docPentagram - Lectorium Rosicrucianum
download 
Stížnost Transkript
Pentagram - Lectorium Rosicrucianum
P e nt a gr a m Lectorium Rosicrucianum Proč existuje moderní Kříž s růží J. van Rijckenborgh Per aspera ad fontes Wouter J. Hanegraaff Svět vypadá jako přeexponovaná fotografie Zmena ako impulz Světlo ze světla Robert Grosseteste Světelná energie Z temnoty k svetlu Světlo v barvách duhy Skláňam sa pred touto láskou Recenzia knihy: Søren Kierkegaard „Skutky lásky“ Arjo Klamer 2012 ČÍSLO 6 Pentagram vychází šestkrát ročně v holandském, německém, anglickém, francouzském, portugalském, španělském, maďarském a česko-slovenském jazyce. V bulharském, finském, řeckém, italském, polském, ruském a švédském jazyce vychází Pentagram čtyřikrát ročně. Šéfredaktor A. H. v. d. Brul Redakční rada P. Huijs Redakce Pentagram Maartensdijkseweg 1 NL-3723 MC Bilthoven e-mail: [email protected] Administrace Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža Lectorium Rosicrucianum Masarykova 1 2 SK-040 01 Košice e-mail: [email protected] Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Křesomyslova 8 CZ-1 40 00 Praha 4 e-mail: [email protected] Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Nové sady 4 CZ-602 00 Brno e-mail: [email protected] www.lectoriumrosicrucianum.org K překladu použito: německé vydání Pentagramm 1 /201 2 anglické vydání Pentagram 3/201 2 maďarské vydání Pentagram 3/201 2 Vydavatel Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Křesomyslova 8 CZ-1 40 00 Praha 4 e-mail: [email protected] Autor © Stichting Rozekruis Pers Bakenessergracht 5 NL-2011 JS Haarlem e-mail: [email protected] www.rozekruispers.com Kopie ne bez písemného souhlasu Evidenční číslo MK ČR E 1 8833 Časopis Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit na novou dobu, která započala ve vývoji lidstva. Pentagram byl za všech časů symbolem znovuzrozeného člověka, Nového Člověka. Je však také symbolem Universa a jeho věčného bytí, v němž se projevuje Boží plán. Symbol však obdrží smysl jen tehdy, jeli uskutečněn v životě. Teprve tehdy, když člověk uskutečňuje pentagram ve svém mikrokosmu, ve svém malém světě, teprve pak vstoupil na stezku transfigurace. Časopis Pentagram vyzývá čtenáře, aby tuto duchovní revoluci v sobě samých připustili a uskutečnili. P e nt a g r a m Číslo 6/2012 Každé vydání časopisu Pentagram se pokou ší objasnit jeden z mnoha aspektů, které cha rakterizují životní cestu člověka, který hledá pravdu, krásu a světlo. Také 2500 let stará fres ka, která zdobí toto vydání Pentagramu, vede naši pozornost tímto směrem. Vidíme zemřelé ho, který se loučí a je zobrazen jako nepřemo žený hrdina na svém koni – nalezeno v hrobce v Paestum, Itálie (cca 400 před Kristem). Odedávna je ušlechtilý kůň symbolem nové Mysli. Platón mluví ve svém „Faidros“ dokonce o dvou koních a jednom vozataji. Koně zobra zují sílu nové Mysli, vozataj pak hledající vědo mí. Jeden z koní je pravdivě ztvárněný, dobře stavěný a nese hrdě svou hlavu. Ví, co je to úcta, a zná také střídmost a rozjímání. Miluje pravdu. Nepotřebuje jezdecký bičík a pobízení, stačí mu zdravý rozum. Ten druhý kůň stěží poslechne pobízení bičíku a ostruh, je vzpurný a má sklon k zpupnosti a nezkrotnosti. „Když tedy vozka pohlédne do tváře pravdy inspiru jící k lásce a celá jeho duše při tomto pohledu zahoří a on je naplněn vnitřní touhou, potom prokazuje svou poslušnost jen jeden kůň a díky sebeovládání je držen na uzdě. Není neposluš ný jako ten druhý, který divoce skáče a celé mu spřežení a vozataji dělá velké těžkosti.“ Hrdina na naší ilustraci svého bezuzdného koně zkrotil, je mistrem svého osudu a tím dokonale připraven vstoupit na ostrov blažených. A o ces tě k němu chce časopis Pentagram podávat zprávy. Proč existuje moderní Kříž s růží J. van Rijckenborgh 2 Světelná energie Léčení biofotony 8 Svět vypadá jako přeexponovaná fotografie 12 Světlo v barvách duhy 17 Per aspera ad fontes Základy naší moderní iden tity musí být přehodnoceny Wouter J. Hanegraaff 22 Světlo ze světla Středověké pojednání o vzniku našeho světa Robert Grosseteste 34 Z temnoty k svetlu Od tmavého olova k svie tiacemu zlatu 42 Zmena ako impulz Zmena klímy vo vnútri človeka 46 Skláňam sa pred touto láskou Recenzia knihy: Søren Kierkegaard „Skutky lásky“ Arjo Klamer 55 TO VĚČNÉ A UNIVERZÁLNÍ V DNEŠKU Proč existuje moderní Kříž s růží J. van Rijckenborgh Obvyklá, dialektická metoda následování dobře prošlapaných cest nebo utajování vlastní vnitřní chudoby není tím, co charakterizuje aktivity duchovní školy, jež existuje již 88 let. Jejím cílem je pravda a splnění úkolu, jež obojí je stále stejné – přivést padlé lidstvo do jeho původní Otčiny a ukázat člověku jednu stezku, jednu pravdu a jeden pravý život, jež nemohou být nikdy podrobeny změně. M ění se ovšem doba, charakter a rozsah lidské pokleslosti, stejně jako fyzický a duchovní stav bytí lidstva, kterému se Univerzální učení inteligentně přizpůsobuje v sou ladu s potřebami dané doby. Nechceme udržovat při životě to, co je staré, ale to, co je univerzální. Nepřejeme si užívat staré metody, ale univerzální metody ve shodě s jejich rozumověmravním záměrem pro ten to okamžik. Viděno v tomto světle můžeme pochopit i Kristova slova: „Vše staré pominulo, a hle, je tu nové“ (2. Kor. 5, 17). Zdá se to být ve zjevném rozporu s veršem: „Nedo mnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem rušit, nýbrž naplnit“ (Mat. 5, 17). 2 Pentagram 6/201 2 Z toho můžeme a musíme poznat, jak se to věčné a nepomíjivé zjevuje v čase plně v souladu se současnou situací. Pokud se naše duchovní práce neshoduje s touto signaturou, je mrt vá. Každé duchovní hnutí má za úkol pochopit to, co je univerzální, v sou časnosti. V této souvislosti se může tudíž jevit zvláštním, že vaši pozornost nyní směrujeme do minulosti, zejména k ne beské lodi z Egyptské knihy mrtvých. Činíme tak, abychom vám skrze cestu do minulosti vysvětlili její aktuálnost v současnosti a abychom eventuální uváznutí některého čtenáře na mrtvém bodě jeho životní pouti proměnili po kud možno ve skutečnou cestu domů. „To staré pominulo, a hle, je tu nové.“ Co se stalo novým, co se obnovilo? Jan van Rijckenborgh a Catharose de Petri, zakladatelé Duchovní školy Zlatého Kříže s Růží, popisovali cestu, která vede k osvobození duše. Činili tak mimo jiné na základě původních textů z univerzálního učení, které vysvětlovali žákům duchovní školy a zajímajícím se li dem a také podle něj sami jako vzor žili. Pevně rozhodnut na cestě lesem mámení – ten, kdo kráčí stezkou. © Saud al Attar, 1 942 Proč existuje moderní Kříž s růží 3 Podívámeli se na tabule z Egypt ské knihy mrtvých, objevíme na všech nebeskou bárku neboli sluneční bár ku. Jedna ilustrace ukazuje Osirise nastupujícího do sluneční bárky obklopeného sedmi paprsky. Na jiných obrazech bývá bárka často obsluhovaná sedmi veslaři nebo je vybavena sedmi vesly. Někde mů žeme vidět Isis sedět vedle Osirise a sedm paprsků tvoří dítě, kterým je Horus. Když je Xisusthros neboli Ziu sudra, chaldejský Noe, zachráněn, můžeme vidět, jak kromě něj sedí v nebeské bárce sedm božstev. Na vyobrazení Yao (hrdiny čínské my tologie), jasně rozpoznáváme, že vy plouvá v doprovodu dalších sedmi postav na palubě své lodi. Můžeme pomyslet také na Manua a sedm mu drců Rishi, kteří s ním cestují v jeho arše. Dále bychom chtěli vaši pozor nost nasměrovat na obdobné příběhy v Puránách (hinduismus), především však na perskou Vendídad (obsaženou v Avestan), jednu z nejstarších sva tých knih. Ve Vendidad Ahura Mazda rozkáže svému služebníku Yimovi: „Postav wáru (ohradu) a potom vybu duj arghu (archu příp. vozidlo). Snes do ní všechna původní semena života mužského a ženského pohlaví a pak rozdrť zemi svýma rukama. (…) Při veď všechna nestvořená světla k ži votu!“ 4 Pentagram 6/201 2 ARCHA ÚMLUVY U Archy Noemovy je to stejné. Do své sluneční bárky, v níž uniká z potopy světa, s sebou Noe bere všechny životní principy, které jsou skutečně potřebné pro pra vý božský život. V Arše úmluvy, která stála v nej vnitřnější části tabernáklu postaveného v divočině a také v chrámu v Jeruza lémě, vidíme uschovány všechny atri buty pro pravý nebeský život. Nový zákon hovoří o sedmi andě lích a sedmi polnicích. Sedm andělů postupně troubí na své polnice. A v ka pitole 11 Knihy zjevení můžeme číst, že poté, co sedmý anděl zatroubil na svou polnici, byly slyšet mocné hlasy: „Vlády nad říšemi světa se ujal náš Pán a jeho Kristus, a On bude vládnout na věky věků.“ (Zjev. 11, 15) „A Boží chrám v nebesích se otevřel a upro střed něj byla vidět archa úmluvy.“ (Zjev. 11, 19) Hlasy se radují: Všechny aspekty planetárního kosmu připadly našemu Pánu a jeho Kristu, a On bude kralo vat na věky věků. Boží chrám v ne besích se otevřel a uprostřed něj žák vidí archu, sluneční bárku, nebeskou loď, která doplula k cíli. A do našeho vědomí se nesmazatelně vryje, že Osirisova sluneční bárka, zobrazená na tabulích Egyptské knihy mrtvých, je tatáž jako proroka na Patmu. Vý znam těchto obrazů zůstává vždy stejný! Abychom tento neměnný význam archy podrobněji rozvedli, vezmeme nyní za příklad nebeskou loď Yima z Vendidad, knihy Zarathustrovy, ka pitoly 2, veršů 25 a následujících. Víte, že Yima nejdříve postavil wáru, to jest ohradu, pracoviště. V této wáře vybu doval arghu, novou loď podle zákonů univerzálního života. Lidská bytost wáry je svobodný zednář, který pracu je s novým kladivem a novým slovem. Je to člověk, který si opatřuje nové pracoviště a který se důsledně straní dialektického života, člověk, který vstupuje do nového životního pole, aby tam postavil svoji arghu. Argha, sluneční bárka, nebeská loď, je obra zem božského člověka, který se vydá vá na pouť zpět do původní Otčiny. Aby člověk mohl toto putování začít a tuto stavbu postavit, je potřeb ná wára, ohrada. Člověk se musí zá sadně a strukturálně odpoutat od ob vyklého života. Musí se odvrátit od životního běhu a metody života, kte ré jsou zjevně chybné. Musí rozdrtit zemi, své já nízké přírody, musí se vzdát svého já, musí uvnitř wáry, kte rou vytvořil on sám, vystavět novou osobnost, nebeskou loď, se kterou mů že vyplout k Chrámu Boha. A tím končíme naši cestu minulostí. ÚŘAD SVOBODNÉHO ZEDNÁŘE Ať už se pohroužíme do kteréhokoliv sys tému božského doteku a procitnutí, „cesta domů“ zobrazená v Egyptské knize mrtvých je vždy jedna a tatáž cesta, jako ta v Knize zjevení. A když je o Ježíši Kristu psáno: „Z Egypta jsem povolal syna svého,“ bez po chyby tomu teď porozumíme. Tato slova poukazují na neměnné posel ství o spáse, které zůstává stejné vče ra i dnes, poukazuje na tentýž úkol, na tutéž cestu, na tentýž úřad svobod ného zednáře. To staré pominulo, a hle, je tu nové! Jak to máme interpretovat v sou časnosti? To staré se vždy zjevuje no vým způsobem v souladu s aktuální dobou a situací, v níž má lidská život ní vlna splnit své úkoly a také v sou ladu s mnoha různorodými a mocnými vývoji v tomto vesmíru. Proto se i velký počet žáků připra vuje na to, aby postavili svoji wáru, a tím i svoji arghu. Čas zahalených symbolických hodnot je u konce. Žák moderní duchovní školy je nyní kon frontován se sedmkrát sedmi aspekty svého mikrokosmu, se svými sedmi poli života. Těchto sedm životních polí se svými jádry vědomí, těchto sedm mudrců Rishi s jejich bytostný mi stavy, musí být regenerováno. A k tomu je zde přítomna síla a ak tuální dotek. Mluvíme o novém život ním poli a ve spojení s ním o nové škole vyššího vědomí, s jejíž pomocí musí sedmerý člověk postavit svou wáru. Žák má k dispozici rozsáhlou Proč existuje moderní Kříž s růží 5 Jedna skupina vědců tvrdí, že s pomocí satelitů armády a CIA lokalizovala na svazích hory Ararat Noemovu Archu. Turecká vláda nyní chce na toto místo (v nadmořské výšce 5 059 m) umístit informační tabule s nadějí, že naláká senzacechtivé turisty. a jasně formulovanou filozofii, takže se může dokonale orientovat. Na této nové cestě musí dojít k jas nému rozdělení mezi člověkem uvnitř a vně wáry, na pracovišti a mimo pra coviště. Tato aktivita má nezměrné důsledky. Jeden člověk zůstává stát v oby čejném životě, zatímco druhý se na loďuje na svou nebeskou bárku, čímž se má vyjádřit, že se v něm uskuteč ňuje totální proměna. A máli tato proměna být úspěšná, musí brát v po taz duchovní, kosmické a atmosféric ké stavy současné doby. Proto už je 6 Pentagram 6/201 2 studium starých metod bezúčelné; staré školy jsou již za svým zenitem. To, co platilo před sto lety, už dnes nemá žádný osvobozující význam. „Staré pominulo, a hle, je tu nové.“ TO VĚČNÉ A UNIVERZÁLNÍ Proto mluvíme o moderním Kříži s růží, o nové filozofii a o nové škole vědomí. Avšak stejně jako syn byly i tyto aktivity „povolány z Egypta“, jinými slovy mají svůj počátek v Egyptské knize mrtvých. V nové době mluví a podávají důkazy o tom, co je uni verzální a nepomíjivé. Ovšem „být povolán z Egypta“ má ještě jiný význam, a je dobré vás rovněž na tento význam upozornit. Slovo „Egypt“ může být také přelo ženo jako „temnota“, a tudíž můžeme číst známá slova ze Svatého písma také jako: „Z temnoty povolal jsem syna svého.