„Černý den na Tolštejně"

„Černý den na Tolštejně"
aneb veselé krveprolévání tamtéž
rytířská hra o jednom dějství
Osoby:
Kníže JOGR III
zadlužený bojácný feudál na Tolstejně
Kněžna
jeho milovaná upjatá choť
DANUŠE
jejich předčasně zamilovaná dcera
TUMLÍŘ
jejich syn - statečný popleta
VOLOĎA
loupeživý rytíř skoro nesmrtelný
SVĚTOMÍR
neloupeživý rytíř ze sousedství
Chůva a kojná
vykořisťovaná žena z lidu
bába kořenářka
moudrá vědma
vypravěč a nápověda
dítko nevyhnutelnosti
zvědavá divačka
prostá venkovanka
informovaný divák
znalec místních poměrů
ještě informovanější divák
znalec šoumenů
Miloš N.
Lenka H.
Věra M.
Petr K.
Michal M.
Vláďa R.
Naďa H.
Ivana Č.
Zdeněk V.
Milena T.
Jirka V.
jana V.
2
Obraz bídy a utrpení první a poslední
Scénu tvoří typický rytířský sál středověkého hradu. V popředí trůn pro vypravěče.
Vprostřed pohodlná kláda pro knížete a kněžnu. Vlevo vchod na cimbuří, vpravo
tajná chodba do Zouzalovic kuchyně. Po straně špehýrka, odkud je vidět padací
most. Vstoupí vypravěč a uvelebí se na trůně.
Zvědavá divačka: (hlasitě)
Zvědavost mi pokoj nedá,
kdožpak právě na trůn sedá !?
Informovaný divák: (radostně)
Poznal jsem to ve mžiku,
vypravěč a nápověda
bude Zdeněk Větrovců!
Ještě informovanější divák: (nadšeně) To je přece Šoumen známý!
Vítejme ho mezi námi!!!
(Zvědavá divačka, informovaný divák a ostatní svorně volají: Výborně! Bravóó! a
podobné ovace. Vypravěč zvednutím pravice uklidní vřavu a vlastní hra začíná.)
Vypravěč:
Než začne drama výchovné,
pochválit chtěl bych přítomné,
že nepřihlíží lhostejně ....
(udělá dramatickou, pauzu)
(tajemně)
(hrůzostrašně)
(úděsně)
Komentář:
Na blízkém hradě Tolštejně,
smrt, co má kosu zrzavou,
už chystá lázeň krvavou.....
vstoupí kníže s glejtem v ruce, hledá své děťátko
Kníže: (pro sebe)
Dceruško! Dcerko! Danuše!
Chodím jak tělo bez duše...
Vypravěč:
Hle kníže maje v ruce glejt,
nemůže bez komtesy bejt.
Kníže:
Chůvo! Chůvo! Chůvo!
Kde jsi zatracená sůvo?
Komentář:
Chůva:
chůva vběhne udýchaně
Ano Vaše jasnosti!
3
Kníže:
Okamžitě nech hloupostí
a přiveď mého andílka!
Došla mi hrozná zásilka !
(zdrceně)
Komentář:
chůva odběhne, kníže lamentuje
(chůva jde doleva)
Marně vhodná slova lovím,
není snadné dělat tátu.
jak o hrozném ultimátu
svému neviňátku povím ?!
Komentář:
přibíhá poupátko Danuše
Danuše:
Co Tě otče tolik trápí,
že Tvé líce slzy skrápí?
Vypravěč:
Kníže zakrýt chce svůj žal,
aby dcerku nelekal,
nenápadně slzy stírá....
Komentář:
kníže dá si židli na hlavu, ovšem nenápadně
Danuše: (blaženě)
(ještě blaženěji)
Potkala jsem Světomíra,
pána sousedního dvorce,
urostlého vladyku a borce,
ukázal mi sbírku zbraní,
chystá se na velké klání,
na lupičskou chce jít chásku
a také mi vyznal lásku!
Časem, alespoň on říká,
poviji mu pacholíka.
Vypravěč:
Kníže zdrcen novou zprávou,
chvíli tluče o zeď hlavou,
pak se chytí za čelo...
Kníže: (učiní tak)
To nám ještě scházelo!!!
Danuše: (překvapeně)
Čeho se tak bojíš tati?
Kníže:
Jakpak nemám tady lkáti,
balvan spadl na má záda,
o Tvou ruku v glejtu žádá
ukrutník a lotr mstivý,
sám Voloďa loupeživý!
Ještě dnes, a to mne děsí,
pro odpověď přijede si!
4
Vypravěč:
Všechnu radost dívce vzali,
není divu, že se svalí,
klesne jako podťatá.
