Sborník konference Občanská participace na venkově

Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
OBSAH
Mapa obcí České republiky podle příslušnosti k venkovskému a
městskému prostoru (k 31. 12. 2010)
(Vít Pászto a kol.) .................................................................................. 1
Plánování rozvoje jako důležitý proces pro posílení participace
v obcích
(Jan Binek)........................................................................................... 25
Regionální informace jako nástroj regionálního rozvoje a občanské
participace
(Markéta Reedová) .............................................................................. 37
Škola v obci: Místně zakotvené učení v mateřské škole Citov
(Veronika Kozlová) ……………………………………………………….. 45
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Mapa obcí České republiky podle příslušnosti
k venkovskému a městskému prostoru
(k 31. 12. 2010)
Vít Pászto a kol.
[email protected]
Katedra geoinformatiky, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci,
17. listopadu 12, Olomouc, 771 46
Abstrakt
Problematika vymezení venkova je velice složitá. V posledních desetiletích je
postupně stále intenzivněji řešena, a to ať už z důvodů kulturněhistorických kvůli
obnově venkova a jeho tradic nebo z důvodů ryze pragmatických za účelem získání
dotace na rozvoj obcí. Vzniklo mnoho odborných studií, které se snaží
charakterizovat venkovský prostor z různých hledisek za použití kvantitativních i
kvalitativních dat. Oddělit venkovský a městský prostor však stále zůstává aktuálním
tématem geografického výzkumu.
Doposud neexistuje široce přijímaná jednotná definice venkovského prostoru,
pouze mezinárodně uznávané členění podle OECD založené v podstatě pouze na
počtu obyvatel v území. Nestačí však vymezit obce ostrými hranicemi na venkovské
či městské, jelikož v mnoha případech, i díky suburbanizaci, již venkovské obce
vykazují znaky měst (a naopak).
Při použití fuzzy teorie množin pro reálnější vymezení obcí do uváděných typů,
resp. k určení jejich míry příslušnosti do venkovského či městského prostoru, byla
využita data Českého statistického úřadu. Pro každou obec Česka byl proveden
výpočet, který výslednou hodnotou v rozmezí od 0 do 1 zařadil obec do plynulé fuzzy
stupnice mezi čistě venkovský a městský typ.
1
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Kartografickou vizualizací v prostředí geoinformačních technologií vznikla
unikátní tematická mapa znázorňující výsledky moderních výpočetních metod
použitých pro stanovení fuzzy charakteru příslušnosti obcí České republiky
k venkovskému a městskému prostoru.
Kompletní publikace v rámci Edice M.A.P.S. s velkoformátovou mapou je
dostupná na Katedře geoinformatiky, Přírodovědecké fakulty, Univerzity Palackého
v Olomouci a lze si ji objednat buď po kontaktování autora, nebo i ve Vydavatelství
Univerzity Palackého.
1. Úvod
Problematice venkova a jeho vymezení se věnovalo a věnuje mnoho autorů a
institucí (např. Bernard, 2012, Binek a kol., 2007, Český statistický úřad, 2008,
Hurbánek, 2008, MZ ČR Program rozvoje venkova ČR, 2007, Pászto a kol., 2010,
Perlín a kol., 2011, Perlín, 2010, Perlín a kol., 2010, Perlín a Kuldová, 2008, Pezzini,
2001, Pizzoli a Gong, 2007, Štěpnička a Kuprová, 2008). Důvody zájmu o venkov
jsou jak teoreticko-vědecké, tak i ryze praktické, např. vymezení venkova za účelem
zacílení různých rozvojových dotačních programů nebo rozdělení státní podpory.
Pohledy na vymezení venkova se různí z hlediska jednotlivých vědních oborů a
odlišné je i vnímání pojmu venkov v jednotlivých státech a regionech (Perlín, 2010,
Pezzini, 2001, MZE ČR, 2007).
Obecně
se
venkovem
nazývají
odlehlá
osídlení
a
oblasti
volné
nezastavěné krajiny tvořící mozaiku drobnějších sídel, zemědělských a vodních
ploch, lesů, ploch místních komunikací a ostatních ploch. Venkov se obvykle
vyznačuje nízkou hustotou zalidnění, menšími sídly, vyšší zaměstnaností v
zemědělství (avšak toto již není pravidlem), pozitivním vztahem místních obyvatel
k okolní krajině, architektonickým rázem, charakterem zástavby a specifickým
životním stylem. Některé z těchto typických znaků venkova však mohou být v
určitých etapách vývoje společnosti značně potlačeny
2
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
a jiné se mohou nově zformovat.
Samotná venkovská sídla mohou být různého charakteru. Je možné se setkat
se samotami, malými osadami, i poměrně rozlehlými vesnicemi, které v některých
případech mohou počtem obyvatelstva převyšovat i malá města. Zvláštním případem
jsou obce v zázemí větších měst, u nichž se díky suburbanizačním procesům lze
setkat s mnoha znaky typickými spíše pro město. Právě s ohledem na charakteristiky
venkovských i městských areálů, které v mnoha případech nejsou naplněny, je
jednoznačné vymezení venkovských a městských sídel a oblastí problematické.
Zajímavý je i údaj z dokumentu Politika rozvoje venkova v období 2007 až 2013
(2008), kdy v roce 2008 ve 27 zemích Evropské unie (EU) tvořil venkovský prostor
přibližně 91 % území a žilo v něm 56 % populace EU. Organizace pro hospodářskou
spolupráci a rozvoj (OECD) uvádí, že ve 32 jejích členských státech v roce 2006
tvořil venkov asi 75 % území a žila v něm čtvrtina jejích obyvatel. V Česku byla
situace podle Binka a kol. (2007) odlišná, protože ve venkovských obcích žila v roce
2007 přibližně třetina obyvatel.
Jednotná
definice
pojmu
venkov
neexistuje.
Všeobecně
uznávanou
mezinárodní definicí je vymezení OECD (Binek a kol., 2007), které je založeno na
podílu obyvatelstva žijícího na území s hustotou zalidnění menší než 150 obyvatel na
km2 (pro území České republiky většinou sníženo na 100 obyvatel na km2). Podle
této definice jsou venkovské oblasti definovány ve dvou úrovních. Na úrovni lokální
(tj. obce) je venkov definován jako sídlo s hustotou zalidnění menší než 150 obyvatel
na km2. Na úrovni regionální definice OECD vymezuje:
• regiony převážně venkovské, kde ve venkovských obcích žije více než 50
% obyvatel regionu,
• regiony významně venkovské, kde ve venkovských obcích žije 15 až 50 %
obyvatel regionu,
• regiony výrazně městské, kde ve venkovských obcích žije méně než 15 %
obyvatel regionu.
3
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Toto vymezení však nebere v úvahu obyvatelstvo žijící v hustě osídlených
venkovských oblastech a je někdy obtížně aplikovatelné na místní (národní)
specifika. Je proto užíváno spíše jako nástroj mezinárodního srovnání.
Další mezinárodní kategorizací venkova představuje metodika Evropského
statistického úřadu - EUROSTATu. Jak uvádí Binek a kol. (2007), je v metodice k
zmiňovanému kritériu hustoty zalidnění přidána také absolutní hodnota počtu
obyvatel v daném území. Klasifikace regionů podle EUROSTATu vymezuje
následující kategorie:
• hustě obydlené zóny s hustotou zalidnění vyšší než 500 obyvatel na km2 a
počtem obyvatel alespoň 50 000,
• přechodné zóny s hustotou zalidnění 100 až 500 obyvatel na km2 a počtem
obyvatel alespoň 50 000,
• řídce obydlené zóny jsou všechny ostatní regiony.
U tohoto členění není blíže specifikována terminologie jako v případě definice
OECD, a proto lze tyto dva přístupy vymezení venkova obtížně srovnávat.
Český Konzultační dokument (MMR, 2003) člení kategorii řídce obydlené zóny
na extrémně venkovské oblasti (méně než 8 obyvatel na km2), méně zalidněné
venkovské oblasti (8 až 50 obyvatel na km 2) a venkovské oblasti (51 až 100 obyvatel
na km2).
Geografické přístupy k vymezení venkova vycházejí z kvantitativních a
kvalitativních ukazatelů, či z kombinace více ukazatelů (počet obyvatel, hustota
zalidnění a další socio-ekonomické indikátory), na jejichž základě lze alespoň
přibližně vymezit venkovské a městské obce a oblasti.
4
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
2. Fuzzy teorie při vymezování venkovské a městského prostoru
Venkovský a městský prostor je přirozeně definován jako tematická prostorová
struktura, která je velice homogenní. Pokud je však tato struktura studována do
většího detailu, mohou se objevit podskupiny, které se navzájem překrývají a jsou ve
vzájemné interakci.
Použitím fuzzy logiky a fuzzy množin může být eliminována ostrá hranice mezi
venkovským a městským typem obcí. Operacemi s fuzzy čísly totiž vstupuje do hry
nejistota, která umožní definovat venkovský prostor vágnějšími termíny. S využitím
fuzzy přístupu a stanovení fuzzy váh experty může být obec hodnocena například s
0,7 příslušností k městskému typu, s 0,2 příslušností k přechodné zóně a s 0,1
příslušností k venkovskému typu (maximální fuzzy příslušnost je rovna 1, minimální
rovna 0). Tento proces zajistí plynulý přechod z městského typu obcí přes přechodný
typ až po venkovský typ obce (a naopak).
Mezi
fuzzy
příslušností
(nebo
stupněm
pravdivosti)
a
statistickou
pravděpodobností existuje fundamentální rozdíl. Obecně je princip fuzzy logiky
odlišný od teorie pravděpodobnosti právě díky vágnímu definování množin jevů.
Jinými slovy fuzzy logika pracuje s vágností, neurčitostí či nejistotou od samého
začátku a používá výrazy typu okolo, zhruba, přibližně apod. Podobně lze hodnotit
každou obec a zobrazit ji v mapě se svou příslušností k jednomu z krajních typů.
Docíleno je tak výsledků, kdy lze tvrdit, že jedna obec je více venkovskou než druhá
a že jiná obec je spíše malé město než větší vesnice.
Z matematického hlediska je přechodná zóna mezi venkovským a městským
prostorem oblastí, kde se mísí možnost výskytu jednoho či druhého typu prostoru s
jistou „pravděpodobností“ (v tomto fuzzy pojetí lépe řečeno se stupněm příslušnosti).
To vede k formulování přechodné zóny jako fuzzy množiny, jejíž koncept byl poprvé
představen Zadehem (1965). Přehledně o problematice pojednávají publikace např.
od Talašové (2003), Bělohlávka (2002) či Klira a Yuana (1996).
5
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Obr. 1: Grafické znázornění fuzzy regionu.
