Sborník - Dendrologická, zs

SBORNÍK PŘEDNÁŠEK
SEMINÁŘ
SMRK PICHLAVÝ – JEHO PERSPEKTIVY V ČESKÉ
KRAJINĚ A LESNÍM HOSPODÁŘSTVÍ
17.3.2016
KOSTELEC NAD ČERNÝMI LESY
Pořadatelé: Dendrologická z.s., VULHM v.v.i., ČAZV
VÍCE NA WWW.DENDROLOGICKA.CZ
PŘEMĚNY NÁHRADNÍCH POROSTŮ SMRKU PICHLAVÉHO
Vratislav Balcar, Dušan Kacálek, Marian Slodičák, Jiří Novák & David Dušek
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., Výzkumná stanice Opočno
Úvod
Porosty náhradních dřevin (PND) byly vysazovány v oblastech se znečištěním ovzduší imisemi, kde
dřeviny domácí (většinou smrk ztepilý) byly silně poškozovány a odumíraly. Největší rozlohy porostů
poškozených imisemi byly v Krušných horách, kde podstatnou část introdukovaných smrků (97 %) tvoří
severoamerický smrk pichlavý (SLODIČÁK ET AL. 2008). Smrk pichlavý (SMP) byl vysazován hlavně ve
východním Krušnohoří a to od počátku 60. let, výjimečně nacházíme porosty z konce 40. let. Jako
náhradní dřevina byl vybrán pro jeho velkou toleranci k různorodosti půdních podmínek (vyjma půd
zamokřených), schopnosti snášet vysoké imisní zatížení působené oxidem siřičitým a to i v kombinaci
s klimatickými stresy a jen malému poškozování spárkatou zvěří (KUBELKA ET AL. 1992).
Shodné poznatky o úspěšném vývoji kultur smrku pichlavého v Krušných horách přinášela pozorování
jeho výsadeb i v jiných oblastech např. Českém lese (ŠIKA 1976), Podkrkonoší (TESAŘ 1981, BALCAR 1986)
a Jizerských horách (JIRGLE ET AL. 1983b; BALCAR 1998). Za posledních 10 let se plošná výměra porostů
smrku pichlavého v Krušných horách snížila o 2 251 ha, takže nyní činí 6 609 ha (ÚHÚL 2005 a 2015).
Pěstební péče o porosty smrku pichlavého
Vývoj kultur smrku pichlavého byl v prvních letech po založení hodnocen kladně. Výsadby vykazovaly
poměrně nízkou mortalitu, dobrý zdravotní stav i přiměřenou růstovou vitalitu, a to i na lokalitách s
nejvyšší imisní zátěží (JIRGLE ET AL. 1977, 1980, 1983a; SAMEK 1980). Rovněž byla konstatována možnost
zvýšení jeho vitality pomocí vápnění a přihnojení. Problémy související s chřadnutím některých kultur
PND včetně smrku pichlavého, byly konstatovány počátkem 80. let. Příčinou chřadnutí bylo postupné
komplexní zhoršování růstových podmínek. Nepříznivě se projevila zejména ztráta živin na plochách
připravených buldozery, kde svrchní humusová vrstva byla shrnována do valů (JIRGLE 1984).
Smrk pichlavý je dřevina slunná, která nesnáší zastínění. Při výchozí hustotě ca 2 500 jedinců na jeden
hektar jsou porosty při horní porostní výšce 5 m (věk 15 až 20 let) značně diferencovány (výčetní
tloušťka se pohybuje od 2 do 15 cm). Přes zmíněnou nízkou kvalitu porostů zakrytí porostní plochy
korunovými projekcemi přesahuje 90 %, a proto lze v takových porostech zahájit výchovu a přeměny.
Vzhledem k tomu, že SMP jako náhradní dřevina má nízkou hospodářskou hodnotu a relativně
omezené další funkční účinky (zejména negativní vliv na lesní půdu), s výchovou a přeměnami lze začít
v době, kdy porosty dosáhnou maximální očekávané funkční účinnosti spočívající především ve
vytvoření příznivějšího mikroklimatu pro vnášení cennějších cílových dřevin. Optimální doba pro
zahájení výchovy je tedy v době zapojování porostů, tj. na většině stanovišť v průběhu druhého
věkového stupně. Výchovné zásahy jsou selektivní, podúrovňové s negativním výběrem. V
nesmíšených porostech SMP v příznivějších růstových poměrech lze využít i schematického výběru v
řadách. Vzniklé mezery se doplňují cílovými dřevinami odpovídajícími stanovišti. Při zásazích se
podporují přimíšené cílové dřeviny (SM, BK, MD). Další výchovné zásahy se opakují v souladu s
potřebami přeměn. Výchova porostů SMP se diferencuje podle zastoupení SMP v porostech, podle
imisní zátěže a klimatických a stanovištních podmínek.
Tab. 1: Aktuální plošná výměra (ha) smrku pichlavého v oblasti Krušných hor (zdroj: Ing. Pěnička ÚHÚL
2015)
Edafické
kategorie 8.LVS
7.LVS
6.LVS
Z
18
5
Y
2
2
M
103
8
1
1
3 307
1 093
159
40
5
4648
38
35
4
1
1
79
K
1
44
N
I
4. LVS
3. LVS
0. LVS
0
42
4
113
97
50
0
4
4
8
0
1
1
1
2
4
7
2
18
2
43
3
2
5
44
2
3
4
B
A
O
1
418
F
1
Celkem
24
1
S
V
5. LVS
P
2
Q
123
G
519
105
24
R
31
171
4
Celkem
721
3 875
1 614
5
0
23
53
1
1
612
1
56
1
125
0
649
206
276
110
11
2
6 609
Pozn.: Plošná výměra v roce 2005 8860 ha (SLODIČÁK ET AL. 2008)
SMP je ve všech hospodářských souborech považován za dřevinu náhradní a počítá se s postupnými
přeměnami jeho porostů na porosty cílových dřevin lépe odpovídajících přirozeným růstovým
podmínkám. Zdravotní stav porostů smrku pichlavého často nesplňuje původní předpoklady o dřevině
s vysokou tolerancí k imisně ekologickým stresům prostředí a s potenciální dřevoprodukční schopností.
Porosty vykazují pomístné snížení vitality, a to v nepravidelných skupinách („kolech“). Nedostatečná
výživa se na části stromů v porostech projevila nažloutlými konci jehlic, u některých stromů již byly
nalezeny celé žluté jehlice. Smrk pichlavý totiž vytváří extrémně povrchový kořenový systém, větší část
kořenů se rozprostírá pouze v prvním humusovém horizontu. Poškozené stromy mají větší část kořenů
deformovaných do nejzávažnější deformace – strboulu, nerovnoměrné rozložení kořenové sítě a
relativně menší kořenový systém. Závažnější změny byly zjištěny také u jemných kořenů. Poškozené
stromy mají nižší mykorrhizní infekci a až o 40 % redukovánu biomasu jemných kořenů. Všechny z
hlediska vizuálního stavu asimilačního aparátu zdravé i poškozené stromy trpí výrony pryskyřice, což
signalizuje přítomnost václavky. U některých zdravých (11 %) a téměř poloviny poškozených stromů
byly zjištěny hniloby kořenů vyvolané václavkou a kořenovníkem (MAUER ET AL. 2005).
Aktuální zdravotní stav
Porosty smrku pichlavého v Krušných horách vykazují zcela neuspokojivý zdravotní stav a plošně se
rozpadají (ŠRÁMEK ET AL. 2015). Hlavním důvodem je víceletá masivní infekce pupenů houbovým
patogenem kloubnatkou smrkovou (Gemmamyces piceae (Borthw.) Casagr., viz např. ZAHRADNÍK ET AL.
2014). K silnému, resp. devastujícímu napadení porostů došlo zřejmě až v roce 2009 (ČERNÝ ET AL. 2016),
protože předchozí studie (BALCAR ET AL. 2008) tuto houbu a rizika spojená s jejím výskytem vůbec
nezmiňuje. Porosty smrku pichlavého představují dnes nejohroženější dřevinu a jejich další existence
je v Krušných horách principiálně ohrožena. K obdobnému napadení smrku pichlavého kloubnatou
došlo i v Jizerských horách.
Přeměny porostů smrku pichlavého
Jednorázová a kompletní rekonstrukce porostů SMP není vzhledem k jejich rozloze vhodná. Je tedy
třeba přístup diferencovat a nejprve rekonstruovat porosty s nejhorším zdravotním stavem.
V porostech mladších a méně poškozených lze ještě počítat s výchovou, avšak tu je třeba vždy podřídit
potřebám přeměn nebo rekonstrukcí.
Lze předpokládat, že se doba dožití mnohých porostů SMP může pohybovat v řádu několika let.
Poškození a odumírání porostů je však velmi různorodé – v některých oblastech je kalamitní, jinde spíše
mírné. Můžeme také předpokládat významný vliv klimatických a mikroklimatických faktorů na rozsah
poškození. Vzhledem k velkoplošnému rozsahu náhradních porostů a rozsahu napadení je však
jednorázová a kompletní rekonstrukce všech dotčených porostů obtížně proveditelná. Nejprve je
nutno rekonstruovat porosty s největší pravděpodobností invaze patogenu, a tedy i s největšími
předpokládanými škodami.
Pro časovou souslednost provádění náhrady SMP cílovými dřevinami doporučujeme postupovat
v souladu s pořadím naléhavosti přeměn. Při stanovení naléhavosti přeměn byla brána v úvahu hlavně
tato hlediska:
 rizika ohrožení lesa podle současného stavu (nevratného narušení ekosystému);
 plnění požadovaných funkcí současné i očekávané a kvantita ztrát v případě nedokonalého
plnění funkcí (zvláště dřevní produkce);
 možnosti přeměny standardními pěstebními postupy výchovou.
Skupiny pořadí naléhavosti přeměn
 Porosty, které nestabilitou ohrožují některé významné ekologické funkce. Jsou to především
SMP a směsi se SMP v ochranných lesích s důležitou protierozní funkcí, která není plněna z
důvodu poškození a výrazného snížení zakmenění současných porostů.
 Porosty rozpadající se - vzniká povinnost obnovy lesního prostředí i podle legislativy. Tedy
ostatní porosty, ve kterých je naléhavá potřeba přeměny v nejbližším decenniu z důvodu
aktuálního narušení porostního prostředí.
 Porosty v poměrně dobrém stavu, které přeměnou druhové skladby z ND na dřeviny cílové
mohou plnit produkční funkce (příznivá stanoviště 6. lesního vegetačního stupně a nižších
LVS). Do této skupiny by měly být zahrnuty porosty náhradních dřevin (ND) a jejich směsi s
cílovými dřevinami (CD), které nelze přeměnit na porosty CD výchovou. Vzhledem k
očekávaným vyšším ztrátám na produkci dřeva jsou do této naléhavosti řazeny porosty na
stanovištích CHS 51, 55, 57 s nadprůměrným až průměrným produkčním potenciálem (podle
Oblastního plánu rozvoje lesů - OPRL), kde je roční ztráta na produkci podle orientačních
kalkulací zpracovaných na Fakultě lesnické a dřevařské při ČZU v Praze (Šišák et al. 2006)
odhadována na ca 7 až 15 tis. Kč/ha. Při stanovení naléhavosti přeměny by měl být rovněž
zvážen aktuální stav porostu, pokud lze od odkladu očekávat vyšší výnos z vytěžené dřevní
hmoty, například u modřínových porostů.
 Porosty ND, které přeměnou na porosty CD mohou plnit všechny funkce lesa včetně funkce
produkční (méně příznivá stanoviště 5. až 8. LVS). Do této skupiny by měly být zahrnuty
porosty ND a směsi ND s CD, které nelze přeměnit na porosty CD výchovou a není zde
očekávána tak vysoká ztráta na produkci dřeva, jako v kategorii předchozí. Jedná se o porosty
na stanovištích řazených do CHS 53, 59, 71, 73, 75, 77, 79 s průměrným až podprůměrným
produkčním potenciálem (OPRL). Při stanovení naléhavosti přeměny by měl být rovněž zvážen
aktuální stav porostu, pokud lze od odkladu očekávat vyšší výnos z vytěžené dřevní hmoty,
např. u modřínových porostů.
 Porosty u kterých se neočekává plnění funkce produkční, avšak plní fukce ostatní (ochranné
lesy na nepříznivých stanovištích). Jsou to porosty na stanovištích řazených do CHS 01 a 02, ve
kterých je produkční potenciál podprůměrný, velmi nízký až nevyužitelný (OPRL).
 Směsi ND a CD, ve kterých lze přeměny dosáhnout výchovou ve prospěch CD. V porostech
této skupiny by přeměna druhové skladby od náhradních dřevin ke dřevinám cílovým měla
proběhnout v rámci standardních pěstebních postupů výchovou.
Přeměny porostů s výskytem smrku pichlavého v CHS horských poloh
Použití buku lesního
Buk lesní má tvořit stabilizační a meliorační složku porostů. Pro jeho vnášení do druhových skladeb v
horských polohách (CHS 71, 73, 75, 77 a 79) platí následující pěstebně technologická pravidla:
 Výsadby uspořádat do ucelených skupin, nejlépe do oplocených kotlíků o výměře 6 – 8 arů.
Skupiny elipsovitého nebo oválného tvaru orientovat delší stranou proti převládajícímu –
ekologicky účinnému směru větru. Při použití individuální ochrany proti zvěři lze doporučit i
menší obnovní prvky o výměře 2 – 6 arů.
 Při prosadbách SMP ve vyšších polohách se doporučuje použití 70 až 80 % normy počtu sazenic
navrhovaných při výsadbě do holosečných prvků (tj. např. při plánovaném zastoupení buku 10
% vysazovat 560 až 640 sazenic na 1 ha). Snížení počtu sazenic jen na 70 až 80 % normy (místo
50 % navrhovaných OPRL v nižších polohách) se doporučuje z důvodů očekávané vyšší
mortality při vysoké imisně ekologické zátěži a pomalejšího vývoje kultur včetně vyššího
ohrožení hlodavci, především hrabošem mokřadním.
 Před výsadbou se doporučuje proředění zápoje porostu na 60 až 80 %, pokud nedošlo k jeho
snížení již dříve.
 Výsadba buku má být prováděna do těsné blízkosti korun (tj. v PND první věkové třídy zhruba
50 až 130 cm od kmene, podle šířky korun). Vhodnější je výsadba ze severní než jižní strany,
kde je větší kolísání teplot a radiace.
 Pro výsadbu použít silnější sadební materiál (výška 50 až 70 cm) než bývá v horách
doporučováno (již od 30 cm výše, Lokvenc et al. 1992), případně obalované sazenice s dobře
vyvinutým kořenovým systémem.
 Po překročení výšky výsadeb 2 m se doporučuje jejich postupné uvolňování odstraněním nebo
komolením okolních stromů přeměňovaného porostu.
 Vzhledem k půdním nárokům buku lze na živinami chudších stanovištích (CHS 73 a 71)
doporučit podporu nových výsadeb meliorací – přihnojením dolomitickým vápencem (1
kg/sazenice) při výsadbě do jamky. Meliorační opatření by měla být doporučena na základě
předchozích ověření výživy listovými a půdními analýzami.
Použití smrku ztepilého
Smrk ztepilý má jako hlavní cílová dřevina v horských polohách nahradit většinu ND, a to zejména ve
vyšších polohách, kde se v základních CDS má jeho zastoupení pohybovat v rozmezí 50 - 90 %, v
přechodných biomelioračních druhových skladbách (DS) 30 - 80 % a v přechodných přípravných DS 70
– 90 %. Například, i když jsou výsadby smrku ztepilého v Krušných horách poškozovány zvěří méně než
jiné dřeviny, je ochrana proti okusu, vytloukání a loupání na většině lokalit nezbytná.
