sborník z konference v * - ACULEATA GROUPS Bethylidae

Moravské zemské muzeum
Entomologické oddělení, Brno
a
Správa NP a CHKO Šumava
Odbor Výzkumu a ochrany přírody, Kašperské Hory
Blanokřídlí
v českých zemích a na Slovensku
3. setkání
sborník z konference
Moravské zemské muzeum, Brno
7.-8. června 2007
DVOŘÁK L. & MALENOVSKÝ I. (eds), 2007: Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku 3,
sborník z konference, Moravské zemské muzeum, Brno, 7.-8. června 2007
Obsah
Předmluva……………………………………………………………………………………...1
Petr BOGUSCH
Deset hymenopterologických zajímavostí z východního Polabí……………………………2–4
Pavel DEVÁN & Vojtech BUKOVAN
Použitie Fabrových úľov na prieskum fauny blanokrídlovcov v starých sadoch…………...4–8
Libor DVOŘÁK
O hnízdech vosy saské (Dolichovespula saxonica)………………………………………..8–10
Jaroslav HOLUŠA, Jan LUBOJACKÝ & Karel DRÁPELA
Model letové aktivity smrkových pilatek (Pristiphora spp., Pikonema spp.)………………..10
Petr JANŠTA
Za vším hledej parazita!………………………………………………………………………11
Olga KOMZÁKOVÁ
Výzkum čmeláků ve Výzkumném ústavu pícninářském v Troubsku…………………….11–13
Jan MACEK
Příspěvek k poznání larvální ekologie larev pilatek vázaných na duby (Quercus)
a kapradiny (Pteridiophyta)……………………………………………………………….13–15
Ladislav ROLLER
Sezónna letová aktivita vybraných hrubopásych (Hymenoptera, Symphyta)
na Slovensku……………………………………………………………………………...15–16
Vladimír SMETANA & Peter ŠIMA
Skúsenosti s metódou odchytu ôs a iného hmyzu do pivných pascí v podmienkach
južného Slovenska………………………………………………………………………..16–17
Jakub STRAKA
Dlouhodobé změny fauny blanokřídlého hmyzu (Aculeata) v České republice………….17–18
Adam VÉLE & Jaroslav HOLUŠA
Metody stanovení velikosti populace mravenců obývajících zemní hnízda……………...18–19
Adresář českých a slovenských zájemců o blanokřídlé…………………………………..20–22
Předmluva organizátorů
Vážení kolegové!
Představujeme Vám sborník ze 3. setkání „Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku“.
Soudíce podle počtu přihlášených (v závazném termínu se na setkání přihlásilo 26 účastníků
z České i Slovenské republiky, což je oproti loňskému roku dokonce mírný nárůst) a pestré
směsice příspěvků, která se na konferenci opět sešla, věříme, že se z našich setkání již stala
každoroční tradice a že pro mnohé z Vás skýtají vhodnou příležitost k udržení vzájemných
kontaktů, představení výsledků vlastních výzkumů, zasvěceným diskuzím nad
hymenopterologickými zajímavostmi či společné vycházce do přírody. Byli bychom rádi,
kdyby přátelský duch setkání napříč úzkými specializacemi, mezi systematiky, faunistiky,
ekology i aplikovanými entomology, ostřílenými profesionály i nadšenými laiky, zkušenými
nestory i mladou krví se společným jmenovatelem Hymenoptera, panoval nejen během
nynějších dvou dnů v Brně, ale nesl se i do budoucna, vytvořil otevřenou náruč pro další
zájemce a v konečném důsledku tak přispěl k rozvoji vědeckého poznání blanokřídlého
hmyzu u nás i ve světě. Držíme proto palce dalším ročníkům!
Za organizátory
Igor Malenovský & Libor Dvořák
Poděkování: Uspořádání konference a vydání sborníku bylo částečně podpořeno výzkumným záměrem
Moravského zemského muzea MK00009486201.
1
Deset hymenopterologických zajímavostí z východního Polabí
Petr BOGUSCH
Od roku 2001 probíhají pod záštitou Muzea východních Čech v Hradci Králové průzkumy
hmyzu na význačných lokalitách v širším okolí města. Mezi tyto lokality patří např. PP Na
Plachtě, nacházející se přímo v Hradci Králové (výsledky průzkumu žahadlových blanokřídlých publikovali BOGUSCH et al. 2006), PP Báň (BOGUSCH & MOCEK 2007) a NPR Žehuňská
obora u Chlumce nad Cidlinou (článek je v přípravě), nově začal průzkum písečného přesypu
u Veské nedaleko Pardubic a Kunětické hory. Výsledky průzkumů přinášejí zejména velké
počty druhů na lokalitách; v PP Na Plachtě bylo zaznamenáno 228 druhů žahadlových blanokřídlých, na Chlumecku 246 (s literárními údaji a sběry muzea 270 druhů). V tomto počtu vyčnívají zejména druhy, jejichž nálezy jsou faunisticky velmi cenné i v rámci celé republiky.
Deset nejvýznamnějších nálezů si zaslouží podrobnější komentář:
1. Zlatěnka Chrysura trimaculata patří mezi velice vzácné druhy vápencových a opukových
skalních stepí a okrajů lesů v teplých oblastech. Vyskytuje se brzy na jaře a patří mezi první
zlatěnky, které je možné najít. V ČR je druh kriticky ohrožený (STRAKA 2005) a současné nálezy existují jen z Prahy, Českého krasu a Litoměřicka. Na opukové stepi PP Báň nedaleko
Chlumce nad Cidlinou byl v rámci průzkumu v letech 2001–2004 zaznamenán ve velkém
množství (45 ex. do Moerickeho a Malaiseho pastí, B. Mocek lgt.) a na jaře roku 2007 byl výskyt potvrzen (P. Bogusch lgt., 17.3.2007, 1 samec). Lokalita tak představuje jedno z hlavních
míst výskytu druhu v republice, v menším množství byl navíc nalezen i v PR Bludy nedaleko
odtud. Kromě Ch. trimaculata jsme na lokalitě zaznamenali i další ohrožené druhy Ch. hirsuta (1 ex.) a Ch. cuprea (8 ex.).
2. Zlatěnka Chrysis indica je lesní druh, který se vyskytuje v lesích v teplých oblastech. Kromě jižní Moravy je okolí Choťovic u Chlumce nad Cidlinou dlouho tradovanou lokalitou
(BALTHASAR 1952); HOZÁK & ZEMAN (1966) publikovali další údaje z Vysoké nad Labem a
Hradce Králové, jejich dokladové exempláře jsou uloženy v MHK. Jedna samice byla zaznamenána i v rámci výzkumu v PR Bludy u Chlumce nad Cidlinou. Druh je v ČR klasifikován
jako kriticky ohrožený (STRAKA 2005) a recentní nález potvrzuje jeho stálý výskyt na dlouho
známé lokalitě. Pravděpodobně není tolik vzácný, ale má nízkou populační hustotu, a proto jej
hymenopterologové málokdy najdou.
3. Samotářská vosa Allodynerus rossii je druh světlých lesů a jejich okrajů v teplých oblastech. Z Čech jsou známé historické údaje z Prahy, nově druh zaznamenal J. Straka
v Klánovickém lese (DVOŘÁK & STRAKA 2007). V rámci průzkumu Chlumecka jsme našli
dva jedince: samce v PR Bludy a samici na okraji lesa v NPR Žehuňská obora. Tento kriticky
ohrožený druh se tedy zřejmě vyskytuje v celém lesním komplexu na Chlumecku, jeho populační hustota je však nízká.
4. Hrabalka Poecilagenia rubricans patří mezi skutečné skvosty naší fauny. BAŤA et al.
(1938) a WOLF (1971) uvádějí tři historické údaje z 20. a 30. let minulého století, jeden
z Čech a dva z Moravy. Od této doby nebyl druh v ČR zaznamenán. V PP Báň u Chlumce nad
Cidlinou jsme našli dva samce, kteří tak představují nálezy druhu označeného jako kriticky
ohrožený (STRAKA 2005) po mnoha letech. P. rubricans preferuje sprašové stěny a skalní
stepi, kde si lepí hliněná hnízda. Je všude velmi vzácný a jeho nálezy jsou jen jednotlivé. Nově se jej podařilo v roce 2006 zaznamenat i na jižní Moravě (Hradčovice, Rovná hora, 1 samice, D. Vepřek lgt.) a v Praze – Zbraslavi (1 samec, J. Straka lgt.). Prokazatelně se tedy
v ČR vyskytuje na více místech, je však vzácný a jeho výskyt lze zjistit jen souvislejším průzkumem.
5. Kutilka Crossocerus walkeri je druh světlých lesů a jejich okrajů, který byl v ČR považován za vyhynulý. V současnosti je známý pouze z Děčína, kde jej zaznamenal L. Blažej, a
2
z CHKO Kokořínsko, odkud VEPŘEK (2006) publikoval nález jednoho jedince. Na Moravě
byl zaznamenán v rámci odchytu hmyzu do pastí v korunách stromů nedaleko Lednice v roce
2003 (J. Schlaghammerský lgt.). V NPR Žehuňská obora jsme našli jednoho samce v roce
2003, který tak představuje jeden z mála recentních nálezů v ČR. Druh tedy není vyhynulý a
vyskytuje se zřejmě velmi vzácně v lesích v některých oblastech republiky.
6. Kutilka Rhopalum gracile je teplomilný druh, který se vyskytuje na lesních okrajích
v teplých oblastech republiky. Tento kriticky ohrožený druh (STRAKA 2005) byl opakovaně
zaznamenán na dvou místech na jižní Moravě. Nálezy z Čech jsou sporadické a pocházejí
z různých míst: Doksy, Vlkov na Třeboňsku, Kokořínsko, Mostecko (různí autoři). Na okraji
lesa v NPR Žehuňská obora jsme zaznamenali jednu samici, jejíž nález poukazuje na význam
lokality pro teplomilné druhy. Z dalších druhů stejného rodu jsme zaznamenali i běžný R.
coarctatum (7 ex.) a nehojný lesní druh R. clavipes (2 ex.).