Aplikace teorie fuzzy množin jako tematických prostorových vrstev fuzzy
regionů je představena například v pracích Verstaeteho a kol. (2007) nebo Kiliánové
a kol. (2009). Tyto regiony, ač původně neostré povahy, jsou v GIS vyjádřeny jako
areály s ostrými hranicemi, což je vzhledem k současným možnostem a principům
GIS obtížné nahradit. V reálném světě lze ovšem jen zřídka nalézt tak ostré
přechody. Nicméně první aplikace znázornění nejistoty jevů již byly publikovány
(Leitner a Buttenfield, 2000, MacEachren a kol., 2005, Shi, 2010, Morris a Kokhan,
2007 aj.).
Hranice mezi oblastmi, kde charakteristiky přecházejí jedna ve druhou, by
neměly být ostré. Na obrázku 1 je schematicky znázorněný fuzzy region, ve kterém
prvky p1 a p2 (např. obce) do daného regionu patří s určitým stupněm příslušnosti
(vyjádřeno graficky intenzitou barvy). Tato situace je právě typickou i pro vymezení
venkovského či městského prostoru. Pro tuto předloženou studii je stanovena fuzzy
příslušnost obcí k jednomu z obou typů a výsledek je následně vztažen
k administrativním jednotkám obcí, kterých je přes 6 000.
Vzhledem ke skutečnosti, že přechodná zóna je složená z více tematických
vrstev (v případě této studie ze dvou), lze ji považovat za fuzzy množinu. V tomto
duchu pracovali s vrstvami jako fuzzy množinami Arnot a Fischer (2007) i Verstaete a
kol. (2007). V těchto případech, čili při práci s dvourozměrným prostorem ve spojení
s fuzzy množinami, je použita základní formule pro funkci příslušnosti μA:
6
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
kde à je fuzzy množina a U je univerzum (univerzální množina, jejíž podmnožinou je
Ã).
Původní
univerzální
množině
v libovolném
rozsahu
(kvalitativním
či
kvantitativním) jsou přiřazeny podle určitého předpisu (funkce příslušnosti μA) nové
hodnoty, které se pohybují od 0 do 1 (včetně obou extrémů), čímž zkoumaný objekt
spadá do intervalu hodnot 0 až 1. Oproti tomu striktní booleanovská logika umožňuje
zařazení jen do jedné ze dvou kategorií: náleží (hodnota 1) či nenáleží (hodnota 0).
Pokud pak je hodnocena příslušnost obce k venkovskému či městskému typu, je
nutné stanovit funkci příslušnosti i pro jednotlivé indikátory vstupující do modelu
výpočtu stupně příslušnosti (viz dále). Všechny indikátory, resp. jejich hodnoty, jsou
převedeny do intervalu 〈0, 1〉, aby byl zajištěn hladší přechod mezi oběma póly
(venkovský typ a městský typ).
Dnes je již obecně známo, že podoba funkce příslušnosti je zcela zásadní pro
výsledné stupně příslušnosti. V podstatě vše záleží na znalostech expertů v dané
problematice, kteří vnášejí do výpočtů jistou subjektivitu. Tento fakt je vhodně
demonstrován v práci Klira a Yuana (1996).
Vymezením či kvantifikací městského a přilehlého prostoru se v zahraničí
zabývali např. Frey a Zimmer (2001) nebo Mayer (1971). Nebyl zde ale definován
přechod mezi oběma typy pomocí fuzzy regionů. V poslední době však přibývá prací
zabývajících se přechodnými zónami s využitím znalostí fuzzy množin a logiky (např.
Kiliánová a kol., 2009, Verstaete a kol., 2007). Podobně jako je tomu u klasických
množin, lze i s fuzzy množinami provádět základní množinové operace − průnik (obr.
2), sjednocení, doplněk apod.
7
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
3. Metody a postup vymezení venkovského a městského
prostoru
Pro případ vymezení obcí připadajících s jistým stupněm příslušnosti do
venkovského či městského prostoru byl v předkládané studii použit princip fuzzy
regulátoru. Podle Schlegela (2002) je praktickým cílem fuzzy regulátoru co
nejvěrohodněji nahradit expertní myšlení člověka „rozumným“ minimálním počtem
pravidel, který závisí na množství vstupů a funkcí příslušností. Jádrem regulátoru je
fuzzy inferenční systém, jehož specifický odvozovací algoritmus přiřazuje daným
vstupním hodnotám příslušný výstup. Problematikou fuzzy regulátorů, bází pravidel a
jazykovými proměnnými se zabývá více autorů (Guney a Sarikaya, 2009, Jassbi a
kol., 2007, Schlegel, 2002, Talašová, 2003, či webový portál o expertních systémech
od Faruzela, 2007).
Nejprve byla provedena tzv. fuzzifikace, tedy převod vstupních numerických
hodnot z datové sady indikátorů do jazykových termínů fuzzy čísel. Podle tvaru a
průběhu funkce příslušnosti (čili způsobu, jakým se převádí původní ostrá hodnota)
jsou primární data začleněna do fuzzy množiny se stupněm příslušnosti v intervalu
〈0, 1〉. Tento proces vykonává inferenční systém pro všechny vstupní indikátory.
Správná volba funkce příslušnosti vždy závisí na daném účelu a hlavně na
expertních znalostech odborníka (skupiny odborníků). Většinou se pro zjednodušení
volí funkce příslušnosti
lineární a ve tvaru lichoběžníku (obr. 2).
Pro takto vytvořené funkce příslušnosti fuzzy množin se vytváří pravidla, která
se snaží nahradit expertní myšlení či zkušenosti s modelovanou problematikou.
Pomocí pravidel jsou fuzzifikované vstupní hodnoty převáděny inferenčním
systémem do výstupního prostoru. Pravidla pracují s jazykovou proměnnou fuzzy
čísla, proto bývá báze pravidel nazývána jazykově definovaná funkce (Talašová,
2003). Každé pravidlo je tvořeno částí pro vstupní a částí pro výstupní fuzzy čísla.
Obecný tvar pravidel každého fuzzy řízení a regulace je vyjádřen implikací:
8
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
IF antecedent THEN konsekvent
Graficky je princip pravidla průniku dvou vstupních ukazatelů znázorněn na
obrázku 2, kdy se při použití spojky AND nahrazující operaci průniku vybere
minimum z antecedentu (vybírá se minimální stupeň příslušnosti všech vstupů).
Obr. 2: Implikace průniku dvou vstupních ukazatelů na výstupní funkci příslušnosti.
Vyhodnocení báze pravidel, které zde bylo nastíněno, provádí daný inferenční
(odvozovací) algoritmus, který pro každé pravidlo vyhodnocuje stupeň příslušnosti
podmínky (v IF-části) a určuje funkci příslušnosti výstupu (THEN-část). Inference
výstupů však probíhá v každém systému jiným způsobem. Pro účely vymezení obcí
příslušící k venkovskému či městskému prostoru byl použit Mamdaniho fuzzy
inferenční systém (dále jen Mamdani FIS) vytvořený za použití open source
programu Octave. Mamdani FIS byl zvolen jako nejvhodnější na základě testování
v diplomové práci Sedoníka (2012). Schéma Mamdani FIS je na obrázku 3.
9
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Obr. 3 Schéma Mamdani FIS – upraveno podle Jassbi a kol. (2007).
V tomto fuzzy inferenčním systému jsou ostrá vstupní data nejprve
transformována procesem fuzzifikace do jazykových proměnných. Poté fuzzy
inferenční algoritmus použije vstupní proměnné a pravidla uložená ve fuzzy bázi
pravidel a odvodí výstupní množinu, která je dále procesem defuzzifikace
konvertována na ostré číslo, jež je výstupní hodnotou celého systému (Jassbi a kol.,
2007). Kromě vhodného regulátoru je důležité zvolit s ohledem na řešenou aplikaci i
správnou defuzzifikační metodu (Schlegel, 2002). Ve studii byla použita metoda tzv.
nejlepšího kompromisu (Modrlák, 2002), konkrétně metoda Center of gravity, která
používá právě Mamdani regulátoru a která odvozuje ostrý výstup ze souřadnic
těžiště plochy vzniklé sjednocením dílčích částí.
Před samotným výpočtem stupně příslušnosti a uplatněním fuzzy metod byly
zvoleny vhodné dostupné indikátory. Jejich volba vycházela zejména z již
provedených studií na ČSÚ (Štepnička a Kuprová, 2008, Český statistický úřad,
2008, Český statistický úřad, 2009) s cílem lépe porovnat výsledky s těmito
podrobnými pracemi. Datové sady indikátorů (tab. 1) byly získány od Českého
statistického úřadu a vztahují se k 31. 12. 2010 kromě indikátoru 3 (rok 2006), 4
(1997 až 2010) a 5 (1993 až 2010).
10
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Před stanovením indikátorů proběhla ještě korelační analýza, díky které byly
vyřazeny indikátory, které silně korelovaly s počtem obyvatel (počet obyvatel na km2,
trvale obydlené byty, apod.). Navíc byla provedena analýza hlavních komponent
(principal
component
analysis
−
PCA),
která
seřazuje
vstupní
proměnné
(komponenty) podle svého příspěvku k celkovému rozptylu všech analyzovaných
proměnných. Z výsledku vyplývá, že první hlavní komponenta (počet obyvatel)
vykazuje 57,78 % a druhá komponenta (počet obyvatel na zastavěnou plochu) 41,4
% variability datového souboru. V součtu tedy dvě hlavní komponenty vykazují 99,18
% variability vstupního datasetu. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, že tyto dvě
komponenty dostanou v Mamdani FIS největší váhu, avšak takovou, aby se stále
mohly projevit vlivy ostatních indikátorů.
Autoři jsou si vědomi, že volba ukazatelů může vést k dalším odborným
diskuzím s ohledem na metodické problémy při jejich uplatnění. Nicméně se po řadě
jednání přímo s pracovníky ČSÚ ukázaly nejaktuálnější a zároveň nejrelevantnější
ukazatele, jejichž přehled se stanovanými váhami je uveden v tabulce 2.
Příkladem problematického uplatnění je ukazatel změna počtu počtu obyvatel,
který v této studii při úbytku obyvatel zvyšuje příslušnost k městskému typu prostoru.
Ve skutečnosti k úbytku počtu obyvatel dochází i u velmi malých obcí, což ale
neznamená, že tyto obce se stávají městštějšími. V předkládané studii je tento fakt
zohledněn nižší váhou ukazatele při vstupu do výpočtu.
11
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Tab. 1 Vstupní indikátory a stanovené expertní hraniční
hodnoty.
Tab. 2 Nastavení vah pro vstupní indikátory.
Nastavení vah bylo konzultováno s pracovníky ČSÚ a dalšími experty
aktivními v geoinformatice, problematice venkova, geografie a zemědělství.
