Filmové listy 05

filmové
listy 05
38.
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
Středa 25. 7. 2012
Kamera nejsou housle … s. 4
Pravda je lež ... s. 6
Červená je dobrá ... s. 7
Mezi dvěma světy
Sportovní hala, 23.59
Na dnešní titulce padá z nebe muž a stejně začíná i nejmagičtější film Vimukthiho Jayasundary. Pokud vás to překvapuje, z údivu
nevyjdete až do konce projekce. Jsou filmy dobré, špatné, normální... a pak něco Mezi dvěma světy. Příběh nemá smysl popisovat: je to hypnotická cesta bez jízdního řádu. Ve filmu není jediný moment, kdy byste mohli odhadnout, co se bude v dalším záběru
dít. Stejně jako se naše duše v průběhu staletí převtělují (i když v Bibli tyto pasáže při korekturách asi vypadly), putuje i tajemný
hlavní hrdina prostorem a časem. Pláž, televizní revoluce v centru města, Mickey Mouse, venkov, historická bitva, legenda zakletá
do kmene stromu. A co teprve ta taneční sekvence na konci... Logiku odložte u vchodu do sálu. Když jsem se režisérovi po pondělním rozhovoru vyznal z obdivu k tomuto filmu, byl nadšen: cení si ho prý také nejvíce. Zatímco ostatní díla točil víceméně připravený,
Mezi dvěma světy vznikalo celé jakoby v nevědomí. Mám poměrně zmlsaný cinefilní jazýček, ale tento snímek mě dostal na kolena.
Asi jsem byl v minulém životě někde poblíž Srí Lanky. A vy?
–oubi–
Pijeme Colu
V redakci mi chtěli udělat radost a takhle to
dopadlo. K mým včerejším narozeninám mi
drazí kolegové objednali megakoncert
Michala Davida. Super! Vy víte, co mám
rád! Přímo na fotbalovém stadionu
hned vedle Sportovní haly, abych to měl
z redakce coby platinovým cédéčkem
dohodil (a zbytek céčkama vyskládal).
Jenže ouha... ve Sportovní hale jel zrovna
Doktor Živago. A ten Colu moc nepije.
Megahity mého mládí tak otrávily diváky,
kteří si chtěli užít poslední třetinu Leanova
opusu. Proto Doktora Živaga opakujeme
dnes – v Espace Dorleans ve 21.00. Tím
pádem nepromítneme původně plánovaná
Čtyři slunce od Bohdana Slámy. Tříhodinový Živago vytlačil z Espace i následnou
projekci Zapadákova, který ale uvedeme
zítra v Redutě 1 hned v 8.30 ráno (namísto zrušené projekce Nepolapitelného
Jana). To jsou šachy, co? A protože dnes
je den změn, tak tady je další: s íránským
režisérem Abbásem Kiarostamím si můžete
promluvit, jak jste chtěli – jen o trochu později a jinde, než bylo plánováno. Nebude
to ve 22.20 v hlavním sále Klubu kultury
(po projekci jeho filmu Kde je dům mého
přítele?), ale 22.50 v blízkém salonku č. 2
v téže budově. Tak. Co bychom ještě mohli
změnit... no, dnes to stačilo. Teď už musíte
změnit jen sami sebe: přestat se válet
na tom trávníku před Hvězdou a jít do kina.
–oubi–
2
Stane se dnes
Stalo se včera
· 11.30
· Ráno
· 13.30
· Dopoledne
· 15.30
· Během dne
V Redutě 2 si poslechněte přednášku
Heydrichiáda – od historika, publicisty
a ředitele odboru muzeí Vojenského
historického ústavu plk. Michala
Buriana. Jak to bylo za Reinharda
Heydricha?
A v Redutě 2 můžete rovnou zůstat
– jen tak se totiž dozvíte Tajemství
velkého vypravěče. O filmech i životě
Davida Leana bude přednášet umělecká ředitelka festivalu Iva Hejlíčková.
Režisér Vimukthi Jayasundara je tu
s námi poslední den a rozloučí se stylově: Lekcí filmu. Od půl čtvrté v Redutě
2. Vaše poslední oficiální příležitost se
srílanského tvůrce na něco zeptat.
· 21.30
Horňácká cimbálová muzika Kubíci
z Velké nad Veličkou – v Divadelním
stanu za kinem Hvězda. Po skončení
živé produkce neodcházejte; večírek tam
pokračuje s DJ Růžovým Partnerem.
· 23.00
Když se vám po Kubících v Divadelním
stanu nebude chtít rozloučit s živou
hudbou, plynule a volným krokem přejděte ke konkurenci. Harmonikář Honza
Koláček ve Stanu café V lese.
Hned v šest ráno nám volala Policie
ČR. Opatrně sondovala, zda už bude
končit hudba ve Stanu café V lese
a jestli by se mohl ten nahatý mladík,
co tam poskakuje, trochu obléci.
No... nemohl.
Dopoledne se na 38. Letní filmové
škole 2012 nic zvláštního nepřihodilo.
Nic, o čem bychom věděli. Všichni byli
oblečení a hudba byla tak akorát, nic
moc hlasitého.
Přijela ruská delegace k filmu Atomový Ivan: režisér Vasilij Barchatov,
herec Grigorij Dobrygin a výkonná
producentka Viktoria Gromiková.
