docNadační listy č. 14: červenec-srpen 2009
download 
Stížnost Transkript
Nadační listy č. 14: červenec-srpen 2009
è. 14/èervenec–srpen 2009 Nadaèní listy Eva Pilarová osobnost vzpomínka Waldemar Matuška fenomén Zlatý Slavík 14. 4.- 6. 9. 2009 Město Karlovy Vary partner Karlovarského folklorního festivalu GALAPROGRAM DOMÁCÍCH A ZAHRANIČNÍCH HVĚZD Sobota 5.9. 2009 / 19,30 hod. / LH Thermal – Velký sál Jedinečná podívaná na folklor tří světadílů Festival pořádají: Soubor písní a tanců Dyleň Karlovy Vary, Folklorní sdružení České republiky, Obec Slováků v Čechách, Karlovy Vary FOS ČR Slovo úvodem Obsah Tak jako oplývá léto svou pestrostí, tak jsme se i my snažili, aby oplývala pestrostí také témata letního dvojèíslí. V nìm zpíváme a tancujeme, cestujeme, vzpomínáme, vzdìláváme se, bavíme i odpoèíváme, dokonce kouzlíme a èarujeme. O všechny tyto zážitky se s vámi rádi podìlíme. NADACE ŽIVOT UMÌLCE Nadaèní pøíspìvky Vzpomínka na Karla Zicha 2 NADACE ŽIVOT UMÌLCE Hovoøí Lýdie Soldánová 5 TALENT Pavel Dolejška 8 OSOBNOST Eva Pilarová 12 FENOMÉN Zlatý Slavík 18 KRÁSY NAŠÍ ZEMÌ Karlovy Vary 20 ZDRAVÍ Alžbìtiny láznì 26 CO MOŽNÁ NEVÍTE Vinobraní na Grébovce 28 HISTORIE Historie koèárku 30 VZPOMÍNKA Waldemar Matuška 34 KAM ZA KULTUROU 40 Osobnost z titulní strany, trojnásobnou zlatou slavici Evu Pilarovu, není tøeba pøedstavovat. Toto pøíjemné setkání je mimo jiné obohaceno také vzpomínkou na nedávno zesnulého Waldemara Matušku, kterému se podrobnìji vìnujeme i o pár stránek dále. Od smutných vzpomínek pøejdeme k nìèemu veselejšímu, a to tøeba formou rozhovoru se sympatickou tajemnicí nadace Lýdií Soldánovou, èi s mladým, talentovaným iluzionistou Pavlem Dolejškou. K létu patøí cestování. My jsme skloubili pøíjemné s užiteèným a v rámci karlovarského filmového festivalu jsme navštívili jedno z nejkrásnìjších mìst Èeské republiky – Karlovy Vary. Krátce pøipomínáme vznik filmového festivalu a ještì stihneme i návštìvu „zázraèných“ Alžbìtiných lázní... A z Varù se vrátíme zpátky do Prahy, kde už se tìšíme na záøijové Vinobraní, které bude letos pojato v ponìkud netradièním stylu, ku pøíležitosti významného výroèí povýšení Královských Vinohrad na mìsto. Pøeneseme se do doby, kdy po ulicích jezdili krásné koèáry a maminky vozily krásné koèárky. Proè zmiòujeme i koèárky? Staèí dùkladnì prolistovat celé vydání a uvidíte sami… Tak listujte, vzdìlávejte se a dobøe se bavte... Alexandra Stušková, DiS. šéfredaktorka Nadaèních listù Šéfredaktorka: Alexandra Stušková, DiS. , [email protected], tel: 739 077 131, www.nadace-zivot-umelce.cz Grafická úprava: Blanka Roubíčková Redakce: Ing. Tomáš Salač, Radek Brož, Lýdie Soldánová, Jaroslava Řezníčková Nakladatelství STUŠKOVÁ IČ: 742 66 756, DIČ: CZ6757020127, R. č.: MK ČR E 18180 letní dvojčíslí 14/09, vychází 8. 8. 2009, příští číslo vyjde 25. 9. 2009 Tiskárna v Ráji s.r.o., V Ráji 906, 530 02 Pardubice N A DAC E Ž I V OT U M Ě LC E NADACE Č L E N O V É S P R ÁV N Í R A DY: Vladimír Prošek – předseda, dramaturg, hudebník, zástupce Uměleckého sdružení Artes Mgr. Vojtìch Jouza – člen České filharmonie, zástupce UNIE Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR RNDr. Jan Komín – hudebník, zástupce Svazu autorů a interpretů Miroslav Svoboda – člen sboru Statní opery Praha, zástupce UNIE Odb. svaz profesionálních zpěváků ČR Prof. Jiøí Tomášek – profesor HAMU, zástupce Asociace hudebních umělců a vědců Č L E N O V É D O ZO R Č Í R A DY: Prof. Jiøí Hlaváè – předseda, prof. HAMU, zástupce Asociace hudebních umělců a vědců Ing. Michal Krùšek – člen Pražského filharmonického sboru, zástupce UNIE – Odb. svaz profes. zpěváků ČR Ivan Pazour – člen orchestru České filharmonie, zástupce UNIE – Odb. svaz orch. hudebníků ČR A PA R ÁT: Ing. Dagmar Hrnèíøová – výkonná ředitelka nadace Lýdie Soldánová – tajemnice REDAKČNÍ RADA: Ing. Dagmar Hrnèíøová Rádi bychom vás prostøednictvím nadaèních stránek informovali o dvou významných událostech, které probíhají každoroènì v mìsících srpnu a záøí a na jejichž podpoøe se podílí také NADACE ŽIVOT UMÌLCE. Zároveò pøi této pøíležitosti vzpomeneme i smutné výroèí úmrtí zpìváka Karla Zicha, jednoho z významných pøíznivcù NADACE ŽIVOT UMÌLCE. Mezinárodní festival Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních Ve dnech 13.–22. srpna 2009 budou Mariánské Lázně hostit v pořadí již 50. ročník Mezinárodního festivalu Fryderyka Chopina. Jedná se o jeden z nejstarších hudebních festivalů pořádaných v České republice i v Evropě, konaný bez přerušení. Festival připomíná pobyt významného světového skladatele F. Chopina v Mariánských Lázních v roce 1836. Je přehlídkou mistrovského umění světoznámých klavíristů – chopinistů. Letos nabídne festival svým návštěvníkům tři orchestrální a pět komorních koncertů, dva klavírní recitály a dvě matiné mladých umělců, věnované nadějím evropké klasické hudby (Lukasz Trepczynski a sourozenci Al-Ashabovi). Festival bude doprovázen také výstavou v Domě Chopin a v Městském divadle. NADACE ŽIVOT UMĚLCE přispívá na Mezinárodní festival F. Chopina částkou 20.000,- Kč po dobu 3 let. – výkonná ředitelka nadace Mgr. Daniel Rùžièka – šéfproducent, Centrum vzdělávacích pořadů ČT Janusz Olejniczak Eri Goto Ing. Martin Maøan – ředitel společnosti INTERGRAM 2 Lukáš Klánský, Ondøej Valenta ŽIVOT UMÌLCE Významnou společenskou doprovodnou akcí festivalu je také již tradiční golfový turnaj Chopin Cup 09 a tenisový turnaj Esa Karla Zicha, který připomíná letošní nedožité 60. narozeniny dlouholetého patrona a podporovatele festivalu, Karla Zicha. Známý zpěvák stál spolu se Zuzanou Navarovou, Janem Teplým, Jiřím Novotným, Jiřím Hlaváčem, Jakubem Waldmanem a dalšími obětavými lidmi, také u zrodu NADACE ŽIVOT UMĚLCE. Bohužel právě v těchto letních měsících, 13. července 2004, během své dovolené v zahraničí, při potápění u korsického města Porto-Vecchio, tragicky zahynul. Bylo mu pouhých 55 let. pódiových vystoupení ho v roce 1976 přivedly k myšlence založit vlastní skupinu Flop. Společně zpíval také se zpěvačkou Lenkou Filipovou (např. duet Mosty). Mezi jeho největší hity patřily písně Máš chuť majoránky a Paráda. Byl také vynikajícím kytaristou, na dvanáctistrunnou kytaru měl u nás málo konkurentů. Byl ale hlavně také člověkem se srdcem na dlani, po němž zůstalo prázdné místo nejen na naší hudební scéně, ale také v NADACI ŽIVOT UMĚLCE. Karel Zich I přesto, že byl pracovně velmi vytížený, nikdy neváhal najít si čas na pomoc při nadačních programech. Škoda jen, že mu bylo zde na zemi vyměřeno tak málo času, stejně jako například i jeho „kolegyni“ Zuzaně Navarové, na kterou jsem vzpomínali v červnovém vydání. Věnujme krátkou vzpomínku i Karlu Zichovi. Narodil se 10. června 1949 v Praze. Kořeny ve slavné hudební rodině jej v období střední školy přivedly ke studiu kompozice na Státní konzervatoři v Praze. Poté absolvoval na filozofické fakultě University Karlovy sociologii a estetiku, což následně završil doktorátem. Jeho cesta však směrovala k muzice. Už jako patnáctiletý hrál ve skupině Framus, později slavné pod názvem rozšířeným o číslovku Five. Další kroky vedly do Spirituál kvintetu a začátkem sedmdesátých let se vydal na sólovou dráhu. Nádherná barva sametového hlasu zajistila Karlu Zichovi nezaměnitelnost mezi ostatními interprety. Široký interpretační záběr, od rock‘n‘rollu přes folk a pop až ke spirituálům a gospelům, využíval opravdu naplno. Už v polovině sedmdesátých let se tak propracoval na čtvrté místo v anketě Zlatý slavík. Jeho úspěchy na tehdejších hudebních festivalech typu Bratislavské lyry a spousta SENIOR PRIX 2004 3 N A DAC E Ž I V OT U M Ě LC E Dabingová cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství Slavnostní udílení cen Františka Filipovského za nejlepší tvůrčí a herecké výkony v dabingu bude probíhat dne 19. září 2009 v prostorách Občanské záložny v Přelouči. Jedná se o významnou kulturní akci, jejímž cílem je nejen vzpomínka na přeloučského rodáka Františka Filipovského, ale také snaha o přispění a udržení vysoké úrovně českého dabingu. Funesem. To byly zároveň i přehlídky herectví. Celosvětový trend je co nejrychleji, co nejlevněji… Ale v umění? Dabing přece umění je. A před těmi, kdo jej ovládají, smekněme – Valérie Zawadská, Libuše Švormová, Dalimil Klapka, Jaromír Meduna či zesnulý Miroslav Moravec nebo Věra Galatíková. Naštěstí bychom mohli jmenovat i další, a tak doufejme, že dabéři budou i nadále po zásluze „odmněňováni“. Jaromir Meduna František Filipovský Cena je pojmenovaná po herci a také mistrovi dabérovi, na jehož hlas se nedá zapomenout. Dabing je velice náročná, bohužel například oproti herectví, dosti opomíjená disciplína. Někdo dá u filmu přednost spíše originálnímu znění s titulky, ovšem ty nezvládnou pokrýt vše, a tak přichází na řadu dabing. Současná technologie umožňuje výrobu maximální kvality, ne vždy se však musí jednat o prvotřídní dabing. Digitální technologie znamená zrychlení, ale ne vždy jednoznačné vylepšení. Dabing se stává vynikajícím v tom okamžiku, kdy je vnímám pouze film, kdy je projev dabujících herců maximálně totožný s tím, co se odehrává v obraze. A to pan František Filipovský věděl velice dobře. „Starý“ dabing je jen těžko překonatelný, dříve bylo více času a bylo to znát i na výsledku. Namátkou vzpomeňme díla, jako je Vinnetou, Mrazík, Angelika, filmy s Louis de I králové začínali „korunou“ číslo účtu pro případné příspěvky 25334111/0100 adresa: NADACE ŽIVOT UMĚLCE Senovážné nám. 23, 110 00 Praha 1 tel.: 224 142 295, www.nadace-zivot-umelce.cz 4 Libuše Švormová Valérie Zawadská Miroslav Moravec Vìra Galatíková Dalimil Klapka NADACE ŽIVOT UMĚLCE přispívá na Dabingovou cenu Františka Filipovského částkou 40 000 Kč, udílí se přímo umělci (20 000 Kč pro dabéra, 20 000 Kč pro dabérku). redakènì zpracováno Hovoøí Lýdie Soldánová Øekne-li se tajemnice, vìtšinì z nás se, zejména z døívìjších èasù, vybaví starší usedlá dáma v šedivém kostýmu a drdolem na hlavì, která se komisnì zeptá, co si pøejeme. Když však zaklepete na dveøe tajemnice NADACE ŽIVOT UMÌLCE, otevøe vám mladá, sympatická a usmìvavá sleèna, které se mùžete s klidem zeptat na cokoliv. A tak se budu ptát i já... vala nás sama. Takové to máma – táta – děti, jsem nikdy nepoznala. Mně zastupoval roli táty bratr, který je o necelých šest let starší. Odmalička mě hlídal a ochraňoval, a to dělá vlastně dodnes. Máme spolu moc krásný vztah, pořád jsme v kontaktu, vídáme se, voláme si, mám ho moc ráda, je to „opravdový brácha“. Máte krásné a zvláštní jméno Lýdie. Děkuji. Lýdia se jmenuje také moje teta, maminčina sestra ze Slovenska. Mamince se to jméno tehdy moc líbilo pro jeho neobvyklost, a tak ho dala i mně. Jen ho trochu počeštila, na Lýdi-e. Vy pocházíte ze Slovenska? Já ne, ale maminka je z Jižního Slovenska, tatínek byl z Moravy a my s bratrem už jsme se oba narodili tady v Praze. Říkáte tatínek byl. Už není? Je to velmi smutné, ale zemřel, když mi byly tři měsíce. Maminka se už nevdala a vycho- Co dělá? Bratr je inženýr, ale svou profesi nevykonává. Věnuje se hudbě. Je kytarista a hraje v kapele Ina & Hany Bany. Myslím, že mu to jde dobře a jsem na něj pyšná. Díky němu jsem také začala poslouchat rockovou muziku, což by do mě možná nikdo neřekl. To opravdu ne. Než se dostaneme k Vaší krásné práci, prozraďte nám ještě něco ze svých zálib a koníčků. Tak v prvé řadě je to ta rocková a metalová muzika, rockové koncerty, to vám zabere spousta času. Pak také fotografuji, občas dělám bratrovi „dvorního“ fotografa při koncertních vystoupeních (smích) a když je čas, tak moc ráda čtu. Mám ráda knihy s životní tématikou. Třeba takové ty příběhy „odvlečených“ žen do Arabských zemí, to čtu velmi ráda, zároveň je to pro mě i jakýmsi varováním, že s tak odlišnou kulturní a náboženskou národností by si Evropanka raději nic začínat neměla. 