12
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Stejným způsobem byly stanoveny mezní hodnoty pro jednotlivé indikátory
(tab. 1), které byly však posunuty o 10 % z rozsahu ohraničujícího intervalu pro
věrnější popis reality pomocí fuzzy čísel. Ve výsledku měl tento krok víceméně
korekční
charakter.
Základní
myšlenka
stanovení
hraničních
hodnot
je
demonstrována na obrázku 4 na levé straně lichoběžníkové funkce příslušnosti (v
tomto případě se označuje jako tzv. obrácená L−funkce). Vysvětlení je takové, že
pokud hodnota překročí horní hranici, tak je klasifikována plnou příslušností k
městskému typu prostoru. A naopak, pokud nepřekročí spodní hranici, je
klasifikována plnou příslušností k venkovskému typu prostoru. Veškeré ostatní obce,
které spadají mezi tento interval jsou modelovány pomocí Mamdani FIS.
Obr. 4: Příklad stanovení hraničních hodnot (a, b) indikátoru levé časti lichoběžníkové funkce
příslušnosti.
Ve většině případů však do inferenčního systému nevstupovaly hodnoty obce
s plnou příslušností k jednomu či druhému typu ve všech ukazatelích, a tak kromě
dvou čistě městských typů a 37 čistě venkovských typů obcí byl zbylým obcím
přiřazen stupeň příslušnosti k jednomu z těchto typů. Z důvodu sedmi vstupních
ukazatelů tvořilo rozhodovací bázi 254 pravidel. Každému pravidlu byl podle součtu
uvedených vah vstupů přiřazen výstup. Z celkového počtu byla pouze dvě pravidla s
jednoznačným rozhodnutím o venkovském nebo městském (jak již bylo zmíněno s
váhou = 1 ve všech ukazatelích). Zbylá pravidla rozhodovala o výstupu se sníženou
mírou platnosti. Obecně lze v tomto případě zapsat lineární funkci příslušnosti
následovně (platí pro levou část lichoběžníkové funkce příslušnosti):
13
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Po nastavení všech výše uvedených parametrů byly pomocí Mamdani FIS
vypočítány hodnoty stupňů příslušnosti obcí k venkovskému či městskému typu.
Míra, s jakou obec náleží k venkovskému nebo městskému typu prostoru, je pak
doplňkem výsledné hodnoty. Pokud tedy obec náleží k městskému typu se stupněm
příslušnosti 0,7, pak tedy její stupeň příslušnosti k venkovskému prostoru je 0,3.
Výsledné hodnoty byly ve formátu XLS, který obsahoval identifikátor obce a hodnotu
stupně příslušnosti dané obce k venkovskému či městskému typu. Následně byl
tento soubor v prostředí ArcGIS 10 for Desktop připojen ke geografickým datům obcí
ČR. Kartografická vizualizace výsledků, rozvržení kompozičních prvků a výsledná
úprava mapy pro tisk proběhla v prostředí ArcMap a Adobe InDesign.
4. Komentář k výsledné mapě
Předkládaná mapa slouží čtenářům především k získání uceleného a
obecného přehledu o prostorovém rozmístění venkovského a městského prostoru v
ČR. Z mapy lze určit, které obce mají podle výše uvedené metody charakter spíše
venkovského
typu
prostoru
nebo
městského.
Z
důvodu
zvolené
metody
kartografického vyjádření nelze z mapy přesně odečíst stupeň příslušnosti
jednotlivých obcí. K tomu slouží příloha se seznamem obcí s konkrétními
vypočtenými hodnotami. Z mapy je možné vyčíst prostorové uspořádání obcí
jednoho či druhého typu. Mapa například potvrzuje obecně známý fakt, že na
hranicích jednotlivých krajů, ale i na státních hranicích, se vyskytují obce s vysokým
stupněm příslušnosti k venkovskému prostoru. Tento trend je nejtypičtější zejména
na hranicích Středočeského kraje s Jihočeským a krajem Vysočina. V podstatě je
14
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Středočeský kraj ohraničen prstencem typicky venkovských obcí. Obce s vysokým
stupněm příslušnosti k venkovskému prostoru pokračují od trojmezí Plzeňského,
Středočeského a Jihočeského kraje směrem k jihu až ke státním hranicím (snad s
výjimkou Horažďovic). To samé platí i od trojmezí Středočeského a Jihočeského
kraje s krajem Vysočina jižním směrem po hranici posledních dvou zmíněných krajů
po Kamenici nad Lipou.
Je zajímavé si povšimnout, že největší shluky obcí s vysokým stupněm
příslušnosti k venkovskému typu prostoru jsou při styku hranic více krajů, typicky při
styku Karlovarského, Plzeňského, Ústeckého a Středočeského kraje.
Co se týče situace na Moravě, je patrný pás obcí s vysokým stupněm příslušnosti
k venkovskému prostoru táhnoucí se z jihu po hranici kraje Vysočina a
Jihomoravského kraje, jež pokračuje po severní hranici kraje Vysočina (styk s
Pardubickým krajem). Hranice Jihomoravského kraje s Pardubickým je ovlivněna,
resp. velikost stupně příslušnosti obcí k venkovskému prostoru, trojicí měst Letovice,
Velké Opatovice a Jevíčko. Nicméně celý jihozápadní výběžek Olomouckého kraje a
jeho hranice s Pardubickým krajem se vyznačuje zvýšeným počtem obcí spíše silně
venkovského typu prostoru.
Výrazným shlukem obcí silně venkovského prostoru lze také nalézt v oblasti
Jeseníků na pomezí Olomouckého a Moravskoslezského kraje, dále pak na východě
Moravskoslezského kraje u hranic se Slovenskem a také v oblasti jihovýchodní
Moravy opět na styku se Slovenskem. Nejvýznamnější shluk venkovských obcí je
však na Moravě severně a západně od Znojma. Opět se zde potvrzuje předpoklad
perifernosti obcí (zde kombinace pozice u krajských i státních hranic).
Pochopitelný je také zvýšený výskyt obcí venkovského prostoru v oblasti
pohoří, avšak tyto obce v souhrnu nemají vyšší stupeň příslušnosti k venkovskému
typu prostoru než ty na styku krajů. I zde lze nalézt výjimky, mezi něž patří oblast
Frýdlantského výběžku, východní část Broumovska, Osoblažsko, obce Nízkého
Jeseníku, zmiňovaná východní část Moravskoslezského kraje ležící v Beskydech či
oblast Krušných hor severovýchodně od Chomutova, kam spadá i nejmenší město
15
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
ČR Přebuz se svými přibližně 80 trvale hlášenými obyvateli. Obce na Šumavě
nevykazují tak silně charakter venkovských obcí.
Z opačného hlediska, tedy u obcí svým stupněm příslušnosti spadajícím spíše
do městského prostoru, je také možné identifikovat určité trendy. Zajímavý je fakt, že
z krajských měst je nejméně městské Ústí nad Labem a Ostrava, která je však třetím
největším městem v ČR. Dalo by se to zdůvodnit například nízkou homogenitou
kompaktní zástavby v kombinaci s velikostí území obce a nízkým počtem obyvatel na
zastavěnou plochu. Nicméně není pochyb, že se jedná o městský typ prostoru.
Mnohem podstatnější je zachycení stavu suburbanizace v okolí velkých měst.
Toto
hodnocení
vychází
z
předpokladu,
že
pokud
v
zázemí
(tj.
dotek
administrativních hranic či zřejmý vliv města) obce s velmi vysokým stupněm
příslušnosti k městskému prostoru (zejména krajská města) byla obec, která
vykazovala znaky spíše města (tzn. její stupeň příslušnosti k městskému prostoru byl
vysoký vzhledem k okolním obcím), tak zde nastává suburbanizace. Toto bylo
kontrolováno i pomocí indikátoru změna počtu obyvatel a následně byla na leteckých
snímcích dodatečně zkoumána podoba obce se zaměřením na výskyt novostaveb.
Tento trend je samozřejmě nejtypičtější pro okolí hlavního města Prahy.
Prstenec měst, která obklopují Prahu, je spojen s metropolí obcemi, které již vykazují
charakter městského prostoru, anebo jsou na pomezí mezi venkovským a městským
prostorem (s vyrovnaným stupněm příslušnosti k jednomu či druhému). Vyskytuje se
zde velký počet obcí, jež nemají statut města a přitom vykazují znaky městského
prostoru. To je nejmarkantnější v prostoru jižně od Prahy mezi obcemi Říčany a
Jílové u Prahy. Jedná se o obce Jesenice, Dolní Břežany, Psáry či Kamenice.
Říčany jsou podle předkládané metodiky vůbec nejtypičtějším městem v ČR. Hlavní
město Praha je až na desáté pozici (viz tab. 3).
16
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Tab. 3 Nastavení vah pro vstupní indikátory.
V okolí Prahy také vznikly z obcí čistě venkovského typu satelitní města. Až
desetinásobný nárůst počtu obyvatel je u obce Nupaky a devítinásobný u Květnice.
Při pohledu na letecký snímek obcí je výstavba zcela nových částí obce vypovídající
sama za sebe.
Měst, v jejichž okolí je patrná suburbanizace, je samozřejmě více. V Čechách
je tento jev po Praze nejvýraznější v okolí Plzně, zejména směrem na západ k městu
Nýřany. Především Vejprnice, obec těsně sousedící s Plzní, svou příslušností k
městskému typu prostoru překonaly samotnou Plzeň. Je zde jasný vliv novostaveb,
resp. nových občanů obce. Dále jižně a jihovýchodně od Českých Budějovic je
stupeň příslušnosti obcí nakloněn spíše k městskému typu prostoru. Aby nedošlo k
desinterpretaci, je nutno upozornit, že území západně od Českých Budějovic a jižně
17
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
od Rudolfova se stupněm příslušnosti k silně městskému prostoru je částí krajského
města, avšak netvoří s ním souvislé území. Nejedná se tedy o samostatnou obec.
Ke středně velké suburbanizaci dochází v okolí krajských měst Karlovy Vary,
Ústí nad Labem a Pardubice. Už menší míře než u předchozích, nicméně obec
Chuderov severně sousedící s Ústím nad Labem je příkladem začínajícího
satelitního městečka, kde od roku 1993 vzrostl počet obyvatel o více něž 60 %, což
potvrzuje i nová zástavba v obci. Obdobně obce Jenišov (západně bezprostředně
sousedící s Karlovými Vary) či obec Staré Hradiště sousedící severně s
Pardubicemi. Naopak nepříliš zřejmá je suburbanizace u Liberce a Hradce Králové,
kde se vyskytuje méně okolních obcí s vysokým stupněm příslušnosti k městskému
prostoru. U Liberce je to pravděpodobně dáno blízkostí s Jabloncem nad Nisou a
přírodními poměry okolí. Snad jen obec Stráž nad Nisou (do roku 1990 součástí
Liberce) nese typické znaky suburbanizace, hlavně formou rozsáhlé zástavby
rodinnými domy. U Hradce Králové je zajímavé, že Opatovice nad Labem, jižně
přímo sousedící s městem, leží v Pardubickém kraji, ačkoliv se dá předpokládat, že
suburbanizační proces je spíše spojen s Hradcem Králové. Vyšší stupeň příslušnosti
k městskému typu prostoru mají také Předměřice nad Labem sdílející severní hranici
Hradce Králové.
