistí volné médium a vyšlou
pakety ve stejném čase. Výsledkem je kolize, ve které jsou oba pakety
zničeny.
• CSMA/CD metoda přístupu specifikuje, že počítače, které zjistily
kolizi, provedou Backoff algoritmus. Počítač čeká náhodný časový
okamžik před tím, než se pokusí znovu poslat data.
• Problémy nastávají, pokud je mnoho počítačů ve stejném segmentu.
• Se zvyšujícím se počtem počítačů roste i provoz v segmentu a vzrůstá i
šance, že dva počítače pošlou data ve stejném okamžiku.
• Příliš mnoho počítačů na síti je příčinou rostoucího počtu kolizí.
• Výsledkem je rostoucí provoz a kapacita na síti, nutné je znovuposílání
paketů zničených při kolizi.
• Řešením tohoto problému je segmentace, která rozdělí síť na segmenty
s menším počtem počítačů.
50
Obrázek ukazuje princip popsané síťové segmentace
Segmentace sítě
Repeater (opakovač)
• Nevytváří segmenty sítě, ale mají důležitou roli.
• Pracují na fyzické vrstvě OSI modelu a zesilují signál, který slábne
přenosem vzhledem k elektromagnetické inferenci.
• Nefiltrují ani nijak neovlivňují provoz založený na fyzické či logické
adresaci (MAC, IP).
• Nezvyšují počet kolizí, které se objeví v segmentu.
• Repeater se používá k prodloužení segmentu, tj. používá se ke zvětšení
oblasti, kterou síť obsáhne.
• Aktivní huby, které spojují úzly sítě, pracují také jako repeatery a
zesilují signál.
• Huby jsou také někdy označovány jako multiportové repatery.
Bridge (most)
• Bridge je síťové zařízení, které pracuje na datově vrstvě OSI modelu.
Bridge se používá k segmentaci sítě. Využívá bridgovací tabulky MAC
adres.
51
• Bridge se naučí MAC adresu každého počítače, který je připojen na
jeho port, tím, že prozkoumá hlavičku rámce datového paketu.
• Bridgovací tabulka je uchovávána v RAM paměti a mapuje MAC
adresy na porty bridge. Tímto způsobem bridge filtruje provoz na síti
do segmentu určení.
• Jestliže stanice A v segmentu 1 pošle zprávu stanici B v témže
segmentu, bridge nepropustí paket do segmentu 2, protože MAC adresa
stanice B je v seznamu segmentu 1.
• Tato filtrace MAC adres redukuje kolize a množství kolizí v doméně
(collision domains). Kolizní doména je oblast, ve které je možná kolize
paketů (segment). Bridge definuje svou tabulkou kolizní domény.
• Jednou z nevýhod bridge je, že broadcast pakety (pakety všesměrového
vysílání) jsou posílány přes bridge do všech segmentů připojených na
bridge.
• Všesměrová zpráva má cílovou adresu MAC FFFF:FFFF:FFFF. Bridge
není schopen zastavit všesměrové vysílání nebo ho omezit.
Obrázek ukazuje příklad bridge spojujícího dvě sítě s bridgovací tabulkou.
Bridge spojující dvě sítě s bridgeovací tabulkou
Switch (přepínač)
• Switch operuje na vrstvě 2 stejně jako bridge a je někdy označován
jako multiport bridges.
• Hlavní výhodou použití switche oproti bridge je použití virtuálních
okruhů (virtual circuits) pro komunikaci s cílovým uzlem.
52
• Celá kapacita je určena pro spojení mezi zdrojovým a cílovým uzlem.
• Switche jsou hlavní zařízení, kterými se zkvalitňuje provoz na síti.
• Dnes jsou již obvyklé přepínače L3, které pracují na 3. vrstvě s IP
adresami a vykonávají funkce routeru.
• Které zařízení segmentuje síť do podsítí?
• Které zařízení segmentuje síť na základě MAC adres?
• Které zařízení pracuje na fyzické vrstvě a zvětšuje užitnou délku
média?
• Která předešlá zařízení mohou být použita k segmentaci sítě?
• Které zařízení definuje kolizní doménu (collision domains)?
Vytváření, propojování sítí a jejich IP adresace
V této kapitole se budeme zabývat strukturou sítě a provozem na úrovni 3.
síťové vrstvy OSI modelu.
IP adresace
• IP adresy jsou 32-bitové adresy v síťové vrstvě, které obsahují ID sítě,
popř. ID podsítě ID počítače; příkladem IP adresy je 192.168.2.3.
• Uvedená IP adresa je reprezentována v dot desetinné notaci. Každá
adresa je však binární číslo, obsahující čtyři oktety, z nichž každý je z
osmi bitů.
• Číslo
192.168.2.3
může
být
zapsáno
jako
11000000.10101000.00000010.00000011.
• Síťová zařízení používají binární tvar pro výpočet informací o IP
adrese.
• IP adresy jsou seskupeny do 5 tříd. Rozdělení je založeno na
počátečních hodnotách v prvním oktetu.
• Síťoví administrátoři pracují většinou s třídami A, B a C.
• Rozsah adres je přidělen instituci NIC (InterNIC) agenturou. Lokální
administrátoři zajistí použití IP adres.
• Každý uzel (počítač, zařízení) v síti má unikátní IP adresu, masku
podsítě, a pokud je potřeba, i defaultní bránu (default gateway).
• Defaultní brána je adresa použitá zařízením, pokud cílová adresa není
známa.
• Obvykle je defaultní brána jeden z interface routeru, na který
směřujeme všechen “ostatní” provoz.
• Defaultní brána není požadována na uzlu, pokud síť nemá žádný
přístup na externí sítě.
53
• Malé LAN sítě bez routeru nepotřebují konfiguraci defaultní brány na
počítačích sítě.
Třídy IP adres
Třída Dekadické
hodnoty
prvního oktetu
A
1-127
B
128-191
C
192-223
D
224-239
E
240-255
Binární hodnoty Uspořádání
prvního oktetu
Síť/Počítače
0
10
110
1110
1111
oktetu
S.P.P.P
S.S.P.P
S.S.S.P
Vyhrazeno pro
multicasting
Vyhrazeno pro
experimenty
Uvedené IP adresy jsou tzv. veřejné, tj. všechna zařízení s těmito adresami
jsou “vidět” v internetu, tj. jsou přímo dostupné. Dvě různá zařízení na
intenetu nemohou mít stejnou veřejnou IP adresu. Vzhledem k jejich
omezenému počtu využíváme i tzv. privátní adresy, kterými adresujeme
libovolně sítě “skryté” za veřejnou IP adresou. Většinou se používají sítě
(podsítě) z rozsahu 192.168.0.0. V takovém případě může mít stejnou adresu
z daného rozsahu libovolné množství zařízení v internetu. Tato zařízení
nejsou přímo dostupná a jsou všechna přístupná přes zařízení (router) s
veřejnou IP adresou (tzv. NAT). Na tomto zařízení probíhá “překlad” privátní
adresy na veřejnou a naopak.
• Jaký je rozsah hodnot prvního oktetu pro adresy třídy A?
• Jaký je rozsah hodnot prvního oktetu pro adresy třídy B?
• Jaký je rozsah hodnot prvního oktetu pro adresy třídy C?
54
Masky podsítě
• Každá IP adresa se skládá ze síťové adresy a adresy počítače. Všechna
zařízení v IP síti požadují masku (pod)sítě (subnet mask).
• Maska (pod)sítě je 32-bitová adresa, která se běžně uvádí v dot
desítkové notaci.
• Maska (pod)sítě zakryje tu část IP adresy, která určuje síť či podsíť.
• Síťová zařízení používají masku (pod)sítě k určení, která část adresy je
ID sítě a zda je uzel lokální, či vzdálený.
• Masky se také zapisují jako desítkové číslo za lomítkem, které udává
počet bitů vyhrazených pro masku
• 255.255.255.0 = 24 Þ
• síť 147.228.190.0 s maskou 255.255.255.0 může být zapsána jako
147.228.190.0/24
• síť 195.113.182.64 s maskou 255.255.255.192 může být zapsána jako
195.113.182.64/26
Masky pro jednotlivé sítě
Třída Maska
A
255.0.0.0
B
255.255.0.0
C
255.255.255.0
• Pro jaké účely používáme masku podsítě?
Adresování podsítí
Třídy adres A, B a C jsou omezeny na počet sítí nebo počítačů, které určují,
jak ukazuje následující tabulka počtu počítačů pro jednotlivé sítě. Z toho
důvodu je nutné použít podsíťování (subnetting), pomocí kterého síť
rozdělíme na více sítí, a umožníme tak jednodušší administraci provozu po
síti.
Třída Počet využitelných sítí Počet počítačů
A
126
16,775,214
B
16384
65,534
C
2,097,152
254
55
Obrázek ukazuje příklad adresování dvou podsítí přes 3. podsíť. Všechny tyto
podsítě jsou vytvořeny ze sítě 147.228.0.0 třídy B.
Adresace dvou podsítí přes 3. podsíť (zdroj [Šmrha, Rudolf 1994])
Princip vytvoření podsítí pomocí masky je popsán v rozšiřujících materiálech.
Vytváření podsítí
(Pod)síťování sítě třídy C
• LAN sítě potřebují více adres, než je k dispozici.
• Třída adres C 192.168.2.0 umožňuje provozovat síť s 254 počítači. Na
obrázku je síť, pro kterou není možné použít síť 192.168.2.0. Uvedená
síť se skládá ze 3 sítí spojených routery A a B. Z toho důvodu musíme
z poskytnutého rozsahu sítě 192.168.2.0 vytvořit více podsítí.
56
Příklad sítě tvořené více podsítěmi
Následující tabulka ukazuje parametry sítě C bez podsíťování.
Síť 192.168.2.0
Maska podsítě 255.255.255.0
Počet sítí 1
Počet počítačů v síti 254
• Síť na předchozím obrázku vyžaduje tři sítě; jednu pro společné
seriálové spojení a jednu pro každou ze dvou ethernetových sítí
napojených přes porty E0.
• Pokud chceme 3 sítě a máme k dispozici pouze jednu C síť, musíme
vytvořit podsítě sítě 192.168.2.0.
• Proto si “půjčíme” bity z části “počítačové” a přidáme je k části síťové
a tím zvýšíme počet síťových bitů, a tedy počet možných sítí.
• Tyto zapůjčené bity určí ID vzniklých podsítí.
• Jakmile určíme třídu sítě a tím defaultní síťovou masku, stanovíme
počet použitelných podsítí. V našem příkladu potřebujeme 3.
• Můžeme vzít více bitů, než potřebujeme, ale tím ubíráme bity v
počítačové ćásti adresy a zmenšujeme počet počítačů, které mohou být
v síti. Více podsítí znamená méně počítačů v nich.
• Používáme následující předpis pro určení počtu možných podsítí:
• Počet možných podsítí = 2n-2, kde n je počet bitů, které jsme vzali z
počítačové ćásti.
• Pro 3 podsítě musíme vzít 3 bity:
• 23-2=8-2 = 6
• Výsledkem je 6 podsítí. To je více podsítí, než potřebujeme, ale 2 bity
umožňují postavit pouze 2 použitelné podsítě.
• 22-2=2
57
• Zapůjčením 3 bitů z části počítačů se mění maska podsítě z defaultní
255.255.255.0 na 255.255.255.224.
• Pokud převedeme masku do binárního tvaru, je patrné, jak maska
vznikla.
• Defaultní maska podsítě je:
• 255.255.255.0 nebo 11111111.11111111.11111111.00000000
• Pokud vezmeme 3 bity z posledního oktetu počítačové části, maska
podsítě se změní:
• 255.255.255.224 nebo 11111111.11111111.11111111.11100000
• Nyní musíme určit rozsah IP adres pro každou podsíť.
• Toto určíme z nejnižších signifikantních bitů v oktetu, ve kterém jsou
zapůjčené bity. Z nich stanovíme počet počítačů v podsíti.
• V našem příkladu je nejnižší bit ze zapůjčených s hodnotou 32. Jinak
řečeno v oktetu zbývá 5 bitů pro počítače, tj. může jich být maximálně
25-2=30.
Tabulka ukazuje rozsah IP adres v podsítích sítě 192.168.2.0 s maskou
podsítě 255.255.255.224. Je uvedeno 8 podsítí místo 6.
Číslo Podsíť
Rozsah podsítě
Broadcast adresa
podsítě
podsítě
0
192.168.2.0 192.168.2.1 do
192.168.2.31
192.168.2.30
1
192.168.2.32 192.168.2.33 do
192.168.2.63
192.168.2.62
2
192.168.2.64 192.168.2.65 do
192.168.2.95
192.168.2.94
3
192.168.2.96 192.168.2.97 do
192.168.2.127
192.168.2.126
4
192.168.2.128 192.168.2.129 do
192.168.2.159
192.168.2.158
5
192.168.2.160 192.168.2.161 do
192.168.2.191
192.168.2.190
6
192.168.2.192 192.168.2.193 do
192.168.2.223
192.168.2.222
7
192.168.2.224 192.168.2.225 do
192.168.2.255
192.168.2.254
• Někdy se první a poslední podsíť používá pro označení sítě a broadcast
(všesměrové vysílání) a jsou nepoužitelné.
• Pro určení počtu počítačů v podsíti použijeme předpis: 2x-2, kde x je
počet bitů, které zbývají po zapůjčení síťových bitů.
58
• V našem příkladu zbylo 5 bitů z posledního oktetu po zapůjčení 3,
takže dle předpisu je počet počítačů v podsíti 25-2=30.
• Stejně jako v případě podsítí, první adresa je rezervována pro číslo
podsítě a poslední jako adresa broadcastu dané podsítě.
Podsíťování sítě třídy B
• Rozsah adres třídy B je určen stejným způsobem jako v případě třídy C,
pouze je to trochu komplikovanější.
• V příkladu třídy B použijeme stejné schéma propojení, pouze síť třídy
B má číslo131.107.0.0 a defaultní masku podsítě 255.255.0.0.
• Jsou nutné opět 3 sítě, tj. stejně jako v předchozím příkladu
potřebujeme zapůjčení 3 bitů. Výsledkem je opět 6 použitelných sítí.
• Maska podsítě třídy B se změní na 255.255.224.0. V tomto případě jsou
zapůjčené 3 bity položeny do třetího oktetu, takže poslední oktet není
ovlivněn zapůjčenými bity.
Číslo podsítě
0
1
2
3
4
5
6
7
Rozsah adres podsítě
131.107.0-31.1-254
131.107.32-63.1-254
131.107.64-95.1-254
131.107.96-127.1-254
131.107.128-159.1-254
131.107.160-191.1-254
131.107.192-223.1-254
131.107.224-255.1-254
• Co představují hodnoty proměnných x a n ve formuli 2x-2=použitelný
počet počítačů v podsíti a 2n-2=použitelný počet podsítí?
• Patří počítač s IP adresou 147.228.190.81 do sítě 147.228.190.64/28?
• Jaké masky je možné použít pro podsíť 147.228.190.64, aby do ní patřil
počítač s IP adresou 147.228.190.75?
• Určete síť s maskou 255.255.255.224 tak, aby do ní patřil počítač
147.228.190.100
59
Broadcast v síti
• Vyhrazená adresa, ve které jsou v počítačové části adresy na všech
pozicích 1.
• Síť 147.228.190.0/24 má broadcast adresu 147.228.190.255
Obrázek ukazuje princip různého šíření broadcastu v sítích dle masky.
Příklad šíření broadcastu (zdroj [Šmrha, Rudolf 1994])
60
Propojení dvou lokálních sítí
Obrázek ukazuje propojení dvou sítí, ve kterém funkci routerů (bran)
vykonávají počítače Bigboy a Lucy s routovacím softwarem.
Propojení dvou lokálních sítí (zdroj [Šmrha, Rudolf 1994])
Následující obrázek ukazuje výpis parametrů dvou interface eth0 a eth1
reprezentovaných ethernetovými síťovými kartami v jednom počítači (ve
vzorové síti takovými počítači mohou být Bigboy nebo Lucy). Počítač se
dvěma kartami bývá většinou spojovacím počítačem dvou sítí. Uvedený
počítač s IP 195.113.182.30 je součástí sítě 195.113.182.0/27 a zároveň s IP
192.168.1.254 druhé karty je součástí privátní sítě 192.168.1.0/24.
Parametry dvou interface počítače ve funkci routeru (zdroj vlastní)
61
Obrázek ukazuje výpis routovací tabulky počítače (brány, Bigboy, Lucy). Pro
každou síť je určena brána (IP adresa počítače), na kterou mají být směrovány
veškeré pakety do dané sítě. Počítač, který je bránou, musí být v síti, do které
počítač vidí jednou ze svých karet (síť 195.113.182.0/27 nebo
192.168.1.0/24). Defaultní brána, tj. brána, kam jdou všechny ostatní pakety,
které nejsou určeny do vyjmenovaných sítí, je uvedena na konci. V tomto
případě se jedná o počítač 195.113.182.1.
Výpis routovací tabulky počítače ve funkci routeru (zdroj vlastní)
Router (směrovač)
• Ve větších a komplexnějších sítích jsou routery často používány pro
segmentaci v kombinaci s bridge a/nebo switchem.
• Routery pracují v síťové vrstvě OSI modelu a segmentují velké sítě na
menší podsítě (subnetworks).
• Routery směrují pakety z jedné sítě nebo podsítě do další využívajíce
nejlepší možnou cestu.
• Routery si vytváří a udržují routovací tabulky, které mapují logické
síťové adresy na porty routeru.
• Logické adresy jsou obvykle IP nebo IPX adresy.
• Na rozdíl od bridge nebo switche, které používají MAC adresy, routery
přeposílají pakety na základě zdrojové a cílové síťové adresy.
• Routery nepropouštějí všesměrové (broadcast) pakety a jsou často
užívány pro omezení broadcast domén.
• Bridge a switche definují kolizní domény, routery definují broadcast
domény.
• Všechny funkce související se směřováním paketů realizuje router na
specializovaném hardwaru a se specializovaným softwarem.
62
Příkazy pro práci v síti
Následující příkazy pro práci v síti se používají ke zjištění dostupnosti
vzdáleného počítače, popř. ke zjištění cesty ke vzdálenému počítači.
Příkaz ping
• Ping příkaz se používá pro kontrolu spojení mezi dvěma počítači.
• Pokud použijeme ping příkaz následovaný IP adresou, vysílající počítač
pošle pakety s ICMP požadavkem specifikovanému počítači.
• Pokud je cílový počítač nakonfigurován správně, odpoví zasláním
paketů s ICMP odpovědí.
• Je možné si nastavit počet ICMP paketů, které chceme odeslat. Pokud
se vrátí 100% paketů, jedná se o úspěšný ping a cílový počítač je
dostupný.
Příklad výstupu příkazu ping je uveden na obrázku
Výstup programu ping (zdroj vlastní)
Příkaz traceroute
Dalším příkazem pro hledání a odstranění problémů spojení je traceroute.
• Traceroute ukazuje cestu paketů ze zdrojového počítače k cílovému. To
je realizováno s pomocí time-to-live čitače (TTL). Čítač ukazuje
životnost paketu. Jakmile je čítač nastaven na nulu, paket je zařízením
zahozen. Každé zařízení na cestě, kterým projde paket, zmenší hodnotu
TTL o jedna.
• Paket je poslán s TTL hodnotou 1. Jakmile na cestě k cíli najde první
hop (zařízení, router), paket je vrácen tímto zařízením i s jeho IP
63
adresou a se zprávou o nedoručitelnosti paketu k cílovému počítači.
TTL je zvýšen na 2 a paket je znovu poslán k cíli.
• Proces pokračuje, dokud paket nedosáhne cíle nebo nevyprší čas.
Na následujících obrázcích jsou uvedeny výstupy příkazu traceroute.
Výstup programu traceroute (zdroj vlastní)
Výstup programu traceroute (zdroj vlastní)
• Které diskutované nástroje používají ICMP?
• Jaký čítač používá příkaz traceroute ?
• Které zařízení definuje kolizní doménu (collision domains) a které
zařízení definuje broadcast doménu ?
Služby poskytované sítí
Jak chápat spojení „služby sítě“
1. V širším slova smyslu – zdroje nebo aplikace dostupné v síti.
2. V užším smyslu – konkrétní aplikace typu client/server.
Služby poskytované v lokální síti (obecně)
1. Sdílení zdrojů – sdílení tiskáren a diskového prostoru, multilicence
programů (význam těchto služeb s poklesem cen počítačových
komponent postupně klesá)
2. Sdílení aplikací – např. databáze s centrálním zálohováním,
přístupovými právy a zabezpečeným přenosem dat (tato služba si
udržuje svůj význam)
3. Komunikace – služby internetu - většinou mají smysl až po připojení k
internetu - e-mail, telefonování (Voice over IP), videokonference,
elektronický obchod, styk s bankou, zpravodajství, rozhlas i TV po
internetu (význam multimediálních služeb dále roste)
64
Nároky počítačových sítí se sdílenými zdroji a aplikacemi
1. Nutnost kvalifikované obsluhy – administrátor sítě
2. Větší nároky na zajištění bezpečnosti uložených i přenášených dat
3. Větší nebezpečí úniku informací při napojení na internet
1. Potřebujete ve vaší organizaci sdílet zdroje nebo aplikace?
2. Potřebujete ve vaší organizaci připojení k internetu?
3. Mohou zaměstnanci využívat toto připojení i pro soukromé účely a
myslíte, že je to správné?
Služby typu client/server
Jde o aplikace založené na spolupráci mezi klientskou částí aplikace
umístěnou na počítači uživatele a serverovou částí umístěnou na vzdáleném
serveru v internetu (tyto služby je ale možné provozovat i v lokální síti).
Příklad:
Klient aplikace (například webový prohlížeč) požádá server aplikace
(například program Apache nebo Windows IIS) o data (HTML kód stránky) a
pak data interpretuje uživateli (zobrazí stránku včetně obrázků a odkazů).
Dále se v této kapitole budeme zabývat síťovými službami v aplikačních
vrstvách od 4.vrstvy OSI modelu výše.
Architektura klient-server
• Komunikace probíhá mezi aplikací na straně uživatele (klient) a
aplikací na straně serveru (server).
• Aplikace server běží v paměti a očekává požadavky klientů.
• Tyto požadavky očekává (poslouchá) na svém přiděleném well-known
portu.
• Klient na tento port zasílá svůj požadavek.
• Server požadavek přebírá, a pokud se jedná o spojovanou službu TCP,
vyhradí pro komunikaci jiný port a uvolňuje port, na kterém poslouchá
pro další požadavky.
• Komunikace dále probíhá přes nově přidělený port.
Porty – čísla portů
• Porty se používají k určení aplikace, která využívá vrstvu 4 pro spojení.
• Port funguje jako další adresa (vedle MAC a IP).
65
TCP vs. UDP
TCP/IP používá ve vrstvě 4 (transportní) dva protokoly: TCP a UDP.
•
•
•
•
•
•
•
•
TCP - Transmission Control Protocol
o spojovaná služba, spolehlivá
o posílá tok dat
o více přetečení než UDP (méně efektivní)
UDP - User Datagram Protocol
o nespojovaná služba, nespolehlivá
o posílá datagramy
o rychlejší než TCP
Paket používá buď TCP, nebo UDP protokol, ale ne oba.
Aplikace vybere protokol za uživatele.
TCP/UDP používá 16 bitů, které reprezentují číslo portu (65,536
možností)
0-255 použité pro veřejné služby
256-1023 použité pro aplikace společností
1024- neregulováno
V rozsahu 0-255 jsou pro každou službu definovány tzv. well-known porty
(např. 21 pro FTP, 23 pro telnet, 25 pro SMTP, 53 pro DNS nebo 80 pro
HTTP).
TCP navazuje spojení s počítačem trojitým “potřesením rukou” - three-way
handshake.
Tento princip je ukázán na obrázku.
Navázání TCP spojení (three-way handshake) (zdroj [Šmrha, Rudolf 1994])
66
Šest bitů v TCP hlavičce má důležitý význam při navázání, obsluze a
ukončení spojení:
URG - ukazatel urgence, ACK – potvrzení, PSH - push funkce, RST - reset
požadavek,
SYN - synchronizační požadavek, FIN - značka konce přenosu
Při inicializaci spojení je nejdříve odeslán paket s nastaveným bitem SYN.
Ostatní bity jsou nastaveny na 0. Paket odpovědi má nastaven ACK bit na 1.
Část výpisu well-known portů a přiřazených služeb (zdroj vlastní)
• Se kterou vrstvou OSI modelu souvisí spojovaná služba?
• Která služba je spolehlivější – TCP, nebo UDP?
• Co je to SYN flood útok?
• Co se objeví na obrazovce, pokud se terminálem (telnet) připojíte na
port 80 vzdáleného počítače, pokud na něm běží http server?
Protokoly aplikační vrstvy
Poslední vrstvou modelu je aplikační vrstva. V TCP/IP modelu na této vrstvě
pracuje celá řada protokolů. Jejich postavení vzhledem k ostatním protokolům
nižších vrstev ukazuje obrázek:
67
Přehled protokolů aplikační vrstvy a jejich vztah k protokolům nižších vrstev
(zdroj [Šmrha, Rudolf 1994])
Postavení těchto protokolů vzhledem k vrstvám OSI modelu, popř. TCP/IP
modelu ukazuje obrázek.
Postavení protokolů vzhledem k vrstvám OSI a TCP/IP modelu
68
ARP, RARP protokol
•
•
•
•
Pracuje na úrovni síťové vrstvy.
Převádí MAC adresy na IP adresy a naopak.
Tento protokol využívá protokol BootP.
RARP (Reverse Address Resolution Protocol) vysílá broadcast pakety
se svou MAC adresou vždy po inicializaci síťového zařízení (např. po
zapnutí počítače se síťovou kartou).
• BOOTP server poslouchá na síti a podle své bootp tabulky nalezne
příslušnou MAC adresu a pošle zpět paket s vyplněnou IP adresou.
• ARP (Address Resolution Protocol) protokol naopak mapuje IP adresy
na MAC adresy.
• IP adresa je přidělena buď staticky, tj. dané MAC adrese je vždy
přiřazena stejná IP adresa, nebo je přiřazena dynamicky, tj. je
přidělována z určitého rozsahu IP adres a může se v čase měnit.
Následující obrázky ukazují části konfiguračního souboru serveru DHCPD,
který realizuje BOOTP server (BootP tabulka).
Výpis části konfiguračního souboru serveru DHCPd – dynamické adresy
(zdroj vlastní)
69
Výpis části konfiguračního souboru serveru DHCPd – statické adresy (zdroj
vlastní)
Na dalším obrázku je ukázána část výpisu seznamu dynamicky přidělených
(pronajatých) adres.
Výpis části seznamu dynamicky pronajatých adres
70
DNS protokol
Jméno počítače se skládá z vlastního jména a ze seznamu domén, ve kterých
počítač leží, oddělených tečkami, ve směru od nejnižší k nejvyšší, např.
juno.fek.zcu.cz, gate.gymcheb.cz
DNS - Domain name system
• Převádí jména počítačů na IP adresy a naopak.
• Počítač se dotazuje name serveru na IP adresu počítače, který jsme
zadali jménem.
• Name server buď najde požadované jméno ve svých tabulkách, nebo
pošle požadavek svému nadřízenému name serveru - name resolution
process.
• Pokud získá odpověď, ukládá si ji ve svých pomocných tabulkách.
• Nadřízený name server se dotazuje stejným způsobem až k name
serveru dané domény.
• Určuje mail server pro doménu (poštovní úřad domény).
Obrázek znázorňuje proces vyhledání jména pomocí DNS služby.
Vyhledání IP adresy ke jménu počítače (zdroj [Pužmanová, Šmrha 1999])
71
Na následujícím obrázku je popsán hierarchický strom domén.
Hierarchický systém domén (zdroj [Pužmanová, Šmrha 1999])
Každý DNS server v síti obsahuje konfigurační soubor pro vybranou doménu
s definicemi jmen v dané doméně. Obrázky ukazují části výpisu takových
konfiguračních souborů pro doménu (převod jména na IP adresu) a reverzní
doménu (převod IP adresy na jméno).
Část výpisu konfiguračního souboru DNS domény (zdroj vlastní)
72
Část výpisu konfiguračního souboru reverzní domény (zdroj vlastní)
Seznam nejčastěji používaných služeb
• SMTP - Simple Mail Transfer Protocol - protokol zajišťující příjem a
odeslání pošty
• FTP - File Transfer Protocol - protokol pro přenos vzdálených souborů
• Telnet - Telecommunications Network - síťový virtuální terminál pro
interaktivní přístup ke vzdáleným počítačům
• NFS - Network File System - sdílení vzdálených souborů
• RPC - Remote Procedure Call - volání vzdálených procedur
• TFTP - Trivial File Transfer Protocol - jednoduchý protokol pro přenos
souborů (zavádění OS přes síť)
• BootP -Bootstrap Protocol
• SNMP - Simple Network Management Protocol - protokol umožňující
správu vzdálených aktivních komponent sítě
• NTP - Netwokr Time Protocol - synchronizace času mezi několika
počítači
• Finger - Finger Protocol - zjištění informace o uživatelích právě
pracujících na vzdáleném počítači
• NNTP - Network News Transfer Protocol - přenos zpráv
• ICMP - Internet Control Message Protocol - umožňuje posílat chybové
a řídící zprávy ostatním
• IGMP - Internet Group Management Protocol - skupinová adresace
počítačů na úrovni internetové vrstvy
73
Následující obrázek ukazuje výpis démonů (procesů představujících servery
jednotlivých služeb) v paměti vybraného serveru.
Výpis démonů (serverů) v paměti (zdroj vlastní)
• K čemu slouží DNS?
• Jaké protokoly převádí IP adresu na MAC adresu na úrovni síťové a na
úrovni aplikační?
• K čemu slouží protokol SMTP?
• Jak funguje DNS?
• Který protokol umožňuje přenos souboru ze vzdáleného počítače?
• V prohlížeči jsme zadali URL http://www.fek.zcu.cz. Co znamená http
v uvedeném URL?
• Pokud stránka z předchozího příkladu nebude zobrazena, znamená to
vždy přerušení spojení?
• Do webového prohlížeče jsme zadali následující URL:
ftp://archiv.zcu.cz/2006/index.zip. Jaký protokol používáme, jaký
počítač a jaký port kontaktujeme?
74
Technická realizace sítě LAN
Návrh sítě LAN
Se znalostmi z minulých kapitol musíme síť nejprve rozdělit na podsítě, které
budou odděleny směrovači-routery (obvykle jsou podsítě v jednotlivých
budovách).
Další podrobnosti - topologii sítě a rozmístění aktivních prvků sítě – obvykle
konzultujeme s firmou, která síť bude instalovat. Přesto je ale potřeba mít
alespoň základní představu.
Budování lokální sítě na bázi kroucené dvoulinky
Podsítě dále rozdělíme na oblasti obsluhované jedním přepínačem-switchem
tak, aby délka kabelů nepřesáhla 100m (obvykle 1 patro nebo křídlo budovy)
Pro rozvod klasické sítě na bázi Ethernetu po budově se používá:
STP – Shelded Twisted Pair – stíněná kroucená dvoulinka – odolná proti
rušení
UTP - Unshelded Twisted Pair – nestíněná kroucená dvoulinka - levnější
Kabeláž je zakončena buď zásuvkou ve stěně, nebo přímo v uzlu sítě
konektorem RJ-45.
Standardní zapojení RJ-45 při propojení síťová karta – rozbočovač (nebo
přepínač)
– oranžová
– zelená
– modrá
– hnědá
Křížené zapojení RJ-45 při propojení dvou síťových karet nebo dvou
rozbočovačů
75
V kříženém kabelu dochází k záměně zelených a oranžových párů
Strukturovaná kabeláž
Je to standardní postup, při kterém se kabely UTP nebo STP kategorie 5
(vhodné pro rychlosti 10-1000 Mbit/s) sbíhají od zásuvek ve všech
místnostech v budově do patrových přepínačů a z nich pak další kabely vedou
do centrální místnosti (serverovny nebo rozvodny), kde jsou zakončeny v
propojovacím panelu - patch panelu. Kabeláž tedy tvoří stromovou strukturu:
Patch panel je tvořen dvěma propojovacími poli – do jednoho se sbíhají
kabely z budovy, z druhého odchází kabely do centrálního přepínače. Budou
fungovat pouze zásuvky v místnostech, jejichž kabel je na patch panelu
propojen na přepínač:
76
Budování lokální sítě na bázi bezdrátu
Wireless síť obvykle není tak rychlá a spolehlivá jako klasická drátová síť.
Používá se v budovách, kde není možné natahovat v lištách nebo ve zdech
velké množství kabelů (historické budovy, estetické důvody), nebo jako
doplněk drátové sítě.
Tato síť má podobnou strukturu jako síť strukturované kabeláže, jen jsou
místo přepínačů rozmístěny tzv. přístupové body (Access Point –AP) a
klasické kabely jsou jen mezi AP a centrálním přepínačem, nebo dokonce ani
tam ne (pak musí být v serverovně centrální AP s výkonnější anténou).
Access Point
• Má obvykle s vestavěnou anténou dosah 20-50m.
• Uvnitř budovy na krátkou vzdálenost nevyžaduje přímou viditelnost.
• Dá se použít s externí anténou i na delší vzdálenosti – například na
propojení budov. Zde už však vyžaduje přímou viditelnost dvou AP
navzájem.
• Signál neprojde železobetonovým zdivem – efekt Faradayovy klece.
77
Příklad rozmístění AP na jenom patře ekonomické fakulty v Chebu (zdroj
vlastní)
Power Injector – zařízení, které se vřadí mezi centrální přepínač a přístupový
bod a umožní přenos po UTP kabelu nejen pro datový signál, ale také pro
elektrické napájení. Pak není třeba řešit napájení v místě umístění AP, ale jen
centrálně v serverovně. Je to možné jen pro zařízení s malým odběrem
elektřiny.
78
Technické řešení serverovny
• Je umístěna pokud možno v centru topologie sítě.