5 N A DAC E Ž I V OT U M Ě LC E Vás naštěstí, zejména jako blondýnu, do arabských zemí nikdo neodvlekl, bydlíte v Praze a ještě máte to štěstí, že pracujete v tak záslužné organizaci, jako je NADACE ŽIVOT UMĚLCE. Jak jste se vůbec k této práci dostala? To bylo takové štěstí v neštěstí, jak se říká. Já mám vystudovanou obchodní akademii, ale, že by to mělo být mým hlavním zaměstnáním, nějaké účetnictví apod., to si dnes opravdu neumím představit. Po obchodní škole jsem šla ještě studovat angličtinu a tenkrát bohužel onemocněla tehdejší tajemnice nadace paní Chalupová, která pracovala také s mojí maminkou. Výkonným ředitelem byl v té době pan Jiří Novotný, jeden ze zakladatelů nadace, a ten mi nabídl, jestli bych mu nechtěla vypomáhat v administrativě. Já si řekla proč ne, a tak jsem to přijala. Mezitím však bohužel paní Chalupová, která byla těžce nemocná, zemřela, a tak si mě pan Novotný už ponechal. Ještě jsem dodělala jazykovku a v nadaci pak už zůstala na plný úvazek. A jsem moc ráda, je to krásná práce. Co je na ní nejkrásnější? Všechno. Ale přiznám se, že jedním z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodla zůstat, je podpora starším umělcům, a teď nemyslím jenom tu podporu finanční, ale zejména duchovní, formou každoročních setkávání, ať už na předvánočním setkání nebo při udílení SENIOR PRIX. Zrovna nedávno zemřel bývalý režisér Národního divadla pan Milan Macků, který by letos oslavil 85. narozeniny. Když mi to jeho paní volala, vzpomínala, jakou měl vždy její manžel z těch nadačních setkání radost, jak se na ně těšil, že tam uvidí své kolegy, že si s nimi popovídá. Celý rok se na to chystal a pak byl prý vždy velmi nadšený a dojatý. A takových ohlasů máme mnoho. V těchto okamžicích mám z té práce radost největší. Samozřejmě je záslužné podporovat i mladé umělce, ale upřímně, ti mají ještě život před sebou, mají daleko větší možnosti se o sebe postarat, mají plno síly, jsou zvyklí vyrůstat v dnešním, až příliš moderním světě, kdežto ti staří lidé už ty možnosti nemají a ve většině ani tu dnešní, velmi rychle se měnící dobu, dost dobře nechápou. Já nyní prozradím, že jste se narodila 2. července, tudíž ve znamení raka. Toto znamení se vždy obrací do minulosti, upřednostňuje nostalgii a vzpomínky a jen velmi pozvolna se přizpůsobuje věcem novým, moderním. Proto také ta láska ke starým lidem, proto ta úcta k historii, ale také k umění... Jak dlouho už v nadaci pracujete? Teď tu budu šestým rokem. Jak jsem již zmínila, začínala jsem ještě u pana Novotného, který mi dal do začátku opravdu velmi dobré a cenné rady, ze kterých čerpám dodnes. Dal mi prostě dobrý základ, a to nejen pro tuto práci. Šest let není málo. Prozraďte, co je vlastně takovou hlavní náplní tajemnice NADACE ŽIVOT UMĚLCE? Ježkovy oči! Toho je velmi mnoho! Pro představu; od klasických administrativních prací až po obsahovou a organizační přípravu SENIOR PRIX. Zároveň je potřeba být pravou rukou výkonné ředitelky. Je toho hodně, zabralo by 6 to na celý rozhovor, ale baví mě to, jinak bych to přece nedělala. Je mezi umělci někdo, kdo Vám, jak se říká, přirostl více k srdíčku? Určitě. Je to herečka Emička Skálová (pozn. ŽIVOT UMĚLCE č. 12. / osobnost vydání). Nesmírně milý a obětavý člověk. Když jsme se poznaly, tak mi už při druhém setkání povídá: Liduško, tykej mi, já budu taková Tvoje prapraprababička. (smích). Je kouzelná. Mám ji moc ráda. Chodím ji pravidelně navštěvovat stejně jako i ostatní držitele SENIOR PRIX, se kterými jsem se setkala a setkávám. Mají v sobě něco, co chytne člověka za srdce. I když si to spousta lidí neuvědomuje, starší lidé dokážou být velmi vtipní, veselí, mají v sobě kolikrát více optimismu než mladí. To je pravda. My to vídáme právě na těch setkáních. Někdy dokážou ti naši „staroušci“ opravdu překvapit. Na těch setkáních najednou všichni omládnou a vžene se jim jakoby nová krev do žil. Také chodí k nám do kanceláře něco vyřizovat jeden starší, velmi známý pěvecký umělec, a ten začne pokaždé už ve dveřích zpívat. Je to moc milé. Mladý vám nezazpívá. Preferujete zahraniční dovolenou před tuzemskou? To není preferování, Španělsko jsme si oblíbily a tak tam jezdíme pravidelně. Jinak samozřejmě nedám dopustit na Slovensko. Je to moc krásná země, nádherná krajina, ráda vzpomínám, jak jsme tam ještě s bráchou jezdívali k babičce a dědovi na celé prázdniny. To bylo moc fajn. Do kterých míst konkrétně? Na jih, do Rimavské Soboty a jejího okolí. Mluví se tam slovensky, ale také maďarsky a „Čecháčky“ tam mají rádi. Vy umíte maďarsky? Neumím maďarsky číst a psát, ale domluvím se, používám takovou tu odposlouchanou maďarštinu. Chvilku mi to trvá, než přepnu, ale pak se rozmluvím. Pokud si ovšem potřebuji zanadávat, tak to jsem rodilý Maďar. (smích) Bratr a maminka, ti mluví perfektně. Tam na jihu jsou lidé moc milí a přátelští, třeba na rozdíl od Bratislavy a okolí, kde se k nám chovají dost odtažitě, sama jsem to zažila. Ale myslím, že také ne všichni tady v Čechách se chovají dobře zase ke Slovákům. To máte těžké. A přitom jsme byli jedna republika. Na dovolenou jedete s maminkou, jestli tomu dobře rozumím, tak manžel nebo přítel není? Zatím není. Dnes je opravdu problém najít hodného, spolehlivého a také trochu dobře vypadajícího partnera, a to si myslím nejsou nijak zvlášť přehnané požadavky. Připadá mi, že už jsou všichni přebraní a ti co zůstali, nejsou na holky, víte jak to myslím. A v současnosti je jich snad čím dál víc. Co u Vás znamená dobře vypadající? Já jsem romantická duše, snílek, miluji historii i historické romány. V těch se objevují rytíři, kteří bojují o své vyvolené. To by bylo krásné. Do té doby bych se chtěla dostat. Já vím, že dnes už se o ženy nebojuje, ani rytířské chování se příliš nenosí, ale kdyby se našel nějaký, který by se tomu rytíři alespoň podobal... Krásné dlouhé vlasy... brnění může nechat doma. (smích) Je léto, kam se chystáte na dovolenou? My jezdíme s maminkou každoročně do Španělska. za rozhovor dìkuje: Alexandra Stušková, DiS. foto poskytla: Lýdie Soldánová 7 talent Tentokrát máme v „rubrice pro mladé“ opravdu velmi zajímavého hosta. Otázky nebudu klást ani zaèínající nadìjné hereèce, ani úspìšnému talentovanému zpìvákovi èi hudebníkovi, ale mladému a pøesto už velmi zkušenému kouzelníkovi – iluzionistovi, mimo jiné držiteli 1. místa z mezinárodní soutìže kouzelníkù a iluzionistù Marvin Cup 2008. Pavel Dolejška Máte raději označení kouzelník nebo iluzionista? Jaký je v tom vůbec rozdíl? Kouzelníka si většinou každý představí jako pána vytahujícího z cylindru králíky a různé mašle a fábory, tak to mi moc nesedí. Hlavní rozdíl je také v tom, že iluzionista se snaží navodit iluze, kdežto kouzelník dělá taková ta známá kouzla. Ty já dělám samozřejmě také, ale více preferuji to označení iluzionista. Jste držitelem 1. místa mezinárodní soutěže kouzelníků a iluzionistů Marvin Cup 2008, ale jak jsem se informovala, to není jediné vítězství. Já se velmi nerad chlubím a říkám něco sám o sobě. Jen řekněte, vždyť můžete být právem na sebe pyšný. Tak dobře, za svůj profesní život jsem absolvoval opravdu mnoho různých soutěží a festivalů u nás i v zahraničí, čeho si ale opravdu nesmírně vážím, to je Cena diváků. V roce 2006 se konal v Divadle kouzel Pavla Kožíška mezinárodní festival, kde se sešlo asi 50 kouzelníků z celého světa. Festival probíhal tři dny a všichni diváci, kteří ho navštívili, měli za takový malý úkol napsat na lísteček jméno kouzelníka (iluzionisty), který je nejvíce zaujal. Cenu diváka jsem dostal já. Pikantní na tom je, že například moji rodiče, kteří se přišli také podívat a viděli tam tu výzvu; Cena diváků – označte svého favorita, tak ti si řekli, že v tak silné konkurenci nemá ani cenu mě na ten lísteček psát. Vlastní rodiče a hlas mi nedali. (smích) 8 Zpětně by Vám ty hlasy dali určitě dvojnásob. Kolik je Vám vlastně let? Je mi 20 let. Tak to klobouk (cylindr) dolů, musel jste začínat hodně brzy. Kdy Vás poprvé napadlo, že začnete kouzlit? Bylo to v době, kdy jedna nově vzniklá televize poprvé odvysílala vystoupení Davida Copperfielda. V té době mi bylo asi šest nebo sedm let a celé to vystoupení jsem sledoval se zatajeným dechem. Říkal jsem si, že to musí být skvělé být kouzelníkem. Po nějaké době ty díly v televizi opakovaly a to už jsem byl rozhodnutý na sto procent. Jenže já byl v té době hrozně plachý a nesmělý, jít se někam zeptat nebo něco zařídit, to bylo nemyslitelné. Ale štěstí stálo při mně, a také vlastně velká náhoda. V roce 2000 v místě mého bydliště, v Modřanech, otevřel Ing. Jan Jedlička kouzelnický kroužek. Maminka tam tehdy se mnou šla, přihlásil jsem se a už jsem tam zůstal. Ing. Jan Jedlička, tento velmistr magie, obrovská kouzelnická osobnost známá u nás i v zahraničí, kterému je už 85 let a kouzlí od svých pěti let, mně nedávno nabídnul, že vzhledem ke svému věku se už na vedení kroužku necítí, jestli bych to nepřevzal po něm. Ta nabídka je pro mě obrovskou ctí a od září tedy kroužek povedu já. Ve dvaceti letech! Myslím, že Vás čeká opravdu velká budoucnost. Povězte, panuje mezi kouzelníky také taková ta vzájemná řevnivost, jako třeba u herců a zpěváků? A jak velká. Ty vztahy nejsou opravdu jednoduché. Například já znám skoro všechny kou- historie kouzel je hodně bohatá, když si jen vezmete počet kouzelníků za ty stovky let. Je velmi těžké přijít na nové principy, a tak se často sahá třeba do minulosti, na staré kouzla, ty se dají do nového kabátku, tzv. opráší a kouzlo staré třeba 150 let, znovu ohromuje, neboť si ho nemůže nikdo pamatovat. zelníky v České republice, je jich něco kolem sto, stopadesáti, což si řeknete, že vzhledem k tak malému počtu by mohli mezi sebou i vycházet, ale kdepak. Já sám mám mezi nimi jen takových deset, se kterými opravdu vycházím a můžu se s nimi bavit o čemkoliv. Prozradil jste někdy někomu nějaká kouzla a triky? Třeba rodičům? Každý kouzelník podepisuje po absolvování několika let slavnostní přísahu, kde se zavazuje, že nikdy v životě nic neprozradí, i kdyby se tomu už přestal věnovat, tak je to do konce života jeho tajemstvím. A z této přísahy vlastně i kouzelnictví vychází. Uvedu příklad; určitě řada lidí viděla film Obecná škola, jak tam pan Čepek spojuje a rozpojuje ty kovové železné kruhy. To je pro zajímavost nejstarší kouzlo na světě, staré přes 2 000 let! Začalo se dělat v Číně, proto se ty kruhy také jmenují čínské, a nejdříve se dělalo při různých obřadech a rituálech. Dodneška se toto tajemství kouzla zachovalo a neprozradilo. To je vážně zajímavé. Máte nějaká svá vlastní kouzla? Mám nějaká vlastní kouzla, i když je složité stále vymýšlet nová a nová, protože i v kouzlech platí, že všechno už tu jednou bylo. Obzvlášť Kolik času zabere příprava jednoho kouzla? To se nedá jednoznačně říci, je to velmi rozdílné, protože kouzla rozdělujeme do několika oborů. Máme obory jevištní magie; to je vlastně to co vidíte, když je kouzelník na jevišti, mluví a dělá kouzla s hrdličkami, se šátky apod. Potom je obor mikromagie; karty, mince a cigarety. Dále obor iluze; to jsou ty velké triky ve stylu Copperfielda, obor manipulace; tomu se říká královna magie, neboť je to vůbec nejtěžší obor, u kterého je všechno opravdu jenom čistě o prstech, a pak ještě obor komická magie; to musíte lidi kouzlem i pobavit. Každé kouzlo se učí rozdílně jinak. Začátky se učíte klidně týden, měsíc a nebo také půl roku, roky. Když se do toho za nějaký čas dostanete, tak si pak můžete třeba nějaké kouzlo koupit, což dělám také, tak hodinu dvě ho zkouším a už to umím. Koupit si kouzlo? Ano, to se kupuje a je to obrovský byznys. Po celém světě existuje mnoho obchodníků, kteří kouzla vymýšlí, vyrábí a prodávají. Je to hotový produkt. Tak jako si v obchodě s potravinami koupíte rohlík, tak půjdete do obchodu s kouzly a koupíte si kouzlo. Předpokládám, že Vaším vzorem je David Copperfield? Ano, samozřejmě. David Copperfield Byl jste na jeho vystoupení, když byl v Praze? Byl, tehdy jsem za lístek utratil veškeré svoje úspory, ale nemohl jsem si ho přece nechat ujít. Seděl jsem v patnácté řadě, což bylo docela blízko. Jeho vystoupení, to je úžasná show. Málokdo na světě dokáže to co on, skloubit dojemný příběh, velké iluze, skvělou mediální komunikaci apod. 9 talent Příprava jednoho jeho kouzla prý trvá i několik let. To je pravda, každá příprava jeho show trvá šest, sedm nebo i více let. Copperfield se narodil ve znamení Panny a to jsou velcí perfekcionalisti. Dokud si není jistý, že je všechno úplně perfektní, dokonalé na sekundy, tak to ven nepustí. Je třeba ale také zmínit, že jeho tým čítá kolem 250 lidí a ti všichni v tom zákulisí dělají všechno proto, aby ten jeden člověk vepředu vypadal tak jak vypadá a mohl předvádět to, co předvádí. Málokdo si to možná uvědomuje, ale bez toho štábu by to rozhodně nešlo. Celá ta velkolepá show je zejména v obrovské souhře lidí. Každá show, ať už velká nebo malá, musí být pro toho hlavního představitele finančně dosti náročná, všechny ty doplňky, rekvizity, lidé kolem. Vás osobně ta práce už i živí? Ano, mě už dva roky živí, ale je to opravdu finančně velmi náročné, málokdo si to dokáže představit. Jen pro představu, jedna opravdu solidnější iluze stojí kolem 80–100 000 Kč. chtěl. Můj táta pracuje v gastronomické oblasti a mně se ten obor vždy velmi líbil. Mým velkým snem je oba tyto obory skloubit. Chtěl bych jednou v Praze otevřít kavárnu, která by byla prostředím celá v duchu kouzel a magie. Krásný sen, při Vaší píli se Vám určitě splní. Vzpomněl jste tatínka, že pracuje v gastronomické oblasti a maminka? Maminka pracuje v lékárně a ještě mám o čtyři roky staršího bratra, který se věnuje technice, je to velká hlava přes počítače a ve svém oboru je velmi úspěšný. Takže v rodině žádní kouzelníci? Jste první vlaječkou. Ano, jsem první vlaječkou. (smích) Chcete říct, že to všechno už si dokážete ve svých dvaceti letech financovat Vy sám? Dokážu. Protože to chci a baví mě to. To jste vážně šikovný. Jakou máte školu? Mám vystudovanou střední hotelovou školu, obor cestovní ruch. To je úplně z jiné strany. Je i není. Já jsem