5. ročník / leden 2015 ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy

A opět jsme všichni o rok starší. Vládu převzal rok 2015 a my doufáme, že bude pro nás
všechny rokem úspěšným, plným příjemných okamžiků a že číslo 5 na konci
letopočtu nepřiláká žádné pětky do našich žákovských knížek. Zatím do školy přinesl spoustu
akcí, redakčnímu týmu spoustu práce, ale i nápadů a nové chuti na Koktejl.
Tak si novoroční vydání pořádně vychutnejte!
3. strana:
2. strana:
Ohlédnutí za vánočními
Slovo na úvod
Citát měsíce
Vyneseno
dílnami
z ředitelny
4. – 5. strana:
8. třída
v Brně
Projekty
gymnázia
6. strana:
7. – 12. strana:
Den otevře-
Konečně na
ných dveří
horách
13. strana:
Panáček
14. strana:
Tři králové
s papírovou
čepicí
Pohádka
15. – 19. strana:
22. – 24. strana:
Vysvědčení
Z Afriky k sněhulákům
Počítačové hry
20. – 21. strana:
Naši domácí
mazlíčci
Móda & styl
5. ročník / leden 2015
ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy
1
Slovo redakce
V tomto, tak trochu „anketovém“ čísle, se na
chvíli vrátíme ještě do prosince a k vánoční náladě. Dozvíme se pár zajímavostí o lednových
školních i mimoškolních událostech. Ale samozřejmě nebudou chybět ani tradiční rubriky Vyneseno z ředitelny, Naši mudrcové, Móda
a styl, Představování domácích mazlíčků, Počítačové hry,… Vzhledem k rychle se blížícímu vysvědčení věnujeme „pár stránek“ i tomuto tématu. Jakou známku byste dali Sokolovskému
koktejlu a nám, redakčnímu týmu, za první pololetí? Snad jedničku! 
Doufáme, že jste s naší i se svou prací za tohle
pololetí spokojení. A pokud ne, přejeme vám
(i nám), aby to bylo v druhém pololetí lepší!
„Přátelé jsou jako andělé,
kteří nás zvednou, když
naše křídla zapomenou
létat. Tak hodně andělů
v novém roce!“
Vaši redaktoři SK
-neznámý autor
Citát měsíce vybrala Hanka Vodehnalová
POZOR! POZOR!
Blíží se už tradičně školní kolo soutěže mladých recitátorů, tak oprašte oblíbené texty
a vyzkoušejte si své schopnosti v úterý 3. února 2015 od 13 hodin v 7. třídě před obecenstvem a porotou složenou z dospěláků – p. uč. Andresové, p. uč. Janků, p. uč. Chybové
a p. uč. Půlkrábkové.
Těšíme se na naše nejmenší, malé i velké, ale hlavně na ty odvážné a na ty, kteří nejsou líní
naučit se něco navíc.
Ve středu 4. 2. 2015 od 14 do18 hodin na hlavní
budově školy, na ulici Sokolovská, proběhne zápis
našich budoucích prvňáčků. Tentokrát opravdu pouze
v tento jediný den!
Co si máte vzít s sebou?
Kromě dobré nálady také občanský průkaz zákonného
zástupce, rodný list dítěte a samozřejmě to nejdůležitější
- budoucího prvňáčka .
Na všechny se moc těšíme nejen my učitelé, ale také žáci 5. a 9. ročníku,
kteří Vás budou celým zápisem provázet.
2
18. prosince se za zvuku vánočních koled proměnily třídy na Sokolovské i Pražské ve výtvarné dílny. Žáci od 1. po 7. třídu si mohli za pomoci učitelů, osmáků a deváťáků vyrobit
například zvonečky z květináčů, ozdoby z pedigu, svítící domečky nebo hvězdy z papíru, ozdoby z plsti, patchworkovou kouli nebo sněhuláka z plastové lahve a staré ponožky. Ten, kdo není zrovna výtvarník, si mohl vyzkoušet pohádkový AZ kvíz, zasportovat si, zahrát stolní hry, vyrobit řetěz
z dobrot pro zvířátka, upéct (a hned sníst ) perníček nebo si vytvořit přáníčko na počítači. Novou dílnou (v nové laboratoři) se stala vánoční alchymie, kde se při vyrábění baněk nebo prskavek a různých
pokusech mohl „vyřádit“ snad každý.
Po menším průzkumu jsme zjistili, že se ve 3. A stala suverénně nejoblíbenější dílnou vyrábění z pedigu
paní učitelky Škraňkové. Ve 3. B nebyl žádný jasný favorit, ale o hlas více než ostatní dostala dílna paní
učitelky Komůrkové – šití ozdob z plsti. A ve 4. třídě bodovala nejvíce dílna paní učitelky Laškové a paní
ředitelky – vánoční alchymie. Velmi oblíbené byly i dílny paní učitelky Šimkové – sněhulák a paní učitelky
Křičkové – svíčky z vosku. Druháčkům se nejvíce líbilo vánoční sportování s panem učitelem Luňáčkem.
U páťáků byl nejoblíbenější sněhulák paní učitelky Šimkové, vánoční alchymie a domeček paní učitelky
Janků. Páťáci se na téma vánočních dílen rozepsali trochu více…
Mám ráda vánoční dílny. Ráda vyrábím dárečky pro celou rodinu. Ptáte se, která dílna se mi nejvíce líbila?
Sama nevím! Líbily se mi všechny. Ale asi nejhezčí a nejlepší vánoční dílna byla dílna u paní učitelky Šimkové
(sněhulák) a u paní učitelky Janků (domeček). Lehčí byl ten sněhulák, ale nešla mi udělat jeho čepice, bylo to
těžké. Na dílně s domečkem se musel domeček vystřihnout a slepit, ale jsem ráda, že jsem se zúčastnila. Myslím si a doufám, že na všech dílnách byla vánoční pohoda a klid. Jsem moc ráda, že škola zavedla vánoční
dílny. Všem pedagogům patří velké DÍKY!
Veronica Bräuner
Na vánoční dílny zavzpomínala Kája Hynková
3
V úterý 16. prosince jsme se s naší třídou vydali na suprový výlet do Brna. Tento výlet byl zaměřen
na výstavu lidského těla HUMAN BODIES. Zjistili jsme mnoho zajímavých věcí o svém těle. Mladý
student medicíny, který nás provázel, byl velmi hodný a sexy, rozzářil paní učitelku Macenauerovou
i nás děvčata. Jeho přednáška byla velmi poučná, všem se líbila a všichni jsme si to užili. Po skončení
exkurze jsme navštívili nákupní centrum Vaňkovku a vánoční trhy, kde jsme se najedli, napili a dokoupili drobné dárky. Zpáteční cesta vlakem byla lehce komplikovaná díky hořící lokomotivě před
námi. Nakonec jsme šťastně dojeli domů. Výlet byl super!
Kristýna Kratochvílová, 8. třída
Je zřejmé, že děvčata, která nám psala o výstavě, byla rozvášněná především mladým medikem
(což není divu), proto jsme bližší informace o výstavě vyhledali na webu bodiesrevealed.cz :
Výstava BODIES REVEALED odhalí svým návštěvníkům lidské tělo v celé jeho složitosti i kráse. Naše
lidské tělo je to nejcennější, co každý z nás má. Aby správně fungovala, musí vzájemně spolupracovat
řada složitých systémů a s nimi spojených orgánů.
