č. 11 / 2009 - Farní charita Pacov

HÁDANKA
PAPRSEK
ZPRAVODAJ
PEČOVATELSKÉ
SLUŽBY
LISTOPAD
Poznáte o kterou budovu na náměstí
se jedná?
ČAS
PRANOSTIKY
Když listí dlouho nepadá, tuhá zima se přikrádá.
Když se v listopadu hvězdy třpytí, tuhé mrazy se
brzo chytí.
Studený listopad – zelený leden.
Když o Všech svatých mrazivo, bude zima teplivo, když déšť, tu je
třeba za pec vlézt.
Když na Dušičky jasné počasí panuje, příchod zimy to oznamuje.
Na svatého Martina bývá dobrá peřina.
Když svatý Martin se sněhem přiběhl, bude v něm celý měsíc ležet.
Na svatou Kateřinu, schováme se pod peřinu.
Chodí-li svatá Kateřina po ledě, chodí svatý Štěpán po blátě.
Sníh na svatého Ondřeje, žitu velmi prospěje.
(starý irský text)
K čemu využít sváteční čas?
Udělej si čas na myšlení, to je zdroj síly.
Udělej si čas na hraní, to je tajemství mládí.
Udělej si čas na četbu, to je setba moudrosti.
Udělej si čas, abys projevil přátelství, to přináší radost.
Udělej si čas na snění, to tě povznese ke hvězdám.
Udělej si čas na lásku, to je radost ze života.
Udělej si čas na spokojenost, to je hudba duše.
Příspěvek od paní Marie
RADY PRO SENIORY
LISTOPADOVÉ ZAMYŠLENÍ
Vlhký a zdánlivě smutný měsíc, kdy člověk vychází do nepohody, jen
když musí. Jsou ale dny, kdy ranní jinovatka a slunce ji ozařující
kouzlí na pavučinách či stéblech trav
nádherné obrazy.
Každé období roční i životní má své kouzlo. I
stáří i smrt, na kterou se vzpomíná hned
druhého listopadu – který je v civilním
kalendáři označen jako Památka zesnulých.
V katolickém kalendáři je ale veden jako
svátek Věrných zemřelých. Je zajisté dobře
vzpomenout na ty, kteří nás na Onen svět
předešli.
Nu a dále listopad je časem přípravy na
Vánoce. Zkuste zauvažovat včas nad dárky, abyste předvánoční čas
prožili bez stresů a měli čas na společné prožití se svými blízkými.
Policie ČR – okresní ředitelství Jihlava
-
nedůvěřujte neznámým lidem (zejména když žádají o finanční
výpomoc na opravu vozidla, operaci v nemocnici apod.)
nepouštějte cizí osoby do domu nebo bytu
nevěřte každému, kdo vás za dveřmi žádá o možnost si
zatelefonovat, použít WC
nikdy neotvírejte dveře automaticky, nevíte-li, kdo je za nimi
zaměstnance různých firem pouštějte do bytu pouze v případě,
že jste si je sami objednali
nabídku zboží od domácích prodejců, pokud o ni máte zájem,
si prohlédněte pouze venku, tyto osoby, pokud je vpustíte do
domu, se dopouštějí krádeží
Policie ČR 158
K DOBRÉ KONDICI JE
NEZBYTNÁ SPRÁVNÁ
ŽIVOTOSPRÁVA
S přibývajícím věkem musíme být pozornější ke své životosprávě:
skromněji jíst a pít, pečovat o dobrou hygienu a odpočinek. Lékaři
nám radí,
aby
naše
strava byla
prostá,
střídmá,
pestrá, správně
výživná – se
správným
poměrem
bílkovin, tuků
a sacharidů.
Dáváme
přednost
hovězímu
a
telecímu
masu, drůbeži,
rybám, jen
občas si dáme
vepřové.
