Jak rychlost rozptylu argonu tak hélia svědčí o

Jak rychlost rozptylu argonu tak hélia svědčí o mladé zemi
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://www.kreacionismus.cz)
Jak rychlost rozptylu argonu tak hélia svědčí o mladé
zemi
Vložil/a Pavel Kábrt [1], Pá, 09/09/2011 - 22:00 Larry Vardiman, Ph.D.*
(Z http://www.icr.org/article/6229/ [2] přeložil M. T. – 8/2011)
Úvod
V závěrečné zprávě projektu Institutu pro výzkum Stvoření (ICR) Radioizotopy a stáří země
[3] (RATE) konstatoval Dr. Russell Humphreys, že z uvolňování hélia ze zirkonů ve vrtu GT-2
na Fenton Hill, Nové Mexiko, vyplývá stáří země 6000 ± 2000 let (1). Toto nízké stáří je v
souladu s doslovným zněním Písma, ale odporuje běžně udávaným miliardám let. Gary
Loechelt často kritizoval Humphreyovy postupy při propočítávání nízkého stáří na základě
rozptylu hélia (2). Humphreys odpověděl Loecheltovi i dalším kritikům, vyvrátil jejich
námitky a své závěry úspěšně obhájil.
Avšak vzhledem k neustávajícím Loecheltovým výhradám prozkoumal nedávno Humphreys
hlouběji jeden z klíčových článků, na kterých je založen jeho výzkum rozptylu hélia, a zjistil
některé poněkud podivné domněnky o místním zdroji tepla blízko vrtu (3). Došel přitom k
závěru, že některé z domněnek o vývoji tepelných poměrů vrtu byly motivovány snahou
vyhnout se problémům, které by autoři článku (Harrison et al. - 4) jinak měli s unikáním
argonu ze vzorku.
Humphreys se rozhodl vyvinout druhou, nezávislou metodu stanovení stáří země založenou
na unikání argonu ze živce v tomže vrtu na Fenton Hill. Výsledkem bylo trochu nižší stáří
země než bylo zjištěno pomocí metody založené na rozptylu hélia.
Krátké shrnutí poznatků o rozptylu
Když se v hornině rozpadají radioaktivní izotopy, vznikají jako vedlejší produkt různé plyny.
Například uran-238 se v horninách rozpadá na olovo rozpadem alfa, při kterém vznikají
částice alfa, které se slučují s elektrony a tvoří hélium. Draslík-40 se rozpadá přímo na
Domů
E-mail
Strana 1 z 5
Jak rychlost rozptylu argonu tak hélia svědčí o mladé zemi
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://www.kreacionismus.cz)
argon-40 obráceným rozpadem beta a zachycením elektronu. Plyny vzniklé radioaktivním
rozpadem procházejí pak volně nerosty, ve kterých jsou obsaženy, a unikají do atmosféry.
Rychlost, kterou mohou plyny unikat, závisí však do značné míry na teplotě příslušných
nerostů. Například při vysokých teplotách 5 kilometrů pod povrchem uniká hélium zhruba
160krát rychleji než při nižších teplotách zhruba 1.5 kilometru pod povrchem. Takže v
hornině hluboko v zemské kůře bude méně hélia než v hornině blízko zemského povrchu.
Humphreysovi se podařilo propočítat difuzivitu (rozptyl), míru, v níž se zvyšuje či snižuje
rychlost úniku hélia ze zirkonů v žule na Fenton Hill. Na obrázku 1 vidíme pozorované i
teoretické difuzivity pro hélium jako funkce teploty. Všimněte si, že teplota ve stupních
Celsia je vyšší na levé straně obrázku, takže difuzivita stoupá směrem doleva. Difuzivita je
vynesena na logaritmické stupnici a stoupá na desetinásobek s každou ryskou na svislé
ose.
Na pravé spodní části obrázku je pět bílých bodů s daty na červených a zelených křivkách.
