Bércoun africký - ZŠ Generála Janouška

Základní škola, Generála Janouška 1006, Praha 9
Bércoun africký
(Macroscelides proboscideus)
Třída: savci, Řád: bércouni, Čeleď:
bércounovití
Zeměpisné rozšíření: Afrika
JZ Afrika
Biotop: poušť a polopoušť
písčité a kamenité polopouště, suché okraje
savan
Potrava: bezobratlí, rostliny i živočichové
hmyz (hlavně všekazi a mravenci) i rostlinná potrava
Rozměry: délka těla 9,5-11,5 cm, délka ocasu 9,7-13,7 cm, hmotnost 30-50 g
Rozmnožování: Samice rodí až 3x ročně po březosti, trvající 56-61 den, 2-4
mláďata, která jsou osrstěná a dovedou hned běhat. Zpočátku zůstávají v úkrytu,
kde je matka 1x denně kojí. Hlavním obdobím rozmnožování je září až únor.
Zajímavosti:
Představuje samostatný řád afrických savců, který není vůbec příbuzný s hlodavci.
Pohyblivým čenichem pátrá po hmyzu, za kterým vychází hlavně přes den. Noc tráví
v podzemních chodbách. Žije samotářsky, o mláďata pečuje jen samice.
Umístění: V horní části zoologické zahrady v pavionu Afrika zblízka.
Život Bércounů
Bércouni jsou samotáři, nejaktivnější jsou za soumraku a v noci. Jejich domovské
okrsky mohou mít rozlohu až 1 km2, ale bércouni si svá teritoria nijak nebrání. Jako
skrýše před predátory využívají opuštěné nory surikat, pískomilů nebo jiných
hlodavců, nebo se skrývají pod kameny a keři. V případě ohrožení dovedou rychle
vyhrabat i vlastní noru. Spí na holé zemi, hnízda si nestaví.
Krmení v zajetí
Bércouni potřebují zdroj živočišného proteinu (navlhčené krmení pro kočky, tvaroh,
mleté maso, vejce uvařené na tvrdo). K tomu přidáváme zeleninu a ovoce, směs
semen a vitamínový doplněk. Bércouni také musí mít přístup k vodě.
Rozmnožování
Období rozmnožování připadá na srpen a září. Březost trvá 56 dní, rodí se jedno nebo
dvě velká, velmi vyvinutá mláďata, která běhají už pár hodin po narození. Samice je
nechává dlouho o samotě a vrací se jen, aby je nakojila. Mezi 16-25 dny věku jsou už
odstavena a ve kolem 43 dne věku už dosahují pohlavní dospělosti a vydávají se
hledat si vlastní domov.
Dudek chocholatý
/Upupa epops/
Třída: ptáci, Řád: srostloprstí, Čeleď:
dudkovití
Zeměpisné rozšíření: Evropa, Afrika
mírné pásmo Eurasie, severní Afrika
Biotop: moře
otevřené krajiny s roztroušenými stromy
a keři
Potrava: části rostlin
Na zemi sbírá především hmyz, jeho larvy
a kukly a jiné bezobratlé.
Jeho hlavní složkou potravy tvoří hlavně
hmyz, kroužkovci, plži, malé ještěrky a žáby. Při hledání potravy používá svůj velký a
zahnutý zobák, kterým rozhrabává zem. Často se také zdržuje okolo stád dobytka,
v jehož trusu hledá potravu
Rozměry: délka 27-29 cm, rozpětí křídel 42-46 cm ¨
Rozmnožování: Hnízdí v dutinách stromů nebo ve štěrbinách zdí, samice snáší 6-7
šedých, jemně tečkovaných vajec, sedí na nich sama po dobu 16 dnů.
Zajímavosti: Létá trhavým letem připomínajícím let motýla. Ozývá se daleko
slyšitelným hlasem „pu pu pu“.
Umístění: V průchozí voliéře Africké skály
Dále je pro něho velmi charakteristický velice dlouhý a dolů zahnutý zobák. Barva
jeho těla je světle oranžovohnědá, ocas a křídla mají velice výrazné černobílé příčné
pruhy. Samec je zbarven stejně jako samice. Jeho let je zvláštní - díky trhavému
mávání křídly působí při letu jako motýl. Při dosednutí na zem a při vyrušení vztyčuje
chocholku. Tento dudek žije v mírné části Eurasie, ve velké části Afriky a na
Madagaskaru.
Tohoto zvláštního ptáka pozná na obrázku nebo fotografii snad každé malé dítě.
Spatřit ho na vlastní oči ve volné
přírodě, chce ale obrovský kus
štěstí. Je totiž velmi plachý, a
hlavně je u nás v Čechách velice
vzácný (častěji ho lze najít na
jižním Slovensku).
Mláďata dudků mají zvláštní, ale
účinnou obranu. Na nepřítele doslova
pálí řídkým a páchnoucím trusem, který
je někdy doplněn odporně páchnoucím
výměškem z kostrční žlázy. Intenzivní
zápach vyvolávající nutkání k dávení
pak každého nepřítele spolehlivě odradí.