Silně omezíme
uzeniny. Ze
sýrů
jsou
nejhodnotnější
tvarohové. Tvrdé jsou zdravější než tavené. Rovněž mléko,
jogurty, tvaroh, smetanu konzumujeme nízkotučné. U tuků se
vyvarujeme jejich přílišného množství a vůbec všech tuků
přepálených. Co nejvíc užíváme rostlinné tuky, margaríny a
oleje.Dáváme přednost chlebu před bílým pečivem a černému
chlebu před obyčejným nebo bílým. Pokud možno denně
používáme různé ovoce a zeleninu. Nemáme-li čerstvé,
upřednostníme mražené před konzervovaným. Je nezdravé jíst jen
dvě – tři jídla denně. Stravu rozdělujeme na pět – šest menších
dávek. Čím méně energie vydáváme, tím méně spotřebujeme
energie, a tedy nám stačí méně kalorií. Jíme v klidu, ne hltavě, ne
ve spěchu. Během jídla se od něho nevzdalujeme. Pomalu a
důkladně žvýkáme. Před jídlem si zkusme krátce odpočinout.
Uvědomujme si, že jídlem přijímáme nový život, rozvíjející potom
energii v našem těle.
Z knihy Dobrodružství třetího věku
ODPOVÍDÁME NA
DOTAZY
Proč se přechází na digitální vysílání?
Digitální vysílání umožní lépe nakládat s frekvencemi, na nichž
vysílají televize. Zatímco v analogové éře se do jednoho
vysílacího kanálu „vešel“ pouze jeden televizní program, u
digitálního vysílání to je hned několik programů a další služby.
K digitalizaci se přistupuje také proto, aby se televizní trh více
otevřel a přes zemské vysílače mohlo vysílat více provozovatelů, a
ne jen současné televizní stanice.
Jaké výhody přináší digitalizace?
Jasnou výhodou digitálního vysílání je větší programová nabídka.
Zatímco v analogové éře vysílaly v celé České republice pouze
čtyři televizní programy, tedy ČT 1, ČT 2, Nova a Prima, po
přechodu na digitální vysílání se jejich počet několikrát znásobí.
Jsou nějaké nevýhody?
Základní „nevýhodou“ digitálního vysílání je nutnost pořídit si
digitální přijímač. Bez něj není možné na klasický televizor
s analogovým tunerem digitální signál přijímat. Digitálním
přijímačem se myslí buď set – top – box, tedy jakýsi převodník
signálu, který se zapojuje mezi anténu a analogový televizor, nebo
televizor se zabudovaným digitálním tunerem, který má set – top –
box už „v sobě“.
HUMOR LÉČÍ
Honzíku, k čemu nám slouží peníze? ptá se
učitel.
Prosím, peníze jsou na to, aby člověk lépe
snášel chudobu.
AKTUÁLNĚ
Jak se změní invalidní důchody od roku 2010.
Tři stupně invalidity budou existovat od 1. ledna 2010. Zavádí je
zákon č. 306/2008 Sb., který novelizuje současný zákon o
důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb. To vše v rámci I. etapy
důchodové reformy. Nový právní předpis stanoví, že pojištěnec bude
invalidní, jestliže mu kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu
stavu poklesne pracovní neschopnost nejméně o 35%. Na míře
poklesu bude záviset stupeň invalidity:
- 1. stupeň se bude týkat lidí, jejichž pracovní schopnost
poklesla nejméně o 35 %, nejvíce však o 49%
- invalidita 2. stupně bude znamenat pokles pracovní schopnosti
nejméně o 50 %, nejvíce však o 69 %
- nejtěžší, tj. 3. stupeň invalidity se bude týkat těch osob, který
poklesla pracovní schopnost nejméně o 70 %
V souvislosti s třístupňovou invaliditou Ministerstvo práce a
sociálních věcí připravilo vyhlášku, která nově stanoví procentní míry
poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě.
Předpis, který upravuje i posuzování pracovní schopnosti pro účely
invalidity, nahradí dosavadní vyhlášku č. 284/1995 Sb., včetně příloh
č. 2 – 4.
