Porušování autorských práv - Teorie informační bezpečnosti

Transkript

POLICEJNÍ AKADEMIE ČESKÉ REPUBLIKY V PRAZE
FAKULTA BEZPEČNOSTNÍHO MANAGEMENTU
Katedra managementu a informatiky
Porušování autorských práv
(fotografie a fotografování)
Diplomová práce
Violation of copyright (Photo and photography)
Diploma work
VEDOUCÍ PRÁCE
AUTOR PRÁCE
Ing. Bc. Marek ČANDÍK, Ph.D.
Bc. Vladimír VÝBOŽŤOK
PRAHA
2015
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Porušování autorských
práv“ vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury a pramenů.
V Hovorčovicích, dne 13. 3. 2015
………………………………
Bc. Vladimír VÝBOŽŤOK
2
Anotace
Tato práce na téma porušování autorských práv si v první části klade za úkol
obecně vymezit autorské právo a pojmy s ním spojené. Dále se pak komplexněji
věnuje problematice fotografie a fotografování, zejména vztahu mezi fotografií
a autorským právem, omezením pří fotografování, ochraně fotografií, licencím
a svobodě panoramatu. Nechybí ani několik konkrétních příkladů z této oblasti.
Praktická část práce se zabývá komparativní analýzou právní úpravy svobody
panoramatu v České republice s úpravou platnou v několika zvolených
členských státech Evropské unie.
Klíčová slova
autorské právo * autorství * fotobanka * fotografie * komparativní analýza *
licence * svoboda panoramatu
Annotation
The aim of this work „Violation of copyright“ in its first part is to describe copyright
law and terms connected with it. The following is more complex description of
problems of photo and photography, especially connection between photography
and copyright law, limitations during taking pictures, protection of photos,
licenses and freedom of panorama. Some practical examples from this area are
also included. The practical part of this work deals with a comparative analysis of
regulation of freedom of panorama in the Czech Republic with a few selected EU
Member States.
Keywords
authorship * comparative analysis * copyright * freedom of panorama * license *
photo * stock photography
3
OBSAH
Úvod..................................................................................................................... 6
1 Autorské právo ................................................................................................. 8
1.1 Prameny autorského práva......................................................................... 9
1.2 Obsah autorského práva .......................................................................... 11
1.3 Autorské dílo............................................................................................. 13
1.3.1 Druhy autorských děl ......................................................................... 15
1.3.2 Autorství............................................................................................. 16
1.4 Volné dílo.................................................................................................. 17
1.5 Volné užití díla a zákonné licence ............................................................ 18
2 Fotografie a fotografování .............................................................................. 21
2.1 Fotografie a autorské právo...................................................................... 22
2.2 Omezení při fotografování ........................................................................ 23
2.2.1 Veřejné prostranství ........................................................................... 23
2.2.2 Ochrana osobnosti ............................................................................. 24
2.2.3 Státní zájem a bezpečnostní důvody ................................................. 26
2.3 Ochrana fotografií..................................................................................... 27
2.3.1 EXIF ................................................................................................... 28
2.3.2 Velikost snímku.................................................................................. 28
2.3.3 Vložení textu ...................................................................................... 29
2.3.4 Vodoznak ........................................................................................... 29
2.3.5 Skrytý vodoznak................................................................................. 30
2.4 Licence ..................................................................................................... 31
2.4.1 Rights Managed ................................................................................. 32
2.4.2 Royalty Free....................................................................................... 32
2.4.3 Creative Commons ............................................................................ 33
2.4.4 Licence na sociálních sítích ............................................................... 36
2.5 Fotobanky................................................................................................. 38
2.6 Wikimedia Commons................................................................................ 39
2.7 Fair use..................................................................................................... 40
2.8 Konkrétní příklady..................................................................................... 41
4
2.8.1 Flash mob v obchodním centru Nový Smíchov.................................. 41
2.8.2 Eiffelova věž....................................................................................... 42
2.8.3 Selfie makak ...................................................................................... 42
3 Svoboda panoramatu..................................................................................... 44
3.1 Dílo architektonické včetně díla urbanistického ........................................ 45
4 Komparativní analýza úpravy svobody panoramatu v různých státech.......... 47
4.1 Metodologie analýzy ................................................................................. 47
4.2 Porovnávané problémy............................................................................. 48
4.3 Situace v České republice ........................................................................ 48
4.4 Situace v Německu................................................................................... 49
4.5 Situace ve Finsku ..................................................................................... 50
4.6 Situace v Rumunsku................................................................................. 52
4.7 Situace ve Spojeném království................................................................ 53
4.8 Komparace ............................................................................................... 54
4.8.1 Česká republika a Německo .............................................................. 54
4.8.2 Česká republika a Finsko................................................................... 54
4.8.3 Česká republika a Rumunsko ............................................................ 55
4.8.4 Česká republika a Spojené království ................................................ 56
4.9 Celkové shrnutí......................................................................................... 56
Závěr.................................................................................................................. 58
Seznam použité literatury................................................................................... 60
Seznam příloh .................................................................................................... 67
5
ÚVOD
Autorská práva a jejích porušování jsou v dnešní době jedním z často
diskutovaných témat. Vinu na tom nesou mimo jiné také moderní technologie,
v současnosti pak hlavně internet, jejichž rozvoj porušování autorský práv
v porovnání s minulostí značně usnadnil. Na druhou stranu však jistě nelze
opomenout fakt, že internet a další moderní technologie také umožňují užívání
autorských děl dříve těžko představitelnými způsoby a poskytují autorům mnoho
nových možností.
Nejčastěji pravděpodobně slyšíme o této problematice z médií ve vztahu
k hudbě, filmům a softwaru. Porušování autorský práv se ovšem týká také
fotografování a fotografií a to hned ve dvou různých rovinách. První případ je
nejspíše poměrně zřejmý. Jde o porušování autorských práv fotografa, tedy užití
fotografie bez jeho svolení. Druhá situace ovšem už na první pohled tak patrná
být nemusí a mnoho lidí si pravděpodobně ani její existenci neuvědomuje. Jedná
se o fotografování různých objektů, například staveb, které jsou chráněny
autorským právem. Úprava této problematiky se pak v různých státech značně
liší a je s ní spjata takzvaná svoboda panoramatu. Z těchto výše nastíněných
důvodů se tedy bude tato práce zabývat porušováním autorských práv ve vztahu
k fotografii a fotografování.
Cílem této práce je v první části za pomoci dostupné literatury a dalších zdrojů
obecně vymezit autorské právo a základní pojmy s ním spjaté. Autorské právo je
odvětvím práva, které se zabývá právními vztahy uživatelů a tvůrců (autorů)
takzvaných autorských děl. Po vymezení autorského práva a stručném určení
jeho pramenů se bude práce věnovat především obsahu autorského práva, tedy
osobnostním a majetkovým autorským právům. Dále bude práce zkoumat také
pojmy autorské dílo a jeho různé druhy, volné dílo a volné užití díla a zákonné
licence. Větší pozornost pak bude věnována především těm částem autorského
práva, které se nějakým způsobem vztahují k fotografii a fotografování.
6
Ve své druhé části se bude práce komplexněji zabývat problematikou fotografie
a fotografování. Celá tato oblast bezesporu doznala v posledních letech mnoha
změn způsobených technologickým rozvojem. S nástupem a rozšířením digitální
fotografie však také došlo k růstu počtu případů porušování autorských práv
fotografů. Nejprve bude provedeno základní vymezení pojmů fotografie
a fotografování, po kterém bude následovat aplikace poznatků z předchozí
kapitoly, tedy z oblasti autorského práva, přímo na tuto oblast. Dále se bude
práce také věnovat omezením, která při fotografovaní vyplývají z jiných právních
předpisů než pouze z autorského zákona, a následně možnostem, které se
nabízejí fotografovi při ochraně jeho snímků. Podstatnou častí bude také kapitola
zabývající se licencemi, které může fotograf využít při poskytování svých snímků
dalším osobám.
Následující část práce bude řešit problematiku takzvané svobody panoramatu.
Jde o právní konstrukci umožňující za určitých daných podmínek fotografické či
jiné vyjádření staveb a dalších děl chráněných autorským právem i bez souhlasu
držitele těchto autorských práv. Toto téma by bylo možné včlenit jako jednu
z podkapitol do předchozí části práce zabývající se fotografií a fotografováním.
Ovšem vzhledem k faktu, že praktická část práce bude věnována právě
problematice svobody panoramatu, je jistě na místě, aby byla vyčleněna do
samostatné části.
Praktická část práce se pak bude zabývat komparativní analýzou právní úpravy
svobody panoramatu v České republice s úpravou platnou v několika zvolených
členských státech Evropské unie. Svoboda panoramatu je nastavena v každém
státě odlišně, případně se nemusí tato konstrukce v autorském právu daného
státu nalézat vůbec. To si v dnešní době stále mnoho lidí vůbec neuvědomuje
a netuší tak, že některé z fotografií z dovolené, které zveřejňují například na
sociálních sítích, by mohly porušovat něčí autorská práva. Je pravdou, že
správci různých architektonických děl často přistupují k vymáhání svých
autorských práv, hlavně v případě jednotlivců a nekomerčního užití, se značnou
benevolencí, ale to nemusí být vždy pravidlem.
7
1 AUTORSKÉ PRÁVO
„Autorské právo je jednou ze specifických oblastí širšího komplexu právních
disciplín označených souhrnně jako práva k duševnímu vlastnictví. Tato
svébytná disciplína rovněž úzce souvisí s oblastí občanskoprávních vztahů a ve
vztahu k občanskému zákoníku je třeba autorský zákon chápat jako lex
specialis, tedy jako zákon zvláštní, speciální. Obecně je pojem autorského práva
chápán a vykládán ve dvojím smyslu, a to objektivním a subjektivním. Ve smyslu
objektivním jej chápeme jako soubor právních norem upravujících společenské
vztahy vznikající z tvorby a společenského uplatňování literárních, vědeckých
a uměleckých děl souhrnně označovaných jako díla autorská. Z širšího hlediska
se nejedná pouze o právní normy obsažené v autorském zákoně, ale můžeme
sem zahrnovat i řadu dalších norem obsažených v jiných právních předpisech,
které rovněž regulují výše uvedenou kategorii právních vztahů. Pokud hovoříme
o kategorii autorského práva v subjektivním smyslu, pak pod tímto pojmem
rozumíme oprávnění, která autorovi vznikají a která může realizovat ve vztahu
k jím vytvořenému dílu.“1
„Duševní vlastnictví v nejobecnějším slova smyslu je z historického i současného
hlediska významným a nepostradatelným prvkem v pokroku a rozvoji lidstva.
Dotýká se prakticky veškerých oblastí lidského konání. Vychází-li se ze Světové
deklarace o duševním vlastnictví Politické poradní komise Světové organizace
duševního vlastnictví z roku 2001, lze říci, že to byla právě vynalézavost, smysl
pro objevování i tvořivé zdokonalování již dosaženého, co v průběhu dějin
posouvalo možnosti a schopnosti člověka v materiální i nemateriální oblasti.“2
Autorské právo tedy lze vnímat v objektivním a subjektivním smyslu, kdy
v objektivním smyslu jde o soubor právních norem, jež upravují vztahy vznikající
v souvislosti
s vytvářením
a
společenským
uplatněním
autorských
děl.
1
KNAP, Karel. Autorský zákon a předpisy související: Komentář. 5. přepr. a dopl. vy. Praha:
Linde, 1996. s.15.
2
RADVANOVÁ, Senta. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Editor Jiří Švestka,
Jan Dvořák. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009. s. 157.
8
V subjektivním smyslu se pak autorským právem rozumí přímo určitá práva,
která náleží autorovi k dílu, jež vytvořil.
Za právní základ autorského práva je možné pokládat článek 34 Listiny
základních práv a svobod, ve kterém je stanoveno, že prává k výsledkům tvůrčí
duševní činnosti jsou chráněna zákonem. Zákonem, který upravuje práva autora
k jeho autorskému dílu a jejich ochranu, je zákon č. 121/2000 Sb., o právu
autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých
zákonů (autorský zákon). Celá legislativní úprava autorského práva pak tvoří
jednotný funkční celek a to jak ve vztahu k tvorbě děl, tak i v souvislosti s jejich
zpřístupňováním veřejnosti.
1.1 Prameny autorského práva
Úplný výčet pramenů autorského práva včetně jejich popisu by byl velice obsáhlý
a není pro potřeby této práce nutný. Proto uvedu pouze nejdůležitější z nich,
které se přímo týkají tématu této práce. Ty lze rozdělit do tří kategorií a to na
prameny národní, mezinárodní a unijní.
Mezi nejdůležitější národní prameny patří Listina základních práv a svobod,
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a samozřejmě zákon č. 121/2000 Sb.,
o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně
některých zákonů (autorský zákon).
Stěžejním mezinárodním pramenem autorského práva je Bernská úmluva z roku
1886, která zajistila mezinárodní význam autorských práv. Před jejím uzavřením
obvykle státy neuznávaly autorská práva cizích státních příslušníků. Tato
dohoda však zajistila jednotný minimální základ pro ochranu těchto práv ve
všech státech, které úmluvu podepsaly. Česká republika je vázána pařížským
zněním od 11. dubna 1980. Dalšími významnými mezinárodními smlouvami
jsou:
•
Všeobecná úmluva o autorském právu uzavřená v Ženevě v roce 1952
9
•
Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových
záznamů a rozhlasových organizací uzavřená v Římě v roce 1961
(Římská úmluva)
•
Dohoda o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví (TRIPS)
z roku 1994
•
Smlouva světové organizace duševního vlastnictví o autorském právu
z roku 1996
Mezi evropské prameny autorského práva se řadí zejména:
•
směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27. září 1993 o koordinaci určitých
předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při
družicovém vysílání a kabelovém přenosu
•
směrnice Rady 93/98/EHS ze dne 29. října 1993 o harmonizaci doby
ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících
•
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května
2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním
souvisejících v informační společnosti (Informační směrnice)
•
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES ze dne 27. září
2001 o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého
díla, která upravuje odměnu z opětného prodeje originálu uměleckého díla
•
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna
2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (směrnice o dodržování
práv)
•
směrnice
Evropského
parlamentu
a
Rady
2006/115/ES
ze
dne
12. prosince 2006 o právu na pronájem a půjčování a o některých
právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem
•
směrnice
Evropského
parlamentu
a
Rady
2006/116/ES
ze
dne
12. prosince 2006 o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním
souvisejících
•
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/28/EU ze dne 25. října
2012 o některých povolených způsobech užití osiřelých děl
10
1.2 Obsah autorského práva
Obsah subjektivního autorského práva je tvořen souborem osobnostních
autorských práv a majetkových autorských práv.
