2013220 kontrola OK sbornik

PODNIKATEL VERSUS EKONOMICKÁ TEORIE
Jan Vyskočil
ÚVOD
Třebaže mnoho z výtek vznášených proti teoretické ekonomii jsou výtky pohříchu nespravedlivé,
přinejmenším jedna z nich je bezesporu na místě, a sice že teoretická ekonomie se poněkud zvláštně
vyhýbá roli podnikatele a podnikání obecně [3, s. 13]. Firmou se typicky označuje černá skříňka,
kterou lze abstraktně reprezentovat jako produkční funkci, formální vztah mezi vektorem výrobních
faktorů a vektorem produkovaných statků. Celý problém řízení takové firmy pak spočívá v rozhodnutí,
jaké množství vstupů nakoupit a případně také ve volbě poměru produkovaných výstupů.
Stěží však lze přehlédnout, že v reálném světě je třeba učinit rozhodnutí mnohem důležitější, než
pouze stanovit rozsah a strukturu produkce, že řízení firmy nelze redukovat na úkoly náležející do
sféry pravomocí provozního ředitele. Kdyby nic jiného, než se vůbec kterýkoliv provozní ředitel mohl
usadit na svou židli, kdosi musel nejprve usadit na místo tuto židli, tj. rozhodnout o existenci potřeby
takové továrny, vyhradit zdroje na její výstavbu a tím vším zároveň odmítnout alternativní využití týchž
prostředků jako využití méně užitečná. V ortodoxní neoklasické teorii firmy se jaksi předpokládá, že
firma již existuje, aniž by si kdokoliv vůbec položil otázku, odkud se vůbec vzala a kdo o tom rozhodl.
Vedle toho je zřejmé, že spolu s právem na veškerý zisk jde ruku v ruce také riziko ztráty. Nikde není
rozdíl mezi provozním ředitelem a podnikatelem tak markantní jako právě zde. Podnikatel na straně
jedné činí zásadní rozhodnutí o alokaci kapitálových statků v očekávání budoucího zisku, na straně
druhé nese riziko ztráty veškerých prostředků do podniku vložených. Provozní ředitel riskuje nanejvýš
ztrátu svého nároku na mzdu.
1 KLASICKÁ TEORIE HODNOTY
Abychom odpověděli, proč je v případě osoby podnikatele ekonomická teorie v tak zjevném
rozporu s praxí, musíme se vrátit zpět poměrně daleko do historie až k samému Adamu Smithovi. Klíč
k problému pak tkví v tom, jak si Smith a jeho žáci představovali formaci ceny na trhu. Kdybychom si
všechny výrobní faktory po jejich vzoru shrnuli do tří kategorií, a to práce LR, půda LA a kapitál K, pak
dle jejich pojetí by tržní cena zboží P měla být přesně rovna součtu minulých (účetních) nákladů
spojených s výrobou jednotky tohoto statku.
=
+
+
(1)
Někdy angličtí klasici zacházeli až tak daleko, že se pokoušeli veškeré výrobní faktory redukovat
na práci. Poměrně snazší se to zdálo být v případě kapitálových statků,které si lze s trochou úsilí
představit jako zhmotnění dřívější práce, kupříkladu kladivo jakožto zhmotnění práce horníků, hutníků
a kováře na straně jedné a lesních dělníků a tesaře na straně druhé. Podstatně obtížnějším úkolem se
to ukázalo být v případě půdy, viz například práce Davida Ricarda [8].
Jako primární, tj. nevyráběný statek, je však půda problémem i pro obecnější nákladovou teorii
hodnoty. Vedle půdy jako prostoru a půdy jakožto plodné materie zde máme na mysli také půdu jako
surovinu, kupříkladu uhelnou sloj, zlatou žílu, sloupec kimberlitu obsahující diamanty. Cena tohoto
zboží zjevně není beze zbytku redukovatelná na práci spojenou s jeho získáním. Nemluvě o tom, že
zlatý valoun nalezený čirou náhodou na břehu řeky má tutéž tržní cenu jako valoun nalezený po
dlouhé a úmorné dřině. A proto kdybychom chtěli cenu těchto primárních statků redukovat na práci,
pak bychom museli uvažovat o práci v nějakém smyslu zprůměrované, společensky nutné k získání
těchto faktorů. To však je postup pohříchu umělý v tom smyslu, že stěží najdeme někoho, kohokoliv,
kdo v takových kategoriích uvažuje, chce-li právě prodat svůj zlatý valoun.