· Odpoledne
Ne všechno se podaří, šumy v komunikaci jsou někdy větší než malé, pak
trocha špatného plánování, nedorozumění... no, prostě Abbás Kiarostamí
na rozhovor s námi moc náladu neměl.
· Večer
Náladu nám ale spravil Pavel Tomešek,
vedoucí kina Mír v Krnově. Z projekce
němého filmu O patro výš, který živě
doprovodila skupina Květy, byl přímo
nadšený, celý zářil a moc děkuje. To
potěší.
Potmě
LFŠ je tu pro všechny
V pátek a sobotu za námi do Hradiště
přijede Kavárna Potmě, unikátní projekt,
ve kterém obsluhu neuvidíte, jak je rok
dlouhý.
Láska je láska. Dvě dívky na levé fotografii se dívají opodál... jak si kluci vpravo rozumí.
Kávu uvaří a ke stolku vás dovedou nevidomí číšníci – protože sami neuvidíte vůbec
nic. Kavárnu Potmě přiveze Světluška,
projekt Nadačního fondu Českého rozhlasu.
27.–28. července
Studentské náměstí
Vedle Espace Dorleans
Foto: Marek Malůšek
Když se v sále rozsvítí...
Někteří z vás si stěžovali, že se v sálech rozsvítí ještě před závěrečnými titulky. Speciálně (ale nejen) v Klubu kultury je to jen a jen kvůli bezpečnosti: pokud se zvedne
větší počet diváků, musíme rozsvítit minimálně nouzové osvětlení po obvodu sálu nad
výstupovými cestami. Jinak byste se v té tmě prostě přizabili o konstrukci elevace.
Filmové listy. Číslo páté. S láskou a péčí vytvořili: Barbara Slezáková (grafika a DTP), Otto Bohuš (šéfredaktor), Tomáš Stejskal, Soňa Morgenthalová, Ondřej Čížek (redaktoři)
a Anna Vondřichová (korektury). Na recyklovaný papír tiskne: Agentura NP. Náklad: 2.000 ks. Použitá barva: PANTONE Orange 021. Pište, chvalte či spílejte na: [email protected].
NESEĎTE NA TRÁVĚ, BĚŽTE DO KINA!
9.00
PŘÍBĚH FILMU: ODYSEA
Espace Dorleans
V dalších dvou dílech patnáctihodinové
filmové jízdy uvidíte bouřící emoce
melodramatu i šťávu, kterou kinematografii
vstříkla do žil nová vlna. Vztek Jamese Deana i sluneční brýle
Jeana-Luca Godarda. Proč je tím pravým rebelem bez příčiny
egypťan Youssef Chahine? Jděte a dívejte se.
23.30
11.00
MEZI ZDMI
Smetanovy sady
JAK JSEM DOPADL TOHLE LÉTO
Hvězda
Překvapivá Zlatá palma z roku 2008.
François Bégaudeau učil na škole, napsal
o tom knihu, režisér Laurent Cantet ji vzal,
zfilmoval... a do role kantora obsadil skutečného učitele i jeho
žáky z pařížského předměstí. Film uzavřený mezi (čtyřmi) zdmi,
ale selanku nečekejte.
Mrazivý thriller, nebo existenciální sonda
do hlubin široké ruské duše? Jedno je
jisté. Ze sibiřských plání na vás chlad
dýchne až do zadní řady. Za pomoci kongeniální kamery stírá
režisér Popogrebskij rozdíl mezi žánrovou podívanou a dokumentaristickou kontemplací. Ledově krásné.
KDE PIVO MÉ?
BUFFALO BAR
Včera jsme zaváhali. Recenzi na dobré pivo v Hradišti tak
musíte napsat vy: na [email protected]. My tady potíme krev v redakci
a vy jenom ochutnáváte vzorky – tak se podělte! Kde mají
nejlepší pivko? Nejlepší víno? Nejlepší rum? Kde se pije nejlíp?
Proč? Za kolik? A před čím raději varovat?
nemajiwebovky.cz
Hned vedle Hvězdy
Rychle, levně, dobře. Přijdete, vyberete si z obrázků, usměvavá slečna zkasíruje, nachystá tácek, chleba a hořčici/kečup/
křen (o okurek si nezapomeňte říct). Chlapík v zástěře vezme
kleště, vytáhne z grilu a můžete jíst. Přes den doporučujeme
uzené kuřecí stehno, večer (kdy už stehno není) bodne i voňavá
klobáska. Za 40 ká máte pořešeno.
20.30
15.00
MOST PŘES ŘEKU KWAI
Hvězda
DŮM
Espace Dorleans
Nejpřístupnější epos z Leanovy svaté
výpravné trojice. Pokud je vám Lawrence
příliš dlouhý (216 minut) a Živago moc
dějinotvorný, dejte si koncentrovaných 161 minut ze zajateckého tábora ve válečné Barmě. Dílo, které miluje můj táta –
a za pár let ho pustím i svému synovi. Filmové dědictví.
Jsem tvůj otec, postavím ti dům, svůj sen,
hned vedle nás. Budeš v něm bydlet,
a ten sen prožiješ. Zpověď pětatřicetileté
slovenské režisérky Zuzany Liové. Komorní, přesto naléhavý
rodinný příběh o vypjaté kolizi dvou zcela odlišných generací.
Film s nejlepším plakátem za posledních x let.