7. Kleptoparazitická včela Coelioxys alata je velice vzácným druhem v rámci celého areálu
rozšíření. Hostitelem je mokřadní břichosběrná včela Megachile ligniseca, která je v ČR
vzácná a vyskytuje se na vlhkých stanovištích, zejména ve vyšších polohách. C. alata byl
z ČR z dřívější doby známý jen díky jednomu jedinci z Moravy bez přesnější lokality. Nověji
byl klasifikován jako kriticky ohrožený právě jen na základě níže uvedených nálezů (STRAKA
2005). V ostatních zemích Evropy na tom je podobně (BOGUSCH 2005). Prvními údaji z Čech
byly nálezy z PP Báň (Malaiseho past, B. Mocek lgt., 1 samice), mokřadu u Dlouhopolského
rybníka nedaleko odtud (1 samec, P. Bogusch lgt.) a PP Na Plachtě v Hradci Králové (1 samice, P. Bogusch lgt.). Všechny údaje pocházejí z vlhkých lokalit, stejně jako nový nález ze
Slovenska (BOGUSCH 2005). Nově byl druh nalezen i v Krkonoších (J. Straka lgt.). Jako každý kleptoparazit je tento druh vázaný na svého hostitele, který se vyskytuje převážně na vlhkých lokalitách, a tudíž spolu s ním preferuje tato pro včely nepříliš typická stanoviště.
8. Kleptoparazitická včela Nomada moeschleri je novým druhem pro Českou republiku, který
zjistil poprvé J. Straka v NP Podyjí (STRAKA et al. 2004). Zde byl jeho výskyt potvrzen v roce
2004 a dále byl druh poprvé zaznamenán na písečném přesypu u obce Veská nedaleko Pardubic, v Orlických a Jizerských horách a v okolí Prahy (BOGUSCH et al. 2005). Jeho ekologie
není známá, jedná se však zřejmě o vzácný prvek spíše lesních lokalit, vyskytující se
v nízkých i vyšších polohách. Předpokládaným hostitelem je euryekní nevzácný druh Andrena carantonica, který se spolu s ním vyskytuje prokazatelně na všech lokalitách.V roce 2007
byla N. moeschleri nalezena i v Pardubicích – Polabinách (1 samice, P. Bogusch lgt.).
9. Kleptoparazitická včela Nomada trispinosa parazituje u teplomilného jarního druhu Andrena taraxaci. Vyskytuje se tak na teplých lokalitách, ale ne přímo na stepích či sprašových
stěnách, nýbrž na mikrostanovištích na okrajích lesů, kde hostitel hnízdí. Z Moravy je N. trispinosa známý už delší dobu (NP Podyjí, Pouzdřany), první údaje z Čech pocházejí z roku
2006 z Pardubic – Polabin, kde bylo na okraji lesa u odstavného ramene Labe nalezeno 5 jedinců (P. Bogusch lgt.). V roce 2007 byl druh na lokalitě znovu zaznamenán, stejně jako jeho
hostitel. Lokalita je zatím jedinou v Čechách, pravděpodobně se však v okolí bude druh vyskytovat také.
10. Včela Hylaeus pectoralis je velmi vzácným rákosním druhem, jehož výskyt na mokřadech je hymenopterologům známý již dlouho. V ČR byl uváděn na základě několika nálezů
z Třeboňska a okolí Doks z první poloviny 20. století. Starší údaj existuje i z Městce Králové
a určitě se týká právě mokřadů u Žehuňského rybníka, kde jsme jej našli v roce 2004. Na Moravě byl druh nalezen v rámci výzkumu hmyzu NPR Slanisko u Nesytu (PŘIDAL 2001).
V Čechách jej sbíral v poslední době L. Blažej (Srní u České Lípy, 1 samice), nově byl tento
druh zaznamenán právě v NPR Žehuňská obora (1 samec, 2 samice, Malaiseho past, B. Mocek lgt.). Všichni jedinci byli nalezeni na mokřadu u Kopičáckého rybníka, kde jsme zaznamenali i další význačné mokřadní druhy (např. zlatěnku Chrysis pseudobrevitarsis, včelu Hy-
3
laeus moricei a další). Druh se tedy prokazatelně stále vyskytuje na cenných mokřadních stanovištích v ČR.
Zejména v rámci výzkumu lokalit na Chlumecku jsme zjistili mnoho dalších významných
druhů, které by také zasloužily komentář. Více v publikacích BOGUSCH et al. (2006) a BOGUSCH & MOCEK (2007), dílčí významné údaje v novém checklistu (BOGUSCH & STRAKA
2007).
Literatura
BALTHASAR V., 1952: Další příspěvek k poznání blanokřídlého hmyzu ČSR. Acta Societatis Entomologicae
Čechosloveniae 49: 52–69.
BAŤA L., 1938: Prodromus hmyzu Republiky Česko-Slovenské. Pars 2 – Vespoidea, Psammocharidae. Sborník
entomologického oddělení Zemského musea v Praze 16: 166–223.
BOGUSCH P., 2005: Distribution and biology of Coelioxys alata (Förster, 1853) in the Czech Republic and Slovakia (Hymenoptera: Apoidea, Megachilidae). Klapalekiana 41: 139–143.
BOGUSCH P., MACEK J. & STRAKA J., 2005: Faunistic records from the Czech Republic – 188. Hymenoptera:
Apidae. Nomada moeschleri. Klapalekiana 41: 144.
BOGUSCH P., STRAKA J. & MIKÁT M., 2006: Žahadloví blanokřídlí (Hymenoptera: Apoidea, Chrysidoidea,
Vespoidea) přírodní památky Na Plachtě v Hradci Králové. Acta Musei Reginaehradecensis, Series A 35:
127–134.
BOGUSCH P. & MOCEK B., 2007: Výsledky faunistického průzkumu vybraných skupin žahadlových blanokřídlých PP Báň a PR Kněžičky v okolí Chlumce nad Cidlinou (Hymenoptera: Chrysidoidea, Vespoidea,
Apoidea). Acta Musei Reginaehradecensis, Series A 36: in press.
BOGUSCH P. & STRAKA J. (eds), 2007: Komentovaný seznam žahadlových blanokřídlých České a Slovenské republiky. Annotated checklist of the Aculeate Hymenoptera of the Czech and Slovak Republics. Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae Suppl. 11: in press.
DVOŘÁK L. & STRAKA J., 2007: Vespidae – vosovití. In: Annotated checklist of the Aculeate Hymenoptera of
the Czech and Slovak Republics, BOGUSCH P. & STRAKA J. (eds) Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae Suppl. 11: in press.
HOZÁK A. & ZEMAN V., 1966: Příspěvek k poznání zlatěnek (Hym., Chrysididae) v severovýchodních Čechách.
Acta Musei Reginaehradecensis, Series A 7: 67–72.
PŘIDAL A., 2001: Komentovaný seznam včel České republiky a Slovenska – 1. čel. hedvábnicovití (Insecta:
Hymenoptera: Apoidea, Colletidae). Sborník Přírodovědeckého klubu v Uherském Hradišti 6: 139–163.
STRAKA J. 2005: Chrysidoidea (zlatěnky), Vespoidea (vosy), Apoidea (včely), pp. 380–384, 387–405. In: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic.
Invertebrates, FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds) Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760
pp.
STRAKA J., BOGUSCH P., TYRNER P. & VEPŘEK D., 2004: New important faunistic records of Hymenoptera
(Chrysidoidea, Apoidea, Vespoidea) from the Czech Republic. Klapalekiana 40: 143–153.
VEPŘEK D., 2006: Blanokřídlí (Hymenoptera) skupin Chrysidoidea-Chrysididae, Vespoidea, ApoideaSpheciformes CHKO Kokořínsko. Bohemia centralis 27: 501–514.
WOLF H. 1971: Prodromus insectorum Bohemoslovakiae. Hymenoptera, Pars 10 – Pompiloidea. Acta Faunistica
Entomologica Musei Nationalis Pragae 14: 3–76.
Použitie Fabrových úľov na prieskum fauny blanokrídlovcov
v starých sadoch
Pavel DEVÁN & Vojtech BUKOVAN
Prieskum fauny pomocou inštalovaných umelých hniezd zo zväzkov trstinových internódií
uplatnili TSCHARNTKE et al. (1998). Staré sady v Bielych Karpatoch skúmal z hľadiska hmyzu
DEVÁN (2002).
Cieľom nášho výskumu bolo zistiť, aké druhy blanokrídlovcov, predovšetkým predátorov
vošiek a obaľovačov, osídlia ponúknuté umelé hniezda z trstinových internódií (Fabrove úle).
4
Tieto druhy by bolo možné prenášať do produkčných sadov so zameraním na bioprodukciu
ovocia bez použitia insekticídov.
Predmetom výskumu boli staré extenzívne vysokokmenné sady v okolí obce Adamovské
Kochanovce – konkrétne v k.ú. Adamovské Kochanovce (Adamovská dolina) a Melčice
Lieskové – Lieskovské vinohrady.
Tieto plochy sa nachádzajú na rozhraní Považského podolia a Bielych Karpát (7173c) na
sprašovom podklade. V území sa v stredoveku pestoval vinič, ale po invázii fyloxéry a
zavedení amerického podpníka sa vinič v oblasti už nepestuje. Názov vinohrady je len
historický. Rastú tu extenzívne sady prevažne jabloní a hrušiek, doplnkove sliviek a
mirabelky. Najmä jadroviny sú predstavované veľmi starými jedincami, často preschnutými,
rodia však každoročne a ovocie je pomerne zdravé aj napriek absencii starostlivosti (rez,
postreky). Podrastom sú pestré ovsíkové lúky (Arrhenaterion), v poslednom čase
zanedbávané. Nadmorská výška je 220–300 m, expozícia JV.
V území boli na stromy upevnené zväzky internódií trstiny (Phragmites australis) po cca 30
kusoch spojené odrezanou PET fľašou bez dna. Zväzky boli inštalované v korunách stromov
vo výške do 5 m. Osadené boli v apríli a v októbri zobrané z lokality, po jarovizácii boli
v umelom prostredí zazimované druhy liahnuté, usmrtené a konzervované v benzínalkohole.
Určované boli pomocou naslednej literatúry: BLUETHGEN 1959, BOUČEK & ŠUSTERA 1957,
DOLLFUSS 1991, DOROCHOVA 1991a,b, GUSENLEITNER 1995, 1999a, b, KUTTER 1977,
LINSENMAIER 1959, RADCHENKO 2000, WOLF 1972.
Tabulka 1. Výsledky za rok 2004: AJ – jabloň v Adamovskej doline; AH – hruška
v Adamovskej doline; MJ – jabloň v Zemianskolieskovskej doline. F – samice, M – samce, W
– robotnice.
