Hlucké noviny 3/2012

HLUCKÉ
Hlucké noviny
noviny
ČERVENEC - SRPEN - ZÁŘÍ 2012
číslo 3/2012
Vydává Městský úřad Hluk • Cena 15 Kč
Léto skončilo
V průběhu 52 dnů navštívilo městské koupaliště
více než 26000 návštěvníků
www.mestohluk.cz
1
www.mestohluk.cz
Hody ve fotografiích
Foto: Štěpán Mitáček
Hlucké noviny
3
Vážení čtenáři,
dostává se vám do rukou třetí číslo Hluckých novin.
Tentokrát jsme si dali na čas s jejich vydáním, neboť jsme
do předposledního čísla chtěli zařadit vše podstatné, co se
v Hluku událo. A že toho nebylo málo, můžete posoudit
sami.
Závěrem bych vás ráda pozvala na níže avizovaná divadelní
představení, besedy i společenské akce. Věřím, že každého z vás
alespoň jedna osloví.
Iveta Mátlová
Se začátkem školního roku přivítala základní škola nové
prvňáčky; na žáky vyšších tříd čekaly po prázdninách v suterénu nové šatny, jejichž fotografie naleznete v novinách.
V minulém čísle jsme se věnovali školním sportovním úspěchům, nyní přinášíme seznam nejúspěšnějších žáků z vědomostních soutěží.
V Hluku působí mnoho zájmových organizací a spolků.
Zavítali jsme mezi myslivce, včelaře i do občanského sdružení Stanice ochrany fauny a přinášíme vám krátké reportáže o jejich činnosti.
V průběhu léta proběhlo v Hluku mnoho sportovních
i kulturních akcí, jejichž organizace se ujala spousta dobrovolníků, kteří svůj volný čas proměňují v zábavu pro druhé.
Díky jejich nasazení je život v Hluku rozmanitý a pestrý, za
což jim patří velké poděkování. Slova díků patří také vám,
divákům, kteří hojně navštěvujete připravované akce.
Foto: Štěpán Mitáček
Pozvánka na kulturní akce
27. 9.
Den otevřených dveří v základní škole
8:00 - 16:00
Základní škola
30. 9 .
Luhačovická romance. Hraje Ostrožsko-lhotské
divadlo.
16:00
Tvrz
5. 10.
Koníčky. Hraje ochotnický spolek HROZEN z Hroznové Lhoty.
19:00
Tvrz
5. 10.
Burza knih
16:00
Tvrz
12. 10.
Beseda o knize „Žítkovské bohyně“
18:00
Městské kino
12. 10.
Výtečníci. Hraje divadelní soubor Bumbác
20:00
Tvrz
14. 10.
Dětské odpoledne a drakiáda na kopci sv. Antonína
14:30
kopec sv. Antonína
(za deště se akce
nekoná)
27. 10.
Hubertská mše
15:00
kostel sv. Vavřince
27. 10.
Helena Vondráčková
11. 11.
Dětská pyžamová párty
15:00
Tvrz
2. 12.
Setkání se staršími občany
14:00
Tvrz
2. 12.
Vánoční jarmark
14:00
postranství před
tvrzí
15. 12.
Čechomor a Smíchovská komorní filharmonie
www.mestohluk.cz
Sportovní hala
Sportovní hala
4
Hlucké noviny
Hodové ohlédnutí
Letošní svatovavřinecké hody jsou již minulostí, přesto
bych se k nim ráda vrátila nejen slovem, ale také obrazem,
neboť si to bezesporu zaslouží. Pro občany i návštěvníky
Hluku byl přichystán velmi bohatý program, ze kterého si
mohl vybrat každý. Organizaci, přípravám a výslednému
programu se věnovalo mnoho nadšenců, kteří si zaslouží
poděkování. Velmi ráda bych je vyjmenovala všechny. Bohužel to není možné, nestačilo by nám ani jedno celé číslo
Hluckých novin, a také bych mohla na někoho neúmyslně
zapomenout. PODĚKOVÁNÍ proto patří VŠEM DOBROVOLNÍKŮM a NADŠENÝM OCHOTNÍKŮM, kteří se
jakýmkoliv způsobem zapojili do příprav a průběhu svatovavřineckých hodů. Domnívám se, že právě ochota a nadšení některých Hlučanů je pojítkem pro církevní, kulturní
a sportovní akce, jež dohromady utvářely letošní hody.
Text: IMat,
Foto: Š. Mitáček
Martin Polách a Tomáš Křižan se rozhodli uspořádat v rámci
hluckých hodů první hodový košt vína. I přes nepřízeň počasí, kdy
se museli vinaři z nádvoří tvrze přestěhovat do velkého sálu, se košt
vydařil. Milovníci dobrého vína mohli ochutnat na 230 vzorků.
Svátečními bohoslužbami oslavili věřící svátek sv. Vavřince. Páteční mši svatou celebroval Monsr. Pavel Posád, biskup z Českých Budějovic, a nedělní mši svatou celebroval Monsr. Josef Nuzík, generální
vikář z Olomouce, spolu s otcem Jaroslavem, rodákem Antonínem
Bachanem a františkánem Antonínem Dohnalem. Chrámový sbor,
složený z mnoha dobrovolných muzikantů, zpěváků a zpěvaček, všem
připravil pod vedením Davida Štefaníka nevšední zážitek.
Divadelní spolek Bumbác odehrál v páteční podvečer premiéru
divadelní hry Výtečníci. Autorem původní hry je bývalý ministr
kultury Pavel Dostál. Divadelní spolek hru nastudoval pod vedením režisérky Hany Jackivové. Na hercích se zračilo nadšení a radost ze hry. Pozorný divák zajisté poznal, že některé postavy mají
svoji reálnou předlohu v pedagogickém sboru. Ocenění si zaslouží
především pěvecké výkony! Kdo jste hru neviděli, přijďte se podívat na její reprízu 12. října 2012.
Také dramatický kroužek ZŠ potěšil pohádkou Sněhurka a sedm
trpaslíků v režii Hany Jackivové.
Po divadelním představení následovalo vystoupení dětských
folklorních souborů. Vedle domácích souborů přijali pozvání hosté z Veselí nad Moravou a okolí.
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
Hodový oběd našéj kmotřejky byla bezesporu největší
společenská událost letošních svatovavřineckých hodů. Vyžádala si nejvíce příprav a mnoho ochotných pomocníků.
Hodový oběd připravovalo přes 12 kuchařek a pomocnic,
více jak 18 lidí roznášelo jídlo a ještě rukou chybělo. Na pomoc přispěchaly Klebetnice, které se ze zpěvaček proměnily
v číšnice. Občas se z kuchyně ozvalo zvolání, že chybí misky
na salát či příbory, ať si „myčky nádobí“ pohnou. V zákulisí
5
památkových domků se to jen hemžilo a světe div se, vše
probíhalo rychle, ale plynule. Během dvou hodin bylo prodáno všech 300 porcí jídla. Zbyly jen vzpomínky a otázky,
co přivádí lidi do památkových domků. Atmosféra, touha okusit starodávná jídla? Poděkování patří všem, kteří
připravovali a pomáhali na památkových domcích, i těm,
kteří nevěděli, že jejich pomoci bude třeba. Děkujeme.
David Hájek
Letošní hodový oběd na památkových domcích v Hluku
Když k nám přišel v dubnu letošního roku místostarosta
s návrhem na přípravu hodového obědu, manželka moc nadšená nebyla. Na hody k nám totiž přijíždějí příbuzní, přátelé i známí a je přece slušné se jim věnovat. Představte si, že
si pozvete někoho na hody nebo k Vám přijede někdo i bez
vašeho pozvání, protože o hluckých hodech slyšel v rozhlase
nebo četl reklamu na internetových stránkách. A vy teď namísto laskavého přijetí návštěvy máte dát přednost potřebám
města a máte vařit oběd
pro 300 lidí. Málokdo je
natolik obětavý, aby se
rozhodl v takové situaci věnovat svoje síly ve
prospěch veřejnosti.
„Teto, uvažujte
o tom. Nikdo vás do
toho nenutí, ale dobré by to bylo. Vše záleží jen na vás, které
to budete dělat,“ říká
místostarosta
města,
který sondoval u nás
možnosti uspořádání
hodového oběda. Při
podobných akcích se na
památkových domcích
vařívalo tak sto jídel.
Ale 300 porcí a přitom 3 různé druhy hlavního jídla s polévkou a s nějakým pečivem? Manželka měla obavy, že se ostatní
ženy budou takové akce bát.
Po několika individuelních kontaktech se sešla skupina
žen, které spolu již několikrát vařily a teď znovu byly ochotny tuto „kalvarii“ podstoupit. Byla to již známá a několikrát
osvědčená skupina žen-kuchařek, které již několikrát obětovaly svůj čas a síly nejen vaření, ale i přípravě krojů k folklorním akcím v Hluku:
Marie Hejdová,
Eva Pokorná (roz. Hejdová) s dcerou Michalou
Zlata Hejdová
Ludmila Hrdinová
Jana Mahdalová (roz. Hrdinová)
www.mestohluk.cz
Magdalena Říhová ( roz. Melounová)
Silvie Hájková (roz. Šimčíková)
Zuzana Poláková
Josefa Štefaníková
Božena Kotačková
Marie Lekešová
Sestavení skupiny ochotných „kuchařek“ byl první a nejdůležitější krok. Pak následovalo sestavení jídelníčku, uvaření
jídel a jejich fotografování pro reklamu a nakonec soupis potřebných potravin. To byl
úkol pro Marii Lekešovou, která podobné
práce dělala celý svůj
profesní život. Kde
uvařit takové množství jídel, zajistit jejich
převoz do památkových domků a další
technické
problémy
s doplněním potřebného zařízení na ohřívání připravených jídel,
vyřešil místostarosta
města.
Když se již blížila
sobota 11. srpna, začaly přípravné práce: část domácích nudlí
udělala Božena Kotačková a slepice na vaření polévky připravila Josefa Štefaníková. Pečivo se peklo v pátek od 16. hodiny
do 22. hod. V sobotu se začalo vařit jídlo již ve 4 hodiny ráno,
aby v 10.30 hod. mohlo být převezeno na památkové domky.
Vydávání jídel a mytí nádobí probíhalo plynule. Prodej lístků
na obědy a servírování bylo v režii města.
Z popsaného průběhu a vlastní přípravy hodového obědu
je vidět, že to byla pro zúčastněné ženy práce velmi únavná.
Proto si všechny za tuto svou práci zaslouží velký dík od Marie Lekešové, která za celý průběh vaření odpovídala. A pokud se snad některé z nich zdálo, že je někdy trochu napomínala, tak se jim dnes omlouvá. Snad je aspoň trochu potěšilo
pomyšlení, že si odnesly dobrou zkušenost z průběhu příprav
slavnostních obědů tak širokého rozsahu.
Ing. Josef Lekeš
6
Hlucké noviny
Beseda o knize Žítkovské bohyně
Městká knihovna pořádá v pátek 12. října 2012 v 18.00 hodin v městském kině besedu o knize „Žítkovské bohyně“. Přednášet bude autorka románu Kateřina Tučková, která svůj výklad doplní promítáním.
Kdo byly žítkovské bohyně
Ženy, které dle vzpomínek a vyprávění mnoha lidí, oplývaly jasnozřivostí,
léčitelskými schopnostmi a tajemností.