Mezi osobnostní autorská práva se řadí:
• právo na zveřejnění díla
• právo osobovat si autorství a s ním spojené právo určit, zda a jakým
způsobem má být autorství při zveřejnění a dalším užití díla uvedeno, je-li
uvedení autorství při takovémto užití obvyklé
• právo na nedotknutelnost díla
Právem na nedotknutelnost díla se rozumí autorovo právo udělit svolení
k jakýmkoli změnám a zásahům do svého díla a právo chránit dílo před užíváním
způsobem, který by snižoval jeho hodnotu. Pro účely této ochrany má autor
právo sjednat takzvaný autorský dohled, tedy dohled nad plněním této povinnosti
jinou osobou.
„Osobnostní práva svědčí výlučně autorovi jako původci díla a jeho smrtí
zanikají. Tato práva jsou nepřevoditelná a autor se jich nemůže vzdát (může je
však nevykonávat).“3 Smrtí autora vzniká pro zákonem určené osoby právo na
výkon postmortální ochrany díla. Jde především o ty skutečnosti, že si nikdo
nesmí osobovat autorství k dílu zemřelého autora, dílo smí být užíváno pouze
takovým způsobem, který nesnižuje jeho hodnotu, a pokud je to možné, musí být
uveden autor díla. Tato ochrana trvá i v případě, že již uplynula doba trvání
majetkových autorských práv.
Mezi majetková autorská práva se řadí:
• právo dílo užít
• právo na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého
• právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu
3
TELEC, Ivo a Pavel TŮMA. Přehled práva duševního vlastnictví. Vyd. 1. Brno: Doplněk, 2006.
s. 34.
11
Právo dílo užít je základním majetkovým autorským právem a jedná se
o zásadní součást subjektivního autorského práva. Toto právo zahrnuje
následující práva:
• právo na rozmnožování díla
• právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla
• právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla
• právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla
• právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla
• právo na sdělování díla veřejnosti
Právem na sdělování veřejnosti ve smyslu autorského zákona se myslí
především právo na provozování díla živě nebo ze záznamu a právo na přenos
provozování díla, právo na vysílání díla rozhlasem či televizí, právo na přenos
rozhlasového či televizního vysílání díla, právo na provozování rozhlasového či
televizního vysílání díla.
Takovýto výčet možných užití díla poskytuje autorský zákon. Uvádí však také, že
dílo lze užít i jiným způsobem, než způsoby výše uvedenými.
Autorova majetková práva trvají po dobu jeho života a dále ještě 70 let po jeho
smrti. Jsou součástí autorovy pozůstalosti. „Jsou nepřevoditelná a nelze je
postihnout výkonem rozhodnutí; to však neplatí o užitcích z těchto práv.
Majetková autorská práva nelze ani dát do zástavy.“4 Autor či jeho dědic může
prostřednictvím licenční smlouvy poskytnout jiné osobě oprávnění k užití
chráněného díla. „Jedná se tedy o závazkový vztah konstitutivní povahy, kdy
nedochází k zániku práv autora a jejich převodu na jinou osobu. Autor licenční
smlouvou pouze konstituuje jiné osobě oprávnění k výkonu majetkového
autorského práva, které je povinen sám respektovat a strpět jeho výkon.“5 Více
o problematice licenční smlouvy a licencí viz kapitola 2.4 Licence.
4
s. 37.
5
s. 38.
12
1.3 Autorské dílo
„Ustanovení § 2 odst. 1 AZ obsahuje tzv. generální klauzuli, vycházející
z definičního vymezení díla v čl. 2 odst. 1 Bernské úmluvy. Jde o kogentní
úpravu, již musí vyhovovat všechna díla, pokud mají být předmětem autorského
práva.“6
Z tohoto ustanovení vyplývají následující pojmové znaky, které musí dílo
naplňovat, aby bylo vnímáno jako dílo autorské:
•
musí jít o dílo umělecké či vědecké
•
musí se jednat o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora
•
dílo musí být vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě
Mezi autorská díla se řadí také díla vzniklá tvůrčím zpracováním jiného díla
včetně jeho překladu do cizího jazyka, ale pouze v případě, splňují-li výše
zmíněné pojmové znaky.
„Pojmovému znaku tvůrčí činnosti ve smyslu autorskoprávním vyhovuje pouze
takový duševní výtvor, který je jako výsledek tvůrčí fantazie individuálním
projevem osobnosti autora. Z toho, že jde o projev osobnosti autora, vyplývá
způsobilost jeho jedinečnosti.“7 Výsledek takovéto činnosti je míněn ve smyslu
statku nehmotného. Na rozdíl od statku hmotného, jehož prostřednictvím může
být dílo jakožto statek nehmotný vyjádřeno. Výsledek pak musí být ve smyslu
autorskoprávní individuality díla jedinečný, což znamená, že nemohou existovat
dvě zcela identická díla. V takovém případě by se jednalo buďto o plagiát,
případně by se vůbec nejednalo o autorská díla. Tvůrčí činnost je tak základním
předpokladem vzniku autorského díla a současně s ním také spojené
autorskoprávní ochrany.
6
7
13
Do skupiny objektivně vnímatelných podob vyjádření díla je mimo jiné zahrnuto
také vyjádření v elektronické podobě. Z toho vyplývá, že hmotné vyjádření díla
se nevyžaduje. Roli nehraje ani to, zda se jedná o vyjádření trvalé nebo pouze
dočasné a podstatný není ani fakt, zda jde o podobu vnímatelnou pouze částí
veřejnosti. K faktickému vnímaní pak vůbec dojít nemusí, plně postačuje již
pouhá způsobilost vnímatelnosti. K naplnění pojmového znaku by však nedošlo
v případě, že by bylo dílo vnímatelné pouze jeho autorem, tedy bylo součástí
jeho vědomí, aniž by je nějak vyjádřil navenek.
V ustanovení § 2 odst. 2 autorského zákona jsou vymezeny výsledky činnosti,
které by z důvodu nenaplnění pojmových znaků nebyly autorským dílem, avšak
podle fikce se za ně považují. Jedná se o počítačový program, databáze za
stanovených podmínek a fotografie a díla vyjádřená způsobem podobným
fotografii, jsou-li původní v tom smyslu, že jsou autorovým vlastním duševním
výtvorem.
Z výše uvedeného vyplývá, že pro všechny výtvory platí, že jsou autorskými díly
buď ve smyslu naplnění pojmových znaku, tedy jde o výsledek tvůrčí činnosti
autora, nebo jsou za autorská díla považovány podle fikce a to v případě, kdy
jsou autorovým vlastním duševním výtvorem, tedy jsou-li původní. Nesplňuje-li
dílo jeden z těchto znaků, nejedná se o dílo autorské a nemůže být tedy ani
předmětem autorskoprávní ochrany.
Autorský zákon také přímo uvádí díla, jež předmětem autorskoprávní ochrany
nejsou. Díla mohou být vyloučena z ochrany ve veřejném zájmu (například
úřední díla jako právní předpis či rozhodnutí, sněmovní a senátní publikace,
státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy apod.) nebo v důsledku
nezpůsobilosti být autorským dílem (například denní zpráva nebo jiný údaj sám
o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický
a obdobný vzorec, statistický graf apod.).
14
1.3.1 Druhy autorských děl
Pro autorskoprávní ochranu není podstatným faktorem z jaké oblasti dílo
pochází, ale jakou tvůrčí formou bylo vytvořeno. Mezi autorská díla se podle § 2
odst. 1 autorského zákona řadí především následující díla:
•
dílo slovesné (vyjádřené řečí nebo písmem)
•
dílo hudební
•
dílo dramatické a dílo hudebně dramatické
•
dílo choreografické a dílo pantomimické
•
dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii
•
dílo audiovizuální (jako je dílo kinematografické)
•
dílo výtvarné (jako je dílo malířské, grafické a sochařské)
•
dílo architektonické včetně díla urbanistického
•
dílo užitého umění
•
dílo kartografické
Výše uvedený výčet druhů autorských děl dle autorského zákona je pouze
demonstrativní. Proto platí, že kromě těchto výslovně uvedených děl je
autorským dílem jakýkoli jiný druh díla, který bude naplňovat pojmové znaky
autorského díla.
Pro potřeby této práce je podstatné především dílo fotografické a dílo vyjádřené
postupem podobným fotografii. Řadí se mezi umělecká díla, ale teorie ho někdy
také zařazuje mezi díla výtvarná v širším smyslu. „Jde o dílo, v němž je
vyjádřena tvůrčí myšlenka prostřednictvím obrazu výrazovým prostředkem tvaru
a barvy, jinak též světel a stínů, a to za použití fotografické techniky.“8 Pokud jde
o původní fotografie, které nenaplňují znak tvůrčí individuality, je jejich ochrana
upravena v § 2 odst. 2 autorského zákona.
V případech, kdy je prostřednictvím fotografie vyjádřeno jiné dílo, je nutné
navzájem od sebe odlišovat toto vyjádření a fotografické dílo jako takové,
8
Jan Dvořák. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009. s. 178-179.
15
poněvadž současně s užitím fotografického díla dochází zároveň k užití díla
fotografií vyjádřeného.
1.3.2 Autorství
Autor je tím, kdo je původním subjektem práva autorského a komu původně
vzniká autorské právo a to okamžikem, kdy dojde k vytvoření neboli vzniku díla.
Autorem je fyzická osoba, jež svojí tvůrčí činností vytvořila dílo, které naplňuje
pojmové znaky dle autorského zákona. Právnická osoba nemůže být autorem,
může být pouze odvozeným subjektem práva autorského a může nabývat
oprávnění k výkonu autorských majetkových práv.
„K vytvoření autorského díla se u autora vyžaduje pouze způsobilost k právům,
neboť na jeho straně nejde o právní úkon, nýbrž o faktickou činnost s osobní
povahou. Může být vykonána pouze osobně; zastoupení nepřichází v úvahu.
Stejně tak závazek autora k vytvoření díla zaniká vzhledem k ryze osobnostní
povaze jeho smrti.“9 Z toho vyplývá, že autorem může být i ten, kdo má
omezenou svéprávnost, avšak pro nakládání s dílem by již případné omezení
svéprávnosti představovalo problém.
Autorský zákon obsahuje také vyvratitelnou domněnku autorství. Podle ní je
autorem díla fyzická osoba, jejíž pravé jméno je obvyklým způsobem uvedeno
na díle nebo je u díla uvedeno v rejstříku předmětů ochrany vedeném příslušným
kolektivním správcem. To platí pouze v případě, že není prokázán opak.
Ustanovení se užije i v případě pseudonymu, ale pouze pokud autorem přijatý
pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o jeho totožnosti. Hlavní význam této
domněnky je důkazní, jelikož je jejím cílem umožnit a usnadnit identifikaci autora
pro případ soudního sporu.
Mezi základní osobnostní práva autora patří právo osobovat si autorství a s ním
spojené právo rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství
9
16
uvedeno. Na základě způsobu označení autorství se díla rozlišují na
pravojmenná (aléthonymní) a tajnojmenná (kryptonymní). Tajnojmenná díla lze
pak dále rozdělit na díla bezejmenná (anonymní) a lichojmenná, případně
cizojmenná (pseudonymní).
Jako anonymní dílo se označuje takové dílo, které bylo zveřejněno bez udání
autorova jména a to na základě jeho přání. V případě pseudonymního díla je dílo
zveřejněno na základě vůle autora pod smyšleným krycím jménem, případně
pod uměleckou značkou. Následně není dovoleno jméno autora prozradit, pokud
k tomu sám nedá souhlas. Autor je při výkonu svých práv zastupován osobou,
která dílo zveřejnila a to do doby, než se sám veřejně neprohlásí.
Dílo může mít i více než jednoho autora. V takovém případě zákon rozlišuje tři
základní typy děl, kterými jsou dílo spoluautorské, sborné a kolektivní.
1.4 Volné dílo
„Volné dílo je dílo, u kterého uplynula doba trvání autorských majetkových práv.
Z jiných důvodů se dílo stát volným nemůže.“10 Ve chvíli, kdy se dílo stane
volným, může být bez dalšího volně, tedy bez svolení a bezúplatně, užito. Stále
ovšem platí, že si nikdo jiný než autor nesmí osobovat autorství, dílo nesmí být
užito způsobem, který by snižoval jeho hodnotu, a v případě že se nejedná o dílo
anonymní, musí být jeho autor uveden.
„Doba trvání majetkových práv se počítá vždy od prvého dne roku následujícího
po roce, v němž došlo k události rozhodné pro její počítání.“11 Pokud jde o dílo,
které má více autorů, počítá se doba trvání majetkových práv od smrti toho
spoluautora, který přežil ostatní.
10
11
§ 27 odst. 8, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem
autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)
17
„Tomu, kdo poprvé zveřejní dosud nezveřejněné dílo, k němuž uplynula doba
trvání majetkových práv, vznikají takovým zveřejněním výlučná majetková práva
k dílu takto zveřejněnému v rozsahu, v jakém by je měl autor díla, pokud by jeho
majetková práva k dílu ještě trvala.“12 Takto vzniklá majetková práva trvají 25 let
od zveřejnění díla.
1.5 Volné užití díla a zákonné licence
„Autorský zákon zásadně vyžaduje k užití autorského díla licenci udělenou
autorem smlouvou; bez takové licence může jiná osoba dílo užít jen ve
zvláštních případech stanovených zákonem. Tato omezení teorie nazývá
souhrnně mimosmluvní instituty užití díla.“13 Do této kategorie se mimo užití
volného díla řadí volné užití díla a takzvané zákonné licence. Jedná se
o oprávnění k užití nějakého autorského díla, které je založeno zákonem.
Výjimky a omezení z autorského zákona lze uplatnit pouze v situacích, které
projdou takzvaným třístupňovým testem. Musí se jednat pouze o zvláštní případy
stanovené v autorském zákoně. Takovéto užití díla nesmí být v rozporu
s běžným užitím díla. A užitím nesmějí být nepřiměřeně dotčeny oprávněné
zájmy autora.
Volné užití charakterizuje ustanovení § 30 odst. 1 autorského zákona
následovně: „Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní
potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého
hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak.“14
Z toho vyplývá, že v případě, kdy někdo zhotoví pro vlastní potřebu záznam,
rozmnoženinu nebo napodobeninu díla, nedochází k zásahu do autorských práv.
12
13
14
18
Pokud se však jedná o rozmnoženinu či napodobeninu díla výtvarného, musí být
jako taková vždy zřetelně označena.
