docMezinárodněprávní postavení mezinárodních organizací
download 
Stížnost Transkript
Mezinárodněprávní postavení mezinárodních organizací
Mezinárodní organizace Mezinárodní organizace (MO) • Sdružení států, které na základě mez. smlouvy nebo jiného instrumentu upraveného MPV vykonávají relativně trvale určité úkoly pro členské státy, a to svým jménem a vlastními orgány • Musí jít o mezivládní MO (nikoli nevládní) • Před 20 lety se uváděla existence 250-300 MO a 7-8000 nevládních, od té doby narostlo (není nějaký závazný přehled) • Obvykle založena mez. smlouvou, ale jsou i jiné možnosti: • na základě rezoluce podle čl. 22 Charty OSN – VS OSN může zřídit pomocné orgány, které považuje za nutné k výkonu svých funkcí, např. UNCTAD – A/RES/1995 (XIX) z roku 1964, UNIDO – rezoluce A/RES/2152 (XXI) z roku 1966 • z mez. orgánů se přetvořily v MO – např. OBSE (původně opakující se mez. konference (mez. orgány) se na základě vlastního rozhodnutí změnila na MO Mezinárodněprávní subjektivita • Subjektivita MO je odvozená (od subjektivity států a od zakládací smlouvy) a má funkční povahu (tzn. rozsah této subjektivity souvisí s funkcemi a úkoly, které má MO plnit) • Rozsah subjektivity vyplývá jednak ze zakládacího aktu, a jednak z obyčejového práva • Případ Bernadotte, MSD 11/04/1949 – subjekty práva v jakémkoli právním systému nejsou nutně identické ve své povaze nebo v rozsahu jejich práv a jejich povaha záleží na potřebách společenství – míra a povaha subjektivity implikována výkonem jejích povinností – OSN (patrně na rozdíl od jiných MO) má objektivní mezinárodní subjektivitu (tzn. i proti nečlenskému státu) Typické projevy mezinárodně právní subjektivity MO 1. způsobilost uzavírat mezinárodní smlouvy 2. výsady a imunity vrcholných představitelů 3. způsobilost předkládat majetkové nároky vůči jinému subjektu MPV 4. možnost být stranou ve sporu před mezinárodními soudními a rozhodčími orgány 5. způsobilost k mezinárodně právní odpovědnosti 6. způsobilost k vnitroorganizační normotvorbě 7. autonomie ve finančních záležitostech (rozpočet) Dále MO může mít způsobilost jurisdikční (rozhodovat o právech a povinnostech členských i nečlenských států), způsobilost spravovat území (např. mandátní nebo poručenská území), způsobilost k sukcesi (právní nástupnictví v případě zániku) Právo mezinárodních organizací = odvětví mezinárodního práva, které obsahuje zásady, instituty a normy, upravující: • vznik, funkce, strukturu, procedurální předpisy a činnost mezinárodních mezivládních organizací, • vztahy mezi: – – – – – – státy jakožto členy MO členskými státy a MO orgány MO MO a nečlenskými státy různými MO navzájem zaměstnanci MO a MO samotnou Prameny práva MO • statuty – zakládací akty MO (mez. smlouvy nebo jiné instrumenty) • smlouvy, které dávají MO různé výsady a imunity (např. hostitelské smlouvy se státem, ve kterém je sídlo MO) • mezinárodní obyčeje • prameny, které mají svůj původ uvnitř MO (vnitroorganizační normotvorba) – – – – jednací řády volební řády rozpočtová pravidla pravidla personálu MO Obsah zakládacích listin MO = statut organizace a stanoví zejména její : • cíle, • zásady činnosti, • podmínky členství, • práva a povinnosti členů, • strukturu orgánů a jejich kompetenci, • mezinárodněprávní způsobilost organizace, • její rozpočet a • sídlo Členství v MO • Členové plnoprávní – rozhodují o všech otázkách souvisejících s činností MO • Členové neplnoprávní – většinou na základě nějaké dohody, MO má zájem se rozšířit, stát nemůže platit hned celý členský poplatek – proto statut přidruženého člena, po určité době chce MO rozhodnutí, zda chce být stát členem • Pozorovatelé – nečlenové, ale umožňuje se jim přítomnost na jednání, • • někdy mohou komunikovat svoje názory, ale většinou až po té, co se vyjádří členové, často je pozorovatelem Vatikán (chce se účastnit činnosti, ale nechce být členem) Členství nevládních subjektů – někdy možné, spíše ale ne jako plnoprávní členové (např. Světová turistická organizace – založená jako nevládní v roce 1925, od 2003 specializovanou organizací v rámci OSN, 148 zemí a teritorií, 2 pozorovatelé a více než 350 přidružených členů – místní vlády, hotelové řetězce a cestovní kanceláře) Členství fyzických osob – možné spíše jen v nevládních organizacích založených nikoli podle MPV, ale podle vnitrostátního práva. Takové nevládní organizace mohou umožňovat i členství vládním subjektům (např. think tanky) Jiné dělení členství 1. Původní členové 2. Členové později přistoupivší – jejich členství obvykle těžší, např. Charta čl. 3 a 4 Článek 3 Původními členy Organizace spojených národů jsou státy, které zúčastnivše se konference Spojených národů o mezinárodní organizaci v San Francisku nebo podepsavše předtím Deklaraci Spojených národů ze dne 1. ledna 1942, podepíší tuto Chartu a podle článku 110 ji ratifikují. Článek 4 1. Za členy Organizace spojených národů mohou být přijaty všechny ostatní mírumilovné státy, které přijmou závazky obsažené v této Chartě a podle úsudku Organizace jsou způsobilé a ochotné tyto závazky plnit. 2. Přijetí každého takového státu za člena Organizace spojených národů se děje rozhodnutím Valného shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti. • Pokud člen neplatí příspěvky – obvykle po dvou letech MO zruší hlasovací práva • V některých MO stanoveny maximální podíly členských příspěvků, které mohou připadat na 1 člena (aby nevznikaly pochybnosti o nezávislosti MO – např. OSN Dělení MO Podle počtu účastníků: 1. univerzální 2. partikulární 3. regionální • Podle obsahu činnosti: 1. 2. 3. 4. politické správní pro mírové urovnání sporů pravotvorné Dělení MO • Kooperační MO = „běžné“ MO • Integrační MO = liší se od kooperačních rysem nadstátnosti, byť nedosahují takového stupně integrace, jako federace nebo konfederace. Za znaky nadstátnosti se považuje: – pravomoci MO v oblastech vyhrazených státům (legislativní, výkonné, soudní) – závaznost rozhodnutí orgánů pro členské státy – bezprostřední použitelnost aktů orgánů MO na vnitrostátní poměry • EU vykazuje jak rysy kooperační MO, konfederace (založena mez. smlouvou, směrnice), ale i federace (přímá aplikovatelnost nařízení, popř. neúplně transponovaných směrnic) • Primární právo – jde vlastně o MPV • Unijní právo – vnitřní právo EU (státy kompetence předaly) – specifický systém práva Obvyklá organizační struktura MO 1. Valné shromáždění, Shromáždění, Kongres, Shromáždění hlav států a vlád apod. – členy jsou všechny státy – obvykle rozhoduje o • • • • • • základních otázkách MO členství v MO programu činnosti mezi zasedáními nejvyššího orgánu cílích MO rozpočtu a příspěvcích volbě členů užších orgánů Obvyklá organizační struktura MO 2. Rada, Výkonná rada apod. – řídí MO v dobách mezi zasedáními – užší členství – snadnější přijímání rozhodnutí, větší odpovědnost za činnost organizace 3. Řada specializovaných orgánů – mají na starosti specializované úseky činnosti, např. Mezinárodní námořní organizace – podle druhů činnosti – výbor pro mezinárodní bezpečnost, pro ochranu mořského prostředí, výbor pro navigaci, právní výbor apod. Obvyklá organizační struktura MO 4. Soudní orgány – pokud jsou potřeba 5. Sekretariát – úředníci, kteří pracují pro MO, zajišťují administrativní potřeby – vedeni generálním tajemníkem, generálním ředitelem, předsedou apod. • OSN poněkud atypická – 6 hlavních orgánů, z toho 3 „rady“ (RB, ECOSOC a PR) Zastoupení 1. zastoupení členských států u MO • • • • • • obvykle – stálá mise (permanent mission) nebo – delegace na zasedání Vídeňská úmluva o zastoupení států v jejich stycích s mezinárodními organizacemi univerzální povahy (1975) delegace by měla být řádně notifikována a vybavena plnými mocemi – buď jen k zasedání a hlasování, nebo i k podpisu (kontroluje tzv. verifikační komise) ČR má několik stálých misí u MO: u OSN v New Yorku, u OSN a dalších organizací v Ženevě, při OSN, OBSE a dalších MO ve Vídni, při OECD v Paříži, při UNESCO v Paříži, při Radě Evropy ve Štrasburku, při NATO v Bruselu, stálé zastoupení při EU v Bruselu Dále má ČR stálé představitele při MO – např. při Mezinárodní turistické organizaci v Madridu (tamější velvyslanec), stálý představitel u FAO (za dob federace na úrovni velvyslance, dnes stálý představitel – jeden z nižších diplomatů na bilaterální misi v Itálii) Některé státy mají tzv. flying ambassador – je akreditován, ale dojíždí tam podle potřeby Zastoupení 2. zastoupení MO u členských i nečlenských zemí • • • MO mají ius legationis, pokud potřebují zastoupení pro plnění jim svěřených úkolů V ČR mají zastoupení např. Evropská unie – zastoupení Evropské komise (Jungmanova, Praha 1), Mezinárodní organizace pro migraci (Čechova, Praha 7 Bubeneč), OBSE (Pod Kaštany, Praha 6 Bubeneč), OSN (Nám. Kinských, Praha 5), Světová zdravotnická organizace (tamtéž), Vysoký komisař OSN pro uprchlíky (tamtéž) Některé MO mají tzv. regionální úřadovny (např. hospodářská komise OSN pro Evropu, pro Afriku apod.) Sídlo MO • Je třeba zajistit, aby se členské státy mohly bez problémů účastnit činnosti a zasedání MO, hostitelský stát v tom musí být nápomocen – např. New York – sídlo OSN – USA musí strpět návštěvu Fidela Castra nebo Ahmadínežáda • Sjednávají se tzv. hostitelské dohody – mezi státem a MO – podmínky hostitelství, práva a povinnosti smluvních stran – odvíjí se od statutu MO • V hostitelských smlouvách i postavení pracovníků sekretariátu MO v hostitelském státě - možnost bydlení, podmínky pro rodinné příslušníky, jejich vzdělání, pracovní povolení partnerů, sociální zabezpečení, možnost najímání místních sil (občanů hostitelského státu) Výsady a imunity zástupců MO • mají funkční povahu – tedy jen takové výsady a imunity, které jsou nezbytné pro výkon jejich funkcí • např. Dominique Strauss-Kahn, generální