brezen-2012

Úvodník
Diakonie - vzájemná služba
Milí bratři a sestry, váţení přátelé. Jak jste někteří z vás zaznamenali na posledním členském shromáţdění, jsme sborem, který má v oblasti diakonie* velké rezervy. Je to dáno
mnoha okolnostmi: věkovým sloţením sboru, zasazením ve velkém městě, klimatem ve
společnosti a vztazích obecně…
V dnešní době si uţ nevystačíme s modelem, kdy bylo celé členstvo rozděleno mezi diakony a ti své svěřence více či méně pravidelně navštěvovali. Ani se v rozměru takovéhoto sboru nedá očekávat, ţe by diakona všech mohl suplovat kazatel či starší sboru.
Z atmosféry společnosti se i do našich řad vkrádá potřeba více si chránit své soukromí, či
dokonce neochota tam někoho vpustit a sdílet se o tom, co proţívám, jaké problémy řeším, jaké duchovní zápasy vedu a co je centrem mých modliteb. Samozřejmě, ţe tyto
postoje chápu, ale nemůţeme být vydáni jen tak napospas sami sobě či nahodilému
zájmu někoho ze spoluvěřících. To by bylo ţalostně málo.
Nikdo z nás asi netouţí po tom, aby byla diakonie jen o formálních návštěvách (protoţe
mi byl dotyčný přidělen), či ze zdvořilosti, jako vyjádření obecného projevu zájmu. Touţíme po tom, aby naplňovala naše hlubší potřeby, abychom cítili systematickou podporu
a porozumění. Touţíme po vytvoření společenství, touţíme po člověku, který se o nás
bude zajímat vícekrát neţ jednou za čtvrt či půl roku. Touţíme po někom, komu můţeme
důvěřovat, kdo je nám blízký a rádi se s ním budeme i pravidelně scházet k modlitbám.
Diakonii vnímám jako vzájemnou zodpovědnost jeden za druhého. Nepřináleţí nám,
abychom si stěţovali, ţe nemáme svého diakona, nebo někoho, kdo by nás navštěvoval a
věnoval se nám, pokud sami tyto snahy nevyvíjíme. (Samozřejmě musíme brát ohled na
naše seniory, kteří uţ mnohdy nemohou vycházet ze svých domovů nebo jen s velkými
obtíţemi. Tam je na místě, aby jim byli určeni diakoni -pomocníci.)
Co se týče našeho sboru, vnímám pro oddělení diakonie jako největší výzvu postarat se o
seniory a nemohoucí, kteří trpí často pocitem opuštěnosti, nebo uţ nejsou soběstační.
V druhé řadě jde také o ty, kteří jsou na okraji našeho společenství. Ale zodpovědností
nás všech je vzájemně si najít svého důvěrníka a modlitebníka, s kterým budeme pravidelně v kontaktu, tak abychom se se svým duchovním ţivotem neztráceli někde
v osamocenosti a přeţívání od soboty k sobotě. Přijměme to jako svůj duchovní úkol.
Najděme si všichni nějakou blízkou osobu, se kterou si budeme vzájemně slouţit - obdarovávat i dostávat zároveň. A pokud k tomu někomu z vás dopomohou i záloţky o malých skupinkách, které jsem při svém posledním kázání nabízel, budu jenom rád.
Toto je jeden z hlavních kroků, které můţeme udělat vstříc k zdravějším vztahům a
funkčnějšímu společenství. Tehdy, kdyţ se my sami budeme cítit přijímáni, i nově příchozí se budou mezi nás rádi vracet. A to si myslím přejeme všichni.
Martin Ţůrek
* sluţba diakonů není myšlena jen v rámci bohosluţeb a církevních obřadů (křest, VP) či
v péči o majetek sboru, ale i v péči o členy jak v duchovní, tak fyzické rovině
Rozhovor
Moravští bratři Kazatelé
Naše karavana, která vás seznamuje
s dosud neznámými, či málo známými bratry kazateli na Moravě a ve
Slezsku, opustila Zlínský církevní
okrsek. A zamířila nedaleko na sever.
Od té doby, co je nová rychlostní
silnice směrem od Otrokovic na sever, je do Přerova co by kamenem
dohodil. A právě tam jsem poslal své
zvídavé otázky, abych se spolu s vámi seznámil alespoň takto se zdejším
kazatelem bratrem Josefem Kubíkem. Navíc čas od času přerovští vyuţívají naši křtitelnici, takţe je o důvod navíc, proč bratra poznat. Bratr je kazatelem
sborů Přerov a Hranice na Moravě a
skupinky Lipník nad Bečvou.
Více na následujících řádcích.
- Kolik ti je let a z jaké rodiny pocházíš?
Mám 50 let.
Vyrostl jsem na jiţní Moravě v okrese
Znojmo. Mám mladšího bratra a sestru.
Přestoţe jsme byli pokřtěni v katolickém
kostele, k víře jsme nijak vedeni nebyli.
Pamatuji si mlhavě, ţe někdy v předškolním věku mě vzala babička do adventního sboru v Hrušovanech nad Jevišovkou.
Z té doby mi zůstala pouze vzpomínka na
milého strýčka, který měl rád děti a byl
vţdy milý a usměvavý.
- Pamatuješ si, na to, čím jsi chtěl být
jako malý?
Pokud si dobře pamatuji, tak těch moţností, čím jsem chtěl být, bylo více. Ono
se to mění i s věkem, s tím, jak člověk
poznává svět. Mezi první profese patřil
asi výpravčí, pak strojvedoucí, policajt,
řidič, chovatel koní a ţokej atd.
