Životní šance - Katedry sociální politiky a sociální práce

Staženo z internetových stránek výzkumného záměru: Rodina, zaměstnání a vzdělání.
URL: http://fss.muni.cz/struktura/katedry/spsp/page.php?id=49&position=003004001
Životní šance, rodina a sociální politika*
Tomáš Sirovátka
Je-li rodinná politika nahlížena jako prevence sociálního vyloučení, pak nás zejména musí
zajímat, nakolik a jak ovlivňuje životní šance členů rodiny - neboť sociální vyloučení je
především omezením životních šancí. S tím ovšem souvisí i otázka, jak dnes rodina jako taková
ovlivňuje životní šance svých členů. V tomto příspěvku se nejprve dotkneme této druhé otázky a
pak přejdeme k té první - otázce jak životní šance může ovlivňovat sociální (rodinná) politika.
Životní šance a rodina v rizikové společnosti
(Post)moderní společnost je chápána mj. i jako „riziková společnost“ (Beck 1986)1. Rizika
ovšem provází lidstvo celou dobu jeho existence - a role instituce rodiny byla tradičně při
zvládání rizik klíčová. Dnes je však narůstajícími riziky i rodina více ohrožena, stejně jako její
funkce dokonce i její stabilita. Proměna profilu moderních „rizik“ přináší nové formy sociálního
vyloučení, jež souvisí nějakým způsobem s rodinou a jejími funkcemi/dysfunkcemi:
– mezi riziky životního cyklu stále více vystupují rizika nestability a dysfunkcí rodiny;
– „třídní“ rizika (příslušnost k třídě) se stále více vyjevují jako rizika na trhu práce (a jeho
dynamiky) - a ta jsou mj. ovlivněná velice silně právě rodinnými závazky;
– do popředí stále silněji vystupují i „mezigenerační“ rizika - když kulturní a sociální kapitál
formovaný v rodině ovlivňuje významně přístup k sociálním institucím, které otevírají
životní šance (vzdělání, zaměstnání atp.).
Jak za takových okolností funkce rodiny souvisí s životními šancemi ? Nepochybně pozitivně:
vždyť fungující a stabilní rodina chrání před riziky, formuje lidský a sociální kapitál svých členů
a umožňuje jim využívat jejich životní šance.
Na druhé straně ale možná, že i negativně: je například zjevné, že pečovatelské závazky
znamenají i snížené šance na trhu práce. Děti pak mohou být na základě empirických dat
jednoznačně chápány jako faktor nezaměstnanosti a faktor chudoby.2
Genderový rozdíl ve specifické míře nezaměstnanosti a děti, 2003
věk
bez partnera má partnera partner, i děti bez partnera,
děti
15-24
25-34
35-44
45-54
55-64
64+
celkem
muži
16.9
8.2
10.8
13.8
9.2
7.8
11.2
ženy
17.3
7.2
12.1
11.4
5.8
2.2
10.2
muži
14.2
4.9
5.6
4.4
3.3
3.7
5.6
ženy
14.0
5.7
9.5
6.5
5.6
3.2
7.5
muži
18.3
4.2
3.1
3.4
3.0
4.6
ženy
24.2
12.9
8.1
6.4
2.4
10.3
muži
23.5
14.7
8.2
4.1
7.0
13.4
ženy
30.9
22.1
12.4
12.9
1.3
35.5
16.3
Pramen: ČSÚ, vlastní výpočty z primárních dat VŠPS 2003
*
Vznik tohoto textu byl podpořen výzkumným projektem MPSV ČR č. 1J051/05-DP2 "Rodina, zaměstnání,
vzdělání".
1
Není zde sice prostor zabývat se blíže tímto pojmem, chceme ale připomenout jeho hlavní význam: v důsledku
vysoké sociální dynamiky a globalizace se rozšiřuje okruh událostí, jež méně předvídatelným způsobem ovlivňují
naše životy (a zvyšují se s tím spojené nejistoty).