Žily v Bílých Karpatech, zejména na
Žítkové a chodilo za nimi neuvěřitelné
množství lidí, kteří potřebovali uzdravit
na těle či na duši. O bohyních bylo napsáno mnoho knih a článků, ale i přes
to zůstává jejich um tajemstvím a námětem pro literaturu.
Kdo je Kateřina Tučková
spisovatelka,
laureátka
Magnesie
Litery 2010 za román Vyhnání Gerty
Schnirch. Narodila se v roce 1980 v Brně. Vyrůstala v jihomoravské vesnici
Moutnice. Nyní žije v Praze a v Brně.
Vystudovala Gymnázium na třídě Kapitána Jaroše v Brně a dějiny umění
a český jazyk a literaturu na Filozofické
fakultě Masarykovy univerzity. V současné době je doktorandkou Ústavu pro
dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Specializuje se
na české umění druhé poloviny dvacátého století.
Je autorkou řady odborných publika-
cí z oblasti umění. V řadě z nich propojuje své odborné zkušenosti s literární
tvorbou – kniha Můj otec Kamil Lhoták
je beletrizovaným životopisem malíře Kamila Lhotáka nahlíženého očima
vlastního syna (vydalo Nakladatelství
Vltavín, 2008). Je autorkou monografie o spisovatelce Věře Sládkové – Věra
Sládková, prozaické dílo (vydalo Nakladatelství Vltavín, 2009).
IMat
dle http://www.katerina-tuckova.cz
Burza knih
V rámci týdne knihoven se uskuteční v pátek 5. října 2012 BURZA KNIH. Chcete-li vyměnit,
darovat nebo prodat již přečtené knihy, přijďte od 16:00 hodin
na hluckou tvrz, kde si můžete
vyzkoušet kouzlo pravé burzy.
Městská knihovna knihy pro
burzu nepřebírá, každý zájemce si knihy bude měnit a hlídat
sám.
MĚSTSKÝ ÚŘAD HLUK INFORMUJE
Vážení spoluobčané,
Město Hluk pro vás od 1. 10. 2012 zavádí dvě nové služby.
V rámci svého odpadového hospodářství se začne separovat nový druh
odpadu a to nápojové kartony - tetrapak. Tento druh separovaného odpadu se
bude skladovat v oranžových pytlích a bude svážen firmou Rumpold při svozu žlutých pytlů na plast tzn.1*měsíčně. V případě, že se vám podaří vyseparovat větší
množství tohoto odpadu, je možné ho odevzdat na sběrném dvoře. Toto ostatně
platí u všech složek vyseparovaného odpadu (papír, plast, sklo, kovy). Oranžové
pytle je možno si vyzvednout na městském úřadě v pokladně.
Do oranžového pytle patří nápojové kartony aneb veškeré krabice od džusu, mléka,
vína, kefíru, smetany, šlehačky atd. Kartonu rozložte rohy a stlačte!
Druhá služba, kterou město zavádí, je možnost přistavení a pronájmu kontejneru na sypký materiál.
Této služby lze využít při jakýchkoliv pracích v domácnosti. Například při rekonstrukci
domu – odvoz stavební suti…, nebo při úklidu zahrady – odvoz biologicky rozlo-
žitelného materiálu (větve, listí tráva…)
Kontejner je o objemu 3 nebo 9 m3 a jeho
přistavení je možné domluvit na MěÚ
s p. Miroslavem Jelénkem,
tel. 602 503 185.
Cena za pronájem kontejneru
je 60Kč/den plus doprava,
což je 24Kč/km.
- V průběhu října začne oprava kanalizace v ulici Kostelní, která potrvá do konce roku. Je
nutné počítat s dopravními omezeními.
- V současné době se dokončuje výstavba dětského hřiště v parku za starou základní
školou. Hřiště bude přístupné široké veřejnosti.
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
7
Skončilo medobraní, zkoušejí medovinu…
Nejsou sice tak známí jako myslivci či
hasiči, ale jsou mezi námi a jejich počet
roste. Ráda bych vás seznámila se spolkem hluckých včelařů. Po dlouhé době
o sobě dali vědět v roce 2011 o Dolňáckých slavnostech, kdy uspořádali jednu
z největších výstav v jejich více jak devadesátileté historii. Domnívám se, že
touto výstavou mnohé překvapili a především zaujali. Možná i díky ní se zájem
o včelařství v Hluku zvýšil. V posledních letech zaznamenávají téměř stoprocentní nárůst členů. Zatímco v roce
2010 jich bylo jen 16, o rok později už
24. V letošním roce se příchodem mladé generace spolek rozrostl na 31 členů
z Hluku a Boršic, kteří obhospodařují
přibližně 350 včelstev.
O medobraní a práci včelařů mi vyprávěli předseda spolku Milan Ježek,
jednatel Bohuslav Šesták a pokladník
Zdeněk Mitáček. Až při psaní těchto
řádků jsem si uvědomila, jak nedokonalý je písemný záznam. Chtěla bych
vám více přiblížit nadšení a práci včelařů, ovšem tyto řádky nevyjádří to, co
se zračilo v nadšených tvářích a zapáleném povídání včelařů.
V době našeho setkání bylo již po
medobraní – nejpříjemnějším okamžiku každého včelařského roku, jak svorně všichni tři tvrdili a říkali: „Medobraní
probíhá většinou několikrát za rok a závisí na mikroklimatických podmínkách.
První med bývá květový, další medy
jsou smíšené, většinou z květů ovocných
stromů. Med vytočený v červenci mívá
www.mestohluk.cz
lipové aroma, ovšem nejde o čistě lipový
med, bývá smíchán s medovicí, nektarem
z malin a lesního ovoce, bývá tmavší než
květový med.“ Dále jsem se dozvěděla,
jak jsou včely prospěšné a jak moc si je
chválí nedaleký statek, neboť díky hluckým včelkám vykazuje velmi dobrou
úrodu řepky. Tato spolupráce je vzájemná, protože opylením řepky mají
zase včelaři větší výnosy medu. Kromě
medu, který stáčí všichni včelaři, zkouší
vyrábět medovinu jen někteří. Na otázku, co dělají včelaři v zimě, odpověděl
pan Šesták: „V zimě také nezahálíme, zaměstnáváme se tavením vosku a opravou
úlů.“
Při povídání pánové několikrát zmínili vstřícný přístup městského úřadu,
neboť včelařský spolek pracuje za podpory města. V rámci brigádnických hodin se včelaři snaží být městu prospěšní. V roce 2011 vysadili mladé stromy
u Niobu, v letošním roce vysadili 40 tújí
kolem hřbitova. Na provoz spolku využívají včelaři dotace z Českého svazu
včelařů a také sami přispívají prostřednictvím členských příspěvků. Ani takto
malé spolky nejsou ušetřeny „papírování“. „Většinu volného času musím věnovat administrativě, vypisuji nejrůznější
hlášení. Rovněž s přihlášením nových
členů je spojeno mnoho úřednické práce,“
dodal předseda spolku Milan Ježek.
Včelařský spolek také pořádá odborné přednášky pro včelaře z okolí, většinou dvě za rok. Tematicky jsou zaměřeny na léčení včel (zejména problémy
varroázy) a včelí produkty.
Letošní rok je pro včelaře velmi špatný, neboť za 52 let nebylo teplejšího počasí. „Teplé, vlahé noci nejsou pro včely
dobré,“ podotýká Zdeněk Mitáček. Přejme tedy, ať je příští včelařský rok lepší,
ať se včelařům v Hluku daří a přibývá
včelínků.
Iveta Mátlová
Foto: Štěpán Mitáček
Historie spolku
Včelařský spolek Hluk byl založen 30. listopadu 1919 a sdružoval
včelaře z Hluku, Dolního Němčí,
Boršic u Blatnice, Slavkova a Blatničky. Předsedou se stal Jan Mitáček z Hluku (č. p. 67), jednatelem
byl nadučitel Filip Pittner z Dolního
Němčí. U zrodu spolku stál také Ferdinand Herud, hospodářský správce
na knížecím velkostatku Hluk. V sedmdesátých letech předsedal spolku
MUDr. Miroslav Veselý a jednateli
postupně byli Alois Omelka a Josef
Albert. V dalších letech byl předsedou J. Machala, Petr Pavelka a jednatelem Mgr. Josef Ronďoš. V současné době je nejstarším členem Jan
Dohnal (narozen 1927) a nejmladším členem Ondřej Halík z Boršic
(narozen 1990). Počet včelstev v roce 2011 při počtu 22 členů byl 309.
V letošním roce je to zhruba 350
včelstev.
8
Hlucké noviny
Myslivci
Po delším čase přinášíme aktuální informace od hluckých myslivců. Mohlo
by se zdát, že v letním období se v jejich
spolku nic neděje, opak je však pravdou.
Stejně jako včelaři či rybáři také myslivci zaznamenali za poslední období
nárůst nových členů. V současné době
evidují 45 členů, z nichž 8 je nováčků,
tzv. adeptů. Adepti nyní prochází školícím kurzem, ve kterém se necelé dva
měsíce věnují teorii. Během roku získávají praktické zkušenosti, které završí
zkouškami.
O myslivcích, jejich práci a povinnostech jsem si povídala s předsedou spolku Zdeňkem Mitáčkem.
Myslivci se scházejí každý měsíc při
schůzích, na nichž jsou informováni
o novinkách a rozdělují si úkoly. Každou neděli brigádničí na Býčině, kde se
starají o svou chatu a její okolí, stejně
jako o honitbu. Tu mají rozdělenou na
tři části, z nichž každá má svého hospodáře. Hospodáři pak úkolují své členy,
a pokud je třeba, vyráží do přírody i během týdne. Zejména v zimním období je nutné zásobit krmelce, v létě zase
opravit, co bylo poškozeno.
V hluckém revíru můžete potkat
zajíce, srnky, bažanty, ale také divoké
prasata a příležitostně se objeví i dančí. V revíru se pohybuje rovněž škodná
v podobně lišek. Vlivem moderního zemědělství a měnícího se podnebí zaznamenávají myslivci za poslední léta nízký
stav zvěře. Z těchto důvodů se musí zvířata nakupovat – za poslední období to
bylo 6 párů koroptví a 50 kusů dospělé
bažantí zvěře. Myslivci vykazují také individuální chov divokých králíků, kterých bylo zakoupeno 20 kusů.
Myslivci spolupracují s Okresním
mysliveckým spolkem, který v Hluku
každoročně pořádá zkoušky z norování
a zkoušky ohařů. Ty letošní proběhly 8.
září. Myslivecký spolek pravidelně pořádá dětské dny pro mateřskou školu.
Pozvou děti na Býčinu a připraví pro ně
zajímavý program. Zapojují se také do
akcí pořádaných městem Hluk. O vyhlášeném mysliveckém plese, kterým
bývá zahájena hlucká plesová sezóna,
se nemusím rozepisovat, neboť většina
labužníků přes zvěřinové speciality se
jistě nemůže dočkat nového roku.
V loňském roce navázali myslivci družbu s mysliveckým sdružením
v Plané nad Lužnicí. V družebním
městě je velmi oblíbená hra na lesnice.
Hlučtí myslivci se nenechali zahanbit,
dva mladí adepti – Petr Rybnikář a Josef
Kotačka – se naučili hrát na lesní roh.
Jak jim hraní jde, se můžete přijít přesvědčit v říjnu. Oba myslivecké spolky
vás srdečně zvou na Hubertskou mši,
která se uskuteční 27. října 2012 v kostele sv. Vavřince v Hluku.