ředitel Mezinárodního měnového fondu od listopadu 2007 do května 2011, byl 14. května 2011 zatčen v New Yorku kvůli obviněním ze sexuálního obtěžování pokojské v hotelu – nesouviselo to s funkcemi v MMF • Upraveno hlavně v Úmluvě o výsadách a imunitách OSN (1946) a Úmluvě o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací (1947) Členství ČR v MO Australia Group, BIS, BSEC (observer), CD, CE, CEI, CERN, EAPC, EBRD, EIB, ESA, EU, FAO, IAEA, IBRD, ICAO, ICC, ICRM, IDA, IEA, IFC, IFRCS, ILO, IMF, IMO, IMSO, Interpol, IOC, IOM, IPU, ISO, ITSO, ITU, ITUC, MIGA, MONUSCO, NATO, NEA, NSG, OAS (observer), OECD, OIF (observer), OPCW, OSCE, PCA, Schengen Convention, SECI (observer), UN, UNCTAD, UNESCO, UNIDO, UNWTO, UPU, WCO, WFTU, WHO, WIPO, WMO, WTO, ZC Světové mezinárodní organizace 1. OSN 2. K OSN přidružené mezinárodní organizace Společnost národů (League of Nations, Société des Nations, Völkerbund) • První světovou organizací kolektivní bezpečnosti byla Společnost národů se sídlem v Ženevě, která byla založena Versailleskou mírovou smlouvou (1919) a zahájila svoji činnost v roce 1920 • Hlavními orgány byly Sekretariát, Rada, Shromáždění a Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti • Formálně zanikla 20. dubnu 1946 Společnost národů 1920-1945 OSN • Ustavující konference v San Francisku, která probíhala od 25. dubna do 26. června 1945, projednávala návrhy velmocí z Dumbarton Oaks a z Jaltské konference. Přijala Chartu, která vstoupila v platnost 24. října 1945, čímž vznikla OSN • Zakládajících členů bylo 51 • V současné době má OSN 193 členů Cíle OSN Článek 1 Cíle Spojených národů jsou tyto: 1. zachovat mezinárodní mír a bezpečnost a k tomu cíli podnikat účinná kolektivní opatření, aby se předešla a odklidila ohrožení míru a byly zkrušeny útočné činy neb jiná porušení míru a bylo dosaženo pokojnými prostředky a v shodě se zásadami spravedlnosti a mezinárodního práva úpravy nebo řešení těch mezinárodních sporů neb situací, které by mohly vést k porušení míru; 2. rozvíjet mezi národy přátelské vztahy, založené na úctě k zásadě rovnoprávnosti a sebeurčení národů, a činit jiná vhodná opatření na posílení světového míru; 3. uskutečňovat mezinárodní součinnost řešením mezinárodních problémů rázu hospodářského, sociálního, kulturního nebo humanitního a podporováním a posilováním úcty k lidským právům a základním svobodám pro všechny bez rozdílu plemene, pohlaví, jazyka nebo náboženství; a 4. být střediskem, které by uvádělo v soulad počiny národů při dosahování těchto společných cílů. Zásady OSN Článek 2 Organizace a její členové, jdouce za cíli prohlášenými v článku 1, budou jednat podle těchto zásad: 1. Organizace je založena na zásadě svrchované rovnosti všech svých členů. 2. Všichni členové plní poctivě závazky, které převzali podle této charty, aby tak sobě všem zajistili práva a výhody z členství plynoucí. 3. Všichni členové urovnávají své mezinárodní spory pokojnými prostředky , tak aby mezinárodní mír i bezpečnost a spravedlnost nebyly ohrožovány. 4. Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby násilím neb použití násilí ať proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, ať jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů. 5. Všichni členové poskytnou organizaci Spojených národů veškerou pomoc při každé akci, kterou podnikne podle této charty, a vystříhají se poskytovat pomoc kterémukoli státu, proti němuž organizace Spojených národů podniká preventivní nebo donucovací akci. 6. Organizace se postará o to, aby podle těchto zásad jednaly i státy, které nejsou členy Spojených národů, pokud toho bude třeba k zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. 7. Žádné ustanovení této charty nedává organizaci Spojených národů právo, aby zasahovala do věcí, které podstatně patří do vnitřní pravomoci státu , ani nezavazuje členy, aby takové věci podrobovali řešení podle této charty; tato zásada však nebrání, aby se nepoužilo donucovacích opatření podle kapitoly VII. Členství v OSN • Zakládající členové (51), posledním (193.) přijatým členem je prozatím Jižní Súdán(2011) • O přijetí nového člena rozhoduje Valné shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti. Přijaty mohou být všechny mírumilovné státy, které přijmou závazky obsažené v Chartě a které jsou podle názoru OSN způsobilé a ochotné plnit tyto závazky (čl. 4 Charty). • Člen, proti kterému byla Radou bezpečnosti podniknuta preventivní nebo donucovací akce, může být na její doporučení Valným shromážděním zbaven výkonu členských práv a výsad. Výkon těchto práv a výsad může být obnoven Radou bezpečnosti (čl. 5 Charty). • Člen Spojených národů, který stále porušuje zásady této charty, může být Valným shromážděním na doporučení Rady bezpečnosti z Organizace vyloučen (čl. 6 Charty). Hlavní orgány OSN 1. 2. 3. 4. 5. 6. Valné shromáždění Rada bezpečnosti Hospodářská a sociální rada Poručenská rada Sekretariát Mezinárodní soudní dvůr 1. Valné shromáždění (VS) • Tvořeno všemi státy – každý má 1 hlas • Schází na pravidelných řádných zasedáních jednou ročně, příp. na zvláštních zasedáních • Pravomoc velmi široká: VS může jednat o všech otázkách, které patří do rámce Charty s výjimkou případů, kterými se zabývá pouze Rada bezpečnosti • Ke všem otázkám přijímá VS doporučení, která jsou právně nezávazná, nicméně mají značnou morální váhu • Doporučení mají formu buď rezolucí (každý rok několik desítek) nebo deklarací (každý rok několik) 1. Valné shromáždění (VS) • Kromě toho má VS funkce uvnitř OSN: – projednává výroční zprávy orgánů OSN – volí nestálé členy RB a členy ECOSOC – spolu s RB volí soudce MSD – na doporučení RB jmenuje gen. tajemníka – schvaluje rozpočet, stanoví příspěvky – na doporučení RB může zbavit výkonu čl. práv člena soustavně porušujícího pravidla může vyloučit • Rozhodnutí o těchto otázkách jsou pro členy právně závazná 1. Valné shromáždění • O podstatných otázkách hlasuje VS dvoutřetinovou většinou přítomných a hlasujících (kladně nebo záporně) členů • O méně významných (procedurálních) otázkách hlasuje prostou nadpoloviční většinou přítomných a hlasujících členů • VS si zřizuje celou řadu pomocných orgánů – výborů, komisí, institucí a programů 2. Rada bezpečnosti • Členové OSN svěřují RB základní odpovědnost za zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. Při výkonu této odpovědnosti jedná RB za členy jejich jménem • Je složena z 15 členů: – 5 stálých (Čína, Francie, Rusko, USA, Velká Británie) – 10 nestálých (voleni na 2 roky, každý rok volena polovina – „náležitě hledíc především k tomu, jak členové Spojených národů přispívají k zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, k ostatním cílům Organizace, jakož i k spravedlivému rozdělení po stránce zeměpisné“- čl. 23 Charty) – v současné době: členové do roku 2013 - Ázerbájdžán, Guatemala, Maroko, Pákistán, Togo; členové do roku 2014 –Argentina, Austrálie, Korea, Lucembursko, Rwanda • Československo bylo 164 a 1978-1979, ČR byla 1994-1995 • 70 členských zemí OSN nebylo do RB nikdy zvoleno (malé státy, ale i např. Afghánistán, KLDR, Saudská Arábie nebo státy Střední Asie) • Do roku 1965 bylo 11 členů (5 stálých, 6 nestálých) 2. RB • Základní poslání – projednávání mezinárodních sporů a situací, které by mohly ohrozit mezinárodní mír a bezpečnost • V těchto případech doporučuje vhodný postup • V řadě případů rozhoduje o vyslání zvláštních mírových jednotek k obnovení nebo udržení míru • Může též rozhodnout o vojenských nebo nevojenských akcích proti rušiteli, taková rozhodnutí jsou pro členy závazná – Nevojenské akce – přerušení nebo omezení hospodářských, komunikačních nebo diplomatických styků – Vojenské akce – ozbrojenými silami • Povinnost účastnit se vojenských akcí – měla být konkretizována v dohodách mezi RB a jednotlivými členy – zatím však žádná taková dohoda nebyla uzavřena 2. RB • Funkce RB uvnitř OSN: – doporučení žádostí o členství – doporučení kandidáta na funkci generálního tajemníka – spolu s VS podíl na volbě soudců MSD • Svoje funkce plní RB nepřetržitě • Členové RB se po měsíci střídají podle anglického abecedního pořádku ve funkci předsedy RB, který svolává a řídí schůze RB • Procedurální usnesení schvalována 9 kladnými hlasy • Jiná usnesení RB „rozhoduje kladnými hlasy devíti členů, v tom hlasy všech stálých členů“ (čl. 27 Charty) – toto pravidlo ale modifikováno obyčejem, že se stálí členové nemusí hlasování účastnit (korejská válka) – tzn. mají právo veta, ale zároveň nemusí souhlasit se vším, co bude schváleno (mohou se např. zdržet hlasování) 2. RB • Příkladem zdržení se hlasování stálým členem RB a následného přijetí může být i rezoluce RB S/RES/1973 (2011) o bezletové zóně a ochraně civilistů v Libyi: Úryvek ze zápisu z 6498. zasedání RB OSN ze dne 17. března 2011, dostupné na adrese: http://daccess-ddsny.un.org/doc/UNDOC/P RO/N11/267/18/PDF/N1 126718.pdf?OpenEleme nt 3. Hospodářská a sociální rada (ECOSOC) • Koordinuje hospodářskou, sociální, humanitární a kulturní činnost členských států OSN a jejích početných orgánů a odborných organizací • Vypracovává studie, činí doporučení, podporuje lidská práva • Spolupracuje s nevládními organizacemi 3. ECOSOC • Má 54 členů (do roku 1965 18 členů, do 1973 27 členů) volených na tříleté funkční období, každý rok volena třetina podle zásady spravedlivého geografického zastoupení (Afrika 14 členů, Asie 11, Latinská Amerika 10, východoevropské státy 6, západní státy a ostatní 13) • Zasedá 2x ročně • Všechna usnesení schvaluje většinou přítomných a hlasujících členů • Usnesení o vnitřních a organizačních otázkách jsou pro členy závazná, jiná usnesení mají povahu nezávazných doporučení • Má rozvětvený systém pomocných orgánů (viz schéma výše) 4. Poručenská rada (PR) • Orgán, který je podle