 Při přeměnách PND ve vyšších polohách zájmového území výsadbou smrku ztepilého lze použít
metodu prosadeb do porostních mezer (případně po předchozím rozvolnění) i obnovní prvky.
 Obnovní prvky – naholo vytěžené kotlíky a pruhy – by měly mít šířku až dvojnásobku výšky
PND, tj. ca do 10 m a měly by být delší osou orientovány kolmo na směr převládajících větrů s
předpokládaným postupem proti jejich směru. Je nutno zdůraznit, že ani při přeměnách
druhové skladby smrkem ztepilým nesmí dojít při zakládání obnovních prvků k narušení
mikroklimatického účinku PND a vzniku prostředí holé seče.
 Holosečné obnovní prvky se nedoporučují na lokalitách s klimatickými extrémy a ohrožených
půdní erozí, kde je narušení porostního prostředí zvláště nevhodné. (Klimatické extrémy: CHS
02 a CHS 79 - mělká údolí vodotečí a prohlubně na náhorním plató, silné ohrožení půdní erozí:
část CHS 71 - kamenité svahy, sutě.)
 Přeměny prosadbami jsou z biologického hlediska vhodnější než přeměna holosečnými
obnovními prvky. Sazenice smrku ztepilého mají být vysazovány ve vzdálenosti ca 1 m a větší
od stávajících jedinců ND, a to především na osluněnou (!) stranu kotlíků a pruhů (narozdíl od
výsadeb buku). Při následné péči o smrkové kultury je rovněž nutno respektovat jejich nároky
na světlo.
 Pro výsadbu smrku ztepilého do holosečných obnovních prvků se (v závislosti na cílovém CHS)
doporučuje 3 – 4 tis. sazenic na 1 ha, při výsadbách do porostních mezer počty poloviční. Za
optimální se považuje návratná doba 7 - 10 let, obnovní doba 20 - 40 let.
 Na stanovištích s předpokládanou deficitní výživou v CHS 71 a 73 lze i u výsadeb smrku
doporučit meliorační opatření přihnojením při výsadbě.
Přeměny porostů s výskytem smrku pichlavého v CHS vyšších poloh (CHS 53, 55, 51)
Použití buku lesního, javoru klenu a jedle bělokoré
V CHS vyšších poloh plní bukové (klenové a jedlové) výsadby i funkci produkční. Podíl buku po ukončení
přeměn se má v průměru pohybovat mezi 20 a 30 %, podíl klenu a jedle je nižší.
 Vzhledem k tomu, že na níže položených lokalitách jsou klimatické extrémy mírnější, lze
přeměny zefektivnit použitím holosečných obnovních prvků – kotlíků nebo koridorů
orientovaných kolmo na převládající směr větru, se šířkou maximálně na 1,5násobek výšky
porostu, nejvíce však 15 m. Šířka ponechaných pásů porostů by neměla v počátku přeměn
klesnout pod 10 m, aby nebyl narušen efekt ekologického krytu (SMEJKAL ET AL. 1994; KUBELKA
1992).
 Sazenice je třeba umisťovat nejméně 1 m od průmětu koruny smrku pichlavého a pak co
nejvíce využít plochu připravených obnovních prvků. Po dosažení výšky 2 m musí být buk
uvolněn odstraněním stromků smrku pichlavého a obnovní prvek může být rozšířen.
 Na rozdíl od vyšších, klimaticky exponovaných poloh, v nižších polohách převažuje negativní
vliv kompetice vysazovaných cílových dřevin a porostů ND (stíněním) nad pozitivním vlivem
ekologického krytí (BALCAR & KACÁLEK 2006).
 Prosadby/podsadby do mezer rozptýlených v porostu, případně po předchozím prosvětlení
porostu, jsou vhodné, jen když jejich individuální ochrana před zvěří bude účinná.
 Pro přeměny PND jsou doporučovány hektarové počty 8 tis. sazenic buku, 6 tis. klenu a 5 tis.
jedle pro výsadbu na holosečné obnovní prvky. Při výsadbě do kotlíků a koridorů je možno
použít směsi více druhů dřevin (například buk a jedli se smrkem). Při jejich rozmístění by měly
být respektovány odlišné ekologické nároky dřevin (např. výsadba buku a jedle na zastíněné
okraje a smrku na slunné okraje kotlíků).
 Vzhledem k charakteru obnovních prvků lze počítat se 2 – 3 zásahy po 7 letech, ve kterých by
do PND byly buk, případně klen a jedle vysazovány (obnovní doba 20 let, LHP pro CHS 51, 53,
55).
Použití smrku ztepilého
Pokud ve vyšších polohách netvoří smrk ztepilý součást směsi v porostech se SMP, a nelze jej při
výchově podpořit pozitivním výběrem, sází se do porostních mezer a připravených obnovních prvků.
Přitom je nutné respektovat, že kultury smrku mají větší požadavky na světlo než buk, klen a jedle.
Použití modřínu opadavého
Přeměny porostů se SMP ve vyšších polohách modřínem opadavým:
 Výsadba má být prováděna do připravených obnovních prvků, modřín nesnáší zástin.
Jednotlivá příměs se proto doporučuje do výsadeb těch dřevin, které v mládí přeroste.
 Na 1 ha se vysazuje 3 tis. sazenic.
 Nezbytná je ochrana proti vytloukání zvěří a kontrola případného poškození myšovitými
hlodavci.
Tab. 2: Přehled obnovních prvků a postupů při přeměnách porostů se smrkem pichlavým (SLODIČÁK ET
AL. 2005, 2009; BALCAR ET AL. 2007)
Lokality
BK, KL, JD
Horské polohy
ohrožené
klimatickými
stresy
SM
MD
Prosadby
do
porostních mezer,
postupné
Horské polohy Prosadby
do uvolňování kultur
ohrožené
těsné blízkosti
půdní erozí
jedinců a do
skupin
ND,
Horské polohy pozdější
uvolňování
a
ostatní
odstranění ND
Prosadby do por.
mezer,
kotlíky, Kotlíky,
koridory, postupné postupn
Kotlíky pozdější
uvolňování kultur é
Vyšší polohy
uvolňování
a
odstraň
odstranění ND
o-vání
ND
CHS
část 01,
02, 79
část 01,
71
část 02,
71, 73,
77, 79
51, 53,
55
Pozn.: CHS = cílový hospodářský soubor (Plíva 2000), Dřeviny vysazované v cílové druhové skladbě: BK
– buk, KL – klen, JD – jedle, SM – smrk, MD – modřín.
Souhrnná doporučení postupů při přeměnách PND se smrkem pichlavým
 Je třeba podrobněji diferencovat pěstební postupy při přeměnách PND v horských polohách
podle území (od 7. LVS výše) a upřesnit technologické postupy při použití cílových listnáčů a
smrku ztepilého (Tab. 2).
 Zároveň podrobněji diferencovat pěstební postupy při přeměnách PND podle imisního zatížení
a stavu půd. Pro lokality s vyšší zátěží se doporučuje postup k základní (optimální) CDS přes tzv.
přechodnou biomeliorační DS, která by po přechodnou dobu stabilizovala nově vznikající lesní
ekosystémy a napomohla k regeneraci narušených podmínek prostředí.
 Diferencovat postupy kultivace buku, klenu a jedle pro vyšší a nižší polohy zájmového území.
Ve vyšších polohách se jejich úspěšné odrůstání neobejde bez ekologického krytí. V nižších
polohách (od 6. LVS níže), kde dřeviny stávajících porostů mají větší dynamiku růstu a buk, klen
a jedli stíněním spíše omezují, je naopak třeba nové výsadby aplikovat do větších mezer a je
možné doporučit i holosečné (skupinové, násečné) obnovní prvky.
 Snížit normované hektarové počty sazenic buku, klenu a jedle při prosadbách PND ve vyšších
SLT (od 7. LVS výše) o 20 – 30 %, v nižších SLT (od 6. LVS níže) o 40 – 50 %. (Pozn.: OPRL
doporučuje při přeměnách PND prosadbami snížení hektarového počtu o 25 %.).
Vzhledem k poměrně malé rozloze porostů smrku pichlavého ve středních a nižších polohách
v imisních oblastech, nejsou zde doporučení při přeměnách uvedena. Např. současná rozloha SMP
v Krušných horách (123 ha, viz tab. 1) činí zde pouze 1,9 % z jeho celkové rozlohy.
Závěrem lze konstatovat, že vzhledem k dramatickému zhoršení smrku pichlavého v posledních
letech, by měla být vývoji této dřeviny věnována pozornost i v dalších letech.
Literatura
BALCAR V. 1986: Air pollution effect on growth of 19 species of forest trees in the course of 5 years after
planting out and symptoms of injury. In: XIII. Internationale Arbeitstagung forstlicher RauchschadenSachverständiger. Most, 27. 8. – 1. 9. 1984. Jíloviště-Strnady, VÚLHM: 286-298.
BALCAR V. 1998: Obnova lesů v Jizerských horách. Lesnická Práce 77: 338-340.
BALCAR V. & KACÁLEK D. 2006: K vývoji bukových výsadeb při přeměnách smrkových monokultur v
Jizerských horách. In: JURÁSEK A., NOVÁK J. & SLODIČÁK M. (EDS.): Stabilization of forest functions in
biotopes disturbed by anthropogenic aktivity, Opočno 5.-6.9.2006. Jíloviště-Strnady, Výzkumný ústav
lesního hospodářství a myslivosti – Výzkumná stanice Opočno 2006: 125-132.
BALCAR V., SLODIČÁK M., KACÁLEK D. & NAVRÁTIL P. 2007: Metodika postupů přeměn porostů náhradních
dřevin v imisních oblastech. Recenzovaná metodika. Lesnický průvodce 3/2007: 1-34.
BALCAR V., SLODIČÁK M., KACÁLEK D., NAVRÁTIL P. & SMEJKAL J. 2008: Kategorizace porostů náhradních
dřevin, naléhavost jejich přeměn a perspektivy dalšího vývoje. In: SLODIČÁK M. (ED.): Lesnické
hospodaření v Krušných horách. Hradec Králové: Lesy České republiky,179-196.
ČERNÝ K., PEŠKOVÁ V., SOUKUP F., HAVRDOVÁ L., STRNADOVÁ V., ZAHRADNÍK D. & HRABĚTOVÁ M. 2016:
Gemmamyces bud blight of Picea pungens: a sudden disease outbreak in Central Europe. Plant
Pathology, DOI: 10.1111/ppa.12513.
JIRGLE J., TICHÝ J., KUČERA J., SEMORÁDOVÁ E. & KORDÍK M. 1977: Zhodnocení vývoje kultur náhradních dřevin
na poloprovozních plochách v Krušných horách. Závěrečná zpráva. Jíloviště-Strnady, VÚLHM, 1977. 48
pp.
JIRGLE J., TICHÝ J. & KUČERA J. 1980: Použití náhradních dřevin pro obnovu lesa v Krušných horách.
Závěrečná zpráva. Jíloviště-Strnady, VÚLHM, 39 pp. + příl.
JIRGLE J., KUČERA J., TICHÝ J. & MATERNA J. 1983a: Problematika Krušných hor. Zprávy Lesnického Výzkumu
28 (1): 6-16.
JIRGLE J., KUČERA J., TICHÝ J. & MATERNA J. 1983b: Poškození lesů na Jizerských horách imisemi. Zprávy
Lesnického Výzkumu 28 (1): 16-24.
JIRGLE J. 1984: Příčiny chřadnutí některých kultur náhradních dřevin v Krušných horách. Zprávy
Lesnického Výzkumu 29 (2): 15-21.
KUBELKA L., KARÁSEK A., RYBÁŘ V., BADALÍK V. & SLODIČÁK M. 1992: Obnova lesa v imisemi poškozované
oblasti severovýchodního Krušnohoří. Praha: MZe ČR, 133 pp.
LOKVENC T. ET AL. 1992: Zalesňování Krkonoš. Vrchlabí, Krkonošský národní park. Opočno: VÚLHM –
Výzkumná stanice, 111 pp.
MAUER O., PALÁTOVÁ O., RYCHNOVSKÁ A. & MAUER P. 2005: Dřeviny porostů náhradních dřevin – současný
stav (r. 2004) a perspektivy. Sborník referátů z konference. Brno, MZLU: 3-18.
PLÍVA K. 2000: Trvale udržitelné obhospodařování lesů podle souboru lesních typů. Brandýs n. Labem:
ÚHÚL, 34 pp. + 190 pp. příloh.
SAMEK V. 1980: Vyhodnocení výsadeb exot v imisních oblastech. Závěrečná zpráva. Jíloviště-Strnady:
VÚLHM, 41 pp.
SLODIČÁK M. ET AL. 2005: Lesnické hospodaření v Jizerských horách. Hradec Králové: Lesy České republiky;
Jíloviště-Strnady: VÚLHM, 232 pp.
SLODIČÁK M. ET AL. 2008: Lesnické hospodaření v Krušných horách. Hradec Králové: Lesy České republiky;
Jíloviště-Strnady: VÚLHM, 480 pp.
SLODIČÁK M. ET AL. 2009: Lesnické hospodaření v Jizerských horách. 2. vydání. Kostelec nad Černými lesy:
Lesnická práce, 232 pp.
SMEJKAL J., POSPÍŠIL F., NAVRÁTIL P., PĚNIČKA L., KUBELKA L., RYBÁŘ V., BADALÍK V. & KARÁSEK A. 1994: Generel
rekonstrukcí porostů náhradních dřevin v imisní oblasti východního Krušnohoří. Jablonec nad Nisou:
Lesprojekt, 90 pp.
ŠIKA A. 1976: Růst smrku pichlavého v lesních porostech. Zprávy Lesnického Výzkumu 22 (2): 8-12.
ŠRÁMEK V. ET AL. 2015: Aktualizace studie Lesnické hospodaření v Krušných horách. Jíloviště-Strnady:
VÚLHM, 194 pp.
TESAŘ V. 1981: Růst dřevin v obnovním cíli při silném ohrožení imisemi na Trutnovsku. Zprávy
Lesnického Výzkumu 26 (2): 16-20.
ÚHÚL 2005 a 2015, PĚNIČKA L.: Informace o lesních dřevinách v oblasti Krušných hor.
ZAHRADNÍK P. (ED.) 2014: Metodická příručka integrované ochrany rostlin pro lesní porosty. Kostelec nad
Černými lesy, Lesnická Práce, 376 s.
Kontakt
Ing. Dušan Kacálek, Ph.D.
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.
Výzkumná stanice Opočno
Na Olivě 550
517 73 Opočno
E-mail: [email protected]
Obr. 1: Zdravý porost smrku pichlavého v Krušných horách (foto: Balcar 2006)
Obr. 2: Porost smrku pichlavého silně poškozený kloubnatou smrkovou v Jizerských
horách (v obrázku nalevo je smrk ztepilý, foto: Balcar 2015)
MŠICE NA SMRKU PICHLAVÉM, BIONOMIE A ŠKODLIVOST
David Fryč
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Odbor diagnostiky, Diagnostická laboratoř
Opava
Úvod
Na smrku pichlavém (Picea pungens) udávají BLACKMAN & EASTOP (1994) celosvětově 21
druhů mšic a HOLMAN (2009) v palearktickém regionu již konkretizuje 16 druhů. V České
republice se dle www.faunaeur.org vyskytuje konkrétně 13 druhů. Na smrku pichlavém škodí
zástupci dvou čeledí mšic, a to korovnicovití (Adelgidae) se šesti zástupci a mšicovití
(Aphididae) se sedmi zástupci.
Tito zástupci poškozují dřeviny sáním rostlinných šťáv, vylučováním toxických slin a
mechanickým poraněním pletiva (vpichem), umožňují nákazu houbovými patogeny a některé
druhy mohou přenášet i virová onemocnění. Nepříznivý vliv na asimilační pletiva dřevin často
mívá také hojná produkce medovice s následným rozvojem saprofytických černí, převážně z
rodů Capnodium, Cladosporium a Alternaria. Medovice brání v dýchání a snižuje asimilační
plochu. V teplých a slunných obdobích může díky ní docházet k přehřátí jehlic a jejich
rychlejšímu stárnutí, resp. trvalému poškození (významné hlavně u mladých rostlin).
Přehled čeledí a druhů
Korovnicovití (Adelgidae) mají obvykle dvouleté vývojové cykly, které jsou vždy vázané
na jehličnaté dřeviny (oproti mšičkám (Phylloxeridae) vázané výhradně na listnáče). Sifunkuli
ani kauda nejsou vyvinuty. Křídla v klidové poloze jsou vodorovně složená nad tělem.
K determinaci korovnic jsou většinou nutné i jejich bionomické údaje.
Adelges laricis VALLOT, 1836 – korovnice pupenová