Kníže: (úpěnlivě)
Holčičko má okatá!
Vypravěč:
Hbitě ústa přiklání,
dá umělé dýchání.
Komentář:
Kníže provádí vášnivě, ale přesně dle brožurek dýchání z úst do
úst, dokud se Danuška neprobere. Maximálně po deseti minutách se nešťastnice
probouzí...
Danuše:
Tatínečku, otče, papá,
nechci za nic toho chlapa,
nebo budu naštvaná,
už jsem přece zadaná ! (fňuká)
Kníže: (ohleduplně)
Vím, vím, co však dělati?
Pošlu chůvu pro máti.
Chůvo ! Přiveď paní hradu,
potřebujem její radu !
Vypravěč:
Chůva křičí jako divá...
Chůva:
Milostivá! Milostivá!
Vypravěč:
A už kněžna s chůvou kvačí.
Kněžna: (starostlivě)
Co je, co je tady k pláči?
Kníže: (rezignovaně)
Tento glejt Vám všechno poví!
Danuše: (zoufale)
Mám náležet Voloďovi!
Vypravěč:
Chůva, nevím, možná schválně,
nechová se feudálně,
nakukuje do glejtu.
Chůva:
Já se svalím do prejtu!
Krindy pindy u ďasa,
zrovna toho kruťasa!
Kněžna:
To je vskutku k nevíře!
Danuška a mordýře!
Skončit zlému draku v jícně ?
(děsně se diví)
Vypravěč:
Kroutí hlavou nevěřícně...
5
Chůva:
Komentář:
Teď mi v hlavě bleskl plán,
mrknu se, kde mladý pán
tuží svoje paže.
Udělám to, baže!
chůva odejde na cimbuří
Vypravěč:
(chůva jde vlevo)
Syn knížete nebyl svatý,
šmíroval je u komnaty.
(Přichází Tumlíř)
Kníže: (zahlédne syna)
Sokole můj, rytíři!
Kněžna:
Synu drahý, Tumlíři!
Danuše:
Bratře, na glejt popatři !
Tumlíř: (bere a čte)
Já se na to raz dva tři,
vždyť miluješ panoše,
Světomíra, kámoše!
Kníže:
Nezveličuj city vlažné,
toť jednání nerozvážné!
Tumlíř:
Otče já Tě nepoznávám,
Voloďu, své slovo dávám,
roztrhnu jak herynka,
nejsem žádná slečinka!
Kněžna:
Mám já ale junáka,
Voloďovi nafláká!
Danuše:
Bráško zlatý, miláčku,
dám Ti potom žvýkačku!
Vypravěč:
Kníže už má husí kůži,
Voloďovi stovku dluží,
plísní mladé rebely...
Kníže: (nakvašeně)
Zkazíte mi neděli !
Dcerko, musíš býti svolná,
hrádek náš je pouhá kolna,
proti jeho pevnosti!
Má i jiné přednosti!
Danuše:
Nechci, nechci tatíčku,
to raději kůlničku!
6
Kněžna: (znechuceně)
Komentář:
Podivné máš dítě přání,
na šlechtičnu nedůstojné...
kněžna odchází
(odchází vlevo)
Vypravěč:
Odchází vynadat kojné,
nebo pro své vyšívání?
Kníže přede všemi vzlyká .
Kníže: (úpěnlivě)
Dcerko, vem si loupežníka!
Vidím do něj skrz,
přepadl by tvrz!
Tumlíř: (rozhodně)
Zbytečná je řeč,
jdu si chystat meč!
Bez brnění ve tričku,
ochráním svou sestřičku!
Informovaný divák:
Bravóó! Tumlíř je náš geroj!
Ještě informovanější divák:
Voloďaje srabík! Neboj!
(následují OVACE Tumlířovi, vypravěč přeruší ovace zvednutím ruky)
Vypravěč: (pohoršené)
Komentář:
Na padacím mostě,
kdosi mluví sprostě,
potom čmárá na bráně,
jedná nevychovaně.
chůva přiběhne z cimbuří
Chůva: (volá zděšeně)
Voloďa, ten lupič je tu!
Vypravěč:
Nedokončí chůva větu,
bez pozdravu do komnaty,
neočistil sobě hnáty,
vstupuje a mečem mává,
škaredě se pochechtává.
Voloďa:
Chachá! Jdu si pro tu bleduli,
pozdě ovšem nejdu-li!
Danuše: (štítivě)
(prosebně k přítomným)
S vámi nechci veselku!
Kdo ochrání křepelku?
Komentář:
Kněžna:
kněžna vejde a odvážně zvolá
Ke mně pojď má kytičko
7
Voloďa:
Podrž mutr šitíčko,
ať se tchýni představím !