Charty složený z: – členů OSN spravujících poručenská území, – ostatní stálí členové RB – dalších členů volených na 3 roky tak, aby v PR byly rovnoměrně zastoupení státy, které spravují nějaké poručenské území a státy, které žádné nespravují • V současnosti je PR složena ze stálých členů RB • Každý člen má 1 hlas, hlasuje se většinou přítomných a hlasujících členů 4. Poručenská rada (PR) • Hlavním úkolem je dozor nad správou poručenských území • PR má: – projednávat zprávy spravujících států o politickém, hospodářském a sociálním pokroku a pokroku v oblasti vzdělání na poručenských územích – projednávat petice obyvatel poručenských území – vykonávat pravidelné i mimořádné návštěvy poručenských území • Poté, co nezávislost získalo v roce 1994 poslední poručenské území (Palau) zastavila PR svoji činnost 5. Sekretariát • Se skládá z generálního tajemníka (GT) a zaměstnanců (k 30. červnu 2011 jich bylo 43 747, z toho 20 256 zaměstnanců ústředí a 23 491 terénních pracovníků) • GT jmenován Valným shromážděním na doporučení RB na období 5 let • Je hlavním správním úředníkem: – – – – – – podává VS výroční zprávy o činnosti OSN navrhuje další postup a činí doporučení sestavuje zatímní pořad jednání VS dohlíží na plnění rozpočtu registruje a publikuje mez. smlouvy účastní se konferencí a jednání • Oprávněn upozorňovat RB na záležitosti, které by mohly ohrozit mezinárodní mír a bezpečnost 5. Sekretariát • Ani GT ani zaměstnanci nesmějí přijímat pokyny od států, jsou odpovědní pouze OSN • Požívají na území členů OSN výsady a imunity nezbytné k výkonu jejich funkcí 6. Mezinárodní soudní dvůr 1. rozhoduje spory mezi členskými státy a 2. podává Valnému shromáždění a Radě bezpečnosti právní posudky o otázkách souvisejících s jejich činností Blíže viz výklad o mezinárodním soudním řízení Rozpočet a sídlo OSN • Rozpočet schvaluje VS • Při stanovení výše příspěvku se přihlíží k: – srovnatelnému důchodu na jednoho obyvatele – stupni hospodářského rozvoje a bohatství – jeho možnostem opatřit si cizí měnu • Na léta 2010-2011 je řádný rozpočet ve výši 5,156 mld. USD • Sídlo OSN je New York • Část sekretariátu v Ženevě a ve Vídni. MSD má sídlo v Haagu Mezinárodní odborné organizace • ekonomicko-finanční • vědecko-technické • sociální, zdravotní a kulturní Ekonomicko-finanční odborné organizace 1. Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (lnternational Bank for reconstruction and development - IBRD), sídlí ve Washingtonu, má 178 členů; 2. Mezinárodní měnový fond (International monetary fund - IMF), sídlí ve Washingtonu, má 179 členů; 3. Mezinárodní finanční korporace (International finance corporation IFC), sídlí ve Washingtonu, má 163 členů; 4. Mezinárodní rozvojové sdružení (International development association - IDA), sídlí ve Washingtonu, má 158 členů; 5. Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství (Food and agriculture organization of the United nations), sídlí v Římě, má 169 členů; 6. Mezinárodní organizace pro civilní letectví (International civil aviation organization ICAO), sídlí v Montrealu, má 183 členů; Ekonomicko-finanční odborné organizace 7. Mezinárodní námořní organizace (International maritime organization IMO), sídlí v Londýně, má 151 členů; 8. Organizace Spojených národů pro průmyslový rozvoj (United nations industrial development organization - UNIDO), sídlí ve Vídni, má 167 členů; 9. Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj (International fund for agricultural development - IF AD), sídlí v Římě, má 157 členů; 10. Světová organizace duševního vlastnictví (World intellectual property organization - WIPO), sídlí v Ženevě, má 152 členů; 11. Všeobecná dohoda o clech a obchodu (General agreement on tariffs and trade - GA TT), sídlí v Ženevě, má 129 účastníků, její nástupce Světová obchodní organizace (World trade organization - WTO), sídlív Ženevě, má 97 členů. Vědecko-technické 1. Světová poštovní unie (Universal postal union - UP U), sídlí v Bernu, má 189 členů; 2. Mezinárodní telekomunikační unie (International telecommunication union - ITU), sídlí v Ženevě, má 184 členů; 3. Světová meteorologická organizace (World meteorological organization - WMO), sídlí v Ženevě, má 182 členů; 4. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (International atomic energy agency - IAEA), sídlí ve Vídni, má 121 členů). Sociální, zdravotní, kulturní • Mezinárodní organizace práce (International labour organization - ILO), sídlí v Ženevě, má 173 členů; • Světová zdravotnická organizace (World health organization - WHO), sídlí v Ženevě, má 190 členů; • Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (United Nations educational, scientific and cultural organization - UNESCO), sídlí v Paříži, má 183 členů. Regionální mezinárodní organizace Latinská Amerika • • • • • • • • • • • • • • Andské společenství národů (CAN) Jihoamerické společenství národů (CSN) Karibské společenství a společný trh (Caricom) Latinskoamerické integrační sdružení (ALADI) Latinskoamerický a karibský hospodářský systém (SELA) Organizace amerických států (OAS) Organizace východokaribských států (OECS) PetroCaribe Skupina Rio (RG) Skupina tří (G-3) Společný trh jižní Latinské Ameriky (Mercosur) Středoamerická zóna volného obchodu (CAFTA, DR-CAFTA) Středoamerický společný trh (MCCA) Unie jihoamerických národů (UNASUR) Organizace amerických států (OAS) • • • • • • Vznik – 14. dubna 1890 jako Mezinárodní unie amerických republik; 30. dubna 1948 přijata charta OAS; funguje od – 13. prosince 1951 Sídlo – Washington, D.C. Cíl – podpora regionálního míru a bezpečnosti, posílení zastupitelské demokracie, předcházení konfliktům a mírové řešení sporů, vojenské akce v případě agrese, solidarity, posílení spolupráce a hospodářského a sociálního rozvoje, odstranění extrémní chudoby, omezit konvenční zbrojení. Zvláště od 90. let, kdy se latinskoamerické země demokratizovaly, se OAS zaměřovala především na posilování demokracie (pozorovatelské mise k volbám v jednotlivých zemích), řešení lokálních konfliktů (zvláštní mise v Nikaragui 1990-1997, Surinamu1992-2000, Haiti 1993-2000 a 2002-2006 a Guatemale 1996-2003 aj.) a odminování dříve konfliktních území, ochranu lidských práv, podporu volného obchodu (mimo jiné vytváření FTAA, proti které je významná opozice některých latinskoamerických zemí), boj proti obchodu s drogami (1986 vytvořena Meziamerická kontrolní komise pro otázky zneužívání drog) a podporu udržitelného rozvoje. Členové - (35) Antigua a Barbuda, Argentina, Bahamy, Barbados, Belize, Bolívie, Brazílie, Kanada, Chile, Kolumbie, Kostarika, Kuba (kubánská vláda vyloučena z účasti na aktivitách v roce 1962, rezoluce z roku 2009 ruší vyloučení kubánské vlády v OAS, měl by následovat proces vyjednávání, jehož cílem by mělo být znovu zapojení Kuby do činnosti organizace), Dominika, Dominikánská republika, Ekvádor, Salvador, Grenada, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras (v důsledku státního převratu byla aktivní účast Hondurasu přerušena a měla by být obnovena po znovu nastolení demokracie), Jamajka, Mexiko, Nicaragua, Panama, Paraguay, Peru, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny, Surinam, Trinidad a Tobago, USA, Uruguay, Venezuela Pozorovatelé - (65) Alžírsko, Angola, Armenie, Rakousko, Ázerbájdžán, Belgie, Benin, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Čína, Chorvatsko, Kypr, Česko, Dánsko, Egypt, Rovníková Guinea, Estonsko, EU, Finsko, Francie, Gruzie, Německo, Ghana, Řecko, Vatikán, Maďarsko, Island, Indie, Irsko, Izrael, Itálie, Japonsko, Kazachstán, Jižní Korea, Lotyšsko, Libanon, Litva, Lucembursko, Monako, Maroko, Nizozemsko, Nigérie, Norsko, Pákistán, Filipíny, Polsko, Portugalsko, Katar, Rumunsko, Rusko, Saudská Arábie, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Srí Lanka, Švédsko, Švýcarsko, Thajsko, Tunisko, Turecko, Ukrajina, Velká Británie, Vanuatu, Jemen Historie – 1826 – Simón Bolívar navrhl na kongresu v Panamě vytvoření ligy amerických republik; 1889-90 první mezinárodní konference amerických států; 1890 výsledkem konference založení Mezinárodní unie amerických republik; 1910 na čtvrté mezinárodní konferenci amerických států v Buenos Aires organizace přejmenovaná na Unie amerických republik (Panamerická unie); 1947 podepsána Meziamerická smlouva o vzájemné pomoci (tzv. Pakt Rio) – systém kolektivní bezpečnosti; 1948 na deváté konferenci v Bogotě se členské země zavázaly bojovat proti komunismu, přijaly Americkou deklaraci práv a povinností člověka a podepsaly Chartu Organizace amerických států, která vstoupila v platnost v roce 1951; 1959 vytvořena Meziamerická komise pro lidská práva; 1962 kubánské vládě odňato právo účasti na meziamerických strukturách včetně činnosti OAS (ačkoli Kuba zůstává formálně členem); 1969 podepsána Americká konvence o lidských právech (v platnost v roce 1978); 1970 vytvořeno Valné shromáždění OAS jako nejvyšší rozhodovací orgán; 1979 vytvořen Meziamerický soud pro lidská práva; 1991 přijata rezoluce 1080, podle které musí Generální tajemník organizace svolat schůzku Stále rady do 10 dnů po státním převratu v jakékoli členské zemi; 1994 první summit Amerik v Miami, na kterém přednesl americký prezident Clinton návrh na vytvoření Zóny volného obchodu Amerik (FTAA); 2001 přijata Meziamerická demokratická charta; 2009 zrušena neúčast kubánské vlády (ta to ale odmítla) a přerušeno (do roku 2011) členství Hondurasu v důsledku státního převratu. Andské společenství národů (CAN) • • • • • Poznámka – dříve známé jako Andská skupina, Andský parlament a také jako Andský společný trh (Ancom). Vznik – 26. května 1969; současný název z října 1992; funguje od 16. října 1969. Cíl – podpora rozvoje členských zemí pomocí hospodářské integrace. Členové - (4) Bolívie, Kolumbie, Ekvádor, Peru. Venezuela v roce 2006 ohlásila vystoupení z CAN (vstoupila do MERCOSURu). V roce 2005 získali tehdejší členové MERCOSURu (Brazílie, Argentina, Paraguay, Uruguay) statut přidruženého člena (a naopak členové CAN obdobný statut v MERCOSURu). Chile, které bylo v letech 1969-76 plným členem a v letech 1976-2006 pozorovatelem, se v roce 2006 stalo také přidruženým členem a plánuje získání plného členství. Historie – 1969 podepsána Cartagenská dohoda; 1973 přistoupila Venezuela; 1976 vystoupilo Chile; 1993 vstoupila v platnost dohoda o zóně volného obchodu mezi Bolívií, Kolumbií, Ekvádorem a Venezuelou; 1994 schválen společný celní sazebník; 1995 přijetí principů společné zahraniční politiky; 1998 počátek účasti na vyjednávání o vytvoření FTAA; 1998 podepsána Rámcová dohoda o liberalizaci mezi mezi CAN a Mercosurem; 2000 podepsán protokol „Závazek Andského společenství k demokracii“; 2004 podepsána Dohoda o spolupráci s MERCOSURem a vyhlášen záměr jednat o budoucím vytvoření Jihoamerického společenství národů budovaného částečně po vzoru EU; od 1. ledna 2005 nemusí občané členských zemí získávat při cestování do jiné členské země víza, stačí jim jejich občanský průkaz; 2006 vystoupila Venezuela Jihoamerické společenství národů (CSN) • Vznik – 9. prosince 2004 • Cíl – koordinovat aktivity regionálních integračních seskupení, rozvíjet fyzickou infrastrukturu v členských zemích, přispět k propojování a konsolidaci Andského společenství a Mercosuru. V roce 2008 se CSN přeměnila na Unii jihoamerických národů (UNASUR) • Členové – Argentina, Bolívie, Brazílie, Chile, Kolumbie, Ekvádor, Guyana, Paraguay, Peru, Surinam, Uruguay, Venezuela Karibské společenství a společný trh (Caricom) • • • • • • • Vznik – 4. července 1973; funguje od – 1. srpna 1973 Cíl – podpora hospodářské integrace a rozvoje, zvláště mezi nejméně rozvinutými zeměmi, a koordinace zahraničních politik členských států. Členové - (15) Antigua a Barbuda, Bahamy, Barbados, Belize, Dominika, Grenada, Guyana, Haiti, Jamaika, Montserrat, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny, Surinam, Trinidad a Tobago Přidružení členové - (5) Anguilla, Bermudy, Britské panenské ostrovy, Kajmanské ostrovy, Turks a Caicos Pozorovatelé - (8) Aruba, Kolumbie, Dominikánská republika, Mexiko, Nizozemské Antily, Portoriko, Venezuela Cíle a aktivity – v roce 2006 vstoupila v platnost dohoda o vytvoření jednotného trhu mezi členskými zeměmi (neúčastní se ho Haiti z důvodů politické nestability a Bahamy z důvodu domácí opozice vůči pohybu pracovní síly v rámci jednotného trhu). V roce 2005 začaly jednotlivé země vydávat pasy podle jednotného vzoru (všechny členské země by tak měly učinit do roku 2008). Země začaly na přelomu 2006/2007 vydávat společná víza pro občany třetích zemí. CARICOM uzavřel několik dohod o liberalizaci obchodu se třetími zeměmi (preferenční dohody: 1993 s Venezuelou, 1995 s Kolumbií; dohody o zónách volného obchodu: 2000 s Kubou, 2001 s Dominikánskou republikou, 2004 s Kostarikou), jedná s Kanadou, EU a MERCOSURem. Probíhající jednání s EU (2002-2007) mají vyústit v nahrazení systému preferencí (dohody z Lomé a Cotonou mezi EU a ACP) zónou volného obchodu s platností od roku 2008. Historie – 1958-1962 britská Federace Západoindického souostroví; 1965 podepsána dohoda o vytvoření Karibského sdružení volného obchodu (CARIFTA); 1968 CARIFTA vstoupila v platnost; 1973 vytvoření Caricomu; 2001 podepsána revidovaná smlouva z Chaguaramas, která je základem budování jednotného trhu (Caribbean/CARICOM Single Market and Economy – CSME) a vytvoření Karibského soudního dvora (CCJ), který má řešit spory z fungování CSME a navíc by měl být i nejvyšším odvolacím soudem pro běžné vnitrostátní spory u anglofonních zemí, u kterých byl dosud nejvyšším odvolacím orgánem britský Privy Council. CSME vstoupilo v platnost 1. ledna 2006. Většina zemí CARICOMu zavedla pas podle jednotného vzoru a uvažuje se o zjednodušení vydávání víz, která by byla platná ve všech členských zemích. Dále se uvažuje o vydávání zjednodušených cestovních dokladů (cestovních karet) pro občany členských zemích na jejich cesty v rámci CARICOMu. CARICOM také vytvořil několik bezcelních zón s třetími zeměmi: 2000 Kuba, 2001 Dominikánská republika, 2004 Kostarika, 2008 EPA (Economic Partnership Agreements) s EU Latinskoamerické integrační sdružení (ALADI) • • • • • • Poznámka - Asociacion Latinoamericana de Integracion (ALADI) Vznik – 12. srpna 1980 (smlouva z Montevidea); funguje od – 18. březen 1981 Cíl – podpora svodného regionálního trhu s cílem vytvořit latinskoamerický společný trh (pomocí postupné liberalizace a preferenčních ujednání) Členové - (12) Argentina, Bolívie, Brazílie, Chile, Kolumbie, Kuba, Ekvádor, Mexiko, Paraguay, Peru, Uruguay, Venezuela Pozorovatelé - (23) Čína, Komise Evropských společenství, Corporacion Andina de Fomento, Kostarika, Dominikánská republika, Salvador, Guatemala, Honduras, Meziamerická rozvojová banka, Meziamerický ústav pro rozvoj zemědělství, Itálie, Latinskoamerický hospodářský systém, Nicaragua, OAS, Panama, Panamerická zdravotnická organizace, Portugalsko, Rumunsko, Rusko, Španělsko, Švýcarsko, UNDP, Hospodářská komise OSN pro Latinskou Ameriku a Karibik Historie – ALADI navazuje na LAFTA (Latinskoamerickou zónu volného obchodu, která vznikla v roce 1960 a jejímž cílem bylo vytvoření volného obchodu se zbožím – nikoli se službami – cestou postupného snižování cel a dalších obchodních překážek. LAFTA ovšem nezahrnovala koordinaci hospodářských politik či zahraniční politiky. V roce 1980 se LAFTA změnila na ALADI. Základní metodou organizace je systém preferenčních dohod pro obchod se zbožím. Latinskoamerický a karibský hospodářský systém (SELA) • Poznámka - Sistema Económico Latinoamericano y del Caribe (SELA) • Vznik – 17. říjen 1975 (Panamská konvence) • Cíle – podpora konzultací a koordinace za účelem dosažení společného postupu a strategie zemí Latinské Ameriky a Karibiku v ekonomických otázkách vůči třetím zemím, skupinám států, na mezinárodních fórech a v mezinárodních organizacích. Vytvářet systém spolupráce a integrace mezi zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku. • Aktivity – každoroční zasedání na ministerské úrovni, regionální konzultační a koordinační schůzky, organizuje setkání za účasti zástupců vlád a soukromého sektoru, pořádá semináře a kurzy o ekonomických tématech, která se dotýkají Latinské Ameriky a Karibiku, hodnotí dopady hospodářských procesů na oblast Latinské Ameriky a Karibiku, podporuje výměnu zkušeností, podporuje tok multilaterální i bilaterální podpory od mezinárodních organizací i jednotlivých dárcovských zemí a dárců • Členové - (28) Argentina, Bahamy, Barbados, Belize, Bolívie, Brazílie, Dominikánská republika, Ekvádor, Grenada, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras, Chile, Jamajka, Kolumbie, Kostarika, Kuba, Mexiko, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru, Salvador, Surinam, Trinidad a Tobago, Uruguay, Venezuela Organizace východokaribských států (OECS) • Vznik – 18. června 1981 (smlouva z Basseterre); funguje od – 4. července 1981 • Cíl – podpora politické, hospodářské a obranné harmonizace, spolupráce a integrace, ochrana lidských práv, podpora principů dobré správy, podpora v případech přírodních katastrof (např. hurikánů) • Aktivity – OECS navázala na existenci skupiny Přidružených států Západoindického souostroví (West Indies Associated States) – skupiny zemí, které byly od roku 1967 na základě zákona přidruženy k VB s tím, že požívaly samosprávu ve vnitřních věcech a VB odpovídala za zahraniční politiku a obranu. V roce 2001 byl přijat záměr vytvořit hospodářskou unii. V roce 2006 byl projednáván návrh Smlouvy o hospodářské unii, která by nahradila původní zakládací smlouvu z Basseterre. Nová smlouva by měla být podepsána a vstoupit v platnost do 1. července 2007. Hospodářská unie by kromě ustanovení o volném pohybu pracovních faktorů měla obsahovat i ustanovení o vytvoření Parlamentního shromáždění. Všechny členské státy s výjimkou Britských panenských ostrovů (USD) přitom už sdílí společnou měnu východokaribský dolar (EC$, resp. XCD), o který se stará společná Východokaribská centrální banka. • Členové - (9) Anguilla, Antigua a Barbuda, Britské panenské ostrovy, Dominika, Grenada, Montserrat, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny PetroCaribe • Vznik – 29. června 2005 • Cíl – odstranit existující sociální nerovnosti, podpořit růst životní úrovně, podpořit aktivní účast lidí na vytváření jejich budoucnosti • Členové - (18) Antigua a Barbuda, Bahamy, Belize, Kuba, Dominica, Dominikánská republika, Grenada, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras, Jamajka, Nikaragua, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincent a Grenadiny, Surinam, Venezuela • Aktivity – základem je účast Venezuely, která za cenově zvýhodněných podmínek dodává ostatním zemím ropu – karibské státy (všechny dohromady) mohou každý den koupit až 185 000 barelů ropy za světovou tržní cenu (fakticky dostávají asi jen 145 000 barelů, z toho 95 000 barelů směřuje na Kubu, dodávky do ostatních zemí jsou prý nepravidelné), nicméně hned zaplatit mohou jen část a zbytek mohou splácet až 25 let s ročním úrokem 1 %. Navíc je možné za část ropy platit Venezuele jinými produkty (banány, rýží či cukrem). Venezuela přitom obchoduje pouze se státními společnostmi členských zemí, neboť soukromé společnosti považuje za zkorumpované a kriminální. Skupina Rio (RG) • Poznámka – dříve známé jako Grupo de los Ocho, původně složeno ze skupiny Contadora a skupiny z Limy • Vznik - prosinec 1986 • Cíl – konzultace o regionálních problémech Latinské Ameriky • Aktivity – během studené války vytvořeno