Na Moravě je typický vysoký stupeň příslušnosti k městskému typu prostoru v
okolí Brna a Olomouce. Situace u druhého největšího města v ČR je obdobná jako u
Prahy. Existuje zde prstenec větších měst v okolí Brna (kromě severozápadu), kde
prostor mezi nimi vyplňují obce s vyšším stupněm příslušnosti k městskému prostoru.
Nejvýrazněji to je patrné u obce Bílovice nad Svitavou, jež přímo sousedí s Brnem na
severu. V této obci je výskyt novostaveb zcela jasný i z leteckých snímků, kdy vzniklo
hned několik bloků budov a rodinných domů. To potvrzuje i více než 65% nárůst
obyvatelstva od roku 1993. Podobně i obce Střelice a Ostopovice jižně od Brna.
Zajímavá situace je rovněž v okolí Olomouce. Severně od města se nachází
pruh obcí s vysokým stupněm příslušnosti k městskému prostoru. Obce Štěpánov,
Bohuňovice či Hlubočky (obdobně i obec Lutín mezi Olomoucí a Kostelcem na Hané)
18
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
však nejsou typickými satelitními obcemi. Neprobíhá zde ale suburbanizace svým
typickým projevem, tedy formou rychlého růstu novostaveb. Tento trend je naopak
typický pro jiné okolní obce, které však nemají stupeň příslušnosti k městskému
prostoru prozatím tak vysoký, např. Hlušovice, Dolany, Tovéř a Velký Týnec.
V okolí Zlína není situace z výsledků fuzzy přístupu tak typická z pohledu
suburbanizace jako u předchozích krajských měst.
Zcela specifickou oblastí je okolí Ostravy. Zde existuje mnoho velkých měst v
podstatě spojených v jednu aglomeraci. Mezi těmito městy se nacházejí obce s
vysokým stupněm příslušnosti k městskému prostoru. Z pohledu suburbanizace
formou nové zástavby v podobě satelitních obcí lze zmínit obce Vřesina, Dolní
Lutyně, Dětmarovice, Petrovice u Karviné, Bolatice, Horní Suchá, či Bystřice
východně od Třince nebo Baška jižně od Frýdku-Místku. Samotná Ostrava se pak
svým stupněm příslušnosti k městskému prostoru (0,83) nezařadila ani mezi 100
nejtypičtějších měst (podobně jako Ústí nad Labem). Důvod tohoto zařazení může
sloužit jako námět pro další odborné diskuze.
Mnoho velkých obcí s vysokým stupněm příslušnosti k městskému prostoru se
nachází také na jižní a jihovýchodní Moravě, což taktéž potvrzuje obecně známá
fakta. Tyto obce vyplňují prostor mezi městy v pásu od Uherského Hradiště a
Uherského Brodu přes Strážnici, Hodonín až po Břeclav. Příkladem těchto obcí jsou
Dolní Němčí východně od Hluku, Ostrožská Nová Ves mezi Kunovicemi a Uherským
Ostrohem či Rohatec a Ratíškovice severovýchodně od Hodonína.
Toto jsou jen některé z výsledků. Záleží na každém čtenáři mapy, na kterou
část Česka se zaměří, která oblast jej zajímá, zda bude analyzovat spíše venkovský
prostor, anebo se bude soustředit na ten městský. K celkovému přehledu v podobě
mapy a plynulé stupnice pro vyjádření stupně příslušnosti k jednomu z obou typů
prostorů je sestavena příloha s tabelárním přehledem konkrétních hodnot stupně
příslušnosti pro přesnější zařazení obcí.
19
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
V tabulce 4 jsou srovnány výsledky předkládaného přístupu a osmé varianty
ČSÚ (ČSÚ, 2008). V tabulce je uveden počet obcí spadající do deseti intervalů
stupně příslušnosti dle fuzzy přístupu a zároveň je uvedeno, kolik z těchto obcí je
podle ČSÚ klasifikováno jako městský, přechodový a venkovský typ obce.
Tab. 4 Počet obcí České republiky ve stanovených kategoriích stupně příslušnosti k
venkovskému prostoru podle předkládaného fuzzy přístupu a podle osmé varianty ČSÚ.
5. Shrnutí
Problematika vymezení venkova je velmi složitým tématem a po pádu
komunismu je postupně stále intenzivněji řešena. A to ať už z důvodu kulturněhistorických kvůli obnově venkova a jeho tradic nebo ryze pragmatických za účelem
získání dotace na rozvoj obcí. Vzniklo již mnoho prací, které se snaží charakterizovat
venkovský prostor, a to z různých hledisek za použití kvantitativních a kvalitativních
dat. Většina z nich ovšem dospěla k závěru, že oddělit venkovský a městský prostor
však není triviálním úkolem, ba právě naopak.
V současné době stále neexistuje jednotná definice a metodika k určení, co je
venkovský prostor. Jediným záchytným bodem je pouze mezinárodně uznávané
členění podle OECD založené v podstatě pouze na počtu obyvatel v území. Ze
20
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
zkušenosti je však patrné, že vymezení obcí na venkovské či městské pomocí
ostrých hranic je nedostatečné, jelikož v mnoha případech, i díky suburbanizaci, již
venkovské obce vykazují znaky života ve městech (a naopak).
V předložené studii byla použita statistická data z ČSÚ a fuzzy teorie množin
pro reálnější vymezení obcí do uváděných typů, resp. k určení jejich míry příslušnosti
do venkovského či městského prostoru. Každá obec Česka byla modelována tak,
aby v intervalu od 0 do 1 ukázala svou pozici mezi čistě venkovským a čistě
městským typem. Vznikla tak unikátní mapa, jež používá moderních výpočetních
metod ve spojení s geoinformatikou, aby znázornila přechodný charakter obcí ČR.
Autoři si uvědomují, že předkládaná studie není tou jedinou správnou
variantou vymezení venkovských nebo městských obcí. Pro zpřesnění přiřazení
stupně příslušnosti obcí by bylo vhodné použít i další indikátory, které však nebyly
v době přípravy mapy a této publikace dostupné. Nicméně Katedra geoinformatiky
PřF UP společně s ostatními partnery a odborníky se použitím nejmodernějších tzv.
geocomputation metod nad geografickými problémy zabývá a bude intenzivně
zabývat i v následujících letech.
6. Poděkování
Publikace v rámci Edice M.A.P.S. i tento článek vznikl v rámci řešení projektů
CZ.1.07/2.3.00/20.0170
„Budování
výzkumně-vzdělávacího
týmu
v
oblasti
modelování přírodních jevů a využití geoinformačních systémů, s vazbou na zapojení
do mezinárodních sítí a programů“ a CZ.1.07/2.2.00/15.0276 „Geocomputation –
Zvýšení konkurenceschopnosti studentů geoinformatiky inovací studia výpočetně
náročnými metodami statistického modelování, chaosu, fuzzy a fraktálů“.
21
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Použité zdroje
ARNOT, CH., FISHER, P. (2007): Mapping the Ecotone with Fuzzy Sets. In MORRIS,
Ashley, KOKHAN, Svitlana. (eds.) Geographic Uncertainty in Environmental Security. [s.l.]:
Springer Netherlands, s. 19–32.
BERNARD, J. (2012): Prostorové vzorce rozvinutosti venkovských obcí Česka. Geografie,
117(1), s. 72–94.
BĚLOHLÁVEK, R. (2002): Fuzzy Relational Systems: Foundations and Principles. New York:
Kluwer Academic/Plenum Publishers, 369 s.
BINEK, J. a kol. (2007): Venkovský prostor a jeho oživení. Brno: Georgetown, 140 s.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2009): Postavení venkova v Pardubickém kraji. Pardubice:
Český statistický úřad, 157 s.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2008): Varianty vymezení VENKOVA a jejich zobrazení ve
statistických ukazatelích v letech 2000 až 2006. Praha: Český statistický úřad, 23 s.
FARUZEL, P. (2007): Webový průvodce světem expertních systémů [online]. [cit. 2012-0323]. Dostupné z WWW: <http://faruzel.borec.cz/320.html>.
FREY, W.H., ZIMMER, Z. (2001): Defining the City. In: Paddison, R. ed.: Handbook of Urban
Studies. London: Sage, s. 14–36.
GUNEY K., SARIKAYA N. (2009): Copmaprison of Mamdani and Sugeno Fuzzy Inference
System
Models for Resonant Frequncy Calculation of Rectangular Microstrip Antennas. Dostupné z
WWW: <http://www.jpier.org/PIERB/pierb12/04.08121302.pdf>.
HURBÁNEK, P. (2008): Recent developments in definitions of rurality/urbanity focus on
spatial aspect and land cover composition and configuration. Europa XXI, 17, Warszawa:
Polish Academy of Science, s. 9–27.
JASSBI a kol. (2007): Transformation of a Mamdani FIS to First Order Sugeno FIS.
Dostupné z WWW: <http://www2.uninova.pt/ca3/en/docs/07C-FUZZIEEE.pdf>.
KILIANOVÁ, H., PECHANEC, V., LACINA, J., HALAS, P. (2009): Ekotony v současné
krajině. Olomouc: Vydavatelství UP Olomouc, 168 s.
KLIR, G.J., YUAN, B. (1996): Fuzzy Sets and Fuzzy Logic: Theory and Applications. New
Jersey: Prentice Hall, 574 s.
LEITNER, M., BUTTENFIELD, B.P. (2000): Guidelines for the Display of Attribute Certainty.
Cartography and Geographic Information Science, 27(1), [s.l.]: American Congress on
Surveying & Mapping, s. 3–14.
MACEACHREN, A. M., ROBINSON, A., HOPPER, S., GARDNER, S., MURRAY, R., &
GAHEGAN, M. (2005): Visualizing Geospatial Information Uncertainty: What we know and
what we need to know. Cartographic and Geographic Information Science, 32(3), s. 139–
160.
MAYER, H.M. (1971): Definitions of „City“. In: Bourne, L.S.: Internal Structure of the City:
readings on space and environment. Toronto: Oxford University Press, s. 28–31.
22
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
MMR ČR (2003): Konzultační dokument „Venkov“. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj,
28 s.
MODRLÁK, O. (2002): Fuzzy řízení a regulace. Studijní materiály. Dostupné z WWW: <
http://www.kirp.chtf.stuba.sk/~bakosova/wwwRTP/tar2fuz.pdf>.
