stáhněte si 2. lekci učebnice starobabylónštiny ve formátu PDF

1 Starobabylonština
1.1 Starobabylonština a semitské jazyky
StarobabylonÜtina je jednm z våvojovåch stupÑó akkadÜtiny. AkkadÜtina (resp. jej nejstar܏ våvojová fáze staroakkadÜtina) je doloàena jià
od 27. stol. pñ. Kr., v královskåch nápisech se vÜak objevuje aà b‰hem
vlády dynastie zaloàen† Sargonem Akkadskåm (2340-2200 pñ. Kr.).
AkkadÜtina je vedle eblajÜtiny nejstar܏m psemn‰ doloàenåm jazykem
semitsk† jazykov† rodiny. Eblajsk† památky jsou doloàeny od 25. stol.
pñ. Kr. z m‰sta Ebly, ze severozápadn Sårie. Zatmco akkadÜtina a jej
våvojov† fáze jsou zañazovány do våchodn v‰tve semitskåch jazykó,
eblajÜtina patñ svou jazykovou våstavbou do západn v‰tve semitsk†
jazykov† rodiny podobn‰ jako pozd‰j܏ hebrejÜtina, aramejÜtina a arabÜtina v 1. tis. pñ. Kr. Do západn v‰tve patñ tak† amorejÜtina, doloàená
jià na konci 3. tis. pñ. Kr. (ovÜem pouze v syrskåch a mezopotamskåch
vlastnch jm†nech).
TradiÈn chronologick† d‰len våvojovåch stupÑó akkadÜtiny v Mezopotámii ve 2.-1. tis. pñ. Kr.:
sever
jih
• staroasyrÜtina 20. - 18. stol. • starobabylonÜtina 20.-16. stol.
pñ. Kr.
pñ. Kr.
• stñedoasyrÜtina 16. - 11. stol. • stñedobabylonÜtina 16. - 10. stol.
pñ. Kr.
pñ. Kr.
• novoasyrÜtina 10. - 7. stol. • novobabylonÜtina 10. - 6. stol.
pñ. Kr.
pñ. Kr.
1.2 Jazyková situace na Pøedním východì v 1. pol. 2. tis.pø.Kr.
Z hlediska genetick† typologie móàeme jazyky v Mezopotámii a jejm
bezprostñednm okol rozd‰lit do tñ skupin. Prvn tvoñ jià zmn‰n† jazyky semitsk† jazykov† rodiny. Do druh† skupiny ñadme chetitÜtinu v
Mal† Asii, která patñ do chetito-luvijsk† v‰tve indoevropsk† jazykov†
rodiny. Tñet skupinu tvoñ jazyky, u nichà nelze s jistotou urÈit jejich
póvod a pñbuznost k známåm jazykovåm rodinám. Jde pñedev܏m o sumerÜtinu, kterou v t†to dob‰ pravd‰podobn‰ hovoñily jià jen nepoÈetn†
skupinky mluvȏch v jiàn Mezopotámii nebo byla jià jazykem mrtvåm,
ale tradovanåm v psañskåch Ükolách a v náboàenskåch obñadech. Dal܏
våznamn† jazyky, jejichà genetick† souvislosti jsou nejasn†, jsou napñ.
elamÜtina v jihozápadnm §ránu nebo churritÜtina v severn Sårii, severn Mezopotámii a na jihu Mal† Asie.
3
1. StarobabylonÜtina
4
Våznamn† lokality, ze kteråch poch€zej starobabylonsk† texty
1. StarobabylonÜtina
1.3 Územní rozšíøení starobabylonštiny
Starobabylonsk† psemn† památky jsou datovány do 1. pol. 2. tis. pñ. Kr.
