Robotika základy - technika.junior.cz

ROBOTIKA – ZÁKLADY
verze 0.4 ze dne 5.9.2012
Rudolf Hlaváček a kolektiv
Obsah
1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.1 Týmy pro stavbu robotů . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.2 Co budeme stavět – přehled kapitol . . . . . . . . . . .
1.3 Orientace v textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
4
4
4
4
2 Soutěže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.1 Eurobot starter a Bear Rescue Beginner . . . . . . . .
2.2 Pravidla kategorie Stopár v soutěži Istrobot . . . . . .
2.3 Robotchallenge . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
5
5
5
3 Doporučení k mechanické konstrukci robota . . . . .
3.1 Ovládání robotů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.2 Velikost robotů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.3 Konstrukce velkých robotů . . . . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
6
6
6
6
4 Nezbytné součástky . . . . . . .
4.1 Datasheet . . . . . . . . . . .
4.2 Mikroprocesor, mikrokontrolér
4.3 Rezistor . . . . . . . . . . . .
4.4 Kondenzátor . . . . . . . . . .
4.5 Dioda . . . . . . . . . . . . .
4.6 LED . . . . . . . . . . . . . .
4.7 Tranzistor . . . . . . . . . . .
4.8 Cívka . . . . . . . . . . . . .
4.9 Driver . . . . . . . . . . . . .
4.10 Stabilizátor . . . . . . . . . .
4.11 Krystal . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
6
6
7
7
7
7
8
8
8
8
8
8
5 Postup při programování čipu . . . . . . . . . . . . . .
5.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
5.1.1 Postup programování robota . . . . . . . . . . .
5.1.2 Potřebné programy . . . . . . . . . . . . . . . .
5.2 Nastavení a práce v AVR Studiu . . . . . . . . . . . . .
5.3 WinAVR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
5.4 Nastavení programu Up . . . . . . . . . . . . . . . . .
5.5 Práce s programátorem . . . . . . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
9
9
9
9
9
10
10
10
6 Základy syntaxe v jazyce C . . . . . . . . . . . . . . .
6.1 Základní pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6.2 Výrazy a operátory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6.2.1 Aritmetické operátory . . . . . . . . . . . . . .
6.2.2 Operátory inkrementace a dekrementace . . . .
6.2.3 Logické výrazy a operátory . . . . . . . . . . . .
6.3 Příkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6.3.1 Přiřazovací příkaz . . . . . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
11
11
12
12
13
13
14
14
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
14
14
16
17
18
19
20
20
20
7 Bity a bajty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7.1 Desítková soustava a dvojková soustava . . . . . . . .
7.1.1 Desítková soustava . . . . . . . . . . . . . . . .
7.1.2 Dvojková soustava . . . . . . . . . . . . . . . .
7.1.3 Převod z desítkové soustavy do dvojkové . . . .
7.1.4 Bity a bajty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7.1.5 Převod z dvojkové soustavy do desítkové . . . .
7.2 Bitové výrazy a práce s nimi . . . . . . . . . . . . . . .
7.2.1 Bitové operátory . . . . . . . . . . . . . . . . .
7.2.2 Bitový součet . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7.2.3 Bitový součin . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7.2.4 Bitová negace . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7.2.5 Bitový exklusivní součet . . . . . . . . . . . . .
7.2.6 Bitový posun doleva . . . . . . . . . . . . . . .
7.2.7 Bitový posun doprava . . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
20
20
20
20
20
22
22
22
22
23
23
23
24
24
25
8 Periferie . . . . . . . . . . . . . .
8.1 Co jsou to periferie . . . . . .
8.2 Jaké periferie Atmega16 má? .
8.3 Obecné použití periferií . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
25
25
25
26
9 Práce s ATMega16 v C . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9.1 Piny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9.2 Přehled pinů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9.2.1 Připojení na programátor . . . . . . . . . . . .
9.3 Práce s registry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9.4 Registry pro řízení pinů . . . . . . . . . . . . . . . . .
9.5 Základní vstup a výstup . . . . . . . . . . . . . . . . .
9.6 Nastavování bitu – zapsání jedničky . . . . . . . . . . .
9.7 Sesazení bitu – zapsání nuly . . . . . . . . . . . . . . .
9.8 Příklad pro vstup a výstup . . . . . . . . . . . . . . . .
9.9 Registry časovačů/čítačů . . . . . . . . . . . . . . . . .
9.10 PWM – řízení motorů . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9.11 Řízení serva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9.12 Přerušení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
26
26
26
27
27
27
27
28
29
29
29
30
30
31
10 Základy elektroniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
31
6.4
6.5
6.3.2 Blok příkazů . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6.3.3 Podmiňovací příkaz (if) . . . . . . . . . . . .
6.3.4 Příkaz několikanásobného větvení (switch) . .
6.3.5 Cyklus for (cyklus řízený proměnou ) . . . .
6.3.6 Cyklus while (cyklus s podmínkou na začátku
Funkce a procedury . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Knihovny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6.5.1 Vlastní knihovny . . . . . . . . . . . . . . . .
6.5.2 Použité knihovny . . . . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
10.1
10.2
10.3
10.4
10.5
10.6
10.7
10.8
10.9
Proud . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Napětí . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odpor . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výkon . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výpočet tepelného výkonu (ztrátového)
Dioda . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výpočet rezistoru pro LED-diodu . . .
Tranzistory . . . . . . . . . . . . . . .
Stabilizátor . . . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
32
32
32
32
32
33
34
35
36
Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
37
Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
38
3
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1
Úvod
Tento text chce čtenáři – naprostému začátečníkovi – pomoct stavět a programovat amatérské roboty, pro zábavu a nebo pro účast v různých robotických
soutěžích.
1.1
Týmy pro stavbu robotů
Stavba robotů zahrnuje tři propojené, ale relativně nezávislé okruhy: návrh a výrobu mechanické konstrukce, návrh a zapojení elektroniky a programování. Proto
je dobré roboty stavět v týmech, kde se jednotliví členové zaměřují na tyto oblasti a navzájem se doplňují. Navíc každý tým potřebuje řadu pomocných činností
(nákup součástek, vyhledávání údajů na internetu a pod.). Je dobré mít proto
v každém týmu ještě pomocníka, který podporuje ostatní a umožňuje jim soustředit se na jejich hlavní úkoly.
Úplně ideální potom je, když každou funkci v týmu zastávají dva lidé, takže
se mohou vzájemně zastupovat. Tým by potom měl celkem osm členů – dva
mechaniky, dva elektroniky, dva programátory a dva pomocníky. To se ale v praxi
téměř nikdy nepodaří. Často nastane právě opačný případ, kdy tým má pouze
dva nebo tři členy, kteří se o všechny činnosti musí nějak podělit.
V každém případě ale platí, že je výhoda, pokud lidé v týmu znají i věci mimo
jejich „hlavní oborÿ, tj. když například programátor zná základy elekroniky.
1.2
Co budeme stavět – přehled kapitol
Většina studentů si na začátku vybere robotickou soutěž (viz kapitola 2 ) a pro
ni staví robota. Základní zásady mechanické stavby robotů jsou popsány v kapitole 3. Nezbytné elektronické součástky pro výrobu robotů, které by měli znát
všichni, jsou v kapitole 4. Další informace k elektronice jsou v kapitole 10. Ostatní
kapitoly postupně popisují programování robotů.
1.3
Orientace v textu
Čísla ve hranatých závorkách odkazují na seznam literatury na straně 37.
Pro stavbu robotů, především elektroniku a programování, je potřebná řada
pojmů. Měli jsme snahu uvádět nové informace postupně, ale vždycky to nebylo
možné. Pokud narazíte na neznámý pojem, použijte rejstřík (strana 38). Pokud
něco v rejsříku nenajdete, přijďte to reklamovat :-).
Pokud už budete některé pasáže znát, můžete je přeskočit. Toto je první verze
textu, proto mohou být některé pasáže nesrozumitelné. Pokud Vám nebude něco
jasné, přijďte se zeptat nebo použijte Google.
4
2
2.1
Soutěže
Eurobot starter a Bear Rescue Beginner
Toto je soutěž, na kterou se přednostě zaměřujeme. Koná se každoročně v Praze.
Cílem je sestrojit robota, který plní soutěžní úkoly. Hřiště a úkoly se každoročně mění. Nicméně je jedna věc, kterou musí umět každopádně: jezdit. Takže
se stavbou funkčního podvozku se dá začít ještě než výjdou oficiální pravidla.
Většinou musí umět něco tlačit před sebou, zvedat, stavět na sebe, to záleží na
zadání. Roboti jsou ovládání před kabel řidičem, takže odpadá složité programování. Nicméně naprogramování řízení například přes joystick usnadňuje řidiči
manipulaci s robotem, což je základ úspěchu. Dále je nezbytný trénink. I pár dní
ježdění způsobí umístění v první osmičce robotů, které postupují do vyřazování.
V roce 2012 byla soutěž Eurobot starter nahrazena soutěží Bear Rescue Beginner.
Základní charakter soutěže zůstal zachován.
2.2
Pravidla kategorie Stopár v soutěži Istrobot
Stopár je kategorie soutěže Istrobot, která se koná v Bratislavě.
Cílem je sestrojit zcela samostatného robota, který bude sledovat černou čáru
na bílém podkladu a projede soutěžní trať co nejrychleji. Na trati se přitom mohou
vyskytovat tyto překážky: tunel, přerušení čáry, cihla, reflektor (změna osvětlení
trati), most, rozdvojení čáry, dveře [13].
Konstrukce a materiály nejsou omezeny, je povoleno i používat zakoupené
stavebnice robotů, podmínkou je pouze, aby autor napsal aspoň program. To je
také důvod, proč se na soutěži vyskytují v hojné míře roboti, kteří jsou postaveni
ze stavebnice Lego.
Roboti musí být autonomní a nesmí být ovládáni dálkově. Omezeno je nejvyšší
napětí, se kterým mohou roboti pracovat, a to na 24 V. Proudový odběr je povolen
maximálně do 20 A. Počet nebo druh senzorů není omezen. Na soutěži byl robot
s jedním senzorem (kamera), ale objevil se i robot s dvaceti čtyřmi senzory. Šířka
a výška robota nesmí přesáhnout 20 cm. Délka není omezená.
