Chlumeček 2010/3

Květen/červen
3/2010
Farní výlet
Setkání ministrantů
Pouť v Janovičkách
Pětinásobné křtiny
Pouť za národ
Z obnovovaného interiéru Chlumku
Dvouměsíčník farnosti Luže
Rok kněží: P. Toufar
֠ Básnička
CHLUMEČEK 3/2010
„Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.“
MÉ VEDENÍ
Když duše má se na směr ptala,
by nedala se cestou klamnou,
tu Maria mně pošeptala:
„Ty nezbloudíš, když půjdeš za mnou!“
Ta slova byla jako růže,
jež dýchá vůní medosladkou.
Což větší štěstí býti může,
než dát se vésti dobrou Matkou?
Jít za ní v celém žití,
tím tajemstvím má duše roste
a v Nejsvětější Panně cítí,
že vlastně všechno je tak prosté.
(Čeněk Maria Tomíško)
Chlumeček číslo 3/2010 (Květen/červen)
Redakce: P. J. Hubálek (oJ), Lenka Zárubová (LZ), Lenka Urbanová (LU),
M. Doležalová (MD), P. Jirásko (PFJ), T. Urbanová. (TU)
Uvítáme vaše příspěvky i pomoc při tvorbě časopisu.
Uzávěrka příštího čísla 20.6.2010.
Neprodejné.
Vydává: Římskokatolická farnost Luže, Komenského 137,
tel: 469671110, č.účtu 1142883309/0800,
účet na opravu varhan: 1142957339/0800
web: http://www.chlumek.net; e-mail: [email protected]
web dieceze HK: www.diecezehk.cz
strana 3
Úvodník
CHLUMEČEK 3/2010
Žid. 5, 6
Dnes se chci spolu s Vámi čtenáři zamyslet nad tajemstvím a darem,
kterým je pro nás kněžství Ježíše Krista.
V této době se občas objeví článek o kněžích, tak jak tomu bylo třeba v
jednom čísle Katolického týdeníku před Velikonocemi (č.13). Často se uvádí
různé nesnáze a problémy, se kterými se kněz potýká. Jedna z věcí, o které se
často píše, je kněžská samota, nevhodný způsob formace, izolovanost od
okolního světa, nedostatečné ohodnocení jeho práce. S určitými rozpaky se
píše o jeho studiu starých jazyků. A to, co bývá nejméně pochopeno, je otázka
celibátu, která podle mnohých autorů je přežitkem středověku. Články tohoto
stylu jsou určitým pohledem z „venku“ na život kněze, jak to asi vidí lidé, kteří
kněze pozorují očima současného světa. Pokusím se ukázat jiný pohled na
základě své zkušenosti. Každé povolání se dá vidět v těch světlých nebo
tmavých stránkách existence. Začnu vzpomínkou. Rád se vracím k okamžiku
svěcení kaple v Srbcích, světil ji Mons. D. Duka OP. Další den po této slavnosti
jsem se sešel s několika přáteli v malé restauraci v Srbcích, kde se schází
chalupáři a místní obyvatelé. Povídalo se. Rozvinula se debata, kdosi mi řekl,
vy jste sice studoval, ale co víte o životě. Reagoval jsem na to. Kromě dvouleté
vojenské služby jsem se vyučil elektrikářem, a přece jen si troufám říci, že jsem
nahlédl života obyčejných lidí. Začal jsem povídat o svém curriculum vitae
(životní cestě). Dodnes vím, jak se mě dotklo, když tam kdosi naznačoval, k
čemu to je, být takto sám. Pochopitelně jsem argumentoval, že neví nic o tom,
co to je být knězem. Ale on mi řekl: „Vy jako kněz jste měl svatbu s Bohem“,
což mě uzemnilo. Nečekal jsem, že by někdo takto jasně a výstižně mohl
vyjádřit, co je kněžství. Prorok Ozeáš ve Starém zákoně hovoří o vztahu mezi
Izraelem a Bohem, přirovnává ho ke svatbě, a tam je vlastně počátek tohoto
vztahu, který později dostal velmi osobní podobu v kněžství. V Novém zákoně
je to zázrak v Káně Galilejské, který se dotýká tohoto tajemství Božího života a
vyvolení.
Naše znalost vesmíru je velice malá. To potvrzují Dr. Grygar a další
odborníci, kteří se touto oblastí zabývají. A kolik toho vlastně víme o Bohu?
Vidíme do jeho nitra, do jeho vnitřního života? A co víme o člověku, který je
mikrokosmem? Člověk má v sobě cosi z nekonečnosti Boha, svou duši. Byli
jsme stvořeni k Božímu obrazu, i tady stojíme před tajemstvím. Můžeme říci, že
lidé povolaní na jinou cestu to mají snazší? Kněžství vyžaduje určité lidské
předpoklady, to ano, ale stejně tak manželství je spojené s obětí a s nemalými
problémy. O manželství se dá hovořit velice kladně, ale stejně tak záporně. Dá
se o něm mluvit jako o stavu, kde se lidí hádají, mají doma tichou domácnost.
Někde třeba dochází k týrání dětí nebo k pasivní agresi. A co ty starosti s
dětmi, kolik toho projedí a jsou také často nemocní. Může se vám narodit dítě,
které bude postižené, tak se mějte na pozoru. A kolik manželství se rozpadne,
rozvede. A když tito lidé společně prožijí život, tak jejich stáří také nebývá
lehké.
strana 4
Úvodník
CHLUMEČEK 3/2010
Děti se o rodiče ne vždy postarají a tak by se dalo pokračovat ve výčtu nesnází
a potíží skoro do nekonečna.
Zatím jsem nic neřekl o kráse dětí, jejich upřímnosti, radosti a duševním
bohatství, které přinášejí. Narození dítěte je zázrakem, novým stvořením. Nic
jsem neřekl o kráse blízkosti manželů, okamžiku, kdy jsou jedním člověkem.
Pokud by nebylo krásné žít ve vztahu s partnerem, existovalo by vůbec
manželství? A stejně tak se dá ukázat na kněžství, kde Bůh člověka povolal k
jedinečnému vztahu lásky, který si žádá celého člověka. Umělec, pokud chce
vytvořil skutečné dílo, musí se, jak říkají skuteční kumštýři, do své práce
zamilovat. K pochopení kněze si musíme položit otázku, kdo je to Ježíš
Kristus? A kdo je to Bůh? A pokud si uvědomíme, že Bůh žije ve společenství,
(On přece není samotář!), pak kněz nemůže být ve svém vnitřním životě
opuštěný. A pokud život s Bohem rozvíjí, pak má podíl na tomto tajemství
Božího života více, než kdokoliv jiný. Kněžství existuje a roste v církvi, a proto
musíme uvažovat o teologii církve. Pokud knězi farnost vytváří rodinu, pak se
stává tátou v této rodině. V článcích, které jsem v poslední době četl, nic
nezaznělo o kráse vztahu, který kněz prožívá při mši sv. Kněžství existuje díky
Ježíši Kristu, jeho vtělení. Kněz se stává prostředníkem mezi světem, kde
žijeme a světem Božím. Má podíl na kněžství Ježíše Krista, který je mostem a
propojovatelem těchto dvou světů. Pokud je Bůh úžasným dárcem života,
láskou, pak kněz je Bohu mnohem blíž, něž kdokoliv jiný. Díky Bohu stále
nacházím mnoho radosti ve svém kněžství i přes své slabosti. Potřebujeme
kněžství promyslet, z hlediska teologie a mystiky, abychom tento dar neztratili.