Vyznačují skutečné koncentrace hélia naměřené ve vrtu na Fenton Hill, se kterými pracoval
Humphreys, když propočítával difuzivitu. Difuzivita na červené křivce (uniformitariánský
model) byla získána jako podíl teoretického množství hélia vyprodukovaného za konvenční
dobu existence horniny a naměřeného množství, které nyní po 1,5 miliardě let této
existence zbývá.
Difuzivita na zelené křivce (kreacionistický model) byla získána jako podíl množství hélia
před 6000 lety a množství dnešního. Všimněte si, že mezi difuzivitami obou křivek existuje
činitel asi 100 000. Jinými slovy, rychlost, kterou hélium uniká z horniny, musí být u
uniformitariánského modelu mnohonásobně nižší, aby byl s to vysvětlit koncentraci hélia
pozorovanou v hornině dnes.
Vědci z projektu RATE získali z vrtu na Fenton Hill vzorky žuly a předali je jedné z
nejrespektovanějších laboratoří pro výzkum hélia, aby určila rychlost unikání hélia při
zohlednění teploty. Humphreys předpokládal (dříve, než laboranti dokončili práci), že
výsledky se budou hodit spíše do kreacionistického modelu než do modelu evolučního a
Domů
E-mail
Strana 2 z 5
Jak rychlost rozptylu argonu tak hélia svědčí o mladé zemi
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://www.kreacionismus.cz)
podpoří tak myšlenku mladé země (5). Na obrázku 1 je jasně vidět, že jeho hypotéza se
potvrdila. Modrá data z laboratoře se kryla se zelenou křivkou tak přesně, že Humphreys
několikrát při svých veřejných přednáškách konstatoval, že se „nikdy za celou vědeckou
kariéru nesetkal s případem, že se předpověď potvrdila tak přesně.“ Při aplikaci hodnot
rychlosti rozptylu naměřených v laboratoři se mu pak podařilo předběžně vypočítat stáří
země a jeho odchylky. Hodnota byla 6000 ± 2000 let.
Nové výsledky pomocí argonu
„Základová“ žula z hlubokého prekambria z vrtu GT-2 na Fenton Hill obsahovala nejen
zirkony, ze kterých bylo možno zjistit rychlost úniku hélia, nýbrž i mikroklinní živec
obsahující draslík a argon-40, který bylo možno použít k odhadu stáří. Harrison et al.
provedli měření stáří i difuzivity argon-argon u pěti vzorků živce (4). Byli nuceni
předpokládat recentní zahřátí horniny blízkou sopkou, aby vysvětlili hojné uvolňování
argonu zřejmé ve vzorcích.
Harrison et al. vyloučili ze své úplné analýzy některé vzorky, protože u nich z rychlosti
úniku vyplývala mladá země. Referovali však o laboratorních výsledcích u všech pěti
vzorků. Na obrázku 2 vidíme jimi stanovené „věkové spektrum“ pro jeden z vyloučených
vzorků (vzorek 5) získaný z hloubky 5 kilometrů pod povrchem, kde vládne nejvyšší teplota.
Znázorňuje konvenční odhad stáří jako funkci procenta argonu uvolněného při pokusném
zahřívání v laboratoři.
Z maximální hodnoty 1160 milionů let na obrázku 2 vyplývá, že k rozpadu draslíku-40 na
argon-40 „svědčícím o stáří kolem miliardy let“ došlo in situ. Tým RATE vyslovil hypotézu,
Domů
E-mail
Strana 3 z 5
Jak rychlost rozptylu argonu tak hélia svědčí o mladé zemi
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://www.kreacionismus.cz)
že k tomuto rozpadu došlo během několika období zrychleného jaderného rozpadu v
minulosti, naposledy během roční celosvětové Potopy líčené v knize Genesis.