“ Toto vysvětlení může obsahovat důležitou lekci pro každé ho hledajícího člověka, protože pokud tu kdy byl čas temnoty, je to jistě v na ší době! Najde se někde ve světových dějinách takovýto celosvětový roz vrat a degenerace? Nedosahuje snad abnormalita ve všech oblastech života dnes svého vrcholu? V tomto stavu temnoty je povo lán každý „syn“ Boží. Každý člověk nosí ve svém mikrokosmickém systé mu pravé Boží dítě. Je však spoutáno ve změti lží a zdánlivé lidskosti, je přikováno k noci a nevědomosti. A tato připoutaná a přikovaná lidská bytost je nyní volána samotným Bohem. Jak musí člověk toto povolání chápat? Boží povolání není jenom hlasem, který se dotýká našeho vě domí a probouzí naši pravzpomínku. Je to aktuální síla, která se dotýká ce lého světa a lidstva a vyvolává hlubo ce zasahující procesy a vývoje. Boží volání tedy znamená, že člověk je připraven vědomě, harmonicky a in teligentně reagovat na aktuální Boží sílu. A proto úvahy o minulosti ne mají nejmenší smysl, pokud člověk zapomene na požadavky současnosti. Teprve když slova „Z Egypta jsem povolal Syna svého“ získají skutečný význam zde a nyní a když nové svo bodné zednářství najde pilné stavitele, stane se tato síla v člověku aktivní. Proč existuje moderní Kříž s růží 7 Světelná energie LÉČENÍ BIOFOTONY K životu patří také nemoc. Léčení je v mnoha případech možné, avšak ve stejném množství případů bohužel možné není. Pozemské uzdravení je relativní, je dáno lidskou nedokonalostí a světem protikladů. Člověk samozřejmě hledá útěchu, uzdravení, vysvobození. Terapie světelnými vlnami, tak zvanými biofotony, může přinést úlevu, ale opravdovou pomocí se může stát jen úplná odevzdanost Světlu. B ez světla není život. Každá ži vá buňka potřebuje energii pro všechny své funkce, ale také pro udr žení své struktury. Každá lidská buň ka (a lidské tělo má 60 až 100 bilionů buněk) přijímá energii ze světla a ze světla v potravě, která díky světlu vy rostla. Bez světelné energie by život okamžitě zanikl a buněčná struktura by se zhroutila. To by byl konec živo ta na Zemi. V mezinárodním časopise ODE bylo letos v létě popisováno lé čení biofotony. Jedná se o slabé svě telné vlny, které jsou vyzařovány buňkami. Patří tomuto způsobu lé čení budoucnost? Faktem je, že moderní lékařská věda je navzdory svému chemické mu potírání symptomů nemoci nako nec bezmocná u řady chronických onemocnění, která jsou vyvolána na ším moderním životním stylem. Již Einstein vysvětlil, že žádný problém se nedá nikdy řešit na stejné úrovni, 8 Pentagram 6/201 2 na které vznikl. Ve dvacátých létech minulého století dokázal Rus Alexan der Gurvič, že všechny buňky lidské ho těla vyzařují velmi slabé světlo, které nazval biofotony. Všechny in formace, které jsou potřebné pro ří zení komplexních biochemických procesů v každé buňce těla, jsou ob saženy ve světle. „Je od vás požadováno mnoho. Je vám navržen nový, zcela jiný životní postoj, život podle Kázání na hoře! Pokud s ním však začnete, aniž byste středem své bytosti učinili světelné pole, pak se vám nový životní postoj nepodaří… Světelné pole se vám chce zjevit a působením tohoto světelného pole je pak umožněn nový životní postoj. Ze života víry k životu síly, ze života síly k životu světla, to je vývoj na stezce. To je přece logické, je to přírodovědecky nevyvratitelné! Život je ze světla, a nikoliv světlo ze života.“ (Gnose v aktuálním zjevení, kapitola 6) Na konci osmdesátých let minu lého století upozornil německý příro dovědec Fritz Albert Popp na to, že světelné poruchy vedou k poruchám biochemických procesů, čímž může dojít ke vzniku nemocí (viz „podzim ní deprese“). FREKVENCE POUKAZUJÍ NA NEMOCI Závěr Holanďana Johana Boswinkela byl, že když tělo sestává z „frekvencí“, pak musí být možné tyto frekvence změřit, „vytáhnout“ z nich nemoci a „opravené“ světlo tělu vrátit. V roce 1983 zkonstruoval přístroj, který měří a regeneruje svě telné vyzařování těla. Již dříve vyvi nul Popp technický zesilovač, který na mikroskopické úrovni ukazoval, že buňky vyzařují buď koherentní, zdravé světlo, nebo chaotické světlo, které avizuje nemoc. Ovšem lidské tělo sestává z bilio nů buněk a vysílá různorodé spektrum záření. Boswinkel proto vycházel ze skutečnosti, že se elektromagnetické napětí v akupunkturních bodech liší od napětí okolní kůže. Při měření v těchto bodech jsou možné dva vý sledky: přímka (vytvořená silným a stálým napětím) nebo hyperbola, důkaz klesajícího napětí, které uka zuje oslabení takového bodu. Boswinkel spojil metodu elektro akupunktury podle Dr. R. Volla s ar chivem potencí z homeopatie. U látek, Moholy-Nagy. Aparatura. které jsou tímto způsobem upraveny (ředěny), byly zaznamenány frekvence a informace z léčebných prostředků. Tyto informace – přibližně z pětiset prostředků – jsou v zařízení, které vy vinul Boswinkel, uloženy jako „opačné frekvence“. Výsledný vektor z frek vencí poruch a opačných frekvencí se musí rovnat nule, aby mohlo nastat průkazné léčebné působení. Je tedy rozhodující, že nejdříve musí být zná ma příčina poruchy v těle. Zařízení nabízí opravdové řešení, jen když se Světelná energie 9 Jak vlastně pracují oči? Nemá větší význam, kterým směrem se dívají? jedná o skutečnou příčinu nemoci. Boswinkel uvádí příklad: „Školská medicína vidí jako známou příčinu žaludečního vředu bakterie helico bacter. Ale když chci léčit žaludeční vřed, léčím žlučník a ne bakterii heli cobacter. Jsouli orgány nebo žlázy vyčerpány, imunitní systém pak nefun guje optimálně a v těle vzniká náchyl nost k onemocnění, kterou například využijí bakterie.“ Potud pozoruhodné údaje ze zprávy o Boswinkelově pří stroji, kde pacient přijímá přes elektro dy v rukách a pod nohama „své vlastní světlo“ v „obrácené formě“ zpět. Při tom je přirozeně důležitá správná dia gnóza. Po třiceti létech úspěšného lé čení se zdá, že v Rakousku brzy obdrží první vědecké ocenění. EXISTUJE TEDY „ČISTÉ“ SVĚTLO? Ale toto je jen část tohoto příběhu. Pro tože když světlo, které člověk přijímá (přes oči, kůži, čakry, akupunkturní body) – proměněno v biochemické procesy a potom znovu vyzářeno – vyvolává vzájemné působení, potom vzniká otázka jaké „světlo“ člověk vstřebal. Umělé světlo obsahuje na příklad jen část světelného spektra a je při dlouhotrvajícím působení také příčinou poruch biochemických pro cesů. Nedávno byla uvedena v časopi su zpráva o výzkumu, který odhalil 10 Pentagram 6/201 2 vzájemnou souvislost výskytu rako viny prsu u ošetřujícího personálu a nočních služeb. Existuje mnoho příkladů nedoko nalostí v životních podmínkách kaž dého jedince. Je vůbec možné, aby naše buňky v naší současné západní společnosti přijímaly „čisté“ světlo? Jinak řečeno: Jakému světlu se člověk otvírá? Existuje vůbec „čisté“ světlo? Jsme dostatečně objektivní, abychom to mohli posoudit? A co můžeme pro to sami udělat? Jsme vůbec schopní to rozpoznat? Není to tak, že v tomto ohledu existuje všude jen zmatek a spor? Co jeden zažívá jako pozi tivní, shledává druhý příšerným. Na co máme své oči zaměřit, s ja kým světlem se můžeme spojit? Jak vlastně oči pracují? Není mnohem důležitější, kterým směrem se dívá me? I ve starých spisech se mluvilo o Světle. „Ve Slově byl život a život byl Světlem lidí. A Světlo zářilo v tem notě, ale temnota ho nepřijala: „Nebo“, jak říká J. v. Rijckenborgh1, „jinými slovy řečeno, po zjevení silového pole následuje zjevení světelného pole. A nejdůležitější vlastností toho to světelného pole je to, že je život ním polem v pravém významu slova. Teprve zjevením světla se silové pole právem stává životním polem.“ Také zde platí: světlo je život. Ale jaké světlo, jaký život? Pro tože pro toto Světlo zjevně nemáme žádný rozlišovací orgán a neumíme ho tedy přijmout, není nám dáno žít život v neustálé radosti dokonalé božské harmonie, a tak po každé ra dostné události následuje návrat do každodenní všední reality. ZACHOVAT INFORMACI SVĚTLA Možná existuje jen jeden způsob jak se otevřít – úplné odevzdání se tomu to jinému Světlu, které pro člověka představuje pomoc. Pozemské léčení je relativní, je podrobeno lidské ne dokonalosti a světu protikladů. Vyšší světelná energie může přes vnitřní orgán zasáhnout naši duši. K tomu je ale nutné naše neochabující nasměro vání na proud fotonů s čistými infor macemi, přičemž my sami postupně vypínáme zakalující frekvence svého já. Tyto světelné informace uskuteč ňují jiné léčení, léčení z jiného uspo řádání. Duše, která díky tomuto Svět lu sílí, se stává vědomou, vytváří si vlastní životní pole a pozvedá se tím nad tělesnou smrt. 1 . Gnose v aktuálním zjevení, kapitola 6, „Od silového pole k životnímu poli“ Světelná energie 11 Svět vypadá jako přeexponovaná fotografie Bez světla není život. Nicméně lidský svět začíná vypadat jako přeexponovaná fotografie. Základní energie života, tedy prvotní obraz člověka se rozmazal, a to zejména kvůli nadměrnému vystavení neúměrně velkému množství ohlušujících a oslepujících informací. V ostrém světle lidé překřikují jeden druhého, především ale překřikují sami sebe, aby nebyli nuceni odhrnout závoj Isis a uvidět sami sebe. K aždý člověk potřebuje světlo. Každé stvoření je závislé na světle nezbytném pro jeho růst a za chování. Z duchovního hlediska je světlo jiným slovem pro život. Čisté světlo bylo počátkem celého tvoření. Je to síla, která udržuje život a je zá kladem všeho, co existuje. V dávných kulturách, mezi jiným také v Egyptě a u Inků a Májů, bylo světlo symbolizováno sluncem, nej vyšším objektem uctívání. To je dů vod, proč stavěli sluneční chrámy. Také sfingu na náhorní plošině v Gize, upírající svůj toužebný pohled plný chápajícího vědění k východu, kde se každé ráno objeví na horizontu slun ce, můžeme interpretovat jako uctí vání boha světla, tedy slunce. Tento kamenný strážce, duchovní člověk, jenž se pozvedl ze zvířete, symboli zuje znovuzrození života, který se objevuje na východním horizontu, stejně jako v Egyptě královská hrobka 12 Pentagram 6/201 2 na západním břehu Nilu, kde slunce zapadá, symbolizuje život, který po minul. VĚDOMÍ OBRÁCENÉ KE VNĚJŠÍM VĚCEM Sluneční světlo, AmonRa, symbolizuje věčnou, životodárnou energii. Tato energie je schopna živit naši zemi, století za stoletím, protože v sobě nese světelnou vibraci věčnosti. V ní může hloubavý člověk najít in spiraci, své duchovní Světlo a potra vu pro svou duši, kterou nemůže najít v umělém světle. Také naše tělo je forma složená ze světla, je to zhuštěná světelná energie. Každá částečka naší bytosti je prostoupená původním Svět lem, což se ale nedá snadno rozpoznat. Jestliže je vědomí obráceno k vnějším věcem, Světlo zůstává uzavřeno ve hmotě a není schopno se manifestovat. Potom je skladba atomů stále hustší. Čím více klesáme do hmoty, tím pev něji Světlo uzamykáme v atomech Marino Mariniho četné sochy jezdců na koních představují všemožné emocionální stavy lidské bytosti. Tato socha v zahradách zámku Smithonian ve Washigtonu DC vyzařuje silné, úplné odevzdání se životu. Svět vypadá jako přeexponovaná fotografie 13 Aby bylo možné odhalit sochu, je zapotřebí pohroužení, tříbení a sebepoznání. svého těla. Tato situace přetrvává, dokud lidská bytost nezačne Světlo hledat. Jestliže toto hledání pronikne do bytosti dostatečně hluboko, mění se její oduševnění a to způsobuje vnitř ní změnu. Čisté oduševnění, které bytost vrhne do ohnivých plamenů, proměňuje atomární strukturu, která nás nyní povede blíže k původnímu, oduševňujícímu ohni. ZÁKLADNÍ CÍTĚNÍ Jak často však člověk hledá Světlo mimo sebe sama? A jak často ho nenajde anebo je osle pen světlem klamu? Pravé Světlo však přesto vibruje v každém atomu naší bytosti. Všichni známe výrok: „Králov ství Boží je nám blíže než ruce a nohy.“ Základní pocit hledajícího člověka je neustálý nedostatek Ducha a vědě ní o Duchu. Proto je hledající člověk často tak neklidný, bezútěšný a hla dovějící po opětovném sjednocení s Duchem. Jeho vnitřní bytost je jako prázdnota, která chce být naplněna, protože jen Duch je plností, která do káže tuto prázdnotu naplnit. 14 Pentagram 6/201 2 Nenaplňujeme snad tuto prázdno tu okamžitě všemožnými věcmi? Člo věk ze své přirozenosti nedokáže žít v prázdnotě. Zapouzdřen v tvrdé sko řápce své vnější bytosti, živen vnější mi věcmi, má pocit, že zemře nebo se udusí, jestliže zůstane oddělen od Ducha. Uniknout z této ulity znamená odhrnout závoj Isis, závoj iluze a ne vědomosti. Jakmile bude závoj Isis odstraněn, může být slavena svatba s Osirisem, s duchovním principem. Ze spojení Osirise a Isis je zrozeno sluneční dítě Horus, vnitřní Kristus. V chrámu Sais v Egyptě stála ta jemná socha zahalené Isis s textem: „Já jsem ta, která byla, která je a která bude. Žádný smrtelník mě neodhalí.“ Proč byla Isis zahalená a proč je ještě stále zahalená pro tolik lidí? POHROUŽENÍ, TŘÍBENÍ A SEBEPOZNÁNÍ Ten kdo sochu odhalí, zemře – dle svého starého stavu bytí. Aby bylo možné sochu odhalit, je zapotřebí po hroužení, tříbení a sebepoznání. Mezi vědomím lidské osobnosti a pravým poznáním duše se vždy nachází zá voj. Tento závoj zakrývá pravdu, kte rá je příliš velká a vznešená na to, aby mohla být přijata nicotným egem, ať už je toto ego jakkoliv velké. Starověká moudrost Indie mluví o máji, o závoji či závěsu, který je natažen mezi jávědomím a absolutní skutečností. Pro člověka, v němž žije Boží vědomí, je skutečnost odhalena. Tuto odhalenou skutečnost má člověk ukrytu sám v sobě. Jestliže hledající člověk touží po odhalení tajemství lidské existence a pohlédne do krá lovství ve svém nitru, všechno staré zmizí a iluze života v oddělenosti bude rozpuštěna ve Světle, které proniká veškerým životem. Obraz zahalené Isis představuje krásný symbol. Odhaluje nám tajem ství původní duše, jestliže pro nás neplatí, „že máme oči, ale nevidíme, a máme uši, ale neslyšíme“. Vědomí zaměřené na matérii neobjeví tajem ství ukryté za závojem. Pro člověka, který touží po rozřešení záhady za halené Isis, bude závoj odhalen. Ten, který zvedá závoj, jen aby viděl, co je za ním, zemře. Ovšem ten, kdo zvedá závoj, aby překonal své jávědomí, po hlédne tváří v tvář božskému Duchu. Pak je jeho individuální a odděle ná existence jako člověka ukončena. Dívá se do mrtvých očí sochy a roz poznává sám v sobě původní duši, která je v něm odhalena, žije a čeká Nechte své Světlo zářit. Tato slova nám sice znějí povědomě, ale máme sklony promítat je do dávné minulosti místo do svého současného života. „Nechte své Světlo zářit“. Naše fyzické tělo není schopno tomu porozumět. Jádro Světla v našem srdci probouzí vzpomínku na náš duchovní ideál, na úkol našeho života. Tímto způsobem si uvědomíme, že nemůžeme dále popírat svůj původ. Naopak jsme vyzýváni, abychom to prokázali svými skutky. „Blahoslavení jsou ti, kteří slyší slovo Boží, dodržují ho a proměňují ve skutky.“ na sjednocení s Osirisem, Duchem. Závoj byl odstraněn, protože my sami jsme klíčem k tajemství zahalené Isis. Pouze původní duše je schopna Isis odhalit, protože ona sama je Isis. Proto také rozumí textu na soše: „Plod, který jsem vydala, je slunce.