Zvláště v
dnešní
době
nutně
potřebujeme hledat nové cesty, to je v
nemalé míře posláním kněze. Ve více
článcích, které jsem v posledních
několika letech četl, (autoři patřili mezi
akademicky dobře vzdělané), mi
scházela víra a důvěra v Boží pomoc.
Kněžství je krásné povolání. Bůh volá
člověka v každé době. Kolikrát mi můj
tatínek řekl během svého života, není
nic krásnějšího, než druhým nést
Boha, dávat jim naději, ukazovat lidem,
že jejich život má smysl a velikou cenu,
protože Ježíš neváhal dát celou svou
lásku, aby nás zachránil. V tomto
duchu přemýšlejme o velikosti a kráse
této služby. Chceš-li opravdu udělat
něco velkého pro Český národ - staň
se knězem.
Váš otec Josef
strana 5
Otázky a odpovědi
CHLUMEČEK 3/2010
OTÁZKY A ODPOVĚDI PRO KŘESŤANA
Kompendium katechismu katolické církve
55. V čem spočívá Boží prozřetelnost?
Ta spočívá v dispozici, kterou Bůh vede své tvory ke konečné dokonalosti, k níž
je povolal. Bůh je svrchovaným autorem svého plánu, ale k jeho uskutečnění
používá také spolupráce svých tvorů. Zároveň dává svým tvorům důstojnost,
aby sami jednali a byli příčinou jedni druhých.
56. Jak spolupracuje člověk s Boží prozřetelností?
Bůh respektuje svobodu člověka a daruje mu a žádá od něj, aby spolupracoval
svou činností, svými modlitbami, ale také svým utrpením, tím, že v něm
vzbuzuje „to, že chce, i to, že pak jedná, aby se mu mohl líbit“ (Fil 2,13).
57. Je-li Bůh všemohoucí a prozřetelný, proč tedy existuje zlo?
Na tuto jak bolestnou tak tajemnou otázku může dát odpověď pouze celek
křesťanské víry. Bůh není žádným způsobem, ani přímo ani nepřímo, příčinou
zla. Osvěcuje tajemství zla ve svém Synu, Ježíši Kristu, který zemřel a vstal z
mrtvých, aby přemohl velké mravní zlo, jímž je hřích lidí a které je kořenem
jiných zel, aby přemohl zlo.
58. Proč Bůh dopouští zlo?
Víra nám dává jistotu, že Bůh by nedopustil zlo, kdyby z téhož zla nezískal
dobro. Bůh to úchvatně uskutečnil při smrti a zmrtvýchvstání Krista: vždyť z
největšího mravního zla, zabití jeho Syna, získal největší dobra, oslavu Krista a
naše vykoupení.
59. Co stvořil Bůh?
Písmo svaté říká: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“ (Gen 1,1). Církev ve
vyznání víry prohlašuje, že Bůh je stvořitelem všech věcí viditelných i
neviditelných, všech bytostí duchovních i hmotných, to je andělů a viditelného
světa, a zvláště člověka.
60. Kdo to jsou andělé?
Andělé jsou osobní tvorové, čistě duchovní, netělesné bytosti, neviditelné a
nesmrtelné, vybavené inteligencí a vůlí. Tím, že bez přestání patří na Boha
tváří v tvář, ho oslavují a slouží jeho plánům jako poslové při plnění poslání
spásy pro všechny lidi.
61. Jakým způsobem má církev užitek z pomoci andělů?
Církev se v liturgii přidružuje k andělům, aby se klaněla Bohu, prosí o jejich
přispění a slaví liturgickou památku některých z nich.
„Každý věřící má po svém boku anděla jako ochránce a pastýře, aby ho vedl k
životu“ (sv. Basil Veliký).
62. Co učí Písmo svaté o stvoření viditelného světa?
Vyprávěním o „šesti dnech“ stvoření nám Písmo svaté dává poznat hodnotu
toho, co bylo stvořeno, a jeho zaměření k Boží chvále a službě člověku. Každá
věc má svou existenci od Boha, od něhož dostává vlastní dobrotu a
dokonalost, vlastní zákony a své místo ve vesmíru.
(Pokračování příště)
strana 6
Slovníček cizích slov - hnutí
CHLUMEČEK 3/2010
Svatí a jejich atributy
CHLUMEČEK 3/2010
SLOVNÍČEK CIZÍCH SLOV - HNUTÍ
SVATÍ A JEJICH ATRIBUTY
Církevní hnutí a komunity – fenomén současné církve, většinou laická
společenství snažící se o prohloubení křesťanského života, charakteristická
určitou spiritualitou.
Sv. Beda Ctihodný, 25.5.
Narodil se ve Wearmouthu roku 674. Když bylo
Bedovi sedm let, dali ho rodiče na výchovu opatu
Benediktovi, který čtyři roky předtím založil ve
Wearmouthu klášter. Přešel potom do benediktinského
opatství v Jarrow, tam byl vysvěcen na kněze a zde prožil i zbytek svého života,
věnovaného modlitbě, studiu a vyučování. Necestoval, neúčastnil se veřejného
života, a přece za několik málo let po jeho smrti bylo jeho jméno známo v celé
západní církvi; byl největším učitelem své doby. Učil na klášterní škole a byl
pověřen přípravou žáků na kněžský úřad a psal pro ně komentáře k Písmu. Měl
potřebné jazykové znalosti a k dispozici bohatou knihovnu, kterou za mnoho let
shromáždil biskup Benedikt. Jeho stěžejním dílem je Církevní historie Anglie;
jsou to vlastně její dějiny od vpádu Julia Caesara až po jeho dobu, a právem
mu vynesly titul "otec anglické historie". Jako životopisec svatých napsal první
historické martyrologium; je však především teolog a exeget, opravdový
předchůdce scholastiky. Ještě poslední den překládal Janovo evangelium, a
když večer cítil, že je smrt nablízku, rozdělil ve své cele mezi kněze všecko, co
na tomto světě měl: několik zrnek pepře, několik kapesníků a něco kadidla.
Atributy: násadka, pravítko, kniha.
Eucharistické modlitební hnutí
Eucharistické modlitební hnutí (EMH) si vzalo za cíl chopit se naléhání
svatého Otce a pozvat věřící k odpovědi konkrétním skutkem na jeho volání.
„Katolická církev prokazuje svaté Eucharistii nejen ve mši svaté, ale i
mimo slavení mešní oběti, kult adorace." (1) (Z encykliky "Mysterium fidei" Pavla
VI. ze dne 3. září 1965).
Volání Svatého otce se kryje s očekáváním Krista a s přáním Církve.
„Soukromé i věřejné uctívání Svátosti oltářní i mimo mši... je doporučeno církví,
protože eucharistická oběť je pramenem a vrcholem veškerého křesťanského
života." (1)
Eucharistické modlitební hnutí hledá katolíky a katoličky připravené
věnovat alespoň jednu hodinu měsíčně modlitbě před svatostánkem či před
vystavenou Nejsvětější svátostí.