a nacházej se pñedev܏m v oblasti jiàn Mezopotámie od m‰sta EÜnunny na jih, ale i v okol Mezopotámie v elamskåch S—sách a v syrsk†m
Mari. Nejen ve zpósobech grafick†ho záznamu, ale i ve fonologick†m,
morfologick†m, lexikálnm a syntaktick†m plánu pozorujeme Èetn†
odliÜnosti mezi texty, kter† pocházej z róznåch regionó. Na základ‰
t‰chto rozdló lze starobabylonÜtinu rozd‰lit na n‰kolik dialektó:
• oblast na severu Babylonie - severn‰ od Nippuru
• oblast na jihu Babylonie - jiàn‰ od Nippuru
• oblast kolem ñeky Dijály - zejm. EÜnunna
• oblast jihozápadnho §ránu - zejm. S—sy
• oblast na stñednm toku Eufratu - zejm. Mari
Krom‰ rozdló, kter† jsou podmn‰ny geograficky, móàeme pozorovat tak† rozdly vyplåvajc z våvoje jazyka v Èasov† rovin‰ (takñka 400
let); pozorovateln† jsou pñedev܏m zm‰ny ve fonologick†m plánu (viz
kap. 3). N‰kter† rozdly jsou t†à podmn‰ny stylisticky (závis na druhu
textó - viz 1.5).
1.4 Písemné památky s t a r o b a b y l o n s k é doby
Z literárnho hlediska patñ k nejvåznamn‰j܏m psemnåm památkám
måty a eposy (Atram-Öass, GilgameÜ, Etana), hymny na boàstva (na
bohyni lásky a války IÜtar, na boha SŒna a IÜuma), milostná lyrika (V‰rnå milovnk), modlitby a zañkán, epick† skladby historick†ho obsahu
(o staroakkadskåch panovncch Sargonovi a Nar…m-SŒnovi). Tyto skladby vÜak pñedstavuj jen nepatrnå zlomek psemnåch památek, neboÓ pñeváàná v‰tÜina textó je neliterárnho charakteru. Patñ sem velk† mnoàstv
královskåch nápisó, smluv, administrativnch záznamó a soukrom† i
oficiáln korespondence. Velkå våznam maj t†à zákonky (Ùammurabiho zákonk, zákony z EÜnunny) a lexikáln a gramatick† texty, kter†
jsou uspoñádány do rozsáhlåch sbrek. Jsou doloàeny i matematick† a
astronomick† texty, texty v‰Üteck† (omina) atd.
Francouzsk†, anglick†, n‰meck† a americk† archeologick† expedice
pñiváàely od pol. 19. stol. aà do zaÈátku 2. sv‰tov† války klnopisn† tabulky do evropskåch a americkåch muze (Londån, Pañà, Berln, Leiden,
Petrohrad, Istanbul, New York, Philadelfie, Yale). Dal܏ psemn† památky jsou roztrouÜeny po Èetnåch men܏ch muzech a soukromåch
5
1. StarobabylonÜtina
sbrkách na cel†m sv‰t‰. Po 2. sv‰tov† válce vydaly vlády v Iráku a Sårii
zákaz våvozu kulturnho d‰dictv, takàe nalezen† starobabylonsk† tabulky a ostatn artefakty byly nadále ukládány v mstnch muzech
(Bagdád, DamaÜek, Aleppo).
Autografie tabulek (pñekresby klnovåch znakó) vydávaj muzea a dal܏ v‰deck† instituce ve specializovanåch publikaÈnch ñadách. Nejstar܏
tradici má ñada klnopisnåch textó z Britsk†ho muzea (Cuneiform Texts CT), z Berlna (Vorderasiatische Schriftdenkm„ler - VS), z Louvru (Textes Cun†iformes, Mus†e du Louvre - TCL), americk† Yale (Yale Oriental
Series - YOS) a edice univerzitnho muzea ve Philadelfii (University of
Pennsylvania, The Museum Publications of the Babylonian Section UM). Våznamná je tak† publikaÈn ñada Texts in the Iraq Museum (TIM)
a n‰kter† dal܏ men܏ ñady. ZnaÈn† mnoàstv psemnåch pramenó bylo
zpracováno rovn‰à v odbornåch asyriologickåch Èasopisech (Journal of
Cuneiform Studies - JCS, Zeitschrift fœr Assyriologie und vorderasiatische Arch„ologie - ZA, Revue d’Assyriologie et d’Arch†ologie orientale
- RA aj.). Velkå poÈet textó vÜak dosud nebyl publikován a pouze nepatrnå zlomek publikovanåch textó je k dispozici tak† ve fotografich.