Iveta Mátlová
Foto: Štěpán Mitáček
Honební společnost Hluk
Honební společenstvo je
sdružení vlastníků honebních
pozemků a je založeno za účelem tvorby a využití společenství honitby. Hlavním úkolem
honební společnosti je pronajmout honitbu, a to vždy na
dobu 10 let. V roce 1992 bylo
z vlastníků honebních pozemků, v katastru města Hluk,
utvořeno honební společenstvo
Hluk, které vytvořilo honitbu a tuto následně pronajalo
myslivecké společnosti Hluk.
Starostou honební společnosti se stal
Jaroslav Rybnikář. V roce 2002 byli
osloveni všichni vlastníci honebních
pozemků v katastru města Hluk. Kdo
tehdy podepsal přihlášku stal se členem
honebního společenstva. Na valné hromadě v témže roce byly schváleny sta-
novy honebního společenstva.
Byl zvolen 5 členný výbor a starostou se stal Petr Křiváček. Honitba byla pronajata myslivecké
společnosti Hluk na dobu od 1.
4. 2003 do 31. 3. 2013. Hranice honitby jsou zaktualizovány
a rozloha je 1993 ha. V současné době má honební společenstvo 689 členů. Letos 5. září
se uskutečnila valná hromada
Honebního společenstva Hluk.
Výbor byl zvolen ve stávajícím
složení a valná hromada rozhodla, že honitba bude i na další období pronajata myslivecké společnosti
Hluk.
Petr Křiváček a IMat
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
9
Stanice ochrany fauny sídlí v Hluku
Nejčastěji je znají na hradech a zámcích nebo v amfiteátru v Popovicích, kde jsou téměř stálými hosty. V Hluku jsou
takřka neznámí, veřejnosti se poprvé představili první zářijovou neděli na pohádkovém putování Hlukem. Na stanovišti
před koupalištěm ukazovali dravce a seznamovali zájemce se
svou činností.
Představujeme vám občanské sdružení Stanice ochrany
fauny Hluk, které vzniklo v roce 2009 a jehož předsedou je
Antonín Koňařík. Stanice sídlí v zástavbě rodinných domů
v ulici Hlavní na „Horním konci“. Cílem Antonína Koňaříka
a všech členů sdružení je záchrana handicapovaných a zraněných ptáků, zejména dravců, a jejich návrat do volné přírody.
Na zahradě rodinného domku předsedy sdružení nacházejí
přístřeší sokoli stěhovaví, jestřábi lesní, káňata harrisové, výři
velcí, poštolky, sovy a mnoho dalších. Jak se všechna zvířata
na stanici dostanou? „Většinou nám lidé zavolají, že našli mládě, které vypadlo z hnízda nebo zraněného ptáka. Někdy zvířata přivezou, ale častěji si pro ně jedeme. My jsme na telefonu
Jak vlastně vypadá den na stanici? „Za dravci docházím
denně. Postupně lítám orla stepního a Haryho. Podstatné
je také krmení. Dravci jsou krmeni malými kuřaty, která
stanice získává z líhně v Uherském Ostrohu. Zde si je odebírám dle potřeby,“ říká Koňařík, který ještě zdůrazňuje
veterinární péči. Dle něj je důležitá. Ptáci jsou proto pod
veterinárním dohledem a nejméně dvakrát ročně jsou
odčervováni.
Kromě záchrany poraněných dravců a plašení holubů
provádí stanice také ukázky dravců. Nejčastěji dravce
předvádí školám, ale ukázky sokolnictví bývají také součástí programů na hradech a nejrůznějších akcích. Při
ukázkových programech pomáhá Antonínu Koňaříkovi
jeho mladý soused, čtrnáctiletý Honza Špaček, který dochází „zalétávat“ a krmit dravce více jak rok. Pan Koňařík Honzu postupně zasvěcuje do tajů a krás sokolnictví.
Iveta Mátlová
Foto Michaela Beníčková
24 hodin. Kvůli zraněnému zvířeti nám můžete zavolat kdykoliv,“ sděluje Koňařík a dále říká: „Nedávno
jsme zachraňovali výra, který spadl do dutiny stromu
šest metrů hluboko. Trvalo nám dvě hodiny, než jsme
jej vytáhli z dutiny. Byl sice celý potlučený, ale budeme
jej tak dva měsíce krmit a pak ho pustíme zpět do volné přírody.“ Právě vypuštění do volné přírody je členům sdružení odměnou za jejich snažení. Ne vždy
je však možné zraněného dravce vyléčit a vrátit do
jeho normálního života. Vyléčená, avšak poraněná
„invalidní“ zvířata zůstávají na stanici k chovu.
Z vlastního odchovu má občanské sdružení orla
stepního. Mediálně známé káně harrisova bylo zakoupeno a nejčastěji pomáhá plašit holuby, kteří
škodí historickým objektům. Služby „Haryho“, jak
jej nazývá chovatel, využívají v Uherském Hradišti.
Zde se Haryho bojí všichni holubi.
www.mestohluk.cz
10
Hlucké noviny
10 a 100 let skautingu
Letošní rok slaví Junák sto let od svého vzniku. Není to zanedbatelné číslo,
naopak je to obrovský úspěch této největší české organizace pro děti, mládež
i dospělé. Počátky vzniku tohoto hnutí
nebyly nikterak růžové... Píše se rok 1911.
Neexistují asfaltové silnice, dopravní prostředky jsou stále pomalé, obyčejní lidé
nemají dostatek informací o novinkách ve
světě, přenos zpráv je stále pomalý, materialismus i technický pokrok jsou na svou
dobu u svého vrcholu, ženy prodírající
se mlhou stísněnosti doby a v monarchii
dochází k četným roztržkám či vznešeným požadavkům mnoha národů v jejím
područí. Do takové doby se má narodit
budoucí česká skautská organizace.
Ing. Meilbeck upozornil profesora na
žižkovské reálce v Praze Antonína Benjamina Svojsíka, budoucího zakladatele
Junáku, na tento nový a mnohem přitažlivější druh výchovy mladých lidí, než-li
byl Sokol. Svojsík naštěstí dlouho neváhal
a dal se do poznávání této nové výchovné
metody. Zprávy o skautingu do českých
zemí pronikaly vlivem cest intelektuálů
do zahraničí, především do Velké Británie. Téhož roku (1911) odjel Svojsík do
Velké Británie, aby se se skautingem osobně důkladně seznámil. Vznik skautingu
podporoval i sám Svojsíkův přítel a budoucí prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk, který mu
zdůrazňoval životnost skautského hnutí
v Anglii a poukazoval na jeho mimořádné
klady. Domů přijel velmi nadšený a neváhal založit českou skautskou organizaci.
Celé léto překládal příručku „Scouting for
Boys“ od zakladatele světového skautingu
Badena-Powella a na konci prázdnin sestavil z žáků žižkovské reálky první českou
skautskou družinu, se kterou začal provádět skautský výcvik. Jeho žáci byli prvními českými skauty a část prázdnin (byly
to čtyři týdny) strávili na svém prvním
táboře v životě. V těchto řadách byl přítomen například i Jiří Wolker. I když vznik
skautingu zní možná idylicky, Svojsík to
v konzervativních českých kruzích neměl
vůbec lehké. Prvně smýšlel, že se skauting stane součástí Sokola, což se nestalo,
protože si myslel, že výchova sokolského
dorostu byla jen pouhou kopií tělocviku
dospělých a pro výchovu mládeže byla
tato sokolská výchova příliš úzká. Vedení Sokola jakožto největší hnutí mladých
jeho myšlenku zcela odmítlo. Nakonec se
rozhodl hledat svou vlastní cestu...
Dalo by se o vzniku skautingu psát ještě
mnoho řádků, ale v novinách má každý
pisatel vymezený prostor, přesuneme se
proto jinam. Sto let je dlouhá doba a český
skauting si prošel období radostná i smutná. Mnozí skauti, jež bránili svou vlast,
přispívali k obnově „demokracie“ a samostatnosti, zaplatili svým životem. I přes
všechna těžká období nebyl skauting nikdy zrušen, byl pouze zakázán, a i přes
jeho zákaz fungovaly skautské oddíly
v ilegalitě. Skauting je jedinečný v tom,
že se snaží vychovávat člověka v každém
věku, uzpůsobovat program jeho individuálnímu vývoji i pokroku doby, drží se
tradičních myšlenek a ideálů. Díky těmto
jmenovaným skutečnostem se dá říci, že
se skauting doposud udržel a drží. Stále
uchvacuje tisíce mladých, dětí i dospělých. Potvrdit tuto vyřčenou skutečnost
může i Tomáš Garrigue Masaryk, který
při rozboru české otázky dospěl k závěru, že státy se udržují těmi ideály, o které
se opíraly při svém vzniku. Ostatně toto
platí i o různých společenstvích a organizacích.
V Hluku se historie skautského oddílu
píše od září roku 2002. Udržet kontinuální
fungování skautského oddílu v Hluku se
pokoušelo několik nadšených lidí, ovšem
vždy se objevila nějaká skutečnost, která
to nadšení doslova zmařila. Dali přednost
něčemu jinému. Asi se to dá chápat, protože udržet neustálou skautskou činnost
může dle mého názoru spíše zainteresovaný jedinec, skautingem „odkojen“. Po
několika nezdarech přišel rok, kdy skauting znovu v Hluku zapustil kořeny. To
byl právě rok 2002. O tehdy dosti nejednoduché začátky a fungování skautského
oddílu se začala starat generace mladých
patnáctiletých a třináctiletých „výhonků“.
Bez klubovny, bez ochoty přispění sponzorů na činnost, s malým počtem členů.
I přes tyto skutečnosti vzklíčil skautský
strom, který je dnes už ve stáří deseti let.
Stále se setkáváme s určitými problémy
- nepochopením, nepřízní, vysmíváním,
závistí... Naštěstí náš strom, má už docela dost silné kořeny a s problémy si už
nějak dokáže poradit. Deset let není nijak
dlouhá doba, ale pro mne jakožto vůdkyni skautského oddílu má nesmírnou cenu.
Skrývá se za ní neustálá práce, vylepšování, hledání cest, zážitků, radosti druhých,
obětování a odříkání, krásných vzpomínek... Je to poklad, který vám už na věky
zůstane v srdci. I dnes má skauting dětem
i mladým co nabídnout. Cesty ke skautingu jsou dostupné, ale jen málo je těch, kteří
o nich uvažují, protože mají pochybnosti,
co by jim tato vybraná cesta přinesla. Slovy Jiřího Tillicha „je dnes více než kdy jindy obtížné, si přes nepřeberné množství
zábavy, zážitků, po kterých dneska vlivem
trendů ve společnosti mladí touží, vybrat
hodnotnou cestu. Způsobů jak se bez problémů jen bavit, užívat si, je zato velmi
mnoho a tedy se můžeme bez problémů
„ubavit k smrti“ či třeba prožít celý život
u počítače.“ Skauting je živé společenství,
které nabízí trochu jinou dimenzi.
Jitka Bartošová
Foto: Štěpán Mitáček
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
11
Na cestách za krásami
Letošní léto bylo výjimečné na slunné dny a každý si jistě
užil podle svých zájmů čas dovolené. Pomalu, ale jistě se s létem loučíme a zůstávají nám již jen pěkné vzpomínky prožité
na dny dovolené. A teď už již prohlížíme jen fotografie z míst,
které jsme navštívili. Již
několikrát jsem měla
možnost prožít krásné
chvilky na cestách s Domem mládeže z Hluku,
které jsou vždy pečlivě
organizované a tak tomu
bylo i koncem července,
kdy nás autobus odváží
na sever naší republiky
a překračujeme hranice
Německa. Cílem naší turistické cesty bylo Saské
Švýcarsko. Krajina, kterou protéká Labe a kolem se tyčí velké skalní
masivy a stolové hory.