„Věřící by neměli opomínat Nějsvětější svátost... a i během dne ji
navštěvovat. Každá taková návštěva je důkazem vděčnosti, znamením lásky a
(1)
dlužené oslavy Krista, našeho Pána, který je zde přítomen."
EMH je církevně uznané a již několik desetiletí fungující sdružení
křesťanů, jimž oslava Eucharistie leží na srdci. Samostatnou součástí EMH byl
také Spolek kněží adorátorů, který byl svého času druhým nejsilnějším
sdružením kněží u nás. (Koordinačním centrem pro střední a východní Evropu
je nyní klášter Eucharistiánů ve Vídni-Gumpendorfu, čeští Eucharistiáni však
doufají, že budou moci znovuzaložit klášter v České Republice.)
„Zrodilo se velké množství skutků a děl eucharistické
zbožnosti, které se vlivem božské milosti neustále rozrůstají a s
nimiž Církev téměř soutěží v oslavě Krista, v děkování mu za
tak veliký dar a v doprošování se Jeho milosti." (1)
Co je oslava Eucharistie? Je podstatným znamením
"dluženého kultu". Eucharistický kult je vnějším
vyjádřením vnitřní víry. Vyjadřuje se v liturgii církve a v
adoraci jednotlivých křesťanů. Eucharistická
bohoslužba ve mši svaté je PRAMENEM a CÍLEM
oslavy, která je Oltářní svátosti prokazována mimo
rámec mše svaté.
Více na:
http://www.eucharistie.cz/czech/hnuti
(PFJ)
strana 7
Sv. Jan Nepomuk Neumann, 19.6.
Narodil se roku 1811 v Prachaticích, vystudoval
Gymnázium i kněžský seminář v Českých Budějovicích a
už tam se rozhodl, že po vysvěcení odjede do Ameriky
jako misionář. Ačkoli už mluvil osmi jazyky, chtěl si své
znalosti doplnit ještě na pražské univerzitě. Teologická
studia ukončil roku 1835, ale pro přílišný počet kněží v
budějovické diecézi bylo svěcení jeho ročníku odloženo.
Neumann odjel do Ameriky bez svěcení, za tři týdny po
příjezdu byl v New Yorku vysvěcen a za tři dny nato už byl na cestě k
Niagarským vodopádům, kde měl vést v okruhu asi osmdesáti kilometrů
duchovní správu. V roce 1840 vstoupil v Pittsburgu do řádu, a tam v několika
letech dosáhl vysokých hodností; stal se nakonec viceprovinciálem pro Severní
Ameriku. Když byl v této funkci vystřídán, věnoval se literární práci, vydal malý
katechismus, který dosáhl vcelku osmatřiceti vydání, pak velký katechismus a
dějepravu. Byl jmenován biskupem ve Filadelfii, ale byl to podle mínění věřících
podivný biskup, neboť nejraději jedl s chudými ze společné mísy lžící
bramborovou polévku, nosil si sám v kufříku do kostela mešní potřeby, o
Velikonocích roznášel časně ráno ministrantům vajíčka v pestrém šátku, sám si
myl nádobí. Za jeho krátkého úředního období vzniklo sto nových škol a
osmdesát kostelů a kaplí. Vyčerpán prací zemřel roku 1860 ve Filadelfii.
Atributy: kostel, kříž, odznaky arcibiskupské hodnosti.
(PFJ)
strana 8
Posvěcování času
CHLUMEČEK 3/2010
POSVĚCOVÁNÍ ČASU
ROK
Liturgický rok není pouhým cyklickým opakováním čtvera ročních dob, ale stále
hlubším pronikáním do tajemství Kristova života. Vypadá to, jako kdyby se
Kristus stále více sjednocoval se svou snoubenkou, kterou je církev.
Rok za rokem si připomínáme etapy Kristovy přítomnosti ve stvoření.
Konfrontujeme svůj a jeho život. To je ostatně základní pravidlo křesťanského
života: „Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých, původem z rodu
Davidova; to je moje evangelium“ (2 Tim 2, 8).
A jaké jsou tedy ony etapy Kristovy přítomnosti v dějinách spásy?
Posvěcování času
CHLUMEČEK 3/2010
PŮST
Po kratičkém mezidobí začíná Popeleční středou doba postní. Popeleční středa
je charakterizována slovy, se kterými nám kněz dělá na čelo znamení kříže
posvěceným popelem: „Prach jsi a v prach se obrátíš.“ Této výzvě však ještě
něco důležitého chybí. Nenarodili jsme se přeci, abychom zemřeli, ale abychom
žili. Potřebujeme poselství naděje, ke kterému budeme po celou postní dobu
směřovat. A proto je možný druhý způsob udílení popelce: „Obrať se a věř
evangeliu.“ Celou postní dobu máme na paměti Ježíšovo utrpení a smrt,
abychom v něm mohli naleznout smysl vlastního utrpení.
ADVENT
V době adventní církev znova očekává Kristův příchod. Lidstvo zraněné
prvotním hříchem vyhlíží svého zachránce, vykupitele, Hospodinova
pomazaného (Mesiáše), světlo osvěcující temnotu beznaděje. Církev se
neohlíží pouze za sebe do minulosti, ale upírá svůj pohled i do budoucnosti, na
Kristův druhý příchod.
VELIKONOCE
Postní doba vrcholí ve svatém Třídenní (Triduu). Ježíš láme pouta smrti a
vstává z mrtvých. Spolu s ním umíráme a probouzíme se do nového světla
nového dne a tedy i do nového období – velikonočního. V něm se setkáváme
ne již více s Kristem fyzickým, ale s oslaveným. Učíme se tomuto novému typu
jeho přítomnosti. Objevuje se náhle. Doprovází nás jako neznámý na naší
cestě, vstupuje zavřenými dveřmi, předchází nás všude, kam směřujeme.
Nemohli jsme pochopit jeho učení dříve, než vstal z hrobu.
VÁNOCE
Doba vánoční, charakterizovaná slovy: „Nám, nám narodil se…“, je počátkem
fyzické přítomnosti Ježíše Krista uprostřed dějin. Můžeme přemýšlet o tajemství
Vtělení. Stvořitel se stává stvořením. Boží láska učinila vstřícné gesto
zraněnému lidstvu.
Tajemství vtělení musíme chápat v jeho celistvosti. Ježíšek, dítě v kolébce, je
táž osoba jako Ježíš na kříži. Velmi výstižně ji vyjádřil básník Václav Renč:
NANEBEVSTOUPENÍ A SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO
Po čtyřiceti dnech slavíme slavnost nanebevstoupení Páně. Ježíš není více
hmatatelný, slyšitelný, viditelný přímo až do doby, kdy se vrátí na konci věků.
Nastává kratičké období devíti dnů, ve kterých se shromažďujeme, abychom
společně očekávali „jiného pomocníka“ a „přímluvce“. Po devíti dnech přichází:
Duch svatý. A my, vybaveni Ježíšem ke svědectví všem národům, žijeme
období církve.
Ježíšek malý, ještě dítě,
hrobový kámen odvalil.
Ručkama v slámě plete sítě,
aby v ně duše nalovil.
Maličké tělo Krista Pána
a svatá rosa krve v něm
budou nám jako svatá mana
na věky věků pokrmem.