jako určitá alternativy OAS, která byla považovaná za organizaci podléhající příliš vlivu USA. Skupina nemá sekretariát nebo jiné stálé ústředí, schází se na pravidelných ročních summitech hlav států. • Členové - (24) Argentina, Belize, Bolívie, Brazílie, Dominikánská republika, Ekvádor, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras, Chile, Jamajka (zastupuje CARICOM), Kolumbie, Kostarika, Kuba, Mexiko, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru, Salvador, Surinam, Uruguay, Venezuela Skupina tří (G-3) • Vznik - září 1990; v platnost od 1. ledna 1995 • Cíl – mechanismus politické spolupráce a dohoda o vytvoření zóny volného obchodu. • Aktivity - podle dohody měla být vzájemná cla snižována 10 let od roku 1995 každý rok o 10 %. V květnu 2006 oznámil venezuelský prezident Hugo Chavéz, že Venezuela vystoupí z tohoto uskupení (údajně vystoupila v listopadu 2006). • Členové - (3) Kolumbie, Mexiko, Venezuela (?) Společný trh jižní Latinské Ameriky (Mercosur) • • • • • • Poznámka - také známé jako Mercado Comun del Cono Sur (Mercosur) Vznik – 26. března 1991 (smlouva z Asunciónu), 1994 doplněna smlouvou z Ouro Preto Cíl –zvýšení regionální hospodářské spolupráce (celní unie má být plně dosažena do roku 2006) Členové – (5) Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay, Venezuela Přidružení členové – (5) Bolívie, Ekvádor, Chile, Kolumbie, Peru Historie – v polovině 80. let 20. století se objevila ve vzájemných vztazích Brazílie a Argentiny tendence k hospodářské spolupráci (1984-1989 uzavřeno 24 různých bilaterálních protokolů upravující spolupráci v různých hospodářských oblastech); 1990 zájem Paraguaje a Uruguaje na připravované dohodě; 1991 podepsána smlouva o vytvoření Mercosuru; 1996 v platnost zóna volného obchodu s Chile; 1997 v platnost smlouva o zóně volného obchodu s Bolívií; podíl jednání na vytváření FTAA, ale některé členské státy FTAA odmítly na 4. summitu Amerik v Argentině v roce 2005); oslabení integrační a hospodářské dynamiky po argentinské krizi na konci roku 2001; prosinec 2004 podepsána dohoda o spolupráci s CAN (členské státy MERCOSURu získaly statut přidruženého člena CAN a naopak členské země CAN získaly obdobný statut v rámci Dohod o hospodářské komplementaritě – v podstatě dohod o volném obchodu – v MERCOSURu); 17. června 2006 podepsala přistoupení Venezuela, nicméně přístupové smlouvy z politických důvodů dosud neratifikovány v Paraguay. MERCOSUR dnes funguje jako plná celní unie a spolu s CAN jsou hlavními pilíři vytvářené Unie jihoamerických národů (UNASUR). Středoamerická zóna volného obchodu (CAFTA, DR-CAFTA) • Vznik – podepsána v prosinci 2003, v platnost po ratifikaci jednotlivými zeměmi • Poznámka – původně nazývaná Středoamerická zóna volného obchodu (CAFTA). Od vstupu Dominikánské republiky v roce 2004 se používá zkratka DR-CAFTA. Panama uzavřela s USA v prosinci 2006 bilaterální dohodu o volném obchodu (ještě neratifikována). • Cíl – vytvoření zóny volného obchodu mezi středoamerickými zeměmi a USA • Členové – (7) Guatemala, Salvador, Honduras, Nikaragua, Kostarika, Dominikánská republika a USA. Středoamerický společný trh (MCCA) • Vznik – 13. prosince 1960, kolaps v roce 1969 (po fotbalové válce mezi Hondurasem a Salvadorem), činnost obnovena v roce 1991 • Cíl – podpora vytvoření středoamerického společného trhu. • Aktivity – podařilo se odstranit cla na většinu produktů, z velké části i sjednotit celní sazby vůči třetím zemím a zvýšit vzájemný obchod mezi členskými zeměmi. • Členové - (5) Kostarika, Salvador, Guatemala, Honduras, Nicaragua; Poznámka - Panama, ačkoli není členem, se plně podílí na regionální spolupráci Unie jihoamerických národů (UNASUR) • • • • Vznik – 23. května 2008 Členové – (12) Argentina, Bolívie, Brazílie, Chile, Kolumbie, Ekvádor, Guyana, Paraguay, Peru, Surinam. Uruguay, Venezuela Pozorovatelé – (2) Mexiko, Panama Historie – v roce 2004 byla podepsána deklarace z Cuzca, ve které prezidenti 12 jihoamerických států vyhlašovali záměr vytvořit jihoamerické společenství po vzoru EU včetně společné měny, parlamentu a pasu. V roce 2007 došlo k přejmenování CSN na UNASUR. Stálý sekretariát má sídlo v ekvádorském Quitu. Vrcholným politickým orgánem je summit hlav členských zemí, který se schází jednou za rok (první summit byl v roce 2005 v Brasílii). Jednou za půl roku se schází ministři zahraničních věcí. Již v roce 2005 byla vytvořena zvláštní komise na podporu integračního procesu. Cílem v hospodářské oblasti je vytvoření společného trhu. Do roku 2014 by měla být vytvořena zóna volného obchodu pro produkty tzv. necitlivé a do roku 2019 pro citlivé. V roce 2007 byla v Buenos Aires zahájena činnost společné Jihoamerické banky, která bude mít ústředí ve venezuelském Caracasu a pobočky v Buenos Aires a La Pazu a která má financovat projekty na zlepšení konkurenceschopnosti, podporu vědeckotechnického rozvoje a zmenšení nerovností v členských státech. Státy také spolupracují v oblasti obrany v rámci vytvořené Jihoamerické obranné rady, nicméně nemá jít o vytvoření organizace jako je NATO, spíše má jít o spolupráci, konzultace a vytváření důvěry v této oblasti. Pracuje se také na plánech na rozvoj infrastruktury – jednak rozvoj silniční sítě a jednak energetické infrastruktury (plynovody v rámci tzv. Jihoamerické energetického okruhu by měly distribuovat zemní plyn z Peru a Bolívie). Cestování občanů členských zemí mezi sebou je usnadněno tím, že nepotřebují pasy ani víza při pobytu do 90 dní, stačí identifikační doklad z jejich domovského státu. Afrika • • • • • • • • • • • • • • Africká unie (African Union - AU) Arabská maghrebská unie (Arab Maghreb Union - AMU) Hospodářské a měnové společenství střední Afriky (Communaute Economique et Monetaire de l'Afrique Centrale - CEMAC) Hospodářské společenství západoafrických států (Economic Community of West African States - ECOWAS) Hospodářské společenství zemí velkých jezer (Communaute Economique des Pays des Grands Lacs - CEPGL) Jihoafrická celní unie (Southern African Customs Union - SACU) Jihoafrické rozvojové společenství (Southern African Development Community - SADC) Komise Indického oceánu (Commission de l'Océan Indien – COI, Indian Ocean Commission - InOC) Mezivládní úřad pro rozvoj (Inter-Governmental Authority on Development - IGAD) Společný trh pro východní a jižní Afriku (Common Market for Eastern and Southern Africa - COMESA) Státy přední linie (Front Line States - FLS) Východoafrické společenství (East African Community – EAC) Západoafrická hospodářská a měnová unie (West African Economic and Monetary Union – WAEMU; Union Economique et Monetaire Ouest Africaine - UEMOA) Zóna franku (Zone franc) • • • • • Africká unie (African Union - AU) Poznámka – nahrazuje Organizaci africké jednoty (OAJ) Vznik – 8. července 2001 Cíl – dosažení větší jednoty afrických zemí; obrana integrity a nezávislosti afrických zemí; urychlení politické, sociální a hospodářské integrace; podpora mezinárodní spolupráce; podpora demokratických principů a institucí Členové - (54) Alžírsko, Angola, Benin, Botswana, Burkina Faso, Burundi, Čad, Cote d'Ivoire, Demokratická republika Kongo, Džibutsko, Egypt, Eritrea, Etiopie, Gabon, Gambie, Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Jižní Afrika, Jižní Súdán, Kamerun, Kapverdy, Keňa, Komory, Konžská republika, Lesotho, Libérie, Libye, Madagaskar, Malawi, Mali, Mauritanie, Mauricius, Mosambik, Namibie, Niger, Nigérie, Rovníková Guinea, Rwanda, Saharská arabská demokratická republika (Západní Sahara), Senegal, Seychely, Sierra Leone, Somálsko, Středoafrická republika, Súdán, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Svazijsko, Tanzanie, Togo, Tunisko, Uganda, Zambie, Zimbabwe Historie – 1963 založena OAJ, některé úspěchy: 1963 vytvořen Výbor afrického osvobození (African Liberation Committee) pro podporu národně osvobozeneckých hnutí, snaha o izolaci Jižní Afriky a odstranění apartheidu, mírové řešení některých konfliktů (např. 1964 a 1965 mezi Alžírskem a Marokem); jinak ne příliš úspěšná: řada válek v Africe, v samotné OAJ zasedalo mnoho diktátorů (v polovině 70. let byl dokonce Generálním tajemníkem OAJ ugandský diktátor Idi Amin, OAJ přezdívaná také jako „klub diktátorů“), členské státy rozděleny při řešení některých problémů (válka v Angole, konflikt mezi Ugandou a Tanzanií v letech 1978-79, konžská krize, válka mezi Etiopií a Somálskem). 1984 na protest proti uznání a přijetí Západní Sahary do OAJ vystoupilo Maroko. Činnost opět posílena v 90. letech (tzv. africká renesance). 