docModerní výukové metody
download 
Stížnost Transkript
Moderní výukové metody
MODERNÍ VÝUKOVÉ METODY V MATEŘSKÉ ŠKOLE Mozaika inspirací pro pedagogy mateřských škol MŠ Mozaika Jihlava 2012 MODERNÍ VÝUKOVÉ METODY V MATEŘSKÉ ŠKOLE Mozaika inspirací pro pedagogy mateřských škol Autoři Bc. Helena Jarošová Helena Kleinová Bc. Lenka Dvořáková Monika Nikodýmová Olga Bártová Veronika Sudová sazba not: Mgr. Jarmila Bučková grafická úprava, obálka: Martin Buček Kontakty Tel.: 567 31 35 36 e-mail: [email protected] Tisk Jiprint, s.r.o. Jihlava 2012 Vydal MŠ Mozaika Jihlava, duben 2012 NEPRODEJNÉ Úvod Mateřská škola je místem, kde jsou děti poprvé odloučeny od svých rodičů, kde si osvojí první sociální zkušenosti, setkávají se s ostatními dětmi, dospělými, musí si přivykat novým pravidlům, získávají nové poznatky o světě, společnosti. Předškolní vzdělávání dnešní doby je zaměřeno na osobnostně sociální rozvoj dítěte a tomuto odpovídají současné metody ve vzdělávání předškolních dětí, které respektují vývojové zvláštnosti předškolních dětí jak v oblasti kognitivní tak emoční i sociální. Metodická příručka Moderní výukové metody v mateřské škole byla vytvořena během tříletého grantového projektu „Mozaika nových inspirací pro pedagogy mateřské školy“ spolufinancovaného z ESF a rozpočtu České republiky. Projekt byl zaměřen na další vzdělávání učitelek MŠ Mozaika Jihlava v oblastech anglického jazyka, ICT, moderních výukových metodách a EVVO. Partnerem projektu byla Vysočina Education. Metodická příručka vznikla na základě získaných poznatků a dovedností z praktických seminářů grantu, zkušeností a praxe učitelek, které se této problematice s dětmi soustavně věnují. V metodice je zpracováno osmnáct různých témat – příkladů projektů s využitím moderních výukových metod podporujících rozvoj osobnosti, partnerský přístup a integrovaný způsob vzdělávání dětí v mateřské škole. U jednotlivých projektů jsou uvedeny cíle, výstupy, metodický postup, použité metody a reflexe. Mgr. Jarmila Bučková Ředitelka MŠ Mozaika Jihlava Hlavní manažer projektu 1 MODERNÍ VÝUKOVÉ METODY V MATEŘSKÉ ŠKOLE Helena Jarošová Abychom rozvíjeli osobnost dětí, snažíme se, aby nám bylo dítě partnerem, přijímáme ho takové jaké je, uznáváme ho jako osobnost, empaticky mu nasloucháme, rozvíjíme jeho potenciality. Důraz je kladen na úctu k dítěti, respekt a důvěru, vlastní prožitky a zkušenosti, podporu jeho vlastních aktivit, respektování jeho vývojových zvláštností, jeho temperamentových vlastností. Rozvojové předpoklady a možnosti dětí vyžadují uplatňovat v předškolním vzdělávání odpovídající metody a formy práce. Vhodné jsou metody prožitkového a kooperativního učení hrou a činnostmi dětí, které jsou založeny na přímých zážitcích dítěte, podporují dětskou zvídavost a potřebu objevovat, podněcují radost dítěte z učení, jeho zájem poznávat nové, získávat zkušenosti a ovládat další dovednosti. Ve vzdělávání je třeba využívat přirozeného toku dětských myšlenek a spontánních nápadů a poskytovat dítěti dostatek prostoru pro spontánní aktivity a jeho vlastní plány. Učební aktivity by proto měly probíhat především formou nezávazné dětské hry, kterou se dítě zabývá na základě svého zájmu a vlastní volby. V předškolním vzdělávání by mělo být v dostatečné míře uplatňováno situační učení založené na vytváření a využívání situací, které poskytují dítěti srozumitelné praktické ukázky životních souvislostí tak, aby se dítě učilo dovednostem a poznatkům v okamžiku, kdy je potřebuje a lépe tak chápalo jejich smysl. Významnou roli v procesu učení sehrává spontánní sociální učení, založené na principu přirozené nápodoby. Proto je třeba ve všech činnostech a situacích, které se v průběhu dne v mateřské škole vyskytnou, nejen v didakticky zaměřených činnostech, poskytovat dítěti vzory chování a postojů, které jsou k nápodobě a přejímání vhodné. (RVP PV, 2005, s. 8–9). Další důležitou metodou je hra dětí a tvořivá dramatika, která vychází především z principu hry a prožitku. Prožitkové učení Prožitkové učení je učení pomocí hry nebo činnosti, ke které je dítě vnitřně motivováno, naladěno a citově je prožívá. Vychází z činností a situací navozujících prožitky člověka. Proto je učení prožitkem efektivní, má hluboký a trvalý dopad. Veškeré aktivity jsou založeny na herních prvcích s podporou tvořivosti. Prožitkové učení zahrnuje vlastní iniciativu dětí. I když podnět přichází z vnějšího okolí, pocit objevování, uchopení, porozumění vychází z nitra osobnosti. Tím, že dítě proniká do problému, nalézá řešení, pojmenovává, co se dovědělo, nachází smysluplnost získaného poznatku o této dovednosti pro život, pociťuje uspokojení, ovlivňuje své chování, postoje. Prožitkové učení navazuje na přirozené zákonitosti spontánního stylu učení dítěte. Prožitkové učení se vyznačuje těmito charakteristickými znaky: (podle Havlínové, 2000) • Spontaneita znamená, že děti nejsou k činnostem nuceny. Učitelka pracuje a motivuje děti tak, aby podpořila jejich zájem o dané aktivity, aby 2 • • se děti samy spontánně účastnily aktivit, které jsou jim nabízeny. Nevhodným přístupem je například násilné ukončování her, či ostatních činností dětí, bez prostoru k jejich dokončení, nebo zvolení možnosti, kdy a jak si děti tyto činnosti dokončí. Také zasahování a zbytečné organizování volných her dětí potlačuje jejich spontaneitu a radost ze hry. Naopak vhodný přístup ze strany učitelky respektuje děti, učitelka může využít hru dětí ke spontánnímu učení, vychází ze zážitků dětí, z jejich zkušeností, zájmů. Není nutné striktně dodržovat naplánované činnosti, pokud vzejde spontánní aktivita od dětí, dobrá učitelka ji dovede využít a rozvinout. Důležitá je také motivace, která děti zaujme a bez pocitu manipulace se účastní řízené činnosti. K motivaci můžeme využít různých vzniklých situací, příběhů, pohádek, ale i konkrétních zážitků dětí. Objevnost – celé dětství je obdobím objevování, radosti z poznávání nových věcí, skutečností, lidí. Již v kojeneckém věku dítě zkoumá a poznává své tělo, libé či nelibé pocity, své blízké. V předškolním věku děti poznávají a objevují různé souvislosti, rády experimentují, poznávají vlastnosti předmětů, v čemž se jim dospělí snaží bránit z obavy o jejich zdraví, že se ušpiní, že něco rozbijí. Často slyšíme např. od rodičů: „Neskákej do kaluže, zamočíš se!“ a děti přesto stále zkouší, co se stane, když do kaluže skočí. Samozřejmě před nebezpečnými věcmi a situacemi děti musíme chránit, např. v dopravě, ale proč jim nedopřát poznat vlastnosti písku a vody, vlastnosti sněhu, toho jak fungují předměty, co se stane, když se zasadí semínko do hlíny. Pokud si děti aktivity vyzkouší pod dohledem dospělých, hrozí menší riziko do budoucna, že budou experimentovat s nebezpečnými věcmi. Velkou příležitostí pro různé objevování a poznávání je v mateřských školách doba pobytu venku, kdy mohou děti experimentovat pod dozorem učitelky s různými materiály, např. přírodními, poznávají přírodní souvislosti, objevují různé živočichy, rostliny, vlastnosti živé i neživé přírody. Samozřejmě při všech činnostech je nutné dbát na bezpečnost dětí, ale tak, aby děti neměly pocit, že jsou při svých objevech omezovány. Komunikativnost – učitelka podporuje a rozvíjí komunikační dovednosti dětí. Pod tímto pojmem si představujeme dorozumívání, slovní sdělení, předávání zkušeností, vybízení k určitému jednání, chování. Zároveň se slovní (verbální) komunikací probíhá i mimoslovní (nonverbální) komunikace. Je to zejména komunikace mimikou, kdy projevujeme svoje emoce, jako je radost, smutek, údiv, strach atd., gesty, kterými vyjadřujeme souhlas či nesouhlas a oční kontakt. Verbální a nonverbální komunikace by měla být v souladu, tzn. bez přetvářky a ironie. V rozumné míře dáváme najevo i své emoce. Stále ještě v praxi převažuje nevyváženost komunikace mezi dětmi a učitelkou. Učitelky dávají málo prostoru ke komunikaci, neustále děti doplňují, dokončují za ně věty, spěchají na děti, pokud nehovoří k tématu zadanému učitelkou, přerušují je a nenechají domluvit, spíše je upozorňují na jejich nedostatky, často používají zákazy, varování a pokyny. V dětech je tak pěstován strach z toho, jaká bude reakce na to, co řeknou a odradí je to od dalšího vyjadřování svých myšlenek, názorů, ale i pocitů a emocí. 3 • • • Prostor pro aktivitu a tvořivost a fantazii – prostorem se v tomto smyslu nemyslí jen prostředí mateřské školy či třídy, ale také postoj učitelky, která děti zbytečně neorganizuje, nezasahuje do jejich činností, samozřejmě pokud není ohroženo zdraví a bezpečnost dětí, dává jim prostor pro jejich aktivity, podporuje jejich tvořivost nabídkou vhodných činností , pomůcek, hraček a materiálů. Děti mohou při dodržování dohodnutých pravidel využívat celý prostor třídy, mohou si brát hračky a pomůcky bez dovolení, za předpokladu, že si je po sobě uklidí. Úkolem pedagogů je jejich tvořivost co nejvíce rozvíjet. Učitelky, které dětem předkládají konečné možnosti řešení, v dětech tvořivost a fantazii potlačují. Například když ve výtvarných činnostech učitelka dětem řekne:“Nebe je modré, slunce žluté, tráva zelená.“, nedá dětem téměř žádný prostor pro tvořivé vyjádření jejich vlastních představ. Právě v tvořivém a fantazijním vnímání světa dětmi je jeho krása, a proto toto vnímání světa musíme v dětech podporovat. Konkrétní činnosti – konkrétními činnostmi v mateřské škole jsou myšleny zejména manipulace s předměty, experimentování a hra. V mateřské škole využíváme nejen hračky a pomůcky, ale nabízíme dětem množství různých materiálů, které mohou využívat zejména ve svých hrách, ale i různých výtvarných činnostech. Děti poznávají vlastnosti těchto materiálů, ale také rozvíjí svoji představivost, tvořivost a fantazii. Například šátky lze využít k vytvoření šatů, ptačích křídel, jako loutky, k dozdobení příbytků atd. Celostnost – celostností je myšlena účast všech smyslů a obou mozkových hemisfér. Děti při svém učení zapojují všechny smysly, čím více je zapojují, tím je jejich poznání a získané zkušenosti bohatší a hlubší. K tomuto účelu nabízíme dětem různé smyslové hry, ale také různé experimenty. Děti mohou poznávat vlastnosti materiálů zrakem, čichem, chutí, sluchem, hmatem. V rámci prožitkového učení děti získávají zkušenosti o pocitech lidí, kteří jsou nějakým způsobem hendikepovaní, např. pohyb v prostoru se zavřenýma očima, poznávání předmětů pouze hmatem, orientace podle sluchových podnětů. Kooperativní učení Kooperativní učení je často zaměňováno s formou práce dětí ve skupinách. Kooperativním učením nemyslíme činnost dětí ve skupině, kdy každé samostatně pracuje na nějakém úkolu, např. kreslení obrázku, práce s pracovním listem atd., ale kooperativní učení musí splňovat určitá kriteria. (podle Kasíkové 2004) • Pozitivní vzájemná závislost, kdy děti vnímají fakt, že k dosaženému výsledku dospějí pouze tehdy, pokud budou na společném projektu spolupracovat a ne soutěžit. Proto do mateřské školy nepatří soutěživé hry, ale spíše hry založené na spolupráci dětí. Příkladem jsou honičky se záchranou, kdy děti musí spolupracovat na záchraně jiného dítěte. (Hra na dešťovou bábu – chycené dítě si sedne do dřepu a ostatní ho mohou zachránit tím, že ve dvojici nad ním vytvoří stříšku). Již při této jednoduché hře je třeba, aby dvě děti spolupracovaly na záchraně dalšího. • Interakcí tváří v tvář je rozuměna práce v menších skupinkách, kdy spolupracují všechny děti. Velmi důležité je odhadnout velikost skupiny. Skupina by neměla být příliš velká. V případě velké skupiny se většinou 4 nezapojí všechny děti, mnohé z nich zůstávají pouze v roli pozorovatele. Skupina by měla být heterogenní a měly by v ní být děti na různém stupni vývoje. Tím je zajištěno zapojení i mladších dětí, kdy se přirozenou cestou učí od starších jak poznatkům, tak spolupráci. Pokud je skupina homogenní, může se stát, že ve skupině starších dětí převládne rivalita a soutěžení, a skupina mladších dětí je v plnění úkolu bezradná, nespolupracuje, každé dítě je ve skupině samo za sebe, některé se ani nezúčastní. • Osobní odpovědnost všech dětí ve skupině je dána tím, že všechny děti ve skupině pracují na co nejlepším výsledku, nekazí vzájemně část celku vytvořenou jiným dítětem. • Formování a využití interpersonálních a skupinových dovedností, což znamená, že děti se při činnosti domlouvají, komunikují spolu, konstruktivně řeší vzniklé problémy, dovedou ustoupit ve prospěch ostatních. Učitelka nezasahuje do činnosti dětí, nenabízí jim konečná řešení. Poskytuje dětem podnětné prostředí, dostatek pomůcek, materiálů a je spíše v roli pozorovatele. • Důležitá je reflexe skupinové činnosti, která zajišťuje zpětnou vazbu pro členy skupiny. Již s dětmi předškolního věku lze následnými rozhovory hodnotit průběh činností. Děti hovoří o svých pocitech, o tom jak se jim spolupracovalo, jaké problémy řešily, proč vybraly určité řešení z více variant. V mateřské škole využíváme kooperativního učení zejména při dětských hrách, pohybových hrách, konstruktivních činnostech a různých tvořivých činnostech, kdy děti spolu vzájemně komunikují, musí řešit různé náhodně vzniklé situace, konflikty, učí se vzájemně naslouchat, vyjadřují svůj souhlas či nesouhlas. Při těchto činnostech je vhodné, aby učitelka byla v roli pozorovatele, či facilitátora a zasahovala v situacích, které to nezbytně vyžadují a dala dětem prostor pro samostatné vyřešení situace, či problému. Situační učení Situačním učením nemyslíme pouze využívání situací, které jsme předem neplánovali a také ani nepředpokládali. Některé situace mohou působit podnětně, jiné nečekaně a rušivě. Nepředpokládané situace mohou vzniknout na základě provozní situace v mateřské škole, dětských konfliktů, situací vzniklých v průběhu celého dne. Záleží na učitelce, jak kterou situaci dovede tvořivě využít ve prospěch dětí. Je však nezbytné, aby na vzniklou situaci reagovala okamžitě a vhodným způsobem. Připravit učební situaci znamená přichystat nabídku činností, kterými se budou děti zabývat, odhadovat jejich reakce a podle toho volit situaci. Například: Děti v zimě často ochutnávají sníh. Této situace můžeme využít k poznávání vlastností sněhu, necháme ho roztát a ukážeme dětem kolik je v něm nečistot. Různými pokusy je pak seznámíme s vlastností vody, sněhu, ledu. Situace můžeme využít k získávání poznatků o ochraně zdraví – zimní sporty, správné oblečení atd. 5 Dramatická výchova Dramatická výchova využívá prvky a prostředky dramatu a divadla. Je to tvořivý způsob získávání zkušeností, vědomostí, dovedností, formování postojů na základě vlastního prožitku a vlastní aktivní činnosti při jednání na principu hry. Dramatická výchova v mateřské škole má svá specifika podmíněná věkem dětí, mírou jejich zkušeností, sociálního vývoje. Pro začátek jsou vhodná různá průpravná cvičení a motivované hry. U předškolních dětí je to zejména vyjadřování různých říkadel pohybem, pantomima, kdy děti předvádí různé situace, činnosti, zvířata, osoby, mimické a pohybové vyjadřování emocí jako je smutek, radost, vztek, strach a zejména hra v roli, kdy si dítě hraje a jedná „jako“. Důležitá je samozřejmě osobnost učitelky, která by měla vytvořit prostředí, ve kterém by vládla vzájemná důvěra a úcta, která by respektovala osobnost dítěte v její jedinečnosti, měla by mít neautoritativní přístup k dětem, schopnost naslouchat a být empatická. Spontánní sociální učení Děti se vyvíjí ve styku s druhými dětmi a dospělými, se sociálními skupinami, ve společnosti. Mateřská škola je po rodině další důležitá sociální skupina, se kterou se dítě setkává, kde se učí žít ve společnosti, dodržovat její normy, aktivně se do ní začleňovat, přejímat sociální role, komunikovat, účastnit se sociální interakce. Pro dítě v předškolním věku je vlastní sociální učení formou napodobování. Dítě napodobuje rodiče, starší děti, ale i své vrstevníky, osoby z nejbližšího okolí, ale i postavy z filmů a pohádek. K tomu, aby dítě získalo základy správného chování, znalo normy a pravidla, potřebuje správné vzory dospělých. Z tohoto důvodu je správný vzor učitelky velmi důležitý. To, jak se chová, to, jak s dětmi, ale i dospělými komunikuje, jak dodržuje základní hygienické návyky, zda její chování není v rozporu s požadavky na vhodné chování dětí. V mateřské škole je důležité, aby děti měly stanovená pravidla, která si vytvářejí společně s učitelkou. Pravidel nesmí být mnoho, musí být splnitelná, jednoznačná a musí je dodržovat i dospělí. 6 ZE ŽIVOTA OBLÁZKŮ Helena Kleinová Krátké tematické bloky motivované vybranými verši z básně „Ze života oblázků“ z básnické sbírky Michala Černíka „Malé a Velké nebe“ … „knížka poezie se nečte jako dobrodružný román jedním dechem od začátku do konce. Vždyť ani v cukrárně si nemůžete dát všechny dorty najednou. V knížce poezie se listuje a čítá, a čítá se velmi pomalu a někdy nahlas“… M. Černík Verše jsou určeny pro děti od deseti let. Není účelem děti seznámit s celou básní, ale verše, co ovlivnily mě, se staly motivací pro práci s dětmi. Cíle: • • • • • • • • • • • • • • • • • • učit se vnímat krásu a přitažlivost ve zdánlivě obyčejných věcech rozvíjet fantazii, představivost rozvíjet vztahy mezi dětmi vést děti k pochopení, že s pomocí kamaráda zvládnu věc rozvíjet pohybové schopnosti v oblasti jemné i hrubé motoriky rozvíjet řečové a jazykové schopnosti – receptivní i produktivní rozvíjet komunikační dovednosti rozvíjet tvořivost učit se manipulovat s předměty, zkoumat jejich vlastnosti učit se poznávat sama sebe – své možnosti, odvahu učit se vytvářet, poznávat a plně prožívat citové vztahy a city rozvíjet a kultivovat estetické cítění a prožívání seznamovat se s pravidly chování k sobě i druhým, přírodě, okolí a učit se je dodržovat seznamovat děti s hodnotou kultury a umění, vytvářet základy aktivního postoje k životu, kultuře a umění rozvíjet společenský i estetický vkus seznamovat se s místem a prostředím, kde žijí a vytvářet si pozitivní vztah k němu učit se chápat, že změny způsobené lidskou činností mohou prostředí chránit, ale také poškozovat a ničit vytvářet povědomí o vlastní sounáležitosti s živou i neživou přírodou, lidmi Výstupy: • dítě spolupracuje s ostatními, vnímá, co si přeje druhý a respektuje to • dodržuje pravidla her i jiných činností, jedná spravedlivě, hraje fair • šetrně zachází s technikou, pomůckami i věcmi denní potřeby • dítě má elementární poznatky o okolním prostředí, které je dítěti blízké, pro ně smysluplné a přínosné, zajímavé a využitelné pro další učení a životní praxi • dítě pomáhá pečovat o okolní životní prostředí • dítě rozlišuje a vnímá pomocí všech smyslů 7 • • • • zvládá pojmenovávat věci, které ho obklopují domlouvá se slovy, ale i gesty umí řešit nové problémy, úkoly a situace, myslí kreativně, samo předkládá své nápady umí vyjádřit představivost a fantazii v tvořivých činnostech – výtvarných, hudebních, pohybových, konstruktivních i dramatických Věková skupina: 3 – 6 let Aktivity s dětmi inspirované verši … „večer si položte kamínky do dlaní, ještě jsou plné hran, ale už nezraní. Kamínky hlaďte jemnýma rukama a ohlazujte na oblázky, takoví, co voda má. Oblázek je kámen ohlazený při pohádkách, když na něj zaťukáme, otevřou se vrátka“ … • • • • Doprostřed kruhu vysypu kamínky – podstatně víc než je dětí ve třídě – různých tvarů, velikostí a barev a dám dětem časový prostor na to, aby si stačily všechny očima prohlédnout. Potom je vyzvu, aby si dle zvoleného pravidla (po kruhu, kdo se přihlásí, že má vybráno …) vybral každý jeden kámen. Učitelka má svůj výrazně větší, který bude vhodný pro motivaci všech dalších aktivit. Po důkladném prohlédnutí zkusí děti blíže určovat kámen: např. co jim tvarem připomíná, kde si myslí, že jejich kamínek dosud ležel (ve vodě, trávě, v lese, na sluníčku) – pomáhat dětem otázkami – rozvoj fantazie. Ve třídě jsou poházené obrázky, okopírované ilustrace ze známých i méně známých pohádek. Vyzvu děti, aby ten, kdo už si dobře pozná svůj kamínek, ho položil na obrázek k pohádce, která se mu líbí, či ke které má vztah a myslí si, že k ní nějak či někam patří. Po umístění všech kamínků obejdeme obrázky (někde může být i více kamínků), zhodnotíme situaci a krátce si o místě kamínku v dané pohádce popovídáme. 4 x pohádka První pohádka: Kamenožrout I … Kdysi dávno byla jedna vesnice. Jak už to tenkrát bývalo, uprostřed vesnice stál kostel, škola, radnice, krámek se všelijakým zbožím a pak ostatní domy, kde žili ostatní lidé. Děti vytváří dle svých schopností z molitanových kostek nebo polykarpovy stavebnice „vesnici“. Možno využít rozhovor o řemeslech té doby. Tenkrát byli lidé na sebe docela hodní. Neměli moc důvodu se na sebe zlobit. Celý den museli pracovat, a když měli volno, rádi se spolu pobavili. Žilo se jim tam 8 dobře. Až jednou. Nikdo neví, kde se vzal, odkud přišel, k vesnici na skálu, která byla nedaleko, se nastěhoval zlý Kamenožrout. K životu nic jiného nepotřeboval, než ubližovat. A čím více ubližoval, tím těžklo a chladlo jeho kamenné srdce. Jednoho podvečera, když už byli všichni lidé po práci a radovali se ze setkání, se Kamenožrout přiblížil a zařval, jak nejvíc uměl:„Nesnáším váš smích, nenávidím vaši radost. Já chci jen ubližovat. To mám já rád. A teď ublížím vám. Zničím váš smích, vaši radost, už to nechci ani vidět, ani slyšet. Právě teď vám všem BERU HLAS.“ A jak řekl, tak se stalo! Vesnice najednou oněměla. Přestal být slyšet smích. A lidem se z tváří ztratil úsměv. Vesnici zahalilo ticho, smutek a žal. V tu chvíli se k vesnici blížil stařec, který se v té vesnici narodil. Vracel se z velkých dálek. Když uviděl lidi ze své vesnice, všechny k sobě svolal. On jediný mohl mluvit, kouzlo Kamenožrouta ho nedaleko od vesnice minulo. Předal lidem radu, jak se můžou od zlé sudby osvobodit. Je nutné, aby se všichni vypravili ke skále, kde odpočívá Kamenožrout. Ví, že jsou němí, ale k tomu, aby se domluvili, mají ještě zrak a hmat. • je možné v této fázi příběh přerušit, vysvětlit dětem, jak je možné se dorozumívat zrakem a sluchem a zařadit smyslové hry, kterých je nepřeberná spousta • práce s větší skupinou – polovina zavázané oči, druhá polovina se rozmístí po třídě a určená dvojice se smluveným zvukovým signálem k sobě svolává • hra v kruhu: najdi očima kamaráda, když se „spolu uvidíte“mrkněte na sebe a vyměníte si místa • dvojice – jeden zavázané oči – položí zlehka dlaně na ramena kamaráda z dvojice a vodí ho po třídě s vědomím, že za něj přebírá zodpovědnost Starý muž pokračoval? “Vydáte-li se ke skále, pamatujte si důležitou věc. NIKDY se neotáčejte ke Kamenožroutovi zády, choďte velmi potichu, abyste ho neprobudili. A když uvidíte, že se Kamenožrout, který leží na samém vrcholu skály, pohne, potom zůstaňte stát, jako kdybyste zkameněli. Pokud tak neučiníte a koho Kamenožrout uvidí v pohybu, toho začaruje v kámen. Až uvidíte Kamenožroutovo kamenné srdce, které si střeží jako oko v hlavě, vezměte mu je a v nejvyšší tichosti se všichni , ale ne zády k němu vraťte do vesnice. Ty, kteří měli smůlu a byli v kámen proměněni, přeneste či dovalte do vesnice. Dostanete-li se všichni i s kamenným srdcem do vesnice, jste vysvobozeni a Kamenožrout bude překonán a vám se vrátí řeč i úsměv na tváři. Jak řekl, tak se stalo…“ Dramatizace příběhu s prvky tvořivé dramatiky (v podstatě se jedná o hru „Cukr, káva, čokoláda …) Děti v roli vesničanů. Učitelka v roli Kamenožrouta – stačí přes sebe přehodit deku či „jakýsi tmavý plášť“ a k dětem – vesnici přijít s větším kamenem v ruce – zahrát situaci začarování (poučit děti, pokud „plášť“ ze sebe sundám – nejsem v roli Kamenožrouta, ale učitelky, která jim bude chtít poradit, usměrnit či posunout hru). Na hoře (stolek, navršené polštáře) – učitelka dělá, že spí, „probouzení“ se dělá velmi pomalu, aby děti stačily zareagovat. Je-li potřeba, vystupuje z role a radí dětem nenásilně tak, aby měla hra spád. Dosáhnou-li děti cíle – učitelka sehraje situaci, jak se probouzí, hledá srdce, blíží se k vesnici, s hrůzou zjišťuje, že je vesnice zachráněná a dle svých možností sehraje „konec Kamenožrouta“. 