Moje miasto Cieszyn-Český Těšín-Rožňava

Transkript

PDF created with pdfFactory trial version www.pdffactory.com
MOJE MIASTO CIESZYN
PRZYJAŹŃ
MOJE MĚSTO ČESKÝ TĚŠÍN
PŘÁTELSTVÍ
MOJE MĚSTO ROŽŇAVA
PRIATEL‘STVO
AŽ ÉN VÁROSOM SZERENCS
BARÁTSÁG
Praca zbiorowa
Sborníček
Zborníček
Bulletin
Biblioteka Miejska w Cieszynie
2002
MIĘDZYNARODOWY KONKURS LITERACKOPLASTYCZNY DLA DZIECI
EDYCJAV
www.knihovna.ctesin.cz/mytown
Wydanie tomiku wsparli
finansowo:
BANK SPÓŁDZIELCZY w Cieszynie
ELKOMEX w Bielsku-Białej
ISBN 83-915660-1-3
Moje miasto Cieszyn. Przyjaźń. Praca zbiorowa.
Moje mesto Ćesky Teśin. Pfatelsrvi. Sbornićek.
Moje mesto Rozńava.Priatel'stvo. Zbornićek.
Aż en varosom Szerencs. Baratsag. Bulletin.
Zdjęcia: Tomasz Jedzok, JanuszŁukomski-Prajsner, Zoltan, Anikó Koncsol
Reprodukcje: Krzysztof Matloch. Wiesław Przeczek
Tłumaczenia: Grzegorz Mysiński, Deniasa Anbruźova, Aneta Biedrawa, Joanna Schonwald,
Pal Szegeri
Wydawca: Biblioteka Miejska Cieszyn
Projekt: Agencja Reklamowa „Pate" Cieszyn
Druk: Oficyna Drukarsko-Wydawnicza „Akant" Cieszyn
ŚWIĘTO TRZECH BRACI
Pragniemy Państwa zapoznać z twórczością laureatów międzynarodowego konkursu
literacko-plastycznego dla dzieci z cyklu "MOJE MIASTO". Radość tworzenia, ciepło
wydobywające się z utworów literackich i plastycznych, czas przeznaczony na rozmyślanie o
miejscu w którym żyją młodzi autorzy, szacunek do tradycji i dziedzictwa swoich przodków, a
także pragnienie stworzenia trochę, innego, lepszego świata, stanowiąc największej wartości
prac konkursowych.
Konkurs organizowany jest od 1998 roku przez Biblioteki Miejskie w Cieszynie i Czeskim
Cieszynie. W bieżącym roku dołączyły do nich Biblioteki w Rožňavie /Słowacja/ i Szerencs
/Węgry/. Tegoroczna V edycja nosi tytuł "Przyjaźń". Tematem prac jest uczucie, którym
obdarowujemy innych ludzi oraz zwierzęta i rośliny - będące ostoją w zawiłościach
współczesnego świata.
Biblioteka Miejska jest ważnym ośrodkiem kulturotwórczym dla miasta i regionu. Z jej
zbiorów korzysta prawie 11 000 czytelników. Szczególną troską otaczane są dzieci i
młodzież. Różnorodne formy spędzania wolnego czasu, przygotowywane systematycznie przez
Oddział dla dzieci, umożliwiają młodym czytelnikom rozwijanie zainteresowań i
pożytecznych pasji oraz zdobywanie wiedzy i umiejętności.
Wszystkich gości serdecznie zapraszamy do nadolziańskiego grodu, malowniczo
położonego u stóp Beskidu Śląskiego. Legenda głosi, że Cieszyn założony został w 810 roku na pamiątkę radosnego spotkania, po długiej wędrówce, trzech książęcych braci: Bolka. Leszka
i Cieszka. Od 1991 roku organizowane jest Święto Trzech Braci, nawiązujące do legendy o
założeniu miasta. Cenne zabytki, liczne imprezy kulturalne, sportowe, turystyczne, smaczna
kuchnia i życzliwi mieszkańcy zapewnią Państwu udany wypoczynek!
Alina Szela-Kajstura
dyrektor Biblioteki Miejskiej w Cieszynie
THE THREE BROTHERS FESTIVAL
We would like to familiarize you with the prize-winning entries of the MY TOWN
competition, which is an international children's art contest, it is joy of creation, warmth
emanating from literary compositions, drawings and plastic arts works, time spent thinking about
the place where the young artists liv e. respect for traditions passed down through generations as
well as a desire to create a different, better world, that contribute to the great value of the pieces
of work entered for the contest.
The competition has been held since 1998 by the town libraries in both Cieszyn and Cesky
Tesin. This year, two other libraries have joined to participate in organizational effort - the library
in the Slovak town of Rožňava and the library from the town of Szerencs in Hungary. This year's
contest, fifth in succession, is called Friendship. The main theme of the entries is the affection we
give to people, animals and plants that serves as a mainstay in today's unstable and confused
world.
The Cieszyn town library is an important institution that promotes cultural life both in the
town itself and in the Cieszyn region. The contents of the library are used by approximately
eleven thousand readers; in particular, special attention is given to young readers' needs. Various
ways of spending leisure time, regularly developed by the children's department of the library,
enable young readers both to pursue their worthwhile interests and hobbies and to acquire
knowledge and skills.
You are cordially invited to visit Cieszyn on the Olza river - a town picturesquely situated at
the foot of the Beskid Slaski Mountains. According to legend, Cieszyn was founded in the
year 810 to mark the re-union, after a long journey apart, of three princely brothers: Bolko,
Leszko, and Cieszko. The Three Brothers Festival which is associated with the legend about the
town's founding, has been regularly held since 1991. Buildings of historical interest, numerous
cultural and sporting events and tourist attractions as well as tasty local cuisine and friendly,
hospitable people will all ensure thatyour stay in Cieszyn is an enjoyable one!
Alina Szela-Kajstura,
director of the Cieszyn Town Library
Město Českv Těšín
Historické kořeny dnešního města Český Těšín sahají do r. 1155, kdy je doložena první písemná
zmínka o hradu Těšíně. Pozdější Těšínské knížectví bylo od roku 1290 po téměř čtyři století v rukou
těšínských Piastovců, poté Habsburků do r. 1918. Po skončení první světové války bylo město
dohodou ve Spa 28. července 1920 rozděleno na Český Těšín a Cieszyn.
Kulturní povědomí obyvatel města Český Těšín je široké a je pěstováno veřejnými kulturními
institucemi, občanskými sdruženími i aktivitami jednotlivců. Všechna tato uskupení podporují
dialog mezi českou a polskou kulturou, některá z nich jsou vytvářena přímo polskou národnostní
menšinou. Těšínské divadlo. Muzeum Těšínská, Městská knihovna a Kulturní a společenské
středisko Střelnice jsou kulturní instituce s regionální či místní působností. Těšínské divadlo je
výjimečně působením dvou profesionálních scén - české a polské. Městské kulturní středisko
Střelnice se podílí na organizování akcí. jež přesahují rámec města - Filmový festival Kino na
hranici, Těšínský jazzový podzim. Divadelní festival na hranici. Celou oblast Těšínského Slezska
mapuje svými výzkumy a sbírkovými fondy Muzeum Těšínská.
Městská knihovna si udržuje významné postavení ve městě. Profilem své činnosti má nezastupitelné
místo v oblasti shromažďování a zpřístupňováni informačních zdrojů, vědomostí a informací v nich
uložených. Je institucí, která je otevřena všem občanům bez rozdílu, věnujícím se celoživotnímu
vzdělávání, nabízí klidné a příjemné prostředí pro trávení volného času.
Dnešní městská knihovna má sedm pracovišť na území města. Shromažďuje a zpřístupňuje
svým uživatelům 80 tisíc knih a elektronických informačních zdrojů, odebírá 200 titulů periodik,
půjčuje kompaktní disky. Garantuje veřejný přistup k Internetu - na třech pracovištích jsou k
dispozici intcrnetové terminály pro nejširší veřejnost. Organizuje ročně množství kulturních akcí soutěže, besedy, knihovnické lekce pro školní mládež, přednášky, autorská čtení, literární večery
pro dospělé čtenáře českého i polského oddělení, výstavy regionálních výtvarníků v Minigalerii na
plotě v prostorách městské knihovny. Jednou z těchto akcí je mezinárodní dětská autorská soutěž
"Moje město", kterou uspořádaly městské knihovny Českého Těšína a Cieszyna již čtyřikrát v rámci
kulturní spolupráce v euroregionu Těšínské Slezsko. Do letošního 5. ročníku se zapojují veřejné
knihovny měst Rožňava a Szerencs.Letošní ročník je věnován tématu "Přátelství". V Českém Těšíně
se jej účastní 69 děti v literární částí soutěže a 28 zdravotně postižených dětí v části výtvarné.
Nejlepší práce jsou zveřejněny v tomto sborníčku. Posuďte sami, jak si vedli mladí českotěšínští
autoři.
Jana Galášová
ředitelka Městské knihovny Český Těšín
The town of Cesky Tesin
The origin of Cesky Tesin dates back to year 1155 when the first written information about
Tesin castle was found. Since 1290 teritory of Tesinske Slezsko was for 4 centuries under the
reign of Piasts and then till 1918 in hands of Habsburgs. After the I. World war the town was
devided into Cesky Tesin and Cieszyn by an agreement signed in Spa on 28th July, 1920.