1991 (v platnost od roku 1994) začátek vytváření Afrického hospodářského společenství (African Economic Community – AEC), které by mělo znamenat vytvoření společného trhu; 1994 vstup Jižní Afriky; 1999 návrh libyjského vůdce Muammara Kaddáfího na vytvoření AU po vzoru EU; 2000 podepsán Zakládací akt AU; 2001 vznik AU (vstup Zakládacího aktu v platnost); 2002 – zaniká OAJ; od té doby budování struktury AU Arabská maghrebská unie (Arab Maghreb Union - AMU) • Vznik - 17. února 1989 • Cíl – podpora spolupráce a integrace mezi arabskými státy v severní Africe; vytvoření Severoafrického společného trhu (tzv. Maghrebský ekonomický prostor); budování společné obrany a nezasahování do vnitřních záležitostí členských zemí • Členové - (5) Alžírsko, Libye, Maroko, Mauritanie, Tunisko • Historie – 1964 první Konference ekonomických ministrů Maghrebu (Alžírsko, Libye, Maroko, Tunisko), ale plány nerealizovány; 1987 obnoveno mezi Alžírskem a Marokem; 1989 v marocké Marákeši podepsána zakládací smlouva; do roku 1994 6 zasedání hlav států, přijat program na vybudování celní unie do roku 1995 a společného trhu do roku 2000; od roku 1995 však aktivity kvůli neshodám mezi členskými státy (především otázka Západní Sahary) ustaly, přesto se objevují náznaky obnovení spolupráce (konference na nejvyšší úrovni, která se měla sejít v polovině roku 2005, se odmítlo účastnit Maroko pro údajnou alžírskou slovní podporu nezávislosti Západní Sahary) Zóna franku (Zone franc) • Poznámka – známé také jako Konference ministrů financí zemí Zóny franku • Vznik - 1964 • Cíl – vytvořit měnovou unii mezi zeměmi, jejichž měny jsou navázány na francouzský frank. • Členové - (16) Benin, Burkina Faso, Cote d'Ivoire, Čad, Francie, Gabon, Guinea-Bissau, Kamerun, Komory, Konžská republika, Mali, Niger, Rovníková Guinea, Senegal, Středoafrická republika, Togo • Historie – v prosinci 1945 podepsala Francie Brettonwoodskou dohodu, která znamenala devalvaci francouzského franku s cílem navázat ho na USD. Pro africké francouzské kolonie byl proto vytvořen 1945 CFA frank, který měl tyto kolonie uchránit devalvace (1 CFA = 1,7 FRF, od roku 1948 do roku 1960 1 CFA = 2 FRF). Od roku 1999 je CFA frank navázaný na EURO (1 EUR = 655,957 CFA). Rozlišuje se Západoafrický CFA frank (XOF) a Středoafrický frank (XAF). Obdobnou vazbu na Francií jako má zóna CFA franku, mají i Komory se svým komorským frankem (1 EURO= 491,96775 KMF) Hospodářské společenství západoafrických států (Economic Community of West African States - ECOWAS) • • • • Vznik - 28. května 1975 (smlouva z nigerijského Lagosu) Cíl – podpořit regionální hospodářskou spolupráci; vytvoření Západoafrické hospodářské unie Členové - (15) Benin, Burkina Faso, Kapverdy, Cote d'Ivoire, Gambie, Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Libérie, Mali, Niger, Nigérie, Senegal, Sierra Leone, Togo Historie – 1945 vytvořen Západoafrický CFA frank (v současnosti používaný 6 bývalými francouzskými koloniemi a Guineou-Bissau a spravovaný UEMOA); 1975 založení ECOWAS 16 zeměmi s cílem dosažení kolektivní soběstačnosti pomocí vytvoření hospodářské a měnové unie; pomalý proces integrace vedl k revizi zakládací smlouvy v roce 1993 v Cotonou; 2001 Fond pro spolupráci, kompenzaci a rozvoj byl přeměněn na Banku ECOWAS pro investice a rozvoj; 2002 vystoupila Mauritanie; objevuje se návrh na vytvoření společné měny Eco v rámci tzv. Západoafrické měnové zóny (West African Monetary Zone – WAMZ), která by měla být zavedena do roku 2015. Ve WAMZ jsou anglofonní země Gambie, Ghana, Nigérie a Sierra Leone a frankofonní Guinea (zájem o účast jeví i Libérie). Konečným cílem by mělo být sjednocení UEMOA a WAMZ do jedné měnové oblasti (ECOWAS), jejíž součástí by se po té staly i Kapverdy. V některých zemích ECOWAS byl zaveden jednotný cestovní doklad, v Beninu, Mali a Senegalu se vydává jednotný pas. V roce 1989 byl ve sierraleonském Freetownu podepsán Protokol o vzájemné obranné pomoci, na základě kterého měly být vytvořeny Spojené ozbrojené síly společenství (AAFC). V roce 1990 podepsaly členské země ECOWAS protokol proti agresi (navazující na podobné dohody z let 1978 a 1981). V roce 1990 vytvořily anglofonní členové ECOWAS jednotky ECOWAS Monitoring Group (ECOMOG), které měly účinně zasáhnout do občanské války v Libérii (Západ odmítl intervenovat a frankofonní země odmítly zapojit síly v rámci smlouvy o AAFC). ECOMOG není stálou armádou, jde spíše o mechanismus spolupráce jednotlivých armád podobný NATO. Základem ECOMOG jsou jednotky a finanční zdroje Nigérie, účastní se jich ale i Ghana, Guinea, Sierra Leone, Gambie, libérie, Mali, Burkina Faso, Niger aj. ECOMOG se zapojuje i do bojů (na rozdíl např. od mírových sil OSN). Jednotky ECOMOG byly vyslány kromě Libérie (1990) i do Sierry Leone (1997), Guineje-Bissau (1999), Sierry Leone (1999) a na hranice mezi Libérií a Guineou (2001) Západoafrická hospodářská a měnová unie (West African Economic and Monetary Union – WAEMU; Union Economique et Monetaire Ouest Africaine - UEMOA) • Vznik - 1. srpna 1994 (dakarská smlouva) • Cíl – zvýšit konkurenceschopnost trhů členských zemí; vytvoření společného trhu • Členové - (8) Benin, Burkina Faso, Cote d'Ivoire, GuineaBissau, Mali, Niger, Senegal, Togo • Historie – 1994 založeno v reakci na ekonomickou krizi, devalvaci společné měny CFA franku a neadekvátnost přijímaných řešení, které ukazovaly na neschopnost účinně řešit situaci v rámci ECOWAS. Založení spojeno s osobou guvernéra Centrální banky západoafrických států Charlese Konana Banny. Hospodářské a měnové společenství střední Afriky (Communaute Economique et Monetaire de l'Afrique Centrale - CEMAC) • Poznámka - dříve Středoafrická celní a hospodářská unie (Union Douanière et Économique de l’Afrique Centrale - UDEAC) • Vznik - 8. prosince 1964; účinnost - 1. ledna 1966 (smlouva z Brazzaville) • Cíl – vytvoření Středoafrického společného trhu • Členové - (6) Kamerun, Středoafrická republika, Čad, Konžská republika, Rovníková Guinea, Gabon • Historie – 1966 brazzavillská smlouva vytvořila UDEAC, jakožto celní unii s volným trhem mezi členskými zeměmi a společným celním sazebníkem vůči třetím zemím; na základě smlouvy z roku 1994 byl UDEAC v červnu 1999 nahrazen organizací CEMAC, která má dále prohloubit regionální integraci vytvořením společné měnové unie (společnou měnou je středoafrický CFA frank). V současné době je zaveden společný celní sazebník vůči třetím zemím, nebylo ještě úplně implementováno odstranění všech cel na obchod mezi členskými zeměmi, pohyb kapitálu je volný. Hospodářské společenství zemí velkých jezer (Communaute Economique des Pays des Grands Lacs - CEPGL) • Vznik - 20. září 1976 (smlouva podepsána ve rwandské Gisenyi) • Cíl – podpora regionální hospodářské spolupráce a integrace • Členové - (3) Burundi, Demokratická republika Kongo, Rwanda • Poznámka – organizace přestala fungovat během bojů v roce 1998, její činnost byla znovu obnovena v roce 2006. Kontroluje Rozvojovou banku států velkých jezer, Institut pro zemědělský výzkum a zootechniku, zvláštní organizaci pro energetiku a Výzkumné centrum pro rozvoj těžebních zdrojů ve střední Africe Jihoafrická celní unie (Southern African Customs Union - SACU) • Vznik - 11. prosince 1969 (v platnost 1. března 1970) • Cíl – podpora volného trhu a spolupráce v celní oblasti • Členové - (5) Botswana, Lesotho, Namibie, Jižní Afrika, Svazijsko • Historie – navazuje na existenci Dohody o celní unii z roku 1910. Cla jsou vybírána do Jihoafrického národního fondu příjmů spolu vlastněného členskými zeměmi, který je spravován Jižní Afrikou. Po vytvoření vlády národní jednoty v Jižní Africe v roce 1994 se objevily návrhy ostatních členských zemí na znovu projednání smlouvy z roku 1969. Následná jednání byla základem institucionální reformy, jejíž zásady byly schváleny v roce 2000. Jihoafrické rozvojové společenství (Southern African Development Community - SADC) • • • • • Poznámka – vyvinulo se z Jihoafrické rozvojové koordinační konference (Southern African Development Coordination Conference - SADCC) Vznik - 17. srpna 1992 Cíl – podpora regionálního hospodářského rozvoje a integrace Členové - (15) Angola, Botswana, Demokratická republika Kongo, Lesotho, Malawi, Mauricius, Mosambik, Namibie, Jižní Afrika, Svazijsko, Seychely, Tanzanie, Zambie, Zimbabwe; Madagaskar má suspendované členství kvůli převratu Andry Rajoelina na začátku 2009 Historie – 1980 založena SADCC jihoafrickými zeměmi mimo jiné s cílem snížit hospodářskou závislost států tzv. přední linie na ekonomice Jižní Afriky; 1992 založeno SADC, už ne pouhá koordinace projektů, ale i hospodářská integrace; základem činnosti je akční program rozvojových projektů (kolem 400) financovaných z různých zdrojů (asi 90 % financováno z vnějších zdrojů); 2000 přijat Protokol o obchodě, jehož cílem je vytvoření zóny volného obchodu – jejím základem byla SACU, ke které se postupně přidaly další státy s výjimkou Angola, DRK a Seychely; 2001 pozměněna zakládací smlouva z roku 1992, institucionalizována politická a bezpečnostní spolupráce (v podobě Orgánu pro politiku, obranu a bezpečnost); obecně je však SADC relativně slabá organizace; v roce 2008 bylo rozhodnuto o budování zóny volného obchodu mezi SADC a COMESA a Východoafrickým společenstvím (EAC) Komise Indického oceánu (Commission de l'Océan Indien – COI, Indian Ocean Commission - InOC) • Vznik - 21. prosince 1982 (v platnost v lednu 1984) • Cíl – rozvíjení diplomatických a politických styků, organizace a podpora regionální spolupráce ve všech oblastech, zvláště v oblasti hospodářské; spolupráce v oblasti zemědělství, rybolovu a ochrany přírodních zdrojů a ekosystémů; spolupráce v oblasti kultury, vědy, techniky, vzdělání a práva • Členové - (5) Komory, Francie (za Reunion), Madagaskar, Mauricius, Seychely • Pozorovatel – (1) Maledivy • Hlavním cílem byla zpočátku podpora turismu. Postupně se Komise zaměřila i na ochranu ŽP a rybolov Mezivládní úřad pro rozvoj (Inter-Governmental Authority on Development - IGAD) • • • • • Poznámka – dříve známé jako Mezivládní úřad pro sucha a rozvoj (InterGovernmental Authority on Drought and Development - IGADD) Vznik - 15-16. ledna 1986 jako Mezivládní úřad pro sucha a rozvoj, činnost obnovena 21. března 1996 pod názvem Mezivládní úřad pro rozvoj Cíl – podpora sociálních, hospodářských a vědeckých kontaktů a vytváření společenství mezi obyvateli členských států Členové - (7) Džibutsko, Eritrea, Etiopie, Keňa, Somálsko, Súdán, Uganda Historie – 1974-84 řada přírodních katastrof (sucha) přiměla státy afrického rohu uvažovat o regionální spolupráci; 1986 založen IGADD, přičemž jeho záběr byl záhy rozšířen o bezpečnostní otázky a problémy politické spolupráce v regionu; problémy ve fungování organizace vedly v roce 1996 k přeměně na IGAD, který by měl znamenat podobnou integraci jako SADC nebo ECOWAS. V roce 2005 IGAD navrhl vyslání mírových jednotek do Somálska (IGASOM), přestože AU schválila vyslání 8 000 vojáků, IGAD