Taxon
Sphecidae
Psenulus fuscipennis (Dahlbom, 1843)
Trypoxylon attenuatum Smith, 1851
Trypoxylon figulus (Linnaeus, 1758)
Eumenidae
Ancistrocerus antilope Panzer, 1789)
Ancistrocerus ichneumonoides (Ratzeburg, 1844)
Ancistrocerus parietinus (Linnaeus, 1761)
Discoelius zonalis (Panzer, 1801)
Symmorphus murarius (Linnaeus, 1758)
Pompilidae
Auplopus carbonarius (Scopoli, 1776)
Dipogon subintermedius (Magretti, 1886)
Chrysididae
Chrysis fulgida Linnaeus, 1761
Chrysis ignita (Linnaeus, 1761)
Chrysis inaequalis Dahlbom, 1845
Chrysis purpurata Fabricius, 1787
Trichrysis cyanea Linnaeus, 1761
Formicidae
Camponotus falax (Nylander, 1856)
Camponotus vagus (Scopoli, 1763)
Dolichoderus quadripunctarius (Linnaeus, 1771)
Ichneumonidae
Stenarella domator Poda, 1763
Raphidioptera
Raphidia major Burmeister, 1839
5
AJ
AH
MJ
-
1M, 5F
1F
-
2F
1M, 1F
1M
1M
-
1M, 15F
3F
4F
-
5M, 18F
3F
6M, 8F
1M
-
1F, 1M
1M
2M
1F
1F
1F
1M
3F
1M
1M
11F
19W
1F, 12W
1W
16W
10W
2F
5F
3F
-
1M
-
Tabulka 2a. Výsledky za rok 2005: AJS – jabloň Adamovce, skorá expozícia; AJN – jabloň
Adamovce, neskorá expozícia; AHS – hruška Adamovce, skorá expozícia; AHN – hruška
Adamovce, neskorá expozícia. F – samice, M – samce, W – robotnice.
Taxon
Sphecidae
Nitela spinolae Latreille, 1802
Passaloecus insignis (Vander Linden, 1829)
Psenulus brevitarsis Merisuo, 1937
Rhopalum clavipes (Linnaeus, 1758)
Rhopalum coarctatum (Scopoli, 1753)
Trypoxylon clavicerum Lep. et Ser., 1825
Trypoxylon figulus (Linnaeus, 1758)
Trypoxylon minus de Beaumont, 1945
Pompilidae
Agenioideus cinctelus (Spinola, 1808)
Auplopus carbonarius (Scopoli, 1763)
Dipogon bifasciatus (Geoffroy, 1785)
Dipogon subintermedius (Magretti, 1886)
Chrysidiae
Chrysis ignita (Linnaeus, 1761)
Trichrysis cyanea (Linnaeus, 1761)
Eumenidae
Ancistrocerus gazella Panzer, 1789)
Ancistrocerus nigricornis (Curtis, 1826)
Ancistrocerus parietinus (Linnaeus, 1761)
Ancistrocerus trifasciatus (Mueller, 1776)
Symmorphus murarius Linnaeus, 1758)
Formicidae
Camponotus fallax (Nylander, 1856)
Dolichoderus quadripunctarius (L., 1771)
Leptothorax corticalis (Schenck, 1852)
Leptothorax crassispinus Karawajew, 1926
Leptothorax nigriceps Mayr, 1855
Leptothorax parvulus (Schenck, 1852)
Ichneumonidae
Coelichneumon bilineatus (Gmelin, 1790)
Isadelphus inimicus (Gravenhorst, 1829)
Nematopodius formosus Gravenhorst, 1829
Phytodietus griseanae Kerrich, 1862
Rhexidermus truncator (Fabricius, 1798)
Raphidioptera
Raphidia confinis Stephens, 1836
Raphidia major Burmeister, 1839
Neuroptera
Chrysotropia ciliata (Wesmael, 1841)
6
AJS
AJN
AHS
AHN
33M, 40F
3M
1F
1M, 2F
4M
1F
2F
8M, 12F
1M, 4F
15F
1 M, 2F
7M, 10F
-
3M, 3F
-
4M, 2F
2M
3M, 6F
1M, 2F
2M
6M, 3F
6M, 2F
2F
2M
1M, 1F
2F
9F, 6M
2M, 6F
2F
1F
1M, 18F
1F
2F
1F
-
2F
3F
1M
-
1M, 1F
7F
-
1F, 7W
62W
26W
-
30W
26W
2W
1W
3W
1W
228W
7W
-
5W
-
1M
1M, 2F
1F
-
1M
1F
1F
5M, 1F
-
2M
-
-
1M, 1F
1M, 1F
1F
1M
-
-
2
2
-
Tabulka 2b. Výsledky za rok 2005 – pokračovanie: MJ – jabloň Lieskovská dolina; MH –
hruška Lieskovská dolina, na suchom pasienku; AP – polená Adamovská dolina. F – samice,
M – samce, W – robotnice.
taxon
Sphecidae
Nitela spinolae Latreille, 1802
Passaloecus insignis (Vander Linden, 1829)
Pemphredon lugens Dahlbom, 1842
Psenulus brevitarsis Merisuo, 1937
Rhopalum clavipes (Linnaeus, 1758)
Trypoxylon clavicerum Lepeletier et
Serville, 1825
Trypoxylon figulus (Linnaeus, 1758)
Trypoxylon medius de Beaumont, 1945
Trypoxylon minus de Beaumont, 1945
Pompilidae
Agenioideus cinctellus (Spinola, 1808)
Auplopus carbonarius (Scopoli, 1763)
Dipogon subintermedius (Magretti, 1886)
Sapygidae
Sapyga clavicornis (Linnaeus)
Chrysididae
Trichrysis cyanea (Linnaeus, 1761)
Eumenidae
Ancistrocerus nigricornis (Curtis, 1826)
Ancistrocerus parietinus (Linnaeus, 1761)
Ancistrocerus trifasciatus (Mueller, 1776)
Formicidae
Camponotus falax (Nylander, 1856)
Dolichoderus quadripunctarius (L., 1771)
Leptothorax affinis Mayr, 1885
Leptothorax nigriceps Mayr, 1885
Ichneumonidae
Caenocryptus inflatus Thomson,
Ephialtes spatulatus (Townes, 1960)
Gelis cinctus (Linnaeus, 1758)
Nematopodius formosus Gravenhorst, 1829
Pleurogyrus sp.
Raphidioptera
Raphidia confinis Stephens, 1839
Raphidia major Burmeister, 1839
Neuroptera
Chrysotropia ciliata (Wesmael, 1841)
MJ
MH
AP
1F
3F
1M, 9F
3M, 3F
1F
1F
1F
-
1F
6F
1F
2F
-
1M, 1F
3M, 3F
1F
2M
-
-
-
1F
1M
2M, 3F
-
1F
10M, 1F
2F
1M
3M, 5F
-
-
9W
28W
1W
12W
1W
-
-
2F
1M
-
3F
1F
1M, 1F
-
1F
1F
-
2F
1F
-
-
2
-
Psenulus fuscipennis – predátor vošiek. Rod Trypoxylon – loví pavúky, podobne ako celá
čeľad Pompilidae. Murárky rodu Ancistrocerus lovia rôzne druhy húseníc motýľov, taktiež
Discoelius a Symmorphus. Chrysididae sú hniezdne parazity včiel, muráriek a kutaviek.
Mravce rodu Camponotus a Dolichoderus sú univerzálne dravce, požierajúce iný hmyz, ale
zároveň si pestujú a ochraňujú vošky. Stenarella domator je parazit drevokazných chrobákov,
prevažne fúzačov. Nitela spinolae žerie vošky, podobne aj Passaloecus insignis a Psenulus
brevitarsis, Passaloecus insignis je pritom adaptovaný aj na výskyt v zapojených porastoch –
7
napríklad v brehových porastoch potokov. Kutavky rodu Rhopalum žerú dvojkrídlovce
a vošky. Mravce rodu Leptothorax patria k najmenším mravom, likvidujú rôzny drobný hmyz,
ale pestujú si červce na medovicu. Lumok Nematopodius formosus je špecifický parazit
kutaviek rodu Trypoxylon, ostatné zistené druhy – Coelichneumon, Isadelphus, Phytodietus,
Rhexidermus – sú paraziti rôznych druhov fytofágneho hmyzu, Pemphredon lugens požiera
vošky, Sapyga clavicornis je polyfágny dravec, Caenocryptus inflatus je parazit húseníc.
Raphidia – dlhokrčky sú dravce požierajúce rôzny fytofágny hmyz. Chrysotropia ciliata je
dravec požierajúci vošky.
Literatúra
BLUETHGEN P., 1961: Die Faltenwespen Mitteleuropas (Hymenoptera, Diploptera). Abhandlungen der deutschen
Akademie der Wissenschaft zu Berlin. Klasse fuer Chemie, Geologie und Biologie 2: 1–240.
BOUČEK Z. & ŠUSTERA O., 1957: Včely – Apoidea, pp. 377–406. In: Klíč zvířeny ČSR, KRATOCHVÍL J. (ed.)
Nakladatelství ČSAV, Praha, 746 pp.
DEVÁN P., 2002: K poznaniu hmyzu starých sadov. Sborník Přírodovědného klubu v Uh.Hradišti 7: 207–211.
DOLLFUSS H., 1991: Bestimmungschlüssel der Grabwespen Nord- und Zentraleuropas (Hymenoptera,
Sphecidae). Stapfia 24: 1–247.
DOROCHOVA G.I., 1987a: Raphidioptera – Verbljudky. Opredeliteľ nasekomych evropejskoj časti SSSR, zv. IV,
27–30.
DOROCHOVA G.I., 1987 b: Neuroptera – Setčatokrylyje. Opredeliteľ nasekomych evropejskoj časti SSSR, zv. IV,
36–92.
GUSENLEITNER J., 1995: Bestimmungstabellen mittel- und südeuropäischen Eumeniden (Vespoidea,
Hymenoptera). Teil 4: Die Gattung Ancistrocerus Wesmael 1836 mit einer Nachtrag zum Teil 1: Die Gattung
Leptochilus Saussure 1852. Linzer biologische Beiträge 27/2: 753–775.
GUSENLEITNER J., 1999a: Bestimmungstabellen mittel- und südeuropäischen Eumeniden (Vespoidea,
Hymenoptera). Teil 11. Die Gattungen Discoelius Latreille 1809, Eumenes Latreille 1802, Katamenes
Meade-Waldo 1910, Delta Saussure 1855, Ischnogaster Magretti 1884 und Paraeumenes Saussure 1855.
Linzer biologische Beiträge 31/2: 561–584.
GUSENLEITNER J., 1999b: Bestimmungstabellen mittel- und südeuropäischen Eumeniden (Vespoidea,
Hymenoptera). Teil 12: Die Gattung Symmorphus Wesmael, 1836. Linzer biologische Beiträge 31/2: 585–
592.