2.3
Robotchallenge
Ve Vídni pořádají soutěž s názvem Robot Challenge [12], jen asi větší. Je zde
více kategorií, nás bude nejvíce zajímat kategorie Line Follower a Line Follower
Enhanced. Ta poslední zmíněná je podobná té na soutěži Istrobot. Zatímco kategorie Line Follower je jednodušší v tom, že neobsahuje překážky jako přerušení
čáry, cihlu, tunel. Šířka robota nesmí přesáhnout 30 cm.
Co se týče vlastních poznatků musím zmínit, že v soutěži Robotchallenge je
důležité mít senzory na detekci čáry zakrytovaané. Samozřejmě je vhodné je mít
zaktytovány i v soutěži Istrobot, tam to ale není tak nutné, protože světelné
podmínky mi připadaly během soutěže neměnné. Nicméně na Robotchallenge se
světelné podmínky dost měnily. Zde je velice nutné myslet na zakrytování všech
IR senzorů.
5
3
Doporučení k mechanické konstrukci robota
Roboty rozlišujeme podle způsobu ovládání a podle velikosti.
3.1
Ovládání robotů
Každý robot může být buď řízený nebo autonomní. Autonomní znamená, že je
naprogramovaný a během soutěže nebo prezentace se pohybuje samostatně.
Roboty můžeme řídit po kabelu nebo bezdrátově, například přes bluetooth.
3.2
Velikost robotů
Na škole a v DDM Junior stavíme a programujeme hlavně roboty dvojího typu :
„středníÿ a „velkéÿ.
Jako střední používáme roboty yunimin a 3pi - jsou v zásadě hotové a „pouzeÿ
se programují, jsou určené pro soutěže typu sledování čáry (Robotchallege, Istrobot, nově i Robotický den v Praze), minisumo a další. Pro střední roboty
neexistuje soutěž, kde by se ovládali po kabelu, musí proto být autonomní.
Velké roboty (typicky pro soutěž Eurobot a Robotický den) si stavíme sami.
Mohou být dálkově řízené i autonomní. Začátečníkům se silně doporučuje začít
s dálkově řízeným robotem a nebo se přidat k týmu zkušenějších konstruktérů.
3.3
Konstrukce velkých robotů
Při stavbě velkých robotů se držíme osvědčeného schématu:
Podvozek tvoří základní deska z překližky nebo rám z hliníkových profilů typu
„Lÿ tvaru obdélníku, osmiúhelníku nebo kruhu. Na podvozku jsou připevněné dva
motory z akušroubováků nebo z akuvrtaček včetně převodovek, které se koupí
hotové. Jiné typy motorů jsou buď pomalé nebo slabé. V žádném případě se
nepokoušejte koupit pouze motor (např. protože je levnější) a vyrábět si převody
sami.
Dále jsou zde dvě kola, každé připojené ke svému motoru a jedna nebo více
podpěr podvozku, obvykle z kartáčku na zuby. Motory s koly lze umístit doprostřed nebo dozadu, podle toho, co má robot na hřišti dělat.
Na podvozek se umisťuje konstrukce z hliníkových tyčí, profilů nebo z merkuru, s pomocí které robot plní svoje úkoly. Méně tuhé materiály se neosvědčily.
4
4.1
Nezbytné součástky
Datasheet
Datasheet je dokument, ve kterém jsou detailně popsány vlastnosti a možnosti
dané elektronické součástky. Každá součástka má svůj datasheet.
Datasheet je možné najít na internetu, například na stránce
www.datasheetcatalog.com
6
nebo na stránkách výrobce nebo prodejce součástky. Bohužel jsou všechny datasheety anglicky.
4.2
Mikroprocesor, mikrokontrolér
Mikroprocesor, mikrokontrolér, čip znamenají totéž – integrovaný obvod,
který se snažíme naprogramovat, aby řídil robota nebo jeho část.
Pin je vývod (nožička) čipu (podrobněji viz 9.1). Jednoduché čipy (např. ATtiny)
mají osm pinů, složitější čipy mají 32, 40, nebo také 100 pinů.
4.3
Rezistor
Rezistor nebo také odpor1 je součástka, která klade elektrickému proudu určitý
odpor neboli ho omezuje. A to podle vzorce:
U = R · I,
kde U je napětí, R je odpor a I elektrický proud (viz str. 32). Tento vztah je znám
pod názvem Ohmův zákon a můžeme z něj vyjádřit proud I:
I = U/R.
Ze vzorce je vidět, že pokud použijeme rezistor s větším odporem při stejném
napětí, tak se protékající proud zmenší (použití viz 10.7). Odpor rezistoru měříme
v ohmech, značka Ω.
4.4
Kondenzátor
Kondenzátor je součástka, která uchovává elektrický náboj. Jeho hlavní vlastností je kapacita. Jednotkou kapacity je Farad, značka F. V praxi se používají násobky jako mikrofarad (µF), nanofarad (nF) a pikofarad2 (pF). Kondenzátory se
nabíjí a vybíjí různě rychle a mají různou kapacitu. Keramické kondenzátory mají
nejmenší kapacitu(pF, nF) a jsou nejrychlejší, tantalové mívají kapacitu okolo pár
µF a jsou pomalejší a nejpomalejší jsou elektrolytické s kapacitou stovek až tisíců
µF. U tantalových a elektrolytických kondenzátorů musíme dát pozor na polaritu,
tj. kam připojujeme + a kam -. Další důležitý údaj je maximální hodnota napětí,
kterou kondenzátor snese.
4.5
Dioda
Dioda je součástka, která usměrňuje elektrický proud. To znamená, že pokud ji
zapojíme do elektrického obvodu, tak zajistí, že proud bude téct pouze jedním
směrem. Proto budeme diodu používat jako ochranu proti tzv. přepólování –
chybnému zapojení baterie nebo součástky do obvodu, které obvykle vede ke
zničení součástky (podrobněji viz 10.6).
1
Správně se součástce říká rezistor, odpor je její vlastnost. Ale mnoho lidí používá pro
označení součástky slovo odpor.
2
Mikrofarad je miliontina faradu, nanofarad je tisíckrát menší a pikofarad milionkrát menší
než mikrofarad.
7
4.6
LED
LED3 je součástka, která není primárně určená k usměrnění proudu, ale k signalizaci, zda obvodem protéká proud. K LED se vždy musí připojit rezistor (viz
10.7).
4.7
Tranzistor
Tranzistor je součástka, která umožňuje pomocí malých proudů z čipu řídit větší
proudy, například do reproduktoru nebo motorku (viz 10.8).
4.8
Cívka
Cívka neboli tlumivka je součástka, jejíž hlavní vlastností je indukčnost, jednotka henry, značka H. V praxi se používají milihenry (mH) a mikroHenry (µH).
4.9
Driver
Čip nemůže řídit například motor přímo, protože jedním pinem může protékat
obvykle maximálně 40 mA většina motorů potřebuje mnohem větší proud. Proto
se používají součástky zvané drivery, které podle pokynů z čipu řídí proud z
baterií do motorů a servomotorů.
4.10
Stabilizátor
Většinu čipů je potřeba napájet přesně 5 V. Jak toho docílit z baterií, na kterých
je například 9 V nebo 12 V, zkrátka více než 5 V. Navíc napětí na bateriích kolísá
podle toho, jak moc proudu zrovna odebírají motory. Pro napájení čipů je proto
nutné použít stabilizátor.
Stabilizátor je součástka, která z kolísavého vyššího napětí vyrobí přesné napětí
nižší. Nejčastěji se používají stabilizátory řady 78XX, kde XX značí, na kolik voltů
součástka stabilizuje, například 7805 stabilizuje na 5 V.
Stabilizátor má tři piny (vstup, zem, výstup). Zapojí se takto: Kladný pól baterie
(+) se napojí na vstup, záporný pól na zem (-). Mikrokontrolér se zapojí pinem
VCC na výstup stabilizátoru a GND (pin 11 - digitální zem) se zapojí na zem
stabilizátoru. Tímto máme připojený mikrokontrolér na napájení.
4.11
Krystal
Pokud budeme potřebovat vyšší frekvenci procesoru, použijeme krystal . Původní frekvence mikrokontroléru ATMega16 je nastavena na 1 MHz. S pomocí
krystalu ji můžeme zvýšit až na 16 MHz. Krystal zapojíme takto: Jeden pin krystalu (je jedno, který) připojíme na pin XTAL1 a druhý na XTAL2. Dále na pin
XTAL1 připojíme jednu nožičku kondenzátoru a druhou na digitální zem (11GND). To samé u pinu XTAL2. Hodnotu kondenzátoru můžeme volit od 12pF
do 22pF.
3
Light emitting diode – světlo vysílající dioda
8
5
Postup při programování čipu
5.1
Úvod
Roboty programujeme v jazyce C++, a to z několika důvodů. Zaprvé je to mnohem jednodušší než programovat v Assembleru. Zadruhé je to jazyk běžně používaný pro programování čipů.
Většina informací o programování je pro řadu čipů společná, pro konkrétní
ukázky je použitý čip ATMega16 [1].
5.1.1
Postup programování robota
1. Napsání a přeložení programu v AVR Studiu
2. Nahrání přeloženého souboru *.hex do mikrokontroléru
5.1.2
Potřebné programy
1. AVR Studio 4 – v něm budeme psát zdrojový kód
2. WinAVR – použijeme pro překlad
3. Up – tímto programem nahrajeme *.hex soubor do mikrokontroléru
5.2
Nastavení a práce v AVR Studiu
1. Spustíme AVR Studio
2. Klikneme na New project
3. V kolonce Project type zvolíme AVR GCC
4. Do kolonky Project name napíšeme jméno projektu bez diakritiky
5. Zaškrtneme Create initial file a Create folder
6. Do kolonky Location napíšeme adresu, kam se má projekt uložit
7. Vlevo vybereme AVR Simulator a vpravo námi použitý mikrokontrolér
(např. ATmega16)
8. Klikneme na Finish
9. Klikneme na záložku Project a dáme položku Configuration Options
10. Zvolíme Custom Options a nyní přepíšeme text -std=gnu99 v levém okně
na -x c++ a dáme Add a potom OK
11. Nyní můžeme psát program, poté ho přeložíme klávesou F7 nebo tlačítkem
Build Active Configuration
12. Zkontrolujeme, zda se v programu vyskytují chyby či nikoli
9
13. Pokud tu chyby jsou, musíme najít první v pořadí, dvakrát na ní klikneme
a objeví se nám modrá šipka ukazující na místo, kde se chyba vyskytuje
5.3
WinAVR
Abychom mohli zdrojový kód přeložit, zavolá AVR Studio překladač, který kód
přeloží do souboru typu *.hex, který potom můžeme nahrát do mikrokontroléru.