dosud žádné vojáky nevyslal. IGAD v současné době z různých důvodů příliš nepracuje (spory mezi Etiopií a Eritreou a dále mezi Etiopií a Súdánem a Somálskem o společné hranice, občanská válka v Súdánu a Somálsku, zaměření Keni a Ugandy na projekt Východoafrického společenství aj.) Společný trh pro východní a jižní Afriku (Common Market for Eastern and Southern Africa - COMESA) • • • • • Poznámka – dříve známé jako Preferenční obchodní oblast pro východní a jižní Afriku (Preferential Trade Area for Eastern and Southern Africa - PTA) Vznik - 5. listopadu 1993 Cíl – uznání, podpora a ochrana základních lidských práv, zásad svobody a právního státu, udržování míru a stability prostřednictvím podpory a posilování dobrých sousedských vztahů, závazku mírového řešení sporů mezi členskými státy Členové - (19) Burundi, Komory, Demokratická republika Kongo, Džibutsko, Egypt, Eritrea, Etiopie, Keňa, Libye, Madagaskar, Malawi, Mauricius, Rwanda, Seychely, Súdán, Svazijsko, Uganda, Zambie, Zimbabwe Historie – 1981 vytvořena PTA; 1993 podepsána dohoda o COMESA, 1994 prosinec vstup v platnost; 2000 devět členských zemí (Džibutsko, Keňa, Madagaskar, Malawi, Mauricius, Súdán, Zambie, Zimbabwe) vytvořilo zónu volného obchodu (přesněji řečeno odstranily cla) vztahující se na zboží pocházející z členských zemí, do které v roce 2004 vstoupila Rwanda a Burundi a v roce 2006 Komory a Libye. Tyto země nyní jednají o odstranění i netarifních (kvantitativních) omezení ve vzájemném obchodu a připravuje se vytvoření celní unie. V roce 2008 navíc byl přijat plán na vytváření zóny volného obchodu se zeměmi SADC a Východoafrického společenství (EAC) Východoafrické společenství (East African Community – EAC) • • • • Vznik – 30. listopadu 1999 (smlouva o znovu vytvoření EAC, v platnost 7. července 2000) Cíl – vytvoření hospodářské a politické unie Členové – (5) Keňa, Uganda, Tanzanie, Burundi a Rwanda Historie – EAC bylo založeno původně v roce 1967, nicméně v roce 1977 bylo rozpuštěno (rozpory mezi diktátorem Idi Aminem v Ugandě, tanzanským socialismem a keňským kapitalismem). 1993 podepsána smlouva o Východoafrické spolupráci a vytvořena tripartitní Komise pro spolupráci; 1999 v tanzanské Arushe podepsána smlouva o vytvoření zóny volného obchodu zemí EAC a znovuvytvoření EAC. V lednu 2001 byla v Arushe slavnostně obnovena činnost EAC. V březnu 2004 podepsána dohoda o vytvoření celní unie, která vstoupila v platnost 1. ledna 2005. 2010 vytvořen společný trh, do roku 2012 má být přijata společná měna (východoafrický šiling) a do roku 2015 má být vytvořena politická unie (federace) se společným prezidentem. Existuje Východoafrický soudní dvůr (má rozhodovat ve sporech o interpretaci a aplikaci smlouvy obnovující EAC z roku 1999, do budoucna i spory o lidská práva aj.) a Východoafrický parlament (27 členů volených parlamenty členských zemí (jde o všeobecný poradní a diskuzní orgán, schvaluje také rozpočet Společenství) Blízký a Střední východ • Arabská maghrebská unie (Arab Maghreb Union – AMU) • Liga arabských států (League of Arab States – LAS) • Organizace arabských zemí vyvážejících ropu (Organization of Arab Petroleum Exporting Countries – OAPEC) • Organizace islámské konference (Organization of the Islamic Conference – OIC) • Organizace zemí vyvážejících ropu (Organization of Petroleum Exporting Countries – OPEC) • Rada arabské hospodářské jednoty (Council of Arab Economic Unity – CAEU) • Rada pro spolupráci v Zálivu (Gulf Cooperation Council – GCC) Arabská maghrebská unie (AMU) • Vznik - 17. února 1989 • Cíl – podpora spolupráce a integrace mezi arabskými státy v severní Africe; vytvoření Severoafrického společného trhu (tzv. Maghrebský ekonomický prostor); budování společné obrany a nezasahování do vnitřních záležitostí členských zemí • Členové - (5) Alžírsko, Libye, Maroko, Mauritanie, Tunisko • Historie – 1964 první Konference ekonomických ministrů Maghrebu (Alžírsko, Libye, Maroko, Tunisko), ale plány nerealizovány; 1987 obnoveno mezi Alžírskem a Marokem; 1989 v marocké Marákeši podepsána zakládací smlouva; do roku 1994 6 zasedání hlav států, přijat program na vybudování celní unie do roku 1995 a společného trhu do roku 2000; od roku 1995 však aktivity kvůli neshodám mezi členskými státy (především otázka Západní Sahary) ustaly, přesto se objevují náznaky obnovení spolupráce (konference na nejvyšší úrovni, která se měla sejít v polovině roku 2005, se odmítlo účastnit Maroko pro údajnou alžírskou slovní podporu nezávislosti Západní Sahary) Arabská maghrebská unie (AMU) Liga arabských států (LAS nebo AL) • Poznámka – také známá jako Arabská liga (AL) • Vznik – 22. března 1945 • Cíl – podpora hospodářské, sociální, politické a vojenské spolupráce (široké vymezení cíle naznačuje zapojení této organizace do všech možných oblastí prostřednictvím nejrůznějších dílčích orgánů, rad, výborů a institucí) • Členové - (21 plus Organizace pro osvobození Palestiny) Alžírsko, Bahrajn, Komory, Džibutsko, Egypt, Irák, Jordánsko, Kuvajt, Libanon, Libye, Mauritánie, Maroko, Omán, Katar, Saudská Arábie, Somálsko, Súdán, Sýrie, Tunisko, Spojené arabské emiráty, Jemen, Organizace pro osvobození Palestiny • Historie a aktivity – 1945 AL založena 7 státy, 1948 válka s Izraelem, 1979 ukončeno členství Egyptu kvůli separátním mírovým jednáním s Izraelem, 1987 vyjádření o podpoře Iráku ve válce s Íránem, 1990 12 z 20 členů odsuzuje invazi Iráku do Kuvajtu, 2002 Arabská mírová iniciativa (návrh na normalizaci vztahů s Izraelem výměnou za stažení Izraele z okupovaných území), 2003 odsouhlasen požadavek na stažení USA a VB z Iráku, 2006 rozhodnuto o porušení sankcí vůči palestinské vládě Hamasu, 2007 znovu potvrzena Arabská mírová iniciativa Organizace arabských zemí vyvážejících ropu (OAPEC) • Vznik - 9. ledna 1968 v Bejrútu • Cíl – podpora rozvoje v ropném průmyslu a spolupráce mezi svými členy • Členové - (11) Alžírsko, Bahrajn, Egypt, Irák, Kuvajt, Libye, Katar, Saudská Arábie, Sýrie, Tunisko (členství pozastaveno), Spojené arabské emiráty • Historie – organizace byla založena konzervativními arabskými zeměmi (Kuvajt, Libye a Saudská Arábie), které chtěly omezit užití ropné zbraně (použité už v roce 1967 v souvislosti se šestidenní válkou). Ale v roce 1972 se změnila kritéria vstupu (ropa musela být významný, ale už ne nejdůležitější zdroj státních příjmů), takže se členy staly i radikální státy jako Alžírsko, Irák, Sýrie a Egypt, čímž se politika OAPEC také radikalizovala. Po Jomkippurské válec zavedly členské země snížení měsíční produkce o 5 % dokud se izraelské jednotky nestáhnou z okupovaných území. Toto opatření trvalo až do března 1974. Po podpisu separátní mírové dohody z Izraelem byl v roce 1979 vyloučen Egypt (znovu přijat o 10 let později). V roce 1986 podalo Tunisko žádost o vystoupení s organizace a Rada ministrů rozhodla o tom, že členství bude Tunisko pozastaveno do doby, dokud opět neprojeví zájem na jeho obnovení. Členové OAPEC v roce 2010 Organizace islámské konference (OIC) • • • • • Vznik - 22-25. září 1969 Cíl – podpora solidarity v rámci islámského světa v hospodářské, sociální, kulturní a politické oblasti, spolupráce členů, odstranění rasové segregace, diskriminace a kolonialismu ve všech jeho formách, osvobození svatých míst a podpora boje Palestinců Členové - (56 plus Organizace pro osvobození Palestiny) Afghánistán, Albánie, Alžírsko, Ázerbájdžán, Bahrajn, Bangladéš, Benin, Brunej, Burkina Faso, Kamerun, Čad, Komory, Pobřeží slonoviny, Džibutsko, Egypt, Gabon, Gambie, Guinea, Guinea-Bissau, Guyana, Indonésie, Írán, Irák, Jordánsko, Kazachstán, Kuvajt, Kyrgyzstán, Libanon, Libye, Malajsie, Maledivy, Mali, Mauritanie, Maroko, Mosambik, Niger, Nigérie, Omán, Pákistán, Katar, Saudská Arábie, Senegal, Sierra Leone, Somálsko, Súdán, Surinam, Sýrie, Tádžikistán, Togo, Tunisko, Turecko, Turkménistán, Uganda, Spojené arabské emiráty, Uzbekistan, Jemen, Organizace pro osvobození Palestiny Pozorovatelé - (11) AU, Bosna a Hercegovina, Středoafrická republika, ECO, Liga arabských států, Národně osvobozenecká fronta Morů, Hnutí nezúčastněných, Rusko, Thajsko, Turecká muslimská komunita Kibrisu, UN Historie a aktivity – 1969 založena v reakci na žhářský útok sionistických radikálů proti mešitě v Al-Aksá, 1970 první Islámská konference ministrů zahraničních věcí v Jeddahu, která vytvořila Generální sekretariát, dosud uskutečněno 10 summitů Islámské konference na nejvyšší úrovni a 33 islámských konferencí na úrovni ministrů zahraničních věcí, vytvořena řada výborů (Stálý výbor pro hospodářskou a obchodní spolupráci – COMCEC, Stálý výbor pro oblast informací a kultury – COMIAC, Stálý výbor pro vědeckou a technickou spolupráci – COMSTECH, Islámský mírový výbor aj.). Organizace islámské konference (OIC) Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) • Vznik - 14. září 1960 v Bagdádu, sídlí ve Vídni • Cíl – koordinace politiky v oblasti výroby ropy a koncesních poplatků ropných společností, koordinace těžebních plánů a produkčních kvót, finanční pomoc poskytovaná rozvojovým zemím. V současnosti OPEC zejména stanovuje maximální množství těžby a silně ovlivňuje světové ceny ropy. • Členové - (12) Alžírsko, Ekvádor, Indonésie, Írán, Irák, Kuvajt, Libye, Nigérie, Katar, Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty, Venezuela • Bývalí členové - (2) Gabon, Indonésie Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) Rada arabské hospodářské jednoty (CAEU) • Vznik - 3. června 1957; v platnost - 30. května 1964 • Cíl – konečným cílem je hospodářská jednota arabských zemí, mezi dílčí cíle patří především koordinace hospodářských politik a vytvoření jednotného arabského celního prostoru • Členové - (10 plus Organizace pro osvobození