- Dětství máme každý různé. Jaké jsi
měl dětství ty a na co nejraději vzpomínáš?
Své dětství jsem proţil na vlakovém nádraţí Břeţany u Mikulova. Bydleli jsme
necelých 100 m od kolejí hned za nádraţní budovou. Pamatuji si, jak jsem chodíval do kanceláře za panem výpravčím.
Občas mě vzal do míst, kde se spouštěly
závory a přestavovaly výhybky. Někdy
jsem mohl i vydávat jízdenky a označovat
je správným datem.
Měl jsem i příleţitost svézt se při posunu
vagónů v lokomotivě. Tehdy jezdily dieselové a ještě i parní. Moc rád na to
vzpomínám, poněvadţ to byly pro mě
vzrušující záţitky.
Místo, kde jsme bydleli, bylo vzdáleno
asi 2 km od vesnice. Kolem byly pole a
lesy. Rád jsem chodíval do okolí a pobýval v přírodě. Uţíval jsem si volnosti a
svobody.
- Jaká je tvá současná rodina – manželka, děti?
Můţu říci, ţe mám skvělou a milující
manţelku Ester. Je mojí oporou a věrnou
společnicí. Máme spolu dvě děti – syna
Rozhovor
Tomáše, který je ţenatý s Lucií. Oba studovali v Praze, kde nyní pracují a bydlí.
Mladší dcera Liběna je v současnosti studentkou VŠ také v Praze.
- To, že máš teologické vzdělání, se při
tvém současném povolání zdá jasné.
Jaké „civilní“ vzdělání ale máš?
Po ukončení ZŠ jsem absolvoval zemědělskou školu. Několik let jsem v zemědělství jezdil s různými stroji. Mezitím
jsem si odslouţil dva roky vojenské základní sluţby. Půl roku na poddůstojnické
škole v Bratislavě a pak rok a půl ve Stříbře jako řidič bojového vozidla. Několik
let jsem pracoval u Českých drah – řidič,
obsluha kolejových vozidel, vlakvedoucí.
Dálkově jsem vystudoval střední pedagogickou školu a také pět let teologii.
- Za jakých okolností jsi poznal svoji
manželku a jak dlouho již je po tvém
boku?
Po skončení vojenské sluţby, mě Bůh
oslovil skrze příbuzné věřící a různými
okolnostmi mne přivedl do adventního
sboru v Hrušovanech n/J. Tam tehdy
slouţil jako kazatel br. Těthal s rodinou.
Jejich dcera Ester byla přitaţlivá mladá
dívka, se kterou jsme našli v sobě zalíbení a skončilo to svatbou. Příští rok to bude uţ třicet let, co mi stojí věrně po boku.
- Co tě vedlo k tomu, že sis zvolil povolání kazatele?
Od té doby, co jsem uvěřil, jsem se vţdy
rád dělil o naději evangelia. Za několik
let po mém křtu mě oslovil kazatel, zda
bych nechtěl zkusit studium na naší teologické škole.
Prošel jsem dvěma koly přijímacího řízení, byl přijat a začal dálkové studium teologie a přípravy na kazatelskou sluţbu.
Poněvadţ jsem nějakou dobu ţil v kaza-
telské rodině a viděl kazatele takříkajíc
denně v praxi, uzrálo ve mně rozhodnutí,
ţe pokud bude církev chtít, abych takto
slouţil, tak to akceptuji. Kdyţ pak přišlo
oslovení ze strany MSS, společně s manţelkou jsme je přijali.
- Kde jsi doposud jako kazatel působil
a co sis z těchto míst odnesl do dalšího
života?
Naši sluţbu jsme začínali v Šumperku,
pak nás odvolali na Boskovicko, poté se
naše práce odehrávala na Jablunkovsku a
nyní nás prozřetelnost zavála na Přerovsko.
- Jak dlouho již jsi na Přerovsku a
jaké jsou tam ty tvé „ovečky“?
V Přerově bydlíme od léta 2011, takţe se
nacházíme na začátku. Zdejší „ovečky“
nás velmi hezky přijaly a my si toho váţíme.
- Čeho si na svých současných sborech
ceníš a co naopak by se z tvého pohledu
mohlo zlepšit?
Mám radost, ţe v našich sborech jsou
lidé, kteří chtějí slouţit Bohu a svými
dary být prospěšní druhým. Cením si času, osobního nasazení i prostředků, které
mnozí vynakládají na sluţbu sboru i v
činnosti bliţním.
- Byl jsi již někdy ve Zlíně a za jakých
okolností? A koho ze Zlína znáš osobně
a jaký dojem sis odnesl?
Ve zlínském sboru jsem byl asi dvakrát v
souvislosti s konáním kazatelského shromáţdění MSS. Ze Zlína znám zejména
dlouholeté matadory v kazatelské sluţbě
br. Krajíčka, Fürsta, Šlosárka A. i Jarka.
Tito bratři jsou pro mě vzorem ve svém
nadšení a vytrvalosti, se kterými podle
svým moţností stále slouţí Bohu.
Rozhovor
- Každý má na své práci oblíbené části
a ty méně oblíbené. Jak je to u tebe – k
čemu tíhneš ve své službě kazatele?
Rád vyučuji Boţímu slovu, káţu a navštěvuji lidi v jejich domácnostech.
- Co tě na tvé práci pastora – duchovního nejvíce baví?
Na to jsem odpověděl v předchozí otázce.
- Co by sis přál ty osobně do budoucna
– ve své práci, pro svou rodinu, církev…?