The inhabitants of Cesky Tesin have got a cultural background whiten is developed by public
cultural institutions, local associations and individuals. All these groups support dialogue
between Czech and Polish people. Some of them are created by Polish minority.
Tesinske divadlo (theatre), Muzeum Tesinska (museum), Mestska knihovna (library) and
Stfelnice (the centre of culture) are institutions with regional or local cultural activities. Tesinske
divadlo is famous for two stages - Polish and Czech. The town cultural centre Stfelnice
participates in organizing regional events: The Film Festival "Kino na hranici", The Tesin Jazz
Autumn, The Theatre Festival "Na hranici". The whole teritory of Tesinske Slezsko is mapped
by The Museum of Tesin by its research in the Tesinske Slezko teritory.
The library keep an important position in the town. It is meaningful as information
resource. The institution is opened to all visitors without difference, supports education and is
also nice place to spend free time.
There are 7 workplaces in the library. It owns and provides its visitors with 80 000 books,
databases, 200 periodicals, CDs. In 3 workplaces the library unables the access to the internet
for the general public. It organizes a lot of cultural activities each year: competitions,
meetings, lessons about library for schools, lectures, meeting authors, literary literary evenings
for Czech and Polish adults and expositions of regional artists in Minigalery Na Plote.
One of the event is international competition "My Home Town" for children from Czech
Republic and Poland. The organizers of the competition are The Library in Cesky Tesin and The
Library in Polish Cieszyn within the framework of cultural cooperation in the Euroregion
Tesinske Slezsko. The competition takes place for the 5th time and will be joined by the
libraries from Roznava (Slovak Republic) and Szerencs (Hungary).
This year the theme is "Friendship". There are 69 children who are going to take part in the
literary competition and 28 handicapped children in the art competition. The best works are
published in this colective work. See how they managed.
Jana Galdsova
director of Municipal Library Cesky Tesin
Mili priatelia.
Dovol'te aby som Vám představila Gemerskú knižnicu Pavla Dobšinského v starobylém baníckom
městě Rožňava, ktoré leží na juhovýchode Slovenska, patří do Rosického samosprávného
kraja.
Rožňava je okresným mestom, má výše 19 tisíc obyvatel'ov řezných národnosti, nachádza sa tu
niekollso základných a středných škol, mnoho historických památihodností a v okolí krásna
příroda.
Gemcrská knižnica Pavla Dobšinského nesie měno významného slovenského zberatďa a
rozprávkám Pavla Emanuela Dobšinského, ktorý sa v našom okrese narodil. Má za sebou už výše
50 rokov práce pře veřejnost', ponuka svojim čitatďom přibližné 100 tisícový knižný fond.
Věrní jeho menu a práci rozvíjame práčů s literaturou medzi deťmi, mládežou aj dospělými.
Dókazom toho je aj naša účasť v tejto medzinárodnej literárnej a výtvarncj súťaži pře děti "Moje
město Rožňava - Priatrfstvo." Do súťaže bolo přijatých 45 výtvarných a 20 literárných práč, z
ktorých v zborníku najdete tic najlepšie. ako sa vydařili autorem, posuďte sami.
Mgr. Iveta Kyselová
1-iaditel'ka Gemerskej knižnice Pavla
Dobšinského v Rožnove
Dear friends!
Let mé introduce you The Gemer library of Pavol Dobsinsky in ancient miner town, which
is situated in South - East Slovakia and belongs to region Kosice.
Rožňava is district town, its population is ověř 19 thousand of different nationalities. In
this town are several elementary and high schools, many historical buildings and a bcautiful
nátuře all around.
The Gemer library was named of Pavol Dobsinsky who was significant Slovák collector
and fairy-tale teller. His full name was Pavol Emanuel Dobsinsky he was born in our district.
He leň behind a 50 years of his work for public and offers to his readers cca 100 thousands book
fond. Faithful to his narac and work we develop work with literatuře among children, youth and
adult. Evidence of it is our participation in this international literary and fme arts competition
for children -" My town Rožňava - Friendship." In this competition were received 45 fme arts
and 20 literary works. The best of them you can fmd in magazíne, you can see whether they are
successful.
Mgr. Iveta Kyselová
directoi' of The Gemer íibrar\: of Pavol Dobsinskv in Rožňava.
Tisztelettel és barátsággal köszöntöm a Kedves Olvasót!
Sokunk számára nagy öröm, hogy a jövő nemzedéke, gyermekeink, korunk egyik
legkorszerűbb
technikájának
igénybevételével
ismerkedhetnek
meg
egymással,
lakókörnyezetükkel, e négy város és a négy nemzet kultúrájával.
A tízezer lelket számláló Szerencs városa a világhírű Tokaj-Hegyalja déli részének ipari,
kereskedelmi és kulturális központja. Ősrégi település. Első hiteles, okleveles említése 1216-ból
való. 1490-ben kap először városi rangot. A város környéke sokak kedvelt kirándulóhelye. Közeli
erdőségeiben gazdag vadállomány, vizeiben bőséges hal található. Ezekért szívesen látogatják
a vadászni és horgászni szeretők, a jó bort kedvelők. Az itt lakók büszkék történelmi múltjukra,
híres ipari termékeikre: a cukorra és a csokoládéra egyaránt. A fiatalok városa: Óvodáiban és
iskoláiban közel hétezer gyermek, diák tanul.
Leghíresebb műemlék együttese a XVI. században épült, a Rákóczi fejedelemről elnevezett
vár, mely a város idegenforgalmi és kulturális centruma. A várban található a világ második
legnagyobb, közel 900.000 darabos képes levelezőlap gyűjteménye. Cukormúzeuma Európa
harmadik legnagyobb szakgyűjteménye.
A vár ad otthont a kisváros szellemi élete alapszínterének, a városi könyvtárnak. A közel
60.000
dokumentumból
a
gyermekkönyvtár
állománya
mintegy
15.000
kötet.
A
gyermekkönyvtárban visszatérő programok: író-olvasó találkozók, szavalóversenyek,
rajzversenyek, kiállítások (baba, szalvéta, ásvány, farsangi álarcok stb.), mesevetélkedők,
játszóházak, kerékpártúrák, különböző szórakoztató és szakmai vetélkedők.
Tisztelt Olvasó!
Nagy öröm számunkra, hogy e négy ország kisvárosai könyvtárosainak közreműködésével
egy baráti kapcsolat bontakozhat ki a gyermekek körében. Mi most először hirdettük meg ezt a
pályázatot, abban a reményben, hogy még sokszor lehetünk részesei a nemzetközi évkönyv
lapjain történő találkozásnak.
Köszöntsük egymást barátként! Remélem, hogy közös munkánk céljait együtt gondolkodásunkat
minden résztvevő gyermek és felnőtt egyaránt átérzi. Szívből kívánom, hogy ehhez hasonló alkalmat
még számtalan hasonló kövesse.
A felnőtt olvasót, a szereplő gyerekeket, a cseh, a szlovák és a lengyel baráti
városok lakóit arra bíztatok, hogy szíves vendéglátásunkról
személyesen győződjenek meg.
Várhelyi Gyula
a szerencsi Városi Kulturális Központ
és Könyvtár igazgatója
Prace nagrodzone w konkursie literackim
Moje miasto Cieszyn.
Przyjaźń.
The prize-winner compositions in the literary competition
My Home Town Cieszyn.
The Friendship.
Dziękujemy Nauczycielom oraz Wychowawcom grup za przygotowanie
dzieci do konkursu.
I kategoria do lat 12 /Tstcategory forchildrento 12yearsold/
1.miejsce
Ewa Cieślar (lat 9)
SP Nr 2 w Cieszynie
2.miejsce
Kacper Morcinek (lat 7)
SP Nr 4 w Cieszynie
3.miejsce
Mateusz Bartkowski (lat 10)
SP Nr 2 w Cieszynie
Wyróżnienia:
Łukasz Chraścina (lat 10)
The special prizes Żaneta Macura (lat 8)
Tomasz Zawada (lat 10)
SP Nr 2 w Cieszynie
SP Nr 2 w Cieszynie
SP Nr 2 w Cieszynie
II kategoria 13-15 lat /2nd category for children from 13 to 15 years old/
1.miejsce Tomasz Szyper (14 lat)
Gimnazjum Nr 2 w Cieszynie
2.miejsce
Aneta Sołtysik (15 lat)
3.miejsce
JoannaBielesz(15 lat)
Gimnazjum Nr 2 w Cieszynie
Społeczne Gimnazjum
Stowarzyszenia Edukacyjnego w Cieszynie
Wyróżnienia:
Kamil Szczotka (13 lat)
The special prizes Joanna Maguza (14 lat)
Gimnazjum w Pogwizdowie
Gimnazjum Nr 2 w Cieszynie Natalia
Smyrczyk (15 lat) Gimnazjum Nr 2 w Cieszynie
Prace nagrodzone w grupie dzieci "specjalnej troski" z Ośrodka RehabilitacyjnoEdukacyjno-Wychowawczego w Cieszynie. The hand works rewarded in the group of disabled
children from Ośrodek Rehabilitacyjno-Edukacyjno-Wychowawczy in Cieszyn.
Katarzyna Cinal Dorota Kamińska, Dariusz Krop, Michał Parypiński. Paweł Twardzik.
Monika Wojaczek
Opowieść o moim domu
W Europie Polska,
a w Polsce Śląsk.
Na Śląsku miasta
Czy ktoś wie skąd?