“ Je to božské Světlo v člověku, které nepotřebuje svět iluzí. Cítíme ve svém srdci bolest přílišného množ ství umělého světla, světla tužeb? Had touhy je proud energie, která skutečně existuje v lidském životním systému a která udržuje rozpolcenost mezi hlavou a srdcem. Hlava a srdce mohou dosáhnout jednoty, může dojít k odhalení Isis, jen pokud had tužeb ve starém hadím ohni – míšní tekutině – umlkne. Tepr ve potom Světlo – původní univerzál ní a všeobjímající duchovní radiace z prapůvodního zdroje vesmíru – Svět vypadá jako přeexponovaná fotografie 15 proudí životním systémem v novém okruhu jednoty. Potom se had kousne do vlastního ocasu – věčnost pronikne do času, nebo jak říkali staří mudrcové: „Vnitř ní Kristus, duchovní slunce, bylo zroze no v srdci.“ Nadčasové Světlo odstrčilo 16 Pentagram 6/201 2 stranou zakalené astrálními závěsy. Temnota, tedy pohnutky, z nichž ži jeme nebo jsme byli žiti, byla odhale na. Světlo, které bylo dosud uzamčeno, nyní vyhání všechnu temnotu. Je nám znovu umožněno opásat sami sebe světelným šatem. Světlo v barvách duhy Voda, které se dotknou sluneční paprsky, vytvoří duhu. Světlo, které duha odráží, představuje život s jeho sedmerou strukturou. Sedm magických barev stavby, sedm magických barev osvobození… Ř íká se, že Bůh je světlo. My vní máme sluneční světlo jako viditel né znamení této skutečnosti. Nicméně samotné světlo nevidíme, dokud se nepromění v barevné spektrum duhy. Tato postava, která nás v mlze dopro vází jako strážce, nám chce zřejmě něco ukázat. V dávných dobách se to muto halo efektu říkalo „svaté zjevení“. Při pohledu z vyšší perspektivy, na příklad z letadla nebo z vrcholu hory, můžeme se sluncem v zádech dokonce vidět tento optický efekt spektrálních barev, které se odrážejí v mlhavých mracích, jako ucelený kruh, v jehož středu jsme my sami. Při pozorování svého stínu uprostřed této barevné aury v mlze nás může napadnout myš lenka, že to božské, stejně jako most nebo dveře, nás odkazuje na něco, co je neustále okolo nás. Možná někdy chodíte nebo šplhá te po horských hřebenech, a když při jde mlha, sejdete z cesty, přejdete přes horský hřeben a mlha se na slunečné straně najednou zvedne, pak se na zamlžené straně objeví tajemná po stava, obklopena barevným kruhem. Tato postava zůstává s vámi, sleduje každý váš krok, dokud mlha úplně nezmizí a vy můžete znovu zřetelně a jasně před sebou vidět svoji cestu. hoto prizmatického efektu, nad kterým se můžete jako pozorovatelé velmi podivovat, dochází, když stojíte na břehu či přímo ve vodě a její hladi ny ve vaší blízkosti se dotkne duha. Oblouk duhy pak není plochý, ale je ví se kulatě, jako nějaká trubka nebo sloup vystupující z vody. Pokud se slunce nachází nízko nad obzorem, můžete vidět virtuální svislý sloup spektrálních barev. Tajemný, nadpo zemský sloup světla působí jakoby se dotýkal země! Není to pozoruhodné? Duha není hmotnou realitou, ale pou ze optickým jevem, který se ukazuje lidskému oku citlivému na změnu ba rev. K duze se například nemůžeme přiblížit. Ačkoliv duha není fyzickou realitou, přesto má na lidskou mysl velmi pozitivní a rozradostňující úči nek, což ve svých dílech formulovalo mnoho spisovatelů a básníků. Duha byla již od nejstarších dob znamením VĚČNÁ SMLOUVA K jiné formě to Světlo v barvách duhy 17 18 Pentagram 6/201 2 naděje. V knize Genesis, kapitole 9, verších 14, 16 a 17, můžeme číst tato slova: „Kdykoli zahalím Zemi obla kem a na oblaku se ukáže duha (…) Ukáželi se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem (…)“ Řekl pak Bůh Noemovi: „Toto je znamení smlouvy, kterou jsem zůstavil mezi sebou a veškerým tvorstvem, které je na zemi.“ © H. N. Werkman Samotné světlo je vnímáno zrakem, ale vidění není vědomý proces. Pouze spektrálním lomem světla v dešťové kapce nebo prostřednictvím odrazu od předmětů může lidský mozek světlo rozpoznat. Světlo zcela zřetelně potřebuje něco, aby se pro nás zviditelnilo, po třebuje něco, od čeho se může odrážet. Světlo se může odrážet od tzv. pevných látek a tímto způsobem si můžeme V chassidických příbězích zaznamenaných Martinem Buberem, hraje kůň a kočár významnou roli: zde je to mysteriózní vozidlo, v němž se učitel pohybuje jak mezi různými dimenzemi, tak i po fyzickém výkrese. Ilustrace H. Werkman uvědomit obojí, hmotu i světlo, ale i sami sebe, protože i my se skládáme z těchto složek. Nicméně když Gnostici říkají: „Bůh je světlo,“ nemají tím na mysli naše známé sluneční záření, ani se nezaměřují na světlo našeho vědomí. Božské světlo vlastní úplně jinou úro veň vibrací. Úroveň, která je zcela odlišná od našeho vědomí. Toto bož ské světlo v nás není přímo odráženo, protože v nás prostě není nic, co by ho mohlo odrážet, a to je také důvod, proč ho nevnímáme. TAJEMSTVÍ ARCHY Jestliže nejsme schopni odrážet božské světlo, co po tom znamená příběh o Noemovi, kte rému dal Bůh své božské znamení? Noe je stavitel Archy, „chráněného místa“ neboli „školy mystérií“, která po sedmi měsících plavby, neboli po sedmi fázích vývoje, dorazí na svatou horu Ararat, do božské oblasti. Víme, že Archa pluje tak dlouho, dokud ho lubice – tedy sám Svatý duch – Noe mu neoznámí, že pevná půda nového života byla dosažena. Je to tedy člověkNoe, který odrá ží božské světlo v Arše, kterou posta vil, aby zachránil a ochraňoval skupinu duší, které mu byly svěřeny. On je ten, kdo zrcadlí duhu, protože prošel skrze serení ticho. Světlo, které Noe odráží, je ob novujícím životem v jeho sedmeré Světlo v barvách duhy 19 struktuře. A zatímco je stavěna Archa, bílé světlo se postupně dělí do sedmi pomocných paprsků, sedmi magic kých barev stavby. Toto spektrální rozdělení nás konfrontuje se sedmi fázemi procesu transfigurace. Tímto způsobem Noe staví Archu a kompa sem je mu světlo, které se ho dotýká i během sedmiměsíční plavby do ur čeného cíle. Pokud se během trans figurace skupiny, která tvoří archu, tedy během procesu znovuzrození, nepoznatelné světlo rozdělí do sedmi poznatelných barev, pak tento akt už neodkazuje na barvy, které vnímáme, ale na úplně jinak působící světelné spektrum. 20 Pentagram 6/201 2 NOVÝ NEBESKÝ OBLOUK Speciál ní, jasně červená barva, první jemný dotek v mikrokosmickém srdci, se šíří přes srdce osobnosti do krve a vy tváří se spojení. Následně oranžová barva nové lehkosti prozáří celou by tost novou radostí a nervovým flui dem začne protékat božská prána. Pokud tato nová prána našla v naší bytosti své místo, manifestuje se v člo věku zářivě žlutá, barva nového vědo mí. Vzniká nová schopnost myšlení, která stále více umožňuje uskutečnění přímé inspirace z Ducha. Zelená barva nové víry na základě prohloubeného vhledu do nově se roz víjejícího stavu a stále více zakoušená milost přináší velkou, na této pravdě založenou naději: modrou barvu stále jasněji vnímané perspektivy na hori zontu života. Proto modrá představuje také nové působení našich smyslových orgánů. A celá Archa, celá skupina, září v silovém poli z barvy indiga, vedena v tomto úžasném procesu zrození Duše s Duchem dynamickou energií, při čemž nadpozemsky fialové éterické hodnoty dokazují, že osvobození se stalo realitou. Nepoznané světlo se dělí na sedm viditelných barev zcela jiné dimenze. Toto sedmeré mystérium světla je tajemstvím osvobození, a zatímco je v sedmi fázích stavěna Archa, je v člověku a ve skupině vztyčen nový nebeský oblouk jako živoucí znak věčně vyzařující smlouvy mezi Bo hem a člověkem. Světlo v barvách duhy 21 Per aspera ad fontes Oblasti studia, kterými se Bibliotheca Philosophica Hermetica po mnoho let zabývá, už nemají jen okrajové postavení. Právě naopak jsou v samém středu zájmu, objevují se v avantgardě, v celé řadě průkopnických, velmi strhujících a obnovujících se směrech vývoje, který v současné době probíhá na poli mezinárodního výzkumu duchovních věd. Potvrdil to i Wouter Hanegraaff, profesor dějin hermetické filosofie, ve své přednášce při příležitosti znovuotevření knihovny, dne 1 6. prosince 2011 . Wouter J. Hanegraaff K nihovna je jako paměť. Díky existenci knihoven se můžeme jako kultura a společnost rozvzpomí nat na to, kdo a co jsme kdy byli. Avšak knihovny představují mnohem více než jen ohlédnutí se zpět na věci, které už nelze vrátit zpět. Jen díky vzpomínce, v níž udržujeme naši mi nulost živou, totiž víme, kdo jsme my sami. Tak jako je osobní identita kaž dého z nás založena na vzpomínkách na náš dřívější život, takže ztráta pa měti znamená, že už doslova nevíme, kdo jsme, tak je i naše kolektivní pa měť založena na sdílení vzpomínek a obsahuje informace o tom, jak jsme se stali tím, čím jsme, a jak jsme se dostali tam, kde se právě teď nachá zíme. A pouze na tomto základě – to znamená na základě silného uvědomě ní si své identity a jejích základů – jsme jako jednotlivci i jako společnost 22 Pentagram 6/201 2 schopni učinit odpovědná rozhodnutí o své budoucnosti. Proto má zachová ní knihoven obrovský kulturní, spole čenský a dokonce i politický význam. Z tohoto hlediska plní knihovna Bibliotheca Philosophica Hermetica velmi mimořádnou a vzácnou funkci, na což my v Nizozemsku můžeme být velmi hrdí, protože tato unikátní sbírka je zaměřena výslovně na roz měry naší kolektivní minulosti, kte ré byly až donedávna ve velké míře Obraz uvádějící výstavu „Nekonečný oheň“ v knihovně Bibliotheca Philosophica Hermetica. Jedná se o ilustraci spisu Jakoba Boehmeho vydaného Williamem Lawem s barevnými diagramy od Dionysia Andrease Frehera (1 649–1 728), které představují vztah mezi Bohem, vesmírem a člověkem, neboli makrokosmem, kosmem a mikrokosmem – člověkem coby světem v malém. ZÁKLADY NAŠÍ MODERNÍ IDENTITY MUSÍ BÝT PŘEHODNOCENY Per aspera ad fontes 23 ohroženy, že upadnou v zapomnění. Právě proto činí mnoha lidem problé my si pod pojmem „hermetická filo sofie“ vůbec něco představit (často jsem slyšel říkat od kolegů, kteří to mysleli dobře: „Myslíte asi hermeneu tickou filosofii?“). A média pojmy jako „rosikruciáni“ a „teosofie“ při družují převážně k okrajovým, sektář ským nebo jinak podezřelým jevům, které se objevují v bestsellerech žánru Dana Browna, kterými se ale seriózní lidé nezabývají. Tento mylný pohled široké veřejnosti na oblast vědění, kterým se Bibliotheca Philosophica Hermetica zabývá, se nezakládá na ničem jiném než jen na neznalosti, či přesněji řečeno, je to symptom hlu boké kolektivní ztráty paměti, která začala v osmnáctém století a týká se kořenů naší vlastní kultury a společ nosti. Avšak od tohoto populárního pohledu se stále více a rychleji ustu puje, neboť už po několik desítek let se akademici, kteří se specializují na rozhraní humanitních věd, snaží tuto dalece rozšířenou ztrátu paměti na pravit. Tento výzkum překračuje hra nice všech odpovídajících disciplín, což znamená, že se tato náprava proje vuje při studiu náboženství, filosofie, vědy a umění, které musí být viděny ve vzájemné souvislosti, chcemeli správně pochopit úlohu hermetické filosofie a s ní spřízněných hnutí v zá padní kultuře. 24 Pentagram 6/201 2 POMALÁ REVOLUCE Výsledky zá kladního vědeckého výzkumu obvykle pronikají do vědomí společnosti jako celku jen velmi pomalu. Avšak ten, kdo je informován o vývoji, ví, že v současné době probíhá na meziná rodní úrovni něco jako „pomalá revo luce“, která bude mít nakonec daleko sáhlé důsledky pro pohled, jakým se díváme na tradice bohaté historie zá padní civilizace a na modernost, tedy na naši vlastní identitu, na nás jako kulturu a společnost. A jaký to má vztah konkrétně k důležitosti herme tiky? Rád bych začal konkrétním příkla dem, jednou na první pohled nenápad nou osobností. Je to George Sarton, belgický chemik a historik, označo vaný často jako „otec historie vědy“, který v roce 1912 založil časopis Isis, jenž je dodnes vydáván Společností pro dějiny vědy a je považován za přední vědecký časopis na tomto poli. Co je časopis Příroda pro přírodověd ce, to je Isis pro historii přírodních věd. Sarton byl typický představitel po zitivistického pojetí vědy a považoval témata, jako je astrologie, alchymie a přírodní magie (magia naturalis) za škodlivé „pseudovědy“. Podle jeho názoru byla opravdová věda schopna vývoje teprve v sedmnáctém století, když se oprostila od těchto pověr. Sar ton proto popisoval vědeckou revoluci tak dramatickými slovy jako „rostou cí světlo pohlcuje temnotu“.1 Napsal: „Věda je v zásadě progresivní, zatím co magie je v zásadě konzervativní. Mezi nimi nemůže existovat žádný kompromis, nemůžou kráčet společ ně – jedna jde kupředu a druhá zpět.“2 Nejširší veřejnost, ale i akademický svět stále ještě přemýšlí tímto způso bem. Docela nedávno jsem slyšel vý značného nizozemského fyzika zcela nevinně tvrdit, že Issac Newton mu sel trpět dočasným pominutím smys lů, když se zabýval alchymií. Avšak toto šílenství by muselo trvat velmi dlouhou dobu, pokud uvážíme, že Newton zanechal více rukopisů o al chymii než o fyzice a optice a věnoval jí více než milion slov. Sarton udělal osudovou chybu, ja kou by vědci dělat neměli. Myslel si, že může soudit ex cathedra, aniž by musel coby historik proniknout hlou běji do dějin jím tak znevažované „magie“. Také to výslovně řekl: „His torik vědy nemůže věnovat velkou pozornost studiu pověr a magie, to znamená, nesmyslům […] Lidská pošetilost je pro jednou a pro vždy nepokroková, neměnná a neomezená a její studium je beznadějný podnik.