Mezi zákonné licence dle autorského zákona patří:
•
licence k rozmnožování na papír nebo podobný podklad
•
licence k užití díla v souvislosti s předvedením či opravou přístroje
•
citace
•
licence výstavní
•
licence k propagaci výstavy uměleckých děl a jejich prodeje
•
licence k užití díla umístěného na veřejném prostranství
•
úřední a zpravodajská licence
•
licence k užití díla v rámci občanských či náboženských obřadů nebo
v rámci úředních akcí pořádaných orgány veřejné správy
•
licence pro školní dílo
•
knihovní licence
•
licence pro určitá užití osiřelého díla
•
licence k užití díla souborného
•
licence k užití děl pro zdravotně postižené
•
licence pro dočasné rozmnoženiny
•
licence pro fotografickou podobiznu
•
licence pro nepodstatné vedlejší užití díla
•
licence k dílům užitného umění a dílům architektonickým
•
licence pro sociální zařízení
Podmínky
užití
jednotlivých
zákonných
licencí
jsou
přesně
vymezeny
v autorském zákoně.
Pro volné užití a zákonné licence jsou podstatnými právními skutečnostmi
zveřejnění a vydání díla. Dílo je vydáno zahájením oprávněného veřejného
rozšiřování rozmnoženin. Zveřejněno je dílo prvním oprávněným veřejným
přednesením, provedením, předvedením, vystavením, vydáním či jiným
zpřístupněním veřejnosti. Až na některé výjimky (licence úřední a zpravodajské,
19
licence pro školní dílo, licence pro dočasné rozmnoženiny, licence pro
fotografickou podobiznu a licence pro nepodstatné vedlejší užití díla) se volné
užití a zákonné licence vztahují pouze na dílo zveřejněné či vydané.
Až na několik výjimek (licence k rozmnožování na papír nebo podobný podklad,
knihovní licence a licence pro sociální zařízení) se jedná o zákonné licence
bezúplatné.
20
2 FOTOGRAFIE A FOTOGRAFOVÁNÍ
Jako fotografování se označuje praktická lidská činnost, jejímž výsledným
produktem je fotografie. Fotografie je pak výsledek procesu získání a uchování
obrazu prostřednictvím specifických reakcí na světlo. Přístrojem, který se
k zachycení fotografie využívá, je fotoaparát.
Fotoaparáty lze rozdělit podle různých kritérií. Například podle využívané
světlocitlivé vrstvy můžeme fotoaparáty rozdělit následovně:
•
Deskové – stály u počátků fotografování. Tyto přístroje využívaly
světlocitlivou vrstvu, která byla nanesena na skleněné fotografické desce.
•
Filmové – využívají celuloidový pás pokrytý chemikáliemi reagujícími na
světlo svoji přeměnou. Výsledný snímek je následně získán při vyvolání
filmu v laboratoři.
•
Okamžité
–
tyto
fotoaparáty
využívají
takzvaný
samovyvolávací
(instantní) film. Díky tomu poskytuje přístroj vyvolaný snímek během
několika sekund až minut od jeho pořízení. Nejznámější přístroje
využívající tuto technologii jsou ty, které vyráběla společnost Polaroid. Ta
v únoru roku 2008 oznámila, že s výrobou instantního filmu končí.
•
Digitální – roli světlocitlivé vrstvy u těchto přístrojů plní elektronický
obrazový
snímač.
Zachycené
informace
jsou
následně
digitálně
zpracovány do snímku. Jedná se o nejmladší typ fotoaparátu.
V současnosti digitální fotoaparáty na trhu dominují a klasické fotoaparáty
využívající fotografický film stále více ustupují do pozadí.
V současnosti jsou také čím dál dokonalejší digitální fotoaparáty běžnou
výbavou mobilních telefonů. Díky tomu má značná část populace většinu času
při ruce přístroj schopný pořizovat fotografie v poměrně slušné kvalitě. I z tohoto
důvodu je jistě na místě, aby se rozšířilo povědomí o tom, co je možné
fotografovat, a to nejen z hlediska autorského zákona, a jak nám zákon
umožňuje s pořízenými fotografiemi nakládat.
21
2.1 Fotografie a autorské právo
Jak vyplývá z předchozí části práce, je fotografie autorským dílem, jelikož jde
o jedinečný tvůrčí výsledek činnosti autora, vyjádřený v objektivně vnímatelné
podobě. Mimo to je také dílo fotografické v autorském zákoně přímo uvedeno
jako příklad autorského díla.
„Nezáleží přitom na objektivních ani subjektivních kvalitách díla; zjednodušeně
řečeno, jakmile stisknete spoušť fotoaparátu a snímek se uloží na paměťovou
kartu přístroje, stali jste se autorem díla, jímž je právě vytvořená fotka.“15
Fotografie je tedy chráněna autorským zákonem již od svého vzniku, aniž by
bylo nutné podstupovat nějaké další formální kroky.
Fotograf tak k fotografii v okamžiku jejího vzniku nabývá osobnostní a majetková
autorská práva. Její užití může úplatně či bezúplatně umožnit prostřednictvím
licence dalším osobám (viz kapitola 2.4 Licence). Ten, kdo například fotografovi
poradí, jak vyfotit určitý motiv, nebo mu zapůjčí technické vybavení, se
spoluautorem nestává.
V případě, kdy dojde k užití fotografie bez svolení jejího autora a nejedná se
o případ jedné ze zákonných výjimek (takzvaných zákonných licencí), má
fotograf několik možností, jak se bránit.
Z autorského zákona vyplývá právo autora, do jehož práv bylo neoprávněně
zasaženo či mu takový zásah hrozí, domáhat se zejména:
•
určení svého autorství
•
zákazu ohrožení svého práva, včetně hrozícího opakování
•
sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití, o původu
neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla (včetně jejich
ceny) a o osobách, které se tohoto užití účastní
15
SLÁMA, David. Jak autorský zákon chrání vaše fotografie. DIGIarena.cz [online]. 17. 7. 2012
[cit. 2015-02-28]. Dostupné z: http://digiarena.e15.cz/jak-autorsky-zakon-chrani-vase-fotografie
22
•
odstranění následku zásahů do práva, především stažení a zničení
neoprávněně vzniklých rozmnoženin
•
poskytnutí zadostiučinění za způsobenou újmu (omluva či případně
zadostiučinění v penězích)
•
zákazu poskytování služby, kterou třetí osoby využívají k porušování nebo
ohrožování práv autora
Pokud se autor (fotograf) domáhá některého z výše uvedených opatření, musí
být vždy přiměřené závažnosti porušení jeho práv. Musí být také přihlédnuto
k zájmům třetích osob, zejména spotřebitelů a osob jednajících v dobré víře.
2.2 Omezení při fotografování
Je dobré si uvědomit, že fotograf je nejen chráněn autorským zákonem ohledně
svých autorských děl, tedy fotografií, ale také je při fotografování limitován
dalšími právními předpisy. Jedná se především o problematiku ochrany
osobnosti, vymezení veřejného prostranství a státní zájem a bezpečnostní
důvody.
2.2.1 Veřejné prostranství
V případě fotografování je potřeba si uvědomit, zda se nacházíme na takzvaném
veřejném prostranství či nikoli. Autorský zákon totiž v § 33 stanoví, že: „Do práva
autorského nezasahuje ten, kdo kresbou, malbou nebo grafikou, fotografií nebo
filmem nebo jinak zaznamená nebo vyjádří dílo, které je trvale umístěno na
náměstí, ulici, v parku, na veřejných cestách nebo na jiném veřejném
prostranství; do autorského práva nezasahuje ani ten, kdo takto vyjádřené,
zachycené nebo zaznamenané dílo dále užije. Je-li to možné, je nutno uvést
jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem
23
se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a umístění.“16 Jedná se o princip
takzvané svobody panoramatu (více viz kapitola číslo 3).
Vymezení pojmu veřejné prostranství pak nalezneme v zákoně o obcích
konkrétně v § 34, který stanoví, že: „Veřejným prostranstvím jsou všechna
náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné
každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na
vlastnictví k tomuto prostoru.“17
Z výše uvedených definic tak vyplývá, že v případě, že se nachází fotograf
například uvnitř divadla, obchodu čí restaurace, nejedná se už o veřejné
prostranství. V takovémto případě pak platí, že je nutné mít svolení
k fotografování od provozovatele či majitele daného objektu. V případě, že toto
svolení nebude uděleno, fotograf to musí akceptovat. Stejná situace samozřejmě
nastává v případě různých uměleckých vystoupení, jakými jsou koncerty,
divadelní představení apod.
2.2.2 Ochrana osobnosti
I v případě, kdy se fotograf nachází na veřejném prostranství, kde mu zákony
k jeho činnosti poskytují značnou volnost, musí počítat s jistými možnými
omezeními. Ty vyplývají z občanského zákoníku, konkrétně z jeho části
upravující ochranu osobnosti. V § 84 je uvedeno že: „Zachytit jakýmkoli
způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho
totožnost, je možné jen s jeho svolením.“18
Občanský zákoník však z toho ustanovení vymezuje různé výjimky, z čehož tou
nejpodstatnější pro fotografy je § 89, který stanoví, že: „Podobizna nebo zvukový
či obrazový záznam se mohou bez svolení člověka také pořídit nebo použít
přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové,
16
§ 33, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským
a o změně některých zákonů (autorský zákon)
17
§ 34, zákon č. 128/2000 Sb., o obcích
18
§ 84, zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
24
rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.“19 Obě tyto výjimky jsou však
podmíněny svou přiměřeností.
Přiměřenost by se dala v takovémto případě nejlépe vytyčit asi následovně.
V případě fotografování na ulici, pokud se v záběru objeví například dvojice osob
sedících na lavičce, která však není na výsledném snímku hlavním motivem, ale
spíše náhodným okrajovým prvkem a navíc se v okamžiku pořízení fotografie
nenacházejí v nějaké nestandardní či dokonce nedůstojné situaci, jistě by
v takovém případě podmínka přiměřenosti byla naplněna a ustanovení paragrafu
89 by bylo možné aplikovat. „Jiná situace nastane v případě, když budete
teleobjektivem detailně fotit líbající se milence, kteří budou z fotografie jasně
identifikovatelní. V této situaci je již ona přiměřenost porušena, jedná se
o přílišný zásah do soukromí fotografovaných osob, zveřejněná fotografie pak
může mít dopad na jejich osobní, případně i profesní život atd.“20
Další ustanovení, které je z hlediska fotografa zajímavé, obsahuje občanský
zákoník v § 85, ve kterém je stanoveno že: „Rozšiřovat podobu člověka je
možné jen s jeho svolením. Svolí-li někdo k zobrazení své podoby za okolností,
z nichž je zřejmé, že bude šířeno, platí, že svoluje i k jeho rozmnožování
a rozšiřování obvyklým způsobem, jak je mohl vzhledem k okolnostem rozumně
předpokládat.“21
V případě, kdy nejde o náhodné zachycení osob na snímek při fotografování na
ulici, ale fotograf se zabývá cíleně právě fotografováním modelů, uzavírá se mezi
ním a fotografovaným takzvaný model release. Jde v podstatě o smlouvu, ve
které fotografovaná osoba uděluje souhlas s určitým používáním snímků, na
kterých je zachycena. Lze v ní ošetřit vše, co se užití a šíření fotografie týká, jako
například možnost snímek upravovat a retušovat, zveřejňovat, výše odměny
fotografovaného apod., a je i v zájmu fotografa, aby model release co nejlépe
19
CHRUDINA, Jakub. Fotografování na veřejnosti a fotografie v paragrafech. Milujeme
fotografii [online].
20
Duben,
2014
[cit.
2015-02-24].
Dostupné
z: http://www.milujemefotografii.cz/fotografovani-na-verejnosti-fotografie-v-paragrafech
21
20
25
obsáhl veškeré způsoby užití fotografie, s jehož záměrem ji pořizuje. Model
release je možné uzavřít také pro zcela konkrétní situace s omezením jak
územním, časovým i způsobu užití snímku. Pokud je snímek osoby vkládán do
fotobanky, je zpravidla při jeho nahrání od fotografa fotobankou požadováno
předložení uzavřeného model release v předem určeném rozsahu. V případě
dětí do 18 let podepisuje tuto smlouvu rodič.
Dalším druhem dohody, kterou může fotograf s fotografovaným uzavřít, je
takzvané Time For Prints. V rámci této dohody nejsou ani jedné straně účtovány
peníze a vzniklé snímky mohou obě strany využít pro vlastní propagaci. Dohodu,
včetně toho jak a v jaké formě budou fotografie předány, bývá zvykem uzavřít
před focením a to písemně či ústně. Fotografovaný má samozřejmě právo
v dohodě omezit, jakým způsobem budou fotografie použity. Dohoda je pak
výhodná pro obě strany, protože model či modelka získá snímky, kterými se
může prezentovat při získávání dalších zakázek, a fotograf si rozšíří své
reference a portfolio. Tento typ dohody užívají jak začínající, amatérští tak
i profesionální fotografové a často slouží k vyzkoušení nějakého kreativního
záměru.
2.2.3 Státní zájem a bezpečnostní důvody
Specifický je případ, kdy se na plotě kolem nějakého objektu nachází cedule
s nápisem „Zákaz fotografování“. Takováto situace byla v českém právním řádu
jasně vymezena až do roku 1998, kdy ji řešil zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně
státního tajemství. Ten ve svém původním znění zcela zakazoval filmování
a fotografování objektů v působnosti ministerstev vnitra a obrany a to včetně
objektů Sboru národní bezpečnosti, dále filmování a fotografování v hraničním
pásmu a objektů označených právě cedulkou „Zákaz fotografování“. O jejím
umístění stejně jako o případných výjimkách ze zákazu rozhodoval správce
objektu.
V roce 1990 prošel zákon o ochraně státního tajemství novelou, která omezila
zákaz fotografování pouze na objekty označené cedulí „Zákaz fotografování“
26
a upřesnila vymezení orgánů, které mají právo o takovémto zákazu ve státním
zájmu rozhodnout.
Tato úprava byla zrušena zákonem č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných
skutečností, který rušil zákon o ochraně státního tajemství. V tomto zákoně již
nebyl obsažen výslovný zákonný podklad pro závaznost tabulek zakazujících
fotografování. Regulací fotografování se nezabývá ani zákon č. 412/2005 Sb.,
o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. I přesto by měl
fotograf v případě, že se na plotě nebo objektu tabulka zakazující fotografování
nachází, tento zákaz respektovat.
2.3 Ochrana fotografií
K různým druhům ochrany fotografií proti porušování jejich autorských práv se
uchylují spíše profesionální fotografové, které jejich snímky živí. U lidí, pro které
je fotografování spíše koníčkem, nemají především sofistikovanější způsoby
ochrany fotografií smysl z hlediska časového ani finančního.
Od chvíle, kdy je fotografie nahrána na internet, je vystavena riziku zneužití.
Stažení fotky z webu je velice jednoduchý a rychlý úkon. V případě, že jsou tyto
snímky následně zneužity například v prezentacích či malých reklamních
materiálech, nemá autor prakticky žádnou možnost takovéto využití vlastních
snímků dohledat.