W miastach uliczki
i tak to trwa,
wiem, że nie każdy dużo czasu ma.
Więc powiem krótko zarazem zwięźle,
że za minutkę siostra tu będzie.
No, ale gdzie? - pytacie pewnie.
Tu, w moim mieście, gdzie wszystko dzieje się.
Tu stoją domki, w nich są mieszkania,
mama gotuje i zmienia prania.
Tata pracuje na komputerze,
a ja wciąż myślę o nowym rowerze.
Siostra uczy się angielskiego,
Ale chcę Warn powiedzieć coś najważniejszego.
Mój dom to nie meble, nie to i owo,
Ale wspomnienia, marzenia i słowo.
Pytacie jakie? Odpowiem: miłość,
A gdy jest miłość to także radość.
Bo gdy ktoś kocha, to się raduję
I wtedy serce aż podskakuje.
A jakie serce?
To najpiękniejsze,
które ważne jest wielce.
Ogromne serce, które tworzy rodzina,
o którym nikt nie zapomina.
Ewa Cieślar
Przyjaźń Duszka Kacpra
Cześć! To znowu ja. Duszek Kacper.
Tym razem opowiem Warn o mojej przyjaźni. Kiedy pierwszy raz pojechałem w góry,
miałem dwa lata. Tak zaprzyjaźniłem się z górami, że od tej pory jeździłem na wyprawy co
tydzień. Dwa lata później pojechałem do schroniska, które nosi nazwę "KAMENITY". Bardzo
długo szedłem na szczyt góry. W schronisku okazało się. że są wolne miejsca noclegowe.
Następnego dnia zeszliśmy na śniadanie. Wtedy poznałem Pana Władysława, który był
właścicielem schroniska. Od razu bardzo go polubiłem, a on mnie. Od tej pory odwiedzałem
schronisko prawie co tydzień. Przez cały tydzień czekałem na sobotę. Czekałem na poranny
uśmiech Pana Władysława, oraz na spotkanie z jego rodziną. Jego syn ma na imię Michał, a
żona Helena. Pan Władysław gotował w schronisku przepyszne obiady. Moją ulubioną potrawą
były bryndzowe kluseczki. Kiedy przyjeżdżałem do chaty Pan Władysław przygotowywał je
specjalnie dla mnie. Gdy zabrakło miejsca w schronisku umieścił nas w pobliskiej leśniczówce,
w lesie.
Tam właśnie chcieliśmy powitać Nowy 2002 Rok.
Niestety zachorowałem. Noc sylwestrową spędzałem w domu z rodzicami i siostrą.
Następnego dnia zadzwonił telefon i dowiedziałem się od Michała, że Pan Władysław zmarł.
Byłem bardzo przygnębiony. Od tego czasu schronisko przestało istnieć. Pomimo to często
odwiedzam to miejsce, w którym czuję Jego obecność. Pan Władysław był moim prawdziwym
przyjacielem i na zawsze pozostanie w moim sercu.
Duszek Kacper
Kacper Morcinek
Przyjaciel
Przyjaźń, podobnie jak miłość, w życiu człowieka jest bardzo ważna, a przyjaciel to ktoś. komu
można zaufać i powierzyć wszystkie tajemnice. Chociaż mam kilku kolegów, to jednak moim
przyjacielem jest pies rasy nowofundland, który wabi się Kurt.
Jest to "duży przyjaciel", bo waży aż 80 kilo. Kurt ma bardzo mądre oczy, z których można
wyczytać wszystko. Doskonale się rozumiemy. Potrafię odgadnąć na co mój pies ma ochotę, a
Kurt zawsze wie, w jakim ja jestem nastroju. Może innym wyda się to śmieszne, aleja wierzę ,że
on nigdy mnie nie zdradzi i zawsze będzie ze mną.
Najwspanialsze są letnie dni. kiedy razem pływamy, nurkujemy i bawimy siew wodzie. Czuję się z
moim psem bezpiecznie i wiem, że gdyby stało mi się coś złego, to Kurt uratuje mnie. Czasami
udaję, że się topię, wtedy natychmiast pies płynie mi na ratunek. Bardzo delikatnie chwyta
mnie za rękę i holuje do brzegu.
Zimą Kurt uwielbia baraszkować w śniegu i pomaga mi ciągnąc sanki pod górę.
Kiedy rano muszę wcześnie wstać do szkoły, to moim "budzikiem" jest Kurt. Wystarczy, że mama
mu powie: "Idź obudź Mateusza", a on już wie, jak postawić mnie na nogi.
Kiedy jestem smutny albo chory, mój pies zawsze wie o tym. Przytula się do mnie i smutno patrzy
mi w oczy. Dostaję "psiego" całusa i od razu czuję się lepiej.
Lubię gdy pies leży ze mną na kanapie, uwielbiam się z nim bawić, ale lubię też opiekować się
nim. Sprzątam jego posłanie, szczotkuj ę jego kudłatą sierść, podaję mu wodę do picia, codziennie
wychodzę z nim na spacery. Staram się także towarzyszyć mu, gdy idziemy do weterynarza,
zwłaszcza kiedy musi być szczepiony. Wtedy to ja go pocieszam i przytulam. Myślę, że wiele osób
chciałoby mieć takiego przyjaciela.
Chociaż nie możemy rozmawiać o filmach, grach komputerowych i książkach, to nie zamieniłbym
go na nikogo innego. Dla mnie Kurt jest najlepszym przyjacielem.
Mateusz Bartkowski
Mały
Urodził się wreszcie. Miał być siostrą, a zamiast niej pojawił się on: mały, gruby, łysy i w
dodatku cały obsypany krostkami. Podobno ma jakieś uczulenie. Mama tylko nim się zajmuje i
smaruje go ciągle różnymi kremami.
Do południa - na spacer, po południu - na spacer. Chodzę razem z nimi. ale jest mi miło
tylko wtedy, kiedy bierzemy też moich kolegów. Oni trochę lubią małe dzieci, bawię się przecież
tylko z chłopcami w moim wieku.
Mały zaczął chodzić. Nauczyli go moi koledzy, spacerując z nim po naszym mieszkaniu. Ja też
spróbuję go czegoś nauczyć. Może mówić? Albo grać na komputerze? Pokazuję mu, jak ma
włączyć wideo. Nawet szybko się uczy. Ale, mimo to. jest jednak bardzo denerwujący. Wszystko
mi zabiera!
I jeszcze mu z tego powodu wesoło. Cieszy się, jakby miał z czego.
Mały zaczął grać w piłkę. Chodzę z nim na boisko i podaję mu, a on nawet całkiem dobrze sobie
radzi. Mówię więc, że to moja szkoła. I teraz wszyscy malcy chcą, żebym ich uczył kopać! Chyba
założę szkółkę piłkarską.
Mały zrobił się fajnym chłopakiem. Jeszcze niedawno zamieniłbym go na nowy komputer.
Teraz oddałbym komputer za niego. Lubię z nim przebywać. Gramy razem w gry komputerowe.
Czasami pomagam mu w lekcjach. Nawet moi koledzy go lubią. Naprawdę.
Nie wyobrażam sobie życia beż Małego. Zastąpił mi psa, którego zawsze chciałem mieć.
To, oczywiście me wszystko. Mogę z nim porozmawiać. I pożartować. Musze się z nim wszystkim
dzielić, to fakt, ale wiem, że me jestem sam, bo mam w domu MAŁEGO.
Tomasz Szyper
Biały miś
Jestem kudłatym, białym misiem. Pod szyją zawiązano mi czerwoną kokardkę. W łapkach trzymam
serduszko z napisem "Kocham Cię".
Pewnego dnia zdjęto mnie z wystawy sklepu. Ponieważ mam maty łebek, do tej pory nie mogę
zrozumieć, jak to się stało, że trafiłem do rąk pana Andrzeja. Włożył mnie do kolorowej reklamówki.
Kiedy się w niej znalazłem i rozejrzałem dookoła, okazało się, że nie jestem sam. Pośród pomidorów i
jabłek leżały bułki i coś, co przypominało malutkie piłeczki do tenisa. Ale to nie wszystko. Zauważyłem
również butelkę z etykietką, na której widniał napis "Od czwartego miesiąca życia". Po długim
namyśle zrozumiałem, że był to smoczek dla niemowlaka.
Zanim się spostrzegłem, znowu znalazłem się w rękach nowego właściciela. Tym razem nie miało to
miejsca w sklepie, lecz w olbrzymim domu. Przez okno zauważyłem piękny ogród. Niestety, niedługo
cieszyłem się tym widokiem. Pan Andrzej, trzymając mnie w rękach, szedł w kierunku schodów. Nie
miałem pojęcia dokąd one prowadzą. Pierwszym miejscem, o jakim pomyślałem, było niebo. Jednak
się myliłem. Tym razem znalazłem się w różowym pokoju. Na środku stała kołyska, w kątach
znajdowały się szafy z pieluszkami i odżywkami. Na ścianach umieszczono obrazy, przedstawiające
zwierzęta. Jednym słowem mały pokoik przypominał mi fabrykę zabawek.
Pan Andrzej włożył mnie do kołyski i wyszedł z pokoju. Kiedy otworzyłem oczy, ujrzałem
niemowlę. Bardzo się przestraszyłem, że zrobię mu krzywdę, więc troszeczkę się odsunąłem. Po pewnym
czasie pogrążyłem się we śnie. Nie minął tydzień, a ja już zaprzyjaźniłem się z Kasią, tak bowiem
nazywano dzidziusia. Kiedy nie jadła lub nie spała i była wesoła, bawiła się ze mną. Tarmosiła mnie za
uszy, wyrzucała z łóżeczka, natomiast pod koniec dnia zazwyczaj lądowałem w ... pralce.