17.00
WEST SIDE STORY
Hvězda
Známe to všichni – Romeo, Julie a New York.
Legendární zpracování broadwayského muzikálu
Leonarda Bernsteina o osudové lásce během války
gangů. 11 Oscarů, nezapomenutelné songy a nádherné holky v barevných
sukních. Naprostá klasika, navíc v nově zrestaurované verzi.
3
VIMUKTHI JAYASUNDARA
že přes dvacet let tam panoval válečný
stav, do války jsem se prakticky narodil.
Opuštěnou zemi jsem natáčel v roce
2004, kdy došlo k provizornímu příměří mezi vládou a rebely, ve stavu, kdy
nebyl ani mír, ani válka. Ale když měl film
premiéru o rok později, vypukla nejžhavější fáze války, trvající až do roku 2009.
Vzhledem k tomu, že jsem byl mladý
neznámý filmař, nikdo nevěděl, co ode
mě čekat. Nestavěl jsem se ani na jednu
stranu, proto bylo obtížné si mě zařadit –
to byl asi důvod, proč jsem se všem jevil
jako nebezpečný. Ani jeden z táborů mě
nevzal mezi sebe, nebyl jsem ani proti
válce, ani pro válku. Vždy jsem všem tvrdil, že jsem umělec a otázka „pro či proti“
není tak jednoduchá. Vskutku kafkovská
situace.
4
Tušil jsem to již před rozhovorem, ale
naživo se to potvrdilo: asijští režiséři
prostě neumějí být nepříjemní. Po loňském nejskromnějším držiteli Zlaté
palmy (Apichatpong Weerasethakul)
se i srílanský režisér Vimukthi Jayasundara ukázal v Hradišti jako civilní
host bez jakýchkoli manýr. Na rozhovor do VIP salónku přišel o pět minut
dříve, trpělivě odpovídal na otázky
a odpovídal by zřejmě i další hodinu,
kdybych jich měl nachystaných více.
Nechci se rouhat, ale ten buddhismus
je asi vstřícnější životní filosofie než
příručka katechismu. V Jayasundarově přítomnosti jsem cítil zvláštní klid
a mír – kdo ví, co byl režisér v minulých životech.
Když jste mladý filmový režisér
na Srí Lance, tak nemáte absolutně nic.
Srí Lanka se geograficky nachází blízko
Indie a vliv Bollywoodu (a ostatně i Hollywoodu) je velký – jak ve sledovanosti,
tak v tržbách. Zároveň musím říct, že
umělecká filmová tvorba na Srí Lance je
pro nás velmi důležitá, jedná se o jakýsi
boj proti gigantu Hollywoodu. Národní
kinematografie na Srí Lance se vlastně
rovná uměleckému (arthouse) filmu.
Ze strany srílanské vlády proběhly pokusy
podporovat v zemi národní film, ale tržby
nebyly velké, peníze z projektů se nevracely, takže se to vždy zhroutilo, dokonce se měl zastavovat i majetek... Ale
nyní v éře digitalizace jsou tu zase jiné
možnosti. Kvalita sice není taková, ovšem
můžete natočit film třeba za tisíc dolarů.
Obligátní otázka na úvod: byl jste už
někdy v České republice, co o naší
zemi víte a jaké znáte české režiséry?
Jakým způsobem vznikají Vaše filmy:
zaujme Vás napřed konkrétní obraz,
kolem kterého vystavíte příběh, nebo
máte na začátku obecnější téma a až
na to nabalujete konkrétní scény?
Jsem tu poprvé, ale trochu znám českou
kulturu nebo lépe řečeno dění v tehdejším
Československu, protože jsem se zajímal
o politickou situaci. Souvisí to se situací
na Srí Lance, v 80. letech byla naše země
také velkým spojencem Sovětského svazu,
byli jsme součástí toho dění, krmili nás propagandou. Zvláštní je, když slyším o České
republice, tak – ani sám nevím proč –
musím myslet na letadla, letectví, železářský průmysl... A čeští režiséři? Odjakživa
mám špatnou pamět na jména, ale znám
Amadea od Formana. Ze spisovatelů
Kundera, i když je pravděpodobně klišé to
říkat... a Kafka tuším pocházel odtud.
Kdybych byl mladý režisér na Srí
Lance a chtěl natočit umělecký film –
jakou mám šanci? Existuje tam něco
jako státní filmový fond? Koprodukuje
tamní televize nějaké projekty?
Mám pocit, že točím pořád dokola tytéž
filmy. Mám pořád stejný vkus, ten se
nemění, a pokud byste mi teď dali do ruky
kameru, tak asi natočím velice podobný
snímek. Mám prostě svůj styl. Kdyby mi
někdo dal možnost točit pět šest let, tak
jednoduše půjdu a natočím film, který
bude mít třeba 300 hodin (smích). Pokračování jednoho a téhož filmu.
Po dokončení celovečerního debutu
Opuštěná země Vám prý v rodné zemi
vyhrožovali fyzickou likvidací. Co se
přesně stalo?
Je to jedna z mnoha věcí, která se tehdy
udála. Srí Lanka je malý ostrov, a když
se něco stane v jedné části země, má
to vliv na celou zemi. Nezapomínejme,
Občanská válka na Srí Lance skončila
teprve před třemi lety. Je na ostrově
cítit výrazné vydechnutí, nebo konflikt
stále pokračuje, jen navenek není
vidět?