Výstava BODIES REVRALED nabízí svým návštěvníkům podrobný trojrozměrný pohled hluboko do
těchto systémů – od kůže přes kostru až k vnitřním orgánům, od lebky až ke konečkům prstů na nohou.
Každý návštěvník bude ohromen složitostí a zároveň křehkostí lidského těla. Díky těmto vědomostem
se ke svému tělu bude každý chovat tak, aby podpořil jeho zdravý a správný vývoj.
Určitě stojí každému za to výstavu alespoň jednou zhlédnout.
4
Ve čtvrtek 11. prosince se žáci 7. a 9. třídy zúčastnili
již druhé výukové lekce na gymnáziu v rámci jejich
projektu Podpora přírodovědného a technického
vzdělávání v Pardubickém kraji. Tříhodinový blok
pro sedmáky byl zaměřený na opakování a poznávání členovců a žahavců. Žáci pozorovali stavbu těla
a chování ploštěnky, usmrcené saranče a pokoutníka domácího. Žáci deváté třídy zkoumali, jak funguje elektrický zvonek, využívali elektromagnetického
relé jako poplachové zařízení, sestavovali transformátory a zkoumali různé druhy polovodičů.
Jaké byly reakce žáků?
Kevin, 7. A
Bylo to zajímavé. Nejvíce mě bavilo zkoumání pavouka. Dozvěděl jsem se spoustu věcí a bylo to záživné.
Terka. 7. A
Zaujalo mě, že sarančata mají velká kusadla a sní skoro všechno. Líbilo se mi odstřihování a lepení částí
těla sarančete do protokolů. Zkoumání pavouka se mi
tolik nelíbilo.
Barča, 7. A
Tento program se mi moc líbil, byl velmi zajímavý.
Některá ta zvířátka vypadala tak nevinně, ale pod
lupou to tak nebylo. Některá měla na nohách strašně
moc chlupů, až mě to překvapilo. Bylo to velmi poučné a nelituji toho, že jsem tam byla.
Ivo, 7. A
Líbil se mi způsob dělání pracovních listů, kdy nám
pan učitel vysvětlil úkol a pak jsme ho ve dvojicích
plnili. Ve třídě byla zajímavá terária s plazy…
Kristýna, 9. A
Dalo nám to hodně. Bavilo mě to. Nejlepší bylo sestavování fotodetektoru a pokus zapojit zvonek.
Kája, 9. A
Pan učitel byl příjemný. Dělali jsme různá měření
s transformátorem, bylo to fajn.
Renča, 9. A
Zkoušeli jsme za pomocí zdroje, spínače a žárovky
elektrický obvod. Také jsme dělali alarm např. do
trezorů, když je obvod přerušen, alarm se spustí. Projekt mě bavil, ale nebylo to pro mě nic nového.
5
Rodiče budoucích prvňáčků, kteří doma přemýšlí čím dál častěji o tom, která škola by byla pro
jejich dítě tou nejlepší, využili Dne otevřených dveří. Ty naše se pro ně otevřely 5. ledna
2015 na obou budovách školy (Sokolovské i Pražské). Jako vždy mohli nahlédnout do všech
koutů školy. Budova na Pražské patřila především nastávajícím školákům. V doprovodu kamarádů ze Zvířecí říše okoukli třídy, které voní novotou, prolezli všemi zákoutími, zakouzlili si a zahráli na interaktivní
tabuli a pak si společně s rodiči a paní učitelkou vyrobili na památku „zvířátkový tužkovník“.
Kája s Kájou z devítky se v odpoledních hodinách vydaly vyzpovídat některé rodiče, kteří se
rozhodli navštívit naši školu.
Zajímalo je:
1) Co se vám na naší škole líbí?
2) Zaujalo vás něco?
3) Porovnáváte školy?
Byli jste se podívat jinde?
paní Nečasová s Aničkou
paní Bednářová s Anežkou
1) Všechno. Třídy, paní učitelka, která s3)
Aničkou
vyráběla…školy?
1) Že je to tady hodně blízko ke školce,
Porovnáváte
2) Asi ta vybavenost třídy.
takže ten přechod nebude snad tak těžký.
3) Jinde jsme se podívat nebyli, ale máme zkušenosti se
2) Právě ty dětské prvky - prolézačky, písškolou v Hradci nad Svitavou. Určitě budeme upřednostkoviště,…
ňovat tuto.
3) Nebyli jsme jinde.
pan Doubek s Alicí
1) Že tady máte všechno pěkně pohromadě.
2) Zaujalo mě, že tu máte spoustu místa
pro ta doplňující zaměstnání.
3) Nebyli jsme jinde, protože sem chodí
starší sestra Aličky Editka, chodí do
3. třídy, takže tady to prostředí už trošku známe a šli jsme rovnou sem.
paní Pástorová s Matyáškem
1) Líbí se, že je ze školky přechod takový pozvolný. Že jsou tady sami a ne hned na velké škole.
2) Líbí se mi ten bezpečností systém. Všimla jsem si, že když někdo zvoní, tak tam máte tu kamerku
a paní učitelky vědí, koho pouští.
3) Nejstarší syn sem chodil do 1. třídy, ale to už je spoustu let, ale teď je tu opravené. Pak jsme měli syny
na Felberce, ale sem nás to teď láká víc. Přijde nám to tady klidnější.
paní Zemanová se Sebastiánem (trošku jsme oprášily slovenštinu, ale pro vás odpovědi v češtině)
1) Co mě nejvíc vyhovuje a co mě okouzlilo na této škole,
je to, že se vlastně hned navazuje ze školky na 1. a
2. třídu, které jsou oddělené od základní školy jako takové.
2) Sympatické prostředí.
3) Ne, tohle je jediná, kterou jsem si vybrala.
paní Simonová s Nelinkou
1) Celkově to prostředí je hezké, moderní,
barevné, útulné,…
2)Určitě je fajn ta interaktivní tabule. Ale
ještě se tak porozhlížíme.
3) Nebyli jsme jinde, protože mladší dcera
chodí do školky, takže to chceme mít spojené při jednom.
6
… sníh, ale občas i lyžaři. Když se 11. ledna žáci 7. a 8. třídy vydali na lyžařský
výcvik do Čenkovic, nikdo ještě netušil, co je čeká. Všichni si to ale i přes pár
nehod užili. No, však si to přečtěte… 
Lyžařský výcvik z pohledu osmáků…
Neděle - den příjezdu
Pondělí
V neděli jsme přijeli kolem páté
hodiny večerní. Poté, co jsme
se ubytovali, my do chaty
U Vleku a 7. třída do chaty Vigona, jsme si dali k večeři rizoto. Po jídle jsme se vydali na
chatu Vigona na přednášku
pana učitele Luňáčka o chování
a bezpečnosti na kurzu. Poté
jsme šli na večerní procházku,
která ovšem dopadla tak, že
jsme byli všichni úplně promočení. Na chatě jsme se uložili do
postelí a „usnuli“.
Budíček jsme měli v sedm hodin. Posnídali jsme pečivo
s pomazánkou a o půl deváté se
vydali na svah a rozdělili se do
pěti skupin. Zpočátku jsme
všechny skupiny jezdily na Svitavské a odpoledne se tam vrátily jen jedničky a dvojky. Po
obědě jsme si odpočinuli při
poledním klidu. Poté jsme se
zase vydali na svah a zkoušeli
různá cvičení na stabilitu. Před
večeří jsme si užívali osobního
volna. Večer jsme šli opět na
chatu Vigona a tam nám pan
učitel předváděl první pomoc.