KASPARIJAN D.R., 1981: Perepončatokrylyje, tretja časť. Opredeliteľ nasekomych evropejskoj časti SSSR. Tom
III, Nauka, Leningrad, 687 pp.
KUTTER H., 1977: Hymenoptera – Formicidae. Insecta helvetica 6. Fotorotar Zurrich, 297 pp.
LINSENMAIER W., 1959: Revision der Familie Chrysididae (Hymenoptera). Mitteilungen der Schweizerischen
Entomologischen Gesellschaft 32: 1–238.
RADCHENKO A., 2000: What is „Leptothorax nylanderi“ (Hymenoptera, Formicidae) in Russian and former
Soviet literature? Annales zoologici 50 (1): 43–45.
WOLF H., 1972: Pompilidae, Hymenoptera. Insecta helvetica 5, Fotorotar AG Zurrich, 176 pp.
TSCHARNTKE T., GATHMANN A. & STEFAN-DEVENTER I., 1998: Bioindication using trap-nesting bees and wasps
and their natural enemies: community structure and interactions. Journal of Applied Ecology 35: 708–719.
O hnízdech vosy saské (Dolichovespula saxonica)
Libor DVOŘÁK
Vosa saská (Dolichovespula saxonica) je hojná prakticky po celém území České republiky.
Obývá zejména různé typy lesních porostů a intravilány. Buduje si téměř výhradně volně visící hnízda ve větvích keřů a stromů nebo v podstřeší nejrůznějších lidských staveb. V druhé
variantě bývá hnízdo umístěno nejčastěji na šikmině střechy, řidčeji přímo v hřebeni.
Zajímavým faktem je velký počet čerstvě založených hnízd přezimujících královen (initial
queen nests), která zůstávají na konci sezóny nedostavěna. Otázkou pro budoucí výzkum zůstává, zda je to důsledek přestěhování královen na vhodnější místa či jejich vysokou mortalitou.
8
Vyvinuté hnízdo vosy saské (tedy
obsahující alespoň několik buněk
s plodnými jednici) dosahuje obvykle
velikosti grapefruitu či řidčeji až
volejbalového míče a obsahuje 3-5
plástů. Výjimečně mohou být ovšem
samci přítomni již v hnízdě s jediným
plástem. Počet buněk velmi kolísá,
obvykle je to zhruba 400 buněk
v hnízdě se dvěma plásty, 1000 buněk
v hnízdě se třemi a okolo 2000
v hnízdě se čtyřmi až pěti plásty (dle
vlastních výsledků). Největší mnou
zkoumané hnízdo mělo 2097 buněk,
ARCHER (2006) uvádí až 2614 buněk.
Sociálním parazitem vosy saské je vosa
příživná (Dolichovespula adulterina).
Královna tohoto druhu pronikne do
hnízda hostitele, zabije královnu
hostitelského druhu a dále se pak líhnou pouze larvy vosy příživné. Pokud pronikne parazit do
hnízda později, můžeme nalézt velké hnízdo s reproduktivními kastami obou druhů. Ovšem
parazituje-li vosa příživná hostitelský druh v rané fázi hnízda, může se objevit hnízdo třeba
jen s 1-2 plásty a výraznou převahou jedinců parazitického druhu. Tak bylo například na
Stožci na Šumavě tento rok nalezeno hnízdo vosy saské pouze s dvěma malými plásty a obsahující 2 dělnice hostitelského a 7 královen a 24 samců parazitujícího druhu.
Poměrně častým parazitem všech našich společenských
pravých vos, a tedy i vosy saské, je lumek Sphecophaga
vesparum. Napadá larvy vos a jeho přítomnost v hnízdě se
velmi snadno pozná dle buněk, které jsou několik mm pod
okrajem uzavřeny tuhým víčkem naoranžovělé barvy.
Během zimy 2006-07 jsem zkoumal míru parazitace hnízd
vosy saské oběma zmíněnými druhy na 29 lokalitách.
Z těchto lokalit bylo alespoň jedno větší (2 plásty) a
zachovalejší hnízdo nalezeno na 25 lokalitách. Celkem
v sedmi případech (28 %) byla zjištěna přítomnost vosy
příživné. Procento bude jistě vyšší, protože ne vždy musí
být nutně ve starém hnízdě přítomné mrtvolky vos. D.
adulterina je tedy zřejmě minimálně na území ČR mnohem
hojnějším druhem, než se očekávalo. Lumkem
parazitovaných hnízd bylo mnohem více, celkem 20, což
činí 80 %. Přestože jsou víčka po zakuklených lumcích velmi trvanlivá, mohou u starších
hnízd podlehnout zkáze. Lumek S. vesparum tedy parazituje naprostou většinu hnízd vosy
saské, v rámci hnízda se však nikdy masově nenamnoží. V hnízdech s mnoha sty buňkami se
jedná maximálně o desítky lumků. Jejich použití pro biologický boj proti vosám zavlečeným
do nepůvodních oblastí je tedy přinejmenším pochybné.
9
Vosí hnízda jsou chráněna mnohovrstevným papírovým
obalem a vždy jsou vystavěna na krytém místě. Proto
tvoří takřka ideální místo pro zimování mnoha druhů
hmyzu. Podobným tématem se zabýval zřejmě jen KOJIMA (1993), který zpracoval hmyz zimující v hnízdech
dvou druhů japonských sršňů. V druhé polovině zimy
2006-07 jsem sledoval přezimující hmyz v hnízdech
vosy saské na 26 lokalitách. Nejčastěji se vyskytovali
zástupci řádů Neuroptera a Diptera, řidčeji i jiných řádů.
Nejčastějším druhem zde byla zlatoočka Chrysoperla
carnea, následovaná bzučivkami rodu Pollenia (vzácněji
i Lucilia). Ojediněle, vždy po jediné lokalitě, byli
nalezeni zástupci dalších tří čeledí dvoukřídlých.
Zajímavým zjištěním je hibernace čtyř druhů vos
(včetně vosy saské). Na třech lokalitách byli nalezeni zástupci nadčeledi Chalcidoidea. Nejedná se ovšem o parazity vos, nýbrž Dipter. Velmi často se v hnízdech vosy saské objevuje
vrtavec Ptinus fur, ostatní brouci jen zcela ojediněle, což je poměrně překvapivé zejména
s ohledem na slunéčka a kožojedy. Zcela dle očekávání zde zimují motýli čeledi Depressariidae a několik synantropních druhů ploštic. Přestože se ve výsledku jednalo zejména o běžné
druhy hmyzu okolních stanovišť a lidských sídel, jedná se o velmi zajímavý fenomén.
S výhledem do budoucna je žádoucí zejména zmapovat výskyt vosy saské ve vyšších polohách a také získat další údaje o parazitickém druhu D. adulterina.
Literatura
ARCHER M.E., 2006: Taxonomy, distribution and nesting biology of species of the genus Dolichovespula (Hymenoptera, Vespidae). Entomological Science 9: 281–293.
KOJIMA J., 1993: Old hornet nests acting as hibernacula for insects. Japanese Journal of Entomology 61: 589–
594.
Model letové aktivity smrkových pilatek
(Pristiphora spp., Pikonema spp.)
Jaroslav HOLUŠA, Jan LUBOJACKÝ & Karel DRÁPELA
Smrkové pilatky (Hymenoptera: Tenthredinidae: Pristiphora (Lygaeonematus), Pikonema)
kladou vajíčka do mladých jehlic rašících pupenů. Pravděpodobnými důvody, proč tyto druhy
gradují právě v nižších polohách, jsou (i) stres smrků v nižších polohách a (ii) těsná synchronizace rašení a líhnutí pilatek.
V roce 2005 a 2006 jsme proto sledovali letovou aktivitu smrkových pilatek a také průběh rašení smrku na pěti lokalitách v mladých smrkových porostech v oblasti Nízkého Jeseníku (lokality Kyjovice, Záleští, Podvihov, Hájenka, Bleška). K odchytu pilatek jsme použili metodu
Malaiseho lapačů a žlutých lepových desek. Kontroly jsme prováděli ve 2–3 denních intervalech vždy v období od poloviny třetí dekády dubna do konce června. Při každé kontrole jsme
pořídili rovněž fotografické snímky vybraných smrků. Podle nich byl určen podíl vyrašených
smrků. Mezi počtem kusů odchycených v určitém periodě a počtem vyrašených smrků byla
zjištěna statisticky signifikantní korelace u druhů Pristiphora abietina, Pr. gerula, Pr. leucopodia, Pr. saxesenii, Pikonema scutellatum, P. montanum v obou letech (r = 0,8218** až
0,9492**).
10
Za vším hledej parazita!
Petr JANŠTA
Během posledních deseti až patnácti let se zvýšila intenzita výzkumu mikroorganismů, které
mohou samovolně ovlivňovat reprodukci různých druhů bezobratlých živočichů. Nejznámějším z nich je bakterie Wolbachia. Vyskytuje se u mnoha druhů členovců jako intracelulární
dědičně přenosný parazit. Odhaduje se, že je jí napadeno 20–75 % všech druhů hmyzu. Hojně
ale napadá i nemalé procento jiných druhů bezobratlých jako jsou hlísti, roztoči a pavouci.
Wolbachia v těle svého hostitele způsobuje mnoho různých anomálií. V rámci dosud známého
spektra vztahů Wolbachia – hostitel nalezneme případy od klasického mutualizmu až po reprodukční parazitizmus, který se může projevovat změnou chromozomálně určeného pohlaví,
indukcí partenogeneze, celkovým snížením počtu jedinců samčího pohlaví, vlivem na kompetici spermií či nekompatibilitu samců a samic hostitelských druhů. Spousta pokusů byla provedena právě na blanokřídlém hmyzu.
Dokonce se uvažuje, že parazitické organizmy stály u zrodu haplodiploidního rozmnožovacího systému hmyzu. Haplodiploidie vznikla celkem sedmnáctkrát v rámci živočichů a právě
Wolbachia byla nalezena u většiny těchto organizmů, včetně blanokřídlého hmyzu (KOIVISTO
& BRAIG 2003).
Bakterie Wolbachia se obecně šíří vertikálně přenosem z matky na dceru přes cytoplazmu vajíčka. Horizontální přenos se dříve považoval za nepravděpodobný. Nicméně u rodu Trichogramma (Chalcidoidea: Trichogrammatidae), jehož larvy jsou vaječní parazitoidi různého
hmyzu, bylo prokázáno, že bakterie je schopná se šířit i horizontálně. Konkrétně z infikované
larvy parazitoida na larvu neinfikovanou, když spolu sdílí hostitelské vajíčko (HUIGENS et al.