Přál bych si, modlím se, aby nás všechny
Duch Svatý probudil, oţivil a připravil na
příchod PJK.
Otázky kladl Petr Matula
Aby byl obrazem Boha
V jedné z odpovědí tohoto rozhovoru
zazněla tato věta. A vyslovil ji bratr Tomáš Kábrt. Pamatujete si na něj? Byl tu
poslední lednovou sobotu jako host a
zároveň i „sluţebně“ v rámci své funkce
vedoucího oddělení komunikací ČS unie
naši církve. V minulém čísle časopisu
jsem vám rozhovor slíbil a teď tedy slib
plním. Pro mě osobně je rozhovor s bratrem nevšedním záţitkem, protoţe se jedná o skutečného novináře profesionála.
Popravdě jsem ještě skutečného novináře
nikdy neoslovil. Na mě udělal ohromný
dojem a mám se ohledně přístupu a profesionality co učit. Pravda, nejsem sku-
tečný novinář – i kdyţ by se mi to líbilo...
Tak se prosím začtěte do následujících
řádek a poznejte bratra Kábrta.
- Na úvod našeho zpovídání: Odkud a
z jaké rodiny pocházíš?
Narodil jsem se v Sokolově. Moji nevěřící rodiče byli dost zaměstnaní ekonomové
a večer vedli ještě taneční školu, takţe
jsme se moc neviděli. Bratr je o 8 let starší a měl jiné kamarády a jiné zájmy. Vyrůstal jsem tedy s vrstevníky. Jako dítě to
znamenalo jesle, školku, školu, školní
druţinu, o prázdninách všemoţné tábory
atd. Od puberty jsem byl v podstatě zvyklý dělat si, co chci, podobně jako
ostatní, se kterými jsem vyrůstal. Zajímaly nás knihy, hudba a
jiná umění, ale také dívky, alkohol a drogy.
- Pamatuješ si ještě na své
dětství – čím jsi chtěl být a
jaké povědomí jsi měl o tehdejších poměrech?
Myslím, ţe jsem chtěl být tulákem a básníkem. Hodně jsme s
kamarády trampovali v přírodě
nebo po bytech poslouchali
rockovou a folkovou hudbu.
Rozhovor
Sokolov byl ošklivé průmyslové město
plné prachu a špíny, při kaţdé příleţitosti
jsme vyráţeli pryč. Od třetí třídy jsem
chodil i do školy v jiném městě, kde byla
rozšířená výuka cizích jazyků. Komunistická ideologie mě neoslovovala, s vrstevníky jsme ţili a tvořili ve vlastním
světě, nezávislém na -ismech. Uţ jako
náctiletí jsme si pořádali vlastní výstavy,
vydávali vlastní časopisy, hráli vlastní
hudbu a recitovali vlastní poezii.
- Vyrostl jsi a zamířil jsi za dalším
vzděláním. Jaké vzdělání jsi tedy absolvoval?
Po maturitě na ekonomické škole jsem
dělal zkoušky na vysokou školu a tam se
mě zeptali, jaký je rozdíl mezi burţoazní
a socialistickou demokracií. Upřímně
jsem jim sdělil, ţe podle mě demokracie
buď je, nebo není, a s -ismy to nesouvisí.
Takţe mě vyhodili a šel jsem na vojnu.
Bylo mi jasné, ţe o studium na takovýchto školách ani nemám zájem. Aţ po revoluci v roce 1989 jsem se přihlásil a byl
přijat na Filozofickou fakultu UK v Praze. Jenţe uţ mi bylo pětadvacet, oţenil
jsem se, manţelka také studovala, a kdyţ
se nám narodil druhý syn, musel uţ někdo začít řádně vydělávat a ţivit rodinu.
Tím předčasně skončilo moje studium
filozofie, které mě velmi bavilo. V rámci
novinářské práce jsem absolvoval řadu
seminářů týkajících se mediální komunikace. Později jsem absolvoval Teologický
seminář na Sázavě. Ten mě oslovil nejvíce
- Odpoledne u nás jsi něco málo nastínil o svém životě „buřiče“ doby. Jak
na tu dobu vzpomínáš? Co ti ta doba
dala a co naopak vzala?
Vyrostl jsem v prostředí, ve kterém se
komunismus ignoroval jako cosi hloupé-
ho a směšného. Reţim nás v tom sám
vydatně utvrzoval svým vměšováním do
našeho soukromí, komunistická policie
násilně ukončovala naše koncerty, výstavy, zabavovala časopisy, diáře, vláčela
nás po výsleších, převraceli nám byty při
domovních prohlídkách, zavírali nás do
vězení, bili nás. V podstatě nezbývalo nic
jiného, neţ se postavit proti tomu reţimu
a usilovat o to, aby co nejdříve skončil.
Podílel jsem se pak proto i na šíření disidentské literatury, na aktivitách usilujících o propuštění nespravedlivě vězněných lidí a na demonstracích, které nakonec skutečně vedly k svrţení reţimu. Tato
doba mi dala především úctu ke svobodě,
kterou si nyní opravdu uţívám, protoţe
dobře vím, ţe vůbec není samozřejmá. A
co mi doba komunismu vzala? Hlavně
týdny strávené ve vězeních.
- Všeobecně jsi znám jako novinář.
Kde ses k tomu dostal a musel jsi absolvovat i nějaké to novinářské vzdělání?