MORRIS, A., KOKHAN, S. (2007): Geographic Uncertainty in Environmental Security. [s.l.]:
Springer, 287 s.
MZE ČR (2007). Program rozvoje venkova České republiky na období 2007 - 2013. Praha:
Ministerstvo zemědělství ČR, 324 s.
PÁSZTO, V., TUČEK, P., MAREK, L., KUPROVÁ, L., BURIAN, J. (2010): Statistical
inferences – visualization possibilities and fuzzy approach computing. Advances in GIT,
Ostrava: [s.n.], s. 163-176.
PEZZINI, M. (2001): Rural policy lessons from OECD countries. International Regional
Science Review 24(1), [s.l.]: [s.n.], s. 134–145.
PERLÍN, R. a kol. (2011): Venkovy a venkované, Doprovodná publikace k výstavě Venkovy
a venkované. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Ministerstvo pro místní rozvoj, 30 s.
PERLÍN, R., KULDOVÁ, S. (2008): Typology of rural areas. Countryside-our world, Praha:
Univerzita Karlova v Praze, s. 487–510.
PERLÍN, R. (2010): Theoretical approaches of methods to delimitace rural and urban areas.
European Countryside, 4, s. 182–200.
PERLÍN, R., KUČEROVÁ, S., KUČERA, Z. (2010): Typologie venkovského prostoru Česka.
Geografie, 115(2), s. 161–187.
PIZZOLI, E., GONG, X. (2007): How to Best Classify Rural and Urban? In: Lenders, S.,
Lauwers, L. & Kerselaers, E. (Ed.), Rural-Urban Delimitation, [s.l.]: [s.n.], 13 s.
POLITIKA ROZVOJE VENKOVA V OBDOBÍ 2007-2013 (2008): Zemědělství a rozvoj
venkova
[online].
[cit.
2012-04-13].
Dostupné
z
WWW:
<http://ec.europa.eu/agriculture/rurdev/index_cs.htm>.
SHI, W. (2010): Principles of Modeling Uncertainties in Spatial Data and Spatial Analysis.
Florida: CRC Press, Taylor & Francis, 432 s.
SCHLEGEL,
M.
(2002):
Fuzzy
regulátor.
Plzeň.
<http://www.rexcontrols.com/downloads/clanky/flcu_tutor.pdf>.
Dostupné
z
WWW:
SEDONÍK, J. (2012): Implementace báze pravidel a fuzzy regulátoru v rozhodovacích
problémech demografických studií. [Magisterská práce] Univerzita Palackého v Olomouci,
Přírodovědecká fakulta, Katedra geoinformatiky, 59 s.
ŠTĚPNIČKA, J., KUPROVÁ, L. (2008): Vymezení venkova na základě multikriteriálního
hodnocení. [s.l.] : [s.n.], 2 s.
TALAŠOVÁ, J. (2003): Fuzzy metody vícekriteriálního hodnocení a rozhodování. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci, 179 s.
VERSTAETE, J., HALLEZ, A., DE TRÉ, G. (2007): Fuzzy regions: Theory and Applications.
In: MORRIS, A., KOKHAN, S. (eds.), Geographic Uncertainty in Environmental Security,
[s.l.]: Springer Netherlands, s. 1–17.
23
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
ZADEH, L. A. (1965): Fuzzy sets, Information and Control, 8 (3), [s.l.]: Academic
Press, s. 338-353.
24
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Plánování rozvoje jako důležitý proces pro posílení
participace v obcích
Jan Binek
Úvod aneb proč plánovat
Plánování je nezbytným procesem spojeným s rozvojem obce. Pro celkové
zlepšení situace v obci je rozvojová koncepce (strategie rozvoje / strategický plán,
někdy také program či plán) klíčovým nástrojem, od něhož se odvíjí koncepční řízení
obce. Na základě poznání situace v obci a představ občanů, podnikatelů, zájmových
organizací a dalších subjektů v obci formuluje vizi a rozvojové cíle obce spolu
s aktivitami vedoucími k jejich naplnění.
Hlavní přínosy rozvojové koncepce obce jsou:
 Identifikace problémů a možných řešení (komplexní přístup – šance odstranit
příčiny, nikoliv pouze řešit následky).
 Sladění představ jednotlivých subjektů o rozvoji obce (prevence budoucích
sporů, východisko pro kontinuitu rozvoje).
 Vytvoření platformy spolupráce různorodých subjektů v obci (využití potenciálu
lidí i organizací).
 Formulace žádoucích rozvojových záměrů a projektů (šance odstranit
nekoncepční využívání/plýtvání prostředků i kapacit).
 Racionální rozvržení realizace aktivit a zapojení subjektů se na nich
podílejících (vzhledem k věcné návaznosti kroků i vzhledem k dostupným
prostředkům).
 Zlepšení (zvýšení efektu z) využití vlastních finančních prostředků a zvýšení
šance získat prostředky vnější.
25
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
 Východisko pro cílený a zdůvodněný územní průmět rozvojových aktivit
v územním plánu (šance odstranit nekoncepční utváření podmínek pro život
obyvatel obce, šance odstranit budoucí rozepře občanů, podnikatelů a obce).
Bez pečlivě zpracované a skutečně realizované koncepce hrozí, že starostu a
zastupitelstvo v jeho činnosti budou neustále zahlcovat operativní provozní záležitosti
a rozvojové činnosti se budou řešit nahodile, jak bude vyvstávat aktuální potřeba.
Dynamické změny a nejistota ohledně budoucnosti jsou argumentem posilujícím
potřebu plánování, protože právě existence plánu umožňuje správně reagovat na
nenadálé změny. Plán je „kormidlem“, které řídí rozvoj.
Tab. 1: Význam faktorů kvality procesu strategického plánování
Faktor kvality
Významnost
1. Název dokumentu
Nevýznamné
2. Zúčastnění pozorovatelé
Středně významné
3. Metodika zpracování dokumentů
Důležité, ale ne rozhodující
4. Zapojení veřejnosti
Významné, ale ne
samospasitelné
5. Silné politické vedení procesu
Velmi významné
6. Trvalé odhodlání a schopnosti implementovat Velmi významné
dokument do běžné řídící a koordinační praxe
Pramen: Výzkum Národní sítě zdravých měst, 2004.
Často opomíjenou je význam plánování, tj. procesu tvorby rozvojové
koncepce, pro posílení participace obyvatel i dalších subjektů působících
v obci. Participací v tomto kontextu lze chápat zejména zapojení aktérů do
(plánování i uskutečňování) rozvoje. Klíčovými procesy působícími na
participaci jsou komunikace a spolupráce.
26
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Stav plánování obcí
Při hodnocení stavu plánování rozvoje obcí se můžeme opřít o analýzu stavu
plánování rozvoje v 845 obcích Libereckého, Pardubického a Zlínského kraje (tj. v 87
% obcí daných krajů), která vznikla v rámci projektu Ministerstva pro místní rozvoj ČR
„Elektronická metodická podpora tvorby rozvojových dokumentů obcí“. Vzhledem
k velikosti vzorku a volbě tří krajů lze poznatky jednoznačně zobecnit na situaci
v celé ČR. Ze stavu plánování lze odvodit mnohé závěry i o participaci v obcích.
Rozvojový dokument má zpracováno celkem 56,3 % obcí; ve všech sledovaných
krajích je situace vyrovnaná. Podíl obcí s dokumentem je tedy celkem vysoký, a to i u
malých obcí. Ale u těch jde hlavně o místní programy obnovy.
Obr. 1: Podíl obcí v jednotlivých velikostních kategoriích, které mají rozvojový
dokument
Na existenci rozvojového dokumentu (a přeneseně na způsob plánování
rozvoje obcí) má vliv jak velikost obce, tak uvolněnost starosty, ale oba tyto faktory
nelze přeceňovat – rozdíly nejsou až tak zásadní. Na základě celkových poznatků a
27
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
zkušeností hrají významnou roli rovněž postoje a zkušenosti starosty, resp.
zastupitelů. I velmi malé obce s neuvolněnými starosty tak mívají kvalitní rozvojové
dokumenty, pokud si starosta uvědomuje význam plánování. Vliv těchto „měkkých“
faktorů může být také do určité míry ovlivněn vnějšími tlaky na existenci dokumentu,
zejména vyžadování dokumentu při žádostech o dotace.
Vliv polohy, tj. rozdíly mezi kraji, či poloha obce v regionu, který se potýká se
závažnými socioekonomickými problémy, se nepotvrdil. Nelze ani říci, že by obce se
závažnějšími rozvojovými problémy častěji plánovaly. Výsledky nasvědčují spíše
tomu,
že
více
působí
společenská
atmosféra
v obci
a
schopnosti
jejich
reprezentantů.
Důležitá zjištění se týkají kvality dokumentů. Více než dvě třetiny
hodnocených dokumentů neobsahuje všechny základní součásti rozvojového
dokumentu. Nejproblematičtější je situace u malých obcí. Jde obvykle o místní
programy obnovy vesnice (POV) tvořené pouze stručným soupisem aktivit v několika
nejbližších letech. POV lze sice přiznat nárok na větší stručnost, nicméně většina
hodnocených dokumentů nesplňuje základní požadavky kladené na POV.1
Podoba POV je výsledkem historického vývoje. POV vytvořené v 90. letech
dle určitých osnov už v řadě obcí nejsou k dispozici a mnohé stávající POV jsou
pouze jakousi projektovou koncovkou. Nedostatky stávajících POV jsou často
odrazem požadavku na existenci POV jako podmínky pro čerpání z krajských
programů obnovy / rozvoje venkova. Vyskytují se ovšem i obce s precizně
zpracovanými POV, jež obsahují všechny potřebné části. Program obnovy vesnice
je při kvalitním zpracování, přes jeho rozdílnou genezi a význam, regulérním
rozvojovým dokumentem obce a lze jej chápat jako jiné označení pro program
rozvoje (venkovské) obce.
1
Viz Kašparová, L. a kol. Rozvoj vesnice. Brno: Ministerstvo pro místní rozvoj, Ústav územního
rozvoje, 2005. Ediční řada Vesnice, Svazek 7, s. 15 - 19.
28
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Obr. 2: Výskyt tematických oblastí v analytických částech rozvojových
dokumentů obcí
V závislosti na velikosti obce jsou diferencovány zejména procesy
tvorby dokumentu, dále také rozsah jednotlivých částí dokumentu a spektrum
obsažených témat.
U procesů tvorby je nejdiferencovanější způsob zapojení aktérů, způsob
zveřejňování a práce s veřejností, role zastupitelstva. Zapojení aktérů se odvíjí od
velikosti obce a vnitřních procesů v obci. V malých obcích se lidé vzájemně znají a
řada procesů probíhá neformálně. Přestože se najdou i malé obce, které vytváří pro
tvorbu dokumentu pracovní skupinu nebo skupiny, je obvyklý spíše stav (zvláště u
POV), kdy rozvojové dokumenty na svých jednáních formuluje zastupitelstvo.