2004).
Mimo bakterie z rodu Wolbachia byly u některých bezobratlých včetně hmyzu zjištěny další
mikroorganizmy, které mají na svého hostitele podobný dopad. Jedná se například o bakterie
z rodu Cardinium (ZCHORI-FEIN & PERLMAN 2004) a Arsenophonus nasoniae (GHERNA et al.
1991).
Literatura
GHERNA R.L., WERREN J.H., WEISBURG W., COTE R., WOESE C. R., MANDELCO L. & BRENNER D.J., 1991: Arsenophus nasoniae gen. nov., sp. nov., the causative agent of the son-killer trait in the parasitic wasp Nasonia
vitripennis. International Journal of Systematic Bacteriology 41: 563–565.
HUIGENS M.E., DE ALMEIDA R.P., BOONS P.A.H., LUCK R.F. & STOUTHAMER R., 2004: Natural interspecific and
intraspecific horizontal transfer of partenogenesis-inducing Wolbachia in Trichogramma wasps. Proceedings
of the Royal Society of London, Series B 271: 509–515.
KOIVISTO R.K.K. & BRAIG H.R., 2003: Microorganisms and parthenogenesis. Biological Journal of the Linnean
Society 79: 43–58.
ZCHORI-FEIN E. & PERLMAN S.J., 2004: Distribution of the bacterial symbiont Cardinium in arthropods. Molecular Ecology 13: 2009–2016.
Výzkum čmeláků ve Výzkumném ústavu pícninářském v Troubsku
Olga KOMZÁKOVÁ
Historie výzkumu čmeláků ve Výzkumném ústavu pícninářském v Troubsku, zejména
s ohledem na možnosti jejich laboratorního chovu a jejich význam pro opylování zemědělských plodin, sahá přibližně do 70. let minulého století. O zavedení této tradice do náplně
činností našeho ústavu se zasloužil doc. Ptáček, který se chovu čmeláků nadále věnuje i dnes,
ale již jako pedagog Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. S troubským
11
ústavem však nadále spolupracuje. Studium čmeláků pokračovalo v menší míře s několika
přestávkami i po jeho odchodu na univerzitu, avšak až během posledních pěti let byla výzkumná práce v této oblasti opět zintenzívněna díky získanému výzkumnému záměru MŠM a
dvěma projektům.
V jedné ze subetap zmíněného záměru s názvem „Podpora chovu čmeláků a zabezpečení jejich potravních zdrojů“ se zabýváme zejména možností laboratorního chovu našich druhů
čmeláků. Kromě již dobře zvládnutého chovu komerčně využívaného čmeláka zemního
(Bombus terrestris) se snažíme některé jeho principy aplikovat s potřebnými modifikacemi i
na chov dalších našich druhů, zejména čmeláka rolního (Bombus pascuorum) a čmeláka lučního (Bombus pratorum). Dále je v této subetapě záměru zahrnuto částečně i studium výskytu
čmeláků na umělých a přirozených stanovištích.
Prvním z výše jmenovaných projektů týkajících se čmeláků, který právě řešíme ve spolupráci
s doc. Ptáčkem z MU, je projekt NAZV s názvem „Průzkum čmeláků a jejich potravních
zdrojů na vybraných lokalitách jižní Moravy s využitím laboratorních metod chovu čmeláků
pro zachování jejich druhové diverzity v přírodě“. Hlavním úkolem tohoto projektu je vypracovat program podpory ekologických a krajinotvorných aktivit pomocí osiva kvetoucích rostlin, které kromě své estetické a užitkové funkce budou mít i příznivý vliv na diverzitu opylovačů, v prvé řadě čmeláků, kteří se tak opět budou moci stát organickou součástí krajinného
ekosystému. S tím souvisí i vytvoření přehledu o výskytu čmeláků na zvolených lokalitách,
resp. stavu fauny čmeláků, což je nezbytné pro zpracovávání ochranných programů. Součástí
těchto aktivit je také rozšiřování vědomostí o vzájemných vztazích mezi čmeláky a rostlinami a poznatků o bionomii čmeláků, jejich etologii a možnosti laboratorních chovů.
V závěru řešení projektu bychom chtěli navrhnout optimální složení směsí pro osevy porostů
pro zajištění dostatečného množství potravy pro čmeláky v krajině, rozšířit možnosti laboratorního chovu čmeláků také o netradiční druhy za účelem odchovu vzácných druhů pro jejich
návrat do přírody a zhodnotit na základě zjištěného druhového spektra čmeláků na různých
lokalitách, především Moravy, současný stav společenstva čmeláků u nás. Úkolem VÚP
v tomto projektu je sledování druhového spektra čmeláků na vybraných lokalitách Moravy a
výběr druhů kvetoucích rostlin jako zdroje obživy čmeláků.
Druhý, letos zahájený projekt má název „Čmeláci jako aktivní prvek biodiverzity krajiny“.
Zde se jedná o spolupráci tří pracovišť, kde se na jeho řešení kromě nás podílí opět doc. Ptáček z MU, a dále Ústav organické chemie a biochemie AV ČR v Praze. Tento projekt má přispět k rozšíření znalostí o biologii, komunikaci, taxonomii a ekologii čmeláků, které jsou nezbytné pro provádění účinné ochrany těchto nepostradatelných opylovačů rostlin. Dále se věnuje problematice výskytu čmeláků druhu B. cryptarum a B. magnus na našem území, jimiž
se dosud nikdo v rámci ČR nezabýval, a to z důvodu obtížnosti jejich druhové identifikace
s použitím molekulárních metod.
Cíle projektu jsou následující:
1. Poznání biologického cyklu druhu Bombus terrestris (fyziologie a chemická regulace zakládání, rozvoje a početnosti kolonií, vývoj a produkce mladých matek, jejich příprava na
oplození a přežití diapauzy) v laboratorních podmínkách.
2. Srovnání skupiny druhů Bombus s. str., pokud jde o jejich výskyt v České republice, morfologickou, bionomickou, fyziologickou a genetickou příbuznost i možnosti chovu.
3. Metodická doporučení producentům čmeláků pro opylování, vedoucí ke zvýšení chovatelského úspěchu i zamezení nebezpečí genetické kontaminace dováženými rasami.
4. Poznání bionomie zavíječe druhu Aphomia sociella a návrh způsobu ochrany kolonií čmeláků před tímto parazitem.
5. Metodická východiska pro podobný průzkum jiných druhů čmeláků. Výzkumný ústav pícninářský v projektu řeší otázky vlivu kvality výživy matek čmeláků na jejich schopnost
12
úspěšně přezimovat a změn v kvantitě jejich zásobních látek během zimování a determinací
sporných druhů rodu Bombus na základě analýzy jejich DNA.
Kromě využití laboratorně odchovaných čmeláků Bombus terrestris pro účely řešení grantové a záměrové problematiky jsou tito čmeláci využíváni jako opylovači především jetele
v izolačních klecích v rámci šlechtitelských pokusů ve výzkumném ústavu a část hnízd je také distribuovaná pro opylování do skleníků. Navíc bychom rádi časem zajišťovali pomocí
čmeláků také opylování ovocných stromů v oblastech, kde pro výskyt onemocnění nelze využít včelstev.
Uedené výzkumy jsou prováděny z finanční podpory projektu NAZV č. 1R44014, projektu MŠMT č. 2B06007
a výzkumného záměru MSM 2629608001.
Příspěvek k poznání larvální ekologie larev pilatek vázaných
na duby (Quercus) a kapradiny (Pteridiophyta)
Jan MACEK
Většina larev druhů podřádu Symphyta je specializovanými folivorními exofytofágy, žijícími
volně na živných rostlinách. Celkové hostitelské spektrum je velmi široké s tendencí specializace na určité taxony živných rostlin. Příležitostný žír na atypických živných rostlinách je ve
většině případů důsledkem vyčerpání původního potravního zdroje při populačních gradacích
a nemá trvalý charakter.
Převážná většina druhů je vázána na cévnaté rostliny. Prakticky nejsou známy žádné lichenofágní druhy, mykofágní druhy se vyskytují jen u xylobiontních čeledí Siricidae a Xyphydriidae, kde jsou larvy vázány na přítomnost symbiotických hub rozkládajících celulózu (tzv.
ambróziové houby), Dulophanes morio je jediným známým druhem z podřádu Symphyta
prokazatelně se živícím mechy.
Tabulka 1. Přehled exofytických druhů zjištěných v ČR na dubech.
Taxon
larvální fenofáze
letní
letní
letní / podzimní
letní / podzimní
letní / podzimní
letní / podzimní
jarní
jarní
jarní
jarní
jarní
jarní
imaginální fenofáze hibernující
stádium
pozdně jarní / letní prepupa
pozdně jarní / letní prepupa
pozdně jarní / letní prepupa
pozdně jarní / letní prepupa
pozdně jarní / letní prepupa
letní
prepupa
podzimní
vajíčko
podzimní
vajíčko
podzimní
vajíčko
jarní
prepupa
jarní
prepupa
jarní
prepupa
Mesoneura opaca (Fabricius, 1776)
Pristiphora fausta (Hartig, 1837)
Neurotoma mandibularis (Zaddach,
1186)
jarní
jarní
jarní
jarní
jarní
jarní
prepupa
prepupa
prepupa
Pamphilius sylvarum (Stephens, 1835)
jarní
jarní
prepupa
Janus femoratus (Curtis, 1830
letní
jarní/letní
prepupa
Allantus togatus (Panzer, 1801)
Arge rustica (Linnaeus, 1758
Caliroa cinxia (Klug, 1816)
Caliroa annulipes (Klug, 1816)
Caliroa varipes (Klug, 1816)
Rhogogaster viridis (Linnaeus, 1758)
Apethymus cereus (KLug, 1818)
Apethymus filiformis (Klug, 1818)
Apethymus serotinus (Mueller, 1776)
Periclista (všechny druhy)
Harpiphorus lepidus (Klug, 1818)
Profenusa pygmaea (Klug, 1816)
13
potravní vazba
polyfág
polyfág
polyfág
polyfág
polyfág
polyfág
monofág 3. řádu
monofág 3. řádu
monofág 3. řádu
monofág 3. řádu
monofág 3. řádu
monofág 3. řádu;
minující
monofág 3. řádu
monofág 3. řádu
monofág 3. řádu;
v zápředku mezi
listy
monofág 3. řádu;
v listovém
zápředku
monofág 3. řádu;
minuje ve
větévkách
Z přibližně 800 druhů evropských pilatek je asi 6 % polyfágních, ostatní druhy jsou v různém
stupni oligofágní nebo monofágní. Nejvíce druhů je potravně vázáno na vrbovité (asi 20 %),
růžovité (asi 15 %), jehličnany (asi 11 %) a břízovité (asi 9 %). V tomto příspěvku bude pozornost věnována druhům s larvami potravně vázanými na duby (Quercus) a kapradiny (Pteridiophyta).