K novinařině jsem se dostal za komunismu, kdyţ jsem se podílel na vydávání
západočeského samizdatového časopisu
Stres, přispíval jsem do celostátního samizdatového periodika Voknoviny a vydával jsem také vlastní literární časopis s
tvorbou svou a přátel. Po demokratickém
převratu jsem se přihlásil do konkurzu na
redaktora regionálních novin. Nový soukromý vydavatel dříve stranického listu
mi sdělil, ţe má praxe v samizdatu je pro
něho cennější, neţ absolventi komunistické fakulty ţurnalistiky. Stal jsem se tak
vedoucím nového Sokolovského deníku,
později jsem pro stejného vydavatele vedl
deník Karlovarské noviny, po deseti letech jsem přestoupil jako redaktor do
celostátního deníku MF Dnes.
Rozhovor
- V čem je tato práce pozitivní a co tě
na ní nejvíce baví?
Poctivá novinářská práce je nezbytná pro
veřejnou kontrolu institucí a tato kontrola
je zase nezbytná pro udrţení svobody a
míru ve společnosti. Samozřejmě je přínosem médií také zprostředkování vzájemného poznání, pokojného dialogu a
porozumění mezi lidmi a skupinami lidí
různých názorů. Na novinařině mě baví
její rozmanitost daná nekonečnou rozmanitostí světa, lidí a jejich příběhů.
- Jsi dosud novinářem anebo jsi změnil zaměstnání? Co v současné době
děláš?
Nyní pracuji částečně pro mediální komunikaci unie církve adventistů v ČR a
SR a částečně jako biblický pracovník
Českého sdruţení církve na středních
školách, v knihovnách, spolcích, církvích
a domácnostech Karlovarského kraje.
- V krátkosti – ty a víra. Jak ses dostal
ke křesťanství?
Ve „dvacátých
letech“ mého
ţivota jsem se
hlouběji zabýval
otázkou smyslu
svého ţivota,
stále více jsem si
uvědomoval jeho
prázdnotu a nesmyslnost. Řečeno drsněji sexem, drogami a
rock´n´rollem se
mi tuto hroznou
prázdnotu stále
méně dařilo přehlušit. Při mém
duchovním hledání jsem se setkal i s Evangeliem podle Marka, kde mě
velmi zaujala postava Jeţíše. Čím více
jsem přemýšlel o jeho činech a výrocích,
tím mi připadaly geniálnější. V mé mysli
se vynořila otázka: Jsi-li, Boţe, proč nemluvíš i se mnou? A tehdy se v mém ţivotě začaly dít věci, kterými ke mně Bůh
dosti přesvědčivě promluvil. Duchovní
prázdnota, která mě trápila, se začala
nádherně zaplňovat. Hledal jsem někoho,
s kým bych si o tom mohl promluvit.
Vzpomněl jsem si na jednoho vrstevníka,
o kterém se říkalo, ţe „se chodí někam
modlit“. Vyhledal jsem ho a zahrnul jej
otázkami. Kdyţ uţ nevěděl, co se mnou,
tak mne poslal za kazatelem. Tak jsem se
dostal mezi křesťany - adventisty v Sokolově. Na základě převratných změn, které
nastaly v mém ţivotě a myšlení, mne pak
do tohoto společenství následovala řada
mých přátel a jsou v něm dodnes. Sbor
jsme výrazně omladili, posléze i kupou
dětí. S manţelkou, která učí češtinu a
literaturu na střední škole, máme dva syny. Jeden
Rozhovor
studuje v Praze medicínu a na Sázavě
teologii, druhého teď přijali na univerzitu
v Essexu.
- Co ti dává víra, náboženství , křesťanství?
Spojení s Bohem. Lidé, kteří třeba vyrostli v církvi, jako naše děti, si asi ani nedovedou představit, jak hrozně úmorné a
nekonečně nesmyslné je ţít bez Boha.
Jeho přítomnost, věrnou pozornost a
mocnou péči mohou brát jako samozřejmost. Pro mě je to nejkrásnější objev mého ţivota, přesněji řečeno nejkrásnější
dar, protoţe je to samozřejmě Boţí milost, ţe se mi dal v Pánu Jeţíši poznat a
spasil tak mou duši a skrze mne řadu dalších.
- Kde vidíš smysl své víry a křesťanství? Co je dle tebe hlavním posláním
křesťanů?
Smyslem existence člověka je jiţ podle
prvních veršů Tóry „aby byl obrazem
Boha“. To je i poslání křesťanů v tomto
otráveném světě, jak jsem kázal i ve va-
šem sboru, „ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali
slávu vašemu Otci v nebesích.“ Jedním
slovem: radost.
- Byl jsi zvolen na ČS unii vedoucím
oddělení komunikací. Jak ses k tomu
dostal?
Jako redaktora významných českých novin, který je zároveň členem církve, mě
bratři ve vedení unie začali zvát jako poradní hlas „z druhé strany barikády“ do
jednání unijního výboru oddělení komunikace. Nakonec jsem byl pozván na jednání celého výboru unie, abych tam provedl kritický rozbor médií církve. To
jsem učinil zřejmě tak razantně, ţe mě
tam členky a členové výboru rovnou zvolili vedoucím tohoto oddělení, abych média církve pomohl zlepšit.
- Co je náplní práce takového komunikátora a proč mít vlastně oddělení
komunikací?
Podle církevního řádu si má kaţdý sbor
naší církve zvolit člověka na komunikaci
s médii a veřejností ve
svém okolí. Větší sbory
mají mít k tomuto účelu
celé oddělení. Jeho úlohou je vlastně zastupovat veřejnost ve sboru,
dělat vše pro to, aby
veškerá a zejména misijní činnost sboru byla
známá a srozumitelná
veřejnosti, odpovídala
jejím potřebám a byla
tak pro ni přitaţlivá. Má
prostřednictvím aktuálních médií podněcovat a
rozvíjet dialog se všemi
případnými zájemci o
evangelium z
Rozhovor
okolí sboru. Oddělení komunikace při
sdruţení nebo unii mají co nejvíce napomáhat sborům v této činnosti a poskytovat k ní profesionální zázemí a servis.
