Textja/co socio/culturnífenomén a pteklad (na ruském a éeském

Eslavistico Complutense
Vol. 2 (2002): 203-209
I5SN: 1578-1763
Textja/co socio/culturnífenomén a pteklad
(na ruském a éeském materiálu)
DANUSE
OGANESJANOVÁ
Karlova univerzita, Praha
RESUMEN
La traductologia actuai define la traducción como un acto de comunicación
interlingt¶ística e intercultural, cuyo condicionamineto sociocultural se manifiesta,
entre otros aspectos, también en la variabilidad de sus normas.
No obstante, hay que tener presente que igual dimensión sociocultural está
presente ya en la misma competencia discursiva, cuyo producto es el texto. La
determinación sociocultural del texto se manifiesta en una amplia escala de
fenómenos: desde los propios factores culturales y extralinguisticos, a través de los
elementos estilísticos y esquemas de la composición del discurso, hasta las
peculiaridades de la forma y del significado lingúisticos. Partiendo de dos lenguas
relativamente cercanas desde el punto genealógico y cultural, como son el ruso y el
checo, la autora ofrece pruebas de que un estiJo, un género y/o un tipo textuai que
parece ofrecer características análogas, puede acusar varias diferencias en los
diferentes idiomas. El análisis contrastivo de textos paralelos permite descubrir
relevantes diferencias culturales que, aunque pueden llegar a ser objeto de la intuición
del traductor, generalmente se encuentran fuera del centro de su atención.
PALABRAS CLAVE: traducción, determinación sociocultural del texto, análisis
contrastivo de textos paralelos en diferentes idiomas, diferencia relevante desde el
punto de vista sociocultural.
ABsTRÁcr
Ihe present transíation theory defines transíation as an act of inter-lingual and
inter-cultural communication the socio-cultural condition of which is manifested,
among other things, in the variability of its norms.
No less iniportant, though, is the fact that the text creative (discoursive)
competence and its result - the actual text - have the socio-cultural dimension as well.
The socio-cultural determination of the text is reflected in a broad range of various
occurrences from the immanent cultural, extra linguistie factors over stylistic elements
and compositional sehemes to the peculiarities of the language form and language
203
Donase Oganesjonovó
Tez jata socioknllurni fenomén a ptek/ad
meaning including tbe customary image. The author shows in the case study of two
genealogically aud culturally close languages, Russian and Czech that the style, genre
or text type, which principally display the same signs, could be in various languages
eonsiderably different. Due to the contrastive analysis of parallel texts in different
languages it is possible to unveil interesting socio-culturally relevant contrasts, which
either are tbe subject of writer’s mere intuition, or, more ofien, entirely escape his/her
attention.
KEY WORDS:
transíation, socio-cultural determination of Che text, contrastive
analysis of parallel texts in different languages, socio-culturally relevant difference.
y souéasné teoril pfekladu je pfeklad definován p?edev~ím jako akt
mezijazykové a meíikulturni komunikaee. Dúraz je pfitom kladen na
pfívlastek meíikulturní, pfiéem~ sám pojem ,,kultura” je nové ehápán velmi
~iroce a komplexné. Zahrnuje ve~ker$ soubor historickÑch, sociálnich a
psyehologiek9ch zvlá~tností etnika, ípúsob jeho ~ivota, ~ivotni podmínky,
institucionální uspo?ádání, tradice, náiory, jednání, hierarchii hodnot
spoleéné kognitivní prosúredí. Kultura tomto ~irokém pojetí zahrnuje ptirozené
íjazyk a ve~keré dakí aspekty verbální komunikace, nebot’ i ony jsou nedílnou
souéásti tidského bytí (KOMISSAROV [1999]:75-76). Jestli~e tedy dfíve
byla kultura chápána spí~e jako faktor, kter9 jazyk, text a pi’eklad sv9m
zp~sobem ,,doprovázi”, vrstvi sena né a manifestuje sejejieh prostfednictvim,
pak souéasnj pfistup akcentuje hledisko, y ném~¿ jazyk, text a pfeklad jsou
samy ehápány jako v9sledniee púsobení ur~ité kultury, jako entity vie~lé
z lúna uréitého kulturního spoleéenstv¡, tedy jako fenomény povÑtce
soeioku lturn 1.