Ubytovaní jsme byli v turistické chatě Juka, žádný inclusive na
což jsme vždy připraveni, co nás čeká. O to víc byla nad naše
očekávání malebná krajina a tam se zážitky umocňují a vyvažují nad krásami krajiny.
Každodenní turistika, když jsme našlapali několik kilometrů, nám nabízela své přírodní úkazy. Protahovat se skalními
útesy, zdolávat výškové výstupy, to vše jsem absolvovala. Musím se přiznat, že jsem byla nejstarší turistkou, ale všude musí
být někdo nejmladší a nejstarší. Tímto chci vyjádřit poděková-
INFORMAČNÍ CENTRUM
MĚSTA HLUK
Od 1. 9. 2012 zahájilo svou činnost Informační centrum
města (ICM). Hlucké ICM sídlí v městské knihovně na tvrzi
a je otevřeno od pondělí do pátku vždy od 9:00 do 13:00 hodin.
ICM nabízí bezplatný přístup na internet, tisk dokumentů, laminování a skenování až do velikosti A4 dle platného ceníku.
V informačním centru si můžete zakoupit publikace pojednávající o historii Hluku a nejbližším okolí.
Úplnou nabídku služeb ICM naleznete na webových stránkách města Hluk v záložce informační centrum. Zde budou
postupně doplňovány informace nejen pro turisty. Veškeré
další otázky a informace vám ráda zodpoví pracovnice ICM
Michaela Beníčková.
V současné době aktualizuje ICM databázi služeb a živnostníků v Hluku. Ti z vás, kteří budete mít zájem být v databázi
uvedeni, kontaktujte Michaelu:
ICM Hluk (Tvrz)
Nám. Komenského 162
Tel: 608 04 99 83
687 25 Hluk
email: [email protected]
www.mestohluk.cz
ní mým bodyguardům, kteří se s velkou péčí o mě starali,
abych se nezranila pro náročnost terénu. Jeden den jsme se
rozjeli do Drážďan a tam jsme měli možnost navštívit galerii mezi nádhernými obrazy slavných malířů z celého světa,
prohlídka kulturních
památek, kostelů a jiné.
Každý den jsme se
vraceli unaveni, plni
zážitků za celý den
a těšení se na teplou
večeři. O spokojenost
našich žaludků se starali manželé Liduška
a Joška Vaškových,
kteří s velkou láskou
připravovali
vždy
chutná jídla. Po večeři se o kulturu postaral Vlastík Ježek, co
přes den nafotil, dal
na plátno a s chutí jsme se zasmáli, co se za den událo.
Moje vzpomínání je u konce a tak bych chtěla za celý
kolektiv zúčastněných poděkovat organizátorům, popřát
pevné zdraví, mnoho úspěchů v jejich práci a dobrý výběr
dalších cest za krásami naší země. V neposlední řadě, patří
velké poděkování panu řidiči za bezpečnou jízdu po celý
týden našeho putování a přivezl nás tam, kde nás naložil
„Domů“.
Emilie Morozová
Městská knihovna Hluk má vlastní
webové stránky a prodlužuje otevírací dobu
Na konci června byly zprovozněny nové webové
stránky městské knihovny (www.hluk.knihovna.cz).
V novém webovém prostředí, které vytvořila hlucká
knihovnice a kronikářka Marie Plačková, se můžete
seznámit s historií knihovny a jejími službami. Naleznete zde aktuální informace nejen o nových besedách a aktuálním dění v knihovně, ale také oznámení o novinkách ve fondu.
Od září pro Vás knihovna rozšířila výpůjční
dobu:
Den
Doba
Pondělí
9:00 - 17:00
Úterý
9:00 - 16:00
Středa
9:00 - 16:00
Čtvrtek
9:00 - 17:00
Pátek
9:00 - 14:00
Polední přestávka 11.15-12.00
12
Hlucké noviny
Už je září v kalendáři aneb vítejte ve školce
Všechno, co opravdu naše děti potřebují znát, o tom jak žít,
co dělat a jak vůbec být, se naučí v mateřské školce. Moudrost
děti nečeká na vrcholu hory zvané Postgraduál, ale na pískovišti v naší školce.
Den dětí 2012
Během minulého školního roku byly pro naše děti připraveny
různé akce, pojďme si tedy zavzpomínat, co vše naše děti ve
školce prožily.
Únor: Na konci měsíce byl pro děti připraven karneval, součástí tohoto zábavného dne byl také kouzelník, který dětem
zpestřil hravé dopoledne. Pro děti byly připraveny různé
hry a soutěže, děti si donesly plno zážitků, úsměvů a radosti.
Karneval pro naši školku zorganizovaly paní učitelky Marie
Oharková, Ludmila Habartová, Bc. Hana Pavlačková.
Myslivci 2012
Březen: Naše školka navštívila městské kino, kde nás čekal
pan Kupec s pásmem pohádek. Do naší školky také zavítaly
děti ze základní umělecké školy, které nám předvedly své hudební vystoupení, také nás seznámily s různými hudebními
nástroji a naše děti si s nimi rády zazpívaly. Následovalo vítání jara, paní učitelka Marcela Šáchová pro nás zorganizovala
pouštění Moreny po vodě, děti s napětím očekávaly, zda Morena odplave a my budeme moci přivítat jaro.
Duben: 17.4- 19.4 se uskutečnil zápis do MŠ. U zápisu bylo
44 dětí, z nichž bylo přijato 35. Vzhledem k tomu, že se v MŠ
uvolnilo místo, bylo možné během prázdnin přijat dalších pět
dětí.
Květen: V tomto měsíci každoročně zveme maminky, babičky
a tety na besídku ke svátku matek. Děti si pro své blízké nacvičily řadu písní, básní, pohádek a také zhotovily dárky pro
své maminky. Dále byl pro děti naplánován celodenní výlet
1., 2., 3., 6. třída navštívila zoologickou zahradu v Hodoníně,
kde jsme viděli mnoho zajímavých a exotických zvířat, děti
byly nadšené a dovezly si spoustu zážitků. Předškoláci měli
výlet poněkud jiný. Absolvovali výšlap na Buchlov, i prohlídku zámku Buchlovice.
Děti se také fotily na společné fotografie. Předškoláci, kteří
jdou po prázdninách do školy, se fotili také na tablo, které je
vystaveno ve vestibulu MŠ. Dále jsme pro
děti připravili hudební vystoupení s diskotékou a soutěžemi
na školní zahradě.
Každoroční setkání
s hasiči nebylo ani letos výjimkou, hasiči
měli pro děti připraven požární poplach,
ukázku požárního zásahu, poté jsme měli
možnost prohlédnout
si hasičskou uniformu, vysílačku aj. Na
závěr měli hasiči pro
všechny děti dárkový
Výlet předškoláků 2012
balíček. Za tuto akci
patří všem místním hasičům velký dík.
Červen: Nesmí být opomenuta ani vycházka za myslivci.
Děti vyšly až na Býčinu, kde nás čekali myslivci s občerstvením a měli pro nás připravené povídání o zvířatech a přírodě.
Myslivcům patří naše velké poděkování. Na konci měsíce se
pořádaly olympiády a sportovní hry. Děti soutěžily v běhu,
skoku z místa a v hodu kriketovým míčkem. Všechny děti
byly odměněny medailemi a diplomy. Ti nejzdatnější předškoláci se zúčastnili Sportovních her v Uherském Hradišti.
V krátkém běhu získali 3. místo Michaela Šimčíková a Maxmilián Širůček. Na závěr roku také tradičně připravujeme
Rozloučení s předškoláky. Na tuto akci zveme rodiče, paní
ředitelky, paní učitelky, zástupce města, zástupce Domu dětí
a další hosty. Poté společně prožijeme slavnostní pasování
dětí na školáky. Našim dětem přejeme mnoho úspěchů do
první třídy základní školy.
Teď už se jen s radostí můžeme těšit na šťastné vykročení do
dalšího školního roku 2012 / 2013. Chceme všem popřát
hodně síly, zdaru a zážitků v novém školním roce. Naše poděkování rovněž patří všem příznivcům a sponzorům MŠ.
Veronika Zimčíková
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
13
Zastavme se na chvíli v Památkových domcích a připomeňme snad jen ty větší, nejvíce navštívené akce ...
Třeba „Malované vajíčko“ na Velikonoce, letos spojené s velikonočním jarmarkem. Jak se stalo již tradicí, zejména
dětský pořad byl tematicky zaměřený na jaro a s ním spojené tradice : pletení žil, malování, zdobení vajíček různými
technikami ...
Nebo „Hodovou besedu u cimbálu“ a sobotní hodový oběd
paní Lekešové. Blíže popisovat atmosféru obou jistě není zapotřebí, každý asi podobnou akci navštívil. Snad jen to, že starodávný oběd ochutnali i specialisté Školy vaření z Japonska
a chválou nešetřili ...
Akcím přálo počasí, i když v hodovou sobotu bylo trochu „uplakané“. To je moc
důležité, protože vnitřní prostory domků
– i když připočítáme ty nové – nepojmou
tolik návštěvníků : nakonec i posezení venku, pod letní oblohou, má své kouzlo ...
Počasí přálo televizním štábům, které
uvnitř a v průčelí domků natáčely. Pro
televizi NOE natáčela cimbálová muzika
ŠEFRANICA s hosty obrazový materiál
pro oblíbený dětský pořad SEDMIHLÁSEK. Mimochodem – ve studiu Rajchman si natočili i své zvukové vstupy,
a pokud můžeme jako první posluchači
soudit, zdařilé!
Druhou televizí, kterou Památkové domky po hodech přivítaly, byl štáb televize
PAPRIKA. Pro přiblížení – TV PAPRIKA
je gastronomický kanál (Česko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko), který představuje klasickou středoevropskou kuchyni: usměvaví kuchaři a jejich asistenti servírují nejen dobrá
jídla, ale i příjemné zážitky s vařením či receptem spojené.
V konkrétním případě šlo o natáčení jednoho z dílů pořadu
„Česko-slovenské extra recepty“, zaměřený na dokumentaci
receptů, spojených se sběrem a úpravou trnek, tedy švestek.
U nás štáb natáčel o výsadbě a údržbě trnkového sadu, pálení
slivovice a takovou „malou šou“ o starodávném vaření s paní
Lekešovou.
A jaký byl jídelníček? „Jak jaký? No přeca hodový : kačena
s trnkovú omáčkú, hucké pěry, pavúvkové vdolky a fazulová
polévka s lokšama!“ pravila kuchařka ...
www.mestohluk.cz
Kdy se bude seriál vysílat, nevíme. Ale máme příslib přednostního oznámení termínu, který zveřejníme. Pravděpodobně konec září ...
Památkové domky ale žijí i svými „všedními dny“. Navštěvují
je nejen náhodně kolem jedoucí či jdoucí, ale i „naplánovaní“
návštěvníci. Kupříkladu - poslední týden v srpnu tu oslavili
své jubileum rovníci ročníku 1934 se svými hosty. Atmosféru
domků si pochvalovali, a i když tentokrát pršelo, „podnávratí jsme o tom ani nevěděli“, tvrdili. A tolik zpěvu, a zejména
starodávných a zapomínaných písniček, s harmonikami či
bez nich, k nám přes járek už dlouho nedolehlo ...