(Václav Renč, Zpěvy u Bozkovských jesliček)
LITURGICKÉ MEZIDOBÍ
Doba vánoční se střídá s krátkou dobou liturgického mezidobí. Během ní si
připomínáme podstatnou nauku Kristova hlásání. Dostáváme odpověď na
otázku: Proč Ježíš přišel. A tak v evangelních textech slyšíme horské kázání
(Mt 6 - 8), které je tím programovým prohlášením.
strana 9
LITURGICKÉ MEZIDOBÍ
Společně vydáváme svědectví o Kristově životě, utrpení, smrti a vzkříšení.
Duch svatý nám dává „hlouběji chápat“ to, co nás Ježíš učil. Začíná dlouhé
období liturgického mezidobí. Přemýšlíme o Ježíšových slovech,
podobenstvích, jeho činech, uzdravování, vítězství nad zlým v moci Ducha
svatého. Učíme se křesťanskému stylu života. Jsme totiž připoutáni ke Kristu, a
tak i jeden ke druhému.
PAMÁTKY SVĚTCŮ
Během celého roku nás doprovázejí křesťané, kteří svým životem jsou nám
vzorem v následování Krista. Mám na mysli světce, jejichž památky slavíme.
V životech světců září Kristovo světlo. Když oni dokázali žít zcela pro Boha,
dokážeme to jistě i my. Jsou nám posilou. Když se chýlí liturgický rok ke svému
závěru, obracíme znovu svou mysl k posledním dnům, ke druhému příchodu
Krista. Jsme připraveni?
(Z knihy P. Šabaka: Posvěcování času, pokračování příště)
strana 10
Z naší knihovny
CHLUMEČEK 3/2010
Z naší knihovny
CHLUMEČEK 3/2010
PILÁTOVA ŽENA
VELKÝ ROZVOD NEBE A PEKLA
Gertrud von Le Fort
C.S. Lewis
Předkové její hluboce věřící evangelické
rodiny se museli jako hugenoti vystěhovat z
Francie. Věnovala se studiu historie a filosofie
náboženství. Její další vnitřní vývoj však
probíhal tak, že po několikaletém vnitřním
názorovém tříbení přijala katolickou víru.
Později o tom napsala: „Konvertita je živoucím
sjednocením rozdělené lásky, jakýmsi mostem, který se dotýká dvou břehů a
spojuje je.“
Celé její neobyčejně bohaté dílo roste z nejhlubších otázek víry, které
viděla často jasnozřivěji než katedroví odborníci.
Jednou napsala: „Popravdě řečeno, je lidská láska tím jediným důkazem
Boha, který je ještě dnes svět ochoten přijmout. Není to žádný racionální důkaz,
ale ratio jej těžko zbaví síly.“
Její dílo působí dnes daleko za hranice Německa, kde se jí dostalo
uznání mimo jiné udělením čestného doktorátu katolické teologie na
mnichovské univerzitě.
Tato útlá knížka obsahuje hned tři povídky (Pilátova žena, Věž stálosti,
Brány nebes), přečetla jsem všechny tři ☺. Jsou to takové zvláštně poutavé a
zajímavě pojaté příběhy, napůl čerpají z historického kontextu a zčásti to je
jakoby sci-fi.
Není to žádná žhavá poslední novinka, vydala to Katolická charita v roce 1971
a stálo to 9,- Kčs ☺. Náhodou je to ale dost originální a i já jsem byla velmi mile
překvapena...
Ano, milí přátelé, farníci a čtenáři, i takovéto literární lahůdky máte již
nyní možnost nalézt v naší nově otevřené farní knihovně!! No tak jo, musela
jsem si tak trochu zalobovat ☺, vím taky, že toho všichni máme hodně, co se
musí udělat a zařídit, ale někdy je fajn relax s knížkou v ruce ☺.
(LU)
Fantastický autobusový výlet z pekla do nebe.
Vyhlídková jízda pro některé, ale rozhodně ne pro
všechny.
„A co ti ubozí duchové, kteří se nikdy nedostanou
do autobusu?“
„Kdo chce, dostane se. Každý, nemusíš mít
obavy. Nakonec budou jen dva druhy lidí. Ti, kteří Bohu
řeknou „Buď vůle tvá“, a ti, kterým řekne Bůh „Buď vůle
tvá“. Všichni, kteří jsou v Pekle, si vybírají. Bez osobní
volby by nebylo Peklo. Žádná duše, která trvale a opravdově touží po radosti, ji
nemine. Kdo hledá, najde. Kdo tluče, tomu bude otevřeno....“
C. S. Lewis (1889-1963) studoval a přednášel na oxfordské univerzitě a
také v Cambridgi. Je autorem řady esejů a více než 30 knižních titulů –
Letopisy Narnie, Rady zkušeného ďábla, Bůh na lavici obžalovaných, Emaily z
pekla....
Myšlenka spojit nebe a peklo dohromady je asi věčně v nás, založená na
víře, že skutečnost nás nikdy nestaví před nevyhnutelné buď-anebo. Na víře,
že máme-li schopnosti, klid a navíc dostatek času, najdeme vždycky určitý
způsob přijetí obou alternativ.
Tuto víru považuji za katastrofální omyl. Nemůžeme si vzít všechna svá
zavazadla na všechny cesty, které máme před sebou. Nežijeme ve světě, kde
všechny cesty jsou spirály, a jestliže pro nich jdeme dostatečně dlouho,
přibližujeme se ke středu, který nakonec jistě nalezneme.
Žijeme spíše ve světě, kde se každá cesta po několika kilometrech dělí
na dvě, každá z nich po chvíli opět na dvě další a na každém z těch rozcestí
(LU)
stojíme před rozhodnutím.....
Gertrud von Le Fort (používá též pseudonymy Gerta von Stark a Petrea
Vallerin, 11. říjen 1876, Minden - 1. listopad 1971, Oberstdorf) je německá
pisatelka křesťanské literatury. Psala povídky, romány, poezii a eseje s
převažující ženskou tematikou, byla ovšem velkou odpůrkyní feministického
hnutí. Vyslovovala se o něm např. takto: „….když se feministky prohlašují za
věřící, je nutné pochopit, že feministka ve skutečnosti vyznává pouze „ten
nejubožejší kult ze všech, kult vlastního těla.“ Gertruda von Le Fort patřila k
nejznámějším katolickým spisovatelkám 20. století a stylově bývá spojována se
jmény jako Paul Claudel, Hermann Hesse a Reinhold Schneider. V roce 1952
získala tzv. Gottfried-Kellerovu cenu a později byla vyznamenána „Velkým
křížem s hvězdou“ za zásluhy o německou literaturu.
strana 11
strana 12
Ohlasy – Pouť za národ Prahou
CHLUMEČEK 3/2010
POUŤ ZA NÁROD PRAHOU
Ohlasy – Farní výlet
CHLUMEČEK 3/2010
FARNÍ VÝLET A TATARKA
24. dubna 2010
V neděli 14. března jsem si s
dcerami Karolínkou a Magdalénkou
vyrazila na výlet do Prahy. Zúčastnili jsme
se tam modlitební pouti za náš český
národ,
pořádanou
Schönstattským
hnutím. Tato pouť má už dlouholetou
tradici.
Sraz byl v 9 hodin u sochy sv.
Václava na Václavském náměstí. Tam
nás velice mile přivítala sestra M.