Zdroj: tisková zpráva – MPSV 20. 10. 2009
ZAJÍMAVOSTI
HROZNOVÉ VÍNO
Hroznové víno patří k podzimu. Málo se ale ví, jak moc
je zdravé. Najdeme v něm řadu cenných látek a vitamínů,
například draslík, železo a vitamíny B, B3 a P. Úspěšné
je v boji proti vysokému krevnímu tlaku. V tom případě ho
konzumujeme vždy dvě hodiny po jídle. Nedoporučuje se ale sníst
denně více než 2 kg.Hroznová šťáva pomáhá při zácpě, její užití má
ale také hranici, a to 6 dcl denně. Pije se dvě hodiny před jídlem a tři
hodiny po něm. Hrozny také vypuzují z těla zadržovanou vodu, jsou
vhodné při dietě. Už ve středověku pomáhalo hroznové víno při
redukci tělesného tuku, při otocích, ale také na angínu a kašel.
POČTY DŮCHODŮ A DŮCHODCŮ VE 3.
ČTVRLETÍ 2009
Česká správa sociálního zabezpečení vyplácela ke konci letošního září
celkem 2 094 808 starobních důchodů. Přitom penzistů starobních i
osob pobírajících důchody invalidní a pozůstalostní evidovala ČSSZ
celkem 2 770 585. Těm Česká správa sociálního zabezpečení ke 30. 9.
2009 vyplácela celkem 3 398 543 důchodů. Kromě toho zasílala
ČSSZ celkem 55 751 důchodů do zahraničí. Invalidních důchodců
(jedná se o částečné i plné invalidní důchody) vyplatila ČSSZ
klientům ke konci září celkem 586 867, pozůstalostních důchodů
(vdovské, vdovecké a sirotčí) bylo 716 868. Průměrná výše starobního
důchodu činila v září 2009 celkem 10 031 Kč, z toho u mužů 11 159
Kč a u žen 9 124 Kč (Pozn.: jedná se o vyplácené starobní důchody
vč. předčasných). Pro srovnání: v roce 2005 ke stejnému datu činil
průměrný starobní důchod 7 731 Kč (u mužů činil 8 646 Kč a u žen
7 020 Kč). Průměrný věk penzistů pobírajících starobní důchod byl
v září 68 let (muži 69 a ženy 66 let).
ZAHRADNÍK RADÍ
ZAZIMOVÁNÍ ZAHRADY
Pokud se chcete z krásné zahrady těšit i napřesrok, musíte ji dobře
připravit na zimu. Trávník nejlépe přezimuje pokosený, optimální
výška je 4 - 5 cm. Odstraňujte napadané listí. Přikryjte růže, keříkové
chvojím, u stromkových je nutné obalit korunku netkanou textilií nebo
ji (je-li kmínek pružný) ohnout k zemi a korunku zapustit do půdy.
V ovocném sadu jemně oškrábejte kůru ovocných stromů (jsou za ní
škůdci) a natřete ji vápenným mlékem. Mladé stromky a okrasné
dřeviny zabalte na ochranu proti okusu. Pokud chcete začít s řezem,
pusťte se do něj. Citlivé trvalky zakryjte netkanou textilií nebo
chvojím nejlépe střechovitě jako stan. Skalničky přikryjte chvojím
nebo tabulkou skla (to musíte ale zastínit chvojím, aby se prostor pod
sklem v předjaří nepřehříval). Chvojí na zakrývání je nejlepší jedlové,
pomaleji opadává. Před mrazem zakryjte prkny nebo linoleem
kompost. Vyprázdněte sudy a vodu nalijte ke stálezeleným dřevinám,
za zimního sucha jim přijde vhod.
STANDARDY KVALITY
SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
STANDARD 7
STÍŽNOSTI NA KVALITU NEBO ZPŮSOB
POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY
Tímto standardem je vám zaručena možnost podat stížnost
na kvalitu či způsob, jakým je vám služba poskytována.
Poskytovatel je povinen zaručit, aby podání stížnosti bylo
pro vás bezpečné a nijak vás nepoškodilo. Řídíme se
zásadou, že každá stížnost je podnětem pro rozvoj našich
služeb a zvyšování jejich kvality.
Postup při podávání stížnosti:
1. vzkazem přes pracovníka (možno písemně či ústně)
2. telefonicky (vedoucí PS, tel. 565 443 220)
3. dopisem (Farní charita, Náměstí Svobody 2, Pacov)
4. osobním setkáním (telefonicky lze domluvit termín)
5. anonymně (vhozením do poštovní schránky umístěné
na vratech fary)
6. elektronicky ([email protected])
Stížnosti vyřizuje vedoucí pečovatelské služby do 30 dnů
od podání. Není-li stížnost vyřízena v tomto termínu,
postupuje se řediteli organizace.