Nevyrobitelnými statky však nutně nejsou pouze primární výrobní faktory. Stejně tak nelze vyrobit
celou třídu předmětů, jako je Tizianův obraz, anebo původní empírové křeslo. Jistě nikdo není ochoten
tvrdit, že cena těchto statků na trhu nějak smysluplně koresponduje s hodinovou mzdou práce malíře
Tizianova věhlasu v Benátkách patnáctého století násobenou počtem hodin nutných k malbě
konkrétního obrazu, anebo se mzdou truhláře a čalouníka ve Francii na počátku století devatenáctého
násobenou počtem hodin průměrně nutných k výrobě předmětného křesla. Nákladová teorie hodnoty
tedy očividně nedokáže říci nic k tržní hodnotě starožitností, uměleckých předmětů a obecněji ke
všemu, co je z nějaké příčiny zbožím unikátní.
Nevyrobitelným se však statek může stát též proto, že se k výrobě již nedostává času. Kupříkladu
na rybím trhu u benátského Rialta je v průběhu dopoledne možné prodat jen takové množství ryb, v
takové kvalitě a takových druhů, které byly přivezeny ráno toho dne. Toto pozorování můžeme
zobecnit v tvrzení, že všechny statky bez rozdílu jsou v dostatečně krátkém období nevyrobitelné,
jelikož to v takovém období již není fyzicky proveditelné. Proto tedy spotová cena každého zboží na
trhu spíše než výrobními náklady je ovlivňována pohotově dostupnou zásobou a preferencemi
přítomných aktérů.
Smith a jeho žáci si byli pochopitelně vědomi, že tržní cena se v praxi skutečně téměř nikdy
neshoduje se sumou nákladů vynaloženou na výrobu dotyčného zboží. Veškeré odchylky však
nahlíželi jakožto pouhé nahodilé fluktuace, efemérní jevy souvisejících s krátkým obdobím, s
proměnlivým vkusem spotřebitelů, náladami prodejců, nepředpověditelnými faktory lokálního významu
a tak dále, které společně překážejí tomu, aby tržní cena dospěla na svou přirozenou úroveň, tj. na
výši odpovídající sumě nákladů.
The natural price, therefore, is, as it were, the central price, to which the prices of all commodities
are continually gravitating. Different accidents may sometimes keep them suspended a good deal
above it, and sometimes force them down even somewhat below it. But whatever may be the
obstacles which hinder them from settling in this center of repose and continuance, they are constantly
tending towards it [6, odst. I.7.15].
Nejenže tedy nebylo v rámci klasické teorie možno vysvětlit cenu některých tříd statků, jako jsou
půda ve všech svých podobách, starožitnosti, umělecká díla a jiné unikátní předměty, ve skutečnosti
tato teorie nebyla schopna vysvětlit vůbec žádné ceny na reálných trzích.
2 MARGINALISTICKÁ REVOLUCE
Zmatečnost Smithovy teorie hodnoty byla poměrně zřejmá již jeho současníkům a celé řadě
ekonomů následujících generací [1]. Nicméně, a to platí pro všechny vědecké disciplíny, konec jedné
teorie může přivodit výhradně teorie druhá. Proto dokud ke klasickému systému neexistovala
věrohodná alternativa, zůstával fakticky neporažen, a to až do sedmdesátých let devatenáctého století,
kdy se nezávisle na sobě objevili hned tři teoretické pokusy o nové uchopení problému determinace
tržní ceny. Z těchto pak nás nejvíce bude zajímat práce Carla Mengera, neboť jeho přístup byl a
zůstává dalece nejdůslednější.
Menger se Smithem rozešel již prvním svým krokem, když shledal, že minulé náklady nemají na
současnou tržní cenu žádný vliv a že cena spotřebního zboží je určena výhradně přítomnou zásobou
statku a oceněním jeho budoucí užitečnosti ze strany tržních aktérů. Nezáleží tedy na způsobu výroby,
na množství práce spotřebované v procesu výroby, na časovém intervalu uplynulém mezi výrobou, ani
na žádném jiném historickém faktu. Díky tomu mizí problém s determinací ceny starožitností,
uměleckých předmětů, anebo jiného unikátního zboží, z hlediska Mengerovy teorie hodnoty se tyto
předměty od jiných statků nijak neliší.
Druhý Mengerův krok byl ještě důležitější, a sice prohlásil, že cena výrobních faktorů je odvozena
od ceny finálního produktu (spotřebního zboží) a nikoliv obráceně, jak si věc představovali klasici.