Bylo to velmi poučné. Nikita
celou noc mluvila do zdi.
Úterý
Po budíčku a snídani, zase
v obvyklou dobu, jsme vyrazili
na svah. Toto dopoledne si Makina udělala něco s kolenem,
a tak jsme poprvé viděli horskou službu v akci (a to jsme
netušili, že to není naposledy).
Proto se první i druhá skupina
přesunula na Vigonu, kde byl
suprový sníh! A pak oběd, polední klid a zase lyžovačka. Někteří odvážlivci si vyzkoušeli
snowboard. Tentokrát se nic
nestalo . Večer opět chata
Vigona, kde nám pouštěli krátké filmy o lyžování. A pak…
večerní party na naší chatě.
s Óčkem.
Středa
Zase budíček, snídaně, dopolední lyžování. Snowboardisti se šli ukázat na Vigonu. Opět jsme viděli horskou službu!  Toto dopoledne bylo totiž dost nabité úrazy. Terka
si zlomila loketní a Bára klíční kost. Všechny zraněné
odvezl pan Šimek, který se vracel domů (on naštěstí bez
úrazu ). Obědvali jsme v restauraci ve vesnici, odkud
nám vozili každý den jídlo. K obědu byl řízek
s bramborem. Hned vedle restaurace byla Jednota, kde
jsme si mohli něco málo koupit, ale nesměli jít bez košíku, aby nám nákup nespadl. Toto odpoledne bylo odlehčené, protože jsme měli už dost úrazů a třetí den prý
bývá nejhorší. Měli jsme jít ještě na procházku, ale začalo
pršet, takže se nikam nešlo. K večeři byl výborný guláš.
Večer jsme se vydali opět za sedmáky na chatu, kde na
nás čekali chlapi z horské služby. Měli přichystanou prezentaci o různých věcech. Třeba, jak se zachraňují lidé ze
zastavené lanovky atd. Po přednášce jsme ještě zpívali
s kytarou a pak se vrátili na svoji chatu.
7
Čtvrtek
Pátek - den odjezdu
Když nás ráno paní učitelky probudily, dali jsme si
snídani. Asi za hodinu jsme se vydali na svah, ale sníh
byl k ničemu.  Nedalo se na něm jezdit, takže Sára
spadla a narazila si nos a nějak natáhla krk nebo co,
takže nosí límec. Po obědě a poledním klidu se jel slalom. Byl vcelku krátký, ale v zatáčkách nás zlobily
muldy. Na chatu Vigonu, kde bylo vyhlášení vítězů
slalomu a dalších soutěží, jsme se vydali po osobním
volnu. Na závěr jsme si zazpívali s kytarou a trošinku
přetáhli večerku.
Ráno jsme vstali jako vždy a pomalu se začali
balit. Dopoledne ještě cesta na svah a odpoledne už pryč. Měli jsme odjíždět v 1 hodinu, ale
sedmáci zdržovali, takže se nakonec odjíždělo
v půl druhé. Nikomu se odtud nechtělo. Všichni
byli mrzutí. A pak už nás čekala jenom cesta
domů. Myslím, že všichni, co neuměli lyžovat a
nikdy na lyžích nestáli, se to určitě aspoň trochu
naučili. A také si myslíme, že by se tam každý
rád vrátil.
Děkujeme všem učitelům a učitelkám
za suprově strávený týden.
Celá 8. třída
Lyžařský výcvik očima dospěláků…
Slovy paní vychovatelky Hanky Kopecké:
Druhý týden v lednu jsem se zúčastnila lyžařského výcviku dětí 6. – 8. tříd. Počasí nasvědčovalo tomu, že
prožijeme krásný týden, sluníčko a nový sníh na upravených sjezdovkách, co víc si přát. Společně s družstvem lyžařů - začátečníků jsme se snažili naučit lyžovat úplně od začátků. Děti pečlivě poslouchaly každou radu a během dvou dnů už sjížděly sjezdovky v Čenkovicích jako ostatní. Na ubytovně Na Vleku
jsem bydlela s 8. třídou, kterou jen a jen chválím. Žáci byli slušní, ukáznění, pomáhali v kuchyni, ale
hlavně, chovali se k sobě krásně. Jsem ráda, že jsem je poznala.
Paní zástupkyně Dagmar Průšková:
Po mnoha letech jsem se opět ocitla jako lyžařská instruktorka na LVVZ 7. a 8. ročníku v Čenkovicích.
Dostala jsem „nelyžaře“. Po překonání prvních nezdarů se moji svěřenci postupně stávali opravdovými
lyžaři… A pak už jsme si to všichni až do konce pobytu jen užívali. 
8
A pan učitel Michal Luňáček:
Po komplikacích, v jejichž duchu se nesl poslední měsíc před
odjezdem (vrtochy počasí, zájem, resp. nezájem žáků atd.),
jsme v neděli naskákali do autobusu směr Čenkovice. Tam
některé jedince překvapilo parkoviště, které bylo po sobotní
velké oblevě a nočnímu mrazu jako zrcadlo, jemně pocukrované cca 5 mm nového sněhu. Po ubytování jsme se vydali na
procházku areálem, abychom se trochu aklimatizovali na
čistší vzduch. V pondělí začal výcvik rozřazením do družstev.
Tím, že jely dvě třídy, to bylo trošku náročnější, ale nás instruktorů bylo také víc – pět, takže jsme to
zvládli. Jako vždy se mezi dětmi našli super lyžaři i lyžemi nepolíbení, ale nejvíce bylo těch, kteří nějak
sjedou kopec a jejichž styl bylo třeba vybrousit. V úterý odpoledne a na středeční dopolední blok se našla skupinka odvážlivců, co to se mnou chtěla vyzkoušet na snowboardu.
Na večerní programy jsme se scházeli na chatě Vigona.
Zde si děti vyslechly “přednášky“ o zásadách chování na
horách, působení zimy na lidský organismus a samozřejmě o lyžování, které byly doplněny videoprojekcí. Ve
středu nás návštěvou poctili členové horské služby, aby
žáky seznámili se svojí zajímavou prací. Zbytek večerů si
žáci většinou chtěli užívat sami hraním na svých elektronických miláčcích, ale hrstku se mi jich dvakrát podařilo
utáhnout na zpívání při kytaře.
Ve čtvrtek odpoledne všichni, co zůstali zdraví (letošní
kurz poznamenalo 5 úrazů), úspěšně absolvovali dvě kola
obřího slalomu, aby mohli být večer ti nejlepší odměněni
sladkostmi…
Snad se nám podařilo vzbudit u dětí o lyžování zájem
a kurz si užili. Potvrdila to i vysoká účast na závěrečném
pátečním lyžování. Kurz sice začínal a končil na sjezdovkách v mracích, ale zbylé dny byly svahy zalité sluncem.
Děkuji všem, co se podíleli na tom, že vše proběhlo v pohodě a s úsměvem na rtech. 
9
Svérázný popis LK sepsali „vyvolení“ z 6. třídy, kteří
doplňovali řady 7. a 8. tříd.
Neděle, přijeli jsme v podvečer do Čenkovic na parkoviště. Lyže a prkna nám sice odvezli na chatu, ale
bohužel jsme museli odnést batohy na zledovatělý kopec. Byla to pěkná klouzačka! Ubytovali jsme se
do pokojů a před večeří jsme vyšli na procházku. Vše bylo úplně namrzlé (měli jsme si vzít brusle).