9 Reflexe: Po kruhu si děti posílají kámen, kdo ho drží, říká, co se mu líbilo či nelíbilo, čeho se bálo atd. Druhá pohádka: Kamenožrout II Jde o stejnou motivaci jen: „… V jiné vesnici, ve stejném čase možná úplně jiný Kamenožrout, možná stejný, který ožil silou zlých věcí, které naplnily jeho puklé srdce. Přiblížil se k vesnici a lidem vzal hlas a zrak.“ I tentokrát pomohla rada starce. „Musíte se vydat do světa na místo, kde kdesi na zemi leží malý oblázek. Když ho najdete a přiložíte na čelo, bude z vás sejmuto kouzlo.“ Nácvik před hrou – několik družstev, první vede učitelka, ostatní mají zavázané oči a nechají se vést. Možno začít ve dvojici, vytvořit skupinu např. 6 dětí, 2 skupiny, celá třída. • Děti si předávají zprávu o překážce stisknutím dlaně kamaráda. Lehce, aby věděl, že se něco děje, ne silně, aby to bolelo. Chodíme po třídě, chodbě … • při reflexi této hry „slepárny“ mluví ten, kdo si přiloží oblázek na čelo Pokračování příběhu: Učitelka v roli Kamenožrouta – v tom samém „plášti, jak v předešlé hře“ a se stejným způsoben zakleje celou vesnici a vezme jim hlas i zrak. Odchází kamsi … Přichází stařec, který předává radu a pokyny na cestu (připomenout nebezpečí, která mohou na cestě číhat a stisk ruky, který může pomoci). Učitelka vede děti se zavázanýma očima (k zavázání očí děti nenutíme). 10 Pokud je větší skupina dětí, je lepší, jdou-li putovat ve dvou zástupech. Na učitelce záleží kudy a kam děti dovede. Na volném prostoru se zastaví a dá dětem pokyn, ať hledají (buď zatlačením do ramen, aby si klekly či pošeptáním). Prvnímu dítěti připraví kámen „před ruce“. Pokud dítě kámen najde, přiloží si ho na čelo, sejme z očí šátek a položí ho poblíž dalšího dítěte. Hru nenecháme zbytečně dlouho běžet, někdy je třeba s hledáním „trochu pomoci“ tím, že přisuneme dítěti kámen do cesty. Reflexe: • popovídání si v kruhu, zaměřit se na chůzi, jak vnímali stisk ruky, která upozorňovala na nebezpečí a důležitost rukou v dlaních kamaráda – pocit, že nejsi sám … • je možná i výtvarná reflexe: „Největší zážitek“, „Co jsem viděl, když jsem neviděl?“ • nechat si zahrát děti hru v kostýmu Kamenožrouta (dle zjednodušených pravidel hry „Cukr, káva, …) do zachránění zkamenělých dětí Třetí pohádka: Drak – nedrak Motivační příběh: Znám jedno místečko, skoro pohádkové. A jedna pohádka se tam zabydlela. A ne ledajaká. Na tom místečku se jednou objevilo hnízdo. Ne malé. Bylo docela velké. A v tom hnízdě tři velká vajíčka. Nikdo nevěděl, jaká tajemství skrývají. Je v nich ukryté dobro? Zlo? Strach? … Až jednou. První vajíčko začalo praskat. Byla vám to docela velká rána, když prasklo. Z vajíčka vykoukla hlava. Velké ohnivé oči tlama plná drsných zubů. A další rána. Vajíčko prasklo celé. Objevil se drak, protáhl se a ulétl. Po chvíli prasklo v druhém vajíčku. Rána snad byla ještě větší. I z něho vykoukla hlava. I ta byla větší, oči přimhouřené, plné zloby, tlama plná ostrých zubů a tělo plné ostrých šupin. Protáhl se, rozhlédl se a taky ulétl. V hnízdě zůstalo poslední vajíčko. Dlouho nic a pak … Ne, ne. Neprasklo, ale zevnitř se ozvalo. Napodobit vzdechy a pohyb jako když rukama zevnitř tlačí a chce, aby vejce prasklo. A pak se to stalo. Vajíčko opravdu prasklo. A objevilo se jedno očičko. To začalo hledat to druhé. A pak se objevila maličká hlavička s maličkou tlamičkou. Napodobit, jako by chtěla prsknout oheň. Ale nic. Jen se objevily tři malé zoubečky. No a po šupinách na kůži ani památky. Byl to takový drak naháček. Malé nešťastné nic. Prodralo se z vajíčka a zůstalo ležet v hnízdě. No a co teď?“ Teď bude pokračování záležet na vás. Pomůžeme drakovi? Podaří se nám z dráčka-nedráčka udělat pořádného draka? Aktivity: • najdeme (nebo máme již připravené) tři větší kameny – alespoň jedna strana kamene musí být rovná – pracovat můžeme jak venku, tak ve třídě • každý kámen na hladké ploše z větší části potřeme inkoustem 11 • • • • • • • • zbytek plochy kamene dozdobíme hustě bělobou, třpytkami – v barvách odstínů zelené, modré a fialové (barvy dračí kůže), možno i tekutými perličkami děti rozdělíme na dvě skupiny a ty odděleně z přírodnin vytvoří každá jedno oko a pak už najdeme to správné místo, které bude domovem a útočištěm dráčka. V přírodě to může být přirozeně spadlý strom, velký kámen nebo jiné zajímavé místo. Poté kameny podle velikosti od největších po nejmenší sestavíme do tvaru ještěřího těla a přidáme oči z přírodnin. Budou-li kameny poskládány na spadlý kmen, je možno k dozdobení využít zbytků olámaných větví, které např. obalíme alobalem. Přírodě si můžeme připravit místo pro draka. Na kusy natrhaného plátna děti nakreslí draka barvami, které najdeme v přírodě (hlína, tráva, lesní plody – maliny, ostružiny, borůvky, jahody, květy rostlin …) Obrázky je možné navěsit na provázky např. kolem stromů, plotu školky, v rohu třídy. Pod zavěšenými obrázky sestavíme draka z kamenů. A pak už se radujeme, jak s naší pomocí se Drak-Nedrak stal pořádným drakem Písní a básní o drakovi známe mnoho, tak jednu vybereme a drakovi předvedeme Reflexe: Povídání o tom, co se dětem na pohádce líbilo X nelíbilo, co by udělaly jinak. Můžeme si draka namalovat. 12 Čtvrtá pohádka: Království řeky … „kamínky hlaďte jemnýma rukama a ohlazujte na oblázky, takové, co voda má. První oblázek je schovaný vodou až na dně potoka a řídí se pravěkou módou, kulatí se 365x do roka“ … Kromě veršů mě k práci inspirovala symfonická báseň B. Smetany Vltava. • S dětmi si v kruhu posíláme hladký oblázek. Děti vnímají jeho tvar, učitelka vypráví příběh kamínku, který pochází odněkud … z pohádky. Vyprávění probíhá s podbarvením hudby – „Vltava“ B. Smetana – děti by již měly mít skladbu „v uších“. Je možné ji pouštět pře relaxaci na lůžku, bez jakéhokoliv ovlivňování. Je možné ji mít puštěnou při klidových hrách a děti upozornit na motiv písně „Kočka leze dírou“ ve skladbě. • Děti poslouchají, pro ně v příjemné poloze, a následně si povídáme o tom, co jsme slyšeli, prožívali při poslechu. Byla-li hudba veselá, smutná, strašidelná, tajemná. Na závěr je seznámíme s názvem skladby. • Pustíme skladbu ještě jednou. Děti stojí, poslouchají, chce-li některé reagovat – stává se vodou – hýbe se, tváří se jako voda, je-li mezi dětmi někdo, kdo odmítá, sedne si na zem a bude kamínek ve vodě. • Rozhovory o tom, co je vše slyšet u řeky – dle charakteru hudby a vlastních zkušeností jsme pojmenovávali jevy jako vítr, šum rákosí, žáby, zpěv ptáků, zvuk vody. • Pokusili jsme se vytvořit zvukovou kulisu toho, co jsme si pojmenovali (hrou na tělo, využití Orffových nástrojů). • Vlastní zvuky – nápodoba zpěvu ptáku, žáby, vítr, šustění dlaní, luskání • hra na tělo. • Využití přesýpání písku, přelévání vody, „šlehání vody“ (metlou na šlehačku), manipulace s kamínky, hra na bambusové tyčky. • Děti se pokouší o atmosféru řeky v noci, v bouřce, ve dne, o řeku veselou, smutnou. • Na závěr vybereme po dohodě jen ty zvuky, co se nám nejvíce líbily a zkusíme je spojit s tóny Vltavy. Učitelka je nezbytný dirigent – jen na ní záleží, jak vše vyzní. Motivační příběh: Bylo jednou jedno království. Království řeky. Jednou se vysoko v horách narodil malý pramínek, vykoukl na svět, trošku vystříkl, jakoby chtěl ke sluníčku, co ho svým svitem oslnilo, vyskočil, ale pak už si mezi balvany a kamínky skály dělal cestičku, kamsi, ale cestičku dolů. Cestou vám potkal další pramínky, slovo dalo slovo, spojily se dohromady a byl z pramínků potůček. Měl již větší sílu a taky byl širší a cesta dolů už mu nedala takovou práci. A to už se potůček blížil k jednomu království, které patřilo královně řece. I potůček potkal cestou jiné potůčky. Některé jen tak minul, s některými se však spojil a to už královstvím protékala řeka. 13 A to byste nevěřili, co všechno, jak si tak krajinou tekla, ta řeka věděla: Tak např. jak zrovna v těch místech, co se otáčela okolo vyschlé vrby, vyslechla příběh malého žabáka Jiříka, co zlobil ostatní žabky a dokonce jim ubližoval, nebo zrovna tam, co řeka klidně protékala lesem, zaslechla pláč malé lesní víly, kterou ostatní kamarádky víly nepřizvaly na svůj lesní bál jenom proto, že neměla tak krásný závoj jako ostatní víly. Učitelka může vymyslet jakýkoli příběh, který by poukázal na problémy, které řeší mezi dětmi ve třídě. • Představu Království řeky vytváříme spolu s dětmi za pomoci otázek: „Kdo všechno žije v Království řeky, kdo mu kraluje, kdo mu slouží, jak vypadá, kdo se o něj stará, jak vypadá královská zahrada?“ – představy dětí můžeme využít k výtvarné reflexy – malujeme, kreslíme, kolorujeme pohádkové bytosti, prostředí. • Pokusili jsme se využít i přírodnin k výtvarnému ztvárnění – prostředí řeky – za pomocí písku, kamínků, klacíků např. na mosty, jehličnaté větvičky – např. v mělkém víku od dřevěné krabice – tentokrát voda chyběla, ale kamínkům jsme vtiskli podobu „pohádkových vodních bytostí“ – zabalení v hadříku, pomalované, zamotané v provázcích, … • K vodě jsme se vrátili písničkami „o vodě v jakékoli podobě“ • Na chodbě byl připravený arch balicího papíru. Na něm rodiče spolu s dětmi zaznamenali libovolně název písní písmem, nakreslením či lepením obrázků k názvu písně. Opravdová voda chyběla, ale té v písničkách bylo dost. • V té době jsem se vrátila k symfonické básni a hledali jsme společně nápěv písně „Kočka leze dírou“ (kdo poznal, předváděl na místě rukama kočku). • Nastal pravý čas vypravit se na výlet k řece. Je dobré najít místo, kde se řeka „předvádí“ – v klidném toku, kde překonává kamenné překážky, splav, kde teče pod mostem – a my nejen pozorujeme, ale i nasloucháme. Nasloucháme hudbě Království řeky. • Na základě předešlých aktivit se pokusíme o ztvárnění řeky ve třídě – děti si do dlaně namačkají šátek, nechají vykukovat jen cípek – zaujmou místa v prostoru třídy. Jsou zatím malé pramínky ukryté v kamenech velké skály. Za tónů hudby si děti každý jak chce – jak cítí, vytáhne šátek. A za tónů Vltavy rozpohybují šátek na místě. Začínáme hru s šátky v krátkých sekvencích, které prodlužujeme a přidáváme aktivity. Rozpohybujeme šátek při „tanci“ v prostoru celé třídy, postupně se spojujeme (děti se chytají za šátky kamaráda) a vytváříme „tok“ řeky. Šátky můžeme svázat uzly, vytvořit po třídě tok řeky a skálu, ze které vytéká pramínek, můžeme vytvořit z polštářků dětí. Odměnou nám bude „brouzdání“ řekou – sundáme bačkůrky a projdeme se po spojených šátcích. Pozor na kameny ve vodě – to jsou uzly šátků. Výtvarná reflexe: • na spojení (alespoň 4 – 5 balicích) papírů nanášíme houbičkami a malířskými plochými štětkami základ modré barvy – řeky • na základě zkušeností a prožitků zesvětlujeme místa tam, „kde se čeří voda nad kameny“, ztmavujeme, kde je velká hloubka, či je nad řekou most – 14 • • • učitelka usměrňuje a provokuje děti ke hře s barvou, aby řeka získala autentickou dynamiku připravíme si frotáž (z vhodné podložky) – pokusíme se vytvarovat plastický tvar kamene a přilepit na výkres – řeku – a barvou možno domalovat kruhy na vodě po vhození kamene do vody z namačkaných novin je možné vytvořit horu, z které řeka pramení je možné umístit i reálný kámen, ale vzhledem k tomu, že se výtvarné dílo stane pravděpodobně výzdobou třídy, šatny či chodby, zvolila jsem proto kameny zhotovené z papíru Reflexe: Vzájemné sdělování nejsilnějších zážitků při realizaci tématu za podbarvení tónů Vltavy. Je možné navázat na témata: „koloběh vody v přírodě, význam vody pro člověka, jak člověk ubližuje vodě, voda – cíl našich výletů, prázdnin“. Téma je možné zpracovat jako plán pro školu v přírodě. Experimenty na školní zahradu, školu v přírodě … „druhý oblázek je přikrytý hlínou jako pod peřinou. Zraje na poli pod horou a tváří se, že je bramborou“ … • • Hrajeme si na „dolování kamenů“. Za použití nářadí (lopatičky, dřívka) má každý za úkol vydolovat 5 zajímavých různě velkých kamenů. Velikost zadá učitelka např. velký jako knoflík, připomínající nějaký tvar, bílý jako sníh. každé dítě má svůj průhledný kelímek do poloviny naplněný vodou – hladina po obvodu kelímku označena modře (např. lihovou fixou). Zhotovili jsme si „studánky“. Do nich jsme vhodili našich 5 kamínků – přitom pozorovali, jak kamínky různé velikosti vytlačují určitý díl vody. Kdo chce, může doplnit studánku po okraj vody, ale tak, aby byly všechny kameny schované pod hladinou vodou. Nakonec jsme hledali kámen, který by zakryl kelímek jako poklička hrnec (ne moc těžký). A pak jsme udělali výstavku studánek a pozorovali odpařování vody. 15 KDYŽ PRŠÍ, KVETOU PARAPLÍČKA Helena Jarošová Cíle: • • • • • • podporovat a rozvíjet kamarádské vztahy mezi dětmi, vést je ke spolupráci umět používat dětské hudební nástroje reagovat na dohodnutý pokyn rozvíjet u dětí fantazii a představivost snažit se vyjadřovat své představy pohybem, hudebními činnostmi, výtvarně rozvíjet smyslové vnímání Výstupy: • dítě vyjadřuje své představy a zážitky výtvarnými, hudebními a pohybovými aktivitami • dítě pozná a určí, jaké je počasí • dítě je ohleduplné ke kamarádovi • dítě umí používat jednoduché hudební nástroje, rytmizuje • dítě reaguje na slovní pokyn • dítě ví, kde bydlí – předškolní dítě zná svoji adresu Věková skupina: 3 – 6 let Postup: 1. den Motivace: Organizace v kontaktním kruhu. Motivace vyprávěním o tom, co jsem našla na první jarní vycházce. Dětem ukážu sněženky. Hádají, jak se květiny jmenují a říkají názvy dalších jarních květin. Asociace na otázku: “Co tě napadne, když se řekne jaro?“ Po kruhu jsme si posílaly vázičku se sněženkami, děti odpovídaly na otázku „Co tě napadne, když se řekne jaro“. (Děti odpovídaly – barevné květiny, sluníčko, velikonoce, koloběžka, kolo, výlet, vítr, mlha, déšť). Některé odpovědi se mohou opakovat, některé nemusí být k tématu, ale to dětem nevyvracíme, neopravujeme je, každé může říci svůj názor. Děti, které nechtějí odpovídat¨, pouze předají vázičku dál, k odpovědi je nenutíme. Sluchové hádanky: Děti mají zavřené oči, pustím jim z CD zvuk deště – po chvíli mohou oči otevřít a hádají, co to bylo za zvuk. Hádání dalších zvuků – bouřka, mírný deštík, voda z kohoutku … 16 Pohybová hra: Reakce na tři různé pokyny pohybem. Slunce – běh po třídě, déšť – stoj na místě, rukama nad hlavou udělají stříšku a bouře – na místě předvést co největší hluk dupáním, tleskáním a křikem. Hra na tělo: Rytmizace slov „kapka – kapička“ – po kruhu děti vymýšlejí různé možnosti rytmizování těchto dvou slov s využitím svého těla, např. tleskání, ťukání, plácání na různé části těla, luskání … Předvádějí pouze děti, které chtějí. Zesilování a zeslabování zvuku: První dítě začne ťukat prsty do podlahy, po kruhu se po dotknutí od učitelky přidávají další děti, stejným způsobem si vyzkoušejí i zeslabování. Můžeme využít další varianty, např. postupné dupání, tleskání. Využití hudebních nástrojů v krátkém příběhu: Děti rozdělím do tří skupin tak, že po kruhu říkám dětem – „děti, prší, bouřka“, s tím, že si děti musí pamatovat slovo, které jim řeknu. Poté se rozdělí do tří skupin: na skupinu „děti“, skupinu „prší“ a skupinu „bouřka“. Vyberou si hudební nástroje, které jsou přichystané v koších. Je důležité mít připravené dostatečné množství nástrojů. Nejdříve si vyzkoušíme reakci na slovo „prší“ – hraje pouze určená skupina dětí. Děti na hudební nástroje hrají tak, jak si představují malý deštík, velký déšť, mrholení. Stejně tak skupina „děti“ – jak si děti hrají, utíkají, jdou pomalu atd. a naposledy předvádějí jak si představují „bouřku“. Dětem vyprávím krátký příběh a při vyslovení slov – „děti“, „prší“ a „bouře“ – použijí nástroje. Stanovíme si pravidlo, že hrají jen označené skupiny a na pokyn (zvednutá ruka učitelky) přestanou. Příběh: Jednoho krásného dne, kdy nebyl na obloze ani mráček, šly děti na procházku. Děti běhaly v trávě, děti skákaly panáka. Najednou se na obloze objevily mraky, zakryly slunce a začalo pršet. Nejdříve pršelo jen trošku, padaly malé kapky a dětem to nevadilo, děti si hrály dál. Po chvíli se zvedl vítr a začalo pršet mnohem víc. Děti se lekly a utíkaly domů. Děti utíkaly rychle, aby nezmokly. A to už se blížila bouřka. Nejdříve byla bouřka slyšet jen zdálky, ale jak se blížila, tak bouřka zesilovala a pršelo mnohem víc. Byla to velká mela, bouřka s pršením. Netrvala dlouho, bouřka zeslabovala i pršet už přestávalo a z mraků vykouklo sluníčko, tak si děti mohly jít zase hrát. Výtvarná reflexe: Tři skupiny společně roztírají barevné křídy na větší archy papíru. Vybírají si barvy podle počasí – krásný den, prší, bouře. Po zaplnění celé plochy černou tuší dokreslují detaily. Na závěr si vystavíme výtvarné práce a děti ve skupině hovoří o tom, co kreslily. 17 2. den Motivace: Báseň „Když prší, kvetou paraplíčka“, J.Žáček Když prší kvetou paraplíčka, když prší voda do ticha, poslouchej déšť a zavři víčka. Když prší kvetou paraplíčka a každý někam pospíchá. Vysvětlím dětem, co je to paraplíčko. S dětmi vymýšlíme, co všechno potřebujeme, když prší – holínky, pláštěnku, deštník … Pohybová hra: Pohybová hra se záchranou „Na dešťovou bábu“ – jedno dítě je honič – „dešťová bába“, dítě, kterého se dotkne, si sedne do dřepu, zachránit ho mohou dvě děti, které nad ním udělají spojením rukou stříšku, tzn. roztáhnou deštník. Asociační kruh: V kruhu je dětský deštník – děti vymýšlejí, co všechno by ještě deštník mohl být. Jdou do kruhu, vezmou si deštník a předvedou a popíší, čím by mohl být. (Vymyslely spoustu originálních věcí, které je napadly na dotaz „Čím by ještě mohl být deštník?“ – padák, slunečník, stan, houpačka, houba, strom, kolébka, kolotoč, loď, kašna s fontánou, pítko pro ptáčky, mísa na ovoce, terč, záchod na čurání, hračka „Káča“, kabelka, složený – hůlka, meč, oštěp, podávátko, dlouhá fajfka). Výtvarná aktivita: Jednou z odpovědí je kolotoč. Uděláme si kolotoč, na který se všichni vejdeme. Společně s dětmi vytváříme kolotoč z deštníku. Děti si nakreslí sebe, starší děti si postavy samy vystřihnou, mladším, které ještě úkol nezvládnou, pomohu já nebo starší kamarádi. Poté si postavičky zavěsíme na deštník, který společně nazdobíme jako kolotoč. Použijeme k tomu barevné krepové papíry, vánoční řetězy na stromeček, krajky a další materiály podle fantazie dětí. 3. den Motivace: Mám pro děti připraveno několik druhů deštníků – velký, barevný, černý starý, kytičkovaný, s volánky, stříbrný. Děti si vybírají deštník, který je zaujme, nebo který se jim líbí a vymýšlejí, koho by určitý deštník mohl být, jak by se daná postava s ním mohla pohybovat – děti předvádí společně, každé podle své představy, fantazie. Ke každému vymyslely několik variant. Například: deštník s volánky by mohla nosit princezna, baletka, děti napodobovaly jejich chůzi. Chlapci odmítali chodit jako princezny, nenutila jsem je. Stříbrný deštník v dětech asocioval robota, mimozemšťana, rytíře, prince, starý černý deštník dědečka, čaroděje, zloděje, ježibabu, barevný deštník děti, maminku, duhu, strakatý – šaška. 18 Pohybová hra: Využití velkého deštníku k pohybové hře. Učitelka stojí uprostřed třídy, děti se volně pohybují po třídě. Pokud deštník rozevře, všechny děti se k ní běží schovat. Výtvarná aktivita: „Moje paraplíčko“ – starší děti si obkreslí deštník, vystřihnou a výtvarnou technikou – zapouštění barvy do vlhkého podkladu – vybarví. Mladší děti dostanou již vystřižený tvar. Hotové deštníky zavěsíme společně na síť do šatny. 4. den Motivace: Zopakování básně – práce s veršem – „… a každý někam pospíchá …“ využijeme deštníků z předešlého dne, děti vymýšlejí kam pospíchá – maminka, tatínek, princezna, čaroděj … my jsme teď ve školce a odpoledne pospícháme domů. Děti říkají po kruhu svojí adresu (předškoláci), v jakém domě bydlí (panelák, domek …) Pohybová hra: „Na domečky“ – Po třídě jsou položené 4 žíněnky. Děti volně běhají po třídě, na pokyn „prší“ musí doběhnout do domečku. Postupně odebírám žíněnky. Při této hře je nutná spolupráce, aby se vešlo co nejvíce dětí na malý prostor. Výtvarná aktivita: Každé dítě si nakreslí svůj dům a vystřihne si ho. Poté domy nalepujeme na balicí papír – uprostřed je nakreslená naše školka (logo), děti umisťují své domy na plochu podle toho, jak daleko bydlí od školky, kterým směrem. Nakonec si dokreslují svoji cestu ze školky domů. Při umisťování svého domu na velkou společnou plochu je nutná spolupráce. Děti se musí domluvit, co všechno na plochu umístí, aby se jejich domy nepřekrývaly, kudy povedou cestu ke školce. 5. den Motivace: Děti sedí v kruhu. Vyprávíme si, jaká byla ráno velká mlha. Byla tak hustá, že nebyly vidět cesty, domy ani lidi. Zahrajeme si, jak se chodí v mlze. Děti zavřou oči a pohybují se po třídě, musí chodit opatrně, aby do sebe nevrážely, aby se nezranily (pokud děti nechtějí mít zavřené oči, nenutím je). Poté s dětmi hovořím o jejich pocitech. Děti si vytvoří dvojice, jedno dítě má zavřené oči, druhé ho vede, po chvíli se vystřídají, vždy vedoucí dítě drží to se zavřenýma očima zezadu lehce za ramena a opatrně vede po třídě. Touto činností je rozvíjena ohleduplnost a odpovědnost dětí. Děti hovoří o tom, jak se cítily, jestli byl rozdíl v tom, když šly samy, nebo když je vedl kamarád. 19 Smyslové hry: Hledání kamaráda podle stejného zvuku (didaktická pomůcka – zvukové kostky, vždy dvě kostky mají stejný zvuk). Nejprve necháme hledat jednu dvojici, poté dvě a na závěr maximálně tři dvojice najednou. Je nutné, aby děti dodržovaly pravidlo „Být potichu“, tzn. být ohleduplné k hledajícím. V další hře „Poznej svého kamaráda“ poznávaly děti se zavázanýma očima hmatem jiné dítě. Stínové divadlo: Hra na principu stínového divadla. Děti jsou rozdělené na dvě skupiny, jedna skupina sedí před nataženým osvíceným prostěradlem, děti z druhé skupiny po jednom procházejí za prostěradlem, ostatní hádají, kdo to je. Poté se skupiny vystřídají. 