Bernadetta. Dostali jsme průvodní sešit s
modlitbami a písněmi. No a po úvodní
modlitbě a písni jsme se vydali na cestu.
Prošli jsme Václavským náměstím, dále
uličkami až na Staroměstské náměstí,
kde byla modlitba na místě, kde stál
Mariánský sloup, a pak také u sochy P.
Marie u Týnského chrámu. Sestra
Bernadetta zapojila i děti, aby se
nenudily, tak dostali úkol najít např. ulici,
kudy se mělo pokračovat v cestě.
Stihli jsme se také podívat na
apoštoly na orloji, právě když odbíjela 10.
hodina. Další zastávky se uskutečnily
např. na Karlově mostě v místě, kde byl
sv. Jan Nepomucký vhozen do Vltavy, u Parlamentu České republiky, u
vyhlídky na Prahu na Hradčanském náměstí (tam jsme si dokonce zazpívali
naši národní hymnu), v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta, Václava a
Vojtěcha, no a na závěr jsme se pomodlili a taky vyfotili před kostelem
Pražského jezulátka.
Mši sv. jsme měli přímo v katedrále. Naše Majdalenka dostala úkol nás
spočítat, a tak víme, že nás bylo 50. Počasí nás nezlobilo, takže musím říct, že
to byla příjemná, dokonce jsem cítila že i požehnaná, procházka Prahou. Kéž
by tedy byla požehnáním pro naši českou zemi. Na závěr nás sestra pozvala
do jejich pražského sesterského domu na pohoštění. Tam jsme se občerstvili a
odpočinuli v příjemné atmosféře, kterou dokáže vytvořit Boží láska. Po domluvě
s naším otcem Josefem jsem se s. Bernadetou domlouvala setkání u nás ve
farnosti, aby nám pověděla o svých zkušenostech s putovními svatynkami.
Právě ona má totiž projekt putovních svatyněk v České republice na starosti.
Byla velmi ochotná k nám přijet, ale bohužel plánované setkání s ní se pro její
nemoc neuskutečnilo. Je tedy v plánu někdy v budoucnu a jak ona sama se
vyjádřila, je to v rukou P. Marie.
(Jana Vodvárková)
strana 13
Jo, takže to zbylo zase na mě, co se dá dělat ☺, tak já tedy něco zkusím
napsat. Tak třeba: „… vyjeli jsme časně z rána, všichni mžourali jak vrána..?“
Ne, takto to už někdo napsal vloni, ale vlastně letos to bylo to samé! ☺ Akorát
tedy cíle naší cesty vedly zase někam jinam. A já vám teď dokonce napíšu
KAM!
Nejdříve jsme navštívili poněkud na můj vkus tmavý a studený zámek
Velké Losiny. Tato oblast je poměrně dosti známá svými čarodějnickými
procesy, které se tu konaly v docela nedávné minulosti. Jsou zde také k
nahlédnutí vystaveny inkvizitorské knihy.
Ihned poté jsme se přemístili na exkurzi do místních papíren, kde se
vyrábí stále ještě ručně papír, takový ten lepší, o který mají zájem například
vysoké školy. Výstava to byla zajímavá, akorát že se nemohlo skoro vůbec na
nic sahat, a ten, kdo se přesto neuváženě pokusil něčeho dotknout a měl
zrovna smůlu, že ho „milá“ paní průvodkyně přistihla, se zlou se potázal. Takže
pro příště, opravdu raději na nic nesahat !!! ☺
Potom následovala další příjemná část dne, asi už tušíte, ano oběd. Jíst
se to dalo a zase jsme jeli dál. Pozn.: Tomáš Tesařů musí být opravdu
všestranný muž a jako hlavní organizátor zájezdu nám dokonce zařídil a
osobně donesl tatarku, na kterou si číšník ani kuchař vůbec zrovna nevzpomněl
☺. Tome, fakt dík, bez Tebe bychom byli bez tatarky... a bez zájezdu!
Ale pak už nás čekal hlavní cíl naší cesty, naší poutě – kostel Panny
Marie Pomocnice ve Zlatých Horách. Tam jsem byla fakt okouzlena tím
krásným prostředím, kostelík stojí na kopci, všude kolem lesy, nádherný
rozhled a blízko kostela i zázračná studánka.
Místní pan farář nám pověděl něco k historii tohoto poutního místa a
potom jsme společně oslavili mši svatou. Každý tu mohl předložit svoje
problémy a přání, se kterými
přijel.
Nakonec jsme se pak ještě
chvilku prošli lesem kolem řeky,
ve které se rýžovalo zlato, byla to
docela příjemná procházka s
krátkou zastávkou na pivo.
V autobuse panovala dobrá
nálada, kromě modlitby růžence
se ujal lehce zdivočelých děcek
zkušený kytarista (mimochodem
též od Tesařů) a můžu říct, že to
byl docela rachot, a to i bez
kytary.
Musíme to zase zopakovat.
(LU)
strana 14
Ohlasy – Pouť v Janovičkách
POUŤ V JANOVIČKÁCH
CHLUMEČEK 3/2010
Ohlasy – Mimořádné Velikonoce
CHLUMEČEK 3/2010
MIMOŘÁDNÉ VELIKONOCE
TENTOKRÁT U SVATÉHO BARTOLOMĚJE
Nádherné drhané obrazy paní
Baťové ozdobily zchátralý interiér kostela
v Janovičkách při poutní velikonoční
bohoslužbě, která se zde konala v neděli
11.4.2010 od 15:00.
Více fotografií, jejichž autorem je
Pavel Menc, najdete na internetové
fotogalerii:
http://picasaweb.google.cz/mencovo/2010
0411PoutJanovicky
strana 15
Nikdo z nás, kdo chodíme pravidelně v Luži do kostela, nepamatuje to,
co se událo o letošních Velikonocích (dokonce ani já ne, a to již prožívám skoro
Kristova léta ☺). Tedy ony by každé Velikonoce měly být pro nás svým
způsobem mimořádné a něčím zvláštní, něčím krásné. Ano, tím důvodem je
zmrtvýchvstalý Kristus, který za nás za všechny bez rozdílu zaplatil vstupenku
do Božího království.
Ovšem letos byla slavnost Velikonoc trochu jiná, než jsme byli zvyklí už
dlouhá léta, možná, že odjakživa (?). A tato zvláštnost spočívala právě v tom,
že se velikonoční obřady nekonaly v chrámu Panny Marie na Chlumku, nýbrž v
malém útulném kostelíku svatého Bartoloměje.
Nebyl to ale žádný rozmar např. našeho pana faráře, ani nikoho jiného,
jako spíše nutnost, protože náš poutní kostel na Chlumku právě prochází asi
svojí nejrozsáhlejší opravou v celé své historii (ale to snad tady všichni víme,
ne?).
Všichni jsme asi měli trochu obavu, jak to všechno proběhne, protože
jsme zvyklí na Chlumek a u sv. Bartoloměje jsou přeci jenom trochu jiné
podmínky a také výrazně méně prostoru. Ale pan farář se toho nebál, a pustil
se spolu s některými farníky do menších úprav toho prostoru, aby Velikonoce
mohly být slaveny opravdu důstojně, jak se má. Docela velká změna bylo
vytvoření Božího hrobu, kam jsme se chodili klanět. V tomto místě má za
běžných okolností svoje místa socha Panny Marie, která ovšem již od začátku
svatého týdne tráví svůj veškerý čas ve zpovědní místnosti, a to vážení farníci,
NONSTOP!!! Z toho plyne, že my možná bereme svátost smíření tak trochu na
lehkou váhu ☺.