Dávno jsme chystali rekonstrukci přístřešku, pergoly, jak říkáme. Konstrukce byla již prohnilá a zdálo se, že musí
každým dnem spadnout. O zařazení do
plánu oprav jsme žádali už delší dobu
a letos to vyšlo. Cílem bylo zachovat
její původní charakter, ale i zapracovat
drobné změny. Konstrukci – s ohledem
na tanečníky, verbíře či cifrující zpěváky – jsme „o něco málo“ zvedli, protáhli a nadkryli i prostor u zdi tak, aby byl
chráněný před deštěm. Za významné
podpory vedení radnice, technické složky služeb města a pod režijním vedením
zkušeného odborníka jsme začali. Dřevo
pochází ze „zásob“ bývalého statku, zčásti je vytěžené z městského lesa. Stavební
úpravou prošla i část nádvoří, protože
kamenný dvůr, položený jen tak „na sucho“ do hlíny, nevydržel ...
Letos nás již další opravy nečekají a rádi otevřeme vrata
domků děckám ze školky, školákům, folklorním kroužkům,
rádi nabídneme i technickou výpomoc, chtějí-li si realizovat
svůj vlastní program. Samozřejmě nás těší i zápisky do Knihy návštěv, psané anglicky, německy, rusky, polsky, maďarsky
a dnes už i v japonštině. Přesto si ale nejvíce vážíme návštěvníků místních, těch, kteří přicházejí pravidelně a – podle nás
- tu byli už „posté“ a přicházejí zas, mnohdy se svými známými. Třeba jen tak posedět, pobesedovat a zavzpomínat, na
chvilku zastavit čas v dnešní uspěchané době ...
Jelénkovi, foto Dohnalovi
14
Hlucké noviny
Prezentace jízdy králů ve Strážnici
aneb novinky ve strojení koní
V posledním čísle Hluckých novin jsme avizovali návrat
k prezentaci hlucké jízdy králů. Po vydání novin se hlucká
jízda připravovala na své představení ve Strážnici na Mezinárodním folklorním festivalu. V pátek večer převzal starosta
Hluku spolu se zástupci z Vlčnova, Kunovic a Skoronic certifikát o zápisu jízdy králů do reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Všechny
čtyři královské družiny se předvedly
v sobotním průvodu
městem a strhávaly
na sebe velkou pozornost. Divákům se
naskytla
jedinečná
příležitost spatřit výjimečnosti jednotlivých
družin a zaposlouchat
se do originálních vyvolávek.
Velké poděkování patří chlapcům za důstojnou reprezentaci města a všem, kteří se podíleli na přípravě jízdy králů.
Výroba růží a příprava krojů není vždy jednoduchá a samozřejmá.
V souvislosti se zapsáním jízdy králů na reprezentativní
seznam byly mnohokrát zmiňovány obavy o osud, význam
a dopad cestovního ruchu na tuto tradici. Několikrát jsme se
mohli dočíst, že bude záležet na každém městě, jak si tento
zvyk uchová…
Domnívám se, že je nutné zvyky uchovávat, ale je také třeba
přizpůsobovat je současným možnostem a potřebám. V této
souvislosti bych ráda ocenila a poděkovala přípravnému výboru jízdy králů, který se zamyslel nad zdobením koní a toto
„zjednodušil“. Časté předvádění jízdy králů a zdobení koní
„na koleně“ v cizím prostředí donutilo Pospíškovy, Šuránkovy, místostarostu Davida Hájka a čalouníka Josefa Bachana
sjednotit a ulehčit zdobení koní, aniž by tím utrpěla tradice
či vzhled koní. Právě naopak. Na základě dobových fotografií bylo rozhodnuto o jednotné bílé plachtě určitého rozměru s našitým pásem poutek, do kterých budou připevňovány
papírové růže. Na plachtě je po obou stranách vyšita hlucká
růže z šikovných rukou paní Šuránkové. Rovněž byly ušity
popruhy pod krk a pod ocas koně, čímž se urychlilo zdobení. Těmito „pomůckami“ bylo docíleno zdobení bez koně.
Teprve ozdobená plachta, ohlávka a popruh se mohly dát na
koně a přímo na něm dozdobit. Tento způsob zdobení koní
měl svou premiéru právě ve Strážnici a myslím si, že se velmi
osvědčil. Všichni koně měli stejnou bílou plachtu přes hřbet,
odlišovali se pouze vyšíváním a růžemi. Výsledný efekt můžete posoudit sami na příští jízdě králů.
IMat
Foto: NÚLK a L. Fojtíková
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
15
Setkávání rodů, tentokráte vzpomínka
na setkání rodu Bachanů
V minulém roce se Jízdy králů v Hluku zúčastnila i autobusová výprava
důchodců z Uničova. Uničováci byli
s programem spokojeni a řada z nich
tu nádheru viděli poprvé. To jenom tak
na okraj. Mě mimo jiné zaujaly výstavky v základní škole, kde jsem si prohlédl i spoustu fotografií, které mě přenesly
do mého dětství. Na chodbě školy, u třetí třídy od vchodu z náměstí, která byla
mojí osmou třídou „měšťanky“, jsem
zahlédl nádherně zpracovaný strom
rodu Bachanů. Pozorně jsem si jej prohlížel a na jedné jeho větvi jsem vyčetl
jméno Terezie 1882. Po vyslovení tohoto jména jsem radostí vykřikl: „Jé, vždyť
to je moje babička, ta se za svobodna
jmenovala Bachanová.“ Dodávám, že
Uherkovou se začala jmenovat až po
provdání za Vavřince Uherku a bydlela
v Boršické ulici v čísle 638.
Když jsem si tato fakta v hlavě trochu
srovnal, vzal jsem do ruky fotoaparát
s úmyslem ten nádherný strom rodu
zaznamenat. Při fotografování mě najednou oslovila neznámá žena s dotazem zda mám s rodem Bachanů něco
společného. Odpověděl jsem, že na
jedné větvi rozvětveného rodokmenu
jsem vyčetl jméno Terezie 1882, a že je
to moje babička.V krátkém rozhovoru
jsem se dověděl, že tato žena se jmenuje
Jarmila Zoubková, rozená Bachanová
a s rodinou žije v Ostravě. Po našem
rozhovoru mě požádala o moji adresu
a číslo telefonu. Asi po měsíci se paní
Zoubková telefonem ozvala, že 5. listopadu bude v Hluku sraz rodu Bachanů
a jestli mám zájem se jej zúčastnit. Takové pozvání přece nelze odmítnout
a svoji účast jsem potvrdil.
Sraz potomků rodu Bachanů se konal v restauraci ve sportovní hale. Po
krátkém uvítání zúčastněných jsem byl
představen a vyzván, abych se předsta-
vil. Nejdříve jsem povídal o rodě Burianů, o své rodině a mé cestě dosavadním životem. Zmínil jsem se i o tom,
že v místě vchodu do restaurace stával
můj rodný domek, který však před léty,
s dalšími jedenácti domky, musel ustoupit budované sportovní hale.V povídání
jsem byl nečekaně přerušen jedním
mladším Bachanem, kterého zajímalo jaké měl můj rodný domek popisné
číslo. Odpověděl jsem, že 406 a vzápětí
jsme se od něj dověděli, že číslem 406 je
očíslován jeho nově postavený domek.
V tom okamžiku jsem si uvědomil, že
moje maminka Marie Burianová, rozená Uherková, když se v roce 1925
provdala za mého otce Matěje Buriana,
pečovala v tomto domku řadu let o svoji
babičku, která byla z rodu Bachanů a je
mojí prababičkou.
Co ještě dodat? Říká se, že život „tropí“ hlouposti.Nebuďme však pesimisty
a berme život i z té jeho lepší stránky.
A tou jeho lepší stránkou je, že umí
však připravit i různé a nečekané radosti.V tomto případě opravdu „utropil“
velikou a zajímavou radost, nejen pro
mě, ale i pro rod Bachanů, když jsme se
dověděli, že číslo popisné 406 prakticky
již třetí století je spojeno s rodem Bachanů.
Jan Burian
16
Hlucké noviny
Milí přátelé a rodáci
Jsou místa, kde jsme se narodili, kam
se rádi vracíme, na které rádi vzpomínáme. Všechny tyto pocity prožívá náš
rodák, pan Míšek, jenž se vyznává k rodnému městu…..
Milí přátelé a rodáci
Moje jméno je Jan Míšek. Narodil
jsem se v prosinci 1943 v Hluku čp. 99.
Mám 5 sourozenců Annu, Marii, Františku, Josefa a Václava. Pocházím z chudé rodiny kovozemědělce.
Byl jsem požádán abych napsal svůj
životní příběh, hlavně proto, že jsem žil
43 let v Kanadě a po tolika letech mám
znovu možnost žít v mém rodném
městě Hluku, kde jsem prožil mládí do
svých 25. let.
Moje dosti početná rodina se docela
povedla, hlavně proto že všichni umíme zpívat a máme rádi dobrý humor.
Moje mamička Františka byla velmi
zbožná, veselá a pracovitá osoba a přesto že jsme byli chudí, byla vždy ochotná pomoct nejenom nám ale i druhým.
Tatínek Jan byl vyučený kovářem a jeho
těžkou ruku jsme pocítili velmi často.
Nikdy se mu však nepodařilo kovárnu
otevřít, přestože vím že o tom snil. Byl
tiché povahy a proto musel poslouchat.
Když jsem vycházel osmiletku, byly
velmi těžké politické časy, ale přestože
jsem vycházel školu s vyznamenáním
a byl jsem přijat na stavební průmyslovku ve Zlíně, tehdejší předseda Místního Národního Výboru se zasadil o to,
že jsem musel jít do zemědělství .Ve 14
letech jsem nastoupil do učení na zahradnickou školu obor zahradník-vinař
ve Valticích. Po jejím absolvování jsem
pokračoval na mistrovské škole vinařské a moje vzdělání jsem ukončil střední Technickou školou obor vinař ve
Valticích. Pracoval jsem v JZD Boršice
u Buchlovic jako agrotechnik a vedoucí
vinic, sadů a sklepního hospodářství.
Měl jsem svoji práci velmi rád a hlavně lidi kteří pro mě pracovali. Zdálo
se, že vše v mém životě bude naprosto v pořádku, ale mýlil jsem se. Moje
děvče, které jsem měl velmi rád se mi
nečekaně provdala a další velkou ránu
jsem obdržel v roce 1968 kdy po několika měsících naděje přijely armády
Varšavské smlouvy a moje sny se rychle
rozplynuly. Když jsem byl ke konci roku
1968 na zájezdu v Rakousku, rozhodl jsem se odejít z vlasti a hledat lásku
a spokojenost v cizině. Po emigraci do
Kanady jsem zažil nejtěžší chvíle mého
života. Neznal jsem jazyk a připadal
jsem si jako hluchoněmý. Kanada však
v těchto nesmírně těžkých chvílích pomohla. Dostal jsem po 6 měsíců intenzivní kurz angličtiny, vše placené i mé
ubytování a strava. Po ukončení kurzu
a rozeslání resumé jsem dostal nabídku práce v překrásné provincii Britská
Kolumbie kde jsem měl pečovat o 50
hektarů vinic. Zdálo se, že vyhlídky do
života jsou výborné. Byl jsem ubytovaný poblíž vinice v pojízdném domku.
Netušil jsem však, že příroda bude hrát
velkou roli a při spánku v tomto domku
se začal celý svět třást a hrozné zvuky
z venku mě probudily. Při pohledu ven
jsem viděl obrovského černého medvěda, hrabal v odpadcích a co chvíli třásl
celým domkem. Asi cítil pochoutku.