20 ZA TAJEMSTVÍM LESA Helena Jarošová Cíle: • • • • • • • • Vnímat přírodu všemi smysly Rozvíjet poznatky o životě v lese – zvířata, rostliny Určovat znaky podzimní přírody Rozvíjet fantazii a tvořivost Seznámit se s různými výtvarnými technikami, využívat přírodních materiálů Učit správnému chování a vztahu k přírodě Rozvoj tvořivosti a fantazie dětí Vyjadřovat své představy pohybem Výstupy: • • • • • Dítě vyjadřují své představy pohybem a výtvarnými aktivitami Umí určit charakteristické znaky podzimní přírody Ví, jak se chovat v lese Využívá přírodních materiálů k výtvarným činnostem Spolupracuje s ostatními dětmi Předcházející činnosti: Celodenní výlet do lesa, v jehož průběhu uskutečňujeme s dětmi různé činnosti. • Upozorňování dětí na správné chování v přírodě – neodhazovat odpadky, nekřičet, nelámat větve … • Pozorování podzimní přírody – barevnost, tvary listů, stromů, pozorování drobných živočichů pod lupou, různých stop … • Rozlišování listnatých a jehličnatých stromů – využití „klíče k určování druhů“ • Vnímání sluchem – se zavřenýma očima děti poslouchají zvuky lesa • Vnímání hmatem – chůze poslepu, děti se drží nataženého lana mezi stromy, vhodný je prostor se stromy s různou strukturou kůry (hladká, drsná) • Hledání nejsilnějšího stromu – podle počtu dětí, které ho obejmou • Sbírání přírodnin • Děti si vyberou každý svůj strom, vytvoří si frotáž kůry Pomůcky: Role od koberce, staré noviny, lepicí páska, barevné papíry, lepidlo, přírodniny – klacíky, kamínky, skořápky, ulity, listy… Postup: Motivace: Děti sedí v kruhu, ukáži jim starý klíč. Hádáme, co by takový klíč mohl odemknout (dům, hrad, zámek, truhlu s pokladem …) Dodržujeme pravidlo komunitního kruhu, klíč si posíláme po kruhu, hovoří vždy ten, kdo ho má, nemusí hovořit všichni. Poslední dostane klíč učitelka – je to klíč od lesa. 21 Asociační kruh: Učitelka řekne slovo a děti říkají asociace, které je napadnou např.: strom – vysoký, suchý, zelený, šiška … les – strom, srna, tmavý, jehličí … Další aktivity: • Vyprávění o lese, děti říkají poznatky a zkušenosti z výletu • Pohybem těla vyjadřují „náladu“ lesa – tajuplný, slunečný, vykácený … • Procházení temným lesem – 2 – 3 děti mají zavázané oči a prochází mezi ostatními dětmi, které vytvořily les. Děti, které představují stromy, upozorňují na nebezpečí srážky různými zvuky (houkání, ťukání dřívky, kamínky, skořápkami, tření dlaní …) • Připomeneme si, co vše tvoří strom (kořeny, kmen, míza, větve), vytvoření stromu dětmi – „živý obraz“ • Vytvoření stromu z papíru – role od koberce slouží jako kmen, děti dotváří větve a kořeny z odpadového papíru, přilepují za pomoci učitelky lepicí páskou ke kmeni, hotový strom doplňují vytrhanými listy z barevných papírů. Činnosti v dalších dnech: • Poznávání přírodnin hmatem • Využití frotáže kůry z výletu – děti nalepí na velký arch papíru jako jeden strom, otisky rukou budou barevné listy • Hry na lesní zvířátka – poznávání po hlase, vyjádření pohybem 22 • • • • • • Otiskování listů a přírodnin do plastelíny, zalít sádrou, po zaschnutí oddělat plastelínu Práce s keramickou hlínou – modelování stromu, otiskování kůry do hlíny … „Jak hraje les“ – hra na hudební nástroje z přírody – klacíky, skořápky, ulity, kamínky … Práce s didaktickým materiálem „Co patří – nepatří do lesa“ Vytvoření velkého obrazu z přírodnin (listy, plody, větvičky, ...) Malování na velké plátno (zavěšené prostěradlo) stromy – skupinka dětí maluje na plátno stromy a z druhé strany je pozoruje druhá skupina (barva prosakuje přes plátno), skupiny se vystřídají. Každé dítě si na plátno otiskne list natřený barvo u. Závěr: Všechny činnosti tohoto tematického byly realizované s dětmi 3 – 6 letými. Velmi dobrou přípravou pro řízenou činnost bylo uskutečnění výletu, kde měly děti možnost přímého pozorování, poznávání všemi smysly. Řízená činnost tak vycházela z jejich prožitků a zkušeností. Při některých činnostech se osvědčila spolupráce druhé učitelky ve třídě, vzhledem k vyššímu počtu dětí (vytváření stromu, malování na plátno, práce s hlínou, odlévání do sádry). 23 OTVÍREJTE ČERTI VRATA Helena Kleinová Cíle: • Vytvořit pocit sounáležitosti s ostatními dětmi, vytvářet si společně pocit bezpečí v jejich přítomnosti • Seznamovat se s lidovými tradicemi hravou formou • Rozvíjet fantazii a představivost • Rozvíjet poznatky o přírodě • Rozvíjet souvislé vyjadřování • Učit se vyjadřovat svoje pocity, prožitky, nálady slovem, písní, pohybem, kresbou, malbou, improvizací • Dávat dětem základy k elementárnímu muzicírování • Seznamovat děti s lidovým rčením a učit se mu porozumět Výstupy: • Dítě se ve společnosti vrstevníků umí ovládat své emoce (pocit strachu) • Dítě má poznatky o zimní přírodě a důležité roli člověka při péči o ní (zvířata), • Dítě zvládá jednoduchá říkadla, písničky – rytmizuje a používá jednoduché Orffovy nástroje • Dítě je ohleduplné k ostatním, spolupracuje a raduje se ze společně vytvořených aktivit Věková skupina: 3 – 6 let Postup a nabídka aktivit: Asociační kruh: Úvodem si zahrajeme hru „Na jména“ – děti řeknou svoje jméno a přidají barvu, která se mu dnes ke jménu nejvíce líbí. Uprostřed kruhu je ukryté překvapení. Položím dětem hádanku: „Jsou tři – jeden bílý, jeden černý a jeden červený“ – děti hádají, kdo by to mohl být. Je důležité dát dětem dostatečně dlouhý čas na jejich odpovědi. Odhalím překvapení – loutky ČERTA (černý) – ANDĚLA (bílý) – MIKULÁŠE (červený) Pohybové aktivity: „Na anděla, čerta a Mikuláše“. Chůze v prostoru v rytmu tamburíny, bubínku. Na smluvený signál se zastaví a reagují na slovní pokyn učitelky. Když řekne „Čert“ – děti udělají na hlavě rohy a předvedou čerta (mimikou i hlasem), na slovo „Mikuláš“ se zastaví se a spojenýma rukama vytvoří nad hlavou Mikulášskou čepici, na pokyn „Anděl“ rukama naznačí křídla. Obměna: platí smluvené pravidlo, jak postavy předvedeme, jen místo vyslovení jména použijeme nástroj. Děti samy mohou vybírat jaký zvuk se k jaké postavě hodí – (např. triangl, tamburína, ozvuč. dřívka) 24 Asociační kruh: Každý má své doma (téma jež jsme již s dětmi probíraly) je možné, aby nám v asociačním kruhu spojily místo svého pobytu s něčím, co je blízko domova a je tajemné (zajímavé) Poté si povídáme odkud přišli „oni tři“ a tím se dostaneme se k pojmům NEBE – PEKLO – RÁJ o kterých si můžeme blíže popovídat, popřípadě využít textu z říkadel. Pohybové aktivity: „Nebe, peklo, ráj“ – na pokyn „Nebe“ vylezeme někam, abychom se nohama nedotýkali země. Pozor – je nutné přesně dohodnout pravidla a upozornit na bezpečnost“, na „Peklo“ zalezeme pod něco a důkladně se schováme a na „Ráj“ si najdeme někoho do dvojice a obejmeme se. Práce s říkadly: Přišel čas, kdy očekáváme návštěvu těch tří na Zemi. Nejen děti, ale i oni rádi mlsají. Dětem můžeme navodit atmosféru provoněním místnosti. Buď abstraktně, nebo pošleme po kruhu v misce mák, povidla, tvaroh, křížaly ze švestek. Děti hádají, ochutnávají, sdělují, zda znají tyto pochutiny z domova – využít zkušenosti dětí na co se tyto suroviny hodí – na buchty. Připravíme se s dětmi na „pečení buchet“. Tvaroh – plácnutí na bříško, mák – tlesk na stehna, povidla – tlesknout rukama, švestky – dupnout nohama. Nejdříve imaginární vařečkou mícháme pravidelně do rytmu. Maminka používá robot a ten má tři rychlosti – vyzkoušíme zrychlování z 1 na 3 postupně, poté ztížíme zrychlování a zpomalování na přeskáčku. Rytmizace může probíhat i v menší skupince – např. 4 děti. Buchty byly upečené na míse, ale však vy znáte, jak se někdy dovedou děti vedle sebe pošťuchovat (možná zvolit komunikaci, proč si ubližujeme a např. čím) a ani naše buchty nevydržely ležet vedle sebe. Makové vadilo, že je vedle tvarohové, tvarohové nevoněla maková a tak nastala pravá buchtová hádka: Hádaly se buchty v míse, které že jsou nejlepší tvarohové (4 x plácnutí na bříško) makové (3 x tlesknout na stehna) povidlové (4 x tlesknout rukama) švestkové (3 x dupnout) „My mluvíme o buchtách a už to někdo zaslechl až sem – slyšíte „NĚKDO BUŠÍ NA VRATA“ – naznačíme bušení na dveře Otvírejte čerti vrata (bušíme pěstmi na prsa) jdem se kouknout na čerťata (dlaně nad oči a rozhlížet se) čertí kluci (náznak svalů na ruce) čertí holky (ruce v bok a kroutit zadečkem) baští ráno černé vdolky (hladit břicha) máme tady teplíčko (hladit rychle dlaně) je tu pěkné peklíčko (dupat) Ble, ble, ble (uděláme rohy) Děti sedí v kroužku – posíláme si imaginární buchty pro čerty, děti si mohou jen čichnout. 25 Doprostřed kroužku postavíme loutku čerta a posíláme po kruhu rytmus ČER – NÉ – BUCH – TY, který hrajeme na lžíce (děti si nejprve vyzkoušejí jak lžíce držet a jak na ně hrát. Začíná učitelka, která posílá rytmus po kruhu jako tichou poštu. Obměna: zkusíme zavřít oči a znovu poslat rytmus po kruhu, kdo posílá otočí se k tomu, který je po něm a rytmizuje lžícemi u jeho ucha. Práce s písní „Pekelné dobroty“ – M. Kružíková Každý určitě rád mlsá – povídáme si o tom, co je mlsání, co nejraději mlsáme, co patří k pravému vánočnímu mlsání, co vše je potřeba a co musíme udělat, abychom si pochutnali. Je možno s dětmi připravit jednoduché pečení i nepečené těsto. Vnímáme ho všemi smysly (poznávání vůní, skořápky oříšků využít k muzicírování, dobroty ochutnávat, cvičit motoriku při zpracování těsta, být opatrní při manipulaci s křehkým cukrovím) a dát do kontrastu, co asi rádi mlsají čerti. Zpěv písně „Pekelné dobroty“ s využitím nástrojů (možno lžíce, pokličky, vařečky, skořápky) k rytmizaci. Rozvíjení fantazie – „Co asi všechno čertům chutná“ – v odpovědích neomezujeme fantazii dětí. Příprava hostiny pro čerty: využití všech možných papírů, šňůrek, provázků, odpadového a zbytkového materiálu, ze kterého vyrábíme „pekelné mlsky“. Z pracovního materiálu, nejlépe v barvě černé a červené, vytvoříme na podnosu „pekelné mlsky“. Je možné zapojit rodiče k dodání materiálů, děti mohou tvořit doma s rodiči a doplňovat tác dobrotami vyrobenými doma. Práce s písní „Čerti se ženili“ – M. Kružíková, Písníček To se takhle jednou chystali už už čerti na svět, ale zdržela je jedna velká sláva. To se jeden čertí kluk zakoukal do čertí holky a byla z toho velká svatba. Využít zkušenosti dětí – zda vědí, co je svatba, zda byly na nějaké svatbě, jak taková svatba vypadá. Vymýšlíme s dětmi, jak asi vypadá taková čertovská svatba. Hostinu máme, dobroty jsme už nachystali. Zpěv písně „Čerti se ženili“ kdy si poprvé vyzkoušíme čertovský tanec. V kruhu si postupně předvádíme čertí tance. Využijeme jakoukoli dynamickou skladbu, možno využít CD „Bubnování na deset“. Děti tančí každý sám v kruhu, ve dvojici. Využijeme nástrojů a různých předmětů k rytmickému doprovodu písně. Výtvarná reflexe: Děti pracují ve skupinkách. Na balicí papír malují černou a červenou temperou, houbičkami připevněnými na kolíčku, za tónů hudby, kterou mají „v uchu, v nohách“. Uvolněnou rukou vyplňují papír tak, aby byl patrný pohyb čerta s čerticí (černá honí červenou). Důležitá je spolupráce mezi dětmi. Z vlnitého hnědého odpadového papíru vyrobíme čertíky a čertice. Rohy a jazyk červeně polepíme nebo vybarvíme, tělo polepíme kousky kůžiček, zbytek začerníme uhlem, ocásek vytvoříme z provázků. Čerty s čerticemi umístíme pomalovaný balicí papír. Výtvory si vyzdobíme třídu, aby čerti věděli, že se jich nebojíme, a že o nich všechno víme. Práce s lidovým rčením: „Venku je, jako když se čerti žení.“, „Šijí s tebou všichni čerti“ – povídání o tom, co tato rčení znamenají a proč. 26 VÁNOČNÍ DÁREK Helena Kleinová Cíle: • • • • • • Podporovat prosociální vztahy mezi dětmi Upevňovat pravidla asociačního kruhu Rozvíjet fantazii a představivost Zvládat základní techniky a metody tvořivé dramatiky Seznamovat se s lidovými zvyky Rozvíjet tvořivost Výstupy: • Prostřednictvím pohádkového příběhu chápe význam slov mít rád, k někomu patřit, být ohleduplný k ostatním • Děti reagují na „Stronzo“ • Děti používají netradiční materiály a netradiční výtvarné techniky • Děti zvládají sledovat vyprávěný text, rozumět mu, těšit se z něj Věková skupina: 3 – 6 let Postup a nabídka aktivit: Komunitní kruh: Děti sedí v komunitním kruhu. Není to tak dlouho, co jsme měli ve školce na návštěvě tři hosty – připomeneme dětem návštěvu „Čerta, anděla a Mikuláše“. Ale jejich čas na zemi vypršel, a tak se museli vrátit zpět do svých domovů. Děti hovoří o tom, jaké měly pocity, když se slavilo s čertem, Mikulášem a andělem, zda měly strach, čeho se nejvíc bály, jak ho překonaly, jaké to bylo ve školce a jaké doma, čeho všeho se děti bojí a proč a společně si radíme, jak strach překonat, s dětmi řešíme hodnoty dobra a zla v pohádkách i v životě. Čerti jsou pryč, strach jsme zvládly a nás teď čeká velké čekání a těšení. Rozhovor v kruhu o tom, na co se těší nejvíce, jak se těšíme, když jsme sami nebo s rodinou, co je třeba takové „Vánoční těšení“. Asociační kruh: Do Vánoc je daleko, my si je přivoláme – „nazvoníme“ 1. varianta – zvoní jen ten, kdo chce a rozezní zvonek uprostřed kruhu 2. varianta – posíláme zvonek po kruhu na podložce – tím dáme možnost, aby si každý rozezněl zvoneček sám (při předávání je slyšet cinkání) „Co Vás napadne, když se řekne Vánoce?“ Nebudeme křičet jeden přes druhého, odpověď si nabalíme do sněhové koule (jemný velký kus hedvábného papíru). Učitelka začne, řekne co jí napadne a jemně namáčkne papír. Tak ho posíláme po kruhu. Každý vysloví asociaci vánoc a přimáčkne postupně papír, až vytvoříme společně, ale postupně sněhovou kouli. 27 Práce s literárním textem: „Pohádky na dlani„ Lena Freyová Nedávno tu byli tři – čert, anděl a Mikuláš. A dnes jsou tu zase tři. Ale úplně jiní. Jsou tu tři z vánoční pohádky. Je tu ZIMA, MRÁZ A TMA. Všichni se těší na Vánoce, čas, kdy se plní přání – prostor pro vyprávění na téma přání, která mohou být hmotná a nehmotná. Po kruhu si posíláme kamínek „splněných přání“ a sdělujeme přání naše. A tohle všechno, co si lidé na vánoce přejí, ti tři viděli a slyšeli, ale nevěděli, co jsou „ty Vánoce“. Ale viděli, že lidé byli v dobré náladě, veselí a plní očekávání. A ti tři? Jen tak stáli venku a lidem tiše záviděli. A v jednom malém domku na konci města chystala jedna maminka štědrovečerní večeři pro sebe a svého kluka. Byli chudí, ale měli se moc rádi. Máma navařila plný hrnec polévky a malý smrček nazdobila lesklými papírky. Prostor pro rozhovory v kruhu s dětmi na téma jak se jejich rodiny chystají na vánoce, co večeří, jak mají nazdobený stromeček. A v domečku mámy a kluka už byla vánoční nálada a venku ? Vytvoříme prostředí pro ZIMU, MRÁZ, TMU – práce ve skupinách. 1. skupina – představuje MRÁZ – vytvoří na připravenou naznačenou střechu (kartonový papír umístěný např. na gymnastickou věž a kolem ní napnutý provázek) z alobalu rampouchy 2. skupina – ZIMA – z bílého papíru namačká a nafouká kolem domečku závěje, vystříhá a na střechu připevní sněhové vločky 3. skupina – TMA – podle obrysů bačkůrek vytrhá z tmavého papíru stopy a vytvoří cestu „odněkud“ k domečku A byly Vánoce. V domečcích lidí se začaly rozsvěcovat první vánoční svíčky. A ti TŘI si řekli: „No oni si slaví vánoce a nás nechají venku.“ A opravdu, dveře do domovů lidí byly opravdu zavřeny. Najednou se však do ticha svátečního večera otevřely dveře právě toho domečku na konci města. Světlo svíčky píchlo do tmy, až uskočila a všichni tři zatajili dech. Schoulená postava běhala ve vysokém sněhu sem a tam, a když světlo svíčky posvítilo postavě do obličeje, uviděla ZIMA oči uplakané mámy. MRÁZ už se chystal proměnit její slzy v ledové korálky, ale ZIMA ho zarazila: „Počkej něco se stalo, v dnešní den nemá nikdo plakat. Myslím, že budeme muset pomoci.“ Všichni TŘI se ženy zeptali, proč pláče. A tak se dozvěděli, že její malý chlapec, který šel do města pro dárek, pořád není doma. A venku je zima, mráz a tma a máma se o něj bojí. Je málo oblečený a jestli se brzy nevrátí, někde umrzne. MRÁZ mámu štípl do tváří, aby ji popohnal zpět do domečku. A všichni tři ji slíbili, že se po klukovi podívají. ZIMA protřepala závěje, TMA koukla do všech nejtemnějších koutů a MRÁZ odhrnul všechny ledové záclony. Ale všude bylo ticho, nikde nikdo, jen za okny všech ostatních domečků zněly koledy a smích. A venku ZIMA, MRÁZ, TMA a ticho. V tom do ticha vlétl SEVERÁK a zazpíval podivnou studenou písničku. Děti si stoupnou za sebe úklonem z boku z jedné strany na druhou se zdviženýma rukama nad hlavou zpívají jako Severák. Áchííííí – úklon vlevo Ááááách – úklon vpravo Áchíííí – úklon vlevo Ááááách – úklon vpravo 28 Mráz se rozesmál: „Prosím Tě, jak to dnes zpíváš?“ „Mááám novou píííísničku“, zakvílel SEVERÁK. „A kde ses ji naučil?“ ptali se oni tři. „Ááále, u řeky za městem sedí malý kluk a stááále dokola ji opakuje, tak jsem se ni naučil takééééé. Jéééé strašně smutnááááá, každého chytne za srdce.“ A opravdu za městem u řeky seděl, zimou se klepal a smutnou písničku opravdu zpíval malý chlapec. Zimou prokřehlé ruce schovával pod kabát, seděl jako hromádka neštěstí a vůbec nechtěl domů. „Co tu strašíš, proč nejdeš domů, máma na tebe čeká a je moc smutná, bojí se o tebe.“ A kluk se tedy rozpovídal. Chtěl koupit mámě dárek, ale cestou ztratil penízek, který na dárek měl. Jak teď může jít domů, dárek pro maminku, aby věděla, že jí má moc rád, nemá. A dnes začínají Vánoce. „Ach, ty vaše Vánoce“, řekli ti tři. Tak pojď s námi domů, my to mamince vysvětlíme. „Když já bez dárku domů nepůjdu, něco musím vymyslet.“ A tak vymýšleli. Oni tři a kluk. „Jé, ozvala se zima, co takhle krásná sněhová koule?“ Učitelka abstraktně udělá kouli a pošle po kroužku. Na konci učitelka v roli chlapce„ Hm, to asi nebude nejlepší dárek, strašně studí a ani není moc pěkná.“ „Á, už to mám“, řekl MRÁZ, „dáš mamince rampouch“ Posílání rampouchu po kruhu – abstraktní předávání rampouchu, držet ho zlehýnka za špičky, aby neroztál a na konci učitelka opět v roli chlapce – „Ani rampouch se mi pro maminku jako vánoční dárek nelíbí.“ „Už to mám,“ řekla TMA „Daruješ mamince kousek nejčernější tmy“. Sevřít dlaně k sobě a mezi palci pohledět do tmy a předat dál. Učitelka v roli – „Já myslím, že ani tma by se mamince nelíbila.“ A zase bylo úplně ticho. Úplně smutné ticho. Vtom do studeného smutného ticha začal padat sníh. A ZIMA řekla: “Když hledáš dárek pro maminku, dám ti pro ni tu největší a nejkrásnější sněhovou vločku.“ Chlapcovy oči se nekonečně rozzářily. Jeho dlaň se natáhla k oblakům a ZIMA mu do ní vložila tu nejkrásnější vločku, která se k zemi snášela z nebe. Takovou nádheru maminka určitě neviděla. Děti kreslí špejlí a bělobou na celofán (který se po zaplnění bez vědomí dětí připevní na okno) věrné tvary sněhových vloček – nutná přítomnost dalšího dospělého. Jak dopadla vločka pro maminku na chlapcovu dlaň, už ji měl tak promrzlou, že byla schovaná jak v ledové schránce. „Děkuji, děkuji!“ volal těm třem chlapec a pak už utíkal přes závěje k domku na konci města. Otevřel dveře, vběhl rovnou do máminy náruče. Přitiskli se pevně k sobě a ani si nemuseli povídat, jak se mají rádi a že jsou zase spolu. Najednou chlapec poodstoupil a malou ručku natáhl k mámě. „Nesu ti ten nejkrásnější dárek, maminko, nesu Ti pravou sněhovou vločku.“ Ti tři měli oči zvenku přitisklé na okno a čekali, jak se bude dárek mamince líbit. Jaké však bylo pro všechny zklamání, když v dlani místo vločky byla jen kapka vody. Chlapcova dlaň se v blízkosti mámy zahřála a lidské teplo rozpustilo tu ledovou krásu. Kapka se proměnila v malinký obláček páry, který se 29 vznášel pokojem směrem k oknu, zrovna k tomu, u kterého stáli ti tři. A byli smutní z toho, co se stalo. Vtom MRÁZ řekl, ať se nebojí, že ještě není vše ztraceno. Chlapcovy oči se smutkem zalily slzami, ale ve chvíli, kdy se obláček dotkl okna, MRÁZ dýchl na okno ledovým dechem a ochladil ho. A na skle před očima všech vykouzlil z páry krásný ledový květ. Děti se přesunou k oknu s celofánovými vločkami, vytvoříme prostor pro překvapení dětí. Byl domeček na konci města a v něm seděla maminka se svým chlapečkem a potichu zpívali koledy. Místností se linula vůně vánočního smrčku. A místo zvonků rozeznívala pohodu dvě teplá lidská srdíčka. A venku si ti tři povídali, jak jsou ty Vánoce opravdu krásné. To je, když se lidi mají rádi. Byla noc, noc vánoční, noc kouzelná, noc pohádková. Reflexe: • Povídání o tom, co pro děti bylo z pohádky – nejsmutnější, nejkrásnější, nejpohádkovější • Povídání o tom, co je přání. • Připomenout, čím kluk chtěl udělat radost své mamince, zda je lehké vymyslet nejkrásnější dárek, co si asi přeje vaše maminka, tatínek, ostatní v rodině, co si přejí sami děti • Výtvarná reflexe – kreslíme dárky pro členy naší rodiny (vhodíme do „Ježíškovy schránky“), malba – vystihnout dům v zimní zasněžené krajině • Vrátit se k pohádce po vánocích s porovnáním, jaké byly Vánoce u dětí Použitá literatura: FREYOVÁ, L. Pohádky na dlani. Vydavatelství Radim Masný, 2001. ISBN 80-238-7100-5 30 ZE ŽIVOTA VČEL Lenka Dvořáková Cíle: • • • • • • seznámit děti se životem včel, jejich význam pro člověka a přírodu spolupracovat s rodiči, zapojí se do vzdělávacího programu podporovat u dětí schopnost kooperace, práce ve skupině vést děti k empatii, spolupráci vést děti k samostatnému myšlení, rozhodování rozvoj motorických schopností a dovedností Výstupy: • dítě má poznatky o živé přírodě • dítě rozvíjí jemnou motoriku rukou • dítě kooperuje při tvořivé práci • dítě dále rozvíjí komunikativní dovednosti • dítě má povědomí o neviditelném světě hmyzu • dítě pracuje a rozhoduje se ve skupině, respektuje vůdčí osobnost Věková skupina: 4 – 7 let Pomůcky: • obrazový materiál, encyklopedie • papírové kartony, nůžky, lepidlo • různé oblečení, šátky • ingredience na výrobu perníčků • mikroskop, květiny, odumřelé včelky • kostky a stavebnice na stavbu domečků • křídla pro včelky, různé převleky Postup: Seznámení s životem včel Pohybová hra: „Na mrazíky“ – jedno nebo dvě děti jsou „mrazíci“ a honí ostatní děti. Koho se mrazík dotkne, ten zmrzne – usedne do dřepu. Ostatní děti ho mohou zachránit pohlazením. Tato hra evokuje ještě zimu. Motivace: Byl teprve únor, všude ještě ležel sníh, v noci mrzlo, všechna zvířátka byla ještě schovaná ve svých pelíšcích (opakujeme, která zvířata v zimě spí), ale ve včelím domečku, který se jmenuje úl, se vše připravovalo na jaro. Zahrajeme si na takové včelky. Použijeme křídla, převleky, opakujeme barvy při oblékání, které jsou pro včely charakteristické. S dětmi vyrábíme korunu pro královnu, vysvětlím význam včelí královny a význam trubce ve včelím společenství. 