1.5 Jazykové styly
1.5.1 Jazyk dopisù a jiných neliterárních textù
Jazyk dopisó byl zñejm‰ velmi blzkå mluven† starobabylonÜtin‰ a nejl†pe zrcadl prom‰ny jazyka. Naopak smlouvy, administrativn záznamy
a jin† neliterárn texty Èasto obsahuj ustálen† formulace, navazujc na
dñv‰j܏ sumersk† vzory tradovan† v psañskåch Ükolách.
1.5.2 Literární jazyk
N‰kter† literárn texty starobabylonsk† doby byly zapsány v tzv. hymnicko-epick†m dialektu (tradiÈn název). Ve skuteÈnosti se vÜak nejednalo o dialekt, nåbrà o literárn styl, kterå se zvláÜt‰ vyznaÈoval odliÜnåm
poñadm v‰tnåch Èlenó, archaickåm lexikem a n‰kteråmi morfologickåmi
zvláÜtnostmi. V tomto literárnm stylu je napsána Èást literárnch textó
(hymny, måty a eposy), ale tak† prology a epilogy zákonkó (napñ.
Ùammu-rabiho zákony).
6
2 Klínové písmo
Klnov† psmo, kter† se pouàvalo k zapisován starobabylonskåch
textó, je våsledkem dlouh†ho våvoje, jehoà poÈátky sahaj aà do 2. pol.
4. tis. pñ. Kr. Pñedpokládá se, àe tvórci tohoto psma byli Sumerov†. Psalo se v‰tÜinou na hlin‰n† tabulky v tzv. kurzivnm psmu. Pouze památky,
kter† souvisely s reprezentac královsk† moci (napñ. Ùammu-rabiho zákony, n‰kter† královsk† nápisy), byly vytesány do kamene (våjimeÈn‰
i na jin† materiály) v tzv. monumentálnm psmu.
2.1 Typy grafémù
Graf†my klnov†ho psma mohou reprezentovat:
• pouze cel† slovo, napñ. awlum "Èlov‰k"
• pouze sekvenci hlásek: vokál (V) napñ. /i/, konsonant vokál
(KV): /ra/, vokál konsonant (VK): /um/ nebo sekvenci KVK:
/lum/
• jak cel† slovo, tak sekvenci hlásek, napñ. graf†m nazåvanå IGI
lze podle kontextu interpretovat buð jako slovo: num "oko"
nebo jako sekvenci hlásek Üi, napñ. n-Üu (IGI-Üu) —Ö-tap-p-id
"vypchl mu oko" oproti Èten jako /Üi/ napñ.: mi-s Üi-pi-ka
"umyj si nohy!"
Graf†my, kter† reprezentuj cel† slovo, se nazåvaj logogramy. N‰kter†
logogramy mohly slouàit jako identifikátory naznaÈujc s†mantickou kategorii následujcho (nebo m†n‰ Èasto pñedcházejcho) slova; nazåvaj se
determinativy, napñ. pñed jm†na bohó se kladl graf†m AN "bóh", pñed
jm†na stromó a dñev‰nåch pñedm‰tó graf†m GIÝ "dñevo", za mstn jm†na
se kladl graf†m KI "zem‰".
Graf†my reprezentujc Èásti slov se tradiÈn‰ nazåvaj slabiÈn† znaky
neboli sylabogramy. Z lingvistick†ho hlediska se vÜak ve vÜech pñpadech
nemus jednat o skuteÈnou slabiku: slovo, kter† je psáno Üi-in-nu-um, se ve
skuteÈnosti skládá ze dvou slabik /Üin/ a /num/.