Po tomto strašidelném zážitku jsem se
vrátil do Toronta, kde jsem měnil práce
jak ponožky a neměl jsem v mojí duši
klidu.
Jednoho dne mně přišel nečekaný
dopis od bývalého hluckého faráře otce
Ignáce Černíka. Psal mně, jak těžce nese
útěk do Argentiny a vím, že hrozně trpěl duševně i fyzicky. Doslova psal, že
myslel, že ta diktatura nevydrží více než
2 možná 3 roky. Jak krutě se mýlil. Nikdy se nedočkal návratu a zemřel v Argentině, kde je taky pochován. V roce
1970 mně poslal 10 výtisků s prosbou
rozeslat je mezi krajany a bude-li někdy
možnost toto dílo rozmnožit a nějakým
způsobem dodat Hlučanům, kterým
knížku věnoval. Slíbil jsem mu, že to
udělám, protože knížka mě nenásilně
přesvědčila, že Bůh existuje a změnila
moje myšlení do celého dalšího života.
Při mé návštěvě v roce 2010 jsem si
všiml pamětní desky na hřbitově, kterou otci Černíkovi ke 100 letému výročí
jeho nedožitých narozenin nechali zho-
tovit vděční občané, vzpomněl jsem si
na slib, který jsem mu dal při naší korespondenci. V roce 1982 P. Černík v Argentině zemřel.
Lidi hledají pokoj, spravedlnost
a směr života v politice. Zde to však
rozhodně nenajdou.V politice lze najít
jen lež, závist, nenávist, falešné sliby,
touhu po moci a nesmírnou korupci. Odpověď je ve víře v Boha a knížka
Věřím v Boha vám vysvětlí, kde Boha
hledat. Vydání knížky jsem financoval
a podílel jsem se trochu při jejím textu a vzpomínkách. Knížka je k dostání
v obchodě Duha a v místní knihovně
a měla by být v každé rodině. Používaná
by měla být při všech osobních a rodinných potížích.
Po dvou letech bloudění a osobních
chyb, kdy jsem zamýšlel vrátit se za každou cenu domů, mne naše úřady odepsaly, že bych dostal tři roky vězení za
nelegální pobyt v cizině. Při jedné krajanské akci jsem potkal pěknou mladou
dívku ze Slovenska a do roka byla svatba. Po více než roku manželství se nám
narodil první syn, z čehož jsem měl nesmírnou radost. Dostal jsem novou velmi dobrou práci v pivovaře a s trochou
štěstí a náhody jsem se přes tuto firmu
opět dostal do vinařiny. Skupoval a prodával jsem farmy a s mojí ženou jsme
vysadili vinice s evropskými odrůdami.
Postupně jsme zvětšovali plochu vinic
a začali jsme se specializovat na výrobu
ledového vína. Vedlo se nám velmi dobře. Psal se rok 1980. Když mi bylo 65 let,
odešel jsem do důchodu. Prodali jsme
farmy a zařízení a nechali jsme si postavit krásný dům podle našich představ.
Dohodli jsme se se ženou, že bychom
mohli prožít stáří u nás v Hluku. Bohužel, nemoc mé ženy překazila tyto plány,
alespoň pro nejbližší budoucnost.
Máme spolu dva syny, jednu dceru a šest vnoučat. Všem se vede velmi
dobře. Nejstarší syn je velmi úspěšný
při práci na největší newyorské burze,
na Wall Streat. Druhý syn je mechanický inženýr a pracuje v automobilovém
průmyslu. Dcera dokončuje poslední
ročník vysoké školy a specializuje se na
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
dětskou psychologii a sociální práce.
Moc lidí se mě ptá, jak se mi doma líbí
po třiačtyřiceti letech v Kanadě. Odpovědí je: „velice moc“. Vidím pěkné
a čisté městečko, krásné domy, velmi
hezké květinové úpravy a moc hodných
a pracovitých lidí. Vím velmi dobře, že
někteří lidé mají spoustu existenčních
starostí a tak tak že stačí jejich malé
platy na přežití. Vidím však také, že
mnoho lidí má nejen pěkné domy, ale
i dvě až tři auta v domácnosti. Cítím
s těmi, kteří mají málo a vím také, že
ti, kteří mají nadbytek, moc nikomu
nepomohou. Jsou výjimky a já osobně
jich znám několik. Líbí se mi hlavně
vaše kultura a různé akce jako seniorské
večery, mužský sbor, dvě dechovky anebo několik cimbálových muzik. Jsem
naprosto unesený souborem Františka
Říhy „Šefranica“. Po kulturní stránce
vám musí závidět celá Morava.Mrzí mě
však, že hlucký fotbal živoří a sestupuje.
Chybí nejen peníze a sponzoři, ale také
propagace. Pak se mi nelíbí bývalý Penkův statek, jenž hyzdí krásný Hluk. Přímo ve středu města nesmírně cenný pozemek. Snad se dá něco dělat. Moc mě
těší hlucký potok Okluky, který se opět
hemží životem. Snad by se daly udělat
v některých místech splávky, aby ryby
mohly existovat v pohodě a dostatek
vody by okrášlil celý potok. Vím však,
že tyto věci by stály moc peněz a kde
je vzít, to opravdu nevím. Nechci však
jenom kritizovat, ale i pochválit. Máte
velmi dobré vedení se starostou, který
je velmi obětavý člověk. Je ho vidět při
každé akci, ať už je to pohřeb či fotbalový turnaj.
Jsem moc rád, že v zastupitelstvu Hluku jsou rozumní lidé, ať už z kterékoliv
politické strany a že mají zájem o blaho
a spokojenost občanů.
Závěrem chci jen říci: vracím se do
Kanady s pocitem lásky a radosti. Děkuji všem, kteří při setkání se mnou pozdraví a dají se do řeči. Přeji si, aby Hluk
byl místem snášenlivosti a soudržnosti.
Bůh vám všem žehnej a buďte trpěliví.
Sebere to čas a těžké ekonomické chvíle
se zlepší.
Váš rodák a občan
Jan Míšek
www.mestohluk.cz
17
Po stopách Jacka Sparrowa aneb jak hlucké děti
hledaly poklad v Horním Němčí
Od středy 22. srpna do soboty 25.
srpna se fara v Horním Němčí proměnila v pirátskou loď, na které se plavilo
celkem 24 převážně hluckých dětí ve
věku od 6 do 13 let. Tyto děti totiž sebraly odvahu a vydaly se spolu s hluckou mládeží, která tábor pořádala, po
stopách Jacka Sparrowa. A že ta cesta
nebyla jednoduchá: hned na začátku
musel nejdříve každý projít prověrkou
pirátských schopností a dovedností,
bylo potřeba vyrobit si svoji vlastní loď
i s vlajkou, kvůli ztroskotání nás čekalo prozkoumávání ostrovů, na kterých
jsme se seznámili s místními domorod-
ci, bouře nám vyplavila zásoby, a proto
jsme museli lovit snídani ze stromů,
dokonce jsme zažili i přepadení cizími
piráty a únos vedoucích…. Vše ale nakonec dobře dopadlo, poklad se našel
a na závěr se vše oslavilo velkou Karibskou párty.
I když většina dětí byla na táboře poprvé, všichni to zdárně zvládli, a věřím,
že si celé putování také náležitě užili,
stejně jako táboroví vedoucí.
A pokud byste si chtěli prohlédnout
více fotek z tábora, nebo chtěli zjistit,
jakou akci chystáme příště, podívejte se
na www.mladez-hluk.cz.
Text Alžběta Baroňová,
Foto: Štěpán Mitáček
Šefranica v TV NOE
Mladá cimbálová muzika Šefranica,
pracující při pobočce Základní umělecké školy v Hluku se stále častěji zapisuje do povědomí veřejnosti. Objevuje se
v mnoha kulturních pořadech v Hluku
i v regionu, narazíte na ni třeba při hudebním doprovodu domácích dětských
folklorních souborů, nebo při reprezentaci města na některém z mnoha folklorních festivalů.
Koncem srpna muzika využila nabídky realizačního štábu televize NOE pod
vedením Evy Veselé a natočila sérii písní do pořadu Sedmihlásek. Mnozí tento
pořad znáte - každá písnička je vysílána
v týdnu několikrát, aby si ji diváci mohli zapamatovat, popřípadě zaznamenat
a tak se ji naučili.
Zvuková nahrávka byla pořízena ve
studiu v Dolních Bojanovicích, obrazově doplněna v Hluku, zejména v památkových domcích na Rajčovně a blízkém
okolí.
V písničkách se s muzikou představí
její sólisté – Lucie Rybnikářová a Radim
Vojtek, v tanečních vstupech folklorní
soubor Děcka z Kunovic.
Termíny vysílání těchto nahrávek zatím nejsou určeny, rádi Vás o nich budeme informovat.
František Říha
18
Hlucké noviny
Vzpomínka na Tebe stále je živá, kdo v srdcích žije, neumírá.
Dne 15. 9. 2012 jsme vzpomněli 1. smutné výročí úmrtí pana Františka Šimčíka. Za tichou
vzpomínku děkuje celá rodina.
Čas tiše plyne, jen vzpomínky zůstávají.
Dne 5. 8.2012 jsme vzpomněli nedožitých 100
let pana Vavřince Pospíška. Kdo jste ho znali,
vzpomeňte s námi. Vzpomínají dcera Ludmila
s rodinou, syn Jaroslav s rodinou a snacha Marie s rodinou.
Vzpomínky
Těžko se s Tebou loučilo, těžké je bez Tebe
žít. Láska však smrtí nekončí, v srdci Tě
stále budeme mít.
Dne 15. 11. 2012 tomu budou 2 roky, co nás
navždy opustil drahý manžel, tatínek a dědeček pan Antonín Kupec. S láskou vzpomínají
manželka a dcery s rodinami.
Odešels, ale zůstal jsi v srdcích těch, kteří
Tě měli rádi,
Dne 10. 8.2012 by se dožil 80 let pan František Uhlíř. Všem, kteří mu věnují vzpomínku
děkuje manželka a synové s rodinami.
V neznámý svět odešel jsi spát, zaplakal
každý, kdo měl Tě rád. Řeky plynou jak
tiché vody proud, kytičku na Tvůj hrob Ti
dáme, se slzami v očích stále vzpomínáme.
Dne 9. 10. 2012 tomu budou 2 roky od úmrtí našeho manžela, tatínka, dědečka, strýce
a bratra pana Josefa Švandy z Hluku. S láskou vzpomíná manželka Božena, dcera Lenka s rodinou, syn Josef s rodinou, sestra Drahoslava a ostatní příbuzní.
Kdo Tě znal, vzpomene, kdo Tě měl rád, nezapomene.
Dne 26. 11. 2012 vzpomeneme 10. výročí
úmrtí našeho tatínka a dědečka pana Ludvíka Kadlčka. Za tichou vzpomínku děkují dcery s rodinami.
Tak rád měl život, tolik chtěl žít, osud ho
předešel, musel odejít.
Dne 11. 9. 2012 jsme vzpomněli 1. výročí
úmrtí pana Antonína Minaříka. Za tichou
vzpomínku všem, kteří vzpomenou s námi
děkuje manželka Marie a celá rodina.
Čas plyne a nevrátí, co vzal, jen vzpomínka
v srdci zůstává dál.
Dne 28. 9. 2012 vzpomeneme 10. smutné výročí úmrtí pana Miroslava Šuránka. Všem,
kdo vzpomenou s námi, děkuje manželka,
děti a celá rodina.