V pondělí jsme se rozdělili do lyžařských skupin. Dobře jsme si zalyžovali, až na pár „držkopádů“.
V úterý přijel Šimon se svým bolavým prstem a celý den jsme lyžovali. Po večeři jsme pařili do hluboké noci. Tomáš Kudla usnul jako první, a proto na něj byl spáchán kanadský žertík. Ve středu jsme
měli volnější den, ale pokoj 36 měl stále službu, až do skonání světa. Ve čtvrtek jsme my (na pokoji
číslo 36) hodně zlobili a byli agresivní, protože jsme měli stále službu, a tak nás zamkli na pokoji a zabavili nám klíče. To ale nestačilo, protože jsme si vyrvali kliku a zabouchli se zevnitř. Proto nám museli vytrhnout dveře z pantů. V pátek už jsme uklízeli a bohužel už jsme museli odjet.
PS: Horská služba nás dobře zná.
Na textu se podílela Aneta V. a ke svým činům se přiznali: Tomáš K., Fanda V., Vojta N., Šimon S.
Sedmáci zvolili komiksové podání lyžařského kurzu
10
… doplněno osobními dojmy Maxe Čuhela:
Celá naše třída se zúčastnila lyžařského výcviku v Čenkovicích. Jaké to bylo pro mě? Byl to zajímavý
poznatek o tom, že lyžovat se dá naučit za 5dní a ne, jak jsem si myslel, za 5let. Ale kromě lyžování to
bylo zajímavé i v chatě. Koukali jsme se na filmy, hráli různé hry, povídali si… Samozřejmě tu byly i
nepříjemné věci jako srážky, takže zlomeniny a zlomeniny, ale tím jsme se nenechali odradit. Mně
osobně se nic hrozného nestalo. Žádná zlomenina, vyvrtnutý kotník, až na nepříjemnou věc, že mi spolužák L. K. dal pěstí do oka. Na druhou stranu to byla moje první pořádná rána pěstí, co jsem dostal.
Ale zpět k tématu. Lyžák byl týden, užil jsem si spoustu legrace. Jsem rád, že jsem se naučil lyžovat,
a rád bych v tom pokračoval. Takže teď chceme jezdit na lyže každý víkend, dokud bude sníh. Už jsme
byli v Červené Vodě a mohu doporučit… 
11
12
Nejen naše škola v září oslavila 50. výročí, ale dalším jubilantem se
2. ledna stal všem známý panáček s papírovou čepicí - Večerníček.
Večerníček je přibližně desetiminutový večerní televizní pořad s pohádkovým nebo jiným
příběhem určeným pro děti (ale i dospělí si to někdy užívají ). Je vysílaný každý večer Českou televizí (původně Československou televizí)
v předpokládaný čas uléhání dětí do postele (okolo 7. hodiny večerní).
Symbolem pořadu je kreslený chlapec Večerníček v papírové čepici, který vítá své malé (i velké) diváky v znělce před samotnou pohádkou. Autorem postavičky je malíř Radek Pilař. Po animované postavě byla pojmenována planetka 33377
Večerníček, objevená 12. 2. 1999 Petrem Pravcem
na observatoři Ondřejov.
Předchůdcem Večerníčku byl
pořad Stříbrné
zrcátko,
který
začal
své vysílání v roce 1963,
v nedělním podvečerním čase.
Od 2. ledna 1965 byl Večerníček ucelenou formou
s pravidelným nedělním vysíláním.
K 50. výročí prvního vysílání Večerníčku
na tehdejší Československé televizi připravila nynější ČT sérii vysílání, které potěší kdejakého fanouška jak večerníčků, tak archivních materiálů
vůbec. Na světlo světa se totiž dostanou kousky,
které diváci nemohli v televizi vidět hodně dlouhou dobu. Staré večerníčky byste našli na ČT2
a ČT:D po celý leden. Maraton začal Robotem Emilem, od jehož prvního vysílání uplynulo 1. ledna
přesně padesát let. Historické večerníčky si diváci
budou moci poprvé vychutnat v digitální podobě,
do které byly přepsány z 16mm originálu.
Jaký je váš nejoblíbenější Večerníček?
Honza Sauer, 7. A
Cipísek
Karolína Plíhalová, 6. A
Hurvínek
Karel Čermák, 5. A
Bob a Bobek
David Hladký, 4. A
Hurvínek
Ondra Mach, 5. A
Bob a Bobek
Denis Hynek, 4. A
Maková panenka
Bára Boušková, 7. A
Rumcajs
Nikola Neumeisterová, 8. A
Štaflík a Špagetka
Natálie Fadrná, 5. A
Bob a Bobek
Tadeáš Bajtek, 7. A
Hurvínek
Mirek Lacman, 6. A
Pat a Mat
Tereza Pastušťáková, 6. A
Maxipes fík
Honza Kočvara, 4. A
Maková panenka
Ondra Janoušek, 6. A
Krteček
Michal Maljarčík, 7. A
Krteček
paní učitelka Macenauerová
O človíčkovi
Michal Šindelka, 7. A
Rumcajs
Vendula Frantová, 5. A
Bob a Bobek
Filip Křivka, 7. A
Hurvínek
Viktorie Vykopalová, 4. A
Hurvínek
13
... Kašpar, Melichar a Baltazar byli mudrci z Východu, kteří přinesli Ježíškovi zlato, kadidlo a myrhu.
Ve snu je totiž navštívil Anděl a řekl jim, že se narodil Spasitel. Králové se tedy vypravili hledat ho. Tehdy na cestě uviděli hvězdu - kometu, která je vedla až do Betléma, kde Ježíška našli položeného v jeslích.
Svátek Tří králů připadá na 6. ledna.
7. ledna se uskutečnila tříkrálová sbírka 2015. Je to sbírka, při které se vybírají penízky, ty se darují na
charitu pro lidi, kteří potřebují finanční pomoc.
Dětem jsme položili anketní otázku, jak se jmenují Tři králové. Skoro všichni ale znali správnou
odpověď, a tak je chválíme, ale jednotlivé odpovědi vypisovat nebudeme.
Když se u domu Tři králové objeví, zanechají po sobě nápis
na dveřích - K+M+B+ a příslušný rok. Víte, co to znamená?
V katolických zemích se o svátku Zjevení Páně (6. ledna) píše posvěcenou
křídou na dveře domů a chlévů zkratka K † M † B † jako formule požehnání. Původní text zní Christus mansionem benedicat – Kristus ať
obydlí žehná, ať Kristus požehná tomuto příbytku po celý rok (proto
se za třetí křížek píše letopočet). Tři křížky symbolizují Nejsvětější Trojici
- Otce, Syna a Ducha Svatého. Nejde tedy o znaménka „plus“ mezi iniciálami.
V 21. století, kdy se vytrácí povědomí o starších lidových vyprávěních a zvycích i o významu křížku, se lze
setkat s novými lidovými výklady, že iniciály K+M+B jsou připomínkou pro starší lidi, když odcházejí
z domu, aby nezapomněli klíče, mobil, brýle, nebo značí jména prezidentů Klaus, Masaryk, Beneš, ale ani
jeden z těchto výkladů však přirozeně nemá oporu v Bibli (stejně jako jména Kašpar, Melichar a Baltazar).