“3 Sartonův současník, americký historik, Lynn Thorndike, měl jinou představu – nejprve výzkum a teprve potom úsudek. Celý svůj život věnoval neuvěřitelně rozsáhlému a přesnému archivnímu výzkumu právě těchto témat a v letech 1953 až 1958 vydal osmisvazkovou práci4, která je v této oblasti považována za standard a z níž nezvratně vyplývá, že nejméně do osm náctého století byly hranice mezi magií a vědou tak nejasné, že je jednoduše nemožné zabývat se dějinami vědy bez současného důkladného studia témat jako je magie, alchymie a astro logie. Mimochodem sám Thorndike také ještě stál jednou nohou v poziti vistickém způsobu myšlení, nicméně jeho práce otevřela dveře mnohem diferencovanější a správnější před stavě o tom, jak je historie vědy pro vázána s hermetickými tématy. HERMETICKÁ TRADICE V rámci vědecké disciplíny „historie vědy“ je spor mezi Sartonem a Thorndikem mezitím rozhodnut nepochybně ve prospěch Thorndika. Především pod vlivem anglické průkopnice Frances Yates5 se od šedesátých let minulého století zvyšoval počet historiků, kteří se ponořili do „hermetické tradice“, a při tom byla věnována pozornost zejména roli alchymie v práci – sku tečně – Isaaca Newtona. To se ale ne obešlo bez boje. Velký historik vědy, Richard Westfall, autor velice půso bivého a uznávaného Newtonova životopisu6 prezentoval na jedné vel ké konferenci v sedmdesátých letech svůj výzkum Newtonových četných Per aspera ad fontes 25 Wouter Hanegraaff v rozhovoru s Esther Oosterwijk, ředitelkou knihovny Bibliotheca Philosophica Hermetica, během jejího znovuotevření. alchymických rukopisů. Mezi přítom nými tehdy byla historička Margaret Jakob, která na to, co se stalo, vzpo míná takto: „Bylo slyšet hlasité vzde chy z úleku a překvapení a Westfall pod přívalem nepřátelských otázek podrážděně odsekl: ,Já jsem ty ruko pisy nepsal, ani slova, která by tak vyzněla.‘ “7 Vskutku to byl Newton – jeden z největších géniů v dějinách – který je napsal, ale mnoha Westfallo vým kolegům činilo velké potíže tato fakta akceptovat a mysleli si, že tomu rozumí lépe než sám tento velikán. Naštěstí věda funguje tak, že v dlouhodobém měřítku objektivní argumenty a empirické důkazy vždy vyhrají nad předsudky. Prameny 26 Pentagram 6/201 2 nelžou a právě proto každý seriózní historik vědy dnes ví nejenom, že Newton se opravdu intenzivně zao bíral alchymií, ale že je také čím dál zřejmější, že v rámci vědeckého kon textu své doby měl pro to mimořádné důvody. Tímto způsobem jsme získali vhled do velmi důležitého aspektu dějin vědy, který dřívější generace nedokázaly vidět. Případ Newton je v tomto ohledu pouze vrcholem vel kého ledovce, který vyvolal senzaci. Také se ukázalo, že ústřední osobnost v oblasti chemie, Robert Boyle, se na své životní dráze neodvrátil od alchy mie, jak se bez prověření dlouhou dobu předpokládalo, ale že udělal pravý opak – s přibývajícím věkem a vědomostmi se začal jako vědec alchymií zabývat stále intenzivněji.8 To ale dlouho rozhodně neodpovídalo pečlivě udržovanému obrazu o Boy lovi a vědeckém pokroku, nicméně to bylo nezvratně prokázáno různými prameny. Newton a Boyle netvořili v tomto ohledu žádné výjimky, ale reprezentují přístup k vědě své doby, Studium alchymie tedy v období vě decké revoluce i před ní tvořilo sku tečně zásadní část „běžné vědy“. DŮLEŽITÉ A ABSOLUTNĚ BĚŽNÉ Vývoj jde rychle kupředu. Ještě před dvanácti lety obsahovala přední biblio grafie týkající se historie vědy, Current Bibliography of the History of Science, Stále více si uvědomujeme, že „velké příběhy“ tradiční historiografie byly příliš selektivní. každoročně publikovaná nakladatel stvím Isis stále ještě standardní ka tegorii (kdysi zavedenou Sartonem), s názvem „Pseudovědy“. Avšak před deseti lety, v roce 2002, se redakce rozhodla, že takový odkaz už není slučitelný s novými vědeckými po znatky. Právě proto byla bibliogra fie přizpůsobena a nyní obsahuje zcela běžné kategorie „Okultní věda a magie“, „Astrologie“ a „Alchymie“ bez jakéhokoliv pejorativního zabar vení. Z tohoto příkladu můžeme vyvo dit nejméně tři závěry. Zaprvé, že tato témata, tak „nevědecká“ v očích ne zasvěcených, jsou mezitím odborníky považována za důležitá a zcela nor mální. Zadruhé, že důkladné studie pramenů v těchto oblastech o vzniku fundamentálních základů vědy a naší moderní kultury a společnosti vedly ke zcela novému poznání. A za třetí, že tato revoluce začala sotva před pár desítkami let a nyní je v plném prou du. To znamená, že oblasti, na které se knihovna Bibliotheca Philosophica Hermetica soustředí, rozhodně nema jí okrajové postavení, jak si tu a tam někdo myslí. Právě naopak se nachá zejí v samém středu, v předvoji řady nejvíce strhujících a obnovujících vý vojů, které v současné době probíhají na poli mezinárodního výzkumu du chovních věd. Použil jsem zde jako příklad his torii vědy, ale podobný vývoj nastává ve všech oborech společenských věd, a nejen s ohledem na ranou moderní periodu, ale ve všech obdobích až do současnosti. Stále více si uvědomu jeme, že „velké zprávy“ tradičního dějepisectví byly příliš selektivní, protože rozhodly na základě zaujaté ideologie, co se studovat nesmělo a co ještě smělo být seriózně probá dáno. Jako příklad můžeme uvést filosofa Marsilia Ficina, který jako první přeložil mimo jiné spis Corpus Hermeticum a kompletní dialogy Pla tóna (jehož bysta se zcela oprávněně nachází zde, v naší knihovně!). Plato nismus, který prostupuje italskou re nesanci od umění a literatury až po filosofii a náboženství, je bez jeho práce prakticky nemyslitelný. Nic méně Ficino se objevuje v tradičním dějepisectví filosofie pouze jako po známka pod čarou, protože se příliš mnoho odchyluje od toho, co je od dob Descartese považováno za „sku tečnou filosofii“. Teprve několik po sledních desetiletí je Ficino, a s ním mnoho dalších, duchovně spřízně ných autorů, brán naprosto vážně. Ač koliv stále existuje nemálo historiků Per aspera ad fontes 27 filosofie, kteří tento trend odmítají, vyplynuly i zde na povrch zásadní poznatky o souvislostech dějin filo sofie a o tom, jaký je její vztah k pří buzným vědeckým oborům, jako je teologie a přírodověda. Totéž platí také pro Giordana Bruna, jednoho z prvních obránců Koperníkova světonázoru a neko nečnosti vesmíru, který byl v Římě v roce 1600 upálen jako kacíř a který je dnes uznáván jako jeden z největ ších myslitelů své doby. Jako téměř všechny (větší či menší) myslitele, jejichž práce jsou shromažďovány v knihovně Bibliotheca Philosophica Hermetica, není ani Bruna možné vměstnat do rámce jediné disciplíny a může být pochopen pouze za před pokladu, že stejnou pozornost věnu jeme zároveň všem rozměrům jeho práce – náboženství, filosofii, vědě a dokonce i umění. ÚŽASNÝ SVĚT Počet takovýchto příkladů může být snadno navýšen nejen s ohledem na ranou modernu, kterou se Bibliotheca Philosophica Hermetica zabývá především, ale na období od devatenáctého století až do dnešního dne. Souhrnný efekt nových výzkumů ve všech oblastech „herme tické filosofie a příbuzných hnutí“ je, že se objevuje nový obraz dějin a kultury, z níž všichni pocházíme. Jak už jsem zdůraznil na počátku své 28 Pentagram 6/201 2 přednášky, vyplývá z toho skutečnost, že musíme radikálně opravit základy naší vlastní moderní identity. Co jsou urychlovače částic pro fy ziky, to jsou knihovny pro studenty humanitních oborů. Revoluce v pří rodních vědách, které mění svět, vy cházejí z obtížné, trpělivé a často také extrémně technické práce vědců v bí lých pláštích, kteří se zabývají přesný mi měřeními, pozorováními a výpočty, které můžou být pochopeny zase jen odborníky. V humanitních oborech to není jiné. Nové poznatky, které ohro mují svět, mají téměř vždy svůj původ v práci vysoce vzdělaných odborníků, kteří se zabývají pečlivým a často velmi detailním studiem psaných a tištěných pramenů (v humanitních oborech ekvivalent výzkumu elemen tárních částic), a proto má knihovna Bibliotheca Philosophica Hermetica správné motto: ad fontes. V této oblasti jsou okřídlená slo va „Bůh dlí v detailu“ stoprocentní pravdou. Tak asi před deseti lety jsem se zde, v této knihovně, zabýval stu diem neprávem zapomenutého her metického filosofa Lodovica Lazza relliho, který žil v druhé polovině patnáctého století. Skvělí učenci jako Paul Oskar Kristeller, Daniel P. Walker a Mosche Idel si lámali hlavu hledáním významu Lazzarelli ho hlavní práce Crater Hermetis. Pro toho, kdo se ještě nikdy neúčastnil Co jsou urychlovače částic pro fyziky, to jsou knihovny pro studenty humanitních oborů. takovéto práce, je těžké si něco tako vého představit, ale opravdu to vypa dalo, že klíč k této práci se skrývá jen v několika latinských slovech. V jádru svého pojednání Lazzarelli citoval známou (a nechvalně proslulou) pa sáž z hermetického Asklépia, která zaujala v jeho době již církevního otce Augustina, v níž ovšem Lazza relli provedl pár na první pohled ne patrných změn. Pokud ale člověk vezme jednu z variant vážně a zkoumá důvody těchto změn, ukáže se, že v určitém okamžiku všechny závoje před očima badatele zmizí a nakonec je zcela jasné, o co v Lazzarelliho díle sku tečně jde.9 Nemohu se v této krátké přednášce zabývat podrobnostmi, ale důsledky tohoto objevu dalece přesahují samotného Lazzarelliho a nutí nás k dalekosáhlé revizi naše ho stávajícího pojetí renesančního hermetismu jako takového.10 Napří klad vedou ke zcela novému pohledu na jednoho z nejvlivnějších herme tických autorů renesance, Cornelia Agrippu, na jehož práci a osobu od kazuje i Goethův Faust.11 Tato změna v našem pohledu na renesanční her metismus je ze strany hermetismu zase propletena se všeobecnými otáz kami týkajícími se pramenů moderny. U tohoto typu podrobného výzku mu je často nezbytné mít možnost studovat jak paralelně tak i v jejich protikladném kontextu velké množ ství odpovídajících pramenů. A to je možné pouze v knihovně jako Biblio theca Philosophica Hermetica, kte rá je založena na ucelené koncepci, a proto usiluje o sbírku, v níž jsou k dispozici na jednom místě všechny odpovídající prameny v kombinaci s odpovídající odbornou literaturou. Před několika lety jsem z tohoto dů vodu pracoval ve zdejší čítárně na přesném srovnání, slova za slovem, co největšího počtu překladů a vydání díla Corpus Hermeticum z patnáctého a šestnáctého století, což je typ vý zkumu, který nemůže být prováděn nikde jinde na světě než tady, v Am sterdamu, protože pouze zde jsou všechny prameny a různé edice fy zicky k dispozici, takže si je můžete dát vedle sebe na stůl a pak chodit do knihovny hledat veškerou příslušnou specializovanou literaturu. NEZÁŽIVNÉ A NUDNÉ Takovéto srovnávání textu je dalším příkladem typu podrobného technického výzku mu, který se nezúčastněnému může zdát někdy nezáživný a nudný (stejně jako práce těch fyziků v bílých pláštích Per aspera ad fontes 29 Wouter J. Hanegraaff je profesorem Historie hermetické filosofie a příbuzných hnutí na Universitě v Amsterdamu. Je autorem knih New Age Religion and Western Culture (1 996) a Lodovico Lazzarelli (1 447−1 500) (R. M. Bouthoorn, 2005). Je také editorem Dictionary of Gnosis and Western Esotericism (2005). u urychlovače částic), ale ve skuteč nosti je to nezbytný základ, který na konec umožňuje dalekosáhlé závěry s velkým dopadem. Všechny velké vědecké revoluce začaly takovýmto způsobem, někým, kdo si někde v la boratoři nebo v knihovně lámal hlavu nad nepochopitelnými detaily, jejichž důležitost ostatní neviděli, a který na konec zjišťuje, že hledání vysvětlení vede k novým poznatkům, které zpo čátku nemohl vůbec tušit. Takto fun guje věda – toto mimo jiné často oprávněně opakoval Robbert Dijk graaf – a to je také důvod, proč dnešní posedlost „zhodnocením“ základního výzkumu vede nakonec do slepé ulič ky, protože „užitek“ z výzkumu přichá zí často až poté, co výzkum proběhl. Už po léta svět Nizozemsku závi dí, že máme v Amsterdamu knihovnu Bibliotheca Philosophica Hermetica, široko daleko nejkompletnější sbírku z oblasti dějin hermetické filosofie a příbuzných hnutí, kombinovanou s jedinečným vedením, studijním plánem a výzkumnou skupinou na 30 Pentagram 6/201 2 tomto poli v jednom jediném městě. Takovou kombinaci nelze najít nikde jinde na světě, dokonce ani podobnou! To je důvod, proč mnoho odborníků v průběhu let našlo cestu do čítárny knihovny Bibliotheca Philosophica Hermetica. Každý rok dostávám do pisy od zahraničních studentů, v nichž je přítomnost knihovny, kromě našich studijních plánů na universitě v Am sterdamu, uvedena jako hlavní důvod pro přání studovat zde, v Amsterdamu. Avšak od počátku roku 2010 jsem místo toho dostal nespočet emailů a dopisů, v nichž byl vyjádřen zma tek, zděšení a absolutní nepochopení důvodů náhlého a neočekávaného uzavření knihovny, které považovali všichni prostě za nemožné, následo vané rozdělením sbírky do dvou míst. Studenti, kteří by jinak přišli do Am sterdamu, se nakonec rozhodli přihlá sit ke studiu jinde a stávající meziná rodní i nizozemští studenti se cítili jako „bezdomovci a vyhnanci“, ne mluvě o mých spolupracovnících, kteří vyučují na univerzitě. Rok 2011 byl katastrofálním rokem, během ně hož noční můra úplného a definitiv ního zániku knihovny Bibliotheca Philosophica Hermetica došla tak daleko, že se to zdálo téměř nevy hnutelné. Naštěstí k tomu nakonec nedošlo. Nicméně je pravda, že kni hovna musela přetrpět velmi bolesti vé rány. V souvislosti s tím myslím Pohled do výstavní místnosti během znovuotevření knihovny. na propuštění nenahraditelného týmu zaměstnanců knihovny, který znal sbírku a byl „duší“ knihovny, na ztrá tu mimořádné a velice cenné sbírky rukopisů a prvotisků a skutečně ne pochopitelné a kontraproduktivní roz dělení na část vlastněnou státem, která je nyní v Haagu, a zbytek sbírky zde v Amsterdamu. Avšak oproti očekává ní mnoha lidí se dnes přesto nachází me znovu zde, v ulici Bloemstraat, obklopeni knihami, a slavíme znovu otevření knihovny Bibliotheca Philo sophica Hermetica: per aspera … ad fontes, skrze těžkosti a útlak je cesta k pramenům znovu otevřena. POHLED DO BUDOUCNOSTI Svou přednášku jsem začal knihovnou jako pamětí, v níž je uložena naše kolektiv ní minulost, ale rád bych ji zakončil pohledem do budoucnosti. Doufám, že se mi podařilo ozřejmit, že knihov na Bibliotheca Philosophica Herme tica, i když jistě jedinečná, není ani v nejmenším izolovaným jevem, ne boť hraje mimořádnou roli v rámci mnohem širšího inovačního rozvoje v mezinárodním akademickém výzku mu, který probíhá i jinde, na mnoha místech světa. Naštěstí také v mnoha dalších knihovnách na světě naleznete mnoho hermetických pramenů! Avšak v porovnání s jinými sbírkami je na této sbírce mimořádná její ucelená koncepce. O tuto ucelenou