V teorii pfekladu se sociokulturnf pfístup k jednotliv9m aspektúm
neobjevil náhodou a má zde své nezastupitelné misto. Je tomu tak zejména pH
srovnávacim studiu pfekladatelsk~ch norem, které jako soubor obecn~eh
pravidel uréuji x’olbu pfekladatelovy sirategie a odrá2eji po~adavky
spoleénosti na pteklad y tom kterém stadiu jejího v9voje. kadu v9¡nluvn9eh
pfíkladú ilustrujicich národul variabilitu pfekladatelské normy uvád(
v=inamnÑ éesk9 teoretik pfekladu Jifí LevÑ. Ve svém Urnéní píekladu
srovnává napfiklad franeouzskou tradici ptekladu verse próíou se situad ve
stfedoevropsk9ch literaturáeh (éeské, slovenské a mad’arské), kde by byl
takov9to postup poru~ením normy, stejné jako naptiklad pteklad alexandrínu
blankversem nebo vynechání slovní htíéky éi historické nará~ky. Poukaíuje
pfitom na pfísnost stfedoevropské ptekladatelské normy, kde~to francouzsk~
pfístup vysvétluje uréitou skepsí francouíské pfekladatelské estetiky pokud
jde o tvúréí autonomnosí pfekladu (LEVY: 38-40).
Eslavística Comp/utense
Val. 2 (2002>: 203-209
204
TextjaLo soctokulturnifenomén a p,’eklad
DaniPe Oganesjonovó
Národní variabilita ptekladatelsk9ch norem je ov~em provázena také
variabilitu dobovou. Tento rys b~vá éasto ilustrován na pfekladech BilMe
z rúzného bistorického období. Do protikladu ide b9vaji dávány zvlá~té
doslovné pteklady rané stfedovéké a volnéj~í pfeklady poídní a souéasné,
mající oslovit dne~ního élovéka. y éesk9ch pfekladech ruské beletrie se
dobová podmínénost pfekladatelské normy projevuje napfíklad y nadmérné
exotiíaei pfekladú 19. století, eo~ je zjex’né ívlMté na pozadí stroze funkéní
exotizace druhé poloviny století dvaeátélio.
Strategie ptekladatele ov~em závisí i na dal~íeh sociokulturnieh aspektecb,
napfíklad na tom, nakolik je pfeklad uréitého autora y cílové kultu?e zále2itostí
presti~ni. Je inámo, ~e pfeklady dél klasikú a slavn9eh autoré se x’yznaéují
zv5~enou snahou o obsahovou pfesnost a vémost autorové stylu, kde~to
píekladúm méné znám9ch autorú tento rys éasto chybí a pfekladatel s dílem
nakládá mnohem volnéji. Pfíkladem by mohí slou~it éesk5’ pfeklad románu l¶ji
Stemlera Taxis]u2ba, ktet vy~el it 1984, étyfl roky po vydáni originálu.
Román zachyeuje obdobi tzv. reáiného socializmu y bÑvalém Sovétském
svaíu a právé analogie doby, spoleéenské situace i zpúsobu ~ivota vÑchoíí a
cíjové kultury spolu s védomím, 2e autor není klasik, dala vznik p?ekJadu,
y ném~ je mnoho zjednodu~ení, drobn~ch vynechávek, pfibli~n9eh variant, ale
1 adaptad slou~íeích jako prosffedek naturalizace. V pfekladu románu se toti~
naturalizace vymañuje z tradiéní oblasti reálil a vede a~ ke zménám autorova
textu. Jedním í pi’íkladú tohoto postupu je pfeklad reakce mu~e, kterÑ éeká na
pfijeti u feditele aje roíhotéen tim, ~e jin9 náv~tévník, pfesto~e pfi~el a2 po
ném, ho pfedbéhl. Y originále je jeho reakee vyjádtena slovy: Tnee¡¿o
o¿JIA¿eeu¿Ucb, MyJIc’tu¡¿a esc3ox¡¿yi¡ u JIanlux. (~TEMLER [1980]: 8). eo~ éesky
inamená: Miii se rozhnévané podíval kole,n, povzdech/ si a zuñid. Tato
pomérné rezignovaná reakee je ov~em y pfekladu vyjádfena reakcí mnohem
dynamiétéj~í: Muí si hnévivé odfoukL zavrtél hlavou a zase si sedt”
(STEMLER [1984]:
8). Y obon pfíkladech je tak sice vyjádi’eno roíhoféení
s následnou rezignací, av~ak pomocí odli~ného chování postavy (která je
ostatné zeela marginální a objevuje se pouze y této scéné). Pfekladatel zde
posílil naturalizaei tim, ~e reakci postavy vÑchozí kultury nabradil reakei,
která je typick~’m projevem situaénilio jednání élovéka y kultufe cílové.