Palestiny) Egypt, Irák, Jordánsko, Kuvajt, Libye, Mauritanie, Somálsko, Súdán, Sýrie, Jemen, Organizace pro osvobození Palestiny • Historie a aktivity – původně založena k implementaci Dohody o arabské hospodářské jednotě (v podstatě volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu) v rámci Arabské ligy. V roce 1998 byla podepsána (v platnost od 2005) panarabská Rozšířená zóna volného obchodu (GAFTA) Rozšířená arabská zóna volného obchodu (GAFTA) • • • • • Rada pro spolupráci v Zálivu (GCC) Poznámka – také známá jako Rada spolupráce pro arabské státy v Zálivu (CCASG) Vznik - 25. května 1981 Cíl – podpora regionální spolupráce mezi svými členy ve všech oblastech Členové - (6) Bahrajn, Kuvajt, Omán, Katar, Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty Aktivity – mezi podporovanými aktivitami je harmonizace v oblasti práva a hospodářství, podpora vědeckého a technického pokroku, vytváření společných vědeckých středisek, vytváření společných podniků, podpora spolupráce soukromého sektoru, postupně má být zavedena společná měna . V roce 2008 zaveden společný trh včetně národního zacházení pro investice a výrobky. V roce 2012 vyhlásili postupný přechod od regionální organizace ke konfederaci (má patrně představovat arabskou opozici vůči Íránu v tomto regionu) Rada pro spolupráci v Zálivu (GCC) Asie • • • • • • • • • • • • • Asijsko-tichomořská hospodářská spolupráce (Asia-Pacific Economic Cooperation APEC) Blízké zahraničí (Near Abroad) Iniciativa z Bengálského zálivu pro multisektorální technickou a hospodářskou spolupráci (Bay of Bengal Iniative for Multisectoral Technical and Economic Coopertion BIMSTEC) Jihoasijské sdružení pro regionální spolupráci (South Asian Association for Regional Cooperation - SAARC) Jihoasijský program pro spolupráci v oblasti životního prostředí (South Asia Cooperative Environment Program - SACEP) Kolombský plán (Colombo Plan - CP) Organizace hospodářské spolupráce (Economic Cooperation Organization - ECO) Organizace šanghajské spolupráce (Shanghai Cooperation Organization - SCO) Regionální fórum ASEAN (ASEAN Regional Forum - ARF) Sdružení zemí jihovýchodní Asie (Association of Southeast Asian Nations - ASEAN) Společenství nezávislých států (Commonwealth of Independent States - CIS) Všeobecná konfederace odborových svazů (General Confederation of Trade Unions GCTU) Východoasijský summit (East Asia Summit - EAS) Asijsko-tichomořská hospodářská spolupráce (Asia-Pacific Economic Cooperation - APEC) • • • • • Vznik - 7. listopad 1989 Cíl – jde o fórum pro diskuzi o otázkách spolupráce v oblastech hospodářství, obchodu a investic v regionu Tichého oceánu. Cílem je podpora hospodářské dynamiky asijsko-pacifické oblasti a vědomí vzájemné sounáležitosti. Členové - (21) Austrálie, Brunej, Čína, Filipíny, Hong Kong, Chile, Indonésie, Japonsko, Jižní Korea, Kanada, Malajsie, Mexiko, Nový Zéland, Papua-Nová Guinea, Peru, Rusko, Singapur, Taiwan, Thajsko, USA, Vietnam. O členství žádá Indie (nyní probíhají jednání) a zvláštním členem se také chce stát Guam (nyní zastupovaný USA, které jsou proti) Pozorovatelé - (3) Rada tichomořské hospodářské spolupráce, Sdružení zemí jihovýchodní Asie, Sekretariát Fóra tichomořských ostrovů Historie a aktivity – základní aktivitou je každoroční summit hlav členských zemí (Taiwan zastoupen jen na ministerské úrovni, používá se pro něj označení „Chinese Taipei“). 1989 australský ministerský předseda Bob Hawke vyzval k efektivnější spolupráci v regionu Tichého oceánu, což vedlo v listopadu k prvnímu setkání zástupců 12 zemí, tehdy ještě pouze na ministerské úrovni. 1993 uskutečněn první summit šéfů vlád (na pozvání Billa Clintona, který chtěl odblokovat jednání uruguajského kola GATT), který se od té doby každoročně opakuje. 1994 summit v Bogoru, na kterém stanoveny tzv, bogorské cíle, tj. snižování cel v asijsko-pacifické oblasti pod 5 %, a to do roku 2010 pro rozvinuté země a do roku 2020 pro země rozvojové. 1995 vytvořena Obchodní poradní rada (APEC Business Advisory Council – ABAC). 1996 přijat manilský akční plán zaměřený na liberalizaci obchodu a investic a na opatření, která mají vést k dosažení bogorských cílů. 1997 na summitu ve Vancouveru zasáhli policisté proti nenásilným demonstracím namířeným proti přítomnosti autokratických vládců, jakým byl např. indonéský prezident Suharto. 2001 na summitu v Šanghaji přijata tzv. šanghajská dohoda navržená USA, která zdůrazňuje zavádění principů volného trhu a strukturálních reforem. Asijsko-tichomořská hospodářská spolupráce (APEC) Iniciativa z Bengálského zálivu pro multisektorální technickou a hospodářskou spolupráci (Bay of Bengal Iniative for Multisectoral Technical and Economic Coopertion - BIMSTEC) • Vznik - červen 1997 • Cíl – podpořit sociální a hospodářskou spolupráci mezi členy • Členové - (7) Bangladéš, Bhútán, Myanmar (Barma), Indie, Nepál, Šrí Lanka, Thajsko Iniciativa z Bengálského zálivu pro multisektorální technickou a hospodářskou spolupráci (BIMSTEC) Jihoasijské sdružení pro regionální spolupráci (South Asian Association for Regional Cooperation - SAARC) • Vznik - 8. prosince 1985 • Cíl – podpora hospodářské, sociální a kulturní spolupráci • Členové - (7) Bangladéš, Bhútán, Indie, Maledivy, Nepál, Pákistán, Šrí Lanka • Pozorovatelé - (5) Čína, EC, Japonsko, Jižní Korea, USA Jihoasijské sdružení pro regionální spolupráci (SAARC) Jihoasijský program pro spolupráci v oblasti životního prostředí (South Asia Co-operative Environment Program - SACEP) • Vznik - leden 1983 • Cíl – podpora regionální spolupráce v jižní Asii v oblasti životního prostředí, jak přírodního tak lidského av oblastech hospodářského a sociálního rozvoje; podpora ochrany a správy přírodních zdrojů v regionu • Členové - (7) Bangladéš, Bhútán, Indie, Maledivy, Nepál, Pákistán, Šrí Lanka Jihoasijský program pro spolupráci v oblasti životního prostředí (SACEP) Kolombský plán (Colombo Plan - CP) • Vznik – v květnu 1950 byl přijat návrh; 1. července 1951 plně zahájena činnost • Cíl – podpora hospodářského a sociálního rozvoje v Asie a Tichomoří • Členové - (25) Afghánistán, Austrálie, Bangladéš, Bhútán, Fidži, Filipíny, Indie, Indonésie, Írán, Japonsko, Jižní Korea, Laos, Malajsie, Maledivy, Mongolsko, Myanmar (Barma), Nepál, Nový Zéland, Pákistán, Papua-Nová Guinea, Singapur, Šrí Lanka, Thajsko, USA, Vietnam Kolombský plán (CP) Organizace hospodářské spolupráce (Economic Cooperation Organization - ECO) • Vznik - 27-29. ledna 1985 • Cíl – podpora regionální spolupráce v oblastech obchodu, dopravy, komunikací, turismu, kulturních záležitostí a hospodářského rozvoje • Členové - (10) Afghánistán, Ázerbájdžán, Írán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Pákistán, Tádžikistán, Turecko, Turkménistán, Uzbekistán Organizace hospodářské spolupráce (ECO) Organizace šanghajské spolupráce (Shanghai Cooperation Organization - SCO) • Vznik - 15. června 2001 • Cíl – boj proti terorismu, extremismu a separatismu; zajištění regionální bezpečnosti podporou vzájemné důvěry, odzbrojení a spolupráci v oblasti bezpečnosti; zvýšení spolupráce v politické, obchodní, hospodářské, vědecké, technologické a kulturní oblasti a v oblasti vzdělání • Členové - (6) Čína, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko, Tádžikistán, Uzbekistán • Pozorovatelé - (4) Indie, Írán, Mongolsko, Pákistán Organizace šanghajské spolupráce (SCO) Sdružení zemí jihovýchodní Asie (Association of Southeast Asian Nations - ASEAN) • Vznik - 8. srpna 1967 • Cíl – podporovat regionální hospodářskou, sociální a kulturní spolupráci mezi nekomunistickými zeměmi jihovýchodní Asie • Členové - (10) Brunej, Filipíny, Kambodža, Indonésie, Laos, Malajsie, Myanmar (Barma), Singapur, Thajsko, Vietnam • Partneři v dialogu - (12) Austrálie, Čína, EU, Indie, Japonsko, Jižní Korea, Kanada, Nový Zéland, Pákistán, Rusko, UNDP, USA • Pozorovatel - (1) Papua-Nová Guinea Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN) Regionální fórum ASEAN (ASEAN Regional Forum - ARF) • Vznik - 25. července 1994 • Cíl – podpořit konstruktivní dialog a konzultace o politických a bezpečnostních otázkách společného zájmu • Členové - (26) Austrálie, Bangladéš, Brunej, Čína, EU, Filipíny, Indie, Indonésie, Japonsko, Jižní Korea, Kambodža, Kanada, KLDR, Laos, Malajsie, Mongolsko, Myanmar (Barma), Nový Zéland, Pákistán, Papua-Nová Guinea, Rusko, Singapur, Thajsko, USA, Vietnam, Východní Timor Regionální fórum ASEAN (ARF) Společenství nezávislých států (Commonwealth of Independent States - CIS) • Vznik - 8. prosince 1991; účinné - 21. prosince 1991 • Cíl – koordinace vztahů v rámci společenství a poskytnout mechanismus pro řádné rozpuštění SSSR • Členové - (12) Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldávie, Rusko, Tádžikistán, Turkménistán, Ukrajina, Uzbekistán Společenství nezávislých států (CIS) Všeobecná konfederace odborových svazů (General Confederation of Trade Unions - GCTU) • Vznik - 16. dubna 1992 • Cíl – konsolidace akcí odborů na ochranu sociálních a pracovních práv a zájmů občanů, pomoci zabezpečit práva a záruky odborů a posílit mezinárodní solidaritu mezi odborovými organizacemi • Členové - (11) Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldávie, Rusko, Tádžikistán, Ukrajina, Uzbekistán Východoasijský summit (East Asia Summit - EAS) • Vznik - 14. prosince 2005 • Cíl – podpora spolupráce v politických a bezpečnostních otázkách; podpora rozvoje, finanční stability, energetické bezpečnosti, hospodářské spolupráce a růstu; vymýtit chudobu a zmenšit rozdíly v úrovni rozvoje ve východní Asii a podpořit hlubší porozumění mezi kulturami • Členové - (16) Austrálie, Brunej, Čína, Filipíny, Indie, Indonésie, Japonsko, Jižní Korea, Kambodža, Laos, Malajsie, Myanmar (Barma), Nový Zéland, Singapur, Thajsko, Vietnam East Asia Summit (EAS)