koncep ci rovněž usiluje vedení univerzity v Amsterdamu a tím je úzká spolu práce mezi oběma amsterdamskými institucemi jasně dána: 1 plus 1 dává 3. Klíč k budoucnosti se nachází v dal ším rozvoji a růstu „hermetického Amsterdamu“ (mohuli to vyjádřit takto příhodně) do podoby centrálního Per aspera ad fontes 31 Bibliotheca Philosophica Hermetica je soukromá knihovna s úžasnou sbírkou více než 21 000 většinou velmi vzácných filosofických knih a rukopisů. Je považována za nejdůležitější kolekci v oboru křesťansko-hermetické a esoterické filosofie. Jedna třetina sbírky byla zakoupena nizozemským státem a má status „národní památky“. Nejdůležitějšími knihami ve sbírce jsou Corpus Hermeticum z roku 1 471 a první ilustrované vydání Dantovy Božské komedie z roku 1 481 . Knihovna se nachází v ulici Bloemgracht v Amsterdamu. Adresa pro návštěvníky je Bloemstraat 1 3–1 7, Amsterdam. uzlu v rámci otevřené a dynamické mezinárodní sítě, s maximálním vyu žitím technických prostředků, které jsou dnes k dispozici. Uplynul čas introvertních institucí, které držely všechno pro sebe. Knihovna už rov něž není jen budova, do které ráno vstoupíte a z níž odcházíte o mnoho hodin později. Knihovna by měla být místem setkávání a dynamickým centrem, ze kterého vedou linie spo lupráce a interakce do mnoha míst jinde na světě. Proto bylo velmi trefně vybráno nové motto knihovny „her meticky otevřená“. Zkrátka a dobře, knihovna Biblio theca Philosophica Hermetica stojí na začátku nové etapy své existence a je konfrontována s novými výzva mi. Rozhodně to pro ni nebude snad né, protože knihovna utrpěla velké rány a bude muset být znovu vybu dována od základů. Nicméně, jak můžeme vidět na výstavě, která dnes začíná, že oheň plane a rozhodně 32 Pentagram 6/201 2 nedovolíme, aby byl uhašen. Naštěstí hermetická filosofie má zkušenosti s takovýmito procesy „filosofie skrze oheň“, neboť ani alchymická trans mutace není možná bez „hermetické černě“ (jak to vyjádřila Marguerite Yourcenar), což je obtížná fáze zná má jako nigredo, v níž je to, co exis tuje přerušeno a zničeno, až zůstává jen základní esence, která je následně přetvořena v něco, co je ještě lepší a krásnější. Jménem mých kolegů z Centra dějin hermetické filosofie a příbuz ných hnutí na amsterodamské univer zitě a také jménem našich studentů a mnoha kolegů, kteří se všude ve světě zasazují o tuto nádhernou dis ciplínu, bych rád vyjádřil vroucí na ději, že „hermetickou čerň“, tmavou fázi boření a ničení už nyní máme zcela a definitivně za sebou a že rok 2012 bude rokem znovuzrození kni hovny Bibliotheca Philosophica Her metica v nové podobě. Zdroje: 1 . George Sarton, „Review of Lynn Thorndike“, Isis 6:1 (1 924), str. 83. 2. viz výše, str. 84. 3. Goerge Sarton, Introduction to the History of Science, svazek 1 , nakl. Kriege: New York 1 975, str. 1 9. 4. Lynn Thorndike, A History of Magic and Experimental Science, 8 svazků, Columbia State University Press, New York 1 923–58. 5. Wouter J. Hanegraaff, Esotericism and the Academy: Rejected Knowledge in Western Culture, Cambridge Universi- ty Press 201 2, str. 322–334. 6. Richard S. Westfall, Never at Rest: A Biography of Isaac Newton, Cambridge University Press 1 980. 7. Margaret Jacob, „Introduction“, v: James E. Force & Sarah Hutton (eds.), Newton and Newtonianism: New Stu dies, Kluwer: Dordrecht / Boston / London 2004. 8. Lawrence M. Principe, The Aspiring Adept: Robert Boyle and his Alchemi cal Quest. Including Boyle’s „Lost“ Dialogue on the Transmutation of Me tals, Princeton University Press 1 998. 9. Wouter J. Hanegraaff & Ruud M. Bouthoorn, Lodovico Lazzarelli (1447–1500): The Hermetic Writings and Related Documents, Medieval & Renaissance Texts & Studies 2005. 1 0. Brian P. Copenhaver, „A Grand End for a Grand Narrative. Lodovico Lazzarelli, Giovanni Mercurio da Correggio and Renaissance Hermetica“, Magic, Ritual & Witchcraft 4:2 (2009), str. 207–223. 11 . Hanegraaff, „Better than Magic: Cornelius Agrippa and Lazzarellian Hermetism“, Magic, Ritual & Witchcraft 4:1 (2009), str. 1 –25. Per aspera ad fontes 33 Světlo ze světla Středověký učenec Robert Grosseteste shledal, že hypotetický prostor, ve kterém si Euklides 300 let před Kristem představoval své číslice, je stejný všude a ve všech směrech. V důsledku toho Grosseteste tvrdil, že to musí platit i v případě šíření světla. O světle psal ve svém pojednání De Luce (O světle neboli počátek věcí), z něhož zde citujeme. „ Z astávám názor, že prvním hmot ným zjevením (které někteří na zývají ,tělesem‘) je světlo, neboť ve své podstatě se světlo šíří všemi smě ry, takže bod světla se okamžitě stává koulí světla libovolné velikosti, pokud mu v cestě nestojí něco, co nedokáže prozářit. Zvětšování takového tělesa (světla) je nutnou průvodní okolností, nehledě na skutečnost, že obojí, jak toto těleso, tak hmota, jsou jako zá kladní substance bezrozměrné. Těleso, které je samo základní substancí, si nemůže přiřadit rozsah nebo rozměry v prostoru, který je sám neměřitelný a bezrozměrný, pokud se toto těleso neznásobí a ihned se ne začne šířit, čímž těleso expanduje. Neboť forma tělesa (tedy světlo) ne může opustit prostor, protože je s ním neoddělitelně spojena. Hmota nemů že být oddělena od formy. Nicméně jsem stanovil, že schop nost znásobit sama sebe a bezprostřed ně se šířit všemi směry je přirozenou vlastností světla. Ať už tuto aktivitu vykonává cokoliv, světlo nebo jiný 34 Pentagram 6/201 2 STŘEDOVĚKÉ POJEDNÁNÍ O VZNIKU NAŠEHO SVĚTA Světlo ze světla 35 Rafael Sanzio de Urbino, studie pro sochu koně, kolem roku 1 51 6 hybatel, koná to díky svému podílu na světle, k němuž tato aktivita neod myslitelně patří. Těleso (zjevená for ma) je proto buď samotné světlo anebo hybatel, který zmíněnou činnost vy konává a vykazuje v prostoru rozmě ry (protože se podílí na světle a jedná z jeho síly). Avšak první forma nemů že vytvořit rozměry v prostoru v dů sledku toho, co je manifestováno až po ní, a proto světlo nemůže být jevem, který přichází po prostoru [nebo v] prostoru, ale je samo tímto fyzikálním prostorem.“ OD NEKONEČNA KE KOULI Grosse teste pokračuje vysvětlením prvního jevu, jehož podstata je vznešenější a skvělejší než všechny ostatní jevy, které následují po něm. Tvrdí, že 36 Pentagram 6/201 2 světlo vykazuje větší podobnost se skutečnostmi existujícími mimo hmotu, s nelátkovými skutečnostmi. Proto je světlo prvním uchopitelným, konkrétním jevem. Světlo, které je prvním jevem v první hmotě (prima materia), je díky svému charakteru nesčetněkrát znásobeno ve všech směrech a zároveň se šíří stejnoměrně všemi směry. Jestliže se světlo neko nečně znásobuje, musí být mnohem větší než prostor, který přece vykazu je konečnou řadu rozměrů. Dále říká, že světlo svým nekonečným násobe ním sebe sama překonává všude ome zení hmoty, až nakonec přijme formu koule. Tím se části hmoty, které jsou nejblíže ke středu této koule, stávají hrubšími (!) než ty, které jsou nejdále od jejího středu. Z tohoto důvodu je první jev v nejkrajnější oblasti koule, jev, který se nazývá firmament, doko nalý, protože nesestává z ničeho ji ného než z první hmoty a prvního jevu. Toto první těleso, firmament, šíří své světlo (lumen) z každé části sebe sama do středu vesmíru, protože světlo (lux) je dokonalostí prvního tělesa a přirozeným způsobem z něj vyzařuje a se sebou samým zároveň násobí duchovnost prvního tělesa. Světlo (lumen) tedy vystupuje z prvního tělesa, které je duchovní, nebo je, chceteli, duchovním tělesem (Duchem). Jeli toto světlo (lumen) v pohybu, nerozšiřuje jevy, skrze kte ré září, a proto okamžitě přechází z prvního nebe do středu vesmíru. Dochází k tomu díky jeho násobení sebe sama a nekonečnému utváření světla (lumen). Prostřednictvím nespočetných událostí, díky kterým byla první sféra plně dokončena, a díky tomu, že ne existuje prázdný prostor, je nyní vy tvořena druhá sféra, která je zcela dokonalá a nemůže být dále stlačová na. K dokonalosti druhé sféry dochází proto, že z první sféry je přijímáno světlo (lumen), a proto, že světlo, kte ré bylo v první sféře jednoduché, se v druhé sféře zdvojnásobí. OMEZENÉ ROZPÍNÁNÍ Stejným způ sobem, během smršťování a rozšiřová ní, Grosseteste pokračuje, je stvořena třetí až devátá nebeská sféra. Pod devátou a nejnižší sférou se nachází krajně zhuštěná hmota, z níž sestávají čtyři živly. Tato sféra, sféra měsíce, také vytváří světlo (lumen), ale jeho síla není taková, aby dokázala nej krajnější oblast své hmoty rozšířit do jejího maxima. Tímto omezeným rozpínáním hmoty byl vytvořen oheň, i když sám stále patří k základní látce živlů. Ačkoliv tento živel sám vytváří světlo a smršťuje hmotu, která se na chází pod ním, rozpínají se jeho nej krajnější oblasti, ale ne tolik, jako oheň, a tímto způsobem byl vytvořen vzduch. Vzduchem byl stvořen du chovní jev, duch (spirit), a stejně jako oheň a vzduch, vznikla také voda a země. Ale protože vodě zůstalo více smršťovacích než expanzivních sil, dostala stejně jako země kvalitu hmotnosti. Grosseteste pokračuje: „Tímto způsobem bylo stvořeno třináct sfér smyslového světa. Devět z nich, ne beské sféry, nejsou podrobeny změ nám ani zničení, protože jsou abso lutně dokonalé. Ostatní čtyři sféry jsou jejich opakem, neboť podléhají změnám, vzniku a zániku, protože nejsou zcela dokonalé. Je zřejmé, že každé vyšší těleso skrze světlo (lumen), které z něj vzchází, je for mou (typem) a dokonalostí jevu, kte rý následuje po něm. A stejně tak jako jednička je ve svém potenciálu každým Světlo ze světla 37 Tvar a dokonalost všech věcí je světlo. číslem, které po ní následuje, první zjevená forma je, díky zmnožování svého světla, každou formou, která po ní následuje. Země sestává ze všech vyšších těles, protože jsou v ní sloučena všechna vyšší světla. Země je nejhustší ze všech těles, protože i když v ní mohou být nalezena všech na vyšší světla, nepocházejí z ní na základě její vlastní aktivity, ale světlo (lumen) každé sféry v ní může být aktivováno. Mezilehlá tělesa mají dvojí cha rakter – chovají se k nižším tělesům jako první nebesa ke všem ostatním věcem, a k vyšším tělesům se chovají stejně jako se země chová ke všem ostatním věcem. Každá věc tedy urči tým způsobem souvisí se všemi ostat ními věcmi. MNOHOST VĚCÍ Forma a dokona lost všech věcí je světlem, ale ve vyš ších sférách je duchovnější a jednoduš ší (čistší), zatímco v nižších sférách je fyzičtější a složené. Navíc ne všech ny jevy mají stejný charakter, přestože všechny pocházejí ze světla, ať už jsou jednoduché nebo složené. Proto ani všechna čísla nejsou stejného dru hu, i když všechna vznikla menším či větším znásobením jedničky. Tato úvaha možná objasňuje názor těch, kteří říkají, že ,všechny věci jsou 38 Pentagram 6/201 2 jednotou díky dokonalosti toho jedi ného světla‘, a také těch, kteří říkají, že ,mnohost věcí je způsobena různě odstupňovaným znásobením světla‘.“ Grosseteste vysvětluje, že jelikož nižší tělesa jsou součástí vyšších tě les, jsou také uváděna do pohybu stejnou nehmotnou silou, která hýbe vyššími tělesy. Proto tato nehmotná síla inteligence neboli duše, která udržuje první a nejvyšší sféru v kaž dodenním pohybu, uvádí do téhož každodenního pohybu všechny nižší nebeské sféry. Dochází k tomu ovšem ve zcela určitém poměru. Jsouli sfé ry nižší, získají pohybovou energii na nižší úrovni, protože čím je sféra nižší, tím méně může být proniknuta čistotou a silou prvního světla. Ovšem i když živly mají podíl na formě pr votního nebe, hybatel prvního nebe není schopen je zasáhnout každý den. Přestože se podílejí na prvním světle, nemohou být prvotní hybnou silou dosaženy (přímo), protože v nich je světlo nečisté, slabé a velmi vzdálené od čistoty, kterou vlastnily v prvotním tělese, a také protože vlastní hustotu hmoty, která způsobuje jejich odpor a odmítání. Ať už je tomu jakkoliv, někteří lidé říkají, že sféra ohně se při kaž dodenním pohybu otáčí dokola, což podle nich dokazují komety. Také Robert Grosseteste (11 68–1 253) pocházel ze selské rodiny, ale bylo mu umožněno vystudovat. Studoval v Oxfordu právo, medicínu, jazyky, vědu a theologii. Od roku 1 21 5 do roku 1 221 byl nositelem čestného titulu kancléře university. V roce 1 235 byl jmenován biskupem v Lincolnu a v této funkci sloužil až do své smrti. Neúnavně brojil proti špatnému chování a zlozvykům prominentních členů kléru, a když to bylo potřeba, nerozpakoval se ani zbavit je funkce. Též požadoval, aby kněží věnovali svou pozornost starostem a strastem lidu ve svých farnostech a aby hodně studovali. V roce 1 245 se účastnil Lyonského koncilu, kde jednoznačně a tvrdě odsoudil zneužívání moci kněžími. Stavěl se otevřeně proti tomu, když papež jmenoval italské kněží pro anglické kostely, přičemž za to pobírali plat ve formě pozemků, přestože ve skutečnosti nikdy do Anglie nevkročili. Grosseteste studoval geometrii, optiku, astronomii. Přeložil mnoho řeckých a arabských spisů do latiny a psal komentáře k mnoha vědeckým tématům, mezi jinými také ke spisům Aristotelovým, jako Analytika Priora (Učení o logice) a Physica (Učení o přírodě). V astronomii Grosseteste považoval mléčnou dráhu za shromáždění světla z nespočetných hvězd. Intenzívně se zabýval experimenty se zrcadly a čočkami a vycházel z toho, že teorie musí být dokázána experimentem a že logické důsledky by měly být důkladně prověřeny. Ve své práci De Iride tvrdí, že tento pohyb dokonce ovliv ňuje vodu v oceánech tak, že to vy tváří příliv a odliv. Nicméně všichni rozumní myslitelé tvrdí, že země sama tento pohyb nevykonává. Všechny sféry, které následují z pohledu země po druhé sféře, která je obvykle nazývána osmou, sdílejí (Duha) píše: „Tato část optiky, když je dobře pochopena, nám ukazuje, že věci, které jsou ve velké vzdálenosti, se mohou zdát velmi blízko, a velké věci, které jsou blízko, se mohou zdát velmi malé. Mimoto nám ukazuje, jak malé věci, které se nacházejí daleko od nás, mohou mít jakoukoliv velikost chceme, takže je možné číst malinkatá písmena z obrovské vzdálenosti, nebo počítat písek či semínka nebo jakékoliv jiné drobné objekty.