Denča, Hanka a Kesina z devítky
Šikovní pisálci se najdou i mezi našimi nejmenšími. Paní učitelka Ptáčková nám
dodala pohádku O Terce, kterou napsala Klárka Vaverová z 2. B. Šikulka, co? 
O Terce
Byla jednou jedna Terezka a chodila do čtvrté třídy základní školy. Jednoho večera se jí stalo
něco zvláštního. Viděla ducha, který mluvil a řekl: „Já jsem pan Miz.“ A potom se zeptal: „Budeme
spolu kamarádit?“ A Terezka odpověděla: „Ano“. Toho večera Terezka nemohla usnout.
Když šla druhý den do školy, nic o panu Mizovi nikomu neřekla. Následoval oběd. Ten den bylo Terčino nejoblíbenější jídlo - buchtičky se šodó. Potom šla do „lidušky“, kde strávila další dvě hodiny
malováním. Po skončení pro ni přijela maminka.
Když byly konečně zase doma, udělala si domácí úkol z českého jazyka. Potom si nachystala
aktovku na druhý den a převlékla se do domácího oblečení. Nakonec si šla hrát s panem Mizem. Bylo
to moc hezké, ale ona ho neviděla, protože byl neviditelný. Jí to ani moc nevadilo. Maminka ji zavolala k televizi na večerníček, aniž by tušila, že je v domě také přítomen pan Miz. Poté si přečetly pohádku a šly hezky spát. Terezce se tu noc dobře spinkalo.
A to je konec pohádky.
14
Někoho trošku vyděsilo, jinému vyloudilo úsměv na tváři, některého možná i zaskočilo, u někoho vyvolalo až hororové představy, kdo ví… Co se ti vybaví, když se řekne vysvědčení? Na
to jsme se zeptali v některých třídách a fakt jsme si početli a pobavili se. Někdo byl stručný,
někdo zase vtipný a někdo by možná mohl napsat celý román. Tak si počtěte, možná se
s některým z pocitů vašich spolužáků ztotožníte. 
Deváťáci to tentokrát řeší asi nejvíce…
Vybaví
se mi, že to je jedno z nejdůležitějších vysvědčení k výstupu z deváté třídy. Ale při slově vysvědčení se mi místo samých jedniček vybaví spíš
úmrtní list! Je tu ale i něco, na co se těším… a tím
jsou pololetní prázdniny… Strašně to utíká a potřebuji ještě nějaké ty známky doladit, takže by mi nevadilo, kdyby se pololetí oddálilo i s přijímačkami
na střední školy. Čas ale nezastavím! Tak uvidíme,
jak to všechno dopadne…
Renča S.
Vybaví se mi asi ta nejdůležitější věc v životě. Moc
na tom záleží. Když se to povede, tak nám to může
ulehčit vstup na střední školy. Pro pololetní vysvědčení je důležité, jestli jsem celý půlrok makal a dával
pozor v hodinách. Čekají nás nebo spíš mě přijímačky na střední školu v České Třebové. Tam hodně
záleží na prospěchu žáků. Modlím se, abych uspěl
v přijímačkách a na školu se dostal. Je to začátek
něčeho nového, hlavně toho, kým budeme v životě.
Lukáš V.
Když to uslyším, začínají moje výčitky, že
jsem se neučila, že já neposlechla mámu,
když mi říkala, ať se jdu učit… Mám strach,
že tam uvidím špatné známky a nepřijmou
mě na moji vysněnou školu. Nevím, jestli
se dá na tom najít něco kladného. Maximálně zlepšení v angličtině oproti 6. třídě,
ale ta matematika a chemie! Ach jo! Horší
než vloni. V hlavě mám jen „musíš se učit,
děláš to pro sebe, pololetí je za chvíli…“
Teď musím jet na 100 %, protože vysvědčení je za pár dní a nerada bych to zkazila
svou leností. Moment. Jedna kladná věc tu
je. Volno! No, ale k čemu nám to bude,
že?… když tam budou špatné známky…
Sabča M.
No, na jednu stranu je to úleva, protože je za námi
velká část školního roku a jsme blíže prázdninám,
ale na tu druhou stres, protože je tento rok poslední
na základce… No, však to znáte… stres před přijímačkami, zkouškami, nahánění dobrých známek na
poslední chvíli a dost možná je to jedno
z nejdůležitějších období v životě, protože ta cesta,
kterou si zvolíme, nás dost ovlivní a bude vést možná až do hrobu… No jo, ale kterou si vybrat, když je
jich tolik? Co když si vybereme špatně? Já osobně
bych se na to ve vteřině nejradši vykašlal a šel zpátky „tahat kačera“. Bohužel to asi nepůjde, škoda!
Tak uvidíme, jak to všechno dopadne…
Matyáš M.
Vybaví se mi akorát to, že když bude špatné, tak mě doma „zabijou“. A pokud bude
dobré, tak to přežiju… Mamka říká, že bych
se měla víc snažit, ale mně se nechce, prostě
to nějak dopadne. Možná pak budu litovat,
že jsem se neučila, ale třeba taky ne. Už jen
když jsem začala psát tohle, tak se mi
přestalo chtít. Tak jak asi bude vypadat moje vysvědčení, si snad každý dokáže představit. No, tak aspoň, že jsem zdravá…
Hanka V.
15
Je to důležitý papír o tom, co jsme se ve škole naučili, a jestli jsme se vůbec něco učili… Musím přiznat,
že já bych ten papír nejradši vzala, roztrhala na maličkaté kousíčky a vyhodila! To pak doma musím
pořád poslouchat, jak jsem líná, co ze mě bude, že takové vysvědčení neměli ani moji rodiče, ani prarodiče, proč jsem se neučila a tak… Já vím, že je to pro mě hlavně tento rok důležité, ale mně se prostě...
Vždycky, když se mě taťka zeptá, proč mám tak hrozný vysvědčení, tak mu upřímně odpovím: „Ale tati,
můžeš být rád, že jsem nepropadla.“
Denča N.
Tak, a je to tady. Půlka školního roku je za námi, nadchází druhá. Jenže
letos je to jiné. Je to jinak, než kdykoliv jindy. Zatímco většině mladších
žáků přichází období relativního klidu, nám ne. Blíží se přijímací zkoušky
na střední školy a vše, co jistě ovlivní náš život. Ale… po takovém vysvědčení, byť jen pololetním, je volno. Ano, sice pouze jeden den k víkendu,
ale i to se dá využít. Nevím, pro mě vysvědčení za půlroku nikdy neznamenalo víc než jako radu, v jakých předmětech zabrat. Ale asi jsem nebyl
jediný s takovým pohledem na věc. Inu, tentokrát je to důležitější než to
„druhé“ vysvědčení. Jestli se na něj těším, nedokážu odpovědět pravdivě.
Ale vím, že letos je obzvlášť důležité.
Vojta P.
Je to velice důležité, protože známky se píšou na střední školy do přihlášek. Teprve potom se škola
rozhodne, zdali vás vezme, či ne. Je to velice napínavá chvilka, když čekáte, až vás zavolají. Vždycky samozřejmě vím, co tam je, ale občas očekáváte takový ten zvrat, který je v pohádkách těsně před koncem, ale pak to nakonec všechno dobře dopadne. Pak nastává situace, že se vrátíte zpět do reality. Jako
když už je po narozeninách. Všechny dárky jsou už rozbalené a je konec.
Aneta B.