Nabízí se hned několik způsobů, jak fotografie na internetu proti zneužití chránit,
případně alespoň možnému zájemci o fotografii sdělit, kdo je jejím autorem a od
koho by tedy měl žádat souhlas s jejím použitím. V případě výběru ochrany je
pak nutné volit mezi tím, jak moc bude snímek aplikováním zvolené metody
znehodnocen a jak úspěšně bude ochrana odolávat pokusům o její odstranění.
Autor snímku může volit z následujících způsobů ochrany: vyplnění údajů
v EXIFu, úprava velikosti snímku, vložení textu do fotografie, vodoznak a skrytý
vodoznak.
27
2.3.1 EXIF
EXIF je zkratka pocházející z anglického Exchangeable image file format. Jedná
se o soubor metadat22 připojitelný do obrazového souboru. Do souborů je často
vkládán přímo digitálním fotoaparátem a může obsahovat různé informace
o značce a modelu fotoaparátu, datu a času pořízení snímku, nastavené
expozici apod.
Údaje zapsané v EXIFu lze upravovat s pomocí různých programů a mnoho
z nich nabízí i možnost editace většího počtu souborů najednou. Díky tomu
nejde ani u velkého počtu fotografií o časově náročnou operaci. K vyplnění se
nabízejí mimo jiné položky „Autor“ a „Copyright“.
Výhodou je, že přidání informací do EXIFu nijak nezhorší kvalitu fotografie.
Vložení těchto informací však na druhou stranu fotografii příliš proti zneužití
nezabezpečí, protože stejně snadno může tyto údaje upravovat či mazat kdokoli
jiný. Mohou však také umožnit případnému zájemci o užití fotografie vyhledat
jejího autora, a proto je vhodné, aby byla fotografie takto upravena.
2.3.2 Velikost snímku
Tento způsob ochrany vychází z jednoduchého principu. Pokud dojde ke
zmenšení fotografie před jejím nahráním na internet, sníží se zároveň její
použitelnost. „Fotografie ve „webovém rozlišení“ do 1000pix delší strany
rozhodně nejsou použitelné pro kvalitní tisk a většinou ani pro grafiku. Čím
menší fotografie, tím menší pravděpodobnost krádeže.“23 Samozřejmě se tak ale
také zmenší kvalita pro každého návštěvníka webové stránky, který si fotografie
bude prohlížet.
22
Metadata jsou strukturovaná data o datech.
23
DOBROVODSKÝ, Jan. Jak ochránit fotografie na internetu. FotoAparát.cz [online]. 18. 7. 2013
[cit. 2015-02-18]. Dostupné z: http://www.fotoaparat.cz/article/11275/1
28
2.3.3 Vložení textu
Vložení textu přímo do fotografie je poměrně častý způsob její ochrany
v prostředí internetu. Jednou z typických podob je jméno autora vložené do rohu
snímku, často ještě doplněno o písmeno C v kroužku, tedy o tradiční symbol
copyrightu. Výhodou této formy je minimální narušení snímku, lze však snadno
odstranit jednoduchým oříznutím.
Je také možné vložit velký nápis přes celou plochu fotografie, případně více
menších nápisů. V takovémto případě sice dojde k efektivnímu znemožnění
zneužití fotografie, snímek je však také znehodnocen pro všechny prohlížející.
Proto je vhodné nastavit větší průhlednost vloženého textu, aby se minimalizoval
jeho rušivý efekt.
Také se doporučuje použít pokud možno nějaký neobvyklý font a to z toho
důvodu, že „… případný zatvrzelý zloděj může běžný font retušovat například ve
Photoshopu tak, že udělá vrstvu úprav křivky s maskou vašeho bezpečnostního
textu, který prostě napíše na stejné místo stejným fontem, a pak jen pomocí
křivek text zaretušuje“24.
2.3.4 Vodoznak
Jako viditelný vodoznak se označuje obrázek vložený přes fotografii tak, aby
bylo obtížné jej odstranit. Stejně jako u vloženého textu se nabízí různé
možnosti, kam vodoznak na snímek umístit. Pokud si autor zvolí malý vodoznak
v rohu snímku, opět nastává ten samý problém, že takovouto ochranu lze
následně velmi snadno odstranit oříznutím obrázku.
Druhou variantou je vodoznak překrývající celou fotografii. V takovém případě
sice dochází k většímu znehodnocení fotografie pro diváka, ale na druhou stranu
jde o velice efektivní způsob ochrany. „Jak se dá u digitálního vodoznaku
očekávat, pokud jej jednou v díle máte, zbavit se jej bez hodin práce bude velmi
24
DOBROVODSKÝ, Jan. Jak ochránit fotografie na internetu. FotoAparát.cz [online]. 18. 7. 2013
[cit. 2015-02-18]. Dostupné z: http://www.fotoaparat.cz/article/11275/1
29
velmi těžké, a to i v případě, že půjde o dobře viditelnou variantu s pravidelnými
okraji.“25 Samotnou rušivost vodoznaku lze pak redukovat za pomoci nastavení
jeho průhlednosti.
Je dobré si také uvědomit, že jak viditelný vodoznak tak vložený text plní i další
funkci a to funkci identifikační. V některých případech mohou fungovat i jako
reklama pro autora, například pokud si někdo takto upravený snímek stáhne,
vodoznak či vložený text v něm ponechá a nahraje ho třeba na svůj profil na
některé ze sociálních sítí.
2.3.5 Skrytý vodoznak
Jako skrytý vodoznak se označuje metoda ochrany fotografií, kdy jsou do
obrazové části snímku, s pomocí k tomu určeného softwaru, vložena skrytá data.
Ta se zakódují prakticky neviditelně přímo do obrázku. „Pokud budete zkoumat
podepsaný a nepodepsaný obrázek při velkém zvětšení vedle sebe, můžete na
kvalitním monitoru rozdíly vidět.“26 Díky tomu také nedochází při aplikaci této
metody k žádnému znehodnocení snímku pro diváka.
Protože nejsou vložená data vidět, neodradí přímo od případné krádeže snímku.
Ovšem v případě sporu o autorství by ale znalost, že data ve snímku obsažena
jsou spolu s jejich obsahem, posloužila jako důkaz ve prospěch skutečného
autora.
Tento způsob ochrany fotografie však není absolutně spolehlivý. Podpis dokáže
odolat jisté míře úprav prováděným na podepsaném snímku, ovšem v případě
rozsáhlejší editace se může stát nečitelným. Do snímku je možné vložit i několik
takovýchto neviditelných podpisů s pomocí různých programů. Existuje pak větší
šance, že některý podpis přežije případné úpravy snímku, protože podpisy
25
HÁJEK, Petr. Trendy v technologii digitálních vodoznaků. Root.cz [online]. 3. 8. 2010 [cit.
2015-02-18]. Dostupné z: http://www.root.cz/clanky/trendy-v-technologii-digitalnich-vodoznaku/
26
VRABEC, Tomáš. SignMyImage: Podepište si své fotografie. Neviditelně. DIGIarena.cz
[online]. 4. 3. 2011 [cit. 2015-02-18]. Dostupné z: http://digiarena.e15.cz/signmyimage-podepistesi-sve-fotografie-neviditelne
30
různých programů lépe odolávají různým druhům editací. Ovšem s takovým
postupem jdou ruku v ruce mimo jiné i vyšší náklady spojené s nákupem licenci
potřebného softwaru.
2.4 Licence
Že je fotografie autorským dílem, které je chráněno od svého vzniku, a to tak, že
mimo zákonných výjimek ji smí užít pouze její autor, již bylo vyjasněno
v předchozí části práce. Když chce autor umožnit užití snímku i někomu jinému,
musí sáhnout po některé z forem licenční smlouvy. Licenční smlouva se uzavírá
podle občanského zákoníku a její náležitosti jsou stanoveny konkrétně v § 2358
až 2389. Licence lze rozdělit do dvou základních skupin: na výhradní
a nevýhradní.
„V případě výhradní licence smí dílo způsoby, k jakým je smlouva sjednána, užít
pouze nabyvatel licence. Autor sám nesmí dílo takovým způsobem užít a ani
nesmí třetí osobě udělit oprávnění k takovému způsobu užití.“27 Dá se tedy
vcelku logicky očekávat, že finanční odměna za poskytnutí výhradní licence
bude obvykle vyšší než v případě licence nevýhradní. „Nevýhradní licence
neomezuje právo autora k užití daného díla ani jeho právo poskytnout licenci
k takovému užití třetí osobě. Nevýhradní licence sjednaná před licencí výhradní
zůstává zachována, není-li sjednáno jinak.“28
V licenční smlouvě je možné užití díla nějakým způsobem konkretizovat či
omezit. Jedná se především o následující omezení:
•
Časové – není-li ujednáno jinak, je časový rozsah licence omezen na
dobu obvyklou u daného druhu díla a způsobu užití, nikoli však na dobu
delší než jeden rok od poskytnutí licence
•
Územní – není-li ujednáno jinak, je územní rozsah licence omezen na
území České republiky
27
SLÁMA, David. Jak licencovat své fotografie. DIGIarena.cz [online]. 13. 8. 2012 [cit. 2015-0220]. Dostupné z: http://digiarena.e15.cz/jak-licencovat-sve-fotografie
28
31
•
Množstevní – není-li ujednáno jinak, je množstevní rozsah licence
omezen na množství, které je obvyklé u daného druhu díla a způsobu
užití
Občanský zákoník stanoví možnosti autora při uzavírání licenční smlouvy
následovně: „Smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva
autorské dílo užít v původní nebo zpracované či jinak změněné podobě, a to
určitým způsobem nebo všemi způsoby užití, v rozsahu omezeném nebo
neomezeném.“29 Z toho vyplývá, že si autor s nabyvatelem licence může
dohodnout jednotlivé konkrétní způsoby užití svých fotografií a vyhnout se tak
situacím, kdy by jeho fotografie byly užity pro něj nepřípustným způsobem.
Podstatnou součástí licenční smlouvy je také odměna. Občanský zákoník
upřednostňuje
licenční
smlouvu
úplatnou
s
dohodnutou
výší
odměny.
Ponechává však také možnost uzavřít smlouvu, která poskytuje nabyvateli
licenci bezúplatně.
2.4.1 Rights Managed
Jde o typ licence, která přesně stanovuje jak, kde a kdy může být zakoupený
snímek použit. Může se jednat jak o licenci výhradní tak nevýhradní. Díky tomu,
že
je
použití
snímku
v licenci
přesně
specifikováno,
je
také
dobře
zdokumentováno, kdo a jakým způsobem snímky používá, což umožňuje zaručit
případnému zájemci exkluzivitu. Jedná se o opak toho, co nabízí takzvaná
Royalty Free licence. Oproti licenci Royalty Free umožňuje také větší počet
výtisků.
2.4.2 Royalty Free
Jedná se o nevýhradní typ licence určený pro prodej snímků ve fotobankách. Na
rozdíl od Rights Managed licence není omezena na konkrétní typ použití snímku,
29
32
ale umožňuje jeho použití opakovaně různým způsobem. Pravidla pro použití
jsou stanovena poměrně volně a zakázáno bývá zpravidla jen užití v rozporu se
zákonem, dobrými mravy či v rámci pornografie. Stejně tak neexistuje časový
limit pro použití snímku. Z toho však vyplývá, že při koupi fotografie pod licencí
Royalty Free se nezaručuje její exkluzivita.
Fotobanky nabízejí různé varianty licence Royalty Free. Dva nejobvyklejší typy
jsou základní a rozšířená. Ty se liší v nastavení různých omezení. Navíc existuje
mnoho dalších úprav této licence, které jsou však už více specifické a u různých
fotobank se liší.
Prvním omezením v rámci této licence je počet výtisků. Ten se u různých
fotobank liší a jedná se vždy o součet všech použití fotografie, bez ohledu na
formu nebo případné úpravy. Dalším omezením je zákaz dalšího prodeje díla,
jehož by byla takto licencovaná fotografie podstatnou součástí. Což lze popsat
jako stav, kdy „… jde o tak výrazné použití, že bez něj by produkt vypadal zcela
jinak či by vůbec nemohl vzniknout. Nejde tedy o doprovodnou grafiku
v časopisech či na webu, ilustrační snímky, obálky nebo prospekty. Naopak
pohlednice, plakáty, textil, potisk reklamních předmětů, kalendáře i šablony
webových stránek vyžadují rozšířenou licenci, pokud nejsou určeny pro vaši
osobní potřebu.“30 Některé fotobanky pak omezují v licenčních podmínkách
nejen prodej, ale také případnou bezplatnou redistribuci.
2.4.3 Creative Commons
Creative Commons si v posledních letech získaly značnou oblibu jakožto licence,
které nabízejí snadný rámec pro licencování děl blíže nespecifikovanému počtu
nabyvatelů. „Jde v podstatě o klasické licence podle autorského zákona, jež
30
Vyznáte se v Royalty free licencích?. Font [online]. 8. 4. 2010 [cit. 2015-02-21]. Dostupné z:
http://www.font.cz/fotografie/vyznate-se-v-royalty-free-licencich.html
33
využívají možnosti adresovat návrh k uzavření licence neurčitému okruhu osob –
31
tyto osoby pak nabídku přijmou prostým zachováním se podle licence.“
V roce 2014 dosahoval počet děl licencovaných pod některou z Creative
Commons licencí přes 880 milionů kusů, což znamená více jak dvojnásobný
nárůst oproti roku 2010. Ještě více pak vynikne růst popularity těchto licencí
v porovnání s rokem 2006, kdy některou z jejich typů bylo licencováno asi
50 milionů děl. 58 % z těchto licencí umožňovalo i komerční užití díla a 76 %
dovolovalo jeho další zpracování. Nejvíce z těchto děl pocházelo ze Severní
Ameriky (37 %) a z Evropy (34 %).
V současnosti vyšla již čtvrtá verze licence Creative Commons, která se od
předchozích liší především tím, že není takzvaně portována. Jako portování se
v tomto případě označuje přizpůsobení licence národnímu právnímu řádu.
Podmínky Creative Commons verze 4.0 jsou nastaveny tak, aby obsáhly co
nejvíce odlišností různých právních řádů užívaných po celém světě a díky tomu
byly použitelné v co možná největší šíři. „I v případě, že by některé ustanovení
nebylo v daném právním řádě (tj. u nás v českém) dovolené, licenční podmínky
obsahují klauzuli Public Licence Fallback, která ustanovuje, že licence se použije
v co nejvyšší možné míře.“32
Licencí Creative Commons existuje několik druhů, všechny mají však společné
následující charakteristiky:
• Dovolují dílo šířit, i když za odlišných podmínek.
