– a manžel mi utekl…

zena
ˇ
+vztahy
Čerstvě vdaná paní vladimíra si odjakživa potrpěla na pořádek. pro svůj vzorně
uklizený byt, pečlivě vycíděné auto
a ukázkově srovnaný stůl na pracovišti
byla dávána za vzor všem zdánlivě lenivějším kamarádkám a kolegyním. i její
manžel na ni býval pyšný, hlavně v době,
kdy mohl ještě užívat vlastní byt a ke své
milé docházel jen na návštěvy. Ochotně
se podřídil přáním majitelky bytu, aby
si vydezinfikoval ruce nebo aby jedl jen
v kuchyni a potom po sobě několikrát
umyl stůl. Říkal si, že každý má něco a byl
rád, že jeho nastávající není žádná cuchta.
„Hned po svatbě se nastěhoval manžel
ke mně do bytu, abychom zbytečně
neplatili dva nájmy. vůbec mě nenapadlo,
že soužití bude tak obtížné,“ svěřuje se
vladimíra hned v úvodu vyprávění a vysvětluje: „Když jsme se jen navštěvovali,
vždycky po jeho odchodu jsem gruntovala. ne, že bych se ho nějak štítila, to ne,
ale přece jen jsem měla pocit, že všude
nadrobil a všechno ochmatal. a tak jsem
cídila a leštila, až jsem byla spokojená…“
říKAl, že JseM JehO POPelKA
Po svatbě už ale Vladimíra nemohla
gruntovat tak často, jak by si přála, a to ji
velmi znervózňovalo. Zaměřila proto svoji
pozornost na prevenci nepořádku a začala
svého manžela hlídat. Kontrolovala, zda
složil noviny a narovnal polštářky na gauči,
myla a leštila mu boty a dokonce i jeho
zubní kartáček pravidelně dezinfikovala.
„Nejdřív se tomu smál a říkal mi zamilovaně, že jsem jeho Popelka. Postupně
mu to ale začalo vadit a častokrát jsme se
pohádali kvůli úplné maličkosti. Třeba on si
ukrojil koláč a nechal na plechu drobky. Já
je vymetla a zbytek koláče přendala na čistý tác. On vybuchl a hodil koláč na zem.
Já potom musela několikrát vytírat celou
kuchyň!“ stěžuje si Vladimíra a po chvilce
váhání přiznává: „Chápu, že jsem trochu
čistotnější, než většina mých vrstevnic. Ale
nemohu za to! Vždycky, když vidím nějaké
smítko, mám pocit, že se udusím, dokud ho
neodstraním!“
Povážlivou trhlinu ve vztahu měla zacelit
dlouho plánovaná dovolená v zahraničí.
Romantika, moře a bezstarostný odpočinek
se změnil v peklo. Místo slunění Vladimíra
gruntovala apartmán. Místo milování čekalo
dvojici klepání matrací a shánění dezinfekčních prostředků. Odlétali otrávení oba. Vladimíra kvůli neochotě svého manžela a on
kvůli „šílenství“ své kdysi drahé polovičky.
„Ano, opravdu mě nazval šílencem a to
tedy přehnal. Já se snažila, ale člověka
po čase také přejde chuť stále ustupovat!“
čilo se o povlečení v ložnici, zda je po dvou
dnech užívání čisté nebo špinavé. Bojovalo
se o záclony, jak často se mají prát. Nakonec se vedla válka i o mytí nádobí, protože
Vladimíra byla zvyklá, jen tak pro jistotu,
mýt nádobí vyndané z myčky, ještě v ruce.
„Nechápu, co to do manžela vjelo, ale po té
dovolené už nebyl tak tolerantní jako dřív.
Chtěl mě předělat a já jeho taky! Začali
jsme si jít hrozně na nervy…“ vzpomíná
Vladimíra na začátky trpkého konce vztahu.
„hrozně jsem se snažila. Opravdu! dokonce
jsem navrhla návštěvu poradny. Čekali
jsme skoro dva měsíce, než nás vzali, a nakonec nic nového neřekli. Paní doktorka
mě dokonce obvinila z nějaké fóbie, nebo
co. Jako bych byla blázen!“ dotčeně vypráví
Vladimíra, ale nakonec zkroušeně přiznává:
„Taky bych si docela ráda odpočinula.
To věčné uklízení mě docela unavuje.
Kolegyně si po příchodu do práce dají kafe
a chvilku si poklábosí. Já musím drhnout
stůl, dezinfikovat sluchátko telefonu a klávesnici počítače. Než otřu všechny kliky,
vyvětrám a vyluxuji, jsem unavená jako
pes a to mám celý den teprve před sebou!