Kněžna:
S hulvátem se nebavím!
Kníže: (rozhorleně)
(bojácně)
No tohle...,
je má dcerka Dana...
Vypravěč:
Lupič v roli Donchuána
svoje choutky nezakrývá,
chlípně na dívku se dívá ...
Voloďa: (vilně)
(panovačně)
Budeš moje krasotinko!
Noste na stůl, maso vínko!
Hned odbudem zásnuby,
jinak Váš hrad naruby
bez milosti obrátím!
Kníže:
Slitujte se! Zaplatím!
Voloďa:
Ty mlč starej papriko
než dostaneš na triko!
Komentář:
Danuše otevře vchod na cimbuří a volá
Danuše:
Světomíre, Světomíre,
přeleť rychle lesy širé,
jak šíp proleť naší branou,
zachraň svoji milovanou!
Chůva:
Není tady do tance,
jdu vyhlížet zachránce !
Vypravěč:
Lump se olizuje mlsně
k Danušce se chová drsně,
Světomír však nelení...
Překazí mu ženění?
Chůva: (vítězoslavně)
Světomír je před branou!
Voloďa:
(šišlavě k Danušce)
(k divákům)
Komentář:
Cucky z něho zůstanou. Chachá
Chudáček bude Tvůj věrný!
Já jsem totiž nesmrtelný!
Nenapadne toho šaška,
že jen baba kořenářka
zná tajemství mého žití…
Teď jdu schrastit ňáký pití !
Voloďa odchází do kuchyně
V. odchází vpravo
8
Vypravěč:
Světomír však před hradem,
pomoh bábě s nákladem,
to je klika, inu jářku,
zavděčil si kořenářku,
právě za ním volá vděčně:
Bába kořenářka:
„Jdeš na pomoc svojí slečně?
Vzals mi nůši do dědiny,
pomůžu Ti za to radou,
bodni lumpa do ledviny
a hned bude vzhůru bradou!
Teď běž a pěkně ho zabi!
Světomír:
Tisíceré díky, babi!
Komentář:
Světomír vběhne do sálu
Ukažte mi padoucha!
Světomír mu nabouchá!
Danuška: (láskyplně)
Světomíre spanilý,
zabraň tomu násilí!
On mne nazval bledulí,
rozsekej mu kebuli!
Voloďa: (vešel s flaškou medoviny) Chachá, přišel milenec,
(k ostatním)
skládejte se na věnec!
Světomír:
Čerstvou zeleninu křupe,
proto není bledá - hňupe !
Za strašlivou urážku
psi Tě zbaští v gulášku!
Voloďa:
(k Danušce)
(ke knížeti)
Ohó! Tedy do boje!
Propíchnu Ti plejboje,
rozsekám jej na maděru,
pak zneuctím Tvoji dceru!
Chůva:
Darebáku! Zhebneš! Heč!
Světomír má nový meč.
Mrzák budeš srabiku,
pak dostaneš trafiku!
Vypravěč:
Na ta slova zbledli velmi
začli vrčet jako šelmy,
budou asi šermovat,
můžete je sledovat...
9
Komentář:
Voloďa se Světomírem opravdu šermují
Kněžna:
Pojď dceruško stranou vzdychat,
už do sebe začli píchat!
Kníže:
Světomíre do toho!
Voloďa: (vztekle)
Zalez někam mátoho!
Světomír:
Skončeme to. Pozor schod!
Komentář:
Voloďa se otáčí a Světomír jej rafinovaně bodá do zadku
Všichni:
Komentář:
Sláva! Světomírův bod !
Voloďa meč v zadku, potácí se
Voloďa:
Komentář:
Pích mne rovnou do ledviny!
Odpusťte mi moje viny !
Kéž bych mohl ještě žít.
chci se vážně polepšit!
Voloďa klesá k zemi
Vypravěč:
Komentář:
Sem by se mohlo hoditi,
že pozdě bycha honiti.
Voloďa hezky, ale naposledy zachroptí
Kníže vyleze zpoza trůnu
Kníže:
Tohle klání dalo fušku!
Světomír: (sebejistě)
Neměl šahat na Danušku!
Komentář:
Danuška ho objímá
Danuška:
Tak skončí všichni bídáci.
Vypravěč:
Voloďu při tom obrací...
Danuška:
Má pěknou módní kazajku.
Světomír:
Nepotrpím si na krajku.
Danuška:
Zkus si jí, patří vítězi,
Komentář:
Světomír:
Komentář:
Danuše svléká Voloďu
Jestli v ní ďábel nevězí!
Světomír se obléká
10
Danuška:
Teď budeš honil parádu.
Kněžna:
Sluší Vám také zezadu.