Není tomu tedy tak, že by vysoká cena chininu byla dána vysokou cenou půdy v oblastech, kde je
chinin produkován, ale tamější půda je tak hodnotná, jelikož z ní roste chinovník, který je základem
účinných antimalarik. Menger dává dokonce příklad situace, kdy z nějakého důvodu, řekněme
nalezení nového vhodnějšího a efektivnějšího léku, spotřebitel zcela ztratí zájem o chinin. Tvrdí, že
poté by cena všech výrobních faktorů specifických produkci chininu (v jeho terminologii příslušného
zboží vyšších řádů) klesla na nulu.
But the disappearance of the usefulness of quinine would have the further consequences that a
large part of corresponding goods of higher order would would also be deprived of their goodscharacter. The inhabitants of quinine-producing countries, who currently earn their living by cutting
and peeling cinchona trees, would suddenly find that not only their stocks of cinchona bark, but also,
in consequence, their cinchona trees, the tools and appliances applicable only to the production of
quinine, and above all the specialized labor services, by means of which they previously earned their
livings, would at once lose their goods-character, since all these things would, under changed
circumstances, no longer have any causal relationship with the satisfaction of human needs [5, s. 65].
Můžeme si představit i opačný proces, a sice důsledek objevu užitečnosti chininu, do té doby
považovaného za substanci bez praktického využití. V tu chvíli veškeré divoce se vyskytující porosty
chinovníku získávají na ceně. Protože však tyto původní chinovníky nejspíše postačí jen poměrně
malému rozsahu produkce chininu, cena na trhu s chininem determinovaná jeho dostupnou zásobou a
preferencemi spotřebitelů bude poměrně vysoká. Jestliže si toho některý z tržních aktérů povšimne, tj.
povšimne si diskrepance mezi vysokou cenou chininu na straně jedné a nízkou cenou půdy vhodné
pro pěstování chinovníku, lidské práce v této oblasti a kapitálového vybavení nutného pro produkci
chininu, pak v očekávání zisku tento tržní aktér založí plantáž chininovníku. V důsledku toho specifické
výrobní faktory, tj. faktory využitelné výhradně za účelem produkce chininu, které do té doby neměly
žádnou tržní hodnotu, nabývají kladné ceny. Kupříkladu to mohou být některé typy půdy pro jiné
hospodářské rostliny málo vhodné. Nespecifické výrobní faktory, protože z definice jsou využitelné
odlišnými způsoby, neměly proto na počátku cenu nulovou, nicméně i v jejich případě objev
užitečnosti chininu a jeho cílené pěstování vedlo k určitému růstu ceny. Například se může jednat o
cenu námezdní práce v regionu. Totiž výrobci chininu museli nejprve pracovní síle nabídnout více než
ostatní zaměstnavatelé, kteří ji dosud najímali, čehož mohli dosáhnout výhradně příslibem vyšší mzdy.
V protikladu ke klasické teorii hodnoty tedy kauzální vztah ceny spotřebního statku a jeho
výrobních faktorů je obrácen, a sice cena spotřebního zboží je vtisknuta, imputována, do ceny
výrobních faktorů, ať už specifických nebo nespecifických, nikoliv naopak. Díky tomu také mizí
veškeré problémy s cenou půdy, která jako originální výrobní faktor není výsledkem předchozí
produkce, neboť tato cena je závislá výhradně na budoucí užitečnosti produktu, jehož výrobě dokáže
posloužit. Podobně mizí i problém kapitálu, neboť jeho okamžitá cena na trhu nemá žádnou souvislost
s výrobou toho kterého kapitálového statku, tedy ani s množstvím vynaložené práce.
Z tohoto zjištění plyne třetí a z našeho pohledu nejdůležitější Mengerův výsledek. Svázáním ceny
faktorů spotřebovávaných dnes s cenou produktu zítra nebo ve vzdálenější budoucnosti totiž
opětovně odkryl fundamentální problém, s nímž se musí tržní aktéři v praxi vypořádat. Zatímco Smith
nahlížel na cenu jako na pouhý aritmetický součet minulých výrobních nákladů, tedy objektivně
zjistitelných skutečností, Menger cenu svázal s nutně subjektivními odhady budoucnosti. V kontextu
předchozího příkladu se tedy nejedná o pouhé pasivní zjištění, že dnešní cena P chininu na trhu je
poměrně vysoká ve srovnání s cenou všech výrobních faktorů, a následné mechanické rozhodnutí o
investici do rozšíření výroby tohoto zboží, ale také o individuální soud, zda tyto podmínky přetrvají
dostatečně dlouho, aby se uvažovaná investice neukázala být v konečném součtu ztrátovou. Na
straně jedné je tedy nutno odhalit ziskovou příležitost a na straně druhé je nezbytné riskovat
rozhodnutím přeorganizovat podle toho výrobu v naději, že zisková příležitost nevymizí dříve, než se
investice vrátí. Menger tedy skrze své šetření ve věci teorie hodnoty objevil roli podnikatele, pro níž
klasici neměli žádné místo.