Vybaví se mi papír, který se dá označit za bez- Když se řekne vysvědčení, vybaví se mi přijímačky,
cenný a zbytečný. Je to ale výsledek naší
půlroční práce a píle nebo naopak lenosti a
flákání se. Já mám sice ráda, když se vše vydaří
a objeví se vyznamenání, ale vlastně mi na tom
tak úplně nezáleží. Vždy na tom víc záleželo
lidem okolo mě. Teď v 9. třídě je to důležitá
věc, protože rozhoduje, co s námi bude dál. Asi
proto jsem z toho letos docela nervózní. Takže
když teď někdo mluví o vysvědčení, vybaví se
mi hlavně stres…
Karolína H.
protože všichni pořád říkají, že známky
na vysvědčení z půlky devítky se ještě započítávají.
Vždycky jsem se prý na vysvědčení těšila, ale teď?
Vůbec. Nejradši bych žádné vysvědčení nedostala,
ale s tím se asi nedá nic dělat. Vždycky, když dostanu vysvědčení, všechny tety, strejdové, babičky
a dědové se na něj hned ptají. A když jim o něm
řeknu, tak buď přijde něco ve smyslu, že to mohlo
být lepší, nebo mi oni říkají, co měli v mém věku.
Ale pak říkají, že mám být ráda, že ještě chodím do
školy a dostávám vysvědčení. No jo, ale ten stres mě
asi brzo zabije.
Karolina N.
Ach jo, zase vysvědčení! To zas budu muset napravovat známky, nechávat se zkoušet, psát milion písemek atd. Navíc mám takový divný zvyk, že první výzo je lepší než to druhé, to které dostáváme na
konci školního roku. Někdo tyhle věci moc neřeší, ale někomu na tom záleží. Někdo dostane samé jedničky, někdo ne a někdo bude zklamaný… Ale vždycky, když se řekne, že se uzavírají známky, nijak moc
si neoddechnu a řeknu si: „Co jsem celou tu dobu dělala?“ Výzo! Do třetí třídy jsem se vždy těšila, že už
ho konečně dostanu, pak mi to ale přišlo smutnější a smutnější! Co jiného ještě napsat?! Snad jen to, že
se nevyhneme dalším vysvědčením, dokud nebudeme dospělí.
Kristina K.
16
Pro osmáky je to už také dost důležité téma…
(chtějí zůstat v anonymitě)
Hrůza!
Panika! Nervozita! Jak se všichni snaží
Vybaví se mi prázdniny a také odpočinek. Někdy
poslední týden školy o zlepšení známky. Jsem
se nám můžou vybavit průsery a také někdy postejná, ale mrzí mě to. V mém věku už se přidává
chvala, jak u koho. Vybaví se mi také moje buvysvědčení k přijímačkám. Učení do noci, kruhy
doucnost. Vaše vysvědčení vás posune dál, nebo
pod očima, únava ve tváři. Ano, takhle přesně
zůstanete, kde jste. Je to vaše vizitka za celý
teď vypadám já v poslední době. Není to hezký
školní rok. Ovlivní vás při vybírání povolání,
pohled, vím. Ale ten výsledek za to stojí. Jak
a když máte dobré vysvědčení, můžete dělat, co
mám stíhat vše? Co dřív? Já ptám se sebe, vychcete a hlavně co vás baví.
svědčení…
Vysvědčení, to je velmi důležitá věc. Pokud se chcete dostat na nějakou
dobrou školu a pokud chcete, aby z vás něco bylo. Dobré vysvědčení je základ. Je dost těžké mít jedničky, dvojky. Když já dostanu špatnou známku
nebo se mi něco nepovede, tak jsem dost mrzutá a nepříčetná. Ale zato, když
se mi něco povede, tak si užívám života na plné obrátky. Vysvědčení je dvakrát do školního roku a musíte pracovat a dělat bonusy (jak říká paní učitelka Škraňková).
Stres! Už vidím, jak se otevřou dveře, dovnitř vlítnou rodiče a začnou na mě řvát. Ale oni jako každý
rok vejdou do místnosti, pochválí mě, řeknou, že to mohlo být lepší, ale že i tak mě mají rádi. Většinou
mi vyhrknou slzy do očí, a to jen díky tomu, že vím, že jsou na mě pyšní.
Hned mě začne bolet břicho a představuju si, až to do- Je to papír, na kterém jsou naše osobní údaje
nesu domů. Ale i radost, že je za mnou další školní rok
nebo jsem alespoň v polovině. Jedním z prvních slov,
které mě napadne, je průser (podle toho, o jaký předmět se jedná). Nejradši mám, když se vysvědčení povede, a pak mě čekají dva měsíce prázdnin. To se připadám jako v nebi.
Moc důležitý den, v tento den si většinou dívky berou
na sebe šaty a kluci nějakou tu košili. Paní učitelce
přinesou kytku a nějakou čokošku a poděkují jí za
vydařený školní rok.
typu - jméno, rodné číslo atd. Potom, o kolonku níž, je pár čísel, díky kterým nám buď
rodiče vynadají, nebo nás pochválí. Vždycky
si řeknu: „Příští rok na sobě zamakám!“ Ale
rok od roku je to horší, jelikož čím jsme starší, tím jsme línější. Od čeho jsou známky?
Buď to umíš, nebo neumíš, to ano. Ale každý
člověk je originál, takže ať jsi lepší na cokoliv, vždycky se ti to nějak oplatí. Buď
v dobrém, nebo v tom horším případě.
Ani sedmáci nezůstávají pozadu…
Když se řekne pololetní vysvědčení, tak mě napadnou předměty,
ale nejvíce český jazyk, protože s ním mám trochu problém. Vybaví se mi známky (spíš špatné), papír a razítko. Přijdu domů
a mamka se mě zeptá: „Tak co vysvědčení?“ A já řeknu: „No, nic
moc.“ Ale nakonec to není až taková hrůza. Pak si představím
poslední týden před uzavíráním známek – písemky, ladění známek (kdo má nerozhodně) atd. Takže spíš hrůza a moc se netěším.
Max Č.
17
Pololetní
vysvědčení mi dokazuje, že mám
půlku ročníku za sebou. Je to také důkaz toho, čeho jsem dosáhl a co pokazil ve známkách. Mám v něm předlohu na příští pololetí,
ve kterém bych se mohl známek držet, možná i zlepšit. Je to i takový alarm… Bohužel mě
čeká dalších šest měsíců školy do velkých
prázdnin.
Kája V.
Musím se hlavně snažit, protože doma chtějí,
abych měl max. dvojky na vysvědčení… Po vysvědčení většinou dostáváme doma odměny.
Školu jsem tohle pololetí celkem flákal, takže
se musím snažit v 2. pololetí. Já beru 1. pololetí
o něco méně důležitější, než je to druhé. Je to
asi proto, že po 2. pololetí jsou dlouhé prázdniny…
Tadeáš B.
Když se řekne pololetní vysvědčení, vybaví se mi
jen jedna věc, a to jsou známky. Všechno dohánět.
A ještě se mně vybaví zmatek, všichni říkají: „Jéžiši,
já si musím opravit matiku…“ Všichni běhají za učiteli a učitelkami a ptají se jich: „Paní učitelko, můžete mě vyzkoušet?“ Uzavírání známek.
Láďa V.
Vybaví se mi, že všichni jdou do školy jako vždy,
normálně se učíme a potom chvíli před koncem
hodiny paní učitelka začne rozdávat vysvědčení.