31 Bylo tu teplo, protože všechny včeličky nasají kapku medu (použijeme brčka a šťávu, děti si nasají do brčka šťávu z hrnku a prstem drží v brčku, při střídání u matičky, vypustí z brčka šťávu do připravené sklenice) a přitisknou se k sobě a zahřívají se. Uprostřed toho shluku je včelí královna, která je pro život všech včel moc důležitá. Uděláme si s dětmi také takový chumel, přitiskneme se k sobě, „vyrábíme teplo“ a povídáme si, proč se včelky zahřívají, zde všichni zvolí královnu a ta má na hlavě korunu, hovoříme o tom, proč je královna důležitá pro včely, že klade vajíčka a z těch se líhnou nové včelky – zde nastává důležitý okamžik, vybrat si mezi sebou tu správnou královnu – domluva mezi dětmi (hlavní úloha), že jedna matička se svými včelkami žije v jednom úlu je to jejich domov (s dětmi hovoříme o jejich domovu, co se jim doma líbí, s kým jsou rády doma, jak to doma vypadá a zda se doma dobře cítí, střídáme organizaci ve shluku a v sedě na turečka). S dětmi určujeme vlastnosti včelí matičky (dobré vlastnosti lidské, vlastně včelám přisuzujeme lidské kladné vlastnosti). Pohybové ztvárnění: Včelky se ve shluku vyměňují, chvilku jsou u matičky ve středu, chvilku zase na okraji, děti se učí empatii, kooperaci, toleranci. Stavba včelího úlu: Jak vypadá včelí úl, stavíme včelí domeček z molitanových kostek, protože jsou jemnější a měkčí než dřevěné kostky. Pochod včelích královen: S korunami (vytvořené při práci) za zvuku včelího bzučení. Můžeme použít pochodovou hudbu, rytmické nástroje, hru na tělo. Další aktivity: Proběhneme se, vyletíme z úlu a staneme se včelkami na louce, ale je ještě chladno, tak chvátáme do domečku. Dále ještě můžeme s dětmi variovat – opakovat adresu, stavět domečky z různých druhů kostek a další možná pohybová ztvárnění. Reflexe: Kreslíme, vyrábíme včelky, necháme u dětí doznít prožitek a společně si prohlížíme výtvory dětí, kde si děti zhodnotí svojí vlastní práci. Použité vzdělávací metody: Prožitkové učení: učení prožitkem daného tématu o včelách Situační učení: děti získávají povědomí o životě včel při hře Simulační: napodobování včelek Kooperativní učení: při ochraně včelí matičky Včelí domečky Hry: Ve hrách se děti mohou vrátit ke stavění domečků pro včelky. Hovoříme s dětmi, jak by vlastně ten opravdový domeček, tedy úl měl vypadat, děti znají úly a tak stavíme na jejich znalostech. Na každý domeček je potřeba plánek (navrhnu dětem, aby nakreslily plánek na stavbu úlu) – jednoduché kresby úlu (prostorová orientace). Ten využijeme při další stavbě domečků pro včely. Hovoříme o tom, kdo a jak se jmenuje člověk, který se o včely stará. 32 Pohybová hra: „Na včelky“ – honička se záchranou, kdy se včelka zachrání usednutím na květinu – musí říct název květiny Motivace: Jeden pán si usmyslel, že bude chovat včely. Nejdůležitější pro něho byl úl. Začal tedy stavět úly pro svoje včelstva (stavba úlů z kostek, látek). Byly opravdu krásné, měly červenou, žlutou, modrou, zelenou barvu (opakování barev), aby se včelkám v jejich příbytcích líbilo. Do domečků vložil jednotlivá včelstva, vždy s jednou matičkou a připevnil víka k úlům. Včelky zatím spaly, ale začaly se pomalu probouzet. Pohybové ztvárnění: Nejdříve spánku, poté probouzení a létání po úlu, v uzavřeném prostoru (tím je např. koberec, nebo jiný určený prostor). Jakmile se probudily, chtěly vyletět ven a hledaly, kudy by se dostaly ven do volné přírody, ale nemohly se ze svých cestiček mezi plástvemi vymotat. Někde se stala chyba, východ ne a ne najít. Všechny včelky létaly jedna přes druhou a hledaly kudy vede cesta ven. Bohužel otvor tam nebyl. Pocitové hry: Zde s dětmi využijeme mávání křídly se zavřenýma očima. Děti se usadí na koberec a hovoří o pocitech, které mají, když nemohou ven. Dávám jim otázky, co cítí, jak by si poradily a co by v této situaci udělaly, kdyby se ocitly někde zamčené, zda už takovou situaci zažily a jak byla vyřešena, co by se mohlo stát, kdyby úl nebyl včas otevřen. Včelař odešel pro cukr (dětem připravím také cukr), který chtěl dát svým včelkám. Ještě, že se po chvíli vrátil a zjistil, kde udělal chybu (co zapomněl udělat?). Naštěstí včelař přišel a poznal svojí chybu a po nakrmení včelek hned otevřel úl. Slyšel jak to v úlu bzučelo. Včelky po otevření vyletěly z úlu a hrnuly se ven. Protahovaly křidélka, mávaly jimi co nejvíce, vznášely se v okolí svého úlu. Další pohybové ztvárnění – děti představují včelky a létají po celé třídě. Včelky ale dávaly pozor a nelétaly moc daleko, protože nový domov ještě moc neznaly a bály se, aby nezabloudily. Po proběhnutí se dále ptám dětí, co musíme znát kdybychom se děti ztratily? Dále opakujeme celé své jméno, jména rodičů a sourozenců. Reflexe: Děti vysvětlují, jak stavěly úl podle plánku. Výtvarné činnosti – co děti nejvíce zaujalo, opakování pohybových her, stavby dalších domečků dle vlastní fantazie dětí Použité vzdělávací metody: Prožitkové učení: učení prožitkem ze hry Kooperativní učení: vzájemná pomoc dětí při stavbě domečků Situační učení: děti se učí v dané situaci zvládat a hledat řešení nastalé situace Metody a techniky TD: Pohyb a pantomima – pohybové ztvárnění včelek, ztvárnění strachu, nejistoty. Škála názorů – děti hovoří o svých pocitech 33 Co všechno potřebují včelky v životu Hry: Do ranních her jsme přivítali návštěvu – dědečka včelaře. Donesl s sebou v síťované krabičce včelí matičku se včelkami, včelí plástve, propolis (důležité je vše dětem vysvětlit), med a vše dětem ukázal. S dětmi hovořil, co je v medových plástvích a na co slouží. Děti ochutnaly med (vše předem domluveno) – je vždy dobré, když děti vidí věci v reálu a mohou si vše prohlédnout. Pohybové hry: „Ledolamy“ – děti se na zvukový signál při běhu zastaví, podají si se sousedem ruku a představí se jménem (mezi sebou se poznávají nově vylíhlé včelky). Zklidnění probíhá za pomocí PH se zpěvem „Uvíjíme věneček“ s použitím rytmických nástrojů, rytmizace, hry na tělo – opakování názvů květin, potravy pro včelky. Motivace: Bylo jaro v plném proudu jako je teď a trubci, to jsou včelí kluci si chtěli namlouvat mladé matičky, a ty pak založí svoje včelstvo. Předváděli se a vyzvali matičky k zásnubním tanečkům (děti tančí v párech mazurky „Na Žalmana“). Matičky kladou do pláství, které mají od včelaře připravená vajíčka. Z vajíček se líhnou larvičky, kukly, potom mladé včeličky, které se jmenují mladušky. Mladušky uklízí celý úl a krmí a starají se o celý chod úlu. Včelky létají a nosí do úlu pyl, z něj vyrábí med, k životu také potřebují vodu. Bětuška byla mladá včelka a poslušně sbírala pyl do svých košíčků. Všechno kvetlo a Bětuška i její kamarádky měly práce až nad hlavu a neúnavně pracovaly. Pohybové ztvárnění pantomimou: Děti nosí do imaginárního úlu pyl v košíčkách. Najednou bylo u česna pozdvižení. Do úlu se chtěla dostat včela z jiného úlu a ukrást včelkám jejich med, potravu pro matičku a včelí mláďátka. Smyslové vnímání: Včelky se poznávají podle vůně, jak se ještě můžeme poznávat – poznávání hmatem, sluchem podle hlasu … Diskuze: Včelky řešily, zda návštěvu pustit, ale jsou i líné včelky, které kradou med a nic nedělají, jak by jste se děti zachovaly vy? Co si myslíte, že je správné? (tyto patologické jevy jsou i v naší společnosti lidí – rozhovory o těchto problémech, vlastní zkušenosti). Včelky uchránily svůj úl a všem se ulevilo. Mohly nadále budovat svůj úl ve které je jim dobře a my jim pomůžeme. Výtvarné aktivity: S dětmi vyrábíme šestihrany – jednotlivé buňky, které slepujeme do pláství, nechám děti vybrat barvu papíru, ze kterého vyrábí buňky. Dále vyrábíme včelky z papírových roliček, modelujeme vajíčka a larvičky ze samotvrdnoucí hmoty, do pláství vkládáme už hotová vajíčka, larvičky a kukly. Vyrábíme interiér úlu. 34 Hovoříme o barvách, jaké mají včelky. Tvorba včelích kostýmů, módní přehlídka ve včelích barvách. Reflexe: Vyrábíme s dětmi na zahradě MŠ hotel pro hmyz, kde pozorujeme včely a ostatní hmyz, výtvarné, pracovní, pohybové činnosti – dle volby dětí Použité vzdělávací metody: Prožitkové učení: děti se učí novým poznatkům prožitkem Situační učení: děti se učí ochraně ostatních Kooperativní učení: děti se učí společně se doplňovat při ochraně úlu Nepřátelé včel Hry: Výtvarné zpracování módní přehlídky, pozorování plástve včelího vosku, pozorování pod mikroskopem – vosk, med, hlavičky sedmikrásek a jejich pyl (co vlastně včelky sbírají), také uhynulou včelku. Pohybová hra: „Na včelky“ – honička se záchranou, kdy se včelka zachrání usednutím na květinu – musí říct název květiny Motivace: Dcerušky moje, tak matička říkala svým včelkám, všude okolo můžete létat, najdete hojnou potravu, za kopec se nepouštějte, jsou tam naši nepřátelé a jak by vás tam viděli, bylo by s vámi zle. Jedna neposlušná včelka ale nevěřila, často se létala dívat až ke kopci, ale čarodějnici Sršánici neviděla. Byla moc zvědavá, jak to za kopcem asi vypadá. S dětmi hovoříme o tom, jestli jsou také někdy zvědavé a kdy? Když se na něco těšíte, když je něco láká? Jednou včelka sbírala pyl na kopci a byla tak zabraná do sbírání, že najednou byla za kopcem. Cítila mnoho krásných květů (pantomimou představujeme čichání ke květinám – správný nácvik dýchání, nosem nádech ústy výdech) a ona se radovala z jejich vůně a barvy a najednou se nad ní zatemnilo, zahučelo to. Někdo ji tahal za křidélka a spustil hrozným hlasem „My jsme strážníci čarodějnice Sršánice a ty půjdeš s námi“ Pohybové ztvárnění vojáků, jejich pochodu. Nic včelce nepomohlo, že jen sbírala pyl. Sršni ji táhli do svého hnízda, které nebylo vůbec pěkné a předhodili ji před svojí královnu. Vím, kdo jsi a kolikrát jsem poslala svoje lidi, aby přinesly od vás med, ale nikdy jste jim jej nedali a ještě měli potrhaná křídla. Jste domýšlivé včely, a to se změní. Pustím tě, ale každý den mi doneseš med. Včelka namítala, že nemůže okrádat svoji rodinu, ale nebylo to nic platné. Pokud nesplníš svůj úkol, začaruji tě. S tím včelku propustili. Včelka celá šťastná letěla domů. Už byla u úlu, ale najednou ji nechtěly ostatní včelky pustit a křičely „pozor vosa“ nesmíme ji pustit. Včelka volala, to jsem já vaše včelka, ale 35 neuspěla. Odletěla a plakala. Co já nebohá budu dělat? (co jí děti poradíme, co má včelka dělat). Zahrajeme si uličku a děti radí co má včelka dělat. Včelka pochopila, že je zle. Prosila tedy vlaštovku, aby jí raději sezobla, ať je mému trápení konec. Vlaštovka jí ale poradila, ať letí do zahrádky čarodějnice, tam kvete Čarokvítek a napije se nektaru, ale musí to stihnout, než se kvítek zavije. Včelka letěla a viděla, jak se kvítek zavíjí, ale ještě skulinkou to stihla. Usnula unavením. Ráno se probudila, napila se nektaru a zamířila domů, měla obavy, že ji nepřijmou, ale včelky ji už z dálky vítaly. A to bylo radosti, že se jim včelka vrátila, měly o ní velký strach. Pro dokreslení atmosféry a zklidnění si děti půjčily šifonové šátky a představovaly let včel, ladný s roztahováním lehounkých křidélek za doprovodu vážné klidné hudby. Další aktivity: S dětmi můžeme vyrábět nektar, dále vytvořit kvítek Čarokvítek, různě variovat pohybové ztvárnění. Vyrobit i čarodějnici, využít ji na Čarodějnice, kresba, malba. Použité vzdělávací metody: Prožitkové učení: jak se cítila včelka, když byla vyhozena z úlu Situační učení: děti se učí co se stane, pokud porušíme dohodu a neuposlechneme dobrých rad Sociální učení: děti přirozeně napodobují chování včelek Metody a techniky TD: Hra v roli – hrajeme si na včelky, vypovídáme svoje pocity Co nám včelky dávají Pohybová hra: Honička na rozehřátí s obměnou (jedno dítě honí, záchrana je říci rychle jméno květiny, sednutí na bobeček, vzpažit ruce, může honit dvojice, při zvládnutí jednoduché modifikace). Motivace: Motivace začíná pohádkou o včeličce, která si vyletěla na výlet. Pustila se do lesa a v poslední chaloupce ve vesnici se z okna linula nádherná vůně. Včelka vletěla do okénka. Voněl zde jablkový závin. Včelka ochutnala, bylo to moc dobré. Byl to cukr. Jenže nemohla sypký prášek nabrat. Hledala dále a našla mnoho pylu ve velké nádobě, nelenila a nabrala si plné košíčky pylu a nosila ho do úlu. Všechny včelky přemluvila, aby s ní nosily pyl do včelích buněk. Blížila se zima a včelky se zásobovaly na zimu. Včelky únavou usnuly, ještě před spaním pyl zalily dávkou medu. Ráno ale bylo v úlu zděšení. Z každé buňky vytékala nějaká hustá kaše jako v pohádce „Hrnečku vař“. Včelky zavolaly matičku, aby jim poradila (co by jste děti poradily včelkám vy?, rozhovory o tom, co by se s kaší dalo dělat). Matička jim ale řekla, že to není pyl, ale mouka a v úlu je vlhko a těsto začalo kynout. Pohybem děti předvádí, jak kyne těsto. Nejdříve samostatně, postupně se spojují až vznikne velká masa těsta ze všech dětí. 36 Vynášely tedy těsto ven před úl. Sluníčko krásně hřeje, upečeme vdolečky a pomažeme je medem (med nám může nahradit cukr), poradila matička. Včelky pozvaly vrabčáky na hostinu. Vdolečky jim moc chutnaly. Vrabčáci jim chtěli oplatit hostinu a přinášeli před úl různá semínka, zrníčka, to, co mají ptáčci rádi. Ptáčkům poděkovaly. Včeličky ale nic takového nemají rády. Proto počkaly až odletí a pozvaly myšky, aby si vše odnesly do pelíšků a udělaly si zásoby na zimu. Na závěr si všechna zvířátka společně zatancují s využitím rytmických nástrojů. Použité vzdělávací metody: Prožitková učení: děti prožívají a řeší problém, který nastal v úlu Situační učení: děti se učí přírodním zákonům – na kameni na sluníčku se vdolky neupečou Sociální učení: děti napodobují nošení zásob do úlu Metody a techniky TD: Improvizace s dějem – přenášení mouky lžičkou ze sáčku na misku, nošení pylu do úlu, škála názorů – co dělat s kaší, čím se živí ptáčci a myšky 37 NÁMOŘNÍ PLAVBA Lenka Dvořáková Cíle: • • • • • • • získávat znalost o mořském světě utvářet kladný vztah mezi lidmi vést děti k možnosti společného rozhodování podporovat u dětí schopnost kooperace, spolupráce, vzájemné komunikace skupinová práce dětí, schopnost domluvit se o vůdčí osobnosti ve skupině dětí vést děti ke kreativitě, uplatnění fantazie upevňovat citový vztah k rodině Výstupy: • dítě má poznatky o životě pod hladinou moře • dítě samostatně vyjadřuje svůj názor • dítě používá fantazijní představy ve výtvarném projevu • dítě si uvědomuje důležitost dobrých citových vztahů v rodině Věková skupina: 3 – 6 let Pomůcky: • kamínky, mušle, hvězdice, mořští ježci • nahrávka se zvuky delfínů (relaxační hudba) • Polykarpova stavebnice, kostky • papírové kartony, lepidlo, nůžky, barevné průhledné papíry, papírové trubky, různý papírový odpadový materiál • truhla s pokladem Postup: Pohybová hra: „Na rybáře a rybičky“, kde se děti budou střídat v roli rybáře. Relaxace: Na uvolnění jsem zvolila relaxační hudbu se zvuky delfínů a velryb. Během hudby si budeme prohlížet kamínky, mušle, ježky, hvězdice, které si děti přivezly ze svých cest k moři, využití krasohledu. Motivace: Děti leží na koberci a já začínám s hlavní motivací formou příběhu. Jedná se o příběh starce, který se ve starých knihách dočetl, že na nedalekém ostrově je ukryt velký poklad. Se svou lodí brázdil vody oceánu, ale ten kouzelný ostrov nemohl najít. Vyzvu děti, zda bychom starci pomohli najít ostrov pokladů. K tomu, abychom se přepravili po moři, potřebujeme loď. 38 Z Polykarpovy stavebnice začneme stavět loď. Důležitá je kooperace při stavbě. Dávám dětem otázky, co vše musí mít taková loď (palubu, kajuty, kormidlo, stožáry, plachty) a vysvětlíme si společně význam všech těchto věcí. Koráb je postaven, ale chybí nám námořníci a kapitán lodi. Při skupinové práci vyrábíme loď, plachtu, kormidlo a další příslušenství. Námořník se pozná podle toho, jak si umí složit námořnickou čepici (stačí jednoduchá večerníčková). Po složení čepice si děti zvolí ze svého středu kapitána (funguje to, hrála jsem s dětmi, toto je důležité s dětmi trénovat, zpočátku chtějí skoro všichni hrát hlavní roli). Námořníci jsou krutí hoši a každý je jiný a má jinou náladu. Děti vstoupí do role a každé dá mimikou najevo, jaký je asi námořník (zlý, usměvavý, hodný, tvrdý), jak se kdo v dané situaci cítí. Máme vše, zásoby jsou naloženy (zde s dětmi ještě probereme, co je potřeba na dlouhou cestu, jídlo, pití další věci denní potřeby). Námořníci jsou připraveni a my vyrážíme na cestu k pokladu. Další část motivace: Dětem nabídnu encyklopedie a knihy s mořskou tématiku, které si mohou prohlížet, budeme si povídat o moři, rybách, které tam žijí, které dopravní prostředky jezdí po vodě a o všem co k moři patří, výroba dalekohledu, který je na moři potřeba. Pozorujeme obzor dalekohledem, pořádně se rozhlížíme, až zavolám, že je už vidět pevnina. Námořníci zajásají. Zazpíváme si společně písničku „Tři citrónky“ (můžeme zpívat jakoukoli oslavnou píseň, co děti znají). Dorazíme ke břehu a vstupujeme na pevninu, na které není žádné obydlí. Než najdeme poklad, což nám bude trvat několik dní, musíme někde bydlet. Začínáme stavět společné obydlí. Imaginárně s dětmi představujeme, jak se staví domy, každý má svoji práci a řekne ostatním, co dělá, zde si dále povídáme, co vše můžeme na ostrově použít ke stavbě přístřešku na vyspání a uvaření potravy z našich zásob. Ještě než vyrazíme na cestu, povídáme si s dětmi, co by nás mohlo potkat (různá orientální zvířata, domorodci a že na sebe musíme být opatrní). Mám pro děti připravenou mapu pokladu (plánek školky) s různými nebezpečími a úkoly. Vydáváme se tedy hledat poklad, chodíme po celé budově MŠ. S kolegyní se domluvím o uložení pokladu, který obsahuje sladkosti, nebo drobné papírové mince, drobné dárečky pro děti, které si odnesou domů. Poklad je nalezen. Všichni se s radostí vracíme na loď a vyplouváme na zpáteční cestu. Jenže se stalo, že na ostrově zůstal jeden námořník, opozdil se, a co teď. Vrátit se, či nikoliv. To bude otázka pro děti, jak se postaví k danému problému. Budeme řešit, zda se vrátit nebo námořníka nechat na opuštěném ostrově (při naší hře vyhrála možnost vrátit se zpět pro námořníka kamaráda). Řešíme otázky, proč se vracet pro námořníka, jak by na ostrově žil sám, jestli by mu nebylo smutno, kdo již byl doma sám a jak se cítil, zda na něj nečeká nějaké nebezpečí atd., zda by nám po něm nebylo smutno. Vracíme se tedy pro námořníka. Při zpáteční cestě ještě řešíme problém – odevzdat starci nalezený poklad, rozdělit se nebo si ho nechat celý. 39 Závěr: Šťastně jsme dopluli domů, oslavili náš návrat písničkou podle přání dětí. Loď zůstala v přístavu (můžeme ji nechat postavenou delší dobu, děti se k tématu rády vracejí, svoje hry ještě různě doplňují a obměňují). Dávám opět dětem otázky, jak se těšily domů, co mají doma nejraději. Reflexe: Po prožitku, si výtvarně zpracujeme ostrov pokladů nebo cestu lodí, prostě to, co děti ve hře nejvíce zaujalo. Můžeme také zhodnotit pocity a zážitky ústně s následným prostorovým ztvárněním. Děti se rády ve svých hrách vracejí k prožitkům – stavba lodě, domů na ostrově a podobně. Během realizace celku můžeme úkoly různě variovat a přizpůsobovat aktuálním podmínkám. Vzdělávací metody: Prožitkové: prožitek ze společných činností a jejich sdílení Kooperativní: při stavbě lodě, příbytku na ostrově Situační učení: učení se určitou situací, např. při rozhodování se zda odevzdat poklad, či nikoli Metody a techniky TD: vstupování do rolí – námořníci, každý je jiný, škála názorů – zda se vrátit pro zapomenutého námořníka, či nikoliv – názory dětí, co s pokladem 40 HRAJEME SI S HUDBOU Lenka Dvořáková 1. 2. 3. 4. Říkadlo – Tajemství Písnička – Jelen Hudební pohádka – Cirkus Hudební poslech Cíle: • • • • • • učit děti správně rytmizovat správně intonovat písničku hrát hudební pohádky, zapojit fantazii učit děti poslouchat vážnou hudbu učit děti poslouchat hudbu hranou učitelkou učit děti se prostorově vyjádřit Výstupy: • dítě zvládá rytmizaci říkadel, hru na tělo • dítě správně intonuje písničky • dítě umí hrát na drobné rytmické hudební nástroje • dítě se seznámilo s vážnou hudbou • dítě vyjadřuje své pocity z prožitku výtvarně, pohybově Věková skupina: 3 – 6 let Pomůcky: • rytmické nástroje • různé rekvizity, auta, zvířata, loutky • šátky • výkresy, olejové pastely, vodové barvy, štětce, ubrusy, sklenice s vodou • audio kazetu „Klasika před školou“ č. 7 • flétna Postup: 1. Říkadlo: Tajemství Motivace: Na jaře se rodí živá mláďata a na dvorku u babičky se narodilo kočce Míce mourovaté kotě a psí mamince Astě černé štěňátko. Jen trochu mláďata povyrostla, vydala se na průzkum dvora. Potkala se a podivila se, že nejsou stejná. Mláďata si chtěla spolu hrát, ale rodiče jim to nechtěli dovolit. Od dávných dob se povídá, že pes s kočkou se nemohou kamarádit a nám je spolu dobře. Dále plynule přejdu k říkadlu. Hodí se pro nejmenší děti. 41 Tajemství Na slovíčko, kočičko, Zavři jedno očičko, tím druhým se koukni nebo aspoň mňoukni. Náš pejsek to nemá rád, Když si s tebou chodím hrát. Rytmizace říkadla • Rytmizace říkadla ve dvoudobém taktu, v kruhu jdeme přísuvným krokem, hlasový důraz na těžkou dobu, přeříkávání v rychlejším a pomalejším tempu, klademe důraz na správnou výslovnost • 1. skupina: na těžkou dobu tleskne 2. skupina: na lehkou dobu jemné tlesknutí dvěma prsty do dlaní. Střídání skupin dle pokynů vedoucího dítěte Hra na tělo, zvukomalebnost slov 1. verš: duté tleskání dlaněmi – mušličky 2. verš: střídavé otvírání a zavírání dlaní (simuluje zavírání a otvírání očí) 3. verš: tleskání dlaněmi, jemné – rytmus 4. verš: pleskání střídavě do stehen a zkříženě do ramen – metrum 5. verš: při chůzi dupání 6. verš: rozdělení do skupin a každá skupina zopakuje svůj pohyb, všichni společně Můžeme doplnit zvuky zvířat, kočičky a pejska, projev dle vlastní fantazie dětí, pozor na překřikování se. Instrumentální doprovod říkadla spojený s pohybem Rozdělení dětí do 3 skupin, již znají dobře říkadlo a můžeme doplnit rytmické nástroje, všechny děti chodí v jednom směru po kruhu v dvoudobém taktu, mohou i přísuvným krokem. 