- Co pozitivního a co negativního jsi
již za tu dobu své služebnosti zažil a
jak se ti daří z tvého pohledu tvá práce?
Pozitivní je samozřejmě přednost podílet
se na nádherném Boţím díle v našich
zemích. Na kaţdém místě, které navštívím, narazím na někoho, koho Pán obdarovává a nadchne pro tuto sluţbu. Vţdy
tím znovu obdarovává a nadchne i mě.
Nejde tedy o mou práci, ale o působení
mnohem důleţitější Osobnosti, které se
prostě daří vše, co chce. Nikdo a nic negativního ji nemůţe zastavit. Já mám jen
tu úţasnou milost být u toho.
- Na zlínském školení jsi nám ukazoval
nevhodné weby – rádoby adventistů,
kteří boří práci oficiální církve. Napadlo nás, proč církev na takové weby
neupozorňuje – nevaruje? Jaký máš na
to pohled?
Snaţíme se spíše upozorňovat na pozitivní weby - internetovou televizi církve
HopeTV, elektronické korespondenční
kurzy, nabídku knih z nakladatelství Advent-Orion a nosičů z produkce Mediálního centra církve, web církve CASD.cz,
kontaktní weby Dobré jitro, Dobré ránko,
Kluby zdraví, Otázniky ţivota, Biblia a
ty, Bezva City. Soustřeďujme pozornost
církve a světa v době konce na Jeţíše a
jeho naléhavou nabídku milosti a spásy
všem lidem, ne na negativní věci, hrozby
a mocnosti, nad kterými jiţ Pán slavně za
nás zvítězil. „Netrapte se ţádnou starostí,
ale v kaţdé modlitbě a prosbě děkujte a
předkládejte své ţádosti Bohu. A pokoj
Boţí, převyšující kaţdé pomyšlení, bude
střeţit vaše srdce i mysl v Kristu Jeţíši.
Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co
je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté,
cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se povaţuje za ctnost a co sklízí
pochvalu.“ (Filipským 4:6-8)
- Na závěr: Jaký dojem na tebe udělala návštěva Zlína? Musím přiznat, že
jsi opravdový profík, protože tvá znalost Zlína, okolí a mediálního prostředí
byla úžasná. Na mě jsi udělal obrovský
dojem. Takže jak se ti u nás líbilo?
I kdyţ jsem byl snad kritický k veřejné
prezentaci vašeho sboru, návštěva u vás
byla pro mne velkou radostí a povzbuzením. Setkal jsem se s velmi milým přijetím a pohostinností, zapálenými lidmi,
upřímným zájmem o věc, opravdu radostnou zboţností, hudbou, písněmi a
modlitbami. Zasáhly mě ţivá třída sobotní školy, zvláštní modlitba věnovaná dětem a vaše pohostinství Anonymním alkoholikům. Velmi vám za všechny tyto
zkušenosti děkuji. Jsem si jist, ţe Pán vás
inspiroval i moţnostmi oslovení zlínské
veřejnosti, jak je nakonec zřejmé z tvého
hodnocení. Pokud jde o mé obeznámení s
prostředím, do kterého přijíţdím se školením, to povaţuji za nezbytnou přípravu.
- Co přeješ církvi a třeba i sobě do
budoucna?
Pokojné dny v pevné Boţí ruce, ať se
děje cokoli.
Díky za rozhovor, který připravil P. Matula
Reportáž
Slovácká florbalka 2012
Jiţ od loňského února se fyzicky a duševně připravovali naši mladí sportovci
na tradiční akci Pathfinderů – Slováckou
florbalku. No uznejte sami – po loňském
vítězství si brousili zuby na obhajobu.
Pilovali hru při sobotních tělocvičnách,
sestavovali „taktiku“. Nakonec ještě v
sobotu večer potrápili svá těla a v neděli
12. února vyrazili. Neţ však vyjeli, překonali několik komplikací a nástrah. Nemoc zchvátila Toma Matulu týden před
turnajem. Takţe, ač pod léky, musel jet s
nimi. A i kdyţ neměl moc hrát, hrál. No
uznejte – kluka s duší sportovce nezastaví
ani zákazy jeho mámy. Další komplikací
byla neúčast Smílkových a jejich auta při
odvozu. Naštěstí nečekaně přijel ze studií
teologie Ondra Slováček a nabídl své
sportovní „dělo“ k přepravě sportovců.
Ale víte, jak byla zima, on ten jeho sporťák zamrzl a v neděli ráno začal stávkovat. Takţe my na parkovišti v Otrokovicích začali vymýšlet záchranné varianty…. Nakonec se podařilo Peugeota rozmrazit a tak se vyrazilo.
Do Veselí nad Moravou, kde se kaţdoročně turnaj koná, jsme dorazili šťastně a
i vesele. To vesele znamená, ţe na konci
Kunovic u cesty stála civilní policejní
Octavia a asi měřila rychlost. Ani já ani
Ondra nevíme, zda jsme jeli povolenou
rychlostí…. Ale „kasírovací“ četa tam
nestála, takţe pokud jsme nejeli v toleranci, tak budeme mít „neveselo“ ve Zlíně na úřadě. Ale zatím ţádné předvolání,
tak asi nám ta rychlost vyšla. Ale bylo to
poučením – od Kunovic i cestou zpět jsme
jeli předpisově. Ale
abych se vrátil k dětem
a turnaji. Oproti loňsku přibyl našim sportovcům jeden soupeř.