3 DLOUHÉ OBDOBÍ A ROLE PODNIKATELE
Na celý problém se lze podívat ještě z jiného úhlu, a sice zaměřit se na neochotu klasiků vzít v
úvahu krátkodobé odchylky spotové tržní ceny od ceny přirozené, tj. totožné s vynaloženými náklady.
Jak jsme výše již konstatovali, ziskovou příležitostí je odhalení skutečnosti, že některé výrobní faktory
lze zkombinovat tak, aby cena výsledného produktu byla nezanedbatelně vyšší než suma nákladů
spojených s nákupem výrobních faktorů.
>
+
+
(2)
Realizace tohoto investičního záměru ovšem nutně zvyšuje cenu výrobních faktorů, viz výše, aniž
by přispívala k růstu ceny produktu. Proto ekonomický zisk do určité míry poklesne. Dokud však
přetrvává, přetrvává i motivace k ještě dalšímu rozšíření výroby, ať už ze strany producentů
stávajících, anebo nově příchozích. Tento proces přizpůsobování se přirozeně zastaví v okamžiku,
kdy ekonomický zisk zcela vymizí, tedy když cena produktu a cena výrobních faktorů jsou právě v tom
vztahu, jehož platnost postulovali klasici (1).
Totéž platí i obráceně, a sice ztrátové výroby jsou postupně omezovány, což na jedné straně
snižuje cenu výrobních faktorů, na straně druhé s klesající nabídkou roste cena produktu. Tak se tedy
ztráta snižuje, až je opětovně dosaženo klasické rovnosti mezi cenou a výrobními náklady.
Z toho je zřejmé, že klasická teorie hodnoty popisuje korektně finální stav, kdy proces přizpůsobení
cen výrobních faktorů, volba technologií a stanovení vhodného poměru vstupů již proběhly, jsou
hotovy a není třeba další adaptace. Jak je ovšem zřejmé, takové okolnosti mohou přetrvat jen do té
doby, než se vnější podmínky změní, anebo někdo neodhalí novou ziskovou příležitost. Nejedná se
proto o rovnost platnou obecně, jak si to klasici představovali, ale o rovnost platnou v podstatě shodou
okolností za velice specifických podmínek, které v praxi ani nemohou nastat, jelikož reálný svět
vykazuje pouze tendenci k přibližování se k statickému stavu (skrze snažení podnikatelů), aniž by jej
někdy skutečně bylo dosaženo.
Řečeno jinak, klasická teorie poskytuje korektní výsledky pouze ve statickém hospodářství, kde se
veškeré procesy opakují beze změny znovu a znovu. Protože v takových podmínkách není rozdílu
mezi budoucností a minulostí, teorie hodnoty postavená na sumaci minulých nákladů skýtá tutéž
předpověď tržní ceny jako teorie odvozující cenu z budoucích skutečností. Jedná se proto o shodu
předpovědi a pozorování fakticky pouze náhodnou a bez toho hlubšího významu, který v něm klasici
mylně hledali.
Zároveň se tímto znovu vysvětluje, proč nikde v rámci anglické klasické ekonomie nenacházíme
personu podnikatele. Jestliže se zítra má stát přesně to, co se již událo včera, není třeba nikoho, kdo
by alokoval vzácné kapitálové statky mezi různá využití v naději na zisk a kdo by zároveň nesl s tím
spojené riziko. Kapitálové statky jsou již všechny správně alokovány a budoucnost je přesně známa.
Není tedy divu, že angličtí klasičtí ekonomové se bez podnikatele a podnikání obešli, když jejich
způsob vysvětlení formace tržní ceny lze úspěšně aplikovat jen tam, kde příležitost ke kladnému
ekonomickému zisku vymizela, a tedy k podnikání není žádného důvodu ani motivace.