Klíčovou roli při zpracování hraje starosta.
29
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Při zveřejňování dokumentu se projevují odlišné přístupy malých a velkých
obcí. Velké obce obvykle využívají širší škálu možností, mají propracovanější
způsob komunikace a využívají většího množství informačních technologií. Občanům
je ve všech obcích nabízena možnost zapojit se do diskuze nad rozvojovým
dokumentem na příslušných jednáních zastupitelstva (jednání zastupitelstev jsou ze
zákona veřejná). Občané však této možnosti příliš nevyužívají. Nejužívanější
cestou informování jsou veřejná projednání a zveřejnění na úřední desce a
webových stránkách obce. Tyto prostředky používají obce všech velikostních
kategorií. Všechny tyto způsoby lze však označit jako pasivní; aktivní komunikaci
s obyvateli a vtahování obyvatel do plánování rozvoje uplatňuje jen malá část
obcí.
Převážná část starostů obcí konstatuje, že pro kvalitní řízení obce je
potřebné zpracovat a využívat kvalitní rozvojový dokument. V oblasti plánování
mají starostové řadu nejasností.
Dokumenty zpracované s vnější (metodickou, zpracovatelskou) podporou vykazovaly
vyšší kvalitu.
Většina obcí (61,0 %) hodlá rozvojový dokument pořídit vlastními silami s metodickou
podporou kraje, státu, či obce s rozšířenou působností.
Participace obyvatel na životě obce
Obyvatelé obce jsou středobodem dění v obci a rozvoje obce. Platí, že „rozvoj
je o lidech“. Obec je taková, jací v ní žijí obyvatelé a jak jsou tito obyvatelé ochotni
zapojit se do života obce. Obyvatelé obce volí své zástupce nebo se jako volení
zástupci podílí na správě obce. Obyvatelé přímo či nepřímo prostřednictvím
zastupitelstva obce formulují své představy o rozvoji obce. Charakteristiky
obyvatelstva (věk, pohlaví, vzdělání, profese, zájmy, aktivita) se promítají do
požadavků na zajištění veřejných služeb, do realizace investičních aktivit a vytváření
dalších podmínek pro život v obci.
30
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Důležitým faktorem jsou vztahy mezi obyvateli (jejich vzájemná soudržnost) a
z nich vycházející společné řešení problémů či realizace rozvojových aktivit. Pro
úspěšný rozvoj obce jsou vlastní aktivita a zájem „domácích“ obyvatel velmi důležité.
Obyvatelé se zapojují do činnosti místních spolků a ostatních neziskových
organizací, resp. je pro uspokojování svých zájmů zakládají. Tyto organizace jsou
základem občanské společnosti a na základě dobrovolné činnosti rozvíjí řadu oblasti
obce. Z těchto důvodů je obce dle svých možností podporují a vytváří zázemí pro
jejich činnost.
V oblasti podpory činnosti neziskových organizací a jejich spolupráce lze
doporučit následující aktivity:
 Pravidelné setkávání zástupců neziskového sektoru a obce (1–2 za rok),
domluva vzájemné podpory a sladění termínu akcí.
 Rozvoj materiálního zázemí pro pořádání obecních akcí i akcí neziskových
organizací (přístřešky, prostory, mobilní stoly apod.).
 Vybudování víceúčelové místnosti pro setkávání občanů v rámci spolků i pro
neformální setkávání.
 Vytvoření pravidel pro přidělování finanční podpory neziskovým organizacím
v obci (základní podmínkou pro finanční podporu jednotlivým občanským
iniciativám a spolkům je jejich statut v podobě určité právní formy).
 Pravidelné hodnocení činnosti spolků z hlediska jejich přínosu pro život v obci.
Průběžná diskuze nad otázkami směřování činnosti spolků, zaměření jejich
akcí, zapojení občanů do spolkové činnosti.
 Pravidelné vytváření ročního plánu akcí pořádaných jednotlivými spolky; plán
akcí bude jedním z podkladů pro rozhodování obce (příp. podnikatelů) o
finanční podpoře neziskových organizací.
 Iniciace diskuze o podpoře neziskových aktivit v obci ze strany podnikatelů a
pořádání společných akcí podnikatelů a neziskových organizací.
31
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Vedle zajištění základních hmotných podmínek pro život v obci a veřejných
služeb by měla vytvářet zázemí pro aktivní spolupodílení se občanů na dění v obcí,
prostor pro realizaci zájmů. Obec pro své řízení nezbytně potřebuje přímou vazbu od
občanů a měla by podněcovat diskuzi o rozvoji obce.
Pro zvýšení zapojení občanů do života obce můžeme uvést následující
konkrétní doporučení:
 Zavedení pravidelných veřejných setkání k rozvoji obce (zhodnocení aktivit
v minulém roce a shromáždění námětů na další rok, domluva na zapojení
občanů).
 Vytvoření způsobu zapojení občanů do péče o prostředí obce – pořádek, stav
veřejných prostranství, péče o veřejnou zeleň, zkrášlení obce uměleckými a
řemeslnými předměty – nejlépe vytvořenými místními občany.
 Posílení vztahu občanů k obci: pořádání soutěží o nejhezčí prostor před
domem, o nejhezčí ulici, zahrádku, tvorba předmětů zkrášlujících obec.
 Pořádání sportovních akcí otevřených veřejnosti.
 Účast obce v soutěži Vesnice roku a cílená snaha všech občanů o co nejlepší
výsledek.
Participace obyvatel na procesu plánování
Subjekty zapojenými do procesu plánování na obecní úrovni jsou především:
 obec a obcí zřizované či založené organizace (školy, sociální zařízení aj.),
 významní místní podnikatelé/zaměstnavatelé,
 významné místní instituce sídlící přímo nebo v relevantní blízkosti obce,
 neziskové organizace,
 a občané.
32
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Zjišťování názorů obyvatel, průběžná diskuze nad situací v obci, nad představou
o budoucnosti obce i nad cestami, jak těchto představ dosáhnout jsou nebytnou
součástí procesu plánování. V tab. 2 jsou zachyceny jednotlivé kvalitativní stupně
zapojení veřejnosti do rozvoje obce. Stupeň „Vrchol“ je v ČR spíše výjimkou. Nejvíce
je participace rozvinuta ve Skandinávských zemích.
Tab. 2: Stupně zapojení veřejnosti do rozvoje obce
ROZHODOVÁNÍ
Občané
V RUKOU OBČANŮ
záležitostech
4. stupeň
PARTNERSTVÍ
Občané spolupracují se samosprávou
3. stupeň
KONZULTACE
Samospráva naslouchá občanům
2. stupeň
ZODPOVÍDÁNÍ SE
Samospráva vysvětluje občanům
1. stupeň
OPOZICE
Občané mohou vyjádřit své námitky
Vrchol
si
sami
rozhodují
o
svých
INFORMOVÁNÍ
Pramen: Sedm kroků k zapojení veřejnosti, Agora Central Europe, 2002
Účast veřejnosti, ač někdy náročná a proces plánování prodlužující, se
s ohledem na realizaci rozvoje rozhodně vyplatí. Výhody a nevýhody zapojování
veřejnosti přibližuje obr. 3.
33
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Obr. 3: Výhody a nevýhody zapojování veřejnosti
Pramen: Upraveno dle Svobodová, H., Konečný, O., Binek, J. a kol., 2009.
Jedním ze základních předpokladů občanské participace na veřejném dění a
tak i občanské společnosti je informovanost občanů.
Základními možnostmi informování občanů v rámci procesu plánování jsou:
 Osobní setkání – projednávání rozhodujících kroků a výsledků
 „Papírová“ komunikace – zjištění názorů (dotazníky, ankety…)
 E-mailová komunikace – výměna informací a připomínkování
 Webová podpora – zveřejňování částí dokumentu a souvisejících informací
 Veřejné projednání – představení a propagace dokumentu, diskuze
problémů
34
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Pro posílení participace obyvatel lze doporučit využití neobvyklých způsobů
vtažení veřejnosti do procesu plánování. Z nich lze uvést.
 Mapování oblasti dětskýma očima – Děti ze základní a mateřské školy
mohou zachytit v kresbách své vnímání prostředí obce (kresby na téma „co se
mi v naší obci nejvíce líbí, co se mi nelíbí“) a představy o budoucnosti obce
(„jak bude naše obec vypadat, až budu velký/á“ apod.).
 Okružní cesty – Obyvatelé spolu se starostou, či manažerem projektu
prochází po předem stanovené trase obcí, resp. územím, jehož se
plán/projekt týká a popisují jednotlivé lokality a jejich problémy a podávají
náměty na jejich řešení.
 Plánovací víkend – Během trvání plánovacího víkendu (1 – 3 dny) přicházejí
občané s vlastními představami rozvoje a odborníci je zaznamenávají,
pomáhají radou, diskutují s občany.
 Otevřený dům – Neformální typ veřejného setkání, na němž občané mají
možnost podat své náměty na řešení konkrétního problému jejich zakreslením
nebo zapsáním do velkých map daného území.
 Oblíbená místa / Nedotknutelná místa – Obyvatele vypracují na setkání
seznamy míst, které jsou v dané lokalitě oblíbená, či ceněná (a měla by jim
být věnována přednostní pozornost) a také seznam míst, která by měla být
nedotknutelná
ve
vztahu
k určitým
rozvojovým
aktivitám
(např.
vůči
cestovnímu ruchu).
Závěr
Hlavními problémy participace obyvatel na životě obce jsou:
 Špatná komunikace mezi samosprávou a občany.
 Podceňování komunikace ze strany samosprávy
35
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
 Nezájem občanů o dění v obci.
 Absence plánování, vizí…
K posílení participace obyvatel na plánování a realizaci rozvoje obce lze doporučit:
 Využívání širšího spektra komunikačních nástrojů (vhodným nástrojem pro
zlepšení způsobu a rozsahu komunikace je tzv. komunikační plán).
 Uplatňování postupů komunitního plánování a využívání netradičních způsobů
zapojení veřejnosti.
 Podpora spolkové činnosti a delegování úkolů a rolí při rozvoji obce na místní
organizace a obyvatele, tak aby se obec rozvíjela jako společná komunita.
Příspěvek byl zpracován v rámci plánu uplatnění výsledků projektu
Ministerstva pro místní rozvoj ČR č. WD-39-07-1 Rozvojový interaktivní audit a
projektu Ministerstva zemědělství ČR č. QZ82249 Synergie v přístupu k rozvoji
venkova.