A v konečném hodnocení moc silný soupeř.
Skauti Majky Doupovcové – Severka. Jen
štěstí a snad „habán“
Kuba Slováček zlomili
nerozhodný výsledek v
náš prospěch. Fantastické byly i brankářské
zákroky Toma v závěru zápasu. Další naši
soupeři jiţ nebyli problémem. Ale uznáváme, ţe jak domácí
Bobříci – všichni o
polovinu menší neţ
Reportáž
třeba náš Kubíček Slováček, tak i ţlutavské Sovy – děvčata s malými nováčky
Danym Králíkem a Haničkou Horákovou
- vsadily spíš na hru samotnou neţ na
touhu po vítězství. Přesto mají mou poklonu za bojovnost a nebojácnost. Ono
postavit se Kubovi je leckdy odvaha. Ale
i nám budoucnost leccos změní. Příští rok
uţ bude Kuba Slováček chybět, odroste
jiţ věku dětí. A tak i my omladíme. Zdroje ale máme: Miklicovi jsou velká rodina
a i u Ţůrků jsou sportovci.
Ale turnaj není jen o vítězstvích, ale
hlavně o hře samotné. Na konec se děti
rozdělily spravedlivě na 4 týmy a takto
„promíchané“ si ještě zahrály další zápasy. Nakonec jiţ tradičně dospělí změřili
síly s vítězi – tj. s naší Dalekou cestou - a
světe div se, zase vyhrály děti.
A pak jiţ to přišlo – vyhlašování vítězů
a předávání cen a pohárů. Ten vítězný
jsme v sobotu poté představili sboru, a aţ
se vrátí k dětem do oddílu Jerry, tak i
K zamyšlení
jemu jej ukáţeme. Ale pohár je vlastně
vystaven jiţ teď v klubovně. Snad bude
mít Jerry radost, jak děti reprezentovaly
náš oddíl.
Na závěr je ještě potřeba připomenout,
kdo za Dalekou cestu bojoval. Tak kapitánem a guru týmu byl Kuba Slováček.
Dále Pája Smílek, z Napajedel ulovená
posila Davča Reiterer ( i kdyţ jej lovily i
Sovy, ale marně), Natálka a Tom Matulovi a nakonec i náš kamarád, který jiţ
3krát s námi hrál, Maťa Macík. Letos ţel
oproti loňsku chyběl z rodinných důvodů
Marťa Lupták. Škoda, snad příště.
Co v blízké budoucnosti? No přece Jarní tání na Ţlutavách v březnu. I tam budou naši Pathfindeři v akci, jiţ i se šerifem Jerrym. I odtamtud vám přineseme
reportáţ.
Tak na brzkou shledanou – oddíl Daleká
cesta Zlín a reportér P. Matula
Pravidla pro náš sbor aneb aby bylo dobře
- Dochvilnost je ctností králů, přicházej
včas – jako královské dítě na setkání
s Otcem králem v den sobotní přijď tak,
aby to bylo uctivé jak k Otci, tak i
k dalším královským dětem.
svými sourozenci klidně vyříkej. Ale pozor – ne s druhým bez něj. Když ti něco
vadí, či se ti nelíbí, běž za dotyčným a
mluv o tom s ním, neřeš to na chodbě či
jinde s druhými.
- Nehraj si na to, co nejsi – Nejsi jediné
královské dítko svého královského Otce.
Tak se podle toho tak chovej a nevyvyšuj
se. Máš i sourozence a ti si zaslouží tvou
pozornost, úctu, pochopení a hlavně lásku.
- Napomínej v lásce a pokoře. Tehdy
můžeš napomínat – Tohle není kritika,
ale láskyplné chování. Ať ti je tvůj bližní
víc než tvé ego a tvé názory ať jsou pod
mocí Ducha Svatého. I Kristus napomínal, ale všimni si jak.
A to je dnes vše
- Upřímnost a pravdivost (mluv se
svým bližním) – teď nemlč a vše si se
Námět Alena Vyčánková
Reportáž
Setkání s vedením sdružení
Na neděli 26. února 2012 vedení Moravsko-slezského sdruţení pozvalo starší,
vedoucí a tajemníky sborů celého sdruţení na kaţdoroční setkání. Byli jsme informováni administrátory sdruţení o tom,
co se v rámci sdruţení v jednotlivých
odděleních dělá, chtělo by se dělat, a jak
se daří či nedaří posouvat církev na Moravě a ve Slezsku o kousek dál. V této
části bych vás chtěl v krátkosti informovat o průběhu a o záleţitostech, se kterými byste měli být seznámeni.
Po úvodním slovu br. Karla Staňka –
předsedy sdruţení a kázání br. Číka jsme
měli modlitební chvíli po malých skupinkách, aby celé setkání bylo Bohem poţehnané. Následně nás informoval br.
Staněk o tom, co patří do jeho kompetencí. Konference v loňském roce dala priority oblasti dětí, mládeţe a rodin. Také je
vytvořen dotazník, kde se budou hodnotit
kazatelé. Na vyplňování tohoto dotazníku
se budou podílet i členové sborů. Dále
mluvil o kurzu pro laické kazatele a měl
velkou radost z 58 přihlášených zájemců
o tuto sluţbu. Také budou dále probíhat
kaţdoroční Biblické týdny. Příští rok by
měl být zaměřen na rodiny a děti a v roce
2014 přislíbil účast na Biblickém týdnu
br. Jiří Moskala z americké Andrews univerzity jako hlavní řečník.