• Měla by mít dostatečně dimenzovaný přívod elektrického napětí a větší
množství zásuvek, plánujeme-li více serverů a centrálních aktivních
prvků.
• Místnost by měla být klimatizovaná nebo alespoň dobře větraná.
• Měla by být zabezpečena proti vloupání nebo vniknutí cizích osob.
• Všechna zařízení by měla být napájena přes záložní bateriové zdroje
(UPS).
Správa sítí
Správa sdílených prostředků
Správa lokálních sítí s centrálním serverem spočívá zejména v administraci
uživatelských účtů (kont, accounts) uživatelem s nejvyššími právy administrátorem.
Ten byl dříve většinou zároveň správcem celé sítě. Dnes se již obvykle
odlišují zvlášť správci jednotlivých serverů, nebo dokonce aplikací a zvlášť
správce sítě. Jednotliví správci nemusí pracovat v organizaci na plný úvazek,
ale mohou spravovat aplikace, servery nebo síť externě a na dálku – více
organizací nebo více poboček jedné organizace.
Jednotlivým účtům nebo skupinám účtů se přidělují práva ke sdíleným
prostředkům, které poskytuje server, tedy zejména ke sdílenému diskovému
prostoru a serverovým (centralizovaným) aplikacím.
Moderní serverové operační systémy snižují nebezpečí zneužití
administrátorských práv tím, že například neumožňují správci zjistit heslo
uživatele a prohlížet jeho data nebo poštu. Správce může heslo pouze změnit což uživatel pozná a může žádat o zdůvodnění změny. Většina robustnějších
systémů přidělování práv (v operačních systémech nebo databázích) zavádí
novou funkci – auditor. Ta neumožňuje nijak měnit práva uživatelů, ale je
určena ke kontrole činnosti administrátorů.
V sítích peer-to-peer nejsou žádné uživatelské účty a nepřidělují se práva
uživatelům, ale pouze se sdílené prostředky (tiskárna, disk, aplikace) chrání
heslem. Komu je heslo sděleno, ten může prostředek používat. U disků se
rozlišují dvě úrovně přístupu – pouze čtení, nebo čtení i zápis – každá úroveň
má jiné heslo.
Centralizovaná správa prostředků
Pro přidělování práv uživatelů ke sdíleným prostředkům na serverech sítě je
možné vyhradit speciální server s aplikací, která provádí autentifikaci –
ověření identity uživatele. Při žádosti uživatele o využití prostředku v síti
79
požádá server, na kterém je prostředek uložen, externí autentifikační server o
ověření totožnosti uživatele (autentifikaci) a zda má příslušná práva k
požadovanému prostředku (autorizaci).
Nejrozšířenější aplikací tohoto druhu je autentizační systém Kerberos.
Správa přístupu k internetu
Dříve byl centrální server LAN většinou zároveň bránou k internetu – jeho
sériový port nebo telefonní modem nebo jedna z jeho síťových karet. Proto
bylo možné povolovat přístup k internetu přidělením uživatelských práv k
tomuto portu nebo k internetové aplikaci.
Dnes se přístup k internetu řídí nezávisle na přístupu ke sdíleným
prostředkům serverů. Bránou je obvykle směrovač (router) nebo layer4
switch. Přístup se řeší na routeru výčtem IP adres, které mají povolen přístup
na internet.
Centralizovaná správa přístupů mezi sítěmi
S rozvojem internetových aplikací a zvyšováním rychlostí propojení mezi
sítěmi vznikla potřeba robustnějšího a bezpečnějšího řízení přístupů mezi
jednotlivými segmenty sítě a přístupů do internetu.
K tomuto účelu byla vyvinuta norma IEEE 802.1x (Port-Based Network
Access Control, 2001) - obecný bezpečnostní rámec pro všechny typy LAN,
zahrnující autentizaci uživatelů, integritu zpráv (šifrování) a distribuci klíčů.
802.1x má za cíl blokovat přístup k segmentu lokální sítě pro neoprávněné
uživatele. Je založen na protokolu Extensible Authentication Protocol (EAP),
který byl původně vyvinut pro PPP LCP (Point-to-Point Protocol Link
Control Protocol).
Ověřování provádí přístupový bod segmentu. Pro klasickou síť je to přepínač
nebo router, pro bezdrátovou síť je to Access Point. Ověření lze provést
pomocí seznamu nebo pomocí externího autentizačního systému - serveru
Kerberos nebo RADIUS.
Servery RADIUS (Remote Authentication Dial In User Service) se používají
zejména pro bezdrátové nebo rozsáhlé klasické sítě.
Zálohování dat
• Při zálohování dat na serveru se používají následující techniky.
• Je nutné zálohovat na jinou fyzickou jednotku, než kde jsou uložena
data.
• Pokud není potřeba archivovat data daleko do minulosti, je výhodnější
a hlavně rychlejší použít pro zálohu harddisk než datovou pásku.
• Je potřeba myslet nejen na zálohování dat, ale zároveň i na zálohování
přívodu elektrické energie pomocí záložní baterie – UPS.
80
• Někdy se zálohují (zdvojují) i napájecí zdroje nebo disky (viz dále).
Redundantní zařízení – záložní zařízení navíc
Hot-plug zařízení – zařízení, které lze odpojit, případně vyměnit za chodu
serveru
Zálohování na HW úrovni
Na serverech se často používá automatické zálohování na úrovni hardwaru.
Server je osazen dvěma až třemi identickými hot-plug disky, které tvoří tzv.
RAID pole. Data jsou na ně zapisována speciálním RAID řadičem, a to tak, že
při výpadku jednoho disku jsou data doplněna z ostatních disků a nedojde k
jejich ztrátě. Původně RAID pole vznikla pro urychlení přístupu k disku,
později přibylo zálohování.
RAID 0 – Striping - Řadič rozděluje data do bloků a každý blok je zapsán na
zvláštní disk. Bloky se zapisují na několik disků současně, takže dochází ke
zrychlení zápisu i čtení. Při porušení kteréhokoliv disku dochází ke ztrátě dat
celého pole.
RAID 1 – Mirroring - Řadič zapisuje data vždy současně na dvojici disků a
zrcadlí je. Při poruše jednoho disku se pole rozpojí, ale data zůstanou
zachována.
RAID 0+1 – Mirrored Striping Array - Kombinace předchozích dvou typů,
spojující vlastnosti redundantnosti dat a možnosti paralelního zápisu na více
disků. Toto řešení je ale už dost nákladné s velkými nároky na řadič.
RAID 10 – Striping with mirroring – obměna předchozího řešení, která je při
stejných nákladech rychlejší.
Existuje ještě mnoho dalších řešení RAID polí, ta jsou už však velmi drahá.
Pro zvýšení bezpečnosti dat na serveru obvykle postačí řešení RAID 1 nebo
RAID 10
Vzdálená správa serveru
Pro vzdálené připojení k serveru je možné použít klientský program služby
„Vzdálená plocha“ (Remote Desktop Client, dříve Terminal Services Client).
Klientský program pro Windows verze 95 až XP je možné stáhnout z
některého serveru Windows 2003 Server v lokální síti na následující cestě:
\\&ltnázev_počítače>\Tsclient\Win32\Setup.exe
nebo přímo ze stránek Microsoftu
http://www.microsoft.com/windowsxp/downloads/tools/rdclientdl.mspx .
Serverovou část služby je nutné na serverech 2000 přidat a spustit, na
serverech 2003 je aktivována automaticky. Uživatelé služby musí mít na
serveru 2000 práva Administrators, na serveru 2003 Administrators nebo
Remote Desktop Users.
81
Je také možné použít klienta „Webové připojení ke vzdálené ploše“, který
pracuje pod webovým prohlížečem MS IE s využitím prvků Active-X.
Bezpečnost
Freewarové ochranné programy
Microsoft Baseline Security Analyzer (MBSA) – program, který je schopen
najít na dálku u kteréhokoliv počítače v síti zranitelná místa, například
neprovedené aktualizace, slabá hesla, zbytečně otevřené porty a chyby v
konfiguraci.
Ukázka obrazovky programu MBSA (zdroj vlastní)
Ochranné programy od firmy GFI Computers
Tyto programy jsou placené, cena se pohybuje mezi 10-20 tisíci, ale jejich
užitná hodnota je vysoká.
GFI LANguard Network Security Scanner (N.S.S.)
Skenuje všechny počítače v zadané síti a zjistí chybějící bezpečnostní záplaty,
service packy, otevřená sdílení, otevřené porty, nepoužívané uživatelské účty
a další slabá místa. Umí následně stáhnout a nainstalovat chybějící patche a
service packy OS i aplikací.
GFI LANguard Security Event Log Monitor (S.E.L.M)
Provádí detekci průniků do sítě pomocí kontroly protokolů událostí (event
logs), archivuje a analyzuje protokoly událostí ze všech strojů na síti a v
reálném čase upozorní administrátora e-mailem na útoky a další kritické
události. Detekuje útoky prováděné za použití místních uživatelských účtů.
82
Připojení sítě k internetu
Zařízení pro připojení k Internetu – gateway – brána
Router
Původně se většina komunikace v LAN odehrávala mezi stanicemi a servery
uvnitř sítě. Pro připojení k internetu byl vhodný klasický router (směrovač) s
jedním speciálním WAN portem.
Protože zpočátku byly přípojné linky pomalé, nebyly zde velké požadavky na
rychlost a směrování, proto byl router často realizován softwarově jako
program pod OS Unix/Linux. Směroval provoz mezi dvěma nebo více
síťovými rozhraními, z nichž jedno směřovalo do WAN (internetu).
Firewall
Později vznikly požadavky na bezpečnost stanic uvnitř sítě vůči napadení z
internetu a router byl doplněn systémem překladu adres (NAT). Všechny
stanice LAN se „schovávají“ za jednu adresu hraničního zařízení – firewallu.
Začínají se používat specializovaná zařízení bez klasického OS a směrování
probíhá částečně na úrovni hardwaru.
Layer4 switch
V současné době začíná většina provozu směřovat ven z lokální sítě. Způsobil
to rozvoj služeb internetu, podnikových aplikací client/server provozovaných
mezi pobočkami podniku a také IP telefonie. Jsou tedy daleko větší nároky na
rychlost směrování. Proto se jako koncové zařízení používá layer3 switch,
tedy klasický router na 3.vrstvě s velmi rychlým směrováním paketů
realizovaným převážně hardwarově (podobně jako u rychlých přepínačů).
Přípojné sítě
Páteřní spoje – hlavní spojovací linky internetu. Jde většinou o optické kabely
s propustností v řádu Gbit/s.
Internet Service Provider – ISP – poskytovatel přístupu k internetu.
Sítě poskytovatelů přístupu – jsou tvořeny páteřními spoji a zakončeny uzly,
které slouží k připojování koncových uživatelů nebo jejich sítí.
Poslední míle – spoj, který překlene vzdálenost mezi koncovým uzlem
poskytovatele a bránou sítě uživatele.
Místní smyčka - poslední míle na telefonní lince.
Realizace poslední míle
- po telefonní lince
Vytáčené (komutované) připojení
83
Po místní smyčce prochází data v analogové podobě a musí se převádět
modemem.
Nízká rychlost (max. 56 Kbit/s) a vysoké náklady (platba za dobu připojení)
způsobují, že toto spojení není vhodné pro připojení sítě s více počítači.
POTS – Plain Old Telephone System – klasická telefonní síť
PSTN – Public Switched Telephone Network – veřejná komutovaná telefonní
síť
Uzlem poskytovatele je analogová ústředna –> max. rychlost 33 Kbit/s.
Uzlem poskytovatele je digitální ústředna –> max. rychlost 54 Kbit/s.
ISDN - Integrated Services Digital Network (síť digitálních integrovaných
služeb)
Telekomunikační spoj na bázi přepojování okruhů. Zajišťuje zároveň přenos
telefonních hovorů i dat. Data se přenáší po místní smyčce digitálně.
BR (Basic Rate Access) – 2x B kanál 64 Kbit/s + D kanál 16 Kbit/s – až 128
Kbit/s
PR (Primary Rate Access) – 30x B kanál + D kanál 64 Kbit/s – až 2048 Kbit/s
ISDN se používalo i pro páteřní spoje sdružením několika PR linek.
T1 – PR v USA - 23x B kanál + D kanál 64 Kbit/s = 1544 Kbit/s
E1 – PR v Evropě - 30x B kanál + D kanál 64 Kbit/s = 2048 Kbit/s
Připojení na straně zákazníka vyžaduje speciální ISDN převodník, který
umožní připojení analogových nebo digitálních telefonů a zároveň počítačů.
Problém je, že ISDN se u nás zpoplatňuje stejně jako komutované připojení
za čas připojení, a nikoliv za přenesená data. Za každý použitý B kanál se
zaplatí stejná cena jako za vytáčené spojení a navíc se platí měsíční paušál –
při dlouhodobém připojení sítě vyžaduje ISDN vysoké náklady – téměř se již
nepoužívá.
ADSL – Asymetric Digital Subscriber Line (asymetrická digitální účastnická
přípojka)
Asymetrická varianta xDSL, kdy přenosová kapacita směrem k uživateli je
vyšší (až 8Mbit/s) než od uživatele (až 1 Mbit/s).
S využitím speciálních koncových zařízení se maximálně využívá kapacita
místní smyčky mezi uživatelem a ústřednou, ale dále se nepokračuje telefonní
sítí (digitální ústředny mají již nedostatečnou přenosovou kapacitu), ale
rychlou datovou sítí.
Využívají se pouze frekvence nad hovorovým pásmem – je tedy možné
zároveň telefonovat.
Výhodou je stálá platba (paušál) bez ohledu na skutečnou dobu připojení –
tedy již žádné počítání impulsů a připojení 24h denně.
Nevýhodou je, že paušál se platí, i když linka není využívána.
Někdy je navíc zvlášť zpoplatňován přenos dat, pokud byl v daném měsíci
překročen určitý limit stažených dat (platí se za objem přenesených dat nad
limit).
84
Někteří poskytovatelé navíc používají tzv. FUP – Fair User Policy – omezení
rychlosti zákazníkům, kteří masivně stahují data z internetu, a uvolňují tak
přístupovou kapacitu uzlu poskytovatele pro ostatní zákazníky. Po překročení
určitého limitu (obvykle v řádu GB) je zákazníkovi do konce měsíce snížena
rychlost připojení. Je to na straně zákazníků velmi nepopulární omezení. Se
zvyšováním kapacity uzlů poskytovatelů připojení se ale od uplatňování FUP
postupně upouští.
ADSL je asymetrické a sdílené – tedy jen pro malé sítě – nejvíce do pěti
počítačů.
xDSL se stále vyvíjí. Nové systémy – HDSL, SHDSL, VDSL, M2DSL –
dosahují rychlostí až 100Mbit/s, ale se zvyšováním rychlosti se zkracuje
maximální délka místní smyčky ze 4km až na 500m.
Účastník musí být do 4km od ústředny – ADSL není vhodné pro odlehlá
místa.
Pro podniky jsou vhodnější symetrické varianty – zatím poměrně drahé.
Sdílení místní smyčky
Jednu místní smyčku může sdílet více telekomunikačních operátorů –
Telecomu se platí paušál za smyčku (je jejím vlastníkem), některému
telefonnímu operátorovi za telefonní hovory a poskytovateli internetu za
přístup k internetu. Někdy může dvě nebo všechny tři služby na místní
smyčce nabízet tatáž firma.
Telecom k tomu, aby se dělil o místní smyčku s jinými operátory, musel být
donucen zákonem.
- kabelovou přípojkou
CATV – Community Antenna TV - společná TV anténa
Cable TV – síť kabelové televize – původně určena pouze pro šíření TV
signálu
Tradiční síť byla pouze jednosměrná a neměla dostatečnou šířku pásma musela být zmodernizována.
HFC – Hybrid Fibre Coax – páteřní spoje jsou optické a poslední míle
využívá staré koaxiální Cable TV rozvody, ale na obou stranách poslední míle
musí být speciální modemy.
CMTS – Cable Modem Termination System – na straně uzlu poskytovatele.
CM – Cable Modem – na straně zákazníka pro připojení počítače nebo sítě.
STB – na straně zákazníka pro připojení televizního přijímače.
Spojení je nesymetrické – až 42 Mbit/s k zákazníkovi a 10 Mbit/s zpět do
internetu. Je však sdíleno všemi účastníky v obsluhované lokalitě, proto
skutečná propustnost bývá v řádu stovek Kbit/s. Přenos je pro zajištění
bezpečnosti šifrován.
Technické řešení je normalizováno specifikací DOCSIS – nyní verze 2.0 .
85
Platí se paušál za trvalé připojení, nezpoplatňuje se čas ani objem
přenesených dat.
Ceny jsou obvykle o něco nižší než u ADSL, ale služba je dostupná jen v
hustě osídlených oblastech a je zaměřena zejména na domácnosti.
Kabelová přípojka je sdílená a asymetrická – méně vhodná pro podniky – jen
pro malé sítě do pěti počítačů.
Kabelové připojení je ve světě vedle ADSL nejrozšířenějším způsobem
připojení k internetu, u nás je ale ve hře ještě bezdrátové mikrovlnné spojení
Wi-Fi.
- bezdrátovým připojením
Infračervené
Pouze pro krátké dvoubodové spoje s přímou viditelností, dosah desítky
metrů.
Optické laserové
Pro dvoubodové spoje mezi budovami, dosah stovky metrů, nutná přímá
viditelnost.
Rádiové
Využívá vyšší kmitočty elektromagnetického záření nad rozhlasovými a
televizními pásmy. Komerčně se využívají zejména bezlicenční mikrovlnná
pásma.
WLAN – Wireless LAN – bezdrátové lokální sítě – označované také Wi-Fi
Původně vznikla pouze pro použití uvnitř budov jako alternativa
strukturované kabeláže. Později se začala tato technologie používat s
výkonnými externími anténami i na propojení sítí na vzdálenost až 15 km.
Vyžaduje přímou viditelnost. Umožňuje i připojení mobilních zařízení
(notebook) a jejich pomalý pohyb v prostoru, aniž by se ztratilo spojení.
Pracuje pouze v bezlicenčních pásmech.
U nás má Wi-Fi zcela výjimečné postavení – v době, kdy Telecom otálel s
nasazením služby ADSL a později se snížením její ceny, zaplnila Wi-Fi
mezeru na trhu a významné postavení si udržuje dodnes – v Evropě to nemá
obdobu.
WLAN se řídí specifikací IEEE 802.11
IEEE 802.11b – pásmo 2.4 GHz, max. rychlost 11Mbit/s, reálná rychlost 5-6
Mbit/s
IEEE 802.11g – pásmo 2.4 GHz, max. rychlost 54 Mbit/s, reálná cca 22
Mbit/s
IEEE 802.11a – pásmo 5 GHz, max. rychlost 54 Mbit/s, reálná až 25 Mbit/s
Existují i proprietární řešení některých výrobců s nominální rychlostí až 100
Mbit/s – normu pro tyto rychlosti řeší skupina IEEE 802.11n, ale zatím není
dokončena.
86
IEEE 802.11e – řešení podpory QoS ve WLAN – již se používá
Pro zajištění bezpečnosti se používá 128bitové šifrování WEP, případně
ověření identity na autentizačním a autorizačním serveru RADIUS (podle
IEEE 802.1x).
Nevýhodou je vzájemné rušení jednotlivých poskytovatelů v hustěji
pokrytých oblastech, zejména v centrech větších měst.
WMAN – Wireless MAN – bezdrátové metropolitní sítě – označované také
WiMax
Počítá rovnou s nasazením na větší vzdálenosti, řeší jednak vysokorychlostní
páteřní spoje a jednak i spoje pro poslední míli. Rychlost je až 134Mbit/s s
podmínkou přímé viditelnosti. Používají se pásma 10-66 GHz.
Později přišlo řešení s rychlostí do 70 Mbit/s, které nevyžaduje přímou
viditelnost. Pracuje v licencovaných i volných pásmech 2-11GHz s dosahem
do 40km. Umožňuje připojení mobilních zařízení pohybujících se rychlostí až
150km/h.
K dispozici je mnohem více přenosových kanálů, proto by nemělo docházet k
vzájemnému rušení.
WMAN se řídí specifikací IEEE 802.16, resp. 802.16a až 802.16e.
Technologie na bázi 802.16 u nás zatím nejsou k dispozici.
Mobilní technologie v GSM sítích (sítě pro mobilní telefony)
GPRS – 42-172 Kbit/s (2. generace datových přenosů)
UMTS – 144 Kbit/s až 2 Mbit/s (3. generace)
výhledově HSDPA – až14.4 Mbit/s
Nízké a nestabilní rychlosti – není vhodné pro připojení sítě.
- satelitním připojením
Toto spojení využívá sítě geostacionárních družic.
Protože signál překonává velkou vzdálenost, dochází k nezanedbatelnému
zpoždění signálu (kolem 500ms) – musí se používat upravené TCP méně
citlivé na latenci.
Zpočátku se používalo hybridní řešení – satelitem pouze dopředný kanál,
zpětný kanál se řešil pozemní cestou (vytáčené spojení, ISDN).
DVB-RCS – DVB Return Channel via Satellite – obousměrný přenos přes
satelit.
Dopředný kanál – obvykle 1-10 Mbit/s, max. 55 Mbit/s, zpětný kanál – 0.2-2
Mbit/s.
Výhody – dostupnost i pro odlehlá místa, rozsáhlé pokrytí jediným zařízením
– na rozdíl od pozemní sítě nemá oblast pokrytá satelitem „úzká místa“, vyšší
přenosová kapacita než ADSL, vyšší spolehlivost než kabelové sítě a Wi-Fi.
Nevýhody – zatím vyšší cena provozu i pořízení (satelitní terminál + anténa)
než u ADSL, Wi-Fi a kabelové sítě (ale levnější než optika).
87
- optickým kabelem
Je to nejrychlejší, nejkvalitnější a nejperspektivnější řešení připojení sítě k
internetu. Bohužel ale také nejdražší.
Přenosová kapacita optického kabelu tvořeného svazkem optických vláken je
řádově 10 Tbit/s, tedy asi milionkrát více než současné maximální požadavky
na rychlost připojení
k internetu (10 Mbit/s).
Výhodou je dlouhá životnost, odolnost proti rušení a proti odposlechu, jsou
vhodné i pro větší vzdálenosti.
Pokládání kabelů, instalace a konektorování jsou nákladné (hrubý odhad
1milion Kč na 1km). Proto se zatím optika používá jen u páteřních sítí. Je
však snaha je dovést co nejblíže
k zákazníkům a zbytek řešit co
nejkratší místní smyčkou.
FTTC – Fiber to the Curb – optika na kraj ulice (k obrubníku)
FTTB - Fiber to the Building – optika do budovy
FTTH - Fiber to the Home – optika do rodinného domu
Tento způsob připojení má velkou budoucnost – pravděpodobně postupně
nahradí spojení přes metalické linky a koaxiální kabely. V odlehlejších
oblastech může být nahrazeno satelitním spojením.
Závěr – porovnání způsobů připojení
Broadband – širokopásmové připojení – pojem, jehož význam se mění s
nároky uživatelů – je to takový druh připojení k internetu, který uživatele
neomezuje.
V současné době je za broadband obvykle považováno připojení od 512Kbit/s
pro jednoho uživatele – to je možné splnit pomocí ADSL, Wi-Fi, kabelových
rozvodů, satelitním a optickým spojením.
Pro připojení celé sítě nejsou vhodné agregované spoje (sdílené s více
zákazníky), tedy především klasické ADSL, Wi-Fi s centrální anténou a
kabelové sítě.
Pro připojení sítě jsou vhodné vysokorychlostní xDSL, Wi-Fi spojení „point
to point“ (dvě úzce směrové antény proti sobě), vysokorychlostní satelitní
spojení a zejména optické spojení (ne celý kabel, ale jen vlákno).
88
Ochrana sítě před viry a spamem
Otevřená síť - ochrana pracovních stanic a serverů
Záplatování chyb operačního systému
Ve Windows 98 je potřeba ručně spouštět alespoň 1x týdně volbu
Start/Windows Update , kterou se spustí instalace oprav chyb operačního
systému (tzv. záplaty bezpečnostních děr).
Ve Windows ME, 2000 a XP lze zapnout automatické instalování záplat
volbou Start/Nastavení/Ovládací panely/Automatické aktualizace .
Používání antivirového programu
K dispozici je mnoho placených kvalitních antivirových programů, například
Norton Antivirus, Kasperski antivirus, Avast, AVG, PCcilin. Některé lze po
omezenou dobu nebo pro nekomerční použití užívat i bezplatně.
Antivir je nutné nastavit tak, že se bude automaticky každý den spouštět test
souborů na pevném disku a také aktualizace virové databáze z internetu .
Novinky ze světa antivirové ochrany lze sledovat na adrese:
http://www.viry.cz .
Žebříček nejrozšířenějších virů za posledních 24 hodin:
http://virovyradar.seznam.cz .
Obrana proti spywaru a addwaru
Na vyhledání a deaktivaci špiónského softwaru, který může do internetu
odesílat informace o některých aktivitách na vašem počítači, lze použít
zdarma například program SpyBot. Program zároveň automaticky blokuje
přístup na škodlivé webové stránky. Kontrolu je potřeba spouštět ručně
alespoň 1x týdně.
Proti skrytým programům, které se instalovaly bez vašeho vědomí spolu s
jinými programy
(addware), použijte například program Ad-Aware.
Spouštějte ho ručně alespoň 1x týdně.
Novinky ochrany proti spyware i addware lze sledovat na adrese:
http://www.spyware.cz .
89
Obezřetná práce s elektronickou poštou
Neotvírejte a mažte podezřelou poštu, tedy tu, která je v angličtině, od
neznámých lidí, s podivnými nabídkami...
Používejte antispamový filtr v Outlooku: Nástroje/Pravidla pro
zprávy/Seznam blokovaných uživatelů – zde můžete vytvořit seznam
nežádoucích adres. Další adresu z nově došlé nevyžádané zprávy přidáte v
hlavním menu Outlooku: Zpráva/Blokovat odesílatele .
Pozor na poplašné a falešné zprávy – tzv. hoax. Podezřelé nabídky a výzvy
prověřujte na stránkách http://www.hoax.cz .
Zákaz instalace neprověřených programů
Běžní uživatelé by pokud možno neměli sami instalovat programy. Ve
Windows XP to ani práva běžného uživatele neumožňují. Pokud má uživatel
dostatečná práva, měl by instalovat pouze programy, které již u někoho běží a
nezpůsobily virovou nákazu. Pokud si není jist, měl by se poradit se správcem
sítě nebo se zkušenějšími kolegy. Programy z internetu zdarma většinou
obsahují přinejmenším addware.
Zákaz prohlížení nebezpečných webových stránek
Jde zejména o stránky nabízející snadné zisky a výhry, stránky slibující
zdarma hudbu a programy, které jinde zdarma nejsou, stránky s nástroji pro
hackery a většina stránek s pornografií .
Používání alternativy Internet Exploreru
Tento program je často terčem útoků. I když se podaří vyčistit harddisk od
virů, stačí někdy jen spustit Internet Explorer (IE) a ten může ze sítě stáhnout
viry nové, protože byl tak nastaven ještě v době, kdy byly předchozí viry
aktivní. Najít všechna místa, odkud může IE dostat příkaz ke stažení
škodlivých skriptů nebo souborů, není jednoduché. Existují programy na
ochranu registrů (viz níže), ale někdy je jednodušší přejít na jiný prohlížeč
internetu, který není tak rozšířený, a proto není pro tvůrce virů tak zajímavý.
Známá je Opera nebo Netscape, v poslední době však zejména Mozilla
Firefox. Obsahuje všechny důležité komponenty, dodržuje standardy (na
rozdíl od IE) a má velmi dobrou českou lokalizaci. Při instalaci si přebere
seznam oblíbených stránek i další nastavení z IE, takže není třeba nic znovu
nastavovat. Je zde ovšem nevýhoda, že některé webové stránky jsou
optimalizovány pouze pro IE, například stránky elektronického bankovnictví.
90
Instalace firewallu na stanici
Program typu firewall sleduje komunikaci počítače s internetem, a je-li
správně nastaven, nepovolí žádné přenosy vyvolané zvenčí, může tedy
zamezit útokům na počítač. Ve Windows 2000 a Windows XP je již
jednoduchý firewall integrován v systému. U ostatních verzí Windows je
nutné firewall nainstalovat. Doporučuje se například Kerio Firewall, který je
ve verzi Personal poskytován zdarma.
Pozor! Pokročilejší firewall, jako je Kerio, vás může obtěžovat, protože si
zpočátku nechává každou komunikaci schválit od uživatele. Jeho nastavení je
trochu složitější. Může také znatelně zpomalit počítač, který má málo
operační paměti nebo starší procesor.
Ochrana registrů Windows
Některé viry i programy typu addware upravují záznamy jiných programů v
registrech Windows (zejména Internet Exploreru) tak, aby tyto programy
pracovaly v jejich prospěch – například změní adresu úvodní stránky
internetu. Tomu lze zabránit speciálními nástroji, které hlídají přístup do
registrů. Takový nástroj s názvem TeaTimer je součástí programu Spybot,
který byl již zmíněn výše. Lze jej aktivovat ve Spybotu v sekci Nástroje po
přepnutí do režimu pro pokročilé. Tento nástroj může mírně obtěžovat,
protože si nechává schvalovat zápisy do registrů i při instalaci neškodných
programů. Může také nepatrně zpomalovat počítač.
U serverů umístěných v otevřené síti se provádí ještě další
opatření:
1.
2.
3.
4.
5.
přejmenování, případně i deaktivace účtu administrátora
uzavření portů, které nejsou nezbytné k činnosti serveru
zcela automatické záplatování (bez potvrzování uživatelem)
instalace balíků oprav a inovací – tzv. ServicePack
zákaz používání e-mailu na serveru
91
Uzavřená síť - ochrana ve vstupním bodě sítě
1. firewall na bráně sítě (viz následující oddíl textu)
2. skrytí vnitřní sítě za jednu IP adresu – NAT
3. ochrana SMTP serveru proti zneužití – poskytuje služby jen určitým IP
adresám
4. filtrování pošty – detekce spamu, addwaru a virů
Další bezpečnostní techniky v internetu
- Firewall SOCKS - softwarový firewall ochraňující lokální síť před
neoprávněnými přístupy z internetu. Navíc přináší výhodu v tom, že pro
připojení sítě do internetu postačí pouze jedna IP adresa a není nutný router.
SOCKS pracuje na úrovni IP paketů, podporuje tedy libovolný komunikační
protokol - jedinou podmínkou je, aby klientský program podporoval
komunikaci prostřednictvím SOCKS.
- PROXY pro HTTP a FTP - softwarový firewall ochraňující lokální síť před
neoprávněnými přístupy z internetu. Navíc přináší výhodu v tom, že pro
připojení sítě do internetu postačí pouze jedna IP adresa a není nutný router.
Proxy obvykle zahrnují i funkci cache pro daný protokol. Proxy pracují vždy
na konkrétním komunikačním protokolu. Klientský program musí podporovat
komunikaci prostřednictvím proxy.
- PROXY pro Telnet - princip práce spočívá v tom, že se programem telnet
nejprve spojíme na počítač s proxy, kde se objeví výzva k zadání adresy a
případně portu cílového počítače, kam se chceme ve skutečnosti spojit. Po
zadání tohoto údaje dojde ke spojení s cílovým počítačem a vše probíhá
standardním způsobem.
- RealAudio PROXY - Americká firma RealNetworks (http://www.real.com)
vytvořila softwarovou podporu pro přenos mediálních dat (rozhlas, video...)
po internetu. Nejznámější je klientská část RealAudio Player, který umožňuje
příjem zvuku a videa a obvykle se používá pro poslech rozhlasových stanic.
- Net2Phone PROXY - Proxy pro protokol pro internetovskou telefonii firmy
IDT, kterou podporuje Cesnet. Zde jsou bližší informace.
- Mapovaná spojení - komunikace dvou počítačů po TCP/IP prostřednictvím
serveru, který pomocí tabulky mapovaných spojení nalezne cílový počítač a
spojení naváže a zprostředkovává. Ke spojení není třeba, aby komunikační
program stanice tento princip spojení jakkoliv podporoval.
- Zakázané URL - filtr používaný v Internet Serveru pro zjištění, zda převod
jména daného počítače na číselnou IP adresu není zakázaný - slouží pro
omezení přístupu k některým počítačům v internetu.
- IP filtr - filtr používaný v Internet Serveru pro zjištění, zda je povoleno
spojení s daným cílovým počítačem.
92
- VPN - VPN je způsob, jak dosáhnout pomocí technologie tunelování,
případně šifrování a autentifikace vytvoření privátního spojení po veřejném
médiu. Klasickým příkladem je spojení jednotlivých stanic s firemní
chráněnou sítí přes internet, kdy se data tunelují po IP. Nebo propojení
firemních LAN přes internet místo přes pronajaté linky, což je značná úspora
(nemusí jít tedy jen o internetové technologie WWW apod., ale i o klasický
LAN přístup k souborům na serverech). V podstatě je k tomu zapotřebí
klientský software na straně stanice (VPN klient) a na straně chráněné sítě je
třeba mít VPN gateway. VPN klient je přímo součástí Windows, jako
tunelovací protokol používá PPTP. Použití je jednoduché, stačí si při výrobě
spojení vybrat VPN adapter a zadat IP adresu VPN serveru. Takto to lze
použít na LAN, při použití přes modem je třeba se nejdřív zajistit IP, tj.
klasický dial-up přes providera nebo firemní dial-up server. Tj. v takovém
případě se "vytáčí" dvakrát, nejdřív internet a pak VPN. Ve světě stále více
podporují VPN i provideři, pak stačí jediné vytočení a místo uživ. jména se
zadá jméno@doména, kterou je identifikovaná chráněná síť. To musí být
dohodnuto s providerem. Je třeba zmínit, že jako tunelovací protokol se hojně
používá IPSec, který ovšem windowsovým klientem podporován není. Na
druhou stranu PPTP je multiprotokolové, takže je možné použít i protokol
IPX, což IPSec neumí. V každém případě se tuneluje IP jako takové, takže
transparentně je propuštěno všechno, co projde přes IP, tj. také veškerý
TCP/IP a UDP provoz. Vlastní šifrovací algoritmus lze podobně jako u
S/MIME či SSL zvolit různý a o různé délce klíče.