Na to ale musíme mít nainstalovaný překladač WinAVR [8]. Po vytvoření souboru
*.hex ze zdrojového kódu můžeme tento soubor nahrát do mikrokontroléru.
5.4
Nastavení programu Up
Do mikrokontroléru nahrajeme *.hex soubor programem Up pomocí programátoru4 PRESTO. Nejprve upravíme nastavení programu Up (stačí jednou).
1. klikneme na záložku Nastavení, dále vybereme Klávesové zkratky..., potom
vyberu pro tlačítko GO Programování paměti programu.5
2. klikneme na záložku Nastavení a zvolíme Nastavení programu
3. zaškrtneme Načíst hex soubor vždy znovu před programováním
4. dále necháme zaškrtlé pouze Zobrazovat varovné hlášky k pojistkám, Pro
čtení: Automaticky zavřít stavové okno, Delší čas pro zapojení napětí při
ICSP
5. nastavíme čas na 10000 µs, a odklikneme OK
5.5
Práce s programátorem
1. Spustíme programu Up
2. Klikneme na Otevřít a najdeme si cestu k projektu, který jsme si vytvořili
v AVR Studiu
3. Až to najdeme, tak klikneme na adresář default a najdeme hex soubor a
dáme otevřít
4. Teď zbývá nahrát ho do mikrokontroléru
5. Nastavíme a nebo zkontrolujeme Konfiguraci
6. Propojku BODLEVEL nastavíme na co nejvyšší hodnotu menší, než hodnotu
napájení mikroprocesoru a propojku BODEN na Enable
4
Zařízení pro naprogramování součástek.
Tím zajistíme, že se při zmáčknutí tlačítka GO na programátoru přeprogramuje pouze
paměť pro program a ne například paměť EEPROM. Dále tím dosáhnu toho, že se nepřenastaví
propojky pro mikrokontrolér.
5
10
7. Propojku SUT, CKSEL nastavíme na námi požadovanou frekvenci danou
vnějším oscilátorem. V našem případě máme krystal 16MHz, a proto nastavíme SUT, CKSEL na XT 3.0-8.0MHz, 16Kck+65ms – tím říkáme, že krystal
je od 3 do 8 MHz, 16Kck+65ms říká, že než začne procesor pracovat, uplyne
16 tisíc tiků kryslalu naprázdno plus ještě 65 ms počká, je to kvůli stabilitě
hodin v čipu, zkrátka, aby procesor pracoval správně.
8. Propojku CKOPT nastavíme na XT up to 16MHz, rail to rail – tím řekneme, že krystal připojený k čipu je 16 MHz a ne 8 MHz, které jsme si
zvolili v propojkách SUT, CKSEL
9. Při prvním programovaní musíme upravit frekvenci programátoru, protože
mikrokontrolér je z výroby nastaven na 1 M Hz. V kolonce Frekvence krystalu zvolíme menší než 1 M Hz například >100 kHz
10. Důležité jsou i kolonky Napájení v klidu a Napájení během programování.
Pokud máme na procesoru napětí 5 V, tak dáme
Žádné/externí a Externí 2,7 V až 5,5 V. Pokud chceme procesor napájet z programátoru, tak nastavíme políčko Napájení během programování
na interní 5 V. Políčkem Napájení v klidu pak zapínáme a vypínáme procesor.
11. Klikneme na Konfigurační tabulku pravým tlačítkem a dáme Zapamatovat pojistky, pak znovu pravé tlačítko a dáme Naprogramovat konfigurační
paměť.
12. Nyní můžeme stisknout tlačítko GO na programátoru.
6
6.1
Základy syntaxe v jazyce C
Základní pojmy
příkaz – povel pro procesor, říká procesoru, co má dělat. Příkazy probíhají postupně, nejprve se udělá jeden a pak další, který je na řadě Za příkazy
dáváme středník (;).
syntaxe – „pravopisÿ programovacího jazyka, říká, jak psát příkazy programovacího jazyka tak, aby nám počítač rozuměl
preprocesor – před samotným překladem programu do *.hex souboru proběhnou tzv. direktivy preprocesoru (něco jako příkazy, podrobně viz [3], str.
18).
Příklady: #include <> – pro vkládání hlavičkových souborů
#include "" – pro vkládání vlastních hlavičkových souborů
#define KONSTANTA HODNOTA_KONSTANTY – pro definici konstanty, všude
kde se v kódu vyskytne text KONSTANTA bude tento text nahrazen
HODNOTA_KONSTANTY
proměnná – je místo v paměti, kde jsou uložena nějaké data
11
datový typ – říká nám, v jaké podobě jsou data v proměnné uložena. V proměnné jsou pouze jedničky a nuly, Pomocí datového typu mikrokontrolér
pozná, jestli ta data jsou čísla, nebo znak, v jakém rozsahu jsou čísla, atd. . .
používané datové typy:
uint8_t – celá čísla od 0 do 255
int8_t – celá čísla od -127 do 127
uint16_t – celá čísla od 0 do 65535
int16_t – celá čísla od -32767 do 32767
uint32_t – celá čísla od 0 do 4294967296
int32_t – celá čísla od -2147483647 do 2147483647
operandy – jsou čísla nebo výrazy, které „vstupují do operaceÿ
operátory – nám říká, jaké operace provedeme s operandy (co s nimi uděláme)
Příklad: 5 + 2, přitom 5 a 2 jsou operandy a znaménko plus je operátor,
který nám říká, že čísla chceme sečíst (provést operaci sečítání)
poznámka – cokoliv se objeví v kódu mezi znaky /* a */, tak je poznámka a
bude před překladem odstraněno z kódu.
Pokud chceme zapoznámkovat pouze jeden řádek, použijeme //
Příklady:
/* Vše co napsáno zde
je poznámka a nebude překládáno
*/
// Toto je poznámka, která může popsat funkci nějakého úseku kódu
6.2
Výrazy a operátory
Výraz je něco co nabývá nějaké hodnoty, např.: 5 + 3 je výraz, který nabývá
hodnoty 8. 5 > 3 je výraz nabývající hodnoty true neboli pravda, x <= 10 je
výraz který je pravdivý, pokud proměnná x(kterou musíme mít deklarovanou)
menší nebo rovna číslu 10.
6.2.1
+
*
/
Aritmetické operátory
sčítání
odčítaní
násobení
dělení
12
6.2.2
Operátory inkrementace a dekrementace
pokud chceme zvýšit hodnotu proměnné o jedničku, napíšeme ++název_proměnné;
pokud chceme snížit hodnotu proměnné o jedničku, napíšeme --název_proměnné;
Příklad:
uint8_t i = 5; // Vytvoření proměnné i a dosazení hodnoty 5 do ní.
uint8_t j = 42; // Vytvoření proměnné j a dosazení hodnoty 42 do ní.
++i;
--j;
6.2.3
// Hodnota i se zvýší o jedničku na číslo 6.
// Hodnota j se sníží o jedničku na číslo 41.
Logické výrazy a operátory
Přehled logických operátorů:
== porovnání - rovnost
!= porovnání - nerovnost
&& logický součin
|| logický součet
! negace
< menší než
<= menší nebo rovno
> větší než
>= větší nebo rovno
Logický výraz může nabývat pouze dvou hodnot – pravda (true) a nepravda
(false). Obvykle je nepravda reprezentovaná nulou a pravda každým nenulovým
číslem. Logické výrazy se používají v podmínkách (viz např. 6.3.3)
.
Logické operace se používají při vyhodnocování logických výrazů.
Příklady:
a == b výraz je pravdivý, pokud se a rovná b
a != b výraz je pravdivý, pokud se a nerovná b lze to napsat i konkrétněji, např.:
a != 5, výraz je pravda pokud se a nerovná 5, pokud se rovná výsledkem výrazu
je nepravda(false) b > c výraz je pravdivý, pokud je b větší než c
b >= d výraz je pravdivý, pokud je b větší nebo rovný d
!(a > b) výraz v závorce je pravdivý, pokud je a větší než b, ale pak je negováno(z pravdy se stává nepravda a naopak ), tj. celý výraz je nepravdivý, pokud
je a větší než b, pokud je a menší nebo rovno, tak je výraz pravdivý.
!(a == b) výraz (a == b) je negován znaménkem !, to znamená, že výraz je
pravdivý, pokud se výraz a nerovná výrazu b, v podstatě se to dá napsat i takto:
a != b
Pozor: negace výrazu (a > b), tj. !(a > b) není to samé jako výraz (a < b),
13
ale správně je to (a <= b)
6
Logický součin && se používá, pokud budeme potřebovat spojit dva nebo více
výrazů dohromady, např.: (a > b)&&(c == d), výsledkem tohoto výrazu bude
logický součin výrazů v závorkách, pro logický součin platí, že je pravda pokud
oba výrazy jsou pravdivé, jinak je výsledek nepravda, tj. zde bude pravda pouze
pokud bude a větší než b a zároveň bude platit, že c se rovná d. Logický součin
použijeme, pokud musí všechny výryzy být pravda.
Logický součet || je pravdivý, pokud alespoň jeden výraz je pravdivý. Např.:
(e <= f)||(g != 3) výraz bude pravda, pokud bude platit, že e je menší nebo
roven f, nebo bude platit, že g se nerovná 3, anebo klidně budou platit oba výrazy.
6.3
6.3.1
Příkazy
Přiřazovací příkaz
Použijeme, pokud chceme, aby se do proměnné uložila nějaká data.