V případě nespokojenosti s vyřízením stížnosti si můžete
dále stěžovat:
Diecézní charita České Budějovice, Kanovnická 16
Český helsinský výbor Praha, Štefánkova 21
Kancelář veřejného ochránce práv Brno, Údolní 39
CVIČTE SI SVŮJ MOZEK
Do vět doplňte součást oděvu tak, aby věty dávaly smysl.
1. Je mazaný, má pod……………………………….......
2. Převléká……………….tak, aby měl z věcí vždy co
největší prospěch.
3. Stále chybuje, dělá jednu………………….za druhou.
4. Budeme si muset utáhnout…………………………a
uskromnit se.
5. Práskl do……….........................................a byl pryč.
6. Kam vítr, tam……………..........................................
7. Máme z ostudy………………………………………
8. Jsou zasnoubení, už je ruka v………………………..
9. Určitě víš, kde tě tlačí…………., a v čem by ses tedy
měl zlepšit.
10. ………………………………………...dělají člověka.
11. Pěkně mu vyprášili…………………………………..
12. Zvyk je železná………………………………………
13. Bližší……………………….než…………………….
ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ
ROBIN (Zdena Frýbová)
. . . „Náš podnik má v Železné Rudě chatový kemp. Na víkend jsem
jednu chatku zamluvil.“
„Prima,“ řekla jsem. „Robina dám na ty tři dny k Alence... “Robin mě
stihl nevraživým pohledem, vyskočil Rudolfovi do klína a zeširoka
mu olízl tvář. Mně ať někdo vykládá, že pes nerozumí, co se povídá.
Dobře ví, kdy je řeč o něm, a správně vycítí, je-li to něco v jeho
prospěch, či naopak a kdo je při něm, a kdo proti němu. V pánovi se
samosebou nezklamal. „Robin má příležitost pěkně se vylítat, a ty bys
ho nechala doma,“ obořil se na mne Rudolf. Pejsek se k němu přitulil.
A Mirek – jak jinak – stál pevně po boku kamaráda. „S Robinem bude
legrace. Nikdy bychom ti s Alicí neodpustili, kdybys ho nevzala
s sebou.“ Robin se po mně vítězoslavně ušklíbl.
V pátek odpoledne jsme vyjížděli Mirkovým autem. Já s Alicí a
Robinem vzadu, aby nelezl do řízení, což je
jeho koníček. A Mirek není zocelen jako
Rudolf, který brvou nehne, když ho Robin
laškovně kousne do ruky na volantě,
prolézá mu pod nohama, nebo se mu cpe na
klín, protože ideálem jeho cestování je sedět
řidičovi na klíně a předními tlapkami se
opírat o volant. Občas se mu to podaří
prosadit na nějaké venkovské cestě, zatímco
já spílám jemu, Rudolfovi a Policii, proč tu není po ruce s osmnácti
měsíci nepodmíněně za řidičovo hazardování s životy.
Sedět vzadu se ženskými pokládal Robin za nudné a potupné. A tak
celou svou píli hodin příštích soustředil na prorvání se dopředu. Zkusil
podlézt pod sedadly, což se ukázalo nemožné, přestože sedadla nad
sebou hřbetem doslova nadzvedal. Jediným pozitivním výsledkem
bylo skuhrání Mirka, že to vemblování pod zadkem ho znervózňuje.
Pak se snažil prolézt mezi sedadly, ale to jsem ho poměrně snadno
mohla přitáhnout za obojek zpátky. Chvíli se tvářil, že akci vzdává, a
uvelebil se na zadním okně. V příhodný okamžik vyrazil a skokem
přes Alicinu hlavu a Mirkovo rameno se ocitl Rudolfovi na klíně. Vůz
se ani příliš nevychýlil ze své dráhy. Mirek se pochválil, že není
lekavý, a vyzdvihl přednost vojenské služby u parašutistů. Prý to
člověka dost zocelí.