1. skupina: hra na dřívka – rytmus (děti této skupiny hrají na první a druhý verš) 2. skupina: drhlo, zdůraznění těžké doby, upevňování dvoudobého taktu, (děti této skupiny hrají na třetí a čtvrtý verš) 3. skupina: použití tamburinky s podupem, na první dobu (děti této skupiny hrají na pátý a šestý verš) Děti každé skupiny se po dvou verších otočí na svém místě okolo své celé osy. Po skončení sloky se děti otočí do protisměru a všichni dohromady jdou v kruhu, ještě jednou předříkávají říkadlo a každá skupina hraje na své rytmické nástroje. Na úplný závěr si všichni zatleskáme. Byl zvolen jednoduchý dvoudobý takt. Reflexe: kresba, malba kočičky, výroba loutky kočičky, pejska, skládání zvířat z papíru, hodnocení své práce 42 2. Písnička: Jelen – Marie Kružíková, Písníček Motivace: Zimní příběh o stopování jelena, který utíkal z lesa, protože mu byla velká zima, bylo spousta sněhu a on se chtěl někde ohřát. Dále jak se starají silničáři o silnice v zimě. Jaká technika jim pomáhá udržovat vozovky tak, aby se po nich dalo jezdit a nestala se dopravní nehoda. Rozhovory o zimě, jak žijí zvířata v zimě, kde se schovávají před zimou, čím se živí, jaká je prevence dopravních nehod. Příprava zpěvu písničky Jelen: • Pozornost věnujeme správné artikulaci slov • Správné rozvržení dechových frází (rytmizace) • Doplnit zpěv hrou na klavír, flétnu nebo zvýraznit některé tóny pomocí nástroje • Intonační zvládnutí písničky Pohybová pantomima písničky Jelen: 1. sloka: organizace v kruhu Za vánice u silnice – prstová cvičení představující padání sněhu, vánici (klesání do dřepu, vytahování se na špičky) jelen stopuje – chůze po kruhu, pantomimické ztvárnění prvně stopování a dále s obměnou ukázka jeleního paroží s tlesknutím v tom počasí – chůze po kruhu a jemné tleskání dvěma prsty do dlaně (rytmus) kdopak asi v noci cestuje – kroucení hlavou při chůzi a pochod (metrum) 43 Refrén: organizace v kruhu Paroháči propána – skok poskočný v kruhu s mimickou ukázkou jeleních parohů budeš tu stát do rána – stoj na místě s dupáním paroháči propána – skok poskočný v kruhu s mimickou ukázkou jeleních parohů zmrzneš do rána – stoj na místě a mimické představování „klepání se zimou“ 2. sloka: organizace v kruhu, možno s obměnou volně po třídě Jezdí tudy sněžné pluhy, sypací vozy – děti utvoří dvojice a jezdí jako auta po kruhu nebo volně po třídě (improvizace aut, první dítě ve dvojici „drží“ volant) Kdo má rozum sedí doma – dvojice si nad sebou vytvoří z rukou stříšku připomínající domov bouračka hrozí – jemné sražení imaginárních aut (pozor na organizaci, bezpečnost) Rytmické ztvárnění písničky Jelen: • • • • Rozdělení dětí do čtyř skupin: organizace v kruhu, 1. sloka 1. skupina: hůlky, jemné ťukání v rytmu písničky (na slova „Za vánice u silnice“) 2. skupina: údery na činel – první a třetí doba v taktu (na slova „jelen stopuje“ a půl pomlky, čtyřdobý takt) 3. skupina: drhlo dvakrát (na slova „v tom počasí“) 4. skupina: rolničky do rytmu (na slova „kdopak asi cestuje“) Refrén: všechny skupiny hrají současně, pokud děti vše dobře zvládají, může učitelka hrát na klavír nebo na flétnu Rozdělení do dvojic: organizace v kruhu nebo volně po třídě, 2. sloka Dvojice dětí stojí za sebou, mají dřívka, kdy první dítě má hůlky vybočené do stran a druhé dítě v rytmu ťuká dřívky na vybočená dřívka vedoucího dítěte. Učitelka vybere 2 děti a ty mají činel a vždy na první dobu v taktu udeří paličkou na činel. Na slova „bouračka hrozí“ další 2 děti vybrané učitelkou cinkají rolničkami – gradace. Refrén: Děti hrají na nástroje dle vlastní fantazie. Reflexe: fantazijní představy přenést do kresby, malby, prostorového vyjádření loutky jelena, masky.. 3. Hudební pohádka: Cirkus Motivace: Do našeho města přijel cirkus. Všude ve městě byly nalepeny plakáty, které lákaly do cirkusu. Pavlík s Aničkou také chtěli do cirkusu, tak se tam v sobotu s rodiči vydali. „Děti, také rády chodíte do cirkusu?“ „Kdo je v cirkuse, jaká tam vystupují zvířata“, kdo již byl v cirkuse, může ostatním sdělit svoje zážitky. Vrátím se v motivaci opět k Pavlíkovi a Aničce. Než všichni usedli do šapitó (vysvětlím dětem, co slovo znamená), prošli si zvěřinec. 44 S dětmi jmenujeme zvířata, která by mohla vystupovat v cirkuse (děti samostatně vyhledávají obrázky zvířat ze zásobníku), slon (c-c), pardál (vysvětlím dětem, co je to za zvíře)(e-c), tygr (e-e), opice (g-g-e), kůň (g), děti jmenují zvířata také dle vlastní fantazie a zkušeností z cirkusu. Rozezpívání provádím s klavírem. Dávám také hudební hádanky, „co by to mohlo být za zvíře?“ Uč. Zazpívá s doprovodem klavíru celou píseň „Cirkus“, Iron J.Urks, Skřivánek – sborník písní pro mateřské školy, refrén připojen. Děti jsou soustředěny na koberci, poslouchají hudební příběh o cirkuse. Zpěv, pohybové a rytmické ztvárnění písničky, pantomima, hra na tělo, instrumentální doprovod: Děti, zahrajeme si na cirkus, jak to vlastně všechno bylo, když přijel do našeho města. 1. sloka: Přijel cirkus na náměstí to se jen tak nepoštěstí, vezou v kleci pardála, má dva metry bez mála. Refrén: trádydyty, trádydyty, bumta, bumta, žucha, žucha. Trádydyty, trádydyty, bumta žuch a bác! – jedna skupina dětí může hrát na jemné hůlky, další skupina pleská, tleská, jemně podupává. S dětmi si ještě určíme, jaký hudební nástroj by se hodil k pardálovi, dám na výběr (buben, rolničky). Na první sloku děti pochodují v kruhu, několik dětí bude mít hůlky a určuje rytmus pochodu, jedno dítě v kruhu pohybově představuje pardála s vybraným hudebním nástrojem. Na slovo „pardála“ výrazně zahraje na vybraný rytmický nástroj. Role se několikrát vystřídají. Instrumentální, pohybový doprovod, zpěv: Dále procházíme zvěřincem (jdeme v kruhu), děti si imaginárně představují klece se zvířaty, která pohybově představují. U jednotlivých zvířat opět dávám na výběr jednotlivé nástroje, s dětmi hovoříme, jaký nástroj se hodí k medvědici, který k opici, či zajíci, zde se jedná o kontrast mezi jednotlivými nástroji (zvířaty). Zpíváme druhou sloku písničky, děti jsou rozděleny do skupin, kolik je zvířat a hrají do rytmu na nástroje vždy, když se ozve název zvířete. 2. sloka: Vezou v kleci medvědici, ta prý mlsá mléko lžící, slony, tygry, opice, polárního zajíce. kolíbavý chod medvědice, medvědice – tamburína (4x) sloní pochod s chobotem, slony – tympán nebo činel (2x) tiché opatrné našlapování, tygry – drhlo (2x) lehké pobíhání, opice – činelky (3x) cupitání, polárního zajíce – jemné hůlky (7x) Refrén: jako v první sloce se činnosti opakují 45 3. sloka: děti usedají s rodiči do hlediště a začíná cirkusové představení Šašek s bílou pusou jé, je hraje pardál a medvědice Každičkého rozesměje, přidá se slon a tygr Dělá samé hlouposti, přidá se dále opice a polárná zajíc Dobráček je od kosti hrají všichni dohromady Refrén: činnosti jako v předešlé sloce „Děti v cirkuse nejsou jen zvířata, kdo tam ještě vystupuje?“, artisté, kouzelníci, šašci, klauni. Mohou pantomimicky předvést všichni dohromady. Všechna zvířata se s šaškem (jedno dítě představuje šaška, má masku) vydají v manéži na pochod (v kruhu) a předvádějí co umí, mávají, zpívají 3. sloku písničky, skupiny děti ke zpěvu hrají na nástroje jako zvířátka a nezapomeneme také na pardála, který se k ostatním přidá. Tento úsek je pro děti náročný, musí mít dobře zvládnutou písničku. 4. sloka: fanfára na klavír, vyvrcholení cirkusového představení, klaun vítá v manéži polykače ohňů. Zpíváme poslední sloku písničky. Polykače ohňů mají, na čtvrtou sloku děti mají lehké šátky a za zpěvu pomocí lehkých šátků představují ohnivé plameny Plamenů se z misky nají, asi jí jen plameny, že je tak moc hubený. Refrén: činnosti jako v předešlé sloce Je konec představení, děti s rodiči odcházejí. Následuje zatleskání a rozloučení s cirkusem a zvířátky, klaunem a polykačem ohňů. Reflexe: Děti mohou výtvarně ztvárnit hudební pohádku o cirkuse společně na velký formát papíru. Nakreslit, kdo všechno v cirkuse účinkoval. 4. Hudební poslech Výběr skladby je volen na základě předchozích zkušeností, které děti získaly při práci s tématem o cirkusu a nabízí se další využití v poslechové části. Motivace: Dnes si děti zahrajeme na koncert, ale my si tu koncertní síň musíme prvně vybudovat. Připravíme si židličky do řad, jako v divadle, vyrobíme si vstupenky, převlékneme se do kostýmů, které mají děti v MŠ na hraní a postupně se děti budou usazovat do sedadel. Důležité pro učitelku bude navodit opravdovou atmosféru jako na koncertě. Učitelka uvítá děti a už pustí skladbu. Klasika před školou č. 7 – V cirkusu, Bedřich Smetana, Pochod komediantů z opery Prodaná nevěsta. 46 Je to skladba dynamická, s kontrasty, celá skladba je doprovázena slovně. Děti nejprve poslouchají v klidné poloze na židličkách. Po skončení hudby zase děti jako odchází z hudební síně. Poté si povídám s dětmi o skladbě, o čem byla, koho tam poznaly. Navrhnu dětem výrobu masek (veškeré pomůcky mám připravené v koši na stole, aby si děti samostatně vybraly materiál na výrobu své masky), že si na takový cirkusový pochod také zahrajeme. Při dalším opakování skladby přidáme do hudby pohyb (improvizace s maskami). Prožitek z hudby necháme doznít. V pauze dávám dětem otázky, „Co hrají nástroje“, „Jaké zvíře teď asi právě prochází“, „Hudba je rychlá, pomalá, smutná, veselá“, „Poznáváte nějaké nástroje“, v hodnocení dětem dávám možnosti k vlastnímu vyjádření. Reflexe: Fantazijní představy zpracovat výtvarně, dále pracovní činnosti – vyrobit hudební nástroje a zahrát si na orchestr, pohybově vyjadřovat hudbu Vzdělávací metody: Prožitkové učení: užít si zážitku z hudby Sociální učení: chování v divadle, hudební síni, v cirkuse, dopravním prostředku, na silnici Metody a techniky TD: Vstupování do rolí: pochod zvířat, Improvizace: vyjádření hudby pohybem, Pantomima: klaun, zvířata Použité zdroje: Miroslav Zounar, Karel Zmrzlý. Zatoulaná slovíčka. Hradec Králové: Kruh, 1973. 70‘s. Písnička ze sborníku „Písníček do školky“, Marie Kružíková, publikace Kafomet Infra, Klasika před školou č. 7 – V cirkusu, Bedřich Smetana, Pochod komediantů z opery Prodaná nevěsta Josef Blatný, Instrumentální skladbičky pro piano píseň „Cirkus“, Iron J. Urks, Skřivánek – sborník písní pro mateřské školy, refrén připojen. 47 ČARODĚJNÝ ČAS Lenka Dvořáková Cíle: • • • • • • • rozvíjet komunikační kompetence rozvíjet u dětí kreativitu, uplatňovat fantazii rozvoj jazykových dovedností rozvoj grafomotorických dovedností, příprava na roli písaře podporovat u dětí rozvoj myšlení, schopnost rozhodování rozvoj motorických schopností a dovedností rozvoj pracovních a výtvarných dovedností Výstupy: • dítě se seznámilo s lidovými tradicemi • dítě rozvíjí svoji fantazii a tvořivost • dítě zvládá svoji pozornost, soustředěnost • dítě se učí asertivnímu chování • dítě uplatňuje krátkodobou i dlouhodobou paměť Věková skupina: 3 – 7 let Pomůcky: • masky a převleky na čarodějnice • knihy a časopisy vhodné k tomuto tématu • karty s písmeny • obrazový materiál, náladové listy (obrázky obličejů s různou náladou) • papíry, tužky, pastelky, odpadový materiál na výrobu čarodějnice, nůžky, lepidlo • rytmické nástroje • ingredience pro výrobu čarodějných lektvarů (dle možností), hrnec, ohniště (buď vyrobené ve třídě dětmi, kuchyňka, nebo opravdové na zahradě MŠ) • kniha „Malá čarodějnice“ • kostky (dřevěné, molitanové, plastové, papírové kartony) Postup: Pohybové hry: Na rozehřátí zvolíme jednoduché honičky, kde záchrana bude usednutí do dřepu a vyslovení jména pro čarodějnici, můžeme opět variovat, dále můžeme tancovat na hudbu jako čarodějnice na svém reji apod. Motivace: Za devatero horami a devatero řekami byl jednou jeden kouzelný les. Uprostřed toho lesa stála docela malá a roztrhaná chaloupka. Byla to čarodějnická škola, kam chodily malé čarodějnice na vyučenou, aby z nich byly opravdové čarodějnice. Čarodějnice chodí do čarodějné školy, kde se učí vařit lektvary, učí se 48 psát, počítat, různá kouzla, zaříkávadla, písničky, učí se vyrábět malé čarodějnice z různých materiálů a hlavně jak škodit lidem. Také kreslí plány na opravu čarodějnické školy, aby se jim tam více líbilo. Vždy na konci školního roku, který je o hodně kratší než ten náš, dostanou z čarodějnických předmětů známku na vysvědčení a pak mohou společně na svůj rej, kde oslavují konec školy. Na setkání čarodějnic se upaluje loutka čarodějnice staré a volí se nová královna čarodějnic pro příští rok. Záleží na kreativitě učitelky, správné motivaci na jednotlivé činnosti. Pro ještě konkrétnější motivaci lze využít četbu z knihy Malá čarodějnice, seznámení s kouzly a následné rozhovory v komunitním kruhu. Postup: 1. den: • popis čarodějnice, čtení příběhu z knížky „Malá čarodějnice“, děti se snaží převyprávět příběh • vymýšlení jmen pro čarodějnice na předem určené začínající písmeno • i když čarodějnice škodí lidem, do naší školy chodí hodné čarodějnice • písničky, básničky – správná artikulace, rytmizace, určování první a poslední hlásky slova, pohybový a hudební doprovod s použitím rytmických nástrojů, společně s dětmi složit jednoduché zaříkávadlo 2. den: • vaříme čarodějnický lektvar, pomocí podstatných jmen jmenujeme vše, co do něj patří (dáme dětem k dispozici potraviny, které jsou kyselé, různé ovocné šťávy) • psaní „klikyháků“ zleva doprava, píšeme recepty na lektvar, používáme kouzelné zaříkávadlo (básničky, říkadla, rozpočítadla) 3. den: • zapojení mimiky, hádáme jakou má čarodějnice náladu, jaká je a jakou má povahu, používáme slovesa, pohybové ztvárnění – použití hudebního doprovodu k jednotlivým náladám • použití homonym při vyprávění, humor, vtip v příběhu • charakteristické vlastnosti ježibaby a ježidědka – přídavná jména, určování zla a dobra 4. den: • matematické úkoly, počítání kamenů (cukrových), poznávání geometrických tvarů, vyhledávání tvarů ve třídě • kresba plánků domečků, stavba čarodějnické školy 5. den: • výroba čarodějnice, výběr materiálu dle volby dětí 6. den. • oslava dne čarodějnic upálení vyrobené čarodějnice na zahradě MŠ • předávání vysvědčení všem dětem 49 Při následných námětových hrách děti mohou dle vlastního zájmu plnit úkoly správných čarodějnic v čarodějné škole, jako je počítání kamenů, jaká zvířata žijí v čarodějném domečku, skládat je z papíru, různá grafomotorická cvičení, kresba plánků na stavbu domečků a jejich stavba. Také si různě vyzdobit třídu dětskými pracemi, převlékáme se do kostýmů čarodějnic a pořádáme další módní přehlídku. Dle možností se dají jednotlivé aktivity provádět na školní zahradě, kde pracují s přírodninami. Pro děti bude vyvrcholením a vlastním závěrem čarodějnické vysvědčení a upálení čarodějnice, o všem spolu budeme hovořit a ve svých hrách se děti k tématu vracejí. Téma vždy necháme ještě v dětské fantazii doznít. Reflexe: Výtvarné zpracování tématu (zážitků), pracovní činnosti – další zpracování čarodějnické figury, vždy s dětmi zhodnotíme jejich pocity, zážitky, popovídáme si o tématu a vlastně téma uzavřeme. Spolupráce s rodiči: Můžeme využít jako společný čarodějnický rej na zahradě MŠ, opékání špekáčků, soutěže Básničky, říkadla, zaříkávadla: příklad Tohle je černej dům – Kdo v něm bydlí? Černá paní. – A co vaří? Černou kaši. – Čím ji mastí? Kolomastí. – Čím ji bere? Lopatou, má palici chlupatou. Čarodějnická Vem všechny nemoci, troje devatery, po zemi se válejte, do moře se vlévejte, z toho těla vyjděte, tomu tělu pokoj dejte a nikdy se nevracejte. Zaříkávadlo Jedna, dvanda, třinda, špánek, říkám, říkám zaříkánek. Ptačí nůsky, piksly, pešky, Jedna, dvě, tři koloběžky. Ábu, tataru, vem si bábu Kabaru. Aburaka, bumaraka – pryč … Bába zlá je Belzebub, kouše na poslední zub. Na bradě má bradavici, běhá s dírou ve střevíci. Z bradavice co by dup – vyroste jí dlouhý chlup. 50 Písnička: Pět Ježibab 1. Pět ježibab s jedním okem, letí, letí nad potokem. Letí jako hejno ptáků, pět ježibab na smetáku. 2. Pět ježibab s jedním uchem, Jako hejno letí vzduchem. Letí, letí, v letu svačí, pět ježibab na tryskáči. 3. Pět ježibab s jedním nosem Volá na mě: „Arnošt pojď sem!“ A když nejdu, tak se štětí, pět ježibab na koštěti … Vzdělávací metody: Prožitkové učení: děti se učí prožitkem ze společných činností, důležitá je motivace Kooperativní učení: při stavbě domečků, sestavování plánků, při výrobě lektvaru Metody a techniky TD: Vstupování do rolí: děti vstupují do role čarodějnice. Škála názorů: určují náladu čarodějnic z mimiky obličeje, charakterizují dobro, zlo. Improvizace s dějem: hra na čarodějnice, při přípravě lektvaru, módní přehlídce, pohybovém ztvárnění. 51 CESTA NA KOUZELNÝ OSTROV Monika Nikodýmová Cíle: • • • • • • vytvořit dětem podmínky pro rozvoj komunikačních dovedností vést děti k trpělivosti učit děti soustředění, koncentraci, vnímání i uvolnění zařazovat koordinační cvičení a činnosti podporující rozvoj motorických schopností dětí prohlubovat u dětí schopnost sjednotit se v názoru, vést je ke spolupráci, schopnosti uhájit si vlastní místo s ohledem na druhé, k vzájemné empatii vést děti k pocitu sounáležitosti, schopnosti empatie, spolupráce a tvořivosti Výstupy: • dítě se nebojí vyjádřit vlastní prožitky, názory a pocity • dítě prožívá radost z prožitku • dítě naslouchá, vyjadřuje své zážitky • dítě vnímá vlastnosti materiálu • dítě respektuje vyjádření druhého a dokáže s druhým spolupracovat • dítě objevuje možnosti experimentování – otisky předmětů Věková skupina: 4 – 6 let Pomůcky: • keramická hlína, velký igelit • relaxační hudební nahrávka dle vlastní volby (např. Neil H. – Voices of the Heart) • drobné hračky, materiály, předměty a přírodniny se zajímavou strukturou (např. kostky, kola aut, krajky …) • karimatky Postup: Prostředky: výtvarné techniky s prvky artefiletiky, koordinační a motorické aktivity. Aktivity jsou řazeny do několika bloků: 1. Seznámení s hlínou (relaxační část zaměřená na vnímání a motoriku) Děti sedí soustředěné v kruhu na karimatkách, na zemi je rozprostřen velký igelit. Je puštěna tichá relaxační hudba, která vede k vytvoření příznivého klimatu třídy. Úvodem je zařazena koordinační poznávací aktivita. Učitelka děti seznámí s materiálem, který přinesla. Je možné, že děti již zkušenosti s keramickou hlínou mají, ale dnes s ní budou pracovat prožitkově. Nejde tedy o finální výrobek, ale o cestu k němu – o to, co si zažijí, čím si projdou. Proto i seznamování s hlínou jako materiálem probíhá odlišnou formou. Učitelka motivuje děti pro další činnost: „Děti, dnes se společně vypravíme do dálek. Zahrajeme si na cestovatele a pojedeme společně na kouzelný ostrov. Na 52 cestu budeme potřebovat jenom jednoho pomocníka a tím je hlína … Když se dva lidé setkají a neznají se, podají si ruku a představí se – to známe a je to jednoduché. Když se s námi chce seznámit hlína, je to mnohem složitější …“ Učitelka vyzve děti, aby si každý vzal hroudu hlíny (zhruba velikost menšího jablka – tak, aby se dětem držela příjemně v rukách). Popis poznávací etudy: 1. očichání hlíny 2. mačkání se zavřenýma očima 3. koulení koule v dlaních – vnímání, pozorování – rozvoj smyslů a pocitů 4. výměna koule s kamarádem + porovnávání: velikost, tvar, teplota, vlhkost – je stejná nebo jiná? (Protože má každé dítě jinou teplotu dlaní, používá jinou sílu jsou koule rozdílné, což je při výměně patrné a pro děti velmi zajímavé.) 2. Vezmi si s sebou na ostrov co chceš Děti pracují samostatně – zpracovávají hlínu podle vlastních pocitů, vlastní fantazie. Motivace: „Nyní je čas vypravit se na ostrov, o kterém jsme mluvili. Někdy je to těžké odjet z domova. Proto si s sebou můžete vzít to, co budete na své cestě potřebovat.“ Děti modelují z hlíny – protože nejde o dokonalost výrobku, necháme je pracovat samostatně. Učitelka nepomáhá, pouze koriguje celou aktivitu. V úvodu děti pracují zcela samostatně. Když jsou práce hotovy, sdělí postupně každé dítě ostatním, co si s sebou na ostrov bere. Např.: kompas, mapa, klíč, baterka, maminka, … nápady dětí jsou různé. Učitelka s nimi témata předem neprobírá, aby je neovlivnila. Děti tvoří buď z celé hroudy hlíny, nebo pouze z její části. 3. Náš ostrov „Nyní jsme připraveni, abychom vycestovali na náš ostrov. Vezměte si s sebou to, co budete potřebovat a najděte si dva kamarády, se kterými byste rádi cestovali.“ Děti utvoří trojice a sesednou se k sobě. Na pokyn učitelky dají hlínu do hromady. Z ní pak společně vytvoří „placku“ – pouze tlakem ruky. (Z plátu hlíny bude později ostrov, který je tvořen i tím, co si odnesli na cestu z domova – jen se tento předmět přemění. Aktivity jsou vedeny tak, aby se děti odnaučily lpět na věcech – proto přetváříme. Před „přeměnou“ je dobré se s výrobkem rozloučit a utvořit z něj opět kouli. Přece jen je lepší měnit výrobek na kouli a kouli na ostrov, než přímo z výrobku, který pro ně měl nějaký význam.) Je možné, že se ve skupině dětí objeví jedinec, který nebude za žádnou cenu chtít svoji věc změnit. Pokud by se ho nepodařilo přesvědčit další motivací, je vhodné, aby se jejich skupinka domluvila na dalším postupu. Buď věc nechají beze změny a vyžádají si u učitelky další hlínu, což mohou, nebo se ještě domluví, případně budou mít ostrov menší … V další části děti chodí po třídě a vyhledávají různé předměty, které by jim pomohly vytvořit nejzajímavější ostrov. Celý tento blok jim dává prostor ke vzájemné komunikaci ve skupině a také k experimentování i poznávání. V některé skupince se děti domluví přirozeně mezi sebou, v jiné se všeho ujme nějaký vůdce 53 a bude děti řídit. Pedagog zde zase funguje v roli koordinátora – pomůže, poradí, povzbudí … 4. Společný ostrov Děti přinášejí jednotlivé „ostrůvky“ do středu třídy a spojí je v jeden jediný ostrov. Nyní následuje hra „Na pozorovatele“. Děti si pomocí rukou vytvoří dalekohledy, obcházejí kolem ostrova a hlásí (např.): „Vidím stádo bizonů.“ „Vidím indiánskou osadu.“ „Vidím hory.“ „Vidím potok.“ „Vidím jezero.“ … Aktivita rozvíjí fantazii dětí a jejich schopnost se vyjadřovat. Důležitá je zde především schopnost vyjádřit se a zároveň respektovat druhého. Děti se soustředí na celek i detaily. 5. Moře „Kolem každého ostrova je moře. Vytvoříme společně vlny.“ Děti se chytnou za ruce a společnými pohyby paží, vzdalováním se a přibližováním vytváří vlny. Při této pohybové aktivitě je možné ztvárnit i různou intenzitu vln. Malé vlnky, střední, velké … Pokud děti začnou do hry vnášet další zajímavé prvky, je možné je rozvinout … 6. Návrat Děti jsou soustředěné v kruhu kolem společného výtvoru. Při aktivitách se naučily, že samy zvládnou trochu, ale společnými silami mnohem víc – tři kamarádi vytvořili ostrůvek, společnými silami ostrov … „Přišel čas, abychom se vrátili domů. Když zažiji něco hezkého, ráda na to vzpomínám. Vzpomínky se dají uchovávat různě. Můžeme si na památku spoustu věcí vyfotografovat a třeba si i fotografie uložit do alba, které si budeme občas prohlížet. Nejlepší místo na ukládání všeho krásného, co prožijeme, je naše srdíčko. Já sice mohu vyfotografovat váš ostrov, ale to, co si uložíte do srdíčka, to tam zůstane na pořád a nemůže se vám to ztratit. Víte, jak se to dělá? … Musíme se na věc soustředit, třeba si i na chvíli zavřít oči. Pak natáhneme ruku, jakoby nabereme náš ostrov a dlaň položíme na srdíčko … už je tam … cítíte to? ... Teď můžeme hlínu uklidit zpátky do mísy a až jí příště vezmeme do rukou a budeme z ní něco tvořit a vyrábět, naše srdíčko nám řekne, že je to právě ta hlína, se kterou jsme putovali společně na kouzelný ostrov, a že tím největším kouzlem bylo to, že nám celá ta cesta zůstala právě v srdíčku …“ Tento způsob společného soustředění děti uvádí do příjemného společného prožitku. Opravdu, i když se s hlínou setkají třeba za měsíc, tak si vzpomenou na vše, co s ní zažily. Prohlubuje se tak sociální i tvůrčí vyzrálost dětí. Použité metody: • prožitkové učení • experiment • interpretační dialog • vyprávění, rozhovor • dovednostně – praktické • metoda manipulační, experimentální, dovednostní • metoda komplexní výuková – skupinová, individuální • metoda situační 54 ZAPOMNĚTLIVÝ PODZIM Monika Nikodýmová Cíle: • zařazovat činnosti, které povedou děti k vnímání a prožívání za použití různých prostředků • vést děti k tvořivé hře ve spolupráci s druhým • zařazovat netradiční aktivity, které vedou k uvolnění, koncentraci, schopnosti zapojit se do akce • vést děti k vnímání prostoru, barev, druhého, utvářet v nich vědomí kamarádské podpory a sounáležitosti s ostatními • prohlubovat vztah dětí k přírodě Výstupy: • dítě si uvědomuje svoji samostatnost, zaujímá vlastní názory a postoje a vyjadřuje je • dítě řeší problémy, myslí kreativně • dítě si uvědomuje možnosti vlastního těla • dítě vnímá barvy, zjišťuje možnosti jejich míchání • dítě vyjadřuje samostatně nápady, pocity, úsudky • dítě si uvědomuje zákonitosti přírody, částečně se orientuje v čase – získává elementární časové pojmy (podzim x zima) Věková skupina: 3 – 6 let Pomůcky: • slepené kusy balicího papíru do pruhu – zajištění dostatečné pracovní plochy (dle počtu dětí) • velké ploché štětce, barvy v lahvích • relaxační hudební nahrávka dle vlastní volby Postup: Hlavní motivací je pohádka, která je přílohou k tomuto bloku. Její podstatou je „popletené“ počasí, kdy začal padat sníh v době, kdy měl být podle kalendáře ještě dávno podzim. Pohádka vznikla v době, kdy bylo toto počasí reálné, ač se v úvodu hovoří o tom, že se příběh stal velmi dávno. Je to způsob, jak nechat dětem prožít něco, o čem se jen vypráví. Vstupují přímo do děje příběhu. Aktivity jsou řazeny do několika bloků, jejímž základem je práce s motivační pohádkou: 1. Čeho využila zima Děti sedí po dlouhých stranách velkého pruhu papíru. Učitelka vypráví příběh a pomalu je vtahuje do hry. Příběh, který vám budu vyprávět, se stal velmi dávno. Proto si jej nebude pamatovat vaše maminka, váš tatínek ba ani babička a dědeček. Pokud by vám však něco připomínal, je to jen pouhá náhoda. 