Dicyklická. Střídá smrky (zimní hostitelé) a modříny (letní hostitelé), občas má neúplný
generační cyklus, který je omezený na zimního nebo letního hostitele.
Na dřevinách vytváří hálky (smrk), sají na jehlicích a větvičkách
Preferuje jedince oslabené nepříznivými podmínkami prostředí a nevhodnými pěstebními
zásahy. Napadá hlavně boční pupeny, vzácně i terminály. Časté je kombinované napadení
s korovnicemi rodu Sacchiphantes.
Gilletteella cooleyi (GILLETTE, 1907) – korovnice douglasková


Dicyklická. Střídá smrky (zimní hostitel) a douglasky (letní hostitel), časté jsou také
anholocyklické kmeny.
Saje na spodní straně mladých výhonků. Při přemnožení mohou vznikat výrazné škody na
douglaskách (známé z Německa).
Sacchiphantes abietis (LINNAEUS, 1758) – korovnice smrková



Zdá se být monocyklická. Časté jsou anholocyklické kmeny na smrku.
Saje na jehlicích a výhonech, vytváří hálky na smrku (ananasový tvar).
Škody mohou nastat ve školkách, semenných sadech, plantážích vánočních stromků a u
mladých výsadeb.
Sacchiphantes viridis (RATZEBURG, 1843) – korovnice zelená



Dicyklická. Střídá smrky (zimní hostitelé) a modříny (letní hostitelé).
Vytváří hálky na smrku (podobné Sacchiphantes abietis). Sají na jehlicích a výhonech, které
žloutnou a kroutí se. Při velmi silném nebo opakovaném napadení mohou dřeviny odumírat.
U smrků dochází k deformaci mladých terminálních výhonů, případně i jejich odumření.
Napadá terminální i boční pupeny.
Nejškodlivěji působí na stanovištích s nevyhovujícími stanovištními podmínkami (smrkové
monokultury v nižších polohách na degradovaných půdách, ohryzové formy smrku na
pastvinách, exponovaní jedinci a kultury na prudkých svazích apod. Škody vznikají zvláště
v sušších a nižších polohách. Hálky dřeviny fyziologicky oslabují, znetvořují a prorůstající
výhonky po uschnutí hálek zpravidla usychají.
Pineus orientalis (DREYFUS, 1888) – korovnice


Dicyklická. Střídá borovice (zimní hostitelé a smrky (letní hostitelé).
Saje na jehlicích a větvičkách. Tvoří hálky na jehlicích.
Pineus pini (GOEZE, 1778) – korovnice borová


Zřejmě zcela anholocyklická. Předpokládá se, že ztratila schopnost střídat hostitele a možnost
sexuálního rozmnožování, proto může zůstávat po celý rok na jediném hostiteli.
Saje převážně na letorostech.
Mšicovití (Aphididae) mají jednoleté vývojové cykly, které mohou být velmi složité a nejsou
mnohdy dostatečně prozkoumány. Sifunkuli i kauda jsou vyvinuty (mají různý tvar a délku).
Křídla mohou být různě zbarvena či jen prostě blanitá. Mnohé druhy vylučují velké množství
medovice (využívány včelaři). Některé druhy jsou také významnými přenašeči rostlinných virů.
Cinara costata (ZETTERSTEDT, 1828) – medovnice ojíněná



Monocyklická.
Saje v malých koloniích na drobných větvičkách, které jsou na nižších větvích.
Může způsobit hospodářské škody, hlavně v období sucha.
Cinara piceae (PANZER, 1801) – medovnice velká



Monocyklická.
Formuje početné kolonie v jarním období na spodních starších větvích a na kmenech, v letním
období i na kořenech.
Může mít negativní vliv na odrůstání sazenic, ale většinou se tak děje pouze jednotlivě nebo u
malých skupin dřevin.
Cinara piceicola (CHOLODKOVSKY, 1896) – medovnice malá


Monocyklická.
Saje v koloniích na předělu kůry a jehlic, postupně se přesouvají na starší větve a kořeny (léto).
Samičky jsou citlivé na světlo, proto přijímají potravu spíše na zastíněných částech.
Cinara pilicornis (HARTIG, 1841) – medovnice smrková


Monocyklická.
Na jaře saje v malých koloniích na spodních větvičkách, postupně se přesouvá výše k
nejnovějším letorostům.
Cinara pruinosa (HARTIG, 1841) – medovnice

Monocyklická. Anholocyklické kmeny často přezimují na kořenech.


Saje v malých koloniích na větvičkách (jaro), později na bázi kmene a kořenech.
Hojně navštěvována mravenci, ale tento mutualismus má negativní vliv na odrůstání smrků.
Elatobium abietinum (WALKER, 1849) – mšice smrková



Monocyklická. Anholocyklické kmeny mohou přezimovat.
Saje na jehlicích, kde způsobuje zabarvení a opad starých jehlic, někdy působí vážné defoliace.
Postižené výhonky často nedozrávají a během zimy odumírají.
Škody u dřevin, které rostou na exponovaných (špatně odvodněných nebo suchých)
stanovištích.
Pachypappa tremulae (LINNAEUS, 1761) – dutilka