Syntaxe:
datový_typ název_proměnné;
syntaxe vkládání:
název_proměnné = hodnota_která_se_má_uložit;
Data do proměnné můžeme vložit rovnou při vytváření proměnných:
datový_typ název_proměnné = hodnota;
Příklad: uint8_t b = 5; Vytvoří se proměnná pojmenovaná b (která je v rozsahu
od 0 do 255) a uloží se do ní číslo 5.
int16_t B; Vytvoří se proměnná B. B není to samé jako b, protože jazyk C
rozlišuje VELKÁ a malá písmena.
B = 1024; Do proměnné B se uloží hodnota 1024;
6.3.2
Blok příkazů
Pokud chceme někam dát více příkazů, ale můžeme tam dát pouze jeden příkaz,
tak je dáme do složených závorek Příklad:
{
PŘÍKAZ1;
PŘÍKAZ2;
PŘÍKAZ3;
}
6.3.3
Podmiňovací příkaz (if)
Použijeme, pokud chceme, aby se program mohl rozhodnout na základě nějaké
podmínky.
6
Platí zde určité zákonitosti viz De Morganovy zákony
14
syntaxe:
if(PODMÍNKA)
PŘÍKAZ1;
else
PŘÍKAZ2;
Pokud platí PODMÍNKA v kulaté závorce, vykoná se PŘÍKAZ1, pokud neplatí,
vykoná se PŘÍKAZ2. Za if nebo else může být pouze jeden příkaz, pokud jich
tam chceme dát více, použijeme blok. Větev else je nepovinná.
Příklad:
if(a > 5) // Pokud platí, že
//proměnná a je větší něž 5, tak se
{
b = a; // do proměnné b uloží hodnota, která je v proměnné a
c = 2; // do proměnné c se uloží číslo 2.
} // Pokud podmínka neplatí, tak se nevykoná nic.
podmínka může být výraz např.:
a > 5 // podmínka bude platit,
// pokud proměnná a je větší než 5
podmíněné příkazy lze vnořovat - v bloku příkazů může být další if Příklad:
if(PODMÍNKA1)
{
PŘÍKAZ1;
if(PODMÍNKA2)
{
PŘÍKAZ2;
}
PŘÍKAZ3;
}
else
{
PŘÍKAZ4;
}
Pokud platí PODMÍNKA1 tak se vykoná PŘÍKAZ1, pak se zkontroluje PODMÍNKA2,
pokud platí, tak se vykoná PŘÍKAZ2, pokud ne, program pokračuje dál a vykoná
PŘÍKAZ3. V případě, že neplatí ani PODMÍNKA1, tak se blok příkazů přeskočí a
vykoná se blok příkazů za else, tj. PŘÍKAZ4.
Je tu možnost také do větve else napsat daší if else, vypadá to takto:
if(PODMÍNKA1)
{
PRÍKAZ1;
15
}
else
{
if(PODMÍNKA2)
{
PRÍKAZ2;
}
else
{
PRÍKAZ3;
}
}
Pokud platí PODMÍNKA1, tak se vykoná PŘÍKAZ1, pokud ne, tak se zkontroluje
PODMÍNKA2, pokud platí tak se vykoná PŘÍKAZ2, pokud neplatí, tak se vykoná
PŘÍKAZ3. Výše zapsaný kód sice bude fungovat, ale není přehledný, a proto z
důvodu lepší orientace v kódu zvolíme tento zápis:
if(PODMÍNKA1)
{
PRÍKAZ1;
}
else if(PODMÍNKA2)
{
PRÍKAZ2;
}
else
{
PRÍKAZ3;
}
6.3.4
Příkaz několikanásobného větvení (switch)
Pokud by takto zapsaných podmínek bylo moc a vztahovali by se k jedné řídící proměnné lze použít příkaz několikanásobného větvění neboli switch. Tak
například místo zápisu:
if(a == 1)
{
PŘÍKAZ1;
}
else if(a == 2)
{
PŘÍKAZ2;
}
else if(a == 3)
{
PŘÍKAZ3;
16
}
else if(a == 4)
{
PŘÍKAZ4;
}
else
{
PŘÍKAZ5;
}
Lze napsat:
switch(a)
{
case 1:
PŘÍKAZ1;
break;
case 2:
PŘÍKAZ2;
break;
case 3:
PŘÍKAZ3;
break;
case 4:
PŘÍKAZ4;
break;
default:
PŘÍKAZ5;
break;
}
Čím se to celé zjednodušuje.
6.3.5
Cyklus for (cyklus řízený proměnou )
Tento cyklu použijeme, pokud předem známe kolikrát se má opakovat určitá
operace Syntaxe:
for(řidící_proměnná; podmínka; zvýšení_nebo_snížení_hodnoty_proměnné )
{
PŘÍKAZ1;
PŘÍKAZ2;
}
Příklad:
for(uint8_t i=0; i<4; i++)
{
rozsvit_ledku();
17
pockej_sekundu();
zhasni ledku();
}
Co tento kód udělá? Dejme tomu, že máme už předem vytvořené funkce rozsvit_ledku(),
atd. . . Potom cyklus udělá následující: vytvoří proměnnou i datového typu uint8_t
(celá čísla od 0 do 255), uloží do ní číslo 0. Potom zkontroluje podmínku, zda
je proměnná i menší než 4, pak se provedou příkazy či funkce v těle cyklu, tj.
rozsvítí se LED-dioda, bude svítit jednu sekundu, a pak zhasne. Pak se provede
příkaz i++, ten zvýší hodnotu proměnné o jednu, tj. na číslo 1. Potom se kontroluje znovu podmínka, zdali je proměnná i (která má teď hodnotu 1) menší než
4, atd. . . Celkem se tělo cyklu vykoná čtyřikrát.
Cyklus for lze použít i bez proměnné, podmínky a zvýšení hodnoty, potom
bude probíhat donekonečna. Příklad: for(;;)
{
rozsvit_ledku();
pockej_sekundu();
zhasni ledku();
}
Tento cyklus bude dělat to samé, co předchozí, s tím rozdílem, že to bude dělat
donekonečna a nebude se ptát na podmínku.
Použití v programu pro robota: Nekonečný cyklus, ve kterém se kontrolují
podmínky, zda je na čáře, zda je před ním soupeř, zda má udělat to či ono.
6.3.6
Cyklus while (cyklus s podmínkou na začátku )
Použijeme, pokud nebudeme vědět kolikrát mají proběhnout příkazy a funkce v
těle cyklu. Syntaxe:
while(podmínka)
{
PŘÍKAZ1;
...
}
Příklad:
while(!je_tlacitko_stiskle())
{
ujed_1_cm();
}
Tento cyklus bude stát, dokud nezmáčkneme tlačítko. Vyžaduje mít předem
naprogramovanou funkci ujed_1_cm() a je_tlacitko_stiskle().
18
6.4
Funkce a procedury
Pokud se nám v zdrojovém kódu opakují dokola stejné příkazy, můžeme vytvořit
funkce nebo procedury, které potom voláme a které nám usnadní kód. syntaxe:
datový_typ_který_funkce_vrací název_funkce(datový_typ_parametru1
parametr1, datový_typ_parametru2 parametr2)
// Parametry jsou nepovinné
{
PŘÍKAZ1; // Nepovinné příkazy
PŘÍKAZ2;
return HODNOTA_KTEROU_FUNKCE_VRACI;
// Za return se napíše výraz, který funkce vrací.
}
Příklad:
// Funkce na sčítání dvou čísel, každé od 0 do 255.
uint16_t umocni(uint8_t zakl, uint8_t exp)
{
uint16_t vys = 1;
if(exp > 0)
{
for(uint8_t i = 0; i < exp; i++)
{
vys = vys * zakl;
}
}
return vys;
}
pokud někde v programu použiji funkci secti(10, 2), tak výsledkem bude,
jako bych napsal 10*10, tj. 100. Příklad:
c = umocni(a, b); // Do proměnné c se uloží b-tá mocnina čísla a.
procedura – je vlastně funkce, jen s tím rozdílem, že procedura má datový typ
void a nemá return (tj. nevrací žádnou hodnotu).
Příklad:
void rozsvitLedku()
{
DDRB |= (1<<PB0); /* Co dělá tento příkaz nemusíte zatím řešit,
pak se k tomu dostaneme.
*/
}
Pokud někde v programu napíšu rozsvitLedku(), tak se rozsvítí LEDka na
robotovi.
tělo funkce main – všechny příkazy, které jsou mezi složenými závorkami, se
po zahajení programu postupně vykonají
19
6.5
6.5.1
Knihovny
Vlastní knihovny
Z funkcí a procedur se mohou vytvářet soubory pro usnadnění práce. těmto
souborům se říká knihovny . Soubory mají koncovku .h Příklad: avr/io.h
moje_knihovna.h
Vlastní knihovnu poté mohu vložit direktivou #include Příklad:
#include "moje_knihovna.h"
6.5.2
Použité knihovny
Pro práci s mikrokontroléry budeme potřebovat některé už vytvořené knihovny
Příklad: avr/io.h – pro základní vstup a výstup avr/interrupt.h – pro práci
s přerušením stdint.h – zde je definovány datové typy (viz 6.1)
7
7.1
Bity a bajty
Desítková soustava a dvojková soustava
V počítači jsou všechna data uložena pouze v podobě jedniček a nul. A proto
se nám bude hodit, když se budeme aspoň trochu orientovat v převodech mezi
dvojkovou a desítkovou soustavou.
7.1.1
Desítková soustava
V desítkové soustavě je základem číslo deset.
Příklad: číslo 156 si můžeme rozložit jako 1*10^2 + 5*10^1 + 6*10^0, přitom
10^0=1, 10^1=10, 10^2=10*10=100, 10^3=10*10*10=1000 atd . . ., takže naše
číslo potom vypadá takto: 1*100 + 5*10 + 6*1 = 156.
7.1.2
Dvojková soustava
Ve dvojkové soustavě je základem číslo dva.
Příklad: číslo 11001010 rozložíme na
1*2^7 + 1*2^6 + 0*2^5 + 0*2^4 + 1*2^3 + 0*2^2 + 1*2^1 + 0*2^0, přitom
2^0=1, 2^1=2, 2^2=2*2=4, 2^3=2*2*2=8, 2^4=2*2*2*2=16, 2^5=32,
atd. . ., proto naše číslo má hodnotu:
1*128 + 1*64 + 0*32 + 0*16 + 1*8 + 0*4 + 1*2 + 0*1 = 202.