Kromě toho má tato socha Panny Marie docela zajímavou historii: „V
roce 1881 byl požádán místní farář František Kopiště (1875 – 1885), aby v Luži,
tak jako v jiných větších městech, byla zavedena májová pobožnost. V
důsledku většinového nezájmu byla májová pobožnost zavedena až v roce
1888 farářem Janem Vlachem. Ten při závěrečné májové v roce 1889 vyzval
věřící, aby pro kostel sv. Bartoloměje pořídili sochu Rodičky Boží.
Výzva padla na úrodnou půdu a na sbírkách se získalo 188 zl., za které
se v r. 1890 koupila socha P. Marie, nacházející se na děkanství ve Skutči,
zhotovená od J. B. Purgena z Grödenu v Tyrolsku. Stála 100 zl. Oltářní jeskyni
zhotovil Petr Musil, řezbář ze Žamberka, za 88 zl. Svěcení se slavilo 7. dubna
1890.“
To, jaké byly naše Velikonoce, ovšem zase tolik nezáleží na tom, v
kterém kostele jsme je prožili, ani na tom, jak byl krásně vyzdobený (i když i
právě výzdoba kostela odráží nás vztah k Bohu!), záleží spíš na tom, zda se
našeho srdce aspoň na chvilku dotkla pravá radost Velikonoc.
(LU)
strana 16
Ohlasy – Setkání ministrantů
CHLUMEČEK 3/2010
SETKÁNÍ MINISTRANTŮ VE VYSOKÉM MÝTĚ 17.4.
Motto: ,,Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“
Setkání začínalo v 9:00. My
jsme ale dorazili kolem 9:15. A protože
bylo ve Vysokém Mýtě, vybíralo se
vysoké mýto. Před kostelem sv.
Vavřince, který se proměnil v
Jeruzalémský chrám, byla směnárna,
obchod s obětními zvířaty a u chrámu
hořel oheň, na kterém jste mohli
koupená zvířata obětovat. Když jsme
se nahlásili na recepci, byli jsme
přiřazeni
ke
Skutečskému
a
Chrasteckému týmu. Když dorazilli
Skutečáci a Chrasťáci, zjistili jsme, že
našimi vedoucími jsou P. Filip Jánák a
P. Jan Paseka. Potom si nás ale už
zavolal do chrámu Kleofáš, kterého
hrál P. Jan Uhlíř. Zde jsme se
dozvěděli vše potřebné. My jsme
dostali číslo 3.
Takže naší první zastávkou byla
tedy stanice tři. Bylo to Večeřadlo. Zde
bylo vše jako v Palestině. Až na to, že
zde chyběl beránek. Bylo nám vysvětleno vše, co na stole bylo. Tak například
hořké byliny znamenaly hořké otroctví v Egyptě a máčely se do octa proto,
protože Izraelci prošli Rudým mořem. Po této teorii následovala praxe. A
protože chyběl beránek, naším úkolem bylo ho ulovit. Skupina, ve které jsem
byl i já, by ho rozhodně neulovila. Dostali jsme krásnou kulatou nulu. Další
úkoly na nás už čekaly v nedaleké Betánii, kde byl pohřbem Lazar. První
polovina úkolu byl kvíz. Zde jsme získali plný počet bodů. Druhá polovina bylo
roznášení světla od svíčky ke svíčce. Zde jsme získali už jenom tři body. Další
zastavení bylo u Zdi nářku. Tato zeď zbyla jako jediná z Jeruzalémského
chámu. Židé do ní vkládají své modlitby. Takto to i udělal Jan Pavel II. při
návštěvě Palestiny v jubilejním roce 2000. A my jsme nebyli výjimka. Když jsme
přilepili modlitbičky na zeď, byla zde druhá část úkolu. Museli jste chytit co
nejvíc tenisáků, které vám hodil nadhazovač. My jsme jich chytli 36. Potom
jsme se přesunuli do chrámu, kde nám tři apoštolové vyprávěli, jaké to bylo,
když je po celé Palestině pronásledovali židé. A jak už to bylo zvykem, byla i
praktická část. Měli jsme najít to, co do chrámu nepatří. Když jsme i toto splnili,
zbyla před námi už jen poslední stanice. Tou byla Getsemanská zahrada. Zde
byly dva úkoly. První byl vylézt za pomoci lana kopec.
strana 17
Ohlasy – Setkání ministrantů
CHLUMEČEK 3/2010
Druhý byl najít klady a zápory věcí jako je mobil nebo televize atd. Když
jsme i tenhle úkol splnili, tak nám zbyla chvíle času a pan farář Janák nás
pozval na zmrzlinu.
Potom si nás ale znova zavolal Kleofáš a tam nám představil jednoho
přítele. Byl to voják a hrál ho vysokomýtský pan farář. Když jsme se naučili
písničku na cestu, tak jsme se na ni opravdu vydali. Našim cílovým místem byl
kostelík v Knířově. Když jsme se vymotali z centra a došli za Vysoké Mýto k
Božím mukám, zde jsme měli s panem biskupem Kajnekem krátkou modlitbu.
Odcházeli jsme v naprostém tichu. Teprve až za dvacet metrů jsme zjistili, že
cesta do Knířova nebude rozhodně nudná. Na cestě bylo totiž roztroušeno
šedesát lístečků s různými slovy. Naší skupině se všech šedesát lístečků najít
podařilo. I díky tomu jsme pak doplnili celé Evangelium od Lukáše o učednících
putujících do Emauz.
A když jsme do Knířova (našich Emauz) došli, bylo nám řečeno,
abychom se oblékli do ministrantského oblečení a seřadili se do průvodu. Mše
svatá,
kterou
celebroval o. biskup
Kajnek,
měla
neuvěřitelnou
atmosféru.
Tahle
atmosféra se ani
nedá popsat, protože
je to něco, co si
každý musí zažít. Na
konci mši svaté jsme
se dozvěděli, kdo
vyhrál
celodenní
soutěž. A k našemu
údivu
to
bylo
družstvo Tři. Naší
sladkou
odměnou
byla krabice fidorek.
Plus u vchodu do
kostela každý z nás
dostal památeční list,
že je Poutník do
Vysokého
Mýta,
města Jeruzaléma.
Potom jsme se už jen
vyfotili s o. biskupem
a jsme jeli domů.
(Péťa Tesař)
strana 18
Články – Rok kněží
CHLUMEČEK 3/2010
ROK KNĚŽÍ: P. JOSEF TOUFAR
Kdo byl P. Josef Toufar? Narodil se
14.7.1902 v Arnolci (okr. Jihlava). Po otcově
smrti v r. 1927 se definitivně rozhodl pro
kněžství. Aby získal maturitu, odešel ve
věku 26 let na gymnázium v tehdejším
Německém Brodě, později přestoupil do
Chotěboře, kde v r. 1935 maturoval.
Konečně mohl nastoupit do kněžského
semináře v Hradci Králové. Tam přijal
29.6.1940 kněžské svěcení z rukou ThDr.