Sylabogramy mohly tak† slouàit jako tzv. fonetick† komplementy,
jejichà funkc bylo zajistit jednoznaÈnost interpretace pñedcházejcho graf†mu. Stály v‰tÜinou za logogramy a zopakovaly napñ. posledn slabiku nebo
pouze vokál na konci slova (napñ. ana AN-nim, interpretujeme jako ana
Anim "Anovi", aÜÜum AN-llim, interpretujeme jako aÜÜum ilim "kvóli bohu"
nebo Üa AN-e u KI-tim, interpretujeme jako Üa Üamˆ u erÚetim "nebes a
zem‰"). Pouze våjimeÈn‰ byly fonetick† komplementy uàvány u graf†mó
typu KVK, napñ. aÜ-tap-aap-ra-ku (våslovnost /aÜtapraku/) "poslal jsem ti".
PoÈet graf†mó, kter† byly pouàvány ve starobabylonsk†m obdob,
7
2. Klnov† psmo
závisel pñedev܏m na typu textu. Napñ. Ùammu-rabiho kanceláñ pouàvala v dopisech jen asi 200 graf†mó a v Ùammu-rabiho zákonech, v nichà
je msty pñevzat i archaiÈt‰j܏ zpósob psan, je uàito 241 graf†mó. V n‰kteråch literárnch textech se objevuje minimum logogramó a poÈet
graf†mó je velmi nzkå (napñ. v eposu o Atram-Öassovi je doloàeno
pouze 119 graf†mó).
2.2 Transliterace
Krom‰ zhotovován autografi (pñekreseb) a fotografi klnopisnåch tabulek se text pñepisuje (transliteruje) do latinky. Pñi transliteraci se spojuj
interpretovan† hodnoty graf†mó v jednom slov‰ pomlÈkami: a-bu-um "otec".
Transliterovanå text se ve starobabylonÜtin‰ pÜe kurzivou, pñedpokládan† sumersk† Èten logogramó se pÜe velkåmi psmeny. V logogramech,
kter† se skládaj z vce graf†mó, jsou jednotliv† graf†my v transliteraci
spojovány teÈkou.
Determinativy se v transliteraci tradiÈn‰ pÜ nad —roveÑ ñádky (§DPurattu "(ñeka) Eufrat"). V t†to uÈebnici se determinativy pÜ velkåmi psmeny (v pñedpokládan† sumersk† podob‰) a jsou odd‰leny dvojteÈkou od
slova, ke kter†mu patñ, napñ. DINGIR:Marduk nebo zkrácen‰ D:Marduk
"(bóh) Marduk", §D:Purattu "(ñeka) Eufrat". Fonetick† komplementy se kladou v pñepisu rovn‰à nad —roveÑ ñádky (A.Ý£-am) nebo se napojuj pomlÈkou: A.Ý£-am "pole", Èti eqlam - akus. sg. Text, kterå je dopln‰n na
poÜkozen†m mst‰, se vkládá do hranatåch závorek: [ar-nam e-mi-id],
návrh na dopln‰n opomenut†ho graf†mu se vkládá do ÜpiÈatåch závorek:
Úe-eÖ<-Öe>-er-ta. PñebyteÈn† graf†my se vkládaj do dvojitåch ÜpiÈatåch
závorek: Üe-a-am Üa i-na <<Üa i-na>>.
2.2.1 Polyfonie grafémù
V‰tÜina graf†mó mohla båt v závislosti na kontextu interpretována
n‰kolika zpósoby. N‰kter† graf†my se mohly ȏst buð jako logogramy
nebo jako sekvence VK, KV, KVK nebo V (napñ. graf†m UD se Èetl jako
logogram ›mum "den" nebo jako sekvence /ud, ut, u¿, tam, pir/); graf†m IGI
se Èetl num "oko", ale Èast‰ji se vyskytoval jako sekvence /Üi, lim/, ap. Naproti
tomu existuj graf†my, jejichà interpretace je naprosto jednoznaÈná (napñ.
graf†m AM pouze pro /am/) nebo t†m‰ñ jednoznaÈná (napñ. graf†m E pro
/e/, ale ojedin‰le tak† jako logogram ikšm "pñkop, násep").