Myślę, że Kasia także mnie pokochała, ponieważ, kiedy już zaczęła chodzić, wszędzie mnie ze sobą
zabierała. Kiedy trochę podrosła, nauczyła się jeździć na rowerze. Oczywiście, nie jeździła sama.
Sadzała mnie w koszyczku, który był umocowany z przodu rowerka. Razem jeździliśmy na wycieczki
albo do parku. Nigdy nie zdarzyło się, żeby o mnie zapomniała.
W wieku pięciu lat Kasia poszła do przedszkola. Niestety, nie mogła mnie zabrać ze sobą. Bardzo długo
patrzyłem w okno i czekałem, aż wróci. Kiedy zza zakrętu wyłoniła się wreszcie postać małej
dziewczynki z kucykami i roześmianą buzią, miałem ochotę wyskoczyć z okna i pobiec do niej.
Mijały lata. Gdy Kasia poszła do szkoły, więcej czasu poświęcała nauce, ale o mnie nie zapomniała.
Często pisałem z nią klasówki i odrabiałem zadania domowe. Siadywałem na jej biurku, patrzyłem na nią
było mi bardzo dobrze.
Teraz Kasia jest mamą dwójki dzieci. Ma kochającą się rodzinę, duży dom z pięknym ogrodem i stałą
pracę. Ale nasza przyjaźń przetrwała do dziś.
Mam nadzieję, że pozostanę z Kasią na zawsze.
Aneta Soitysik
Barwy ogrodu
Moim najlepszym przyjacielem, a zarazem najpiękniejszym i nieomal magicznym dla mnie
miejscem na świecie, jest ogród mojej babci, w którym mogę. odpocząć, zrelaksować się i uciec od
codziennych problemów. W nim spędziłam najszczęśliwsze chwile mojego dzieciństwa.
Doskonale pamiętam, kiedy jako mała dziewczynka, kładłam się na zielonym, pachnącym trawniku i
oglądając obłoki, cieszyłam się ich oryginalnymi kształtami przypominającymi to zwierzęta, to ludzi; tak
szybko zmieniały się ich kształty.
Lubiłam też pochylać się nad posadzonymi przez babcię kwiatami, zwłaszcza, jeżeli były to urocze,
wiosenne tulipany, które najbardziej mnie zachwycały. Potrafiłam nawet wstawać wczesnym rankiem, by
zobaczyć, jak otwierają swoje żółte kielichy przyozdobione rosą. Przyjaźniłam się także z innymi kwiatami
mojej babci. Na przykład z tymi skromnymi stokrotkami, albo maleńkimi fiołkami o oszałamiającym
zapachu. Lubiłam, zamykając oczy, rozkoszować się ich zachwycającą wonią. Czasem robiłam z nich
malutki bukiecik, który wręczałam babci, co sprawiało jej wielką radość. Potem często stawałyśmy razem
przy oknie w jej pokoju i wspólnie przyglądałyśmy się jabłonkom przystrojonym w subtelne biało-różowe
sukienki.
Jakże inaczej wyglądały one latem, kiedy beztrosko wspinałam się po ich rozłożystych konarach, czasem
nawet na sam szczyt. Stamtąd roztaczał się taki piękny, rozległy widok na małe, kolorowe domki, strzeliste
wieże kościołów, wąziutkie uliczki wspinające się na łagodne pagórki otaczające moje kochane, rodzinne
miasto. Czasami dostrzegałam nawet dalekie szczyty Beskidów.
Nieco później, gdy w ogródku babci dojrzewały wiśnie i maliny, zbliżałam się do nich ukradkiem i
zrywałam soczyste, rubinowe owoce, do dziś pamiętam ich niepowtarzalny smak i aromat.
Dużą przyjemność sprawiło mi zraszanie wodą różnorodnych kwiatów zmęczonych letnim upałem.
Wtedy też - wieczorami ogród ożywiał się, gdyż odbywały się w nim wesołe pikniki, w których
uczestniczyła cała rodzina. Goście zasiadali w zacisznej altance, by spokojnie wypić kawę i porozmawiać. Dzieci zaś bawiły się doskonale, znikając w gęstwinie krzewów, które stanowiły doskonałą
kryjówkę.
Jesienią, gdy drzewa przybierały różnobarwne szaty, przysiadałyśmy z babcią na małej ławeczce w
ich cieniu, podziwiając grę świateł i cieni na kolorowych liściach oraz purpurowy bluszcz, który piął się po
ścianach domu, jakby chciał dotrzeć do nieba. Spoglądałyśmy też z zadumana chryzantemy -smutny
symbol przemijania, które złociły się, ogromniejąc koło płotu.
Późną jesienią ogród zamierał, był pusty i cichy. A ja czekałam z niecierpliwością na pierwsze płatki
śniegu, marząc, by jak najprędzej przemieniły go w czarowną baśń z mojego dzieciństwa.
Chciałabym, żeby przyjaźń z ogrodem babci trwała jeszcze wiele lat.
Joanna Bielesz
Výsledky literární soutěže Moje město Český Těšín. Přátelství.
The results of literary corapetition My Home Town Český Těšín. The Friendship
I.kategorie 12 -13 let / Ist category 12-13 years
l .místo Miroslav Guznar 2.místo Malgorzata Waszek 3.místo Jolana Klapsiová
ZŠ Masarykovy sady PSP Havlíčkova ZŠ Pod Zvonek
Zvláštní cena / The speciál prize
Tereza Pompová Pavel Drong Jana Gryčová
ZŠ Ostravská ZŠ Komenského ZŠ Ostravská
Il.kategorie 14 - 15 let /2nd category 14-15 years
1.místo AdamOndruška 2.místo Soňa Šintajová 3. Aneta Chodurová
ZŠ Ostravská ZŠ Slezská ZŠ Komenského
Zvláštní cena / Tthe speciál prize
Zuzana Jirkalová Lenka Fajová Kateřina Smužová
ZŠ Slezská ZŠ Komenského ZŠ Ostravská
Hrníček a talířek
Byl jednou hrníček a talířek. Talířek byl moc hodný a pro hrníček by udělal všechno, o
co by jej žádal. Jenomže hrníček vůbec nebyl hodný. Dokonce si přál, aby se talířek rozbil. A jak
tak jednou stáli vedle sebe, hrníček dostal nápad: "Kdybych talířek shodil, obdivovali by všichni
jenom mne." Popostrčil talířek, on spadl a rozbil se.
"Co s hrníčkem bez talířku?" řekla maminka a zastrčila ho až dozadu na
poličku, kde si ho nikdo ani nevšiml.
Jolana Klapsiová
Přátelství
Přátelství s mým zvířecím přítelem trvá již dva roky. Za svého přítele jsem si zvolil
papouška vlnkovaného (andulku) a velice dobře si spolu rozumíme.
Jeho přátelství ke mně se pozná již pří mém příchodu ze školy. Papoušek tancuje, švitoří a
vrtí ocáskem. Obzvláště se mu líbí, když otevřu dvířka jeho klece a on může vyletět a hrát si se
mnou. Když mu však dvířka otevře babička a já nejsem doma, papoušek nevyletí a svým
zobáčkem otlouká misku na vodu.
Naše přátelství se však ztenčí při stříhání jeho drápků. Dva dny s ním cloumá nepříčetnost a
nechce si ani hrát. Ovšem kdybych se měl více zaměřit na přátelství se zvířetem, myslím, že toto
přátelství je jedno z nejsilnějších a zároveň nejpěknějších.
Lidský kamarád může zradit, ale zvířecí ne. I když si nerozumíme slovně, pocity však určitě.
Toto přátelství přežívá všechny životní podmínky a trvá velice dlouho. Myslím, že papoušekke
mně cítí stejné citové pouto, jako já k němu.
Já jsem ho naučil mluvit, ale on mě naučil rozumět všem zvířatům a přátelit se s každým
zvířetem. Jakmile si člověk oblíbí nějaké zvíře a chová se k němu slušně, začne přátelství, které je
opravdu pevné a trvá velice dlouho.
Miroslav Guznar
Przyjaźń
Kiedy dowiedziałam się o tym konkursie, zaraz wpadł mi do głowy pomysł, o kim mogłabym
napisać. Ten ktoś jest bardzo niskiego wzrostu, ma cztery nogi i ogon, a na świat patrzy brązowymi
oczyma .... Można przecież przyjaźnić się z dziewczyną lub chłopcem albo po prostu z psem. Istnieje takie
powiedzenie "Pies - najlepszy przyjaciel człowieka". O takiej przyjaźni chciałabym pisać. Od małego
dziecka marzyłam o psie, ponieważ lubię te czworonożne zwierzęta, które już tysiąc lat towarzyszą
ludziom. W licznych książkach, które przeczytałam, dowiedziałam się dużo ciekawych rzeczy i
informacji o opiece nad psem. Długo, długo czekałam, aż w końcu parę tygodni przed mymi
jedenastymi urodzinami dostałam szczeniaka jamnika krótkowłosego. Na imię mu Ben, lecz mówimy mu
po prostu Benio, Benek. Napisałam o nim krótki wiersz pt. Mój przyjaciel
Mam przyjaciela
poznałam go przed rokiem
błądzimy sobie parkiem
bardzo powolnym krokiem.