Druhy vázané na duby se podle sezónního výskytu larev dělí na dvě základní fenologické
skupiny – jarní a letní. Jarní druhy se živí výlučně rozvíjejícími se listy nebo mladými měkkými listy s nízkým obsahem tříslovin. Larvy této fenologické skupiny se vyznačují rychlým
vývojem (trvajícím v průměru 3 týdny). Rychlé tempo vývoje ovlivňuje především vysoký
obsah proteinů a aminokyselin v dělivých listových pletivech (meristémech). Dospělci jarní
fenofáze mají buď časnou letovou periodu, většinou v dubnu a začátkem května v období rašení dubů, nebo se vyskytují na podzim (září až říjen). U druhů s jarní letovou periodou přezimují prepupy, u druhů s podzimní letovou periodou vajíčka. Přezimování vajíček u širopasých je v Evropě výjimečný jev a kromě rodu Apethymus (Tenthredinidae) bylo zjištěno už
jen u Neodiprion serifer (Diprionidae). Larvy letních druhů se živí rozvinutými listy s vyšším
obsahem tříslovin.
Na kapradinách se vyskytují jednak potravně úzce specializované (monofágové 2. a 3. řádu),
tak nespecializované (polyfágní) druhy. V ČR bylo zjištěno 15 monofágních druhů a 4 polyfágní druhy. Mezi monofágní patří druhy z tribů Aneugmenini, Strongylogastrini a Heptamelini z podčeledi Selandriinae a Blasticotoma filiceti Klug, 1834 z čeledi Blasticotomidae. Do
kategorie polyfágních druhů patří některé druhy rodu Tenthredo (T. ferruginea Schrank, 1776,
T. balteata Klug, 1817, T. livida Linnaeus, 1758, T. colon Klug, 1817), jejichž larvy se kromě
kapradin vyvíjejí dále na širokém spektru krytosemenných rostlin (dřeviny, byliny).
U striktně monofágních syntopních druhů (monofágové 1. řádu) byl pozorován zjevný posun
ve fenofázi dospělců i larev kvůli vyloučení v přímé potravní kompetici. Např. příbuzné druhy
Strongylogaster xanthocera (Stephens, 1835) a Strongylogaster multifasciata (Geoffroy,
1785), vázané výlučně na Pteridium aquilinum, se vyskytují syntopně s posunutím letové periody asi o 3 týdny. S. xanthocera je jarním druhem s letovou periodou od poloviny dubna do
konce května a larvální periodou od poloviny května do poloviny června. S. multifasciata má
letovou periodu od konce května do konce června, larvy se vyskytují od konce června do srpna. Další příbuzné druhy Strongylogaster mixta (Klug, 1817) a Strongylogaster macula (Klug,
1817) jsou vázány na kapradiny rodů Athyrium a Dryopteris. Údaje o Pteridium aquilinum
pro oba výše zmíněné druhy budou pravděpodobně mylné a mohou být založeny na nesprávném určení larev. U druhu Strongylogaster macula podrobný rozbor vzorků z Malaiseho pastí
z různých lokalit v ČR prokázal, že se jedná s nejvyšší pravděpodobností o agregát dvou blízce příbuzných druhů, lišících se od sebe habitem a kresbou těla.
Přehled v ČR zjištěných druhů podčeledi Selandriinae vázaných na kapradiny
Znakem * jsou označeny autorem ověřené živné rostliny
Alphastromboceros konowi (Jakovlev, 1891) – vývoj neznámý; dospělci sbíráni na Pteridium
Aneugmenus coronatus (Klug 1818) – *Athyrium, *Dryopteris, Aspidium, Pteridium
Aneugmenus padi (Linnaeus 1761) – *Pteridium, Asplenium
Aneugmenus temporalis (Thomson, 1871) – Pteridium
Heptamelus ochroleucus (Stephens, 1835) – Dryopteris, Athyrium, Blechnum, Matteucia, Polypodium; endofágní
Pseudohemitaxonus sharpi (Cameron, 1879) – vývoj neznámý; dospělci sbíráni na Athyrium
Stromboceros delicatulus (Fallén, 1808) – Dryopteris, Gymnocarpium, Athyrium
Strongylogaster filicis (Klug, 1817) – Pteridium aquilinum
Strongylogaster macula (Klug, 1817) – *Dryopteris, *Athyrium
14
Strongylogaster mixta (Klug, 1817) – *Athyrium, Dryopteris, Pteridium
Strongylogaster multifasciata (Geoffroy, 1785) – *Pteridium
Strongylogaster xanthocera (Stephens, 1835) – *Pteridium
Sezónna letová aktivita vybraných hrubopásych (Hymenoptera,
Symphyta) na Slovensku
Ladislav ROLLER
O sezónnych prejavoch našich hrubopásych (Hymenoptera, Symphyta), s výnimkou hospodársky významných druhov, máme nedostatočné poznatky. K základným sezónnym prejavom
patrí počet generácií v roku – voltinita a priebeh výskytu dospelcov v roku – dynamika (modalita) sezónnej aktivity. Najpresnejšiu odpoveď na otázku voltinity nám dáva chov
v simulovaných prírodných podmienkach. U mnohých druhov je však larva a jej živná rastlina
neznáma. Vo viacerých prípadoch nám pomáha osvetliť problematiku počtu generácií analýza
ich sezónnej letovej aktivity. V iných prípadoch je identifikácia voltinity hrubopásych
z letovej aktivity sťažená prekrývaním generácií, predĺženou diapauzou u časti generácie
a časovo vzdialenými eklóznymi vlnami v rámci jednej generácie (PSCHORN-WALCHER
1982).
Na štúdium sezónnej dynamiky hrubopásych na 14 geograficky rozmanitých lokalitách Slovenska sme použili Malaiseho pascu (MALAISE 1937), ktorá má vysokú zberovú efektivitu
a umožňuje kontinuálne celosezónne zbery (ROLLER & HOLUŠA, 2000). Celkovo bolo odchytených vyše 25 000 jedincov patriacich k 398 druhom z 10 čeľadí hrubopásych. Na nížinných
lokalitách sa dospelce vyskytovali najskôr v marci (Dolerus anthracinus – 7.3.) a najneskôr
začiatkom novembra (Apethymus apicalis – 2.11.), v podhorských lokalitách najskôr koncom
apríla a najneskôr v októbri a na horskej lokalite od mája do septembra. Letová aktivita spoločenstiev hrubopásych mala počas sezóny jeden alebo dva výrazné vrcholy v početnosti jedincov (abundancii) a jedno maximum v početnosti druhov (druhovom bohatstve). Prvý jarný vrchol v abundancii bol zároveň aj maximom v druhovom bohatstve. V nížinných lokalitách bol
vrchol sezónnej aktivity zaznamenaný od konca apríla do polovice mája, na podhorských lokalitách v druhej polovici mája a na horskej lokalite až v polovici júna. Na väčšine lokalít boli
počas letných mesiacov zaznamenané jedno až dve menšie vrcholy aktivity a na niektorých aj
väčšie letné maximum.
Jarné maximum letovej aktivity hrubopásych na lokalite bolo spôsobené bohatým komplexom
univoltínnych a prvou generáciou polyvoltínnych druhov. Výskyt dospelcov väčšiny druhov
bol viazaný na jarné obdobie a v júni svoju aktivitu končili. Na letných maximách sa významne podieľajú ďalšie generácie niekoľkých polyvoltínnych druhov (najmä zástupcov rodu
Athalia, Nematus myosotidis, Cladius pectinicornis a Priophorus pallipes).
U vybraných dominantných druhov bola študovaná sezónna letová dynamika a odhadnutá
prípadne diskutovaná ich voltinita. K jednoznačne univoltínnym druhom s krátkym obdobím
výskytu dospelcov a jedným vrcholom v letovej aktivite patrili napr. piliarky Aglaostigma aucupariae, Macrophya alboannulata, Tenthredopsis stigma, T. tarsata, Allantus cingulatus,
Empria klugi, Amauronematus sp. a Sharliphora parva. K univoltínnym druhom s menej synchronizovaným výskytom dospelcov patrili Dolerus aeneus, D. sanguinicollis, Pachyprotasis
rapae, Taxonus agrorum, Taxonus alboscutellatus, Tenthredopsis nassata a Tenthredo mesomela. Medzi druhy, ktoré predlžovali svoju letovú aktivitu a pravdepodobne aj počet generácií
v nížinách v porovnaní s vyššie položenými lokalitami, patrili Allantus cinctus, Ametastegia
carpini, A. equiseti, A. tenera, Athalia cordata a A. liberta.
15
Poďakovanie. Tento príspevok bol finančne podporený projektom grantovej agentúry VEGA
2/6156/26.
Literatúra
MALAISE R., 1937: A new insect-trap. Entomologisk Tidskrift 58: 148-160.
PSCHORN-WALCHER H., 1982: Unterordnung Symphyta, Pflanzenwespen. pp. 4-234, In: Die Forstschädlinge Europas. Vol. 4, Hautflügler und Zweiflügler, SCHWENKE W. (ed.) Parey, Hamburg, Berlin.
ROLLER L. & HOLUŠA J., 2000: Využití Malaiseho lapače při studiu pilatek a dalších širokopasích blanokřídlých
(Hymenoptera: Symphyta). Zpravodaj ochrany lesa 6: 4-8.
Skúsenosti s metódou odchytu ôs a iného hmyzu do pivných pascí
v podmienkach južného Slovenska
Vladimír SMETANA & Peter ŠIMA
Odchyt ôs na južnom Slovensku bol súčasťou širšie zameraného projektu ich štúdia metódou
pivných pascí, ktorý koordinuje Libor Dvořák z NP Šumava. Pivné pasce predstavujú 1,5
nebo 2 litrové bezfarebné otvorené PET fľaše, v ktorých sa nachádza 0,5 l piva. Inštalujú sa
v lesných porastoch (minimálne 150 m od ich okraja) vo výške 1,5 m nad zemou a exponujú
približne 1 mesiac.
Pivné pasce boli v našom prípade nainštalované na 7 lokalitách južného Slovenska.