7.1.3
Převod z desítkové soustavy do dvojkové
Jak na to, když chceme převádět číslo z desítkové soustavy do dvojkové?
Například převedeme číslo 97.
Nejprve je potřeba, abychom znali násobky čísla dva:
2, 4, 8, 16, 32, 64, 128, 256, 512, 1024, 2048, atd. . .
20
Napíšeme jedničku.
1
Najdeme nejbližší nižší násobek dvou k našemu číslu, v našem případě je nejblíže
64. Odečteme si od 97 číslo 64, 97-64=33. Odečítali jsme číslo 64, další v pořadí
je číslo 32, je 32 obsaženo v 33? Ano, proto napíšeme další jedničku.
11
Dále 33-32=1, další číslo je 16, je 16 obsaženo v 1? Ne, proto napíšeme nulu. 110
Další číslo je 8, také není obsaženo v 1, takže napíšeme nulu.
1100
Čísla 4 a 2 také nejsou obsažena v čísle 1, proto napíšeme nuly.
110000
A nakonec, je číslo jedna obsaženo v čísle jedna? Ano, napíšeme jedničku. Náš
binární zápis čísla 97 vypadá takto:1100001. Čísla v binární soustavě by měla
mít počet cifer rovno 8, 16, 32, podle toho s kolika bitovými čísly počítáme. V
našem případě musíme doplnit jednu nulu. Pokud bychom počítali s 16 bitovými
čísly doplníme o 8 nul více. Nuly doplňujeme zleva. Zapamatujeme si to snadno v
desítkové soustavě se číslo 128 také nezmění pokud před něj dáme nuly, 000128.
Nuly navíc nebudeme psát v desítkové soustavě, ale v dvojkové nám to pomůže
se lépe orientovat. Takže to bude vypadat: 01100001 No a to ještě není všechno.
Aby mělo číslo správný tvar musí mít před číslem uvedeno 0b(nula a malé B),
tím říkáme v jazyce C, že číslo je v (binární) dvojkové soustavě.
Pozor: Čísla 101 a 0b101 nejsou to samé!Je to jednoduché, pokud 0b neuvedeme bude překladač číslo brát jakože je v desítkové soustavě. Tj. 101 => číslo
sto jedna, 0b101 => číslo pět.
Další příklad:
Převedeme číslo 237.
Nejbližší nižší číslo je 128.
1
237-128=109 je číslo 64 obsaženo v čísle 109? ANO, další jednička.
11
109-64=45 je číslo 32 obsaženo v 45? ANO, jednička.
111
45-32=13 je 16 obsaženo v čísle 13? NE, nula.
1110
je číslo 8 obsaženo v 13? ANO, jednička.
11101
13-8=5 je 4 obsaženo v 5? ANO, jednička.
111011
5-4=1 je obsažena v 1? NE, nula.
1110110
je 1 obsažena v 1? ANO, jednička.
11101101 Binární zápis čísla 237 vypadá takto:11101101.
21
7.1.4
Bity a bajty
Každá číslice ve dvojkové soustavě reprezentuje jeden bit (nabývá hodnot 0 nebo
1).
Osm bitů dohromady tvoří bajt. Nejnižší bit v bajtu leží vpravo (tzv nultý bit),
další je nalevo od něj (první bit), až do sedmého bitu, který je nejvíce vlevo.
7.1.5
Převod z dvojkové soustavy do desítkové
Vezmeme si například binární číslo 1011. Očíslujeme si pozice zprava doleva od
nuly, tj.:
1 0 1 1
3 2 1 0
Pohybujeme se v dvojkové soustavě, tj. základ bude 2. Vezmeme nultou číslici
a vynásobíme s ní číslo 2^0. Dostáváme 1*2^0 = 1. Dále první číslici vynásobíme číslem 2^1, tj. 1*2^1 = 2. Dále druhou číslici vynásobíme číslem 2^2, tj.
0*2^2 = 0. A to samé provedeme s číslicí na třetí pozici: 1*2^3 = 8. A nyní čísla
sečteme 8 + 0 + 2 + 1 = 11, takže binární číslo 1011 převedené do desítkové
soustavy je 11.
Příklad 2: Převeďte binární číslo 11101001 do desítkové soustavy.
1*2^0 + 0*2^1 + 0*2^2 + 1*2^3 + 0*2^4 + 1*2^5 + 1*2^6 + 1*2^7 To je:
1 + 0 + 0 + 8 + 0 + 32 + 64 + 128 = 233 Binární číslo 11101001 převedeno
do desítkové soustavy je 233.
Příklad 3: Převeďte binární číslo 00010101.
1*2^0 + 0*2^1 + 1*2^2 + 0*2^3 + 1*2^4 + 0*2^5 + 0*2^6 + 0*2^7, samozřejmě členy 2^x, které násobíme nulou budou nulové a tudíž je můžeme beztrestně vynechat, tj.
1*2^0 + 1*2^2 + 1*2^4 = 1 + 4 + 16 = 21 Binární číslo 00010101 má v desítkové soustavě hodnotu 21.
7.2
Bitové výrazy a práce s nimi
Bitové operace se od logických operací (viz 6.2.3) liší tím, že se neaplikují na číslo
jako celek, ale bit po bitu, viz níže.
My budeme potřebovat následující bitové operace: bitový součet, bitový součin, bitovou negaci, bitový posun doleva.
7.2.1
Bitové operátory
| bitový součet
& bitový součin
~ bitová negace
^ bitový exluzivní součet
<< bitový posuv doleva
>> bitový posuv doprava
22
7.2.2
Bitový součet
Platí, že 0|0=0, 0|1=1, 1|0=1, 1|1=1, sčítají se vždy pouze bity, které leží pod
sebou. Zkrátka pokud je aspoň jeden bit jedna, výsledek je také jedna.
Příklad: máme dvě binární čísla 00000100 a 01100001 a chceme je bitově
sečíst.
Když sečteme nulté bity zadaných čísel, dostamene 0—1=1. Pak provedeme bitový součet i pro první, druhé a další bity. Zapíšeme: (0b00000100 | 0b01100001);
Nebo pokud budeme mít čísla v proměnných:
uint8_t a = 0b00000100;
uint8_t b = 0b01100001;
uint8_t c;
c = (a|b);
Do proměnné c se zapíše výsledná hodnota.
00000100 - první číslo
01100001 - druhé číslo
-------01100101 - výsledek po bitovém logickém součtu
Výsledek: 01100101.
7.2.3
Bitový součin
Platí, že 0&0=0, 0&1=0, 1&0=0, 1&1=1, tady platí, že výsledek je jedna, pokud
oba bity jsou jedna. Příklad: bitový součin čísel 00110011 a 01000001 Zapíšeme:
(0b00110011 & 0b01000001); Nebo pokud budeme mít čísla v proměnných:
uint8_t c = 0b00110011;
uint8_t d = 0b01000001;
uint8_t e;
e = (c&d);
Výsledná hodnota se zapíše do proměnné e.
00110011 - první číslo
01000001 - druhé číslo
-------00000001 - výsledek bitového logického součinu
7.2.4
Bitová negace
Tam, kde byla jednička, bude nula, a kde byla nula, bude jednička. Příklad:
znegujte číslo 00110101 Zapíšeme: ~(0b00110101); Nebo pokud budeme mít
číslo v proměnné:
uint8_t a = 0b00110101;
uint8_t b;
b = ~a;
23
Do proměnné b se zapíše výsledná hodnota.
00110101 - číslo, které bude logicky znegováno
-------11001010 - výsledek
7.2.5
Bitový exklusivní součet
Výsledkem exklusivního součinu je pravda, pokud se hodnoty liší, tj. nejsou stejné.
Takže platí 0^0=0, 0^1=1, 1^0=1, 1^1=0
Zapíšeme: (0b00110011 ^ 0b01000001); Nebo pokud budeme mít čísla v
proměnných:
uint8_t c = 0b00110011;
uint8_t d = 0b01000001;
uint8_t e;
e = (c^d);
Výsledná hodnota se zapíše do proměnné e.
00110011 - první číslo
01000001 - druhé číslo
-------01110010 - výsledek bitového exklusivního součtu
7.2.6
Bitový posun doleva
Vezmeme celé osmibitové číslo a posuneme ho o určitý počet míst doleva. Přitom
čísla vlevo zmizí a na na uprázdněné místo vpravo přijdou vždy nuly. Zapíšeme:
(0b01000101 << 3); Nebo pokud budeme mít číslo v proměnné:
uint8_t c = 0b01000101;
uint8_t d;
d = (c << 3);
Do proměnné d se přiřadí výsledek operace. Pokud například už nebudeme potřebovat původní hodnotu proměnné c, lze to napsat i takto:
uint8_t c = 0b01000101;
c = (c << 3);
Hodnota v proměnné c se nejprve posune o tři pozice a pak se výsledná pozice
zapíše na stejnou pozici v paměti mikrokontroléru.
Příklad: proveďte bitový posun doleva o tři s číslem 00000101
01000101
-------10001010 - posun o jedno doleva
00010100 - znovu o jedno doleva (celkem o dvě místa)
00101000 - celkový posun o tři bity doleva
24
7.2.7
Bitový posun doprava
Bitový posun doprava je podobný jako operace bitový posun doleva, liší se jen ve
směru posunu, tj. posouvá se na opačnou stranu. Příklad 1: Proveďte bitový posun
doprava o tři pozice s binárním číslem 00000101. Zapíšeme: (0b00000101 >> 3);
Výsledkem bude toto:
00000101
-------00000010 - posun o jednu pozici doprava
00000001 - posun o druhou pozici
00000000 - posun o třetí pozici
Příklad 2: Proveďte bitový posun o dvě pozice doprava a potom o tři doleva s
binárním číslem 11110111. Zapíšeme: ((0b11110111 >> 2) << 3); Výsledkem
bude toto:
11110111
-------00111101 - posun o dvě pozice doprava
11101000 - posun o tři pozice doleva, toto je výsledek.