Kvakoš noční
(Nycticorax nycticorax)
Třída: ptáci, Řád: brodiví, Čeleď:
volavkovití
Zeměpisné rozšíření: Severní
Amerika, Jižní Amerika, Asie,
Evropa, Afrika
teplejší části všech světadílů s
výjimkou Austrálie
Biotop: kamenité stepi a
polopouště, sladké vody
bažiny, okraje klidných vod,
mangrovy
Potrava:
ryby a další vodní obratlovci, vejce a
mláďata rybáků, ibisů a jiných ptáků
Rozměry: délka těla 56-65 cm,
rozpětí křídel 105-112 cm, hmotnost
0,5-0,8 kg
Rozmnožování: Hnízdí v koloniích na
stromech. Samice snáší 3-5 vajec, na kterých sedí oba rodiče 21-26 dní. Mláďata
mají vrozeno, že o potravu nežebrají hned, jakmile někdo dospělý dosedne na
hnízdo, ale čekají, až rodiče vztyčí tři dlouhá pera, která jim splývají v zátylku. To je
teprve signál, na který začnou mláďata zuřivě žebrat, a pak je rodiče nakrmí.
Zajímavosti: Je aktivní především za soumraku, případně v noci. Ve dne nehybně
vysedává na stromě nebo v hustém keři. V místech, kde je dostatek ryb, se může
shromáždit i několik tisíc kvakošů.
Další zajímavosti: Latinský název kvakoše nočního, Nycticorax, v překladu do
češtiny doslova znamená "noční havran". Tento poněkud neobvyklý název vznikl na
základě jeho výrazného chraptivého hlasu.
Ekologie: Mimo hnízdní období se kvakoš noční zdržuje samotářsky.Preferuje hustě
porostlé, sladké, slané i poloslané močály, bažiny, jezera a podmáčené louky, v
poslední době proniká čím dál častěji i do samotných center měst. Přes den obvykle
odpočívá ve větvích stromů nebo v keřích a za potravou se vydává zejména za
soumraku a v noci. Na kořist, kterou dokáže pomocí svého vynikajícího zraku
zaregistrovat i ve tmě, číhá podobně jako většina ostatních volavek „ze zálohy“,
nehybně stojí na březích vod, vyčnívajících kamenech nebo větvích a vyhlíží zejména
menší ryby, korýše, žáby, vodní hmyz a malé savce, kterých se zmocňuje
rychlým pohybem krku. Často se ozývá velmi hlubokými chraplavými zvuky
připomínajícími volání havrana.
Pekari páskovaný
(Pecari tajacu)
Třída: savci, Řád: sudokopytníci, Čeleď: pekariovití
Zeměpisné rozšíření: Jižní
Amerika
jih USA až sev. Argentina
Prostředí: tropický les, travnaté
území, poušť a polopoušť
pouště, travnaté oblasti, tropické
lesy
Potrava: rostliny i živočichové
Je všežravý, ale v jeho jídelníčku
převažuje rostlinná složka včetně
spadaných plodů a kořínků či hlíz.
Rozměry: délka těla 0,8-1 m, 3-5
cm, hmotnost 15-25 kg, výška v
kohoutku 30-50 cm
Rozmnožování: Samice je březí 142-148 dní a rodí 1-4, obvykle však 2 mláďata,
která po narození neolizuje. Mláďata jsou zpočátku jednobarevně hnědavá, bez
typického bílého „límečku“.
Údaje: Jsou společenští, ve skupině několika desítek zvířat se dorozumívají hlavně
hlasem, poznávají se podle pachu. Teritorium si označují rovněž pachově, výměškem
hřbetní žlázy.
Umístění : U Trojského zámku 3/120 (v horní časti ZOO)
Vzhled: Pekari má šedou až černou srst
Zajímavosti: - Jednotlivé sociální skupiny pekariů
jsou zcela nebojácné a pospolu klidně zaútočí i na
velké kočkovité šelmy.
- Teprve v roce 1974 byl popsán nový druh pekari –
pekari Wagnerův, který obývá pohoří Gran Chaco.
- Krátkodobě může vyvinout rychlost 35 km/h.
- Ve vodě se pekari páskovaný pohybuje se stejnou
jistotou jako na souši.
- V málo úrodných oblastech tvoří základ potravy
kaktusy. Čtyřdílný žaludek mu umožňuje strávit
rostliny, které jsou pro jiná zvířata nepoživatelné
Ochrana druhu: Pekari páskovaný patří mezi
nejběžnější druh pekari, na rozdíl od pekari
Wagnerova, který je silně ohrožen a byl vědecky
popsán až v roce 1974. Největší nebezpečí pro
pekari páskovaného představuje ničení tropických
lesů pro zemědělskou půdu.
Užovka růžkatá
(Philodryas baroni)
Třída: plazi: Řád: šupinatí
(Squamata), : užovkovití
(Colubridae)
Biotop:
Galeriové lesy a
lesnatá savana, v blízkosti
vody.
Potrava: Malí obratlovci, od
hlodavců a ptáky po rybky.
Rozměry: Délka 1−1,5 m,
výjimečně až 2 m, hmotnost 1 kg.
Rozmnožování: Samice klade 8−12 vajec, jejichž inkubace trvá 63−89 dní.
Zajímavosti: Zdržuje se převážně v korunách stromů, kde dokáže překonávat kratší
vzdálenosti plachtěním, při kterém zploští tělo. Je maskována poměrně proměnlivým
zbarvením, tvarem těla i výrůstkem na čenichu. Na lov se vydává ve dne.