On koc ha mnie
j a kocham j ego
jest dla mnie więcej
niż tylko kolegą.
Jest przyjacielem
a to znaczy się
więcej niż tylko
jakimś kolesiem.
Czasami siądziemy
na jednej z ławeczek
ja mówię mu dużo
pięknych słóweczek.
Mym przyjacielem największym jest...
Mój pies.
Muszę powiedzieć albo raczej napisać, że długo, bo powoli przyzwyczajałam się do niego, ale teraz już
rozumiem mowie jego gestów. Kocham go i nie wymieniłabym Benia za żadne skarby. Jak on się cieszy,
to i ja jestem wesoła, a gdy jestem smutna to mnie rozweseli (tak po psiemu). Mogę mu powiedzieć
wszystko, co mam na sercu. Z ludźmi jest czasami inaczej. Zwierzę się z czymś koleżance, a już za
chwilę wie o tym cała klasa. U psa jest ta pewność, że nie powie tego nikomu, nie wyśmieje się z mego
pomysłu, nie pomówi za plecami.
Chociaż wśród ludzi wciąż szukam dobrej przyjaciółki lub przyjaciela, to wiem. że Benio jest tym
najlepszym, na pogodę i niepogodę.
Małgorzata Waszek
Přítel
Nedávám mu nikdy vinu,
dělím se s ním o svačinu,
v létě v řece koupeme se.
přenocuje se mnou v lese,
když je zima, zahřeje mě,
a když usnu, hlídá ve tmě,
nesměje se, když se leknu,
nevyzvoní, co mu řeknu,
když nemůžu, počká na mě,
ve rvačkách se pere za mě
bez strachu a bez váhání,
proti přesile mě brání,
když má radost, vítr honí,
čeká na mě pod jabloní,
že kradujablka, mu nevadí,
nikomu mě nezradí,
neleze mi do zelí,
pořád budem přáteli.
Je to totiž pravda odvěká,
že pes je přítel člověka.
Adam Ondruška
Přátelství
Když jsem se jednou procházela po parku, viděla jsem nějakou holku, která byla v mém věku. Jenže byla odlišná od
ostatních - byla handicapovaná. Nemohla chodit, a proto jezdila na vozíčku. Vedle sebe měla svého oddaného psa Reka. Byl
to bernardýn a své paní dělal rád společnost. Dřív jsem měla z postižených takový divný pocit, a proto jsem chtěla jít pryč a do
toho parku se už radši nevracet. Jenže ta holka zrovna hodila svému Rekovi míček, který se dokutálel až ke mně. Necítila jsem
se dobře, krev mi ztuhla v žilách, když mě bernardýn tahal s sebou ke své paničce. S míčkem v ruce jsem se jí představila a
dozvěděla se, že se jmenuje Alexandra a je na vozíčku proto, že onemocněla nějakou vážnou chorobou.
A tak jsem strávila asi dvě hodiny v parku s handicapovanou Alexandrou. Když uběhly, byly jsme kamarádky na život
a na smrt. Mezitím jsem se také dověděla zajímavé věci o postižených lidech. Například to, že mají svoje centrum, kde se
cítí tak, jako my ve své partě. Tehdy jsem si uvědomila, že i takoví lidé mohou být šťastní.
.Alexa byla stejně jako já v 8. třídě a obě jsme plánovaly svou budoucnost. Můj sen byl vždy ten, abych mohla pomáhat
lidem. Proto jsem tehdy chtěla jít na zdravotní školu. Alexa zase půjde na obchodní akademii, a pak na vysokou školu. l
když byla na vozíčku, opravdu na to měla. Konečně uplynula i druhá polovina osmé třidy a začaly nám prázdniny. Jednou
jsem zrovna byla venku s Alexou a Rekem, a proti nám šli kluci, jejichž věk byl asi 14 nebo 15 let. Začali se Alexe posmívat.
Křičeli, zeje postižená a mě se divili, že se s ní bavím. Nemělo cenu jim něco říkat, ale bála jsem se, aby to na Alexu
nezapůsobilo moc špatně. Byla jsem ale mile překvapena. Brala to s humorem a nenadávala ani trošku. Vůbec si nechtěla na
nikom vylít zlost. Byla neustále přátelská a usměvavá jako vždy.
Začátkem srpna jsme se musely od sebe na dva týdny odloučit. Myjsmejeli na Slovensko a Alexa k moři. Když jsme
odjížděli, objaly jsme se ajá poznala, že takhle chutná pravé přátelství. Nemínila jsem se Alexu opustit a ona nemínila opustit
mě.
Jenže když jsme se po naší dovolené opět viděly, poznala jsem, že se něco změnilo. Řekla mi. že se její nemoc zhoršila. Byl
to pro mě šok. Čekala jsem všechno, ale tohle ne. Bylo mi to líto. Proto jsem Alexandře slíbila, zejí vynaleznu nějaký lék.
Obě jsme ale věděly, že to není možně. Pomalu jsme si na to zvykaly. Vlastně se nezměnilo skoro nic. Vlastně jen to, že
Alexa musela častěji chodit k lékaři na vyšetření a také to, že musela brát více léků. Rek asi nic nepoznal. Svou paničku mě!
stále stejně rád.
Do deváté třídy jsem nastupovala odhodlaně, ale to jsem ještě nevěděla, co mě čeká. Mně i Alexandře vycházely na
vysvědčení čtyři dvojky. Po vysvědčení jsme dostaly přihlášky. Když přišla pozvánka k přijímacím zkouškám, radostí jsme
křičely. Koupily jsme si obě dvě stejné oblečení - pro štěstí. Ani jsem si neuvědomila, že se Alexandřin zdravotní stav začal
zhoršovat. Vždyť přece máme před sebou velký sen! Za týden jsme si měli jít pro výsledky. Já jsem měla vše zjistit a
počkat na Alexandru před školou. Když jsem se dozvěděla, že nás obě vzali, byla jsem nesmírně šťastná.
Na Alexu jsem čekala už dvě hodiny, ale ona nikde. Bylo mi to divné, co když se jí něco stalo? Teď rychle utíkat k nim
domů. Na schodech jsem potkala sousedku. Oznámila mi špatnou zprávu. Alexa leží v nemocnici! Když jsem tam doběhla,
sestřička mi řekla, kde ji najdu. Alexa se na mě usmála a řekla: "Jak jsem dopadla?" S přiškrceným hlasem jsem jí
odpověděla, že ji přijali. Usmála se.
Mit za přítele handicapovaného člověka je stejné, jako přátelit se zdravým člověkem. A přece nás s Alexou spojovalo
něco, co nedokážu pochopit. Ona dokázala ovládnout svůj handicap a přestat na něho myslet. Dokázala překonat i posměch.
Je to Alexandra, kterou mi nikdo nenahradí, a které musím držet palce, aby se co nejvíc uzdravila.
Soňa Šintajová
Přátelství
Mnoho lidí přemýšlí nad tím, co to vlastně přátelství znamená. Někdo říká, že hluboký cit.
někdo, že silné pouto, jiný tvrdí, zeje to nějaké gesto nebo čin. Je to něco, co se nedá nahmatat,
mnohdy ani popsat, a přece je to něco velmi důležitého, co často vede k úvahám, kdy se sami sebe
ptáme, proč nemůžeme najít odpověď. Myslíte, zeje přátelství nutností? A co by se vlastně v
přátelství mělo projevit?
Rozlišujeme mnoho druhů přátelství. Nám vlastní je přátelství mezi dvěma lidmi nebo mezi
člověkem a zvířetem. Máte jasno v tom, co by se přátelství mělo projevit? Já myslím,
že by neměla chybět španělská upřímnost, italská živost, anglický smysl pro čest, japonská
přesnost a vynalézavost, francouzský šarm a elegance a česká pohodovost a cílevědomost.
Teprve pak by bylo přátelství dokonalé. Ale myslíte, že by se v dokonalosti dalo žít?
Jak známo, člověk, ačkoliv mu byl přidělen titul "pán všeho tvorstva", je tvor nedokonalý, a
proto si přátele nemůžeme vybírat podle naší představy dokonalosti. Keni člověk se všemi výše
uvedenými vlastnostmi. Stačí se podívat na své přátele nebo na sebe. Jsou mnohdy nedochvilní,
líní, neupřímní, do všeho strkaj í nos. jsou nedůtkliví a tvrdohlaví, a přece je máme rádi a neumíme
si svůj život bez nich představit. Proč?
Je to tím, že se jim můžeme kdykoli svěřit? Neboje to tím, zeje máme v oblibě, protože jsou
svoji? Nebo snad proto, že my sami jsme vlastně úplně stejní?
Ať je to. jak chce, je jisté, že život bez přátelství je jako studna bez dna, do které jste spadli.
Pořád jen padáte a nevidíte nic jiného než sebe a kamennou zeď, která ubíhá po metrech, ale
stále jí neubývá. Přátelé nám dávají pocit jistoty, seberealizace, pomáhají nám a hlavně víme, že
máme někoho, na koho se můžeme spolehnout a kdo nás má rád. A co víc než milující přátele by si
člověk mohl přát?
Aneta Chodurová
Výsledky literárné] súťaze Moje město Rožňava. PriatePstvo.
The results literary competition My Home Town Rožňava. The
Friendship.