• Vyžadují, aby při šíření či zpracování díla byly uvedeny údaje zahrnující
autora a název díla, odkaz na dílo a podmínky licence apod.
• Při šíření díla je nutné vždy připojit odkaz na Creative Commons licenci.
• Jsou neodvolatelné.
31
32
Jak používat CC. Creative Commons Česká republika [online]. © 2015 [cit. 2015-02-26].
Dostupné z: http://www.creativecommons.cz/pro-autory/publikace-del/
34
• Zanikají případným porušením licenčních podmínek ze strany nabyvatele.
Pokud dojde k nápravě tohoto porušení v třicetidenní lhůtě, licence se
automaticky obnovuje.
Creative Commons nabízí celkem šest druhů licencí lišících se různými
licenčními prvky. Jednotlivé licenční prvky jsou označeny zkratkami a název
licence se pak skládá z těchto zkratek, což případnému zájemci o dílo usnadňuje
orientaci.
Čtyři prvky určující rozsah pravomocí k nakládání s dílem jsou:
• Uveďte autora (BY) – Tento prvek je společný pro všechny licence.
V případě šíření licencovaného díla nebo jeho upravené verze je vždy
nutné uvádět údaje o autorovi a to takovým způsobem, který autor
stanovil. Pokud způsob stanoven nebyl, musí být uvedeno minimálně
jméno autora či jeho pseudonym, název díla a odkaz na původní licenci
Creative Commons. V případě upraveného díla je také nutné uvést, jakým
způsobem bylo upraveno.
• Zachovejte licenci (SA) – Zakládá povinnost šířit dílo dále pouze pod
stejnou licencí, pod kterou bylo vystaveno. I v případě, že došlo k nějakým
úpravám původního díla, zůstává povinnost šířit dílo vzniklé těmito
úpravami pod stejnou licencí.
• Neužívejte dílo komerčně (NC) – „Tento prvek umožňuje nakládat s dílem
pouze pro nekomerční účely. Tím se rozumí, že při šíření díla vám nesmí
plynout žádný finanční zisk. Za nekomerční využití se považuje i výměna
díla za jiné.“33
• Nezpracovávejte (ND) – Tento prvek zakazuje dílo jakkoli upravovat, což
znamená dílo doplňovat nebo pozměňovat, případně ho jako celek nebo
jeho část zpracovat s dílem jiným.
33
Licenční prvky. Creative Commons Česká republika [online]. © 2015 [cit. 2015-02-26].
Dostupné z: http://www.creativecommons.cz/licence-cc/licencni-prvky/
35
Kombinací výše uvedených licenčních prvků vzniká šest různých typů licencí
Creative Commons, které se vzájemně liší podle různě odstupňovaných
poskytovaných a vyhrazených práv autora k jeho dílu. Přehled variant licence viz
příloha č. 1.
2.4.4 Licence na sociálních sítích
Zajímavou oblastí je bezesporu licencování fotografií na různých sociálních
sítích. Jejich nejznámějším, a co do počtu uživatelů největším, zástupcem je
Facebook. Uživatelé jsou pak často zvyklí u podobných služeb vůbec nečíst
jejich podmínky použití a v důsledku tak ani netuší, s čím vším pří registraci dali
souhlas.
Konkrétně Facebook pro fotografie a další multimediální obsah stanoví ve svých
podmínkách použití tato pravidla: „Pro obsah chráněný právy k duševnímu
vlastnictví, jako jsou fotografie a videa (obsah podléhající duševnímu vlastnictví,
DV), nám výslovně udělujete následující oprávnění, v souladu s vaším
nastavením soukromí a nastavením aplikací: udělujete nám nevýhradní,
přenosnou, převoditelnou, celosvětovou bezúplatnou (royalty-free) licenci na
použití veškerého obsahu podléhajícího DV, který zveřejníte na Facebooku nebo
v návaznosti na něj (Licence k DV). Tato licence k DV končí, jakmile svůj obsah
podléhající DV odstraníte ze svého účtu, s výjimkou případů, kdy jste tento
obsah sdíleli s ostatními (pokud jej také oni neodstranili).“34
Pro porovnání například Google u svých služeb pro nahraný obsah vymezuje
následující podmínky: „Některé z našich služeb umožňují nahrávání, odesílání,
ukládání a přijímání obsahu. Práva k duševnímu vlastnictví daného obsahu
zůstávají ve vašem vlastnictví. Jinak řečeno, váš obsah je stále váš. Pokud
nahrajete, odešlete, uložíte nebo přijmete obsah do nebo prostřednictvím našich
služeb, poskytujete společnosti Google (a subjektům, se kterými společnost
Google spolupracuje) celosvětově platnou licenci k užití, hostování, uchovávání,
34
Podmínky použití. Facebook [online]. 30. ledna 2015 [cit. 2015-02-24]. Dostupné z:
https://www.facebook.com/legal/terms
36
reprodukování, upravení, vytvoření odvozených děl (například děl, jež jsou
výsledkem překladu, přizpůsobení/adaptací či úprav provedených za účelem
jeho lepšího fungování v rámci našich služeb), komunikaci, publikování,
provozování a zobrazování na veřejnosti a distribuci takového obsahu. Práva,
která touto licencí udělujete, jsou užita za účelem provozování, propagace
a vylepšování stávajících služeb a vývoj nových služeb. Licence přetrvává i poté,
co přestanete naše služby používat (např. firemní zápis přidaný do služby Mapy
Google). Některé služby umožňují k obsahu, který jste do služby odeslali, získat
přístup nebo jej odebrat. Některé služby zahrnují také podmínky a nastavení,
která naše možnosti používání odeslaného obsahu vymezují. Ujistěte se, že při
odesílání obsahu do služeb disponujete příslušnými právy k udělení výše
uvedené licence.„35
V souvislosti s licenčními podmínkami na sociálních sítích koluje mezi jejich
uživateli fáma, která se většinou projeví s vyšší intenzitou ve chvíli, kdy dojde
k aktualizaci podmínek použití vybrané služby. Mnoho uživatelů se snaží
ochránit svá data vložením různých textů, které kolují po internetu, na svůj profil
a mají za to, že díky tomu se na ně nebudou vztahovat pravidla, se kterými
v rámci užívání služby souhlasili. Bohužel to z jejich strany značí pouze absolutní
nepochopení dané problematiky.
Takto nastavenými podmínkami použití služby a získáním licencí k nahrávanému
obsahu si provozovatele sociálních sítí pouze zajišťují možnost užívat některé
údaje pří propagaci značek svých inzerentů. Například v případě Facebooku se
v rámci placené reklamy jedná o zobrazení toho, že uživatel označil nějakou ze
stránek jako „To se mi líbí“.
Je třeba si také uvědomit, že v rámci sociálních sítí mají uživatelé možnost
nastavit, s kým vším nahraný obsah sdílí a komu tedy bude přístupný. Každý
uživatel si tak může nastavit soukromí takovým způsobem, aby to co nejlépe
vyhovovalo způsobu, kterým chce danou službu užívat. Další možností pak
35
Smluvní podmínky společnosti Google. Google [online]. 30. dubna 2014 [cit. 2015-02-24].
Dostupné z: https://www.google.cz/intl/cs/policies/terms/regional.html
37
může být nahrát fotografie do jiné galerie, které nepatří pod danou sociální síť,
a na ni pak pouze odkázat.
2.5 Fotobanky
Jako fotobanka se označuje internetové úložiště fotografií, které může pro
případného zájemce o získání snímků sloužit jako jejich legální zdroj. V praxi se
setkáváme s fotobankami, které nabízejí fotografie pod vybranými licencemi za
úplatu, ale také s fotobankami, kde můžete snímky získat zdarma. Snímky jsou
pak většinou nabízeny s různými licencemi a omezeními, jejichž konkrétní forma
se u jednotlivých fotobank může lišit, a také v různé kvalitě a rozlišení. Od výše
uvedeného se samozřejmě také odvíjí cena, za kterou je možné jednotlivé
vybrané fotografie pořídit.
V případě fotobank nabízejících licenci za úplatu se můžeme v podstatě setkat
s dvěma obchodními modely. „První z nich je ten případ, kdy fotobanka nakupuje
kvalitní snímky a ty posléze prodává. Druhý případ (pro běžného fotografa
častější a reálnější) je to, že fotograf umístí do galerie internetové fotobanky své
snímky a když je někdo koupí, obdrží jejich autor příslušnou odměnu.
Samozřejmě že část peněz jde fotobance.“36
Nevýhodou
fotobank
nabízejících
fotografie
zdarma
pod
některou
ze
svobodných licencí mohou být výrazné rozdíly v kvalitě snímků. Případný
zájemce tak sice má možnost ušetřit nějaké peníze, ale hledáním požadované
fotografie ve vhodné kvalitě často ztratí tolik času, že se mu tato alternativa příliš
nevyplatí. Navíc je třeba pamatovat na to, že v těchto fotobankách jsou snímky
často nabízeny pod některou z verzí licence Creative Commons, která je sice
svobodná, ale je nutné u ní dodržet některé podmínky, případě respektovat
možná omezení.
36
DOLEJŠÍ, Tomáš. Fotografie a autorský zákon (2. díl). Fotorádce.cz [online]. 30.10.2007 [cit.
2015-02-19]. Dostupné z: http://www.fotoradce.cz/fotografie-a-autorsky-zakon-2-dil-clanekid47
38
Další výhoda velkých placených fotobank spočívá ve faktu, že při zakoupení
snímku získává uživatel licenci, fakturu a má jistotu, že vše je legální. Malé
fotobanky, které nabízejí obrázky zdarma, mohou obsahovat i snímky ukradené
odjinud.
Z výše popsaného vyplývá, že pro potřeby tvorby komerční grafiky je vždy lepší
využít některou z velkých placených fotobank. Malé fotobanky nabízející snímky
pod volnými licencemi naopak najdou uplatnění například u tvůrců různých blogů
apod.
2.6 Wikimedia Commons
Wikimedia Commons je projektem Nadace Wikimedia37, který funguje jako
úložiště fotografií, videa, zvuků a dalšího multimediálního obsahu pod volnými
licencemi. Jeho primárním účelem je fungovat jako centrální úložiště
multimediálních souborů pro všechny jazykové mutace Wikipedie a dalších
projektů Nadace Wikimedia. Slouží však také jako zdroj fotografií, videí a dalšího
obsahu sdílených pod některou ze svobodných licencí. Právě poskytnutí obsahu
pod svobodnou licencí je jednou z podmínek, jež je nutné naplnit, aby mohl být
na Wikimedia Commons nahrán. Proto si některé jazykové mutace Wikipedie
nechávají část obrázků uloženou lokálně, jako kupříkladu anglická Wikipedie,
a to z toho důvodu, že povolují i mírnější licenční politiku, například akceptují
i soubory pod fair use, jež na Wikimedia Commons tolerovány nejsou.
V únoru roku 2015 obsahovalo úložiště více než 24,8 milionů souborů
a v současnosti je považováno za vůbec největší sbírku volně použitelných
obrázků na internetu. Kvalita nahraný fotografií sice poměrně výrazně kolísá, ale
v rámci projektu funguje několik systémů výběru a oceňování nejlepších nebo
velmi kvalitních fotografií. Tento výběr probíhá nejčastěji formou ankety nebo na
principu recenzování fotografií v rámci uživatelské komunity. Sami uživatelé také
37
Nadace, která spravuje projekty Wikipedie, Wikislovník, Wikicitáty, Wikiknihy, Wikizdroje,
Wikidata, Wikimedia Commons, Wikizprávy a Wikiverzita.
39
provádějí kontrolu nově nahraných souborů, zda nedochází k porušení autorský
práv nebo neodporují pravidlům projektu.
2.7 Fair use
Při vyhledávání fotografií či jiných autorských děl na cizojazyčných webových
stránkách se můžeme setkat s označením fair use. Jedná se o princip
autorského práva dovolující využití chráněného díla i bez souhlasu držitele
autorských práv, ale pouze při naplnění specifických podmínek. Fair use je
ustanovení legislativy Spojených států amerických. Obdobné ustanovení existuje
například ve Velké Británii, kde je označováno termínem fair dealing.
V rámci tohoto principu je stanoveno, které konkrétní způsoby užití materiálu
chráněného autorským právem jsou považovány za povolené. „Jsou to mimo jiné
kritiky, komentáře, zprávy, výuka, vědecké práce nebo výzkum.“38
Aby mohl být materiál použit tímto způsobem, je nutné zvážit čtyři faktory
principu fair use:
•
Účel a povaha použití
•
Povaha díla chráněného autorskými právy
•
Množství užitých částí a jejich podstatnost ve vztahu k dílu jako celku
•
Vliv užití na potencionální trh nebo hodnotu autorského díla
Důležitou skutečností je, zda je použití „transformativní“, teda jestli byl
k původnímu materiálu přidán nový výraz či význam, nebo zda došlo pouze
k jeho prostému okopírování. Principu fair use také s větší pravděpodobností
vyhoví užití materiálu z děl faktografické povahy než v případě díla, jehož
povaha je čistě beletristická. V případě principu množství užitých částí bude
pravděpodobně přijatelnější vypůjčení krátkých úryvků materiálu než vypůjčení
větší části. Problém však může nastat i v případě krátkého úryvku, pokud
představuje podstatu díla. A v neposlední řadě použití, které poškozuje možnosti
38
Co je princip „fair use“?. Google [online]. © 2015 [cit. 2015-03-02]. Dostupné z:
https://support.google.com/legal/answer/4558992?hl=cs
40
vlastníka autorský práv profitovat z jeho díla, pravděpodobně jako fair use
uznáno nebude. V rámci tohoto faktoru se však mohou objevit výjimky
v případech, kdy jde o parodie.
Takovéto omezení výhradních práv autora legislativou jednotlivých států
umožňuje v mezinárodním pojetí autorského práva Bernská úmluva, a to za
předpokladu že je takto autor omezen jen ve zvláštních případech, tato omezení
nenarušují normální využívání díla a nezpůsobují autorovým oprávněným
zájmům neospravedlnitelnou újmu. Český autorský zákon tato pravidla
implementuje ve čtvrtém díle první hlavy zákona.
2.8 Konkrétní příklady
V následující kapitole bude popsáno několik zajímavých právních sporů
týkajících se fotografií a fotografování, na jejichž případu lze demonstrovat, do
jak složitých situací se fotograf někdy může dostat.
2.8.1 Flash mob v obchodním centru Nový Smíchov
V roce 2003 skupina amatérských fotografů uspořádala recesistickou akci
s názvem „Flash mob“ proti zákazu fotografování v obchodním centru Nový
Smíchov, v té době patřící francouzské společnosti Carrefour. V rámci akce
účastníci demonstrativně nerespektovali platící zákaz fotografování v objektu.