Z personálních věcí br. Staněk informoval o kazatelích, odcházejících do důchodu, o stěhování kazatelů na nová místa i o
příchodu 3 mladých bratří z teologického
semináře, kteří od léta budou zařazeni na
sbory v rámci MSS.
Oddělení mládeže – Alan Chlebek
Vizí oddělení mládeţe na MSS je vytvářet hnutí mladých pro Krista. Na MSS
běţí úspěšně projekt Pošli to dál – PTD.
V Českém sdruţení běţí podobný projekt
pod názvem Vitax a na Slovensku pod
názvem Áčko.
V rámci mládeţe běţí různorodé aktivity
– vzdělávací ( PTD, školení vedoucích
mládeţe), společenské (kongresy mládeţe, veletrţní, Mírák), sportovní (Tatracup,
Proficup, Znojemský smeč), hudební
(Adventporta, Havířovská nota, tenkrát
na Valašsku) a i evangelizační (Za obzorem, PTD speciál).
V roce 2012 se bude konat Kongres moravskoslezské a slovenské mládeţe - 12.19. 8. 2012 Jasenie ( SK)
2013 – Panevropský kongres mládeţe30.7- 4.8.2013 – Novi Sad – Srbsko
Ve stejném roce i celosvětový kongres v
JAR
V pěti bězích PTD dosud studovalo 350
účastníků z řad naší mládeţe
Reportáž
Oddělení KD – Alan Chlebek
Vizí je podporovat a rozvíjet zdravé
vztahy.
Aktivity – Výzvy lásky končí, ale chystá
se druhý běh, tentokrát více v rámci okrsků. Dále konference ţen a muţů – rostoucí zájem.
Kabalat Shabat – ţidovské zahájení soboty (i u nás bude v květnu – na jiném místě
pozvánka – pozn. redakce).
Celý rok 2013 je v církvi zaměřen na
KD – budou o tom Jitřenky, Biblický
týden aj.
Hospodářské informace – Jar. Stejskal
Představení hospodaření, příjmy z desátků stále rostou, stavební fond sborů. Informace o restitučním vyrovnání státu s
církvemi – 30 let splátek. Předán seznam
odevzdaných desátků a seznam stavebního fondu – moţno k nahlédnutí u staršího
sboru či u tajemníka sboru.
Evangelizace – Petr Pimek
Na www.hlasnadeje.cz – evangelizační
materiály. Více modlitebního úsilí jednotlivců.
Divizní kongres o misii – 30.8- 2.9. 2012
– Bobbio Pellice – Itálie (údolí Valdenských)
Evangelizace – administrativa
- Daniel Dobeš
Od 1.1.2013 nový systém příspěvků na
evangelizaci od MSS. Od podzimu 2012
bude tento systém představován a budou
předávány informace o jeho podmínkách
a nastavení. Bude zrušen podíl sboru, ale
bude více dbáno na přímou evangelizaci.
Oddělení dětí – Daniel Dobeš
Děti jsou prioritou MSS dle usnesení
konference 2011. Výbory sborů by měly
mít větší přehled o fungování DSŠ i o
tom, co se vyučuje. Důraz na to, aby v
DSŠ vyučovali ti nejlepší lidé ze sboru.
Děti jsou budoucnost církve, více je podporujme a dejme jim více prostoru i při
bohosluţbách. Pathfinder – aktivity rostou. Pozitivní vliv práce vedoucího oddělení Pathfinder br. L. Jurečky a jeho spolupracovníků.
Info tajemníkům – Daniel Dobeš
V letošním roce dojde k úpravě druhé
strany čtvrtletní zprávy. Vize je taková,
aby zprávy byly poplatné sborům, nejen
„suchá statistika“. Něco ve formě přehledu o činnosti sboru. Dbát na správné
převody členů. K dispozici na stránkách
MSS je elektronická sborová kniha a dle
stavu a moţnosti vyuţívat formulář na
ochranu osobních údajů členů (info ve
sborových oznámeních). Také dbát na to
aby se osobní údaje členů a osob neobjevovaly na veřejně přístupných místech
(nástěnky, veřejná oznámení, webové
stránky).
Byl zpracován demografický průzkum o
dětech, nepokřtěné mládeţi, přátelích a
členech církve na MSS. Představeny výsledky. Dle výsledků je na MSS stav
stagnující. Ukázalo nám to, ţe je potřeba
zaměřit evangelizační úsilí na děti a nepokřtěnou mládeţ, v této kategorii jich
máme cca 1300, jsou tedy velkou cílovou
skupinou pro naše úsilí. Také nám to
ukázalo, ţe přirozeným způsobem neporosteme a je potřeba se zaměřit na lidi
vně církve. Výzkum nám pomůţe v celé
řadě oblastí církve.
Zprávy z Unie – Peter Čík
TS Sázava – čtyři ročníky denního studia. Dálkové studium se bude otvírat kaţdé 2 roky. V současnosti probíhá akreditace TS. Také probíhá výstavba dvou
objektů ubytoven pro studenty.
Reportáž
Sborová oznámení
ADRA – 29.5. výročí 20 let od vzniku.
Setkání k tomuto výročí v Praze.
AWR - HopeTV - nový ředitel mediálního centra církve – br. Csaba Čák
Advent Orion – nový misijní časopis místo zrušeného Znamení doby. Značka
Znamení doby zůstane zachována, ale v
jiné podobě neţ jako evangelizační časopis.
Bible - Průvodce ţivotem jako kniha
koncem října za 729 Kč.