8
2. Klnov† psmo
2.2.2 Homofonie
Stejnou sekvenci hlásek bylo obvykle moàno zapsat n‰kolika zpósoby, napñ. k zápisu sekvence /ur/ se mohly pouàt dva rózn† graf†my:
K odliÜen t‰chto graf†mó v transliteraci byl vyvinut jednotnå syst†m
oznaÈován graf†mó, kterå vycház z novoasyrskåch textó (ThureauDangin 1926). Pokud je sekvence hlásek /ur/ zapsaná pomoc prvnho z
obou graf†mó, transliteruje se jako uræ. Pokud je zapsána druhåm z obou
graf†mó, transliteruje se jako urç, podobn‰ napñ. sekvence /pa/ je v
transliteraci oznaÈena:
jako paæ, je-li zapsána graf†mem PA
jako paç, je-li zapsána graf†mem BA
Podobn‰ sekvence /sa/ mohla båt zapsána pomoc jednoho z tñ graf†mó a oznaÈena:
jako saæ, je-li zapsána graf†mem SA
jako saè, je-li zapsána graf†mem ZA
jako saë, je-li zapsána graf†mem ÝAGê
Index 1 se v transliteraci neoznaÈuje, indexy 2 a 3 se v‰tÜinou nahrazuj
diakritickåmi znam†nky: index 2 Èárkou nad vokálem (napñ. pá) a index 3
obrácenou Èárkou (napñ. p).
2.3 Transkripce
Text zapsanå klnovåm psmem je tak† moàn† pñevád‰t do transkripce, tj. pñepsat slova podle jejich pñedpokládan†ho zn‰n bez odd‰lován
jednotlivåch graf†mó pomlÈkami (abum, awlum). Pñi pouàit transkripce se vÜak ztrác informace o tom, jakåmi graf†my byl text zapsán, a
proto v‰dci dávaj v textovåch edicch pñednost transliteraci. S transkripc se lze setkat v gramatickåch Èi literárnch våkladech.
2 . 4 G r a f é m y re p r e z e n t u j í c í s e k v e n c e V, VK, KV a KVK
Graf†my typu VK, KV a KVK nevyjadñovaly dósledn‰ opozici
mezi zn‰låmi a nezn‰låmi, pñpadn‰ emfatickåmi hláskami, napñ.:
9
2. Klnov† psmo
graf†m GIÝ reprezentoval /iz, is, iÚ/
graf†m BA reprezentoval /ba, pa/
graf†m KAB reprezentoval /kab, kap/
V‰tÜinou se krom‰ opozice /in/  /en/, /iÜ/  /eÜ/ pouàvalo stejnåch graf†mó pro sekvence iK a eK:
graf†m IB reprezentoval /ib, eb/
graf†m ID reprezentoval /id, ed/
U graf†mó typu KV neexistovaly, krom‰ sekvenc /be, te, Üe, me,
ne/ zvláÜtn graf†my pro vyjádñen opozice Ki  Ke:
graf†m DI reprezentoval /di, de/
graf†m LI reprezentoval /li, le/
2.5 Logogramy
Logogramy se mohly skládat z vce graf†mó:
±.GAL
= ekallum "palác"
TUR.UÝ
= aplum "d‰dic"
N§G.GA
= makk›rum "majetek"
MAÝ.EN.GAG = muÜk‡num "muÜk†n"
Logogramy mohly mt n‰kolik Èten, napñ.