4 MARSHALLŮV REVIZIONISMUS
Logicky se nabízí otázka, jestliže marginalistická revoluce přinesla tak výrazné zdokonalení našeho
pochopení formace tržních cen a objevení role podnikatele, proč podnikatelská role ve standardní
teorii firmy dnes opět absentuje. Vysvětlením je vlivná práce Alfreda Marshalla, který si ve svých
Principles of Economics vydaných poprvé v roce 1890 položil za cíl klasickou teorii hodnoty
rehabilitovat.
Poněkud paradoxně Marshall nejprve výslovně potvrdil platnost (tehdy) nové marginalistické teorie.
Nikoliv však univerzálně, ale výhradně pro nejkratší období, v němž je zásoba směňovaného statku
zafixována (anebo také pokud se jedná o faktor primární).
But it may so happen that the stock to be sold is practically fixed. This, for instance, is the case with
a fish market, in which the value of fish for the day is governed almost exclusively by the stock on the
slabs in relation to the demand: and if a person chooses to take the stock for granted, and say that the
price is governed by demand, his brevity may perhaps be excused so long as he does not claim strict
accuracy. So again it may be pardonable, but it is not strictly accurate to say that the varying prices
which the same rare book fetches, when sold and resold at Christie's auction room, are governed
exclusively by demand.
Jednalo se z jeho strany o velmi chytrý tah, kterým dosáhl většího počtu cílů současně. Za prvé,
bez velkého úsilí zdiskreditoval protivnou teorii jako pouze zvláštní případ, protože měla platit
výhradně pro krátká období. Za druhé, obrátil pozornost opětovně k delším obdobím, tedy ke
statickému hospodářství, kde lze uhájit alespoň zdání, že ceny jsou determinovány minulými náklady
spojenými s výrobou. Za třetí, prezentoval svůj systém jako uvážlivý kompromis, který nestraní ani
klasické škole, ani marginalistům, ale spojuje to nejlepší z obou přístupů.
Formalizací této analýzy je pak model dílčí rovnováhy, jak jej znají studenti a jak si dokonce většina
laiků představuje mikroekonomii vůbec, a sice Marshallův kříž, kde křivka nabídky společně s křivkou
poptávky determinují rovnovážnou cenu a směňované množství.
Aby však mohly být náklady postaveny vedle poptávky, musí být nejprve s určitostí stanoveny. To
není úkol právě jednoduchý, uvážíme-li principy popsané Mengerem, dle nichž cena výrobních faktorů
závisí na ceně finálního zboží. Stejně tak volba technologie (produkční funkce) je silně ovlivněna
očekávanou cenou produktu na trhu a předpokládaným rozsahem produkce. Učinit z těchto veličin
vysvětlovaných veličiny vysvětlující si vyžaduje přijmout celou řadu netriviálních předpokladů, bez
nichž by byla konstrukce určité křivky nabídky zhola nemožná. Jedná se především o následující:
i. technologie (produkční funkce) je zadána zvnějšku
ii. zadány jsou také ceny všech výrobních faktorů
iii. výrobci prodávají své zboží na zvláštním typu aukce s aukcionářem, kde veškeré transakce
jsou realizovány ve směnném poměru maximalizujícím obchodovaný objem (obvykle
označována jako dokonale konkurenční trh)
Tím je ovšem vysvětleno, proč firma v Marshallově pojetí nevolí svou produkční funkci (i). Stejně
tak nemusí její vedení čelit nejistotě ohledně ceny výrobních faktorů (ii). A konečně, výrobci mezi
sebou skutečně nesoutěží (iii), nesnaží se odlišit svůj produkt, zdokonalit svůj marketing, obecně
inovovat. Ani se nemusí zabývat stanovením správného rozsahu produkce z hlediska rozsahu trhu,
jelikož se předpokládá, že jimi nabízená množství jsou vůči celkovému směňovanému množství zcela
zanedbatelná, a tedy žádná změna zde nemůže ovlivnit tržní rovnováhu jako takovou. Uvedené
předpoklady tedy eliminují většinu problémů, kterým podnikatelé v praxi musí čelit. Zůstávají
nevyřešeny výhradně úkoly stanovení vhodného množství nakupovaných výrobních faktorů a volba
optimální struktury výstupu, tedy úkoly náležející do sféry úkolů provozního ředitele.