O tom, že bych použila bez předchozí
důkladné očisty služební toaletu, si mohu
nechat jen zdát…“
ChTěl Mě PředělAT
UTeKl A Už hO ZPáTKy NeChCi
Malicherné hádky kdysi šťastných novomanželů se začaly měnit v malé bitvy. Vál-
Uklízím
Vladimíra nám s povzdechem ukazuje
svatební fotografie a smutně komentuje:
– a manžel mi utekl…
54 ■ www.zenaplus.cz
[email protected]
„Když pomyslím, že nejsem vdaná ani rok
a už mi manžel utekl… Takhle jsem si to
tedy nepředstavovala!“
Vladimíra před necelým měsícem našla byt
opuštěný. Manžel se odstěhoval k rozvedené kolegyni, prý jen dočasně do podnájmu, než si najde něco vlastního.
„Moc tomu nevěřím. Ta jeho kolegyně je
velice hezká a sympatická. Jen tak trochu
šmudla. Představte si, že se přede všemi
chlubila, že na Vánoce ani nemyje okna!
No chápete to?“ ptá se Vladimíra a v jejím
hlase slyšíme pohrdání smíšené s notnou
dávkou zoufalství. V závěru vyprávění
Vladimíra shrnuje: „Vlastně ani nevím, zda
bych manžela přijala zpět. Když pomyslím,
v jakém nepořádku teď bydlí… Musel by
se hodně změnit!“
vyjádŘení manžela paní vladimíry:
„vladimíru jsem si vzal z velké lásky
a po téměř tříleté známosti. nepochyboval jsem, že ji dobře znám a že to bude
vztah na celý život. její pořádkumilovnost se mi líbila a připadala mi dokonce
i sexy! Byla taková čisťoučká, voňavá.
prostě k nakousnutí. Hrozně ráda mi
pomáhala s mytím… nikdy by mě nenapadlo, že její záliba v čistotě a pořádku
se zvrhne v něco tak obludného! vždyť
jsem si nesměl domů koupit ani rohlík,
protože moc drobil! Ona i vařila podle
toho, kolik ušpiní hrnců a jakou to bude
mít konzistenci. Kdyby existovalo jídlo
v tabletách, my bychom byli určitě první
strávníci! pořád něco rovnala, prala,
leštila. doma to vonělo jak v nemocnici – samá dezinfekce. a kdybyste slyšeli
její vyvádění, když vypukla ta epidemie
žloutenky! Hned u prahu stálo umyvadýlko s chloraminem a musel jsem si v něm
mýt nejen ruce, ale i nohy! Opravdu! Už
se to nedalo vydržet… U té kolegyně
bydlím opravdu jenom v podnájmu. ale
líbí se mi čím dál víc. jak ona je nepořádná! Klidně nechá neumyté nádobí
do druhého dne. žádný problém. je s ní
pohoda!“
vyjádŘení psycHOlOga: U paní vladimíry se opravdu zřejmě jedná o fobii,
jak již bylo v článku naznačeno. Fobie
je psychická porucha charakterizovaná
chorobným strachem z jevů nebo věcí.
postižený si je vědom své odlišnosti,
ale nemůže si nijak pomoct. Fobii často
provázejí i tělesné pocity, jako je bušení
srdce, zrychlený tep, obtížné dýchání
nebo velmi silné pocení.
U paní vladimíry by se mohlo jednat
konkrétně o tzv. mysOFOBii, tedy chorobný strach ze špíny. léčba je možná, ale
obtížná a dlouhodobá. paní vladimíra by
měla navštívit psychiatra a s ním svoji
situaci co nejdřív konzultovat, protože její
obtíže se mohou zhoršovat.
nejčastější drUHy FOBií:
KlaUstrOFOBie
– chorobný strach z uzavřeného nebo jinak
vymezeného prostoru. Postižení jedinci
nemohou jezdit výtahem nebo třeba vstoupit
do místnosti bez oken.
mUsOFOBie
– chorobný strach z myší
HerpetOFOBie
– chorobný strach z plazů
BacilOFOBie
– chorobný strach z bacilů a mikrobů
XenOFOBie
– chorobný strach z cizích osob, z cizinců
aracHnOFOBie
- chorobný strach z pavouků
KarcinOFOBie
– chorobný strach z onemocnění rakovinou
HematOFOBie
– chorobný strach z krve
méně časté drUHy FOBií:
ergOFOBie
- chorobný strach z práce (pozor, nezaměňovat s obyčejnou leností!)
dendrOFOBie
– chorobný strach ze stromů
pedOFOBie
– chorobný strach z dětí
pOtamOFOBie
– chorobný strach z tekoucí vody
taFOFOBie
– chorobný strach před pohřbením zaživa
siderOFOBie
– chorobný strach z blesku
HierOFOBie
– chorobný strach z posvátných předmětů
pediKUlOFOBie
– chorobný strach ze zavšivení
Pořádkumilovnost bývá považovaná
za ctnost, přestože svým aktérům
na klidu a pohodě přidá jen málokdy.
Někdy se může dokonce zvrtnout
v posedlost a potom už nezbývá než
utíkat! ■ Ivana Prudičová
www.zenaplus.cz ■ 55