Vypravěč:
Kdo si přivlastňuje cizí,
jak zaseje, tak i sklízí,
a když je navíc marnivý,
ať ničemu se nediví !
Komentář:
Tumlíř:
Komentář:
(k Danušce)
Tumlíř vběhne s vytaseným mečem
Tady jsi lotře, svůdníku!
Hned polechtám Tě v hrudníku
Světomír se otáčí, Tumlíř bodne domnělého Voloďu. vtom však
zpozoruje omyl
Blesky Boží na mou hlavu!
Proč je v lupičově hávu?
Proč si meč můj ostrý hoví,
místo ve zlém Voloďovi,
v švagříčkovi rozmilém?
Zabil jsem ho omylem !
Vypravěč:
Chybami se člověk učí....
Šnuptychl si kněžna pučí,
s chůvou začnou plakati...
Danuška:
Jaks to mohl spáchati?
Světomíre! (klekne si k němu) Nedýchá! Zabil
jsi mi ženicha!
Jestliže se nemýlím,
co nevidět zešílím!
Palici Ti rozdrtím,
vlastnoručně uškrtím.
Komentář:
Tumlíř: (sípavě)
Komentář:
Danuška se vrhne na bratříčka a ošklivě ho škrtí
I když se Ti právem hnusím,
pusť mne přece, vždyť se dusím!
Danuše nepřestane, a tak ze sebe Tumlíř vydá chrapot smrtelný
Kněžna:(zakvílí)
Vypravěč:
Kněžna děsně zakvílela.
Kníže:
Moje dcera zešílela!
11
Chůva:
Tohle dobře nedopadne,
není to u pánů snadné,
zítra půjdu do podhradí,
svedli by to na mne - smradi!
Vypravěč:
Kněžna pořád naříká...
Kněžna: (k nešikovné Danušce)
Ty jsi ale nešika!
Danuška:
Žal znásobil moje síly,
ruce bratra nešetřily,
zmodral, mezi námi není!
Kníže:
To je pěkné nadělení!
Až mi z toho třeští lebka,
cítím, že mne klepne pepka!
Danuška:
Ačkoliv strach brání mi,
půjdu také za nimi.
Svoji vinu smyji mečem
Komentář:
Danuška si klekne u Světomíra
Chůva:
Komteso, klečíte v něčem!
Danuška: (nepřítomně)
Kaluž krve mého milce,
mou se zvětší v malé chvilce...
Vypravěč:
Co dál nikdo neuhodne,
bratrovým se mečem bodne !
Danuška: (usedavě)
Sbohem, sbohem tady všici!
Komentář:
Danuška se probodne v kleče
Kněžna:
Ne! Ne! Nedala si říci!
Vypravěč:
Neposlušní fakani,
rodičové zklamaní!
Kněžna:
Déle žiti nedovedu...
Chůvo, přines čísi jedu,
který občas užíváme, (chůva odejde pro jed)
když tu dlouho hosty máme...
Kníže:
Himlhergot Kytlice,
mě ranila mrtvice!
Komentář:
kníže znehybní na trůně
12
Chůva:(přiběhne s pohárem)
„Tak na zdraví", říká piják,
je to zaručenej dryják !
(podává pohár kněžně)
Kněžna:
Světlo věčné ať mi svítí ! (napije se)
To je ale hnusný pití. (klesá na zem)
Vypravěč:
Smrt si další oběť škrtá...
Chůva:
Sama nevím, dát si hlta,
mám tu jako krysa pojit ?
Kníže: (v infarktovém stavu)
Stejně nemáš koho kojit!
Chůva:
Vlastně je to holá pravda !
Vypravěč:
Z poháru si notně zavdá..
Chůva: (ke knížeti)
Proklínám Tvé obydlí! (klesá vedle kněžny)
Kníže: (těžce vstává)
Nějak jsme tu prořídli!
Tenhle lump si na nás troufl,
je mi z toho nanic, šoufl,
lid se o mě nestará,
nedočkám se felčara....
(kopne Voloďu)
Vypravěč:
Strašné drama a vrcholí,
Život, ten Vás osolí,
když to nejmíň čekáte !
Kníže:
Proč se tomu chechtáte?
Komentář:
Kníže:
(těžce)
Komentář:
Kníže uhodí vypravěče a ten zvětší hromadu mrtvol
Jednu mrtvolu jsem přidal,
že tak blbě napovídal!
I se mnou je amen, Bože,
smrtelné si najdu lóže,
těžko se mi, těžko mluví,
shniji tady vedle chůvy,
budem na tom oba stejně,
chůva i pán na Tolštejně !
Poučení z toho mějte,
kdo to přežil, zatleskejte !
Mrtvoly začnou pomalu hnít a smrdět
KONEC