Tímto způsobem tedy Marshall opětovně podnikatele jako takového a vlastní význam jeho činnosti
jednoduše „odpředpokládal“. Učinil to s jediným cílem, a sice aby zachránil alespoň část nákladové
teorie hodnoty. Úspěch jeho výzkumného programu pak je velkou částí vysvětlení důvodů, pro které
dnes koncept podnikatele a podnikání v ortodoxní firmy nenacházíme, neboť Marshallovy Principy
zůstávají pevným základem veškeré výuky ekonomie na základní a středně pokročilé úrovni.
5 ZÁVĚR
Na hlubší úrovni kořenem problému a důvodem, proč role podnikatele bývá zvláště v anglosaské
tradici tak soustavně umenšována až opomíjena, není nic jiného než sám výzkumný program, který
dotyční autoři přijali za svůj. Konkrétně se jedná o snahu kvantifikovat vektor cen ekonomických statků
a vektor jejich na trhu obchodovaných množství. Právě odtud vyvěrá soustavná touha objektivizovat
pohříchu subjektivní rozhodnutí různých tržních aktérů, jelikož výhradně s objektivními veličinami se
dá kalkulovat.
V případě klasiků se jednalo o pokus zcela obejít docela subjektivní složku a redukovat tržní ceny
výhradně na výrobní náklady. V případě neoklasiků se pak jedná o pokus připustit subjektivní
rozhodování výhradně na straně spotřebitele a omezit jej co možná největší měrou na straně firmy.
Osoba podnikatele, jehož hlavním úkolem je odhadnout v principu neurčitou budoucnost a vzít na svá
bedra riziko spjaté s organizací výroby dle tohoto nejistého odhadu, proto nenachází v klasické ani
neoklasické teorii své právoplatné místo.
Ekonomická teorie však nemusí nevyhnutelně zůstat abstraktním popisem skutečnosti jen málo
užitečným v praxi. Ilustrací harmonického vztahu mezi teorií a praxí může být již sám původ slova
podnikatel v jeho nejvlastnějším významu, tj. nikoliv jako pouhý řemeslník, anebo živnostník, ale jako
aktér vyhledávající ziskové příležitosti a nesoucí riziko investice. Anglický termín entrepreneur je
zjevně původem z Francie, kde však ještě na počátku osmnáctého století tak byl označován zhotovitel
municipální nebo královské zakázky, řekněme opravy cesty. Moderní význam, který převzala
angličtina, však nevzešel z nějakého pozvolného, přirozeného procesu sémantického posunu v
průběhu času. Naopak, můžeme s perfektní určitostí ukázat na konkrétního člověka [7, s. 208 – s.
215], kterému za tento termín vděčíme, a na konkrétní jeho text. Stalo se tak v prvním systematickém
pojednání o čisté ekonomické teorii [2], jehož autor, Richard Cantillon, učinil podnikatele a obecněji z
jeho role ústřední postavu své představy fungování celého hospodářství.
6 LITERATURA
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
BAILEY, B., A Critical Dissertation on the Nature, Measures, and Causes of Value. 1st ed.
London: Charles Wood, 1825.
CANTILLON, R. An Essay on Economic Theory. 1st ed. Auburn (ALA): Ludwig von Mises
Institute. 2010. ISBN 978-1-61016-001-8
DRUCKER, P. F. Innovation and Entrepreneurship. 1st ed. New York: Harper. 1985. ISBN 978-006-085113-2
MARSHALL, A. Principles of Economics. 8th ed. London: Macmillan and Co. 1920.
MENGER, C. Principles of Economics. 2nd ed. Auburn (ALA): Ludwig von Mises Institute. 2007.
ISBN 978-1-933550-12-1
SMITH, A. An Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations. 5th ed. London:
Methuen & Co. 1904
SCHUMPETER, J. S. History of Economic Analysis. 1st ed. London: Allen & Unwin. 1954
RICARDO, D. On the Principles of Political Economy and Taxation. 3rd ed. London: John Murray.
1821
Adresa autora:
Ing. Jan Vyskočil, Západočeská univerzita, Fakulta ekonomická, Katedra ekonomie a exaktních metod,
[email protected]
ENTREPRENEUR VS. ECONOMIC THEORY
Abstract
An inquiry into the nature of standard theory of the firm and the causes why the entrepreneurship
and the role of entrepreneur remain mostly neglected. The explanation is found to be related to
classical and neoclassical (specifically Marshallian) theory of value, i.e. the notion of past accounting
costs entering the calculation of present market value. As an example of alternative approach to the
problem of value - where full attention is bestowed on the role of entrepreneur - the work of Carl
Menger is briefly referenced.
Key words
Entrepreneurship, theory of the firm, theory of value.
JEL Classification
L26, B12, B13