55 To bylo tak: Bylo krásné počasí, slunce svítilo z plných sil. Na zahrádkách zrály jahody, kvetly květiny a všude pobíhala spousta bosých dětí, jak už to v létě bývá. U vlády totiž bylo Léto. Mocně kývalo žezlem a vše bylo, jak má být. V chaloupce u lesa zatím spali Podzim, Zima a Jaro. Podzim už měl lehké spaní, věděl, že zanedlouho přijde jeho čas. Převaloval se v posteli a netrpělivě nakukoval do kalendáře. „Červenec, teprve je červenec. Kdyby už aspoň bylo září. To bych mohl vypouštět aspoň vítr a déšť,“ říkal si netrpělivě. A protože ještě nepřišel jeho čas, zachumlal se zpátky do peřin. Zapomněl si však natáhnout budík a usnul. Usnul tvrdě. Čas však běžel dál. Ten se totiž nezastaví. Byl říjen a Podzim spal. Děti běhaly vesele v tričkách, a Podzim o ničem neměl ani tušení. V tom se probudila Zima. Myslíte si, že jej vzbudila? Ale kdepak. Říkala si: „Kdybych po létě začala vládnout hned já, to by bylo úžasné! Vládla bych skoro půl roku – možná i dýl. Sněhových peřin jsem si připravila dost, tak bych je mohla vyzkoušet.“ A potichoučku, po špičkách, aby neprobudila Podzim, začala peřiny načechrávat. Učitelka začne mačkat papír pomalu od kraje, děti se k ní spontánně přidávají. V této části děti plochu papíru vnímají jako sněhovou peřinu, která přišla se zimou. Dochází ke společné muchláži, kdy se protější děti postupně setkají. Muchláž neprobíhá zmačkáním celé plochy do koule (i když by to byla také možná varianta), ale mačkáním v ploše. Zároveň se tímto způsobem procvičuje jemná motorická schopnost prstů. Nejdřív načechrávala peřinky jen tak zlehounka, ale pak k tomu vypustila i vítr. Všichni sedí kolem plochy papíru, foukají a pohybují s ním. Do této fáze je zařazeno i dechové cvičení, kde děti v příběhu doprovází vítr. Aktivita vede k vytvoření příznivého klimatu a koordinaci skupiny. Zajímavé je sledovat celkovou dynamiku. 56 2. Válení koulí Panečku, to se děly věci! Najednou se ochladilo tak, že Léto upustilo žezlo a honem šuplo do teplé postele pod peřinu. Bylo po tom dlouhém kralování a z té zimy tak utahané, že hned usnulo a ani si nevšimlo, že vedle něj spokojeně oddychuje Podzim. A Zima se činila! Všude ležely čepice sněhu a děti se musely teple obléci. Vůbec jim to nevadilo. „Jé, sníh,“ radovaly se. A Zima byla velmi spokojená. Děti koulely koule na sněhuláky, – přerušení vyprávění. „Koulí“ se stává každé z dětí. Postupně přichází k pruhu papíru a převálí se celou několika metrovou plochou a tím papír prakticky opět narovnávají. Učitelka koordinuje vpouštění dětí na plochu, směruje je, případně dopomůže. Dítě, které činnost zvládlo, se posazuje opět po dlouhých okrajích plochy. V dané chvíli se na ploše pohybuje několik dětí zároveň. Činnost je stále podbarvena hudbou. Ve chvíli, kdy se děti vystřídají, pokračuje uč. ve vyprávění příběhu. Děti koulely koule na sněhuláky, maminky začaly péct vanilkové rohlíčky a nikdo si neuvědomil, že tu ještě nebyl Podzim. Kalendář nekalendář, prostě Vánoce a basta. Ale najednou se ozvalo šumění a tenoučké hlásky: „A co my? Na nás jste všichni zapomněli? Tu tíhu nevydržíme!“ „Kdo to asi naříká,“ divily se děti. „To my, stromy. Neuneseme listy a také sníh. Copak se svět úplně otočil na ruby?“ To byla pravda. Na stromy nikdo nepomyslel. Nedá se nic dělat děti, musíme probudit podzim. „Podzime, ...“ Děti pomohou voláním probudit podzim 57 3. Malujeme s podzimem Podzim nejdříve otevřel jedno oko – jako, co se děje, a když otevřel i to druhé, velmi se polekal. To byla spoušť! „Zima hned po Létě, co si o mě všichni pomyslí?! ... Jak to jen rychle napravit?... Kde mám svoje barvičky?“, přemýšlel Podzim. A začal rychle míchat. Toho se Zima polekala: „To tak, ještě mi zabarvíš moje běloučké peřinky!“, a rychle byla pryč. Učitelka vylije postupně v pruzích na papír barvu z lahví: žlutou, červenou, zelenou. Děti si vezmou štětce, jež jsou „kouzelnými hůlkami“ a pustí se do práce. Sedí kolem papíru a pomocí štětců vzájemně mísí barvy. Tím přetírají „Zimu“ – bílou plochu a pozorují zároveň vznik dalších odstínů na ploše. Zatím Podzim barvil listy stromů, aby stromy věděly, že je mají poslat dětem a děti barvily s Podzimem. No uznejte, copak to jde, aby přišla Zima hned po Létě? To by byl svět dočista na ruby! Aktivita je velmi uvolňovací, hravá. Děti mají možnost přetvářet, ovlivňovat. Vedle sebe i naproti sobě mají kamarády, musí tedy činnost korigovat s tím druhým, případně se domlouvat. Základním předpokladem je vytvořit z papíru skutečně velkou pracovní plochu, aby děti měly dostatečný prostor pro malbu a netísnily se. Balící papíry slepujeme po delší straně k sobě a počítáme, že na této ploše budou pracovat dvě děti naproti sobě. Pokud je tedy činnosti přítomno 20 dětí, vytvoříme si plochu z 10-ti balicích papírů. Výslednou prací jsou děti nadšeny. „Podzimní“ pruhy je možné využít k výstavě, ale i k dalším činnostem. 58 Prostředky: výtvarné techniky s prvky artefiletiky a pohybové aktivity. Použité metody: • prožitkové učení • výrazová hra • interpretační dialog • vyprávění, rozhovor, diskuse • dovednostně – praktické • metoda komplexní výuková – skupinová, frontální, partnerská, projektová • metoda situační 59 PEŘINKA PRO PODZIMNÍ VÍLU Monika Nikodýmová Cíle: • • • • • • • vést děti k myšlení a samostatnému vyjádření, kreativitě vést děti k vědomí, že mohou věci měnit a přetvářet podporovat u dětí schopnost pracovat společně s druhými i samostatně vést děti k přirozenému, radostnému projevu, uvolnění, koncentraci, schopnosti zapojit se do akce, uhájit si vlastní místo s ohledem na druhé – empatie vést děti k vnímání prostoru, tvarů, barev rozvíjet u dětí motorické schopnosti vést děti ke vztahu k přírodě, k jejím zákonitostem Výstupy: • dítě chápe časové pojmy (návaznost ročních období) • dítě rozhoduje o svých činnostech • dítě porozumí běžným projevům vyjádření emocí a nálad • dítě nalézá nová řešení anebo alternativní k běžným • dítě prohlubuje získané dovednosti • dítě upevňuje motorické schopnosti • dítě chápe prostorové pojmy (vedle, nad, uprostřed, …) • dítě umí vyjádřit vlastní myšlenku, nápad Věková skupina: 3 – 6 let Pomůcky: • loutka víly • libovolná nahrávka relaxační hudby • pomalovaný pás balicího papíru (využití výsledné práce z tématu „Zapomnětlivý Podzim“) • tvrdý čtvercový karton, houbičky, lepidlo Herkules, igelit Postup: Aktivity jsou řazeny do několika bloků, jejímž základem je práce s motivační pohádkou: 1. Jak usnula víla a probudil jí mráz Děti sedí v soustředěném kruhu. Naslouchají pohádce. Byl podzim. Podzimní víla byla za celý den velmi uběhaná. Dá to ale práci pomáhat přibarvit na stromech lístečky, poslat rostlinky pod zem, aby v zimě nezmrzly, načesat větru vlásky, aby měl větší sílu, nastříhat dešťové provazce a umíchat pořádně hustou mlhu … Není divu, že po té práci v mechu usnula. Ráno se probudila dočista zkřehlá od mrazu. Ručičky i nožky jí zábly a od pusinky se jí kouřilo. Byla tak zkřehlá, že dokonce zapomněla i své jméno. Kdyby na ní v tuto 60 chvíli někdo zavolal, jistě by se na jméno rozpomněla, ale nikdo tu nebyl. Dokonce i ptáci se před mrazem schovali. Kdopak jí jen pomůže? Děti vymýšlejí jméno pro vílu. Učitelka si je zaznamená. Děti se dohodnou, jak se víla jmenuje. (Někdy může být pro děti těžké domluvit se společně na jednom jménu. Lze děti navést na určitý kompromis – např.: „Jeřabinka“ x „Podzimka“ = „Jeřabinka Podzimková“ – rázem má víla jméno i příjmení ...) 2. Zahrada plná listí Jak byla víla ráda, že našla své ztracené jméno. Jen kdyby jí někdo pomohl s peřinkou na spaní. Víla sice zastane hodně práce, ale na tohle jí síly nestačí. Ale jak jí pomoci? Nejlepší by bylo podívat se k víle do její podzimní zahrady. Motorická hra – listí Učitelka pustí relaxační hudbu. Děti mají k dispozici pásy balicího papíru, které jsou pokryty barvami. Tyto pásy vznikly u jiné společné činnosti. Pro děti je zajímavé pracovat s tímto materiálem, neboť je činnost vede ke zjištění, že to, co vytvořily, mohou použít dalším způsobem. Toto zjištění podporuje jejich tvořivé myšlení. Roztrháváním pruhu papíru na malé dílky vzniká spousta barevných různotvarých lístečků. Učitelka pověří některé děti odpojováním archů od sebe (neboť byly slepeny papírovou lepící páskou). Děti tento pokyn vnímají jako velmi zodpovědný úkol. Po chvíli je „zahrada“ plná listí. 3. Kde se vzala peřinka Zahrada byla plná listí. Lístky se postupně snášely ze stromů k zemi. Pohybová aktivita – dovádíme v zahradě. Děti dostanou prostor k radostné spontánní hře. Vyhazují listy do vzduchu a zase je chytají. Je dobré si stanovit předem pravidla: kam je možné „listí“ házet; domluvit si signál pro ukončení hry – např.: víla zazvoní na mrazivou větvičku (úder do trianglu) ... 4. Peřinka pro podzimní vílu Mezi listy se třpytily zamrzlé loužičky, které pokryl svojí křupinkou mráz. Vypadaly jako zrcátka. Leckterá víla by se v nich mohla prohlížet – možná i ta naše, podzimní, si v ní ráno pročesává vlásky. Učitelka připraví dětem mističky s lepidlem, tácky a houbičky. Je nutné zajistit dostatek pomůcek. Vždy spolu pracují dvě děti dohromady. Houbičku má každé dítě. Na kartou papíru pomocí houbičky roztírají lepidlo – plocha se leskne jako zrcátko – lepidla je nutné na plochu nanést větší množství. Děti pracují na igelitovém ubruse na zemi. Tato výtvarná hra vede děti k samostatnosti, ke schopnosti řazení prvků v ploše, k vytváření vlastního obrazu – peřinky – z dílků; vzniká koláž. Děti sedí stále v kruhu. Tentokrát ne čelem dovnitř, ale ven. To zajistí dětem větší soukromí na individuální práci. Děti kladou dílky papíru = lístečky vedle sebe. Tím vznikne souvislá vrstva, která se skládá z dílků a působí mozaikovitě. A co peřinka? Copak není nejlepší peřinkou samotné listí? To jsi na to, vílo, ještě nepřišla? Podívej se na děti. Máš tu spoustu peřinek na výběr. Víla jen po očku mrkla, usmála se a do jedné z nich se zavrtala. Vždyť je nejlepší čas na odpočinek. 61 Všechna práce na zahrádce už je hotova a zima už je zade dveřmi. Tak tedy – dobrou noc. Nebo snad – dobrou zimu? Prostě – krásné a dlouhé spaní. Výsledné koláže je možné pomocí provázků sestavit k sobě. Vznikne tím jedna velká, prošívaná peřina. Použité metody: • prožitkové učení • výrazová hra • interpretační dialog • vyprávění • dovednostně – praktické • metoda diskusní 62 Z JINÉHO SVĚTA Monika Nikodýmová Cíle: • zařadit činnosti, které povedou děti ke vnímání a prožívání za použití různých prostředků • vést děti k umění vstoupit do fantazie • učit děti soustředění, koncentraci, vnímání i uvolnění • učit děti naslouchat, držet rytmus • zařazovat koordinační cvičení a činnosti podporující rozvoj motorických schopností dětí • prohlubovat u dětí schopnost sjednotit se v názoru, vést je ke spolupráci, komunikaci, schopnosti uhájit si vlastní místo s ohledem na druhé, k vzájemné empatii • učit děti vnímat povrchy, zprostředkovat jim kontakt s materiálem, rozvíjet jejich koordinační schopnost • vést děti k pocitu sounáležitosti, schopnosti empatie, spolupráce a tvořivosti Výstupy: • dítě vyjadřuje své představy a fantazii v tvořivých i hudebních činnostech • dítě prožívá radost ze zvládnutého a poznaného • dítě naslouchá, vyjadřuje své zážitky • dítě si uvědomuje svou samostatnost, zaujímá vlastní názory a postoje a vyjadřuje je • dítě respektuje vyjádření druhého • dítě odhaluje podstatné znaky, vlastnosti předmětů, podobu a rozdíl – porovnává Věková skupina: 3 – 6 let Pomůcky: • hudební nástroje: triangl, činelky, tibetská mísa, kalimba • relaxační hudební nahrávka dle vlastní volby, květinová vůně • balicí papír, tužky, štětce, nádoby na vodu, vodové barvy, nůžky, smršťovací folie, keramická hlína, skleněná drť nebo korálky, zelený krepový papír, kartony, tempery, slupovací barvy • karimatky Postup: Hlavní motivací je pohádkový příběh. Aktivity jsou řazeny do několika bloků, jejímž základem je práce s motivační pohádkou: 1. V trávě (relaxační část) Děti sedí soustředěné v kruhu na karimatkách. Je puštěna relaxační hudba nebo učitelka sama využívá hudebních nástrojů (tibetská mísa, triangl – což je lepší). 63 Učitelka děti uvede do děje příběhu a v průběhu je vyzve, aby se uložily, jako by ležely v trávě. Snaží se jim připomenout pocity, které jsou s touto činností spojeny. Možná jste někdy zatoužili podívat se tam, kam oko nedohlédne, tam, kde to nikdo nezná a tam, kam lidská noha běžně nevstoupí. Je spousta takových míst. Dnes se vypravíme do světa maličkých bytostí. Položte se, jako byste si lehli do trávy. Zavřete si oči a nechte se zlehoučka trávou šimrat do dlaní. Mezi prsty vám prorůstají sedmikrásky i jiné květiny, vlásky jemňoučce načechrává vítr. Kolem sebe slyšíte bzučet včelky a necháte si zdát tento sen: Hned vedle sedmikrásky na vás pokukuje maličká květinová víla Línka a za ní travní skřítek Tik. „Ahoj, pojď si s námi hrát,“ osloví tě. „Ale já nemohu,“ odpovíš. „Proč?“, ptá se Tik. „Jsem moc velký.“ „To je ale snadná pomoc,“ řekla Línka, „jenom si to musíš přát a musíš říct, jestli to chceš.“ A ty zlehounka kývneš hlavou. „Až ucítíš květinovou vůni, stane se z tebe skřítek nebo víla, jako jsme my. (Uč. šplíchne do vzduchu květinovou vůni.) Pak si otevři oči, protože se společně vydáme na výpravu.“ Línka mávla pravou ručičkou, Tik zazvonil na sluneční hodiny (úder na tibetskou mísu nebo triangl) a stalo se. Květiny ze sebe vydaly tak úžasnou vůni, že ten zázrak začal mít čarovnou moc a všichni byli najednou před tou vůní úplně malí … „Kouzlo se zdařilo, teď jste velcí jako my,“ řekl Tik. 2. Línka a Tink (společná práce) Děti se rozdělí do dvou skupin – na chlapce a dívky. Vyberou si mezi sebou kamaráda, který bude pro tuto chvíli zastupovat skřítka nebo vílu, podle toho, zda se jedná o dívčí či chlapeckou skupinu. (Pokud učitelka vidí, že je v některé z nich mnoho dětí a neměly by dostatečný prostor pro tvorbu, může přidat ještě jeden balicí papír a děti tak mohou vytvořit ještě skřítka nebo vílu, kterým společně jméno vymyslí.) Zástupné dítě si lehne na papír a kamarádi tužkou obkreslí linie jeho těla. Poté vstane. Děti vzniklý obrys dokreslí tužkou. (Přidají mu detaily: obličej, oblečení, ...) Po té vílu, skřítka vybarví vodovými barvami. Tyto barvy jsou zařazeny záměrně. Velmi rychle usychají, proto děti mohou téměř okamžitě přistupovat k práci a začít stříhat figury po linii. Tato celá činnost je podbarvená libovolnou relaxační hudbou. Figury lze následně umístit do prostoru. Děti jsou nyní skutečně stejně velké jako víla a skřítek. 3. Jak se připravuje hlína pro rostlinku v říši malých bytostí Nyní se můžeme vydat do světa květinových víl a travních skřítků. Myslíte si asi, že víly a skřítkové toho moc na práci nemají, ale to není pravda. Než rostlinky vyrostou, dá to spoustu práce. Nejdřív je třeba připravit hlínu. Učitelka má na podlaze už předem připravené pláty surové keramické hlíny. Jsou položeny na smršťovací fólii jeden vedle druhého, pokryty jsou také fólií. Vytváří takto takovou cestičku. Fólie zabezpečí to, aby si děti při následné činnosti neumazaly plosky nohou, ale přitom zabezpečí dostatečně vjemy z toho, jak se 64 jejich nožky budou do hlíny bořit. V průběhu činností č. 1 a 2 je tato plocha zakryta. Stále hraje hudební nahrávka. 1. Chůze po hliněné cestičce – (vnímání chodidly, koordinace) – na plochu přistupují děti jedno za druhým. Děvčátka jdou čelem, chlapci bokem (učitelka si může vymyslet jakékoliv rozlišovací pravidlo). Teprve potom do ní mohou vkládat semínka. Musí nejdříve do země vložit všechnu svoji sílu. 2. Předání síly zemi – otisk ruky – (vnímání dlaní) – každé z dětí si přenese na podložku jeden plát hlíny, na něž otiskne dlaň – učitelka mu může i pomoci. Je vhodné mít označené podložky, na nichž děti pracují, neboť pomohou po odchodu dětí k identifikaci jejich práce ještě před vypálením v keramické peci. Pak mohou zasadit do země semínka. (skleněná drť) Sázení semínek – usazování skleněné drtě, korálků (motorické činnosti) – děti mají v miskách podle barev rozděleny korálky nebo zatavené kousky skleněné drti 65 (je možné zakoupit v prodejnách, které se specializují na výtvarný materiál určený pro práci s keramickou hlínou). Tento materiál se při výpalu v peci roztaví a v hlíně vytvoří „barevné rybníčky“. 4. Probouzení Hlína je připravená, semínka zasazena a nyní je třeba je probudit k životu, aby z nich mohla vyrůst tráva a květiny. Následuje rytmická činnost, kde chlapci udávají dlouhé doby (celá nota) – Tik, a holčičky kratší dobu (dvě půlové noty) – Lín–ka. Tuto aktivitu doprovázejí na triangl a činelky. 5. Růst Jak se probudila semínka, mohla začít růst tráva a květinky. Skřítkové měli na starosti trávu, víly květinky. Museli jim krásně narovnat stonky, pomoct s lístečky i kvítky. Přišel čas pomoct rostlinkám růst. Chlapci pomáhají trávě: na zelený krepový papír otiskují hranou tvrdého papíru temperovou barvu. Barva je umístěna na tácku. Učitelka připraví na tácek žlutý a modrý odstín tempery. Tím dochází k mísení barev přímo na ploše krepového papíru. Chlapce je nutné upozornit, jak tráva roste – je nutné zachovat jeden směr. Děvčata pomáhají květinám: slupovacími barvami kreslí na smršťovací folii květy. Po zaschnutí prací se smršťovací folie položí na krepový papír – tím vznikne rozkvetlá louka. Sluníčko se pomalu chystá k spánku a víly se skřítky jsou unaveni. Línka mávla svojí levou ručičkou, Tik podruhé zazvonil na sluneční hodiny a v mžiku zrušili kouzlo. Je čas se vrátit domů. Teď už jen můžete vzpomínat na sen či výpravu do jiného světa. Do světa, kde málo znamená moc a kde i malincí jsou velkými pro svoje skutky. Je vhodné, aby těmto činnostem předcházela studie knih, pozorování v přírodě. Také je vhodné, aby se děti předem zabývaly zařazenými výtvarnými činnostmi. Aby již měly zvládnutou techniku použití vodových barev, práci s hlínou a aby už někdy před tím dívky pracovaly s tubami slupovacích barev. Při prvním setkání by tyto aktivity byly pro děti náročné a nemohly by si příběh dostatečně prožít. Prostředky: výtvarné techniky s prvky artefiletiky, hudební, koordinační a motorické aktivity. Použité metody: • prožitkové učení • výrazová hra • interpretační dialog • vyprávění, rozhovor • dovednostně – praktické • metoda manipulační, experimentální, dovednostní • metoda komplexní výuková – skupinová, individuální • metoda situační 66 JEDNA VLOČKA HONÍ DRUHOU Olga Bártová Cíle: Výstupy: • • • • • • • • rozšiřovat slovní zásobu rozvíjet jemnou a hrubou motoriku rozvíjet sluchové vnímání spolupracovat ve skupině, kamarádské vztahy snažit se respektovat předem dohodnutá pravidla posilovat zájem dětí, potřebu objevovat nové rozvíjet slovní projev rozvíjet fantazii, představivost • • dítě se snaží tolerovat potřeby své i svých kamarádů dítě se dokáže sebevyjádřit pohybovými, výtvarnými, pracovními, hudebními a slovními projevy dítě poznává své okolí v souvislosti s tématem, orientuje se v něm dítě projeví radost ze zvládnutého, dá průchod emocím dítě zná roční období, ví, čím se liší • • • Věková skupina: 3 – 6 let Postup: Motivace: Organizace v kruhu, motivační rozhovor na téma: „Jaké máme momentálně roční období?“ „Podle čeho poznáme, že je zima a ne třeba léto?“ (děti vyjmenovávají typické znaky, např. venku je zima, sníh, mrzne, teple se oblékáme, sáňkujeme, lyžujeme, koulujeme se, ...) „Jaké období nás čeká po zimě, po jaře, po létě?“ (děti, zpočátku říkají na přeskáčku jednotlivá období, ale pak si je řekneme, jak jdou za sebou postupně) „Jaké barvičky byste přiřadily zimě?“ (děti odpovídají typické barvičky zimy, některé napadnou i veselé barvy – Vánoce, samozřejmě i tyto barvičky k zimě patří, ale když koukneme z okna ven, tak vidíme převážně bílou) Dotekové vnímání: Děti sedí neustále v kruhu, uprostřed je zakrytá mísa s „překvapením“. „Co by tam mohlo být?“ Napovím vám, že je tam něco opravdu velice zimního (děti mají různé návrhy, každý má nějaký nápad, co by tam mohlo být, všechny nápady jsou respektovány). Poprosím dvě děti, aby odkryly šátek, v míse je sníh, který poznají všichni. Posíláme si po kruhu sněhové koule, z každé strany jednu. Děti si prohlížejí kouli, hází si s ní ... Když si kouli prohlédnou všichni, zeptám se: „ Jaká byla? Bylo vám to příjemné?“ (někomu to příjemné bylo, někomu ne). Asociace – „Co vám to připomínalo?“ (padají různé návrhy). 