Dicyklická. Střídá topoly (zimní hostitelé) a smrky (letní hostitelé). Anholocyklické kmeny
mohou přezimovat na kořenech smrků.
Na topolech saje u nových výhonů a způsobuje ohýbání listů a řapíků a omezení růstu, které
tvoří listové růžice. U smrků zakládají kolonie na kořenech.
Závěr
Výskyt mšic v našich podmínkách je především závislý na průběhu povětrnostních podmínek,
které ovlivňují nejen rozmnožování mšic a jejich pohyblivost, ale i větší či menší vnímavost
k oslabeným rostlinám. Ovlivňován je i četností výskytu zimních hostitelů a úspěšným
přezimováním mšic. Díky vhodným podmínkám mohlo v minulosti dojít k přemnožení
některých druhů, např. medovnice křivonohé (Cinara curvipes) na jedli ojíněné či mšice
smrkové na smrku pichlavém. Lze i do budoucna tedy předpokládat přemnožení či nárůst
škůdců díky nezvyklému průběhu klimatu v posledních letech?
Jakékoli konkrétní prognózy nejsou možné bez dokonalé znalosti bionomie, fenologie a
ekologických nároků škodlivých druhů a bohužel tyto poznatky jsou dost často neúplné.
V souvislosti s klimatickou změnou nelze očekávat výraznější posun v druhovém složení
škůdců. Potvrzují to analýzy škodlivosti v uplynulých desetiletích, které sice ukazují, že
dochází k určitým změnám, ale ty jsou obvykle vyvolány jinými faktory než klimatickými
(zavlečení škůdců cizího původu, pěstování nových druhů plodin, odlišná agrotechnika,
rezistence proti přípravkům a měnící se spektrum používaných přípravků i koncepce ochrany
některých kultur apod.). Mírné zvýšení teploty ve vegetačním období může urychlit vývoj
některých škůdců, povede ke vzniku více generací, a tím nárůstu jejich početnosti a škodlivosti.
Vyšší teplota a její dřívější nástup v roce může podpořit pohyblivost některých škůdců a jejich
rychlejší lokální šíření. Vysoké teploty mohou umožnit nárůst přílivu některých migrantů a
krátkodobé invaze dalších druhů. Pokud však poroste frekvence a rozsah klimatických extrémů,
lze očekávat, že více druhů včetně škůdců bude ovlivněno negativně.
Často se dá vhodnými melioračními zásahy zlepšit zdravotní stav chřadnoucích kultur a zvýšit
přirozenou odolnost proti těmto škůdcům. Přímý boj mnohdy naráží totiž na velké těžkosti.
Mechanický boj je často neuskutečnitelný a proti chemickým přípravkům jsou škůdci po
většinu roku chráněni hálkou či krytem z voskové vaty.
Kontakt
Ing. David Fryč
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský
Odbor diagnostiky, referát monitoringu letu mšic
Jaselská 16
746 82 Opava
E-mail: [email protected]
HOUBOVÉ CHOROBY OHROŽUJÍCÍ SMRK PICHLAVÝ
Vítězslava Pešková1), František Soukup1), Roman Modlinger1), Jana Ručková2)
1)
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.
2)
Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita v Praze
Úvod
Druhové spektrum významných houbových patogenů na smrku pichlavém (Picea pungens) je vcelku
nízké. V následujícím přehledu vycházíme především z našich výzkumů v náhradních porostech smrku
pichlavého v Krušných horách. V současné době nejvýznamnějším houbovým patogenem tohoto
smrku je kloubnatka smrková (Gemmamyces piceae). V příspěvku je uveden u jednotlivých patogenů
stručný popis, jejich biologie, spektrum hostitelských dřevin, symptomy poškození a údaje o jejich
aktuálním výskytu.
Přehled druhů
Kloubnatka smrková – Gemmamyces piceae (anamorfa Megaloseptoria mirabilis)
Popis a biologie
Houba se řadí do hub vřeckovýtrusných (Ascomycota). K infekci pupenů dochází během vegetačního
období. Od konce jara, resp. začátku léta se na napadeném odumřelém pupenu utvářejí plodnice
anamorfního stadia (pyknidy) – Megaloseptoria mirabilis, poté se vytvářejí perithecia, plodnice
teleomorfního stadia. S pyknidami i perithecii se můžeme setkávat na odumřelých pupenech prakticky
celou vegetační sezónu. Obojí výtrusy jsou schopné infikovat výhony s právě se utvářejícími novými
pupeny (PEŠKOVÁ & ČÍŽKOVÁ 2015).
Hostitelská dřevina
Obvykle smrk pichlavý (Picea pungens), smrk ztepilý (Picea abies), smrk sivý (Picea glauca) a smrk sitka
(Picea sitchensis), smrk Engelmanův (Picea engelmannii), smrk omorika (Picea omorika). Jako další
hostitelské dřeviny bývají uváděny jedle bělokorá (Abies alba) nebo jedle kavkazská (Abies
nordmanniana) (ZAHRADNÍK ET AL. 2014).
Symptomy poškození a možnosti záměny
Napadené pupeny na jaře natékají, zduří, nezřídka se ještě spirálovitě kroutí a deformují. Odumře–li
terminální pupen, je stimulován růst bočních pupenů a tak je nápadně změněn normální růst výhonů.
Nezřídka dochází při pokusu o vyrašení u slaběji infikovaných výhonů k růstovým deformacím (jakoby
„vykloubení“ rašících výhonů). Odumřelé napadené pupeny se zjara pokrývají černou tuhou krustou
(bazálním stromatem houby), z níž vyrůstají četné drobné šedočerně hnědé až černě zbarvené kulovité
plodnice dobře viditelné pouhým okem či slabou lupou. Ty mohou pokrývat i celý napadený pupen.
Na první pohled k podobnému odumírání pupenů může dojít i působením abiotických faktorů. I
v tomto případě pupeny na jaře nevyraší, časem hnědnou a zasychají, avšak nikdy nečernají. Nejčastější
příčinou poškození ještě nevyzrálých pupenů bývá v tomto případě časný mráz. S tímto poškozením se
daleko častěji setkáváme v lesních školkách či plantážích vánočních stromků (SOUKUP & PEŠKOVÁ 2009).
Aktuální poznatky
Kloubnatka smrková v několika posledních letech dramaticky ovlivnila do té doby převážně uspokojivý
zdravotní stav porostů smrku pichlavého v Krušných horách. Tento smrk byl v imisních oblastech
v masovém měřítku používán při zakládání náhradních porostů. Již v roce 2008 bylo registrováno
rozsáhlé napadení náhradních porostů smrku pichlavého v severovýchodním Krušnohoří. Od té doby
bylo v náhradních porostech významně poškozeno již více než 50 % ploch. Údaje o výskytu kloubnatky
smrkové z různých typů výsadeb se v poslední době velmi rychle množí i z jiných oblastí celého Česka.
Každoroční šetření v Krušných horách prokázalo, že v roce 2015 dále vzrostla intenzita napadení.
Přestože není situace všude stejně dramatická a stále existují porosty, kde je procento napadených
pupenů nízké, kloubnatka se v současnosti v zájmové oblasti vyskytuje prakticky celoplošně a její
infekční tlak vzrůstá (PEŠKOVÁ ET AL. 2016).
Poškození smrku pichlavého v Krušných horách v letech 2009−2015
Sirococcus conigenus
Popis a biologie
Houba se řadí do hub vřeckovýtrusných (Ascomycota). Zdrojem infekce semen ve školkařských
provozech jsou staré, infikované šišky, posbírané současně s novou úrodou a uskladněné s čerstvými
šiškami. K infekci semen dochází myceliem prorůstajícím z pyknid na šupinách šišek. Významný zdroj
nákazy ve školce představují infikované semenáčky, ze kterých se už za 3 týdny od napadení nákaza
rozšiřuje na zdravé jedince, a to zejména během období s vysokou vzdušnou vlhkostí, mírnou teplotou
a nízkou světelnou intenzitou. Nákaza ve školce se může šířit větrem nebo závlahovou vodou. Houba
přezimuje v odumřelém pletivu a na jaře příštího roku dochází k další sporulaci a infekci čerstvě rašících
výhonů (PEŠKOVÁ & PROCHÁZKOVÁ 2012).
Hostitelská dřevina
Především smrk ztepilý (Picea abies), ale i další druhy smrků, smrk Engelmannův (Picea engelmannii),
smrk sivý (Picea glauca), smrk černý (Picea mariana), smrk pichlavý (Picea pungens), smrk červený
(Picea rubens). Dále borovice bělokmenná (Pinus albicaulis), borovice Banksova (Pinus banksiana),
borovice Coulterova (Pinus coulteri), borovice Jeffreyova (Pinus jeffreyi), borovice Lambertova (Pinus
lambertiana), borovice smolná (Pinus resinosa), borovice vejmutovka (Pinus strobus), borovice
Thunbergova (Pinus thunbergii), jedle bělokorá (Abies alba), modřín americký (Larix laricina),
douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) a pazerav cedrový (Libocedrus decurrens) (ZAHRADNÍK ET AL.
2014).
Symptomy poškození a možnosti záměny
Příznaky poškození se objevují 2–4 týdny po napadení. U mladých, vzcházejících semenáčků houba
napadá báze nově se tvořících jehlic, odkud rychle proniká do kmínku. Jehličí vadne, barví se žlutě až
červenohnědě a během měsíce odumírá. V místě infekce se často objevuje kapka pryskyřice a mohou
se zde tvořit podlouhlá ponořená purpurová ložiska rakoviny omezující lokálně růst výhonu a
způsobující zakřivení semenáčku nebo sazenice ve vrcholové části. Plodnice anamorfního stadia jsou
černé. Odumřelé semenáčky zůstávají na záhonech vzpřímeně stát.
Zasychání, kroucení až odumírání výhonů patří k charakteristickým příznakům napadení touto houbou,
ale ne zcela specifickým. Za spolehlivý důkaz napadení touto houbou lze považovat až výskyt plodnic
na výhonech (PEŠKOVÁ & PROCHÁZKOVÁ 2012).
Aktuální poznatky
Soukup (1994), který se sledování zdravotního stavu exot se speciálním zaměření na smrk pichlavý
věnoval v osmdesátých a devadesátých letech minulého století, ještě uvádí, že výskyt této houby je
bez většího významu pro smrk pichlavý. Po roce 2009 byl ale na řadě lokalit v Krušných horách
registrován silný výskyt houby Sirococcus conigenus. Kombinace s poškozením kloubnatkou smrkovou
na stejné lokalitě může chřadnutí stromů a jejich odumření i výrazně uspíšit.
Sypavka smrková – Lophodermium piceae (anamorfa Hypodermina abietis)
Popis a biologie
Houba se řadí do hub vřeckovýtrusných (Ascomycota). Na jaře dochází k nákaze starších ročníků jehličí,
kdy dozrávají spory v plodnicích teleomorfního stadia (hysterotheciích). Mycelium, které klíčí ze spor,
prorůstá do vnitřních pletiv jehlic. V nich se tvoří plodnice anamorfního stadia – Hypodermina abietis,
následně se vyvíjejí plodnice teleomorfního stadia (PEŠKOVÁ & ČÍŽKOVÁ 2015).
Hostitelská dřevina
Nejčastěji smrk ztepilý (Picea abies), dále smrk omorika (Picea omorica), smrk pichlavý (Picea pungens),
smrk sivý (Picea glauca) a jedle bělokorá (Abies alba) (ZAHRADNÍK ET AL. 2014).
Symptomy poškození a možnosti záměny
Prvním příznakem jsou červenofialové až červenohnědé skvrny a proužky na zelených nebo nažloutlých
jehlicích. Jehlice především starších ročníků hnědnou a zůstávají po určitou dobu na stromě, kde se
začínají vytvářet i plodná stadia, která dokončují svůj vývoj na opadaném jehličí. Po opadu na zem se
objevují na jehlicích černé příčné linie, pak pyknidy a nakonec vřeckaté plodnice (hysterothecia).
Sypavka napadá jednotlivé jehlice, v jejich těsné blízkosti mohou zůstat jiné jehlice zcela zdravé (BUTIN
1995, ZÚBRIK ET AL. 2013).
V iniciálním stadiu infekce nelze vyloučit ani možnost záměny s jinými druhy hub způsobující opad
jehlic. Po vytvoření plodnic je napadení sypavkou prakticky nezaměnitelné.
Aktuální poznatky
Výskyt sypavky smrkové je všeobecně velmi silný, nejen na smrku pichlavém, ale i na smrku ztepilém.
Z fytopatologického hlediska může být významným škůdcem na lokalitách se stabilně vysokou
vzdušnou vlhkostí a minimálním prouděním vzduchu.
Plíseň šedá – Botryotinia fuckeliana (anamorfa Botrytis cinerea)
Popis a biologie
Houba se řadí do hub vřeckovýtrusných (Ascomycota). Vytváří vysoké šedé mycelium a drobná, černě
zbarvená sklerocia. K infekci rostlin dochází prakticky výlučně konidiemi. Za příznivých klimatických
podmínek jejich napadené části ve velmi krátké době (během několika málo dní) odumírají a pokrývají
se hustým popelavě šedě zbarveným myceliem produkujícím na konidioforech obrovské množství
konidií. Houba má značnou ekologickou plasticitu. Konidie klíčí již při teplotách kolem 0oC, neztrácejí
však klíčivost, ani když jsou vystaveny přes noc mrazu, optimální teplotou je 20oC. Relativní vzdušná
vlhkost významně ovlivňuje růst houby. Pro klíčivost konidií je optimální relativní vzdušná vlhkost cca
95 %. Při relativní vzdušné vlhkosti 85 % ke klíčení již prakticky nedochází. Plíseň šedá roste jak na
světle, tak i ve tmě. Konidie jsou během celého roku rozšiřovány vzduchem, s vrcholem v letních
měsících, především v červnu (PEŠKOVÁ & SOUKUP 2002).
Hostitelská dřevina
Polyfág, který kromě dřevin, jehličnatých i listnatých, napadá i houby (Fungi), primitivní rostliny –
zelené řasy (Chlorophyta) až po vyšší rostliny, včetně dřevin. Z dřevin preferuje jehličnaté dřeviny
(smrky – Picea spp., borovice – Pinus spp., jedle – Abies spp. a další), méně často i listnáče (ZAHRADNÍK
ET AL. 2014).
Symptomy poškození a možnosti záměny
Dochází k zavadnutí napadených čerstvých letorostů. Popelavě šedé podhoubí, porůstající odumírající
(zelené) a odumřelé (zhnědlé až zčernalé) části rostlin patří mezi nejnápadnější a zároveň
nejcharakterističtější příznaky napadení rostlin. Na semenáčcích se můžeme nezřídka setkat