Příklad 3: Ale co když zadám číslo do proměnné v desítkové soustavě, například 189 a provedu bitový posun o dvě pozice doprava? Co dostanu? Dostanu
snad 1? Ne, i když jsme číslo zadali v desítkové soustavě, v mikrokontroléru je
stejně uloženo jako jedničky a nuly, takže číslo musíme nejprve převést do dvojkové soustavy. 189 = 0b10111101 A teď posun o dvě pozice doprava:
00101111 a to je číslo 47. Takže 47 je výsledek bitového posunu čísla 189 o
dvě pozice doprava.
Zapíšeme takto:
uint8_t a = 189;
uint8_t b;
b = (a >> 2);
No a výsledek(tj. číslo 47 ) se uloží do proměnné b.
8
8.1
Periferie
Co jsou to periferie
Periferie je nějaké rozšíření funkce jednotlivých pinů procesoru. Periferie rozšiřují použití mikrokontrolérů téměř na jakékoliv použití od blikání LED, přes
různé časovače, digitální hodiny, teploměry až k menší autonomním robotům.
8.2
Jaké periferie Atmega16 má?
Atmega16 má dva 8-bitové časovače/čítače, jeden 16-bitový časovač/čítač, osm
kanálů 10-bitového A/D (analogově/digitálního) převodníku, analogový komparátor, tři druhy komunikací (TWI, SPI, USART), které lze použít ke komunikaci
mikrokontroléru s okolím.
25
8.3
Obecné použití periferií
Vstupně/výstupní pin lze použít k rozsvěcení LED (v sérii s LED musí být rezistor, viz ). Lze zjišťovat, zda je nebo není tlačítko zmáčknuté. Časovače/čítače
mohou být zdrojem času pro určité aplikace, ale nejužitečnější je použití č/č jako
generátor obdélníkového signálu, která bude sloužit jako pwm k řízení motoru.
Kdykoliv potřebujeme získat nějaký rozumný údaj z analogových senzorů, to jest
ne pouze 5 V nebo 0 V, ale cokoliv co se nachází mezi např.: 2,14 V. Použití například údaj z potenciometru nebo senzoru(fototranzistor, elektronický kompas
či akcelerometr). Komunikaci mikrokontroléru s jiným mikrokontrolérem budeme
řešit přes USART, TWI nebo SPI.
9
9.1
Práce s ATMega16 v C
Piny
Pin je nožička procesoru. Může být nastavený jako vstupní nebo jako výstupní.
Pokud je pin nastavený jako vstupní, umí určit, zda na něm je napětí odpovídající logické jedničce (5 V) nebo logické nule (0 V). Pokud je pin nastavený jako
výstupní, umí se nastavit na logickou jedničku nebo logickou nulu. Další funkce
pinů jsou popsány níže.
9.2
Přehled pinů
Na druhé straně nahoře v [1] najdete podobu mikrokontroléru a popis jeho pinů.
Pro nás jsou nejdůležitější tyto piny (čísla v závorce jsou čísla pinů podle obrázku):
VCC(10) – napájení digitální části mikrokontroléru 5 V
GND(11) – zem digitální části
AVCC(30) – napájení analogové části(A/D převodník na portu A)
GND(31) – zem pro analogovou část
AREF(32) – referenční napětí pro A/D převodník
RESET(9) – přivedením logické nuly (0 V) po krátkou dobu se procesor resetuje
a program začne běžet od začátku
XTAL1(13) a XTAL2(12) – piny pro připojení krystalu
Pak jsou tu piny jako PB0 až PB7, je to označení základní vstupně výstupního
pinu – druhé písmeno nám říká z jakého je portu a číslo pořadí pinu (pozor:začíná
od nuly). Každý takto označený pin lze nastavit na logickou jedničku (5V) nebo
logickou nulu (0V), nebo lze například číst, zda je na pinu logická jednička či nula
(testování stisklého tlačítka). V závorkách je uvedena alternativní funkce pinu.
Nás zajímají tyto:
ADC0(40) až ADC7(33) – A/D(Analogově/digitální) převodník, pro získání hodnot z nějakého analogového senzoru (např.: teplotní čidlo, IR senzor, čtení napětí
na bateriích přes odporový dělič).
26
OC0(4), OC1A(19), OC1B(18), OC2(21) – výstupy č/č(časovače/čítače), které
lze použít ke generování PWM signálu pro řízení motorů, ale ne přímo z mikrokontroléru, ale pouze pomocí driveru.
MOSI(6), MISO(7), SCK(8), RESET(9), GND(11) – piny používané pro programování mikrokontroléru.
INT0(16), INT1(17), INT2(3) – vnější přerušení, například pro detekci stisknutí tlačítka.
9.2.1
Připojení na programátor
Programátor má některé piny pojmenovány odlišně:
VPP(13V), VDD, GND, DATA/MOSI, CLOCK, MISO
VPP programátoru připojíme na RESET mikrokontroléru, VDD připojíme na VCC,
GND na GND, DATA/MOSI na MOSI, CLOCK na SCK, MISO na MISO.
9.3
Práce s registry
Při práci s mikrokontrolérem budeme pracovat s menšími úseky paměti, tzv. osmibitovými registry. Registr se chová jako proměnná – můžeme z něj číst údaj nebo
ho tam vkládat. Tím řídíme chod mikrokontroléru. Registry jsou pojmenovány
velkými písmeny, například: DDRD, PORTD, PIND, OCR1, atd. . .
9.4
Registry pro řízení pinů
Piny jsou označeny PA0 až PA7, PB0 až PB7, atd. . . Písmeno za P říká, z jakého
portu je pin, číslo udává pořadí pinu (čísluje se od nuly). Např.: PD5 – pátý pin
portu D, PA4 – čtvrtý pin portu A, PC0 - nultý pin portu C.
9.5
Základní vstup a výstup
Díky registrům DDRA, DDRB, DDRC a DDRD mikrokontroléru řekneme, který pin
má být vstupní či výstupní. Na začátku jsou všechny bity těchto registrů nastaveny na nulu, tj. všechny nožičky mikrokontroléru jsou vstupní. Piny jsou
rozděleny do portů A, B, C a D, každý port má maximálně osm pinů. Každému
pinu je přiřazen jeden bit v registru. Každý pin je značen PXn, kde X je port,
kterému pin náleží(A,B,C,D), a n je číslo pinu(od 0 do 7).
Například PB5 je pátý pin portu B, kterému odpovídá pátý bit v registru DDRB,
tj. bit označený jako X v čísle 00X00000.
Totéž trochu jinak:
Vstupně/výstupní piny ( [1] str.48) Pro práci s vstupně/výstupními piny jsou
k dispozici tři registry DDRX, PORTX, PINX, kde X je označení portu (A,B,C,D).
DDRX – tímto registrem říkáme, zda je pin v portu X vstupní (0) či výstupní(1).
PORTX – pokud je pin vstupní, tak logickou nulou vypínáme pull-up (zdvihávací)
rezistor a logickou jedničkou zapínáme pull-up7 . PORTX – pokud je pin výstupní,
7
Pull-up rezistor je rezistor, který zajistí, že na pinu bude logická jednička(5 V ), je to
rezistor, kde jedna nožička je na VCC a druhá na pinu.
27
tak logickou nulou nastavíme na pinu logickou nulu a logickou jedničkou jedničku.
PINX – tento registr slouží pouze a jen pro čtení, a udává aktuální hodnotu na
portu X
9.6
Nastavování bitu – zapsání jedničky
Například:
DDRB = DDRB | (1<<PB5);
// Tento příkaz nastaví pátý bit v~registru DDRB.
Co jednotlivé znaky v příkaze znamenají?
Výraz v závorce (1<<PB5) udělá bitový posuv čísla 1 o PB5 míst doleva. PB5 je
symbolická konstanta, která má hodnotu 5, místo PB5 lze použít jen číslo 5.
Takže (1<<5) je vlastně posunutí čísla 00000001 o pět míst doleva, výsledek
00100000. Znak svislé čáry je operátor pro bitový součet. DDRB je registr pro
určení vstupu a výstupu pro port B.
Takže příkaz DDRB = DDRB | (1<<5); udělá to, že do registru DDRB uloží hodnotu vzniklou bitovým součtem z původní hodnoty registru DDRB a čísla 00100000.
Takto postupujeme, protože neznáme hodnoty v registru DDRB a chceme nastavit jen pátý bit a ostatní chceme nechat nezměněny.
Pokud bychom chtěli nastavit jen pátý bit nehledě na ostatní, použijeme příkaz:
DDRB = 0b00100000; // 0b - říká překladači, že se jedná o binární číslo
Co by se stalo, kdyby v registru už nějaké hodnoty byly nastaveny a my bychom
napsali pouze DDRB = 0b00100000;?
01001111 // předchozí hodnota, kterou neznáme, ale chceme ji tam mít
00100000 // výsledná hodnota, která se tam dosadí
// výsledek - krom jednoho bitu se všechny další sesadily
Při použití příkazu DDRB = DDRB | (1<<5); to bude vypadat takto:
01001111
00100000
-------01101111
//
//
//
//
předchozí hodnota
hodnota, která se má nastavit
bitový součet
nastavili jsme pátý bit a ostatní jsme ponechali
Příkaz DDRB = DDRB | (1<<5); lze zkrátit na DDRB |= (1<<5);.
28
9.7
Sesazení bitu – zapsání nuly
Ze stejného důvodu jako při nastavování bitu použijeme sice složitější zápis, ale
bezchybný.
Příklad: chceme sesadit pátý bit a ostatní chceme nechat takové, jaké jsou.
DDRB = DDRB & ~(1<<5);
Vlnka (~) před výrazem v závorce je bitová negace, ampérsand (&) je znak bitového součinu. Nejprve se vyhodnotí výraz v závorce:
00100000 // výraz v~závorce
11011111 // negace výrazu v závorce
// s~výsledkem negace se provede logický součin
//s~původní hodnotou v~registru
01101111
11011111
-------01001111
//
//
//
//
//
příklad původní hodnoty
výsledek negace
logický součin
výsledek se oproti původní hodnotě liší jen tím,
že je sesazen pátý bit
Příkaz na sesazení bitu lze také zkrátit na DDRB &= ~(1<<5); .