67 Tanec vloček: Pustíme CD s relaxační hudbou, klidnou, lehkou, něžnou (např. Enya – Lothlorien). Děti se položí na zem, kamkoliv ve třídě, zavřou si oči. Pustíme lehce hudbu. Učitelka hovoří k dětem. Zimní počasí nás dokáže mnohdy velmi překvapit, ráno se vzbudíme a za oknem se sypou krásné bílé sněhové vločky, vyběhneme ven v šálách kolem krku, huňatých čepicích s velikou bambulí a teplých rukavicích. Pobíháme mezi vločkami a snažíme se je všechny pochytat, padají nám na nos, na tváře, na rukavičky. Koukáme na ně a prohlížíme si je, jaké asi jsou? Jsou krásné bílé, lehké a křehké jako peřinka, jen prstíčkem se jich lehce dotkneme a jsou fuč – rozpustí se, ztratí se nám z rukavičky. Musíme na ně být velmi opatrní, zkusíme chytit další a další a další ... Pohlazením po tvářičce každého, se děti promění ve vločky a dřepnou si na místečko, na kterém se probudily. Postupně učitelka probouzí všechny děti. Teď jsou ze všech dětí sněhové vločky, na puštění hudby (stejné jako při relaxaci) začnou všechny vločky tančit ve vlahém zimním větříku, padají nám z oblohy, lehce se budou snášet, vánek si s nimi pohrává, zamotává je ... je to takový vločkový bál, na kterém všechny vločky tančí lehce, křehce. Vločky do sebe nemohou narážet, neboť by se mohly rozbít, rozlámat a nedopadly by dětem na tvářičky krásné. Pustíme hudbu a děti tančí, opatrně, aby do nikoho nenarazily. Po skončení písničky se děti vrátí opět do dřepu, pak si lehnou na záda a zavřou oči. Nechte si zdát, že i na vás padají sněhové vločky, jsou krásně lehoučké – učitelka lehce rozhazuje polystyrenové kuličky na děti. Po zaznění zvukového signálu (triangl) se opět vločky promění v děti. Koukněte se kolem sebe, všude tu máme spousty sněhových vloček (polystyrenové kuličky). A vy si z nich můžete postavit sněhuláky, iglů, co vás jenom napadne (děti tvoří obrazce na zem). Říkanka s pohybem: Děti utvoří kruh, stojí, jedno dítě s obrázkem sluníčka sedí uprostřed na zemi. děti se otáčí na místě dokolečka otáčí se na druhou stranu Tančí vločky na pasece sukně mají z hedvábí, pak se s větrem honí v lese, jedna druhou předhání natahují se do výšky znázorňují běh na místě stoupnou si na špičky a natahují se, jako když trhají jablíčka výskok na místě vyskakují na šišky pozor, sluníčko už svítí, utíkejte než vás chytí. rozutečou se po třídě Po těchto slovech se děti (vločky) rozprchnou po třídě a dítě se sluníčkem se je snaží chytit. Koho chytí, stává se sluníčkem. Hru můžeme několikrát opakovat, děti si snáze zapamatují text. 68 Pohybová hra: „Jak vypadá nebíčko, když se z něj chystají padat vločky?“ (děti různě odpovídají) a teď si teprve děti představte, jak se mohou všechny ty vločky na to nebíčko vejít. Vždyť jich je tam spousty, koukněte z okna, co jich tam padá, jedna za druhou (v případě, že sněží). A teď si představte, že vy všichni jste takové vločky, co jsou na nebíčku a ani jedna vločka nechce spadnout dolů na zem sama. Dáme dětem velké bílé prostěradlo a teď se musíte všichni do toho nebíčka dostat, schovejte se pod toto sněhobílé nebíčko. Děti se snaží se smotat, namáčknout k sobě, jen aby nikdo nevykukoval, uvidíme, jak děti dokáží společně spolupracovat a utužovat kamarádské vztahy. Přivážeme společně s dětmi za rohy prostěradlo asi tak do metrové výšky, aby se pod něj mohly schovat a nad sebou měly „nebe“. A toto nebíčko je váš domeček, který jediný vás může zachránit. Všechny vločky se bojí nejvíce čeho? – sluníčka. Jedno dítě bude představovat sluníčko, můžeme mu dát do ruky obrázek, nebo žluté fáborky jako paprsky. Vločky tančí po nebi (po třídě) a jakmile probudí sluníčko snaží se vločky (děti) pochytat. Jediné místo, kam se mohou schovat, je domeček pod prostěradlem. Hru můžeme obměňovat, že koho první chytí, se stává sluníčkem, nebo má jistý časový limit, kdy se sluníčko snaží pochytat co nejvíce sněhových vloček. Výtvarná aktivita: „Nebe plné vloček:“ Děti si dřepnou, lehnou, ... jak jim to bude vyhovovat pod natažené prostěradlo, barvičkami – odstíny modré a štětci mají za úkol na sněhobílé nebe namalovat spoustu vloček, malé, větší, velké. Děti musejí spolupracovat a dokázat si vyhranit prostor, respektovat se. Společně si pod natažené prostěradlo lehneme a koukáme na nebíčko, z kterého na nás koukají vločky, vedeme rozhovory o tom, jaké to je v zimě, co rádi děláme, jak si to užíváme s rodiči atd. Sněhové vločky: Seznámíme děti s písničkou „Sněhové vločky“ (viz. Příloha č.1). Při písničce využijeme rytmické nástroje – necháme děti, aby si vybraly, které nástroje by nám mohly připomínat padání sněhu a které jsou příliš hlučné, jež by nám mohly vločky zastrašit. Po rozdělení nástrojů si zazpíváme písničku ještě jednou a děti se snaží rytmickými nástroji píseň doprovodit, ostatní děti, jež nástroj momentálně nemají, tleskají pouze prstíky o prstíky. Relaxace: Děti si posadíme do kruhu. Využijeme toho, že období zimy má pro děti zvláštní význam. Dětem vyprávím krátký příběh, mluvím velmi potichu, pomalu, klidně, téměř šeptem: Bylo nebylo ... bylo kdesi jedno dítě a to chtělo hrozně vidět sněhové vločky a tak si jednoho dne, když bylo zatažené nebíčko, nasedlo na obláček: Posadíme se také tak. Sedneme si do tureckého sedu na polštářek. A teď pozor, vydáme se na cestu ... do země plné sněhových vloček ... obláček, na kterém sedíme, je měkký, je docela měkoučký ... chvilku počkáme, aby si děti mohly jeho měkkost představit. 69 A pomaloučku se s námi obláček hýbe, pomaloučku, polehoučku, cítíte to? Některé děti mohou namítat, že nic necítí, ale to nevadí, my pokračujeme dále. A teď už je docela malinký kousek nad stolem. Obláček proletí dveřmi třídy a my jen tak sedíme a necháme se na něm unášet. A teď jsme na svém obláčku vletěli do chodby, vidíte? Pokud děti odpoví záporně – snažíme se jim chodbu popsat. (tímto způsobem učíme děti vnímat nejen předměty, které právě vidí, ale i ty, které dobře znají, ale nevidí je, představují si je). A náš obláček už zase pomalinku stoupá, vyletěli jsme ze školky na chodník a dále až za branku školky. Obláček pomalinku stoupá vzhůru nad hlavy lidí, nad ulicí. Na všechno se koukáme z výšky. Už skoro neslyšíme, co se dole děje, obláček stále stoupá ... . A už se pomaloučku, polehoučku dotýkáme hlavičkou prvních mráčků na nebíčku. Cítíme jak jsou studené ... a už vidíme první sněhové vločky, jsou jich plné peřinky ... jedna vločka vedle druhé ... . Na obláčku poletujeme mezi nimi, dotýkáme se jich ... jsou studené, ale přitom tak krásné a křehké ... hrajeme si s nimi ... . Děláme s dětmi sněhové koule, stavíme sněhuláky, chytáme je ve vzduchu – znázorňujeme jako. Když už se mráčky začaly pomaloučku protrhávat a sněhové vločky začaly padat dolů, i my jsme se rozhodli, že se vrátíme do teplíčka školky ... a letíme a letíme a letíme ... míjíme branku školky, prolétáváme šatnou a jsme zpět ve třídě. Pomaloučku sesedneme z obláčku. Sedneme si opatrně zpět na zem, protáhneme se a necháme dětem chvilku, aby mohly sdělit své zážitky, zda se jim mezi obláčky líbilo ... . Grafomotorické cvičení: Děti sedí u stolečku a vyprávíme si o tom, jaký mají vločky tvar, každá je jiná. Ve vzduchu si je kreslíme, malé, velké, střední. Poté jim předložíme grafomotorický list, na kterém mají zakreslit pastelkami co nejvíce vloček různých velikostí, tak jak to viděly mezi mráčky v nebíčku. (viz příloha č. 2) Výtvarná aktivita: „Sněhová vločka“ – vločky padají z nebíčka směrem dolů – znázorníme si směry – nahoře, dole, doprava, doleva. Ale jak naše vločky dostaneme z našeho nebíčka dolů? (z toho, co jsme kreslily na prostěradlo) děti vymýšlí různé nápady. My si je vyrobíme ze sádrových obvazů – seznámíme děti s novou výtvarnou technikou, postupem. Namáčení obvazů do vody, tvarování. Na prázdné CD děti pokládají proužky obvazů přes sebe, tak jak by mohla vypadat sněhová vločka. Po zaschnutí sundáme z CD, provlékneme šňůrkou a přiděláme pod vločky na nebíčko – výslednou společnou práci pověsíme v šatně, kde nám od té doby sněží celou zimu. 70 Příloha č. 1 Použitá literatura: sborník „Kolotoč her, písní a říkadel“ 71 Příloha č. 2 Dokreslete co nejvíc hvězdiček (vloček) nejrůznějších velikostí. 72 PĚT MINUT V AFRICE Olga Bártová Cíle: Výstupy: • • • • • • • • • vytvářet vztah k živé přírodě, respektovat ji, vážit si ji, chránit rozvíjet jemnou a hrubou motoriku respektovat své kamarády snažit se respektovat předem dohodnutá pravidla posilovat potřebu objevovat nové rozvíjet slovní zásobu rozvíjet fantazii, představivost rozvíjet tělesné zdatnosti, zlepšit koordinaci pohybů rozšiřovat slovní zásobu • • • • dítě dokáže vyprávět zážitky dítě má povědomí o jiných způsobech života, seznámení se světem dítě rozpozná většinu exotických zvířátek a dokáže je pojmenovat dítě se dokáže vyjádřit výtvarnými, hudebními, praktickými a pohybovými činnostmi dítě dokáže uplatnit své názory, nápady • Věková skupina: 3 – 6 let Postup: Motivace Děti pozvu na koberec, kde jsou rozloženy obrázky exotických zvířat, vyzvu děti, aby si všechny obrázky prohlédly a snažily se zapamatovat si co nejvíce zvířátek. Po chvilce děti vyzvu, aby si sedly do kruhu a sdělily mi, která zvířátka si zapamatovaly. „Kde bychom tato zvířátka našli?“ (samozřejmě se budou objevovat názory, že v zoo) pohovoříme si o tom, že mají svůj domov v Africe – můžeme si ukázat na glóbusu, nebo na mapě. Otevřeme debatu: • „Jakými dopravními prostředky bychom se tam mohli dostat?“ • „Jací lidé tam žijí?“ – můžeme též využít obrázků, pro lepší představivost dětí. Vysvětlíme si, že v jiných zemích jsou jiní lidé, mají jinou barvu pleti, jiný způsob života. • Poté se navrátíme ke zvířátkům – poprosím děti, zda by mohly posbírat po třídě obrázky zvířátek – každý jeden až dva (dle počtu dětí a obrázků) a vrátily se s nimi na koberec. Zde nám každý dá hádanku o tom, jaké zvíře má na obrázku např. „Je šedé, má dvě uši, čtyři nohy, dlouhý chobot“ (mladším dětem pomůžeme s popisem), ostatní děti se snaží uhádnout, po uhádnutí dítě obrázek otočí a nechá si ho před sebou, tak postupujeme dále, dokud nebudou všechny obrázky odhalené. 73 Pohybové aktivity: Používáme říkanky, které lze doplnit pohybovým ztvárněním. Dětem předříkáváme, některé se můžeme naučit zpaměti. Opakujeme během týdne několikrát. Cvičím jako opička, mám ohebná zádíčka. Hop a skok přes kaluže, tváře máme jak růže. ruce v bok a předkláníme se dopředu dozadu Žirafy jsou dlouháni hlavou mraky rozhání. Sluníčko se rozzáří, když se jim to podaří. A když je to naopak, pustí kapku každý mrak. stojíme na špičkách a natahujeme se do výšky poskoky na místě hladíme si tvářičky velké kruhy před tělem skákání na místě + tleskání ze stoje do dřepu jako když padá déšť, prstíky znázorňujeme kapky Kapka potom tančí s kapkou, jako Honzík s naší Katkou. dvojice se drží za ruce a točí se dokolečka otáčí se na druhou stranu – jména dětí lze přizpůsobit vlastním dětem ve třídě Želva leze po písku, mláďata má nablízku. Půjdou spolu do vody, udělají závody. Kdo vyhraje první cenu, ten dostane za odměnu tři lízátka na špejli, se všemi se rozdělí. lezení po čtyřech chůze dokolečka + plavání „prsa“ napřímíme se, vypneme hruď poskoky na místě ukážeme na prstech ruky 3 stojíme a ukazujeme na všechny děti okolo sebe Výtvarná aktivita – AFRICKÉ ZVÍŘÁTKO: Využijeme obrázky zvířátek, které si necháme různě rozmístěné po stěnách, nábytku třídy. Vyzveme děti, aby se prošly po třídě a všechny zvířátka si prohlédly a zastavily se u toho, které se jim líbí nejvíce (u některého je dětí více, u jiného méně – což vůbec nevadí). Poté vyzvu děti, aby obrázek vzaly s sebou a sedly si okolo do skupinek podle toho, které zvířátko si vybraly. Jednotlivé skupinky nechám hovořit o tom, co všechno o něm ví, případně vypomůžou jiné skupinky. Po této debatě přijdou na řadu barvičky a štětce, děti si sednou ke stolečkům, doprostřed jim položím obrázek, který si vybrali, dám jim na výběr velikost papíru – A4, A3. A mohou se pustit do práce. Po dokončení se nám třída hemžila krásnými barevnými papoušky, lvi, tygry, hady, slony, hrochy – nejoblíbenější zvířátka. Hudebně – pohybová aktivita – PĚT MINUT V AFRICE: Seznámíme děti s písničkou „Pět minut v Africe“. Rozložíme si obrázky zvířátek v řadě za sebou, tak jak jdou postupně v písničce (pro lepší orientaci dětí, která sloka následuje viz Příloha č. 1). Po prvním seznámení dáme dětem prostor, aby místo zpěvu (odpočinek) ztvárňovaly zvířátka a vydávaly jejich zvuky (např. sloni 74 troubí na choboty – udělají sloní chobot a troubí, žirafy jsou dlouháni – natahují krky ke stropu, ...) Několikrát během týdne písničku opakujeme – dětem se velice líbí a lehce se ji naučí. Výtvarná koláž – PRALES: Roztáhneme po třídě balicí papíry (podle počtu dětí 1 – 3 archy, slepíme je k sobě), sedneme si s dětmi okolo nich a otevřeme debatu „Jak to asi v takovém pralese může vypadat, jaké rostliny tam jsou, jakými barvami hrají?“ Dětská fantazie je velice krásná a bohatá. Dáme dětem neomezený prostor – nezasahujeme do díla, aby svůj prales křídami ztvárnily. Mohou se objevit i návrhy, že by děti rády dolepily větvičky, kamínky, ... dáme jim k dispozici. Po zaplnění plochy se zeptám dětí, zda jim tam něco nechybí – zvířátka, ale my už máme zvířátka hotová, ty co jsme kreslily. Dáme dětem nůžky a každý si vystřihne své zvířátko, mladším dětem pomůžeme. Po vystřihnutí dáme dětem prostor, aby si své zvířátko nalepily „do pralesa“ kamkoliv jim to vyhovuje – je zajímavé sledovat, kam své zvířátko děti umisťují, většinou ho dávají tak, jak se sami cítí ve třídě, v kolektivu. Po dokončení vznikne obdivuhodné dílo! Dechová cvičení: LEV – děti sedí na patách, opírají se o natažené ruce, při nádechu nosem se protáhnou (jako kočička) a při výdechu zařvou jako lev – ÚÁÁÁ – sledujeme, zda děti pořádně otevírají pusu SLON – děti klečí na kolenou, jednou rukou si drží nos, druhou mají protaženou tou první rukou, jako chobot, otáčí se v kleče do stran – doprava a doleva a troubí – TRÚÚÚ – pořádně špulíme pusu HAD – děti leží na břiše ruce natažené před sebou, při nádechu zvednou hlavu a při výdechu ji pokládají na zem a syčí – Ssss Pohybové aktivity – VÝLET DO AFRIKY: Den předem dětem oznámíme, že pojedeme na výlet do Afriky, kouknout se na zvířátka, za úkol mají přinést si batůžek s pitím, protože v Africe je veliké teplo a měli by žízeň a nějakou dobrotu, aby měly sílu. Druhý den po příchodu všech dětí do třídy jim oznámíme, že odjíždíme na výlet, požádám je, aby si vzaly své batůžky a nastoupily do letadla (židličky jsou po třech rozestavěné za sebou), paní učitelka – průvodce po Africe, zkontroluje jízdenky (plácnutí do ruky), vyzve děti, aby se připoutaly a letíme, v letadle se však objevují různé turbulence, děti na židličkách nadskakují, letadlo zatáčí doprava a doleva – děti se naklání na tu danou stranu. Během letu se podává i občerstvení (svačinka – děti dostanou tácek se svačinkou – vybíráme si takový den, aby s tím děti neměly problém, např. když je rohlík) paní učitelka rozdá dětem tácky s jídlem a poté pití (je neuvěřitelné, že děti, které normálně pomazánky nejí, tak při této akci sní všechno). Po svačince se chystáme na přistání, odpoutáme se, nasadíme si batůžky a vystoupíme z letadla – děti upozorníme na případná nebezpečí, že se musí pohybovat pouze ve skupinkách a nesmí se vzdalovat, musíme chodit po špičkách, abychom nevyplašily zvířátka. A vydáme se na cestu (ve třídě jsou nachystané různé překážky – natažené lano, židličky přes cestu, ...). Chodíme po 75 třídě a říkáme, která zvířátka vidíme, přejdeme po nataženém laně, utíkáme se všichni schovat pod stůl, když nás pronásleduje lev, plazíme se pod stolky, když musíme projít úžinou. Skáčeme přes balanční kameny, když chceme přejít řeku, v které plavou krokodýlové. Skáčeme ze stolu, když se snažíme zachránit před hladovými tygry. Běžíme k opicím, protože je chceme vidět, než nám utečou, u nich posvačíme, sedneme si kolem nich (obrázku opic) a sníme si dobrůtku z batůžku, pití. Už je moc hodin a je čas se vrátit zpět domů, do školky. Nastoupíme opět do letadla a letíme zpět – stejná cesta, jako když jsme letěli tam. Po návratu si sedneme do kruhu a vyprávíme si, co jsme zažili, viděli a co se nám nejvíce líbilo, čeho jsme se báli ... (cestu a příhody můžeme upravovat dle vlastní fantazie, nebo dle možností prostor třídy). Výtvarná aktivita – PROSTOROVÁ ZVÍŘÁTKA: Dáme dětem k dispozici krabice od banánů, od bot, cukroví, ... a dáme jim prostor, aby z těchto krabic sestavily nějaké zvíře – zebru, žirafu, lva, krokodýla. Dle počtu dětí si je rozdělíme do skupinek – max. 3. Děti začnou sestavovat různě zvířátka – my jim pomůžeme při slepování – náročnější části slepujeme tavnou pistolí – s ní pracuje pouze učitelka. Krabice, jež jsou lesklé a nešlo by je zatřít barvou, předem obalíme balicím papírem. Po slepení krabic dáme dětem barvy a necháme je podle fantazie nabarvit krabice. Detaily – uši, ocas, hřívu – dolepíme tvrdým papírem. Relaxace – hra s hlasem: Navodíme správnou atmosféru – po třídě postavíme zvířátka z krabic, zapálíme vonné lampy, či tyčinky, zatáhneme žaluzie – aby bylo přítmí. Vysvětlíme dětem, že v Africe žijí šamani a ti mají různé rituály, aby vyhnali zlé duchy. Dětem dáme možnost pokreslit si obličej barvami – navzájem mezi sebou, využíváme barvy – červená, modrá, žlutá, bílá. Používáme pouze jednoduché tvary. Pustíme relaxační hudbu (Vangelis). Požádáme děti, aby si sedly okolo. Sedneme si na „turka“, dáme ruky před sebe „jako při modlení“, sedíme vzpřímeně a zvedáme ruce – směr nahoru nádech, směr dolů – výdech – několikrát zopakujeme. Seznámíme děti s pokřikem „Bon – čiki – bon“, „bon – čiki – raka“, „čiki – raka“, „čiki – bon“, „aha – aha“, „oujé – oujé“. Učitelka předříkává, děti opakují. Obměna: když učitelka říká hlasitě – děti opakují hlasitě, když říká potichu – děti opakují potichu. Po zapamatování můžeme doprovázet bubnováním na bubny, ostatní děti bubnují do svých stehen – poté se vymění. Můžeme doplnit i tancem okolo svíček a zvířátek. Relaxaci zakončíme ve stoje protažením těla, stoj vzpřímený, natáhneme se, ruce vzhůru, stoj na špičkách ke „sluníčku“ a výdech ruce mezi nohy (zopakujeme 3x). Stoj snožmo, ruce sepjaté před tělem a poklonění se. 76 Příloha č.1 Refrén: Čáry máry ententýky, poletíme do Afriky. Přidržte si čepice. Hop, a už jsme v Africe. 1. Lvi a lvice pod palmami hrozitánsky špulí tlamy. Loví myši v oáze, přibývají na váze. 4. Plameňáci purpuroví na jezeře ryby loví. Volavky a marabu hrají si tam na babu. 2. Sloni troubí na choboty od pondělka do soboty a pak zase pozpátku od úterka do pátku. 5. Paviáni křičí zdola na žirafu: Hej ty hola, jak se máš tam nahoře? Dohlédneš až za moře? 3. Pštrosi mají krásné peří pyšně si ho nakadeří. Kýchneš-li však nablízku, strčí hlavu do písku. 6. Žirafa jen mhouří víčka Žďuchá hlavu do sluníčka. Chodí k němu na táčky, okusuje obláčky. 77 V ŘÍŠI VODNÍKŮ A HASTRMANŮ Olga Bártová Cíle: • dostávat prostor ke spolupráci s ostatními dětmi • získávat poznatky o okolním prostředí, vytvářet pozitivní vztah k obklopující přírodě • zvládnout základní pohybové dovednosti • získávat příležitosti k rozvíjení fantazie, tvořivosti, logického uvažování, paměti • rozvíjet schopnosti soustředit se na určitou činnost • dokázat se orientovat v prostoru • rozvíjet řečové a komunikační dovednosti • povzbuzovat zájem dětí poznávat nové Výstupy: • dítě spolupracuje se všemi dětmi • dítě se orientuje v prostoru, který je mu blízký • dítě dokáže posoudit vlastní schopnosti, stejně jako schopnosti druhých • dítě se dokáže výtvarně, pohybově a hudebně projevit • dítě vnímá barvy, estetické cítění Věková skupina: 3 – 6 let Postup: Motivace: Rozložíme po zemi sítě, na ně můžeme dát rybičky (dřevěné, plastové, nebo vystříhané z papíru). Pozveme si děti, aby se usadily okolo. „Kde si myslíte, že se nacházíte?“ „Jak by se tento rybníček mohl jmenovat?“ (děti říkají různé nápady, jeden, který se bude zdát dětem nejlepší vybereme a podle něj si pojmenujeme ten náš) „Co by ještě v takovém rybníčku mohlo být, nebo mohl by tam snad někdo bydlet?“ (děti necháme různě odpovídat, až se někdo řekne „vodník“, tak u něj se zastavíme) „A bydlí tam ten vodník sám?“ „Jak se ten vodník, vodnice, nebo oba jmenují?“ (dáme dětem chvíli čas, aby vymyslely jméno, pak si je řekneme a zapíšeme) „Myslíte si, že i vodnické děti chodí také do školy nebo do školky?“ Tak si hezky lehněte, nožky si můžete dát do „vodičky“ (na okraj natažené sítě). Relaxace: Teď Vám budu vyprávět, jak to v takové vodnické školce vypadá ... (příběh viz Příloha č. 1) Po přečtení zazvoníme zvonečkem a všechny vodnické dětičky otevřou očka, ale zůstanou ležet. Zatřepetají nožičkami a udělají na hladině vlnky, prvně malé, poté začnou kopat nohama více a udělají velké vlny – střídáme malé a velké vlnky. 78 Pohybová hra – Na vodníka: Děti stojí uprostřed kruhu – např. vytvořeného z lana – znázorňuje rybník. Uprostřed je jedno dítě – VODNÍK – můžeme mu dát na hlavu zelený klobouk, nebo jenom připnout pentličky. Ostatní děti plavou okolo něj a říkají říkanku: „Děti plavou po rybníku, každý rychle pospíchá, koho stačíš náš vodníku, ve vodičce nachytat?“ Po dokončení říkanky se snaží děti dostat co nejrychleji z kruhu ven a vodník se je snaží chytit, ten koho chytne prvního se stává vodníkem a hru opakujeme. (Můžeme hrát i venku) Grafomotorické cvičení – Rybky: Grafomotorický list – viz Příloha č. 2 Tužkou objíždíme tělo rybiček několikrát za sebou, snažíme se o uvolněný plynulý pohyb. Při nácviku dáváme pozor, aby děti neotáčely pracovním listem. Dechová cvičení – bubliny: Připravíme do mísy vodu a brčka – na počet dětí. Víme, že pod vodou my dýchat nemůžeme, ale vodníci pod vodou žijí, kdybychom k nim chtěli zajít na návštěvu měli bychom to mnohem složitější. Jistě jste již viděli, že když se něco potopí, že pak nad hladinou jsou vidět bublinky, třeba takoví potápěči, mají dýchací přístroje, a když se potopí, tak nad hladinou každou chvilku jsou vidět bublinky. A my si na takové potápěče zahrajeme, abychom mohli na návštěvu k vodníkům. Každé dítě si vezme brčko, prvně si vyzkoušíme jen tak, jak se do něj fouká. Poté nabídneme dětem možnost dělat bubliny do vody. Upozorníme, že vyfoukáváme vzduch ven z těla, když se budeme potřebovat nadechnout, vyndáme brčko z vody. Starším dětem můžeme později dát do vody trošku jaru na nádobí (v případě, že jsme si jisti, že nevdechnou vodu s jarem!) a vyfoukávají plnou mísu bublin. Pohybová hra – Na bublinu: Děti stojí v kruhu, drží se za ruce. Společně říkají říkanku: Velká novina, přiletěla bublina děti jdou malými krůčky vzad, zvětšují kroužek bublinu si nafukujem, malými krůčky jdou vzad i do boku přitom pěkně vykračujem. dívejte se děti, jak bublina letí! děti se zastaví, zvedají ruce nad hlavu a koukají se nahoru Letí, letí, otáčí se a – prásk! na poslední slovo děti tlesknou a spadnou na zem Pro lepší představivost dětí můžeme při říkance vypouštět bubliny z bublifuku. 79 Výtvarná aktivita – Vodník: „Jak takový vodník vypadá?“ (popíšeme si vodníka) „Je vodník hodný nebo zlý?“, „Podle čeho soudíte, že je zlý x hodný?“, „Chtěl by někdo z vás být vodníkem nebo vodnicí?“ Dáme dětem prostor, aby mezi sebou vybrali jednoho, kdo by se nám nejvíce hodil na vodníka (většinou mají děti problém se domluvit, chtějí všichni, musíme je trochu směřovat). Vybrané dítě si lehne na připravený balicí papír, další děti ho obkreslí tužkou, dokreslíme detaily – klobouk, detaily obličeje, ... Poté dáme dětem barvy a prostor, aby vodníka vymalovaly, děti se musí dokázat domluvit, kdo kterou část bude barvit. Při větším počtu dětí ve třídě si je můžeme rozdělit, např. na kluky x holky, náhodný výběr a mohou kreslit vodníka a vodnici. Po zaschnutí barev starší děti vystřihnou postavičky z balících papírů – a pověsíme si je ve třídě. Pohybové aktivity – U rybníčka: Den dopředu oznámíme dětem, že následující den se školka změní ve vodnickou školku, tudíž aby mohly vstoupit do třídy, musí mít na sobě něco zeleného. (některé děti přišly převlečené jako opravdoví vodníci) Třídu vyzdobíme zelenými proužky krepáku, bílými vystřihanými rybičkami. Na zem rozložíme sítě s magnetovými rybkami, balanční kameny, menší kamínky, židličky poskládáme za sebe – jako lávku. Vodníky (děti) postavíme do řady, jednoho za druhým. „Vodníci to ve svých rybníčcích nemají jednoduché, mnohdy musí překonávat různé překážky, přeskakovat kamínky, podplouvat kapříky,... a vy si teď vyzkoušíte, jaké to je být vodníkem v rybníčku.