Halloweenský týden ve ŠD, 2. – 6. 11. 2015 Pomalu se blížila zima

Halloweenský týden ve ŠD, 2. – 6. 11. 2015
Pomalu se blížila zima, dny se zkracovaly a tmavé noci byly čím dál delší. Doba jako stvořená
pro výskyt nejrůznějších podivných stvoření. Po většinu roku mají tato stvoření do našeho světa vstup
zakázán. Existuje ale jeden den, kdy si tyto stvůry zveme dobrovolně do svých domovů. Tím dnem je
31. říjen. Svátek nazývaný Halloween. Den s nejvyšší koncentrací duchů na metr čtvereční. A protože
každý svátek je třeba řádně oslavit, my v družině jsme to vzali pěkně od podlahy a slavili rovnou celý
týden (i když poněkud opožděně )
Náš halloweenský týden byl plný nejrůznějších halloweenských aktivit. Vyrobili jsme si dýně
z krepového papíru, stylovou čarodějnici a také pavouka v nadživotní velikosti. Sledovali jsme
čarodějnické pohádky, vyřezali si halloweenské dýně a kreslili obrázky duchů a strašidel. A vrcholem
celého týdne bylo úterý, kdy nás společně s dětmi ze 4. oddělení ŠD čekaly 2 halloweenské soutěže.
V první soutěži jsme volili nejlepší halloweenský kostým. Mnozí z nás byli potěšeni, protože si
mohli alespoň na jeden den vyzkoušet, jak se cítí takový průměrný duch nebo jaký je běžný den
čarodějnice první třídy.
Po volbě nejvychytanějších halloweenských převleků jsme přistoupili k Čarodějné soutěži.
Rozdělili jsme se do dvou čarodějnických skupin (oranžové a černé) a utkali se ve čtyřech zcela
pozemských disciplínách, které prověřily naše schopnosti. V první disciplíně nazvané „let na koštěti“
soutěžila vždy dvojice z jednoho týmu proti dvojici ze druhého týmu. Každá dvojice měla za úkol co
nejpevněji uchopit svoje koště, co nejrychleji proběhnout trať a vrátit se zpět ke svému družstvu tak,
aby mohla vystartovat další dvojice… Druhá disciplína se jmenovala „šup na lopatu!“ a byla ze všech
disciplín nejdůležitější. Každá dobrá čarodějka totiž musí vědět, jak správně naložit svou oběť na
lopatu, aniž by ji cestou k peci vyklopila. To bylo také podstatou této disciplíny – posadit 2 míčky na
lopatu, proběhnout s nimi daným úsekem a vrátit se co nejrychleji zpět. Běda čarodějnici, které by
míček z lopaty spadl. Taková nešťastnice by byla nejmíň 300 let po škole!... Třetí disciplína nesla
název „čarodějné pexeso“ a každá čarodějnice v ní zúročila své znalosti z oblasti pavoučí říše. Úkolem
soutěžících bylo doběhnout ke stolu, na kterém byly rozloženy kartičky rubovou stranou nahoru, a
jediným pokusem odkrýt dva zcela stejné pavouky. Komu se to nepodařilo, vrátil se zpět ke svému
družstvu a čekal, až na něj opět přijde řada… V poslední disciplíně nazvané „barevné kouzlení“ jsme
vybarvovali obrázek čarodějnice. Každý soutěžící doběhnul ke stolu, vybral si jednu část obrázku a
vybarvil ji. Zní to jednoduše, ale tato disciplína byla dosti zákeřná a čarodějnice musely být obzvlášť
obezřetné, neboť každá část obrázku měla určité číslo a každému číslu odpovídala jiná barva.
Po skončení soutěže byly všechny čarodějnice sice unavené, ale nadmíru spokojené.
Čarodějná soutěž prověřila nejen kondici, ale také znalosti a schopnosti všech účastníků. Ukázalo se,
že naše čarodějnice na tom nejsou vůbec špatně, a i když většina z nich poletuje na koštěti již více než
600 let, hravě strčí do kapsy kdejakou mladici. Každá soutěž má ale jen jednoho skutečného vítěze a
protentokrát se jím stalo družstvo oranžových čarodějnic. Pokud ale černí napříště nepodcení
přípravu a budou mít i „trošku toho štěstíčka“ (), pak budou mít čarodějky z oranžového týmu co
dělat, aby v dalším ročníku obhájily svoje prvenství.