Takovéto a podobn¿ pfekladatelovy íásahy mohou bÑt jisté íajímav9m
experimentem, jsouov~em soeiokulturné do znaéné muy podmínény tím, 2e
pi’ekládan~ spisovatel ,,není klasik” ani svétové proslul9 autor. Y opaéném
pfípadé by byl podobn~ postup té2ko ptijateln9 a byl by zeela y roíporu se
v~itou tradicí.
Pfekladatelská norma odrá~í pfiroíené i sociokulturní rozdíly y
poiadaveich na p?eklad textú rfizn9ch funkéních slylfr iánrú a textov5’ch typú.
Za v~echny pfiklady uved’me skuteénost, 2e zatímeo beletrieje dnes spojována
s pfekladem volnÑm, od pfekladu textú informativních, naptíklad
205
Eslavistica Complutense
Vol. 2 (2002): 203-209
Donuie Oganesianové
íkxt/ako saciakulturnifenomén o ptek/ad
diplomatickS’ch, obchodních, legislativních éi védeck9ch se tádá naopak
vysokj stupeñ píesnosti a mnohdy dokonee i doslovnosti. Co bychom chtéli
y této souvislosti ov~em zvláW ídúraznit, je skuteénost, te jednotkou
socíokulturné podmínénou, a to V obou kulturách, vÑchoii i cílové, není jen
ptekladatelská norma, o nít jsme dosud hovotili, n5brt také sám text.
Skuteénost, te text má své sociokulturni vÑehodisko, te je útvarem
vzeM9m z kultury uréité spoleénosti, je zvlá~té patrná u tzv. textú
kanonickÑcb, které se vyinaéují slohovou ustáleností a kompoíiéní
závazností. Textem tohoto typu jsou napfík¶ad kuchafské recepty. Tyto
návody.jak postupovat pH ptípravé jídel,jsou zajímavé (ponecháme-Ii stranou
kulturní reálie, zejména suroviny a mérné jednotky) hlavné tím, jak=’m
zpúsobem jsou
nich formulovány pokyny étená?i. V ée~tiné, kde jsou
y 1 osobé plurálu, se autor na
pfípravé pokrmú jako by spolu s étenáfem podilí, je mu nablízku, vede jebe
kroky, anit by pokládal za nutné idúraít¡ovat svou autoritu. Pro véty se
v~eobecn~m podrnétem y 1 osobé plurálu je vúbee y ée~tiné typiek~ v$’skyt
y textecb didaktickÑeh a váude tam. kde jde o vysvétleni ur&itého postupu
nebo návodu.