“ Grosseteste si uvědomil, že hypotetický prostor, v němž si Eukleides představoval svá čísla, je stejný všude a ve všech směrech. Následně tvrdil, že to platí též pro šíření světla. O světle napsal rovněž pojednání De Luce (O světle neboli počátek věcí). pohyb druhé sféry, protože jsou sou částí její formy. Tento pohyb společně s každodenním pohybem je skutečně ten správný pohyb pro každou z nich, ale protože nebeským sférám nic ne schází, nejsou přístupné ani zjem ňování ani zhušťování, zatímco svět lo (lux) v nich nemá tendenci ani Světlo ze světla 39 ČÁST A CELEK Nicméně živly jsou nedokonalé a podřízené vzniku a zá niku, a proto je jejich vnitřní světlo (lumen) vede prostřednictvím zjemňo vání dál od středu, nebo prostřednic tvím zhušťování blíže ke středu. Díky tomu jsou přirozeně schopné pohybo vat se vzhůru nebo dolů. Nejvyšší tě leso, které je nejjednodušší (nejčistší) ze všech, sestává ze čtyř částí, jmeno vitě z formy, hmoty, struktury a celku. A protože má nejjednodušší (nejméně složenou) formu, představuje jedničku. Hmota je díky svojí dvojí kvalitě duální, což je naprosto správné, a to pro svoji vlastní citlivost a citlivost pro vnější podněty. Základem pro tuto citlivost je její hustota, neboť ta je prvořadým znakem něčeho, co je duální. Ovšem celek je sám o sobě trojné povahy, protože se v něm zje vuje zaprvé oduševnělá hmota, za druhé látková forma a zatřetí to, co je charakteristické pro jeho strukturu a co shledáváme v každé struktuře. A to, co skutečně tvoří celek, který se nachází nad těmito třemi částmi a za nimi, je označováno jako čtvernost. 40 Pentagram 6/201 2 V prvním tělese, ve kterém vlastně existují všechna ostatní tělesa, tedy nalézáme skupinu čtyř a počet ostat ních těles zásadně nepřevyšuje deset, protože dualita formy, hmoty, trojí charakter struktury a čtvernost sjed nocujícího aspektu společně tvoří celek deseti. To znamená, že deset je číslem sfér světa, protože sféra živlů, ačkoliv je rozdělena na čtyři, je nic méně „jedna“ díky svému podílu na pozemské, pomíjivé přírodě. Z těchto úvah vyplývá, že číslo „deset“ je ve vesmíru dokonalým číslem, protože každý dokonalý ce lek obsahuje něco, co koresponduje s formou a jednotou, něco, co kores ponduje s hmotou a dvojností, něco co koresponduje se strukturou a troj ností, a něco, co koresponduje s celkem a čtverností. K těmto čtyřem prvkům není možné přidat žádný pátý prvek a to je důvod, proč všechna dokonalá čísla sestávají z deseti. A tady pojednání Roberta Grosse teste o světle končí: „Takto je zřejmé, že jenom oněch pět částí, které se na lézají [v celku a] v číslech 1, 2, 3 a 4, jsou vhodné pro strukturu a harmonii, jež propůjčují stabilitu každému cel ku. Jedině těchto pět částí vytváří har monii v hudbě, ve fyzickém pohybu a v rytmických zákonech.“ Překlad z latinského spisu De Luce do angličtiny: Clare C. Riedl, Marquette University Press, Milwaukee, Wisconsin, 1 942. © H. N. Werkman k rozsévání svých části (zjemňová ním), ani k přesunu ke středu (zhuš ťováním). Z toho důvodu se nebeské sféry nepohybují nahoru ani dolů, ale znají jen vývoj zapříčiněný duchovní silou, která tyto sféry – viděno fyzi kálně – udržuje v pohybu. 41 Z temnoty k svetlu OD TMAVÉHO OLOVA K SVIETIACEMU ZLATU Dlho sa predpokladalo, že najprv musí existovať matéria, kým môže byť reč o Duchu – najprv nevedomie a iba potom vedomie, alebo krátko, že temnota je skôr ako svetlo. V poslednom čase sa ale stále viac dochádza k presvedčeniu, že skôr opak je pravdou: na začiatku je svetlo – celkom v zhode so spirituálnou tradíciou stáročí. N a začiatku, ešte predtým, ako je reč o Slnku a Mesiaci, je tu svetlo, svetlostvorenia vo forme sve telnejenergie. A ponímané principiál ne sa toto nezmenilo, ešte stále a všade je aktívna pôvodná energiasvetla. Ale súčasne sa toto svetlo javilo náš mu zmyslovému vnímaniu – nezáleží na príčine – aj ako zhustené do látko vosti, ako pevná matéria, vnímateľná ako hmotné veci a ako oddelené telá. Tak sa zdá, že svetlo je zahrnuté aj v látkovo narodenom tele, o ktorom si myslíme, že ho vlastníme, alebo ešte lepšie, o ktorom nesprávne veríme, že ním sme. Z perspektívy pôvodného svetla nie sú tieto telá ničím viac ako tieňovými postavami, formami ilúzie, illuxion, to znamená z falošného svetla. A práve tak samozrejme, ako toto v každodennej praxi neprestajne za pierame, existuje hlboko v nás ešte stále božské Svetlo, pôvod našej by tosti – práve tak žiariac a nepustošiac, 42 Pentagram 6/201 2 ako je ukryté a nepoznané. Svetlo, ktoré v nás ešte môže byť prítomné latentne, odsúdené k tomu, aby bolo ukrytým Svetlom, lebo nemôže von, nedokáže cez nás prežarovať navo nok. Pretože ešte nedokáže vyklíčiť žriedlo Svetla, ktoré je ako semiačko Svetla zasiate na pôde našej duše. A to preto, lebo venujeme pozornosť hlavne tomu všetkému, čo nás pri zmenách dennej a nočnej stránky na šej existencie rozptyľuje, odvracia od prírody našej vnútornej svetelnej prirodzenosti, zatiaľ čo sme pritom samoľúbo postavili seba do centra reflektora verejnej dôležitosti. Ale tak ako sme fascinovaní mnohými bludičkami okolo nás, máme aj strach pred mocou temnoty, temnoty, ktorá nás obklopuje, ale tiež drieme v nás. Tak žijeme: nachádzajúc sa vnútri hraníc tieňovej hry medzi svetlom a temnotou, ešte nič nevediac o pra vom božskom Svetle, ale vedomí si len vlastného, zatemneného svetla, ktorým si myslíme, že sme osvietili náš rozum. Až do chvíle, kým sa predsa po darí záblesku pravého vnútorného Svetla, aby sa predralo až k nášmu vedomiu, ako blesk v jednom okami hu. Uvideli sme Svetlo, ale skrz naše temné bytie budeme preto súčasne znepokojení. Videli sme síce Svetlo, ale ešte nie v jeho plnosti, a stojíme tvárou v tvár temnej hlbočine našej vlastnej bytosti. Chýba nám predbež ne akýkoľvek výhľad na nejaký výstup von, aby sme ušli dusiacej temnote. Napriek nášmu očakávaniu nasleduje preto na začiatku cesty k osvieteniu a oslobodeniu vždy hĺbkový, nízky bod. Teraz neexistuje nič iné, čo by ešte mohlo pomôcť, ako ostrý reflek tor nášho vlastného nahliadania do zamotanej situácie, v ktorej sa nachá dzame, do boja medzi svetlom a tem notou, ktorý v nás zúri. Podobne ako pri Danteovi, ktorý uprostred svojho života zablúdil v lese, alebo pri Chris tianovi Rosenkreuzovi, ktorého dom ček bol večer pred Veľkou nocou lomcovaný búrkou, alebo pri Saulovi, ktorý bol počas blesku zhodený z koňa, ostal ešte deň nato slepý, až sa stal Pavlom. Alebo tu ešte omnoho skôr stojí hrdina Slnka Osiris, s ktorým vše obecne máme božskú prírodu Svetla, alebo pri ktorom sa niečo dialo ne správne, nedarilo sa. Hoci pochádzal z Boha Slnka, panoval aj ako kráľ na Zemi, v Egypte. A v tejto podobe je ako opravdivý nositeľ Svetla, ochranca úrodnej zeme, zlatožltého zrna, ktoré dozrieva v oslepujúcom svetle Slnka. Ale nielen to. On nie je len zástupca božského Svetla Ducha, ale symbolic ky aj tých, ktorí oslepení sebailúziou toto svetlo zneužívajú. On sa kúpe, spokojný sám so sebou, v „luxuse“ Svetla. A následky sa preukážu už čoskoro. Je to žiarlivosť, že jeho brat Seth, tmavý, ho chcel zabiť, aby mohol sám vysadnúť na trón, alebo pomsta, lebo splodil s jeho ženou Nephthys nemanželské dieťa? Každopádne Seth zláka Osirisa ľstivo do pasce. Nechá ho zabaliť do truhly, ktorá je zapeča tená olovom a hodiť do tmavej vody Nílu. V spoločnosti Nephthys tiahne smútiaca Isis v svojom odeve vdovy – preto tiež meno „Čierna Isis“ – cez krajinu, až vypátra v jednom cédro vom strome debnu s jej tak veľmi oplakávaným mužom. Seth ale prekrí ži jej záchranný plán, rozseká mŕtvo lu svojho brata na štrnásť častí a roz hádže ich po celej krajine. Potiaľ staré mýty. Rozprávajú nám všetko o zjavne bezvýchodiskovom stave, v ktorom sa nachádzame my sami pri hľadaní osvietenia: Ako je naša svetelná podstata tragickým spôsobom uzamknutá a my sme odlú čení od Svetla, obklopení smrtiacimi Z temnoty k svetlu 43 temnými silami – v „údolí tieňov smrti“, ako to opisuje biblický obraz. Najprv sme vedení ešte prostredníc tvom falošného svetla našej vlastnej svojhlavosti do bludu, ale teraz hľa díme upreto do vlastného temného zrkadla, vydaní napospas pomsti vým silám našej vlastnej temnej protipodstaty. Ako každý hrdina Slnka sme predurčení na to, aby sme sa nechali prehltnúť temnou morskou obludou Tiamatom, ktorý nás okrad ne o všetky naše svetlá – zostúpiac dolu až po základ nášho bytia, až k prachaosu podsvetia… V alchýmii sa tento chúlostivý stav nazýva nigre do, temná fáza, l’oeuvre au noir. Nie nadarmo je zodpovedajúcim kovom tmavé olovo a vládnucou planétou mŕtvy Saturn. Alchýmia znamená okrem iného čerň, tak ako Egypt bol kedysi nazývaný aj Kemet, čo zna mená to isté – a tak ako v antických školách mystérií musel kandidát tri dni zotrvať v absolútnej temnote. Tu dosahujeme hĺbkový bod ťažkej nadol vedúcej cesty, zostupovania nadol, klesania, ktoré musí byť pred výstupom nahor, pred stúpaním, a sme tak prinútení k absolútnej trpezlivosti, neschopní sami niečo podniknúť. Te raz je dôležité ostať nepohnute ako Osiris a neodporovať tomuto klesa niu. Musíme dokonale pustiť opraty, ak nechceme ešte zosilniť protireak ciu. Tak ako sme si najprv pri našom 44 Pentagram 6/201 2 životnom pude Svetlo ešte prisvojo vali, nesmieme sa ani teraz v škrtia com zovretí temnoty spájať s temnými silami smrti, ani sa zvíjať v sebaľútosti a tmavých myšlienkach zúfalstva, ani chcieť celou silou vnútorného zápasu ujsť, ale máme byť pripravení toto všetko naplno prežiť. Jediná metóda, ktorá môže prekonať temnotu, je pri jať ju, nie odvrátiť zrak, nie bojovať s ňou, ale všetko pokojne prežiť a sám v úplnom sebaodovzdaní zapadnúť. Len prežitie tejto nočnej pekelnej ces ty nám prinesie na konci osvietenie. Teraz zapáli hrdina Slnka vo vnútri obludy oheň, prinesie do temnoty Svet lo. Len v tichu noci, keď sme už viac Svetlo nehľadali tam, kde ho nemož no nájsť, sa dokážeme rozpamätať na náš pôvod, aby sme si uvedomili to, že my sami sme nositeľmi Svetla. Až tu môže byť ukryté duchovné Svetlo opäť odkryté. Kvôli tomu museli byť v priebehu našej pekelnej cesty staré svetlá zhasnuté, svetlá, pomocou kto rých sme nás a náš život umelo osvet ľovali. Aj keď sa zdá, akoby v nás častejšie ešte zúrili tmavé pudové sily, môže v nás byť vzbudená dô vera, že za tým všetkým je skryté samotné oslobodzujúce pôsobenie Svetla, to lux in tenebris, to Svetlo, ktoré svieti do tmy. V alchýmii sa tento proces premeny nazýva albedo, vzťahujúc sa na biele svetlo a aj na kov striebro. Poznáme to aj ako vianočné Jediná metóda na prekonanie temnoty je: prijať ju. svetlo novozrodenej duše. Iba teraz môže začať hermetický proces odlú čenia, pri ktorom sa s láskyplným na hliadaním rozlišuje medzi svetlom a tmou, medzi ťažkým a ľahkým. Pri tom všetkom máme dlho pocit, že sme ponechaní celkom sami na seba. V žiadnom prípade to tak ale nie je. Vráťme sa krátko naspäť k náš mu príbehu, konkrétne ku role, ktorú v ňom hrá Isis. Ona je v pravom zmys le slova život prinášajúca sila Svetla, ktorá môže opäť prebudiť duchovné ho človeka k životu. Ani ona neboju je. Ona nechá Setha spáchať všetky jeho činy pomsty a vražedné pokusy, a venuje svoju pozornosť len hľada niu svojho oplakávaného manžela, aj keď ona sama na to musí prejsť i roz ličnými premenami podoby. Keďže má k dispozícii krídla šarkana, môže prehľadávať vo všetkých smeroch neba, až zoženie dokopy všetky časti Osirisovej mŕtvoly, po čom dokáže úderom svojich krídel opäť oživiť, zduševniť mŕtve telo. Tak sa stane Osiris zase vzkrieseným duchovným človekom, tým Žiariacim od počiat ku, vládcom nad ríšou smrti, ktorý dokáže viesť ľudí k svietiacemu ránu znovuvzkriesenia – v alchýmii nazý vaný rubedo, podľa zlatého svetla, ktoré z neho vyžaruje. Z duchovné ho znovuspojenia Isis a Osiris vzíde Horus, ktorý prevezme od Osirisa vládu nad týmto svetom. Je to on, ktorý v poslednom boji premôže temného Setha. A keď pritom stratí jedno oko, je to opäť Isis, ktorá pri náša záchranu. Daruje nové oko. Je to OkoSlnka, ktoré mu umožňuje, aby vnímal duchovné svetlo, vševidiace oko, na ktoré nielen svetlo dopadá, ale z ktorého aj Svetlo vyžaruje. Preto má taký človek prebudeného Ducha a žijúcu Dušu ako nositeľ DuchDuše: Horus, zlatý slnečný sokol. Ako Nový Človek už viac nie je zdanlivý človek, ale opravdivo v Svetle prebudený. V dokonalom úplnom ornáte sve telného tela, nazývaného v alchýmii aj diamantovým telom, prostredníc tvom ktorého môže duchovné Svetlo svietiť bez prekážok, je po všetkých transmutáciách alchýmického proce su transfigurovaný. On sám je obno vené Svetlo zo Svetla – zo Svetla po čiatku. Z temnoty k svetlu 45 Zmena ako impulz „A predsa viem, že existuje niečo významné. Ba viem aj to, že s významným sa nemožno zahrávať.“ Tak končí kniha s názvom „Nič“. Človek si už eóny dlho robí výsmech zo Zeme, na ktorej žije, a robí si posmech aj zo svojich spoluobyvateľov – popiera význam. „Práve stojíme pred úplným prevratom, 1 80 stupňovým! Ak budeme mať účasť na kozmickom zmŕtvychvstaní, povstane v nás prostredníctvom celku úplne sformované vedomie – keď len chceme (a dokážeme) na tento impulz reagovať.“ P red nejakým časom som čítal knihu pre mládež s názvom: „Nič – Nič, čo je v živote dôležité.“ Jeden chlapec sa postaví počas vyu čovania a povie: „Nie je nič, čo niečo znamená. To viem už dávno. A preto sa neoplatí nič konať. To som práve zistil.“ Zbalí si svoje školské pomôc ky a už sa nevráti do školy. Svoj čas trávi sediac na slivke. Zavše hádže nezrelé slivky na deti. Jedného dňa začne na nich volať: „Všetko je rov naké. Pretože všetko sa začína len preto, aby pominulo. V tej chvíli, ako sa narodíte, začínate zomierať. A tak je to so všetkým.“ A v iný deň hovorí: „Zem je stará štyri miliardy šesťsto miliónov rokov, ale vy sa dožijete nanajvýš sto. Život stojí sotva za námahu. Celé nie je viac ako hra, v ktorej ide len o to, aby sa robilo tak, ako keby – a v tom byť najlepší.