Tým RATE přišel také s hypotézou zrychleného ochlazovacího mechanizmu, který by
odstranil většinu tepla z radioaktivního rozpadu. Harrison et al. měli větší důvěru v odhady
ztrát argonu ve vzorku 5. Humphreys byl také toho názoru, že stáří vzorku 5, s malou
opravou v procentní hodnotě ztráty argonu, je přesnější a lépe obhajitelné než u dalších
vzorků.
Humphreys použil argonová data z obrázku 2 k propočtu stáří vzorku 5 na hodnotu
5100^(+3800-2100) let, kde 5100 let byl jeho optimální odhad, a s nejnižším stářím 3000
let a nejvyšším 8900 let. Humphreysův nízký odhad 3000 let byl totožný s odhadem
provedeným Harrisonem et al. (4).
Závěry
Humphreys usoudil, že pozorovaný vysoký obsah argonu přítomný v hornině (podle obrázku
2) je v zásadním rozporu s vysokým stářím země postulovaným evolučními vědci. Data z
pozorování říkají, že živec z vrtu na Fenton Hill vygeneroval množství argonu-40
odpovídající miliardě let, a pak toto množství uchovával po období, které začalo před
pouhými několika tisíci let. Argonová data tedy podporují zrychlený jaderný rozpad, nízké
stáří země zjištěné týmem RATE z héliových dat, i biblické mládí světa. Můžeme tedy
konstatovat, že jak rychlost rozptylu argonu, tak hélia, svědčí o tom, že země je stará jen
několik tisíc let.
Odkazy
1. Humphreys, D. R. 2005. Young Helium Diffusion Age of Zircons Supports Accelerated
Nuclear Decay [4]. In Radioisotopes and the Age of the Earth: Results of a Young-Earth
Creationist Research Initiative. Vardiman, L., A. A. Snelling and E. F. Chaffin, eds. El Cajon,
CA: Institute for Creation Research, and Chino Valley, AZ: Creation Research Society,
25-100.
2. Loechelt, G. H. 2010. Critics of helium evidence for a young world now seem silent?
Journal of Creation. 24 (3): 34-38.
3. Humphreys, D. R. 2011. Argon diffusion data support RATE’s 6,000-year helium age of
the earth. Journal of Creation. 25 (2): 74-77.
4. Harrison, T. M., P. Morgan and D. D. Blackwell. 1986. Constraints on the age of heating at
the Fenton Hill site, Valles Caldera, New Mexico. Journal of Geophysical Research. 91 (B2):
1899-1908.
5. Humphreys, D. R. 2000. Accelerated Nuclear Decay: A Viable Hypothesis? In
Radioisotopes and the Age of the Earth: A Young-Earth Creationist Research Initiative.
Vardiman, L., A. A. Snelling and E. F. Chaffin, eds. El Cajon, CA: Institute for Creation
Research, and Chino Valley, AZ: Creation Research Society, 333-379.
* Dr. Vardiman je kmenový vědec Institutu pro výzkum stvoření v oblasti Astro/Geofyziky
Příloha
Velikost
Jak rychlost rozptylu argonu tak hélia svědčí o 381.5 KB
mladé zemi.doc [5]
Průměr: 4.5 (6 votes)
Rate Štítky:
Domů
E-mail
Strana 4 z 5
Jak rychlost rozptylu argonu tak hélia svědčí o mladé zemi
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://www.kreacionismus.cz)
Stáří Země a vesmíru [6]
URL zdroje (přijato 10/12/2016 - 22:36): http://www.kreacionismus.cz/node/681
Odkazy:
[1] http://www.kreacionismus.cz/users/pavel-kabrt
[2] http://www.icr.org/article/6229/
[3] http://www.icr.org/rate/
[4] http://www.icr.org/article/young-helium-diffusion-age-zircons/
[5] http://www.kreacionismus.cz/sites/default/files/jak_rychlost_rozptylu_argonu_tak_helia_s
vedci_o_mlade_zemi.doc
[6] http://www.kreacionismus.cz/rubrika/stari-zeme-vesmiru
Domů
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
E-mail
Strana 5 z 5