s drobnými více méně kulovitými černě zbarvenými sklerocii (o průměru kolem 1 mm), často částečně
ponořenými v pokožkových pletivech. Onemocnění rostlin působené plísní šedou je velmi
charakteristické a při pečlivější prohlídce napadeného materiálu téměř nezaměnitelné (PEŠKOVÁ &
ČÍŽKOVÁ 2015).
Aktuální poznatky
Plíseň šedá způsobuje poškození nejen semenáčků ve školkách, ale i v porostech mladšího věku,
především na právě rašících výhonech primárně poškozených pozdním mrazem. Vzhledem k tomu, že
nebývají napadeny všechny letorosty, není toto poškození z fytopatologického hlediska obvykle příliš
významné.
Václavka smrková – Armillaria ostoyae
Popis a biologie
Houba se řadí do hub stopkovýtrusných (Basidiomycota). V Česku se vyskytuje téměř na celém území
a v lesích se podílí velkou měrou na rozkladu pařezů a kořenů. Je to převážně saproparazitická houba
a k parazitizmu přechází na oslabených a přestárlých dřevinách. Plodnice jsou jednoleté, klobouk 4–12
cm v průměru, medově žlutý, pokrytý hnědými až černohnědými šupinami. Třeň 6–15 cm dlouhý,
v průměru až 2 cm, hnědožlutý s červenohnědým spodkem a vločkovitě blanitým prstencem. Lupeny
jsou bílé, později načervenalé, pak bíle poprášené. Typický je růst v trsech na kořenech a bázích kmenů
infikovaných živých či mrtvých stromů. Šíří se jednak výtrusy (bazidiosporami), ke klíčení spor může
docházet ihned po jejich dozrání a sporulaci, dostanou–li se do vhodného prostředí s dostačujícím
zdrojem živin. Další způsob šíření je pomocí rhizomorf a kořenovými srůsty nebo dotykem. K infekci
může docházet v průběhu celého vegetačního období (PEŠKOVÁ & ČÍŽKOVÁ 2015).
Hostitelská dřevina
Polyfágní druh, běžný na jehličnatých dřevinách, nejčastěji smrky (Picea spp.), dále jedle (Abies spp.),
modříny (Larix spp.) a borovice (Pinus spp.). Méně častý na listnatých dřevinách (ZAHRADNÍK ET AL. 2014).
Symptomy poškození a možnosti záměny
Prvními příznaky jsou vadnutí, ztráta barvy asimilačních orgánů (žloutnutí), zastavení výškového
přírůstu a ohýbání nevyzrálých letorostů. V pokročilé fázi se napadení projevuje celkovým prosycháním
korun, někdy i náhlým odumřením stromu a rychlým rozvojem bílých blanitých plátů mycelia
(syrrocium) pod kůrou. Způsobuje bílou hnilobu infikovaného dřeva. V konečné fázi je dřevo bělavé až
šedohnědě černé, zcela mineralizované, s vytvářející se dutinou v pařezech, v níž zůstávají zachované
přesleny suků. Pod kůrou bazální části kmene lze nalézt bílá syrrocia, také vytváří černé provazce
(rhizomorfy), podobající se kořenům. Na poškozených místech dochází často k výronu pryskyřice a
lahvicovitému ztloustnutí báze kmenu. Možnost záměny s dalšími druhy václavek (SOUKUP 2005).
Dalším druhem václavky, který napadá smrk pichlavý je václavka severská – Armillaria borealis. Je
podobná václavce smrkové s tenkým blanitým prstencem, plodnice vyrůstají poměrně vysoko na
kmenech. Roste nejčastěji od středních poloh výše.
Aktuální poznatky
Nalezené odumřelé, uschlé smrky po napadení václavkou byly nejrůznějšího věku, ale mortalita byla
zaznamenána především v porostech mladších. Výskyt byl nezřídka ohniskovitý, proto může být
lokálně problémem, jinak však četnost výskytu „václavkových“ souší zatím nevzbuzovala větší obavy.
Pevník krvavějící – Stereum sanguinolentum
Popis a biologie
Houba se řadí do hub stopkovýtrusných (Basidiomycota). Významný houbový saproparazit až parazit
stromů všech věkových tříd. Plodnice jsou jednoleté, rozlité až polorozlité, kožovité. Zpočátku
nepravidelně okrouhlé, posléze srůstají do tenkých povlaků (0,5 mm tlustých), skořicově až šedě hnědě
zbarvených. Klobouky se vytvářejí ve skupinách, protáhle římsovité se zvlněným okrajem, odstávají 1,5
cm.
K infekci dochází v místech poranění kdekoliv na stromě, u smýceného dřeva často řeznými plochami.
Velmi významné je pro infekci poškozování dřevin spárkatou zvěří (ohryzem a loupáním) nebo
vrcholové zlomy. K růstu plodnic na živých stromech dochází až po několika letech parazitace; na dřevě
již mrtvém podstatně dříve. Uvolňování výtrusů je silně ovlivňované průběhem počasí. Fertilní plodnice
lze nalézt prakticky během celého roku (SOUKUP 2008; PEŠKOVÁ & ČÍŽKOVÁ 2015).
Hostitelská dřevina
Především smrk ztepilý (Picea abies), ale také další druhy smrků (Picea spp.). Napadá i další jehličnany,
borovice (Pinus spp.), douglasku tisolistou (Pseudotsuga menziesii), jedle (Abies spp.), modříny (Larix
spp.) (ZAHRADNÍK ET AL. 2014).
Symptomy poškození a možnosti záměny
Na stromech je možné nalézt plodnice, které po jejich poranění za vlhka krvavě červenají. Na příčných
řezech je možné pozorovat i velmi pestré nepravidelné obrazce hniloby, šedofialových zón a zdravého
dřeva. Napadené dřevo se postupně zbarvuje výrazně oranžově až červenohnědě, posléze se začíná
vláknitě rozpadat a v konečné fázi vzniká „bílá“ hniloba.
Záměna je možná s pevníkem korkovitým (Stereum rugosum), který se však vyskytuje pouze na
listnáčích (PEŠKOVÁ & ČÍŽKOVÁ 2015).
Aktuální poznatky
Největší škody působí jako ranový parazit. Lze říci, že prakticky každé poranění běle se může stát
vstupní branou infekce pevníkem krvavějícím. Vzhledem k přemnožení spárkaté zvěře v lesních
porostech Krušných hor může být rozšiřování této houby zásadním problémem.
Výskyt dalších houbových patogenů na smrku pichlavém je již méně významný.
Zlatoslizka smrková – Chrysomyxa abietis je jednobytná rez. Vyskytuje se především v mlazinách, kde
v hustších výsadbách za příznivých vlhkostních podmínek dovede způsobit výraznější defoliaci stromu.
Velmi příznivé pro infekci je vlhké a chladné počasí na jaře.
Troudnatec pásovaný – Fomitopsis pinicola patří mezi nejhojnější choroše. Vytváří víceleté, nápadně
zbarvené plodnice. Plodnice vyrůstají na živém, častěji však až na již odumřelém hostiteli. Troudnatec
pásovaný má mimořádně široké spektrum hostitelských dřevin, a to jehličnanů i listnáčů (SOUKUP 1994).
Bělochoroš modravý – Postia caesia náleží mezi hojně rostoucí choroše s nápadně modravým
povrchem klobouku i pórů. Roste na odumřelých větvích, kmenech a pařezech jak jehličnanů,
především smrků, méně často modřínů, jedlí, borovic, ale i listnáčů (HAGARA ET AL. 2005).
Závěr
Uváděný přehled ukazuje současné nejvýznamnější houbové patogeny smrku pichlavého. Podle našich
zjištění lze některé druhy z ekonomického hlediska hodnotit prakticky bezvýznamné – Chrysomyxa
abietis, Fomitopsis pinicola, Postia caesia. Naopak houby Lophodermium piceae a Sirococcus conigenus
mohou za příhodných podmínek, obzvláště na lokalitách silně ovlivňovaných stabilně vysokou
vzdušnou vlhkostí, smrk pichlavý i značně poškodit. Rovněž další dřevokazné houby (především
zástupci rodu Armillaria či druh Stereum sanguinolentum) zůstávají vážnými patogeny porostů smrku
pichlavého.
V současné době je nejvýznamnějším houbovým patogenem nepochybně kloubnatka smrková. Pokud
je procento napadených (a odumřelých) pupenů nízké, strom není v růstu nijak významněji omezován.
Překročí-li však počet napadených a odumřelých pupenů zhruba 3/4 celkového počtu několik let po
sobě, popř. jsou-li napadeny prakticky všechny pupeny, dochází k vyrašení „spících“ pupenů. I ty jsou
však následně infikovány a zasychají, strom přestává rašit, neobnovuje svůj asimilační aparát a většinou
odumírá. Takovou situaci lze již dnes na řadě lokalit v severozápadním Krušnohoří pozorovat a
pokračuje plošné odumírání a rozpad některých porostů s významným zastoupením smrku pichlavého.
Daleko více alarmující je však, že v současné době dochází také k postupnému nárůstu výskytu houby
Gemmamyces piceae na smrku ztepilém.
Literatura
BUTIN H. 1995. Tree diseases and disorders. Causes, biology and control in forest and amenity trees.
New York, Tokyo: Oxford Univerzity Press, 252 pp.
HAGARA L., ANTONÍN V.& BAIER J. 2005: Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 432 pp.
PEŠKOVÁ V. & ČÍŽKOVÁ D. 2015: Lesnická fytopatologie. Praha: ČZU Praha, Fakulta lesnická a dřevařská:
109 pp.
PEŠKOVÁ V., MODLINGER R., SOUKUP F. & RUČKOVÁ J. 2016: Nárůst napadení smrku ztepilého kloubnatkou
smrkovou v Krušných horách. Lesnická Práce 95: 114-115.
PEŠKOVÁ V. & PROCHÁZKOVÁ Z. 2012: Sirococcus conigenus (DC) P. Cannon et Minter. Kroucení a
odumírání výhonů jehličnanů. Lesnická Práce, příloha 91 (11): i–iv.
PEŠKOVÁ V. & SOUKUP F. 2002: Botrytis cinerea Pers.: Pers. Plíseň šedá. Lesnická Práce, příloha 81 (11):
i–iv.
SOUKUP F. 1994: Houboví patogeni smrku pichlavého v ČR. Zprávy Lesnického Výzkumu, 39 (1): 15-18.
SOUKUP F. 2005: Armillaria ostoyae (Romagn.) Herink. Václavka smrková. Lesnická Práce, příloha 84
(10): i–iv.
SOUKUP F. 2008: Stereum sanguinolentum (Alb. et Schw.: Fr.) Fr. (s.l.). Pevník krvavějící. Lesnická Práce,
příloha 87 (3): i–iv.
SOUKUP F. & PEŠKOVÁ V. 2009: Gemmamyces piceae (Bortw.) Casagr. Kloubnatka smrková. Lesnická
Práce, příloha 88 (12): i–iv.
ZAHRADNÍK P., HOLUŠA J., JANAUER V., JURÁSEK A., KACÁLEK D., NOVÁK J., PEŠKOVÁ V., SLODIČÁK M., ŠRÁMEK V. &
ZAHRADNÍKOVÁ M. 2014. Metodická příručka integrované ochrany rostlin pro lesní porosty. Kostelec nad
Černými lesy: Lesnická práce, 376 pp.
ZÚBRIK M., KUNCA A. & CSÓKA G. (EDS.) 2013: Insects and Diseases damaging trees and shrubs of Europe.
N. A. P. Editions, 536 pp.
Kontakt
Ing. Vítězslava Pešková, Ph.D.
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.
Strnady 136
156 00 Praha 5 – Zbraslav
E-mail: [email protected]
SMRK PICHLAVÝ V MĚSTSKÉ ZELENI
Milan Petr & Eva Šebková
Městský úřad Říčany
Úvod
Porosty smrku pichlavého – Picea pungens (SMP) byly v lesnické praxi masivně vysazovány hlavně ve
východním Krušnohoří a to od počátku 60. let z důvodu velké tolerance a schopnosti snášet vysoké
imisní zatížení působené oxidem siřičitým společně s dalšími klimatickými stresy. V okrasném
zahradnictví byly exempláře SMP hojně vysazovány do parků a zahrad, na kterých se nacházejí
exempláře v různých věkových kategoriích. K nahrazování nejmohutnějších exemplářů jehličnanů
včetně SMP docházelo nejen v Říčanech v několika hlavních vlnách zejména vždy po větrném počasí.
Zmínit lze zejména orkány Kyril v roce 2007 a Ema 2008. Vývoj zrychleného nahrazování vzrostlých
jehličnanů obecně pokračoval dále po nabytí účinnosti nového Občanského zákoníku (zákon č. 89/2012
Sb. – dále jen NOZ; dříve se využívalo § 415 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.) Účinnost NOZ se
následně projevila nejen v navýšení počtu kácených dřevin, ale i postupným snižováním věku
jehličnanů určených k pokácení. V současné době ve spektru návrhů na pokácení převažují dřeviny ve
stáří 30-45 let. Z rodu smrk – Picea sp. tvoří ½ návrhů exempláře SMP a ½ jsou smrky ztepilé – Picea
abies. Důvodem kácení SMP, které byly v průběhu roku 2015 nejen v Říčanech poškozeny sáním mšice
smrkové – Elatobium abietinum – je ze 100 % tento činitel.
Obr. č. 1 – skupina smrků ve smíšeném porostu na zahradě mateřské školy
Smrk pichlavý v městské zeleni – pohled správce zeleně
Smrk pichlavý býval především v předrevolučním období oblíbenou dřevinou vysazovanou na plochách
městské zeleně, nejspíše proto, že v okrasném zahradnictví nebylo k sehnání mnoho vhodných
kultivarů jehličnanů. Po roce 1989 došlo k útlumu jeho výsadeb do parků měst i zelených prostranství
malých obcí, v současnosti proto nalézáme ve veřejné zeleni převážně dospělé exempláře.
Někteří arboristi, zahradníci a zahradní architekti zastávají názor, že smrk pichlavý se na veřejná
prostranství měst a hlavně menších obcí nehodí.
Nicméně každá dřevina má svou estetickou hodnotu, a proto by se vždy měly posuzovat jednotlivé
případy zamýšleného kácení dle konkrétní situace a konkrétní lokality.
V loňském roce došlo u mnoha smrků pichlavých v důsledku velmi nestandardního vývoje počasí k
rozsáhlému napadení mšicí smrkovou. Jednotlivé napadené exempláře se s invazí vyrovnaly rozdílně
vzhledem ke svému aktuálnímu zdravotnímu stavu, v závislosti na zcela konkrétních stanovištních
podmínkách.
Na veřejných prostranstvích je třeba posuzovat každý strom individuálně, je nutné se v případě
zhoršeného zdravotního stavu – např. po silném napadení mšicí – rozhodnout, zda:
1) Jsme schopni zachytit napadení mšicí smrkovou v časném stadiu a stromu pomoci odstranit
mšice postřikem, podpořit jeho obranyschopnost zálivkou, hnojením atd. – máme možnost
investovat finanční prostředky v potřebném množství?
2) Pokud napadení mšicí nezachytíme včas nebo nemáme finance na ošetření – dáme stromu