v patnácti letech ještě přesně nevěděl co a jak a na nějakou školu jsem 10 David Copperfield je ve znamení panny a Vy? Já jsem ve znamení berana. Dobré znamení, hlavními znaky jsou píle, vytrvalost a cílevědomost. Tak ať do všech cílů dorazíte s co největším úspěchem... Děkuji. text: Alexandra Stušková, DiS. foto: poskytl Pavel Dolejška www.paveldolejska.com café Louvre z a l o Ï e n o 1 9 0 2 PraÏany oblíbená kavárna, hosty zde b˘vali také Franz Kafka, Karel âapek a Albert Einstein KAVÁRNA RESTAURACE SALÓNKY BILLIARD TERASA GALERIE «CAFÉ LOUVRE» Národní tfiída 22, Praha 1, tel. 224 930 949 [email protected], www.cafelouvre.cz po – pá 8.00 – 23.30, so – ne 9.00 – 23.30 osobnost Krása, noblesa, elegance, k tomu naprosto ojedinìlý, nezamìnitelný hlas, darovaný pøímo od Pánaboha. To vše je dáno umìlkyni, která letos v srpnu oslaví významné životní jubileum a která je k naší velké radosti i osobností tohoto letního vydání. Paní Eva Pilarová ová Čím více jsem se blížila pohádkovou krajinou na Českolipsku k chalupě, kam mě paní Pilarová pozvala, tím menší dušička ve mně byla. I přesto, že se už po létech považuji za celkem ostřílenou redaktorku, k některým umělcům chovám tak velký respekt, že ztrácím půdu pod nohama v nejistotě, jak mě asi přijmou. Tentokrát byly moje obavy zcela zbytečné. Setkání s Evou Pilarovou bylo už od prvního okamžiku velmi milé a přátelské, bezprostřední a také veselé, to když jsme hned na uvítanou chytaly zaběhnutého kocoura)) Nakonec se nám to zdárně podařilo a nic už nebránilo tomu, abychom si sedly a povídaly si... Eva Pilarová se narodila 9. srpna 1939 v Brně. Stále vypadá velmi dobře, možná to bude i tím, že se narodila v Brně, poněvadž jak známo, na Moravě se rodí nejkrásnější děvčata... Vážně? zareagovala paní Eva roztomile: „To já ani nevím, slyšela jsem to snad jen v té písničce Ivana Mládka, jak tam zpívá; Brno je zlatá loď, za děvčaty z Brna choď, jsou milá a hezká...“ (smích) Nicméně tak či tak, jisté je, že budoucí hvězda Semaforu spatřila prvně světlo světa právě v moravské metropoli a už od dětství byla vel- 12 mi činorodá. „Chodila jsem do různých dětských pěveckých kroužků, po čem jsem ale toužila ze všeho nejvíce, to bylo učit se hrát na klavír. O patro nad námi totiž bydlela rodina, jejichž dcerka Věrka, se kterou jsem kamarádila, na klavír hrála. Občas mě u nich nechala také zahrát. No a protože jsem byla jedináček, rodiče jednoho dne mému přání vyhověli a klavír Dìtství mi koupili. Pak jsem začala docházet do hudební školy, kterou vedl jistý pan Prof. Tomaštík, který byl zároveň i varhaníkem v kostele. Přišly Vánoce..., a protože se mu líbil můj hlásek, tak jsem díky němu prvně zpívala dětské sólo v Blodkově vánoční mši, rodiče mě pak přihlásili i do kostelního sboru U sv. Tomáše v Brně. Chodila jsem tam asi šest let. Když jsme se ze Starého Brna přestěhovali do čtvrti Královo Pole, chodila jsem do školy na Kotlářskou ulici, kde byl učitelem zpěvu známý prof. Phdr. František Lysek. Kromě toho, že učil na škole, tak vedl také dětský rozhlasový sbor. Všimnul si mě, netrvalo dlouho a už jsem i tam měla svá první dětská „sólečka.“ Většina si jistě představuje, že malá Evička po- cházela z muzikantské rodiny. Ale kdepak, tatínek byl krejčím, měl velkou firmu, kterou mu pak „soudruzi“ vzali, a maminka byla švadlenou. I když zpívat oba uměli. „Můj tatínek měl velice krásný barevný hlas, ale byl trošku na štíru s intonací“, vypráví paní Pilarová o svých rodičích: „a maminka, ta zase měla hlas spíš trošičku ochraptělý, ovšem intonaci perfektní. Asi se to pak ve mně nějak skloubilo dohromady. Oba rodiče hodně poslouchali vážnou hudbu, často jsme chodili do Janáčkovy opery a mně se to moc líbilo.“ Mladá Eva Pilarová určitě měla předpoklady stát se operní zpěvačkou, vždyť tento zpěv dokonce i studovala, jenže v životě nastal jeden, jak sama podotýká, velmi důležitý zlomový okamžik. „Bylo to po válce a v kinech začali dávat film Zasněžená romance, v hlavní roli s vynikající norskou krasobruslařkou Soniou Henni. Mě ale více než celá Sonia upoutala kapela Glenna Millera, která ve filmu hrála. Byla jsem tak nadšena, že si myslím, že právě tam se někde zaseknul ten drábek, který se už nepustil. Jenomže to nebylo jako dnes, že se přihlásíte na nějakou školu, na které se můžete už soustředit na určitý žánr, tak to tehdy nešlo. Vyučovala se jenom vážná muzika. Já jsem zprvu chtěla studovat Konzervatoř, jenomže moje maminka spráskla ruce; „Jediná dcera a ona chce být komediant!“ Tak jsem na přání rodičů vystudovala Obchodní akademii a po jejím ukončení jsem se tajně přihlásila na brněnskou JAMU. Bylo nás tam tehdy stovky uchazečů a přijali jenom šest, já byla mezi nimi. Když přišlo domů vyrozumění, maminka, která neuznávala nějaké listovní tajemství, dopis otevřela, přečetla... a zase byl malér; „Jediná dcera a ona chce být komediant!“ Tehdy se mě však zastal tatínek, který byl hrdý na to, že jeho dceru vybrali mezi tolika uchazeči, byli jsme tedy už na maminku dva a já začala studovat na JAMU.“ Jak došlo k tomu, že studentka brněnské JAMU našla cestu do slovutného pražského Semaforu? „Za všechno může právě ta JAMU. My jsme tam měli mimo jiné i tělocvik, ale ne ledajaký – šerm a veslování. Já jsem si vybrala šerm, jenomže jednou jsem tou kuličkou na konci dostala takový šťouchanec do žeber, nebylo to opravdu nic příjemného, že jsem se rozhodla raději pro veslování. Měla jsem zrovna přijít na první hodinu, ale ujela mi tramvaj, a když jsem dorazila, tak už nebyla žádná loďka volná. Vyučující profesor tělocviku Kukleta, to jméno nikdy nezapomenu, tehdy křiknul na jednoho studenta. „Pilar, ženu na palubu!“ A tak jsem poznala jistého kontrabasistu Milana Pilara, mého pozdějšího manžela. Mimo to, že studoval vážnou hudbu, tak si také bokem přivydělával, v tehdy už slavné kapele Gustava Broma. S tím se nakonec po čase rozešel a jednou jsme tak šli spolu po Praze a on mi povídá: „Pojď se mnou, já si musím ještě něco vyřídit v divadle.“ Přišli jsme do Semaforu, tehdy ještě sídlil Ve Smečkách, a on najednou: „Tak vám vedu tu zpěvačku z Brna, co jsem vám slíbil.“ Než jsem se vzpamatovala tak bylo po konkurze a než jsem se vzpamatovala podruhé, tak jsem se stala kmenovou člen- Suchý-Šlitr-Pilarová kou divadla Semafor..., a v občance jsem měla napsáno herečka.“ (smích) Ale vždyť jste také herečkou byla, podotýkám. Na to se paní Pilarová rozesměje: „To herečka bych dala do uvozovek se třemi vykřičníky.“ Přesto však připomeňme tři, dodnes velmi populární filmy; Zločin v šantánu, Dobře placená procházka a Kdyby tisíc klarinetů, kde paní Pilarová byla „herečkou!!!“ Její parketou je ale přece jenom zpěv, a že byl od počátku vynikající, o tom svědčí například i historicky první ocenění Zlatého 13 slavíka v ženské kategorii, které dostala v roce 1964 právě Eva Pilarová (úplně první Zlatý slavík byl udělen v předchozích dvou letech pouze v mužské kategorii). Jak vnímala tak rychle narůstající slávu, jak se s ní vůbec vyrovnávala? „Samozřejmě, že mě to těšilo, ale v tom věku to člověk ani tak nevnímá, neměla jsem čas se tím nějak opájet, neboť pořád se kolem mě něco dělo, natáčení, nové hry, televize... Co však člověk stíhal vnímat a co nebylo právě příjemné, byly různé nesmyslné pomluvy. Lidská závist nezná meze, a tak se začaly vymýšlet tak neskutečné kraviny, které přetrvaly věky. Tehdy nebyl bulvár, možná to bude někomu připadat podivné, ale já si myslím, že o to to bylo horší, neboť dnes napíše bulvár o někom „něco“, druhý den napíše něco dalšího a třetí den se už zapomene, co napsal ten první. Kdežto ty blbosti, co se tenkrát vymýšlely např. o mně, o Waldovi nebo i o Gottovi, ty přetrvaly roky. A jdou S Karlem Gottem v roce 1964 – s námi pořád.“ (smích) Zlatí slavíci Blbosti neblbosti, právě všichni tři jmenovaní byli i tak populární a dostávali jedno ocenění za druhým. Kterého ocenění si Eva Pilarová váží nejvíce? „Každého“, odpoví s úsměvem slavná zpěvačka: „včetně toho posledního, které jsem dostala letos v červnu a kterého si opravdu cením. Před rodným domem Karla Krautgartnera v Mikulově je totiž obdoba amerického Chodníku slávy a tam mám na tomto chodníku svoji hvězdu i já.“ Nemá ji tam nadarmo. Eva Pilarová je zpěvačka obdařená krásným, barevně zajímavým, naprosto nezaměnitelným hlasem – sopránem o rozsahu tří oktáv, oplývající navíc i vynikající pěveckou technikou. Prostě dar od Boha. Dnes však ze všech stran slyšíme i hlasy těch, co tento „dar“ nemají a přesto zpívají. Jaký je názor profesionální zpěvačky na tyto „zpěváky“? „Já říkám přej a bude Ti přáno. Když si někdo myslí, že na to má, tak ať si to zkouší, každý si musí, s prominutím, dříve nebo později tu hubu nabít sám. Těžko můžete někomu říkat, nemáš na to, nedělej to, stejně neuvěří. Naprosto nic proti nikomu nemám, naopak, když se objeví někdo, kdo se mi líbí, s velkou chutí a ráda mu to i řeknu. Z mladých zpěváků na mě takto zapůsobila například Helena Zeťová.“ 14 Paní Pilarová je vzorem pro mnoho mladých umělců, zajímá mě, jestli i ona sama měla nějaký svůj vzor. „Já jsem měla těch vzorů více, většinou však zahraniční. Mně se totiž odjakživa líbily takové ty hlubší hlasy. Vzpomínám si, že když jsem poprvé viděla německý film Srdce královny, kde hrála známá Zarah Leander, tak mě zcela fascinoval její hluboký, skoro až mužský, hlas. To bylo takové první vnuknutí, kdy jsem si přála zpívat také tak hluboko. Oni mi pořád všichni psali soprán, ty výšky, a já chtěla hloubky. (smích) A představte si, že když jsem jednou vystupovala v jednom pořadu ve Stockholmské televizi, tak jsem tam tu Zarah viděla na vlastní oči. Byla jsem z toho úplně mimo. Mně se prostě vždy líbily ty hlubší hlasy, a tak jsem si i řekla, že si budu vybírat více mužský repertoár, že to nebude tak nápadné, jako kdybych kopírovala nějakou ženskou. I když..., musím se maličko pochlubit, že jedno takové srovnání se zpěvačkou mi vůbec nevadilo, naopak mi velmi polichotilo, to když mi Josef Škvorecký po jednom vystoupení, kde jsem zpívala něco od Elly Fitzgerald, vymyslel přezdívku Fitzpilarka. To bylo velmi lichotivé, ale na tu dámu jsem „na tu dámu mìla....“ zdaleka neměla.“ V těchto místech je možná ten správný čas podotknout, že paní Eva Pilarová je sama k sobě velmi sebekritická, jak vtipně tvrdí, kdyby nebyla – tak by nebyla. Vracíme se ještě zpět k Elle Fitzgerald, a také k „černým zpěvačkám“. „Na Ellu Fitzgerald prostě nikdo nemá, dodnes ji nikdo nepřekonal, ani z černých zpěvaček. Ale jinak každá „černá baba“, která zpívá třeba jen v nějakém místním sboru, je lepší než kdejaká, třeba i světově proslulá, bílá zpěvačka. Natož já. Vím o čem mluvím, neboť sama jsem měla několikrát možnost si poslechnout mše v Harlemu v New Yorku, je to něco naprosto fantastického. A zpívají naživo. Z žádného playbacku.“ Ráda se od paní Pilarové dozvím i něco o playbacku. Odpoví rázně. „Ten já zatracuji. Když Zarah Leander osobnost někdo neumí zpívat, tak ať to nedělá. Vždyť je to neúcta k publiku. To si zaplatí lístek, chce slyšet zpěv a místo toho se na něj otvírá pusa naprázdno. Jsou někdy bohužel i situace, kdy není vyhnutí, třeba v televizi, jinak ale preferuji zpěv naživo, protože zpívám ráda a protože mě to hlavně baví.“ Eva Pilarová bývala, a stále ještě je, pro mnohé velkým idolem nejenom pěveckým, ale také ženským. Tradovalo se; nejkrásnější nohy má Pilarka. Majitelka „krásných nohou“se rozesměje: „No, k těm nohám..., když byla premiéra Takové ztráty krve, tak mi Šlitr povídá: „Nemysli si Pilarko, že jsme tě vzali kvůli tvému hlasu, my jsme tě sem vzali, že se nám líbily tvoje nohy. Ale pravdou je, že ono v tom Semaforu, to byla vůbec líheň samých krásných nohou. Vemte si třeba Hanu Hegerovou, Naďu Urbánkovou, nebo Milušku Voborníkovou.“ Krásné nohy mohli nejvíce obdivovat určitě hlavně manželé Evy Pilarové. Tím prvním byl Milan Pilar, se kterým se seznámili už na brněnské JAMU. Byli spolu dva roky. V manželství se jim narodil syn Milan. Když mu však byly teprve tři měsíce, pan Pilar zůstal v Západním Německu. Dnes je synovi paní Pilarové už 47 let, sám má dva kluky, kterým je 22 a 21 let. Přiznávám, že jsem například vůbec neměla tušení, že má paní Pilarová syna. Odpoví mi, že ji to ani nepřekvapuje: „Já jsem nikdy nebyla z těch, co by své potomky neustále někde zveřejňovali a vystrkovali. Respektuji soukromí svého syna už od dětství a respektuji ho dodnes. Myslím, že je to tak lepší, než aby se na něj ukazovalo, to je ten od Pilarové. Často je to těm dětem spíše na škodu.“ Druhým manželem Evy Pilarové byl zpěvák Jaromír Mayer. Ten ji také emigroval. „Ne, mně už ne“, opravuje mě: „to jsme už byly dávno rozvedení. Brali jsme se s velkou slávou v prosinci 1968 v Paříži a v roce 1971 proběhl tichý rozvod v Praze. Jaromír emigroval až v roce 1986, týden po Waldovi. Jenže tehdy Matuškova emigrace převálcovala všechno ostatní, takže jeho emigrace si pomalu nikdo nevšiml. No a jinak to s ním byla také dvuoletka.