Exponované boli od 15.7. do 19.8.2006 (lok. č.1, P. Šima leg.), resp. 13.7.–16.8.2006 (všetky
ostatné pasce na lokalitách 2–7, V. Smetana leg.). Lokality sme zvolili tak, aby reprezentovali
základné typy lesných porastov na tomto území.
1. Podunajská rovina; Nové Zámky, lesopark Berek, druhotný porast duba
letného, jaseňa štíhleho a iných drevín (druhy tzv. tvrdého luhu), 113 m n.m., DFS
8074, 2 pasce.
2. Hronská niva; PR Vozokanský luh, vŕbovo-topoľový lužný les, 130 m n.m., DFS
7978.
3. Hronská niva; PR Vozokanský luh, vŕbovo-topoľový lužný les, rameno Hrona, 130 m
n.m., DFS 7978.
4. Ipeľská pahorkatina; Kmeťovce, agátový porast, 220 m n.m., DFS 7778.
5. Štiavnické vrchy; Bohunice, dubina na andezitovom substráte, 300 m n.m., DFS 7678.
6. Štiavnické vrchy; Kotliny – 504 m n.m., suťová javorina a dubina na andezitoch v
okolí vrcholu, DFS 7678.
7. Štiavnické vrchy; Krížny buk (sedlo), bučina na andezitoch, 630 m n.m., DFS 7678.
Odchytom ôs do pivných pascí sme získali 368 jedincov, ktoré patria k 5 druhom.
S výnimkou 2 ♀♀ D. media ide všetko o robotnice. Kvalitatívne a kvantitatívne zastúpenie ôs
na jednotlivých lokalitách je uvedené v Tab. 1.
Na základe dosiahnutých výsledkov možno formulovať nasledujúce závery:
1. Najčastejšie a vo veľkom počte sa do pivných pascí chytajú Vespa crabro a Vespula
vulgaris. Veľmi zriedkavo naopak Vespula rufa a Vespula germanica.
2. Je potrebné prehodnotiť predchádzajúce poznatky o druhu Dolichovespula media. Zrejme sa nejedná o vzácny druh, ale inými metódami nemožno jej prítomnosť tak spoľahlivo
zistiť. Okrem agátových monokultúr bola zaznamenaná vo všetkých typoch lesných porastov. Zriedkavo sa vyskytuje v lužných lesoch, viacej v dubinách a najhojnejšia je
v bučinách. Ide teda o druh s optimom výskytu v podhorských oblastiach.
3. Najviac ôs (jedincov) bolo odchytených v lužných lesoch, najmenej v agátových
monokultúrach.
16
Využiteľnosť metódy pivných pascí pre štúdium iných skupín hmyzu je rozličná. Pivo je
silným atraktantom pre mnohé motýle, hlavne z čeľade Noctuidae (vrátane veľkých
stužkavcov z rodu Catocala). Ich determinácia je však pri dlhšom „pobyte“ v pasci veľmi
obtiažna a mnohokrát nemožná. Často v pascách nájdeme aj srpice (Mecoptera), hlavne
Panorpa communis Linnaeus, 1758. Veľkú časť biomasy predstavujú v lužných lesoch
dvojkrídlovce (Diptera). Okrem komárov (Nematocera) ide o dobre determinovateľné druhy
múch, predovšetkým z čeľadí Calliphoridae, Muscidae a Sarcophagidae. V ich prípade už
atraktantom zrejme nie je pivo, ale rozkladajúce sa telá organizmov. Potvrdzuje to aj
prítomnosť lariev múch. Podobne možno hodnotiť tiež výskyt odchytených chrobákov. Jedná
sa najmä o hrobáriky (rod Nicrophorus) a drobné bystruškovité chrobáky (napr. z rodu
Platynus). Vzhľadom k veľkému množstvu materiálu (ktorý do seba nasaje všetko pivo) by
bolo vhodnejšie v lužných lesoch z metodického aspektu uprednostniť kratšiu, ale
viacnásobnú expozíciu (minimálne 2x za mesiac) pascí.
Tabulka 1. Zastúpenie zistených druhov ôs (počet odchytených ks) na jednotlivých lokalitách.
Druh
1
2
2
90
1
1
3
111 18
Vespa crabro Linnaeus, 1758
Dolichovespula media (Retzius, 1783)
Vespula rufa (Linnaeus, 1758)
Vespula germanica (Fabricius, 1793)
Vespula vulgaris (Linnaeus, 1758)
Lokalita
3
4
5
56
2
37
1
1
1
7
6
3
6
7
7
8
1
12
Dlouhodobé změny fauny blanokřídlého hmyzu (Aculeata)
v České republice
Jakub STRAKA
Výskyt druhů je v prostoru i čase proměnlivý a není tedy žádné překvapení, že i v České
republice k takovým změnám dochází. Některé změny probíhají rychle a většina lidí se
zájmem o studium blanokřídlého hmyzu si jich všimne, ale postupné dlouhodobé změny se
mohou výrazněji ukázat až ze srovnání výsledků několika generací sběratelů.
Jednou ze vzorových oblastí, kde je blanokřídlému hmyzu dlouhodobě věnována pozornost, je
východní okraj velké Prahy v okolí Klánovického lesa. V této oblasti sbírali na přelomu
devatenáctého a dvacátého století Klapálek, od začátku dvacátého století do konce třicátých
let Šustera, v padesátých a šedesátých letech Macek, Tkalců a Pádr, posledně zmíněný autor
se na tuto lokalitu vrátil ještě na konci osmdesátých let, a nejnověji od roku 1996 do
současnosti Straka a Kolísko. Celkový soubor mírně přesahuje 400 druhů žahadlových
blanokřídlých. Staré nálezy (do roku 1970) čítají 160 druhů a nové (od roku 1970) celkem
350 druhů. Zajímavé je ale teprve srovnání těchto dvou dílčích souborů. Čtyřicet druhů, tedy
jedna čtvrtina z počtu chytaného v okolí Klánovického lesa do roku 1970, nebylo nově
potvrzeno. Změna ve zjištěném druhovém spektru se tedy zdá být obrovská. Jaké by mohly
být příčiny zjištěných rozdílů?
1) Celková změna prostředí – především zalesnění a zastavění bývalých vhodných lokalit a
zmenšení plochy vhodné k životu různých druhů. Tyto změny se projevují především
v úbytku vzácných teplomilných druhů, které jsou vázány na rozsáhlá bezlesá území (např.
17
Aporinellus sexmaculatus, Arachnospila wesmaeli, Cerceris arenaria, Crossocerus palmipes,
Evagetes dubius, Pompilus cinereus, Pterocheilus phaleratus, Trypoxylon fronticorne).
2) Klimatické změny – v poslední době dochází k rapidním klimatickým změnám. Ubývají
především druhy eurosibiřské (např. Andrena ruficrus, A. schencki, Arachnospila westerlundi,
Colletes succinctus, Crossocerus tarsatus, Epeolus cruciger, Hedychrum chalybaeum, Pemphredon montana, Priocnemis vulgaris, Sapyga similis) a atlantské (např. Andrena ferox a
Nomada verna), a naopak přibývají druhy mediteránní (např. Diodontus brevilabris, Eucera
interrupta, Hedychridium krajniki, Hylaeus cornutus, Chrysis marginata, Passaloecus pictus,
Rophites hartmanni, Solierella compedita, Spilomena mocsaryi, Tachysphex grandii).
3) Invaze druhů a jejich následky – nově přicházející druhy mohou vytlačit druhy původní
(např. Polistes dominulus vytlačuje dříve hojný druh P. biglumis), nebo ještě více zatlačit dočasně ustupující druhy (téměř zde zmizely např. Bombus distinguendus, B. soroeensis, B. subterraneus a B. veteranus, na jejich místě se dnes hojně vyskytují B. hypnorum a B. semenoviellus).
4) Efekt vzácných druhů – část dat se vztahuje na velmi vzácné druhy, které byly vzácné dříve
i dnes. Nelze rozhodnout, zda tyto druhy skutečně zmizely, protože se jedná prakticky o
nálezy neopakovatelné (např. Nomada mutica, Dipogon vechti, Pemphredon baltica či sporný
nález Ammophila terminata).
Výčet druhů, které zcela zmizely nebo výrazně redukovaly svůj areál výskytu na celém území
ČR, by byl dlouhý (viz Červený seznam druhů: Straka 2005 a, b, c), ale vysvětlení důvodů
jsou stejná jako pro uvedené lokální změny.
Literatura
STRAKA J. 2005a: Chrysidoidea (zlatěnky). pp. 380-383. In: Červený seznam ohrožených druhů České republiky.
Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates, FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds) Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp.
STRAKA J. 2005b: Vespoidea (vosy). pp. 387-391. In: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates, FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK
M. (eds) Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp.
STRAKA J. 2005c: Apoidea (včely). pp. 392-405. In: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates, FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK
M. (eds) Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp.
Metody stanovení velikosti populace mravenců obývajících zemní
hnízda
Adam VÉLE & Jaroslav HOLUŠA
Mravenci mají významný vliv na fungování terestrických ekosystémů. Pro vědecké účely i
praxi je výhodné znát abundanci mravenců na zájmových lokalitách. Početnost obyvatel
zemních hnízd lze stanovit několika různými metodami. Za klasickou metodu lze označit
vykopání hnízd. Ta jsou konzervována a posléze rozebírána, nalezení jedinci jsou spočítáni.
Možné je rovněž umístění hnízd s živými mravenci do speciálně upravených extraktorů.
Nevýhodou této metody je destrukce mravenišť (poškození vzácných druhů, nemožnost
opakování pokusu). Časově velmi náročná je metoda CMR (capture-mark-recapture) založená
na principu odchytu, označení a zpětných odchytů jedinců. V případě, že pravděpodobnost
odchytu všech jedinců není stejná, dochází ke zkreslení výsledků. V roce 2006 publikovali
Skórka et al. novou nedestruktivní metodu založenou na počítání jedinců vylezlých na hůlku
vertikálně položenou na povrch hnízda za předem stanovený časový úsek. Vzhledem k
18
nutnosti opakovaných měření na každém hnízdě se zvláště při měřeních prováděných na
větším počtu mravenišť i tato metoda jeví jako nepraktická, protože je časově náročná.