9.8
Příklad pro vstup a výstup
Příklad: Napište program, kde nastavíte piny PB0, PB1, PB3, sesadíte piny PC5, PC6,
vytvoříte proměnou d a uložíte do ní stav portu D. Řešení:
#include <avr/io.h>
int main()
{
DDRB |= (1<<PB0)|(1<<PB1)|(1<<PB3);
DDRC &= ~((1<<PC5)|(1<<PC6));
uint8_t d = PIND;
}
9.9
Registry časovačů/čítačů
Pro řízení motorů nám postačí osmibitový časovač/čítače (č/č0, č/č2). Signál pro
servo získáme z kanálů šestnáctibitového č/č1. V registrech jsou bity pojmenovány např.: pátý bit v registru – COM01. Můžeme napsat (1<<5), ale raději kvůli
přehlednosti budeme psát (1<<COM01). č/č0(datasheet str.68): TCCR0 – pro nastavení časovače na PWM
TCNT0 – aktuální hodnota č/č
OCR0 – hodnota v porovnávacím registru
29
TIMSK – zde můžeme nastavit přerušení po dosažení shody registru OCR0 s registrem TCNT0 nastavením bitu OCIE0, nebo nastavit přerušení při přetečení č/č
nastavením bitu TOIE0.
TIFR – pokud nastala shoda registru OCR0 s registrem TCNT0 nastaví se bit OCF0,
pokud přeteče č/č nastaví se bit TOV0, bity se nulují samy po vstupu do obslužné
rutiny přerušení, nebo pokud nastavíme na jedničku bit TOV.
9.10
PWM – řízení motorů
Pro nastavení PWM se podíváme do tabulky na straně 80: Zvolíme mód FastPWM
– pro tento mód musíme nastavit bity WGM01 a WGM00 v registru TCCR0, nyní se
podíváme na tabulku 40 na straně 81 a budeme chtít použít mód, kdy se při
shodě registrů ORC0 a TCNT0 nastaví na pinu OC0 logická nula a při přetečení se
nastaví logická jednička – musíme nastavit bit COM01 v registru TCCR0. Teď se
podíváme na tabulku 42. V tabulce vidíme různé předděličky CO TO JE, které
můžeme použít pro generování PWM. Po dosazení do vzorce na straně 75, kde N
je předdělička. Nastavení předděličky bychom měli volit tak, aby frekvence podle
vzorce vyšla taková, kterou lidské ucho neslyší (nad 16kHz), ale zase nesmí být
větší, něž dokáže zvládnout náš driver CO TO JE(najdeme v datasheetu). Já volil
předěličku 64 - výsledná frekvence je kolem 1kHz NEODPOVÍDÁ PŘEDCHOZÍ
PODMÍNCE:
TCCR0 = (1<<WGM01)|(1<<WGM00)|(COM01)|(1<<CS01)|(1<<CS00);
č/č2(datasheet str.115): K ovládání č/č2 slouží registry
TCCR2, TCNT2, OCR2, TIMSK, TIFR a navíc registr ASSR, ten by nás zajímal,
pokud bychom č/č2 asynchronní(tj. nepoužíval by frekvenci krystalu na pinech
XTAL1 a XTAL2, ale krystal na pinech TOSC1 a TOSC2). Pro stejné nastavení č/č2
se podíváme na odpovídající tabulky:50(str 126), 52(str 127), 54(str 128) Příkaz
bude vypadat takto:
TCCR2 = (1<<WGM21)|(1<<WGM20)|(1<<COM21)|(1<<CS22);
9.11
Řízení serva
č/č1(datasheet str.86): S č/č1 to bude trochu složitější. Č/č1 má více možných
použití, také se dá použít na pwm pro motory, ale my ho použijeme pro řízení
servomotoru (serva).
Jak se řídí pohyb serva? Servo se řídí logickým signálem (jedničkou) po dobu
od 1 ms do 2 ms (často i od 0,5 ms do 2,5 ms), a celková perioda je 20 ms.
Podle toho, jak dlouho signál trvá, tak se servo natočí. Tj. pokud budeme chtít
servo maximálně natočit na jednu stranu, nastavíme pin, který slouží jako řídící
signál pro servo, na logickou jedničku po dobu 1 ms a pak 19 ms logickou nulu
a pak zase logickou jedničku, logickou nulu, atd. . . Pokud budeme chtít servo
posunout do druhé krajní polohy, necháme logickou jedničku po dobu 2 ms a
logickou nulu po dobu 18 ms. Pokud budeme chtít střední polohu, tak jedničku
nastavíme na 1,5 ms a nulu na 18,5 ms. Jestliže budeme potřebovat jiný úhel
natočení, nastavíme logickou jedničku na odpovídající dobu.
Nastavení č/č1 pro řízení až dvou serv: Registrů, které ovládájí č/č1 je více
než u předchozích č/č:
30
TCCR1A, TCCR1B, TCNT1H, TCNT1L, OCR1AH, OCR1AL, OCR1BH, OCR1BL,
ICR1H, ICR1L, TIMSK, TIFR
Registry označené posledním písmenem H jsou vyšší bajty registru a L nižší bajty
registru. Jsou to vlastně šestnáctibitové registry, ke kterým můžeme přistupovat
buď jako k dvěma osmibitovým registrům (ICR1L = ..., ICR1H = ...) nebo
jednomu šestnáctibitovému (ICR1 = ...). PŘEFORMULOVAT *************
Z tabulky 47 na straně 110 si vybereme mód, který nám vyhovuje: mód 14 rychlé PWM, z tabulky 45 na straně 109 si vybereme to samé, co u předešlých
nastaveních č/č. Z tabulky 48 nastavíme předěličku na 8, protože při dosazení do
vzorce: ,kde TOP je hodnota v registru ICR, tu nastavíme na 40000, při tomto
nastavení nám vyjde, že jeden tik č/č trvá 0,5 ms a toho využijeme při ovládání
serv. Nastavíme počáteční hodnotu do registrů OCR1A a OCR1B, jde o to, jak budou
serva natočena při zahájení programu, je také důležité nastavit piny pro PWM
na výstup:
TCCR1A = (1<<WGM11)|(1<<COM1A1)|(1<<COM1B1);
TCCR1B = (1<<WGM13)|(1<<WGM12)|(1<<CS11);
ICR1 = 40000;
OCR1A = 3000;
OCR1B = 3000;
DDRD |= (1<<PD5)|(1<<PD4);
9.12
Přerušení
Co je přerušení? Procesor může zvládnout pouze jednu operaci na jeden tik krystalu, postupuje od jednoho příkazu k druhému a nemůže jen tak všeho nechat a
věnovat se něčemu jinému, občas je to ale potřeba. Při přerušení procesor všeho
nechá a bude se věnovat přerušení, potom co skončí se bude věnovat dál programu
tam, kde přestal.
Nastavíme přerušení při přetečení časovače: TIMSK |= (1<<TOIE1);
Obslužná rutina přerušení se píše mimo tělo hlavní funkce a vypadá takto
ISR(ZDROJ_PŘERUŠENÍ)
{
PŘÍKAZY;
}
Zdroj přerušení najdeme v datsheetu na straně 43, v našem případě to bude:
ISR(TIMER1_OVF_vect)
{
}
10
Základy elektroniky
Abychom se mohli úspěšně věnovat robotice, musíme znát základní poznatky z
elektroniky. Musíme se seznámit se základními pojmy, součástkami a vzorci, které
se v elektronice používají. A nemusíme se obávat, těch základních je jenom pár.
31
10.1
Proud
Pokud použijeme vodní model, tak (elektrický) proud je množství vody, které
proteče za jednu sekundu8 .
• Značka: I
• Jednotka: 1A = 1 ampér
10.2
Napětí
Elektrické napětí měříme vždy mezi dvěma body. Můžeme si ho představit jako
rozdíl výšek dvou vodních hladin. Z výše položeného jezera (kladné napětí, +)
teče voda (el. proud) do níže položeného (zem, nulový potenciál, -).
• Značka: U
• Jednotka: 1V = 1 volt
10.3
Odpor
DODĚLAT
10.4
Výkon
Výkon je definován jako součin napětí a proudu:
P =U ·I
.
• Značka: P
• Jednotka: 1W = 1 watt
10.5
Výpočet tepelného výkonu (ztrátového)
Na součástkách, na kterých je úbytek napětí a kterými protéká proud, vznikají
tepelné ztráty.
Příklad 1: Na rezistoru je úbytek napětí 3, 6V a protéká jím 240mA. Jaký je
tepelný ztrátový výkon?
P = U · I = 3, 6V · 0, 24A = 0, 864W = 864mW
Ztráty na rezistoru činí 864W, a proto musíme volit rezistor, který zvládne větší
výkon, tj. minimálně na 1W .
8
Ve skutečnosti je to protečení množství elektronů nebo jiných nosičů el. nábojů s celkovým
nábojem 1 Coulomb za sekundu.
32
Příklad 2: Diodou 1N4148 bude procházet 100mA, při tomto proudu bude úbytek
napětí na diodě 1V . Nezničíme diodu 1N4148?
P = U · I = 1V · 0, 1A = 0, 1W = 100mW
Diodu nezničíme, protože je vyráběná na celkový výkon 500mW.
Příklad 3: Na stabilizátor L7805 přivádím 12V , stabilizátor mi vytváří 5V stabilizovaného napětí a odebírám z něho 250mA. Jaký tepelný výkon bude potřeba
uchladit?
P = U · I = (12V − 5V ) · 0, 25A = 1, 75W
Tepelné ztráty na stabilizátoru budou 1, 75W 9 .
10.6
Dioda
Dioda je velmi užitečná součástka, která usměrňuje elektrický proud. To znamená,
že pokud ji zapojíme do elektrického obvodu, tak zajistí, že proud bude téct pouze
jedním směrem. Proto budeme diodu používat jako ochranu před přepólování
tak, že ji připojíme na kladné napětí (znaménko +) nožičkou bez proužku a
nožičku, ke které je blíže proužek tu napojíme na část obvodu, kterou budeme
chtít napájet. Zem nebo také 0 V (znaménko -) připojíme normálně k obvodu,
který budeme chtít napájet. Na diodě vzniká úbytek napětí, se kterým musíme
počítat při návrhu obvodu. Tak například pokud připojím na diodu s úbytkem
napětí 0,6 V připojím 12 V, tak za diodou bude napětí 11,4 V. Při výběru diody
se musíme podívat do datasheetu10 a zjistit parametry diody:
1. Maximální napětí, na které diodu mohu připojit11
2. Maximální proud12
3. Maximální výkon13
4. Úbytek napětí14
Ze začátku nám bude stačit, pokud budeme používat diody:
1N4148 s parametry:
• Maximální napětí - 100 V
• Maximální proud - 200 mA
• Maximální výkon - 500 mW
9
Ve vzorci bylo použito 12V-5V, je to protože na stabilizátoru ubyde 7V, abychom se dostali
na požadovaných 5V.