“ (smích) S kým ale byla a je dvouletka mnohonásobně převýšena, to je s třetím zpěvaččiným manželem, bývalým tanečníkem Janem Kolomazníkem. Letos oslaví už stříbrnou svatbu – 25 let a tvoří jeden z nejharmoničtějších párů spo- S manželem Janem Kolomazníkem lečnosti. Málokdy potkáte každého zvlášť. Účastní se společně koncertů, společenských akcí, společně rádi vaří, ale také rádi cestují. Paní Pilarová projela s manželem pěkný kus světa, ptám se, kde se jí líbilo nejvíce. „Tak určitě na Cubě, kde jsou jedny z nejkrásnějších pláží světa, také v New Yorku..., ale nejraději vzpomínám na Hawai. Ještě když jsem byla malá, ale zvládla už Ferdu Mravence a Brouka Pytlíka, tak jsem se vrhla na čtení cestopisů. To mě moc bavilo. Přečetla jsem snad všechno o Austrálii, o Spojených státech, o Africe..., a pak jsem četla také nějakou knížku o Hawaiských ostrovech. Tak moc jsem toužila se tam jednou podívat... Říká se, že když si člověk něco vysní a pak se mu to splní, bývá zklamaný. Mně se Hawai splnila dvakrát a nezklamala mě. Byla přesně taková, jakou jsem si ji vysnila.“ Při zmínce o Cubě neodolám a navodím řeč i na tolikrát propíranou a různě prezentovanou událost havarovaného letadla, které se 15 osobnost v roce 1973 vracelo právě z Cuby, avšak zřítilo se a v něm zahynula celá kapela, se kterou Eva Pilarová vystupovala. Ona v letadle nebyla, protože... proč vlastně? Jak to tehdy bylo doopravdy? „K tomu Vám řeknu, jak dokážou být někteří lidé zlí, zejména ti, co jsou od rána do večera na internetu a pozurážejí kdeco a kdekoho. Bylo to zrovna v den výročí této tragédie, na webových stránkách byl o tom článek a nějaký chlap se k tomu vyjádřil, že Pilarka tehdy do letadla nenastoupila, protože byla tak ožralá, že ji to nedovolili. To je taková blbost, to člověka opravdu zamrzí. A o to více, když se pak ještě najde někdo, kdo to neověřeně šíří dál. To se stalo také. Proč to ti lidé dělají? Nechápu, co z toho mají. V tom letadle tehdy zahynulo šest mladých kluků, kterým nebylo ještě ani třicet, jen jeden to přežil a představte si, že jen s odřeným loktem! Já jsem vůbec neměla v úmyslu nastoupit a odletět. My jsme byli s kapelou na Cubě často, nevystupovali jsme za honorář, ale za to, že tam můžeme týden nebo 14 dní zůstat. V ten osudný čas volali z Prahy, že chtějí aby kapela doprovázela tehdejší pěvěckou soutěž Intertalent. Měli odletět zkoušet. Bylo to v únoru a já jsem říkala, co budu už v Praze dělat, a tak jsme ještě spolu se zpěvačkou Vlaďkou Prachařovou na Cubě zůstaly a kluci odletěli. Bylo to 19. února, špatně přistáli na Ruzyni a havarovali...“ Aby mohla Eva Pilarová vystupovat, připravil ji život do cesty všelijaké rozhodnutí. Jedním z nich bylo např. i podepsání anticharty. Doba byla různá, kdyby měla kouzelný proutek a mávnutím mohla změnit čas, do kterého období by se pak dostala? „Nemávala bych žádným proutkem, zůstala bych tam, kde jsem teď, bez ohledu na věk. Samozřejmě by pro mě bývalo lepší, kdyby to, k čemu došlo v roce 89, se stalo už v roce 68. Člověk by si víc zažil zájezdy do zahraničí, nicméně i tak jsem vydržela natolik pohromadě, že jsem si je mohla užívat i po revoluci. Procestovala jsem toho hodně. Víte, já nemám ráda takové to, co by – kdyby. Neohlížím se, nevracím se. Mám pořád hodně práce, která mě baví. V tomto vydání vzpomínáme i na nedávno zesnulého Waldemara Matušku. Rozhodně nemůžeme zapomenout zeptat se na Waldu i Evy 16 6 Pilarové. Vždyť patřila k těm, kdo ho znali nejlépe. „Walda, to byl bohém. Nic nestudoval a všechno uměl. Nestudoval herectví – hrát uměl, nestudoval zpěv – zpívat S Waldemarem Matuškou v roce uměl, neznal noty 1963 – hrát uměl. Byl to prostě talent od Pánaboha, do všeho šel naplno a hlavně srdcem. Také si nikdy z ničeho nic nedělal. Moc rádi jsme spolu zpívali. Já vím, že se o nás vedly různé řeči, ale nic z toho není pravda. Nikdy jsme spolu nic neměli, poněvadž on stejně nebyl na blondýny, jemu se vždy líbily tmavovlásky. (smích) Je také známo, o tom ostatně píšeme i ve Vzpomínce, že mu zpočátku velmi vadil brněnský akcent Evy Pilarové. „A to nejenom jemu“, směje se paní Pilarová: „například Mirek Horníček mě jednou zastavil ve foyeru divadla Semafor a povídá: „Poslouchejte, Vy prej jste z Brna“, a já na to: „Ano, su.“ A on: „Víte o tom, že zabít Brňáka na půdě pražského divadla není trestný?“ A o mnoho let později to poopravil, že trestný to je a jsou za to dva měsíce podmíněně.“ (smích) Ještě, že nám tu „brňačku“ nezabili. Jinak bych ani já neměla možnost Evu Pilarovou poznat osobně. Naše setkání jsme poprvé odložily, poněvadž musela odjet za maminkou do Brna. Mamince paní Pilarové je již úctyhodných 94 let a stále se těší dobrému zdraví. Už podle telefonátu jsem poznala, že spolu mají krásný vztah. Vztah plný lásky a porozumění, který se v dnešní době pomalu vytrácí. Lidé jsou na S maminkou sebe nějak zlí. Paní Pilarová má na to zajímavý názor a když to tak zpětně hodnotím, vlastně ji musím dát za pravdu. „Lidé jsou na sebe zlí odjakživa. Je mezi nimi tolik zloby a nenávisti, koná se tolik zločinů a špatných věcí, ale to je tu přece už od nepaměti. Jen se ohlédněme zpět do historie. To byli lidé také pěkní pacholci. Sekali se, čtvrtili, zabíjeli své děti, vyvražďovali své příbuzné. To jen my dnes o tom všem více víme, neboť ta mediální informovanost je téměř stoprocentní. Ale nemyslím si, že by to teď bylo horší nebo lepší. Záleží vždy na samotném člověku, na jeho výchově v rodině, na prostředí ve kterém vyrůstá.“ „fotoobrázek“ Evy Pilarové Paní Eva Pilarová vyrůstala v katolické rodině, je věřící, to jsem se ostatně mohla přesvědčit i v krásném interiéru jejich chalupy. Nakonec jsme se šly spolu ještě projít ke kapličce a po cestě si povídaly co chystá nového. Samozřejmě si to nenechám jenom pro sebe. „Tak, shodou okolností právě v den vyjítí vašeho časopisu a v předvečer mých narozenin, 8. srpna, budou ve městečku Dubá na Českolipsku probíhat Mezinárodní jazzové dny a část programu bude vyhrazena pouze pro mě, bude to takový narozeninový koncert. Potom jedu zpívat na festival do Trutnova, pak chystá jedna nově vzniklá televize pořad zvaný Královny, takže budu točit, no a od září začínají opět zájezdy s mojí kapelou. Už od listopadu budu dělat dvacet vánočních koncertů..., a jestli se to podaří, v příštím roce by mi mělo vyjít nové CD s texty Josefa Fouska. Ty skladby jsou tak krásně barvitě napsané, bude tam blues, bude tam swing, popík, rocková balada, prostě všechno, moc se na to těším. A taky bych měla koncertní šňůrou po halách českých a moravských měst oslavit 50 let v showbyznysu.“ Na nedostatek práce či zájmu si tedy Eva Pilarová rozhodně stěžovat nemůže. K tomu ještě stihla napsat šest kuchařek (dvě společně s manželem) a také se aktivně věnuje jedné ze svých velkých zálib, fotografování. Za pomocí počítačové techniky pak vytváří z fotografií, jak to sama nazvala, tzv. fotoobrázky. Jedná se o dílka skutečně zdařilá, dokonce pořádala už i několik výstav, a to nejenom u nás, ale také v zahraničí. Co tedy popřát paní Evě Pilarové závěrem. Má šťastné manželství, práci, která ji už léta baví i živí, krásného koníčka..., tak snad... určitě zdraví a ať má kolem sebe samé dobré přátele, kteří ji nebudou závidět, ale budou se na ni jenom hezky usmívat, tak jako se ona ten den usmívala na mě. text: Alexandra Stušková, DiS. foto: poskytla Eva Pilarová Ocenění ěvu na 1962 Zlatá medaile v oboru jazzového zpěvu Světovém festivalu mládeže - Helsinky 1964 Zlatý slavík 1967 Zlatá bratislavská lyra 1967 Zlatý klíč Intervize 1967 Grand Prix de Disque Sopoty erlíně – NDR 1967 Publikumsliebling, festival písní v Berlíně 1967 Zlatý slavík 1969 Cena za nejlepší interpretaci – Festival populárních písní Varadero, Kuba 1971 Zlatý slavík 1978 Zlatá děčínská kotva 1978 Cena za nejlepší interpretaci – Bratislavská lyra 1981 Zasloužilá umělkyně 1993 Platinová deska Supraphonu 1998 Cena Masarykovy akademie 2004 Platinová deska Tommü records 2009 Hvězda na Chodníku slávy v Mikulově před rodným domem jazzmana Karla Krautgartnera 17 fenomén K ponìkud zvláštnímu výbìru fenoménu nás tentokrát inspirovala souhra dvou umìleckých osobností tohoto vydání. Doufáme, že i vás zaujme pár zajímavých poznatkù, možná budete i místy pøekvapeni, a také si tak trochu zavzpomínáte – jak to vlastnì tenkrát bylo... 18 Zlatý slavík Èeský slavík Jak vlastně vznikl Zlatý slavík? Na jedné z porad v roce 1962 se redakce časopisu Mladý svět bavila o tom, čím více zaujmout své čtenáře. „Někdo u stolu“ navrhl: „Uspořádejme anketu o nejoblíbenější písničku a zpěváka roku.“ Nikdo však nevěděl, jak tuto anketu nazvat. Pak „prý“ vstal tehdejší redaktor oddělení kultury Ladislav Smoljak a nesměle pravil: „Znáte takovou tu hračku, co se prodává na poutích a v puse píská? My jsme jí říkali slavík!“ A bylo to. Díky Smoljakovi se tak stalo z pouťové hračky pozlacené kulaté pískátko, které bylo téměř třicet let barometrem popularity u publika. Už v prvním ročníku vyjádřilo své sympatie k písničkám a jejich interpretům 797 čtenářů Mladého světa. Zlatý slavík se pak stal po léta nejpopulárnější anketou a prožívali ji téměř všichni, nehledě na věk, na stav ani na povolání. Po listopadu 89 začal hlas Zlatého slavíka „pomalu slábnout“, až se ztišil úplně. Všechno bylo v té době jinak, všechno se měnilo, rušilo, nově zakládalo apod. Poslední ročník ankety Zlatý slavík se konal v roce 1991. Po pár letech pauzy, v roce 1996, však „zazpíval“ znovu. I když s malinko pozměněným názvem – Český slavík. (Kvůli rozdělení republiky už bez slovenských interpretů). Původní myšlenka ankety o nejúspěšnější písničku zanikla už v prvních letech Zlatého slavíka, avšak anketa popularity zpěváků je stále velmi úspěšná. Český slavík navázal na svého předchůdce nečekaně dobře. Přijali ho jak zpěváci a skupiny, tak také, a to je nejdůležitější, široká veřejnost. Organizátoři se nemýlili, když věřili myšlence, že i v záplavě zahraniční muziky, která se po roce 1989 zpod pultů nahrnula na všechny rozhlasové stanice, do televize a do všech médií, mají lidé českou písničku a české interprety stále rádi. V prvním ročníku obnovené ankety Český slavík přišlo 137 000 hlasovacích lístků a znamenalo to rekord v historii „Slavíků“. (V minulých letech, kdy ještě hlasovali také občané Slovenska, bylo nejvíce 115 000 anketních lístků). Průměrně se od roku 1996 každého ročníku ankety zúčastňuje 213 000 hlasujících. V TABULCE ZKRÁCENĚ PŘIPOMÍNÁME, KDO DOSÁHL V JEDNOTLIVÝCH ROČNÍCÍCH METY NEJVYŠŠÍ. rok 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 zpěváci zpěvačky Karel Gott Karel Gott Karel Gott W. Matuška Karel Gott Karel Gott Eva Pilarová H. Vondráčková Marta Kubišová Eva Pilarová Marta Kubišová Marta Kubišová Karel Gott Karel Gott Karel Gott Karel Gott Karel Gott Karel Gott Karel Gott Karel Gott Karel Gott Karel Gott Karel Gott Mir. Žbirka Karel Gott Karel Gott Peter Nagy Dalibor Janda Dalibor Janda Dalibor Janda Karel Gott Karel Gott Pavol Habera Eva Pilarová Naďa Urbánková Naďa Urbánková Naďa Urbánková Naďa Urbánková Naďa Urbánková Hana Zagorová Hana Zagorová Hana Zagorová Hana Zagorová Hana Zagorová Hana Zagorová Hana Zagorová Hana Zagorová Hana Zagorová Iveta Bartošová Petra Janů Petra Janů Petra Janů Iveta Bartošová Iveta Bartošová skupina zpěváci a zpěvačky písnička Waldemar Matuška Karel Gott Láska nebeská Oči sněhem zaváté Schody do nebe Cesta rájem Náhrobní kámen Lady Carneval Karel Gott Skup. L.Štaidla Skup. L.