Slovníček pojmů z oblasti bezpečnosti počítačů:
spyware (špiónský software) – program distribuovaný obvykle zdarma nebo
jako shareware, který kromě své hlavní činnosti, pro kterou si ho uživatel
nainstaloval, odesílá na internet statistická data. Jde například o přehled adres
nejčastěji navštěvovaných webových stránek nebo přehled nainstalovaných
programů. Tato data jsou pak využívána pro cílenou reklamu. Autoři těchto
programů tvrdí, že tak jen lépe naplňují potřeby uživatele a že nejde o
narušení soukromí. Většinou se uživatel o této vlastnosti programu dozví i v
licenčním ujednání (to však většina uživatelů nečte). Problém je v tom, že
hranici narušení soukromí vnímá každý uživatel jinak. Uživatel také nemá
záruku, zda se statistickými daty neodchází do internetu i nějaká osobní
citlivá data. Protože nejde jednoznačně o škodlivé programy, nejsou
považovány za viry a antivirová ochrana je nemusí detekovat.
addware (přidaný software) – program distribuovaný obvykle zdarma, který
například obtěžuje reklamou ve vyskakovacích oknech nebo přenastaví vaši
úvodní stránku internetu. Obecně provádí činnosti, o které uživatel nemá
zájem. Tyto činnosti má však povoleny v licenčním ujednání jako protiváhu
toho, že je poskytován zdarma. Při instalaci s nimi musí uživatel souhlasit
93
(většinou o tom ale ani neví), a proto nelze tento software považovat za virus,
antivir ho nemusí detekovat.
trojský kůň - škodlivý program, který kromě své hlavní činnosti, pro kterou
si ho uživatel nainstaloval, provádí ještě nějakou škodlivou činnost. Může na
internet odesílat citlivá data, například soubory s hesly nebo vstupy z
klávesnice. Může rozesít na různá místa vašeho systému viry, které měl v
sobě uschované (tzv. dropper). Může si viry stáhnout sám z internetu (tzv.
downloader). Napadá registry Windows, aby si zajistil automatické spouštění
sebe sama nebo svých virů při každém startu systému. Často trojský kůň
provádí několik typů záškodnické činnosti najednou a nakonec znatelně
zpomalí nebo zcela ochromí činnost počítače. Trojský kůň je detekován
antivirovými programy.
backdoor (zadní vrátka) – škodlivý program, který kromě své hlavní činnosti,
pro kterou si ho uživatel nainstaloval, umožní autorovi programu nebo
hackerům, kteří program používají, průnik do vašeho systému bez znalosti
přístupových hesel. Někdy takový program ani žádnou jinou činnost než
otevření systému nevykazuje, například když byl rozeset trojským koněm.
Backdoor je detekován antivirem.
hacker – člověk, který s využitím svých nadstandardních znalostí operačního
systému Windows nebo pomocí speciálních programových nástrojů usiluje o
proniknutí do vašeho systému. Zde si pak může například ukládat své soubory
nebo se pokouší najít vaše citlivá data. Jsou ovšem i hackeři, kteří neškodí –
stačí jim jen „dobrý pocit“, že prolomili vaši obranu. Takových je ale velmi
málo.
hoax (falešná zpráva, kachna) – e-mail, který se vás všemožným způsobem
snaží
vyprovokovat k tomu, abyste jeho kopii rozeslali co nejvíce dalším lidem.
Neštítí se vám namluvit, že je potřeba rychle sehnat krev vzácné skupiny pro
nemocné dítě. Nejčastěji se však tyto podvodné zprávy snaží vyvolat paniku
například tvrzením, že se šíří nový virus, proti kterému zatím neexistuje
obrana…
spam – nevyžádaná pošta obsahující nabídku služeb, zboží nebo reklamu.
Odesílatel využívá některých nedokonalostí v mechanismech elektronické
pošty a různých triků, aby dopis obdrželo co nejvíce adresátů. Pokud na
takový dopis odpovíte, potvrdíte jen, že vaše adresa „funguje“, a budete
dostávat ještě více spamů. Často dopis přímo vyzývá, abyste případně napsali,
že o tuto reklamu nemáte zájem. Tím opět jen potvrdíte, že se vaše adresa
používá, a budete dostávat další nabídky...
registry Windows – databáze informací o konfiguraci Windows a dalších
aplikací. Při jejich poškození nemusí Windows správně fungovat nebo se
vůbec nespustí. V registrech je mimo jiné možné nastavit automatické
94
spouštění určitých programů, aniž by o tom uživatel věděl. Toho využívá
většina virů i spyware a addware.
dialer – škodlivý program, který je nebezpečný, jen pokud se na internet
připojujete vytáčeným spojením přes modem. Dokáže přerušit spojení k
internetu a nastavit ho znovu vytočením jiného čísla. To patří obvykle
zahraniční firmě a je zpoplatněno vysokým tarifem. Existují naštěstí
programy, které tomuto přesměrování brání, například OptimAccess Dial,
který je k dispozici zdarma.
Literatura:
Pužmanová, R, Šmrha, P. Propojování sítí pomocí TCP/IP, Kopp 1999, 807232-080-7
Pužmanová, R. Širokopásmový Internet, Computer Press 2004
Přednášky Jiřího Peterky – Počítačové sítě, Katedra softwarového inženýrství,
Matematicko-fyzikální fakulta, UK Praha, k dispozici na internetu:
http://www.earchiv.cz/i_downpredn.php3 (2006)
Šmrha, P. Úvod TCP/IP, ZČU Plzeň 1994
Šmrha, P., Rudolf, V. Internetworking pomocí TCP/IP, Kopp 1994, 8085828-09-X
Internetové odkazy:
www.tcpipguide.com – podrobný průvodce rodinou protokolů TCP/IP
www.ieee802.org – přehled IEEE standardů
www.dsl.cz – nabídky připojení k Internetu, recenze, diskuse, především
xDSL
www.lupa.cz – srovnání různých druhů připojení, články o broadband
Internetu
95
E-learning na základní a střední škole (Úlovec)
Podmínky pro použití sítě při e-learningu
Podmínky a pořizovací náklady
Existuje mnoho variant použití e-learningu. Od nejjednoduššího použití (emailového klienta) až po ucelené LMS (Learning ManagementSystem). Proto
jsou i podmínky pro použití e-learningu velmi rozdílné. Samozřejmostí je
fungující lokální síť. Připojení do internetu není podmínkou, ale dnes je již
samozřejmostí. V dnešní době již každá škola splňuje podmínky pro
nejjednodušší použití e-learningu. Proberme si technologickou náročnost
jednotlivých řešení a finanční náročnost na sklonku roku 2006.
LMS Moodle je zdarma a jeho nároky na hardware jsou malé.
96
Varianta e-learningu
Podmínky
Použité řešení
Disky
Jeden počítač v síti, na
kterém bude nainstalován
operační systém, který
umožňuje sdílení souborů.
Například Novel, Windows
(server nebo 2000, XP,....),
Linux, Mac OS. Pokud
budete zároveň připojovat
více uživatelů, je lepší použít
vyhrazený server. U
některých produktů budete
potřebovat i uživatelské
licence (Novel, Windows).
Pro menší sítě Peer to Peer Obvykle se vejdete do
do deseti PC postačí běžná 20 000Kč.
pracovní stanice s Windows.
E-mail
Libovolné PC zapojené do
internetu, mobilní telefon
Postačí opravdu libovolný
Zdarma, pokud jej opravdu
Zdarma, bývá součástí
počítač s připojením k
budete kupovat, nedávejte za starého PC nebo lze získat
internetu, na kterém lze
něj více než 5 000Kč.
zdarma.
spustit internetový prohlížeč.
Publikační systém
Na straně klienta postačí
libovolný počítač s
internetem.
Na straně serveru postačí
nějaký jednoduchý publikační
systém, který je zdarma.
Například PHP RS nebo
PostNuke.
Také lze použít instalaci
publikačního systému na
server zdarma nebo za
malou úplatu.
Servery
Hostování na serveru
zdarma
Vlastní server
Linux nebo Windows. Výkon
je závislý hlavně na použité
paměti, sběrnici a rychlosti
disků, protože jde o
databázovou aplikaci.
Rychlost procesoru se tak
neprojevuje. Proto se vyplatí
512kB RAM a rychlejší disky,
bohatě postačují SATA.
Skříň by měla být dobře
chlazena.
Lepší je vyhrazený server.
Stačí jeden počítač s
výkonem dimenzovaným
podle OS. Například:
Windows server 2003 ....,
Linux, Novel.
Jeho výkon v tomto nasazení
bude závislý jen na rychlosti
disků a síťového propojení.
Win, Novel
Cenová náročnost HW
Linux - 10 000Kč (můžete je
provozovat na takřka
libovolném starším počítači)
Windows (SATA) 2003
20 000Kč
Cenová náročnost SW
Zdarma, je součástí OS
Linux
Zdarma
Windows server 2003
server+10lic. 19 387Kč
Novel
server+50lic. 10 400Kč
Novel (SATA) - 20 000Kč
Zdarma
Zdarma
Linux - stačí starší stroj
10 000Kč
Zdarma
Windows (libovolné)
20 000Kč
Zdarma (platíte jen OS)
LMS
Na straně klienta postačí
libovolný počítač s
internetem.
Na straně serveru je to
složitější. Můžete si koupit
nebo pronajmout komerční
řešení (eDoceo, Unifor, ...),
nebo sáhnout po řešení
zdarma. Například Moodle.
Všimněte si, že další buňky
jsou stejné jako u
publikačního systému. Jde v
podstatě o technologicky
stejná řešení.
Servery pro Moodle
Hostování na serveru
zdarma
Vlastní server
512kB RAM a rychlejší disky,
bohatě postačují SATA.
Skříň by měla být dobře
chlazena.
Servery pro komerční řešení
(Unifor)
Hostování celého řešení
Vlastní server
1024kB RAM a rychlejší
disky, bohatě postačují
SATA. Skříň by měla být
dobře chlazena.
98
Zdarma
Zdarma
Linux - stačí starší stroj
10 000Kč
Zdarma
Windows (libovolné)
20 000Kč
Zdarma (platíte jen OS)
Nelze zobecnit, ale obvykle
jsou požadavky systému
poměrně velké a vyžadují
klasické servery. Potřeba
paměti stupá s počtem
připojených uživatelů.
Stovky tisíc Kč
Náklady na chod systémů a jeho obnovu
Náklady na používání výše uvedených zařízení se neskládají jen z
pořizovací ceny nebo amortizace. Nezapomeňme na fixní náklady a
náklady na správu. Proto je mnohdy mnohem jednodušší sdružit prostředky
několika škol a používat společné servery nebo hostovat některé služby.
Problémem hostovaného řešení je řádově pomalejší rychlost připojení
k internetu, než je rychlost lokální sítě (například 1Mb/s proti 100Mb/s).
Ideální je využití metropolitní sítě.
Odhadneme jen fixní náklady na elektřinu jednoho trvale běžícího serveru,
protože ostatní nejsou tak podstatné. Průměrná (nikoli špičková) spotřeba
počítače je kolem 100W, u zatíženého serveru můžeme počítat i 200W.
Jeho roční spotřeba je 100W*24h*365 =876000Wh =876kWh. Při ceně
5Kč za 1kWh (dosaďte aktuální cenu pro vaši školu) jde o 4380Kč za rok.
Náklady na správu serveru se liší a jsou velmi špatně oddělitelné od
nákladů na správu celé sítě, a tak je nechám na osobním posouzení
laskavého čtenáře.
Amortizace serveru vychází z jeho předpokládané životnosti. Při malých
nárocích lze předpokládat morální životnost 4 roky, takže roční amortizace
je 1/4 pořizovacích nákladů.
Při nákladech 20 000Kč je to 5 000Kč na rok.Všimněte si, že je to částka
srovnatelná s náklady na energii. Opravdu výkonný školní server
s rychlými zrcadlenými SATA disky a externím diskem na zálohování
pořídíte do 40 000Kč, tj. do 10 000Kč za rok.
Nezapomeňte na náklady za připojení k internetu, protože externí řešení
vyžaduje rychlejší spojení.
Podle velikosti školy a vašich potřeb rozhodněte, které řešení bude
nejvýhodnější.
•
•
•
•
•
Jaké jsou průměrné náklady na jednu pracovní stanici ve vaší škole?
Jaké jsou náklady na provoz vašeho serveru?
Jaké jsou vaše náklady na připojení k internetu?
Kolik by stál nákup LMS systému pro vaši školu?
Kolik by dělaly provozní náklady LMS systému?
99
Konkrétní aplikace ICT ve vzdělávacím procesu
E-learningové prostředí (Úlovec)
LMS a jeho možnosti
E-learning
„E-learning je vzdělávání, které je poskytováno elektronicky, nezbytným
prostředkem je počítač se softwarem a prohlížečem, který umožňuje pracovat
v síti (internet i intranet), součástí je i multimediální platforma založená na
CD-ROM nebo DVD. Primární je užívání počítače, sítě a vizuálního a
interaktivního prostředí, hlavním je zaměření na vzdělávací cíle.“ (Eger,
2004)
LMS
Learning management system - Systém pro správu vašeho učení.
LMS je program na podporu učení. Umožní vám studovat kdykoli a kdekoli.
Bude záležet jen na vašem rozhodnutí. To je často označováno 24/365.
(Jestlipak víte proč?) Jde o didaktický prostředek, takzvaný LMS (learning
management system). Dokáže vám i učiteli pomoci s vaším studiem. Zmíním
teď několik důležitých částí, které vám pomohou studovat.
Získávání studijních materiálů
Vše přehledně na jednom místě (texty, soubory, odkazy).
Plánování studia, plnění úkolů
V kalendáři vám důležité termíny hlásí automaticky a můžete si přidávat i
svoje postupné termíny.
Komunikace s kolegy a tutory
Vzájemnou komunikaci zajišťuje systém interní pošty, chat a fóra.
Odevzdávání úkolů
Jednoduše odevzdáte požadovaný soubor podobně, jako přikládáte soubor k
poště, máte přehled o odevzdaných úkolech a jejich hodnocení.
100
Testy
Testy vám pomohou se sebehodnocením. Uvidíte, zda jste studovali pozorně,
a pokud budete chybovat, také se dozvíte, kde a jak včetně stručného
komentáře.
Možnosti si prakticky ukážeme v dalších kapitolách na LMS Moodle.
• Jaké výhody přináší e-learning na ZŠ a SŠ?
• Jaké klady a zápory má LMS z hlediska žáka a jaké z hlediska učitele?
Přehled LMS
Výběr z lokalizovaných produktů
V praxi je nabídka e-learningových systémů poměrně široká a i v
lokalizovaných produktech si jistě vyberete. Uvádíme alespoň několik
lokalizovaných produktů, které jsou na českém trhu dostupné. Vesměs můžete
volit mezi instalací u vás ve škole a hostováním na cizím serveru.
• Moodle - vynikající e-learningový systém. Nejrozšířenější systém na
světě. Zdarma.
• Unifor - komerční produkt. Dostupný za úplatu.
• King - (Království informační gramotnosti) České školy. Původně
komerční systém. Pouze portálové řešení. Od září 2006 zdarma.
• Microsoft Class Server - komerční produkt orientovaný na platformu
MS. Dostupný za úplatu. V roce 2007 došlo ke změně licenční
politiky. Informace na serveru Microsoftu nejsou k dispozici a
operátorka dotazy „eskaluje“ na vyšší místa. Technologie je založená
na Windows SharePoint Services, které jsou k MS serveru 2003
zdarma.
• eDoceo - komerční produkt. Dostupný za úplatu.
Výběr z dalších produktů
• WebCT
• IBM Lotus LMS (nástupce Lotus Learning Space)
• Blackboard
101
Příklad z praxe
Na Gymnáziu Cheb používáme Unifor i Moodle. Oba mají své výhody i
nevýhody.
Moodle +
Moodle je velmi jednoduchý a rychle se jej naučí každý učitel. Nemá velké
nároky na server a velmi jednoduše se v něm tvoří jednoduché kurzy. Je také
velmi variabilní, tj. může být použit i jako "elektronická třídní kniha". Cena.
Moodle Nevýhodou je nutnost tvorby materiálů on-line, nemožnost tvorby CD s
kurzem a tisku materiálů.
Unifor +
LMS Unifor ve srovnání s LMS Moodle umožňuje navíc přípravu CD s offline verzí studijních materiálů a také tisk těchto materiálů. Také má lépe
propracovanou strukturu práv tvůrců a možnost skládat kurzy z jednotlivých
částí.
Unifor Komplikovanější tvorba jednoduchých kurzů, složitější správa systému.
Nutnost naučit se program pro tvorbu a správu kurzů. Cena.
• Využili byste alespoň někdy možnosti LMS?
• Jaký systém by byl pro vaši školu nejlepší a proč?
102
Počítač a volný čas dětí a mládeže (Úlovec)
Úvod do problematiky
Úvod
Ve volném čase můžete použít počítač k různým činnostem. Nejjednodušším
případem je pouhá možnost přístupu žáků do počítačové učebny školy. Někdy
jde o formu kroužků či klubů s dozorem, v některých školách vykonávají
dozor starší žáci. Jsou i školy, které umožňují svým žákům široký přístup k
internetu bez časového omezení a bez dozoru. Naše škola k nim patří a máme
s tímto přístupem dobré zkušenosti. Praktikujeme tento přístup již mnoho let a
jde to bez problémů.
Shrňme výhody a nevýhody obou přístupů:
Volný přístup
Výhody
Minimální bariéry
Časté návštěvy učebny
Výchova k sebekázni
Omezený přístup
Zajištěna
kontrola
obsahu
Nemožnost
dělat
zakázané činnosti
Škola ovlivňuje náplň
Nevýhody
Není kontrola obsahu
Omezená doba využití
Žáci
mohou
dělat učeben
zakázané činnosti
Finanční náročnost
Není řízena náplň práce Nic žáky nevychovává k
sebekázni
V praxi je nejlepší oba přístupy kombinovat. Také se nám osvědčila instalace
kamerového systému do učeben.
Nadále se budeme zabývat jen organizovanou činností, kterou lze rozdělit na:
• netkluby
• zájmové kroužky
O nich si více řekneme v dalších kapitolách.
• Jak byste zpřístupnili žákům počítače ve vaší škole?
103
Netkluby
O jaké kluby jde?
NetKlub
Pojmem NetKlub označujeme kluby, které ke své práci a vzájemné
komunikaci používají internet.
Jedná se o kluby s různorodou činností, které používají internet ke
komunikaci, informovanosti o výsledcích činnosti a k vyhledávání zdrojů
informací i peněz. Příkladem může být program Klub-net. Jde o trinacionální
program pro kluby při škole, do kterého jsou zapojeny kluby z Česka,
Německa a Polska. V tomto programu je na české straně zapojeno 20 klubů.
Nadace rozvoje občanské společnosti poskytuje nejen finanční podporu
klubům, ale také organizuje jejich setkávání na národní a mezinárodní úrovni.
Kluby v průběhu roku organizují mezinárodní projekty (binacinální nebo
trinacionální) a pracují i na dalších aktivitách.
Příklady z praxe
Na Gymnáziu Cheb pracuje pod vedením Mgr. Alexeje Kokoreva od roku
2003 "Club Sušenky", který navázal na tradici volnočasových aktivit
(studentské divadlo, diskusní klub, čajovna...). Hlavními aktivitami klubu jsou
kromě mezinárodních projektů divadelní soubor, diskusní klub, výlety do
okolí apod. Bližší informace na webu klubu
http://www.gymcheb.cz/club.susenky.
Na Gymnáziu Ostrov pracuje pod vedením Mgr. Veroniky Lanové Německý
klub. Jde o zájmový klub pro žáky, kteří se zajímají o všechno německy
mluvené, psané, natočené a zpívané. Jde o jakési seance lidí, kteří si chtějí
popovídat v cizím jazyce, řešit úkoly, které vyučování nenabízí, a poznávat
německou kulturu. Zařazují proto pravidelně filmy z německy mluvících
zemí, poznávací jednodenní výlety do Německa, rozebírají texty písní. To vše
s internetem i bez něj. Internet je zdrojem informací, ale součástí činnosti jsou
i překlady školních webových stránek, aby byly dostupné i pro německé
partnery. Činnost vyplývá ze zájmů žáků.
• Máte ve svém okolí nějaký NetKlub?
104
Zájmové kroužky
Kroužky jsou obvykle zaměřeny na konkrétní specializovanou činnost.
Obvykle k činnosti používají skupinu programů, popř. jeden program.
Například:
Programování
• Baltík
• Logo (Imagine Logo)
• Basic (už se moc nepoužívá)
• Delphi (nástupce Pascalu)
Grafika (obvykle celá rodina programů)
• ZonerCalisto (výhodná cena)
• CorelDraw (přijatelná cena)
• AdobePhotoshop (drahý)
Matematika
• Cabri
• Geonext
• Derive
Ostatní
• Internetový kroužek (brouzdání)
• Tvorba www stránek
• Základy práce s PC
• Hry
Velmi diskutovaná je problematika her. Na některých školách platí přísný
zákaz hraní her. Na naší škole je tomu také tak. Osobně proti počítačovým
hrám nic nemám a myslím si, že organizované hraní her se stane
plnohodnotným sportem jako dáma nebo šachy. Mnozí z vás jistě vědí, že
dnes již tomu tak v podstatě je. Existují turnaje, sponzoři i profesionální hráči.
Mnozí zase namítnou, že náruživé hraní může vést až k závislosti. Oba tábory
mají pravdu. Jak máme postupovat ve školách? Byl bych pro podporu
strategických her, nejlépe tahových. Šachům se to jistě nevyrovná, ale je to
dobrý prostředek pro rozvíjení strategického myšlení. Takových her je k
dispozici opravdu málo. Některé hry také věrně popisují historickou dobu a
uvádějí mnoho historických informací. Při výběru je potřeba dát velký pozor
na obsah her. Strategické hry nebývají náročné na výkon počítačů a pořízení
takových her nemusí být nákladné. Simulátory
105
šachů a dámy seženete zdarma a na rozvoj strategického myšlení postačí
starší hry, které jsou k dostání za rozumnou cenu nebo jsou přibaleny jako
bonus k časopisům.
Příklady z praxe
ZŠ Jana Ámose Komenského, Karlovy Vary
Na této škole mají v odpoledních hodinách kroužek pro zájemce o Cabri
Geometrii.
DDM Chodov
V DDM Chodov otvírají několik kroužků s tematickým zaměřením na
počítače. V náplni se objevují i počítačové hry:
Počítačové hry
Výuka na PC+ hry
Internet + hry
• Jakou náplň počítačových kroužků nabízí vaše nejbližší okolí?
106
Užití ICT ve speciální pedagogice (Úlovec)
Speciální software
Úvod
Speciální pedagogika
Speciální pedagogika je významná pedagogická disciplína orientovaná na
výchovu, vzdělávání, na pracovní a společenské možnosti a uplatnění
zdravotně a sociálně znevýhodněných osob a jejich co možná největší
integraci do společnosti. (Wikipedia www.wikipedia.cz, 2006)
Použití ICT ve speciální pedagogice je poměrně složitá a různorodá
problematika. Složitost je způsobena tím, že se speciální pedagogika zabývá
mnoha velmi rozdílnými poruchami. Od neslyšících, slabozrakých, tělesně
postižených, až po žáky trpící specifickými poruchami učení (dále jen SPU),
která jsou heterogenní skupinou potíží, jež se projevují při učení.
Vhodné programy, výukové materiály
ICT může efektivně napomoci při odstraňování následků poruch učení. Ve
výsledku umožní lepší zapojení do výuky i běžného života dětem s
mentálním, sluchovým, zrakovým i tělesným postižením. Obzvlášť
multimédia pomáhají těmto dětem zapojit víc receptorů zároveň a v
kombinaci s trojrozměrnými pomůckami můžeme zapojit snad všechny
receptory vnímání.
Na katedrách vysokých škol vznikají počítačová centra na podporu osob s
postižením. Například v Brně na PF MUNI
http://www.ped.muni.cz/wsedu/mu/komplpodp/centrpodpory.htm
K využívání ICT potřebujeme také vhodné programy a další materiály.
Přehled těchto programů najdete na evaluačním webu a také v metodických
materiálech uvedených v dalším textu.
Zaměříme se na běžné školy, kde se často setkáváme se žáky trpícími SPU.
Zde je použití ICT možné ve výuce, ale i mimo ni, kupříkladu při ambulantní
individuální nápravě SPU. Výborných výsledků lze dosáhnout třeba v českém
jazyce, ale i v jiných předmětech. Vždy také záleží na dostupnosti vhodných
programů a prioritách školy.
Například na ZŠ Lidická Bílina nasadili do výuky na prvním stupni běžně
dostupné výukové programy, které zpřístupnili mimo vyučování. Při výuce
používali notebook s dataprojektorem, mimo výuku učebnu IVT. Při srovnání
107
s třídami z minulého roku se největší zlepšení projevilo v českém jazyce. Dle
závěrečného hodnocení to bylo dáno i prioritami školy.
Každá porucha má svá specifika, takže neexistuje obecný návod na použití
ICT. Bude mnohem lepší získat podrobné informace od kolegů zabývajících
se konkrétními poruchami než číst obecná pojednání. Na http://is.e-gram.cz
najdete informační centra (dále jen IC), která se specializují na speciální
pedagogiku, a tamtéž v projektech najdete školy, které již tuto problematiku
řešily a vytvořily mnoho zajímavých materiálů, které jsou k dispozici zdarma.
Mimo jiné byla zmapována použitelnost běžně dostupných programů. Jejich
výsledky vám pomohou orientovat se v nabídce programů a mohou posloužit
jako základ pro váš aktuální výběr. Nezapomeňme, že výsledky velmi rychle
zastarávají a je potřeba doplnit stávající poznatky o aktuální informace. V
další kapitole se společně podíváme alespoň na tři příklady.
• Jaké programy by byly vhodné pro vaši školu?
Příklady využití
Využití ICT při výuce dětí se SPU na I. stupni
Využití ICT při výuce dětí na II. stupni se zaměřením na SPU
Adresa: www.zslidicka.cz/
Organizace: ZŠ Lidická Bílina
Projekty se zabývaly využitím ICT ve výuce na první a druhém stupni ZŠ s
integrovanými dětmi se SPU. V těchto projektech také najdete zajímavé
subjektivní porovnání výsledků nasazení ICT do výuky. Obaprojekty jsou
zaměřeny na využití běžného výukového softwaru a technického vybavení v
mnoha předmětech ZŠ. Autoři také uvádějí konkrétní tematické plány se
zařazením vhodných programů.
108
ICT ve výuce žáků s mentální retardací a lékařskou diagnózou
autismus
Adresa: www.volny.cz/specskoly.cb/page11.html
Organizace: Speciální školy, České Budějovice, Štítného 3
Projekt podrobně mapuje použitelnost výukových programů pro základní
školu praktickou (zvláštní školu). Součástí výsledků tohoto projektu je i
metodická příručka pro učitele žáků uvedených v názvu projektu. Mimo to
zde najdete i výukové prezentace vhodné pro žáky škol tohoto typu. Na
stránkách školy také najdete výsledky mnoha dalších projektů této školy.
Aplikace výukového programu Altíkův slovník do vyučovacího
procesu žáků s kombinovaným postižením
Adresa: www.skolygp.cz
Odkaz školy byl v době vzniku materiálu nedostupný, proto uvádíme i tento:
Adresa: www.petit-os.cz/alt_slov_popis.htm
Organizace: Soukromé speciální školy Gabriely Pelechové, Horní
Poustevna 40, 407 82 Dolní Poustevna
Výsledkem projektu je program Altíkův slovník, což je „multimediální
výukový a vzdělávací program, který slouží jako nástroj pro usnadnění výuky
alternativní a augmentativní komunikace a globální metody čtení“ (neznámý
autor 2006). Je dostupný za manipulační poplatek 150Kč (podzim 2006) na
adrese školy a také na výše uvedené adrese občanského sdružení Petit o.s.
Občanské sdružení Petit také nabízí mnoho dalších výukových titulů s
podobnou problematikou.
109
Český jazyk pro zrakově postižené – výukový počítačový program
se zaměřením na procvičování
Adresa: www.zsi-hlinky.cz
Adresa: www.petit-os.cz/CestZrak_popis.htm
Organizace: Základní škola a mateřská škola pro zrakově postižené,
Kamenomlýnská 1a, Brno 60300
Podobně jako v minulém projektu je i zde výstupem počítačový program
vyvinutý se stejným partnerem. Tentokrát pro zrakově postižené žáky ZŠ. Je
distribuován za stejných podmínek a lze jej také stáhnout ze stránek
občanského sdružení Petit. Na stránkách školy jsem hodnocení ani výsledky
nenalezl.
Upozornění
Podobných projektů najdete jistě více a některé jejich výsledky vám mohou
pomoci v běžné práci. Nesnažme se za každou cenu objevovat již objevené a
po sté padesáté druhé připravovat prezentaci na téma „Měření délky“. Asi vás
moc nepřekvapí, že tato prezentace je ve výše uvedených odkazech na tři
školy dokonce ve dvou provedeních.
• Kde byste hledali potřebné výukové programy a materiály?
110
Tvorba strategických dokumentů školy a její prezentace
Vedení školních žákovských projektů (Úlovec)
O žákovských projektech
Projekt
„Projekt je specifický typ učebního úkolu, ve kterém mají žáci možnost volby
tématu a směru jeho zkoumání, a jehož výsledek je tudíž jen do určité míry
předvídatelný. Je to úkol, který vyžaduje iniciativu, kreativitu a organizační
dovednosti, stejně tak jako převzetí odpovědnosti za řešení problémů
spojených s tématem.“ (Kasíková, 2001).
Další
definice
najdete
na
stránkách
Zdeňky
Kamarádové
(http://sweb.cz/zdenka-projekty, možná ji znáte z publikací pod jménem
Pinkavová)
Žákovský projekt
Žákovským projektem rozumíme takový projekt, jehož řešiteli jsou žáci.
Při vyučování se stále více setkáváme se žákovskými projekty. Projekty jsou
zpestřením běžné výuky nebo pomocí nich může probíhat běžná výuka.
Projekty lze efektivně využít při realizaci průřezových témat ŠVP. Na jejich
realizaci nepotřebujeme ICT, ale my se budeme zabývat jen těmi, kde budou
tyto technologie použity. Podpora projektů z hlediska ICT může být velmi
různorodá. Od nejjednodušších mailových projektů až po nasazení LMS.
Projekty můžeme rozdělit pro naše potřeby podle délky, místa realizace nebo
technologických požadavků.
Rozdělení projektů
Podle délky
• krátkodobé
• střednědobé
• dlouhodobé
Podle místa realizace
• školní
• národní
• nadnárodní
111
Podle technologických požadavků
• se sdíleným prostorem
• mailové
• internetové (www stránky)
• WebQuesty
• využívající publikační systém
• LMS
Technologické požadavky si probereme podrobněji. V závorkách jsou
uvedeny alternativní požadavky, které nejsou nezbytné.
Technologie
Požadavky
na Požadavky
na Možná řešení
straně klienta
straně serveru a
učitele
Sdílený diskový
Libovolný operační
Žádné
Sdílení složky
prostor
systém
www.seznam.cz
WWW prohlížeč Žádné
(mailový
Mail
www.centrum.cz
(mailový klient) ser.)
www.gmail.cz
Znalost
tvorby
WWW
www.webzdarma.cz
WWW stránky
WWW prohlížeč
stránek (WWW
www.domeny.as
server)
Žádné
(možné
kombinovat
s
WebQuest
WWW prohlížeč
www.webquest.cz
technologií
WWW)
www.phprs.cz
www.plone.org
Publikační systém WWW prohlížeč Publikační systém
www.adminhranice.cz
LMS
WWW prohlížeč LMS
www.moodle.cz
Postřehy
Příprava a realizace projektu je časově náročná, a proto doporučuji začít
s menším projektem, třeba s nějakým hotovým WebQuestem. Žákům se
řešení projektů většinou líbí, je to vybočení z mantinelů běžné výuky. Zvažte
sami, jakou hodinovou dotaci můžete na projekty věnovat. Podle našich
zkušeností lze bez problémů realizovat každé pololetí jeden menší projekt.
Projekty lze velmi snadno zařadit do výuky cizích jazyků, kde se často
objevují konverzační témata. Ale i v jiných předmětech lze nalézt mnoho
112
zajímavých námětů. Některá průřezová témata ŠVP k realizaci projektů přímo
svádějí. Jejich podpora z hlediska ICT zatím (jaro 2008) není příliš velká, ale
je to jen otázkou času, kdy bude na internetu dostatek materiálů.
• Jaké projekty jsou vhodné pro začátečníky?
Fáze a činnosti
Fáze a činnosti při řešení projektu
Na projekt se podíváme z hlediska učitele a žáka. Popíšeme fáze a typické
činnosti v těchto fázích. Budeme předpokládat, že si učitel projekt připravuje
sám.
Z hlediska učitele
Příprava projektu
• cíl projektu
• scénář
• časový harmonogram
• hodnocení
• technologické prostředí
Začátek projektu
• motivace žáků
• vysvětlení cíle projektu
• rozdělení rolí
• zadání úkolů pro žáky
Průběh projektu
• aktivizace žáků
• průběžné hodnocení
• kontrola plnění cílů
Ukončení projektu
• prezentace výsledků žáky
• hodnocení projektu učitelem
• závěr
Z hlediska žáka
Začátek projektu
• motivační úvod
• seznámení s cíli projektu
• výběr role
113
• seznámení s úkoly
Průběh projektu
• sběr dat
• zpracování dat
• komunikace s ostatními řešiteli a učitelem
• příprava prezentací
Ukončení projektu
• prezentace výsledků
• hodnocení projektu žáky
• Která fáze bude žáky nejvíc bavit?