Dne 2. 10. 2012 by se dožila naše milá maminka, babička a prababička paní Marie Konečná 100 let od svého narození. S láskou
na ni vzpomínáme, na její dobrou a laskavou
povahu. Kdo jste ji znali, vzpomeňte s námi.
Za celou rodinu dcery Marie a Ludmila s rodinami.
Dne 28. srpna 2012 jsme vzpomněli 1. smutné
výročí úmrtí pana Jaroslava Lyčky. Za tichou
vzpomínku děkují dcery s rodinami.
Čas plyne, nevrátí, co vzal, jen bolest
a vzpomínky zůstávají dál.
Dne 8. 11. 2012 vzpomínáme nedožitých 70
let pana Stanislava Bobka.
Odešel tiše, jako když hvězda padá, zůstala
bolest, která neuvadá.
Dne 26. 10. 2012 vzpomeneme smutné 16.
výročí úmrtí našeho drahého manžela, tatínka, dědečka, bratra, švagra a strýce pana Jana
Šimčíka. Za tichou vzpomínku děkují manželka, děti a celá rodina.
Dne 11. 11. 2012 by se dožila 80 let naše manželka, matka a babička paní Jiřina Plačková.
Stále vzpomínají manžel a dcera s rodinou.
Zároveň 3. výročí úmrtí paní Aleny Bobkové.
Za tichou vzpomínku děkuje syn Martin s rodinou a syn Radek.
Čas tiše plyne, vzpomínky zůstávají.
Dne 28. 10. 2012 tomu budou 2 roky, co nás
navždy opustil náš manžel, tatínek, dědeček a pradědeček pan Antonín Nemrava.
Za vzpomínku děkují manželka, syn a dcery
s rodinami.
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
19
Společenská kronika červen – srpen 2012
NAROZENÍ:
Lukáš Kunovský
Terezie Šuránková
Barbora Mošťková
Matyáš Zalubil
Nikolas Hampl
Sebastian Krause
Aneta Bojková
Marie Hrdinová
Daniel Mrázek
ÚMRTÍ:
Ludmila Kremrová
Marie Machová
Jan Malúš
Jana Vavřínková
Marie Kupcová
Jan Galda
Antonie Štěrbová
Františka Uhlířová
František Bachánek
Marie Přibylová
Josef Tarnoczy
SŇATKY:
Milan Novosad – Anastasija L. Kovalevskaja
Jiří Galda – Michaela Walterová
Martin Mléčka – Veronika Šimčíková
Martin Goroš – Gabriela Charvátová
Vítání občánků
Sestavila Ludmila Horáková
Foto: Vít Uhlíř
30. června v obřadní síni přivítáno 10 dětí
BLAHOPŘÁNÍ
60 let společného života oslavili
dne 19. 7. 2012 manželé
Marie a František Malůšovi.
Za lásku a starostlivost ze srdce děkují
a do dalších let pevné zdraví,
štěstí a Boží požehnání přejí
dcera Marie a syn František s rodinami.
Pravnoučata posílají velkou pusu.
www.mestohluk.cz
20
Hlucké noviny
HLUCKÉ sportování
Oslava výročí oddílu kopané
Na hodovou sobotu 11. 8. 2012 si
oddíl kopané Spartak Hluk připomněl
80leté výročí své existence. Do fotbalového areálu byli pozvání všichni bývalí hráči, funkcionáři, a také fanoušci,
včetně starosty města, hostů z družebních obcí Nemšová a Planá nad Lužnicí.
Nechyběl ani zástupce okresního a krajského fotbalového svazu. Všichni jmenovaní se nejprve zúčastnili slavnostní
schůze, které předcházela minuta ticha
za již zesnulé hráče či funkcionáře.
Předseda oddílu pan Uhlíř zhodnotil ze
svého pohledu uplynulé 80leté období,
kde vyzdvihl jednotlivé důležité etapy
historie oddílu a vzpomněl významné
sportovní úspěchy jak v minulosti tak
i v současnosti. V závěru předali zástupci fotbalového svazu čestná uznaní panu
Zlínskému, Kočímu, Strakovi, Prajzovi
a Zdeňkovi Horákovi st. Jak připomínku
této významné události si každý účastník
oslav odnesl pamětní medaili.
Již v 9:00 hodin proběhlo přátelské
utkání starších a mladších přípravek ve
kterém domácí Spartak Hluk podlehl
Blatnici 1:6. Ihned po skončení slavnostních schůze se uskutečnila výstava
dobových, ale i současných fotografií
a fotbalových artefaktů FO v prostorách
ubytovny. Vyvrcholením oslav byl turnaj starých pánů a premiérové domácí
utkání A. mužů v 1.A třídě proti celku
Žalkovic.
Turnaj starých pánů:
Hlučtí krajánci - Nemšová 3:3 (4:2
pokutové kopy) Hluk - Planá nad Lužnicí 3:1 o 3.místo Nemšová - Planá nad
Lužnicí 4:0
finále: Hluk - Hlučtí krajánci 0:0 (4:2
pokutové kopy)
Sestava vítězů: Uhlíř, Sopůšek, Marek, Mléčka, Habarta, Masařík, Kužela,
Kuřina, Dvorský, Soviš, Ratajský, Křápek, Michalčík
Martin Dostal
foto: Lukáš Baroň
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
21
Sportovní odpoledne
V pátek 22. června 2012 si mohly
všechny děti vyzkoušet své sportovní
dovednosti. Sportovní komise města
Hluk, Tělovýchovná jednota Spartak
Hluk a příspěvková organizace Sport
Hluk pro děti připravila sportovní den.
V průběhu sportovního odpoledne hrály děti fotbal, florbal, basketbal, házenou, volejbal, stolní tenis a kuželky. Zvídavci se mohli podívat nejen na ukázku
canyoningu, ale také na demonstraci
sebeobrany. Děti měly možnost poměřit síly s úspěšnými hluckými pákaři,
mohly soutěžit v přetahování lanem
a závodit v běhu na 400 metrů. Každý
ze zúčastněných byl vítězem a odnesl
si domů nejen dobroty, ale především
sportovní zážitky.
IMat
Foto Štěpán Mitáček
Fotbalový kemp
Miroslava Kadlece
2012
Díky iniciativě Aleše Zlínského se v Hluku o prázdninách uskutečnil první fotbalový kemp Miroslava Kadlece.
Pod dohledem profesionálních trenérů si více jak šedesát mladých fotbalistů v průběhu šesti dnů zdokonalovalo
své sportovní dovednosti.
www.mestohluk.cz
22
Hlucké noviny
Úspěchy dosažené žáky ZŠ ve školním roce 2011/2012
EKOLOGICKÁ SOUTĚŽ
poznej a chraň
kolo
krajské
jména žáků
Marek Mitáček, Antonín Polášek
a Ondřej Hanus
umístění
1. místo
poznej a chraň
krajské
2. místo
poznej a chraň
krajské
poznej a chraň
krajské
poznej a chraň
krajské
Marek Mitáček, Karolína Hrdinová,
Antonín Polášek
Tomáš Abrhám, Lenka Hrdinová,
Andrea Kubešová
Ondřej Hanus, Adéla Janésková,
Kristýna Kuchařová
Aleš Kužela, Petr Vozár, Roman
Tabarka
7. místo
10. místo
12. místo
OLYMPIÁDA
kolo
krajské
jméno žáka
Marek Bařinka
umístění
8. místo celkově
2. místo ze ZŠ
kolo
okresní
okresní
okresní
okresní
okresní
okresní
jméno žáka
Natálie Bartyšová
Lukáš Křižan
Vojtěch Lenhart
Roman Tabarka
Filip Borýsek
Vít Janečka
umístění
9. místo ze 44
15. místo ze 44
9. místo ze 47
21. místo ze 47
2. místo ze 45
26. místo ze 45
matematická
chemická
chemická
Anglický jazyk
Anglický jazyk
Anglický jazyk
Zeměpisná
Zeměpisná
Zeměpisná
Biologická
Biologická
Fyzikální
kolo
okresní
okresní
okresní
okresní
okresní
okresní
okresní
okresní
okresní
okresní
okresní
okresní
jméno žáka
Marek Bařinka
Marek Bařinka
Martina Mitáčková
Karolína Hrdinová
Blanka Kohoutková
Romana Ryšková
Lukáš Křižan
Simona Pfeiferová
Ludmila Libosvárová
Marek Mitáček
Ondřej Hanus
Marek Bařinka
umístění
6. ze 46
4. z 28
11. z 28
10. ze 17
11. z 20
13. z 59
10. z 20
13. z 20
13. z 20
3. ze 41
11. ze 41
4. z 28
MATEMATICKÝ KLOKAN
kategorie
Kat. Cvrček
Kat. Kadet
kolo
okresní
okresní
jméno žáka
Antonie Beníčková
Marek Bařinka
umístění
1. místo
2. místo
kolo
národní
jméno žáka
Marek Bařinka
umístění
1. místo
kolo
okresní
okresní
okresní
okresní
jméno žáka
Natálie Bartysová
Vojtěch Lenhart
Vít Janečka
Marek Bařinka
umístění
17. z 67
11. ze 37
5. z 54
6. ze 46
Fyzikální
MATEMATICKÁ OLYMPIÁDA
Kat. Z6
Kat. Z6
Kat. Z7
Kat. Z7
Kat. Z8
Kat. Z8
OLYMPIÁDA
BOBŘÍK INFORMATIKY
druhý stupeň
PYTHAGORIÁDA
6. ročník
7. ročník
8. ročník
9. ročník
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
23
Umístění vycházejících žáků ve školním roce 2011-2012
Gymnázium Uh. Hradiště
6 žáků (1 chlapec, 5
dívek)
SPŠaOA Uh. Brod
- strojírenství
1 žák (1 chlapec)
Gymnázium Velehrad
4 žáci (4 dívky)
- mechanik - elektronik
2 žáci (2 chlapci)
- obráběč kovů
1 žák (1 chlapec)
- karosář
1 žák (1 chlapec)
SOŠ a Gymnázium St.
Město
- gymnázium
3 žáci (2 chlapci, 1
dívka)
- agropodnikání
1 žák (1 dívka)
- stavitelství
1 žák (1 chlapec)
- opravář zeměd. vozidel
1 žák (1 chlapec)
OA Uh. Hradiště
- informační technologie
2 žáci (2 chlapci)
- obchodní akademie
2 žáci (1 chlapec, 1
dívka)
SŠPHZ Uh. Hradiště
- hotelnictví
2 žáci (1 chlapec, 1
dívka)
- kuchař-číšník
1 žák (1 dívka)
SŠ COPT Uh. Brod
- technik puškař
1 žák (1 chlapec)
- rytec
1 žák (1 chlapec)
Policejní škola Holešov
2 žáci (2 chlapci)
SŠ lesnická Bzenec
- lesní mechanizátor
1 žák (1 chlapec)
SŠ služeb Uh. Hradíště-Štěpnice
- kosmetička
2 žáci (2 dívky)
SPŠ stavební Brno
- geodézie a katastr nemov.
1 žák (1 chlapec)
Konzervatoř a G Ostrava
- hudebně dramat. umění
1 žák (1 dívka)
Poslední červnový den opustilo 37 (20 chlapců a 17 dívek) žáků základní školu. 30 z nic nastoupilo na střední
školy s maturitou, 7 na učební obor bez maturity.