Literatura
(1) Analýza plánování rozvoje obcí Libereckého, Pardubického a Zlínského kraje
a vyhodnocení stavu rozvojových dokumentů obcí (výstup části I.b projektu
MMR ČR „Elektronická metodická podpora tvorby rozvojových dokumentů
obcí“). Brno: GaREP a e-Rozvoj.cz, 2012.
(2) Lenda Chaloupková, H. Moje obec, moje město – věc veřejná. Techniky
k zapojování veřejnosti do místních plánovacích procesů. Praha: Nadace VIA,
2000.
(3) Sedm kroků k zapojení veřejnosti, průvodce participačním procesem.
Měchenice: Agora Central Europe, 2002.
(4) Svobodová, H., Konečný, O., Binek, J. a kol. Synergie ve venkovském
prostoru. 1. vyd. Brno: GaREP Publishing, 2009. 116 s. ISBN 978-80-9043088-4.
(5) Výzkum Národní sítě zdravých měst, 2004.
36
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Regionální informace jako nástroj regionálního rozvoje a
občanské participace
Markéta Reedová
generální ředitelka Centra pro regionální rozvoj ČR
Úvod
Již od samotného vzniku evropské integrace v padesátých letech patří k jejím
hlavním prioritám rozvoj regionů. Tento cíl je zakotven již ve Smlouvě o založení
Evropského hospodářského společenství z roku 1957, kde se v samém úvodu hovoří
o snaze členských států „posílit jednotu hospodářství svých zemí a zajistit jejich
harmonický rozvoj zmenšováním rozdílů mezi jednotlivými regiony a odstraněním
zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů“. Přestože rozdíly mezi regiony v
zemích původních šesti členských států byly výrazně menší, než jaké lze v rámci
Evropské unie zaznamenat dnes, existovaly již tehdy významné výjimky, především
jih Itálie a jihozápad Francie. V obou případech se jednalo o chudší zemědělské
regiony, k jejichž rozvoji mělo dojít v rámci společné zemědělské politiky pomocí
Evropského orientačního a záručního fondu pro zemědělství. Přistoupení Velké
Británie v roce 1973 otevřelo dveře pro vznik strukturální politiky a založení
Evropského fondu regionálního rozvoje, z nějž v první fázi nejvíce participovaly
průmyslové oblasti severní Anglie a také severní Francie. Postupem času se
z evropských strukturálních fondů stal významný nástroj, který se z pohledu
evropského rozpočtu již vyrovnal zemědělské politice.
Obě tyto položky dnes
představují tři čtvrtiny evropského rozpočtu. Z toho je jednoznačně zřejmé, jak
významnou agendu tvoří na evropské úrovni regionální politika, a tento trend se pak
logicky přenáší i na národní úroveň všech členských států.
37
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Participace na regionálním rozvoji
Je ovšem jasné, že rozvoj regionů není jen otázkou „politického“ rozhodnutí
seshora, ale také, a především, otázkou aktivního působení různých druhů subjektů
přímo v dotčených regionech. Regionální rozvoj totiž prostupuje všechny úrovně
společnosti, a to jak vertikálně, tak horizontálně. Vertikální rozměr regionálního
rozvoje, zahrnující Evropskou unii, vládu a další centrální orgány České republiky,
kraje a obce je již na první pohled zcela zřejmý, možná poněkud skryt ale může
zůstávat rozměr horizontální, který zahrnuje orgány veřejné správy, vysoké školy a
vědecká pracoviště, soukromý sektor a v neposlední řadě také místní občanské
iniciativy, tedy občany. Jinými slovy, skutečný regionální rozvoj je podmíněn efektivní
spoluprací partnerů na všech úrovních. Specifickou roli zde hraje Centrum pro
regionální rozvoj ČR (CRR ČR), které ve své činnosti prostupuje více úrovní
vertikálním i horizontálním směrem.
Činnost Centra pro regionální rozvoj ČR
CRR ČR je státní příspěvková organizace, zřízená Ministerstvem pro místní
rozvoj ČR, která vznikla na konci roku 1996. Její náplň činnosti byla zaměřena na
shromažďování a poskytování regionálních informací a koordinaci činnosti
regionálních rozvojových agentur v jednotlivých regionech ČR (resp. v krajích po
dokončení reformy veřejné správy v roce 2000). Již v prosinci 1997 bylo ale CRR ČR
zapojeno do procesu realizace programů předvstupní pomoci EU a stalo se jednou
z implementačních agentur této pomoci. Z tohoto důvodu také vznikla síť osmi
poboček v regionech dle evropské typologie NUTS II, které jsou součástí organizace
dodnes. Role CRR v agendě evropských fondů posilovala, po roce 2004 byla
organizace
zapojena
do
administrace
Společného
regionálního
operačního
programu, pražského programu JPD2 a přeshraniční spolupráce INTERREG. Od
roku 2007 se CRR podílí na administraci Integrovaného operačního programu,
Operačního programu Technická pomoc a všech operačních programů Cíle 3 –
38
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Evropské územní spolupráce. Pracovníci poboček komunikují přímo s konečnými
příjemci, konzultují a pomáhají řešit jejich konkrétní problémy, kontrolují a
administrují jejich projekty, provádějí monitoring projektů na místě a sledují
udržitelnost projektu a dopad v regionu. Hlavní kancelář CRR ČR v Praze metodicky
a věcně řídí a koordinuje činnost jednotlivých poboček a komunikuje s jednotlivými
řídícími orgány programů Evropské unie.
Vedle implementace programů Evropské unie zaměřené především na tzv.
"kontrolu prvního stupně", která tvoří hlavní náplň činnosti organizace, se CRR ČR
věnuje i dalším činnostem spojeným s regionálním rozvojem. Druhou činností je
zastupování zřizovatele v aktivitách regionálního rozvoje, jako jsou soutěž Vesnice
roku, soutěž o titul Historické město roku nebo administrace Regionálního
rozvojového fondu, který je určen pro obce a města na výstavbu obecní
infrastruktury. Třetí náplní činnosti je správa regionálních informačních systémů a
poslední z hlavních činností je pak podpora malých a středních podniků
prostřednictvím sítě Enterprise Europe Network, která se věnuje především
poradenství v oblasti jednotného evropského trhu a evropské legislativy. Již z popisu
činností je tak zřejmé, že CRR ČR je v každodenním kontaktu se širokým spektrem
partnerů od obcí přes soukromé firmy či neziskové organizace až po širokou
veřejnost. V tomto příspěvku se dále zaměříme na naši činnost v oblasti regionálních
informačních systémů.
Regionální informace
Regionálním informacím se CRR ČR věnuje na základě usnesení vlády č.
682/2000. Tímto usnesením byla schválena první Strategie regionálního rozvoje a
také stanoveny úkoly k zabezpečení realizace této strategie. Hned prvním úkolem je
právě příprava Integrovaného regionálního informačního systému (IRIS). Smyslem
IRIS mělo být a nadále je rozvíjet informační systémy, které umožňují shromáždit a
provázat různorodé datové zdroje informující o České republice a jednotlivých
39
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
regionech, tyto data prezentovat a vyhodnocovat v regionálním průřezu a následně
zpřístupnit jejich výstupy zejména ústředním orgánům. Regionálně i centrálně
zjišťovaná data si ale postupně našla uplatnění také u širší odborné veřejnosti, jakou
je například samospráva, podnikatelská sféra nebo pedagogové či studenti všech
úrovní škol.
Postupně byl vybudován systém sběru a prezentace dat ve čtyřech úrovních, které
tvoří:
 Integrovaný regionální informační systém (IRIS), původně samostatná
aplikace, která dnes slouží jako databázový zdroj informací pro RIS.
V databázích jsou využívána data Českého statistického úřadu, České
národní banky, ministerstev a dalších ústředních orgánů.
 Regionální informační servis (RIS) umožňuje prezentovat získaná data v
jednotné struktuře a metodice v jednotlivých regionech.
 Mapový server CRR ČR (MS) nabízí pohled na území z různých aspektů
regionálního rozvoje, poskytuje užitečné informace o území a usnadňuje
uživatelům orientaci v území prostřednictvím jediné snadno ovladatelné
mapové služby.
 Geografické informační systémy (GIS) provazují data nad mapovým
podkladem podle jednotlivých tematických okruhů.
Seznamujeme se s RIS
Regionální informační servis je skutečně robustní databáze. Celkem se jedná
o téměř dva tisíce dynamických webových stránek, v nichž se data zobrazují do
připravených šablon přímo z databází. Regionální informační servis tvoří 13
samostatných krajských RIS (mimo Prahu) s jednotnou strukturou dat, která zahrnují
informace o kraji, okresech, obcích s rozšířenou působností i jednotlivých obcích.
40
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Krajská úroveň RIS nabízí základní turistické informace o kraji, seznam euroregionů,
mikroregionů a místních akčních skupin v daném kraji, seznam informačních center
s kontakty, seznamy ubytovacích zařízení, v kraji sídlících nevládních organizací a
ekonomických
subjektů
a
v neposlední
řadě
seznamy
rozvojových
ploch,
průmyslových zón a brownfieldů.
Dále krajské RIS nabízí regionální data zaměřená na údaje charakterizující
hospodářské prostředí (makroekonomické ukazatele, trh práce, infrastruktura,
zahraniční investice), životní prostředí (stav ovzduší, vod a půdy, produkce odpadů,
ochrana přírody), sociální prostředí (demografické údaje, sociální zabezpečení,
důchody, bydlení), vybavenost (kulturní, sportovní, školská a zdravotnická zařízení).
Tato data jsou dostupná také podle okresů a obcí s rozšířenou působností.
V neposlední řadě se RIS věnují i struktuře veřejné správy, tedy správnímu členění a
kontaktům na úřady s přenesenou působností i obecní samosprávy. Díky své
struktuře umožňuje RIS snadné srovnání dat napříč kraji, okresy či obcemi s
rozšířenou působností. Kromě geografického srovnání ale RIS nabízí také možnost
časového srovnání – data jsou totiž prezentována v časových řadách, což umožňuje
kromě zjištění absolutních dat také velmi pohodlné sledování vývojových trendů.
Samozřejmostí databáze je pravidelná aktualizace všech dat (v různé periodicitě dle
typu dat).
Vedle krajských RIS jsou pro uživatele k dispozici také dva turistické RIS –
jeden o Šumavě a druhý o Beskydech. Tyto turistické RIS nabízí informace z historie
regionu, o geografii regionu, o kulturních a přírodních zajímavostech, součástí jsou
mapy, soupisy turistických tras a nabídka ubytování.