Jak na to?
Cíl
Nejprve si uvědomme cíl, kterého má být v průběhu projektu dosaženo. Podle
cíle zvolíme vhodný typ projektu a vybereme si technologii, kterou dobře
ovládáme my i žáci.
Nápad
Nejdůležitější je samozřejmě nápad. Zkuste se zamyslet a najděte alespoň
jeden námět na projekt. Máte vymyšleno? Ano? Tak vám prozradím i druhou
možnost – tou je výběr vhodného existujícího projektu. Je totiž velmi
pravděpodobné, že většinu z námětů, které vás právě teď napadly, už někdo
zpracoval. Nemalou roli hrají i naše technologické možnosti.
Příprava - projektový scénář
Následuje příprava projektu, které je potřeba věnovat velkou pozornost,
protože vám ulehčí realizaci a minimalizuje infarktové situace při řešení
projektu. Připravíte si legendu projektu, motivaci žáků, úkoly, způsoby
hodnocení a časový harmonogram projektu s milníky projektu. Zkrátka
připravíte si projektový scénář. Projektový scénář obsahuje i didaktické
poznámky. V podstatě se podobá přípravě na hodinu. Můžete jej zpracovat v
textovém editoru a strukturovat pomocí stylů nebo pracovat v tabulkách.
Moderní formou zpracování jsou myšlenkové mapy. V odkazech naleznete
link na jednoduchý editor myšlenkových map, který je zdarma. Pokud máte
všechny podklady připravené, můžete se dát do realizace projektu. Pokud
budete využívat podporu ICT, je čas na převod scénáře do konkrétní aplikace
(Moodle, WebQuest, …).
114
Realizace
Samotná realizace projektu je nejzajímavější částí vaší práce a také vás bude
nejvíc bavit. V průběhu práce na projektu nezapomeňte žáky motivovat a
aktivizovat. U dlouhodobějších projektů je dobré kontrolovat a prezentovat i
dílčí výsledky. Tyto kontroly provází i hodnocení.
Prezentace
Projekt vyvrcholí prezentací konečných výsledků žáky a diskuzí. Žáci také
mohou projekt zhodnotit. Na závěr provedete vyhodnocení projektu. Pokud
chcete, můžete aktivitu nebo výsledky projektu převést na klasické hodnocení
a zohlednit při klasifikaci.
• Co bylo při realizaci nejtěžší?
Příklady z praxe
Uvedeme několik příkladů z praxe rozdělených podle použité technologie.
Sdílený diskový prostor
Fyzika kolem nás
Autoři: Mgr. Roman Úlovec, Vítězslav Kubín - Gymnázium Cheb
Adresa: http://www.gymcheb.cz
Se žáky čtvrtého (maturitního) ročníku připravuji ve volitelném předmětu
publikaci o fyzice v našem okolí. Žáci vytvoří skupiny s určenými rolemi. V
průběhu roku mimo jiné připravují listy popisující jednoduché fyzikální jevy,
které vidí kolem sebe. Třeba na ulici, doma, v přírodě. Každý list průběžně
obhajují před spolužáky a na závěr roku vzniká CD a papírová verze složená
z těchto listů.
Mai
Autor: Ing. Zdeněk Vrbata - ISŠT Cheb
Projekt byl zaměřen na výuku cizích jazyků, především měl posílit schopnost
komunikovat. Komunikace probíhala pomocí internetu a elektronické pošty.
Princip projektu je velmi jednoduchý. Z každé země byl určitý počet studentů
rozdělen do skupin, podmínkou byla jejich jazyková vybavenost v příslušném
jazyce. Na tomto základě byla skupině určena osnova.
V případě ISŠT Cheb se jednalo o začátečníky v anglickém jazyce u oborů
kuchař. V projektu se zúčastnili sekce Building Bridges. Témata byla: Getting
115
to know you, What do you do?, What is your home town like?, Free subject
and "Goodbye". Obsah je na internetu www.juromail.com.
Hlavním přínosem pro žáky je praktické používání angličtiny. Na dopis,
který si žáci připravili a odeslali, reagoval určený student z druhé skupiny
samostatně, pouze s dozorem učitele. U žáků se projevila aktivita, které v
normálních hodinách neexistuje. Navíc se žáci připravovali mimo vyučovací
hodiny a na vlastní hodinu již měli připravený text, který jen přepsali a
doplnili na počítači ve škole. Rozšířili si slovní zásobu, když museli reagovat
na slova, která neznali. První texty byly
krátké, ale postupně se žáci rozepisovali. V té době bylo dalším přínosem
používání počítače a práce s elektronickou poštou.
Pro učitele byl přínosem již podíl na projektu. Při komunikaci s ostatními
učiteli měl možnost nahlédnout do jejich prostředí, seznámit se s jejich
přípravou a vedením výuky. Hlavně se poučil při tvorbě projektu.
WWW stránky
Vycházka
Autoři: Mgr. Monika Bartošová, Mgr. Marta Břehovská, Mgr. Libor Bříza,
Mgr. Jana Krejzová, Mgr. Zdeněk Pečenka, Mgr. Pavlína Poledňáková, Mgr.
Hana Vlčková - 1. ZŠ Kraslice
Adresa: http://zs1.kraslice.indos.cz/projekty.htm
Projekt je založen na spolupráci mezi pedagogy základní školy. Propojuje
různé oblasti a učí žáky chápat v souvislostech. Na vycházkách do okolí
Kraslic spojují poznatky zeměpisné, přírodopisné a dějepisné a procvičují
jazykové znalosti (lze vynechat). Na vycházku se nejprve s pomocí ICT
připraví, pak ji absolvují. Po vycházce probíhá zpracování v různých
předmětech a slohových útvarech. Na závěr můžete zařadit překlady do
němčiny a angličtiny.
Na webu jsou zveřejněny jen studijní podklady pro žáky a navazující
informace. Popis trasy, pověsti, informace o rostlinách atd. Zadání žákům
probíhá pomocí jiných prostředků a záleží hlavně na tom, kteří učitelé se
chtějí do realizace projektu zapojit.
Injekční stříkačka
Autor: Mgr. Zdeňka Kamarádová ZŠ Ústavní, Praha 8
Adresa: http://sweb.cz/zdenka-projekty/ukazky.html#strikacka
Žáci základní školy mají za úkol vyrobit nějaký funkční přístroj s použitím
injekční stříkačky, zpracovat jeho dokumentaci včetně vysvětlení fyzikálního
děje a zařazení do souvislostí. Na konci projektu je samozřejmě jejich krátká
prezentace na hodině.
116
Na webu je zveřejněno zadání pro žáky. Na stránkách najdou i motivační
fotografie žáků prezentujících přístroje z minulých let.
Na tomto webu najdete i mnoho dalších zadání a námětů k projektům.
Konkrétně námět Elektrárny - Konference o elektrárnách je jako dělaný pro
zpracování pomocí WebQuestu.
WebQuest
Příklady použití WebQuestu při řešení projektů již byly popsány v kapitole
Praktické využití LMS ve výuce na ZŠ a SŠ.
LMS
Příklady použití LMS při podpoře projektů "Podmínky života" a "Školní
časopis" již byly popsány v kapitole Praktické využití LMS ve výuce na ZŠ
a SŠ.
• Které projekty by bylo možné realizovat ve vaší škole?
Žákovské projekty v rámci školy
Projekty můžeme řešit v rámci jedné skupiny, třídy nebo celé školy. V
prvních dvou případech je organizace poměrně jednoduchá. Nejste závislí na
ostatních učitelích ani na změnách rozvrhu. Projekty v rámci školy jsou
mnohem náročnější a mohou být organizovány například v projektovém
týdnu. Tj. týden má celá škola mimořádný rozvrh a řeší se projekty. Některé
školy tak řeší průřezová témata ŠVP. Tato organizační forma je
nejjednodušší. Z žáků celé školy se sestaví skupiny a ty celý týden řeší
projekty včetně jejich závěrečné prezentace. Existují dvě varianty, jak sestavit
skupiny pro řešení projektů - buď řešit projekty v rámci tříd (vrstevníků),
anebo můžeme sestavovat skupiny napříč ročníky. Oba přístupy mají své
výhody i nevýhody. Podle mého názoru by bylo nejlepší oba přístupy
kombinovat. Kombinace přístupů třeba ob jeden rok je ale velmi náročná na
množství vhodných projektů.
Příklad z praxe
Projektový týden
Autoři: učitelé ZŠ Hanspaulka Mělník
Adresa: http://www.zshanspaulka.cz
117
Na této škole organizují projektový týden pro celou školu. Žáky rozdělí do
skupin podle tříd a na závěr týdne proběhnou „zkoušky“. Náplň je velmi
různorodá. Například prevence závislostí, dopravní výchova, ohrožená
příroda, 1. pomoc, prevence a ochrana člověka za MS atd. Na několik
fotografií z aktivit se můžete podívat sami.
Další příklady jste již prostudovali v předchozích kapitolách.
• Uvažujete o projektovém týdnu ve vaší škole?
Žákovské projekty v rámci ČR a EU
Úvod
Složitější situace nastává, pokud projekt řešíte ve spolupráci se skupinou z
jiné školy nebo z jiného státu. Nejprve je potřeba navázat kontakt s vhodnou
školou. Můžete
1. kontaktovat školy, se kterými máte dlouhodobější spolupráci, a hledat
styčné body. V praxi je to poměrně složité, protože je potřeba splnit
několik požadavků současně:
• najít učitele s obdobným zaměřením, který chce řešit projekty
• najít skupiny, které mohou spolupracovat (stejné vstupní znalosti,
odpovídající věk)
• učitel musí mít kladný vztah k ICT
• vyhledat již běžící vhodný projekt a připojit se k jeho řešení
• připravit projekt a hledat vhodného partnera
K hledání partnera můžete použít portál eTwinning. Portál pracuje v rámci
programu eLearning Tento portál je bohužel určen pro spolupráci škol z 28
různých zemí EU a některých dalších. I tak vám může pomoci najít partnera i
z ČR. Další výhody, třeba prostředí TwinSpace, můžete použít jen v případě,
že vám projekt schválí. Na projektech může spolupracovat i více škol, ale
nemohou být jen z jedné země.
Další postup řešení je shodný s řešením projektů v rámci školy. Navíc vám
přibude koordinace s učitelem na partnerské škole. Pokud vám to situace
dovolí, je vhodné zařadit na konec projektu osobní setkání řešitelů. Pokud
budete pracovat v rámci eTwiningu a váš projekt bude vyhodnocen jako
nejlepší, náklady na setkání vám uhradí EU . Podrobnosti o eTwiningu
najdete v další kapitole.
118
Příklad z praxe
Historie a současnost Ašska
Škola: Základní škola Aš, Kamenná 152, Aš a Volksschule Erkersreuth/SelbPlößberg Grundschule mit Teilhauptschule II , Selb, Německo
Adresa: http://www.kamenka.cz/
Projekt je zaměřen na spolupráci škol, které to k sobě mají opravdu velmi
blízko (7 km). Jejich vzájemné setkávání není sice až takový problém, ale
pomocí ICT je to mnohem pohodlnější a také to přispívá ke vzdělání žáků.
Projekt je určen pro žáky ve věku 10-15 let. Žáci se zabývají zpracováním
daného tématu. Často se potkávají na společných akcích a pracují buď
samostatně, nebo ve skupinách.
V průběhu projektu vznikají různé materiály finalizované na multimediálním
dvojjazyčném DVD s texty, fotografiemi a filmy. Více najdete na stránkách
školy.
• Máte zahraniční partnery schopné zapojit se do projektů?
eTwinning
K čemu slouží?
Jedná se o podpůrný systém v rámci programu eLearning. Slouží, jak je
patrné již z názvu, k párování skupin žáků. Párování neberte doslova, na
projektech může spolupracovat i více škol. Párování není cílem, jen slouží k
realizaci projektů škol z více zemí EU a některých dalších zemí. Pokud
budete chtít eTwinning využít, postupujte následovně:
1. Zaregistrujte se na serveru http://www.etwinning.cz/ .
2. Po přihlášení vyhledejte školy odpovídající vašim představám a pokuste se
s nimi navázat partnerství. Komunikace probíhá vesměs elektronicky.
3. Když se dohodnete na projektu, můžete partnerství zaregistrovat.
4. Po kontrole Národním podpůrným střediskem vám bude udělen Certifikát
eTwinning Label a s ním se můžete nechat vyfotit (oficiální doporučení
zní:"vytisknout a vystavit ve škole"). Mnohem důležitější je, že získáte
přístup do prostředí TwinSpace.
119
TwinSpace
TwinSpace je e-learningové kolaborativní prostředí provozované EU. Umožní
vám efektivní spolupráci, výměnu názorů a dat. K tomu složí následující
nástroje:
• Fórum
• Schránka
• Soubor
• Kalendář
Administrátoři (učitelé ze spolupracujících škol) mají k dispozici nástroj Můj
tým na sledování pro sledování práce žáků. Mimo to mohou měnit spoustu
nastavení, vytvářet strukturu složek, webové stránky, fóra a spravovat archiv.
Na vše je možné přidělovat přístupová práva (prohlížet, přidávat, měnit,
mazat, publikovat). Vybrané části mohou být zpřístupněny veřejnosti (právo
publikovat). Prostředí se neustále zlepšuje. Bohužel není možné uzavřít
partnerství jen mezi školami v ČR. Podrobné materiály najdete na výše
zmiňovaném webu.
Příklad z praxe
Výborné příklady najdete v publikaci o programu eTwinning na stránce:
http://www.etwinning.cz/.
Literatura:
Eger, L. E-learning, evaluace e-learningu + případová studie z projektu
Comenius. Plzeň. ZČU v Plzni, 2004
Kasíková, H.: Kooperativní učení, kooperativní škola, Praha, Portál, 2001
Moodle. Dostupné na www: http://www.moodle.cz
Brdička, B. WebQuest. Dostupné na www:
http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=101970&CAI=2129
120
Tvorba strategických dokumentů školy a její
prezentace
Pravidla pro psaní písemností (Eger)
Úvod
Kapitola je stručně věnována úpravě korespondence.
Pravidla správného vyjadřování v dopise
Zvažte následující:
• Ujasněná celková koncepce dopisu.
• Upřesnění obsahu došlé písemnosti či sdělení, na které budu reagovat.
• Dopisy se snažíme zaměřit na jeden problém (často se odlišné věci
vyřizují v jiných odděleních apod.).
• Píšeme věcně a stručně, v krátkých větách.
• Pozor na jazykovou správnost.
• Píšeme zdvořile, jedná se o společenský styk..
• Stylizujeme jednoznačně.
• Dopis má i psychologický efekt (působíme na příjemce).
Adresa
Právnická osoba: (otevírá se!)
15. základní škola
Mgr. Pavel Malý
Dlouhá 225
350 02 Cheb
Fyzická osoba: (neotevírá se!, je určeno konkrétní osobě)
Mgr. Pavel Malý
15. základní škola
Dlouhá 225
350 02 Cheb
Zásady pro psaní adres:
• Adresa vždy začíná velkým písmenem.
• Všechny údaje se píší v prvním pádě.
• Všechny údaje začínají od levé svislice.
• Používá se jednoduché řádkování bez vynechání řádku.
• Nezvýrazňuje se (tučným ani proložením).
121
• Na konci řádku se kromě tečky za zkratkou nepíší znaménka.
• Údaje na řádku se oddělují čárkou.
• Název firmy (adresát) a dodávací pošty lze napsat velkými písmeny
neproloženě.
• Mezi PSČ a názvem pošty se dělají dvě mezery.
• Adresa se píše čitelně latinkou a bez přepisování.
Městský úřad
Mgr. Jan Pytlík
Kubálkova 67
370 01 CHLEBOVICE
Psaní přepravních údajů:
• Doporučeně, letecky.
• Pouze s velkým počátečním písmenem (nepodtrhává se atd.).
• Nad adresová pole od stejné svislice jako adresa, nejméně + cm nad
horní hranici.
• Na obálce vlevo pod adresou odesílatele.
Odvolací údaje
Je možné použít: Vaše značka, Váš dopis značky, Ze dne, Naše značka,
Vyřizuje, Telefon, Linka, Mobil, Fax, E-mail, Datum, Místo odeslání
Při správném psaní dodržujte zásady:
• Pod předtisk, pod první písmeno.
• Nesmí přesáhnout pod další předtisk, a je-li delší, je možné psát do
dvou i tří řádků.
Psaní nadpisu a oslovení
Nadpis:
• Vynechají se dva řádky.
• Pod odvolací údaje se heslovitě píše obsah dopisu (dříve Věc ).
• Začíná se velkým písmenem a neukončuje se tečkou.
• Zvýrazní se podtržením nebo tučným písmem.
Vyúčtování za měsíc březen 2003
Vyúčtování za měsíc březen 2003
Oslovení:
• Mezi vyjádřením věci a oslovením se vynechají dva řádky.
• Oslovení začíná vždy od levé svislice, za oslovením čárka.
• Vlastní text začíná malým písmenem.
122
• Mezi oslovením a písmenem se vynechává jeden řádek.
• Oslovuje se 5. pádem.
Vážený pane řediteli,
Paní Mgr. Moniko Nováková,
Vážený pane kolego,
Zásady pro psaní dopisu
• Podle obsahu se člení do odstavců.
• Mezi odstavci se vynechává jeden prázdný řádek.
• Odstavce od levé svislice nebo se od ní odrážejí.
• Začátek odstavců je v celém dopise jednotný.
• Text se obvykle skládá z oslovení (někdy), úvodní věty, účelu dopisu,
formulace návrhu či cíle, kterého chceme dosáhnout, zakončení,
pozdravu, razítka a podpisu, přílohy, rozdělovníku.
Pozdrav se považuje za nový odstavec, začíná od levé svislice a od
posledního řádku se odděluje prázdným řádkem. Závěrečný pozdrav může být
i součásti souvětí či zakončení.
Zásady pro razítko: vždy nad vlastnoruční podpis, hranaté do pravé
poloviny 2-3 řádky pod text, kulaté doprostřed pod text.
Zásady pro podpis: při blokové úpravě také od levé svislice. Při odrážení
odstavců je podpis obvykle v pravé polovině papíru. Pod podpis se vypisuje
titul, jméno a příjmení a funkce. Nad vypsaným jménem musí zůstat místo
pro vlastní podpis.
Jsou-li na dopise dva podpisy, je funkčně vyšší pracovník uveden vlevo (jinak
abecedně).
Přílohy a rozdělovník
Přílohy: od levé svislice, pod textem po 2-3 řádcích a zvýrazňují se. Je
možné uvést počet nebo je vyjmenovat.
5 příloh
Účetní kniha
Přehled
Přílohy
Účetní kniha
Přehled
Rozdělovník upozorňuje na to, že kopie dopisu má někdo k dispozici. Píše se
od levé svislice a je možné použít „Na vědomí“ nebo „Kopie“ (je možno
zvýraznit)
123
Strukturovaný životopis
Jinou důležitou písemností je životopis (curriculum vitae). Vzhledem k tomu,
že na internetu je dostatek externích zdrojů k tvorbě životopisu, a to v češtině
i angličtině, neuvádíme v této kapitole informace. Student si otevře
vyhledávač, např. google.com, a dotazem si najde potřebné zdroje sám.
Úkol: najděte si na internetu formulář pro tzv. EU CV či Europass. Jeho
českou, anglickou či jinou jazykovou verzi můžete použít při výuce na vaší
škole při vytváření portfolia žáků či studentů.
Poznámky k elektronické komunikaci
Zejména v oficiální korespondenci prostřednictvím e-mailu je nutné dbát na
formu zpráv.
První rozhodnutí je stejné jako u listové korespondence, koho a jak oslovíme
a jakou formu dopisu volíme (přítel x oficiální sdělení v organizaci).
Při komunikaci mezi známými se na internetu běžně používají zkratky,
vynechávají se oslovení, a dokonce i interpunkce. To je daň za zrychlení
komunikace a něco, co se samozřejmě nelíbí jazykovým odborníkům (a
oprávněně).
Pokud oslovujeme neznámé osoby nebo instituce, píšeme dopis v podobné
formě jako oficiální listový!
Kromě adresy píšeme vždy krátkou informaci o dopise – účelu komunikace =
předmět.
Srozumitelnost komunikace je klíčová - to je potřebné zdůraznit zejména pro
komunikaci v cizím jazyce. Lepší jsou stručné, ale přesné formulace.
Elektronická pošta má samozřejmě řadu odlišností:
• Je možné využít klasických poštovních klientů nebo webového
rozhraní (free-mailové servery velmi rozšířily používání elektronické
pošty).
• Zpráva na adresáta čeká na poštovním serveru nebo je předána
okamžitě, pokud je online.
• Jednou z výhod je možnost připojení různých příloh (pečlivě važte
zvolený formát přílohy).
• Jinou výhodou je archivace a přeposílání zpráv.
• Nevýhodou je možnost napadení a zničení pošty, její nedodání, její
zneužití přeposláním neurčenému či neuvažovanému adresátovi
(outing) aj.
• U firemní komunikace je vhodné využití standardního podpisu, který
software dovoluje připravit (opět zvažte šíři a důležitost sdělovaných
údajů).
124
• Nezapomeňte, že pošta je „dokladovaná“, a to z obou stran. Na došlém
mailu je vidět datum a čas a podobně si odesílatel může nastavit i
žádost o potvrzení čtení atd.
Poznámka: s problematikou může souviset i tzv. elektronický podpis, který
identifikuje a autorizuje sdělení.
Textový editor WORD a práce se šablonou
Psaní dopisů nám může usnadnit textový editor. Díky šabloně „Normal“
(soubor ve Wordu s příponou dot) si můžeme nastavit základní úpravu
dokumentu.
Každý dokument se vytváří podle nějaké šablony, ve Wordu implicitně podle
šablony Normal.
Ta je vlastně vždy otevřena, pokud zadáme ve Wordu příkaz Soubor / Nový,
na kartě „Obecné“ má název „Prázdný dokument“.
Šablona Normal.dot má tedy univerzální použití. (Při otevření se ze šablony
vždy vytvoří kopie a po uložení je to dokument s příponou doc.)
Její nastavení si ovšem můžeme upravit:
V otevřeném normálním souboru zadáme příkaz Formát / Styly a
formátování. Přesuneme-li kurzor nad styl Normální, zobrazí se nám
informace. Stiskneme-li pravé tlačítko myši, můžeme provést změny –
Změnit.
Příklad:
Vybereme si písmo či odstavec, upravíme či nastavíme velikost (můžeme i
jiné parametry) a stiskneme OK.
Pro širší formátování si v otevřeném okně po stisknutí změnit vybereme
formát a otevře se nám nabídka možného formátování v rámci vybraného
stylu v uvedené šabloně.
Zvažte, zda označíte položku „Přidat do šablony“ a stisknete OK.
POZOR:
Kromě textu (úpravy odstavců a stylů) mohou být v šabloně grafické prvky
(logo), můžeme nastavovat i okraje, vlastní panely nástrojů, makra.
Nápad:
Je možné si do šablony připravit symbolem (či tečkami) místo vhodné pro
složení dopisu!
Nápad:
Pro úpravu písemností se také dá použít Zobrazit / Záhlaví a Zápatí. Do
záhlaví např. vkládáme povinná loga projektů ESF a do zápatí kontakty na
naši školu.
125
Úprava dokumentu pomocí stylů
Text, odstavce, znaky můžeme ve Wordu formátovat také pomocí stylů.
Označíme požadované (např. nadpis či odstavec) a ve standardním panelu
vybereme „Styl“. Formátujeme tím, že si vybereme připravený styl z
nabízeného menu.
Nový styl pro rychlou úpravu dokumentu dle našich požadavků vytvoříme
tak, že:
A) zformátujeme odstavec dle našich požadavků a stiskneme tlačítko „Styl“,
potom zapíšeme název vytvářeného stylu.
B) Zadáme příkaz Formát / Styly a formátování, stiskneme „Nový styl…“,
napíšeme název stylu a dále si ho upravíme. Můžeme ho potom přidat do
šablony.
Styl můžeme dále upravovat či odstranit (viz Formát / Styly a formátování).
Nová šablona
Ještě lepším řešením je vytvořit si speciální šablonu pro korespondenci
týkající se grantu, k určité akci atd.
Možný postup tvorby nové šablony:
• Vytvoříme dokument dle našich představ.
• Do míst pro požadované značky vložíme např. tečky nebo XXX.
• Ponecháme jen opakující se text.
• Dokument uložíme jako šablonu: Soubor / Uložit jako – Šablona
dokumentu.
• V panelu se zobrazí stromová struktura Program Files / Microsoft
Office / Šablony.
(Doporučujeme kontrolní tisk)
Pro podrobnější studium doporučujeme manuál k textovému editoru Word či
jinému textovému editoru, který užíváte.
Literatura:
ČSN 01 6910 (Úprava písemností zpracovaných textovými editory)
Rybka, M. Malý, O. Jak komunikovat elektronicky. Praha: Grada, 2002
Úprava písemností. Dostupné na www:
http://fei1.vsb.cz/kat451/studium/studium_soubory/uprava_pisemnosti.doc
Jednoduché kurzy k aplikaci Microsoft Word. Dostupné na www:
http://office.microsoft.com/cs-cz/training/CR100654561029.aspx
126
Tvorba ICT plánu školy, interakce ICT a RVP (Chlebek)
Princip ICT plánu školy
ICT plán je plán průřezový
Jak bylo zmíněno v úvodu kapitoly, ve škole existuje řada plánů. Podle
časového horizontu, na který plánujeme věcné cíle, je rozdělujeme na:
• dlouhodobé - s výhledem na 4 - 10 let, zpravidla se jedná o strategické
plány
• střednědobé - v horizontu 1 - 3 let, zpravidla se jedná o realizační
plány popisující taktiku realizace dílčích strategií
• krátkodobé - v horizontu týdnů až měsíců, zpravidla se jedná o
operativní scénář, tedy souhrn termínovaných úkolů s konkrétní osobní
zodpovědností.
Základní dokument školy – podmínka pro dotaci
Vychází ze ŠVP (RVP). Zde se často objevuje zjednodušená reakce v podobě
neexistence ŠVP. Jde ale o mylný názor. Jestliže přijmeme ICT plán jako
způsob realizace určité vize školy v oblasti ICT a rozvoje na škole, není
možné budoucí vliv ŠVP přehlížet. Rozvoj IT ve škole vytváří platformu pro
ostatní oblasti vzdělávání. To vychází ze základní představy, kdy informatika
a výpočetní technika nejsou cílem vzdělávání, ale prostředkem pro rozvoj
jiných oborů. Dokonce i jako samostatný předmět (gymnázium, ZŠ) musí mít
v obecném pojetí vzdělávání výrazný aplikační charakter. V případě, že tato
představa je, můžeme charakterizovat vizi.
Základní nedostatek je v tom, že vize využití ICT začíná právě u HW a SW.
Naopak, tyto oblasti se řeší až v okamžiku, kdy si plánujeme, jak cílů
dosáhnout a proč. A o tom je ICT plán.
Základní východiska:
• víme, co chceme a proč - nikoli HW a SW, ale koncepci školy,
• víme, co k tomu potřebujeme, popř. požadavky, které se v budoucnu
objeví,
• víme, co již k dispozici máme,
• víme, kolik činí pořizovací náklady na další vybavení alespoň ve dvou
alternativách,
• víme, kde na to vezmeme peníze.
Těchto zjednodušených pět kroků ukazuje, že peníze jsou až na posledním
místě. Jakékoli posunutí této položky výše znamená jistý alibismus v případě,
že něčeho nedosáhneme.
127
Základní struktura ICT plánu
• aktuální stav – analýza
• cílový stav
• způsob dosažení cílového stavu včetně časového rozložení, zdrojů,
implementace, školení, kompetencí apod.
Filosofie standardu služeb ICT
Koncepce financování informačních a komunikačních služeb vznikala v roce
2004. Poprvé stanovila pravidla pro čerpání dotací na základě existence plánu
školy. Do té doby školy dostávaly finanční prostředky na základě pravidel
stanovených z centra. Samostatně byly distribuovány finance na
infrastrukturu, výukový software i školení v oblasti ICT. Školy tak musely
využít finance přísně účelově v dané oblasti, tedy např. více "proškolená"
škola nemohla přesunout finance ze školení na software, resp. infrastrukturu.
Na základě potřebné změny koncepce a zkušeností z prvního období omezení,
dané centrálním řízením, padlo. Školy si však musely předem rozmyslet,
naplánovat, jak budou integrovat ICT do výuky. Tuto svou představu měly
zpracovat ve formě ICT plánu. Na základě tohoto plánu pak požádaly o
účelovou dotaci jednak na investice, jednak na neinvestice. Protože byl ICT
plán novinkou, vydalo MŠMT tzv. standard služeb ICT a stanovilo náležitosti
ICT plánu. Plánování je potřebné i v současné době, kdy nám tvorbu plánu již
nikdo nenařizuje.
Význam standardu ICT
Postupem času se pochopitelně situace mění. V prvních letech realizace nové
koncepce bylo třeba řadě škol a jejich zřizovatelům předložit cílové hodnoty
vybavenosti, protože se objevovaly tendence finanční prostředky využívat
jednostranně. Některým ředitelům pomáhaly tyto "cílové" tabulky přesvědčit
zřizovatele o posílení finančních zdrojů do oblasti ICT.
Tyto ukazatele také pomáhaly školám při zpracování ICT plánu. Když už
měla škola dosáhnout jisté úrovně vybavenosti, pak přemýšlela o efektivním
využití této techniky. ICT plány se rozšiřovaly z pouhých statistických
sumárních tabulek aktuální a cílové vybavenosti na rozsáhlejší dokumenty,
které více a více popisovaly věcný cílový stav využívání ve výuce a
kvantifikované hodnoty vybavenosti, resp. priority byly stanovovány podle
obsahu výuky.
Tato změna myšlení byla zásadní, bohužel ne vždy správně pochopena. V
současné době již většina škol uvažuje racionálně, tedy od pečlivého zvážení
svých možností využití techniky ke stanovení celé strategie. Pokud nejsou
jednoznačně zajištěny podmínky k efektivnímu využívání ICT v dané oblasti
výuky, je někdy lepší se zaměřit na rozvoj jiných oblastí. Nicméně
128
financování služeb ICT ze strany státu je značně podhodnoceno. Dle hrubých
výpočtů by bylo třeba na všechny školy rozpouštět cca 5 mld. Kč ročně. V
této částce by bylo zahrnuto nejen pořizování nových technologií, ale hlavně
kvalitních výukových dat, přístupu k nim. Nemalá část prostředků by byla
určena na udržení provozuschopnosti techniky.
Východiska pro vytvoření ICT plánu
Příprava tvorby ICT plánu
Na základě předchozího textu můžeme popsat proces ICT plánování takto:
Východiska:
• právní předpisy (školský zákon, nařízení vlády o DVPP, …),
• usnesení vlády,
• metodické pokyny (tzv. věcný standard služeb ICT).
Účel:
• systematický přístup k rozvoji informačních a komunikačních služeb
vzhledem ke vnějším a vnitřním podmínkám školy.
Cíle:
• popis aktuálního stavu služeb ICT vzhledem k obsahu výuky,
• stanovení cílových požadavků dle vzdělávacího záměru školy,
• popis procesů směrujících k naplňování cílů,
129
• nastavení kontrolních mechanismů plnění ICT plánu.
Výstupy v ICT plánu:
• identifikační údaje o škole,
• infrastruktura školy (konektivita, LAN, vybavení učeben, kabinetů,
knihovny,...),
• pracovní prostředí žáků a pedagogů (HW, SW, přístup k datům,
bezpečnost, ...),
• ICT kompetence zaměstnanců (pedagogů i nepedagogů),
• informační a bezpečnostní politika školy.
Činnosti:
• popis jednotlivých činností směřujících k naplnění cílů,
• časový harmonogram,
• potřebné lidské a materiální zdroje.
Technická stránka – základní vstupní informace
Architektura školní sítě
Pod tímto termínem si představme mapu, která ukazuje, jak máme ve škole
rozmístěny veškeré informační technologie, včetně zajištění konektivity. Dnes
je již pravděpodobně v každé škole umístěn server. Zde jej budeme chápat
nejdříve jako zařízení hardware neboli fyzicky umístěný počítač. V tuto chvíli
neřešme, jaké operační systémy a aplikace poskytuje.
V druhém kroku si označíme všechny počítačové stanice a další periferní
součásti, které máme k dispozici. Do této mapy zahrneme také technologie,
které fungují pro správu školy. Je to nutné, neboť i ty vytvářejí určitou
síťovou zátěž.
Nyní bychom měli mít zmapováno umístění všech IT ve škole. Začneme řešit,
jak jsou jednotlivé stanice a další prvky propojeny. Nejčastější typy
počítačových sítí najdete na mnoha místech na internetu v uvedených
odkazech, zde se jim věnovat nebudeme.
Velmi důležitý je způsob informačního toku v učebnách. Jde totiž o to, zda
využíváte ve škole zařízení typu HUB (dnes již méně často) nebo SWITCH.
Druhý uvedený poskytuje lépe ošetřenou komunikaci, kdy by nemělo
docházet k tzv. kolizím. Pravděpodobně jej ve škole máte. V případě, že vaše
škola byla součástí projektu Internet do škol, určitě jej využíváte. (Malé školy
z tohoto projektu používaly HUB.)
130
Server
Centrálním bodem této hardwarové sítě je server nebo skupina serverů podle
velikosti školy. V této části se budeme zabývat operačními systémy,
aplikacemi a způsobem jejich instalace.
Server – nejčastější operační systémy jsou Windows Server a Linux. Druhý
uvedený je zpravidla ve školách, které nebyly zahrnuty do projektu Indoš.
Přednosti kteréhokoli z nich se obhajují velmi subjektivně, neboť stabilita
operačních systémů je do velké míry ovlivněna odborností jeho správce a
dostupností podpory ve formě helpdesku, online pomoci nebo dosažitelnosti
outsourcingových služeb.