Těžko říci. Po uzavření míru samozřejmě nastala velká úleva. Ale co se týče
interpretací, proč válka vznikla, tam shoda
nepanuje. Kořeny separatistické války
leží v období před třiceti lety a ty důvody
tu stále existují. Nyní zaznívají hlasy, že je
nemožné mít separatistický stát ve státě,
jiní zase říkají, že se politicko–ekonomická
situace už dávno změnila.
Ale je v tom i něco pozitivního. Během
posledních tří let totiž došlo k obrovskému uvolnění v tom smyslu, že je konečně
možné o situaci mluvit. Nejvíce mě zajímají
jednotlivé příběhy rehabilitovaných rebelů,
konkrétní story, které se udály mezi válečnými stranami, ne mezi politiky. Situace
je otevřená a můžeme se na ni podívat
z různých stran, proč se lidé zachovali,
jak se zachovali. Pro mě jako filmaře je
toto nejdůležitější. O válečném stavu nyní
na Srí Lance vzniká i spousta literatury.
Za Opuštěnou zemi jste v Cannes
v roce 2005 dostal Zlatou kameru.
Kolik jste po tomto úspěchu dostal
nabídek od zahraničních producentů?
Nabídky přicházely, ale vznikl předpoklad,
že bych měl snad natáčet něco ve stylu Bollywoodu či Hollywoodu... To bylo
samozřejmě obrovské nedorozumění,
protože stojím na opačném břehu. Často
jsem se bavil s lidmi, kteří na mě měli jiný
názor a bylo těžké jim to vysvětlit. Ale
vlna zájmu zhruba po roce sama odešla.
U některých scén z Vašich snímků jsem si nemohl nevzpomenout
na argentinského minimalistu Lisandra Alonsa. Znáte jeho filmy? Potkali
jste se někdy osobně?
ROZHOVOR
Viděl jsem, myslím, jeden nebo dva jeho
filmy a setkali jsme se asi dvakrát. Chápu,
proč se mě na to ptáte, a těší mě to.
Lisandro je skvělý filmař, ale tyto asociace
jsou vždy trochu zvláštní a překvapující. Nemyslím, že by tam byla vyložená
souvislost. Lidé často spojují mé snímky
s jinými autory, v Asii nejčastěji s Apichatpongem Weerasethakulem. Když jsem byl
v Soluni, tak srovnávali mou tvorbu zase
s Theem Angelopoulosem.
Další věcí, která mě na atmosféře
Vašich filmů zaujala, je velká důvěra
v magické cítění. Je to něco hluboce zakořeněného, co na Srí Lance
podporuje v dětech i škola? Ptám se
proto, že pro děti v ČR končí období
pohádek v šesti letech, a škola je pak
vede k výhradně rozumovému vysvětlování věcí.
Ano, je to velký rozdíl, možná i proto,
že jste byli satelitem Sovětského svazu
(smích). Na Srí Lance máme kulturu
prosáklou mytologií a ústně tradovanými
příběhy, jsme silně ovlivněni i učením
Ano a ne. Opravdu mám rád Malickovu
práci, třeba Tenkou červenou linii. Film
Strom života má také velmi osobní téma,
které ke mně promlouvá, především
to spirituální hledání. Magie je určitě
společným prvkem mezi Stromem života
a mými filmy. Já sám jako filmař ale
nedávám divákům hotové odpovědi, mám
rád, když si jednotlivé věci propojí sami,
Malick naopak takovou hotovou odpověď
dává. I když možná to na mě přijde také
s věkem (smích).
Na letošním ročníku LFŠ má retrospektivu mimo jiné David Lean. Hitem
v programu je restaurovaná verze
slavného Lawrence z Arábie. Viděl jste
Lawrence? Inspirovaly Vás v něčem
Leanovy výpravné eposy?
Když jsem snil o tom, že se stanu filmařem, David Lean byl mezi těmi, kteří mě
inspirovali, a toužil jsem vytvářet podobně
velká díla. Když ale došlo na věc, situace
byla samozřejmě jiná, nebylo to úplně
možné. Ale David Lean patří k mým malým
filmovým závislostem, určitě mě ve vlastní
tvorbě inspiroval. Pro Srílančana je také
důležitý film Most přes řeku Kwai, protože
se u nás točil. Když potkáte některé starší
techniky od filmu, tak se jich ptáte: „Tak
co, taky jsi dělal pro Leana?” I dnes, když
s nimi mluvíte, tak používají některé technické termíny z oné doby.
Říká se, že kdo chce v umění originálně porušovat pravidla, musí je nejprve
dokonale zvládnout. Souhlasíte s tím?
Ne. Pravidla podle mě ani nepotřebujete
znát. Chtěl jsem se například stát houslistou, nicméně jsem zjistil, že mi to s těmi
pravidly moc nejde. Ale kamera nejsou
housle. Pomocí kamery můžete otevírat
neznámé krajiny, vnímáte a nasáváte
okolní svět, jde skutečně hlavně o to, mít
oči otevřené. Není to o zvládnutí pravidel,
je to pro mě spíš niterná záležitost. Film
je všude.
Vimukthiho Jayasundary se ptal Otto
Bohuš.
Z angličtiny pro jistotu překládala Tereza
Chocholová.