Když přijdu domů, všichni se ptají, jak jsem dopadla a které známky se jim nelíbí. Skoro vždy to
končí slovy: „Musíš se více snažit.“
Lucie P.
Papír, který zhodnotí moji práci, ale stejně je zbytečný. Spíš je to taková kvalifikace do druhé části.
Mně je to jedno, co dostanu, ale chci udělat radost rodině. Ale nechci mít jedničky, abych nevypadal
jako šprt. Určitě si radši zahraju hry a takové věci, než abych se učil. Stejně to změní známku max.
o jeden stupeň. Důležitější je zábava a štěstí, vysokou stejně dělat nebudu, takže mi stačí známky 2 – 3.
Filip V.
Ten školní rok tak utíká… Jakmile vyslovím slova – pololetní vysvědčení – vybaví se mi, co si můžu přát
od rodičů za pěkné známky… Jenže poté si představím své vysvědčení. Co když budu mít víc dvojek,
než bych chtěla mít? Co když tam bude nějaká trojka nebo hůř, a tak nebudu mít vyznamenání? Jenže to
potom nic nedostanu od rodičů. Od ostatních členů rodiny něco dostanu za ukázání, ale od rodičů?…
Jejda! Vím, že je to možná sobecké, ale proč nic nedostat za půl školního roku snažení, to nechápu… No,
bude mi asi muset stačit být lepší než můj bratr!
Barča B.
A co na vysvědčení páťáci …
Co se mi vybaví, když se řekne vysvědčení? No, tak Když
na to je lehké odpovědět! Jasně se mi vybaví pohár se
šlehačkou a třešněmi, prostě nějaká mňamka! Ale
když bych měla říci, co prožívám, tak asi tohle: maminka a celá moje rodina mě pochválí, a když řeknu,
že mám samé jedničky, tak řeknou: „No to ne!“ Ale
pak jim ho ukážu a oni mi hned uvěří. No, kdo by nevěřil! Takže takhle prožívám čas vysvědčení.
Natálie Anna F.
se řekne vysvědčení, mám trochu
stres. Musím se učit o dost víc než normálně
(ale normálně se moc neučím, jenom na český jazyk). Většinou se bojím, že dostanu
špatnou známku. Vůbec ale nevím, jaké to je,
dostat špatnou známku na vysvědčení, protože jsem zatím dostala vždy samé jedničky.
Ale na druhou stranu se těším, že to půjdeme do cukrárny oslavit. Ráchel K.
18
Když se řekne vysvědčení, tak se mi vybaví papír s jedničkami. Zatím jsem měla samé jedničky, ale
teď v 5. třídě si myslím, že už budu mít nějaké dvojky. Vždy po vysvědčení jdeme do cukrárny s rodiči.
Pak mě dovezou do restaurace, kde už jsou moji nejlepší kamarádi.
Vendula F.
Na jednu stranu si řeknu: „Jupí, prázdniny!“ Ale zase na
Když se řekne vysvědčení, tak se mi vy-
druhou stranu jsem ve stresu a napětí! Vůbec nevím,
jestli jsem se zlepšila, nebo zhoršila. Radši bych zavedla
to, že žádné dítě nedostane vysvědčení, aby zbytečně
nebylo ve stresu nebo zase naopak, aby ze sebe nedělal
machra. To je můj názor!
Veronica B.
baví papír, který má velkou cenu. Na papíře je náš prospěch v různých předmětech. Vždy po vysvědčení jdeme na večeři, kterou si vždy užijeme. Doufám, že
letos budu mít pěkné vysvědčení.
František S.
Pár odpovědí druháčků…
...třeťáků
Kryštof: Samé jedničky s hvězdičkou a razítkem.
Tereza S.: Máme radost, jsme šťastní.
Páťa: Hezká známka.
Tereza Š.: Budou brzy prázdniny a možná
půjdu na pohár.
Štěpa P.: Začátek nové třídy.
Kristýna K.: Super.
Nela: Velká jednička.
Kuba V.: Dostanu výprask.
…čtvrťáků…
Andreas B.: Konec školy.
Matěj V.: Vysvědčení z papíru.
Martin Č.: Úleva a radost.
Šíma H.: Papír s čísly.
Denis H.: A je zle.
Ondra M.: Papír se známkami.
Lucka S.: Papír a na něm je napsané chování,
jak jsme se učili.
Lenka K.: Radost a překvapení.
Natálie H.: Prázdniny, spát do 9 hod.
Adéla K.: Pochvala od rodičů a krátké prázdniny.
Filip Š.: Budou prázdniny a bude chvíli volno.
Barbora S.: Radost, dobrý pocit.
Nenechali jsme si ujít odpovědi našich nejmenších …
Těch jsme se zeptali, proč se dává vysvědčení a k čemu je.
Odpovědi prvňáčků:
Samík Van Sas: Nevím, co je vysvědčení.
Jonášek Komůrka: Abys věděl, jakou dostaneš známku, jak dobře pracuješ.
Elishka Van Sas: Abychom se zlepšovali. ZpráKubík Patočka: Abychom věděli, kdo je dobva, že to umíme.
rý. Ten aby chodil do školy, a ti ostatní půjdou
Vojtíšek Ouřetský: Aby rodiče věděli, jaký do školky, nebo počkají.
máme známky. Samý jedničky znamenají dobrý
Denisek Vavřín: Aby maminky nebo tatínkoučení. A mamka mi třeba koupí kočku.
vé věděli, jak se nám daří ve škole.
Lukášek Ouřetský: Aby rodiče věděli, jaké
máme známky. Když máš samý jedničky, můžeš Pavlík Brázda: Abychom dostali jedničky.
Kdo má chyby, tak dostane něco jinýho než
zadarmo na bazén.
jedničky.
Šimonek Vyjídáček: Ukáže, jak jsem pracoval a
Josífek Ingr: Abys věděl, jak jsi za ten rok byl
jak mně to šlo.
dobrej.
19
Co by nám o sobě asi řekli potkánci Terky Pastušťákové z 6. třídy, kdyby
měli tu příležitost? Terka nám to zkusila napsat za ně. 
Easy a Eliáš
Aloha,
jmenujeme se Easy a Eliáš. Jsme bráchové. Narodili jsme se 8. prosince mamince Dafne a tatínkovi Akájovi. U naší potkaní maminky budeme do
ledna, až se naučíme sami chodit, jíst a dovádět.
Potom si budeme hledat novou mamku, ale lidskou.  Kdo ví, ke komu půjdeme? Snad bude
hodná. Dneska nám maminka řekla, že nová lidská mamka se našla, bydlí od nás hodně daleko a
jmenuje se Terka. Pojede si pro nás autem. Prý už
máme nachystaný krásný domov. Velikou klec
s prolézačkami a s měkkou úžasnou závěsnou
postýlkou. Už se s Eliáškem těšíme, až se budeme
s novou mamkou mazlit, dovádět a běhat po pokoji. A slibujeme, že nic nerozkoušeme.
I Eliška a Vaneska Zelinkovy se s námi chtěly podělit o to, jakého mazlíčka mají doma.
Lenny
Náš pes, Yorkšírský Terrier, se narodil 28. 10. 2010 u Krkonoš.
Mamka mu po druhém porodu zemřela. Když jsme tam přijeli,
měli posledního pejska - Lennyho, který byl schovaný
s piškotem za záclonou. Když nám ho paní majitelka předala na
dlaň, byl malinký (cca 15 cm). První Vánoce s ním byly
srandovní, protože když jsme rozbalili všechny dárky a na zemi
zůstaly jen zbytky papíru, tak mezi nimi začal běhat a kousat je.