y rusk9eb kucba?sk~’ch receptech se pracovni postup vyjadfuje formou
y
vyjadfovány vétami se ½eobecnÑmpodmétem
zeda od1i~nou, ato infinitivem. Autor zústává stranou a text púsobi neosobué,
cot je vúbee typiek9 rys rusk~ch odbOrnÑch textá, kter9 vypl~vá ze snahy PO
dosatení maximální objektivity. Této tendenci odpovídá
utívání vét se
v~cobeenÑm podmétem ve 3.osobé plurálu y texteeh didaktiekÑch,
y odborn>?ch popisech pracovních postupó apod. (srov.: E cme¡c7oMaCcy
noe/Yyatcaiom luaMornltylo :ioóo’u’y. ¡¿a ¿/Yeóe¡¿b CmeKJ!OMacCbt CflyCKtflOm
.Ilema/lhtu’/eCKy/o 3an/Yae/-y..). V kuchatskÑch receptech se ov~em tyto
konstrukee y ru~tiné nevyskytují, ptestote napfíklad vukrajin~tin¿ y nich
funkci pokynú píní. Zalistujeme-li y bulharsk5’cb kuchatkách, z.jistíme, te ide
se pokyny y receptech uvádí ve vétách se zvratnÑnl pasivem (urnuqe.’¡hin CL’
noCoJlAea...), a y receptech francouískSch se y téte funkei utívají véty se
slovesem ve tvaru 2.osoby imperativu pturálu.
Kromé variability národníje i ide ov§em, stejnéjako y pffpadé kter5’chkoli
jin9ch tánrú, tfeba poéítat i s variabilitou dobovou, cot líe ilustrovat na
pfikladu známé &eské kuchafky, jejít pr’vní knitni vydáni se objevilo y prvé
poloviné 19.století. Její autorka, MD.Rettigová (1785-1845), nedává pokyny
y losobé indikativu plurálu,jakje tomu y ~esk9ch kuehatkáeh zvykem dnes,
ale y radách svÑín následovnieím utívá 2. osoby imperativu singuláru (pro
náíornost ptipomeñmejejí proslulé «vrai 1am 20 vajec..».
Skuteénosti, te text je sociokulturné determinován. by méla bÑt vénována
pH v&chové budoucieh ptekladatelú, tlumoénikú i lingvistú soustavná
poíornost. Jejich v9ehova by méla sméfovat pfedev~ím k roivojí diskuríní
neboli textotvorné kompetence, tj. k uméní tvoHt roimanité typy textó
.,
Eslavística Complutense
Val. 2 (2002>: 203-209
206
fextjoko sociakufturniJenamén a ptek/ad
Danuse Oganesjanovó
souladu se situad a eílem komunikace, respektovat strukturu técbto textú a
¡0ívat y nich jaíykové jednotky s ohledem na existující úzus, správné Vnímat
éásti textu ve vztahu k celku a budovat text jako koherentní celek
(KOMISSAROV [1997]:
27).
Diskuríní, tj. textotvorná kompetence je ov~em (tice spjata s kompeteneí
sociokulturni, co~je dáno nejen tím, ~e textové informace (at’ ¡0 samy o sobé
y
él na báil intertextovosti) obsahují extralingvistieké informace o realité
pfislu~né kultury. Sociokulturnf zvlá~tnosti textu se toti~ projevují také y
samotném zpúsobu jeho ítvárnéní, y jeho kompoíiéním schématu, y tom, jaké
stylotvorné atributy text obsahuje. y této souvislosti líe poukáíat na
sociokulturní speeifiku epistolárních ~ánrú nebo na soeiokulturni
pfíznakovost, projevující se y rúznÑch jazycieh y oblasti fúnkéních stylú. Zde
se také mi»eme setkat s pokusy vytvof it y rámci nékten)eh stylú jakousi
«kulturní typologii». Naptíklad .1. Galtung rozlihije odborn9 styi
«anglosask9», «teutonskÑ>Y, «galsk~» a «nipponsk~» (GALTUNO: 817-856).
Jeho «teutonsk5’ styl», kter9 vycháíi pfede½ímí rysú odborné néméiny aje
jak éesJq~m, tak i rusk~m odborn§m textúm nejbli2~í, se vyznaéuje znaénou
slo~itosti, poru~ovánim lineárnosti textu, nominálností, velkÑm poétem
pasivních konstrukeí, vét neosobních a modálníeh 4razú. U~ití jaiykov9ch
prostfedkú sméfuje k dosa2ení maximálol objektivity, eo~ je y souladu
s konveneí, podle n12 nese za správné pochopení textu odpovédnost sám
étenáf. V tomto ohledu je «teutOnsk9 styl» opakem «stylu galského», kter=
vycházi ze situace y románsk9eh jaíycich a vyínaéuje se aktualizaéními
prvky, jazykovou obratností 1 snahou pfesvédéit étenáfe slohovou nápaditostí.