V mnoha případech se nám stalo, že
jsme se na záběry dívali, ale Godard
nikde. Tak jsme si alespoň prohlédli,
co má pan učitel doma za nový nábytek.
buddhismu. Jak víte, Buddha zakládal
své učení na vyprávění příběhů, které
mají vždy dvě roviny. To, co se děje
v přítomném okamžiku, a to, co se událo
v minulosti. Mě právě nejvíce zajímají
ty osobní přístupy k příběhu, jeho ústní
podání.
Během studií ve Francii jste absolvoval kurz mimo jiné i u Jeana-Luca
Godarda. Co vás naučil?
Do školy jsem tam sice přišel kvůli němu,
ale on tam často nebyl. Měl trochu bizarní
nápad, že se nedostavil do školy, byl
u sebe doma, kde instaloval kamery,
a své lekce nám takto přenášel. V mnoha
případech se nám ovšem stalo, že jsme
se na záběry dívali, ale Godard nikde.
Tak jsme si alespoň prohlédli, co má pan
učitel doma za nový nábytek.
Viděl jste držitele Zlaté palmy za rok
2011, Malickův opus Strom života?
Líbil se Vám?
Vimukthi Jayasundara (*1977)
Když mu bylo šest, začala v jeho zemi válka. A skončila až před
třemi lety. To už se musí někde projevit – třeba ve filmech. Jayasundara o občanské válce na Srí Lance natočil půlhodinový dokument
Země ticha (2001) a především svůj celovečerní debut Opuštěná
země (2005). Málokdo zachytil ve filmu melancholickou grotesknost
války, která zároveň je a není: toto lavírování přineslo režisérovi
Zlatou kameru i mnoho nepřátel.
Obrovský úspěch na canneském festivalu nezlákal Jayasundaru do bollywoodských ani hollywoodských produkcí a po čtyřech
letech natočil svůj masterpiece Mezi dvěma světy (2009). Film ještě
tajemnější a s ještě více rozvolněnou strukturou. V soutěži benátského festivalu ale tento klenot jaksi zapadl.
Do Cannes se Jayasundara minulý rok vrátil se snímkem Houby
(2011), který vytvořil v sousední Indii. Uvedení v proslulé sekci
Director‘s Fortnight (kde „začínali” tvůrci jako Herzog, Scorsese,
Jarmusch, Haneke, bratři Dardennové, Coppola či Fassbinder) dává
tušit, mezi jakou společnost letos pětatřicetiletý režisér zhruba patří.
–oubi–
5
F jako Pravda
Pravda je lež je pravda je lež
je to pravda je to lež jako věž
„Fotografie je pravda. Film je pravda čtyřiadvacetkrát za vteřinu.“
Ve slavném bonmotu Jeana-Luca Godarda se odráží dvojlomná
povaha filmového média. Je film pravdivější než fotka? Může být
více pravd? Bonmoty nemají logiku, bonmoty musejí být elegantní.
Ale aby byl obrázek kompletní, je každopádně třeba připojit další
výrok slavného francouzského filmaře: „Každý střih je lež.“ Sekce
F jako Pravda má potíže s abecedou, a vy budete mít zase potíže
s realitou. Je film pravda, nebo lež čtyřiadvacetkrát za vteřinu?
Když se na diváky vyřítil poprvé z plátna vlak bratří Lumièrů,
mnozí byli tak vyděšení, že prchali ze sedaček. První útok média
„pravdivého čtyřiadvacetkrát za vteřinu“. Jenže moderní filmová
historie dokazuje, že tato historka je jen mýtus. V pásmu krátkých
snímků od filmařských pionýrů se o síle filmových obrazů můžete
přesvědčit sami. Běžně se uvádí, že Lumièrové započali s realistickou tradicí kinematografie, George Méliès byl naopak prvním
filmovým mágem, vypravěčem a snílkem. V Hradišti však uvidíte,
že se věnoval i svérázné formě dokumentaristiky. V době, kdy
toto slovo vlastně neexistovalo.
Muž, který rozséval děs do srdcí diváků,
vyděsí v tomto filmu i sám sebe.
6
Ale dočkáte se i mágů. Orson Welles ve své mystifikační eseji
F jako falzifikát vystupuje s vizáží i grácií iluzionisty, prodírá se
mezi archivními filmovými obrazy a v kapse má falešnou sadu
klíčů k interpretaci. Film o povaze fikce a o hodnotě umění je
vítězstvím zběsilého střihu nad iluzí reality. A zároveň filmový
podvrh, který se vysmívá těm, kteří odlišují padělek od originálu.
Nezbývá než Wellesovi uvěřit, že „vše co v tomto filmu uvidíte, se
zakládá na přesných faktech“.
Nejen Welles čaruje s filmovými archivy. Záběry jiných si hojně
půjčují i další kousky z této falzifikační sekce. Werner Herzog
ve Wild Blue Yonder používá záběry kosmonautů a přízračných
krajin do šibalského vyprávění o ztraceném mimozemšťanovi.
Tahá z archivů známé i zcela nepodstatné záběry a požitkářsky
Projekt 100
Filmoví mystifikátoři (i ti druzí)
je zasazuje do svého lyrického sci-fi. Rozverný mystifikační hlas
vpravdě povedeného mimozemšťana ostře kontrastuje s lyrickou
evokací krajin z dálek kosmu. Tady už se neptáme, co je pravda
a co ne, mnohem spíše jde o to, co je sranda a co ne.