K serveru budeme nyní přistupovat softwarově. Budeme sledovat, k čemu
slouží.
Nejčastější typy serverů:
• Souborový server – slouží k ukládání dat, zpravidla tak, že každý
registrovaný uživatel má k dispozici omezený datový prostor, ke
kterému má přístup přes svůj účet.
• Internetový server – slouží ke zprostředkování přístupu na internet,
může využívat i jiné aplikace (např. Software602LAN).
• Poštovní server – slouží ke komunikaci prostřednictvím e-mailů.
Uživatelé mají svůj účet daný doménou školy ([email protected]),
přes který do své pošty vstupují. Nejčastěji se ve škole používá
poštovní klient (Outlook), do kterého se pošta stahuje ze serveru.
Modernější způsob umožňuje i vnější přístup přes webové rozhraní,
tzv. exchange. V tom případě je možné využívat e-mailový účet i mimo
síť školy.
Antivirová ochrana je běžnou součástí všech systémů, zde ji nebudeme
uvádět podrobně. Týká se serverů i stanic v síti.
Pracovní stanice využívají jednodušší operační systém, nejčastěji Windows
XP nebo Vista, výjimečně Windows 98(SE) nebo nějakou distribuci Linux
(Open Source).
Programové vybavení
Programy ukazují své využití při výuce a další práci školy. Možná zjistíte, že
vaše škola má velmi slušné portfolio výukových aplikací, které využívá
minimálně. Tato mapa je velmi důležitá, neboť vám umožňuje lépe plánovat
další programové vybavení.
131
Příprava tvorby ICT plánu v příkladech
Popis aktuálního stavu
Abychom mohli kvalifikovaně zpracovat plán, je třeba znát aktuální stav. Z
běžných činností, které se ve škole realizují, je potřeba vypsat jednotlivé ICT
služby a ty potom seskupit do jednotlivých skupin ICT služeb:
Schéma popisuje aktuální stav orientačně. Podrobnější, druhá úroveň
jednotlivých položek je na následujícím obrázku:
132
Popis cílového stavu
Při popisu aktuálního stavu využívání ICT služeb je vhodné se současně
zajímat o požadavky zaměstnanců na požadovaný cílový stav ICT služeb,
např. v následující struktuře:
133
Schéma popisuje ICT služby orientačně. Podrobnější, druhá úroveň
jednotlivých položek je na následujícím obrázku:
Cíle ICT plánu
Další výrazný krok vede k tomu, co ICT plán sleduje. Musí vycházet ze
střednědobého a dlouhodobého plánu školy, který má každý správný ředitel
zpracován. Informační technologie nejsou cílem ale prostředkem, proto by se
v plánu neměly objevit body typu …cílem je zakoupení tří počítačových
stanic…. Správným cílem je určení …cílem je, aby byly zpracovány studijní
materiály v elektronické podobě a studenti k nim následně měli umožněn
přístup. K tomu potřebujeme počítače, vhodně umístěné ve studovně
(knihovně, učebně, na chodbě,…).
Cíle neřeší finanční stránku. Jednak to není záležitost ICT koordinátora, ale
vedoucích pracovníků ve škole, jednak je průběžné sledování finančních
možností velmi svazující.
Popis procesu přechodu od aktuálního k cílovému stavu
Popis přechodu od aktuálního k cílovému stavu je vlastně to nejdůležitější na
celém plánování. Zde se objeví popis variant přechodu k cílovému stavu a
výběr vlastní realizační cesty. Tuto část tedy bude mít každá škola jinak,
protože realizační cestu si volí dle podmínek každá škola svoji.
Na následujícím obrázku najdete alespoň stručný přehled oblastí, na které je
dobré při plánování pamatovat:
134
Schéma popisuje oblasti, které je třeba před volbou vlastní realizační cesty
důkladně promyslet, pouze orientačně. Podrobnější, druhá úroveň uvedených
oblastí je na následujícím obrázku:
ICT a ŠVP
Kromě řady administrativních změn přináší ŠVP posun ve vzdělávání. Dříve
byly stanoveny závazné osnovy přesně popisující témata a jejich rozsah, který
bylo třeba předat prostřednictvím pedagoga žákovi - instruktivní výuka. V
novém způsobu výuky se vychází z klíčových kompetencí, které jsou
potřebné pro život. Ministerstvo stanovuje pro jednotlivé druhy škol
vzdělávací rámce - rámcové vzdělávací programy a každá škola si postaví
vlastní vzdělávací program tak, aby si žáci nejen osvojovali znalosti, ale také
schopnosti a dovednosti na takové úrovni, aby mohli nabyté vědomosti
použít. Od přemíry mnohdy podružných znalostí je výuka směřována k
135
principům a hlavně k metodám výuky - konstruktivní výuka. Právě jejich
osvojením bude žák připraven se učit i po škole.
Přes širokou kritiku ŠVP je třeba si uvědomit, že se jedná především o
zpochybňování způsobu realizace, který vede k určité formálnosti. Filozofie
ŠVP je ve změně myšlení, což je problémové téma k diskusi prakticky vždy.
Skutečnost je taková, že informační a komunikační technologie dostávají díky
těmto změnám novou roli. Jejich začlenění do vzdělávacích metod je totiž
poměrně jednoduché z hlediska systémového pojetí ŠVP. Škola, která by si
dovolila ICT ve výuce odmítat, již dnes nemá šanci, naopak se při přijímání
žáků svým vybavením a využíváním IT ráda pochlubí. Vedle této skutečnosti
stále více pracovníků školy výpočetní techniku a další technologie používá ve
škole i mimo ni a počítačová gramotnost, přes všechna zpochybňování, příliš
nestagnuje. Je to samozřejmě otázka podpory a systémového a koncepčního
vedení vzdělávání ve škole.
Na obrázku jsou znázorněny trendy změn ve výuce.
Při přípravě a tvorbě ICT plánu je nutné vycházet z principu vize školy. To je
celkem běžný přístup, který může působit nepříliš prakticky. Ale dnes se
školy musí zaměřit na výraznou změnu, která je čeká, a to vytvoření (SŠ) a
realizace vlastního Školního vzdělávacího programu (dále ŠVP).
Vzhledem k zákonné aktuálnosti této aktivity je vhodné ICT plán psát tak,
aby již ŠVP v jeho určitém stádiu respektoval. Jestliže totiž vycházíme z
předpokladu, že informační a komunikační technologie jsou prostředkem,
není možné tvořit ŠVP bez nich. Jde o pojem moderní, žádaný školskou
veřejností, s vysokým tvůrčím potenciálem.
136
ICT zde mohou hrát dvě významné role:
• prostředek pro učitele při vlastní tvorbě ŠVP (společné prostředí, kde se
setkávají, diskutují, přijímají a odmítají různé návrhy apod.)
• prostředek pro výuku, kdy je použití IT jednou z hlavních metod práce
Proto je třeba, aby tvůrce ICT plánu a koordinátor ŠVP ve škole byli v
kontaktu a spolupracovali. Z hlediska hledání a stanovení vize školy není
možné řešit tyto aktivity odděleně.
Kontrola realizace ICT plánu
Plány jsou od toho, abychom podle nich řízeně postupovali k naplňování
vytyčených cílů. Současně by však měl plán obsahovat i alternativní cesty
realizace úkolů. Kdy však máme přestoupit na tyto alternativy? Jak poznáme,
že původně zvolená cesta přestává být tou nejlepší? Jedině pravidelnou
kontrolou realizace ICT plánu a to hned od začátku celého realizačního
procesu.
Kontroly ICT plánu můžeme rozdělit na:
Formální - zjišťujeme, jestli ICT plán
• obsahuje všechny náležitosti předepsané pokyny
• má odpovídající formu
• má odpovídající (vhodný) design
Procesní - zjišťujeme, jestli
• byla při tvorbě ICT plánu provedena analýza aktuálního stavu
• jestli jsou cílové požadavky v souladu se strategickým plánem školy
• jestli existuje harmonogram činností se zodpovědností konkrétních
osob
• jestli existují alternativy realizace
Věcná - zjišťujeme, jestli
• je ICT plán reálný (plní se)
• je komplexní (zasahuje-li do všech požadovaných oblastí života školy)
• přináší zkvalitnění práce žáka (učitele, managementu)
• zjednodušuje (usnadňuje) práci
137
Jak sestavit ICT plán - shrnutí
Přístupy ke tvorbě ICT plánu
K sestavení ICT plánu lze přistoupit různými způsoby. Každá škola ho
realizuje jinak. Vždy záleží na vnějších a vnitřních podmínkách školy, na
„firemní kultuře“, na ochotě zapojit se do hlubších a dlouhodobějších změn.
Pro ICT plán jsou stanoveny pouze požadavky na jeho náležitosti. Proto jsou
stávající plány tak různorodé. K jejich sestavování pak pochopitelně školy
přistupují opět velmi různorodě. Přesto se dají přístupy školy s jistou mírou
nepřesnosti seskupit do následujících variant.
Individuální požadavky zdola
Tento přístup je vhodný pro menší školy nebo pro školy, kde informačním a
komunikačním službám nepřikládají ve vzdělávání velký význam, resp. hrají
vedlejší, podpůrnou roli (např. mateřské školy, základní umělecké školy se
zaměřením na klasické obory apod.). Přístup těchto škol lze popsat takto:
Požadavky pedagogů
Pedagogičtí pracovníci vznáší své požadavky na zajištění informačních a
komunikačních služeb podobně jako u jiných didaktických pomůcek.
ICT plán
Školní ICT koordinátor požadavky seřadí do kategorií dle věcného obsahu a
náležitostí standardu ICT a předá ve formě ICT plánu řediteli. Pokud ve škole
není nikdo pověřen touto činností, shromáždí se požadavky u ředitele.
Realizace
Ředitel školy stanoví priority a zahrne zajišťování těchto služeb do ročního,
resp. operativních plánů školy. V průběhu roku jsou pak jednotlivé požadavky
uspokojovány.
Někdy se stane, že se strategie a plánování omezí pouze na sběr požadavků a
jejich „náhodné“ uspokojování. To pak již není plánování rozvoje, ale pouhé
rozdělování financí.
Kooperace předmětových komisí
Tento přístup je vhodný pro školy, v jejichž systému řízení mají silné
postavení předmětové komise. Současně jsou nebo by měly být na těchto
školách běžně využívány informační a komunikační služby jak při výuce, tak
i v její přípravě. Přístup těchto škol lze popsat takto:
138
Statistika vybavenosti školy
Školní ICT koordinátor – metodik připraví statistický přehled vybavení ICT
ve škole a vyzve kolegy k doplnění věcných požadavků.
Věcná analýza potřeb a příležitostí
Na úrovni předmětových komisí jsou na základě potřeb výuky jednotlivých
předmětů, resp. vzdělávacích oblastí sestaveny strukturované požadavky dle
jednotlivých služeb ICT – pro každou předmětovou komisi zvlášť.
ICT plán školy
Školní ICT koordinátor – metodik jednotlivé analýzy a požadavky sjednotí,
prokonzultuje jejich reálnost se správcem školní sítě a připraví pro ředitele
ICT plán školy.
Roční plán školy
Ředitel školy určí dle strategie školy priority a zapracuje je do střednědobého
ročního plánu školy.
Realizace
Ředitel školy stanovuje harmonogram realizace stanovených taktických cílů v
krátkodobých operativních plánech školy podle finančních možností školy.
Na většině škol je ředitel hlavním hybatelem rozvoje školy. Předložený ICT
plán pak bere jako jeden ze základních dokumentů, podle kterého sestavuje
taktické realizační roční plány školy a z nich pak následně krátkodobé
operační plány.
Systematické plánování „shora“
Tento přístup je vhodný pro velké školy nebo pro školy, kde informačním a
komunikačním službám přikládají velmi významnou roli, případně jsou tyto
služby součástí studia. Taková škola pak přistupuje k plánování i realizaci
komplexněji a systematičtěji:
Analýza vnějšího prostředí školy
Ředitel školy za pomoci ICT koordinátora – metodika zpracuje analýzu
vnějšího prostředí školy v oblasti informačních a komunikačních služeb.
Analýza vnitřního prostředí školy
Pedagogové ve škole zpracují analýzu vnitřního prostředí školy v oblasti
informačních a komunikačních služeb.
139
Evaluace strategie školy
Ředitel školy pak na základě předložených analytických materiálů provede
evaluaci strategie školy a stanoví strategické pilíře ICT plánu.
ICT plán školy
ICT koordinátor – metodik zpracuje konečnou verzi ICT plánu školy.
Realizace
Ředitel školy zapracovává dílčí úkoly harmonogramu realizace ICT plánu do
krátkodobých operativních plánů školy.
Proto je třeba, aby tvůrce ICT plánu a koordinátor ŠVP ve škole byli v
kontaktu a spolupracovali. Z hlediska hledání a stanovení vize školy není
možné řešit tyto aktivity odděleně.
Cíle ICT plánu
Další výrazný krok vede k tomu, co ICT plán sleduje. Musí vycházet ze
střednědobého a dlouhodobého plánu školy, který má každý správný ředitel
zpracován. Informační technologie nejsou cílem, ale prostředkem, proto by
se v plánu neměly objevit body typu …cílem je zakoupení tří počítačových
stanic… Správným cílem je určení …cílem je, aby byly zpracovány studijní
materiály v elektronické podobě a aby měli studenti následně k těmto
materiálům umožněn přístup. K tomu potřebujeme počítače, vhodně umístěné
ve studovně (knihovně, učebně, na chodbě…).
Cíle neřeší finanční stránku. Jednak to není záležitost ICT koordinátora, ale
vedoucích pracovníků ve škole, jednak je průběžné sledování finančních
možností velmi svazující.
Proto je třeba, aby tvůrce ICT plánu a koordinátor ŠVP ve škole
byli v kontaktu a spolupracovali. Z hlediska hledání a stanovení
vize školy není možné řešit tyto aktivity odděleně.
140
Informační systém školy, webová prezentace školy (Brož,
Chlebek)
Informační systémy ve škole (Brož)
Na našem trhu existuje několik více či méně komplexních systémů pro
administrativu školy zahrnující evidenci osobních a klasifikačních dat žáků,
dat zaměstnanců, evidenci majetku, tvorbu rozvrhu a suplování. V minulosti
si školy z této nabídky pořídily některé programy. V současné době lze
pozorovat snahy nadřízených orgánů po jisté unifikaci ve školách spadajících
do jejich působnosti. Ze strany úředníků je tato snaha celkem pochopitelná,
protože realizace jim jednoznačně usnadní sběr dat z podřízených škol. Co
s těmito daty ale budou dělat, opravdu nevím. Zato se mi na druhé straně zdá,
že realizace tohoto záměru bude znamenat poměrně značné ztráty
vynaložených investic, zejména pokud jde o čas věnovaný zaškolování
uživatelů. Soudě ze zkušeností naší školy, konečně se blížíme stavu, kdy více
než 90% učitelů bude v námi používaném systému zvládat rutinní činnosti.
Dosažení tohoto stavu však představuje mnoho let postupného zaškolování,
přesvědčování o výhodách, objevování nových možností. Nejvyšší čas ke
změně systému a k novému kolu zaškolování, objevování a přesvědčování.
Rozvrh
Naše škola již po několik let úspěšně používá k tvorbě rozvrhu a suplování
program autora RNDr. Červeného ze Slovenské republiky. Již několikrát
přišly nabídky na jiné rozvrhové programy. Nejvíce času jsme věnovali
rozboru varianty přechodu na rozvrh, který je součástí systému Bakaláři.
Bakaláře totiž již více než deset let využíváme pro evidenci žáků a jejich
klasifikaci. Zástupce ředitele, v jehož náplni činnosti je tvorba rozvrhu, zatím
(i na základě mého doporučení) setrvává u „svého“ programu. Je pravda, že
přechod na „bakalářský” rozvrh by jistě přinesl významná pozitiva, zejména
návaznost přípravných prací pro rozvrh s podklady pro oprávnění ke
klasifikaci, pravděpodobně také malou finanční úsporu. Na druhé straně však
jsou také jasná negativa, zejména jiná filosofie samotné tvorby rozvrhu, jiné
ovládání. Obecně si myslím, že pokud program svými funkcemi vyhovuje
požadavkům uživatele, navíc pokud uživatel již strávil mnoho hodin při
zkoumání, co a jak v programu udělat, a je s ním spokojen, není žádný
rozumný důvod měnit program za jiný. Pravděpodobně se mnou nebudou
všichni souhlasit, sám znám několik lidí, kteří pro tutéž činnost neustále
zkoušejí nové programy (nebo alespoň jejich nové verze). Nejsem přesvědčen
o tom, že se jedná o rozumné nakládání s finančními prostředky a s časem,
kterého máme všichni stále nedostatek.
141
Evidence
Jak jsem již zmínil, používáme již více než deset let systém Bakaláři. Začínali
jsme v době verze 5.0, tedy verze dosovské. Původně byly v elektronické
evidenci zahrnuty jen čtyři třídy, jejichž třídní učitelé projevili o věc zájem.
Jednalo se samozřejmě o ty kolegy, jejichž rukopis se na blanketech
vysvědčení příliš nevyjímal. Postupně přibývaly další třídy, až po zhruba
čtyřech letech vydalo vedení školy rozhodnutí, že všechny třídy budou mít
počítačovou evidenci, která bude v souladu s (klasickým) třídním výkazem.
Veškerá evidence tedy byla vedena dvojmo – papírově i elektronicky. Tisk
vysvědčení byl a ve skutečnosti u nás stále ještě je záležitostí dobrovolnou –
tedy zájemci mohou blankety stále vyplňovat ručně. V současné době, po
odchodu několika starších kolegů do důchodu, již nikdo v naší škole
vysvědčení ručně nepíše.
V posledních dvou letech, po dlouhých a vyčerpávajících debatách s vedením
školy i s některými kolegy, škola přešla výhradně na elektronickou podobu
evidence. Prozatímní zkušenosti jsou pozitivní, což neznamená, že nejsou
žádné potíže. Zejména na začátku školního roku a na konci prvního pololetí
potřebují méně zdatní uživatelé významnou pomoc. Na druhé straně si
vzpomínám, že v těchto obdobích jsem také často chodil pro radu, jak vyplnit
tu či onu kolonku v třídním výkazu. Většina učitelů naší školy však běžné
administrativní činnosti, jako je změna některých osobních údajů, vytvoření
seznamu žáků či zápis pololetní klasifikace, zvládá zcela samostatně. Jiné je
to samozřejmě s úkony, které provádějí jednou za několik let (například zápis
nových žáků). To však není žádné překvapení a pravděpodobně to ani nemá
žádné řešení. Obzvláště když od minulého zápisu nových žáků vidí učitel o
dvě verze novější program s přepracovanými obrazovkami a jinak
uspořádaným menu.
Školní webová prezentace (Chlebek)
Definovat školní web není jednoduché. Je to dáno vývojem tvorby webových
stránek obecně a současnou školskou legislativou, která nařizuje některé
formy poskytování informací. Je zřejmé, že weby zde mohou hrát významnou
roli.
Pokud bychom chtěli školní web nějak definovat, je nutné se zaměřit na tři
oblasti:
• informační web,
• vzdělávací web,
• komunikační web.
142
Informační web
Soubor www stránek, které předkládají informace o životě školy, umožňují
přístup k informacím, které vyžaduje legislativa, které školu představují jako
instituci.
Informace o studiu – zde se prezentují informace o možnostech studia,
přijímacím řízení, učebních dokumentech apod. Záleží na druhu a typu školy,
v souvislosti s rozvojem RVP a následnou povinností tvorby ŠVP jde o velmi
důležitou oblast. Také se zde mohou objevit výsledky studentských nebo
učitelských prací. Škola může formou fotogalerie představit interiér i exteriér
školy, doprovodné podmínky školního života (jídelna, studentské zázemí
apod.).
Vzdělávací web
Datový sklad materiálů, odkazů a dalších zdrojů, které umožňují žákům a
studentům školy více rozvíjet své studijní schopnosti. Školní web může být za
tímto účelem doplněn o další serverovou aplikaci, nejčastěji o publikační
nebo e-learningové prostředí. Tato část může být pro veřejnost skryta pod
přihlašovacími údaji, což je logické, neboť veškeré učitelské a studentské
výstupy mohou podléhat autorskému právu. V případě, že škola realizuje i
vzdělávání dospělých, je možné tento web využít pro kombinovanou formu
studia a distanční vzdělávání.
Komunikační web
Možnost zpětné vazby veřejnosti směrem ke škole - minimálně formou emailové pošty. Škola může využít i jiných možností, například diskusní fórum
nebo chat. Je důležité si uvědomit, že tyto komunikační prostředky jsou
poměrně citlivé. U žáků a studentů může docházet i ke zneužití. Vhodné je
například umístění online formuláře na stránkách školy, který stačí vyplnit a
odeslat. Doručen bývá zpravidla do nastavené e-mailové pošty.
Technologické řešení školních webů
Hlavní roli u školních webů hraje obsah. Technologické zpracování veřejnost
příliš nezajímá, škola se mu ale musí věnovat.
Nejjednodušším způsobem publikování na internetu je využití statických
stránek. Jde o poměrně jednoduchou strukturu, celkem levnou, s nutností
pravidelné aktualizace. Většina škol s takovým webem začínala, i dnes jich na
internetu najdeme poměrně hodně. Jejich výhodou je zpravidla hezký,
zajímavý a lákavý design, který by ale neměl mít větší význam než obsah.
Publikační weby – jde o dynamické stránky, které jsou zpravidla postaveny
na tzv. objektově orientovaném programování (OOP) a využití serverové
databáze. Tyto systémy umožňují dobrou komunikaci, širší možnost při
143
zapojení celé školy do publikování informací, nabízí datová skladiště,
možnosti různých odkazů, reklamních ploch pro případné sponzory školy
apod. Jsou zpravidla rozděleny na dvě části:
• veřejnou, která je viditelná veřejnosti přes prohlížeč
• neveřejnou – redakční, která je určena pouze registrovaným autorům
příspěvků a článků
Využít publikační weby je nejčastěji možné dvěma způsoby:
• Vytvořit (naprogramovat) si vlastní web, což vyžaduje dobré znalosti,
personálně odborné zajištění a znalost prostředí.
• Využít již hotové publikační systémy (phpRS, Drupal, Joomla,
WordPress, …), které jsou zpravidla k dispozici zdarma. Vyžadují
pouze technologické vyřešení vlastních instalací, designérské
záležitosti apod. K těmto systémům existují kvalitní webové podpory,
které mohou pomoci při řešení různých problémů.
Dnes je celosvětová internetová síť zahlcena weby, které jsou zpracovány
amatérsky a s chybami. To síť více zatěžuje, proto vzniklo mezinárodní hnutí
W3C za čistý, tzv. validní kód webových stránek. Respektování těchto
pravidel by mělo být základním ukazatelem dobrého technického zpracování
webu školy.
Kde najít další informace?
Dnes existuje mnoho článků na téma kvalitní a smysluplné weby. Je mnoho
lidí, kteří se touto problematikou zabývají systematicky s cílem udržet
standard dobře zpracovaného webu na určité úrovni. Vynikajícím projektem
v této oblasti je kniha Ondřeje Neumajera Budujeme školní web, Computer
Press, 2005.
Dále zde uvádím několik odkazů, které podobnou problematiku řeší:
Školní weby:
• Ondřej Neumajer (Neumajer.cz) – autor Ondřej Neumajer
• Chytrák Tim (ChytrakTim.cz) – autor Petr Chlebek
• Publikování na Internetu (JSI.cz) – Jednota školských informatiků
(garant SIPVZ)
• Česká škola (CeskaSkola.cz) – publikování článků, různí autoři
Obecná problematika webů:
U následujících webů je uveden pouze název, neboť není možné garantovat
platnost adres po vydání publikace.
• Sova v síti – autor Marek Prokop
• Jak psát web – autor Dušan Janovský
• Tvorba webu – autor Šimon Grimmich
144
• Typografie – Jaroslav Polakovič
• Pixylophonie – autor Petr Staníček
• Tvorba webů – autor Roman Žďárek
Několik článků o publikačních systémech
Zde je uvedeno několik článků o publikačních systémech, které je možné pro
tvorbu školních stránek použít. Cílem tohoto studijního materiálu není naučit
vás tyto systémy instalovat, ale získat dostatečný přehled o jejich možnostech.
V článcích zpravidla najdete odkazy na autorské weby těchto systémů.
Vzhledem k nereálnosti garance za platnou adresu publikačních webů do
budoucna jsou uvedeny pouze názvy článků. Najdete je přes vyhledávače,
stejně jako řadu dalších. Uvedený přehled pouze poukazuje na skutečnost, že
zdroje informací o dané problematice existují.
• Vyzkoušejte si konečně pořádný redakční systém zdarma!
• Vynikající redakční web phpRS.
• Publikování v prostředí WordPress.
• Publikační systém Drupal.
• TiddlyWiki.
• Školní web v roce 2006.
• Školní web – stále aktuální téma.
Náležitosti školního webu - autoevaluační asistent
Jedná se o zcela novou službu, kterou autor Ondřej Neumajer nabízí na svém
webu zdarma. Máte zde dvě možnosti, jak si ověřit správnost stránek vaší
školy:
• pomocí offline dokumentu (ve formátu PDF), který je na webu ke
stažení
• pomocí online dotazníku, kde budete reagovat na výzvy průvodce
Autoevaluační asistent je pokračováním knihy stejného autora Budujeme
školní web (Computer Press 2005, recenze – viz Chytrák Tim). Jde o zcela
výjimečný počin, který je třeba vnímat jako službu pro autora webu, nikoli
jako obecné hodnocení školních stránek.
Proto doporučuji nejdříve pročtení informací na webu autora a dále recenzi,
která popisuje první zkušenosti. Hodnocení webu vaší školy je založeno na
práci s tímto materiálem, proto mu věnujte pozornost.
145
Zkušenost (uživatelská, administrátorská i technická)
Škola, na které autor vyučuje, používá pro prezentaci školy publikační web na
platformě phpRS.
Výhody:
• web je stabilní a nevyžaduje výrazné technické zásahy,
• umožňuje publikovat více autorům bez nutnosti používat jazyk HTML,
• strukturou jde o modulový systém, který je snadno administrovatelný,
• stojí na produktech Open Source a má solidní podporu v české
lokalizaci,
• může respektovat kritéria W3C,
• existuje řada designových šablon,
• systém je mezi institucemi velmi rozšířen.
146
Nevýhody:
• web si svojí strukturou říká o časté publikování,
• je nutné zajistit přístupnou administraci a technickou podporu webu,
nejlépe vlastními silami (nikoli outsourcing),
• publikující autoři musí být proškoleni nebo průběžně proškolováni,
• je nutné používat služby serveru s databází MySQL a PHP podporou
(možnost řešení garantovaným hostingem),
• častější kontrola validity (W3C), která může být narušena vlastním
publikováním.
Literatura:
Dobryweb.cz. Dostupné na www: http://www.dobryweb.cz/
Cytrak Tim. Dostupné na www: http://www.chytraktim.com/
Neumajer, O. Vytváříme školní web. Dostupné na www:
http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/
Metodický pokyn ICT plán školy. Dostupné na www: http://www.egram.cz/documents/mp_27_419_2004-55.htm
147
Základy řízení projektů od návrhu až po evaluaci
(Eger, Úlovec)
Základy řízení projektu
Projekt a logický rámec projektu
Co je to projekt?
Projekt je návrh či plán.
Splnění cílů a úkolů projektu vede k realizaci výsledků (produktů, služeb
atd.), a to ve stanoveném plánu, v určeném období a se stanovenými zdroji a
prostředky.
POZOR! Návrh bez jasně definovaných cílů, výsledků, produktů není
projektem.
Milton (2003):
Projekty jsou svého druhu jedinečné úkoly, které vznikají, když je třeba něco
udělat.
Autor uvádí následující typické znaky:
• trojrozměrný cíl, tzn. věcné provedení, časový plán a rozpočtové
náklady,
• jedinečnost, provádí se jednou, je dočasný a pracuje na něm jiná
skupina lidí,
• zdroje, projekty jsou realizovány pomocí lidských a materiálních
zdrojů.
Alternativně dle Vašák (2004):
Projekt pro nás představuje časově a věcně vymezený sled činností spolu se
stanoveným rozpočtem. Sled činností přitom zahrnuje ty, které jsou spojené s
prvními myšlenkami na řešení nějakého problému či využití příležitosti až po
ty, jejichž náplní je ověřit dosažení požadované změny.
POZOR! V případě realizace projektu v grantovém schématu je nutné si
předem pročíst zadávací dokumentaci! Zejména otázka nositele,
spoluúčasti a finanční část jsou klíčovými. (Nápovědou může být i hodnoticí
systém projektu.)
Požadavky na projekty (design)
Dnes jsou tyto požadavky často dány zadavatelem (např. zákazník, vlastní
organizace, ministerstva, grantové agentury, EU). Jedná se o popis projektu,
výsledky, zdroje financování, popis předkladatele a jeho kapacit atd. Popis a
souhlasy partnerů.
Můžeme ovšem podat i projekt, kdy připravujeme realizaci akce či žádáme o
podporu organizace a struktura není předem dána příručkou, formuláři atd. I
148
zde je potom dobré dodržovat obecně doporučenou osnovu, kterou nám
ukazuje i tzv. struktura předběžné žádosti.
Cíle a výsledky projektu závisí na prostředcích.
(též zdrojích - lidských, finančních, materiálních, časových ...)
Projekt musí popisovat:
• východiska a cíle projektu (projekty EU dbají i na společenské cíle),
• umístění (region, cílová skupina),
• dílčí cíle, vazby mezi nimi,
• metodiku a odůvodnění jejího výběru,
• plán akce a trvání projektu,
• rozpočet projektu (pro celý projekt a detailně pro první rok) + zdroje
financování,
• produkty a výsledky (odhadovaný dopad na cílovou skupinu),
• diseminaci a účinky (též výstupy, multiplikační efekt, udržitelnost),
• popis žadatele a partnerů.
Nejčastější nedostatky projektů:
• navrhované výsledky nebo produkty neodpovídají potřebám,
• potřeba projektu není reálná,
• nedostatečné zohlednění širších vývojových trendů v oboru,
• nebere v úvahu současný stav,
• malá pozornost je věnována kooperaci,
• činnosti se nevztahují k zadání projektu,
• nedostatek zkušeností x reference.
Různé role v projektu:
Organizace může být obvykle předkladatelem, koordinátorem a
partnerem (též hodnotitelem aj.).
Roli předkladatele a koordinátora často plní jeden subjekt.
Koordinátor je odpovědný za obsah, administraci a řízení projektu.
Zajišťuje styk s partnery a poskytovatelem finančních prostředků.
Fáze přípravy projektu:
• Projekt je dobré připravovat dříve (otázka idey, projednání spolupráce,
shromáždění relevantních informací aj.).
• Vyhodnocení vstupní analýzy a vstupních jednání, shrnutí myšlenek.
• Doporučuje se vypracovat předběžný návrh projektu a teprve potom
(dílčí evaluace) realizovat plnou verzi projektu.
• Po předběžné fázi se podrobněji dopracovávají aktivity a časový plán a
hlavně rozpočet projektu.
• Projekt by měl mít pro partnery konkrétní přínos, musíme vymezit role
partnerů.
149
• Schematicky se projekt zobrazuje v logickém rámci projektu.
• Musíme také připravit evaluaci projektu, jak bude provedena?
• Podkladové materiály, požadované přílohy, smlouvy, zavazující
dopisy.
• Přehledné shrnutí projektu.
Logický rámec (metoda logického rámce)
Logický rámec projektu je základem pro řízení projektu, umožňuje
identifikovat a analyzovat problémy a současně definovat cíle a stanovit
konkrétní aktivity při jejich řešení. Metoda logického rámce ověřuje projekt z
hlediska vhodnosti a přiměřenosti pro řešení daného problému a dále z
hlediska
proveditelnosti
a
trvalé
udržitelnosti
projektu.
Uplatnění metodiky logického rámce je důležité ve fázi přípravy projektu a
současně je klíčovým nástrojem pro implementaci a hodnocení projektu.
Logický rámec tvoří základ pro přípravu jednotlivých aktivit a rozvoj
monitorovacího
systému.
Logický rámec je připravován spolu s vlastním projektem na základě principu
partnerství za účasti všech zúčastněných skupin osob, obcí a institucí, které
budou projekt realizovat nebo na které bude mít projekt nějaký vliv.
Vašák (2004):
Jestliže tedy můžeme stanovit datum zahájení i ukončení, určit hmatatelné
výstupy a vymezit rozpočet, nabízí se nám jedinečná možnost využití
zvláštního souboru metod a nástrojů řízení vyvinutých právě pro tento druh
úloh.
Jednou z metod, jak přehledně zmapovat naše záměry, naše očekávání a
uvést je do souladu s konkrétními výstupy a činnostmi při realizaci
projektu, je metoda logického rámce. Je to postup, s jehož pomocí jsme
schopni stručně, přehledně a srozumitelně popsat projekt na velmi malém
prostoru. Tímto prostorem je pouhý list papíru, tzv. formulář logického
rámce.
NÁMĚT: vhodný logický rámec i s otázkami najdete ve Wordu či v Excelu
ke stažení na www, hledejte např. v Gogole.cz!
POZOR: Uplatnění metodiky logického rámce je důležité nejen ve fázi
přípravy programu či projektu, ale je klíčovým nástrojem i pro jeho
implementaci a hodnocení.
Logický rámec je nástroj pro plánování, realizaci i vyhodnocení projektu.
Logický rámec obsahuje jasné stanovení :
• čeho můžeme (chceme) dosáhnout (výstupy),
• důležité výsledky, které očekáváme (účel),
• jaké předpoklady musíme splnit.
150
Logický rámec se skládá ze čtyř sloupců, které vyjadřují:
• vertikální logiku projektu,
• objektivně ověřitelné ukazatele,
• zdroje (informací) k ověření,
• rizika/předpoklady, které podmiňují dosažení výsledků a cílů projektu.