Velký spor věků – modernizovaný – 450
Kč
Evangelizace velkoměst – New York
(Praha ve výhledu).
Kazatelské oddělení – Mikuláš Pavlík
Biblická konference Eurodivize v Praze
1.- 5. 7. 2012
Setkání kazatelů unie v důchodu i s manţelkami – 11.-13. 5. 2012
Kaplanská sluţba – Vítězslav Vurst předsedou Asociace nemocničních kaplanů.
Na závěr byla opět modlitební chvíle a
na samotný závěr modlitba s poţehnáním
br. M. Pavlíka celému shromáţdění.
Změny církevního řádu – Mikuláš Pavlík
Při poslední konferenci GK v Atlantě
bylo v církevním řádu více jak 900 změn.
Informace o těch nejdůleţitějších. Na
www stránkách Unie i MSS vyvěšen církevní řád i se změnami. Vydán upravený
církevní řád tištěný. Je moţno jej objednat u traktátníka, či bude k nahlédnutí u
činovníků sboru.
Setkání absolvovali za náš sbor starší
sboru V. Slováček a tajemník sboru P.
Matula, který toto vše pro vás zaznamenal
Sborová oznámení
- Pro naše děti – Pathfindery máme radostnou novinku. V neděli 25. března 2012 se
budou moci naučit lezeckému umění či se v něm zdokonalit. Podařilo se domluvit lektora
profesionála – br. Petra Hona z Brna – bývalého vojáka ţenistu, který tyto aktivity vede
jiţ nějaký ten rok na Brněnsku. A jelikoţ máme jiţ ve Zlíně pod Jiţními svahy novou
halu s lezeckou stěnou, nemusíme za ním do Brna, ale on přijede k nám. Takţe všichni ti,
kteří mají odvahu, chuť a náladu na tuto činnost, mohou přijít. Není to jen akce pro děti,
ale i zveme i ty odrostlejší.. Čas a bliţší informace budou včas oznámeny, či info u Miklicových.
- O den předtím – tj. 24. března se uskuteční promítání a beseda o horolezectví a výpravách do italských Dolomit, které nám zprostředkuje bratr Petr Hon. Celé to bude součástí
setkání KD, které jako vţdy začíná od 16.00 hodin. Na celé odpoledne jste srdečně zváni.
Určitě si to nenechte ujít.
Sborová oznámení
- Kabalat Shabat – tak takhle se jmenuje akce, na které chceme společně proţít tradiční ţidovský začátek sabatu – soboty dle ţidovské tradice. Ukázat nám ji přijede bratr
Alan Chlebek. My máme tak moţnost proţít velké poţehnání a nevšední záţitek ze zahájení soboty podle tradic a zvyků Ţidů. Věříme, ţe to přinese velké poţehnání, oţivení do
našich sobot, proţívání vztahu k pánu Bohu a k sobě navzájem. Zveme všechny bez rozdílu. Budeme rádi, kdyţ se sejdeme v co největším počtu. A můţeme toho vyuţít i k pozvání známých, kamarádů i členů jiných církví a vyznání. Ale abych nebyl tajemný, kdy
se to uskuteční? Společně zahájíme sobotu v pátek 4. května 2012. Čas bude upřesněn
později. Určitě přijďte.
- V pátek 30. března 2012 se v našem sboru uskuteční slavnost křtu sboru Přerov. Čas
zatím nevíme, ale bude určitě včas oznámen. Můţete přijít a pozvat i své známé a kamarády.
- Kádečko vás zve na protáhnutí těla. V neděli 1. dubna (není to apríl) můţeme těla a
ruky protáhnot při bowlingu. Hrát budeme ve sportaréně u Jeleňa ( centrum Januštice). Jelikoţ máme dobrou cenu za 2 dráhy, určitě neváhejte přijďte. Hrát budeme od
14.00 do 16.00 hodin.
- Výbor sboru se sejde v pondělí 5. března v 18.00 hodin v horní místnosti sboru. Své
náměty, návrhy, podněty a připomínky předkládejte do neděle 4.3. členům výboru sboru.
- Ve dnech 20. -22. dubna 2012 se uskuteční na Hostýně jiţ 3. ročník konference ţen.
Původně jsem chtěl naše ţeny ještě pozvat k přihlášení, ale registrace byla doslova zahlcena přihláškami ţen, takţe za pár hodin od spuštění registrace byla kapacita naplněna.
Takţe vás jiţ nezvu, jen oznamuji, ţe od nás máme několik ţen přihlášených, a tak čekám, ţe nám o tom v našem časopise po návratu poreferují.
- Ve dnech 10.-11. března na Žlutavách proběhne kaţdoroční akce klubu Pathfinder
„Jarní tání“. Naše děti z Daleké cesty se také zúčastní. Proto jim přejeme co „nej“ záţitky
a dva dny ve společnosti dalších dětí a i našeho nebeského Otce.
- od pátku 25. května do neděle 17. května vyráţíme na víkendový pobyt na Mikulčin
vrch ( u St. Hrozenkova) a chatu Lopata. Chceme proţít krásný a poţehnaný víkend v
lůně Boţí přírody společně a načerpat síly – tělesné, duchovní i duševní. Informace a
přihlášky u Miklicových
- Tajemník sboru má ve své kompetenci vedení osobních údajů členů sboru. Dle platné
legislativy ČR ale takové uchovávání má svá pravidla. Dosud jsme evidovali a uchovávali údaje členů bez souhlasu osob. Pokud byste ale chtěli dát souhlas písemný, obraťte se
na mne a takový formulář s vašim souhlasem vystavím.
Tajemník sboru