Legraci s hrůzou unikátním způsobem skloubil mediální
umělec Johan Grimonprez. A koho jiného si k tomu přizvat
než mistra hrůzy s delikátním britským smyslem pro humor.
Alfred Hitchcock, archivní i falešný, skutečný i hraný, vystupuje
dvacet let po své smrti coby protagonista Zdvojení, další falešné
meditace o povaze fikce. S využitím mistrových historek, dvou
imitátorů a asociativní montáže se vynořila jízda geniálními
filmovými obrazy, televizní popkulturou i paranoiou studené války.
Muž, který s potěchou rozséval děs do srdcí amerických diváků,
v tomto filmu vyděsí i sám sebe. Nebo svého dvojníka?
S britským humorem se s pseudodokumentární formou
vypořádává postmoderní poděs Peter Greenaway. Fallové jsou
epičtí a minimalističtí zároveň. Sága rodu Fallů jako vyprávění
zdrogované kartotéky. Po česku vás naopak obalamutí Vít Klusák
s Petrem Zelenkou. Mňága, Visáči a nejlepší český supermarket.
Filmy z dob, kdy se u nás věřilo na známku punku. A na závěr
Godard. Číslo dvě. Dvě televizní obrazovky na filmovém plátně.
Pravda i lež nespočetněkrát za film.
–tom–
FIKCE (ČI PRAVDA?) DNES
11.30 – Mezi zdmi / 23.30 – Zapadákov
PRAVDA (ČI FIKCE?) ZÍTRA
11.00 – Číslo dvě / 20.30 – Michael
PRAVDOFIKCE V PÁTEK...
8.30 – Ztratil se člověk / 11.00 – Fallové /
17.00 – Manipulace s realitou
...A V SOBOTU (výběr)
14.30 – Wild Blue Yonder / 18.00 – F jako falzifikát
– shrnutí a vize
Projekt 100 začínal v roce 1995 v zásadně
odlišné situaci od té dnešní – v distribuci
neexistovala alternativa artových a klasických filmů a koncept Projektu 100 přinášel
zásadní filmy v kombinaci klasických
a nových snímků. Tato podoba Projektu
100 se však postupně naplnila; jasným
ukazatelem byla poměrně nízká statistika
návštěvnosti Projektu 100 v roce 2011.
Nová verze Projektu 100 pro rok 2012
vyšla především z proměny distribučních
systémů a strategií v posledních letech
a změny v technických možnostech
distribuce (drtivý nástup digitálních kopií
a postupný konec 35mm kopií). Jejím
cílem bylo zachovat dobře zavedenou
značku pro uvádění klasických filmů do kin
a zároveň pod touto značkou distribuovat klasické filmy průběžně a systémově
každý rok.
Ve čtyřech blocích (americká klasika,
evropská klasika, kultovní filmy 90. let
a česká klasika) jsme tak postupně uvedli
snímky West Side Story, Bohémský život,
Trainspotting a na letošní LFŠ i Sedmikrásky. Rostoucí počty diváků u jednotli-
vých filmů (například více než 3.200 diváků
filmu West Side Story oproti průměrné
návštěvnosti loňských titulů Projektu 100,
která byla zhruba 1.200 diváků na film)
naznačují funkčnost nové koncepce. Projekt 100 tak bude se stejným rozvržením
pokračovat i v roce 2013 – rozjednány
máme výjimečné tituly pro každý blok,
ale k nim se vrátíme až na podzim. Tedy
v době, kdy budeme o hřejivé bonanze
Letní filmové školy pouze snít...
Jan Jílek
Odvrácená strana
celuloidu
Ruku na srdce, pistolníci
Proč jsou filmy červené?
Redakci Filmových listů navštívili dva nešťastní členové štábu.
Diváci si prý stěžují na kvalitu projekcí. Na plátně samá červená!
Vzali jsme proto na sebe významný úkol – poučit nepoučené
žáky Letní filmové školy o fyzické povaze filmu.
Jak jistě víte, promítá se z nekonečných metrů plastových pásů
namotaných na kotouče. Ačkoli je dnes éra „fyzického“ filmu
na ústupu, tento materiál v mnohém předčí výdobytky moderní
doby, digitální a digitalizované filmy. Zdraví filmového pásu ale
závisí především na způsobu jeho archivace. Nedostatek kyslíku
může člověka zabít, filmu může zachránit život. S červenou
barvou to je ještě o něco složitější. Velmi zjednodušeně lze říci,
že barvu si ve filmu můžeme užít díky třem vrstvám fotografické
emulze – červené, zelené a modré. Ostatní odstíny pak vznikají
jejich skládáním. Emulze ale po určité době vyprchají, a barvy se
proto ztrácejí. Americká firma Kodak vyráběla v 70. letech filmovou surovinu, na níž se nejdéle udržela právě emulze červená.
A to už jsme u jádra pudla. Právě absence zelené a modré totiž
způsobuje posun barev do červeného spektra a filmy jsou prostě
červené, případně do růžova.