Situace se však ze strany ochranky nákupního centra nečekaně vyhrotila a došlo
k několika fyzickým napadením účastníků akce. „Ochranka přestala na oba
mladíky útočit, až když přišli policisté, které zavolal jeden z organizátorů akce.“39
Následně museli policisté řešit ještě jeden konflikt mezi účastníkem akce
a ochrankou obchodního centra, po kterém musel napadený účastník vyhledat
lékařské ošetření.
39
TOLAR, Ondřej. Policie řeší bitku s ochrankou obchodu. IDNES.cz [online]. 8. září 2003
[cit. 2015-03-02]. Dostupné z:
http://praha.idnes.cz/Clanek.aspx?r=praha&c=A030908_134608_praha_ton&l=1
41
2.8.2 Eiffelova věž
Ochrana majetkových autorských práv Eiffelovy věže již vypršela a jedná se
proto o volné dílo. To znamená, že je možné také pořizovat její fotografie a dále
je volně užívat. Situace je však mnohem komplikovanější. Ve dne platí výše
zmíněné, tedy že Eiffelova věž je volné dílo. Opačná situace ale nastává v noci.
Soustava, s jejíž pomocí je věž nasvětlena, byla totiž přidána až později.
A protože je tato soustava světel považována za samostatné umělecké dílo, platí
i pro ni ochrana autorských práv. Ochrana majetkových autorských práv
k soustavě osvětlení stále trvá a ve francouzském autorském právu neexistuje
princip svobody panoramatu.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v případě fotografií Eiffelovy věže pořízených
ve dne žádný problém nenastává. Pokud jde ovšem o fotografie nasvícené věže
v noci, které by chtěl jejich autor dále užít jinak, než nekomerčně pro vlastní
potřebu, bude v takovém případě nezbytné povolení od Société d’Exploitation
de la Tour Eiffel, tedy společnosti věž spravující.40 Problematické může být
u těchto fotografií již jejich pouhé zveřejnění na některé ze sociálních sítí.
2.8.3 Selfie makak
Tento kuriózní případ se odehrál v roce 2011. Britský fotograf David Slater se
tehdy vydal na indonéský ostrov Sulawesi fotografovat vzácné ohrožené černé
makaky. Když ponechal v národním parku nějaký čas bez dozoru svoji výbavu
včetně fotoaparátu, všimla si jich skupina zvědavých opic. Jednu samici zaujal
odložený fotoaparát, a když si s ním hrála, udělala stovky snímků. Většinou se
jednalo o rozmazané fotografie džungle, ale podařilo se jí také pořídit několik
ostrých fotek (viz příloha č. 2).
Fotografie si získaly rychle popularitu a brzy se jednalo o nejoblíbenější snímky
ze Slaterova portfolia. Byly otištěny i v různých časopisech. Pak byly ovšem
zveřejněny v databázi Wikimedia Commons jako volné dílo. Tím pádem je každý
40
Viz
http://www.toureiffel.paris/en/the-eiffel-tower-image-and-brand/image-rights-the-eiffeltower-brand.html
42
mohl stáhnout a dál volně užít. Slater se na Wikimedia Commons několikrát
obrátil s požadavkem na odstranění zmíněných snímků, ale všechny žádosti byly
zamítnuty.
Slater si postěžoval, že celá cesta včetně pojištění a vybavení ho přišla na tisíce
dolarů a takto přichází o právo na zaslouženou odměnu. Zástupce Wikimedia
Commons však argumentuje tím, že fotku pořídila opice a ta je tedy jejím
autorem. Protože však zvíře nemůže nabývat autorská práva, neměla by
v takovém případě fotografie patřit nikomu. Slater se proto rozhodl, že celý spor
bude řešit soudní cestou.
V roce 2014 nakonec ve sporu rozhodl americky Copyright Office, který potvrdil,
že opice ani žádné jiné zvíře nemůže být nabyvatelem autorských práv. Zároveň
také prohlásil, že předmětem autorskoprávní ochrany nemůže být dílo, jehož
autorem není člověk. Dal tak zapravdu Wikimedia Commons s tím, že v případě
zmiňovaných snímků se jedná o volná díla, protože se vlastně jedná o výtvor
přírody. Jako další příklad díla, které nemůže být z obdobných důvodů chráněno
autorským právem, pak byly uvedeny obrazy namalované slony.
43
3 SVOBODA PANORAMATU
Svoboda panoramatu (původně v němčině Panoramafreiheit) je konstrukce
v autorském právu právních systémů některých států, která povoluje pořizovat
fotografie, videozáznam či vytvářet další odvozená díla budov a někdy také
sochařských a dalších uměleckých děl, jež jsou umístěny na veřejném
prostranství. Dále také umožňuje tato odvozená díla šířit a stanoví, že se tímto
jednáním jejich autor nedopouští porušení autorských práv, kterým by jinak
takové užití těchto děl být mohlo.
Jde vlastně o omezení práva vlastníka autorských práv bránit soudní cestou
tvorbě a šíření odvozených děl. Jedná se o zákonnou výjimku z obecného
ustanovení, které přiznává autorovi v rámci autorského práva exkluzivitu
v případech udělování práv na tvorbu a šíření děl odvozených.
Navzdory svému názvu nebývá toto právo nijak vázáno na panoramatickou
povahu zobrazení. Jeho rozsah a úprava se v jednotlivých státech mohou
výrazně lišit a může se vztahovat například pouze na určitý typ děl nebo může
být omezeno právo dílo dále upravovat. Odlišné může být také vymezení
přípustných způsobů zaznamenání díla. Podrobnější analýzou a srovnáním
právní úpravy svobody panoramatu v několika vybraných státech se bude tato
práce zabývat v následující kapitole.
V členských státech Evropské unie platí směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2001/29/ES. Ta státům umožňuje stanovit výjimky či omezení práv
v případě „užití děl jako jsou architektonická díla nebo sochy vytvořené za
účelem jejich trvalého umístění na veřejných místech“41. Tím je evropským
státům
umožněno
zahrnout
konstrukci svobody panoramatu do
svého
autorského práva, na druhou stranu existence této konstrukce vyžadována není.
41
Kapitola II, Čl. 5, odst. 2., písm h) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES
44
Jedním ze známých příkladů stavby, jejíž fotografie není možné volně
zveřejňovat či šířit právě z toho důvodu, že se nachází v zemi, kde svoboda
panoramatu neexistuje, je belgické Atomium (viz příloha č. 3). Autor jejího
návrhu, belgický inženýr André Waterkeyn, zemřel v roce 2005 a výkonem
autorských práv nad touto stavbou byl pověřen kolektivní správce SABAM. Ten
z počátku ve spojitosti s fotografiemi stavby vyžadoval a vymáhal velmi striktní
dodržování autorských práv. SABAM však postupně podmínky pro publikaci
snímků stavby zmírňuje a v současnosti umožňuje bezúplatné použití fotografií
Atomia v případech fyzických osob pro nekomerční použití na webových
stránkách a blozích.42
Český autorský zákon sice přímo termín svoboda panoramatu nepoužívá,
implementuje však tento princip v ustanovení § 33. Doslovná formulace tohoto
ustanovení však nezohledňuje, že by užití mělo souviset s jeho zobrazením
v rámci panoramatu a některá díla se tak dostávají do poněkud nejasného
postavení.
Svoboda panoramatu se nejčastěji dotýká děl architektonických. Může se však
také týkat dalších autorských děl a to jak dvojrozměrných tak trojrozměrných.
Vždy záleží na konkrétní právní úpravě daného státu.
3.1 Dílo architektonické včetně díla urbanistického
„Náleží mezi díla výtvarná. Dílem architektonickým je individuální estetické
ztvárnění prostoru, který tvoří součást životního prostředí, a to v oblasti
architektury stavební, interiérové, jevištní (scénografie) či zahradní. Dílem
architektonickým je pouze výsledek tvůrčí fantazie autora objektivně vyjádřený
specifickými architektonickými prostředky tvůrčí formy výtvarněumělecké.
Architektonickým dílem nejsou činnosti, které výraz výtvarněuměleckého projevu
postrádají (např. ryze technické výkresy, statistické a jiné výpočty, ryze technická
řešení, ryze rutinní stavební návrhy). Pro díla architektonická je podobně jako
42
Viz http://atomium.be/AuthorsRights.aspx?lang=en
45
pro díla užitého umění charakteristická bezprostřední spjatost výrazové formy
díla s konkrétním praktickým užitným účelem. Důsledkem tohoto účelového
zaměření je nezbytná determinace – ať již objektivní, či subjektivní, která
omezuje či vylučuje prostor pro individuální uměleckou tvorbu těchto děl. Pokud
prostor pro individuální tvůrčí činnost nezbývá, nemůže architektonické dílo
vůbec vzniknout.“43
43
46
4 KOMPARATIVNÍ ANALÝZA ÚPRAVY SVOBODY
PANORAMATU V RŮZNÝCH STÁTECH
Cílem následující komparativní analýzy je zmapovat právní úpravu svobody
panoramatu ve zvolených státech a následně ji porovnat s právní úpravou
platnou v České republice. Těmito státy jsou:
•
Spolková republika Německo
•
Finská republika
•
Rumunsko
•
Spojené království Velké Británie a Severního Irska
Výše uvedené státy jsem zvolil z několika důvodů. Ve všech případech se jedná
o členské státy Evropské unie. Zároveň se každý z nich nachází v jiné části
Evropy. Německo jsem vybral jako jednoho z našich sousedů a stát náležící do
střední Evropy. Finsko je jedním z takzvaných severských států, které v Evropě
tvoří z hlediska historického i kulturního specifickou oblast. Rumunsko spadá do
oblasti jihovýchodní Evropy a ze zvolených států přistoupilo k Evropské unii
nejpozději (v roce 2007). Poslední ze zvolených zemí, Spojené království, je
ostrovní stát a náleží do západní Evropy.
4.1 Metodologie analýzy
Při komparaci právní úpravy svobody panoramatu jsem využil několika hlavních
informačních zdrojů. Šlo především o zákony jednotlivých států zabývajících se
úpravou autorského práva. Jako vedlejší zdroj informací jsem využil údaje
o svobodě panoramatu v českých i cizojazyčných internetových článcích a také
oficiální webové stránky Světové organizace duševního vlastnictví, které mi
sloužily především jako zdroj autorských zákonů některých států v anglickém
jazyce.
47
Celá metodologie tedy vychází ze sekundární analýzy dat a analýzy dokumentů.
Nejprve jsem si určil oblast zájmu, kterou jsou autorská práva a svoboda
panoramatu, a poté vyhledával potřebná data.
Analýza v první řadě zkoumá, zda v legislativní úpravě autorského práva daného
státu existuje svoboda panoramatu. Pokud ano, klade analýza důraz na
komplexní deskripci této úpravy a její následnou komparaci.
4.2 Porovnávané problémy
Primárním cílem této analýzy bude zjistit, zda je v legislativní úpravě autorského
práva daného státu obsažena konstrukce svobody panoramatu. Pokud ano,
bude se analýza dále zabývat jejím rozsahem, v jehož rámci bude následně
zkoumat tyto problémy:
•
zde se vztahuje na budovy
•
zda se vztahuje také na trojrozměrná umělecká díla
•
zde se vztahuje také na dvojrozměrná umělecká díla
•
zda se vztahuje také na veřejně přístupné interiéry
•
zda umožňuje komerční užití
4.3 Situace v České republice
Český autorský zákon implementuje svobodu panoramatu ve svém ustanovení
§ 33, které stanoví, že:
•
„Do práva autorského nezasahuje ten, kdo kresbou, malbou nebo
grafikou, fotografií nebo filmem nebo jinak zaznamená nebo vyjádří dílo,
které je trvale umístěno na náměstí, ulici, v parku, na veřejných cestách
nebo na jiném veřejném prostranství; do autorského práva nezasahuje ani
ten, kdo takto vyjádřené, zachycené nebo zaznamenané dílo dále užije.
Je-li to možné, je nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní,
nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále
název díla a umístění.
48
•
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na pořízení rozmnoženiny či
napodobeniny díla architektonického stavbou a na rozmnožování nebo
rozšiřování díla formou trojrozměrné rozmnoženiny.“44
Jak již bylo objasněno v předcházejících částech práce, český autorský zákon
neobsahuje definici pojmu veřejné prostranství. Tu lze nalézt v zákoně o obcích,
který vymezuje veřejné prostranství jako všechna náměstí, ulice, tržiště,
chodníky, veřejnou zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez
omezení. V rámci této definice není podstatné vlastnictví takovéhoto prostoru.
Autorský zákon však na tuto definici ani neodkazuje.
V doslovné formulaci českého autorského zákona není zohledněno, že by mělo
právo volného užití nějakou souviset se zobrazením díla v rámci panoramatu.
V nejasném postavení se tak ocitají díla, která sice nejsou umístěna přímo na
veřejných prostranstvích, ale nacházejí se například v jejich sousedství anebo na
místech, která jsou z veřejných prostranství viditelná. Z práva volného užití
nejsou vyjmuta ani detailní, tedy nepanoramatická, zobrazení děl na veřejných
prostranstvích a formulace zákona rovněž nikterak neomezuje druh díla.
Podmínkou pak také je, aby byl naplněn takzvaný třístupňový test. Musí tedy jít
o zvláštní případy stanovené v autorském zákoně, takovéto užití díla nesmí být
v rozporu s běžným užitím díla a nesmějí jím být nepřiměřeně dotčeny
oprávněné zájmy autora
4.4 Situace v Německu
Hlavním právním předpisem upravujícím v Německu problematiku autorského
práva
je
Gesetz
über
Urheberrecht
und
verwandte
Schutzrechte
(Urheberrechtsgesetz – UrhG). Ustanovení § 59 tohoto zákona stanoví, že:
•
„Zulässig ist, Werke, die sich bleibend an öffentlichen Wegen, Straßen
oder Plätzen befinden, mit Mitteln der Malerei oder Graphik, durch
44
§ 33, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským
a o změně některých zákonů (autorský zákon)
49
Lichtbild oder durch Film zu vervielfältigen, zu verbreiten und öffentlich
wiederzugeben. Bei Bauwerken erstrecken sich diese Befugnisse nur auf
die äußere Ansicht.
•
Die Vervielfältigungen dürfen nicht an einem Bauwerk vorgenommen
werden.“45
Dané ustanovení lze do češtiny přeložit následovně:
•
Je dovoleno prostřednictvím malby, kresby, fotografie nebo filmu
rozmnožovat a šířit díla, která jsou trvale umístěna na veřejných cestách,
ulicích nebo na veřejném prostranství. V případě staveb se ustanovení
vztahuje pouze na jejich exteriér.
•
Rozmnoženiny nesmějí být provedeny formou stavby.
K tomuto ustanovení však německý autorský zákon obsahuje dvě omezení.