I.kategória 12-13 rokov /Ist category12-13 years
1.raiesto
Beáta ŠlosárováZŠ úl. Zlatá
2.miesto
Miriam ŠvédovaZŠ J.Hronca
3.miesto
II. kategória 14-15 rokov 12 nd category 14-15 years
1.miesto
ŠtefániaBagarová
ZŠul.Zlatá
2.miesto
Tímea Kerpanová
ZŠ ul.Pionierov
3.miesto
Daniela Řepková
8-ročné Gymnázium PJ.Šafárifc
Zvláštna cena / The speciál prize
Miroslava Petrová
8-ročné Gymnázium P.J.Šafárika
Moje město Rožňava
Rožňava je město, v ktorom som sa narodila, ale nebývám tu. Vefmi pěkné miesto na oddych je námestie,
lepšie povedané park. Vel'mi rada v ňom sedím. Sedím a pozerám. Právě přešlo po cestě jedno červené
ajedno modré auto.
Keď sa trochu zamyslím, tak v minulosti to neboli žiadne auta, ale koce, alebo 1'udia, ktorí chodili
pešo. Park, v ktorom sedím, je pod strážnou vezou. Strážná veza je už zrekonstruovaná, no stále je vePmi
pěkná. Skoro všetci, ktorým povieme slovo Rožňava, si hned' spomenú na strážnu vezu. Strážná veza je
zaujímavá tým, že sú tam slnečné hodiny. Teraz strážná veza slúži na obdiv l'udí. No v minulosti odtial'
pozorovali či neprichádzajú nepriatelia, lebo to bola aj najvyššia budova.
No vraťme sa do přítomnosti. Právě som si všimla budovu, na ktorej sú zachované fresky. Vy, neviete
co sú to fresky? Predsa mafby.
Tak nechajme fresky freskami a poďme ďalej. Keď som obišla celé námestie porďadom, zistila som, zeje
v tvare štvorca. V Rožňave je vel'a škol, ktoré z námestia nevidieť, ale já o nich viem. Chodím do školy na
ulicu Zlatu. Pozerám sa ďalej a právě si v parku na lavičku sádli dvě dievčatá. Oblečené májů samé
modeme věci. Také oblečenie sa v minulosti nenosilo. Nosili sa plátěné sukně a plátenky - topánky.
Niektoré ženy chodievali v kroji a bosé.
V Rožňave sú aj dvě muzea, ktoré tiež z námestia nevidno. Právě v týchto týždňoch bolo
dostavané nové okresně kulturné centrum.
V Rožňave je mnoho zachovalých historických pamiatok, ktoré si 1'udia so záujmom prezerajú.
Je už dosť vel'a hodin, takže by som sa už malá z parku pobrať domov.
Beáta Šlosárová
Moje město Rožňava
Moje město Rožňava, moje rodné město, choď si ho obzrieť, no, veď skus to!
Je tu vel'a pamiatok, i Drázus sa vlieva do Slanej ako potok.
I Vezu vel'kú tuna máme, ale nikomu ju za nič nepředáme.
Muzeum tu máme tiež, móžeš si ho pozrieť kedy chceš!
No poď, už ideme,
pozrieť si to, co chceme.
Este nie, počkaj, kým to dokončím,
poviem ti to, kým ešte sedím.
Ako znak tri růže má, to je město ROŽŇAVA !!!
Miriam Švédova
ROSENAU
Je taká neobvyklá hmla, že si dnes připadám ako v Londýne. Nevidím ani holuby, ktoré napriek tomu
křmim ostošest'. Křmim přesné o štvrtej na štvrtej lavičke rožkom, ktorý bude asi tiež onedlho
štvorkorunový. Opeřeným roznášačom chorob je to však úplné ukradnuté, lebo májů křídla ako rožňavskí
anjeli. Jede je hněď oproti mne na strážnej věži. Tomu holubiemu diefaťu sa vždy všetci klaňali. Veď
jediné málo dar regenerácie, kvóli ktorému na mna hl'adí usmievajúc sa železným výrazom.
Pokoj. Nikdy semnevošiel amok, bláznovstvo. Jediné mor, či stav melancholie. Možno radosti, keď nám
povolili usporiadať trhy. Poskakovala som okolo rynku ako podstrelená. Dnes už móžem čítať iba z niekoflkých
zvyšných krámikov.
Sprvu som cákala, že mi změny móže vysvětlit' Franciška, no nečakal som, že je z kameňa. Stelesnená
dobrota skamenela, aby na nu dlhé roky mo-hol pozerať dobrozradný sud, ktorý ju na čas vyměnil za
akýchsi neznámých so zbraňami v ruke.
Dobrotu označili za "přežitek". Šťastie, že sa vrátila. Vrátila sa na chýbajúcí štvorec z mójho
štvorčekovaného papiera myšlienok. Ten zlomok bez Fran-cišky mi zachránil len král' David dvíhajúci
ruku k západu. Chrániť má má jeho hviezdica mne visiaca na krku.
Kostoly, kostelíky, věžičky. No synagógy už v tomto městě dlhšie met
Vďaka vierozradcom. Aj z lycea je len obyčajná "základka". Zrada vyššieho studia? Kto sa má v tofkých
zradách vyznat'? A 1'udia sa stále obmieňajú. Zo zabudnutých tu vel'a niet. Ostala som len ja - zakliaty
maharadža a taká smutná loggia, co chce povedať, ako to s celou pravdou vlastně je.
Štefánia Bagamvá
Prvá prechádzka
VePmi som sa těšila na stretnutie s ním. Dnes som ho aj střetla. Bol to on. Mój vysnívaný. Jeho tajuplné
oči prezrádzali, že smě si obaja padli do oka. Podišiel ku mne. Nie, nezTakla som sa. Věděla som, že si
má podmanil.
Hněď na prvej prechádzke sa nám však stala nemilá příhoda. Kráčali směpo úzkom chodníku, ktorý
viedol popod les. On bol tichý, ale ostražitý. Ne-viem, čoho sa bál. Možno tušil, co sa stane. Ja som sa
však nebála. Rozběhlasom sa po lúke zaliatej slnkom a on veselo bežal za mnou.V" miestach,
kde sa lúka končila příkrým zrázom, zurčal potóčik. Či skór maláríečka? On sa k něj rozbehol a ja som si
stihla všimnut' iba jeho krásné svalnatétělo, ktoré sa jediným skokom ocitlo na druhom břehu. Nabádal
má, aby somho následovala. Darmo som kričala: " Ja to nezvládnem! Nepřeskočím to! "Neustúpil.
Dobré teda. Neurobím so seba vystrašenu hus!. Rozběhla som sa,lež stalo sa, co sa stať nemálo. V plnej
svojej kráse som sa rozpleštila do středu :potoka. Utékal mi na pomoc, ale odmietla som. Prosím ťa!
Poradím si aj sama! Keď smě sa pomaly vracali, celou cestou sa na mna díval s výčitkami švédomia. Ale
veďty zatonemóžeš.;Len co smě došli domov, nabrala som mu plnu misku jedla a položila somju před jeho
budu. Tak sa skončila prechádzka s mojím psím kamarátom..„
Tímea Kerpánová
Priatel‘stvo
Co je to vlastně priatel‘stvo? Pře mnohých je to určitý druh kamarátstva, pře iných
cosi viac. Niečo, co si musíme cenit' a vážit', lebo ozajstného priatďa ncstretneme na každom
kroku.
Skutečný priatel' by ťa mál rád. pochopit', rozumieť a doverovať ti. byť úprimný a spoFahlivý,
vždy ochotný podať pomocnú ruku. Věrný priatel'je ako mocná pevnost', kto takéto má, najde si
poklad.
Já som svoje zlato už našla. Nie je len běžný kámoš zo školy, je to moja mamka. Vážim si ju a
viem. že by mi dala aj svoje srdce, keby mohla. Som k něj úprimná, pomáhám jej. ona mne, vie
zopármojich tajomstiev, a to, že mi vie poradiť a napomenut', si cenin snáď najviac.
Mám aj tucet známých, kamarátiek i kamarátov, lenže v nich nevidím istotu, ktorú
potrebujcm. Povieš tajemstvo a ani sa nenazdáš a vie ho celé okolie. Polkneš sa, spadneš,
udrieš sa, on sa na teba pozerá ako na šibnutu a směje sa ti rovno do tváře. Máš problém v
rodině, vidí to, ale nespýta sa, co ťa Irápi. Je toto skutečný priaiel"? Nie !!! Mali by mať dvě
základné věci. Zdravý rozum a šFachetně srdce. Nemyslíte si ? Já ano!
Mám mnohé koníčky. Ba dokonca sa jedna záťubka stala mojím příjemným spoločnikom
na dlhé večere. Nie je ním sice kniha, dobrý film alebo hudba, aj kcď tiež potešia, ale možno mi to
niektori neuvěříte, alebo má vysmějete, mnohí však viele, že má vel'mi baví hokej. Je to sport, do
ktorého som úplné zblázněná. No nie je to smiešne? Pře mna nie! Som totálny fanatik! Naozaj!
Pomyslíte si dievča a hokej? Ale je to tak. Bavia má hlavné světové súťaže, ako olympiáda, MS,
ale aj NHL. Kreslím si znaky klubov, písem statistiky a poznám mnoho špičkových hokejistov. S
chlapcami z nasej triedy sa vačšinou bavím o tcjto tvrdej hře. Kazdů sobotu si sadnem za
telku a sledujem hokejový magazín. Jednoducho v hokeji vidím dobrého priatel'a, ktorý si
najde pře mna čas. Ano. Je to kamarát. nikdy má neoklame a neskritizuje.