Nebuďte ale povrchní milovníci filmu, milujte jej se všemi jeho
vadami. Červené filmy nejsou nekvalitní; nesou v sobě prostě kus
historie. Tento vizuální zážitek vás mohl potkat při projekci Snu
o domě a Blaculy, na červenou se můžete těšit i v Černém strašákovi u dveří. Štáb LFŠ vás tímto prosí o shovívavost a zároveň
upozorňuje, že v menší míře mohou být červené i další snímky ze
70. let. Konec hlášení.
–ona–
„Jdi na západ, mladý muži,“ vábí vás hned u vchodu do Galerie
Slováckého muzea. Od včerejška tam probíhá výstava věnovaná
klasice Limonádový Joe (1964). Nejde pouze o snímek, pozornost míří i k zásadní osobnosti stojící za vznikem tohoto parodického klenotu, Jiřímu Brdečkovi. Renesanční muž, jehož zájem
a tvorba zasahovala jak kresbu, tak filmovou kritiku, scenáristiku
a v neposlední řadě režii animovaných kraťasů (ty ostatně uvádíme i v letošním programu).
Exhibice nabízí bližší pohled na tuto personu, mnohdy neprávem
opomíjeného elegána, za jehož vizáží plachého sympatického
intelektuála v obleku s upnutou kravatou se skrýval velký fanoušek Divokého západu a westernu. Výstava působí jako skvěle
provedená diplomová práce na téma „Koňská opera a inspirace
vedoucí k jejímu vzniku“. Jako bonus berte originální kostýmy
přímo z Barrandova, připomínku technického, ve své době příliš
nereflektovaného originálního pojetí snímku. Kéž by podobná
výstavní péče čekala i Lipského komik(s)omedii Čtyři, vraždy
stačí, drahoušku – která jde po výtvarné stránce ještě dál než
Colalocou zpitý Joe.
–oči–
16.00 – Tereza Brdečková o Jiřím Brdečkovi
(Knihovna B. B. Buchlovana)
7
STŘEDA 25. 7.
ef MÍSTO
8.30
ef Hvězda
Reduta 1
9.00
ef Espace Dorleans
JAKÉ BUDE DNES POČASÍ: Polojasno, oblačno, déšť, vyberte si. 26 °C. A ZÍTRA: Kdo to má vědět?
STR. ČESKÝ NÁZEV FILMU | PŮVODNÍ NÁZEV
52
25
Nadějné vyhlídky | Great Expectations
Pan profesor Hannibal | Hannibál tanár úr
TYP | DÉLKA | FORMÁT
ROK
JAZ. | TIT. | PŘEKL. HOST
cv | 118 min. | DCP
cv | 91 min. | 35 mm
1946
1956
A | - | ČE
M | - | ČE
cv | 120 min. | DVD
2011
A|Č|-
ef Klub kultury
Reduta 2
212 Příběh filmu: Odysea - 6. a 7. epizoda | The Story of Film:
An Odyssey - Episode 6, 7
86 Blacula
WORKSHOP FILM A ŠKOLA - rozbor filmu 2
cv | 94 min. | 35 mm
w | 120 | PC
1972
A | - | ČE
Č|-|-
9.30
ef Sportovní hala
35
cv | 81 min. | 35 mm
1992
M | A | ČE
11.00
ef Hvězda
Reduta 1
11.30
Espace Dorleans
ef Klub kultury
Reduta 2
12.00
Sportovní hala
115 Jak jsem dopadl tohle léto | Kak ja provel etim letom [R: 27. 7. - 8.30]
205- Krátké filmy Jiřího Brdečky
207
cv | 124 | 35 mm
blok | 113 | 35 mm
109 Mezi zdmi | Entre les murs [R: 25. 7. - 23.30]
179 Andělé | Anjeli
Heydrichiáda
cv | 128 min. | 35 mm
cv | 96 min. | Blu-ray
pře | 90 min. | PC
2008
2012
16
Dvacet hodin | Húsz óra
cv | 110 min. | 35 mm
1965
David Lean - Tajemství velkého vypravěče
pře | 60 min. | PC
Černý strašák u dveří | The Spook Who Sat by the Door
[R: 28. 7. - 23.59]
cv | 102 min | 35 mm
1973
A | - | ČE
cv | 100 min. | 35 mm
sf | 44 min. | DVD
cv | 123 min. | 35 mm
2011
1921
1970
Č|-|- | MM | ČE
M | Č | OV
Lekce filmu podle Vimukthiho Jayasundary
Buď, anebo | Hobson's Choice
cv | 90 min. | PC
cv | 107 min. | 35 mm
1953
A|-|A | - | ČE
Tereza Brdečková o Jiřím Brdečkovi (čtení a beseda)
BESEDA
13.30
Reduta 2
14.30
ef Reduta 1
15.00
Espace Dorleans
Hvězda
Klub kultury
15.30
ef Reduta 2
ef Sportovní hala
16.00
Knih. B. B. Buchlovana
17.00
ef Hvězda
Reduta 1
17.30
ef Espace Dorleans
ef Klub kultury
ef Reduta 2
18.00
ef Sportovní hala
20.00
Divadelní stan
Reduta 2
20.30
ef Hvězda
Reduta 1
21.00
ef Espace Dorleans
ef Klub kultury
21.30
LFŠ Music Stage Mír
Masarykovo nám.