Prvním je ustanovení § 62, které stanoví, že v případech rozmnožování díla
podle některých ustanovení včetně § 59, platí zákaz dílo upravovat. Toto se
samozřejmě nevztahuje na změny, které vznikají v důsledků použité techniky pro
zachycení díla. Stejně tak se omezení nevztahuje na změnu velikosti fotografie
a podobné úpravy. Další omezení je pak obsaženo v ustanovení § 63, které
vyžaduje, aby v případech rozmnožování díla podle některých ustanovení včetně
§ 59 byl uveden autor rozmnožovaného díla.
4.5 Situace ve Finsku
Hlavním právním předpisem upravujícím ve Finsku problematiku autorského
práva
je
zákon
Tekijänoikeuslaki
404/1961.
Přímo
finské
ministerstvo
spravedlnosti také poskytuje a udržuje jeho anglický překlad. Ustanovení § 25a
odst. 3 a 4 tohoto zákona stanoví, že:
•
„A work of art may be reproduced in pictorial form in cases other than
those referred to in subsections 1 and 2 if the work is permanently placed
at, or in the immediate vicinity of, a public place. If the work of art is the
45
§ 59, Gesetz über Urheberrecht und verwandte Schutzrechte. Dostupné z:
http://www.wipo.int/wipolex/en/text.jsp?file_id=317771
50
leading motive of the picture, the picture may not be used for the purpose
of gain. A picture having a material connection to the text may, however,
be included in a newspaper or a periodical.
•
A building may be freely reproduced in pictorial form.“46
•
V případech jiných, než jsou uvedeny v odstavci 1 a 2, může být
umělecké dílo rozmnoženo v obrazové podobě, pokud je trvale umístěno
na veřejném prostranství nebo v jeho bezprostřední blízkosti. Pokud by
bylo umělecké dílo hlavním motivem tohoto obrázku, ten v takovém
případě nemůže být užit za účelem zisku. Nicméně obrázek se silným
vztahem k textu může být použit v novinách nebo časopise.
•
Budovy mohou být volně rozmnožovány v obrazové podobě.
Podobně jako v případě Německa i finský autorský zákon obsahuje určitá
omezení. Ta jsou upravena v ustanovení § 11 odst. 2, které stanoví, že:
„If a work is reproduced or made available to the public under the provisions of
this Chapter, the author's name and the source must be indicated to the extent
and in a manner required by proper usage. The work may not be altered without
the author's consent more than necessitated by the permitted use.“47
Toto ustanovení lze do češtiny přeložit následovně:
Pokud
je
dílo
rozmnožováno
nebo
zpřístupněno
veřejnosti
v souladu
s ustanoveními této části zákona, autorovo jméno a zdroj musejí být uvedeny
v takové míře a takovým způsobem, který vyžaduje řádné užívání. Dílo nesmí
být upravováno bez souhlasu autora více, než je nutné k povolenému způsobu
jeho užití.
46
§ 25a odst. 3 a 4, Copyright Act 404/1961 Unofficial translation. Dostupné z:
http://www.finlex.fi/en/laki/kaannokset/1961/en19610404.pdf
47
§ 11 odst. 2, Copyright Act 404/1961 Unofficial translation.
Dostupné
z:
51
4.6 Situace v Rumunsku
Hlavním právním předpisem upravujícím v Rumunsku problematiku autorského
práva je zákon nr. 8/1996 privind dreptul de autor si drepturile conexe. Jeho
anglickou verzi poskytuje databáze legislativních dokumentů Světové organizace
duševního vlastnictví. Ustanovení § 33 odst. 1 tohoto zákona stanoví, že:
„The following uses of a work already disclosed to the public shall be permitted
without the author’s consent and without payment of remuneration, provided that
such uses conform to proper practice, are not at variance with the normal
exploitation of the work and are not prejudicial to the author or to the owners of
the exploitation rights:“48 A dále v tomtéž ustanovení písm. f) stojí:
•
„the reproduction, to the exclusion of any means involving direct contact
with the work, distribution or communication to the public of the image of
an architectural work, work of plastic art, photographic work or work of
applied art permanently located in a public place, except where the image
of the work is the main subject of such reproduction, distribution or
communication, and if it is used for commercial purposes;“49
Následující způsoby užití již zveřejněného díla jsou povoleny bez souhlasu
autora a bez vyplacení odměny za předpokladu, že je takový způsob užití díla
v souladu s řádnou praxí, není v rozporu s běžným způsobem užití díla
a nepoškozuje autora nebo vlastníky užívacích práv:
•
f) rozmnožování, s výjimkou jakýchkoli prostředků zahrnujících přímý
kontakt s dílem, rozšiřování nebo sdělování veřejnosti obrazového
vyjádření architektonického díla, díla výtvarného umění, fotografického
díla nebo díla užitého umění trvale umístěného na veřejném prostranství,
kromě případů, kdy je zobrazení díla hlavním motivem takovéhoto
rozmnožování, rozšiřování nebo sdělování, a pokud by bylo užito ke
komerčním účelům;
48
§ 33 odst. 1, Romania: Law No. 8 of March 14, 1996 on Copyright and Neighboring Rights.
Dostupné z: http://www.wipo.int/wipolex/en/text.jsp?file_id=160655
49
§ 33 odst. 1 písm. f), Romania: Law No. 8 of March 14, 1996 on Copyright and Neighboring
Rights. Dostupné z: http://www.wipo.int/wipolex/en/text.jsp?file_id=160655
52
4.7 Situace ve Spojeném království
Hlavním právním předpisem upravujícím ve Spojeném království problematiku
autorského práva je zákon Copyright, Designs and Patents Act 1988.
Ustanovení § 62 tohoto zákona stanoví, že:
•
„(1)This section applies to—
o (a)buildings, and
o (b)sculptures,
models
for
buildings
and
works
of
artistic
craftsmanship, if permanently situated in a public place or in
premises open to the public.
•
(2)The copyright in such a work is not infringed by—
o (a)making a graphic work representing it,
o (b)making a photograph or film of it, or
o (c)making a broadcast of a visual image of it.
•
(3)Nor is the copyright infringed by the issue to the public of copies, or the
communication to the public, of anything whose making was, by virtue of
this section, not an infringement of the copyright.“50
•
(1)Tento oddíl se vztahuje na—
o (a)budovy a
o (b)sochy, modely budov a díla uměleckého řemesla, pokud jsou
trvale umístěna na veřejném prostranství nebo v prostorech
otevřených pro veřejnost.
•
(2)Porušením autorských práv u těchto děl není—
o (a)zhotovení grafického díla, které je znázorňuje,
o (b)zhotovení jejich fotografie či filmové nahrávky, nebo
o (c)vysílání jejich obrazu.
•
(3)Porušením autorských práv není ani zveřejnění kopií nebo sdělování
veřejnosti čehokoli, zhotovení čehož nebylo podle tohoto oddílu
porušením autorských práv.
50
§ 62, Copyright, Designs and Patents Act 1988. Dostupné z:
http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1988/48
53
4.8 Komparace
V této kapitole budou různé úpravy svobody panoramatu implementované
v autorských zákonech zvolených států, jež byly popsány výše, postupně
porovnány s úpravou platící v České republice.
4.8.1 Česká republika a Německo
Česká a německá úprava si jsou velmi podobné. V obou případech není
zákonem blíže specifikován druh díla. Z toho vyplývá, že se ustanovení vztahuje
na veškerá díla, která naplňují podmínku umístění na veřejném prostranství
a podmínku trvalosti tohoto umístění. Zachytit lze tedy veškerá dvojrozměrná
i trojrozměrná díla.
Pokud jde o stavby, německý autorský zákon přímo stanoví, že svoboda
panoramatu se vztahuje pouze na exteriér budovy. Český autorský zákon toto
nijak konkrétně nespecifikuje, vyplývá to však z podmínky umístění díla na
veřejném prostranství. Obě zákonné úpravy pak shodně zakazují pořízení
rozmnoženiny architektonického díla formou stavby.
Komerční užití takto vzniklého díla oba autorské zákony shodně nezakazují.
V obou je také stanovena podmínka uvést autora takto zaznamenaného díla.
Německý autorský zákon navíc oproti českému zakazuje dílo dále upravovat,
s výjimkou úprav vzniklých v důsledku použité formy zachycení díla a takových
úprav, jako je změna velikosti fotografie apod. V České republice je pak potřeba
dodržet podmínky stanovené takzvaným třístupňovým testem.
4.8.2 Česká republika a Finsko
Finská úprava stejně jako česká nespecifikuje přesně druh uměleckého díla,
kterého se svoboda panoramatu týká. V obou případech může tedy jít
o dvojrozměrná i trojrozměrná díla. Podmínkou, kterou finský autorský zákon
stanoví však je, že pokud je dílo hlavním motivem obrázku, nesmí být použit za
účelem zisku. Výjimkou je jeho užití v novinách či časopise, ale pouze za
54
podmínky, že má významný vztah k textu, u kterého je použit. Dalším rozdílem
mezi finskou a českou úpravou je také vymezení umístění díla. Zatímco český
autorský zákon vyžaduje umístění díla na veřejném prostranství, finský autorský
zákon připouští i umístění v jeho bezprostřední blízkosti.
Pokud jde o úpravu svobody panoramatu týkající se budov, finský autorský
zákon stanoví, že v obrazové formě mohou být stavby rozmnožovány volně.
Toto ustanovení pak není omezeno pouze na exteriér budovy. V případě budov
pak neexistuje ve finské úpravě svobody panoramatu zákaz komerčního užití
fotografií, stejně tak, jako je tomu v případě úpravy české.
Finský autorský zákon obsahuje, stejně jako ten český, i některá omezení.
Prvním je povinnost uvádět autorovo jméno, která existuje i v případě české
úpravy. Druhým je zákaz upravovat dílo, který se podobá úpravě německé.
Finská úprava dovoluje pouze takové úpravy, které jsou nutné k povolenému
užití díla. K dalším úpravám by byl již nutný souhlas autora.
4.8.3 Česká republika a Rumunsko
Rumunská úprava svobody panoramatu obsahuje oproti té české mnohem více
omezení. Na rozdíl od české úpravy, vymezuje rumunský autorský zákon díla,
na která se svoboda panoramatu vztahuje, konkrétně. Toto vymezení je však
poměrně široké a zahrnuje architektonická díla, díla výtvarného umění,
fotografického díla nebo díla užitého umění. To znamená, že se vztahuje na
trojrozměrná i dvojrozměrná díla.
Omezením rumunské podoby úpravy svobody panoramatu však je, že dílo
nesmí být hlavním motivem rozmnoženiny a ta nesmí být užita ke komerčním
účelům. To se vztahuje i na díla architektonická. Dalším omezením, které
rumunský autorský zákon obsahuje, je obdoba českého třístupňového testu. To
znamená, že užití díla v rámci svobody panoramatu nesmí být především
v rozporu s běžným způsobem užití díla a nesmí poškozovat autora nebo
vlastníky užívacích práv.
55
4.8.4 Česká republika a Spojené království
Úprava Spojeného království se od té české liší v první řadě ve vymezení druhů
autorských děl, na která se vztahuje. Zatímco česká úprava, jak již bylo
několikrát řečeno, konkrétní vymezení druhů neobsahuje, úprava Spojeného
království se vztahuje na budovy, sochy, modely budov a díla uměleckého
řemesla. Je třeba zmínit, že díla uměleckého řemesla nejsou díly výtvarnými.
Úprava svobody panoramatu ve Spojeném království se tak vztahuje na
trojrozměrná díla a na dvojrozměrná díla v případě, že se jedná o díla
uměleckého řemesla (tedy ne na malby, obrazy apod.).
Výrazným rozdílem v úpravě svobody panoramatu Spojeného království oproti té
české je, že se vztahuje nejen na díla umístěná na veřejném prostranství, ale
také na díla umístěna v prostorech otevřených pro veřejnost. Ve Spojeném
království se tedy svoboda panoramatu vztahuje na exteriéry i interiéry.
Stejně jako v českém autorském zákoně není ani v případě autorského zákona
Spojeného království nijak omezeno další možné komerční užití díla vzniklého
v rámci svobody panoramatu. Navíc ve Spojeném království chybí i omezení
v podobě povinnosti uvádět autora či v podobě obdobného ustanovení, jako je
takzvaný třístupňový test popsaný v českém autorském zákoně.
4.9 Celkové shrnutí
Ve všech zkoumaných státech byla svoboda panoramatu vždy alespoň do určité
míry vymezená, i když v některých případech s řadou omezení.
Nejvolněji mají ze zvolených států svobodu panoramatu nastavenou Česká
republika a Spojené království. Jako další lze zařadit Německo, které má
svobodu panoramatu nastavenou také velice volně, omezuje však upravování
díla. Za ním pak následuje Finsko, které částečně omezuje svobodu panoramatu
v případě uměleckých děl a také limituje upravování díla. Na druhou stranu však
také povoluje rozmnožování děl nejen umístěných přímo na veřejném
prostranství, ale také v jeho bezprostřední blízkosti. Jako poslední by se ze
56
zvolených států umístilo Rumunsko, jehož autorský zákon také obsahuje
konstrukci svobody panoramatu, ale s největším množstvím omezení oproti
ostatním hodnoceným státům.
Z výše zmíněných zjištění však automaticky nevyplývá, že každý členský stát
Evropské unie má ve svém autorském právu princip svobody panoramatu
implementován. Mezi evropské státy, ve kterých svoboda panoramatu vůbec
neexistuje, se řadí především Francie, Belgie a Itálie. Rozdíly napříč státy celého
světa jsou pak často ještě výraznější.
57
ZÁVĚR
Cílem této diplomové práce bylo vymezit autorské právo a pojmy s ním
související. Následně pak vztáhnout autorské právo na problematiku fotografie
a fotografování a celou tuto oblast komplexněji popsat nejen z hlediska
autorskoprávního. V neposlední řadě pak vymezit pojem „svoboda panoramatu“
a v praktické části práce provést komparativní analýzu právní úpravy svobody
panoramatu ve zvolených členský státech Evropské unie s úpravou platnou
v České republice.
Úkolem autorského práva je především chránit práva autora k jeho dílu
a upravovat vztahy mezi autorem a uživatelem díla. Z první části práce, která se
věnuje autorskému právu obecně, vyplývá, že ochrana autorství a autorských děl
je v České republice dostatečná a autorským zákonem vcelku dobře vymezená.
Další část práce se pak zabývá problematikou fotografie a fotografování. Toto
odvětví prošlo v posledních letech výraznými změnami. Nejvýznamnější z nich
představoval především přechod k digitální fotografii. To na jednu stranu
znamenalo mnoho nových možností pro fotografy, na druhou stranu se tím však
značně zjednodušilo porušování jejich autorských práv. Z práce vyplývá, že
existují způsoby, s jejichž pomocí lze fotografie zabezpečit proti krádeži. Jejich
efektivita se však různí a pravdou zůstává, že ukrást fotku z internetu je většinou
velice jednoduché. Práce však také popisuje nové možnosti, které fotografům
internet a digitální fotografie nabízejí, a které jim usnadňují výkon jejich profese
i prodej a legální poskytování snímků případným zájemcům.