šanci – počkáme, zda na jaře obrazí?
3) Je zdravotní stav takový (tak snížená estetická a funkční hodnota), že je nutné strom pokácet?
Obr. č. 2 – pohled zepředu.
Na obr. č. 2 tvoří skupina smrků pichlavých kosterní zeleň parčíku – zde je nutné při napadení mšicí
velmi dobře zvážit zda se vyplatí provést kompletní ošetření postřikem a stromy zachránit, neboť
výpadek (pokácení) každého jednotlivého exempláře způsobí silný pokles estetické úrovně zeleně na
celém prostranství.
Obr. č. 3 – pohled na stejnou skupinu ze strany
Obr. č. 4 – smrky pichlavé vysazené do smíšeného porostu
V tomto případě (obr. 4) – taktéž ve veřejné zeleni parčíku na jednom z náměstí – byly smrky vysazeny
jako součást smíšeného porostu a ještě velmi blízko k budově a do hustého sponu – zde je diskutabilní,
zda se vyplatí investovat prostředky do ošetření napadených dřevin, nebo to necháme tzv. „na
přírodě“, protože v případě odumření může dojít k žádoucí výchovné probírce porostu a vzniklé
výpadky ve skupině mají kladný efekt ve formě vhodné prosvětlení a uvolnění místa pro ostatní
vhodnější dřeviny.
Obr. č. 5 – pohled na skupinu smíšených porostů z druhé strany
Možnosti ošetření smrků pichlavých napadených mšicí smrkovou – zkušenosti zahradnické firmy
Provádění postřiků
Pokud je terén přístupný pro auto s plošinou využívá se plošina pro postřik celého stromu. Pro aplikaci
se používá motorový rosič, dokáže vytvořit jemnou mlhu a díky silnému proudu vzduchu se dá aplikovat
i na větší vzdálenost a ošetřit tak celý strom pohodlně z jednoho místa. Konkrétní druh postřiku záleží
na lokalitě, kde se stříká – zda je postřik škodlivý pro lidské zdraví, atd. Faktorů je mnoho. Důležité je
zajistit, aby v oblasti, kam by mohla jícha (voda + postřik) dolétnout, nebyli lidé. Je nutné používat
ochranné pracovní pomůcky! Lze také použít ekologické přípravky, ale jejich účinnost bude výrazně
menší. Klasické postřiky, které mšici 100% zahubí jsou Mospilan 20 SP nebo Plenum. Množství jíchy
potřebné pro postřik jednoho stromu o výšce 10-15m je cca 10 l (hrubý odhad). Důležité je, že se
aplikuje až při napadení škůdci, nikoliv preventivně!
Podpoření odolnosti stromů
Pokud není strom úplně odumřelý a zachoval si nové přírůstky, tak dostatečná zálivka s hnojivem
pomůže stromu postupně se zregenerovat. Především pokud je dominantou veřejného prostoru
(vánoční strom), nebo má jinou důležitou funkci (funkce ochranná a izolační), jedná-li se o fyziologicky
mladý strom, doporučuje zahradník pokusit se o záchranu. Zalévat je třeba hlavně v době rašení a
většího sucha. Platí pravidlo, méně často, ale za to větší dávkou vody. Důležité je i přihnojení. Do zálivky
se může přimíchat Kristalon Start nebo na jaře přihnojit Cereritem. Také lze okolo stromu udělat
mírnou vrstvu kompostu a kůry. K přimíchání k zálivce se doporučuje také Vitality komplex, ten
opravdu funguje!
Obrázek. č. 6 – smrk silně poškozený mšicí smrkovou
Obr. č. 7 – Větve smrku stříbrného s novými letorosty
Obr. č. 8 – Smrk stříbrný vrcholová část po pokácení
Pohled úředníka státní správy
Při posuzování dřevin rostoucích mimo les vycházíme z ustanovení zákona č. 114/1992Sb., ve znění
pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 189/2013 Sb. o ochraně dřevin a povolování jejich kácení, v platném
znění. V počtech vydaných správních rozhodnutích ve správním obvodu čtyř městských částí Říčan byl
zaznamenán nárůst žádostí o povolení pokácení SMP z hodnot 3 exemplářů za rok 2014 na 14
exemplářů SMP v roce 2015. Spektrum obvodů SMP měřených v 1,3m nad zemí: 3 ex. s obvody kmenů
od 80-100 cm; 8 ex. s obvody kmenů od 100-130 cm; 3 ex. s obvody kmenů od 130-195cm.
V průběhu měsíce května 2015 bylo zaznamenáno zvýšené množství dotazů občanů města k řešení
opadu jehlic u vzrostlých exemplářů SMP. Ve věci bylo postupováno v souladu se zněním tiskové zprávy
VÚHLM (Zahradník 2015). Někteří vlastníci přistoupili k provedení postřiků korun vzrostlých smrků. Na
základě zjištěných zpětných informací se efekt na snížení celkové defoliace jehlic nedostavil. I když byl
postřik u vzrostlých exemplářů proveden odbornou firmou stromolezeckou technikou ve finanční relaci
3 tis. Kč/1 SMP, byl zřejmě postřik proveden nedostatečně, nebo byl proveden v období, když již byl
vážně zasažen hydrologický režim smrku stříbrného natolik, že stejně došlo k silnému propadu jehlic.
Ze strany žadatele o informaci bylo později žádáno o pokácení zasažených SMP z důvodu masivního a
pro vlastníky obtěžujícího opadu jehlic, nejčastěji v blízkosti domu, garáže, bazénu - to žadatele dle
sdělení donutilo požádat o kácení již v průběhu měsíce července a srpna 2015.
V rámci zhodnocení zdravotního stavu smrků stříbrných rostoucích v lokalitě Komenského náměstí v
Říčanech byla zjištěna u některých vzrostlých exemplářů silná defoliace. Kromě dvou zcela
nezasažených exemplářů došlo k poškození jehlic ze 40-80 %. U nejvíce poškozených dřevin
napomohlo k poškození mšicemi také sucho v průběhu letního období a vzájemná konkurence
v porostu při oslunění. U nejvíce poškozených dřevin nebylo důvodné tyto dřeviny ponechat z důvodu
silného narušení funkční a estetické hodnoty a byly v období února 2016 pokáceny. Další 4 exempláře
čekají na vývoj ročníku 2016 a ošetření insekticidy není u nich v tomto případě plánováno.
Závěr
Při povolování kácení narušených SMP hraje hlavní roli estetická hodnota dřeviny a neméně důležité
jsou finanční prostředky nutné na jejich nahrazení novými dřevinami. Smrk stříbrný je mezi občany
velmi kladně hodnocen, slouží často, jako vánoční strom a kácení tedy musí probíhat s co největší
opatrností. Dalším hlediskem bude i vývoj počasí v ročníku 2016, který u poškozených dřevin rozhodne,
jestli díky mírné zimě dojde opět u SMP k napadení nových letorostů savými škůdci, jejich defoliaci a
následnému odumření. Z pohledu správce zeleně bude stav SMP v městské zeleni průběžně
vyhodnocován; s nástupem zimního období roku 2016 dojde k novému posouzení jejich estetické
hodnoty a případně k podání nové žádosti o jejich pokácení.
Kontakt
Ing. Milan Petr,
MěÚ Říčany
Komenského nám. 1619
251 01 Říčany
E-mail: [email protected]; tel. 323618223
Mgr. Eva Šebková
Město Říčany, odbor technické správy – správce zeleně
Masarykovo nám 83
251 01, Říčany
E-mail: [email protected]; tel.323618153
1. Odolnost smrku pichlavého k nepříznivým faktorům prosředí.
Hana Uhlířová
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. (emeritní pracovník)
Úvod
Příspěvek shrnuje starší poznatky z experimentů prováděných ve VÚLHM a prověřených v přírodních
podmínkách během několikaleté poradenské činnosti. V rámci řešení výzkumných úkolů jsme ve
VÚLHM načerpali řadu poznatků při řízených experimentech s projevy vlivu imisí na hlavní lesní
dřeviny, včetně smrku pichlavého (Picea pungens Engelm.), který byl zvolen počátkem osmdesátých
let jako náhradní dřevina k zalesnění imisních holin, hlavně v Krušných horách. Tyto poznatky jsme
později zúročili, ale současně i prohloubili při poradenské činnosti pro vlastníky lesů.
Odolnost k imisím
Mezi nejdůležitější a nejrozšířenější látky, které prokazatelně ovlivňují zdravotní stav dřevin,
jsou oxid siřičitý (SO2) a oxidy dusíku (NOx) a v menší míře chlorovodík (HCl), případně i
plynný chlor (Cl2) a fluorovodík (HF). Všechny tyto látky vnášejí do lesního ekosystému ionty
H+. Schematicky vyjádřeno – jeden ekvivalent SO2 poskytuje při vzdušné reakci s kyslíkem a
vodními parami 2 ekvivalenty H+, NOx, HCl a HF po jednom ekvivalentu, NH3 dokonce 3
ekvivalenty. Je-li do ovzduší vypuštěna vyšší dávka některého z těchto plynů, pak plyn vniká
průduchy do listových buněk a výše popsané reakce probíhají přímo v rostlinných pletivech –
nastává akutní fáze poškození, při které se asimilační aparát rychle odbarvuje, nekrotizuje,
odumírá a po čase předčasně opadává (PASUTHOVÁ 1985). Nekrotizace je obvykle postupná –
od špiček jehlic a okrajů listových čepelí postupuje až k bázi. Listovou analýzou můžeme
prokázat určitou akumulaci jednoho nebo více prvků (S, Cl, F) podle toho, který plyn se na
poškození více podílel. Akumulace těchto prvků při akutním poškození velmi vysokou
koncentrací plynu bývá často nižší než při dlouhodobém působení nižších koncentrací.
Důsledek je prakticky stejný – nekrotizace a následná defoliace. Smrk pichlavý si na rozdíl od
smrku ztepilého nekrotizované jehličí ponechává déle, někdy i několik měsíců. Rozsah
nekrotizace záleží nejen na koncentraci, ale i na dávce plynu a době jeho působení.
Řízené experimenty s fumigací jednotlivých škodlivých plynů i jejich směsí byly prováděny ve
VÚLHM na sazenicích lesnicky nejvýznamnějších druhů nebo druhů vhodných k výsadbám
jako náhradní dřeviny do oblastí imisemi silně zasaženými. Jednalo se o smrk ztepilý, smrk
pichlavý, borovici lesní, borovici černou, borovici vejmutovku, modřín, buk lesní, dub letní,
dub zimní, topoly), blíže viz RYŠKOVÁ & UHLÍŘOVÁ 1985a,b, PASUTHOVÁ ET AL. 1987,
UHLÍŘOVÁ & PASUTHOvá 1993, UHLÍŘOVÁ 1993, NOVOTNÝ & UHLÍŘOVÁ 2003. Smrk pichlavý
se v krátkodobých experimentech s fumigací oxidem siřičitým (SO2 ) projevil jako
nejodolnější z testovaných dřevin a to i v kombinaci s následným mrazením. Mírná nekrotizace
jehličí byla vyvolána až vysokými koncentracemi SO2 , jednalo se o akutní poškození, při
kterém nemusí ani dojít k akumulaci síry v jehlicích. Jiná situace nastala po vystavení parám
fluorovodíku. Tam se projevila poměrně rychle nekrotizace nejmladších jehlic, manifestující se
červenofialovou barvou přecházející od špiček až bázi. Podobné poškození jsme později mohli
pozorovat v parkových i lesních výsadbách v blízkosti zdrojů fluorových emisí, kde byl smrk
pichlavý postižen stejně jako smrk ztepilý nebo listnaté dřeviny. K úniku fluorovodíku (HF)
dochází spalováním přírodních fluoridů v uhlí a keramických surovinách nebo tavením kryolitu
a fluorapatitu při výrobách hliníku a fosfátových hnojiv, kdy se uvolňuje do spalin. Koncentrace
HF v ovzduší se na rozdíl od SO2, NOx a O3 průběžně neměří, ale v literatuře se uvádí, že
koncentrace vyšší než 1 µg.m-3 způsobují akutní poškozování listů lesních dřevin, citlivé
rostliny
mohou
reagovat
již
při
koncentraci
menší
než
-3
0,8 µg.m , tzn. 10-100x nižší koncentrace než ostatní vzdušné polutanty. Pro smrkové jehličí
je HF 33x toxičtější než SO2 (WIENHAUS ET AL. 1992). Fyziologické účinky jsou podobné jako
u SO2, jeho toxicita spočívá v jeho charakteru silně kyselého agens často se zjevnými
symptomy, a vždy vyvolávají změnu metabolických pochodů v asimilačních orgánech. Byly
např. zjištěny souvislosti mezi akumulovaným F v listových orgánech a změnami v rovnováze
živin v jehličí konifer. V případech akutního poškození u zdrojů imisí bývá zjištěna vysoká
akumulace F v jehličí a listech (MATERNA 1977, UHLÍŘOVÁ ET AL. 1996). Fluor není pro
rostliny esenciálním prvkem a je snadněji přijímán listovými orgány z atmosféry než z půdy
kořeny. Fluoridy se akumulují hlavně ve špičkách jehlic a okrajích listů, kde jsou také
pozorovány první příznaky poškození. Nízké koncentrace HF, působící dlouhodobě, se nemusí
vždy projevit nekrózami, ale vždy způsobují vyšší akumulaci F v asimilačních orgánech,
okyselení a postupné chřadnutí dřeviny.
V případě fluorovodíku patří smrk pichlavý mezi nejcitlivější dřeviny. Toto naše zjištění jsou
v souladu s výzkumy prováděnými kdysi v NDR, kde byla publikována tabulka citlivosti
lesních i okrasných dřevin k tomuto plnu (KRAUSE 1988).
Tabulka 1: Přehled citlivosti dřevin k fluoridovým imisím (vybráno podle KRAUSE 1988)
Velmi citlivé
Citlivé
Méně citlivé
Abies alba
Abies concolor
Juniperus chinensis
Picea abies
Abies grandis
Taxus baccata
Picea pungens
Larix decidua
Thuja occidentalis
Picea omorica
Pinus nigra
Tsuga canadensis
Pinus contorta
Acer campestre
Alnus glutinosa
Pinus mugo
Acer platanoides
Betula pendula
Pinus ponderosa
Betula sp.
Cornus sp.
Pinus strobus
Fagus sylvatica
Platanus occientalis
Pinus sylvestris
Populus canadensis Populus balsamifera
Pseudotsuga
menziesii
Populus nigra
Acer negundo
Populus tremuloides Sambucus nigra
Carpinus betulus
Salix sp.
Sorbus aucuparia
Sorbus aucuparia
Ulmus parvifolia
Tilia cordata
Ulmus pumila
Quercus sp.
Předčasná defoliace dřeviny oslabuje, ty postupně chřadnou a mnohem méně odolávají ataku nejen
různých biotických škůdců, ale i bořivých větrů. Poškození větrem a zlomy následkem silné námrazy
byly pozorovány u výsedeb smrku pichlavého v Krušných horách.