Vyhledávanou a často používanou funkcí jsou vyhledávače, které umožňují
používat informace k danému tématu napříč všemi krajskými RIS. Unikátní je
vyhledávač Projekty EU, kde lze najít základní informace o všech projektech
realizovaných na území České republiky za finanční spoluúčasti evropských fondů
41
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
od předvstupní pomoci až po dnešek. Vyhledávač Programy EU nabízí základní
informace o všech operačních programech realizovaných v ČR. Praktické využití má
vyhledávač Dotace, kde lze najít souhrn všech dotačních titulů aktuálně vypsaných
v celé České republice. Mezi dalšími vyhledávači lze najít databázi kontaktů na
administrativní instituce, malé a střední podniky, průmyslové zóny, obecní
brownfieldy, rozvojové plochy, ubytovací zařízení, nevládní neziskové organizace a
mikroregiony. V neposlední řadě je pak třeba zmínit databázi oceněných obcí
v soutěži Vesnice roku, statistická data seřazená v tematických kapitolách a karty
obcí. Vlastní kartu má každá z více než šesti tisíc českých obcí a na této kartě jsou
zobrazeny všechny dostupné informace o dané obci ze všech tematických okruhů
informačního systému RIS.
Poslední funkčností RIS je možnost stažení map, které CRR ČR zpracovává
pro potřeby své vlastní, ministerstva, řídicích orgánů operačních programů,
Národního orgánu pro koordinaci a dalších subjektů k tématice evropských fondů a
regionálního rozvoje. Všechna uvedená data jsou volně dostupná na adrese
www.risy.cz.
Od září 2012 byla na adrese start.risy.cz spuštěna nová zjednodušená verze,
určená pro nové uživatele RIS, kteří tak mají možnost se snadno a rychle seznámit
s tímto projektem. V této zjednodušené verzi jsou uživatelům k dispozici karty obcí,
ukázka ze statistických výstupů na kartě krajů a některé vyhledávače, konkrétně
administrativní instituce, Vesnice roku, dotace a mikroregiony.
Mapový server CRR ČR
Mapový server CRR ČR je taktéž volně přístupná aplikace, a to na adrese
mapy.crr.cz. Je propojen s RIS, což umožňuje zobrazení specifických regionálních
dat z RIS nad rastrovými i vektorovými mapovými podklady různých měřítek až po
úroveň katastrálních map, včetně vektorových dat přeshraničí SABE. V základním
42
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
nastavení je zobrazena obecná mapa, tedy klasická mapa sloužící k obecné
orientaci v území a základnímu vyhledávání. V informačním boxu se u mapy
zobrazují základní informace o každé obci s přímým odkazem na plné informace na
kartě obce v RIS. Vedle obecné mapy je na výběr devět dalších speciálních map,
které odráží data z databází RIS – jedná se o mapy zobrazující administrativní
členění až do
úrovně
jednotlivých
obcí,
euroregiony s členskými obcemi,
mikroregiony a místní akční skupiny, projekty EU podle místa jejich dopadu,
ekonomické subjekty, weby obcí (jde o mapu s interaktivními odkazy na oficiální
prezentace měst a obcí), mapu chráněných přírodních území, turistické mapy a
mapu rozvojových ploch a průmyslových zón. V nabídce jsou také ortofotomapy
České republiky. Mapový server nabízí i pokročilé funkce jako měření vzdáleností a
ploch nebo přesné určení souřadnic jakéhokoliv místa v ČR. Jednou z posledních
novinek na Mapovém serveru je propojení s daty Českého úřadu zeměměřičského a
katastrálního, které umožňuje náhled mapy až na jednotlivé parcely včetně propojení
na informace o parcele v katastru nemovitostí. Mapový server CRR ČR získal v roce
2005 ocenění Mapa roku v kategorii Kartografické aplikace na internetu a v témže
roce také 1. místo v kategorii Geoaplikace pro venkovské oblasti. Podobně byl
v letech 2001 a 2003 oceněn v soutěži Geoaplikace také Regionální informační
servis.
Závěr
V dnešní době moderních informačních technologií hrají stále větší roli
informace. Z pohledu regionálního rozvoje to platí v obou směrech – nahoru i dolů.
Ve směru nahoru jsou samozřejmě regionální informace naprosto zásadní pro
centrální orgány při stanovování priorit a nástrojů regionální politiky. Aktuálně lze
význam regionálních informací vysledovat v procesu přípravy nové Strategie
regionálního rozvoje na období 2014-2020. Stejně tak ale mají informace význam i
ve směru dolů, k občanům. Vždyť kolik již bylo případů, kdy občané díky aktivní
43
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
participaci na chodu obce dokázali svou iniciativou zastavit sporné prodeje pozemků,
změny územních plánů či výstavby budov. V podobných případech se ale vždy hraje
o čas, a čím dříve jsou tyto nekalé aktivity odhaleny, tím větší je šance na jejich
zastavení. Tím se opět vracíme k důležitosti informací, v tomto případě regionálních
informací, jak ve smyslu absolutních dat, tak také ve smyslu geografického nebo
časového srovnání. Regionální informace se tak skutečně stávají nástrojem
regionálního rozvoje a současně nástrojem občanské participace. Díky svému
unikátnímu Regionálnímu informačnímu servisu a Mapovému serveru oslovuje
Centrum pro regionální rozvoj ČR širokou veřejnost a současně poskytuje nezbytné
podklady pro centrální orgány. Tímto svým širokým záběrem tak naplňuje předpoklad
spolupráce všech partnerů regionálního rozvoje a svou komunikační a informační rolí
zprostředkovává kontakty mezi těmito partnery od Evropské unie až po každého
jednotlivého občana naší země.
44
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Škola v obci: Místně zakotvené učení v mateřské škole
Citov
Veronika Kozlová
Ředitelka MŠ Citov
Mateřská škola Citov je školou s environmentální profilací. Pro mnohé je tento
pojem spojen s přírodou a ekologií, ale naše škola pojímá environmentální
vzdělávání v celé šířce. Ta by se dala zahrnou do tří oblastí. Tou první je učení se o
přírodě, o dějích a souvislostech a také učení se přímo v přírodním prostředí. Druhou
oblast bychom mohli pojmenovat zdravé dítě ve zdravém prostředí. Oblast zahrnuje
zdravé stravovací a hygienické návyky, psychohygienu dětí i dospělých, sociální
rovinu v mateřské škole, a také prostředí ve smyslu přírodním tedy ekologii. Třetí
oblast nejlépe formuluje princip Místně zakotveného učení, které zahrnuje do
environmentální výchovy i kulturně sociální prostředí. Jinými slovy výuka vedoucí
k ekologické a kulturní gramotnosti v místě.
Projekty vzdělávání formou komunitního učení, projektového a problémového
vyučování jsou v našich podmínkách směřovány spíše k základním a středním
školám, ale i na úrovni mateřských škol mohou vznikat kvalitní projekty s významným
dopadem pro komunitu obce.
Přínosy místně zakotveného učení jsou významné: MZU posiluje vazbu dětí
k místu, kde žijí, vytváří činorodá partnerství mezi školou, obcí a dalšími
organizacemi a subjekty, praktické učení zlepšuje výsledky vzdělávání, zapojuje
občany do veřejných aktivit,
propojuje školu, obec a veřejný prostor. Dle mého
názoru jsou to přesně ty prvky, které učí občany od ranného věku participovat na
dění v obci, zajímat se o vize a směřování rozvoje obcí, aktivně spolupracovat a
podílet se na rozhodování.
45
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Mateřská škola Citov realizuje zpravidla jednou ročně projekt, který je
realizován společně s veřejností, zapojuje rodiče a další občany, přináší spolupráci
s odborníky a firmami a využívá veřejný prostor. Naplňuje tak prvek osvěty v obci.
V roce 2008 byl realizován projekt „Podpora ptačí biodiverzity v obci Citov“. Hlavními
výstupy byla distribuce ptačích budek s didaktickými materiály, výstava ke Dni
ptačího zpěvu, realizace zásypného krmítka a naučné tabule v zámeckém parku.
V roce 2009 projekt nazvaný „Rosnička“ přinášel občanům osvětu v oblasti
chráněných druhů obojživelníků. Vznikla periodická lesní tůňka k rozmnožování žab
a občané se zapojili do monitorovacích hlášení o výskytu chráněných druhů pro
AOPAK. V roce 2010 byl realizován projekt „Pomáháme zvířatům přečkat zimu“.
Kromě didaktické roviny děti stavěly v parku tzv. Benjessův plot – úkryt pro ježky a
drobné živočichy. Ve spolupráci s mysliveckým sdružením vznikl zásyp pro hrabavé
ptáky a drobnou zvěř. Správné přikrmování v zásypu i v ptačím krmítku bylo
přeneseno z MŠ i do domácností. Rok 2011 byl ve znamení projektu „Stromy“.
Výstupem první části bylo vysazení školního jeřábu (sorbus aucuparia) na návsi.
V druhé části vznikla formou komunitního plánování v obci výsadba na návsi
v Citově. Osazená náves začala nápadem dětí mateřské školy a končila brigádou
veřejnosti (32 osob) na výsadbu 80 stromů a keřů. V letošním roce 2012 byl
realizován na jaře projekt kulturního zaměření „Ta citovská máje tenká..“ Děti s rodiči
mateřské školy obnovily v obci tradici stavění a kácení hodové májky. Kulturní
program a hry pod májí byly určeny všem občanů obce. Léto a podzim je ve znamení
realizace projektu otevřené školní zahrady, která má současně sloužit jako přírodní
učebna. Opět se zde uplatnily principy komunitní práce a to především s rodiči a
prarodiči dětí z mateřské školy. Dvě plánovací komunitní setkání obsahovala mimo
jiné videoprezentaci, dotazníkové šetření, práci se slepou mapou, konzultaci
s architektem. Proběhla již i první brigáda rodičů. Současné době realizuje firma
vrbičkové živé stavby a plánována je i další brigáda veřejnosti a dětí. „Přírodní
zahrada v Citově – centrum rozvoje ekologického životního stylu“ je projektem školy
na veřejném pozemku.
46
Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova
reg. č.: CZ.1.07/2.4.00/12.0065
Na některé projekty se škole podařilo získat finanční dotace od Krajského úřadu
Olomouckého kraje, jiné podpořily nadace komerčních subjektů například Nadace
ČEZ či Nadace OKD. Některé finančně méně náročné projekty pokryla škola ze
svého rozpočtu za přispění místních dobrovolnických organizací (Skaut, Myslivecké
sdružení apod.)
Místně zakotvené učení je ideálním nástrojem pro environmentální výchovu,
vzdělávání a osvětu. Využívá celou škálu místních zdrojů prostředí (přírodní,
ekonomické, sociální, kulturní), posiluje zapojování občanů a má k řešenému
problému v obci integrovaný přístup. Dovolte mi ještě citovat slova Davida Sobela,
propagátora MZU, který přesně pojmenovává cíl Místně zakotveného učení:
„Skutečný závazek vůči životnímu prostředí vychází z osobních zkušeností,
získaných v průběhu času v reálných místech v malém, snadno zvladatelném
měřítku.“
47