Alice povídala: „Tak si ho tam, Rudo, nech a bude pokoj.“ Zajisté že
nebyl, protože Rudolfovo sedadlo Robin považoval jen za odrazový
můstek pro vecpání se k řidičovi. Po dvaceti minutách handrkování,
šťouchání a přetahování těch tří vepředu – to už jsme nejeli, ale
ploužili se s občasnými poskoky a přískoky – Rudolf neseřezal
Robina, jak by člověk se zdravým rozumem předpokládal, ale osopil
se na mě, jestli si s tím psem nedovedu vzadu poradit, abychom dojeli
aspoň do půlnoci. Mirek se přidal konstatováním, že Alice taky
postrádá jakékoli pedagogické cítění.
Takže několik dalších kilometrů jsem se já hádala s Rudolfem, který
mi dozadu cpal vzteky soptícího psa, a Alice s Mirkem, kdo z nich
dvou zastával slabomyslnější výchovné metody.
Za Berounem jsem měla chuť vystoupit a vrátit se autobusem, okolo
Rokycan jsem už byla ochotna vystoupit a vracet se pěšky. Robinovo
úsilí dostat se znovu dopředu neztrácelo sebeméně na intenzitě, ale
také nepřišel s žádnou inovací. Konzervativně se držel již popsaných
postupů, které vytrvale střídal. V Plzni jsem ho zmlátila deštníkem a
Mirek křičel, abych proboha přestala, protože on nesnese týrání
zvířete. Rudolf řekl, že snad by stačilo, kdybych Robina pevně držela,
a nebylo by třeba surovostí. Odsekla jsem, že je to totéž jako držet
splašenou krávu. Mirek se podivil, když tak jsem s tím psem celé dny
doma, že ho nezkusím trochu vychovat. Alice se ho zeptala, jestli se
mu dneska podaří aspoň jednou říct něco jiného než pitomost. Pak si
Rudolf s Mirkem vyprávěli, jaké neštěstí je se oženit, a my jsme
s Alicí Robina nechaly, aby je drápal na zádech a krku
v neutuchajících pokusech prorvat se mezi ně.
Za Klatovami se Robinovi poosmé podařilo přefrčet přes řidičovu
hlavu, a protože tentokrát přistál na volantě, Rudolf kupodivu
nezmlátil mě, ale jeho. Přesněji řečeno, zasyčel na něho a vlepil mu
jednu pořádnou za ucho. Robin byl tak konsternován změnou pánova
postoje, tak v hloubi srdce zklamán, rozhořčen a ukřivděn (na moje
nadávání a pokusy otloukat ho je blazeovaně zvyklý), že si zalezl pod
sedadlo a tam uraženě setrval až do místa určení.
(jak pokračoval výlet s Robinem se dozvíte příště)
PŘÍBĚHY ČTENÁŘŮ
DOMÁCÍ PŘÍRODNÍ LÉKÁRNA
PAKLÍČ
Na Vysočině je celý podzim ve znamení sklízení
bohaté bramborové úrody. Při pohledu na vrchovatě naložené traktory
si vybavuji vzpomínky na naše zemědělské začátky před 20 lety.
Jelikož jsme se přestěhovali z Prahy rovnou na malou vesnici, neměli
jsme takřka žádné povědomosti o pěstování čehokoli. Co nás hnalo
kupředu bylo jen veliké nadšení a touha poznat něco, co městský
člověk nemůže prožít. Samozřejmě jsme měli o svých schopnostech
přehnané mínění a naše sebevědomí bylo nepřiměřené (jako ostatně u
většiny Pražáků). Pustili jsme se do přestavby zchátralé usedlosti,
pořídili jsme si hromadu domácích zvířat a začali s pěstováním. Jaká
to bude všechno dřina jsme netušili a varováním jsme nevěřili.