Oxidy dusíku nevyvolávají přímo výrazné změny na asimilačních orgánech. Plynný NO2 je
rostlinami asimilován. Fumigační experimenty ukázaly, že krátkodobé působení vyšších
koncentrací NO2 mírně potlačuje fotosyntézu. Při inhibici fotosyntézy, mnohem rychleji než
NO2 reaguje NO, je tudíž biologicky toxičtější, pravděpodobně proto, že při nižších teplotách
docházím k vyšší akumulaci toxických nitrátů v jehlicích. Toxický vliv oxidů dusíku byl často
studován ve fumigačních experimentech spolu s SO2 a O3. Biologická toxicita NO2 se v
přítomnosti těchto plynů zvyšuje. Pro chemické reakce, které se odehrávají v atmosféře, jsou
oxidy dusíku velice významnými zdroji pro vznik přízemního ozonu (Uhlířová et al. 1997).
Ve fumigačních experimentech s ozonem bylo ve VÚLHM testováno celkem 11 druhů dřevin
s cílem vyvolat viditelné symptomy poškození. Listnáče a modřín reagovaly na ozon citlivěji.
Poškození na jehličí i listech začalo chlorotickými skvrnkami, které v další fázi přecházely v
bodové nebo plošné nekrózy. Symptomy poškození se podařilo vyvolat postupně na všech
zkoumaných dřevinách, nejcitlivější byly řízkovanci topolů a nejodolnější byly sazenice Picea
pungens (PASUTHOVÁ, RYŠKOVÁ & UHLÍŘOVÁ 1987). Účinky ozonu jsou významnější ve
vyšších polohách a spočívají v nevratných změnách ve fotosyntetickém aparátu. Poškození
fotosyntetického aparátu redukuje zásobu karbohydrátů a tak omezuje schopnost dřevin čelit
jiným stresům, např. mrazu a suchu a přispívá k odumírání dřevin. Z ekofyziologického
výzkumu v dospělých porostech je zřejmé, že klimatické faktory ovlivňují příjem ozonu
stomaty. Zvláště deficit tlaku vodní páry v ovzduší úzce pozitivně koreluje s koncentrací ozonu.
Vysoký deficit tlaku vodní páry vede k uzavření stomat a tím k redukci příjmu ozonu i při jeho
vysoké koncentraci ve vzduchu. Tak potenciál stresu ozonem klesá přirozeným uzavřením
stomat při mírném stresu suchem (PASUTHOVÁ 1993). Nejzřetelněji se tato situace uplatňuje v
nižších nadmořských výškách, kde bývá půdní i atmosférický stres suchem častější než ve
vyšších polohách. Lesy ve vyšších polohách, kde působí vyšší vzdušná vlhkost, jsou i z tohoto
důvodu vystaveny vyššímu stresu ozonem.
Plynný chlor se vyskytuje krátkodobě při haváriích v oblastech zpracovatelského průmyslu.
Role plynného chloru (Cl2) z ovzduší nebyla příliš studována. Většina studií se zabývala
chlorovodíkem (HCl), který se v nižších koncentracích vyskytuje častěji a je jako sloučenina
v ovzduší stabilnější než plynný chlor. Přesto jsou známy některé studie, které se problémem
plynného chloru zabývají a kde autoři považují Cl2 za mnohem toxičtější pro rostliny než HCl
(BRENNAN ET AL. 1965). Kritická koncentrace chloru v ovzduší je pro poškození lesních dřevin
velmi nízká: 0,02-0,1 mg.m-3 (MARTYNJUK ET AL. 1998). Chlor v nižších koncentracích
způsobuje inhibici růstu, nekrózu listů, morfologické změny i změny povrchové ochranné
voskové vrstvy listů. Ve vysokých koncentracích inhibuje vývoj voskové vrstvy rostlin a
projevuje se viditelnými chlorózami a nekrózami (UHLÍŘOVÁ & ŠEBKOVÁ 2001). Výsledky
našich fumigačních pokusů s vybraným sortimentem sazenic lesních dřevin ukázaly velkou
citlivost topolu osiky už k nízkým koncentracím Cl2, respektive k nízkým dávkám plynu. Již
dvouhodinová fumigace koncentrací ca 500 µg.m-3 způsobila vytvoření tmavých skvrn na
listech ve spodní části korunek sazenic a rychlý vývoj nekróz tmavé barvy. Borovice lesní a
smrk ztepilý se zpočátku jen mírně odbarvily, v důsledku odbourávání chlorofylu, ale při
zvýšení koncentrace Cl2 na maximum (krátké zahalení do mlhy chloru) se vyvinuly nekrózy
během deseti minut (NOVOTNÝ & UHLÍŘOVÁ 2003). V listech a jehličí se akumulovalo vysoké
množství Cl – přímo úměrné použité koncentraci plynu. Rychlá nekrotizace pletiv byla spojena
i se ztrátou vitality pupenů – u borovice přežilo 5 % a u smrku ca 11 % pupenů. Smrk pichlavý
do tohoto experimentu nebyl zahrnut, ale předpokládá se podobné poškození jako u smrku
ztepilého. K tomuto závěru vede pozorované poškození sazenic smrku pichlavého ve školce
lesních a okrasných dřevin v Tišicích po úniku plynného chloru z provozů Spolany Neratovice
v roce 2000.
Poškození zasolením. Dalším faktorem, který negativně ovlivňuje lesní porosty i městskou zeleň, jsou
posypové soli aplikované v zimě na vozovky a chodníky. Působí bezprostředně odstřikováním nebo
případně rozptýlením větrem solného roztoku s vysokou koncentrací chloridů, případně odtokem
solného roztoku do porostu. Chloridy se akumulují v jehličí a půdě do toxických koncentrací. Jehličnany
jsou ohroženy více než porosty listnatých dřevin. Poškození spočívá v nekrotizaci jehlic směrem od
špiček ke středu listů. Akumulace Cl v listech je v případě poškození solením vždy vysoká. V porovnání
se smrkem ztepilým je smrk pichlavý považován za relativně odolný.
Z výsledků několikaletého výzkumu ve VÚLHM (SEMORÁDOVÁ & MATERNA 1982) vyplývá,
že mezi nejcitlivější dřeviny patří Picea abies, Pinus sylvestris, Larix decidua, relativně citlivé
jsou např. Acer pseudoplatanus, Sorbus aucuparia, Abies alba, Acer platanoides, Carpinus
betulus, Fagus sylvatica, Ulmus spp., a relativně odolné jsou např. Picea pungens, Pinus nigra,
Pinus mugo, Quercus rubra, Quercus robur, Robinia pseudoacacia, Fraxinus excelsior,
Populus tremula, Alnus glutinosa, Alnus incana, Populus spp. Sortiment dřevin, který je
považován za relativně odolný, je také využíván pro výsadby v okolí silnic a dálnic, kde je třeba
v zimních měsících používat k rozmrazování vozovek posypové soli na bázi chloridů. Občasná
„torza“ smrku pichlavého u silnic svědčí o tom, že odolnost smrku pichlavého k zasolení je
opravdu jen relativní, nikoli absolutní.
Poruchy ve výživě. Jak bylo výše zmíněno, poruchy souvisí mimo jiné i se spadem kyselých
iontů do lesního prostředí. Nedostatek bazických prvků – je způsoben dlouhodobou depozicí
kyselých iontů do lesních porostů a postupným okyselováním půdy. V důsledku okyselení
dochází k vytěsňování důležitých živin zásaditého charakteru ze sorpčního komplexu, nejdříve
vápníku a hořčíku a později draslíku a zinku. Jejich místo v půdním sorpčním komplexu pak
zaujímají ionty vodíku a ve velké míře i hliníku (Al3+), které jsou v této podobě pro kořeny
dřevin toxické. Vytěsněné ionty důležitých živin jsou vyplavovány do hlubších půdních
horizontů, kde jsou pro dřeviny nedostupné. Spolu s kyselými ionty se do půdního roztoku
dostávají i některé těžké kovy, které jsou zase toxické pro jemné kořínky. Poškození jemných
kořínků, spolu s nedostatkem bazických živin v půdě vede k poruchám ve výživě dřevin. U
jehličnatých dřevin žloutnou mladší ročníky jehličí, nejmladší bývá obvykle ještě zelené.
Mírnější formy tohoto poškození mívají výrazně žluté zbarvení na svrchní straně jehličí, na
spodní straně bývá jehličí ještě zelené nebo zelenožluté. Úplné žloutnutí jehličí druhého ročníku
a starších, částečná až úplná defoliace starších je známkou pokročilého stavu poruchy ve výživě
bazickými prvky. Tyto projevy u smrku pichlavého byly pozorovány zejména v Krušných
horách. Na lokalitách po buldozerové přípravě stanovišť, ale i na ostatních plochách došlo po
určité době ke změnám v hydrických poměrech, vedoucím k ohrožení suchem. Výsledkem je
zhoršující se stav smrkových výsadeb, trpících živinovým stresem a nedostatkem vláhy.
Objevují se příznaky žloutnutí a dochází k enormnímu napadení kořenových systémů
houbovými patogeny (REMEŠ ET AL. 2002).
Poruchy ve výživě dusíkem – můžeme očekávat na minerálně chudých nebo extrémně vysychavých
nebo naopak dlouhodobě zamokřených půdách se projevuje poruchami rašení, zakrnělými letorosty
a zbarvením všech ročníků jehličí a listů do žlutohněda. Nadměrný příjem dusíku po celé vegetační
období podporuje bujný růst letorostů, které potom ke konci vegetačního období nestačí včas vyzrát a
mohou být poškozeny časnými podzimními nebo i zimnímy mrazy.
Různá poškození jednotlivých dřevin byly sledovány v terénu, kde byly podrobněji popsány a
vyobrazeny spolu s poškozením biotickými činiteli (Uhlířová et al. 1996, Uhlířová & Kapitola 2003).
Literatura
BRENNAN E. E., LEONE I. A. & DAINES R. H. 1965: Chlorine as a pfytotoxic air pollutant. Intern.
J. Air Water Pollution 9: 791-797.
KRAUSE G. H. M. 1988: Impact of Air Pollutants on Above-Ground Plant Parts on Forest Trees.
In: MATHY P. (ED.): Air Pollution and Ecosystems, Proc. Internat. ymp., Grenoble, France, 18
- 22.5.1987. D.Reidel Publ. Comp. Dordrecht, 168 – 216.
MARTYNJUK A. A., BORONIN J. B., KOSTENKO A. V., ROMAŠKEVIČ B. V. 1998: Normyrovanije
technogennovo vozdejstvija na lesnyje ekosystemy. Lesnoje chozjajstvo 1: 25-27.
MATERNA J. 1977: Vliv plynných sloučenin fluóru na lesní porosty v českých zemích. Zprávy
Lesnického Výzkumu 23 (2): 1–4.
NOVOTNÝ R. & UHLÍŘOVÁ H. 2003: Zpráva o výsledcích pokusu s fumigací vybraných sazenic
lesních dřevin plynným chlorem. Zpracováno pro ČIŽP, VÚLHM 2003.
PASUHTOVÁ J. 1985: Vliv vysokých koncentrací SO2 a HF na vybraný sortiment dřevin. Práce
VÚLHM 66: 313-338.
PASUHTOVÁ J. 1993: Transpirace sazenic smrku po působení ozonu. Práce VÚLHM 78: 61-66.
PASUTHOVÁ J., RYŠKOVÁ L. & UHLÍŘOVÁ H. 1987: Poškození lesních dřevin ozonem. Práce
VÚLHM 70: 181-201.
REMEŠ J., ULBRICHOVÁ I. & PODRÁZSKÝ V. 2002: Ekologické nároky a funkční význam smrku
pichlavého. Lesnická Práce 81 (7): 2.
RYŠKOVÁ L. & UHLÍŘOVÁ H. 1985a: Vliv imisí na mrazuvzdornost jehličnatých dřevin. Práce
VÚLHM 67: 187-212.
RYŠKOVÁ L. & UHLÍŘOVÁ H. 1985b: Změny některých látek v jehličí dřevin ovlivněných
mrazením. Práce VÚLHM 66: 339-361.
SEMORÁDOVÁ E. & MATERNA J. 1982: Vliv posypových solí, užívaných k zimní údržbě
vozovek, na sazenice lesních dřevin. Práce VÚLHM 62: 117-149.
UHLÍŘOVÁ H. 1993: Hodnocení vlivu ozónu na biochemické procesy u sazenic smrku. Práce
VÚLHM 78: 51-60.
UHLÍŘOVÁ H. (ED.) 1996: Symptomy poškození lesních dřevin. Praha: Agrospoj, 244 pp.
UHLÍŘOVÁ H. & KAPITOLA P. (EDS.) 2003: Poškození lesních dřevin. Kostelec nad Černými
lesy: Lesnická práce, 288 pp.
UHLÍŘOVÁ H & ŠEBKOVÁ V. 2001: Znečištěné ovzduší a lesy. V. Chlor, chlorovodík a chloridy. Zprávy
Lesnického Výzkumu 46 (1): 25–32.
UHLÍŘOVÁ H., PASUTHOVÁ J. & MIOVSKÁ B. 1995: Znečištěné ovzduší a lesy. I. Přehled účinků
amoniaku. Zprávy Lesnického Výzkumu 40 (1): 21-23.
UHLÍŘOVÁ H., PASUTHOVÁ J. & ŠRÁMEK V. 1996: Znečištěné ovzduší a lesy. III. Fluorovodík.
Zprávy Lesnického Výzkumu 41 (1): 16-19.
UHLÍŘOVÁ H., ŠRÁMEK V. & PASUTHOVÁ J. 1997: Znečištěné ovzduší a lesy. IV. Oxidy dusíku
a ozon. Zprávy Lesnického Výzkumu 42 (2): 28-32.
WIIENHAUS O., BÖRTITZ S. & REUTER F. 1992: Fluorimmissionen in Sachsen - Rückblick und
derzeitige Situation. Staub-Reinhaltung der Luft 52: 461-465.
Kontakt
Ing. Hana Uhlířová, CSc.
Hvozdnice 6,
252 05 Hvozdnice
E-mail: [email protected]
INTEGROVANÁ OCHRANA PROTI ŠKODLIVÝM ČINITELŮM NA SMRKU PICHLAVÉM
Petr Zahradník
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.
Úvod
Smrk pichlavý (Picea pungens) jako nepůvodní dřevina nemá u nás specifického škůdce, avšak
adaptovala se na něj celá řada druhů původně vázaných na smrk ztepilý (Picea abies). Jde
prakticky o všechny skupiny hmyzích škůdců, hlodavců, spárkaté zvěře i houbových chorob.
Některé druhy se zde stávají významnějšími, pro jiné je smrk pichlavý pouze okrajovou
hostitelskou dřevinou. Ani publikace se zaměřením na okrasné dřeviny se škůdcům na smrku
pichlavém příliš nevěnují. Tak NIENHAUS ET AL. (1998) má vše skryto pod obecným názvem
smrk. Obdobně je tomu i v případě publikace TOMICZEK ET AL. (2005). Smrku ztepilému se
samostatně věnují publikace UHLÍŘOVÁ (1996); UHLÍŘOVÁ & KAPITOLA (2004), i když většina
poškození zde uvedených se týká abiotických škodlivých činitelů, z biotických je zmíněna
pouze sviluška smrková (UHLÍŘOVÁ 1996) a mšice smrková (UHLÍŘOVÁ & KAPITOLA 2004).
Přehled hmyzích škůdců na smrku ztepilém (a mnoha dalších okrasných dřevinách) uvádí
GREGOROVÁ (2006). Symptomy dalších škůdců, avšak ne na smrku pichlavém, nýbrž smrku
ztepilém, lze nalézt např. v publikacích HARTMANN ET AL. (2001), NOVOTNÝ & ZÚBRIK (2000,
2004), VAKULA ET AL. (2015) nebo ZÚBRIK ET AL. (2013). Metody kontroly a ochrany jsou pak
dostupné např. v publikacích ŠVESTKA ET AL. (1996), ZAHRADNÍK (2006a,b) nebo ZAHRADNÍK
(2014).
Podkorní hmyz
Z podkorního hmyzu se na smrku pichlavém vyskytují prakticky stejné druhy jako na smrku
ztepilém. Jejich význam je však mnohem menší. Vyskytují se mnohem méně často a v menším