Mořice Píchy, biskupa královéhradeckého.
Poté byl ustanoven kaplanem v Zahrádce,
kde od dubna 1945 působil jako farář. Pro
svou úspěšnou kněžskou činnost a značný
vliv na mládež byl odtud na popud místních
funkcionářů KSČ přeložen do farnosti
Číhošť, kterou spravoval od dubna 1948
jako administrátor. Po událostech s
pohybem oltářního křížku v číhošťském kostele (dosud neobjasněných) byl
28.1.1950 zatčen StB a převezen do proticírkevního vyšetřovacího oddělení ve
Valdicích u Jičína. Zde jej nutili za použití brutálního způsobu mučení k
doznání, že pohyb křížku je podvod, který sám zinscenoval. Na následky
mučení pak zemřel 25.2.1950 v Praze.
Opis dopisu zaslaného P. Josefem Toufarem P. Janu Dvořákovi,
faráři v Křešíně
Číhošť 12.1.1950.
Na Tvůj ctěný dopis odpovídám, 11.12.1949 jsem měl kázání na téma:
Uprostřed Vás stojí, kterého neznáte. To jsem již ku konci kázání opakoval a
pokračoval. Zde ve svatostánku je náš Spasitel, a udělal jsem akci ku oltáři. A
tu, kteří se podívali směrem ruky, viděli, jak se na svatostánku začal pohybovat
kříž, celý i s podstavcem.
Kříž ze dřeva vysoký 48 cm, podstavec kulatý, průměr 8,5 cm. Naklonil
se pomalu na stranu epištolní, pak zase na stranu evangelní, zase nazpět na
stranu epištolní, pak zase na evangelní a vrátil se doprostřed a zastavil.
Výchylky na každou stranu od středu dle svědků 45 - 50 stupňů. Když se kříž
zastavil, neobrátil se však jak stál pevně a jak kříž obyčejně stává korpusem k
hlavním dveřím, ale celý kříž se stočil směrem na kazatelnu. Mimo to se celý
naklonil směrem kupředu v místě, kde je zasazen do podstavce a výchylka je
taková, že těžiště je daleko nad základnou podstavce. Jiný kříž se musí vrátiti,
jak to zde v neděli zkoušel na druhém v tom samém provedení kříže S.M. p.
opat ze Želiva a p. primář Richter z Humpolce.
strana 19
Články – Rok kněží
CHLUMEČEK 3/2010
Ti současně zkoušeli a vyptávali se svědků,
co jak viděli. Celkem onu neděli to vidělo 19
svědků od stáří 10 - 45 roků, z nichž je několik
mužů a z nich dva, kteří byli nábožensky hodně
vlažní a jeden ze Zdislavic, skoro nevěrec, který
řízením Božím tu neděli přišel do kostela. Se
všemi byl sepsán protokol, všichni zdraví a
normální. Je z nich také jedna studentka septimánka. Že je vyloučen zrakový klam nebo
sugesce, prohlásili ti, kteří to viděli, mně i SNB,
kteří to zde 21.12.1949 vyšetřovali. Já jsem to
neviděl a dozvěděl se to až druhý den, kdy to již
věděla téměř celá farnost, neboť to vidělo z každé
vesnice několik. Všech 19, kteří se podívali na
oltář to vidělo, ani jeden, který by se díval na oltář
a kříž by stál, ti druzí - plný kostel se díval na mne,
poněvadž káži poměrně rychle a akci jsem udělal
krátkou.
Ostatní fáma - s ohněm atd. je výmysl a čím dále, tím hrozivější. Pravda
je, že ještě na Hod Boží spatřilo pohyb kříže několik zpěváků a větší obrácení
jeho zase tuto neděli, asi v poledne. Poutníků je zde stále zdaleka široka od
Prahy, z Moravy atd.. Mnozí ze zvědavosti, mnozí jako upřímní poutníci. V
sobotu jedu za tou záležitostí za p. biskupem, jemuž vezu protokol svědků a
fotografii úchylek kříže. Kněží zde bylo již ku 30.
Vlastnoruční náčrtek situace okolo křížku v číhošťském kostele od P. Toufara
(z dopisu svému spolubratru Janu Dvořákovi).
strana 20
Články – Krásné měsíce
CHLUMEČEK 3/2010
KRÁSNÉ MĚSÍCE
Ohlasy – Křtiny
KŘTINY
Milí čtenáři, jsem jeden z Vás, kdo čeká vždy na nový dvouměsíčník
známého časopisu Chlumeček. Že malou hřivnou přispívám, to je dar Boží, za
který jsem velmi vděčný, vždyť mé vědomosti nemají žádné vedlejší vyšší
vzdělání. Jak tomu bývalo dřív, jsem takový vesnický písmák.
Časopis vstupuje opět do dvou krásných měsíců se vzácnými symboly.
Měsíc máj okrášlen bohatou úctou k matičce Boží P. Marii, jejíž ochrana,
přímluvy, zásahy milostí Boží pro nás prosící jsou darem a nedovedeme je
dostatečně docenit. Matka, která pro svého Syna musela vytrpět hrozná muka i
bolest, jež se hluboce dotkla jejího srdce, což bývá prožitkem i pozemské
matky, která příčinou nemoci nebo i nesmyslným hazardem ztrácí milované
dítě. Jeden krásný výrok říká, že matka je srdcem rodiny, což je skutečně
pravda. Proto i den maminek je zařazen do tohoto krásného měsíce, plného
rozkvétající přírody. Obě naše maminky si zaslouží naši velkou úctu.
A měsíc červen? Ten je též právem zasvěcen Nejsvětějšímu srdci Pána
Ježíše. I tady buďme šťastni, že můžeme o těchto duchovních hodnotách
hluboce uvažovat a přemýšlet hlavně s úctou, jak nám naše svědomí napovídá.
Buďme šťastni my všichni a vděčni svým rodičům, kteří jsme byli vedeni jejich
příkladem lásky a oběti. Pokud možno se snažme tato bohatství duše předávat
svým potomkům, i když přiznávám, není to lehké, není to snadné, ale díky
snaze té naší vůle s pomocí Boží se alespoň něco jistě podaří.
28.2.2010
Lucie Anna Frenclová
11.4.2010
Tereza Marie
Hájková
Loretánské litanie
Máj je měsíc nejkrásnější,
měsíc Panny Marie,
té hvězdičky nejjasnější,
co po nebi putuje.
Ona ve svých litaniích
defiluje před námi,
ctěna nejvíc ze všech svatých,
ozdobena poctami.
Když modlím se: „Svatá Maria“,
kladu vpřed vždy „Zdrávas“
a pak hned mi ze rtů splývá „Oroduj Ty za nás“…
Kdo s úctou Tvé jméno vzývá,
v důvěře se k tobě sklání,
šťasten ve své duši bývá,
Tvá láska ho chrání.
4.4.2010
Matouš Jinoch
Loretánské litanie –
chvalozpěv to krásný,
z nich se nám do srdce line
milosti dar vzácný.
Kolik vzdechů, kolik proseb,
ať tiše či nahlas,
každodenně prosíme Tě
„Oroduj Ty za nás“.