Štaidla Katapult Katapult Olympic Olympic Olympic Elán Elán Elán Elán Citron Team Team Team rok 1993 rozdělení Československé republiky rok 1996 znovuobnovená anketa pod názvem Český slavík rok zpěváci zpěvačky skupina 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Karel Gott Daniel Hůlka Karel Gott Karel Gott Karel Gott Karel Gott Karel Gott Karel Gott Karel Gott Karel Gott Karel Gott Karel Gott Karel Gott Lucie Bílá Lucie Bílá Lucie Bílá Lucie Bílá Lucie Bílá Lucie Bílá Lucie Bílá Lucie Bílá Lucie Bílá A. Langerová A. Langerová Lucie Bílá Lucie Bílá Olympic Olympic Olympic Lucie Lucie Lucie Lucie Kabát Kabát Chinaski Divokej Bill Kabát Kabát 19 krásy naší země V souèasnosti dostávají „krásy naší zemì“ opravdu zabrat, zejména uplynulými povodnìmi, které berou lidem životy, obydlí a celkovì mìní ráz a charakter pøírody. Vèerejší malý potùèek se mùže rázem zmìnit v zítøejší pøírodní živel. Jsou mìsta a vesnice, které mají to štìstí, že se jim letos záplavy vyhnuly, i když v minulosti jich také nebyly ušetøeny. Jedním z takových mìst, které patøí v republice k nejkrásnìjším a které nám doufáme voda nikdy nesemele, je lázeòské mìsto Karlovy Vary. Vypravili jsme se sem za léèivou vodou, nádhernou architekturou a také za Karlovarským filmovým festivalem. Karlovy Vary Město leží na západě Čech mezi Krušnými horami a Slavkovským lesem, ve kterém se ve 14. století proháněl na koni sám český král Karel IV. Podle pověsti tehdy jeho družina náhodně objevila horký pramen, jemuž císař záhy přiřkl léčivou moc, o níž se na vlastní kůži přesvědčil. Kolem zázračného pramene pak nechal postavit město. Přesné datum jeho založení známo není, avšak vznik stálého osídlení u Vřídla spadá do doby kolem roku 1349. Psaná historie vřídelního města se pak datuje ke dni – 14. srpen 1370. Prosperita a stavební vývoj lázní byly v přelomu 16. a 17. století neblaze ovlivněny dvěma živelnými pohromami. V roce 1582 velkou povodní a v roce 1604 bylo město zcela zničeno požárem. Také útrapy třicetileté války učinily své. Neklidná doba a nepříznivé hospodářské následky válečných let se projevily v citelném poklesu lázeňské návštěvnosti i celkového hospodářského růstu města. To vedlo k tomu, že si karlovarští museli vedle lázeňství hledat i jiné zdroje obživy. Docházelo tak postupně k rozvoji typických karlovarských řemesel – cínařství, puškařství, jehlářství a nožířství. Výraznější oživení lázeňského života nastalo až koncem 17. století přílivem bohatých šlechtických návštěvníků z okruhu saského a později i ruského a polského panovnického dvora. Velkou „pro- 20 Øeka Teplá v Karlových Varech pagací“ pro město byly i dva lázeňské pobyty ruského cara Petra Velikého. Osmnácté století přineslo vřídelnímu městu dlouhá desetiletí rozkvětu a slávy. Karlovy Vary se těšily obzvláště přízni Habsburků, zejména císařovny Marie Terezie. V souvislosti s rozvojem lázeňství byla postavena řada společenských a lázeňských staveb, např. Saský sál a Český sál, na jejichž místě vznikl později Grand Hotel Pupp. S rostoucí návštěvností bohatlo i karlovarské měšťanstvo a mohlo tak stále nákladnějšími stavebními úpravami zlepšovat celkovou podobu města. Byly modernizovány Mlýnské lázně, byl zřízen moderní Vřídelní sál, od roku 1764 byla z popudu dr. Bechera vyráběna a exportována vřídelní sůl, a z peněz získaných jejím prodejem byla pak zčásti financována i stavba nového divadla. Bylo vybudováno oblíbené výletní místo lázeňských hostů Poštovní dvůr, o rok později byla zřízena dřevěná kolonáda Nového pramene, která byla první stavbou svého druhu v Karlových Varech. Cestovní kanceláře nabízejí lákavé dovolené i poznávací zájezdy téměř po celém světě. Kdo má dostatek financí, může si bez problémů zaletět skoro do všech koutů planety. Zná však člověk zajímavé kouty a zákoutí své vlastní země? Česká (a také Slovenská) republika má tolik přírodních krás, historických památek, měst a vesnic, že určitě stojí za to je navštívit. A nebudete k tomu potřebovat ani drahou letenku… ani vízum. Buď mu byl zbudován pomník nebo se po něm nazývá alespoň lesní pěšina. Zásadní význam pro další rozvoj města mělo také roku 1870 jeho napojení na evropskou železniční síť. Toto napojení znamenalo výrazné oživení hospodářského života a nebývalý růst návštěvnosti. Ta začala vzrůstat ještě i vlivem úspěšné léčby cukrovky. Prosperita lázní koncem předminulého století byla tak výrazná, že se pro toto období vžilo označení Zlatý věk Karlových Varů. Jediným stinným datem této Sláva Karlových Varů rostla i díky návštěvám slavných osobností. Z nejvýznamnějších návštěvníků přelomu 18. a 19. století připomeňme Johanna Wolfganga Goetha, Friedricha Schillera, Theodora Körnera, Ludwiga van Beethovena, Fryderyka Chopina, Nikolu Paganiniho a mnoho dalších. Téměř po každém významném hostovi je něco pojmenované. slavné éry se stal 24. listopad roku 1890, kdy bylo centrum Karlových Varů velmi těžce poškozeno mohutnou povodní. 21 krásy naší země Výraznou tečku za vzestupem města udělala 1. světová válka. Zánik Rakousko-Uherska nepříznivě ovlivnil prosperitu všech lázní, to znamená i Karlových Varů. Po vytvoření Československé republiky nastala v pohraničí složitá situace. Ani vleklá hospodářská krize ve třicátých letech se Karlovým Varům nevyhnula. Nesmírně vzrostla zadluženost zdejších majitelů hotelů a penzionů, pro malé podnikatele a obchodníky měla krize drastické následky v podobě bankrotů. Druhá světová válka také nepřinesla nic dobrého. Po počáteční euforii jeho německých obyvatel uvrhla město do neutěšených hospodářských problémů. Nastaly vážné problémy se zásobováním potravinami, mnohé lázeňské domy byly přeměněny na vojenské lazarety. V říjnu 1938, po návštěvě říšského vůdce Adolfa Hitlera, byly Karlovy Vary obsazeny německým vojskem a jako součást tzv. Sudetské župy připojeny k „Třetí říši“. Léta 1945–1946 přinesla německým obyvatelům Karlových Varů na základě Postupimské dohody odsun, to znamenalo vysídlení z jejich domovů, souběžně probíhal i složitý proces osidlování pohraničí českým obyvatelstvem. V roce 1948 pak byly zestátněny lázeňské zdroje a sanatoria a klientela se omezila především na občany zemí bývalého Sovětského svazu. Teprve po revoluci se začali do města vracet i turisté ze západu. Karlovy Vary patří mezi nejatraktivnější a nejnavštěvovanější města České republiky. Díky teplým léčivým pramenům se sláva města rozšířila do celého světa. K lázním patří neodmyslitelně také kolonády. Podél říčky Teplé se nacházejí tři nejznámější: Zámecká kolonáda, 22 Dřevěná/Mlýnská a Vřídelní kolonáda. Nabízejí hostům klidné procházky spojené s pitím léčivých termálních vod i za nepříznivého počasí. Avšak nejen lázeňství činí město známým. Celý svět zná karlovarskou značku Moser (kde chvíli pracoval např. i zpěvák Waldemar Matuška, rubrika Vzpomínka), unikátní pohled do historie této sklárny nám poskytne nové návštěvnické centrum Moser. V Jan Becher muzeu má návštěvník zase možnost se dozvědět něco bližšího o historii dalšího karlovarského unikátu – Becherovky. Svou prestiž si ve světě získaly i lázeňské oplatky nebo karlovarský porcelán Thun. Je toho hodně, co Karlovy Vary nabízí. Lázeňské hotely, sanatoria...Velmi známými a oblíbenými jsou např. Alžbětiny lázně, které nabízejí více jak 60 druhů procedur pod jednou střechou. Velkým magnetem bývá také Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, pořádaný na začátku měsíce července. Díky jedinečnému prostředí a architektuře jsou Karlovy Vary často využívány také pro natáčení známých filmů. Město je přímo nabito akcemi, pořádá se zde mnoho koncertů moderní, vážné i folkové hudby, divadelních představení apod. Ani sport nezaostává. Na programu jsou golfové turnaje, závod světového poháru ve sjezdu divoké vody, triatlon aj. Tyto akce obvykle doprovází bohatý kulturní program, který je oblíben nejen u turistů, ale také u karejsste lovarského obyvatelstva. Takže pokud ne karlo ovarským obyvatelem, určitě se sttaňte jeho turistou. redakènì zpracováno zdroj: www.karlovy-vary.cz, foto: A. Stušková 23 Ke Karlovým Varùm patøí neodmyslitelnì karlovarský filmový festival, který provází od samého poèátku øada zajímavých vývojových událostí. Málokdo si na nì dnes už vzpomene. My jsme si vzpomnìli. varského festivalu, i když se její podoba v průběhu let měnila. Centrem festivalu se stal karlovarský Grandhotel Pupp. V letech 1953 a 1955 se festival nekonal. » 1956–1968 MEZINÁRODNÍ FILMOVÝ FESTIVAL KARLOVY VARY » 1946–1947 MFF Karlovy Vary je jeden z nejstarších filmových festivalů vůbec. O jeho konání se začalo uvažovat už před druhou světovou válkou. V příznivé situaci zestátněné československé kinematografie se k této myšlence postavilo pozitivně také Ministerstvo informací a kultury, a tak se v srpnu 1946 mohla uskutečnit první filmová nesoutěžní přehlídka v Mariánských Lázních a Karlových Varech. » 1948–1955 Únorový převrat usměrnil organizování karlovarského festivalu na několik desítek let. Program byl sestavován s vědomím propagandistické síly filmu a důležitosti tohoto média jako nástroje v ideologickém boji. Zajímavost; Na 3. MFF Karlovy Vary 1948 se poprvé konala soutěžní přehlídka a vítěznému filmu byla poprvé udělena Velká cena Křišťálový glóbus, která se stala trvalou součástí karlo- Ve festivalovém programu se objevily filmy z tzv. třetího světa. Prestiž festivalu se také zvýšila jeho zařazením organizací FIAPF mezi A-festivaly v roce 1956. Vzhledem k založení MFF v Moskvě a politickému rozhodnutí konat v tzv. socialistických zemích jen jeden „áčkový“ festival ročně, byl karlovarský festival donucen se v letech 1959 až 1993 střídat s moskevským festivalem. V r. 1968 se s příchodem Pražského Jara organizace festivalu od základu změnila. Byl přepracován statut, nekonala se tradiční soutěž a místo mezinárodní poroty byly ustanoveny 3 nezávislé poroty: autorská, herecká a technická. Zajímavost; V roce 1966 navštívil festival také kosmonaut Jurij Gagarin. » 1969–1989 Do popředí se znovu dostala ideologie. Festival se postupně proměnil v přehlídku sloganů uváděných ve spojitosti s nejrůznějšími výročími a stranickými setkáními. Upadala kvalita programu i zájem publika. Nejvyšší úroveň si podržela informativní sekce, v níž měli diváci nadále možnost zhlédnout významné snímky světových tvůrců a filmy oceněné na jiných festivalech. Přesto se i během těchto dvaceti let několik významných hostů ve Varech objevilo. (Franco Nero, Sergej Bondarčuk, Guilietta Masina, Bernardo Bertolucci aj.). Zajímavost; Na 21. MFF Karlovy Vary v roce 1978 se centrem festivalu stává nově vybudovaný komplex hotelu Thermal. » 1990–1994 Velké společenské změny osvobodily festival od politických tlaků. Více než zájmy státu začalo o existenci festivalu rozhodovat to, co bude scho- 24 pen nabídnout veřejnosti v silné konkurenci jiných filmových akcí u nás i ve světě. 27. MFF Karlovy Vary v roce 1990 přijala veřejnost s velkým nadšením, zejména kolekci československých filmů uvolněných po letech z trezoru. Festival navštívila řada čs. filmových tvůrců – emigrantů i zahraničních hostů. Přijel i Miloš Forman. I přes tento velký porevoluční úspěch však zůstal festival v povědomí lidí spjat se svou minulostí a s jeho další existencí se moc nepočítalo. Finanční problémy i laxnost organizátorů, spolu s nezájmem ze strany státu i diváků, festivalovou tradici téměř ukončily. Bylo tedy jasné, že karlovarský festival musí od základu proměnit svou organizaci a přesně si určit své cíle. V roce 1993 ustanovily Ministerstvo kultury, město Karlovy Vary a Grandhotel Pupp nezávislou nadaci, která byla pověřena přípravou a organizací nadcházejícího ročníku festivalu. Prezidentem nadace byl zvolen herec Jiří Bartoška. Došlo k několika zásadním změnám, z nichž největší byla ta, že po téměř čtyřiceti letech střídání se s moskevským MFF se karlovarský festival začal konat opět každoročně. Organizátoři se rozhodli nabízet kvalitní program, jeho koordinátorkou a posléze programovou ředitelkou se stala filmová publicistka Eva Zaoralová. Tým Jiřího Bartošky a Evy Zaoralové dokázal vrátit během několika málo let festivalu prestiž a zájem odborné i laické veřejnosti. » 1995–1999 V roce 1995 davy lidí, kteří zaplňovali kinosály, zatlačily rychle do pozadí i tu skutečnost, že pro tento rok byla kategorie A přidělena nově vzniklému MFF v Praze. Daly najevo, že konání karlovarského festivalu má své opodstatnění v jedinečnosti prostředí půvabného lázeňského města, jež skýtá ideální atmosféru pro ty, kdo mají zájem zhlédnout řadu filmů, které se nikdy nedostanou do distribuce, ale i setkat se s jejich tvůrci a interprety. Popularita festivalu začínala každým rokem narůstat. Díky úspěchu získal festival znovu kategorii A. MFF pořádaný v Praze po dvou ročnících zanikl. V rámci festivalu se uskutečnil také filmový trh a vznikly festivalové www stránky. » 2000–…..... 35. MFF Karlovy Vary 2000 – výjimečný rok byl výjimečný i ve festivalových číslech. Více než 9 000 akreditovaných novinářů, hostů, filmových profesionálů, členů filmových klubů a studentů, více než 140 000 vydaných vstupenek, 536 projekcí 293 filmů. Byla vytvořena nová podoba ceny Křišťálový glóbus i nové festivalové logo. V roce 2001 zhlédlo více než 128 500 diváků v průběhu deseti dnů 282 filmů z 52 zemí. Zajímavost; V roce 2005 navštívila festival také Madeleine Albright. Věhlas a popularita Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary rok od roku stoupá, nejenom mezi českými, ale také zahraničními návštěvníky. Hosté jsou čím dál excelentnější, organizace čím dál propracovanější. Letos 3–11. července 2009 se konal již 44. ročník festivalu, doufejme, že skvělých ročníků bude jenom přibývat. redakènì zpracováno zdroj: www.kviff.com a Film Servis Festival Karlovy Vary 25 zdraví Alžbětiny lázně Karlovy Vznik a vývoj Karlových Varů byl vždy nerozlučně spjat s blahodárnými léčivými účinky teplých minerálních pramenů, které patří ve světě k naprosto ojedinělým. Lázeňství má ve městě více jak 600letou tradici a lázně byly a jsou vyhledávány hosty z více než 80 zemí světa. Jedním z nejkrásnějších architektonických skvostů města Karlovy Vary je bezesporu komplex léčebného areálu – Alžbětiny lázně. Jsou pojmenovány po manželce císaře Franze Josefa I. – Alžbětě, zvané Sisi. Lázně byly dokončeny a otevřeny 18. června roku 1906. Budova připomínající zámek, umístěna do parku ve francouzském stylu s fontánou a alejí, sloužila již od svého samotného počátku k léčebným účelům. I v současnosti úspěšně navazuje na více jak stoletou lázeňskou tradici. V Alžbětiných lázních je nabízeno nejkompletnější spektrum léčebných procedur, od tradičních lázeňských, až po zcela nové, relaxační a wellness procedury. Výhody Alžbětiných lázní Léčebné procedury a programy • záruka vysoké odborné péče při poskytování lázeňských a rehabilitačních procedur • využívání přírodních léčivých zdrojů – karlovarské vřídelní vody a rašeliny • jedinečná paleta procedur a jejich doporučené kombinace • nabídka jednodenních či vícedenních programů • možnost využití služeb lázeňského lékaře • • • • • • • • • Koupele Masáže Elektroterapie Léčba teplem Léčba chladem Léčba vodou Rehabilitace Odorné zdravotní výkony Léčebné programy Wellness a beauty Wellness neboli pocit pohody a zdraví, je preventivní alternativou pro zdravý životní styl, skvělou tělesnou kondici a duševní aktivitu, harmonii těla, mysli i duše. Beauty neboli péče o krásu přináší jedinci uspokojení ze sebe samého, zvýšení sebevědomí a pozitivně se odráží na vyrovnané psychice a přispívá k pocitu životní pohody. Vyhledávaná a osvědčená proVelmi intenzivní masírování cedura s přírodní rašelinou, která proudem vody z trysek po přináší úlevu od obvodu vany. Procedura, chronických bolestí vhodná k léčbě poúrakloubů a páteře. zových a pooperačních stavů, bolestivých afekcí pohybového systému. 