2
Pokud data ČSÚ ukazují 8 % podíl chudých v populaci v ČR, pak v případě rodin se třemi a více dětmi je to 18 %
této subpopulace a v případě osamělých rodičů 25 %.
1
Staženo z internetových stránek výzkumného záměru: Rodina, zaměstnání a vzdělání.
URL: http://fss.muni.cz/struktura/katedry/spsp/page.php?id=49&position=003004001
Mají tyto okolnosti implikace pro sociální vyloučení (či diferenciaci životních šancí)
specifických typů „rodin“, případně pro vyloučení uvnitř rodin ? Lze tyto důsledky sociálního
vyloučení dotýkající se rodin eliminovat, případně jim předcházet ?
Rodina a sociální politika
Zejména nás zajímá jaká může být a jaká je role sociální politiky pro fungování rodiny a při
eliminaci rizik, jež rodinu ohrožují. Předběžně můžeme formulovat hypotézu, že je sice v
kontextu celkových sociálních trendů role sociální politiky jen dílčí, ale přesto svým způsobem
vlivná. Proměna rodiny a rodinných forem stejně jako ohrožení funkcí rodiny je totiž proces
vyplývající z (post)modernizačních trendů jako je de-industrializace, sekularizace,
individualizace, genderová emancipace, konzumernismus, ale není to zcela uniformní proces.
Naopak - proces proměny rodiny je zprostředkovaný kulturní tradicí, hodnotami a normami, a
také institucemi a „politickou akcí“ - mj. z tohoto zprostředkování vyplývají „národní rozdíly“ v
procesu proměny instituce rodiny, v cílech a strategiích členů rodin.
Individualizace forem soukromého a rodinného života přinesla v rodině posun od „instituce“
k „volbě“: to se týká volby forem rodinného soužití, způsobů uspořádání rolí v rodině, účasti na
trhu práce a ve veřejném životě. Přinesla rovněž nové akcenty v preferencích při těchto volbách.
Přijmeme-li předpoklad van de Kaa (1987) o posunu od uniformní k pluralizované rodině, pak
přitom roste varieta typů rodin a životních preferencí a „volby“ členů rodin jsou značně
diferencované (podle vzdělání, hodnotové orientace, stupně genderové emancipace atp.), viz
např. Možný (1999), Hakim (2000) aj. Volby rodinných strategií například mohou zahrnovat jak:
tradiční tak i "nové" uspořádání rodiny.3
Přitom roste složitost volby životních strategií (preference stále častěji se vážou k více
hodnotovým dominantám současně - patří k nim jak pracovní uplatnění a kariéra a životní
úroveň, tak i děti a rodina (Castles 2003). Zejména se formuje nová ekonomická role ženy,
ovlivněná hodnotovým zaměřením na seberealizaci, uspokojení individuálních voleb, svobodu od
tradičních autorit včetně náboženství, což přináší požadavek na paralelní naplnění aspirací v
oblasti rodinného a privátního života i aspirací v oblasti pracovního/společenského uplatnění, jež
se stává normou u větší části ženské (a mužské) populace (srovnej Mc Donald 2000a, EspingAndersen et al. 2002, Castles 2003 aj.).4
Složitost či omezení volby v kontextu těchto aspirací projevuje se na makrosociální úrovni a v
závislosti podle výše uvedených faktorů ve změně vztahu mezi fertilitou a zaměstnaností (žen):
namísto negativní korelace (60.-80. léta) je zjištěna jednoznačně pozitivní korelace (90.léta a
začátek 21. století).
Hlediska volby jsou ovšem komplexní a zahrnují hodnotové orientace, kvalitu života, životní
plány a aspirace, ekonomické tlaky, stejně jako dostupné možnosti realizace volby. Omezení
možnosti harmonizace voleb týkajících se těchto dominant života mohou být chápána jako jeden
z důležitých aspektů procesu sociálního vyloučení.