Nové školní šatny
V novém školním roce čekaly na žáky nové barevné šatny.
www.mestohluk.cz
Foto: Štěpán Mitáček
24
Hlucké noviny
Antonín Nemrava-Pivnický (1910-1980)-hlucký podnikatel
Život většiny lidí je provázen obdobím
šťastným a také obdobím, kdy člověk se
dostává do psychicky náročných situací.
Pan Antonín Nemrava-Pivnický prošel
těmito obdobími a o nich se bude psát
v tomto příspěvku. Pan Antonín se narodil do rodiny hluckého tesařského mistra
Vavřince Nemravy (1887-1977) a Terezie
Nemravové, rozené Hladníkové (18901966). V rodině měli nakonec 7 dětí a to
kromě Antonína také Františka (19121985), Jaroslava (1914-1998), Ludvíka
(1920-1996), Terezii Kadlčíkovou (19212001), Marii Karáskovou-Sovišovou
(1916-1995) a Antonii Šimčíkovou(19252010). Jeho dětství patřilo do normálu
tehdejší doby a poměrů. Povinná pomoc
na poli, pasení krav a také běžné klukovské hry včetně fotbalu. Již jako dítě řídil
kluky a projevovala se zde v klukovském
kolektivu jeho organizátorská a vůdcovská povaha. Jako chlapec chodíval do Sokola, hrával dětské divadlo a také byl dobrým zpěvákem. Je škoda, že tehdy nebyly
běžné folklórní soubory.
Po škole se šel učit tesařem a po vyučení
se zapojil do party hluckých tesařů v čele s otcem. Stavěli školy a rodinné domy
hlavně na Slovensku. Byl z party nejmladší, a proto se musel kromě práce starat
i o vaření pro celou skupinu. Už tehdy,
jako mladý kluk se projevoval jako schopný organizátor a tyto zkušenosti zúročoval v pozdějších dobách. Nastal čas vojny,
kterou si odsloužil na letištích v Bratislavě
Vajnorech a v Piešťanech. Tady poznal
také kus městského života.
Když vojnu dokončil, tak byla ještě doba
krize a proto rád nastoupil do rozvíjející
se botařské firmy Baťa ve Zlíně, do Baťovy
školy. Když mu škola skončila, nastoupil
do skladu, kde začal zastávat zodpovědné
místo vedoucího. Přestože to bylo velmi zajímavé zaměstnání, přišel rok 1936,
který trochu změnil život mladého pána.
Pan Antonín se oženil, když si za svou
vyvolenou vzal slečnu Annu Kozmíkovou
(1915-1983).Také ona pracovala u Batě
ve Zlíně a tady se také sblížili. Hned po
svatbě začali v Hluku na Horním konci na
rohu do ulice Hliníky stavět rodinný dům
s hospodou a vinárnou. Když skončil
s výstavbou, stal se podnikatelem v oboru
dřevovýroby a pohostinství.
Když vinárna, tak k tomu patří i víno
a tak si na Babí hoře vysadili manželé vinohrad. V roce 1937 jim do rodiny přibyla dcera Helena, dnes Turčinková a v roce
1942 potom Josefka, dnes Stodůlková. Obě dvě bydlí spolu v jednom domě, který pan Antonín postavil, dodnes. Práci s manželkou
měli rozdělenou tak, že přes den se
o hospodu starala manželka a večer pan Antonín. Kromě toho se
snažil být aktivní i v obci. Byl činný
hlavně ve sportování, konkrétně ve
fotbale. Sem tam si zahrál i divadlo,
ale hlavně hrozně rád zpíval.
Když skončila 2. světová válka,
rozšířil svoji dřevovýrobu natolik,
že musel zaměstnávat až 15 lidí. Po
válce byla všude velká euforie hlavně potom, aby se lidé v Hluku měli kde zaměstnat. Do této doby byl Hluk zemědělská obec a příležitosti k práci bylo málo.
Většina Hlučanů jezdila za prací do
Ostravy, Brna, Prahy. Hlučtí živnostníci v čele s panem Antonínem
se rozhodli, že se budou snažit zbudovat v Hluku fabriku. Návštěvy
Ministerstva výstavby organizoval
většinou sám, tak ho to stálo i hodně prostředků, které do toho vkládal. Věřil, že se snaží o dobrou věc
a toto se pak ukázalo jako pravda.
V roce 1950 se Autopal začal stavit
a v roce 1951 se v něm už dělalo.
On sám moc štěstí v tuto dobu
neměl, protože v padesátých letech době znárodňování mu sebrali
jeho dřevovýrobu a zařadili ji do družstva
Lidová Tvorba Uherský Brod. Chvíli se
snažil v Uherském Brodě i pracovat, ale
ježdění do Kunovic a následně vlakem do
Uherského Brodu bylo zničující. Zbývala
ještě možnost dojíždění buď na motorce,
nebo na kole. Kdo se přenese ve svých
myšlenkách do začátku 50. let a zamyslí
se nad stavem dopravní infrastruktury,
přijde na to, že takové cestování nemá
žádný význam. Proto se přihlásil do hlucké Pily, kde také dělal nějaký čas mistra.
Přišel však na něho nátlak ke vstupu do
KSČ. Člověk jeho myšlení, křesťan žijící
podle rodinné tradice se nenechal zlákat,
a raději opustil práci. To mu bylo řečeno v době, kdy se vracel po 6 měsících
nemoci z množství práce a psychického
vypětí. Při návratu mu bylo sděleno, že
když nevstoupil do strany je jeho návrat
nežádoucí. Podal žádost o přijetí do Autopalu, tam mu bylo sděleno to samé. Tolik se o výstavbu tohoto závodu zasloužil
a toto mu udělali. Když zjistil, že za to, že
byl 12. předsedou TJ a kdy byl také jeden
z hlavních organizátorů výstavby stadio-
nu v Kaštanci, kde ztratil při úraze 2 prsty, není už v Hluku žádoucí, bez jediného
slova své aktivity ukončil.
Přišla další část jeho života, část kdy
prakticky opustil Hluk a pracoval ve světě.
Nastoupil do zaměstnání u státních silnic
v Uherském Hradišti. Pracoval jako tesař
při výstavbě mostů, nejdříve na Uherskohradišťsku, posléze na severní Moravě.
Přišla však jiná doba a také jiný zaměstnavatel. Přešel do Průmyslových staveb
v Ostravě, kde pracoval nejdříve jako tesař, později jako mistr na stavbě. Podílel
se také na výstavbě Železáren ve Veselí
nad Moravou a po jejich vybudování pracoval v Praze, jako stavbyvedoucí. Tady
prožil léta 1968 a 1969 a hned další rok
v roce 1970 odešel do důchodu.
Jednou za ním přišel jeho synovec Jožka
Kadlčík s tím, že Vlčnovjané hledají stavbyvedoucího pro stavbu sportovní haly
a hospody „U Krála“. Když přijeli Vlčnovjané vyjednávat, tak jim pan Antonín na
jejich žádost kývnul. Po dokončení stavby
pomáhal Vlčnovjanům také při stavbě obřadní síně na vlčnovském hřbitově. Teh-
dy už i hlučané zjistili, že je pan Antonín
schopný, tak ho přesvědčili, ať jde dělat
na hluckou sportovní halu mistra. To se
jednalo o dodělávku, protože hala byla na
několik let dána do klidu. Pan Antonín
byl člověk zásadový a neměnil svá pravidla a návyky a nikdy se nenechal přesvědčit. Když pracoval ve Vlčnově, tak nikdy
nechodil v sobotu ani v neděli. Ti však
měli vždycky potom bez stavbyvedoucího
velké problémy při řízení stavby. V únoru
1980 při cestě z práce uklouzl na zledovatělém chodníku a poranil si hlavu. To mu
způsobilo následně velké zdravotní potíže,
kdy už nemohl vykonávat žádnou práci.
Až přišel 22. červenec 1980 a pan Antonín Nemrava-Pivnický tento svět opustil.
Pan Antonín žil se svoji manželkou ve velmi krásném vztahu a měl velmi rád svoji
rodinu. Díky rodině a manželce, která mu
vytvořila pěkné zázemí, mohl celý svůj život žít ve spokojenosti a mohl tak přežít
i jeho trpké chvíle v životě.
Antonín Zlínský
www.mestohluk.cz
Hlucké noviny
www.mestohluk.cz
25
26
Hlucké noviny
Penzijní Připojištění – program
pro jistou budoucnost.
Bude penzijní připojištění od 1. 1. 2013
stále výhodné?
Nebo je výhodnější uzavřít smlouvu ještě
letos za „starých“ podmínek?
Tyto a další vaše dotazy Vám rád zodpovím
každou středu od 13:30 do 15:30
v malé zasedací místnosti
Městského úřadu v Hluku,
na osobní schůzce nebo
telefonicky.
Jiří Žák
+420 62 752 685, [email protected]
Hlucký zpravodaj. Vydává Městský úřad Hluk, Hřbitovní 140, 687 25 Hluk, IČ: 00290939. Počet výtisků 800 ks.
Grafické zpracování Vladimír Šopík, [email protected], tisk L. V. Print Uherské Hradiště tel.: 777 750 159, [email protected].
Autor ornamentů Vladimír Šácha.
Příspěvky do zpravodaje zasílejte na MÚ Hluk Ing. Jitce Vackové, nebo Mgr. Ivetě Mátlové na E-mail: [email protected]
Zpravodaj řídí redakční rada. Příspěvky čtenářů neprochází jazykovou úpravou. Redakce si vyhrazuje právo na krácení příspěvků.
Uveřejněné názory a stanoviska nejsou vždy totožné s názory redakce.
Vychází jedenkrát za dva měsíce. Povoleno referátem kultury ONV v Uh. Hradišti MK ČR E 131 01.
Uzávěrka příštího čísla je 10. listopadu 2012.
www.mestohluk.cz
Z pohádky do pohádky
První zářijový víkend spojilo síly
12 hluckých spolků a organizací
(SRPŠ, skauti, myslivci, školní družina, divadelní spolek Emil, Dům
dětí a mládeže, folklorní soubory,
mládež Hluk, mateřská škola,
hasiči, Fauna Hluk a Město Hluk),
aby vytvořili pro děti pohádkovou
cestu. Na jednotlivých stanovištích
děti poznávaly pohádkové bytosti
a plnily úkoly.
Foto: štěpán Mitáček
Funstorm freestyle jam 2012 (4. ročník)
28
Hlucké noviny
Nové skoky, triky a kousky beroucí dech si připravili freestylisté pro své příznivce, kteří navštívili 25. srpna areál OAMcrew ve Starých horách v Hluku. Početnému
publiku se v motocrossové exhibici představili závodníci na bmx kolech, pitbicích, motorkách, čtyřkolkách, ale také v autech. Nejvíce očekávanou a lákavou kategorií byly velké motorky, na kterých předvedli svůj um domácí Zdeněk Fusek a Petr Minařík. Z nejznámějších hostů přijal pozvání Petr Kuchař, jež ukázal neuvěřitelná
freestylová čísla a Radek Nárovec, který se jako jediný předvedl na jamu se čtyřkolkou. Vyvrcholením letošního ročníku freestylové exhibice byl skok dvoučlenné
posádky na motorce se side-károu, který byl úspěšnou tečkou za čtvrtým ročníkem.
Do areálu byla dvakrát přivolána záchranná služba spolu s vrtulníkem k ošetření závodníků, kteří se zranili při tréninku. Nakonec však všechno dobře dopadlo
a oba závodníci jsou již plně zdrávi a věnují se nácviku nových triků, se kterými se v Hluku představí na příštím jamu.
IMat, Foto: FFJ