1. Cíl – obecnější PROČ
Cíl vyššího stupně, k jehož dosažení je projekt jen jednou z předběžných
podmínek.
2. Účel – PROČ
Čeho hodláme projektem dosáhnout, „opravdový či zásadní“ motiv a vliv
projektu.
3. Výstupy – CO
Specifické výstupy dosažené řízením jednotlivých částí. Co se skutečně
zrealizovalo.
4. Aktivity - JAK
Činnosti patřící k jednotlivým výstupům, které mají být vykonány spolu se
zdroji, jež musí být dostupné pro vytvoření těchto výstupů.
Vertikální logika projektu
Vertikální logika projektu je vztahem příčina-důsledek mezi aktivitami a cíli
na rozdílných úrovních. Každá úroveň by měla vést logicky k úrovni, která je
o jeden stupeň výše. Údaje z tohoto sloupce, jako jsou cíl, účel,výstupy a
aktivity projektu, se uvádějí i v projektové fiši.
Horizontální logika projektu
Je konkretizací a specifikací položek z prvního sloupce logického rámce.
151
Pozornost je nutné věnovat:
• aktivitám projektu
Ke každému výstupu stanovíme 2 až 4 aktivity projektu, jež podle nás
povedou k jeho dosažení. Tyto uvedeme do čtvrtého řádku prvního sloupce.
Uvádějí se pouze ty aktivity, které mají být financovány či spolufinancovány
v rámci tohoto projektu. Veškeré aktivity musí mít přímou vazbu na
jednotlivé výstupy
• objektivně ověřitelným ukazatelům
Řídit lze jen to, co lze měřit. Proto se ve druhém sloupci logického rámce
uvádějí objektivně ověřitelné ukazatele hlavního cíle, účelu projektu a jeho
výstupů. Ukazatele vytvářejí základ pro měření efektivity a účelnosti
projektu.
Ukazatele projektu se vztahují ke shora definovaným vstupům, výstupům,
účelu a dopadům. Aby bylo možné monitorovat realizaci projektu a hodnotit
jeho efektivnost a účinnost, je nutné předem definovat systém vhodných
ukazatelů, aby o nich mohly být zjišťovány vhodné údaje.
• zdrojům a informacím k ověření
Ve třetím sloupci logického rámce by měly být uvedeny možné zdroje
informací k ověření průběhu a výsledků realizace projektu (kde jsou tyto
informace uloženy, jaké existují metody k jejich získání atp.).
• časovému rámci
Ve čtvrtém řádku se v rámci zdrojů k ověření mohou uvést časové údaje k
realizaci a ukončení jednotlivých aktivit. Doporučujeme zde neuvádět
konkrétní data, ale měsíce projektu, pokud to zadání nestanoví jinak. Uvažte,
že na začátku je obvykle problém s administrativou, smlouvou a financemi a
na konci opět potřebujete čas pro administrativní ukončení a evaluaci
projektu.
• rizikům
Čtvrtý sloupec logického rámce je určen pro stručný popis rizik, která mohou
ovlivnit průběh realizace projektu a dosažení hlavního cíle. Je dobré uvedení
rizik nepodcenit.
152
Logický rámec – projekt : (název)
Název programu:
(název)
Předkladatel projektu: (název)
Celkové náklady projektu (cena):
Celkové způsobilé výdaje (cena):
1. Sloupec
Intervenční( popis projektu)
3. Sloupec
Zdroje informací k ověření
4. Sloupec
Vnější předpoklady /Rizika
Hlavní cíl
Důvod realizace
Hlavní cíl daného opatření
v programovém dodatku
Účel projektu
Změna, kterou chceme
dosáhnout projektem
Jaké jsou specifické cíle,
kterých chce projekt
dosáhnout
2. Sloupec
Objektivně ověřitelné
ukazatele
Měřitelné indikátory na úrovni
cílů (počet, délka, obsah....)
Způsoby, kterými lze měřit
splnění cíle.
Měřitelné indikátory na úrovni Kde se dají získat informace o objektivně Nezbytné vnější podmínky pro dosažení
dopadů a výsledků – konkrétní ověřitelných ukazatelích
hlavního cíle mimo naši odpovědnost (zájem o
hodnoty jednotlivých cílů
(monitorovací zprávy, statistiky obce,
danou aktivitu, volné pracovní síly)
projektu (počet, délka,
vlastní projekt)
obsah....) Způsoby, kterými lze
měřit splnění účelu.
Výstupy projektu
Nezbytné k naplnění účelu
projektu
Co bude konkrétním
výstupem projektu (co se
postaví, opraví, nakoupí,
zrealizuje)
Čeho bude dosaženo
Aktivity projektu
Kde se dají získat informace o objektivně
ověřitelných ukazatelích
(výzkum, monitorovací zprávy, statistiky
aj.).
Měřitelné indikátory na úrovni
výstupů nezbytné pro
zabezpečení účelu (počet,
délka, obsah....)
Způsoby, kterými lze měřit
dosažení výstupů.
Výčet měřitelných vstupů
Ke každému výstupu
Jednotlivé činnosti, které jsou nezbytných pro zabezpečení
aktivit projektu (finanční
předmětem předkládaného
zdroje,
dokumentace,
projektu (logická a časová
povolení,
materiál, energie....)
posloupnost)
Jaký
typ
zdrojů
projekt
Jak bude projekt realizován
vyžaduje.
Kde se dají získat informace o objektivně Předpoklady a rizika na úrovni výstupů
ověřitelných ukazatelích
podmiňující dosažení účelu (průběh realizace,
(monitorovací zprávy, statistiky obce,
finanční zdroje, dodavatel)
vlastní projekt)
Časový rámec aktivit
Ke každé aktivitě se uvede časový údaj,
kdy daná aktivita bude zrealizována.
Předpoklady a rizika na úrovni vstupů
(zajištění fin. zdrojů,popř. vybrání kvalitního
dodavatele..)
Předběžné podmínky
Aktivity, harmonogram, rozpočet, řízení a monitorování
Aktivity
Každý projekt se skládá z hlavních aktivit, ale o tom jste se již dočetli v
disciplíně Dokumenty 4. Provázejí vás celým projektem a bez nich by projekt
nešlo realizovat. Každou aktivitu lze krátce a srozumitelně popsat a také u ní
můžeme vyčíslit náklady. Náklady na aktivity jsou základem pro sestavení
rozpočtu. Aktivity také mají logickou posloupnost, která je vyjádřena v
harmonogramu projektu. V dalším textu si prakticky tuto problematiku
projdeme. Jako modelovou situaci předpokládejme, že v rámci projektu
budeme školit na PC skupinu uživatelů. Rozsah školení a další podrobnosti
nebudeme uvádět.
Popis aktivity
Aktivitu je potřeba srozumitelně popsat a podrobně určit součásti aktivity.
Typickými aktivitami našeho vzorového projektu jsou například:
• propagace projektu,
• řízení projektu,
• příprava studijních materiálů,
• školení uživatelů.
Některé činnosti můžete vložit do různých aktivit. Například řízení projektu a
propagace mohou být součástí aktivity školení. Každé řešení má svá pro i
proti. Aktivity je potřeba popsat až na úroveň, ze které budeme schopni
vyčíslit náklady na aktivitu.
Role v realizačním týmu
V každé aktivitě se budou objevovat různé týmové role. Například
koordinátor projektu, účetní, školitel, autor studijních materiálů. Pokud
provedete sumarizaci rolí v jednotlivých aktivitách, budete znát nároky na
lidské zdroje. Při plánování lidských zdrojů musíme také zohlednit
harmonogram realizace a možné špičky v těchto nárocích.
Harmonogram realizace
Harmonogram realizace může být poměrně jednoduchá tabulka, která
přehledně zobrazí průběh aktivit. Pomůže vám s plánováním zdrojů, tvorbou
rozpočtu na jednotlivé roky a měsíce a také s určováním milníků projektu, ve
kterých by měla probíhat vaše vnitřní kontrola.
154
V tabulce vidíte příklad části harmonogramu projektu.
Aktivita
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
Koordinace
X X X X X X X X X X X X
Tvorba studijních materiálů X X X
Školení uživatelů
X X X X X X
Náklady na aktivity
U každé aktivity je potřeba také vyčíslit náklady na tuto aktivitu. Reálnost a
přiměřenost těchto nákladů bývá jedním z kritérií pro posuzování projektů.
Podrobný popis aktivit již máme hotový, a tak postačí vyčíslit náklady podle
tohoto popisu. Například u školení vyčíslíme náklady na lektora (náklady
mnohdy nejsou jen hrubá mzda), cestovné lektora, pronájem nebo amortizaci
učebny a energie, kopírování studijních materiálů, náklady na školníka,
uklízečku (někdo musí školu otevřít a také zavřít, uklidit, …), internet,
náklady na tisk a laminování závěrečných certifikátů a další náklady.
Podrobné členění nákladů je dobré zpracovat v nějakém tabulkovém
programu, aby vám i po několika měsících bylo jasné, co všechno jste
plánovali zaplatit, a také proto, že tyto náklady spolu s harmonogramem jsou
podkladem pro sestavení rozpočtu. Popis aktivity a vyčíslení nákladů můžete
zaznamenat třeba do následující tabulky:
Aktivita
Školení
Náklady
60500Kč
Popis
Lektor bude školit na dohodu o
provedení práce 1x týdně 2 hodiny.
Školení bude probíhat 16 týdnů. …
Rozpočet
Dobře sestavený rozpočet je základem úspěšného projektu. Proto jeho
sestavení věnujte obzvlášť velkou pozornost. Jeho členění a omezující kritéria
jsou vždy spjata s konkrétním grantovým schématem. Například může být
členěn na tyto kapitoly:
• mzdové náklady,
• cestovné,
• zařízení a vybavení,
• místní kancelář / náklady projektu,
• nákup služeb,
155
• drobné stavební materiály,
• přímá podpora.
V následujícím textu uvedeme několik důležitých informací, které mohou
ovlivnit sestavování rozpočtu, ale zdaleka nejsou všechny. Také nemůžeme
uvést omezující pravidla, protože ta mohou být dokonce i pro každou výzvu
odlišná. Prostudujte si podrobně příručku pro žadatele a pozor na další
omezení plynoucí z konkrétní výzvy.
Mzdové náklady
Mzdové náklady se mohou skládat z těchto složek:
• hrubá mzda,
• odvody zaměstnavatele (soc. a zdr. pojištění),
• FKSP.
O tom, které musíte vzít v úvahu, rozhoduje smluvní vztah se zaměstnancem.
• Dohoda o provedení práce (maximálně 150h za rok jednoho
zaměstnavatele).
Neplatíte odvody zaměstnavatele.
Netvoříte FKSP.
• Dohoda o činnosti (maximálně 0,5 úvazku na jednu dohodu, dohoda
nesmí být na stejnou činnost, kterou u vás zaměstnanec vykonává).
• Klasická pracovní smlouva pro potřeby projektu.
Nezapomeňte na dovolenou!
• Stávající zaměstnanec konající přesčasy.
Přesčasová práce je dražší než práce normální a zvýšené náklady nemohou jít
jen na vrub projektu. Proto je potřeba práci i přesčasy rozpočítat ve stejném
poměru.
Cestovné
Pozor na cestovné do zahraničí a cestovné zahraničních odborníků. Bývá to
upraveno rozdílně. Používání automobilu na služební cesty je účetní oříšek,
raději se informujte dopředu.
156
Zařízení a vybavení
Nákupy lze rozdělit na:
• NEinvestice
• Investice (HW - 40 000Kč, SW - 60 000Kč)
Toto dělení je nepřekročitelné, a pokud je projekt zaměřen na reinvestice, tak
vám žádnou investici neproplatí.
Například nakoupíte notebook za 39900Kč a dopravné bude činit 120Kč.
Celková hodnota bude účetně 40020Kč a jedná se o investici. Pokud máte
neinvestiční projekt, půjde o neuznatelný náklad.
Také lze rozepisovat nákup počítačů na komponenty (například nakoupit
disky do serveru zvlášť), ale ceny komponent se sčítají!!!
Nájem nelze účtovat za vlastní majetek (třeba učebnu školy).
Amortizaci vlastního majetku nelze uplatnit na věci pořízené z obdobných
grantů.
Opravy lze hradit v odůvodněné míře. Například máte příslušný nefunkční
předmět a je levnější opravit jej než nakoupit pro potřeby projektu nový.
Místní kancelář / náklady projektu
Spotřební materiál bývá obvykle velmi omezen. Například maximálním
procentem z objemu prostředků projektu.
Výdaje za telefon bývá velmi složité vyúčtovat. Musí se položkově
zdůvodňovat.
Provoz vozidla - používání automobilu na služební cesty je účetní oříšek,
raději se informujte dopředu.
Internet, úklid a podobné náklady je potřeba rozúčtovat poměrným způsobem
Nákup služeb
Nákupem služeb můžete řešit nedostatek vlastních lidských zdrojů. Abyste se
nestali pouhým nákupčím služeb, je obvykle nákup služeb omezen
maximálním procentem z objemu prostředků projektu.
Například tisk studijních materiálů může být pojat jako služba nebo jste je
vytiskli vlastními silami (náklady na mzdy, spotřební materiál, amortizace
kopírky, …).
Drobné stavební úpravy
Například úprava vjezdu pro vozíčkáře a podobně. Bývají velmi limitované.
Přímá podpora
Přímá podpora je určena například pro nezaměstnané, kterým lze hradit
náklady na hlídání, dopravu do místa konání školení a podobně.
157
Rozpočet vytvoříte na základě rozpisu nákladů na jednotlivé aktivity a jeho
časové členění podle harmonogramu projektu.
Zjednodušená tabulka rozpočtu bez časového členění může vypadat třeba
takto:
Rozpočet
Druh výdajů
1. Osobní náklady
2. Cestovné
3. Zařízení a vybavení
4. Místní kancelář
5. Nákup služeb
6. Stavební úpravy
7. Přímá podpora
8. Celkové uznatelné
náklady
9. Celkové neuznatelné
náklady
158
Jednot
ka
Počet
Jednotkov
á
cena
Celkové
náklady
Horizontální témata
V minulém programovacím období (2004-2006) se v projektech EU
vyskytovala také takzvaná horizontální témata. Každý projekt musel být
k těmto tématům minimálně neutrální. Pozitivní dopad na horizontální téma
nebo přímo zaměření na toto téma jsou body navíc. Horizontálními tématy
byly:
• Rovné příležitosti,
pro ženy a muže, absolventy škol, etnické menšiny, …
• Udržitelný rozvoj (ekologie),
dopad na životní prostředí, udržitelný rozvoj ekonomiky.
• Informační společnost,
rozvoj ICT dovedností, informační služby, …
• Místní iniciativy,
spolupráce s občanskými sdruženími.
V novém programovacím období 2007-2013 je z hlediska horizontálních
témat kladen důraz především na rovné příležitosti a udržitelný rozvoj, který
v sobě zahrnuje i problematiku životního prostředí.
Řízení a monitorování projektu
Pokud vám schválí projekt, nastane jeho realizace po poměrně dlouhé době od
jeho podání. Určitě uvítáte podrobné podklady, které jste si připravili před
jeho podáním. Projekt má zhruba následující průběh:
• Rozdělení zodpovědností, vytvoření realizačního týmu.
• Mechanismy řízení, archivace – stanovení jasných pravidel, obvykle
písemně.
• Monitorovací zpráva (obvykle po 3 měsících).
• Žádost o platbu (pokud jsou prostředky ze stanovené části vyčerpány).
• Monitorovací zpráva.
• Ekonomická část, doložení výdajů.
• Elektronická žádost o platbu.
• …opakování monitorovacích zpráv a žádostí o platbu.
• Závěrečná zpráva, až po ní je vám poskytnuta poslední část prostředků.
• Které aktivity jsou klíčové pro váš projekt?
• Jak budete sestavovat rozpočet?
159
Literatura:
Milton, D. R. Řízení projektů Brno: Computer Press, 2003
Pokorná, G. Projekty – jejich tvorba a řízení.Doporučený modul dostupný na
www: http://esfmoduly.upol.cz/elearning/projekty/index.html (2006)
Vašák. Logický rámec, metodická příručka. Dostupné na www:
http://www.businessinfo.cz/files/file3440.doc (2004)
Zadejte do google.cz „logický rámec“ a získáte materiál rámce ke stažení ve
Wordu či v Excelu.
160
Příprava školních projektů (Chlebek)
Podmínky pro tvorbu projektu
Role MŠMT
Projekty vyhlašované MŠMT se řídí zpravidla jednotnými Metodickými
pokyny MŠMT, které je vyhlašovány na dané období, zpravidla na jeden
kalendářní rok. Jde o základní materiál, který je nutno podrobně prostudovat.
Obsahuje metodické i ekonomické pokyny k tvorbě projektu.
Školní projekty v oblasti ICT jsou pouze částí realizace cílů školy. Jejich
zaměření je velmi specifické – jejich realizace zpravidla vytváří prostředky
pro využití v jiných vzdělávacích oblastech.
Historie těchto projektů je poměrně krátká. Navazuje na finanční politiku
MŠMT – SIPVZ, kdy byla po první vlně projektu Internet do škol zvolena
nová strategie: jestliže chtějí školy finance, musí si o ně umět říct a musí
ukázat, k čemu je využijí.
Způsob realizace byl velmi jednoduchý – škola předložila zpracovaný projekt
a na základě schválení a doporučení komise dostala dotaci na jeho
uskutečnění.
Podmínky pro tvorbu projektu
Základní podmínkou pro tvorbu projektu je pozitivní přístup vedoucích
pracovníků ve škole, především ředitele školy. Vzhledem k jeho
odpovědnosti za vzdělávací proces musí jeho role vyčnívat již v samotném
stanovení vize v ICT. Bez nadšeného a vůdčího přístupu ředitele není možné
projekty tvořit! Přestože řada ředitelů dané problematice rozumí pouze
okrajově, musí to být především odborníci v manažerské oblasti. V případě,
že plnou kompetenci za tvorbu a realizaci projektu převedou na svého
zástupce, jde o první ústupek, který nemusí výsledek ohrozit, pokud je škola
řízena týmově. Pokud je ale veškerá odpovědnost (nikoli finanční, ale
realizační) na postu učitele bez vedoucích kompetencí, není možné projekt
úspěšně realizovat. Toto striktní vyjádření vychází z jednoduchého principu –
stanovení priorit v plánování a řízení školy. Jak se ukazuje, problém v ICT
projektech není finanční, ale manažerský.
161
Cíle projektu
Základní myšlenka, která stanovení cílů provází, je jednoduchá – informační
technologie jsou prostředkem pro realizaci jiných (vyšších) cílů a měly by
vést k nastavení určité změny v procesu vzdělávání.
Zkušenost je taková, že zdaleka ne všechny realizované projekty svoji vizi
naplnily. V mnoha případech se škola vybavila novými technologiemi a
k další realizaci nedošlo.
Je zřejmé, že mezi projekty vyhlašované MŠMT a plánováním s vazbou na
ŠVP existuje propojení, které se vyplatí respektovat. Stojí totiž na
legislativním podkladu, jehož předkladatelem je právě uvedené ministerstvo,
a to má zároveň roli poskytovatele dotací.
Časový harmonogram
Projekt musí obsahovat časový harmonogram. Jeho nastavení není
jednoduché. Je totiž ovlivněno prostředím školy, schopnostmi realizačního
týmu, podmínkami školy a vnějšími podmínkami, které vycházejí z role
poskytovatele dotací a někdy také zřizovatele.
Projekty bývají jednoleté nebo víceleté. Je vhodné promyslet, kolik času na
realizaci škola potřebuje, opět ale ve vazbě na vnější i vnitřní podmínky.
Jestliže se jedná o projekt jednoletý, je možné předpokládat jeho realizaci,
závislou na dotaci, až v druhé polovině roku (vzhledem k organizaci práce na
MŠMT).
Rámcový časový harmonogram projektu - modelová ukázka
V případě schválení projektu se předpokládá tento časový harmonogram
projektu:
•
•
162
červen - září
o příprava řešitelského týmu, určení dílčích úkolů jednotlivým
řešitelským rolím
o první školení učitelů v ........ (20 hodin)
červenec - srpen
o příprava technického a softwarového prostředí pro realizaci
projektu (souběžně se školením pedagogů)
o zpracování pilotního vzorového tématu
•
září
pokračující školení učitelů ve využívání vzdělávacích programů
(10 hodin)
září - listopad
o zpracování jednotlivých vzdělávacích oblastí
o dílčí ověřování při výuce
listopad - prosinec
o využití .......... ve výuce, ověření funkčnosti a dosažení cíle ve
všech ročnících předkladatelské i ověřovací školy
o
•
•
Realizační tým
Realizační tým je zásadním prvkem při tvorbě a zpracování projektu. Vychází
z kapacitních možností školy, schopností lidí, jejich znalostí a chuti pracovat.
Stanovení týmu je důležité – ovlivňuje totiž i časový harmonogram.
Popis rolí
Vedoucí projektu – ředitel školy (popř. zástupce ředitele). Tato role vychází
z jediné zásady, změny je nutné řídit a provádět shora, a zároveň umožňuje
vedoucím pracovníkům realizaci průběžně sledovat. Vedoucí projektu sleduje
hodnocení jednotlivých etap, zpracovává časový plán, reguluje jeho
zpracování a čerpání rozpočtu, podílí se na odborném i věcném zpracování,
zpracovává závěrečnou evaluační zprávu. Organizuje propagaci projektu a
jeho výsledků. Zajišťuje komunikaci s ověřovací školou.
Garant projektu – nejčastěji ICT koordinátor. Nejdůležitější článek, neboť
vyžaduje odborné znalosti v oblasti ICT i pedagogické. Tato osoba plně
odpovídá za celou realizaci, reguluje práci týmu, stanovuje dílčí úkoly,
reaguje pružně na nečekané situace apod. Zodpovídá za odbornou stránku
realizace projektu, garantuje kvalitativní zpracování, řídí dílčí evaluační
procesy, podílí se na odborném i věcném řešení, připravuje podklady pro
hodnocení, je také řešitelem projektu. Zajišťuje technicko-odbornou stránku
systému.
Realizátoři dílčích úkolů – skupina lidí, která zpracovává jednotlivé úkoly,
počet je závislý na velikosti projektu. Řeší dílčí úkoly připravené garantem
projektu, postupně ověřují dílčí výsledky ve výuce, jsou účastníky odborných
a metodických kurzů, zpracovávají dílčí evaluační výstupy.
Administrativně-ekonomický
pracovník
–
zajišťuje
veškerou
administrativu a ekonomický dohled, komunikuje především s vedoucím a
garantem projektu. Připravuje podklady pro čerpání rozpočtu, dohody o
163
provedení práce, ve spolupráci s vedoucím a garantem projektu průběžně
sleduje čerpání rozpočtu v souladu s předloženým projektem a příslušným
metodickým pokynem.
Seznam rolí je doporučený, nicméně vychází z praktických zkušeností.
Rozpočtování projektu
Rozpočet vychází ze spolupráce tvůrce projektu, vedoucího (ředitele) a
ekonoma školy. Je důležité vědět, že za ekonomickou stránku plně odpovídá
ředitel jako statutární orgán školy. Proto i role ICT koordinátora by měla být
především poradní, vysvětlující a zdůvodňující. Nikoli ovšem rozhodovací.
Finanční zajištění projektu
Převážná část finančních nákladů je tvořena dotací. Její maximální výše bývá
zpravidla okolo 70%, zbývající část je v režii školy, popř. zřizovatele.
Struktura rozpočtu je dána pravidly vyhlašovatele dotací, nicméně je zde
určitý prostor pro finanční plánování. Zpracování projektu není v rozpočtu
uvedeno.
Rozpočet vychází ze základních ekonomických ukazatelů. Vyžaduje znalost
základních ekonomických pojmů – investiční náklady, neinvestiční náklady,
ONIV, dohody o provedení práce, o činnosti apod.
Odměny řešitelům
Důležitou a povinnou součástí nákladů je finanční ohodnocení realizátorů
projektu. Zde by měla vyčnívat především role garanta. Naopak ohodnocení
vedoucího projektu bývá menší, což je správné. Jeho role v projektu vyplývá
z postavení ve škole a manažerských povinností vedoucího pracovníka.
Odměny členům týmu je vhodné stanovit dle odpracovaných hodin ve vazbě
na plnění zadaného úkolu. To znamená, že rozpočet určuje, kolik hodin bude
úkol trvat.
Nejčastější formou odměny je zaměstnanecká smlouva - dohoda o provedení
práce a dohoda o činnosti. Obě smlouvy se liší v některých bodech
obsahových i technických.
Další možností je tzv. služba na živnostenský list, kde je plná personálněekonomická odpovědnost na pracovníkovi, který činnost provádí a fakturuje.
Popis navrhovaného řešení
V této části je popisován celý projekt z pohledu realizace, naplňování cílů,
vlivu na život školy apod. Z pohledu věcného hodnotitele jde o zásadní bod.
Právě v popisu projektu by se měly odrazit veškeré cíle, rozpočtové
164
rozvahy, řešitelské role apod. Musí být konkrétní, nicméně bez zbytečných
detailů, musí ukazovat myšlenkovou propracovanost a promyšlenost všech
časových etap. Rozpočet by měl odrážet jednotlivé práce tak, aby se držel
obecných parametrů ve financování (pozor na podhodnocení nebo
nadhodnocení některých položek).
Tuto kapitolu v projektu je vhodné strukturalizovat, aby jednotlivé odstavce
obsahovaly dílčí popisy a celkový popis nepůsobil zmateně. Je nutné vědět, že
členové komise jsou zpravidla dostatečně kompetentní k tomu, aby posoudili
validitu předložených projektů. Protože se ale drží pouze elektronických a
písemných materiálů, není možné nic dodatečně vysvětlit. Jakékoli
nesouvislosti nebo nejasnosti, které nejsou v projektu dostatečně odůvodněny,
vedou k bodovým ztrátám při celkovém hodnocení. Odhadovaný rozsah textu
jsou 1-2 stránky formátu A4.
165
Projekty financované EU vhodné pro školy (Tlučhoř)
V této kapitole získáte přehled o informačních zdrojích o projektech EU,
speciálně pak financované Evropským sociálním fondem (ESF)
a možnostech podpory projektů školy v období 2007-2013, seznámíte se
s postupem podávání projektové žádosti v rámci Evropského sociálního
fondu (ESF), získáte základní informace o webové aplikaci Benefit7 (pro
některé OP mimo rámec ESF jsou využívány jiné aplikace např. BENEFILL či eAccount), jejíž pomocí se zpracovávají projektové žádosti,
získáte doporučení a budete upozorněni na možné chyby při podávání
projektové žádosti, příp. při jeho realizaci.
Operační programy a projekty
Projekt je časově omezené úsilí vedoucí k vytvoření unikátního produktu
nebo služby. (Skalický, J., Vostracký, Z., 2000)
Příprava projektů v rámci ESF začíná výběrem vhodného grantového
schématu pro zamýšlený projekt. Na další straně naleznete obrázek, který
prezentuje přehled Operačních programů pro plánovací období 2007-2013.
Černé šipky na obrázku naznačují, že pro projekty škol se jeví jako
nejvhodnější Operační programy Vzdělávání pro budoucnost, Lidské zdroje a
zaměstnanost, Regionální operační program pro daný region soudržnosti, a v
případě přeshraničních projektů (např. výměny žáků, zkušeností) i příslušné
Operační programy Přeshraniční spolupráce. Výběr nejvhodnějšího
Operačního programu, resp. následně nejvhodnější priority a opatření bude
záležet na zaměření připravovaného projektu.
Při hledání vhodného operačního programu je třeba text pročíst daného OP a
jeho prováděcího předpisu. Zde zjistíte základní informace o systematice
podpory a podporovaných prioritách a opatřeních. Při přípravě samotné
projektové žádosti je nutné věnovat pozornost textu konkrétní výzvy, ve které
je projekt podáván, příručky pro žadatele, ale i příjemce a jejich příloh.
Studiem příručky pro příjemce předcházíte rizikům při realizaci projektu.
Dále je třeba věnovat pozornost příručkám, které se zabývají publicitou
projektů, a způsobu vyplňování webové žádosti Benefit7. Úřady a agentury,
které zajišťují implementaci jednotlivých OP, nabízejí množství seminářů pro
žadatele. Využijte takových nabídek, budete seznámeni s procesem podávání
žádosti, vyplňování žádosti, budete upozorněni na časté chyby. Vůbec je
komunikace s poskytovatelem podpory velice důležitá, protože může včas
zachytit možné chyby v projektech. Po podání žádosti o projekt jsou projekty
hodnoceny na základě bodovacích kritérií a seznamu indikátorů. Bodovací
kritéria i přehled indikátorů je vždy zveřejněn v dané výzvě, či popř. v příloze
příručky pro žadatele. Znalost těchto kritérií a indikátorů je zásadní pro
166
úspěšné hodnocení žádosti projektu, neboť žadateli naznačuje důležité části
projektové žádosti.
Zdroj: vlastní návrh, Cheb, 2008, dle Fondy Evropské unie, Dostupné na www:
http://www.strukturalni-fondy.cz (29. 02. 2008)
Příprava projektové žádosti může být ve své podstatě iniciována dvěma
způsoby:
• pro již existující projektovou myšlenku - v různé fázi přípravy - hledáte
grantové schéma (v terminologii Operačních programů – vhodnou
167
prioritu a opatření) a v rámci tohoto opatření sledujete zveřejnění výzvy
v daném regionu;
• pro již zveřejněnou prioritu, opatření či přímo konkrétní výzvu je
připravován nový projekt.
Zdroje informací o strukturálních fondech, ESF, operačních
programech, výzvách apod.
Oficiální stránka Strukturálních fondů EU v ČR (http://www.strukturalnifondy.cz)
• Poskytuje přehledy o regionální politice EU, aktuální informace,
odkazy na jednotlivé operační programy, dokumenty atd.
Oficiální stránka ESF v ČR (http://www.esfcr.cz)
• Zde naleznete informace o aktivních výzvách, zadávacích řízeních,
otázky a odpovědi, loga ke stažení apod. Pozor! Aktualizace není vždy
dostatečně rychlá!
Stránky jednotlivých ministerstev, která jsou zodpovědná za dané operační
programy
• např. www.msmt.cz, www.mpsv.cz, www.mmr.cz
Fondy Evropské unie - Průvodce podporami (http://www.dotaceeu.cz)
• Vyhledávání vhodných podpor
Další informační zdroje
• http://www.e-dotace.cz, http://europa.eu/, ale i stránky poslanců
v Evropském parlamentu
Role školských zařízení v rámci projektů EU
Školské zařízení může v rámci projektů financovaných z ESF vystupovat ve
více možných rolích. A sice jako žadatel/realizátor projektu, jako partner
projektu, či jako dodavatel projektu. Každá z těchto pozic má své výhody i
nevýhody, které jsou shrnuty na následujících schématech. Je předpokládán
projekt dalšího profesního vzdělávání.
168
169
170
V praxi se můžeme setkat i s dalším možným postupem. A sice žadatelem
projektu je "nezávislý subjekt", který může být pověřen vzdělávacím
zařízením, nebo cílovou skupinou, existuje také možnost, že jedná z vlastní
iniciativy.
Zapojení konkrétního školského zařízení je však nutné řešit individuálně pro
každý projekt. V běžné projektové praxi škol je však pouze výjimečně
využíváno služeb externí společnosti pro zpracování projektu. Důvodem jsou
především finanční prostředky.
Od projektové myšlenky k dlouhodobé aktivitě
1. Projektová myšlenka
• Je třeba podporovat každou projektovou ideu.
2. Nalezení vhodného prostředku podpory
• Grantová schémata financovaná ESF představují pouze jednu
z možností podpory.
• Pro sledování možností je vhodné využít odběru novinek mailem, nebo
RSS feed jednotlivých serverů nabízejících tyto informace
(http://www.dotaceeu.cz/,
http://www.esfcr.cz/,
http://www.edotace.cz/, servery Regionálních rad regionů soudržnosti atd.)
3. Nalezení vhodných partnerů
• Fungující projektové partnerství je základním předpokladem přijetí
žádosti, a také realizace projektu.
4. Rozpracování projektové myšlenky
• Určení cílů, zaměření a přínosů projektu
• Zjistit např. formu poskytování podpory (záloha, předfinancování) –
důležité pro sestavení rozpočtu, spolufinancování
• Kontaktovat poskytovatele podpory daného grantového schématu
171
• Využití literatury, referenčních projektů, projektových manažerů (např.
Karlovarský kraj)
5. Detailní zpracování žádosti
• Dle příručky pro žadatele.
• Nejdříve spolu s partnery - určení: harmonogram, klíčové aktivity,
logický rámec, náklady.
• Zadání do Benefitu7 – pro každou výzvu vzniká nová unikátní verze,
která se ve svých parametrech a položkách mění pouze minimálně
(změna především v oblasti indikátorů, vyžadovaných příloh).
• Zaměření se na obecná hodnotící kritéria, která jsou stanovená
v příručce pro žadatele a jejích přílohách, nebo jsou přímo součástí
výzvy ve smyslu specifických hodnotících kritérií, Vždy jsou zároveň
zveřejněna bodovací kritéria a jejich váhy.
• Důraz na publicitu projektu, realizátor projektu si hradí veškeré náklady
(i více než 10% celkového rozpočtu).
• Důraz na vazbu na strategické dokumenty a horizontální a vertikální
témata.
• Výstupy (neslibovat něco, co nelze splnit).
• TIP: Do harmonogramu zahrňte náklady na řízení projektu, čas na
„rozběhnutí" (příprava smluv, nastavení účetního systému atd.) aktivit,
vše ve smyslu uznatelných nákladů projektu.
• Kontrola konzistentnosti žádosti (přiřazení nákladů přes aktivity,
partnery, jednotlivé členy týmu, soulad úvazků členů týmu
a rozpočtu, rozdělení uznatelných a neuznatelných nákladů apod.)