Dalším mojím milým kamarátom je příroda. Stále, keď mám čas a keď sa chcem prejsť. idem
do lesíka alebo na prechádzku. Milujem všetky ročné obdobia, ktoré v sebe zahrňujú niečo
neopísateFne krásného. Je to život. Teraz je jar. Švitoria vtáčiky, kvitnú kvietky, žblnkoce
potóčik. Idylická příroda. Slnicčko má prebúdza a hladí svojimi dlhými lúčmi a dodává mi
pozitivnu energiu.
Stále však cákám na toho najlepšieho, pravého priatel'a, ktorý mi vždy
ochotné pomóže.
Daniela Řepková
Priatel‘stvo
Akurát dnes mám smutný den. Celý čas cákám, kedy sa jej konečné vyspovcdám a pustím
balvan zo srdca. Prídem domov a začnem jej rozprávať svoje starosti, všetko, co má trápí. Ona
nešuraí, s ochotou pofúva, nehřeší, s pochopením přikyvuje.
Každý niekoho alebo niečo podobné potřebuje. Svoju búďavú vrbu, denní, ktorý nik iný
nepozná. Člověka, zviera, či věc, ktorá mu je věrná, ktorá ho počúva a snaží sa mu porozumieť.
Niekto, na koho sa móže spoPahnúť.
M oj tajný denník rozpravám len jej. Volá sa krotónovec, ale jaju volám jednoducho Rastlinka.
Dělím sa s ňou o svoju strastiplnú cestu životom, moje tajemstva sú aj jej tajemstva. Móžem sa
nad ňou vyplakat', hoci jej slaná voda nerodí dobré. Otáča sa ku mne ako ráno za slnkom,
naťahuje křehké farebné lístky a přikyvuje nimi akoby má chápala. Zachytí každé slovo. Nič jej
neujde. Je tu pře mna vždy, kedy len budem potřebovat'. Ovieva moje slzy, nemyslí na seba, len na
to, aby mi bolo dobré. Viem to, lebo ona jediná mi nikdy nezačne vyhadzovať na oči moje
chyby, upokojuje má vánkem vychádzajúcim spod listov. Vie, kedy sa má ozvať, vie kedy má
sa odvcntilovať. Nikomu nič neprozradí a je mi věrná. Vie o každej radosti.
Pozná má lepšie. než já ju.
Navýše, nechýba jej žiadna vlastnost1, ktorú by som od něj cákala. Je vysoká, má štíhlý trup.
překrásné oválné duhově listy a právě jej na vrchu rastů nové výhonky. Jednoducho nádhera.
Každý ju len chválí. Je múdra, má vefkě uši a dušu. Nepočuť na nu jediného křivého slovka. Vraví
sa, žekeď sa nám dobře vodí, priatelia nás poznajú, Keď sa nám zle vodí, tak zase my poznáme
svqjich priatePov. (Collins)
Rastlinka nemá nohy. neutéká přec, keď sa mi vodí dobré, ba ani vtedy, keď sa mi dobré
nevodí. Dělím sa s ňou o radost' i žiaP.
Zato všetko, co pře mna robí. chce len nežnu nenáročnú starostlivosť. Stačí podťa potřeby
policvať. uticrať prach z listov, ak bude mať málo miesta přesadit', držať ju v poloticni a bude sa
na mna usmievať ešte pěkné dlho.
Tomu hovořini priatePstvo. PriatePstvo násobí radost' a dělí žalost'. (Bacon)
Třeba si ho chránit' a strážit' ako oko v hlavě, pretože člověk nevie, co má a neváži si to.
pokiaP o to nepríde.
A priatePstvo je dóležité. Ako povedal Cicero: Kto by chcel vziať priatePstvo zo života
člověka, ten by bral síňce 2 jeho světa.
Miroslava Petrová
Nyertesek névsora
Az én városom Szerencs.
Barátság.
The results literary competition My Home Town Szerencs. The
Friendship.
Irodalmi téma / Literary theme
I.kategória 11- 12 éves/ Istcategory H- 12years
1.Tóth Gergő
Rákóczi Zsigmond Általános, Kéttannyelvü és Művészeti Alapiskola 5.a
2.
Tverdota Dávid
Rákóczi Zsigmond Általános, Kéttannyelvü és Művészeti Alapiskola 5.a
II.kategória 13 - 15 éves / 2nd category 13-15 years
1.Bereczk Edina
Bolyai János Tehetséggondozó Informatika Tagozatos Általános Iskola 6.a
2.Beluscsák Nándor
Szerencsi Szakképző Iskola 9/B.
3.Kiss Nóra
Rákóczi Zsigmond Általános, Kéttannyelvü és Művészeti Alapiskola 7.b
Az én városom - Szerencs
Szerencs 11.000 fős város B.-A.-Z. Megyében Miskolctól néhány kilométerre. Hegyalja
kapujának is szokták nevezni.
Gyakran gondolkoztam el azon, miért hívják Szerencsnek. Erre a kérdésemre a
testvérem adta meg a választ, aki elmesélt egy mondát. Eszerint a honalapító őseink ezen a
területen vívtak egy csatát, melyet megnyertek. Elekor Árpád a következőket mondta: "Ma ad
Isten szerencsét e tájon Ond és Tárcái vezéreknek." Itt épült fel ezután Mád, Tállya, Szerencs és
Tárcái. Nagyon érdekesnek találtam, bár kiderült, hogy ez nem igaz, de a történet annyira
kedves, hogy azóta ha felnézek az Árpád-hegyre, mindig eszembejut.
Szeretek itt lakni, csendes, nyugodt város. Sok nevezetessége van, leghíresebb a Rákóczivár, de mondhatnám a csoki- és cukorgyárat is, ami sokaknak adott munkát. Szerencs több
rendezvény színtere. A várban van a könyvtár és itt található egy nagyhírű képeslap
gyűjtemény is.
Kedvező fekvése miatt kitűnő szőlőtermő vidék. Mi a város szélén lakunk, az orvosi rendelő
mellett. Már nagyapám is sokat mesélt Szerencsről, ugyanis ő itt volt katona. Közel van hozzánk
az iskola, az ABC és a posta. Szeretek nyáron a nagy melegben lesétálni a fagyisig, mert
nekem a szerencsi fagyi ízlik a legjobban. Lehet, hogy azért mert már 10 éve ezt eszem, és nem
tudok lemondani róla.
Mióta itt lakom, a várnagyon a szívemhez nőtt és minden egyes tűzijátékot megnézek, amit itt
rendeznek. Van egy mozi, nem túl modern, de azért sokan látogatják meg. A városban épült egy
fürdő, de az most felújítás alatt áll. Pedig jó lenne nyáron hüsölni egy strandon!
A belvárost elhagyva megtaláljuk a cukor- és csoki gyárat. A gyárak mögött van a vasút,
innen bármelyik nagyobb városba el lehet jutni. Az én kedvenc vonatom az Inter-Pici, lehet,
hogy azért kedvelem, mert kisebb mint a többi és nagyi mindig ezzel jön hozzánk. A vasútnak is
van egy múzeumi vonatja, ami a felújított állomás parkjában "fogadja" látogatóit.
Szeretek itt élni, ez az én "Szerencs citym". Itt élek a szüleimmel és a testvéremmel. Ideköt
a családom, a "munkahelyem" és sok jó barát. Szeretném, ha épülne, szépülne, hogy még
büszkébb lehessek rá! Jó lenne, ha sokan éreznék úgy: Szerencs az én városom!
Tóth Gergő
Az Alföld és a Zempléni-hegység találkozásánál fekszik, Magyarország
Észak-keleti részén. Zemplén kapujának is hívják. Régen a Rákóczi család birtoka
volt a város és környéke.
Országszerte ismert várunkat is Rákóczi Zsigmond építette. Ez a mai városunk
szíve. Parkjában a várkerti tó mellett nyáron sokat játszok testvéreimmel.
A Rákóczi nevet kapta a füutcánk is. Boltok, áruház, posta, orvosi rendelők,
gyógyszertárak, éttermek sorakoznak két oldalán. Szerintem a boltok közül a
legszebb kirakata a játékboltnak és a két könyvesboltnak van, Szép a Képház és a
Bíróság épülete is, de az újjáépített Vasútállomás peronján jobban szórakozunk a
vonatok bámulásával.
Nagyival néha templomba megyünk. Római katolikus vagyok, de szeretnék inkább
református lenni, mert az ő templomukban van Rákóczi Zsigmond gyönyörű sírhelye.
Most általános iskolába járok, ötödik osztályos vagyok a Rákóczi Zsigmond
Általános Kéttannyelvü és Művészeti Alapiskolában, s harmadikos s Sholtz Jenő
Zeneiskolában. Később talán a Bocskai Gimnáziumban fogok tanulni. De még addig
van három évem. hogy a tanulás mellett játszhassak is.
Szeretem ezt a várost, nekem is, mint sok gyereknek a Boci csoki és az ország
legédesebb és legfehérebb cukra jut róla eszembe.
A szerencsiek szorgos emberek. Dolgoznak a csokoládégyárban vagy a
cukorgyárban. Otthon kertészkednek, szőlőt, meggyet, cseresznyét és őszibarackot
termelnek. Csirkét, nyulat, malacot nevelnek. Sokuknak van répaföldje, málnása is.