Proto role sociální politiky je přínosná či nepřínosná v závislosti na tom, zda její cíle, motivy a
opatření odpovídají cílům, motivům a strategiím členů rodin při formování a realizaci jejich
životních voleb a životních šancí . Klademe si v této souvislosti otázku: jak sociální politika
zlepšuje životní šance členů rodiny, respektive jaké jsou (mimo jiné i v důsledku jejího
3
Máme na mysli tradiční uspořádání: model živitele, modifikovaný model živitele a nové uspořádání: egalitářský
model zaměstnání, model dvou kariér, „obrácený“ model živitele.
4
To vše provází a formuje „druhý demografický přechod“.
2
Staženo z internetových stránek výzkumného záměru: Rodina, zaměstnání a vzdělání.
URL: http://fss.muni.cz/struktura/katedry/spsp/page.php?id=49&position=003004001
působení) "stupně volnosti" pro volbu rodinné a životní strategie, pro realizaci požadavků a
aspirací všech členů rodiny ? Roli sociální politiky tedy chápeme jako „omezení“ či naopak
zvětšení prostoru volby, nikoliv jako determinantu této volby. Rodinná politika tak do určité míry
propojuje makrosociální procesy projevující se v participaci na trhu práce či rodinném chování s
mikrosociální úrovní rozhodování o životních a rodinných strategií.
–
Makroúroveň
Modernizační procesy -
–
Mikroúroveň
Životní šance
Role rodinné politiky
korespondence ?
Formy soukromého života
Motivy a cíle pro-rodinné politiky se v tomto kontextu v současnosti jak můžeme pozorovat
postupně obohacují a mění se jejich důraz posunem od tradičních motivů k novým motivům
(cílům):
Tradiční motivy
Instituční motiv (instituce stabilní rodiny/manželství jako hodnota sama o sobě)
Propopulační motiv
Ekonomický motiv (ochrana a rozvoj lidského kapitálu členů rodiny a životní úrovně)
Sociálně-integrační motiv (ochrana rodiny, jež je chápána jako konstitutivní prvek reprodukce
a integrace společnosti vystavený nepříznivým trendům modernizace a individualizace)
Nové motivy
• Sociálně-politický motiv (eliminace nerovností v ekonomických možnostech a životních
šancích vyplývajících z ceny příležitosti výchovy dětí pro rodiny s dětmi), viz Ringen 1997;
• Gender motiv, tedy rovné šance uvnitř rodiny (Lewis 1993, O´Connor 1999, Sainsbury 1996,
1999), případně motiv prospěchu dětí (Schulze 2000).
•
•
•
•
Závěry o roli sociální politiky
Výše uvedená východiska, stejně jako výsledky významných výzkumů a analýz (srovnej
zejména zejména McDonald 2000b, Castles 2003, Esping-Andersen et al. 2002, Hantrais 2003,
Kaufmann, Kuijsten, Schulze a Strohmeier 2002, Sleebos 2003 atd.) nás vedou k potvrzení
výchozí hypotézy o dílčí, nicméně významné roli sociální (pro-rodinné) politiky ve vztahu k
formování životních šancí a prostoru voleb pro členy rodiny. Současně chceme zdůraznit další
závěry:
• je důležité naplnit požadavek možnosti volby v nabídce politik, variability a adaptability typů
a forem opatření;
• konzistentní dlouhodobá aplikace opatření podporujících možnost voleb je významnější než
zavedení tzv. „silných“ opatření (a také je třeba „neočekávat příliš mnoho“);
• je nepravděpodobné, že jakýkoliv specifický komplex opatření je vhodný pro všechny země,
všechny sociální skupiny a všechny jednotlivce.
Jako klíčová opatření pro-rodinné politiky se pak zejména jeví opatření naplňující možnosti
voleb. Jako příklady můžeme bez nároku na úplnost uvést:
– opatření k harmonizaci rodiny a práce (zejména dostupné veřejné služby péče o děti,
sladění režimů formální práce v zaměstnání a neformální práce v rodině);
– podpora rovnosti genderových rolí při péči o děti a práci v domácnosti;
– legislativní garance návratu zaměstnání pro pečující osoby a podpora jejich
3
Staženo z internetových stránek výzkumného záměru: Rodina, zaměstnání a vzdělání.