Smetanovy sady
Sportovní hala
Stan café V lese
Divadelní stan
23.00
ef Reduta 1
Stan café V lese
23.30
Hvězda
LFŠ Music Stage Mír
Masarykovo nám.
ef Smetanovy sady
23.59
ef Klub kultury
ef Sportovní hala
Milá Emo, drahá Bětko | Édes Emma, drága Böbe - vázlatok, aktok
[R: 26. 7. - 21.00]
90
177 Dům [R: 25. 7. - 23.30]
12 Zmrzlé dítě (hudební doprovod: FruFru) | A megfagyott gyermek
22 Sázka na iluze | Szerelmesfilm [R: 28. 7. - 23.59]
53
2010 R | A | ČE
1964-86 Č | - | -
F|Č|S|A|Č|-|-
Grigorij Dobrygin
Michal Burian
M|Č|Č|-|-
Iva Hejlíčková
Viktor Tauš, Judit Bardos
István Szabó
Vimukthi Jayasundara
-|-|-
188 West Side Story
66 Oberhausen blok IV.
cv | 152 min. | DCP
blok | 78 min. | 35 mm
184 Růžena | Róza
32 Mefisto | Mephisto
212 Příběh filmu: Odysea - 8. a 9. epizoda | The Story of Film:
An Odyssey - Episode 8, 9 [R: 26. 7. – 9.00]
cv | 98 min. | 35 mm
cv | 144 min. | 35 mm
cv | 120 min. | DVD
2011
1981
2011
P, N | A | ČE
N|Č|A|Č|-
Wlodzimierz Niderhaus
István Szabó
127 Cestovatel | Mossafer
cv | 70 min. | 35 mm
1974
PE | A | ČE
Abbás Kiarostamí
DIVADLO
cv | 115 min. | DVD
2011
H|Č|-
1957
Ochotní pro cokoliv: Durch die Lieba
WORSKHOP FILM A ŠKOLA - Projekce 3
55
1961 A | Č | 1960-65 N | - | ČE
Most přes řeku Kwai | The Bridge on River Kwai
Téma: Heydrich - 1942 (IV.)
160 Opus pro smrtihlava [R: 26. 7. - 23.30]
cv | 161 min. | Blu-ray
kf | 35 mm
cv | 106 min. | 35 mm
1984
A|Č|Č|-|Č|-|-
57 Doktor Živago | Doctor Zhivago [R: 27. 7. - 17.30]
128 Kde je dům mého přítele? | Khane-ye doust kodjast?
cv | 197 min. | 35 mm
cv | 83 min. | 35 mm
1965
1987
A | - | ČE
PE | A | ČE
Traband
Perfect Days - I ženy mají své dny
208 Řeka [R: 26. 7. - 14.30]
21 Hvězdy na čepicích | Csillagosok, katonák [R: 26. 7. - 21.30]
Jiří Dědeček
Kubíci - cimbálová muzika z Velké nad Veličkou
KONCERT
cv | 108 min. | 35 mm
cv | 84 min. | 35 mm
cv | 90 min. | 35 mm
KONCERT
KONCERT
2011
1933
1967
Č|-|Č|-|M|Č|-
45
cv | 95 min. | 35 mm
PARTY
2012
M | - | ČE
117 A nebylo lepšího bratra | I ne bylo lučše brata
DJs Dr. Balkan & Lenin Krewic (SK)
177 Dům
109 Mezi zdmi | Entre les murs
cv | 90 min. | DCP
PARTY
cv | 100 min. | 35 mm
cv | 128 min. | 35 mm
2011
R | - | ČE
2011
2008
Č|-|F|Č|-
85 Klec pro panenky | The Big Doll House
138 Mezi dvěma světy | Ahasin Wetei
cv | 95 min. | 35 mm
cv | 85 min. | 35 mm
1971
2009
A | - | ČE
SI | A | ČE
202 Slnko v sieti
108 Zapadákov | Bled Number One
cv | 90 min. | DCP
cv | 100 min. | 35 mm
1962
2006
S|A|F, AR | A | ČE
212 Příběh filmu: Odysea - 8. a 9. epizoda | The Story of Film:
An Odyssey - Episode 8, 9
18 Beznadějní | Szegénylegények
WORKSHOP FILM A ŠKOLA - rozbor filmu 3
cv | 120 min. | DVD
2011
A|Č|-
cv | 95 min. | 35 mm
w | 120 min. | PC
1966
M | - | ČE
Č|-|-
121 Lovec | Ochotnik
cv | 124 min. | 35 mm
2011
R | A | ČE
Je to jen vítr | Czak a szél
Harmonikář Honza Koláček
Olaf Möller
Abbás Kiarostamí
Olaf Möller
ČTVRTEK 26. 7.
8.30
ef Hvězda
ef Reduta 1
9.00
ef Espace Dorleans
Klub kultury
Reduta 2
9.30
ef Sportovní hala
Bakur Bakuradze
LEGENDA: STR. | strana v katalogu | ef – English friendly | cv – celovečerní film | kf – krátký film | sf – středometrážní film | pře – přednáška | w – workshop | lf – lekce filmu | A – anglicky |
AR – arabsky | Č – česky | F – francouzsky | H – holandsky | M – maďarsky | N – německy | P – polsky | PE – persky | R – rusky | SI – sinhálsky | S – slovensky | MM – maďarské mezititulky |
ČE – české elektronické titulky | OV – overvoice. Za reprízovanými tituly uvádíme v závorce datum a čas plánované reprízy ve tvaru [R: datum – čas].