Byť se mi zachtělo zpívat
s andělskými sbory Maria,
Tvoji lásku, Tvoji krásu
nikdo nedocení,
Tys vznešená…
(Jiří Mikan)
strana 21
CHLUMEČEK 3/2010
4.4.2010
Sára Cecílie
Jirásková
4.4.2010
Justina Marie
Schejbalová
strana 22
Ahoj holky a kluci
CHLUMEČEK 3/2010
Ahoj holky a kluci!
M
Miilléé dděěttii,, m
Vááss zzddrraavvíím
moocc V
m aa ppřřiinnááššíím
m VVáám
m ooppěěětt nněěccoo pprroo ddlloouuhhoouu cchhvvíííllii.. TTeennttookkrráátt
ssee m
ů
ž
e
t
e
d
o
z
v
ě
d
ě
t
n
ě
c
o
o
k
n
ě
ž
í
c
h
a
t
ů
e
v
ě
t
ě
o
k
ž
c
h
m vveellm
mllááddeežžíí
m ž te doz dě n co
ně í
a taakkéé kkoonnkkrrééttnněě oo jjeeddnnoom
mii m
oobbllííbbeennéém
k
n
ě
z
i
J
a
n
o
v
i
B
o
s
k
o
v
i
.
P
r
o
t
o
ž
e
z
a
č
í
n
á
k
v
ě
t
e
n
,
k
d
y
m
a
j
í
s
v
á
t
e
k
v
n
z
i
J
a
n
v
i
s
k
v
i
P
r
ž
z
č
í
n
k
t
e
,
d
y
a
j
í
v
á
k
m k ě
ov Bo o . P oto e a í á vě n k y m
s te vššeeecchhnnyy
m
i
n
ě
c
o
p
r
o
n
ě
.
maam
miinnkkyy,, ppřřiipprrraavviill jjsseem
n
c
o
p
n
.
mi ě
ro ě
KÝM JE KNĚZ?
Kněží při své službě Bohu a lidem vykonávají dnes mnoho různých úkolů, přesto
nesmíme zapomenout na to podstatné: že kněz má být Ježíšovým přítelem a…
(dokončení v tajence doplňovačky). Popiš obrázky zprava doleva a slova napiš nad
čísla. Každé písmeno tak dostane své číslo. Podle těchto čísel snadno vyplníš tajenku
dole.
1_ _ _ _
1 18 17 12
2_ _ _ _
8 14 7 21
3_____
10 1 13 6 1
4_____
2 6 2 9 4
Ahoj holky a kluci
CHLUMEČEK 3/2010
Kdo je na obrázku?
Vezmi si pastelky a vybarvi políčka podle návodu.
I
▬
○
•
x
žlutá
červená
světle zelená
hnědá
oranžová
tmavě modrá
Teď zcela jistě poznáš, o
koho jde, a snadno odpovíš
na tyto otázky:
•
•
•
•
•
•
Jak se jmenovala?
Kde žila?
Kde o ní čteme?
Které události z jejího
života známe?
Kde je dnes?
Co by jí mohlo udělat
radost?
5_____
16 17 12 9 1
6_______
19 1 13 5 1 11 20
7________
3 4 15 1 17 4 13 12
TAJENKA:
_ _ ___ _ _____ _ _
10 18 21 4 10 10 12 3 9 6 17 2 20
Až obrázek vybarvíš,
můžeš ho vystřihnout,
nalepit na tvrdý karton a
připsat k němu pěkné
přání pro svoji maminku
k svátku.
Don Bosco -kněz pro mladé
Když správně doplníš chybějící slova v textu slovy z nápovědy, dozvíš se, kdo tento světec byl.
Křestní jméno Dona Boska je .............. . Narodil se a žil v ......... století v dnešní
..................... . Stal se .................... . Když působil v Turíně, všiml si chudých chlapců a
sirotků. Zanedlouho shromáždil kolem sebe mnoho .......................................... , kteří
neměli kam jít. Don Bosko se postaral o jejich bydlení, práci a školu.
Spolu s nimi se modlil a hrál si. Stal se zakladatelem kongregace .............................. ,
kteří se i v dnešní době věnují mládeži.
NÁPOVĚDA: mladých lidí, salesiánů, Itálii, 19., Jan, knězem
strana 23
Vyluštění z minulého čísla : Milosrdenství
strana 24
Informace
CHLUMEČEK 3/2010
INFORMACE
Nedělní bohoslužby v Luži: Kromě tří letních poutí se budeme z důvodu
oprav interiéru na Chlumku až do odvolání setkávat v 8:00 a v 9:30 hod. v
kostele sv. Bartoloměje v Luži.
Cyklopouť do Hlubočic: neděle 9.5.2010, ve 14:00 odjezd na kolách od
fary v Luži ke kapličce v Hlubočicích, kde bude májová pobožnost. Po
návratu opékání buřtů a popíjení piva na farní zahradě.
Diecézní setkání dětí: sobota 15. května 2010 od 9:00 do 15:00, v Hradci
Králové, téma: renesance a reformace. Setkání je určeno dětem od cca 5
do 14 let. Organizováno bude obdobně jako v předchozích letech.
Dopoledne se děti zúčastní dvou dopoledních programů dle vlastního
výběru. Programy jsou interaktivní a budou začínat vždy v 9:15, 10:15 a
11:15 hod. Jeden program bude trvat 45 minut, kapacita jednoho
programu je 30 dětí. V mezičasech si děti mohou vyzkoušet různé dobové
práce v umělecké dílně nebo navštívit Bílou věž, významnou renesanční
dominantu Hradce Králové (vstupné bude uhrazeno hromadně za všechny
účastníky setkání). Většina aktivit se bude konat v prostorách Církevní
základní školy Jana Pavla II. poblíž Velkého náměstí. Registrace, polední
nákup v „obchodě“, pouť do svaté země a návštěva Biskupské knihovny
budou situovány do Nového Adalbertina.
Prázdninový pobyt dětí v Čachnově: 31.7.–7.8.2010. Děti se již mohou
průběžně přihlašovat u Lenky Zárubové. Zálohu 500 Kč vybíráme do
konce června. Na co se můžete těšít? Celotáborová hra na téma Biblické
olympijské hry, spaní v chatkách, mezinárodní večer v převlecích (můžete
si je už teď začít připravovat), spousta her, soutěží, zábavy, ale i chvil
ztišení… Více informací naleznete na přihláškách nebo na
http://www.cachnov.eu.
Vyslyšené prosby: Rádi bychom obnovili rubriku Vyslyšené prosby.
Prosíme proto Vás, milí čtenáři, posílejte svoje zážitky s Božími dotyky ve
Vašem životě. Rádi je anonymně zveřejníme.
Přijď, Duchu Otce a Syna, Duchu lásky, Duchu synovství, Duchu pokoje, důvěry a síly.
Přijď, tajemný jásote v slzách světa, vítězný živote ve smrti země, Otče chudých, oporo
utištěných, světlo pravdy, lásko, která se vylila do našich srdcí. Přicházej denně, stále
znovu a více. Miluji tě, protože jsi láska sama. Děkuji ti, oživovateli. Duchu svatý,
přebývej ve mně, buď pečetí živého Boha ve mně, protože jsme jeho vlastnictvím.
Neopouštěj mne ani v boji života, ani na konci, až mne všechno opustí. Přijď Duchu
svatý!
strana 25