graf†m AN : ilum "bóh", anum "(bóh) An", Üamš "nebe"
graf†m UD : ›mum "den", ÜamÜum "slunce", ÜamaÜ "(bóh) ÝamaÜ"
graf†m KUR : m…tum "zem‰", Üadšm "hora"
graf†m MU : Üattum "rok", Üumum "jm†no"
10
2. Klnov† psmo
2.5.1 Dùležité logogramy
GRAF±M
ÔTEN§
VÝ ZNAM
KI
erÚetum
"zem‰, póda"
IGI
num
"oko"
BI
Üikarum
"pivo"
GIÝ
iÚum
"dñevo, strom"
GAL
rabšm
"velkå"
ÝE
Üe÷um
"obil"
LU
immerum
"ovce"
ENGAR
ikkarum
"rolnk"
L«
awlum
"Èlov‰k"
NUMUN
z‡rum
"s†m‰, potomstvo"
AMA
ummum
"matka"
URU
…lum
"m‰sto"
G¨R
܇pum
"noha"
ITI
warÖum
"(kalendáñn) m‰sc"
DUMU
m…rum
"dt‰, syn"
GIÝ:KIRIë
kiršm
"zahrada"
NU.GIÝ:KIRIë nukaribbum
"zahradnk"
±.GAL
ekallum
"palác"
IBILA
aplum
"d‰dic, syn"
N§G.GA
makk›rum
"majetek"
11
2. Klnov† psmo
2.6 Dùležité determinativy
GRAF±M
DINGIR zkratka D
ÔTEN§
ilum
VÝ ZNAM
"bóh"
L«
awlum "Èlov‰k"
GIÝ
iÚum
KUR
m…tum "zem‰"
DIÝ
oznaÈen muàskåch osob
MUNUS (SAL, M§)
oznaÈen àenskåch osob
NAé
abnum "k€men"
§D
n…rum
URU
KI
…lum
"m‰sto"
aÜrum "msto",
(klade se za mstn jm†na)
"strom, dñevo"
"ñeka"
Ve starobabylonÜtin‰ se b‰àn‰ uàvá sekvence znakó MEÝ (ME.EÝ) nebo
ÙI.A (pñepisuje se n‰kdy tak† jako Ù¢) pro oznaÈen plurálu:
AGA.UÝ.MEÝ
= r‡dš "vojáci" (plurál)
GUé.Ù¢
= alp› "båci" (plurál)
Ojedin‰le se tyto graf†my pouàvaj t†à u slov nezapsanåch logogramem,
ale sekvenc sylabogramó: aÜ-Üum L«:ba-ab-bi-li.MEÝ "kvóli nosiÈóm".
2.7 Seznamy grafémù
Novodob† seznamy klnopisnåch graf†mó, kter† sestavili asyriologov†
(A. Deimel - ÝL, R. Labat - M±A, R. Borger - ABZ aj.), postupuj pñi
jejich ñazen podle následujcch pravidel:
• graf†my se skládaj z rózn‰ sm‰ñujcch vrypó: vodorovnåch, Üikmåch, —hlovåch a kolmåch
• graf†my jsou ñazeny podle posloupnosti jednotlivåch vrypó v dan†m znaku
12
2. Klnov† psmo
Nejdñve jsou ñazeny vÜechny graf†my zaȏnajc vodorovnåmi vrypy, po
nich následuj graf†my zaȏnajc Üikmåmi vrypy, —hlovåmi a nakonec
kolmåmi vrypy:
Kaàdå graf†m má sv† ȏseln† poñad (ȏslo) a svój název (zapisuje se
velkåmi tiskacmi psmeny), podle n‰hoà se cituje. Napñ. graf†m sestávajc
z jedin†ho vodorovn†ho klnku
má È. 1 a má název AÝ; graf†m tvoñenå tñemi malåmi —hlovåmi klnky
má È. 366 a název KUR.
Protoàe jsou seznamy graf†mó tradiÈn‰ ñazeny podle novoasyrsk† podoby graf†mó (1. tis. pñ. Kr.), rozhodli jsme se v t†to uÈebnici zpracovat
graf†my do seznamu podle starobabylonsk† podoby. Seznam graf†mó,
kter† se vyskytuj ve cviÈench a ukázkách, je zañazen v pñloze.