“ Keď som so ženou kúpil túto knihu pre mládež, predavačka sa 46 Pentagram 6/201 2 nás opýtala, či sme dosť silní na to, aby sme ju čítali… Nie je nič, čo niečo znamená. To všetko nie je nič iné ako hra. Všetko sa začína len preto, aby pominulo. Jasné vyhlásenie. Kto teda pátra po význame vecí, musí určite kráčať po spirituálnej ceste – a pritom získavať skúsenosti. Potom mu môže dať ži vot odpoveď. Na Zemi je mnoho trá penia. Nespočetne mnohým ľuďom chýba aj to najnutnejšie. Narodili sa do sveta a zažívajú v ňom chudobu, hlad a krutosť – ba aj pustošenia, spô sobené ľuďmi i prírodou, a napokon aj pustošenia vo vlastnom vnútri. Ešte aj v krajinách, kde je blahobyt, sa ší ria pustošenia vo vnútrajšku ľudí. Prirodzene, zažívate aj – niekedy dokonca zároveň – veľké radosti v živote: lásku, naplnenie, znovu rozpoznanie. Je to všetko bezvýznam né? Je to nejaká hra, nejaký rozmar evolúcie? ZMENA KLÍMY VO VNÚTRI ČLOVEKA Zmena ako impulz 47 VYŽIVUJÚCE SILY Môžeme urobiť objav: Sme niečím udržiavaní, nese ní. Čokoľvek robíme, čokoľvek sa nám stane, sme v niečom pevne zasa dení, sme súčasťou „niečoho“. Ten chlapec z príbehu sedí na sliv ke. Príroda ho nesie, dáva mu útechu a možnosť, aby hádzal nezrelé slivky. Ale význam jeho bytia mu nemôže oznámiť. Každý môže cítiť, ako je udržiavaný prírodou. Žiara kvetu, sila stromu, hladina mora, let vtákov – to nás posilňuje a pozdvihuje. Stromy, kvety, voda, diaľava oblohy, zvieratá, majú čo do činenia s nami, sú nami používané, áno, sú časťou nás. Sú na ším pôvodom, našimi spoločníkmi, našou prítomnosťou – a našou stravou. Popritom existujú aj iné zdroje, z ktorých získavame silu: náboženská viera, učenia filozofov, slová básni kov, zvuky skladateľov, tvary a farby maliarov a sochárov. Tu na nás pôso bí DuchDuševno, dáva nám životnú odvahu a pozdvihuje nás z toho, čo nás ťaží. Cítime, že tu pôsobí niečo, čo by nášmu bytiu mohlo dať význam, ale nedokážeme to bez ďalšieho uchopiť. Nejako sme aj v tejto sfére pevne za sadení, aj ona je našou útechou, naším bytím, ale nedokážeme ju vnímať. Prijímame teda dvojakú stravu: sily prírody a sily duchovnej oblasti. Táto dvojakosť nás poznačuje, cha rakterizuje. 48 Pentagram 6/201 2 IMPULZ Chlapec na strome sa pozerá len na to pominuteľné, prchavé, po vrchné a tienisté nášho bytia. Má prav du, keď v tom nemôže nájsť význam. Ešte nedokázal nazerať do ríše výz namu, do DuchDuševnej ríše, inej, hlbšie ležiacej polovice jeho bytosti. Ona ešte celkom neodkryla svoju pô sobnosť. Odtiaľ prichádzajú impulzy, ktoré nás postrkujú k tomu, aby sme bádali po základe nášho bytia. Bol to takýto impulz, ktorý priviedol chlap ca k tomu, aby vystúpil von z každo denného normálneho života. Ale ne dokázal ten impulz v jeho osobitosti rozpoznať. Prírodovedci urobili rovnako pod vplyvom takéhoto impulzu – predo všetkým v posledných päťdesiatich rokoch geniálne objavy. A predsa, ako sme s nimi naložili? Zhotovili sme ohromné technické aparatúry. Použí vame ich a – často nimi páchame prí rode nesmierne škody. Zamorujeme, pustošíme, prežarujeme prírodnú ríšu rádioaktívnym a iným žiarením a ni číme týmto spôsobom to, čo nás udr žiava, čo je naším bytím, čím sme my sami. To vrhá na náš stav svetlo. Prijí mame vnuknutia našej DuchDuševnej stránky, ale narábame s nimi takým spôsobom, ktorý nezodpovedá ani duchovnému zdroju, z ktorého po chádza, ani prírode, v ktorej žijeme. Obe stránky našej bytosti sa na vzájom nenachádzajú v harmónii. POHĽAD NA EVOLÚCIU Evolúcia ako výsledok miliardy rokov trvajú ceho vývoja priniesla človeka. Chcela splodiť bytosť, ktorá sama seba ničí a Zemi a prírodnej ríši spôsobuje ško dy? Nejakú v sebe samej rozbitú enti tu? To je málo pravdepodobné. Možné je ale to, že sme vo vývoji ľudstva prišli len do fázy, ktorá by sa mohla označiť ako puberta. Spomeň me si na našu vlastnú pubertu. Hlbšie ležiace danosti – tak pozitívne ako aj negatívne – sa začali prejavovať. Avšak s akými napätiami to bolo spojené! Keď to prenesieme na vývoj ľudstva, môžeme povedať, že dokopy videné ešte nie sme dospelí, že sme sa ešte nenašli. Ešte sme nepriniesli dve fun damentálne stránky našej bytosti – spirituálnu a prírodnú – do jednoty. To je skutočný pôvod veľkej krízy, v ktorej sa v 2012 nachádzame. Naším ešte nedospelým vedomím ohrozujeme našu prirodzenú existen ciu. Hegel nazýval naše vedomie „ne šťastným vedomím“. Ale teraz je čas urobiť veľký krok. Naša prírodná stránka je rozvinutá, ale Duchovnoduševná nie. Pozrime sa na vývojovú metódu evolúcie a opý tajme sa, čo nám môže povedať pre našu dnešnú situáciu. Na istej úrovni sa vytvára veľká mnohorakosť. Všetko vzniknuté sa diferencuje do veľkého množstva. Kedysi vznikli na základe matérie vody mnohé chemické prvky, až kým nebol dosiahnutý stav nasýte nia. Keď na tejto úrovni nič skutočne nové viac neprichádzalo, uskutočnil sa v relatívne krátkom čase z hľadis ka histórie evolúcie jeden vývojový skok. Označil sa ako syntéza. Z prapolievky prvkov a kyselín vznikli prvé bunky. Boli niečím úplne novým. Po prvýkrát jestvovali entity, ktoré poznali tak vnútorný, ako aj vonkajší svet. Celok, jednobunkový organizmus, bol viac ako len súčet jeho častí. Potom, ako bola dosiahnutá táto úroveň, nastala zase diferenciácia. Vznikali mnohobunkové orga nizmy a nakoniec sa rozvinula ohrom ná ríša rastlín a zvierat. Aj tu došlo v istom štádiu vývoja k nasýteniu, k dosiahnutiu stavu, v ktorom nanovo bola možná syntéza. Vznikla bytosť s orgánom myslenia, ktorý sa vyvinul do veľkého mozgu (cerebral cortex). Vykročili prví hominidi. Vytvorila sa bytosť, ktorá dokázala rozmýšľať o sebe samom a evolúcii, bytosť, ktorá nakoniec dosiahla vedomie seba, Ja. Esencia rastlinného a živo číšneho dedičstva bola zjednotená v človeku vo vyššej forme. A ešte „niečo“ z duchovnej oblasti bolo pri dané. Celok, ktorý z toho vznikol, bol zase viac ako len súčet jeho častí. A nanovo začala diferenciácia. Vznikli národy, reči, kultúry, nábo ženstvá a nakoniec to dospelo k dnes prevládajúcej a neprehliadnuteľnej Zmena ako impulz 49 individualizácii človeka. Každý sa môže zakúšať ako vlastný malý svet. A teraz, v našich časoch, vystupujú nanovo znamenia nasýtenia vo vývoji. EŠTE JEDEN EVOLUČNÝ SKOK? Opäť nastáva syntéza, čo vždy zna mená evolučný skok. Pre tých, ktorí stoja uprostred, sa zaiste bude javiť ako séria mnohých malých krokov. V čom by mohla spočívať terajšia syntéza? Kedysi sa vlastnosti živo číšneho a rastlinného sveta spojili do vyššej jednoty v človeku. Tento prírodný proces je ukončený. Ale predsa sa v človeku nachádza ešte aj duchovný zárodok. Ešte nie je in tegrovaný, jednota s ním sa ešte ne uskutočnila. Ešte sa nerozvinul, dvere do duchovného sveta ešte pre väčšinu ľudí nie sú otvorené. Duchovnoduševná je iná životná dimenzia ako prírodná. V duchovnom nachádzame prameň života a v prírod nom vyjadrenie životných síl. Prírodná dimenzia je mnohorakou projekciou duchovnoduševných síl do vonkajšie ho priestoru. V strede medzi týmito dvoma stojí u človeka vedomie, jeho Ja. To prírodné sa pred nami zjavuje v zhmotnenej forme, ktorá je podria dená smrti. NOVÁ OHNIVÁ ŠTRUKTÚRA Čas pô sobí v našej životnej dimenzii odluču júco, rozlamujúco. Náš životný priestor 50 Pentagram 6/201 2 sa ukazuje ako ohraničený. Naša prí rodná stránka znamená pominuteľnosť. Duchovný život sa robí zjavným prostredníctvom impulzov. „Vody ži vota“ – tak môžeme nazvať duševný aspekt – nami prenikajú. Nepoznajú smrť. Sú tým ešte nestelesneným. Ak skutočne prúdia, tak nás premieňajú a pozdvihujú našu existenciu na vyš šiu úroveň, transformujú nás na nové stvorenie. Očisťujúci, obnovujúci oheň – tak môžeme nazvať tento duchovný aspekt. Keď v nás vzplanie, tak nás zmení. Musíme na to pripraviť podmienky. Musíme byť pripravení, aby sme ne chali oheň v nás pôsobiť. Potom sa môže uprostred starého tela vytvárať nová štruktúra, forma, ktorá mu zod povedá. Je to forma jemnohmotnej povahy. Čo myslíme pod pojmom jemnohmotná? Vlastníme energetické štruktúry, ktoré prestupujú a obaľujú naše hru bohmotné telo. Udržujú hmotné telo, regulujú fungovanie orgánov a sú nosnými silami nášho cítenia, túže nia, chcenia a myslenia. Náš vnútorný i vonkajší život pre bieha v súlade s týmito energiami, z ktorých pozostávajú jemnohmotné telá, ktoré sú týmito energiami aj udržiavané. Na vyššej oktáve vývoja ľudstva budú mať tieto jemnohmotné telá inú kvalitu. Budú umožňovať har monické spojenie Ducha a prírody. V duchovnom nachádzame zdroj života, v prírodnom vyjadrenie životných síl. Nie je to teda tak, že doterajšie ve domie a telesná štruktúra sa jednodu cho ďalej vyvíjajú. Nanovo stojíme pred skokom v evolúcii. Prameň života, ktorý bol v nás viac alebo menej pochovaný, prerazí na povrch a vytvorí – zodpovedajúc svojej povahe – novú postavu. Bude me z vnútra obnovení. Vzniká v nás nová duša, ktorá o tom vydáva sve dectvo. Vytvára sa také vedomie, kto rého korene sa nenachádzajú v starom Ja, ale ktoré je časťou všetko zahŕňa júceho života. MOŽNOSTI NOVÉHO TELA Jestvuje predobraz novej postavy? V evolúcii boli vždy priekopníci. Pred dvetisíc rokmi pre nás jeden človek exemplár ne vystaval novú postavu, a to v doko nalosti, zatiaľ čo u nás môže byť reč len o počiatočnom štádiu. Ježiš, ktorý priniesol Krista, nám svojím životom ukázal, ako môže v starom prírodnom tele vzniknúť nové nesmrteľné telo. Symbolicky tento proces opísal slo vami: „Zbúrajte tento chrám, a ja ho za tri dni znova postavím.“ Na opis Ježišovho života môžeme nazerať ako na alegorické spodobnenie etáp premeny. Je to postupné dorastanie duchovného tela v pozemskom člo veku. Jeho dovŕšenie sa uskutoční v tom, čo Biblia nazýva vzkriesením. Jedného dňa Ježiš vystúpil v novej postave, oddelenej od starého tela. Učeníci neboli spočiatku schopní vnímať novú postavu. Bola novej duchovnojemnohmotnej povahy. Napokon sa im to predsa podarilo. Na svojej duchovnej ceste totiž vyvi nuli nové orgány vnímania. To Nové sa aj v nich začalo odrážať. Na všetkých zakladateľov veľ kých náboženstiev možno nazerať ako na priekopníkov novej fázy ľud ského vývoja, ktorá by mala byť ne skôr uskutočniteľnou pre mnohých. Učitelia ľudstva hovorili tieto slo vá: „Nasledujte ma!“ Vývoj, ktorý vyvrcholí vo vzkriesení, bude raz uskutočniteľný pre každého človeka. Každý môže v tomto smere urobiť jeden, viac alebo veľa krokov. Pritom nehrá žiadnu rolu jeho náboženská príslušnosť. Rozhodujúce je to, či sa v jeho vnútri uskutoční zmena – z egocentrického života k životu pre to vyššie, v službe všetkým. SÚČASNÁ SITUÁCIA Dnes, na za čiatku tretieho tisícročia, vystupujú zosilnene energie, ktoré prevyšujú spektrum energií našich súčasných jemnohmotných tiel. Prostredníctvom makrokozmu sa zvyšuje vibračná Zmena ako impulz 51 Figurálna štúdia koňa, Edgar Degas (1 843 – 1 91 7) úroveň Zeme, čo sa prejavuje aj v každom z nás. Toto samotné však ešte nepôsobí oslobodzujúco. Nárast nervozity a psychických chorôb svedčí skôr o opaku. Aj zrýchlený spôsob života k tomu prispieva. V súčasnosti pôsobia nielen vyššie prírodné energie kozmu, ale zosilňu jú sa aj duchovné sily. Náš slnečný vesmír, celý planetárny systém je tiež duchovným existenčným poľom. Môžeme získať dojem, že v súčas nosti jeho energie zasahujú do pozem ského diania korigujúco. Rozvíjajú sa samoliečiteľské sily, ktoré chcú 52 Pentagram 6/201 2 odstraňovať poškodenia, ktoré spôso bili ľudia. Podobne môžeme pomyslieť aj na horúčku, ktorá slúži na vyliečenie tela (v tomto prípade tela Zeme). Ľudstvo je dotknuté na oboch úrovniach svojej existencie. Ako v prírode, tak aj v du chovnej oblasti sa zvyšuje úroveň vibrácií. Mnohí spirituálni učitelia z východu aj západu to predpovedali. Tieto intenzívne nové duchovné sily môžu spolupôsobiť s duchovným semiačkom v našom vnútri, ak im to umožníme. Podobajú sa duchovným slnečným energiám, ktoré stimulujú Všetky vnútorné sily spolupôsobia na tom, aby nás z vnútra obnovili. semienko k vzrastu. Rozvíjajú sa nové jemnohmotné štruktúry, ktoré v sebe rovnako nesú pamäť prírody, Zeme. Všetko, čo sa raz udialo, je v tom uchovávané ako matrica (matrix) a je možné to opäť z tejto pamäte vy volať. Tak je uskutočniteľné, že to, čo raz Spasiteľ – ako zázrak – predžil, môže slúžiť ako prototyp. Môžeme sa do tejto matrice integrovať a mať na tom účasť. Môžeme s ňou vstúpiť do rezonancie. Aj k tomu podávajú najnovšie prí rodovedecké poznatky svojím spôso bom svojou vlastnou terminológiou dôkazy. ÚČINOK NA PRÍRODNÉ RÍŠE Taký to krok vo vývoji človeka má ohrom ný účinok, pretože predsa len sme syntézou rastlinného a živočíšneho sveta. Sme „synom evolúcie“, jej kvintesenciou, vrcholom prirodzeného vývoja v prírode, ktorý je neoddeliteľ ne spojený so základňou minerálne ho, rastlinného a živočíšneho sveta. Sme jedno s prírodnými bytosťami, ktoré za nami vo vývoji nasledujú. Každý náš čin pôsobí na všetko, čo existuje. Všetko čaká na naše postu povanie ďalej. V liste Rimanom 8:19 sa píše: „Lebo tvorstvo dychtivo očakáva zjavenie Božích synov.“ Vo verši 8:21 sa ďalej píše: „Samo tvorstvo bude oslobodené z otroctva pominuteľného bytia.