Třetí část se věnuje obecnému popisu principu svobody panoramatu. Jde
o omezení autorského práva, které umožňuje zaznamenávat a dále šířit různá
autorská díla nacházející se na takzvaném veřejném prostranství i bez souhlasu
jejich autorů. K tomu samozřejmě mohou být stanoveny různé podmínky
a omezení, které se v každém jednotlivém právním řádu určitého státu liší.
V českém autorském zákoně je princip svobody panoramatu obsažený, i když ne
přímo pod tímto názvem. Česká úprava pak poskytuje poměrně značnou
58
volnost, i když je někdy příliš obecná nebo se může v určitých situacích jevit
poněkud nejasná.
Praktická a zároveň poslední část práce je věnována komparativní analýze
úpravy svobody panoramatu v České republice s úpravou ve vybraných
členských státech Evropské unie. Z této analýzy a následného srovnání vyplývá,
že svoboda panoramatu je v České republice nastavena poměrně volně, bez
výraznějších omezení či podmínek. Svoboda panoramatu pak existovala i ve
všech ostatních zvolených zkoumaných státech a to s většími či menšími
omezeními. Obecně lze říci, že je princip svobody panoramatu v Evropě
poměrně rozšířený, ale i tak se najdou evropské státy, ve kterých svoboda
panoramatu neexistuje. Pokud bychom se však zabývali tímto fenoménem
celosvětově, je možné nalézt v různých částech světa značné rozdíly.
59
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
Monografie
ČERMÁK, Jiří. Internet a autorské právo. 2. aktualizované a rozšířené vyd.
Praha: Linde Praha, 2003, 251 s. ISBN 80-7201-423-4
DOBŘICHOVSKÝ, Tomáš. Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v
kontextu evropského práva, dohody TRIPS a aktivit WIPO. Praha: Linde, 2004,
225 s. ISBN 80-7201-467-6.
KNAP, Karel. Autorský zákon a předpisy související: Komentář. 5. přepr. a dopl.
vy. Praha: Linde, 1996, 551 s. ISBN 80-7201-049-2.
RADVANOVÁ, Senta. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Editor
Jiří Švestka, Jan Dvořák. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, 306 s.
ISBN 978-80-7357-465-9.
SMEJKAL, Vladimír. Ochrana autorských práv u děl architektonických a
urbanistických. 1. vyd. Praha: Pro Českou komoru autorizovaných inženýrů a
techniků činných ve výstavbě vydalo Informační centrum ČKAIT, 2013, 94 s.
ISBN 978-80-87438-47-3.
TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. Vyd. 1. Brno: Doplněk, 2002,
201 s. ISBN 80-7239-110-0.
TELEC, Ivo a Pavel TŮMA. Přehled práva duševního vlastnictví. Vyd. 1. Brno:
Doplněk, 2006, 114 s. ISBN 80-7239-198-4.
Konferenční příspěvky
Autorská práva v architektuře: sborník přednášek z mezinárodního sympozia : 3.
dubna 2009 v Brně. Praha: Česká komora architektů, 2009, 45 s. ISBN 978-8086790-14-5.
60
Zákonná úprava
Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. 9. 1886
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001
o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících
v informační společnosti (Informační směrnice)
Listina základních práva a svobod
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem
Gesetz über Urheberrecht und verwandte Schutzrechte (Urheberrechtsgesetz –
UrhG). Dostupné z: http://www.wipo.int/wipolex/en/text.jsp?file_id=317771
Copyright
Act
404/1961
Unofficial
translation.
Dostupné
z:
Romania: Law No. 8 of March 14, 1996 on Copyright and Neighboring Rights.
Dostupné z: http://www.wipo.int/wipolex/en/text.jsp?file_id=160655
Copyright,
Designs
and
Patents
Act
1988.
Dostupné
z:
http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1988/48
Webové stránky a elektronické zdroje
ČÍŽEK, Jakub. Nekraďte fotky. Těch svobodných je plný internet. Živě.cz
[online].
17.
6.
2014
[cit.
2015-02-21].
Dostupné
z:
http://www.zive.cz/clanky/nekradte-fotky-tech-svobodnych-je-plny-internet/sc-3a-174161
61
DOLEJŠÍ, Tomáš. Fotografie a autorský zákon (1. díl). Fotorádce.cz [online].
25.10.2007 [cit. 2015-02-19]. Dostupné z: http://www.fotoradce.cz/fotografie-aautorsky-zakon-1-dil-clanekid46
DOBROVODSKÝ, Jan. Jak ochránit fotografie na internetu. FotoAparát.cz
[online].
18.7.2013
[cit.
2015-02-18].
Dostupné
z:
http://www.fotoaparat.cz/article/11275/1
DVOŘÁK, Tomáš. Ochrana osobnosti a nový občanský zákoník (bulvární
deníky). Muj-Pravnik.cz [online]. Leden 28, 2014 [cit. 2015-02-26]. Dostupné z:
http://muj-pravnik.cz/ochrana-osobnosti-a-novy-obcansky-zakonik-bulvarnideniky/
HÁJEK, Petr. Trendy v technologii digitálních vodoznaků. Root.cz [online]. 3. 8.
2010
[cit.
2015-02-18].
Dostupné
z:
http://www.root.cz/clanky/trendy-v-
technologii-digitalnich-vodoznaku/
CHRUDINA,
Jakub.
Fotografování
na
veřejnosti
a
fotografie
v
paragrafech. Milujeme fotografii [online]. 20 Duben, 2014 [cit. 2015-02-24].
Dostupné
z: http://www.milujemefotografii.cz/fotografovani-na-verejnosti-
fotografie-v-paragrafech
CHRUDINA, Jakub. Ukradené fotografie. Milujeme fotografii [online]. 8 Srpen,
2014 [cit. 2015-02-28]. Dostupné z: http://www.milujemefotografii.cz/ukradenefotografie
62
KASÍK, Pavel. Fáma, která zabírá: Braňte se novým podmínkám Facebooku.
Technet.cz
[online].
2.
prosince
2014
[cit.
2015-02-24].
Dostupné
z:
http://technet.idnes.cz/facebook-meni-podminky-koluje-status-dw1/sw_internet.aspx?c=A141201_160350_sw_internet_pka
KAŠPÁREK, Michal. Vyfotíš, zaplatíš! Pozor na dovolené, i architektura může
být chráněná autorským právem. Peníze.cz [online]. 3. 6. 2011 [cit. 2015-03-02].
Dostupné z: http://www.penize.cz/spotrebitel/208403-vyfotis-zaplatis!-pozor-nadovolene-i-architektura-muze-byt-chranena-autorskym-pravem
REUSCH, Ute. Act on Copyright and Related Rights (Copyright Act) Translation.
BMJV [online]. © 2014 [cit. 2015-03-07]. Dostupné z: http://www.gesetze-iminternet.de/englisch_urhg/index.html
SLÁMA, David. Fotografie: autorské právo a právo na ochranu osobnosti.
DIGIarena.cz
[online].
12.
12.
2010
[cit.
2015-02-28].
Dostupné
z:
http://digiarena.e15.cz/fotografie-autorske-pravo-a-pravo-na-ochranuosobnosti_3
SLÁMA, David. Jak autorský zákon chrání vaše fotografie. DIGIarena.cz [online].
17. 7. 2012 [cit. 2015-02-28]. Dostupné z: http://digiarena.e15.cz/jak-autorskyzakon-chrani-vase-fotografie
SLÁMA,
David.
Jak
fotit
lidi
a
nedostat
se
do
křížku
s právem. DIGIarena.cz [online]. 30. 7. 2012 [cit. 2015-02-24]. Dostupné
z:http://digiarena.e15.cz/jak-fotit-lidi-a-nedostat-se-do-krizku-s-pravem
SLÁMA, David. Jak licencovat své fotografie. DIGIarena.cz [online]. 13. 8. 2012
[cit.
2015-02-20].
Dostupné
z:
http://digiarena.e15.cz/jak-licencovat-sve-
fotografie
ŠKVÁRA, Jan. Paragrafy kolem fotek. FotoAparát.cz [online]. 15. 6. 2006 [cit.
2015-02-20]. Dostupné z: http://www.fotoaparat.cz/article/10256/1
63
ŠKVÁRA, Jan. PARAGRAFY KOLEM FOTEK II. FotoAparát.cz [online]. 10. 1.
2007 [cit. 2015-02-21]. Dostupné z: http://www.fotoaparat.cz/article/10366/2
TOLAR, Ondřej. Policie řeší bitku s ochrankou obchodu. IDNES.cz [online]. 8.
září
2003
[cit.
2015-03-02].
Dostupné
z:
http://praha.idnes.cz/Clanek.aspx?r=praha&c=A030908_134608_praha_ton&l=1
TOLAR, Ondřej. Lze zakazovat fotografování ve veřejných prostorách?.
IDNES.cz
[online].
20.
dubna
2004
[cit.
2015-03-02].
Dostupné
z:
http://technet.idnes.cz/lze-zakazovat-fotografovani-ve-verejnych-prostorach-pdn/sw_internet.aspx?c=A040419_5256391_sw_internet
VRABEC, Tomáš. SignMyImage: Podepište si své fotografie. Neviditelně.
DIGIarena.cz
[online].
4.3.2011
[cit.
2015-02-18].
Dostupné
z:
http://digiarena.e15.cz/signmyimage-podepiste-si-sve-fotografie-neviditelne
PMA trendy: Změna znamená příležitost. Fotografování.cz - Digitální fotografie v
praxi
[online].
6.
března
2006
[cit.
2015-02-18].
Dostupné
z:
http://www.fotografovani.cz/novinky/trendy1/pma-trendy-zmena-znamenaprilezitost-151680cz
Creative Commons Česká republika [online]. © 2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné
z: http://www.creativecommons.cz/
Vyznáte se v Royalty free licencích?. Font [online]. 8. 4. 2010 [cit. 2015-02-21].
Dostupné z: http://www.font.cz/fotografie/vyznate-se-v-royalty-free-licencich.html
Podmínky použití. Facebook [online]. 30. ledna 2015 [cit. 2015-03-02]. Dostupné
z: https://www.facebook.com/legal/terms
Smluvní podmínky společnosti Google. Google [online]. 30. dubna 2014 [cit.
2015-02-24].
Dostupné
z:
https://www.google.cz/intl/cs/policies/terms/regional.html
64
Co je princip „fair use“?. Google [online]. © 2015 [cit. 2015-03-02]. Dostupné z:
https://support.google.com/legal/answer/4558992?hl=cs
Digitální vodoznak. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco
(CA): Wikimedia Foundation, 10. 2. 2014 [cit. 2015-02-18]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Digit%C3%A1ln%C3%AD_vodoznak&ol
did=11197971
Exif. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA):
Wikimedia
Foundation,
12.
2.
2015
[cit.
2015-02-18].
Dostupné
z:
http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Exif&oldid=12229914
Wikimedia Commons. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San
Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 19. 1. 2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné
z:
https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikimedia_Commons&oldid=1216912
7
Spor o opičí selfie. Komu patří fotka, kterou pořídil makak?. Aktuálně [online]. 7.
8. 2014 [cit. 2015-03-04]. Dostupné z: http://magazin.aktualne.cz/kuriozity/sporo-autorska-prava-je-vlastnikem-opici-selfie-sammakak/r~c271821c1e1511e49b2b002590604f2e/
Monkey selfie on Wikipedia: Ape doesn't own it, says US regulator. Firstpost
[online].
Aug
22,
2014
[cit.
2015-03-04].
Dostupné
z:
http://www.firstpost.com/living/monkey-selfie-wikipedia-ape-doesnt-says-usregulator-1676711.html
65
Tourists warned they are breaking the law because taking photos of the Eiffel
Tower at night or sharing images on Facebook is ILLEGAL. Daily Mail Online
[online].
12
November
2014
[cit.
2015-03-03].
Dostupné
z:
http://www.dailymail.co.uk/travel/travel_news/article-2831331/Tourists-warnedbreaking-law-taking-photos-Eiffel-Tower-night-sharing-images-FacebookILLEGAL.html
WIPO.
WIPO
Lex
[online].
[cit.
2015-03-06].
Dostupné
z:
http://www.wipo.int/wipolex/en/
66
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1 – Varianty licence Creative Commons
Příloha č. 2 – Dva ze série selfie snímků pořízených makakem černým
Příloha č. 3 – Cyklisté v Bruselu a retušované Atomium
67
Příloha č. 1 – Varianty licence Creative Commons
Legenda:
právo dílo šířit
právo dílo upravovat
uveďte autora
zachovejte licenci
neužívejte dílo komerčně
nezpracovávejte
Zdroj:
Varianty licence. Creative Commons Česká republika [online]. [cit. 2015-03-05].
Dostupné
z:
http://www.creativecommons.cz/licence-cc/varianty-licence/
Příloha č. 2 – Dva ze série selfie snímků pořízených makakem černým
Licence: Snímky jsou volným dílem, protože jako výtvor zvířete nemají lidského
autora, kterému by autorská práva příslušela.
Zdroj:
File:Macaca nigra self-portrait large.jpg.
Wikimedia
Commons
[online].
2011
[cit.
2015-03-06].
Dostupné
z:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Macaca_nigra_self-portrait_large.jpg
File:One-of-the-photos-taken-b-013.jpg. Wikimedia Commons [online]. 2011
[cit. 2015-03-06]. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:One-ofthe-photos-taken-b-013.jpg
Příloha č. 3 – Cyklisté v Bruselu a retušované Atomium
Licence: Držitel autorských práv k tomuto souboru dovoluje jeho užití pro
libovolný účel včetně neomezeného šíření, komerčního využití a úprav.
Zdroj:
File:Wielrenners passeren het Atomium - Racing cyclists pass the Atomium
(Brussels) censored blur2.jpg.
Wikimedia Commons [online]. 28. června 1960 [cit. 2015-03-06]. Dostupné z:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Wielrenners_passeren_het_Atomium__Racing_cyclists_pass_the_Atomium_(Brussels)_censored_blur2.jpg

Porušování autorských práv - Teorie informační bezpečnosti

Transkript

Podobné dokumenty

TSS 1-78 ietleni Hideo sociiird struktury obyvatelstva

NA STOJÁKA! - stahuj legálně MP3

číslo 2, ročník 2013

Paříž - Mairs.cz

Návod na konverzi DVD do Pohádkového kamínku

ZDE - SK Horácká Slavia Třebíč

Návod k použití Pohádkového kamínku v1.08