2.8 Výuka klínového písma
Pñi våuce klnov†ho psma ve starobabylonskåch psañskåch Ükolách se
pouàvaly jak†si slabikáñe obsahujc seznamy graf†mó señazenåch podle
kvality vokálu do skupin. Poñad vokáló bylo nem‰nn†: u, a, i (napñ. tu, ta,
ti, ug, ag, ig). PsañÜt àáci se nejprve nauÈili graf†my typu KV, V, VK a
KVK. Teprve kdyà si osvojili tyto graf†my, zaÈali se uÈit m†n‰ obvykl†
graf†my typu KVK obsaàen† v osobnch jm†nech a nakonec logogramy.
Syst†m våuky pouàvanå ve starobabylonskåch Ükolách je ovÜem z
naÜeho hlediska znaÈn‰ nepraktickå, neboÓ dává pñednost våuce znakó
podle jejich Èten, coà neumoàÑuje àákóm fixovat znaky na základ‰
jejich grafick† podoby a vystñhat se tak pñpadn† zám‰ny podobnåch
graf†mó.
V následujcch cviÈench jsou graf†my ñazeny do skupin podle ustálen†ho syst†mu, jenà vyplåvá z jejich vn‰j܏ podoby. Nejprve se tudà
probraj graf†my zaȏnajc jednm vodorovnåm tahem (viz 2.7). Tento
zpósob våuky umoàÑuje prób‰àn‰ poukázat na podobn† graf†my a zabránit tak jià v zárodku jejich moàn† zám‰n‰.
13
2. Klnov† psmo
I. Grafémy zaèínající jedním vodorovným tahem
aÜ
na
ru
ti
uÜ
bar
ag/k/q
Öu
Üu
ri/e
nu
gi/e
Öal
zi/e
an
nam
Öa
mu
be
d/t/¿im
Pozor na podobnost tìchto grafémù!
an
Öal
Öu
ri/e
gi/e
zi/e
Cvièení I:
Ôt‰te jednotliv† znaky:
14
2. Klnov† psmo
Ôt‰te slova (jsou zde odd‰lena mezerou):
Pøepis I:
ri, gi, aÜ, be, Öu, ti, zi,
nam, nu, en, tim, ag, Üu, an,
na, mu, Öal, uÜ, bar, Üu, be
Üu-nu-tim, be-en-nu, aq-mu
aÜ-ri, aÜ-ru, an-nu-tim
an-na-tim, uÜ-Üu, Üu-nu
II. Grafémy zaèínající dvìma paralelním i vodorovnými tahy
tab/p
al
ab/p
il
Úi/e
bi
um
pa
k/qum
iz/s/Ú, ez/s/Ú
ta
d/t/¿um
Üum
am
ad/t/¿
ma
¿up
d/¿a
si/e
ig/k/q, eg/k/q
id/t/¿, ed/t/¿
15
2. Klnov† psmo
Pozor na podobnost tìchto grafémù!
um
¿up
Üum
bi
pa
iz/s/Ú
da
id
ig
Cvièení II:
Pøepis II:
at-ta, at-ti, Üu-nu
at-ti-na, aÜ-ru-um
ab-nu-um, aÜ-Üum, Úe-nam
bi-tum, Úe-ru-um, pa-na-am
bi-ti-iq-tum, Öal-qum
aq-bi, iq-mu, iq-bi
il-mu, bi-ta-am, ma-na
id-da-ak, al-pa-am
16
2. Klnov† psmo
III. Grafémy zaèí n ají cí tøemi a ètyømi vodorovnými tahy
i
áÜ/s
ra
—
ne
g/qal
ga
b/pur
Üa
g/k/qir
kr, qar
e
iÜ
ja
Pozor na podobnost t‰chto graf†mó!