Soeiokulturní podminénost textu sjejí národní a historickou variabilitou se
tedy vítahuje i rut samu vlastní jazykovou stránku textu, na jeho slohové
ivlá~tnosti, na jazykové prost?edky, kter=ehje y textu ¡0ito, na jejieh funkci.
Sociokulturni roídíly líe vysledovat i y pfipadé, kdy se celkové styl, ~ánr éi
zásadé podstatné neli~í. U odborn9eh textú jsou napfiklad jejich
íákladní rysy y ée~.tiné a ru~tiné shodné. Je pro né typick~ íejména ¶ogickj
9 typ
textov~
y
kompoíiéní sied, abstraktnost a obeenost, objektivita, neosobnost, absenee
obrazností a emocionálnosti, vysok~ stupeñ nominálností, nízká déjovost,
v9razná textová koherenee. PH bli2~ím pohledu na tyto vlastnosti v~ak
vyplynou na povrch dú1e~ité rozdíly. Naptíkiad nominálnost, typická pro
odborn¿ texty y obou jaíyefch. je, jak dokazují statistické údaje, y ru~tiné
xjraínéj~í. V ruském odborném textu pfipadá najedno sloveso 3,75 substantiv
(K021NOVÁ: 139), kdeho y odborném textu éeském pouíe 2,6 substantiv
(TESITELOVA:178). Celkové ni~í je y ruském odborném textu i déjovost,
eo~ je dáno ptedev~ím silnou tendencí odborné a vúdee kni~ni ru~tiny
k predikaéni sevfenosti, která se projevuje y hojném v~skytu konstrukcí hez
uréitého siovesného tvaru (infinitivnícb, pfeehodníkov~eh a konstrukci
s verbálními adjektivy). Ceské odborné texty, jejiclú tendence k predikaéni
207
Es/avistica Complutense
Vol. 2 (2002>: 203-209
Donuse Ogonesjonovó
Textjaka saciokulturnífenomón o pteklad
obsahují naproti tomu vét=ípoéet finitních sloves, a p~isobí
tedy dynamiétéji.
Vét~í dynamiénost éeskÑeh odborn~ch textú nemá ov~em jen roimér
kvantitativní, n5t0 i kvalitativní. PH jejich poíorném porovnání s paralelním
materiálem rusk~m toti~ upoutá skuteénost, ~e éeská abstraktni substantiva se
snadnéji nei ruská pojí s ptísudkovÑmi slovesy ‘y pfeneseném,
sevíenostije ni2~í,
personif¡kovaném vÑínarnu. Nejde ptitom o personifikaei autorskou, ale
uíuální, obvyklou, y té éi oné mute lexikaliíovanou. Cesky líe napfíklad ?íci:
V)zkurn ná5/Ytived/ k závénu.., zatímco rusky je tíeba gvyjádtit tuto my~lenku
jinak, napi’. Ha ocnoee uccqeóoeanus¿ Mb) fl/YUUL7¡i it ja¡cno’¡enuuo... (tj. No
zókladé vjzkurnu jsrne dospélí k závéru..). Vidíme, 2e abstraktum je sice
y obou p?ípadech kauzátorem, ov~em y ~e~tiné má vÑraznou tendenei
pfipomínat agens. Cesky líe také tíci, ~e Srnlouva o Evropské miii zavódi
jednorné obéansrví mije, kde~to ruskému úíu odpovídá formulace typu
,27J0¿oCo/YoM o Ee,noneúcxaM Cotose y’¡/YeJtc¿aemcs! e¿unoe o6ujeee/Yoneñc¡coe
¿/YÚYC-óa¡¿cnleo (U. Srnlouvou o Evropské mili se zavádíjednotné obéanství
unle). Lito tendenci líe ostatné siedoval nejen u abstrakt, ale ijinde. napfíklad
u konkrét s v9inamem 2ivelné síly. Srov.: B/esk zapálil slodohu / Orn Moítuuu
Jaco/Ye/len CO/YOU, Uragán usnirtil dvacet ¡idi / B pesy~rname ypa¿aua
no¿uó.qo óeaóqamh ‘¡e~oee¡< (tj. 1-’ dús/edku uragánu/Yti&lo o éivot dvacet ¿Idi).