“ Hneď ako nás nová vnútorná matrica spojí s naším duchovným domovom, s vyššou prírodou, budú oslobodené aj prírodné ríše, ktoré za nami nasledujú, z jarma otroctva, v ktorom sa teraz nachádzajú. Teraz kvôli nám trpia, sú nami utláčané a vykorisťované. Dávajú nám životný základ a my im otvoríme bránu k ďalšiemu vývo ju. Človek je v dianí evolúcie hlav ným činiteľom. Ak napreduje, potom umožní aj rastlinnej a živočíšnej ríši to, aby rovnako vykonali krok k nie čomu novému. To jemnohmotné je mostom medzi živými tvormi. Éte rické prúdy spájajú rastliny, zvieratá a ľudí. Astrálne prúdy spájajú ríšu zvierat s ľuďmi a mentálne sily vy tvárajú špecifickú sféru ľudstva. Men tálna oblasť je chaosom myšlienok, akademickým morom, ktoré strháva človeka, a v ktorom pre človeka nie je bod pokoja. Hnacia sila pre novú syntézu má svoje korene v pokojnom bytí DuchDuše. Táto má účasť na pokoji univerza a obklopuje celok stvorenia. Ak prijmeme podiel na koz mickom vzkriesení, vznikne v nás ve domie, ktoré bude mať pečať celku, Zmena ako impulz 53 Hnacia sila pre novú syntézu je zakorenená v pokojnom bytí Duch-Duše. Táto má účasť na pokoji univerza. a ktoré radostne odzrkadľuje Boha, kozmos, človeka a prírodné ríše. Prvé náznaky tohto vývoja sa dnes už ukazujú, lebo všade ľudia vedú zápas za obnovu vedomia. Ide o celok, tak znie titul knihy kvantového fyzika HansaPetra Dürra, dlhoročného ria diteľa Inštitútu Maxa Plancka pre prí rodovedu v Mníchove. NOVÉ FORMY VEDOMIA PRE CELÉ STVORENIE Nové impulzy vedú k novému životnému správaniu. Všet ky ekologické snaženia sú predchod cami tohto vývoja. Charakterizuje ich vedomie zodpovednosti. Keď ale človek pripustí, aby v ňom spirituálnou cestou premeny vznikla štrukturálne táto jednota, nebude schopný pôsobiť inak ako len v súla de s celkom. Lebo tento v ňom žije. Vnútorne zažije prístup k prírod ným ríšam, zakúsi v sebe ich život a prispeje k tomu, aby dal všetkému obnovujúce impulzy. Zažíva harmó niu so všetkým a spoluzodpovednosť 54 Pentagram 6/201 2 za ďalší priebeh vývoja. Stvorenia prírodných ríš sú jeho mladší súro denci. Za nimi, v nich a prostredníc tvom nich pôsobia rovnako veľké duchovné energie. Tieto sa prejavujú v kráse a genialite foriem a funkcií sveta rastlín, zvierat a minerálov. Impulz novej syntézy medzi prírod ným človekom a duchovným životom pôsobí na celý rastlinný a živočíšny svet. Univerzálne učenia hovoria, že potom sa v živočíšnej ríši vytvoria formy sebauvedomenia. Náznaky toho sú badateľné už aj v súčasnosti. V akých detailoch sa prejavia u jednotlivcov, to sa nedá predvídať. Isté je len to, že cesta premeny, pre ktorú sa môže človek dobrovoľne rozhodnúť, bude pre Zem silným lie čivým impulzom. Lebo cez ňu budú prúdiť sily vedomia jednoty. Hölder lin v svojej básni Spútaný prúd pro rocky hovorí: … Vo chvíli, keď sa ozve hlas Božieho syna, „pohne sa hruď Zeme opäť radosťou“ … RECENZIA KNIHY SØREN KIERKEGAARD SKUTKY LÁSKY Skláňam sa pred touto láskou Arjo Klamer Splácanie je pojem, s ktorým dokáže pracovať ekonóm, aj vtedy, keď ide o nemateriálne veci: ty urobíš niečo pre iného, iný urobí niečo pre teba. Ale úvahy Sørena Kierkegaarda o opravdivej láske prekračujú túto formu morálneho účtovníctva prekvapujúcim spôsobom, každopádne podľa skúseností ekonóma Arjo Klamera: „Tu nastane vo mne úplné ticho.“ A k existuje niečo, čo deformuje skutočnosť, tak je to sčítavanie a odčítavanie účtovníkov. Zažívame to opäť zakaždým, keď robíme daňové priznanie alebo ročné zúčtovanie. Príjmy, výdavky, zisk a straty: sčítanie a odčítanie – a po tom viete, koľko ste zarobili a ako bohatí alebo chudobní ste. Všetky čísla vyzerajú presné a výsledky sa zdajú nevyvrátiteľné. Ale aké reálne sú vlastne tieto čísla v skutočnosti? Zodpovedajú skutočne podstatným veciam života? Vypovedá môj príjem niečo o kvalite môjho rodinného živo ta? Rozpráva účtovná súvaha, bilan cia, niečo o tvorivých schopnostiach nejakej organizácie? Pre nejakého ekonóma sú to vskutku obdivuhodné otázky. Od nás ekonómov sa očakáva spoľahlivé zaobchádzanie so všetkým svetským, čo možno vyjadriť v penia zoch. Musí nám ísť o výmenu, o „toto za to“, o „quid pro quo“. Svet ekonó mie je bezcitný svet, ďaleko vzdiale ný všetkému jemnému, ako sú pocity, krása, láska a posvätnosť. K tomu patrí aj láskavý rodinný život, tvorivá organizácia, silná spoločnosť. Keď teda dostane nejaký ekonóm do ruky novo pre loženú a práve vydanú knihu od Sørena Kierkegaar da „Skutky lásky“, Skláňam sa pred touto láskou 55 nemôže sa očakávať, že s ňou môže mnoho urobiť – prinajmenšom nie ako ekonóm! No keď je synom fará ra, vyzerá to celkom inak. Knihy dán skeho filozofa ležia u nás zvyčajne dolu na knižničnom stole. Kierke gaard bol filozof, ktorý ma konfron toval s hodnotami pravdivosti. Ak som chcel vedieť, ako pokrytecký, nestály a ustráchaný bol môj vlastný život, tak som čítal jeho zbesnené zápasenie v existenčných otázkach, konzekventné uvažovanie o týchto otázkach a, ako sa zdá, konzekventný život, zodpovedajúci vlastnému pre svedčeniu. To, že sa chcel rozísť s je dinou veľkou láskou svojho života, láskou k jednej žene, a to kvôli tomu to zápaseniu o opravdivú lásku, ktorá podľa jeho presvedčenia jeho lásku prevyšovala, ma nesmierne zmiatlo. Ako to mohol urobiť, pýtal som sa sám seba zmätený – bol som predsa práve na ceste hľadania tejto svetovej lásky. Ako ďaleko v svojom myslení o láske zašiel, ukazuje nám teraz opäť táto kniha. Jeho predstava lásky je tak totál na, že si pri nej pripadám malý. Ale to naozaj nemá nič do činenia s ekonómiou – mohlo by sa zdať. A predsa to potom prichádza. Prá ve reč Kierkegaarda ma uchopila na mojej ekonomickej stránke. V kapi tole 5 „Skutkov lásky“ sa odvoláva 56 Pentagram 6/201 2 na List Rímskym (13,8): „Nikomu nič nedlhujte, len to, aby ste sa navzá jom ľúbili“. Láska, tak cituje jednu starú múdrosť, je „synom bohatstva a chudoby“. Nikto nie je tak chudob ný ako ten, kto je bez lásky. A potom prichádza jeho ústredná výpoveď: Láska spôsobuje dlh, nekonečný dlh. Bohatstvo, chudoba, dlh – to je reč ekonóma! Keď čítam v tomto vedomí ďalej, odhaľujem, ako veľmi Kierkegaard myslel v odborných termínoch, ktoré majú do činenia s peniazmi, napríklad pri tomto zápise v denníku: „Narodil som sa v r. 1813, v úplatnom roku peňazí, keď tak veľa falošných ban koviek prišlo do obehu. S týmto dru hom peňazí možno môj život najlepšie porovnať. Vo mne spočívalo to Veľké, ale počas konjunktúry nemalo žiadnu hodnotu.“ Také niečo by môj otec nikdy nepovedal, tak odvrátený bol od všetkého, čo súviselo s peniazmi. Pri ďalšom čítaní sa objaví fasciná cia svetského človeka svetom sakrál neho, pravdaže vôbec nie neobyčajná. Vezmime si bibliu: podobne v týchto svätých textoch môže srdce ekonóma rozkvitnúť! Niekedy to vyzerá, akoby účtovníci viedli slovo, akoby šlo len o nejaké morálne účtovníctvo. Len zisk sa objavuje v inej forme, napr. ako milosť alebo požehnanie. Hriechy prechádzajú na stranu strát. Ak som niekomu niečo urobil, mám u tejto osoby hriech a stojím v mínuse. Táto osoba môže očakávať nápravu; to sa môže udiať vo forme peňazí, ale nie je to nutné. Aj boh Starého Zákona žiadal nápravu. Ešte dnes platíme za vinu, s ktorou Adam a Eva opustili raj. Tak to vyzerá, akoby morálne jednanie nebolo nič iné ako druh mo rálneho účtovníctva, teda záležitosť sčítania a odčítania. Nie je ani tak ťažké dôjsť v každodennom živote k takémuto náhľadu. Keď mi niekto pomôže, môže táto osoba odo mňa očakávať niečo naspäť. To nazývame splácaním, a to privádza naše mysle nie k výmennému obchodu, ktorý hrá pre ekonóma tak veľkú rolu. Niekto mi môže urobiť veľké potešenie tým, že mi venuje nejakú príležitosť na cestovanie alebo úprimnú pozornosť alebo lukratívny kontakt, ale kedy a ako to splatím späť, je problema tické. Peniaze ako splatenie väčšinou nefungujú. Môže to byť dokonca uráž livé, pričom môj dlh bude naopak skôr väčší ako menší. Väčšinou je lepšie preukázať iné mu nejakú podobnú službu, niečím pomôcť, napísať nejaký list, jeho die ťaťu zaobstarať miesto (pričom spla tenie sa môže odovzdať aj inej osobe) alebo mu povedať úprimné „Ďakujem pekne“. Ale pri poslednom jednaní sa žiada pozornosť. Ak dostaneme niečo veľké, niečo snáď drahé, a jediné, čo sa myslí, že musíme dať späť, je „ďakujem pekne“. Potom sa slová počítajú ako splatenie dlhu. Toto jednanie nie je snáď nič iné ako hľadanie vyrovnania medzi ziskom a stratou, medzi dlžníkom a veriteľom. Len – a to je rozlišovací rozdiel voči tvrdému ekonomickému výmennému obchodu – tu sa nepočíta s cengajúcou mincou, ale s nepostihnuteľným Veľ kým ako slová a jednanie. Moja žena a ja vydávame ohromné množstvo peňazí a trávime nekonečne veľa času (predovšetkým ona) výchovou a sta rostlivosťou o naše deti a sme už veľ mi radi, keď nám ešte pozerajú do očí, tu a tam pomôžu pri praní, a dú fame, že neskôr vždy niekedy prídu na návštevu. Moje očakávanie, že ako odplatu za všetku našu starostlivosť by sa raz o nás starali, považujú za nerozumné a príliš impozantné. Deti, ktoré sa za terajších čias starajú o svo jich rodičov, sa cítia rýchle preťažené, napriek všetkej starostlivosti, ktorú predtým dostali. Niekedy to bolo ur čite inak. Rovnováha v ich nasmero vaní je zjavne posunutá. Pri tomto správaní ide teda o otázku dávania Skláňam sa pred touto láskou 57 a brania. Je umením rozpoznať, kedy je dávanie a branie v rovnováhe. Toto umenie má ostatne platnosť aj vo väčšej súvislosti. Nemci, omnoho viac ako Japonci, prežívajú 2. svetovú vojnu ako veľký dlh, ktorý ešte stále nie je zaplatený. Po 1. svetovej vojne žiadali Francúzi náhradu vo forme peňazí, čierneho uhlia a oceľových závodov. Účtovníci zrátali, koľko toho všetkého by bolo potrebné, aby sa kompenzovala strata francúzskych životov ekonomickým kapitálom. Tento výpočet považovali Nemci za nespravodlivý a hľadali zaň odplatu. Výsledkom bola dobre známa tragédia 2. svetovej vojny. Po tejto vojne si mysleli Američania, že by urobili omnoho lepšie, ak by vinní kom pomohli namiesto toho, aby ich trestali. Výsledkom bol veľký nemec ký pocit viny. Tento viedol aj k pripra venosti obetovať nemeckú marku. A ešte stále to nestačí. Dlh sa zdá ne konečný. A týmto prichádzam k naj zamotanejšiemu odhaleniu, ktoré urobil Kierkegaard o láske. Ako som už citoval, spôsobuje – podľa jeho presvedčenia – láska nekonečný dlh. Áno, dlh u tých, ktorí ľúbia! To pred sa nemôže sedieť, myslel som najprv a so mnou aj každý, komu som tieto myšlienky predostrel. Ten, kto ľúbi, dáva svoju lásku ďalej iným. Tým, že títo jeho lásku prijímajú, sú mu niečo 58 Pentagram 6/201 2 dlžní. Toto počítanie je predsa jasné!? Práve nie, podľa Kierkegaarda je to presne naopak! Popisuje to takým spôsobom, ktorý sa ťažko sleduje. Ale po niekoľkonásobnom čítaní predsa pochopím, čo myslí. Láska, ktorá spôsobuje dlh, nemôže byť opravdivá láska. Láska nežiada za platenie. Každý, kto dáva lásku, tým nič nestráca a nepotrebuje preto za to dostať nič naspäť. Ba čo viac, podľa Kierkegaarda bude jeho vlastný dlh, dlh v tom, kto dáva lásku, vždy väčší, aby bol nekonečne veľký. Čo to má znamenať? Tak teda, tento veľký mysliteľ nám to objasňuje takto: Láska je dar, dar Boha, mali by sme povedať. Kto túto lásku v sebe nosí, je nemerateľne bohatý a preto nekonečne dlžný Bohu. Preto tiež ne potrebuje, aby sa za jeho lásku niečo dávalo naspäť, lebo táto láska ho na pĺňa vďakou k Bohu. Tu nastane vo mne úplné ticho. Nejakému človeku sa zdá táto láska ľudsky neuskutočni teľná – nepoznám žiadneho človeka, ktorý žije v tejto láske – a účtovník vo mne s tým nedokáže nič urobiť. Akokoľvek vypočítaví aj môžeme byť v protikladnostiach nášho každo denného morálneho života, nakoniec nie je opravdivé jednanie spočítateľ né. Skláňam sa pokorne pred touto láskou, ktorú tu Kierkegaard tak ná zorne predstavuje. Arjo Klamer je profesorom kultúrnej ekonómie na Erazmovej Univerzite v Rotterdame. V svojej knihe „V mene neba“ (Ten Have, 2006) sa pokúsil predstaviť nespočítateľnú ekonómiu. Uvedený príspevok predniesol 1 . decembra 2007 pri prezentácii nového holandského prekladu knihy „Skutky lásky“ od Sørena Kierkegaarda, preklad Lineke Bujs a Andries Visser, vydavateľstvo Damon. Predošlé vydanie v Trouw. SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK cengať = zvonit, cinkat cez = přes čokoľvek = cokoliv debna = bedna doterajšie = dosavadní hlbočina = hlubina kým = zatímco mnohorakosť = mnohočetnost nadol = dolů nahliadanie = nahlížení nahor = nahoru napokon = nakonec, konečně napredovať = postupovat napriek = navzdory neprestajne = neustále neskôr = později odtiaľ = odtamtud, odtud okrem = kromě, vedle pasca = léčka, past počas = během, za ponímať = pojímat potiaľ = potud prehltnúť = spolknout prežarovať = prozařovat robiť = dělat, činit rovnako = rovněž semiačko = semínko skôr = spíše, dříve slivka = švestka spájať = spojovat šarkan = drak terajší = nynější teraz = nyní tieň = stín účtovníctvo = účetnictví ustráchaný = bázlivý vplyv = vliv vták = pták vyzerať = vypadat zaobchádzanie = zacházení zrátať = spočítat žiara = záře žiariť = zářit žriedlo = zřídlo Skláňam sa pred touto láskou 59 Korunovaná hlava, pôvodná farebná maľba s buddhistickými a irackými vplyvmi, pochádzajúca z východného Iránu, 8. alebo 9. storočie po Kristovi 60 Pentagram 6/201 2 Literatura Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Díla vydaná v českém jazyce: Bratrstvo Šambaly * Duchovní odkaz Jana Amose Komenského * Elementární filosofie moderního Růžového Kříže * Gnose v aktuálním zjevení * Mystérium života a smrti * Prázdný prostor neexistuje * Přicházející nový člověk * Univerzální Gnose Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců. Distribuce Kosmas s.r.o. www.kosmas.cz Když člověk zcela vstoupil do říše lásky, stane se svět – jakkoli je stále nedokonalý – bohatým a krásným, protože nesestává z ničeho jiného, než z příležitostí milovat. Søren Kierkegaard
Podobné dokumenty
první linie_3_2012
ze po dobu jednoho měsíce po implantaci stentu a cílomyokardu a snižují výskyt nestabilní AP. Sartany doporuvý INR 2,0–2,5. Kombinace warfarinu s ASA a clopidogčujeme těm nemocným po infarktu myo...
24. aukce, sobota 4. prosince 2004 13.30 hod., Hotel EXPO
1. Aukce je pořádána na základě objednávky Sdružení přátel krásných tisků a na podkladě smlou−
vy uzavřené mezi aukční agenturou a Sdružením přátel krásných tisků. Členy SPKT jsou v sou−
ladu se St...
zde - Úvod
potravy a enormní pohybovou aktivitou. První série hospitalizací
trvala rok, následovala 4 roky relativní remise, povyrostla, ale od
věku 16,5 let jsou nutné opakované dlouhodobé hospitalizace
na p...
zde - Orienteexpress
Snažte se napsat vše, v čem jste kdy byli dobří - sestavte si nejdříve „modelový“
životopis, ve kterém uveďte vše. Z tohoto „modelového“ pak bude velice jednoduché
pro jednotlivé pozice vybrat práv...
Dějiny filosofie I.
dictví a poklady, jsou to také velcí myslitelé, muži jako Platón
a Aristotelés, sv. Augustin a sv. Tomáš Akvinský, kteří obohatili
Evropu a její kulturu. Ke kulturnímu vzdělání tedy patří vědět
ale...