Jelikož máme doma plovoucí podlahu, hodně mu to klouzalo. 
Lenny procestoval už skoro celou republiku. (např. Krkonoše,
Orlické hory, Prahu, Karlovy Vary, Františkovy Lázně, Loket, …).
Často si nosí z koupelny ručník, který je dlouhý, a než ho donese
do obýváku, začne si po něm šlapat. Je to moc roztomilé
a legrační. Přihlašujeme se s ním do různých soutěží, např.
Mazlíček roku, Voříškiáda apod. Je to báječný člen rodiny.
Z odborných zdrojů:
Země původu: Spojené království
Průměrná výška: 20-24cm
Průměrná váha: do 3,5 kg
Dožívá se: 17-20 let
Časté zbarvení: černý se znaky, černý, plavý/stříbrný
Povaha: živý, hravý, inteligentní
20
Jelikož se za nedlouho ohlásí jaro, tak budete určitě zase nosit tílka, trička, topy, kabelky, brýle, boty…
Přinášíme pár rad a tipů na různá vylepšení školního outfitu.
Moc se mi líbí mašličky
a k tomu bílému tričku
se skvěle hodí, navíc jsou
jednoduché 
Óóó, krásné kraťasy 
♡ a mega lehké. Takové už mám taky. 
♡Stačí doma najít staré džíny.
Dokonalé čelenky 
Co myslíte? Zkusíte je?
 Ještě si u nich zdokonalíte v angličtině.
Krásná kabelka na
drobnosti…
Skvěle se hodí k tomu
tričku s mašličkou. Ale
chtělo by to ještě boty…že? 
Tak i ty botičky
jsou luxusní.
♡
Tak, a tentokrát je to vše. Strašně se nám to líbí. V příštím vydání pro
vás máme překvapení…tak zatím se mějte krásně a AHOJ!!! 
Káťa Ebertová a Míša Liškutinová, 6. třída
21
I v tomto čísle nám zůstala paní uklízečka věrná a podělila se s námi o další poznatky z jejího
putování po Africe.
Národní park Etosha
Byl založen roku 1907, tedy v době, kdy byla Namibie německou kolonií. V té době byl zároveň
s rozlohou 100 000 km² vůbec největší přírodní rezervací světa. Nyní se rozkládá na ploše 22 270 km².
Okolo celého areálu se táhne 850 km dlouhý plot.
Vzhledem k ochraně jak lidí, tak zvířat, je zákaz noclehů mimo kempy. Jejich brány se na noc
zavírají a pozdní příjezdy se pokutují vysokou částkou. Před ranním otevřením se tvoří i fronty zážitkůchtivých turistů, neboť hned ráno je největší šance vidět co nejvíc z té spousty zvířat, které žijí v tomto
parku., …. Jsou to úžasné pocity vidět ve volné přírodě slony, žirafy, zebry, pakoně, různé druhy antilop,
lvy, hyeny… a skoro si na ně sáhnout (což se samozřejmě nesmí). V celém parku je zakázáno mimo
kempy vylézat z aut, kromě pár vyznačených míst. Nám bylo dopřáno navštívit všechna napajedla na
jižní straně solné pánve.
Poznali jste stopy v písku z prosincového čísla?
Stopu číslo 1 v písku nechal karakal, 2. stopa patřila kobře, trojka patřila paviánovi a 4. stopa byla
od pštrosa. Tak co, kdo z vás tipoval správně? A víte, jak tito živočichové vypadají?… tak to zase
třeba příště. 
22
Sněhuláková show pro nejmenší
Zdroje obrázků: http://czasdzieci.pl/pliki_dz/kolorowanki/kolorowanka_58_592.gif,
http://www.celysvet.cz/skin/omalovanky/k_vytisknuti/rocni-obdobi-zima.gif
23
Další dvě recenze od Iva Teplého ze sedmičky.
Far Cry 4
Příběh vypráví o Ajayovi, který jede do
Kyratu v Himalájích
uctít památku své
matky. Cestou ale jeho autobus přepadnou vojáci Pagana
Mina, diktátora, který
této zemi velí. Pagan
je váš jakoby strýc a
poté, co utečete z jeho sídla spolu se zlatou
stezkou (teroristická organizace proti Paganu
Minovi, kterou založil váš otec), se snažíte Pagana
oslabit a zbavit se ho. Ve hře jsou rozhodnutí, kterého z velitelů zlaté stezky vybrat. Amita chce
z Kyratu udělat drogový stát a zbavit se náboženství, ve které věřil váš otec. Sabal chce naopak na
náboženství stavět a donutit všechny, aby uctívali
Kyru. Nakonec je to ale jedno, protože jsou oba zlí
a oba konce jsou špatné. Pokud se ale na konci
nerozhodnete zabít Pagana, přenechá vám Kyrat,
uctíte památku své matky a Pagan odletí. Ovšem
helikoptéru můžete sestřelit a zabít, tak i Pagana.
Grafika se od 3. dílu moc neliší, vedlejší aktivity
se opakují a příběh je slabší než ten ve 3. dílu.
Ovšem nějaké věci se zlepšily, například postavy
atd. Se vším všudy uděluji hře 7/10.
Last OF US REMASTERED
Loňská pecka od studia Naughty Dog exkluzivně
pro PS3 vyšla také pro PS4 s ještě lepší grafikou
a 60FPS. Hrajeme za Joela, který po jistých událostech přijde o dceru během Apokalypsy a poté i
o společnici. Virus mění lidi v houby, například
clickeři jsou slepí, ale když se k vám přiblíží, zabijí
vás na jednu ránu. Joel proto musí doručit 14letou
dívku Ellie k světlonošům, kteří bojují proti vládě,
protože Ellie je imunní vůči viru a může být použita na tvorbu vakcíny. Hra už na PS3 vypadala famózně a na PS4 je dotažena k dokonalosti. Za
zmínku také jistě stojí multiplayer, ve kterém máte svůj klan a podle toho, jak si vedete v soubojích,
se vám přičítá jídlo. Multiplayer také můžete spojit s Facebookem. Díky tomu se vám budou zobrazovat jména vašich přátel a to, co dělají (například, že grilují krysu). Hra je prostě výborná
a mně nezbývá nic jiného než udělit 10/10.
Na lednovém čísle Sokolovského koktejlu se podíleli:
Šéfredaktorka: Karolína Hynková
Členové redakční rady: Barbora Bártková, Vendula Dvořáková, Kateřina Ebertová, Kristina
Kösslerová, Michaela Liškutinová, Karolina Nespěšná, Denisa Nováková, Nikola Valentovičová,
Hana Vodehnalová, Filip Vykopal, Ivo Teplý, Vanesa Zelinková
Přispěvatelé z venku: Max Čuhel, Janeta Chaloupková, Hana Kopecká, Kristýna Kratochvílová,
Michal Luňáček Tereza Pastušťáková, Dagmar Průšková, Pavlína Šimková, Alena Vašáková, Klára
Vaverová, Eliška Zelinková, účastníci lyžařského zájezdu
Koktejlíky kreslila: Kristina Kösslerová
Za vším stojí: Petra Andresová
Tisk zajistila: Jiřina Sirková
http://www.zs5.svitavy.cz/
24