• TIP: Vytvořte logický rámec projektu a přiložte ho k žádosti (často není
povinnou přílohou) – blíže řeší metodu logického rámce následující
kapitola.
• Příprava smlouvy o partnerství.
Pro lepší řízení procesu zpracování žádosti a jejího vlastního podání
doporučuje autor zpracování „checklistů“ (kontrolních seznamů), aby byly
splněny všechny formální podmínky projektové žádosti.
6. Podání projektové žádosti
• V termínu, se všemi přílohami, v dostatečném počtu kopií, se správně
označenou obálkou apod.
• Dle pokynů ve výzvě – často řešeno výhradně osobním předáním.
7. Realizace projektu
• Dle příručky pro realizátora/příjemce podpory.
• Zajišťování publicity dle stanovených pravidel pro publicitu.
172
•
•
•
•
Označení jednotlivých součástí projektu dle grafických manuálů se
zachováním logotypů.
Důraz na evaluaci projektových činností.
Průběžné monitorovací zprávy, na jejichž základě jsou vypláceny
finančních prostředky
Závěrečná zpráva atd.
8. Evaluace projektu
9. Ukončení projektových činností s podporou fondů EU
10. Pokračování projektových aktivit po skončení podpory EU
• Jako nutná podmínka čerpání příspěvku EU.
Projektové žádosti se zpracovávají výhradně pomocí webové aplikace
Benefit7. Tato aplikace je vytvářena vždy unikátně pro každou výzvu, avšak
do značné míry zachovává velmi podobnou strukturu. Webová aplikace je
dostupná na těchto internetových adresách: www.eu-zadost.cz,
www.euzadost.cz, www.eu-zadost.eu, www.euzadost.eu. Součástí příruček
pro žadatele je i příloha názorně vysvětlující proces registrace žadatele,
průběh vyplňování projektové žádosti.
Chyby při přípravě projektové žádosti (výběr z minulého
programovacího období 2004-2006)
• formální chyby žádosti - nedostatečný počet kopií, chybějící povinné
přílohy (v aktuální verzi), chybějící podpis, žádost není přelepená
a podepsaná v levém horním rohu, překlepy, špatné označení žádosti
(resp. obálky se žádostí) apod.
• nesprávný formát elektronické žádosti
• elektronická a tištěná žádost jsou odlišné (jiný unikátní klíč)
• malá konkrétnost projektu
• nesoulad projektu s danou prioritou, opatřením
• nedoložení dosavadních zkušeností s projektovým řízením
(i ve smyslu vize do budoucna)
• nezadání povinných monitorovacích indikátorů (přílohou dané Výzvy,
přednastavené v Benefitu)
• náklady nepodložené kalkulací
• nejasnosti spojené se spolufinancováním
• problematika DPH
• dodržení pravidel zadávání veřejných zakázek
• nedostatečná specifikace udržitelnosti projektu
173
• nedostatečná vazba na trh práce, cílové skupiny, nedostatečné zapojení
cílových skupin
• chybějící vazby na strategické dokumenty (na všech úrovních),
horizontální témata
• zaměňování (rozlišení) uznatelných a neuznatelných nákladů
• příloha Stanovy - není dodána ověřená kopie a další
Tip: Pořádně si prostudujte základní dokumenty, Příručky, směrnice,
příslušné zákony, a především text výzvy. V případě nejasností konzultujte s
Poskytovatelem podpory.
Chyby a rizika při realizaci projektu (výběr z minulého
programovacího období 2004-2006)
• nedostatečné zajištění finančního krytí projektu
• riziko odstoupení partnera od projektu
• nedostatečné finanční řízení
• neúplnost žádostí o platbu
• neoznámení změn v projektu
• výběrová řízení
o mnoho nedostatků, např. nezveřejnění na Centrální adrese
(www.centralniadresa.cz)
o snížení rozsahu předmětu plnění
o nákup bez výběrového řízen
• účetní dokumentace
o nedostatečná specifikace dodávek na fakturách
o nedodržování termínů splatnosti
o platby v hotovosti bez účetních dokladů
o nevytvoření zvláštního bankovního účtu pro projekt
o špatná účetní administrace
• publicita
o nedostatečná publicita
o nedodržení vizuální identity a pravidel publicity
o chyby při použití log a znaků
• V jakých oblastech činnosti Vaší školy by bylo možno využít podpory
z ESF, resp. Strukturálních fondů EU?
• Který Operační program, resp. jeho prioritu a opatření by bylo možné
pro plánované projekty Vaší školy využít?
• Kdo by se na Vaší škole mohl stát členem projektového týmu pro
přípravu, resp. realizaci projektu?
174
• Napadají Vás možnosti minimalizace uváděných chyb při podávání
žádosti a realizaci projektu?
Literatura
Evropský sociální fond v ČR. Dostupné na www: http://www.esfcr.cz (20062008)
Fondy evropské unie. Dostupné na www: http://www.strukturalni-fondy.cz
(2006-2008)
Karlovarský kraj. Dostupné na www: http://www.kr-karlovarsky.cz (2007)
Ježek, J., Tlučhoř, J. Studie. Rozvoj podnikatelské sféry s ohledem na potřeby
kvalifikované pracovní síly a možnosti čerpání dotací v letech 2007-2013.
Cheb: ZČU v Plzni, FEK, SVRR, 2006. Nepublikováno.
Regionální rada regionu soudržnosti Severovýchod. Dostupné na www:
http://www.rada-severovychod.cz (2008)
Skalický, J., Vostracký, Z. Projektový management. Plzeň: ZČU, 2000
175
Moderní trendy a speciální užití ICT ve škole
E-learning a blended learning (Eger)
Co je to e-learning?
Definice e-learningu
E-learning se stal pojmem, který již není možné v pedagogice přehlížet. Na
druhou stranu (díky svému rychlému nástupu, jenž je spojen s bouřlivým
rozvojem informačních a komunikačních technologií (ICT) v posledních
dvaceti letech) není ještě zcela přesně definován. Na vývoji a různém
definování pojmu se podepsal právě vývoj technologií a boj technologického
a pedagogického přístupu k e-learningu.
V posledních letech je e-learning značně podporován Evropskou unií, a to
nejen pro celoživotní či podnikové vzdělávání, ale i pro výuku na základních
a středních školách.
Vliv rychlého vývoje počítačů a internetu na rozvoj e-learningu
Počátky využívání ICT ve výuce jsou spojeny jen s počítačem, protože
internet ještě neexistoval nebo později prostě nebyl pro školy k dispozici.
Novodobá historie počítačů začíná rokem 1981, kdy firma IBM přichází s PC
(Personal Computer) a procesorem 80286. První procesory 80386 se objevily
v roce 1988 a téměř současně s nimi i grafický adaptér VGA. Po procesoru
80486 v roce 1990 přichází v roce 1993 Pentium. K nám se uvedené počítače
zpočátku dostávaly se zpožděním několika let. Zlepšování kapacity počítačů s
sebou přinášelo rozšiřující možnosti pro práci s daty a multimediálními prvky,
které se stále více uplatňovaly ve výuce.
Počátky internetu jsou sice datovány do roku 1969 v USA, ale k prvnímu
propojení evropských zemí dochází až v roce 1982. V roce 1991 se připojila
ČR, ale teprve v roce 1992 vzniká služba World Wide Web. V roce 1995 se
uvádí, že internet se stává oficiálním globálním informačním systémem.
Nárůst připojení k internetu v ČR významně roste od roku 2000 a pomalu se
začínáme přibližovat průměru zemí EU.
Podle ČSÚ ve 2. čtvrtletí 2007 má doma počítač 40% domácností a 32%
domácností má připojení k internetu, z toho 80% je již vysokorychlostní.
Stručně z historie e-learningu
Většina autorů se shoduje na tom, že za základ e-learningu je možno
považovat tzv. computer based training (CBT). Vzdělávání je v tomto
smyslu spojeno hlavně s personálním počítačem a k řízenému
176
(programovanému) učení jsou jako výrazná inovace využívána multimédia.
E-learning je v tomto případě spojen s počítačem jako se stanicí a z pohledu
technologického je nejdůležitějším využití CD-ROM. Z dnešního pohledu je
pro toto období charakteristické, že výuka neměla znaky "anytime and
anywhere" (tj. kdykoliv a kdekoliv) a problém při využívání prvních
programů byl i se servisem a zapojením učitele. Tento typ e-learningu s
podstatným zdokonalením multimédií existuje i dnes a je dle Blooma
pokládán pro vzdělávání na nižších hladinách cílů (Skalková, 1999) za
vhodný a efektivní.
V dalším období dochází k velkému rozvoji a využití internetu v oblasti
firem. Tento fakt je od roku 1995 spojován s možností zcela nových
vzdělávacích služeb!
Nastupují nové technologie, které využívají rozšíření a zkvalitňování
internetu pro řízení a distribuci vzdělávání. S rokem 1999 se spojuje
"zrození" e-learningu ve smyslu LMS = learning management system,
který umožňuje distribuci kurzů prostřednictvím webu se známým
pojetím vzdělávání "anywhere and anytime" Též je známé označení
pomocí čísel 24/7/365. To znamená 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a
samozřejmě po celý rok! LMS přináší zcela nové možnosti v administraci a
službě zákazníkům. A to, jak víme, je především u distančního studia
nesmírně důležité.
Od roku 1999 vznikají také výukové (vzdělávací) portály, které nabízejí
mnoho online i offline kurzů. Přitom hlavní úlohou informačního a
komunikačního portálu v oblasti školství (Turčáni, 2004) je zlepšení
komunikace a řízení edukačního procesu. Pozitivem je i novinka, kdy je
obsah vzdělávání vytvářen díky kooperujícím týmům v síti.
Nadšení pro využití LMS v podnikové sféře s filozofií, že nejlépe si utvoříme
kurzy vlastními silami, a tím ochráníme svoje know-how, bylo od roku 2000
střídáno rozčarováním z LMS. Jednotlivé LMS ne vždy vyhovovaly
podnikové potřebě a samozřejmě kvalitní LMS ještě nezaručil kvalitní obsah
kurzů. Dnes stále vylepšované LMS, rozvoj hardware, software, ale i
internetu v posledních letech ukazují příznivou budoucnost pro elearning. Spolu s pedagogickým přístupem, který se od roku 2002 začíná
více prosazovat, s profesionálním řízením a s blended learningem i s
jednoznačně pozitivními výsledky některých vysokých škol a firem se
ukazuje, že e-learning má své výhody a může být efektivně využit nejen
pro distanční, kombinovanou, ale i pro prezenční výuku. Inovované
současné LMS umožňují využít řady předností e-learningu a většinou
obsahují i nástroje pro řízení obsahu.
177
Pro školy je důležité, že se cca od roku 2000 stupňuje podpora e-learningu
EU nejen pro univerzity, ale i pro regionální školství. To je patrné z
různých navazujících národních programů.
Vymezení pojmu e-learning
Původní technologické vymezení dobře prezentuje definice z portálu EU
elearningeuropa.info z roku 2003: „E-learning označuje aplikace nových
multimediálních technologií a internetu ke zlepšení kvality vzdělávání,
posílení přístupu ke zdrojům, službám, k výměně informací a ke spolupráci
vzdělávací komunity.“ (podobně i Kopecký, 2006)
V roce 2004 byla na konferenci Belcom v Praze prezentována skripta K.
Květoně, který patří mezi uznávané nestory e-learningu v ČR, ale při svém
technologickém zaměření zkomplikoval definování pojmu uvedením
následujících tří definicí: pedagogické, technologické a síťové (syntetické
pojetí?, viz i Kopecký, 2006).
Pro českou pedagogiku jsme pokládali za vhodnou definici z Pedagogického
slovníku (Průcha, Walterová, Mareš, 2001), kterou jsme v rozšíření o přístup,
který prezentuje uznávaný odborník Hall (2003), upravili na následující
vymezení:
„E-learning je vzdělávání, které je poskytováno elektronicky, nezbytným
prostředkem je počítač se softwarem a prohlížečem, který umožňuje
pracovat v síti (internet i intranet), součástí je i multimediální platforma
založená na CD-ROM nebo DVD. Primární je užívání počítače, sítě a
vizuálního a interaktivního prostředí, hlavním je zaměření na vzdělávací
cíle.“ (Eger, 2004)
Uvedená definice je reakcí na krizi e-learningu, která je ve vyspělých zemích
západní Evropy obvykle spojována s lety 2000 – 2001. Tehdy zejména v
podnikové oblasti docházelo k určitému rozčarování z e-learningu právě pro
důraz na technologickou stránku a pro nepochopení toho, že hlavní je
pedagogický proces a dosahování vzdělávacích cílů.
Vzdělávací proces (též edukační proces = Průcha, 1997) je v české
terminologii ne zcela utříděný pojem. My si pod ním představujeme
vzdělávací proces ve smyslu výuky. Zahrnuje činnosti učení na straně
studujících a činnosti vyučování na straně učitelů. Jedná se o realizaci
vzdělávacího obsahu ve výuce. Též lze uvést, že sem patří všechny činnosti,
které probíhají v nějakém vzdělávacím prostředí.
Druhy e-learningu
Druhy e-learningu nebo vymezení vzdělávání spojeného s počítačem v
pojmech, které se v odborných diskusích objevuje na internetu:
178
1. Vzdělávací proces spojený s počítačem a software bez použití sítě.
Jedná se především o domácí samostudium, ale uplatňuje se i ve
vzdělávacím procesu ve školách a hlavně v dalším vzdělávání ve
firmách. Pro tento druh vzdělávání se používají termíny "multimedia
training" (multimediální vzdělávání) a "computer-based training"
(vzdělávání založené na práci s počítačem). Využívá se dvou a více
médií (text, grafika, animace, audio, video). Pravda je, že tento druh u
některých autorů spadá též pod pojem e-learning, a je zřejmě otázkou
konvence, jak k tomu v ČR přistoupíme.
2. E-learning spojený s počítačem a sítí - ovšem s využitím prohlížeče
(web browser) pro vzdělávací proces, který využívá didakticky
zpracovaných www stránek a dalších zdrojů. Pro případnou
komunikaci užívá jako hlavní nástroj elektronickou poštu (tato
komunikace se v tomto případě rozumí off-line). Používá se též termín
"web-based training".
3. E-learning spojený s počítačem, sítí a speciálním výukovým
softwarem, který umožňuje tzv. online learning. Vzdělávací proces je
podporován nejenom počítačem a sítí, ale významně je podpořen
speciálním softwarem, který pro učitele i studenty nabízí řadu nástrojů,
podporuje různé vzdělávací formy a metody a hlavně i bohatší a
zároveň on-line komunikaci. Nesmíme ovšem zapomenout na to, že z
hlediska studujícího je důležitý prohlížeč, který dnes umožňuje jít přes
různé základní platformy, ve kterých je studijní prostředí utvářeno!
Nezapomeňme, že www stránky jsou jen jednou součástí internetu.
Proto je pojem e-learning spojován na prvním místě se sítí.
Nemůžeme se divit, že se setkáme i s definicí (Nagy, 2004), kde se uvádí,
že pojem e-learning je deštníkem pro různé typy vzdělávání, které
souvisejí s využitím ICT.
Vidíme, že není jednoduché charakterizovat druhy nebo snad stupně elearningu. Nezapomínejme ovšem, že k dosažení vzdělávacích cílů je hlavní
vzdělávací proces, jeho plánování, využívání forem, metod a didaktických
prostředků.
Proto e-learning v tomto pojetí neznamená předání dat na disketě nebo jen
přečtení informace z internetu bez jejího dalšího cíleného zpracování.
Po několikaletých zkušenostech se dnes k e-learningu přistupuje přece jen
jinak než v prvním nadšení pro nové technologie před rokem 2000. Hlavní
důraz je kladen na vzdělávací proces, a ne na technologie. Na druhé straně se i
podle technologií uvádějí „generace“ e-learningu (Eger, 2006).
179
• První generace byla často jen překlopením klasických textů na www s
využitím hyperlinek a barevných obrázků. Dnes se o ní mluví jako o ereading.
• Druhá generace je možná ta, ve které se pohybujete. Text je cílen,
strukturován, jsou zde aktivity jako testy, úkoly, diskuse, otázky,
podpora tutorem atd. Je možné využít i další technické nástroje.
Uplatnění didaktiky je zřejmé.
• Třetí generace kurzů bude vycházet např. z Kolbova cyklu. Kurz
bude více individualizován, a to nejen podle cílů a potřeb studenta, ale i
podle učebních typů, protože tím se odlišujeme v našem učení a má to
vliv na efektivitu studijních výsledků. Technika umožňuje využívat i
nových prezentací a simulací s využitím her atd.
Kurzy třetí generace již vznikají, ale jejich výroba je velmi nákladná a
vyžaduje nejen novou technologii, ale i týmy specialistů.
Kurzy třetí generace nahrazuje i blended learning, který se ukazuje být
nejvhodnější vzdělávací cestou (viz dále a literatura Eger, 2005).
Pro rozšiřující studium můžete najít řadu volně dostupných příspěvků a
prezentací na stránkách konferencí BELCOM či SEMIS.
Blended learning
• Vysoké školy již neznají pojem dálkové studium, který se ovšem v
oblasti středních škol stále používá (též studium při zaměstnání aj.).
Uvedené pojmy budou v širším zahraničním pojímání spadat též pod
pojem blended learning, a to i proto, že i SŠ při jeho organizaci začínají
stále více využívat internet a PC se vzdělávacími programy.
Kombinované studium
V ČR nastává velký rozmach kombinovaného studia po roce 1998, kdy se
tato forma objevuje v zákonu o VŠ. V mnoha vysokoškolských centrech
vychází z bohatých zkušeností s tzv. dálkovým studiem.
Příklad
Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách (vysokoškolský zákon) stanoví v
§44 odst. (4) dvě základní formy studia: prezenční a distanční, případně jejich
kombinaci. Ve stejném paragrafu, odst. (2a) je uvedeno, že součástí studijního
programu je i jeho forma.
Pro programy, ve kterých se kombinuje prezenční a distanční forma studia, se
poněkud nešťastným způsobem (podle Dvořákové) použil název
„kombinované studium“, který původně vznikl chybnou interpretací zákona
180
jako název pro dálkové studium. To je námětem do diskuse. Řada center,
např. při marketingu kurzu, používá ve svých materiálech následující pojmy:
• prezenční (denní),
• kombinované (při zaměstnání) nebo
• distanční (dříve dálkové).
Účel podobných interpretací je zřejmý – přesněji a stručně prezentovat pro
klienta „jeho řečí“, o jaké studium se jedná.
Podle Mužíka (1998) stručně popisujeme jednotlivé prvky schématu:
Vstupní seminář
• Úvod, obsahové představení kurzu, seznámení s organizací, upozornění
na učební techniky (motivace, důvěra, diagnostika schopností ke studiu,
návod k racionálnímu učení, příprava na výcvikové semináře a
zkoušky, zařazení studia).
Individuálně řízené studium (- velká neznámá?)
• Specifické texty (distanční studijní balíček).
• Pročtení, orientace, studium po kapitolách, kontrolní úkoly, studium
dalších kapitol, shrnutí, opakování, řešení zkušební úlohy.
Výcvikové semináře
• Někdy jsou povinné, někdy fakultativní (1-3 dny).
• Vyhodnocení individuální studijní práce.
• Rekapitulace látky.
• Prohloubení poznatků.
• Praktická aplikace + aktivizující metody.
Závěrečný seminář
• Shrnutí, ověření + někdy ukázka následujícího apod.
Z hlediska evaluace výstupů vzdělávacích kurzů je důležité závěrečné
prezenční zkoušení či obhajoba práce nebo projektu. Tím dochází i k
požadované autorizaci hlavních výstupů, neboť se ukazuje, že neautorizované
zpracované úkoly či testy jsou jedním z problémů e-learningu (Eger, 2005).
Ostatně požadavek závěrečného prezenčního přezkoušení se stává v Evropě
standardní a také naše Akreditační komise MŠMT ho pro graduální programy
v ČR požaduje.
Kvalifikační zkoušení na dálku po síti je dnes ohroženo neautorizací odpovědí
využitím např. tzv. přítele na telefonu. Co o tom soudíte?
181
Blended learning
Uvedený pojem je v zahraničí velmi aktuální a diskutovaný. Jeho nástup je
spjat především s překonáváním určitého rozčarování a snad i krizí elearningu, která je v Evropě datována do let 2000 – 2001 (Kolář, 2003, Eger,
2004).
Blended learning je vzdělávací proces, kde e-learning využíváme většinou
jako doplněk pro prezenční a distanční formu výuky. (V zahraničí se tato
koncepce prosauje i na základních a středních školách, Rakousko, Anglie)
Ukazuje se, že to může být velmi efektivní řešení, a to z pohledu studenta,
učitele i instituce. O tento koncept je velký zájem v podnikovém a
celoživotním vzdělávání.
Vymezení pojmu blended learning
Autor stručně vymezuje pojem jako kombinaci e-learningu a prezenčních
forem studia (Eger, 2004) a spojuje ho právě s reakcí nad výsledky čistých elearningových kurzů. Při tomto pojetí se vychází z poznání, že cesta
smíšeného (kombinovaného) použití, zde e-learningu s prezenčními
formami studia, se ukazuje jako efektivnější a hlavně odstraňuje některé
právem kritizované nedostatky "čistých" e-learningových kurzů. (více v
kapitole o e-learningu)
Alternativní definice (Mužík, 2004):
V praxi se často používá termín blended learning neboli tzv. smíšené učení.
Příkladem blended learning mohou být semináře v kombinaci s
videokonferencemi, kurzy v kombinaci s neustálým e-mailovým spojením
nebo navazujícím dialogem mezi účastníky. Za blended learning lze
považovat i kurzy poskytované prostřednictvím webových stránek v
kombinaci s klasickou výukou ve vzdělávacím zařízení apod.
Pro termín v uvedeném pojetí nemáme v ČR český ekvivalent a je možné, že
bude anglický pojem blended learning používán podobně jako pojem elearning. Zde se také překlad elektronické vzdělávání téměř nepoužívá,
ustálilo se používání anglického termínu.
V tomto pojetí termín blended learning nemůžeme totiž překládat jako
kombinovaná výuka, protože pod ním v distančním vzdělávání chápeme
kombinaci distanční a prezenční výuky. V praxi se např. jedná také o
korespondenční studium a prezenční semináře či zkoušky apod. Termín
kombinovaná výuka je tedy širší. (Eger, 2005)
Širší vymezení blended learning
Aby to nebylo tak jednoduché, tak na internetu můžeme najít zastánce i tzv.
širšího vymezení.
182
Ukazuje se, že širší vymezení pojmu blended learning se naopak rovná
tomu, co dnes (a zatím stále nedostatečně) chápeme pod termínem
kombinovaná výuka či kombinované studium.
K výše uvedené problematice předložíme příklad do diskuse:
Např. Smith z USA (2001) při definování blended learningu příhodně uvádí,
že se jedná o starého přítele s novým názvem. Kromě upozornění na využití
ICT poukazuje na různé vhodné kombinace, hlavním je dosažení cíle
vzdělávání. Mezi uvedené kombinace např. patří:
• tradiční workshopy a semináře ve spojení s telekonferencí,
• tradiční kurzy, které využívají e-mail pro podporu dialogu mezi
účastníky,
• tradiční semináře doplněné živým televizním vysíláním,
• další podobné kombinace technologie a tradičního vzdělávání.
Existuje mnoho možných druhů kombinací, které můžeme zahrnout pod
pojem blended learning.
Zvažte na závěr následující tvrzení:
SFEFC/SHEFC (2005): „E-learningové formy jsou jen jednou částí široké
možné nabídky forem vzdělávání“ (zde ve smyslu teaching and learning).
Základem je, že ICT jsou využívány pro podporu komunikace a pro
poskytování vzdělávání. „Vzdělávání je sociální proces a sociální interakce
mezi studenty a učiteli je základem pro vysoce kvalitní vzdělávání.“
Je zde dále správně upozorněno na to, že výuka s pomocí počítačů se nehodí
pro každý vzdělávací proces. Existuje také např. řada aspektů hodnocení,
které počítač nemůže obsáhnout atd. Proto je nutné velmi vhodně zvažovat
poměr e-learningu a tradičních forem při výuce a optimalizovat užití
vhodných metod výuky pro určitý vzdělávací obsah a konkrétní vzdělávací
cíl.
• Znáte příklad efektivního využití blended learningu?
• Co získáte úpravou vašeho vzdělávacího kurzu do formy blended
learning (e-learning a prezenční výuka)?
• Jak můžete prezentovat efekt blended learningu pro studenta?
• Vidíte nějaká omezení pro vaši specializaci, váš kurz atd.?
Evaluace e-learningu
Výhody a nevýhody e-learningu
Pro diskusi o evaluaci e-learningu je nutné se krátce zastavit u problematiky
výhod a nevýhod e-learningu.
Obvykle se jako výhody e-learningu uvádějí:
183
• Flexibilita a pohodlnost ve smyslu, že studující může studovat ve svém
vlastním prostředí. Časová výhodnost.
• Přístupnost, kdy přes prohlížeč jsou dostupné různé studijní platformy.
Samotné prohlížeče jsou dnes široce dostupné.
• Dostupnost ve smyslu možnosti přístupu z každého počítače, který je
připojen k síti.
• Jednoduchá modernizace - inovativnost.
• Úspora cestovních výdajů studujících i času potřebného na cestování za
vzděláním.
Nevýhody e-learningu:
• Limitování v oblasti zvuku, videa, grafiky - to způsobuje dlouhé čekání
při spojení a stahování dat. Zejména je to patrné ve špičkách sítě. Lze
předpokládat, že budoucí technologie budou tento problém řešit.
• Personální kontakt, komunikace mezi lidmi. Přes možnosti tzv. videokonference je potlačena přímá komunikace (face to face).
• Současné programy jsou stále ještě hodně statické, interaktivní prvky
jsou limitované.
• Velké počáteční náklady při zavádění e-learningu (technologie,
kvalifikovaný personál).
• Některá témata jsou nevhodná pro e-learning (výuka hry na hudební
nástroje, částečně medicína aj.).
Důležité!
Pokud chceme evaluovat e-learning, musíme se na něj dívat z několika
rozdílných pohledů:
• vzdělávací instituce,
• tutor (též autor),
• student (klient).
Otázka k zamyšlení:
• Jaké rozdíly v potřebách mohou mít uvedené skupiny?
Jiný pohled (Khan, 2005) uvádí, že ačkoliv můžeme uvažovat různé faktory,
tak rozhodující pro e-learning je následujících osm kritických dimenzí:
pedagogická, institucionální, technologická, design, evaluace, management,
podpora zdrojů a etický rozměr. Můžeme konstatovat, že uvedená šíře, kterou
vymezují jmenované dimenze, nám situaci hodnocení e-learningu nijak
nezjednodušuje.
184
Příklady:
Několik poznámek k zamyšlení z publikace Barešové (2003, s. 28-36):
Mezi výhody e-learningu patří i menší náklady. Pro Evropu uvádí číslo o
32,4%, pro USA o 75%. Samozřejmě s vědomím, že ne pro každé vzdělávání
je e-learning vhodný, a s tím, že autorka je orientována hlavně na podnikovou
sféru.
Ušetřený čas ze strany studujícího je odhadován v USA na 50%, odborníky z
VB na 26%.
Další diskusní výzvou je tvrzení, že e-learning má být v budoucnu o 50%
rychlejší, o 50% levnější a o 50% kvalitnější než klasické vzdělávání
(Broadbent and Cotter, 2003).
Vedoucí virtuální univerzity pro Bavorsko dr. Rühl (prosinec 2002, Hof):
"Není rozhodující, kdo jaký má systém, ale spolupráce, postupná
standardizace a výměna zkušeností."
Rozšiřující text:
Několik poznámek k trendům v e-learningu z hlediska trhu vzdělávání:
V materiálech OECD (2001) můžeme najít informace o trhu pro e-learning.
Další údaje pro EU jsou např. ve zprávě BIZMEDIA (2003). Je evidentní, že
se jedná o dynamicky rostoucí trh, kde země EU zatím stále zaostávají za
USA a Japonskem (viz údaje Lynch, 200 či Nagy, 2004). Dynamiku můžeme
prezentovat údajem, kdy pro USA se v roce 2000 udávalo, že trh vztahující se
k e-learningu byl 1,1 bilionu dolarů, ale pro rok 2003 je již odhad na 11,4
bilionu dolarů (Haugen aj., 2003). Nové údaje Cortona Consulting (2003)
předpokládají, že výdaje na e-learning vzrostou do roku 2010 na 50 bilionů
dolarů (pro USA a Evropu).
Pro ČR nejsou známé aktuální přehledy, ale nabídku a růst můžete nepřímo
sledovat na internetu.
Příklad: http://www.educity.cz/skoleni-kurzy/e-learning
Několik poznámek k e-learningu a rozvoji lidských zdrojů:
Značný nástup nových technologií pro rozvoj lidských zdrojů ve firmách v
ČR můžeme pozorovat od roku 2002, což je patrné i z příspěvků z konferencí
k e-learningu, které proběhly v letech 2003 – 2005, ale i z odborných
časopisů, diskusí s personalisty či zástupci top managementu firem. V roce
2002 vychází v ČR překlad známé Armstrongovy učebnice Řízení lidských
zdrojů, která obsahuje řadu novinek v oblasti vzdělávání včetně přílohy k elearningu.
S tím je spojen i nástup tzv. e-Governmentu, tedy využívání ICT ve státní a
veřejné správě. Řada dalších úkolů z pozice státu je obsažena v tzv. Národním
programu počítačové gramotnosti. Všechny kraje mají rozpracovanou
185
koncepci rozvoje lidských zdrojů, informace jsou dostupné na www. Pro
sledovanou oblast byl významný tzv. program eČesko 2006, který je zaměřen
na rozvoj informační vzdělanosti. Plánem bylo dosažení nejméně 50%
gramotnosti v oblasti IT u obyvatel ČR, a to je také příležitost pro další rozvoj
e-learningu. Součástí plánu bylo připojení k internetu všech vzdělávacích
institucí včetně knihoven do konce roku 2006.
Rozvoj e-learningu v podnikové oblasti:
Můžeme konstatovat, že zatímco velké podniky již ICT (někdy i v napojení
na ERP) a e-learning využívají (např. Škoda Auto Mladá Boleslav, ČSOB,
Telecom a.s., ČD a.s., HVB Bank aj.) a do této oblasti investují, tak malé a
střední podniky často váhají. Pravděpodobným důvodem je problém v oblasti
financování (včetně ROI) a v kvalifikovanosti řídících a odborných
pracovníků. Toto téma je velmi aktuální v EU (viz např. "i2010 - A European
Information Society for growth and employment").
V současné době dochází k velkému zájmu o podporu e-learningu pro malé a
střední podniky tam, kde je to účelné. Nastupují i nové formy jako Rapid elearning (Egerová, 2006), který se snaží pomocí nových technologií o
rychlejší, levnější i jednodušší řešení vývoje kurzů.
Velkou příležitostí pro další rozvoj je v současné době podpora pro
celoživotní vzdělávání v rámci Evropských sociálních fondů.
Rozvoj e-learningu pro veřejnou správu
Nástup e-learningu pro další vzdělávání pro veřejnou správu je evidentní. Na
jejím portále můžeme najít jednoduché kurzy (od PDF), ale i informace o
outsourcingu a kurzech v LMS. Veřejná správa a její vzdělávací potřeby i
rozmístění poboček po území ČR přímo vybízejí k využití výhod e-learning.
Příklad: Portál veřejné správy: http://portal.gov.cz/
Rozvoj e-learningu v dalším vzdělávání pedagogických pracovníků
Naše fakulta akreditovala v roce 2002 pravděpodobně první kurz DVPP, který
byl plně e-learningový (Strategie rozvoje školy). Od té doby můžeme sledovat
nástup e-learningu či blended learningu v PVPP. Příkladem jsou kurzy
spojené se vzděláváním ICT koordinátorů, managementu škol aj., které
většinou organizují univerzity. V roce 2007 i střešní organizace, NIDV,
rozjela e-learningovou podporu DVPP s použitím Moodle.
Na Slovensku se problematice věnuje Ústav technológie vzdelávania (viz
Hašková a kol. 2006) s využitím Class Serveru a jeho nové varianty.
186
Otázka k zamyšlení:
• Naším cílem je připravit děti pro život, pro jejich úspěšné uplatnění na
trhu práce a pro celoživotní vzdělávání. Zvažte, že to také znamená je
připravit pro využívání e-learningu a ICT.
E-learning není všemohoucí, má své výhody i nevýhody a ukazuje se, že pro
řadu školení je nejefektivnější tzv. blended learning (mix e-learningu a
prezenční výuky). Zvažme, že e-learning bude ve vzdělávání efektivní, pokud
bude využívat metodiku distančního vzdělávání a vycházet z potřeb žáků,
studentů, firem a pracovníků v oblasti vzdělávání. Ukazuje se, že na jeho
implementaci má velký vliv kultura organizace. Existují organizace, kde si již
vzdělávání bez e-learningu neumí ani představit.
Základní informace k evaluaci vzdělávacích kurzů najdete v publikaci Eger
(2005). Zde jsou také uvedeny poznámky k výhodám a nevýhodám elearningu z pohledu studenta nebo odlišnost pro evaluaci vzdělávacího
procesu v podnikovém vzdělávání.
Literatura
Barešová, A. E-learning ve vzdělávání dospělých. Praha: VOX, 2003
BIZMEDIA. [cit 2003] Dostupné na www:< http://www.elearningage.co.uk/>
Broadbnet, B., Cotter, C.: Evaluating e-learning. [online] [cit 2003] Dostupné
na www:<http://www.e-learninghub.com/articles/evaluating_e-learning.html>
Eger, L. E-learning, evaluace e-learningu + případová studie z projektu
Comenius Plzeň: ZČU v Plzni, 2004
Eger, L. Blended learning. Aula, 2004, č. 3, s. 21 – 24
Eger, L. Technologie vzdělávání dospělých. Plzeň: ZČU v Plzni, 2005
EGER, L. Generace kurzů - příspěvek k evaluaci e-learningu Sborník
příspěvků ze semináře a soutěže e-learning 2006. Hradec Králové,
Gaudeamus, 2006
Egerová, D. Pedagogická dimenze e-learningu. Sborník příspěvků ze
semináře a soutěže eLearning 2006. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006. s.