“ Jeden za druhým přejdou přes vyskládané židličky, přes lávku,aby se dostaly k rybníku, podplavou pod stolečkama, přejdou přes rozsypané kamínky, přeskáčkou přes kruhy, přejdou přes balanční kameny a na konci si vezmou udici a z malinkého rybníčku chytí rybku – ta má v puse složený kousek papírku, který musí vytáhnout a přes kameny projít zpět na velký rybník a počkat na ostatní vodníky. Trasu si můžeme několikrát zopakovat. Hádanky: Lístečky, které děti vytáhly z pusinek rybek, postupně otevíráme, přečteme si danou hádanku a dítě, které ji uhádne, si lísteček nechá a poté si je spočítají, kdo jich má nejvíce, je nejlepší vodník! Hádanky: (např. „Jak se jmenoval rybníček, v kterém bydlel Rákosníček? – Brčálník, „Do čeho ukládají vodníci dušičky? – hrnečky, „Jakou barvu mají vodníci nejraději na oblečení?“ – zelenou, ...) Výtvarná aktivita – hrnečky na dušičky: Každý správný vodník nebo vodnice má doma nejmíň jeden hrneček na dušičky. A vy, abyste byli správní vodníci, takový hrneček také dostanete. Rozdáme dětem bílé hrnečky, ale jak si je od sebe poznáte? Když je budete mít všichni bílé, tak se vám popletou dušičky. Rozmyslete si, co byste si na něj chtěli nakreslit, aby bylo poznat, že je jenom váš, kdo to bude vědět, tak se s námi podělí o to, co vymyslel, a pak si může jít ke stolečku a barvičkami (na sklo) své motivy začít kreslit. 80 Hudební chvilka – Vodník: Seznámíme děti s písničkou „Vodník“. Po zapamatování textu využijeme i rytmické nástroje a doplníme písničku pohybem. Děti chodí po kruhu, drží se za ruce, jedno dítě – vodník – chodí v opačném směru uprostřed kruhu a všichni společně zpívají písničku. Při posledních slovech … jako rybu do sítě – se snaží dítě – vodník – rychle někoho chytit a ten se pak stává vodníkem. Příloha č. 1 Vodnická školka Jednoho rána připutovali dva vodníci Bažinka a Kapička k velikánskému rybníku – sice o něco menšímu než rybník Brčálník, ale patřícímu mezi velikány. Jmenoval se Rybožbluňk. Posadili se na hráz a čekali, až se někdo objeví. Z dlouhé chvíle házel Bažinka na hladinu placaté kamínky tzv. žabky. Kapička ho napomenul: „Necháš toho! Co když bacíš kapra do hlavy?“ Bažinka poslechl a nechal házení. Rybníček byl mělký, „Pro kapry dobrý, mohou se vyhřívat, ale vodník by si o dno odřel břicho,“ usuzoval Kapička. Najednou se pod vodou ozvalo zvonění. Na hladinu se s povykem vynořila spousta zelených hlaviček. Bylo jich, jako když hrachu naseje. Vodnická drobotina. Pošťuchovala se, řehotala a dávala si dusíky. Drobotina zpozorovala vodníky. Přestala rejdit a vykuleně koukala. „Kdo vás sem nasel, mrňouskové?“ zeptal se Blatoušek a také kulil oči. Mrňouskové se chvilku chichotali, až jeden kulihrášek odpověděl vysokým hláskem: „My jsme tady plosím vzděláváni.“ „Cože jste?“ divil se Kapička. „Učíte se číst a psát?“ dychtivě se zeptal Bažinka. „My se plosím učíme mravům.“ „Co to jsou mravy?“ O mravech Kapička ještě neslyšel. „Plosím, plosím,“ hlásil se jeden mrňousek, „mravy jsou … když ...“ nevěděl dál a ostatní vodníčci se řehnili. 81 Vtom letěl nad rybníkem čáp. Mrňousek, který nevěděl, co jsou to mravy, začal pokřikovat: „Čáp letí, letí, nosí děti.“ Ostatní se přidali: „Hloupej čáp, hloupej čáp, praštíme ho přes zobák. Brekeke, kvaky kvak, praštíme ho přes zobák.“ A strouhali na čápa mrkvičku. „Nerozumové. Kdyby čáp chtěl, sezobne je všechny na tři klapnutí zobákem,“ řekl Bažinka a opravdu se o drobotinu bál. „To je dobře, že čáp nosí děti. Někdo to dělat musí,“ chválil čápa Kapička. „Proslýchá se, že nenosí,“ odpověděl Bažinka. Čáp si drobotiny nevšímal a letěl za svým. Pod vodou se rozdrnčel zvonek. „Poplach! Poplach!“ vykřikoval kdosi pisklavým hlasem. Všichni mrňouskové se potopili. I žáby měly poplach. Jedna přes druhou naskákaly do vody. Čáp přeletěl, a když už byl v dálce malinký, z vody se vytáhl vodník. Obhlížel nebe, jestli ještě hrozí nebezpečí. Potom se podíval k břehu na sedící vodníky a pak vypískl: „Co vy tady?“ Kapička způsobně odpověděl: „My se tu, prosím, divíme.“ Vytáhlý se rozječel: „Tady se nemáte čemu divit. Tady je vodnická školka, vy smrdutí bahňáci!“ „Asi vyučuje mravy,“ zašeptal Bažinka. Vytáhlý pokračoval v ječení: „Ještě sem zanesete vodní vši. Do vody je vstup přísně zakázaný. Plavte odtud!“ „Rádi bychom plavali, ale když je do vody vstup přísně zakázaný, plavat nemůžeme,“ nato Kapička. Učící mravů se začal vztekat, jako by ho raci v klepetech svírali: „Co, co, co si to dovoluješ? Ty jeden! Co ty na mě takhle prostořekle!“ „My jsme prosím dva a chtěli bychom se učit mravům.“ To neměl Kapička říkat. Vytáhlý se rozdivočel a nadával: „Táhněte odtud! Nevzdělanci! Darmoplavové! Mokřikudlové! Hlupci! Tupci!“ Nadával, až se voda pěnila. Mrňouskové vystrkovali hlavy z vody a vzdělávali se. Kapička s Bažinkou šli raději od rybníka dál. „Ještě se vzteky zalkne a budeme ho mít na svědomí,“ řekl Kapička a podivoval se: „Tak to jsou mravy? To jsou ale mravy.“ „Takovým se učit nemusíme,“ prohlásil Bažinka. Šli kolem rybníka a na louce uviděli čápa. Byl na lovu. Důležitě si vykračoval. Rozhlížel se po něčem dobrém do zobáku. Vodníci slušně pozdravili, a jak dobré mravy kážou, se představili. Čáp odpověděl: „Můžete mi říkat Bocíku.“ „Bocíku, nevíš o nějakém volném rybníku?“ zeptal se Bažinka. „O volném nevím, ale tady vedle v Bošileckém mají v poslední době nějak napilno. Zeptejte se! Snad vás do služby vezmou.“ Klap, klap. Zaklapal zobákem a chystal se k letu. Bažinka ještě vykřikl: „Je pravda, že nosíš děti?“ „Ono se toho napovídá.“ Zamával velkými křídly a odplachtil. Použitá literatura: Zpívejte si se mnou (P. Jurkovič) Putování vodníků od rybníka k rybníku (M. Krejča, T. Jelenová) 82 Příloha č. 2 83 DRAKU, TY JSI VÁŽNĚ DRAK? Veronika Sudová Cíle: • • • • • • • rozvíjet fantazii a představivost utužování mezilidských vztahů a schopnosti pomáhat ostatním rozvíjet pocit sounáležitosti, jistoty a bezpečí nácvik správného držení tužky nácvik správného dýchání rozvíjet dovednost spolupráce ve skupině podněcovat tvořivost Výstupy: • dítě spolupracuje s ostatními • vyjadřuje svou představivost a fantazii v tvořivých činnostech (výtvarných) i ve slovních výpovědích k nim • prožívá radost ze zvládnutého a poznaného • správně drží tužku • nalézá nová řešení • vyjadřuje samostatně a smysluplně myšlenky, nápady, pocity, mínění a úsudky ve vhodně zformulovaných větách Věková skupina: 3 – 6 let Pomůcky: Plátěný šátek, molitanové kostky, papíroví nebo igelitoví draci, bílý a barevný papír, provázky, krepové papíry, klubko vlny, nůžky, děrovačka, tužky, pastelky, pracovní list s drakem, podzimní omalovánky, foukací fixy, akvarely, tiskátka, prstové barvy, různé odstřižky z papírů Postup: 1. den Motivace: Řekla jsem dětem, že když máme tak krásný podzim, půjdeme pouštět draka společně s dětmi ze základní školy (je to součást naší spolupráce s nimi), protože jaký by to byl podzim bez této radovánky, která bezesporu k podzimu patří a líbí se asi všem malým i velkým dětem. Děti zajásaly a začaly se velmi těšit. Někdo z dětí řekl, že je škoda, že půjdeme jen jednou a na chvilku. „Škoda, že nemůžeme pouštět draka každý den,“ řekly. Na to jsem jim odpověděla, že si můžeme hrát na draky každý den, klidně celý týden. Děti se znovu začaly radovat a hned chtěly vědět jak. Nejprve jsme si pověděli, co víme o podzimu, a pak jsme vymýšleli, jak by vypadal podzimní pozdrav. Děti přišly na spoustu pozdravů: fouknutí, výdech na hlášku „š“, větrné pohlazení, při kterém využily plátěný šátek. 84 Báseň: Draku, ty jsi vážně drak? Hudry, hudry, je to tak. A máš zuby dračí? Mám dva. Ty mi stačí. A co těmi zuby jíš? Princezen mám plnou spíž. I ty lháři! Každý to ví, že jsi jenom papírový. Pohybová hra: Dítě: Draku, ty jsi vážně drak? Drak: Hudry, hudry, je to tak. Dítě: A máš zuby dračí? Drak: Mám dva. Ty mi stačí. Dítě: A co těmi zuby jíš? Drak: Princezen mám plnou spíž. Všechny děti: I ty lháři! Každý to ví, že jsi jenom papírový. Děti se střídají v rolích draka a chlapečka nebo holčičky, poslední verš vždy říkají všichni. Relaxace a dechová cvičení: Ležíme na zádech, na břiše mají děti položený suchý list, který si našly minulý týden venku na procházce. Pozorují, jak se na břiše zvedá a zase klesá. Potom se obrátí na břicho, lístek položí před sebe a zahrají si na vítr – foukají do ležícího listu a snaží se ho rozpohybovat. 2. den Motivace: Dnes nás čeká velký den – pouštění draků. Některé děti si draky přinesly z domova, tak jsme si je společně prohlíželi. Některým dětem bylo líto, že žádného draka nemají, ale děti, které si je přinesly, se samy nabídly, že ostatním svého půjčí. Jejich přístup jsem náležitě ocenila a řekla jim, že si můžou vyrobit i svého vlastního z papíru. Děti měly velkou radost. Společné rituály a říkadla: Téměř každý den začínáme třídním rituálem. Děti nejprve vymýšlí, jaký dnes máme den. Většinou jako první řeknou den v týdnu, a potom vymýšlí den podle nálady, počasí, atd., např.: krásný den, deštivý, uplakaný … Dnes si řekly, že máme dračí den. Stojíme v kruhu a za doprovodných pohybů odříkáváme: Dobrý den, dobrý den, deska máme dračí den. (jindy např. pohodový máme den) Dobrý den, dobrý den, dneska si ho užijem! (popř. při negativním slovu jako je uplakaný, říkáme: „Přesto si ho užijem!“) Důležité je vybití při poslední frázi, kdy děti zakřičí a zadupou. 85 Hudební činnosti: Začali jsme nacvičovat píseň „Máme draka“ a společně s dětmi jsme k ní vymýšleli pohyby. Potom jsme si ještě vysvětlili některé fráze v textu, kterým děti nerozuměly. Výtvarné činnosti: Děti si vyrobily papírové draky. Na výběr měly různé výtvarné techniky (akvarely, tiskátka, prstové barvy, foukací fixy …) a také velikosti draků. Někteří si na velkého netroufli, tak si udělali malého. Spoustu dětí si udělalo draků víc, aby vyzkoušely i jiné techniky a aby si mohly také nějaký výrobek odnést domů. Drakům jsme navázali ocásky a pentličky z krepových papírů (děti si samy určovaly pořadí barev). Děti pak porovnávaly délku ocásků a procvičily si pojmy „delší“, „kratší“, „dlouhý“, „krátký“, „nejdelší“, „nejkratší“. Společně jsme si udělali jednoho velkého draka, kterého jsme měli jako třídního. Společně jsme výsledky prací vystavili na chodbě a v šatně, a následně jsme si je prohlédli a zhodnotili. Dospěli jsme k názoru, že se povedli úplně všichni draci. Pouštění draků: Po obědě si děti jen krátce odpočinuly a šli jsme na nedaleký kopec, kde už na nás čekaly děti ze základní školy, s níž spolupracujeme a účastníme se s ní nejrůznějších společných akcí. Po přivítání jsme začali pouštět draky. Školáci našim dětem velmi pomáhali jak se samotným pouštěním, tak i s rozmotáváním uzlů a drobnými opravami na dracích. Dětem se celá akce velmi líbila a všechny se shodly na tom, že by si ji chtěly zopakovat. 3. den Motivace: Dnes bylo motivací povídání v kroužku a vzpomínání na předchozí den, kdy jsme pouštěli draky. Potom jsme se zamysleli nad významem slova „drak“. Že může být papírový, drak z pohádky (většinou záporná postava, ale děti vymyslely několik pohádek, kde drak vystupuje jako postava kladná). Říkali jsme si, co znamená, když se řekne, že je něco „na draka“ (např. počasí – navázali jsme opět na podzim). Pohybová hra: Moje děti pohybovky milují. Přejí si je zařadit do činností téměř každý den. Zastrčila jsem jim za zadní gumu u tepláků ocásky z krepového papíru. Nejprve jsme si pojmenovali jejich barvičky a zopakovali, jak se řeknou anglicky. Potom se děti na znamení rozdělily podle barev do skupin – hnízd – podle barevných obručí. Nakonec jsme si zahráli na honičku, kdy dva draci měli ukrást ostatním dráčkům jejich ocásky. Děti bez dračího ocásku se jdou schovat do doupěte (obruče) Dramatická chvilka: Děti ztvárnily papírové dráčky a podle mých pokynů „létaly“ podle větru. Silný vítr – děti běhaly po prostoru třídy a hrály si na draky, kteří mají velkou radost, že se mohou prolétnout. Vichřice začala draky nezvladatelně unášet. Vítr potom začal slábnout draci létat pomaleji, až přestával foukat úplně – děti pomalu klesaly dolů na koberec. Následovala relaxace. 86 Relaxace: Děti měly za úkol zavřít oči a představit si, že jsou papíroví dráčci a jsou na místě, kde je jim dobře (vysoko nad městem, na kopci, nad pláží …). Pustila jsem k tomu relaxační hudbu. 4. den Motivace: Motivací dnes bylo opakování společných rituálů a písně o drakovi. Děti si o to samy řekly. Chtěly také pohybovou hru, tak jsem jim slíbila, že si zahrajeme zase jinou. Vyprávěla jsem básničku. Báseň: Udělej mně, táto, udělej mně draka, aby s větrem letěl, dál až nad oblaka. Aby letěl k slunci, vyřídil mu přání, aby dlouho bylo, ještě tady s námi. Drak už letí, letí, mávají mu děti, na klubíčko podzim začly navíjeti. Po kruhu jsme si posílali klubíčko a kdo ho měl v ruce, tak z něj kousek namotal a tím „přimotal“ kousek svého přání. Kdo ho nechtěl říkat nahlas, nemusel (některé děti se bály, že by se jim potom nevyplnilo). Klubíčko jsme potom přivázali na našeho třídního draka, aby ho odnesl do nebe a všechna přání vyřídil. Pohybová hra: Máme univerzální pohybovou hru. Dnes si děti vymyslely, že bude zlý drak, který honí děti. Předem si samy určily, kde bude dračí sluj. Drak: Bojte se, děti, bojte se, zlý drak si vás odnese! Děti: My se draka nebojíme, skáčeme a dovádíme! Děti, kterých se drak dotkne, jdou do jeho dračího doupěte. V rolích se střídají (náhodně je určuji, aby měly šanci i malé děti být drakem). 5. den Motivace: Vyprávěla jsem dětem, že jsem dostala nového draka. Rozhodla jsem se, že ho vyzkouším, ale on mi uletěl a zamotal se vysoko do stromů. Stalo se to nedaleko školky, tak jsem jim slíbila, že se na něj půjdeme podívat. Příprava na školu: Dětem jsem připravila pracovní listy, na kterých byl drak. Děti měly za úkol kreslit cesty draka po obloze (grafomotorika, uvolňovací cviky, správné držení tužky). Některé mladší děti chtěly také úkol, tak si mohly vzít tento nebo si mohly vybrat z nakopírovaných dračích omalovánek. 87 Pohybové aktivity: Děti ukazovaly části těla, obličeje, cvičily tělo i obličejovou gymnastiku podle básničky, kterou jsem jim předříkávala. Jak jak jak jak vypadá drak? Jedna hlava dračí, jedno tělo dračí, vzadu ocas dračí, čtyři tlapy dračí, a dvě křídla dračí a to zatím stačí. Jak jak jak jak se hýbe drak? Kývá (vrtí) hlavou dračí, mává tlapou dračí, dupe nohou dračí, nahrbí hřbet dračí, rovná záda dračí, a to zatím stačí. Děti ukazovaly dračí části těla na sobě. Děti podle básničky cvičily. Jak jak jak jakou má hlavu drak? Jedno čelo dračí, dvě očiska dračí, jeden čenich dračí, jedna tlama dračí, dvě ušiska dračí, jeden jazyk dračí a to zatím stačí. Jak jak jak jak se tváří drak? mračí čelo dračí, kulí oči dračí, krčí čenich dračí, cení zuby dračí, plazí jazyk dračí, zná i úsměv dračí a to zatím stačí. Děti ukazovaly části obličeje. Děti si procvičovaly obličejovou gymnastiku. Použité metody a formy práce: prožitkové a kooperativní učení hrou a činnostmi dětí (např. stavba dračí sluje, výroba papírových draků) • situační učení (např. komunikace v kruhu, posílání klubíčka) • spontánní sociální učení (např. společné pouštění draků – starší děti pomáhaly mladším, půjčovaly si draky navzájem …) 88 RYTÍŘSKÉ PUTOVÁNÍ Veronika Sudová Cíle: • • • • • • • • • rozvíjet fantazie a tvořivosti rozvíjet vztah k historii utužovat vztah k přírodě vytváření povědomí o mezilidských a morálních hodnotách rozvoj úcty k životu ve všech formách rozvoj komunikativních dovedností rozvoj psychické a fyzické zdatnosti osvojení si přiměřených praktických dovedností kultivace mravního a estetického vnímání, cítění a prožívání Výstupy: • dítě zvládá sebeobsluhu, jednoduchou obsluhu a pracovní úkony • dítě zvládá základní pohybové dovednosti a prostorovou orientaci, běžné způsoby pohybu v různém prostředí, vnímá a rozlišuje pomocí smyslů • dítě řeší problémy, úkoly a situace • vyjadřuje svou představivost a fantazii v tvořivých činnostech (výtvarných, hudebních, pohybových) • dodržuje pravidla her a jiných činností, jedná spravedlivě a fair • dítě si osvojí elementární poznatky o historii lidstva Věková skupina: 5 – 6 let Pomůcky: encyklopedie o hradech a rytířích, pastelky, papíry, omalovánky s rytířskou tématikou, papírové čtvrtky, nafukovací balonky, fixy, temperové barvy, zbytky kůží, provázek, kolíčky na prádlo, barevné lepící pásky, velké obyčejné papíry, molitanové kostky, ústřižky látek Postup: 1. den Motivace: Příští týden nás čeká škola v přírodě. Děti už to věděly, ale já je nechala hádat, na co si tam asi budeme hrát. (Předem jsme s kolegyněmi vymyslely, že škola v přírodě bude mít rytířskou tématiku, protože nám značně převažovali chlapci). Děti hádaly a nakonec jsme došli k tomu, že si budeme hrát na rytíře a princezny. Měli radost jak chlapci, tak dívky. Řekla jsem dětem, že budeme společně dobývat opravdický hrad a budeme nosit brnění a princeznovské šaty. Diskusní kruh: Říkali jsme si, kdo byli rytíři, kde žili a co měli za úkol. Ukázala jsem dětem obrázky některých rytířů. Také jsme si povídali o tom, kdo vše bydlel na hradě. 89 Nakonec děti vymýšlely pohádky, ve kterých se rytíři a princezny objevují. Pohádek vymyslely nespočet. S dětmi jsme se naučily píseň „Hrad“. HRAD 1. Za lesem na kopci kamenný hrad stojí. Čaroděj tam bydlí, všichni se ho bojí. R.: Naše vojsko statečné, ničeho se nelekne, hej hej hej – na koně nasedej a do boje se dej! 2. Brnění si dáme, připravíme zbraně, luky, šípy máme, zařveme HRRR NA NĚ!!! R.: Naše vojsko statečné … 2. den Motivace: Přinesla jsem různé knihy o hradech a rytířích, které jsem vypůjčila z knihovny. Ukázala jsem dětem obrázky a řekli jsme si, co všechno má správný rytíř mít na sobě nebo u sebe (koně, brnění, meč, štít, helma, drátěná košile, různé zbraně …). Výtvarná aktivita: Děti si nakreslily svého rytíře nebo princeznu. Inspirovaly se knihami a rytířům z alobalu přidělaly zbraně a brnění. Princeznám potom šaty z látky. Obrázky jsme si vystavili na chodbě a společně jsme si je všechny prohlédli a zhodnotili. Rytířské rozpočitadlo: Jeden rytíř, dva rytíři, každý někam jinam míří. První rytíř jede k městu, druhý zatím hledá cestu. A to páže, káru maže, pojede s ní pro menáže. Ten, ten, ten, půjde pěšky za vozem. Vysvětlili jsme si jednotlivé části a slova, kterým děti nerozuměly. Toto rozpočitadlo jsme využívali při každé příležitosti, kdy bylo potřeba. 3. den Motivace – rytířské ctnosti: Řekla jsem dětem, že rytíři nejenže museli být stateční a dobří bojovníci, ale museli dodržovat určitá pravidla a uctívat mravní hodnoty, ctnosti, které jsou 90 nezbytné pro obřad pasování, který děti bude na závěr školy v přírodě také čekat. Děti vymýšlely, jaké mravní ctnosti by měl rytíř mít (rozvaha, statečnost, vytrvalost, zručnost, pozornost), ale musela jsem dětem dost pomoci. Tyto pojmy jsme si lépe vysvětlili a ukázali na nějakých příkladech ze života. Rytířská přísaha: Kdo je rytíř, nemá strach, ani ve dne, ani v tmách. Nechová se zbaběle, chrání svoje přátele. Rytíř v nouzi pomáhá, tak zní moje přísaha. Pohybová hra: Král vysílá své vojsko – dvě družstva stojí v řadě proti sobě, každé má svého krále. Král vysílá vojáka do boje. Vybraný hráč jde zvolna k nepřátelskému vojsku a sám si zvolí soupeře tím, že ho plácne do nastavené dlaně a rychle prchá zpět ke svému vojsku. Soupeř ho pronásleduje, pokud ho chytí, získává ho jako svého zajatce. Poté vysílá vojáka druhý král. Nakonec se sečtou zajatci. Vojsko, které získalo více zajatců, vyhrává. 91 4. den Motivace: Děti si mohly přinést z domova nějaké meče a brnění na hraní a od rána se bavily hrou na rytíře. Řekla jsem dětem, že si teda na rytíře budeme hrát i nadále. Děti také začaly nosit pohlednice hradů, tak jsme si je prohlíželi a vystavili. Začali jsme tím naši sbírku středověkých pohlednic. Píseň: Zopakovali jsme si píseň „Hrad“ a společně s dětmi jsme si k ní vymysleli pohybový doprovod. Předváděli jsme rytíře na koních, zlého čaroděje, dobývání hradu, atd. Výtvarné činnosti: Dnes jsme měli převážně výtvarné činnosti. Spoustu dětí doma meče, brnění a štíty neměla, tak aby jim to nebylo líto, vyrobili jsme si vlastní. Rodové erby – nejprve se děti rozdělily na dvě skupiny (spřátelené rody) a vymysleli si vlastní jméno a znak na rodovém erbu. Potom si společnými silami erby nakreslily na velký tvrdý papír a vystavili jsme si je vedle sebe do třídy. Měšce – z kousků kůží jsme si vyrobili jednoduchý měšec na středověké mince. Kolečko z kůže jsme opatrně prošili a stáhli tak, aby nám vznikl váček. Štíty – vyrobili jsme si jednoduché štíty z kola tvrdého papíru a z druhé strany jsme nalepili kus izolepy, aby měly děti za co štít držet. Meče – zmuchlali jsme velký kus papíru, který jsme omotali barevnou lepící páskou a na jednom konci udělali rukojeť meče. Děti tato činnost očividně zaujala nejvíc ze všech. 92 Drak – svázali jsme dohromady několik nafouknutých balonků a na jeden jsme nakreslili dračí obličej. Draka jsme potom zavěsili uprostřed třídy. A souboj mohl začít. Turnaje: Abychom využili vyrobených mečů z papíru, tak jsme uspořádali turnaj. Děti bojovaly mezi sebou (podle předem domluvených pravidel) i proti drakovi z balonků. 5. den Motivace: Vyrobila jsem si oblek hradní paní a přišla jsem v něm do třídy. Děti se hned zajímaly, jak jsem ho vyrobila a děvčata ho také chtěla. Slíbila jsem jim, že dnes si opravdu zahrajeme na obyvatele hradu a z dívek udělám princezny a hradní dámy. Výroba převleků: Přinesla jsem nějaké staré oblečky a látky. Pomohla jsem z nich děvčatům udělat jednoduché šaty. Vymyslely jsme si princeznovská jména a potom jsme chlapcům předvedly promenádu. Stavba hradu: Z našich oblíbených molitanových kostek jsme si postavili hrad. Doplnili jsme ho o dřevěné kostky a různé látky. Hrad měl několik místností – středověkou kuchyň, hodovní síň s kulatým stolem pro rytíře, sál na pořádání plesů, padací most a dokonce i hladomornu. Děti si v hradu hrály ještě dlouho po jeho dostavění. 93 Další aktivity: • výprava na skutečný hrad • malba hradu na plátno • historický jarmark • otiskování zdobných knoflíků do keramické hlíny – pečetě Použité metody a formy práce: • • • prožitkové a kooperativní učení hrou a činnostmi dětí (např. výroba převleků, pohybový doprovod k písni, návštěva hradu …) situační učení (např. rytířská přísaha, rytířské výpravy …) spontánní sociální učení (např. společná stavba hradu, noční hra …) 94
