ZBYNĚK HAVLÍN ZÁVISLOST NA KRÁSE (KRAJINY)

ZBYNĚK HAVLÍN
ZÁVISLOST NA KRÁSE (KRAJINY)
Na aktuální výstavě předkládá Zbyněk Havlín, etablovaný představitel současné střední
umělecké generace, reprezentativní výběr svých obrazů z let 2013-2015. Jde o cyklus
abstrahovaných krajinomaleb, který vytváří zajímavou protiváhu k autorově paralelně
vznikající figurální a konceptuálněji zaměřené tvorbě. Havlínův příklon ke krajině lze
vnímat jako niternou evokaci prostředí, ve kterém vyrůstal – v hájovně obklopené
lesem a loukami – a současně jako vyjádření spontánní, čiré radosti z tvoření a ze
života, nezatěžkané skrytými významy.
Autor přináší velmi svěží pohled na krajinné motivy – zachycuje scenérie, do kterých
se zahleděl, které v něm zanechaly hluboký zážitek smyslového okouzlení. Nemaluje
však v plenéru, vytváří, jak sám říká, krajiny „rozpomínané“. Výsledný obraz se tedy
ustavuje v oblasti reminiscencí a volných představ. Vidění přírody se posouvá mimo
jakoukoli popisnost a pasivní záznam pozorování. Autor krajinu osvobozuje od
„nepodstatných“ složek, aniž by rezignoval na snahu o postižení jejího živého,
dynamického rázu a struktury. Jsou to krajiny, které ztratily přesné kontury, lyrické
práce, balancující až na hranici abstrakce. Autor využívá poměrně rozsáhlou škálu
výtvarných postupů– klasickou olejomalbu kombinuje s technikou airbrush a využíváním
šablon. Kreslí také štětcem do barevné plochy, čímž dosahuje téměř kaligrafické
struktury obrazu. Často pracuje spontánně. Proniká do krajiny téměř „živelně“,
napojuje se na její vlnu a reflektuje její vnitřní rytmus. Barevné ladění, v některých
obrazech delikátně harmonické, v jiných expresivně kontrastní, ale vždy posunuté do
oblasti snu a básnické transpozice, svědčí o mistrných koloristických kvalitách.
Krajiny Zbyňka Havlína jsou bohatě rozehranými malířskými fériemi, v nichž se zrcadlí
mnohotvárnost a nevyčerpatelná proměnlivost přírody, tohoto stále se obnovujícího
zázraku, dějiště viditelných, ale i tušených dějů..
Je pro mě velmi potěšující sledovat Havlínovu tvorbu ve fázi nového tvůrčího rozmachu.
Lze si jen přát, aby autor stejně přirozeně, jako dospěl k novému výrazu, pokračoval
v jeho prohlubování svými tradičně silnými zbraněmi, jako jsou konceptuální hříčky a
jemný lyrický náboj.
PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
ZBYNĚK HAVLÍN
ADDICTION TO BEAUTY (LANDSCAPES)
Zbyněk Havlín, an established representative of the contemporary middle
generation of artists, presents a representative selection of his paintings from
2013-2015 at a current exhibition. It is a series of abstracted landscape
paintings, which form an interesting counterbalance to the author’s figurative and more
conceptually oriented creation emerging in parallel. Havlín’s shift to landscapes
can be seen as a visceral evocation of the environment in which he grew up a gamekeeper’s cottage, surrounded by woods and meadows - and also as an expression
of spontaneous, sheer joy from creating and from life unencumbered with hidden
meanings.
The author brings a very fresh perspective to the landscape motifs - he captures
sceneries that he has fallen in love with and which left a profound experience of
sensual enchantment within him. However, he does not paint in the open air. He creates
what he calls landscapes “from memory”. The resulting image thus resides within the
realm of reminiscence and free imagination. The vision of nature moves beyond any
descriptiveness and passive record of observation. The author liberates the landscape
from “non-essential” components without resigning to an effort to grasp its lively,
dynamic nature and structure. These are landscapes that have lost their precise
contours and lyrical work. They are teetering on the verge of abstraction.
The author uses a fairly broad range of artistic processes - he combines classic oil
painting with an airbrush technique and the use of templates. He also draws in the
coloured area with a brush, whereby he achieves an almost calligraphic image
structure. He often works spontaneously. He penetrates into the landscape almost
“elementally “, connects to its wave and reflects its inner rhythm. The colour scheme
demonstrates masterly colouristic qualities. It is delicately harmonious in some
paintings and expressively contrasting in others, but it is always moved into the realm
of a dream and poetic transposition.
The landscapes of Zbyněk Havlín are richly rippled painted poems that reflect the
variety and inexhaustible variability of nature, this constantly reproducing miracle, a
scene of both visible and sensed events..
It is very gratifying for me to watch Havlín’s creation in a phase of a new creative
expansion. One can only wish that the author shall continue in his deepening with his
traditionally powerful weapons such as conceptual puns and a subtle lyrical charge as
naturally as he has reached his new expression.
PhDr. Rea Michalová, Ph.D.