182-187
Elearningeuropa.info. Dostupné na www: http://www.elearningeuropa.info
Hall, B. FAQs About E-learning. [online] [cit 2003] Dostupné na www:
<http://www.brandon-hall.com/brandon-hall/>
Hašková, A. Záhorec, J., Brečka, P. Elektronické učebné materiály zamerané
na didakticko-technologickú prípravu učiteľov. eLearning 2006, Hradec
Králové: Gaudeamus, 2006, s. 210-215
Haugen, S., Behling, R, Wood, W., Douglas, D. Managing global Training
Utilizing Distance Learning Technologies: The United States Army Readness
187
Training. In. Managing Global Transitions, International Research Journal,
Vo. 1, No.1, 2003
Khan, H.B. Flexibile Learning in an Information Society. London:
Information Science Publishing, 2005
Lynch, V. M. The Online Educator. New York: Routledge Falmer, 2002
Mužík, J Andragogická didaktika. Codex Bohemia, Praha 1998
Mužík, J. Androdidaktika. Praha: ASPI, 2004
Nagy, A. e-Learning. ACTeN, [online] [cit 2004] Dostupné na www:<
http://www.acten.net/uploads/images/423/e-learning.pdf>
Kopecký, K. E-learning (nejen) pro pedagogy. Olomouc: Hanex, 2006
Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997
Průcha, J. a kol. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2001
SFEFC/SHEFC E-Learning Group: Final Report. [online] [cit 2005]
Dostupné na www: <http://www.sfc.ac.uk/joint_info/publications/joint_elearning_report_july_2003.pdf>
Skalková, J. Obecná didaktika. Praha: ISV nakl. 1999
Smith, J.M. Blended learning. [online] [cit 2004] Dostupné na www:
<http://www.gwsae.org/Executiveupdate/2001/March/blended.htm>
Turčáni, M. Dištančné vzdelávanie + e-learning = perspektíva pre všetkých.
Technológia vzdelávania. Roč. 12, 2004, č. 5
188
Výuka hrou s využitím ICT (Gangur)
Digitální výukové a simulační hry
Podle [Prensky, 2001] jsou tři důležité faktory opravňující nás pohlížet na
digitální hry a učení založené na těchto hrách jako na jeden z důležitých
směrů dalšího vývoje e-learningu:
1. Digitální výukové hry naplňují představy, vyhovují potřebám a stylu
učení generace dnešních, ale i budoucích studujících.
2. Digitální výukové hry jsou motivační, protože jsou zábavné.
3. Digitální výukové hry jsou velice flexibilní, adaptovatelné pro
jakéhokoliv uživatele či znalosti nebo dovednosti, které si s jejich
pomocí osvojujeme. Pokud jsou tyto hry použity správně, jsou zároveň
velice efektivní.
Digitální výukové hry se dnes používají ve všech oblastech, institucích, ale
také na všech stupních vzdělávacího systému. Není překvapením, že
největším uživatelem digitálních výukových a simulačních her je armáda
USA, ale i naše armáda (viz [Verto, 2005]). Tento nový fenomén zasahuje do
všech odvětví od bussines simulátorů k zábavným výukovým titulům pro
předškoláky.
Nové myšlení potenciálních uživatelů
Velice důležitým faktorem při použití výukových metod je věk cílové
skupiny. Nejedná se pouze o studenty základních, středních či vysokých škol,
o kterých dnes již bez rozsáhlejších výzkumů můžeme říci, že se jedná o
generaci vyrostlou na počítačích, ale i o zaměstnance firem a institucí. Dle
výzkumu v USA je průměrný věk těchto zaměstnanců 39 let. Pro většinu v
tomto věku je dnes již samozřejmostí nejen počítač, ale i Walkman, MP3
přehrávač a prostřednictvím dětí již také velmi oblíbený (a zároveň) výukový
televizní pořad „Sezame, otevři se“ (Sesame Street). Mnoho lidí v tomto věku
i u nás již jistě slyšelo nebo hrálo logické hry jako Sherlock Holmes, stavělo
města pomocí SimCity simulátoru, budovalo civilizace pomocí her Civilizace
nebo Age of Empires či obchodovalo prostřednictvím bussines simulátorů
jako Zillionare, CFO, Risky Bussines nebo Start-up. Ovšem nejrozšířenějšími
„hrami“, které dnes již v této generaci využívá téměř každý, je email, ICQ
nebo celý web.
Na základě výzkumu je již prokázáno, že odlišný druh vjemů a zážitků vede k
odlišnému vývoji relevantních částí mozků. Jinak řečeno, současná i
následující generace studentů již myslí jinak. Používají jiný druh myšlení, ale
především, a to je důležité pro použití kompletně jiných metod výuky, mají
velmi odlišný, někdy až nepochopitelný styl práce. Použití videoher a
189
počítačových her, dosti často vnímané jako neužitečná ztráta času, rozvíjí
mnoho z našich schopností.
• Hraní her zlepšuje dovednost čtení vizuálních obrazů ve
třídimenzionálním prostoru a zlepšuje představivost. Hraním v reálném
čase se zvyšuje schopnost orientace v problému, schopnost reagovat na
problém a nalézt jeho úspěšné řešení.
• Hrou objevujeme pravidla a zákonitosti chování dynamických systémů
cestou objevů, cestou pokusů a omylů. Hra nám umožňuje formulovat
hypotézy a dostatečně je testovat.
• Hraní her rozšiřuje schopnost pracovat paralelně na více úlohách. Hry
trénují naši schopnost rozdělit pozornost do více míst a řešit více
problémů simultánně.
Všechny uvedené skutečnosti lze shrnout do následujícího přehledu změn ve
stylech poznání (dle [Prensky, 2001]). Tyto změny jsou iniciovány právě
jiným myšlením dalších generací a jsou výzvou k velkým a obtížným
změnám ve výuce. Většina z nich se realizuje právě použitím DVH a DSH.
• skokové tempo výuky vs. konvenční tempo výuky
• paralelní postupy vs. sekvenční postupy
• těžiště informací v grafické podobě vs. těžiště informací v textové
podobě
• náhodný přístup k učení vs. výuka krok za krokem
• kooperující spojením v síti vs. samostatný
• aktivní vs. pasivní
• hra vs. práce
• okamžitá odměna vs. trpělivé čekání na odměnu
• fantazie vs. realita
• technologie jako přítel vs. technologie jako nepřítel
Motivace uživatelů
Co všechno hra přináší uživatelům? Jaké možnosti přináší do výuky?
Následující seznam uvádí některé z nich, které jsou dle mého názoru důležité,
ale ne vždy jsou dle současných studentů naplňovány. Bez uvedených atributů
není výuková hra skutečnou hrou, která zaujme studenty a motivuje je ke
studiu.
• Hra je forma zábavy. Přináší požitek a potěšení.
• Hra motivuje. Přináší napětí a zaujetí.
• Hra má pravidla. Ta poskytují strukturu.
• Hra má cíle. Ty přináší motivaci.
• Hra je interaktivní. Aktivuje nás k činnosti.
• Hra má výsledky a zpětnou vazbu. Tím nás učí
• Hra je adaptabilní. To přináší různorodost a flexibilitu.
190
• Hra obsahuje vítězné stavy. To nás naplňuje potěšením a je nám
odměnou.
• Hra obsahuje konflikt, soutěživost, výzvu, kontrast. Tím nám poskytuje
adrenalin.
• Hra požaduje řešení problémů. Tím povzbuzuje naši kreativitu.
• Hrou se navzájem ovlivňujeme. To nám umožňuje zařadit se a fungovat
v sociálních skupinách.
• Hra obsahuje příběh. To v nás vyvolává emoce.
Nejdůležitějšími vlastnostmi hry (schopné zaujmout studenty), které by měly
být implementovány i v každé výukové hře, jsou pravidla, cíle, výsledky a
zpětná vazba, konflikt či soutěživost, možnost interakce a příběh. Bez
aplikace výše uvedených principů se nadějný projekt může stát dalším
výukovým materiálem, který studenti nebudou používat.
Kombinace počítačových her a učení a jejich implementace
Zkombinovat dvě takto rozdílné věci, jako je učení a hra, je velice obtížné.
Pokud uvažujeme o digitálních výukových hrách, pracujeme se dvěma
dimenzemi, vzhledem ke kterým je tento přístup použitelný a efektivní –
zaujetí a efektivita učení. Na následujícím obrázku č.1 je postavení některých
přístupů v rámci těchto dvou dimenzí.
Obrázek č. 1 Kombinace učení a hry.
191
Při využívání CBT (Computer-based training) není motivace tak velká a
výsledný efekt učení je také na nízké úrovni. Ke hraní her nemusíme většinu
našich studentů nutit, ale také se mnoho nenaučí. Digitální výukové hry, ze
svého principu hry, silně motivují a současně díky zaujetí uživatele pro hru je
efektivita učení vysoká.
Dobrou hru není tak obtížné vytvořit, pomineme-li grafickou stránku věci, jak
se na první pohled může zdát. Při její implementaci využijeme mnoho učících
technik, které používáme již při interaktivním učení bez pomoci hry. Většinu
z nich lze nalézt v úspěšných výukových hrách. Mnoho z nových technik
bude jistě ještě objeveno v souvislosti s jejich použitím v DVH (DSH) ke
zvýšení efektivity vyučovacího procesu.
Ze stávajících postupů můžeme v DVH (DSH) nalézt (viz [Prensky,
2001],[Aldrich, 2004]):
• praktické procvičení a zpětná vazba
• učení praxí (learning by doing)
• učení se z chyb (learning by mistakes)
• učení při dosahování vytyčeného cíle (jak něco udělat) (goal-orineted
learning)
• učení při objevování a řízené objevování (discovery learning)
• učení při plnění série jednodušších úkolů bez použití teorie a celkové
osvojení náročnější dovednosti (task-based learning)
• učení hledáním odpovědí na zadané otázky (Question-led learning)
(trivia hry, kvízy)
• učení v prostředí, které je podobné prostředí, ve kterém bude naučené
aplikováno v budoucnosti (Situated learning)
• napodobování reality ve vybrané roli (Role playing)
• vedení systémem (tutorem) při řešení úkolů (coaching)
• konstruktivistické učení, ACL učení (accelerated learning)
• mnohasmyslové učení, výběr nezávislých učících objektů (learning
objects), které lze spojovat ve vybraném pořadí pomocí spojovacích
článků, inteligentní průvodce studiem
Na základě uvedeného můžeme sestavit principy použité při implementaci
digitální výukové hry. Než začneme vytvářet efektivní a jistě úspěšnou
digitální výukovou hru, odpovězme si na následující otázky:
1. Je hra dostatečně zábavná, aby ji hráli i ti, pro které není primárně
určena, a ještě se z ní něco naučili?
2. Budou uživatelé hry o sobě uvažovat spíše jako o hráčích, nebo spíše
jako o studujících?
192
3. Bude hra natolik zajímavá, že o ní uživatelé řeknou ostatním a
nepřestanou ji hrát, dokud nevyhrají? A poté se ke hře znovu vrátí?
4. Je součástí hry zlepšení uživatelových dovedností? Jsou tyto stále lepší,
čím déle uživatel hru hraje?
5. Podněcuje hra uživatele k přemýšlení o tom, co se učil?
Velmi důležité je umístění principu zábavy na první místo. Vytvořit zábavnou
výukovou hru je mnohem užitečnější než postavit výukovou hru, která je
zábavná pouze grafickým prostředím. Často jsou takto implementované
výukové hry pouze barevnou skořápkou, ve které je zařazena jedna z
uvedených technik učení.
Vytvořit opravdu zajímavou výukovou hru je pro tým tvůrců časově
náročnější úkol. Můžeme však začít i bez takového týmu. Existují jednodušší
způsoby použití hry ve výuce, ať už jako doplněk prezenční výuky nebo jako
součást jiných forem studia využívajících e-learningové nástroje.
Simulační hra
Investujeme na finančních trzích
Aplikací, jejíž snahou je přiblížit teoretickou výuku více praxi a zatraktivnit
daný předmět, je Investiční hra. Tuto aplikaci vyvíjíme jako podporu výuky
předmětu Finanční a pojistné výpočty. Obsahem kurzu je seznámení studentů
s matematickým aparátem, který je používán analytiky na finančních trzích.
Pro běžného investora není až tak nutné tento aparát znát detailně. Proto
používáme zmíněnou aplikaci k praktickému investování imaginárních peněz
na reálném peněžním a kapitálovém trhu pomocí webového rozhraní.
Data, jako jsou sazby bankovních produktů, kurzy podílových fondů a akcií,
jsou reálná. Ostatní, jako jsou vstupní investice a následně zisky či ztráty, jsou
fiktivní. Každý uživatel systému je vlastníkem jednoho korunového účtu a
jednoho dolarového účtu. Na tyto účty je administrátorem systému uložen
vstupní kapitál. Přes tyto účty také probíhají veškeré obchody. Oproti jiným
aplikacím, které umožňují spravovat fiktivní portfolio (např. [Peníze, 2005]),
umožňuje popisovaný systém pohled do historie investování jednotlivých
uživatelů a zrychlenou simulaci na historických datech. Samotná hra může
probíhat ve dvou režimech: reálný režim a simulační režim.
ad 1) V tomto režimu investuje uživatel do jednotlivých nabízených titulů na
základě reálných dat v reálném čase.
ad 2) V simulačním režimu uživatel investuje na základě reálných
historických dat v čase, který je zrychlený a jehož průběh si řídí sám. Uživatel
zadává příkaz k přechodu na následující den.
193
V aktuální podobě se systém skládá z několika částí:
1. Administrativní modul slouží k zadávání nových uživatelů, jejich
zařazení do skupin pro různé typy investic, možnost přidělení
vstupního kapitálu, vkládání nových investičních nástrojů a jejich
klasifikaci dle druhu.
2. Investiční modul umožňuje uživateli investice v reálném čase.
3. Portfoliový modul poskytuje uživateli přehled o veškerých aktuálních
transakcích, popř. i historické přehledy uživatelem uskutečněných
obchodů.
4. Datový modul zajišťuje propojení systému s reálnými daty umístěnými
na webu.
5. Simulační modul umožňuje uživateli simulovat investice dle
historických reálných dat ve zrychleném časovém běhu, který si určuje
uživatel sám.
6. Časový modul zajišťuje správu času dle režimu práce systému i dle
nastavení uživatele, který může pro simulaci zvolit různé časové úseky.
Nejdůležitější pro uživatele jsou moduly investiční, simulační a modul
portfolia. Ostatní zajišťují jejich správnou funkci. Funkce modulů jsou
navzájem propojeny. Uživatel přechází z portfolia příkazy pro nákup a prodej
do investičního modulu a simulační modul využívá pro svou činnost služby
modulu investičního i zobrazení portfolia.
Obr. č. 2 Portfolio uživatele systému Investiční hra
Portfolio zobrazuje přehled aktuálních investic v podobě počtu jednotek
daného aktiva, aktuálního kurzu a aktuální ceny. Výpis je rozdělen dle druhu
194
investic na termínované vklady, peněžní trh (podílové fondy), dluhopisový,
akciový apod. V každé skupině portfolio zobrazuje celkovou aktuální cenu
investic, celkově potom aktuální cenu všech investic, hodnotu hotovosti a
celkovou aktuální cenu uživatelových aktiv. Na obr. č. 2 je jeden ze
základních výstupů modulu portfolia.
Celý systém je implementován tak, že umožňuje přidání modulů, které budou
simulovat další druh finančních aktivit či jejich podporu. Plánujeme tak
podpořit obchod s akciemi simulací vlastní burzy s kotací fiktivních akcií,
dále chceme do hry zavést i podporu investic uživatelů v podobě poskytování
úvěrů, popř. další aktivity, které mohou být investicemi i do jiných oblastí,
než jsou finanční trhy.
Použití PowerPointu ke konstrukci hry nebo k výuce
Dnes již klasickými příklady použití PowerPointu ke konstrukci výukové hry
jsou hry Milionář nebo Riskuj. Jde o zábavnou formu ověření si znalostí a
přitažlivější formu testů. Příklad šablony prezentace realizující hru Milionář
najdeme mezi rozšiřujícími materiály jako prezentaci Milionar.ppt. V této
variantě je v uvedené šabloně realizován pouze základní průběh hry. V dalším
lze přidáním odpovídajících snímků rozšířit hru o nápovědu 50:50, popř. o
nápovědu na telefon. V této základní variantě jednoduchým způsobem
změníme v šabloně zadání otázek a dokončíme animaci k zobrazení správné
odpovědi. Zájemci mohou doplnit i další doprovodné zvuky.
Další hrou je hra Jeopardy, u nás známá pod názvem Riskuj. Příklad šablony
prezentace najdeme mezi rozšiřujícími materiály. Opět jednoduchým
způsobem doplníme okruhy otázek, zadání otázek v jednotlivých tématech a
správné odpovědi. Podobně si můžeme upravit i Hollywoodské čtverce,
jejichž šablonu najdeme mezi doplňujícími materiály, nebo obecnou šablonu
Multi-Q pro konstrukci her typu Riskuj. Obecný návod ke konstrukci hry v
PowerPointu nalezneme mezi rozšiřujícími materiály pod názvem "Návod na
vytvoření hry v PPT" v šablonách pro tvorbu her v PowerPointu.
V další části uvádíme příklady použití PowerPointu ve výuce periodické
tabulky prvklů v chemii či fyzice, výuce sluneční soustavy ve fyzice nebo
výuce o amerických prezidentech.
195
Zdroje pro tvorbu on-line výukových her
Sestaveno: Dr. James J. Kirk, Robert Belovics.
Upraveno: Dr. Mikuláš Gangur
Zdroj
Vytvořte si
vlastní
příběh
Eclipse
křížovky
Elibs
Game-Omatic
Gameshow
pro web
196
Poskytovatel
Public Broadcast System
http://www.pbs.org/kratts/crazy/ma
dlibs
Popis
PBS poskytuje bezplatnou
online službu pro tvorbu
vlastního příběhu ze zadaných
slov. (1.-3. ZŠ)
ElipseCrossword
Bezplatný program pro tvorbu
http://eclipsecrossword.com
webových křížovek (vhodné
pro konstrukci testů v jiné
formě). (ZŠ, SŠ)
ELibs
Online služba pro tvorbu a
http://eLibs.com
zaslání automaticky tvořených
příběhů ze zadaných slov,
popř. tvorbu předloh pro
vlastní příběhy. (1.-3. ZŠ)
Center fot Language Education and Osm bezplatných online
Research at Michigan State
programů pro tvorbu
University
interaktivních her (testových
http://clear.msu.edu/dennie/matic otázek různých typů - viz
Moodle). Koncentrace
(pexeso), přiřazování,
doplňovačka prázdných slov
do textu, rekonstrukce
zamíchaného textu, otázky s
více odpověďmi. (ZŠ, SŠ)
LearningWare Inc.
Tvorba interaktivních her
http://www.learningware.com
(testů) pro vícečlenné týmy.
Každému členu týmu
umožňuje ovládání pomocí
RC. Umožňuje vytvořit hry ve
stylu Milionář, Riskuj. (ZŠ,
SŠ)
Hot Potatoes Half-Baked Potatoes
http://web.uvic.ca/hrd/halfbaked
Interaktivní
hry
Riskuj,
Milionář
Multi-Q:
Otázky a
odpovědi
Quia
QuizStar
Owl &
Mouse
Šest aplikací pro tvorbu
interaktivních her (testů) pro
web. Umožňuje zadat
multiple-choice otázky,
krátkou odpověď, zamíchaná
tvrzení, vytvářet křížovky,
přiřazovací/srovnávací otázky,
doplňování textu. Bezplatně
pro neziskové organizace.
Formát je podporován pro
import do Moodle. (ZŠ, SŠ)
Interactive Games
Tvorba a hosting šesti typově
http://www.oswego.org/staff/ccha různých interaktivních
mber/
webových her. Řada již
techno/games.htm
definovaných her.
TechNet.com
Bezplatné PowerPoint šablony
http://www.teachnet.com/lesson/mi pro Riskuj, Milionář.
sc/
winnergame022500.html
The Tech Connected Trachet
Zajímavý portál pro
http://www.esu5.org/techteacher/ interaktivní výuku. Odkazy na
powerpoint.htm
další interaktivní aktivity:
interaktivní výuka, bezplatné
PowerPoint šablony, Excel
šablony, puzzle a hry, online
testy a další.
Quia
Online služba na tvorbu her v
http://www.quia.com
16 různých formátech (např.
lodě, šibenice, lov na
internetu, trénink paměti (flash
cards), trénink koncentrace
(pexeso), Milionář, Riskuj).
QuizStar
Bezplatný program na tvorbu
http://quizstar.4teachers.org/index.j kvízů, jejich správu a
sp
výsledky.
Educational Software from
Výukový software pro
Owl & Mouse
geografii. Mapy, on-line
http://www.yourchildlearns.com/o výukové hry. Příklady her jsou
wlmouse.htm
přiloženy.
197
Literatura
Aldrich, C. Simulation and the Future of Learning. Pfeiffer, Wiley, San
Francisco, 2004, ISBN 0-7879-6962-1
Prensky, M. Digital Game/-Based Learning. McGraw-Hill New York, 2001,
ISBN 0-07-145400-4
Verton, D. Simulace počítačových bitev pro armádu. ComputerWorld
16/2005
Peníze. http://www.penize.cz [online] [cit. 22.3.2005]
198
Tvorba týmu (Eger)
Skupinová výuka – týmová práce žáků
Skupinové vyučování využívá sociální vztahy mezi žáky jako nedílné aspekty
reálné výchovně-vzdělávací situace. Umožňuje vytvářet interaktivní situace, a
tak podporovat příznivou atmosféru pro učení žáků. (Skalková, 1999)
Autorka uvažuje především malé skupinky žáků v počtu 3 – 5. Kalhous a
Obst (2002) doporučují 5 – 7 osob a upozorňují na tzv. párové učení ve
dvojicích.
Vytvářející se vztahy mezi žáky a mezi učitelem a žáky ovlivňují jak oblast
intelektuální, tak oblast názorů, postojů a samozřejmě i utváření dovedností
pro kooperativní chování.
Důležitá je dovednost spolupracovat, rozvíjet komunikaci, vyměňovat si a
obhajovat názory atd. Podle Skalkové výzkumy potvrdily, že efektivnost
skupinové formy je tam, kde se od žáků vyžaduje řešit složitější úkol či
problém.
Z pohledu učitele je potom potřebné podtrhnout, že jeho příprava je
náročnější než pro frontální či individuální formu výuky. Přitom účinnost se
neodvíjí od zařazení této formy do výuky, ale od jejího cílevědomého
zařazení.
Hodnocení a sebehodnocení skupinové práce je její důležitou součástí.
Sestavení skupin
• To je velmi důležité téma a diskutovanou otázkou je, zda by skupiny
měly být dle výkonnosti vyrovnané, či různorodé. Podobně jako u
týmové práce do hry vstupuje nejenom úroveň znalostí a dovedností
jednotlivých žáků, ale také jejich sociální projevy při vlastním
pracovním procesu. Jsou schopni pracovat v týmu a být přínosem pro
tým?
• Kalhous a Obst (2002) otevírají otázku tzv. „sociálního prázdna“ u
některých současných dětí. (Žáky je potřebné komunikativním
dovednostem naučit.)
Pro formální vzdělávání ve škole se doporučuje zařazení přípravného období,
kdy si žáci zvykají na skupinovou – týmovou práci. Učitel musí umět žáky
zorientovat, instruovat, motivovat, podpořit ke spolupráci a vést k
sebehodnocení a zaměření na přínos.
Žáky můžeme rozdělit do skupin podle různých hledisek. Kalhous a Obst
uvádějí:
• druh činnosti,
• obtížnost činnosti,
• zájem žáků,
199
• pracovní tempo,
• dovednost spolupracovat aj.
V této souvislosti se také mluví o tzv. kooperativním vyučování:
(rozlišujme individuální práci ve skupině x skutečná kooperace)
Je založeno na principu spolupráce při dosahování cílů. Výsledky jedince jsou
podporovány činností celé skupiny a celá skupina má prospěch z činnosti
jednotlivce. Základními pojmy kooperativního vyučování jsou tedy sdílení,
spolupráce, podpora (Kasíková, 1997). Petlák (2004) uvádí, že skupinová
výuka zdůrazňuje hlavně didaktické aspekty, při kooperativním vyučování se
soustřeďujeme hlavně na komunikační a kooperativní aspekty.
Pro skupinovou výuku jsou (Maňák, Švec, 2003) důležité následující znaky:
• spolupráce žáků při řešení obvykle náročnější úlohy nebo problému,
• dělba práce žáků při řešení úlohy, problému,
• sdílení názorů, zkušeností, prožitků ve skupině,
• prosociálnost, tj. vzájemná pomoc členů skupiny,
• odpovědnost jednotlivých žáků za výsledek společné práce.
Určitě je ovšem potřebné zvažovat i problémové stránky skupinové výuky.
Řadíme sem (podle Petlák, 2004): někteří žáci zůstávají pasivní a může
převážit aktivita jen nejlepších žáků, může se projevit nezdravé soutěžení ve
skupině i mezi skupinami, učitel musí citlivě zvažovat hodnocení a jeho
příprava je náročná.
Zvažte:
Navazujícím tématem potom může být i řešení vývoje neboli dynamiky
skupiny žáků a také úloha vedoucího apod.
Pro nás je zajímavé, že Skalková ve své publikaci dále klade důraz na
podmínky a úpravu tříd pro skupinovou práci. O zapojení PC či internetu ve
své publikaci z roku 1999 ještě vůbec neuvažuje.
• Jak to pojímají novější publikace našich předních pedagogických
odborníků?
V nejnovějších didaktických publikacích (Kalhous, Obst, 2002, Maňák, Švec,
2003, Nelešovská, 2005) je ovšem stejné prázdno. Teoretici zaspali a o
využití PC a sítě pro skupinovou a týmovou práci žáků zatím neuvažují.
Skupinová, týmová práce žáků a PC
Protože teorie v ČR není, musíme se diskusně do problematiky pustit sami.
Z výše uvedené teorie ovšem můžeme vyjít a provést základní členění:
• Skupinová výuka – každý ve skupině pracuje individuálně. (1)
• Skupinová výuka – členové kooperují a mají společný cíl. (2)
200
Podle zapojení PC a internetu:
• Každý jedinec ve skupině má své PC - pracují ve třídě. (1)
• Skupina, kde je jedno PC, jež slouží jako společný nástroj či zdroj
informací - práce ve třídě. (3)
• Dvojice, párová komunikace v síti. (4)
• Skupinová komunikace v síti. (5)
Dále můžeme zvažovat, zda je řízená (učitelem nebo žákem), či spontánní.
Určitě sem musíme ještě zařadit, zda se jedná o formální záležitost, např. elearning, který je součástí vzdělávacího procesu školy, nebo o doplňkovou,
např. domácí doučování s využitím školní IT podpory, či nefomální – chat,
surfování po internetu...
Příklady:
1
Žáci jsou rozděleni do skupin a v každé skupině žák individuálně řeší úkol,
který je skupině zadán. Výsledky každého žáka jsou potom stručně
prezentovány a porovnávány ve skupině.
2
Žáci skupiny jsou spojeni sítí, řeší úkol a dílčí výstupy prezentují, doplňují a
potom vytvářejí společný závěr.
3a
Skupina má k dispozici PC, které slouží jen jako nástroj – sepsání protokolu o
..., vytvoření výsledné prezentace aj.
3b
Skupina má k dispozici PC, které slouží jako zdroj informací. Viděli jsme
takto připravenou výuku historie, kdy skupiny prezentovaly delegace států na
Jaltské konferenci a k dispozici na PC měly soubory s informacemi, též krátké
filmy, fotky atd.
4
Sem patří dnes stále obvyklejší komunikace s využitím mailu, ale i ICQ,
Yahoo Messenger či Skype.
5
U mladých lidí opět velmi obvyklé. Nejčastěji se využívá ICQ, ale současní
mladí přecházejí na stále populárnější Skype.
Ve formální výuce v LMS vyšší třídy není jen chat, ale i tzv white board, tedy
elektronická tabule. Opět upozorňujeme, že není jednoduché podobnou
skupinovou komunikaci řídit -vyžaduje to solidní přípravu učitele.
201
Poznámka:
Vynechali jsme možnou komunikaci člověk – stroj, respektive i skupina lidí stroj. Specificky může nabývat i podoby programového učení.
Podporou skupinové komunikace ve vzdělávání mohou být i různé vzdělávací
a komunikační portály se zaměřením na mládež.
Příkladem formálních mohou být vzdělávací portály krajů.
Jiným příkladem je www.alik.cz.
Náš výčet rozhodně není úplný. Uvědomme si, že doslova přede dveřmi je
komunikace našich žáků s využitím webkamer. Jak na to bude reagovat
pedagogika a jak naši učitelé?
Ostatně v USA na některých prestižních středních školách připravují studenti
nejenom časopis, ale i „televizní“ vysílání, kde prezentují svoji školu nejen na
intranetu, ale i v komunitě či síti sdružených škol.
• Diskutujte s ostatními učitel problematiku skupinové práce žáků a
zapojení ICT. Jak můžete jako ICT koordinátor pomoci v podpoře této
náročné výuky ve vaší škole?
• Vyhledejte relevantní zdroje pro podporu skupinové výuky a
informujte kolegy.
Literatura
Skalková, J. Obecná didaktika. Praha: ISV nakl. 1999
Kalhous, Z., Obst, O. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002
Kasíková, H. Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha: Portál, 1997
Maňák, J., Švec, V. Výukové metody. Brno: Paido
Nelešovská, A. Pedagogická komunikace v teorii a praxi. Praha: Grada, 2005
Petlák, E. Všeobecná didaktika. Bratislava: IRIS, 2004
202
Vývoj vzdělávacích modulů pro internet (Úlovec)
Technologie a didaktika
Volba prostředí pro tvorbu
K tvorbě vzdělávacích modulů můžeme použít různé technologie.
• HTML editor (MS FrontPage, …)
• Autorský nástroj (WBTExpress, …)
• LMS (Moodle, …)
Tvorbu pomocí HTML editoru nemohu doporučit, protože je velmi
zdlouhavá. Zbývají tedy autorské nástroje a samotné LMS. Snadnější a
kreativnější je použití autorských nástrojů, ale mnohdy to vede
k nejednotnému vzhledu kurzů. Mimo to bývají mnohem náročnější na
přenosové kapacity. LMS mají obvykle jednoduché nástroje na tvorbu
samotných modulů a například LMS Moodle produkuje velmi jednoduchý a
malý kód stránky, který je nenáročný na rychlost připojení k internetu. Mimo
to také můžeme použít kombinaci technologií. Například WBTExpress umí
export do LMS Moodle.
Didaktika
Náležitosti, které by měli moduly splňovat najdete například v knize Ludvíka
Egra Technologie vzdělávání dospělých.
Podrobnosti k vytváření kurzů v LMS Moodle a kurzy ke stažení najdete na
http://www.metodik.cz. I zde najdete náležitosti kurzů a didaktické tipy a
návody v záložce Výuka Moodle.
203
Příklady využití technologie pro výuku (Pimek, Eger)
Úvod
Není cílem předložené kapitoly dát vyčerpávající přehled o moderní
didaktické technice. Zmíníme se jen o vybraných příkladech a studující též
odkazujeme na modul o trendech využití ICT ve vzdělávacím procesu. Pro
zjednodušení uvedeme popis na základě informací od firmy AV Media, se
kterou máme dobré zkušenosti, ale rozhodně doporučujeme porovnání
nabídek i od jiných firem a jejich aktuální sledování.
Vizualizér
Přístroj, který vytlačuje oblíbený zpětný projektor. Plní řadu funkcí, dokáže
snímat libovolnou předlohu. Snad dílčí nevýhodou, zejména pro malé
školy, je jeho cena. Nabídka na trhu je však široká.
Příklady (AV Media):
PC a datový projektor
Oblíbený didaktický prostředek, který již asi není potřebné blíže popisovat.
Příznivou informací je, že cena, ale i rozměry a hmotnost datových
projektorů šly dolů, a staly se tak dostupnými a ve škole obvyklými.
Přesto doporučujeme zvážit, zda kupujete osobní a přenosný datový
projektor, nebo přístroj konferenční, který bude pevně umístěn v učebně.
Nabídky prosím sledujte na internetu. Dále uvádíme obrázek jen pro
dokreslení textu.
Důležité!
U tzv. multimediálních učeben je potom potřebné zvážit uložení
prezentační techniky tak, aby byla zabezpečena (bezpečnost práce +
ochrana proti odcizení), ale přitom rychle k dispozici pro práci učitele.
ICT koordinátor musí tento servis řešit a řídit. Podporujte své učitele.
204
Příklad uložení techniky:
Elektronická tabule
Nejnovější technickou pomůckou jsou tzv. elektronické tabule
(samozřejmě tabule vyžaduje propojení PC – dataprojektor – tabule).
Následují ukázky z výuky na FEK ZČU v Plzni (prezentace studentů,
záznam na kameru).
ICT mohou být ve vzdělávacím procesu dobrým pomocníkem. Vtahují
žáky a studenty do výuky, upevňují jejich kompetence v této oblasti.
Podmínkou je nejenom zabezpečení techniky (to již dnes přestává být
problém), ale hlavně připravený a motivovaný učitel, protože příprava na
výuku je náročná. Práce v síti učitelů je potom nespornou výhodou.
205

ICT_koordinator_+_ICT_metodik

Transkript

Podobné dokumenty

Celý text - Moje škola

ICT plán 2015-2016 - Gymnázium a Střední odborná škola Klášterec

ICT plán - Supš a Voš Turnov

Znalecký ústav / Ict news - Praha