26 y Vary Bazén Solná jeskyně 25 m dlouhý bazén se sladkou vodou nabízí relaxační bazén se 4 automasážními prvky (chrlič na masáž ramen a zad, vzduchová lůžka pro celkovou relaxační masáž, podvodní trysky s tlakovou vodou pro masáž dolních končetin a protiproud), dále také dětské brouzdaliště, whirlpool, saunu a páru v mužské i ženské části komplexu Vybudována výhradně z přírodních materiálů z různých druhů kamenů a solí z Polska, Pákistánu, Sibiře a soli z Mrtvého moře, které vytvářejí mimořádně intenzivní mikroklima. Prvky, důležité pro organismus – jód, vápník, draslík, sodík, magnézium, brom a selen se zde uvolňují daleko intenzivněji než ve volné přírodě. Novinka Infrasauna Procedura založená na působení infrazáření, které způsobuje tvorbu tepla v hlouběji uložených tkáních. Na rozdíl od klasické sauny se celková teplota v infrasauně pohybuje kolem 50°C, takže je daleko lépe snášena. Pobyt v infrasauně zlepšuje krevní oběh, odplavuje toxické zplodiny metabolismu, posiluje imunitu, kardiovaskulární systém, snižuje únavu, zmírňuje bolesti hlavy, svalů i kloubů. Napomáhá procesu hubnutí, za 30 minut se spaluje 600kcal, tím pomáhá formovat postavu a funguje proti celulitidě. Infrasauna je příjemný a velmi účinný způsob relaxace a upevnění zdraví! Nabídka lázeňských služeb, které Alžbětiny lázně poskytují, je velmi rozsáhlá a pestrá, proto neváhejte a staňte se i Vy jedním z návštěvníků, Vaše zdraví Vám za to přece stojí. redakce Vinná koupel Pivní koupel KONTAKT: Alžbětiny lázně, Smetanovy sady 1145/1, 360 01 Karlovy Vary, telefon: +420 353 222 536-7, + 420 353 304 211, e-mail: [email protected], www.spa5.cz 27 co možná nevíte Z lázeňského města se vrátíme zpátky do Prahy, neboť se těšíme na velkou zářijovou událost, o které možná řada z vás již slyšela či ji v loňském k období navštívila, avšak i přesto si myslíme, že právě letos budete velmi o příjemně překvapeni. Takže... co možná nevíte? p Vinobraní na Grébovce Ve dnech 18. a 19. září 2009 pořádá městská část Praha 2 Vinobraní na Grébovce. Ústředním tématem letošního, již třetího ročníku, je 130. výročí povýšení Královských Vinohrad na město. Pojďme si historii jedné z nejkrásnějších pražských čtvrtí krátce připomenout. Královské Vinohrady Guberniálním nařízením ze dne 13. června 1849 byly spojeny viniční a hospodářské usedlosti za vzniku velmi rozsáhlé obce jménem Vinohrady. I přesto, že zpočátku nová obec neměla ke svému růstu příliš dobré podmínky, netrvalo dlouho a stala se dějištěm tak rychlého vzrůstu, který neměl v té době v celých Čechách obdoby. Druhým nejdůležitějším datem pro zrod Vinohrad je také 16. červenec 1875, kdy Zemský výbor rozdělil královskou vinohradskou obec na Vinohrady I. díl (pozdější Žižkov) a Vinohrady II. díl. Již v lednu 1867, tedy osm let předtím, bylo pro tuto část rozhodnuto o názvu Královské Vinohrady. Ve dnech 15. a 16. listopadu roku 1875 se konaly první volby do obecního zastupitelstva, které si vytýčilo za cíl vybudovat ze své obce moderní velkoměsto s úřady, školami, kostelem, knihovnou, vychovatelnou opuštěné mládeže..., město se sady, rodinnými domy, veřejnou tržnicí, ale i s peněžním ústavem, továrnami, živnostmi a obchody. Představitelé obce svůj cíl, který si před sebe položili, během následujících let bezezbytku naplnili. Dne 26. září roku 1879 byly Královské Vinohrady povýšeny na město... Praha 2 křížem krážem, nakladatelství MILPO MEDIA, Praha 2007 Dějištěm hlavní části vinobraní, obohaceného o oslavy související s výročím povýšení Královských Vinohrad na město, se stane opět areál Grébovky – místo patřící k nejpřívětivějším pražským „zelených oázám“. První Vinobraní na Grébovce aneb Slavnosti vinné révy se konaly před dvěma lety, v roce 2007. Gröbeho vila 28 Grébovka – vinièní altán aneb Slavnosti vinné révy Letošní oslavy budou v mnohém výjimečné. Návštěvníci se mohou těšit na bohatou programovou nabídku v duchu neotřelého pohledu na historii, jak ho už několika generacím přináší světově proslulý Čech, vynálezce, autor divadelních her, učitel, cestovatel, světoběžník, buditel, velikán a génius Jára Cimrman. Každý se „s ním“ bude moci vydat na deset tematických procházek, vážících se k historickému období Královských Vinohrad. „Na sklonku 19. století“ si Jára Cimrman za své průvodce procházkami přizve deset významných osobností, charakterizující jednotlivá témata. Budou jimi například František Josef I. ①, Miloláš Aleš ②, policejní rada Vacátko ③ nebo Eduard Bass ④. ① ② ③ spoustou zajímavých informací, které se vážou k bohaté historii Královských Vinohrad. www.vinobraninagrebovce.cz redakènì zpracováno zdroj a foto poskytly: agentura Petr Nùsek – A.R.G.O. a SLAVICA s.r.o. ostatní fotografie: archiv redakce ŽU ④ Témata jako „vinohradský patriotismus“, „tělovýchova a sport“, „dostihy, sázky a loterie“, „humor, satira, kresby a karikatury“ budou vždy doplněna o doprovodné programy, stylové kostýmy a dekorace. Návštěvníci zde budou moci shlédnout například i vojenskou přehlídku nebo pouliční divadlo, těšit se můžou také na přehlídku vynálezů a velocipedů, kouzelnickou školku nebo krotitele medvědů. K vidění budou i modely historických kočárů. Součástí Vinobraní na Grébovce bude tržiště s dobově pojatými stánky, stylovým sortimentem, burčákem, vínem a obsluhou v dobových kostýmech. Bude tu také tančírna, palačinkárna a historické vinohradské infocentrum. Těšit se můžeme i na velký ohňostroj. Letošní ročník vinobraní na Grébovce slibuje nejenom pobavení, ale také seznámení se 29 h NiAs tDoAr iCeE Ž I V O T Historie koèárku „Život utíká jak voda“, øíkávala moje babièka. Na pøedposledních stránkách se vždy pravidelnì vìnujeme vzpomínkám na ty, kteøí už mezi námi bohužel nejsou. I jim život utekl jako voda, a pøitom to není tak dávno, co byli ještì mladí a chodili do práce, co byli malí a chodili do školy, není to tak dávno, co se narodili. Témìø všechny nás naši rodièe vozili v koèárku, ale ne vždy tomu tak bylo, rababièky považovaly koèárek za velký luxus... ještì naše prababièky Historický vývoj „malého vozítka“ Dětský kočárek je bezpochyby vynález velmi významný, hojně používaný a v životě hraje důležitou roli. Ale například v Českých zemích ještě v 19. a 20. století v žádné všeobecné encyklopedii odkaz na slovo kočárek nenalezneme. Tento název byl u nás převzatý pravděpodobně od slova kočár – tedy tažné vozidlo. V tehdy hojně užívané němčině vzniklo ze slova vůz (wagen), označením Kinderwagen – tedy dětský vůz. Samotný název kočár se pak odvíjí od označení vozu vyrobeného v maďarské obci Kocz v roce 1457. Mezinárodní název pro kočárek – PRAM pochází z angličtiny. Toto označení se začalo používat okolo roku 1840 v Londýně, kde byla vyrobena první továrně vylepšená vozítka pro děti s ocelovým rámem a rukojetí. Historie „dětských vozítek“ však sahá mnohem hlouběji. Na začátku vývoje stálo bezesporu využívání vynálezu dřevěných kol k dopravě nákladu pro potřeby v zemědělství. Znali je už někdy v období 3 500 až 3 000 let př. n. l. Sumerové. Druhou důležitou složkou vzniku dětského kočárku byl vývoj korby, tedy koše. Při archeologickém průzkumu v Řecku byl mezi vykopávkami nalezen nejstarší známý 30 exemplář napodobeniny dětského vozítka – dvojkoláku. Od roku 450 n. l. se začala v některých částech východního světa používat také stolička na kolech pro přepravu nemocných a vladařů. Na obrazech od konce 17. století jsou na těchto mobilních stoličkách vyobrazeny již i děti. Na venkově se dětský kočárek vyvíjel postupně např. z žebřiňáku. Jiným vývojovým stádiem a byly odpérované. Na byla samotná zmenšenina pomyslném vrcholu už velkého otevřeného kočáru. tehdy stály také sportovNejstarší dochovaný kočárek ní kočárky, tzv. trojkolky tohoto typu je vystaven na – kočárky pro již chodící zámku v Moritzburgu děti. v NěmecLéta 1901–1918 ku. PocháObdobí, které je považozí z roku Koèárek malého Franze Josefa I. z r. 1835 váno, co se týče vzhledu 1708. Ma- je zmenšeninou koèáru taženého koòmi dětských vozítek, za nejnufakturní výroba byla v této zemi inzerována již od roku 1803. krásnější. Začaly se vyrábět kočárky s nádherNejstarší dochovaný kočárek ve Velké Bri- ným provedením designu, barevnosti i techtánii je rovněž zhotoven ve stylu miniatur- nickým zdokonalením. V českých zemích se ního kočáru a podle historických pramenů počátkem 20. století začaly samostatně dovási toto vozítko objednal pro své děti vévoda žet už také zmenšeniny dětských kočárků – koz Devonshiru v roce 1730. Skutečně prvním sé- čárky pro panenky. riovým výrobcem kočárků byl podle historiků Angličan Lewenson, který v roce 1840 založil Léta 1919–1938 se svým synem továrnu na výrobu dětských Toto období je poznamenáno celosvětovým vozítek Lewenson – syn. Dnes je bohužel dáv- rozvojem tovární výroby. Konec 1. světové válno zaniklá. V roce 1877 začal v Anglii podni- ky znamenal přesun výrobních kapacit do spokat jistý William Wilson, který si v roce 1898 třebního průmyslu. Lidé měli na své děti více otevřel ve White House Street velkou továrnu času, začali s nimi i cestovat a k tomu byl přímo a začínal užívat slavný název výrobku SILVER uzpůsoben i skládací kočárek ALVIN. CROSS. Tato značka se stala jedničkou na trhu a získala punc nejelegantnější, ale také nejdražší, značky. Kočárky této značky používala i britská královská rodina. V ostatních částech Evropy byl vývoj dětských kočárků pomalejší a v podstatě Německo a Velkou Británii kopíroval. Léta 1875–1900 V tomto období začali výrobci v celé Evropě i v USA napodobovat tzv. anglické typy kočárků. Ty se vyznačovaly hlavně tím, že byly tlačeny zezadu, byly hluboké, měly boudičky Koèárek s prošívanou korbièkou, kolem roku 1937 3 31 historie Mezi dvěma světovými válkami nastalo období korbových kočárků. Někdy se těmto hlubokým kočárkům z překližky, lepenky, popřípadě ze dřeva, říkalo rovněž anglické. Působily opravdu ponuře – jako mlha v Londýně. Výjimkou nebyla ani černá barva korbičky a boudičky. Léta 1939–1945 Druhá světová válka měla vliv i na průmyslovou výrobu kočárků. Nedostatek peněz a materiálu se projevily nejen v cenách, ale také v kvalitě provedení. Dochovalo se minimum dětských vozítek. Korbičky se tehdy totiž vyráběly z lepenky a jejich dno z papírových náhražek. Podvozek byl buď dřevěný nebo zhotovený ze starého železa. Převládala fabrická šeď. Léta 1946–1965 Radikální změnu přineslo v padesátých letech využívání nových materiálů. Ve velkém se začala používat umělá hmota a bakelit. Velký důraz byl kladen také na hmotnost a velikost. Např. v roce 1964 se snížila hmotnost kočárku v průměru z 23 kg na 15 kg. Na počátku šedesátých let 20. století začali výrobci hojně využívat barevnou plastikovou kůži. Tato léta byla rovněž charakteristická používáním plymó, což byly ozdobné dečky v kočárcích. Léta 1966–1989 V tomto období platilo snad více než kdy jindy, že všechno už tu jednou bylo. Porovnáme-li kočárek z doby secese s kočárkem ze 70. let 20. století, jisté podobné znaky zde nacházíme. Kočárky začaly mít opět vysoká kola, barevnost odpovídala době. U některých typů kočárků byla hluboká korbička zaměnitelná za variabilní – sportovní. Tento kočárek byl vyznačován jako dvojkombinace a byl velmi populární. Léta 1990 – souèasnost Moderní jsou tzv. trojkombinace (hluboký kočár – sportovní kočár – taška). Barevnost je prakticky neomezená, velikost kočárku však někdy odpovídá spíše potřebám panenky než děťátka. Na druhou stranu jsou kočárky velmi lehké a vzdušné. Jsou elegantní a krásné, avšak 32 i cena je pěkně vysoká. Často