URL: http://fss.muni.cz/struktura/katedry/spsp/page.php?id=49&position=003004001
zaměstnatelnosti;
– podpora možností flexibilních forem zaměstnávání (částečné úvazky atd.), jejich
zrovnoprávnění s tradičními formami.
V rámci šetření Eurobarometru v roce 2002 (28 zemí) se potvrdilo, že jde o relativně širokou
škálu opatření, relativně komplexní požadavky, vztažené k životním strategiím v oblasti rodiny,
práce, bydlení, vzdělání, což odpovídá i komplexnosti voleb, jimž mohou tato opatření uvolňovat
prostor. Největší důraz byl kladen na opatření, jež harmonizují svět profesní a svět rodiny.
Konkrétně na otázku „Co by měla vláda především udělat pro podporu života rodin ?“ byla na
prvá tři místa kladena:
1 opatření pro snížení nezaměstnanosti a pro flexibilní pracovní dobu,
2 zvýšení přídavků na děti,
3 zlepšení dostupnosti zařízení péče o děti,
a dále: podpora bydlení, nákladů na vzdělání, výše a délka rodičovské dovolené, daňové úlevy
Fahey, Spéder 2003).
Takové požadavky jsou do budoucna významnou výzvou jak z hlediska realizace životních
šancí členů rodin a sociálního začleňování na straně jedné, tak z hlediska fungování rodiny na
straně druhé.
Citovaná literatura:
Beck, U. 1986. Risikogeselschaft. Frankfurt am Main: Suhrkamp.
Castles, F.G. 2003. "The world turned upside down: below replacement fertility, changing
preferences and family-friendly public policy in 21 OECD countries." Journal of European
Social Policy 13 (3): 209-227.
Esping-Andersen, G., Gallie, D., Hemerijck, A. a J. Myles 2002. Why We Need a New Welfare
State? Oxford: Oxford University Press.
Fahey, T., Spéder, Z. 2003. Fertility and family issues in an enlarged Europe. Dublin: European
Foundation for the Improvement of Living and Working Conditions.
Hantrais, L. 2003. Family Policy Matters. Bristol: Policy Press.
Kaa, D. J. van de 1987. "Europe's Second Demographic Transition." Population Bulletin 42 (1):
1-59. Washington DC: Population Reference Bureau.
Kaufmann, F.X., A. Kuijsten, H.-J. Schulze and K. P. Strohmeier (eds) 2002. Family Life and
Family Policies in Europe.. Oxford: Oxford University Press.
Lewis, J. (ed.) 1993. Women and Social Policies in Europe. Work, Family and the State.
Aldershot: Edward Elgar.
McDonald, P. 2000a. “Gender Equity in Theories of Fertility Transititon.” Population and
Development Review 26 (3): 427-439.
McDonald, P. 2000b. “Gender Equity¨, Social Institutions and the Future of Fertility.” Journal of
Population Research 17 (1): 1-16.
Možný, I. 1999. Sociologie rodiny. Praha: SLON.
O´ Connor, J.S. 1996. "From Women in the Welfare State to Gendering Welfare State Regimes",
Current Sociology 44: 1-124.
Ringen, S. 1997. Citizens, Families and Reform. Oxford: Clarendon Press.
Schulze, H.-J. (ed) 2000. Stability & Complexity. Perspectives for a Child Oriented Family
Policy. Amsterdam: VU University Press.
4
Staženo z internetových stránek výzkumného záměru: Rodina, zaměstnání a vzdělání.
URL: http://fss.muni.cz/struktura/katedry/spsp/page.php?id=49&position=003004001
Sainsbury, D. 1996 Gender, Equality and Welfare States. Cambridge: Cambridge University
Press.
Sainsbury, D. (ed.) 1999. Gender and the Welfare States Regimes. Oxford Univ. Press.
Sleebos, J. 2003. Low Fertility Rates in OECD Countries: Facts and Policy Responses. OECD:
Paris.
5