množství, takže zpravidla nedochází k odumření napadených jedinců. Nejvýznamnějšími jsou
lýkožrout smrkový – Ips typographus (L.), lýkožrout lesklý – Pityogenes chalcographus (L.) a
poslední dobou také lýkohub smrkový – Dendroctonus micans (Kug.).
Při uplatňování zásad integrované ochrany je v tomto případě velmi významná prevence.
Jestliže včas odstraníme z lesa atraktivní materiál (polomové dříví, vytěžené dříví, těžební
odpad), pak ztěžujeme případné namnožení většiny druhů kůrovců. Ti jsou především
sekundárními škůdci, kteří se vyvíjejí přednostně na čerstvě odumřelém nebo odumírajícím
dříví. Teprve při přemnožení napadají i stromy zdravé a vyvíjejí se na nich. Problematicky se
v současné době jeví stojící porosty výrazně oslabené suchem, které ztratily téměř veškerou
obranyschopnost a jsou pro kůrovce velmi atraktivní. To se ovšem týká především smrku
ztepilého. V našem případě to však není podstatné, protože prevenci musíme zaměřit i na tuto
dřevinu. Škůdci se mohou na atraktivním dříví smrku ztepilého namnožit a následně pak
napadnout smrk pichlavý.
Základním prvkem ochrany je důsledné vyhledávání napadeného materiálu (stromů) a jejich
včasná a účinná asanace. Poněkud jiné je to v lesních porostech, jiné je to u solitérů v zahradách
a parcích. V porostech se soustředíme na místa, kde se v minulém období kůrovci vyskytovali,
na nové, osluněné porostní stěny nebo na místa, kde byly skládky nebo polomy. V městské
zeleni pak provádíme kontrolu tehdy, jestliže se mění vzhled stromů – barevné změny jehličí,
opadávání jehličí, opadávání kůry, smolení na kmeni apod. Důležitým prvkem je zde účinná
asanace. Často se používá odvoz napadeného dříví z lesa na sklady, kde je při následném
zpracování odkorněn. Pokud je napadené dříví odvezeno pouze za hranice lesa, je nutné je
nějakým způsobem zabezpečit před napadením. Nejvhodnější je aplikace insekticidních sítí,
kterými se skládka pokryje.
Hlavními asanačními metodami jsou chemická a mechanická asanace. Každá má své výhody a
nevýhody. Chemickou asanaci můžeme použít prakticky kdykoliv, limitující je zde, aby postřik
byl proveden na suchý povrch a měl dostatek času na zaschnutí. Povrch kmene musí být ošetřen
celý a rovnoměrně. Neošetřují se hromady klestu s drobnými kůrovci (ty se buď štěpkují, nebo
pálí, možné je také jejich zakrytí insekticidní sítí). Ruční odkornění nelze provádět ve stádiu
žlutého a hnědého brouka; výjimku zde tvoří odkornění pomocí adaptéru na motorovou pilu,
která většinu brouků mechanicky poškodí.
V lesních porostech se pro dočišťování ohnisek žíru používají feromonové lapače, lapáky nebo
otrávené lapáky. Feromonové lapače lze použít i v parcích nebo zahradách, lapáky nebo
otrávené lapáky dle potřeby i v porostech. V tomto případě lze použít i kmeny a polena smrku
ztepilého.
Kortikolní hmyz
Hlavním zástupcem této skupiny škůdců je klikoroh borový – Hylobius abietis (L.). Napadá
všechny jehličnaté dřeviny ve výsadbách na jednoletých a dvouletých pasekách, kde se vyvíjí
v kořenech čerstvých pařezů. Vzhledem k tomu, že smrk pichlavý se v lesních porostech již
nevysazuje, mohlo by se zdát, že je zbytečné se o tomto druhu zmiňovat. Vzhledem k tomu, že
se však vyvíjí i v pařezech po těžbě smrku ztepilého, je nebezpečný pro nově vysazované
jehličnaté dřeviny. V městské zeleni nemá tento druh žádný význam.
Při výsadbě jehličnanů, které do oblasti s náhradní dřevinou smrku pichlavého patří, je nutné
v případě ohrožení používat preventivně ošetřené sazenice (máčením vyzvednutých sazenic
nebo sazenic ošetřených postřikem před vyzvednutím), příp. je potřebné v případě napadení
neošetřené sazenice kurativně ošetřit.
Savý hmyz
Savý hmyz nepatří v lesním hospodářství k těm významným. Výjimku mohou tvořit lesní
školky, kde s ohledem na stáří a s tím spojené rozměry rostlin a pěstování ve fóliovnících
vytvářet jednak vhodné podmínky pro rozvoj savého hmyzu, jednak jsou malé rostliny citlivé
a při silnějším ataku mohou odumírat. Jinak je tomu v městské zeleni. Působení mšic může mít
za následek výrazný pokles estetické hodnoty, ze kterého se mohou poškození jedinci
vzpamatovávat i několik let. O tom jsme se mohli přesvědčit při přemnožení mšice smrkové –
Elatobium abietinum (Walk.). Řada napadených smrků pichlavých v západních a středních
Čechách byla po silném napadení prakticky totálně defoliována, na stromcích zůstaly pouze
nově vyrašené jehlice. Stromy sice v naprosté většině mohou přežít, nebude-li se podobná
situace opakovat, avšak obnovení asimilačního aparátu bude trvat 10 let. I proto v mnoha
případech byly napadené stromy odstraněny a nahrazeny novými.
Chemická ochrana proti savému hmyzu, zejména mšicím, je značně komplikovaná. Řada druhů
mšic je po většinu svého života chráněna hálkou nebo voskovými vlákny. Složitý vývojová
cyklus a střídání hostitelských dřevin rovněž zvyšuje možnost přežití části populace daného
druhu. U použitých insekticidů se zpravidla uplatňuje kontaktní účinek, tzn., že je zahubeno to,
co se v čase postřiku na rostlině vyskytuje; pozdější kontaminace přes zažívací trakt neprobíhá.
Ideální by bylo používání systémových insekticidů, které by právě tento způsob kontaminace
umožnily, avšak v současné době žádný takový přípravek u nás není k dispozici. Obecně platí,
že zásahy provádíme tehdy, jestliže se škůdce na rostlině vyskytuje a současně není ničím
chráněn, jinak je zásah neúčinný a neefektivní. Tato období mohou být velmi krátká a podle
druhu se často objevují časně zjara nebo na podzim.
U mšice smrkové je nejefektivnější zasahovat v srpnu a počátkem září, ovšem za příznivého
průběhu zimy a výskytu mšic se může zásah provést i během zimního období. Další zásah se
provádí na jaře, avšak je možné aplikovat insekticidy i v průběhu léta, jestliže se mšice na
stromech objeví (ZAHRADNÍK & ZAHRADNÍKOVÁ 2015).
Listožravý hmyz
Na smrku pichlavém byl v poslední době z listožravého hmyzu zjištěn škodlivý výskyt obaleče
Zeiraphera ratzeburgiana (Sax.) vyžírající pupeny a následně i jehličí na letorostu, a dále také
bekyně velkohlavá – Lymantria dispar (L.), která se u nás obvykle vyskytuje především na
listnatých dřevinách v teplejších lokalitách. Zatímco první druh je typickou součástí
podhorských a horských smrčin a může se vyskytnout i na jedincích v městské zeleni, druhý je
naopak druhem městské zeleně, kdy byl 3x nalezen ve středních a severních Čechách. U tohoto
druhu je podezření, že by mohlo jít o karanténní asijskou formu, ovšem dříve než se dostavily
orgány karanténní služby z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, byly
vždy populace ošetřeny, takže nebylo možné potvrdit nebo vyvrátit tuto hypotézu. Na smrku
pichlavém se mohou vyskytovat i další druhy motýlů, ploskohřbetky nebo pilatky, ale spíše
ojediněle, bez většího významu.
U listožravého hmyzu je při rozhodování o potřebnosti a účelnosti zásahu vždy nutné přihlížet
k tomu, do jaké skupiny patří. U totálních defoliátorů jehličnanů, kam patří např. i zde
zmiňovaná bekyně, je nutné vždy provést zásah (v případě hrozby silných žírů a holožírů),
protože jedině tak lze zabránit odumření napadených jedinců, resp. porostů. V případě
parciálních defoliátorů jehličnanů dochází k žíru buď čerstvých jehlic, nebo starších ročníků,
avšak část asimilačního aparátu na stromě stále zůstává, takže bezprostřední nebezpečí
odumření napadených stromů (porostů) nehrozí. K tomu může dojít pouze výjimečně, při
souhře dalších okolností, např. při dlouhodobém opakovaném žíru nebo při špatném zdravotním
stavu dřevin (snížení počtu ročníků jehlic). Při rozhodování o potřebnosti zásahu se právě k této
skutečnosti u parciálních defoliátorů jehličnanů přihlíží. Pro úplnost je nutno uvést, že zásahy
proti listožravému hmyzu na listnáčích se neprovádějí, protože ty i při holožírech dobře
regenerují. Sice dochází ke ztrátám na přírůstu a ke ztrátě plnohodnotného semene, avšak to
není tak podstatné (až na zcela výjimečné případy).
V případě nutnosti se používají insekticidy s rychlým účinkem a aplikace se provádí nejlépe
v období líhnutí housenek nebo housenic z vajíček; tím se maximálně eliminují ztráty na
asimilačním aparátu. V městské zeleni je možné přistoupit k zásahům i při slabších žírech, a to
z důvodů zamezení ztráty estetické hodnoty dřeviny.
Zvěř a hlodavci
Smrk pichlavý nepatří k dřevinám, které by byly pro zvěř příliš atraktivní. Tvrdé a ostré jehlice
omezují poškození okusem, husté a neprůchodné porosty nejsou ani lákadlem pro ohryz a
loupání. Hlodavci však mohou mladé porosty poškodit, avšak protože se již nevysazují, tak
poškození prakticky také nehrozí. K poškození nedochází ani v městské zeleni. Žádné zásahy
není třeba provádět.
Houbové choroby
Na smrku pichlavém je v současné době nejvýznamnější houbou kloubnatka smrková –
Cucurbitaria piceae Borthw. (=Gemmamyces piceae). Jedinou možností je odstraňování silně
napadených stromů, což se v lesních porostech také běžně děje, i když i zde panují rozpaky.
Řada stromů následně regeneruje a přežívá. Přírůst je však minimální a estetická hodnota
stromů trpí. Chemická ochrana nebyla dosud vyřešena, nejsou k dispozici vhodné účinné
fungicidy. Tímto směrem se bude ubírat současný výzkum.
Obdobná situace, až na výjimky, panuje i u ostatních houbových patogenů. Platí tedy, že
nejvhodnější je v případě potřeby mechanické odstraňování napadených stromů, aby se
zabránilo dalšímu šíření infekce.
Závěr
Smrk pichlavý není pro svou nepůvodnost v lesních porostech perspektivní dřevinou. Postupně
dochází k přeměnám jeho porostů na porosty složené z domácích dřevin. Specifické může být
jeho postavení v plantážích vánočních stromků. V městské zeleni však hraje a bude hrát
významnou úlohu. S ohledem na svou nepůvodnost nemá u nás specifické škůdce, avšak
vyskytuje se na něm široké spektrum škůdců vázaných na domácí smrk ztepilý. Jejich význam
je diferencovaný, pouze několik druhů může způsobovat vážnější problémy. V lesních
porostech je to kloubnatka smrková, v městské zeleni to pak v minulém roce byla mšice
smrková. Zatímco v lesních porostech je naším cílem postupná přeměna porostů, takže
působení škůdců může tento proces pouze urychlit, v městské zeleni je třeba aplikovat metody,
které by působení škůdců eliminovaly. Toho lze docílit mimo jiné i racionálním používáním
přípravků na ochranu rostlin. Značnou roli ve výskytu škůdců hraje i průběh počasí. To je velká
neznámá, se kterou musíme počítat. Proto je nutné zdravotnímu stavu smrku pichlavého (ale i
dalších dřevin) v městské zeleni věnovat zvýšenou pozornost a v případě potřeby včas a
efektivně zasáhnout.
Literatura
GREGOROVÁ B. (ED.) 2006: Poškození dřevin a jeho příčiny. Praha: ČSOP, 504 pp.
HARTMANN G., NIENHAUS F. & BUTIN H. 2001: Atlas poškození lesních dřevin. Praha: Brázda,
296 pp.
NIENHAUSS F., BUTIN H. & BÖHMER B. 1998: Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. Praha:
Brázda, 288 pp.
NOVOTNÝ J. & ZÚBRIK M. (EDS.) 2000: Biotickí škodcovia lesov Slovenska. 1. vydání.
Bratislava: Lesnická sekcia Ministerstva pôdohospodárstva SR, 208 pp.
NOVOTNÝ J. & ZÚBRIK M. (EDS.) 2004: Biotickí škodcovia lesov Slovenska. 2. vydání.
Bratislava: Polnochem, 208 pp.
ŠVESTKA M., HOCHMUT R. & JANČAŘÍK V. 1996: Praktické metody v ochraně lesa. Praha: Silva
Regina, 309 pp.
TOMICZEK C., CECH T., KREHAN H., PERNY B. & HLUCHÝ M. 2005: Atlas chorob a škůdců
okrasných dřevin. Brno: Biocont Laboratory, 219 pp.
UHLÍŘOVÁ H. (ED.) 1996: Symptomy poškození lesních dřevin. Praha: Agrospoj, 244 pp.
UHLÍŘOVÁ H. & KAPITOLA P. (ED.) 2004: Poškození lesních dřevin. Kostelec nad Černými lesy:
Lesnická Práce, 288 pp.
VAKULA J., ZÚBRIK M. & KUNCA A. (EDS.) 2015: Nové metódy ochrany lesa. Zvolen: NLCLVÚ, 292 pp.
ZAHRADNÍK P. 2006a: Základy ochrany lesa v praxi. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická
Práce, 128 pp.
ZAHRADNÍK P. 2006b: Aplikace přípravků na ochranu lesa. Kostelec nad Černými lesy:
Lesnická Práce, 76 pp.
ZAHRADNÍK P. (ED.) 2014: Metodická příručka integrované ochrany rostlin pro lesní porosty.
Kostelec nad Černými lesy: Lesnická Práce, 374 pp.
ZAHRADNÍK P. & ZAHRADNÍKOVÁ M. 2015: Jsou smrkové porosty ohroženy mšicí smrkovou –
Elatobium abietinum? Lesnická Práce 94: 476-478.
ZÚBRIK M., KUNCA A. & CSÓKA G. (EDS.) 2013: Insects and Diseases Damaging Trees and
Shrubs of Europe. N.A.P.Editions, 536 pp.
Kontakt
Doc. Ing. Petr Zahradník, CSc.
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.
Strnady 136
156 00 Praha 5 – Zbraslav
E-mail: [email protected]