se také setkáváme s otázkou, zda luxusní vzhled nepřebíjí kvalitu a praktičnost, neboť není všechno zlato, co se třpytí. Èeské zemì Vývoj kočárků v Čechách a na Moravě byl ovlivněn především blízkostí Německa. Nejdříve se objevila vozítka ve stylu „pojízdné bedny“, která byla určena výhradně pro bohaté rodiny. V roce 1796 si jistá paní Pavlína ze Schwarzenbergu údajně nechala pro svou dcerku vyrobit vycházkový kočár, jehož podoba se bohužel nedochovala, avšak jednotlivé zmínky dokládají, že již v tomto období byla v Čechách běžná manufaktura dětských vozítek. Nejstarší vyobrazení klasického kočárku vyrobeného v českých zemích se První èeské vyobrazení objevilo tøíkolového koèárku v příloze časopisu Květy ročník 1869. Nejpopulárnìjší koèárky Nejpopulárnější kočárky naší historie byly „Kukaň a Osmipérák“. Kukaní byl lidově nazýván nejpopulárnější kočárek v Československé kategorii, který začal svoji éru v roce 1936. Na trh jej uvedla firma HIKO. Tento kočárek je popsán jako koš z pedigového rákosu, rourový nárazník se zvláště silným držadlem, střecha čalouněná koženkou. Vozík byl chromovaný a opatřený celochromovým rourovým rámem a šesti spirálovými péry. V roce 1937 uvedla na trh kočárky i konkurenční firma LIBERTA. Vedle kukaně se v českých zemích rozšířil i další legendární kočárek – osmipérák. Původně byl vyrobený z impregnovaného textilu, později z omyvatelné koženky. Jeho charakteristickým znakem bylo pérování, které se přesunulo z korby na bok kočárku. Kočárky prošly před rokem 1989 podobnými změnami jako kočárky zahraniční, ty ovšem byly vždy o malý kousek dopředu, co se týká barevnosti a designu. Daly se však koupit jenom v tzv. Tuzexu. LIBERTA začínala mít po desítkách let zdravou konkurenci. Podíváme-li se na současnou situaci českých výrobců kočárků, musíme bohužel konstatovat pouze rychlý ústup z trhu. Kočárky v ulicích českých měst jsou prakticky všechny z dovozu. Kdo ví, jak budou tyto kočárky hodnoceny například za dalších sto let. Závìrem Tak co, poznali jste si ten svůj kočárek? A nebo alespoň období, ve kterém jste se v něm vozili? Příště se už vydáme do období dospělejšího, kdy jsme téměř všichni, aniž bychom si to uvědomovali, potřebovali a potřebujeme k životu další neodmyslitelný vynález, a to kapesní hodinky. Pøíštì: historie kapesních hodinek redakènì upravila: Alexandra Stušková, DiS zdroj: Koèárky a jejich promìna, nakl. FONTÁNA, 2007 33 vzpomínka Nerada používám silná slova, ale tentokrát udìlám s dovolením výjimku. Jednou vìtou: Byl to šok! Dne 30. kvìtna 2009 jakoby vìtšinì obyvatel èeské a slovenské republiky odešla navždy a nenávratnì èást jejich života, kus prožitého mládí... odešlo se smrtí pìvecké legendy, která se hned tak znovu nenarodí... Naše dnešní vzpomínka je velmi èerstvá, o to více bolestná. Waldemar Matuška Média se v prvnímch červnových týdnech předháněla, kdo toho napíše více, kdo ukořistí nejlepší fotografie, kdo přinese nejsenzačnější zprávy ze života. My jsme si dovolili chvilku posečkat a vzdát úctu až poněkud později, v tichosti, „po bouři“, a také v měsíci, kdy se pan Matuška narodil. Waldemar Matuška se narodil 2. července 1932 v Košicích. Jeho matka, vídeňská operetní pěvkyně Mia Malinová, ho porodila uprostřed svého pěveckého turné. O otci se toho moc neví a po kom dostal tak zvláštní jméno, je nejasné. Sám nositel vždy se smíchem tvrdíval, že když ne po otci, tak po nějakém knížeti. Také se traduje, že mu ho matka dala po oblíbené hvězdě předválečného filmu, dánském herci Valdemaru Psilanderovi (který se ovšem psal s jednoduchým V). Ať tak či tak, spojení jména Waldemar Matuška mělo předurčeno stát se slavným, a to i přesto, že maminka po shlédnutí jednoho z jeho prvních vystoupení přišla za svým synem se slovy: „Kéž bys měl alespoň jednou takový úspěch, jaký jsem měla já...“ Úspěch očividně předčil její očekávání. 34 Vzpomínka Matuškovi byli Pražáci z Klimentské ulice a Waldemar spolu se třemi bratry vyrůstal a chodil do školy v samotném centru Prahy. Učení ho nebavilo, nikdy nepatřil k nejlepším žákům. I přesto, že zdědil po své matce hudební a pěvecké nadání, z hudební výchovy míval na vysvědčení i čtyřku, a to prý jenom proto, že z tohoto předmětu se nedá propadnout. Avšak hloupý rozhodně nebyl, dalo se s ním mluvit o muzice, o divadle, o literatuře. V patnácti letech odešel Waldemar do Poděbrad a vyučil se sklářem. Ještě před nastoupením vojenské služby, v roce 1949, nastoupil do karlovarských Moserových hutí. Kvůli slabým plicím však musel tento obor opustit. V roce 1950 zkusil štěstí ve Státním souboru písní a tanců a lidová písnička mu navždy učarovala. Hrál v různých kapelách folklór, dechovku i taneční hudbu, po vojně dělal dokonce tajemníka chebského Okresního domu osvěty. Jeho maminka však byla stále proti. U divadla zpívala i její matka a paní Malinové-Matuškové se toto „hudební povolání“ nezdálo. Ale Walda se nevzdal a brzy se začaly objevovat malé úspěchy. Ten první měl se svým prvním pěveckým souborem Matrosov. Opravdová hudební ka- riéra se však datuje až od doby, kdy začal vystupovat v kavárně Vltava. V té době založil i hudební skupinu Mamo Kvintet, se kterou začal koncem 50. let působit v Redutě. Tam ho objevila dvojice Suchý-Šlitr. Ještě před příchodem do Semaforu nahrál svoji první píseň „Suvenýr“, a pak už se stal jednou z největších semaforských hvězd. „K smíchu toto představení trochu je a trochu není“, zpívala poprvé na prknech divadla Semafor, v ulici Ve Smečkách, 30. října 1959, čtveřice mladých pánů: Pavel Linhart, Zdeněk Braunschläger, Václav Štekl... a Waldemar Matuška. A přišly první hry: Člověk z půdy, Zuzana je zase sama doma a Taková ztráta krve, spolu s nimi i první hity: Árie měsíce, Klokočí, To všechno odnes čas a Písnička pro Zuzanu. Matuškova sláva narůstala každým dnem, každou hodinou. Vytvořil také několik významných duetů s Karlem Štědrým: Takový je život, Opilá bílá myška, a nebo s Jiřím Suchým: Píseň o koni či Kočka na okně. V roce 1961 přišla do Semaforu zpěvačka Eva Pilarová. Zpočátku se Waldovi moc nepozdávala, vadil mu zejména její brněnský akcent, a proto bylo i pro ni samotnou velkým překvapením, když si ji Matuška vybral do dvojice na píseň Ach ta láska nebeská, kterou s ním měla původně zpívat Hana Hegerová. ① Tato písnička byla v roce 1962 vyhlášena jako píseň roku... a nebeskou se stala i nově vzniklá dvojice Matuška – Pilarová. V tom samém roce získal Waldemar Matuška i historicky vůbec prvního zlatého slavíka. Druhého získal ještě v roce 1967, ale jinak býval většinou v těsném závěsu za Karlem Gottem, který Matušku od počátku své kariéry velmi obdivoval. S Evou Pilarovou měly velký úspěch i další duety. Za všechny jmenujme např. Tam za vodou v rákosí, Pozvání, S čertem si hrát, Dnes v noci a další. Matuškovi se naplno otevřel také rozhlas a te- ② ① Noc na Karlštejnì ② Havíø z filmu Lucie ③ Kdyby tisíc klarinetù ③ 35 vzpomínka ⑥ ④ ⑤ ④ Kdyby tisíc klarinetù ⑤ Limonádový Joe ⑥ Všichni dobøí rodáci levize. Jmenujme např. pořady Revue pro banjo, Pijácká romance, Kam slunce nechodí. Ani film na něj nezapomněl, jeho pěvecko herecký talent najdeme v samotné klenotnici českého filmu: Všichni dobří rodáci, Limonádový Joe aneb Koňská opera, Fantom Morriswillu, Hotel pro cizince, Ta naše písnička česká, Noc na Karlštejně, Trhák, Kdyby tisíc klarinetů... Poslední jmenovaný film proslavil dnes již klasický hit Tereza. Když byl Waldemar na vrcholu své popularity, odešel s Evou Pilarovou do divadla Rokoko. Začal účinkovat v hrách Labyrint světa, Drak je drak, Filosofská historie a recitálech Rokokokoktejl a Osm lásek Waldemara Matušky. Když se 36 pak Pilarová vrátila zpátky do Semaforu, Walda začal spolupracovat i s dalšími slavnými partnery. S Helenou Vondráčkovou natočil slavné duety To se nikdo nedoví, Tisíc mil, Úžasná láska S Helenou Vondráèkovou či Jen se s písničkou smát. S Martou Kubišovou např. Červencové ráno, Nech tu lásku spát, Píseň za padlé aj. Neméně slavný se stal i duet s Hanou Hegerovou Tak abyste to věděla a nebo Mám malý stan s Karlem Štědrým. I na spojení s Karlem Gottem došlo, a to v duetu Co z toho mám. Spolu si zazpívali ještě při natáčení silvestrovské směsi písní z roku 1974. Přestože se fanoušci dělili na „Matuškovce a Gottovce“, mezi oběma zpěváky žádná zvláštní rivalita nepanovala. Každý z nich měl svůj osobitý styl. Navíc si jeden druhého vážili a respektovali se. V polovině 60. let zaplavoval Matuška své obrovské davy fanoušků hity: Jó třešně zrály, Růže z Texasu, Mrholí, Píseň pro Kristýnku, Sedm dostavníků, Divoký koně, Kladivo či Buď pořád se mnou. Když Vondráčková, Kubišová a Neckář opustili Rokoko, staly se Waldovými pěveckými partnerkami také např. Valerie Čižmárová nebo Jitka Zelenková, krátce poté však odešel z divadla i Matuška a začal se věnovat své sólové dráze a koncertování. Hostoval dokonce i na scéně pražského Národního divadla v činohře Na pravici Boha Otce. V tu dobu byl v koncertování a nahrávání desek Matuškův hlavní partner Václav Hybš se svým orchestrem, ale toto spojení bylo vůči Waldovu temperamentu moc vážné, ochuzeno o jeho typický humor, do kterého se pak vrátil až s kamarády u táborových ohňů. Waldemar Matuška pobláznil svým černým uhrančivým pohledem, hustými kudrnatými vlasy a vrozeným sex apeallem tisíce fanynek. Také nejedna z pěveckých a hereckých kolegyň mu podlehla. Byl vtipný, originální, okouzlující, zábavný, charismatický. Byl to prostě nespoutaný živel. Nikdy nenosil formální obleky, jen když mu to bylo nařízeno, stačily mu texasky, manšestráky a sportovní košile s koženou vestičkou. Toto své vzezření ještě posiloval svým nenuceným chováním. Vyzařovala z něj touha po nezávislosti, po jakési trampské volnosti, proto se také cítil nejlépe s kapelou K.T.O (kamarádi táborových ohňů), ke které přešel po rozloučení s orchestrem Václava Hybše v roce 1976. Spolupracoval s nimi více než 30 let. Přešel sem spolu s budoucí manželkou Olgou Blechovou, se kterou se seznámil ještě v divadle Rokoko, kde mu dělala doprovod k některým jeho písničkám. Roku 1976 se vzali a o rok později se jim narodil syn Waldemar. Žili spolu 33 let. Matuška byl předtím už dvakrát ženatý, z prvního manželství má ještě syna Miroslava a vnuka Matěje. (Před Olgou byla jeho velkou láskou také herečka Jitka Zelenohorská, známá např. z filmů Ostře sledované vlaky nebo Skřivánci na niti). Waldemar hodně koncertoval i mimo naši zem. Dostal se do Velké Británie, do Indie, Iráku, Kuvajtu, podíval se na Kubu, do Spojených států a také do Kanady. Se skupinou K.T.O. si několikrát zahrál dokonce i na festivalu v Nashvillu. Když v roce 1986 odjel se ženou a synem Waldíkem na koncert do Tennessee, odjel na Floridu, kde zůstal už natrvalo. Jeho emigrace byla velkým překvapením nejen pro politické vedení naší republiky, ale také pro všechny fanoušky a kolegy z branže. Matuškovy nahráv- 37 vzpomínka Motto: Já nevím, kde se to v člověku bere – ten neklid, co ho tahá z místa na místo, co ho nenechá, aby byl sám se sebou spokojený jako většina ostatních, aby se usadil, aby dělal jenom to, co se má a říkal jenom to, co se od něj čeká, já prostě nemůžu zůstat na jednom místě, nemůžu, opravdu, fakt…(z písně Sbohem lásko nech mě jít...) ky byly okamžitě staženy z trhu, přestaly se hrát a vysílat např. i znělky populárního seriálu Chalupáři, jeho hlas „zmizel“. Deska s názvem Jsem svým pánem, která byla právě připravena na vydání, se už do prodejen nedostala. Vyšla až v roce 1997. V USA zpíval Waldemar Matuška pro krajany a vydával zde svoje desky. Měl ale tu nevýhodu, že nechtěl zpívat žádným jiným jazykem, než byla čeština. Toto své předsevzetí však musel chtě nechtě porušit a natočil anglickou desku The Country Door Is Always Open (to však bylo ještě v roce 1985 a desku vydal Supraphon ve spolupráci s firmou Artia). Ihned po roce 1989 přijel Matuška se svou rodinou do Čech a uspořádal s K.T.O velké koncertní vystoupení. Se skupinou Olympic a zpěváky Karlem Gottem, Karlem Krylem, Petrem Novákem, Vladimírem Mišíkem a Martou Kubišovou byl také jmenován do Síně slávy. Do své vlasti se Waldemar Matuška však natrvalo nevrátil. Trpěl těžkým astmatem, kterému pražský vzduch opravdu nesvědčil. Navíc se později přidaly i střevní problémy. Waldemar Matuška se vracíval do České republiky rád, pravidelně zde koncertoval, miloval Prahu, o které svému synovi Waldovi vždy s láskou vyprávěl. Znal každičký její kout. S přibývajícím věkem a zhoršujícím se zdravotním stavem však byly zpěvákovy návštěvy čím dál omezenější. Při té V roce 1997 obdržel Waldemar Matuška SENIOR PRIX. Jde o cenu, kterou každoročně uděluje NADACE ŽIVOT UMĚLCE jako poděkování za celoživotní uměleckou činnost. 38 poslední musel být dokonce s těžkým zápalem plic převezen do pražské motolské nemocnice. V roce 2009 mu pak lékaři zakázali cestovat úplně. Přece ale ještě přijel. Naposledy... a opět měl Pøi své poslední návštìvì v èechách ve své blízkosti davy tisíců fanoušků. Se slzami v očích, ale i s jeho písničkami na rtech, se s ním přišly dne 18. června na pražský Žofín rozloučit... Waldemar Matuška zemøel 30. 