10
Datasheet je dokumentace k dané součástce. Můžeme je sehnat například na stránce
www.datasheetcatalog.com
11
Ang.:Peak Repetitive Reverse Voltage
12
Ang.:Continuous Forward Current
13
Ang.:Total Power Dissipation
14
Ang.:Forward Voltage
33
• Úbytek napětí - 1,8 V
1N4007 s parametry:
• Maximální napětí - 1000 V
• Maximální proud - 1 A
• Maximální výkon - 3 W
• Úbytek napětí - 1,1 V
10.7
Výpočet rezistoru pro LED-diodu
LED-dioda je součástka, která není primárně určená k usměrnění proudu, ale k
signalizaci. Může svítit světlem bílým, modrým, zeleným, červeným, ultrafialovým
či infračerveným15 .
Pokud připojím diodu správně na napětí, tj. tak aby mohl procházet proud a
ono nic, tak jsem diodu spálil, protože jí tekl moc velký proud. A proto musíme
vždy k diodě připojit do série rezistor, který omezí proud protékající přes LED.
A to podle vzorce:
N apeti zdroje − U bytek napeti
U
=
I
P ozadovany proud
Příklad 1: Vypočítejte odpor rezistoru, který zapojíme do série k LED. Připojujeme k ní napětí 5V a provozní proud je 20mA a maximální proud při, kterém
dojde ke zničení diody je 40mA. Úbytek na diodě je 1, 2V .
R=
R=
U
5V − 1, 2V
=
= 190Ω
I
0, 02A
Použijeme rezistor s odporem 190Ω nebo nejbližší vyšší odpor.
Příklad 2: Máme sériově spojeny tři LED-diody, s úbytky napětí 0, 6V , 0, 8V
a 1, 2V . Připojíme je k zdroji o napětí 12V . Rezistor o jak velkém odporu musíme
použít, jestliže má diodami protékat 20mA.
U
12V − 0, 6V − 0, 8V − 1, 2V
=
= 470Ω
I
0, 02A
Musíme použít rezistor o odporu 470Ω. Měli bychom ještě spočítat výkon
rezistoru. Můžeme použít úbytek napětí na rezistoru vynásobený procházejícím
proudem:
R=
P = U ·I = (12V −0, 6V −0, 8V −1, 2V )·0, 02A = 9, 4V ·0, 02A = 0, 188W = 188mW
Stačí 250mW rezistor. Nebo si můžu vypočítat úbytek napětí z U = R · I, to
protože znám odpor a protékající proud.
P = U · I = R · I · I = R · I 2 = 470Ω · 0, 02A2 = 0, 188W = 188mW
Vyšel nám stejný výsledek, použijeme tedy 250mW rezistor o odporu 470Ω.
15
Té využijeme jako senzoru pro robota.
34
10.8
Tranzistory
Tranzistor je součástka, která má tři nožičky: báze, kolektor a emitor. Tranzistorů
existuje obrovské množství, pro jednoduchost se budeme zabývat pouze některými typy. Jsou to bipolární tranzistory. Ty existují dva: PNP a NPN16 . Tranzistory mají prakticky dvě použití: mohou pracovat jako spínač(vypínač) nebo jako
zesilovač. Budeme se zabývat jednodušším použitím, tj. jako spínače. Budeme
používat tranzistory NPN. Pokud bude přes bázi do emitoru téct omezený(malý)
proud, tranzistor se otevře a přes kolektor do emitoru bude téct velký proud.
Tak nám stačil malý proud k řízení velkého. A toho budeme využívat. Základní
parametry, které musíme vyhledat v datasheetu:
• Maximální napětí mezi kolektorem a emitorem VCEO 17
• Maximální napětí mezi bází a emitorem VCBO 18
• Maximální proud tekoucí kolektorem IC 19
• Maximální výkon PC 20
• Zesílení hf e 21
Ze začátku nám bude stačit používat tranzistory BC337, BC547:
BC337 s parametry:
• Max. napětí mezi kol. a emit. VCEO - 50V
• Max. napětí mezi bází a emit. VCBO - 5V
• Max. proud tekoucí kolektorem IC - 800mA
• Maximální výkon PC - 625mW
• Zesílení hf e - 100 až 600
BC547 s parametry:
• Max. napětí mezi kol. a emit.VCEO - 45V
• Max. napětí mezi bází a emit. VCBO - 6V
• Max. proud tekoucí kolektorem IC - 100mA
• Maximální výkon PC - 500mW
• Zesílení hf e - 110 až 800
16
Pro lepší zapamatování značky: eN-Pé-eN - šipka VEN
Ang.: Collector-Emitter Voltage
18
Ang.: Emitter-Base Voltage
19
Ang.: Collector Current
20
Ang.: Collector Power Dissipation
21
Ang.: DC Current Gain
17
35
BD911 s parametry:
• Max. napětí mezi kol. a emit.VCEO - 100V
• Max. napětí mezi bází a emit. VCBO - 5V
• Max. proud tekoucí kolektorem IC - 15A
• Maximální výkon PC - 90W
• Zesílení hf e - 5 až 250
Důležité je si všimnout, že minimální zesílení je 522 . To znamená, že pokud
budeme chtít tranzistorem spínat proud 10A, tak budeme muset nechat bází
téct řídící proud 2A, to znamená, že ho nemůžeme naplno využít, pokud ho
budeme řídit mikrokontrolérem, tj. musíme ho spínat jiným tranzistorem. Anebo
za čas přijdeme na myšlenku, že pokud budeme chtít řídit velké proudy, budeme
potřebovat MOS-FET, např.: IRF520, IRL3803.
10.9
Stabilizátor
Výše v textu je zmíněn stabilizátor. Je to součástka, která stabilizuje napětí.
My budeme používat stabilizátor L7805, znaky „L78ÿ nám říkají, že se jedná o
stabilizátor, který stabilizuje kladné napětí. Číslice „05ÿ nám říká, že stabilizuje
na 5V . Například stabilizátor L7812, stabilizuje na 12V . A stabilizátor L7905,
stabilizuje na −5V . My použijeme pouze L7805 a možná L7812.
Na co stabilizátor? Mikrokontrolér vyžaduje napětí 5V , abychom zajistili, že
na vstupu bude vždy 5V musíme ho napájet přes stabilizátor.
Aby tyto stabilizátory mohli pracovat správně je potřeba, aby napětí, které
přivedeme na jeho vstup bylo aspoň o 2V vyšší než které potřebujeme, tj. pokud
budu mít stabilizátor L7805, musím ho napájet aspoň 7V . Úbytek by však neměl
být větší než 5V , protože pak nebudeme moct odebírat max. proud, tj. 1, 5A.
Stabilizátor máme před sebou tak, abychom přečetli její označení, tj. L7805,
první pin zleva je vstup, druhý je zem a třetí, tj. úplně vpravo je výstup. Na vstup
připojíme 7V až 12V , prostřední pin uzemníme, a poslední pin vyvedeme na VCC
mikrokontroléru. Dále je potřeba věnovat pozornost zapojení kondenzátorů. Mezi
vstup a zem připojím podle datasheetu kondenzátor s kapacitou 330nF . Mezi
výstup a zem kondenzátor 100nF .
22
Platí pokud bude kolektorem protékat 10A.
36
Literatura
[1] Datasheet ATMEGA16A
[2] Matoušek David: Práce s mikrokontroléry ATMEL AVR ATmega16, BEN
Praha 2006
[3] Kadlec: Programování v jazyce C
[4] Kadlec: Programování v jazyce C++
[5] Elektronika tajemství zbavená 1. a 2. díl
[6] Dioda, tranzistor a tyristor názorně
[7] Váňa Vladimír: Mikrokontroléry ATMEL AVR – Programovaní v jazyce C,
BEN Praha, 2003
[8] http://www.atmel.com/dyn/products/tools_card_v2.asp?
tool_id=2725&source=redirect
[9] http://eurobot.cz/ (kategorie Starter )
[10] http://www.robotchallenge.org/cz/reglement/puck-collect/
[11] http://www.robotika.sk/mains.php
(Soutěž Istrobot, kategorie Myš v bludisku)
[12] http://www.robotchallenge.org/cz/reglement/parallelslalom/
[13] http://www.robotika.sk/mains.php
(Soutěž Istrobot, kategorie Stopár )
37
Rejstřík
autonomní robot, 6
AVR Studio, 9
datasheet, 6
datový typ, 12
desítková soustava, 20
dioda, 7, 33
LED, 8, 34
direktiva preprocesoru, 11
driver, 8
dvojková soustava, 20
periferie, 25
pin, 7, 26
preprocesor, 11
program
AVR Studio, 9
Up, 10
WinAVR, 10
programátor, 10
PRESTO, 10
práce s programátorem, 10
proměnná, 11
proud
elektrický, 32
přepolóvání
ochrana, 7
příkaz, 11
elektrické napětí, 32
elektrický proud, 32
registr, 27
rezistor, 7
knihovna, 20
kondenzátor, 7
elektrolytický, 7
keramický, 7
tantalový, 7
krystal, 8
soustava
desítková, 20
dvojková, 20
stabilizátor, 8
7805, 8
syntaxe, 11
LED, 8, 34
logická jednička, 26
logická nula, 26
logická operace, 13
logický výraz, 13
tlumivka, 8
tranzistor, 8, 35
bajt, 22
bit, 22
nultý, 22
cívka, 8
Up, 10
mikrokontrolér, 7
mikroprocesor, 7
výkon, 32
tepelný, 32
výraz
logický, 13
napětí
elektrické, 32
nultý bit, 22
WinAVR, 10
odpor, 32
Ohmův zákon, 7
operace
logická, 13
čip, 7
zákon
Ohmův, 7
38