Mégis a rengeteg munka mellett sok házra kerül ki a "Tiszta udvar, rendes ház"
tábla. Az itt élő emberek vendégszeretők, több külföldi testvérvárosunk is van.
A városban sok a fiatal és a gyerek, s ahogy mi, gyerekek növünk, velünk nő és
fejlődik városunk is. Örülök, hogy itt élek. Kívánom, hogy kis országunk és a nagy
világ is jobban megismerjen és elismerjen minket.
Tverdota Dávid
Szerencs népessége megközelítőleg tízezerre tehető. Hegyalja kapujának is nevezik, hiszen
innen kezdődik a Tokaj-hegyaljai történelmi borvidék.
Várossá alakulását segítette, hogy két gyár is működik itt.
Cukorgyárunkban múzeum is található, ami a gyár alakulásának századik évfordulóján
létesült. Büszkék vagyunk a Rákóczi-várra, ahol a város legtöbb nevezetessége látható, mint például
a színházterem, lovagterem, felnőtt, gyermek- valamint a zenei könyvtár. A vár udvarát ékesíti a nem
régen megújult tó. A várkert sok kulturális rendezvény színhelye, például gazdanapok, majális
és városnapok. A rendezvényeket különféle műsorokkal, c icaszépségversennyel, lovaglással
és tíizij átékkal szépítik. Ezek a rendezvények elősegítik a baráti kapcsolatok szövődését, a családok
örömteli szórakozási lehetőségeit. Örömmel tölt el, hogy vannak testvérvárosaink, többek között
Szlovákiában, akikkel együtt léptünk fel az elmúlt éven a karácsonyi és díjátadó ünnepségen.
Nem elhanyagolhatóak városunk iskolái, melyekben magas szintű oktatás folyik. Nagyon szép a
vasútállomásunk, amit az elmúlt években újítottak fel. Az új munkaügyi központ sem lóghat ki a
sorból, és remélhetőleg hamarosan elkészül az új templom is. Református templomunkban
található Rákóczi Zsigmond kriptája, melyet szívesen látogatnak városunk turistái. Szerencs
természeti adottsága is kielégítő, megemlíteném az Árpád-hegyet, amit fenyves borít és
vulkanikus eredetű kőzetek.
Várossá alakulása óta nagyon sokat fejlődött, sok új és átalakított épülettel gazdagodott.
Az utcák és parkok rendezettek, tiszták és virágokkal díszítettek.
Szüleim húsz, és tizenkét éve élek Szerencsen, mely idő alatt nagyon megszerettem ezt a
kicsiny, de fejlett várost. Itt alakultak ki baráti kapcsolataink, ide köt az iskolám és eddigi
gyerekkori emlékeim is. Családunknak nagyon sok ismerőse és barátja van. Sok a közös
programunk, segítünk egymásnak, megosztozunk örömeinkben, bajainkban.
Szeretek itt élni. mert az emberek kedvesek és összetartóak.
Bereczk Edina
Szerencs, az én városom
Szerencs Magyarország északkeleti részén helyezkedik el Borsod-Abaúj-Zemplén megyében. A
város a Szerencs - patak völgyében épült, Hegyalja kapuja néven is ismert. Szerencs egy jól
megközelíthető helyen fekszik. Miskolc megyeszékhelytől egészen Sátoraljaújhelyig a 37-es főútvonal
mellett. Anonymus szerint honfoglaló őseink itt tartották második pihenőjüket. Árpád vezér e szavakat
mondta: "Ma ad Isten szerencsét e tájon." így kapta Szerencs, Mád, Tállya a nevét. A város hegye őrzi
Árpád nevét.
Szerencs egyik szomszédos települése Monok, amely Magyarországnak eddig már két államférfit is
adott. Az egyik Kossuth Lajos, aki 1849-ben kormányzó volt, de büszkék a monokiak Németh Miklósra is,
aki miniszterelnök volt. Több kisebb település veszi körül a várost, így Tállya, Rátka, Mád, Ond. Tárcái is. A
tállyai szőlő országos hírű. Ebben a községben van Lavotta János zeneszerző sírhelye. A tokaji és tarcali
aszúbomak világviszonylatban sincs párja, "mert ez a királyok bora és a borok királya". Ez a jó aszús
vidék az éghajlatnak köszönheti jó hírét.
Szerencs nevezetessége közismerten a Rákóczi - vár. Rákóczi Zsigmond 1607-1608-ban erdélyi fejedelem
volt, szobra a várkertben található. A szerencsiek a várra úgy emlékeznek, hogy évekkel ezelőtt kissé
lepusztult és nem igazán kihasznált épület volt. Mára ez már megváltozott, jelentős szerepet játszik a
város kulturális életében. A Lovagterem előadások színhelye, a múzeum Európa egyik leggazdagabb
képes-levelezőlap gyűjteményét állítja ki.
A könyvtár kb. 60000 kötetből álló könyvei várják a látogatókat. A Rákóczi várkastély reneszánsz stílusú
épület. Rákóczi Zsigmond fejedelem szarkofágja a református templomban található. A városban
tartott országgyűlést Bocskai fejedelem 1605-ben, ennek emlékére emléktáblát helyeztek el a
református templomban. Vándorlásai során megfordult itt Petőfi Sándor is.
Évekkel ezelőtt sok embernek adott munkahelyet a cukor- és a csokoládégyár. A csokoládcgyár mára sem
csak a szerencsieké, hanem a külföldieké is. Ez sajnos vonatkozik a Cukorgyárra is. A Cukormúzeum a
gyártól kb. 200 méterre található. Benne mindaz megtalálható, amit a gyár évek hosszú során termelt. A
csokoládégyár mai napig is ellátja az egész országot szerencsi csokoládéval. Nem csak autóval jól
megközelíthető Szerencs, hanem a vasúthálózata is jól ki van építve. Az egyik legszínvonalasabb
váróterem várja az utazókat, átutazókat.
Születésemtől fogva Szerencsen lakom a Kilián út 17. szám alatti kertes családi házban. A
családom öt főből áll, mert mi négyen vagyunk, de a nagyapámról is mi gondoskodunk. Ő tőlünk négy
házzal lakik odébb. A hét mindennapjai szorgalmasan telnek, hiszen a szüleim dolgoznak, én és a 12 éves
húgom iskolába járunk. Testvérem általános iskolába, én pedig szakközépbejárok. Sajnos szinte csak este
találkozunk, mert még időnként a hétvégék is foglaltak. Barátaim is ezen a környéken laknak, ezért gyakran
szoktunk közös programokat szervezni: pl.: focizni, szalonnát sütni, biciklizni, beszélgetni. Kedvenc
háziállatom a macska. Családom minden tagja szereti és becézi.
Még csak 9. osztályos vagyok, de már ebben az osztályban is sok barátra találtam. Velük is gyakran
szervezünk közös programokat. Szeretem ezt a szép, hegyvidéki kis várost, különösen nyáron, amikor
az ország minden tájáról turisták érkeznek ide. A város nevezetességeit látogatják, és ilyenkor nagyon
büszke vagyok szülővárosomra.
Beluscsák Nándor
Szerencs a "Hegyalja kapuja". Ez a kifejezés évszázadok óta második neve e településnek.
Hiszen az idelátogató ha a rónaság felől közelít, tekintetét kis városunk a Zempléni-hegység
lankás hegyeinek magaslataira veti. Szeretem ezt a várost. Az Árpád-hegy, amely Szerencs
északi részén magasodik, a honfoglalás egy igen fontos mérföldköve volt, hiszen ősatyánk Árpád
vezér itt adományozta Edumeknek és Edumeneknek e szerencsi vidéket
Az időben előre haladva, ismét rálelünk városunk történelmi fontosságára, hiszen
minden utcája visszaemlékezés a régi korokra. Amikor a nagyságos fejedelem uralta a gyönyörű
vidéket, s családjuk vára, mely ma is oly híres, a város szívében helyezkedik el. Minden évben
helyszínéül szolgál a város napjának, az augusztusi várjátékoknak és a hegyaljai szőlősgazdák
ünnepének, a Gazdanapoknak.
A vár udvaráról kiérve, a fejedelemről elnevezett főútra, a Rákóczi útra térünk. Az utcán,
akik végigsétálnak, meglepő élményben van részük, virágzó fák illata tölti meg a levegőt, s a
kicsiny boltocskákkal övezett utcán a séta még kellemesebb. Családommal ilyenkor mi is
szívesen töltjük itt az időt.
Az elmúlt években városunk fejlődni kezdett és több olyan létesítmény épült, amely főleg a
felnövekvő ifjúságnak nyújt szórakozást és programo-kat. Az általános és középiskola is
népszerű lett a körzetben. Nemsokára fellendülhet a szerencsi sportboltok forgalma is, mert
hamarosan felépül városunk uszodája, ahova a Szerencs és a környék minden úszni vágyó fiatalját
és felnőttjét várják.
Rengeteg családi ház épül mostanság. Egyre több család építkezik az új lakótelepek egyikén,
ahol én is lakom. Már szinte alig látni bérházakat magasodni a városban. Inkább családi
házak épülnek.
"Kis hazámnak", otthonomnak érzem ezt a zempléni várost, amely évek óta szép emlékekkel
ajándékoz meg.
Kiss Nóra

Moje miasto Cieszyn-Český Těšín-Rožňava

Transkript

Podobné dokumenty

Moje Miasto Cieszyn 2003 - Biblioteka miejska w Cieszynie