A tak jsme kromě jiného začali i s pěstováním brambor. Neměli jsme
žádný stroj, jedině svoje ruce, motyku, rýč a hrábě, jo a ještě velikou
zahradu. Hrdě jsme vytýčili pole o velikosti menšího družstevního
lánu a začali s okopáváním. Sousedé s účastí pozorovali naše pachtění,
kdy jsme rýčem a motykou dobývali kameny a pýr a zahrabávali
přesně podle příručky zakoupené sadbové brambory. Všichni nás
přesvědčovali, že to nemá cenu, brambory (už vypěstované, vykopané
a napytlované) že zakoupíme za levný peníz od místního družstva. Ale
my se nedali. S radostí jsme pozorovali, jak opravdu brambory vyráží,
políčko se zelená a vypadá to, že dokonce bude nějaká úroda. To tady
nikdo nepochopí, protože jste na to zvyklí, ale nás ty divy přírody
stále uváděli v úžas. Přiblížil se podzim a s ním sklizeň. Dobývání
bramborových keříků a objevování hromádek krásných brambor nás
zprvu velmi bavilo. Ale záhy nám došlo, že to asi všechno
nezvládneme tak snadno a rychle. Manžel musel jezdit do práce, a tak
jsem ve všední dny vykopávala brambory sama za „vydatné“ pomoci
našeho tenkrát dvouletého synka Vašíka. Byli jsme vždycky oba úplně
umordovaní, zmazaní a vymrzlí. Vašíkovi se to sice moc líbilo, ale já
tolik nadšená nebyla. Proto jsem využívala nejvíce času po obědě, kdy
klouček zalehl k odpolednímu spánku a já se mohla vrhnout v klidu na
pole.
BOLEST V KRKU
Za škrábáním a bolestivým polykáním se většinou skrývá virová nebo
bakteriální infekce. Často tak začíná nachlazení.
Zábal krku
Tento prostředek pomůže k lepšímu prokrvení
krku. Tenký bavlněný šátek namočíme do studené
vody a dvakrát ovineme kolem krku. Na něj
položíme silnější suchý šátek a vše ovážeme teplou
vlněnou šálou. Jakmile je spodní šátek dobře
prohřátý, postup opakujeme. Zábal si děláme dle
potřeby několikrát denně.
Kloktání
Škrábání v krku odezní rychleji, když několikrát denně kloktáme –
například slanou vodou nebo bylinkovým čajem, který by měl
obsahovat některou z těchto léčivek: šalvěj, heřmánek, tymián či
dobromysl.
BOLESTI ZAD
Naprostá většina potíží vzniká jednostranným zatěžováním zad
v každodenním životě: příliš dlouhé stání či sezení, nesprávné zvedání
těžkých předmětů apod.
Koupel
Pískavice (neboli řecké seno) obsahuje látky, které podporují
prokrvení, uvolňují svalstvo a zbavují ho křečí. Asi 300g pískavice
povaříme nejméně 15 minut v 5 litrech vody, scedíme a nalijeme do
vany. Do teplé vody si lehneme na 15 minut. Koupel lze opakovat
každý druhý den. Místo pískavice se dá použít také rozmarýn.
Masáže
Třezalkový olej nebo francovka podporují prokrvení a uvolňují
křečovitě stáhnuté svaly.
RECEPTÁŘ
SLAVNOSTNÍ SEKANÁ
Suroviny:
2 cibule, 3 stroužky česneku, 400g mletého
vepřového masa, 400g mletého hovězího masa, sůl, mletý pepř, 3
vejce, 40g hladké mouky, 2 hrsti strouhanky, majoránka, 4 vařená
vejce, 400g listového těsta, 1 vejce na potření
Postup:
Cibuli a česnek oloupeme. Cibuli nakrájíme najemno, česnek
prolisujeme. Mleté vepřové i hovězí maso dáme do mísy. Osolíme ho,
opepříme, přidáme nakrájenou cibuli, česnek, vejce, hladkou mouku,
strouhanku a majoránku. Vše důkladně promícháme a prohněteme.
Masovou směs rozválíme na folii na silnější obdélníkový plát. Do
středu položíme vejce uvařená natvrdo. Plát zavineme a povrch
uhladíme. Naplněnou sekanou dáme do pekáčku, podlijeme 200ml
vody a pečeme ve vyhřáté troubě asi 45 minut. Upečenou sekanou
necháme vychladnout.