Vét~í mira personif¡kace y éeskÑch textech je tedy jedním í jejích
ke nesouvisí pouíe s jaíykovou
strukturou, ale dotÑká se beíprosttedné jaíykové obraznosti a její národní
speeifíénosti. Casto se píitom stává, ~e éeskÑm ptekladúm rusk9ch textú tento
rys ehybi. Ne snad proto, 2e by k tomu ptekladatele vedía néjaká zámérná
strategie, ale prosté proto, ir sociokulturní relevanee této víastuostí éeského
textu si pfekladatel není védom, ~e uniká jeho pozomosti.
Tato a podobné ikugenosti vedou k závéru, ir text je tíeba chápat jako
sociokulturních rysú a je zajímavá tím,
fenomén pov~tee sociokulturní, a to y nej=irMmsiova smyslu, a jako takov9
jej také pro potfeby pfekladu zkoumat. Sociokulturní podstata textu se
projevuje y pestré ~ká1e jevá od tzv. «vlastních kulturnich»,
extralíngvistíckyeh faktor~ píes prvky kopmpoíiéni a stylové a~ PO ivlá~tnosti
jazykové, véetné slo~ité mozaiky uzuální obrazností. Nejvíce by ide mohía
nepochybné pfinést kontrastivní anal9za paralelních textú y rúznÑeh jazyeích,
a to texto shodn9eh ~ánrú pfedev~ím objektivních stylú, provádéná tak, aby
odborné postibovala a statistíeky zachycovala ty relevantní roídíly, kteréjsou
dosud doménou ptekladatelovy intuice nebo stojí zeela mimo jeho poíornost.
Eslavistica Complutense
Val. 2 (2002>: 203-209
208
Textjako sociaku/turnifenomén apteklod
DanuSe Ogonesjanovó
BIBLIOGRAFíA
GALTUNO, J. (1981): «Structure, culture, and intellectual style: An essay comparing
saxonie, teutonie, gallie and nipponic approaches» en Socia/ Sciences Informa/ion,
Internaliona] Social Science Counci] 6, Pp. 817-856.
LEVY, J. (1998): Uméníptekladu, Ivo keleínv, Praha.
KOMISSAROV, y. N. (1997): Teoretiteskija osnoyv metodiki obuóenija perevodu,
Rema, Moskva.
KOMISSAROV,
V. N. (1999): «Perevodéeskije aspekty me~kulturnoj
kommunikaeii» en A/ctua/’nyje /Yrob/emy tne±ku/’turnojkommunikacii. Sbornik
nauényeh trudov, vyp. 444, MGLU, Moskva, pp. 75-86.
KOZINA, M. N. (1972): 0 redevoj sistemností nauénogo síz/ja sravnítel’no
s nekotorynii drugimi, Permskij gosudarstvennyj universitet im. M. Gorkogo,
Perm
RETTIGOVÁ, M. 0. (1986): Dom ácí Luchatka, Odeon, Praha.
~VEJCER, A. D. (1999): «Perevod kak akt me2kuVtumoj kommunikacii» en
Aktua/’nvjeproh/emy meiku/’lurnoj kommunikacii. Sbornik nauúnvch trudov, vyp.
-
444, MGLU, Moskva, PP. 180-186.
~TEMLER, 1. (1980): Taksopark, Molodaja gvardija, Moskva.
STEMLER, 1. (1984): Tats/uiba, Lidové nakladatelstvi, Praha.
TÉ~íTELOVÁ, M. a kol. (1985): Komunikativní eharakteristiky sou~asn¿ ~e~tiny,
Academia, Praha.
209
Es/av/st/ca Complutense
Vol. 2 (2002): 203-209