5. 2009 ve vìku nedožitých sedmasedmdesáti let v St. Petersburgu na Floridì. Urna s jeho ostatky je uložena v hrobì na pražském vyšehradském høbitovì. text: Alexandra Stušková, DiS. foto: archiv Antonína Rùžièky a A. Stuškové Jiří Suchý – Karel Jaromír Erben – Ferdinand Havlík KYTICE premiéra 17. září 2009 K 50. výročí vzniku daruje divadlo Semfor sobě i divákům nejúspěšnější semaforský muzikál – Kytici, který už při prvním uvedení, v roce 1972, dožil 600 repríz. Pro Semafor ho napsali Karel Jaromír Erben, Ferdinand Havlík a Jiří Suchý. V režii Jiřího Suchého se na scéně objeví; Václav Kopta, Olina Patková, Jiří Štědroň, Michal Stejskal, Jolana Smyčková, Michaela Dolinová, Markéta Zehrerová, Barbora Smejkalová, Radim Schwab, Jana Fabiánová, Leona Černá, Sanny Stirská, Radovan Snítil, Jiří Suchý, Jitka Molavcová …a další… Rezervace a objednávky Pokladna Po–Pá: 10.00–17.00 Po–Pá: 13.00–19.00 + 420 725 826 898 So: 10.00 - 16.00 + 420 725 606 404 + 420 233 901 383 Není-li uvedeno jinak, představení začíná v 19.00 hod. Divadlo Semafor, Dejvická 27, Praha 6, www.semafor.cz 39 k am za kulturou Kam za kulturou Hradec Králové 15. srpna / Summer of Love. Nejpopulárnější český letní taneční open air festival se koná v novém prostoru Festival Parku v Hradci Králové. 13 ročník festivalu letos nese motto: We Call It Techno! www.summeroflove.cz. Mirotice 14.–15. srpna / Mirotické setkání loutek a hudby. Divadelně-hudební festival byl založen před pěti lety v místě, které je historicky spjato s řadou významných českých umělců. Jde především o tvorbu loutkáře Matěje Kopeckého a slavného malíře Mikoláše Alše. www.mirotickesetkani.sweb.cz Brno 12.–23.srpna / Festival Špilberk. Jubilejní 10. ročník mezinárodního hudebního festivalu bude především ohlédnutím za předchozími ročníky. Zahajovací koncert s označením To nejlepší z klasiky bude zároveň inauguračním vystoupením Srba Aleksandra Markoviče v pozici šéfdirigenta pořádající Filharmonie Brno. www.filharmonie-brno.cz Strakonice 21.–24. srpna / XVIII. Mezinárodní dudácký festival ve Strakonicích. Svým rozsahem a kvalitou se řadí mezi nejvýznamnější festivaly svého druhu. Od roku 1995 se statutem festivalu CIOFF a od roku 1997 také se statutem mezinárodní organizace pro lidové umění IOV. www.dudackyfestival.cz Hranice na Moravě 29. srpna / Revival festival – 8. ročník úspěšného festivalu, který proběhne v areálu letního kina v Hranicích. Začátek v 15. 00 hod. Postupně vystoupí revival Slayer, Guano Apes, Doro/Warlock, AC/DC, U2, Beatles, Metallica, Waťák, Depeche Mode a Bruce Dickinson. www.rocktreyfest.wz.cz. Vizovice 28.–30. srpna / Vizovické Trnkobraní – 41 ročník známého trnkobraní, které založili vizovičtí nadšenci, aby oslavili nejvýznamnější plod tohoto regionu – švestku (valašsky trnku) a její tradiční a oblíbený produkt – pravou valašskou slivovici. www.vizovicketrnkobrani.cz. Plzeň 9.–17. září / Mezinárodní festival Divadlo 2009. V průběhu předcházejících ročníků se tento festival stal jedním z nejvýznamnějších mezinárodních divadelních festivalů v České republice, na kterém se dosud prezentovalo na 120 souborů z šestnácti zemí světa. www.festivaltheatre.cz Kroměříž 7.–25. září / Kroměřížské hudební léto – 41 ročník. Série koncertů pořádaných v prostorách zámku nabídnou houslista Jaroslav Svěcený, klavíristka Markéta Cibulková, Moravská filharmonie Olomouc, proběhne koncert k 60. výročí založení Konzervatoře P. J. Vejvanovského v Kroměříži aj. www.vitejte.cz Pøíští vydání: Èeká nás povídání se vzácnou osobností, operní pìvkyní Soòou Èervenou, vzpomeneme výroèí narození èeského flétnisty a pedagoga Václava Žilky, zavítáme do malebného mìsta Mikulova, povíme si nìco zajímavého o historii kapesních hodinek aj. Podìkování: Soubor písní a tancù Dyleò Karlovy Vary, Kavárna Louvre, Jan Becher Muzeum Karlovy Vary, Alžbìtiny láznì Karlovy Vary, Divadlo Semafor, Mìstský klub a mìsto Nové Mìsto nad Metují, Eurotrialog Mikulov, Mìstská èást Praha 2. Všem jmenovaným dìkujeme za poskytnutí inzerce 40 amfiteátr, Dietrichsteinská hrobka, obří sud na zámku www.eurotrialog.cz VLADIMÍR MIŠÍK & ETC… GARAGE BAUMAXA VLASTA REDL a přátelé DETI PICASSO POLETÍME? PSIO CREW POLKAGHOSTS & MARCHBEATS ČANKIŠOU TIMUDEJ FOLK3MAIL ZNC JIŘÍ SCHMITZER & ETC... MASHY MUXX ANDREW McCUBBIN ORCHESTRA & THE HOPE ADDICTS Divadlo Exil: Vernisáž, Audience Indies Scope scéna: ZVA 12-28 (SK) LESNÍ ZVĚŘ JANA VÉBROVÁ KVĚTY TRIO DE JANEIRO (Arménie/RU/HU) (PL) (CZ/SK/A) (Austrálie) Dietrichsteinská hrobka: Filip Topol - varhanní koncert Dále filmový stan s českou nezávislou tvorbou v čajovně, Ekobiograf, filmová přehlídka Otevři oči, premiéra filmů s prodkukcí AMP: Czech Music On The Road, Slet bubeníků; stanování zdarma i hlídané, úschovna kol a zavazadel, bezbariérový vstup, čajovna, plzeňské pivo, mikulovská vinotéka, výběr masitých i vegetariánských jídel. PŘEDPRODEJ: objednávky přes festivalový web www.eurotrialog.cz pouze za 360 Kč konečná cena. Objednej přes náš web 10 lístků a dostaneš 2 navíc zdarma! Kamenný předprodej výhradně v síti Ticketportal: 2 dny za 380 Kč, plus poplatky sítí. KIC Mikulov a prvních 100 lístků v prodejně Indies Brno bez poplatku. Studenti sleva 50 Kč z permanentky (ISIC, Euro<26). Doprovodné akce na zámku a v hrobce vstup 80–120 Kč. Vernisáž – vstup zdarma! Děti do 15 let v doprovodu rodičů v amfiteátru zdarma. Ministerstvo kultury ČR kalendárium Kalendárium Paní Libuše Domanínská (Společnost koncertních umělců) Èervenec narozena 4. 7. 1924, SENIOR PRIX udělena v roce 1993 Pan Karel Vik (Unie – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR) narozen 4. 7. 1919, SENIOR PRIX udělena v roce 1996 Pan Bøetislav Pachner (Unie – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR) narozen 14. 7. 1924, SENIOR PRIX udělena v roce 1996 Paní Barbora Hantigová (Správní rada NADACE ŽIVOT UMĚLCE) narozena 15. 7. 1914, SENIOR PRIX udělena v roce 2004 Pan Zdenìk Švehla (Herecká asociace) narozen 16. 7. 1924, SENIOR PRIX udělena v roce 1996 Paní Vìra Kubánková (Herecká asociace) NADACE ŽIVOT UMÌLCE dodateènì blahopøeje všem uvedeným jubilantùm k jejich narozeninám. narozena 22. 7. 1924, SENIOR PRIX udělena v roce 1993 Paní Dagmar Indruchová-Špryslová (Herecká asociace) narozena 27. 7. 1929, SENIOR PRIX udělena v roce 2000 Paní Vìra Sedláková (Správní rada NADACE ŽIVOT UMĚLCE) narozena 30. 7. 1919, SENIOR PRIX udělena v roce 2001 Pan Stanislav Procházka (Umělecké sdružení ARTES) Srpen narozen 7. 8. 1919, SENIOR PRIX udělena v roce 1997 Pan Josef Suk (Asociace hudebních umělců a vědců) narozen 8. 8. 1929, SENIOR PRIX udělena v roce 2000 Pan Lutobor Hlavsa (Správní rada NADACE ŽIVOT UMĚLCE) narozen 12. 8. 1924, SENIOR PRIX udělena v roce 2004 Pan Jiøí Èerný (Umělecké sdružení ARTES) narozen 19. 8. 1929, SENIOR PRIX udělena v roce 1999 Paní Nina Harvánková (Správní rada NADACE ŽIVOT UMĚLCE) narozena 21. 8. 1919, SENIOR PRIX udělena v roce 2001 Paní Eva Èervenková (Unie – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR) narozena 22. 8. 1934, SENIOR PRIX udělena v roce 2006 Pan Karel Hlušièka (Herecká asociace) narozen 25. 8. 1924, SENIOR PRIX udělena v roce 1995 SENIOR PRIX – cena, kterou udìluje NADACE ŽIVOT UMÌLCE jako podìkování za celoživotní umìleckou èinnost. 42 Pan František Miška (Herecká asociace) narozen 27. 8. 1919, SENIOR PRIX udělena v roce 2005 Pan Jiøí Srnec (Herecká asociace) narozen 31. 8. 1929, SENIOR PRIX udělena v roce 2004 Pan Zdenìk Vaníèek (Unie – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR) narozen 31. 8. 1919, SENIOR PRIX udělena v roce 1996 TAJENKA: Vítězná písnička roku 1965 Tajenka: Cesta rájem - -- -- - - - - - - - - - - - --------------------- ----------------------PØEDPLATNÍ LÍSTEK NA NADAÈNÍ LISTY ŽIVOT UMÌLCE Nadaèn í listy Nadaèní listy Nadaèní listy Nad aèní listy Nadaèn í listy Nadaèní listy Nad aèní listy JAR OS LAV ÈEJKA básník pohybu ZITA JARMILA ŠULÁKOVÁÁ ze srdce... 28.5.2008 9:33:41 KAREL FIALA zpívall lid lidem Antonie è.6/08 øíjen è. 14/èervenec–srpen èervenec–srpen 2009 lo 2 final.indd 1 8 8:41:18 EELL KAREL UD U D RÝ RÝ MOUDRÝ Jiø í SUCHÝ Gentlemanem v každé dobì Nadaèní listy U -slo 3 final.indd 1 è.5/08 záøí 23.9.2008 10:38:01 15.4.200 Nadaèní listy N d è listy Nadaèní Nadaèní listy N Na Nadaèní N d è í listy li Nadaèní listy František š e k Peterka e r ka Eva Hrušková – šśastná Popelka por herec s dušíí ssportovce è.8/prosinec 08–leden 09 è. 10 10/bøezen 0/bøezen 0 /bøezen / 2009 Václav Václ Vác Vá lav P lav Pok Pokorný øíkej mi to prosím potichouèku ... è.9/únor 2009 Nadaèní listy Eva Pilarová Zorka Zork k a Kohoutová utt osobnost Královna Královn na èes èeské dechovky vkk vzpomínka Waldemar Matuška fenomén Zlatý Slavík Jaroslav Suchánek … ctí èeský jazyk è. 11/duben 2009 èè. 13/èerven 2009 9 Ema Skálová Krása a temperament... è. 12/kvìten 2009 200 09 TAJENKA: Pozdrav čtenářům Tajenka: Krásné léto - -- -- - - - - - - - - - - - --------------------- ----------------------- PØEDPLATNÍ LÍSTEK NA NADAÈNÍ LISTY ŽIVOT UMÌLCE ............................................................................................................................................................................... Jméno a příjmení objednávajícího ............................................................................................................................................................................... Adresa a PSČ ............................................................................................................................................................................... Telefon / e-mail půlroční předplatné 100 Kč roční předplatné 200 Kč V ceně je zahrnuto balné a poštovné Kupon zašlete na adresu: A. Stušková, Mánesova 983/36, 120 00 Praha 2, Vinohrady. Předplatné zašlete na uvedenou adresu nebo na číslo účtu 1830237001/5500, variabilní symbol: 20042008 Datum ...................................................... 44 Podpis .................................................................. 31. ROČNÍK 19.–26. 9. 2009 Cílem festivalu je propagace původní české filmové a televizní tvorby, její přiblížení divákům všech věkových kategorií. Jde o soutěžní přehlídku nových českých filmových a televizních komedií dokončených v období od konání posledního ročníku festivalu. Festival je provázen spoustou doprovodných akcí, včetně výstav, koncertů a zábavných odpolední pro děti. Hlavním cílem je vtáhnout do festivalového dění co nejvíc diváků a oživit a rozšířit konání festivalových akcí nejen do Kina 70, ale i do ostatních míst ve městě, aby se tak Nové Město nad Metují stalo „městem smíchu“, turisticky zajímavým kulturním cílem návštěvníků z širokého okolí. prezident festivalu Pavel Zedníček NOVINKA 31. ročníku festivalu – SEKCE STUDENTSKÝ SMÍCH – nultý ročník Nultý ročník sekce Studentský smích je volně přístupný všem komediálním žánrům bez ohledu na stopáž díla. Díla přihlášená do nultého ročníku nesmí být starší pěti let. Tvůrci mohou být i absolventi filmových škol, podmínkou je, aby dílo bylo natočeno během studií. Projekt se uskutečňuje s finanční podporou Královehradeckého kraje a pod záštitou hejtmana Lubomíra France. Městský klub, Nerudova 142, 549 01 Nové Město nad Metují, Tel./ fax: 491 470 358 e-mail: [email protected], www.hrnecsmichu.cz 45
Podobné dokumenty
KRÁSY NAŠÍ ZEMÌ
Mikulov
Historie telefonu 1. èást
LISTOPAD 2008 ROČNÍK 10 VYCHÁZÍ MĚSÍČNĚ ZDARMA
neustále se roz‰ifiující programovou nabídku Novomûstské radnice a ãetné aktivity, které podporuje, nebo pfiíp. sama organizuje radnice.
Se zaãátkem nové kulturní sezony jsme pfiipravili ohlédnutí za ...
Akademický bulletin, rok 2011, číslo 10
verzity v Massachusetts James V. Staros. Metodologie, z níž vychází hodnocení amerických vysokých škol, je podle něj mnohostranná. Zatímco
v Česku se výzkum tradičně odehrává především
v ústavech A...
Vánoční dílna - Obec Chotoviny
s prohlídkou celého hotelu
plánujeme na leden, pøièem
o pøesném termínu vás budeme
informovat v pøítím vydání Listù Chotovinska. Do té doby si
pøeji, abyste k nám nali cestu,
cítili se u nás pøí...
Číslo 2 0010 / 3 - Cartoon-EXPO
prometení autorova jména či připomenutí kontroverzního díla ve všech médiích.
Toto tu jen připomínáme bez kladného či záporného znamínka či zdviženého obočí. Ale pro vyváženost připomeňme, že exist...
Sonet
Psal se rok 1979, když za mnou pøišel kamarád ze sousedství Richard Mareš s nabídkou,
zda bych mu organizaènì nepomohl se skupinou, která se rodila na vysokoškolské koleji
5.kvìtna v Praze. Jednalo...
číslo 5 ročník 2011 - Divadelní Luhačovice
doma. Všechno zavøu, ale už to není
jako døív, a to mi vadí. Byla jsem
pøekvapená, co všechno jsem
dokázala zahrát. Teï už je to tìžké.
Jaká byla Vaše první láska?
Bývala jsem permanentnì
zamilovan...