Listové těsto rozválíme na pomoučeném vále a zabalíme do něj
vychladlou sekanou. Ze zbylého těsta vykrojíme lístečky. Těsto na
povrchu potřeme rozšlehaným vejcem. Ozdobíme ho vykrojenými
lístečky a opět potřeme vejcem. Sekanou položíme na plech vyložený
pečícím papírem a pečeme ji v horké troubě asi 5 minut. Potom
teplotu snížíme a pečeme ještě asi 25 minut. Hotovou sekanou
necháme vychladnout a nakrájíme.
Víte, že mleté maso bylo ve středověku považováno za velký luxus,
takže si ho dopřávaly jen nejbohatší vrstvy? Jeho příprava byla totiž
nesmírně složitá, protože v té době ještě neexistovaly mlýnky na
maso. Dělalo se jen z kýty nebo svíčkové.
Prorostlé maso přišlo ke slovu až s vynálezem mlýnku. Mleté maso se
pak stalo populárním po celém světě. Italové nedají dopustit na své
lasagne, Švédové na masové kuličky, Řekové milují musaku,
Američané hamburgery. I u nás se mleté maso stalo „trvalkou“, i když
hlavně jen v podobě sekané a karbanátků.
Vašík spával celkem dlouho, na venkově mu svědčilo. Po probuzení
sám v klidu vstal a šel mě vždycky hledat, aby mohl zase pomáhat.
Ten den ale pršelo, na pole se mi ani nechtělo, ale musela jsem. Ještě
chybělo vykopat pár brázd. Že Vašík se mnou do toho marastu
nemůže, mi bylo jasné, a tak jsem šla kopat až po obědě, kdy synek
tvrdě spal. Protože opravdu dost lilo, nechtěla jsem, aby za mnou na
pole chodil, a proto jsem ho v sednici zamkla. Klíč jsem si dala do
kapsy u tepláků a vyrazila na brambory. Do sednice jsem se každou
chvíli dívala oknem ze zahrady, jestli se už Vašík neprobudil. Ten ale
spal jak dudek. Práce mi šla od ruky, čas utíkal a já se už chystala
domů. Chci si odemknout, slyším, že už se syn probouzí a začíná něco
brebtat. Ale klíč nikde. Šacuji všechny kapsy. Nic! Letím zpátky na
pole a marně prohrabávám rozbahnělé brázdy. To bylo úplně jasně, že
v tom blátě nemůžu nic najít. Přesto jsem napřed systematicky, pak už
zmateně prohledávala bahno. Vysypala jsem i brambory z pytle. Klíč
byl v čudu. Letěla jsem zase honem domů a přes dveře komunikovala
s probuzeným a rozjásaným synkem, který se už těšil na holínky a
motyčku. Snažila jsem se mu všechno vysvětlit, ale dvouleté dítě má
svůj rozum. Chvilku mě poslouchal, ale pak začal pobrekávat. Nejprve
mi napadlo, že vyrazím dveře, naštěstí jsem to přehodnotila. Chvíli
jsem se pokoušela pomocí různých šroubováků dveře odemknout, ale
nedařilo se. Nakonec jsem vyrazila k sousedům pro pomoc, to už
Vašík plakal nahlas a já taky. Naštěstí byl soused doma, ani pořádně
nevyslechl můj zmatený a slzami prokládaný nářek, vyrazil do dílny,
něco rychle piloval a za chvíli se hnal se mnou v patách k nám.
Hádejte, co vyrobil – dokonalý paklíč. Dveře s ním okamžitě odemkl
a Vašíka osvobodil. Na pole jsme už nešli, uvařili jsme si bílý kafe a
bez tatínka jsme si odhlasovali, že se na pěstování brambor
vykašleme.
Jak myslíte, že to dopadlo? Brambory jsme ještě po dva roky sázeli,
ale když jsme třetí rok sklidili ještě méně, než jsme zasadili, nechali
jsme toho. Od té doby každý podzim nakoupíme „hotové“ brambory,
dáme je rovnou do sklepa a na naše udřené pěstitelské začátky už
můžeme jen s úsměvem vzpomínat. A ten sousedův slavný paklíč
jsme ještě dlouho používali místo klíče, který leží zrezivělý někde
hluboko pod zemí na našem bývalém políčku.