Počet jedinců v hnízdě lze rovněž stanovit pouze na základě objemu hnízda. Metoda vychází
ze znalosti, že velikost hnízda a počty jedinců obývajících hnízdo jsou na sobě závislé. Tato
závislost byla signifikantně prokázána např. u mravence Myrmica ruginodis (R2 = 0,30; p =
0,01). Ani jednou z výše popsaných metod nelze určit počet mravenců bez znalosti přesného
umístění hnízda v terénu. Pokud víme, kde se hnízdo nachází, časově nejméně náročnou
metodou je zjištění objemu hnízda. Ten lze zjistit jednoduše vykopáním hnízda a spočítáním
jeho objemu na základě změření tří rozměrů (délka, šířka, hloubka). Pomocí rýče šetrně
vykopané hnízdo lze po provedených měřených vrátit zpět, šance na jeho přežití bude
pravděpodobně dosti vysoká. Nutnou podmínkou je předchozí ověření závislosti velikost
hnízda - počet dělnic u daného druhu a následné vypočítání regresní rovnice.
19
Adresář českých a slovenských zájemců o blanokřídlé
Jan BATELKA, Nad Vodovodem 16, CZ-10000 Praha 10, e-mail: [email protected],
telefon: 736280962, specializace: Apoidea, Strepsiptera
Jiří BERKOVEC, Plaská 19, CZ-32327 Plzeň, e-mail: [email protected], telefon:
377526535, specializace: Ichneumonidae na dřevokazném hmyzu, Siricidae
Pavel BEZDĚČKA, AOPK ČR, středisko Zlín, Štefánikova 167, CZ-76030, Zlín, e-mail:
[email protected], telefon: 724285355, specializace: Formicidae
Lukáš BLAŽEJ, Správa CHKO Labské pískovce, Teplická 424/69, CZ-40502 Děčín, e-mail:
[email protected], telefon: 412518202, 739089629, specializace: Sphecidae,
Crabronidae
Petr BOGUSCH, Katedra biologie, Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové,
Rokitanského 62, CZ-50300, Hradec Králové, e-mail: [email protected], telefon:
493331244, 775960131, specializace: Apoidea, Mutillidae, faunistika ostatních „Aculeata“
Tomáš DANĚK, Filosofická fakulta, Masarykova Univerzita v Brně, Arna Nováka 1, CZ60200 Brno, e-mail: [email protected], specializace: Apidae, Bombinae
Pavol DEVÁN, Správa CHKO Biele Karpaty, Trenčianska ul. 31, SK-91441 Nemšová, email: [email protected], telefon: 326598387, specializace: Sphecidae, Pompilidae,
Eumenidae, Vespidae, Chrysididae
Libor DVOŘÁK, Správa NP a CHKO Šumava, Sušická 399, CZ-34192 Kašperské Hory, email: [email protected], [email protected], telefon: 376331525, 608172434,
specializace: Vespidae
Jan ERHART, Parazitologický ústav AV ČR, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice,
e-mail: [email protected], telefon: 387775438, 605140340, specializace: Aculeata na
pavoucích
Jiří HALADA, Hamr 97, CZ-37804 Chlum u Třeboně, e-mail: [email protected],
telefon: 384797713, 723649363, 235514766 (Praha), specializace: Sphecidae, Cerceris
(celosvětově)
Marek HALADA, M. Chlajna 5, CZ-37005 České Budějovice, telefon: 602180043, e-mail:
[email protected], specializace: Chrysididae, faunistika
Milada HOLECOVÁ, Katedra zoológie Prírodovedeckej fakulty UK, Mlynská dolina B1,
SK-84215 Bratislava, e-mail: [email protected], telefon: 00421260296249,
00421910593950, specializace: Formicidae
Jaroslav HOLUŠA, VÚLHM Jíloviště-Strnady, pracoviště Frýdek-Místek, Nádražní 2811,
CZ-73802 Frýdek-Místek, e-mail: [email protected], telefon: 558628647, specializace:
Symphyta, Sphecidae, Chrysididae
Kamil HOLÝ, Sportovní 167, CZ-58281 Habry, e-mail: [email protected], telefon:
731421266, specializace: Symphyta, Ichneumonidae
Jan HRČEK, Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ-37005 České
Budějovice, e-mail: [email protected], telefon: 604159076, specializace: Apoidea
20
Milan JANDA, Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ-37005 České
Budějovice, e-mail: [email protected], telefon: 777322291, specializace: ekologie a
etologie Formicoidea
Petr JANŠTA, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze,
Viničná 7, CZ-12844 Praha 2, e-mail: [email protected], telefon: 776582280,
specializace: Chalcidoidea
Zdeněk KARAS, Jáchymovská 345, CZ-37344 Zliv, e-mail: [email protected], telefon:
387993832, 608154347, specializace: Aculeata
Stanislav KOMÁREK, Katedra filosofie a dějin přírodních věd, Přírodovědecká fakulta,
Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ-12844, Praha 2, e-mail:
[email protected], telefon: 607824348, specializace: mimetické jevy
Olga KOMZÁKOVÁ, VUPT spol. s r.o., Troubsko, Zahradní 1, CZ-664 41, Troubsko, email: [email protected], specializace: Apidae: Bombus spp.
Pavel LAUTERER, Entomologické oddělení, Moravské zemské muzeum, Hviezdoslavova
29a, CZ-627 00 Brno-Slatina, e-mail: [email protected], specializace: Dryinidae,
Formicoidea, Strepsiptera.
Peter LIŠKA, Katedra ekosozológie a fyziotaktiky, Prírodovedecká fakulta, Univerzita
Komenského v Bratislave, Mlynská dolina, SK-84215 Bratislava 4, e-mail:
[email protected], telefon: 260296411, specializace: Sphecidae, Pompilidae
Aurel LOZAN, Entomologický ústav AV ČR, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice,
e-mail:[email protected], specializace: Braconidae
Jozef LUKÁŠ, Katedra ekológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského v
Bratislave, Mlynská dolina, SK-84215 Bratislava 4, e-mail: [email protected],
telefon: 260296479, specializace: Apoidea, Sphecoidea
Igor MALENOVSKÝ, Entomologické oddělení, Moravské zemské muzeum, Hviezdoslavova
29a, CZ-62700, Brno-Slatina, e-mail: [email protected], telefon: 545218277,
specializace: Strepsiptera
Jan MACEK, Národní muzeum, Golčova 1, CZ-14800 Kunratice, e-mail:
[email protected], telefon: 244911374, specializace: Aculeata, Proctotrupoidea,
Symphyta
Petr MILES, Sídliště 724, CZ-54371 Hostinné, e-mail: [email protected]; telefon
606476372, specializace: Formicidae
Pavel PECH, Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ-37005 České
Budějovice, e-mail: [email protected], telefon: 605354389, 724941318,
specializace: myrmekofilie: Lycaenidae
Antonín PŘIDAL, Ústav zoologie a včelařství, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita,
Zemědělská 1, CZ-61300 Brno, e-mail: [email protected], telefon: 545133248,
specializace: Apoidea, včelařství
Ladislav ROLLER, Zoologický ústav Slovenské Academie věd, Dúbravská 9, SK-84506
Bratislava, e-mail: [email protected], telefon: 421 0259302640, specializace:
Symphyta
Martin ŘÍHA, Čelakovského 14, CZ-61500 Brno, e-mail: [email protected], telefon:
549242342, 732434076, specializace: Crabronidae: Crabronini et Oxybelini
21
Jitka SCHLÄGELOVÁ, Estonská 2569, CZ-27208,
[email protected], specializace: Apoidea: Bombinae
Kladno-Kročehlavy,
e-mail:
Vladimír SMETANA, Tekovské muzeum, Sv. Michala 40, SK-93401 Levice, e-mail:
[email protected], telefon: 0366312112, specializace: Apoidea:
Bombinae, Vespidae: Polistinae et Vespinae, Sphecoidea
Miroslav SRBA, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze,
Viničná 7, CZ-12844 Praha 2, e-mail: [email protected], telefon: 604402160,
specializace: Sphecoidea
Petr STARÝ, Entomologický ústav AV ČR, Branišovská 31, CZ-37005 České Budějovice, email: [email protected], telefon: 387775311, specializace: Braconidae-Aphidiinae
(biosystematika, ekologie, biologický boj se mšicemi).
Jakub STRAKA, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze,
Viničná 7, CZ-12844 Praha 2, e-mail: [email protected], telefon: 728445448,
specializace: Aculeata
Jaromír STREJČEK, Mládežnická 3063, CZ-10600 Praha 2, specializace: Bethylidae,
Dryinidae
Josef ŠEDIVÝ, Stochovská 725/ 58, CZ-16100 Praha 6 – Ruzyně, e-mail [email protected],
telefon: 325316375, 776759375, specializace: Ichneumonidae
Peter ŠIMA, Nábrežná č. 4, SK-940 73 Nové Zámky, e-mail: [email protected], telefon:
0356445390, specializace: Bombinae (chov, trofické interakcie, faunistika)
Klára TICHÁ, Přírodovědné oddělení, Muzeum Vysočiny, Masarykovo nám. 55, CZ-58601,
Jihlava, e-mail: [email protected], telefon: 567573894, specializace: Formicidae
Bořek TKALCŮ, Štěchovická 5, CZ-10000 Praha 10 Strašnice, telefon: 274815653,
721625238, specializace: Apoidea: Apidae, Megachilidae
Pavel TYRNER, Gymnázium TG Masaryka, Studentská 640, CZ-43601 Litvínov, e-mail:
[email protected], [email protected], telefon: 476753023 (práce), 476755013 (domů),
777859177, specializace: zejména Chrysididae, Sphecoidea a Tiphiidae, méně ostatní
Aculeata
Adam VÉLE, Katedra ekologie a ŽP, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého
v Olomouci, tř. Svobody 26, CZ-77146 Olomouc, e-mail: [email protected], tel.:
737309406, specializace: Formicoidea
Dušan VEPŘEK, Nábřeží Dr. E. Beneše 2, CZ-75000 Přerov, e-mail: [email protected],
telefon: 581735729, specializace: Sphecoidea
Dalibor VŠIANSKÝ, Výzkumný ústav stavebních hmot, Hněvkovského 65, CZ-61700 Brno.
e-mail: [email protected], telefon: 543529348, 776365633, specializace: Apoidea:
Andrena spp., Nomada spp.
Vladimír ZEMAN, Tomáškova 421, CZ-50004 Hradec Králové, telefon: 732747096,
specializace: Pompilidae, Apidae: Bombinae
Petr WERNER, Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Drnovská 507, CZ-16106 Praha 6,
e-mail: [email protected], telefon: 233022348, 604 205 604, specializace: Formicoidea
Michal WIEZIK, Technická univerzita Zvolen, T. G. Masaryka 24, SK-960 53 Zvolen,
Slovenská republika, e-mail: [email protected], specializace: Formicoidea
22