kr, qar
b/pur
ga
bi
Üa
ta
CviÈen III:
17
2. Klnov† psmo
Pøepis III:
ja-ti, aÜ-pur, i-na, i-qal,
e-re-Üum, ra-Üu-um,
ra-mu-um, e-mu-qum, e-gi,
ra-ga-mu-um, i-ra-am-mu-—,
ga-am-ru-um, i-qar-ra-ab,
e-Úe-ru-um, e-bur-ru-um
Üa-at-tum, i-gir-ru-—
IV. Grafémy zaèínající šikmými tahy
a) Graf†my zaȏnajc dv‰ma Üikmåmi tahy
ba
ub/p
zu
i/em
su
te
ka
ud/t/¿
ug/k/q
di/e, ¿i/e
az/s/Ú
ki/e, q/†
Öi/e
b/pu
kam
din
a/e/i/uÖ
lam
Öar
b) Graf†my zaȏnajc tñemi a Ètyñmi (zpravidla krátkåmi) Üikmåmi
tahy
kur
lum
t/¿ar
18
2. Klnov† psmo
Pozor na podobnost tìchto grafémù!
zu
ug/k/q
su
az/s/Ú
Öi/e
ud/t/¿
di/e, ¿i/e
ki/e, q/†
te
i/em
kam
a/e/i/uÖ
Cvièení IV:
Pøepis IV:
id-di, ba-nu-—-um, ba-lum,
di-nu-um, di-nam, id-din,
gi-im-ru-um, i-pa-a¿-¿ar,
nu-kur-tum, ka-as-pu-um,
i-pu-uÜ, il-ki-im, pu-uÖ-ru-um,
aÖ-Öi-i, ik-ru-ub, su-uq,
su-pu-—, um-ta-¿i, il-kam,
mu-ut-ta-tum, na-ap-Öa-ar
19
Öar
2. Klnov† psmo
V. Grafémy zaèín ají cí jed ním až dvanácti úhlovými klín ky
eÜ
ul
Üe
mi
uz/s/Ú
nim
li/e
Üi
tu
ar
in
˜
Üar
wa/e/i/u
Pozor na podobnost tìchto grafémù !
ar
˜
Üi
wa/e/i/u
eÜ
Üe
tu
li/e
nim
te
Pozor též na grafémy, jejichž èásti se mohou èíst jako
samostatné znaky!
Üe
+
Öu
uz/s/Ú
Üi
+
ri
ar
Üe
+
Üa
li/e
20
2. Klnov† psmo
Cvièení V:
Pøepis V:
mi-Üa-ru-um, Üi-in-nu-um,
i-pa-ar-ra-as, Üi-in-nam,
Üar-ru-um, Üar-ra-tu-um,
Üa-ar-ru-—, ul i-Üu,
le-e-tu-um, li-i-tum,
i-na e-zi-bi-im, e-li,
uz-nu-um, aÖ-Öu-—, ˜,
ma-ar-ru-—, eÜ-Üu-—-tu-um,
wa-ar-ki, ba-lum wa-ar-di-im,
uÜ-te-eÜ-Üe-ru-—, Üi-i
VI. Grafémy zaèínající kolmými tahy
me
gu
i/er
el
z/Úa
d/¿am
sa
ni
un
a
†
21
2. Klnov† psmo
Pozor na podobnost tìchto grafémù!
ni
i/er
a
z/Úa
sa
†
Cvièení VI:
Pøepis VI:
di-nu-um Üu-— ru-gu-um-ma-am
ul i-Üu, a-wa-a-tum, be-el
bi-tim, dam-qum, ni-ir
ta-Öa-zi-im, i-Úa-ab-ba-at,
i-sa-ak-ki-il, nu-mu-un,
ni-is-sa-tu-um
VII. Graf†my tvo ñc uzavñenå obrazec (Ètverec, obd†lnk )
ib/p,
eb/p
lu
ur
du
ku
la
22
2. Klnov† psmo
Pozor na podobnost tìchto grafémù!
ib/p, eb/p
ur
ku
ma
du
uÜ
Cvièení VII:
Pøepis VII:
ip-te-te, iÜ-tu, aÜ-pu-ur,
ku-nu-uk-ku-um, a-na-ku,
aÜ-lu-la-am, Üa-la-am Üa-am-Üi,
a-na Üa-lu-uÜ, mu-du-—-tum,
i-du-um, il-ku-um,
gi-it-ma-lu-um, il-kum
23